Vliv hokeje a trenéra na rozvoj osobnosti mladých hokejistů ve volném čase

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Teologická fakulta Katedra pedagogiky

Bakalářská práce

Vliv hokeje a trenéra na rozvoj osobnosti mladých hokejistů ve volném čase

Vedoucí práce: Mgr. Karel Chodil Autor: David Hackl Studijní obor: PVCK Ročník: 3 2014

Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že, v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění, souhlasím se zveřejněním své bakalářské (diplomové) práce, a to v nezkrácené podobě (v úpravě vzniklé

vypuštěním

vyznačených

částí

archivovaných

Teologickou

fakultou)

elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

Datum: 25. 3. 2014

podpis

Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu práce panu Mgr. Karlu Chodilovi za spolupráci, cenné rady a trpělivost při vedení mé bakalářské práce.

Obsah: Úvod..................................................................................................................................5 1. Kapitola 1....................................................................................................................7 1.1. Luděk Bukač.........................................................................................................7 1.2. Historie NHL........................................................................................................8 1.3. .Historie extraligy a hokeje v Českých Budějovicích..........................................9 1.4. Pravidla...............................................................................................................10 1.5. Pojem lední hokej...............................................................................................11 2. Kapitola 2..................................................................................................................13 2.1. Trenér, definice pojmu, typologie postavy trenéra.............................................13 2.2. Pedagog, vychovatel, pedagog volného času.....................................................14 2.3. Trénink, učení, výchova.....................................................................................15 3. Kapitola 3..................................................................................................................18 3.1. Pravidla chování ve skupině...............................................................................18 3.2. Pedagogické problémy ve sportu, tresty a odměny............................................20 3.3. Vztah trenér a hráč, pedagog a žák.....................................................................22 3.4. Spolupráce trenéra a rodičů................................................................................23 3.5. Spolupráce pedagoga a rodičů ….......................................................................25 3.6. Etika v ledním hokeji.........................................................................................27 3.7. Cíle a úkoly sportovní výchovy..........................................................................31 3.8. Trenér jako vychovatel.......................................................................................32 Závěr................................................................................................................................34 Použité zdroje..................................................................................................................36 Abstrakt………………………………………………………………………………...38 Abstract…………………………………………………………………………………39

4

Úvod Lední hokej naplňuje čas mnoha lidí v naší republice. Ať jsou to aktivní hráči amatéři, malí kluci, kteří chodí na tréninky po škole, jejich rodiče, kteří je tam vodí ve svém volném čase nebo pasivní diváci u televize. Lední hokej se stal náplní i mého volného času. V mládí jako aktivního hokejisty a v současnosti jako asistenta trenéra starších žáků HC Strakonice.

Tato práce je

opravdu časově náročná hlavně pro amatérského trenéra, který hokej dělá až po své práci často na úkor své rodiny. Během mé tříleté zkušenosti jsem se přesvědčil, že trenér musí být opravdová osobnost, která dokáže působit na hráče, nejen jako trenér, ale také jako pedagog a vychovatel. Ve své práci bych se rád zaměřil na lední hokej, ne však jako na fenomén volného času, ale na lední hokej jako celek, který působí výchovně a má vliv na výchovu mladých lidí. Dále na práci trenérů, která není jen o trénování, ale také o výchově. Oddíl lední hokeje je volnočasový kroužek, který vyplňuje volný čas mladých hokejistů a také působí na vývoj a výchovu jejich osobnosti. Trenér by se dal také nazvat volnočasovým pedagogem. Inspirací pro mou bakalářskou práci je práce asistenta trenéra u starších žáků HC Strakonice, které se věnuji již třetím rokem. V bakalářské práci se zaměřím na vliv trenéra a ledního hokeje na vývoj a výchovu mladých hokejistů. Chtěl bych zjistit, zda je trenér skutečně volnočasovým pedagogem. Rád bych zjistil, jaké vlivy působí na mladé hokejisty, jak je trenér může své mladé svěřence ovlivňovat a porovnat tyto s prací a vlivem pedagoga. Tyto problémy se pokusím zjistit porovnáním autorů, zabývajícími se ledním hokej a na druhé straně pedagogikou, a vše porovnám se svými zkušenostmi z praxe.

Ve své

práci se budu opírat o dva hlavní autory, kteří se zabývají psaním knih a příruček pro trenéry ledního hokeje. Jsou to pan Luděk Bukač a Tomáš Perič. Bukač se zabývá nejen tréninkem jako takovým, ale také typologií hráčů, složením mužstva, postavou a osobností trenéra. Četba a práce s knihami a metodickými příručkami pana Bukače je práce na odborné úrovni, protože zachází opravdu do hloubky každého problému a tréninku. Tomáš Perič ledním hokeji řekl: ,,Lední hokej je charakteristický velkým 5

množstvím neobvyklých činností. Jen málokterý jiný sport má tak nezvyklý pohyb, jako je bruslení, ovládání hracího předmětu (kotouče) prostřednictvím hokejové hole, a to vše v atmosféře neustálého (a často velmi tvrdého) fyzického kontaktu mezi soupeři. K tomu je potřeba přičíst váhu a tvar chráničů, které hráče kryjí před údery kotouče i soupeřů (a často i ledu), abychom si uvědomili, že jen zvládnutí základního pohybu na ledě s holí a kotoučem vyžaduje docela dlouhou dobu učení.“ 1 Při veškeré mé snaze se mi nepovedlo sehnat více autorů, kteří by se zabývali ledním hokejem tak podrobně a do hloubky jako tito dva. K otázkám a problémům, které se týkají problematiky pedagogiky použiji publikaci pana Průchy. V úvodu své práce bych rád představil vznik a historii ledního hokeje v USA a Kanadě, a také u nás. Stručně přiblížím pravidla ledního hokeje a definuji pojem lední hokej. V dalších kapitolách budu porovnávat pojmy trenér, pedagog, vychovatel, trénink, učení, výchova. U pojmu trenér představím různé typologie postavy trenéra, jak je uvádí Luděk Bukač. Další část bude věnována výchovným prostředků jako jsou například odměny, pochvaly tresty, které mají trenér a pedagog k dispozici. Nastíním definici pojmu pravidla, chování ve skupině. Budu se věnovat vlivům, které působí na výchovu a vzdělání, jako jsou vztah trenér hráč, pedagog žák, jak by měla probíhat spolupráce mezi trenérem a rodiči, mezi pedagogem a rodiči. Na závěr své práce se pokusím shrnout a říci zda se mi podařilo porovnat práci pedagoga a trenér a zda je trenér volnočasovým pedagogem. Základními zdroji mé práce budou Luděk Bukač, Tomáš Perič, Průcha.

1

PERIČ, T. Lední hokej. s. 8.

6

1. Kapitola 1 1.1. LUDĚK BUKAČ Jméno PhDr. Luděk Bukač je všem hokejovým fanouškům známá osoba a známé jméno, které si spousta lidí vybaví jako trenéra mistrů světa. Odborné veřejnosti je znám jako odborník na trenérskou a pedagogickou činnost trenéra a odborníka na moderní přípravu dnešního hokejisty. Luděk Bukač se narodil 4.8. 1935 v Ústí nad Labem, v roce 1961 absolvoval FTVS UK v Praze. Jeho hráčská kariéra začala v roce 1953 kdy se Spartakem Motorlet Praha získal dorostenecký titul mistra ČSR. Mezi léty 1953 – 1967 odehrál 14 ligových sezon za Spartak Motorlet Praha, Spartak Sokolovo Praha, a Duklu Jihlava. Odehrál celkem 340 ligových utkání, vstřelil 153 branek. V reprezentaci odehrál 3 sezony, 30 utkání a zaznamenal 11 branek. Jeho trenérská kariéra začala v roce 1967 ve Spartě Praha a pokračuje do dnes. Během své kariéry působil např. U Motoru České Budějovice, reprezentace ČSSR, ČR, Rakouska, NSR, Polska. Mezi jeho úspěchy patří 1981 bronzová medaile na MS+ME, 1982 stříbro MS+ME, 1983 stříbro MS+ME, 1984 stříbro ZOH, 1985 zlato MS, 1996 zlato MS. V dnešní době se věnuje výchově mladých hokejistů ve své mezinárodní hokejové škole kterou provozuje se svým synem Mgr. Luďkem Bukačem jun. Luděk Bukač působil také jako pedagog, v letech 1963 – 1979 působil jako odborný asistent FTVS KU, 1964 – 1965 studoval v Kanadě a SSSR, v roce 1978 získal tytul PhDr., 1967 – 2005 přednášel na univerzitách a seminářích hokejových zemí sdružených v IIHF. Ve své seminární práci se Vám pokusím ve stručnosti přiblížit činnost a publikace Luďka Bukače a jeho náhled na trénink ledního hokejisty. 2

2

BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování. s. 290

7

1.2. Historie NHL NHL je nejznámější a také nejlepší hokejovou ligou na světě. Její vznik se datuje do roku 1917 a tvořili jí týmy Ottawa Senators, Montreal Canadians, Montreal Wanderers a Quebec Bulldogs. Toronto Arenas (později Maple Leafs) se připojilo v prosinci toho samého roku. Prvním vítězem bodování se v NHL stal Joe Malone, který vyhrál s 34 body, tedy góly, protože tehdy se ještě nepočítaly asistence. Prvním prezidentem se stal Frank Calder, po kterém je pojmenována cena pro nejlepšího nováčka sezony v NHL. V roce 1923 se stal prvním americkým týmem v NHL Boston Bruins. Nebyl to jediný tým, který ve dvacátých letech do soutěže přišel. Dalšími byly například 1921 místo týmu Quebecku tým Hamilton Tigers (ligu opustily roku 1924), 1923 - Boston Bruins, 1924 Pittsburgh Pirates, 1924 - New York Americans, 1927 - New York Rangers, 1927 Chicago Blackhawks a 1927 - Detroit Cougars (později Red Wing). V roce 1927 se hrálo 44 zápasů ve dvou divizích, americké a kanadské, po odehrání těchto zápasů postoupili z každé divize tři nejlepší týmy do play off. Dominantním týmem byla tehdy Ottawa, která zvítězila v letech 1920,1921,1923 a 1927. Rozdělení na dvě divize se používalo až do roku 1938, poté byla NHL spojena pouze v jednu divizi, protože spousta týmů se dostala do finančních potíží a soutěž opustila. V soutěži zůstalo pouze šest týmů, které působily v jedné divizi a to Boston Bruins, Montreal Canadians, Toronto Maple Leafs, New York Rangers, Detroit Red Wings a Chicago Blackhawks. Tyto týmy jsou označovány jako Originální šestka. Takto zůstala NHL po dalších 25 let až do roku 1967. Poté se přidalo dalších šest týmů Philadelphia Flyers, Los Angeles Kings, Minnesota North Stars, St. Louis Blues a California Seals, která odstoupila v roce 1978. Týmy hrály 74 zápasů za sezonu a 4 nejlepší postupovali do play off. Později se během 70 let přidalo dalších šest týmů, které byly rozděleny do dvou konferencí a ty byly rozděleny do dvou divizí. Byly to The Prince of Wales Conference: The Norris Division a The Adams Division; The Clarence Campbell Conference: The Patrick Division a The Smythe Division. Na týmy čekalo 80 zápasů za sezonu a tři nejlepší z každé divize čekal postup do play off. Postupem let do soutěže přibývaly další týmy a soutěž se utvářela až do podoby jak jí známe dnes. 8

Tolik jen ve stručnosti o vzniku NHL. 3 A jak to bylo u nás v naší Extralize?

1.3. Historie extraligy a hokeje v Českých Budějovicích Hokejová liga byla založena v Československu v roce 1936. Samozřejmě procházela svým vývojem jako slavnější NHL. Poznala spoustu systémů a týmů, které buď měnily názvy nebo místa působení jako příklad uvedu HC České Budějovice, které dříve hrávalo jako SKP a pod tímto názvem získalo svůj jediný titul poté to byl Motor České Budějovice, poté Mountfield

České Budějovice a nyní opět Motor České

Budějovice. Dnešní název je O2 Extraliga ledního hokeje a má 14 účastníků. Hraje se takzvaná základní část, ve které se utká každý tým s každým ve čtyřech utkáních, dvě venku dvě doma. Každé družstvo tak sehraje padesát dva utkání. Poté následuje předkolo play off, které hrají týmy na sedmém až desátém místě sedmý s desátým, osmý s devátým na tři vítězná utkání. Po předkole play off následuje čtvrtfinále, které hraje osm nejlepších týmů, čtyři nejlepší po základní části a vítězové předkola. Hraje se na čtyři vítězná utkání. Poslední čtyři týmy po základní části hrají mezi sebou play out a poslední tým poté čeká baráž (utkání o udržení) s vítězem první ligy o udržení v extralize. Ta je hraná na čtyři vítězná utkání. 4 A jak to bylo u nás v Českých Budějovicích? Klub byl založen 10. ledna 1928, kdy se sloučila Viktorie České Budějovice se Slovanem České Budějovice a vznikl tak tým AC Stadion České Budějovice. Zatím největším úspěchem českobudějovického hokeje, je jediný titul, který tým získal pod názvem ZSJ SKP České Budějovice v sezóně 1950/51. Samozřejmě českobudějovický hokej potkávali také pády do nižší soutěže a vždy to bylo naštěstí jen na krátkou dobu, jednu sezonu. Další úspěšné sezony se tým Českých Budějovic dočkal po delší době až v sezoně 2007 – 2008, kdy vyhráli základní část a dostali se až do semifinále, kde prohráli s Karlovými Vary v poměru čtyři tři na zápasy. Tak to byla naše extraliga a České Budějovice. Na závěr bych rád uvedl tabulku historicky nejúspěšnějších týmů naší historie a počtu jimi dosažených titulů. Uvádím pouze týmy s osmi a více tituly. 5 3 4

5

Historie NHL [online]

Nejvyšší hokejová soutěž a extraliga – historie [online] České Budějovice - historie ledního hokeje [online]

9

Klub HC Dukla Jihlava ZKL Brno (RH Brno) LTC Praha HC Sparta Praha (Spartak Praha Sokolovo)

Počet titulů 12 11 11 8

1.4. Pravidla Téma pravidla ledního hokeje je široké a obsáhlé, protože se neustále vyvíjí a mění. Rád bych čtenářům nástínil určité změny v pravidlech, pro jejich předtavu jak se hokej vyvíjí. Když se podíváme jen na počet rozhodčích, byli jsme zvyklí na tři, dnes již utkání rozhodují čtyři rozhodčí, dva hlavní a dva čároví. Je to hlavně díky tomu, že se hra neustále zrychluje a přitvrzuje. Spousta pravidel prošla svým vývojem a změnou až do dnešní podoby. Hlavní změny, které probíhají, se dějí kvůli zrychlení a zvýšení atraktivity hry. Dnes se třeba na rozdíl od minula, kdy se mohlo při zakázaném uvolnění střídat, nesmí provinivší tým střídat, nebo při vyloučení hráče se vhazuje v obraném pásmu týmu vyloučeného hráče. Rád bych zde použil jen pár řádků z pravidel ledního hokeje, které jsou uznány jak Českým svazem ledního hokeje tak Mezinárodní hokejovou federací ( IIHF). Rozměry hřiště Maximální velikost: 61 m dlouhé a 30 m široké. Minimální velikost: 56 m dlouhé a 26 m široké. Rohy musí být zaobleny v poloměru 7 až 8,5 m. Pro mistrovství IIHF musí být hřiště 60 až 61 m dlouhé a 29 až 30 m široké. Hráči v dresech a) Před utkáním dodá vedoucí družstva nebo trenér každého družstva hlavnímu rozhodčímu nebo zapisovateli seznam jmen a čísel hráčů a brankářů, kteří nastoupí v utkání, včetně jmen kapitána a náhradních kapitánů. b) Každé družstvo může mít na nejvýš: - 20 hráčů v poli a - 2 brankáře, - celkem 22 hráčů. 10

Začátek utkání a třetin a) Utkání začne ve stanovenou dobu vhazováním na středním bodu vhazování. Stejným způsobem se provede vhazování na začátku každé třetiny a prodloužení. b) Družstva zahájí utkání bráněním branky, která je blíže jejich hráčské lavici. c) Družstva si vymění strany před každou řádnou třetinou či prodloužením Hrací doba Řádné utkání se skládá ze tří dvacetiminutových třetin čistého času a dvou patnáctiminutových přestávek. Družstva si po každé třetině vymění strany. 6 To je tak ve stručnosti co bych uvedl k pravidlům ledního hokeje, protože jak už jsem zmínil je to opravdu rozsáhlá kapitola, která nejde popsat jen na jednu či pět stran.

1.5. Pojem lední hokej Hokej je jedním ze sportů, při kterém se dva soupeřící týmy snaží dostat puk nebo tvrdý míček pomocí hokejek do soupeřovi branky. Formy hokeje jsou: 

Pozemní hokej, který je olympijským sportem a dříve se hrával na travnatém povrchu, dnes je hrán na asfaltových plochách.



Lední hokej, který se hraje na ledě s černým gumovým diskem(pukem) a je také olympijským sportem



Hokejbal, hraje se na betonovém či asfaltovém povrchu s míčkem



Bandy, je druhem hokeje, který se hraje na ledě ne však s pukem, ale s míčkem



In – line hokej je hrán na kolečkových in-line bruslích

Lední hokej

6

ASOCIACE ROZHODČÍCH LEDNÍHO HOKEJE. Pravidla hokeje [online]

11

Lední hokej hraje za každý tým šest hráčů, hokej je hrán na hokejovém hřišti, a všichni hráči mají brusle. Cílem zápasu je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se dlouhými holemi s čepelí, která je na konci zatočena buď na levou nebo pravou stranu. Pohyb a směr puku mohou hráči také měnit svým tělem, včetně rukou nebo bruslí. Platí dvě výjimky. První výjimkou je zákaz přihrávky puku rukou svému spoluhráči mimo obranné pásmo. Za druhé gól nesmí být vstřelen úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jedním ze šesti hráčů je brankář, který má speciální výstroj a jehož hlavním úkolem je nepustit gól, jedním s jeho práv je zastavit hru pomocí přikrytí puku. Na soupisce každého týmu může být maximálně 22 hráčů, z toho 2 brankáři. Střídání hráčů je povoleno kdykoliv i během hry. Ostatních pět hráčů je děleno na tři útočníky a dva obránce. Útočníci jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo a většinou spolu hrají v útočných řadách (hovorově lajnách). Střídá se celá pětice hráčů najednou. Ideální délka jednoho střídání je minuta. Týmy většinou hrají na čtyři útočné řady a tři obrané dvojice. To se však může v různých zemích měnit. Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají tři - jeden hlavní a dva čároví. Hlavní má na starost regulérnost hry - fauly. Hrazení (tzv. mantinely), které jsou okolo hřiště napomáhají k udržení puku ve hře, i díky nim se hraje často několik minut bez přerušení. Pokud je hra zastavena, pokračuje se vhazováním. V hokeji jsou dvě základní pravidla, omezující pohyb puku. A to zakázané uvolnění a postavení mimo hru (ofsajd). Ostatní vlastnosti hry jsou závislé na přesných pravidlech, která jsou používána. Dvě nejdůležitější pravidla jsou od Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a severoamerické NHL, ta je považována za nejlepší profesionální ligu na světě. Pravidla českého hokeje jsou prakticky shodují s pravidly IIHF. Pro úpravu ledové plochy mezi třetinami a po utkání se od 50. let 20. století používají rolby. 7

2. Kapitola 2 7

Hokej [online]

12

2.1. Trenér, definice pojmu, typologie postavy trenéra Vzhledem k tomu, že nejde jednotně interpretovat výraz trenér a kouč, je pro všeobecný název povolání používaný výraz trenér. Pokud se jedná o řízení utkání je používán výraz kouč a koučování pokud myslíme vedení tréninku používáme výraz trenér. Požadavkem trenérské kvalifikace je schopnost naučit hrát, tělesně připravit, poskytovat herní vědomosti a vést utkání. Požadavek ve smyslu slova naučit se odlišuje od slova vyučovat. Vyčuvání se často přemění v rutinu na předávání poznatků. Na druhé straně naučit herní dovednosti je vysoká odbornost. Učitelské schopnosti trenérů jsou pak oceňovány v dostupném okruhu odborné veřejnosti. Trenérská činnost také vyžaduje schopnosti diagnostikovat situace a také cit pro volbu intenzity a obsahu tréninku. Pozice trenéra podléhá v týmu určité hierarchii a určitým kritériím. Řízení tréninkového procesu a vedení utkání musí mít určitý řád. Nejvyšší pravomoci má hlavní trenér, který rozhoduje a je také zodpovědný za výsledky. Na výpomoc a podpůrnou činnost hlavní trenér využívá své asistenty. 8 Mezi trenéry rozlišujeme několik typů : Autoritářský trenér – tento trenér se negativně staví k demokratickému způsobu chování, je jím vyžadována podřízenost, určuje pravidla a zamítá diskuzi. Produktivita jeho práce je relativně vysoká avšak hráči nejsou pod jeho vedením příliš spokojeni. Tento trenér nevytváří podmínky pro usnadňování vývoje hráče. Liberální trenér – tento trenér je shovívavý a zasahuje velmi omezeně. Hráčům je od něj dávána velká svoboda a často je asociován s velkou spokojeností hráčů. Výkonnost tohoto trenéra není příliš vysoká, poskytuje neomezený prostor k uplatnění tvořivosti. Demokratický trenér – tímto trenérem jsou kombinovány požadavky na disciplínu s logickou argumentací. Jejím aktivována vysoká motivace. Hráčům je jím poskytován dostatek prostoru k realizaci tvůrčí činnosti. 9 Trenér developer – věří v trénink a přípravu. Hlavní pilířem herního vývoje je pro něho učení. Jeho trénování dosahuje vynikajících učebních výsledků. Benč trenér – jeho hlavním zaměřením je vedení utkání a soutěžení. Je plný sebevědomí a umí rozhodovat a rychle reagovat. 8 9

BUKAČ, L. Intelekt, učení,dovednosti a koučování. s.236 BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování. s.238

13

Taktik- tento trenér se hlavně zaměřuje na systémy hry mužstva. Učením je pro něj nácvyk hry mužstva a úkolování jednotlivce. Praktice trenér- jeho hlavním zaměřením a jeho silnou stránkou je organizace tréninkové jednotky. Velice dbá na kondici a učení je mu vzdálené. Motivátor – aktivně se snaží motivovat střídačku i kabinu. Klade důraz na nasazení, obětavost a trénink kondice. Učením a trénink se moc nezabývá. Mentalista- tento trenér je hlavně psychologem, pracuje s myslí hráčů. Bývá svérázným a efektivním trenérem. Kondiční trenér – jeho hlavním kritériem je síla, rychlost, vytrvalost a bojovnost, nejdůležitější složkou herního výkonu je pro něj kondice. TV trenér a mediální glosátor – žije jen ze své minulosti. Každodenní praktické trénování je mimo jeho zájem. Obvykle mu chybí trenérské zkušenosti.10

2.2. Pedagog, vychovatel Pedagog – tento termín má dva významy – 1) učitel nebo jiný pedagogický pracovník, 2) odborník v pedagogické teorii, vědě výzkumu. 11 Pedagogický pracovník – je osoba, která se podílí na výchově a vzdělávávní dětí, mládeže nebo dospělých ve školství, nebo jiném odvětví, které zabespečuje profesní přípravu a v jehož hlavní náplni převažuje výchovně vzdělávací činnost – ředitel školy, učitel, mistr a vrchní mistr odborné výchovy, vychovatel, trenér sportovních tříd. 12 Vychovatel – je pedagogický pracovník, který působí ve školách a školských zařízeních typu internátů a v oblasti výchovy mimo vzdělávání. 13 Pedagog volného času - je to pedagogický pracovník, protože vykonává pedagogickou činnost a také výchovně vzdělávací činnost. Pedagogové volného času působí a uplatňují svou činnost ve střediscích volného času a v neškolních zařízení. Jako jsou například rekreační, sociální, kulturní střediska. 14

10 11 12 13 14

BUKAČ,L. Hluboká praxe a koučování hokejových dovedností. s.43 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. s. 145 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. s.151 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. s.258 HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času. s. 68

14

Z těchto definic lze pochopit, že trenér je svým způsobem pedagogem volného času, protože svou činnost vykonává ve sportovním středisku, které svým způsobem je volno časovým střediskem.

2.3. Trénink, učení, výchova Trénink – během tréninku dochází k procvičování a zdokonalování dovedností jedince a také týmové spolupráce. Trénink je celoročním procesem a je tvořen herním kalendářem a pohybovou strukturou významných akcí ( turnajů). Nejdůležitější částí je soutěžní období, které trvá devět měsíců od září do května. V mládežnických kategoriích čítá kolem 60 – 70 zápasů. Přípravné období bývá kratší a v mládežnickém hokeji je kombinovaná příprava na suchu s přípravou na ledě. Problémem bývá začlenění přípravných utkání do tréninkové zátěže a vyladění formy. 15 Trénink je dělen na týmový a individuální trénink. Týmový trénink - jde o návykovou činnost. Požadavkem bývá jednotné řízení a rutinní organizace. Týmový trénink má formální rámec, do kterého jsou včleňovány záměry a učební materiál. 16 Individuální trénink - tento trénink je formou učení technické i kondiční naléhavosti. Je interakcí mezi hráčem a trenérem. Cílem je osobní růst výkonnosti. 17 Trénink a hra na malém prostoru (ve třetinách) -

pro mladé hráče až do 4. třídy včetně je součástí tréninkového a herního plánu ( hrají jen ve třetině), ve vyšších třídách je hra na malém prostoru součástí každého tréninku a neměla by být opomenuta

-

cílem této hry je, aby hráči byli co nejvíce u kotouče a v akci, při tréninku dovedností mají co nejvíce opakování

-

při tréninku a hře na malém prostoru bývá podporována zábava, účast a rozvoj dovedností ( malé hráče nebaví jezdit přes celé hřiště) 18 Učení - během tréninku je profitovým procesem schopnost učit a vyučovat.

Trenér, hráč, zvolený obsah a prostředí se podílejí na této interakci. Učební proces je 15 16 17 18

BUKAČ,L. Intelekt,učení,dovednosti a koučování. s.198 BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučován. s.199 BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování. s.200 ČESKÝ SVAZ LEDNÍHO HOKEJE. Etika v ledním hokeji. [online]

15

určován obsahem, metodikou a náročností výuky. Trenér vyučuje a hráč se učí. Cílem bývá herní uplatnění. Citlivost vnímání učiva bývá u hráčů různorodá. Jsou hráči kteří udělají co vidí ( požadují demonstraci spojenou se zrakovým odezíráním), dále jsou hráči, kteří požadují vysvětlení (slovní instruktáž) a hráči, kteří jsou citliví na vnímání vlastních pohybů ( pokusy a omyly). Vyučování bývá řízeno verbálními pokyny, pobídkami, korekcí, regulováním aktivizace hráčů. Vyučování během tréninku vyžaduje také didaktické techniky a kromě profesního přehledu trenéra také vyučovací předpoklady. Didaktický přístup je představován znalostí herní i tréninkové oblasti, ovládání verbálních i neverbálních vyučovacích technik, citlivost pro obsah a intenzitu tréninku, emociální zanícení.19 Schopnost poskytovat hráčům účinné, srozumitelné a herně chápané informace vyžaduje umění či schopnost trenéra učivo vyhledat, vybrat a vysvětlit. Role trenéra jako učitele vyžaduje cit pro vyhledání a poznání problémů a vymezení učiva, schopnost vysvětlit zadání učiva, pohotové hodnocení výsledků. Během tréninků dochází k učení dovednostním a herním návykům. Tvorba veškerých pohybových návyků a herní adaptace je založena implicitním (nevědomém učení) učení. Osvojení těchto dovedností probíhá mimovolně a jakoby mimochodem. Je bezprostřední a velmi přirozené. 20 Učení – jeden z klíčových pojmů, pro který neexistuje obecně přímá definice. Z novějších jsou známé dvě definice a) učení je psychickým procesem, který je v jednotě tělěsných a duševních předpokladů rozhodujícím faktorem pro adaptaci člověka na jeho přírodní i společenské prostředí b) učení je utváření jedince a získávání zkušeností během jeho života. 21 V pedagogice býval donedávna nejznámější model edukačního procesu vztah mezi třemi základními elementy (1) žák, (2) učitel, (3) učivo. Tento model je znám také jako edukační trojúhelník. 22 Výchova – je procesem záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jeho vývoji. 23

19 20 21 22 23

BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování. s. 266,267 BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování. s. 268 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. s. 240,241 PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. s. 76 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. s. 257

16

Výchova pro volný čas – je rozvíjení schopností žáků oceňovat volný čas jako určitou hodnotu, smysluplně a racionálně jej využívat pro svůj rozvoj a vybírat si vhodné činnosti. 24 Výchovou, která probíhá ve sportovních činnostech se zabývá disciplína, která je označována jako pedagogika sportu.

Pedagogika sportu je disciplína dvou oborů,

kterými jsou obecná pedagogika a kinantropologie ( věda o pohybu člověka, nebo též věda o člověku v pohybu). Tento obor má řadu disciplín jako jsou například fyziologie cvičení, biochemika, psychologie sportu a cvičení, sociologie sportu a také pedagogika sportu. 25 Pokud se na závěr této kapitoly pokusíme porovnat veškeré definice a v edukačním trojúhelníku nahradíme pojem učitel trenérem, žák hráčem a učivo tréninkem, můžeme říci, že trenér se může nazývat učitelem nebo volnočasovým pedagogem.

24 25

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. s.258 SVOBODA, B. Pedagogika sportu. s.23

17

3. Kapitola 3 3.1. Pravidla chování ve skupině Sportovní družstva, která jsou centrem pozornosti psychologie sportu hlavně ve výkonnostním sportu, nebývají klasickými sociálními skupinami, protože jsou většinou velikostně limitované pravidly a jsou většinou orientované k jednomu cíli. Družstva ve sportovních hrách tak mívají podobu primárních sociálních skupin, které mívají společné charakteristické znaky mezi které patří: -

Společné cíle, které jsou spojeny s činností skupiny

-

Vysoký stupeň vzájemné znalosti

-

Síť interpersonálních vztahů

-

Komunikace tváří v tvář

-

Společné normy, které regulují chování členů skupiny

-

Systém pozic a rolí ve skupině, které umožňují organizaci života skupiny a jeho dynamiku. Tyto skupiny tvoří jedinci, kteří maji podobné výkonnostní cíle, které jsou

podmíněny vysokou úrovní dovedností. Členové skupiny se vzájemně doplňují podle požadavků prováděnými skupinou a všichni mají obdobné vztahy k prostředkům, jimiž se sportovních cílů dosahuje. 26 Pro sportovní skupinu je důležitým faktorem skupinová soudržnost, která ve sportovní psychologii bývá označována jako sportovní koheze. Koheze bývá to co způsobuje, že družstvo bývá označováno za více než jen součet jedinců s podobnými vlastnostmi a dovednostmi. Ve sportovní praxi se můžeme setkat se spoustou příkladů, kdy vysoce talentovaní a výkonní jedinci nedokáží vytvořit stejně výkonnou skupinu. Po té býváme svědky selhávání mužstev nabytých sportovními hvězdami, které nejsou schopny intenzivní spolupráce a vzájemné úkolové i emocionální podpory, což je velice důležité pro vytvoření efektivního sportovního družstva s vysokou mírou koheze. Pokud si všimneme souvislostí mezi kohezí a výkonem zjistíme skutečnost, že úspěšnější sportovní družstva tendují k větší soudržnosti mezi členy. Proto ovlivňování koheze je

26

SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu .s.115,116

18

důležitou činností a prací trenéra a učitele během dlouhodobé práce ve sportovním družstvu. 27 Pro vybudování úspěšného sportovního družstva je důležité: a) zahrnout všechny členy družstva do procesu přijmutí rozhodnutí, aby měli pocit, že jsou součástí skupiny b) naučit každého člena zodpovědnosti a přesvědčit ho o jeho důležitosti a roli ve skupině c) dovolit každému členovi mít odlišný názor d) společně stanovit cíle a prožívat jejich dosažení e) poznat individualitu každého člena a využít to ke prohloubení spolupráce f) obeznámit každého člena se zodpovědností ostatních členů skupiny g) ukazovat členům jak důležití jsou a jak závisí jeden na druhém h) udržovat rozvíjet hrdost členů skupiny na svou herní i sociální roli i) zdůrazňovat pozitivní aspekty hry, a to hlavně když se nedaří 28 V každém sportovní družstvu či skupině rozeznáváme různé role. Tyto role můžeme dělit na role krátkodobé (vyloučený či zraněný hráč), role dlouhodobé (kapitán), role vrozené(muž, žena), všechny tyto role se podílejí na výběru sportovní činnosti. Vedle těchto rolí může ve sportovním družstvu nalézt i další role: a) role, které jsou spjaté s činností družstva (herní, role vůdce) b) role, které jsou spojeny s vytvářením dobrého klimatu skupiny (emoční vůdce, který ovlivňuje ostatní během hry) c) role, které jsou spojeny s uspokojováním osobních potřeb členů skupiny (role zlého muže) 29 Důležitou součástí každé skupiny sportovního družstva je vůdce, nejčastěji to bývá kapitán. Obecně bývají uznávány tyto faktory vůdcovství: a) uznání a porozumění potřebám skupiny b) iniciativa a organizační schopnosti, které jsou podpořeny vlastní účastí na životě skupiny c) výkonnost, která souvisí s motivací členů skupiny d) sociální citlivost, která je spojená s děním ve skupině a se starostí o ostatní členy skupiny 30 27 28 29

SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu .s.123 SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu. s.124 SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu. s.126

19

V každé sportovní skupině rozlišujeme formální a neformální vůdce. Formálním vůdcem bývá trenér. Neformálním vůdce je rozuměn jedinec, který má vysoký sociometrický status, ovlivňuje členy a dění ve skupině. Z hlediska ostatních by neformální vůdce měl splňovat tyto základní podmínky: a) měl by být pokládán za jednoho z nich b) musí být považován za nejlepšího c) měl by plnit očekávání ostatních členů 31 Pro sportovní družstva můžeme vycházet z konstatování, že důležité pro jejich efektivní činnost jsou především: a) vhodné složení b) struktura družstva (pozice a sociální role) c) realizace vůdcovské role d) motivace a zaměření na cíle e) interpersonální vztahy v družstvu 32

3.2. Pedagogické problémy ve sportu, tresty a odměny Trenéři pracující se skupinami sportovců se během své práce vyjadřují a řeší problémy, které mají často sportovně pedagogický problém. Mezi tyto problémy patří předčasné soutěžení, které může vést ke ztrátě zájmu sportovce o sport, který mu již zcela zevšední a nepřináší mladému sportovci již nic uspokojujícího. Při výběrech adeptů závodních sportovců je podle trenérů důležité přihlížet k psychickým dispozicím sportovce, protože ochota se plně vydat a píle a úsilí je často důležitější než talent. U sportů jako je například lyžování bývá pro trenéry nejtěžší přechod z žákovské kategorie, kde je vše zaměřeno spíše na hru, do kategorie dorostenecké, která již bývá zdlouhavou a často monotoní prací. Nejčastějším problémem je nedostatečné technické vybavení pro mladé sportovce, což často může vést ke ztrátě vztahu k hodnotám, a k úsilí mladých sportovců udělat pro sebe něco navíc. Trenéři často připouštějí své vlastní pochybení, když se předčasně spoléhají na sebekázeň svých svěřenců. Jako základ zdravých mezi osobních vztahů se ukazuje 30 31 32

SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu. s.129 SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu. s.130 SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu. s.138

20

otevřenost trenéra. Pedagogické poznatky pro kontakty s vyvarováním se chyb zdůrazňují hlavně trenéři sportů zaměřených na hru jako jsou hokej, fotbal. Trenéři často ukazují také na problémy, které vznikají ve vztahu s rodiči. Jsou rodiče, které nezajímá sport a výsledky dosažené jejich dětmi, ale sportovní oddíl nebo kroužek berou jako dočasné odložiště nebo šatnu. Jiní mohou narušovat vztah trenér sportovec, jedná se hlavně o autorativní rodiče. Je překvapivé, že nejméně problémů je popisováno ve vztahu k rozhodčím a činovníkům klubu. Mezi další problémy, které musí řešit trenéři hlavně sportovních oddílů zaměřených na hru bývá šikana, nebo odlišné přístupy ke členům oddílu (rozdělení na staré a mladé atd.) Mimo tyto problémy, přicházejí v adolescentním období i další, jsou to hlavně zkušenosti s cigaretami, alkoholem, dopingem a dalšími problémy dospívající mládeže. Toto je jen naznačení základní šíře otázek a problémů které trenér prostě musí řešit a se kterými musí pracovat. Sport bývá plný emocí, což by mělo trenéra vést k nutnosti něco vyžadovat a něco zakazovat. Každé vyjadřování trenéra, které je usměrňujícího charakteru, by mělo vést k sebereflexi sportovce. Rozpaky také přináší odměňování a trestání. 33 Odměňování a trestání Působí přímo na city. Jedná se hlavně o povzbuzení žádoucího nebo potlačení nežádoucího chování. Všeobecně platí, že se více trestá než odměňuje. Z výchovného hlediska je zajímavé, že slabší jedinci potřebují být spíše chváleni a povzbuzováni, zatímco vynikající jedinci reagují spíše na potrestání. Mezi odměnu je počítán souhlas, pochvala a odměna, k trestů patří nesouhlas, napomenutí varování a trest. Tresty je nutné udělovat s rozvahou. Mezi sporné tresty patří ironizování, výsměch, pronásledování, tělesné tresty a vyloučení ze skupiny. Trenér by měl vždy dát najevo, že si někdo trest odpykal, a že je na něho opět pohlíženo jako na ostatní. To napomáhá k odstranění napětí v interpersonálních vztazích. Specifickým problémem je, jak v praxi vlastně trestat. Doporučuje se trenérům, aby sportovcům zakázali něco co je pro ně důležité a blízké. Objevují se však výhrady vůči trestům, že jsou nehumánní,

33

SVOBODA, B. Pedagogika sportu. s. 217 - 218

21

vzbuzují negativní pocity, nepřátelské chování a nutí sportovce dělat něco proti své vůli. Tyto výhrady můžeme shrnout asi takto: - krátkodobý efekt trestů - chybí zaměřenost trestů, pouze zastavují nevhodné chování - vedou k únikovým efektům (lhaní, podvádění) - zastrašují, čímž je snižována aktivita - tresty je dáván špatný příklad V pedagogice byly spory o trestání a odměňování od nepaměti. Jsou to problémy a spory spíše psychologické. Odměňování bývá spojeno s posilováním pozitivní motivace, která je účelná pouze tehdy nepřekročí-li určitou míru a je-li zasloužené. Odměňování může mít však také negativní dopad na sportovce, v případě, že trenér chválí a to i v případě, kdy se nedaří a měl by spíše trestat. Takovéto chválení může vést k poklesu výkonnosti. Zde odměňování ztrácí svůj smysl. Nejvíce problémů je spojeno s trestáním. Úplné odmítání trestů (pedocentrický extrénismus) není ani efektivní a není ani v zájmu trestaného. Na druhé straně není podporován ani druhý extrém, kterým je tvrdé drilové působení na sportovce. Dnes je upřednostňována citlivá výchova, která je v souladu s perspektivou vychovávaného jedince. Pokud vše shrneme dojdeme k závěru, že tresty, pokud jsou aplikovány tak jak mají, nejsou špatné. Tresty jsou i intervenční technikou, protože zpětná vazba v podobě odměn na vše nestačí. 34

3.3. Vztah trenér a hráč Vztah mezi hráčem a trenérem je založen na vzájemné komunikaci a důvěře. Prvotní podmínkou vedení, učení a nařízení je výměna informací. Zadání úkolů, požadavků, kontrola a zpětná vazba bývají doprovázeny oboustranným emocionálním doprovodem a vymezením odpovědnosti. Interakce obsahuje:

34

-

výměnu sdělení – rozhovor

-

příjem sdělení – naslouchání SVOBODA, B. Pedagogika sportu. s. 218 - 219

22

-

neverbální reakce – emoční výrazy

-

tenzi sdělení – důležitost a obtížnost obsahu Hráč oceňuje a vyžaduje učitelskou schopnost trenéra. Trenér ve styku s hráči

většinou používá jména. Když ve styku chybí slova, nebo jsou používána nevhodná slova (sarkasmy), dochází většinou ke zklamání, neochotě naslouchat, laxnosti a nepozornosti. Významnou součástí vztahu trenér a hráč je ocenění. Kladná hodnocení by měla převažovat záporná v poměru asi 3:1. Dobrý výkon při tréninku a utkání bývá často odměněn například kšiltovkou, samolepkou atd. Šíře styku je ovlivňována a omezována rozpoznáváním důležitosti. Umění analyzovat, co je nutné akceptovat, odmítnout, ocenit, kritizovat, rozhodnout, učit, trénovat nebo vyžadovat je přinášeno zkušenostmi, vylepšováno vědomostmi a také je i dáno. Podkladem pro komunikaci a vztah mezi hráčem a trenérem je profesní cit, mentální flexibilita, smysl pro rozhodování a kontrola emocí. 35 Vztah mezi vychovatel nebo pedagogem volného času a mladým člověkem vzniká kontaktem. Pokud se při kontaktu povede vychovateli zaujmout vzniká vztah. Pro výchovu ve volném čase na základě vztahu by se dalo použít i následující schéma: setkání – zaujetí osobností vychovatele – navázání vztahu, zde mladý člověk poznává hodnoty uznávané vychovatelem – přijme je, snaží se podle nich žít a předávat je dál. 36 Důležitou součástí vztahu mezi vychovatelem a dětmi je vytvoření atmosféry důvěry. Ve vztahu děti – vychovatel, vychovatel – děti a také děti – děti je důležitá vzájemná důvěra a vzájemné respektování. Je také sledována vzájemná komunikace, tolerování, neprosazování se na úkor druhých, vzájemně si naslouchat a ocenit jeden druhého. 37

3.4. Spolupráce trenéra a rodičů V hokeji mládeže hrají rodiče významnou roli. Pro motivaci k učení a pro výuku je důležitý vzájemný respekt trenéra a rodičů. Během raného růstu a začátků dítěte rodiče postrádají zkušenosti a podřizují se požadavkům trenéra. Během kritického růstu však rodiče začínají porovnávat vynaložené peníze, úsilí s dosaženými výsledky a začínají hodnotit práci trenéra. V pozdějším věku dítěte se angažovanost rodičů snižuje. 35 36 37

BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování. s. 247 PÁVKOVÁ, J., et al. Pedagogika volného času. s. 54 PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B. et al., Školní družina. s. 58

23

Rodiče se pomalu přizpůsobují samostatnosti dítěte. U mládeže je nezbytná spolupráce trenéra a rodičů bez odborného zasahování. Většina problémů ve spolupráci trenér a rodič pramení z několika věcí: - z neznalosti oblasti tréninků, herních a týmových nároků - v tendenci zasahovat do odborných věcí - v upřednostňování vlastního dítěte - v nevhodné komunikaci trenéra s rodiči Součástí povinností trenéra je řešení problémů s rodiči. Je to přímou náplní jeho práce. Trenér by ve styku s rodiči měl: -

rodiče zapojit do programu a pravidelně s nimi komunikovat

-

usměrňovat chování a negativní vliv na dítě

-

podávat rodičům zpětnou vazbu

-

udržovat partnerství a odborný odstup 38

Trenér by ve styku s rodiči neměl: -

pouštět se do různých sporů

-

upřednostňovat děti vlivných rodičů

-

přenášet negativní postoje rodičů na děti

-

zabraňovat snaze o individuální přístup mimo program

Rodiče by ve vztahu s trenérem měli: -

nezasahovat do odborné práce a respektovat jeho názory

-

žádat a dostávat informace o pokroku a růstu dítěte

-

chápat požadavky týmových sportů

-

jako součást sportu brát výhru nebo prohru

-

poskytovat trenérovi zpětnou vazbu jeho práce

-

projevovat také svou nespokojenost

-

chápat, že hokej není jediným životním posláním 39

Rodiče by ve styku s trenérem neměli:

38 39

-

prohřešky dítěte přehlížet nebo omlouvat

-

zasahovat do trenérovi odborné práce

-

pokřikovat na své dítě během tréninku nebo utkání

-

podcenit jakékoliv zdravotní problémy dítěte

-

své dítě srovnávat s jinými dětmi BUKAČ, L. Intelekt,učení,dovednosti a koučování. s. 216 BUKAČ, L. Intelekt,učení,dovednosti a koučování. s. 216

24

-

vyptávat se dítěte po utkání nebo tréninku na nevěcné otázky a tím ho nudit

-

uvažovat o návratnosti svých investic40

Role rodičů: ,, Rodiče, dítě, trenér, trénink a utkání patří k základům stavby výchovného procesu. Cílem společně směrovaného úsilí je výchova hráčské osobnosti a vývoj výkonnostního růstu. Výchovná mediace je učleněný proces jehož diferencované prvky tvoří adept – trenér – program a tým (herní prostředí). V této výchovné síti nesmí být omezován žádný činitel. Jako velmi výhodné se až do rané dospělosti jeví rozšíření a účast rodičů. Podíl rodičů vyžaduje časovou oběť. Jejich angažování dětem ulehčuje zdolávání předsevzatých cílů, zátěže a psychické i dovednostní náročnosti. Oboustranná, nestranná a věcná komunikace mezi rodičem a adeptem buduje dětskou samostatnost, touhu po sebeprosazení, otevřenost pro přátelství v týmu a kamarádství.“ Postupně vzniká smysl, ochota a samozřejmost pro kolektivní herní respekt, který dostává, stejně jako vstřelení branky, rozměr prožitku a potěšení.

Týmová herní

přitažlivost a společné zážitky stimulují výkonovou motivaci a potřebu být účasten. V pozornosti rodičů musí být zřetel herního intelektu, herní dovednosti a mentální síly. Aktivní účast rodičů ve výchovném programu a potřebná podpora přinášejí přesvědčení osobní svobodné volby mladého sportovce. Osobní volba vyjadřuje pro každé dítě potřebný pocit soukromí. Tento přístup k výchově je stavebním kamenem jedinečnosti a důvěry hráče v sebe sama. Přitažlivostí práce a tréninkem, který trenér poskytuje, pozorností a úsilím, které jedincům věnuje, rodičům přináší údaje o průběhu výchovy a růstu výkonnosti. Rodič není trenérem, a neměl by být ani kritikem. Je-li nespokojen s trenérem, musí o tom mluvit. Nemohou-li najít společnou cestu, pak se jako výhodná pro jeho dítě jeví změna prostředí. Otevřenost trenéra pro spolupráci s rodiči, nezaujatost, neúplatnost a odmítnutí specifických zvýhodňujících přání staví do popředí image mládežnických trenérů.” 41

3.5. Spolupráce pedagoga a rodičů Ve výchově ve volném čase je nutno za velmi důležitou považovat spolupráci vychovatelů a pedagogů s rodiči. Pedagogové a rodiče jsou partnery ve výchově dětí a 40 41

BUKAČ, L. Intelekt,učení,dovednosti a koučování. s. 216 BUKAČ,L. Intelekt,učení,dovednosti a koučování. s. 218

25

mladých lidí. Tento partnerský vztah předpokládá vzájemnou informovanost, komunikaci, respektování a důvěru, že jak rodiče tak pedagogové mají na mysli nejlepší zájmy dítěte. Každé dítě se projevuje jinak ve škole, doma nebo při volnočasové výchově. Proto vzájemné informace a jejich doplňování jsou velmi cenné a pomáhají utvářet a měnit obraz dítěte. Na obou stranách a vzájemných postojích závisí úroveň vzájemného vztahu. Za kvalitu vztahu jsou odpovědní především vychovatelé a pedagogové volného času, protože bývají pro své povolání odborně připraveni, mají vědomosti a dovednosti z oblasti pedagogiky a pedagogiky volného času a psychologie, včetně zkušeností z oblasti komunikace mezi lidmi. Pedagogové jako profesionálové by měli umět informovat rodiče o svých výchovných záměrech a přesvědčit je o správnosti svých postojů. Zároveň by měli přijmout informace od rodičů, zvážit je a na jejich základě korigovat své výchovné postupy. 42 ,, Podmínkou úspěchu při jednání s rodiči je pedagogický takt. Informace o dítěti zahrnují pozitivní i negativní poznatky. Nesprávné je zaměření pouze na nedostatky dítěte. Taktické je zaměřit se nejdříve na pozitivní stránky osobnosti dítěte či rodiče nebo alespoň na informace neutrální, bez hodnotícího aspektu. Pokud vychovatel kritizuje, musí být kritika konkrétní, vztahovat se k činu či rysu osobnosti, nesmí negativně zahrnout celou osobnost. Je nutno též zdůraznit, že vychovatel mluví za sebe, tvrzení nelze zobecňovat. Kritika musí být podána taktně, slušně, s jasným cílem zlepšit současný stav. Partnerský vztah předpokládá dialog, právo účastníků sdělit a být slyšen.” 43 Spolupráce pedagogů volného času a rodičů obsahuje rozmanité formy. Mezi nejčastěji užívané a ověřené patří: -

individuální rozhovory

-

telefonické rozhovory

-

písemné kontakty

-

třídní schůzky – ve školních zařízeních Pro partnerskou spolupráci bývají důležité i ostatní formy vzájemné komunikace

a spolupráce. Cílem těchto forem bývá navázat neformální, přátelské vztahy, navzájem se poznávat při společných činnostech, získávání a upevňování vzájemné důvěry a rozšíření spolupráce. Mezi tyto formy patří: 42 43

dny otevřených dveří PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B. et al. Školní družina. s. 71 PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B. et al. Školní družina. s. 71

26

-

umožnění přítomnosti rodičů ve volnočasovém zařízení v libovolnou dobu

-

účast rodičů na výchovných činnostech

-

umožnit rodičům ovlivňovat program

-

umožnit rodičům podílet se na vedení výchovných programů a zároveň využít jejich kvalifikaci nebo zájem o danou činnost

-

společné aktivity dětí a rodičů jako jsou: tělovýchovné aktivity, kurzy a výuka cizích jazyků

-

společenská setkání 44

3.6. Etika v ledním hokeji Etika je důležitou součásti nejen běžného života, ale je důležitá také ve sportovním životě. Určitá pravidla etiky pomáhají k udržování vzájemných vztahů a k respektování druhých. Je důležitou součástí komunikace mezi trenérem a rodiči, trenérem a hráči. Cíle etiky v ledním hokeji: -

zvýšení účasti a nábor nových hokejistů

-

pozitivní a bezpečné prostředí vytvořené pro děti

-

radost ze hry

-

naučení se vzájemného respektu

-

rozvoj a růst mladých hráčů a rozvoj jejich dovedností

Pro rodiče: Na tribuně

44

-

buďte v klidu je to jenom hra

-

podporujete a fanděte svému dítěti

-

užívejte si jeho zápas

-

oceňte dobré a povedené akce a zatleskejte jim

-

netrénujte a nekoučujte své děti PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B. et al., Školní družina. s. 72

27

-

mějte na paměti, že rozhodčí a trenéři jsou jenom lidi

-

jste vzorem pro své děti, proto se snažte nekřičet na trenéry a rozhodčí

-

uznávejte soupeře a pravidla hry

Po zápase (doma, v autě) -

snažte se nekoučovat své dítě před ani po zápase, od toho jsou trenéři

-

myslete na to, že hokej není nejdůležitější, jsou důležitější věci

-

snažte se podporovat své dítě a vyzdvihovat zábavu a týmovou práci

-

oceňte jeho pracovitost a nasazení

-

nikdy o svém dítěti nepochybujte

-

nepochybujte o trenérovi

-

snažte se nesvádět porážku na rozhodčí

Během tréninku -

snažte se nekaučovat dítě behem tréninku

-

nechoďte na hráčskou lavici

-

nechte trenéra a dítě aby byly kreativní

-

nekritizujte své dítě za to, kolikrát špatně vystřelilo nebo nahrálo

-

nejdůležitější je rozvoj dovedností

-

naučte sebe a své dítě mít pod kontrolou své emoce

-

myslete na to, že základem je pozitivní prostředí a zábava

-

děti se tréninkem učí hrát

Na zimním stadionu -

zde by jste si měli odpočinout

-

sledujte své dítě v klidu

-

neřešte s ostatními rodiči své názory na trenéry a rozhodčí

-

nekritizujte a nehodnoťte spoluhráče svých dětí

-

nesrovnávejte své dítě s ostatními

Každý vyhraje: ,,Pokud vyhraješ, je to jednoduché, ale aby jsi zpracoval porážky se zdviženou hlavou, musíš být osobností. Podat si ruce se soupeřem po porážce, vidět jak je ten druhý 28

oslavován, to opravdu vyžaduje odvahu a silnou osobnost. Po zápase však musíš vědět, že jsi tomu dal vše. Respekt ostatních si získáš, pokud se zachováš jako férový sportovec, který umí i prohrávat, PROHRÁT NENÍ HŘÍCHEM!” Odpovědnost trenéra a vedoucího mužstva: -

z hráčů vychovávat osobnosti a slušné lidi

-

myslet především na výchovu a učení, ne na poháry a body

-

všem hráčům dávat stejnou šanci, nemít mezi hráči své favority a oblíbence, nenechávat hráče bezdůvodně vysedávat na lavičce

-

neustále myslet na to, že jste vzory pro své hráče

-

koučovat své mužstvo, ne křičet na rozhodčí nebo soupeře

-

konstruktivně kritizovat (dvakrát pozitivně, jednou negativně)

-

mluvit, zajímat se o své hráče, dělat s nimi pravidelné schůzky

-

když hráč něco zkazí, není to úmyslně, většinou je to z důvodu, že nemá zažitý návyk, je to otázka tréninku

-

naslouchej svým hráčům s citem a buď jim vždy připraven podat pomocnou ruku

Co dělá a měl by dělat dobrý kamarád: -

respektovat své kamarády

-

rozdávat pozitivní energii

-

pochválit, podpořit, pomoci svým spoluhráčům

-

chovat se ke všem stejně

-

naslouchat druhým a jejich názorům

-

umět s ostatními mluvit

Desatero kabiny (dobrého kamaráda) 1) vstoupil jsi - pozdrav 2) odcházíš – rozluč se 3) chceš – li – řekni prosím 4) dostaneš – li – poděkuj 5) používej i ostatní kouzelná slova, která k sobě lidi přibližují 29

6) nikoho nebij – jen slaboši a zbabělci si musí dokázat svou sílu 7) nenič – každá věc, která posloužila tobě, muže posloužit i druhým 8) mluv pravdu – lež a pomluva nepatří mezi slušné lidi 9) netrap se – všechny dveře jsou zde otevřené, proto se přijď rozdělit o každou radost i bolest 10) važ si sám sebe – v životě je důležité znát svoji cenu Alkohol a drogy: ,, V souvisliti s dětmi a mládežnickým hokejem platí nulová tolerance k alkoholu a drogám u vedoucích i rodičů” ,,Klub musí informovat vedoucí a rodiče o swvých nařízeních a zásadách ohledně alkoholu a drog.” ,,Rodiče by neměli pít alkohol v den zápasu” ,, Vedoucí a trenéři by neměli pít alkohol v den zápasu a večer před zápasem” Český svaz ledního hokeje ,, ČSLH má nejvyšší odpovědnost za jednotné hokejové zásady a pravidla, co je dobré nebo špatné pro hokej. To nám pomáhá jasně stanovit zásady pro čistou hru a pravidla fair play, postavit se proti podvodům, protekcionismu, násilí, šlendriánství, rasismu, sprosté mluvě, dopingu, alkoholu a drogám. Chceme vychovávat slušného občana a ne jenom vysoce ceněného sportovce. Chceme na všech úrovních provozovat hokejovou činnost tak, aby hokej působil pozitivně na fyzický a psychický rozvoj hráčů na stadionu, ale i mimo něj. To je náš cíl, na kterém musíme všichni společně pracovat. Pokud všichni rodiče, trenéři a funkcionáři zlepší svůj pohled na hokej, tak opravdovým vítězem našeho sportu budou naše děti.” 45 Ve sportu a nejen v ledním hokeji vycházíme z kódu sportovní etiky, který byl vydán Divizí sportu Rady Evropy v roce 1993. Fair play je zde popsán a definován jako ,, mnohem více než jen hra podle pravidel. Zahrnuje i koncepty přátelství, respektování druhých sportovců a chování vždy v duchu pravého sportu. Je definován jako způsob myšlení, ne pouze chování. Součástí je i eliminace podvádění, používání nedovolených prostředků, dopingu, násilí ( fyzického i slovního), vykořisťování, nerovnosti podmínek, nadměrné komercializace a korupce”

45

ČESKÝ SVAZ LEDNÍHO HOKEJE. Etika v ledním hokeji. [online]

30

Tento koncept je pozitivní, protože sport je prostředkem k prohlubování přátelství mezi národy a obohacování společnosti. Proto jsou v tomto materiálu podrobně rozvedeny zodpovědnosti složek, které by měly napomáhat rozvoji sportu. Vlády, sportovních a jiných organizací, jedlotlivců včetně rodičů, trenérů, učitelů a ostatních. 46

3.7. Cíle a úkoly sportovní výchovy Cílem každého sportu, ať se jedná o hokej fotbal nebo atletiku je dosažení maximálního výkonu, na druhé straně však zvyšování výkonnosti je myšleno relativně k možnostem jedince. Z hlediska absolutního výkonu může být pro jedince i slabý výkon výsledkem velkého úsilí, sebepřemáhání a námahy. Z tohoto pohledu je sportem plněna úloha, která je mu připisována. Sport zde vzbuzuje motorickou a psychickou aktivitu jedince, čímž spojuje výchovný i vzdělávací vliv na jedince. Práce a činnost trenéra by neměla mít podobu schématického, odtažitého kázání, ve kterém chybí vztah ke konkrétní sportovní činnosti spojený s určitým vzdělávacím ( motorickým) obsahem. Jednostranné zaměření na pohybový projev vede ke specializované jednostrannosti, což nazýváme krátkozrakou zjednodušenou sportovní výchovou. Cílem sportovní výchovy proto je, přizpůsobení nárokům sportovního života s úsilím o dosažení maximálního výkonu, které přispívá k rozvoji osobnosti sportovce. Sport není jen samotný výkon, ale obsahuje mnohem více, širším pojmem je sportovní život. Ten má svoje nároky, které jsou vymezením cíle formulovány jen částečně. Mnohem podrobněji jsou vyjádřeny těmito úkoly: -

,,utváření potřebných vědomostí o sportu, o sportovním životě a konkrétních sportovních činnostech (technika, taktika, složky tréninku atd.)”

-

,,utváření potřebných sportovních dovedností, hlavně pohybových”

-

,,rozvoj pohybových schopností, účelných pro daný sport a rozvoj celkové fyzické zdatnosti a dovednosti”

-

„utváření potřebných návyků a zvyků (režimu dne, životosprávy, hygieny, regenerace)”

46

SVOBODA, B. Pedagogika sportu. s. 105

31

-

,,rozvoj specifických schopností (periferní vidění, složitá reakce, rozhodování, pozorovací a posuzovací kapacity atd.)”

-

,,regulace postojů ke všem otázkám sportovního života (posilování, soupeř, rozhodčí, soutěž atd.)”

-

,,ovlivňování interpersonálních vztahů (rovnováha soutěžení a spolupráce, týmové cíle vyšší než individuální atd.)”

-

,,všestranné působení na vlastnosti osobnosti sportovce (ve formě spíše podceňování než přímé formování)”

Tyto vymezení, byť jsou ještě obecné, již mohou umožnit rozpracování konkrétních úkolů pro jednotlivé sporty. 47

3.8. Trenér jako vychovatel Sport je demokratickou činností, ve které nerozhoduje věk, původ ani protekce. Sportovní výkon bývá ve společnosti uznáván, uznáván a respektován bývá i ten, kdo jej dosáhne. Pro mladého člověka, který hledá svou osobnost, své osobní já, bývá sportovní činnost možností se prosadit. Pro mladého sportovce bývá úspěch alfou a omegou všeho. Ostatní věci mladý člověk vnitřně podceňuje a potlačuje. Proto se snadno dostane do rozporu s morálkou. Nejhorší bývá, když člověk, který je poctivý je ostatními vysmíván. Toho se mladí lidé většinou bojí a ze strachu potlačují své lepší já. V těchto problémech je důležité působení trenéra jako vychovatele. Někteří trenéři se však tohoto slova bojí a někteří se ho otevřeně zříkají, jsou však svojí úlohou vtahováni i do této pozice. Sport je komplexní činnost, ve které se každý uplatňuje celou svou osobností. Trenér jako vychovatel by

neměl

pominout

mentalitu

a

zaměřenost

mladých

sportovců. Musí vycházet ze samotných sportovních činností a s nimi spojit veškeré své působení. Jen tak má předpoklad, že bude přijat. Trenéři mohou uplatňovat své vlastní postupy, nebo mohou vycházet z pohledu na jednotlivé oblasti sportovního života. Sportovní činnosti kladou na každého jedince své vlastní nároky. Týkají se tří oblastí:  životospráva, režim dne, psychohygiena

47

SVOBODA, B. Pedagogika sportu. s. 32

32

 překonání těžkostí ve vlastním sportovním životě  sociální sféry

Mladí sportovci často vidí jen samotnou sportovní činnost, už ale nevidí co vše je s ní spojeno. Musí se teprve učit, že k dosažení sportovního výkonu jsou důležité i další činnosti, mezi které patří odpočinek, regenerace, psychické uvolnění, pitný režim během dne jídlo a spánek. Trenér musí mít na paměti, že to nejsou jen činnosti, ale jeho působením dochází k utváření postojů sportovce k těmto činnostem. Trenér by měl působit především na tyto charakteristické vlastnosti sportovce: a) sebe uvědomování b) sebecit, sebehodnocení c) sebeovládání d) zodpovědnost Na vývoji mladého sportovce ve vztahu k režimovým požadavkům může trenér dobře sledovat jak si uvědomuje sebe sama, jak hodnotí svoje možnosti a vyhlídky. Zda se naučil potlačit své bezprostřední přání chápat, že sport je činnost, které musí přinést určité oběti. Podaří se to pouze v případě, pokud trenér akceptuje tyto požadavky postupně, jako podmínku dosažení větší výkonnosti. Nejlepší cestou je prosazení těchto požadavků do vědomí mladého sportovce jako návod k životu, ve kterém své místo zaujímá zdravý život, čistota prostředí v němž se pohybuje a zodpovědnost za vlastní jednání. Mimo verbální působení bývá důležitá i prezentace příkladů. 48 Výhodou sportu je, že bývá provozován ve skupinách. Bývá jak soutěží tak spoluprácí. Mnohé z této oblasti bývá mladým sportovcům cizí. Až teprve s léty a zkušenostmi si uvědomují tuto stránku sportovní činnosti. Úkolem trenéra je dbát na hlavní charakteristiky a rozvíjet je u svých svěřenců. Mezi tyto hlavní charakteristiky patří: a) smysl pro spolupráci b) tolerance k druhým (jedincům i kolektivům) c) chápání sportu v životě jedince, kolektivu, společnosti Dalším důležitým úkolem trenéra je udržet rovnováhu mezi soutěžením a spoluprací, podporovat tolerantnost a formovat nadhled. 49 Pokud se všechny tyto požadavky podaří spojit, může se člověk stát nejen úspěšným trenérem, ale také vychovatelem. 48 49

SVOBODA, B. Pedagogika sportu. s. 209 - 210 SVOBODA, B. Pedagogika sportu. s. 211

33

Závěr

Cílem mé práce bylo zjistit zda se hokej a trenér hokeje podílí na vývoji a výchově mladého hokejisty nebo mladého člověka. Dále jsem chtěl porovnat díla autorů zabývajících se ledním hokejem a autorů zabývajících se pedagogikou. Dalším cílem bylo zjistit zda se trenér ledního hokeje může nazývat pedagogem volného času nebo vychovatelem. Při porovnávání knih pana Bukače s knihami autorů zabývajících se pedagogikou volného času, pedagogikou sportu nebo psychologií sportu a výběr definic různých názvů jsem chtěl zjistit, zda trénování a pedagogika mají něco společného. Pokud se podrobně na svou práci podívám mohu zjistit, že sport a pedagogika jsou navzájem provázány. Nejen co se týče učení, osvojováním dovedností, ale také působením trenér hráč, pedagog žák. Sport pedagogika jsou si také podobní ve vzájemné spolupráci mezi trenérem a rodiči a v pedagogice mezi pedagogem a rodiči. Během mé práce se povedlo přiblížit postavu a typologii trenéra, vyzdvihnout různé pedagogické problémy a prohřešky, které trenér musí během své práce řešit. Z části jsem se zaměřil také na nejčastější problémy mladých hokejistů mezi které patří alkohol, drogy a jiné prohřešky proti životosprávě. Po shrnutí práce se dá říci, že trenér je pedagogem volného času. Nepodařilo se plně představit lední hokej jako celek. Důvodem tohoto nezdaru je nesehnání dostatečně odborné literatury, která by vyzdvihla a popsala lední hokej jako celek i s ostatními nebo podobnými druhy ledního hokeje. Na závěr své práce bych vše porovnal s praxí, a se svými zkušenostmi asistenta trenéra ledního hokeje. Tato práce se nedá dělat jen částečně. Mohu říci, že i práce amatérského trenéra je práce na plný úvazek. Tréninky, utkání, to vše zabírá a vyžaduje velkou časovou oběť. Trenér ledního hokeje je však také pedagogem a vychovatelem. Většinou působí u jednoho týmu od jeho počátku. Mladé hráče vychovává a vede od šesti let věku. Učí je nejen dovednostem hokejisty, ale také základním pravidlům slušného chování. Učí je respektovat nejen sebe navzájem, ale také soupeře a rozhodčí. Učí je základním pravidlům chování, které jsou uvedeny v desateru kabiny. Jedním z nejtěžších problémů a úkolů trenéra je spolupráce a komunikace s rodiči. Neplatí to jen v odborných knihách, ale také v praxi. Vyskytují se rodiče, kteří rádi radí trenérům 34

jak trénovat, koho postavit a koho ne, kdo hrál dobře a kdo ne. Mohu říci, že pokud trenér zvládne komunikaci a spolupráci s rodiči má zajištěnou polovinu úspěchu své práce. Mohu tedy říci, že trenér je pedagog volného času.

35

Použité zdroje České Budějovice - historie ledního hokeje [online] [cit. 2011-06-12] Dostupné na WWW: ČESKÝ SVAZ LEDNÍHO HOKEJE. Etika v ledním hokeji. [online] 11.01.2011 [cit. 2014-01-06]. Dostupné na WWW: BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování v ledním hokeji, 1. vyd. Praha: Olympia a.s., 2005. 304 str., ISBN 80 – 7033 – 896 – 2 HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2008. 239 str., ISBN 978-80-7367-473-1 Historie NHL [online]. [cit. 2011-06-12] Dostupné na WWW: Hokej

[online]

17.

února

2008

[cit.

2013-12-15].

Dostupné

na

WWW:

Nejvyšší hokejová soutěž a extraliga – historie [online] [cit. 2011-06-12] Dostupné na WWW: OFICIÁLNÍ WEB ASOCIACE ROZHODČÍCH LEDNÍHO HOKEJE. Pravidla hokeje [online].

c2002-2011,

[cit.

2011-06-12]

Dostupné

na

WWW:

PÁVKOVÁ, J.et al. Pedagogika volného času, 2. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2001. 229 str., ISBN 80 – 7178 – 569 – 5 PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B. et al., Školní družina, 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2003, 154 str., ISBN 80 – 7178 – 751 – 5 36

PERIČ, T. Lední hokej, 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2002. 128 str., ISBN 80 – 247 – 0472 – 2 PRŮCHA, J. Moderní pedagogika, 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 1997. 495 str., ISBN 80 – 7178 – 170 – 3 PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky, 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2000. 269 str., ISBN 8071783994 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník, 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 1995. 292 str., ISBN 80 – 7178 – 029 – 4 SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. Psychologie sportu, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006. 230 str., ISBN 80 – 246 – 1290 – 9 SVOBODA, B. Pedagogika sportu, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007. 250 str., ISBN 978 – 80 – 246 – 1358 – 1

37

Abstrakt HACKL, D. Vliv hokeje a trenéra na rozvoj osobnosti mladých hokejistů ve volném čase, Strakonice 2014, Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta. Katedra pedagogiky. Vedoucí práce: K. Chodil Klíčová slova: lední hokej, trenér, pedagog Práce se zabývá vlivem hokeje na mladé lidi. Porovnává trenéra s pedagogem volného času. V úvodu práce je přiblížen lední hokej, jeho vývoj, vznik, pravidla. V další části je porovnávána práce trenéra a pedagoga volného času, jejich komunikace s rodiči, hráči, žáky. Jsou zde popsány různé typologie postav trenéra, etické prvky v ledním hokeji. V závěru je vše porovnáno a určeno zda trenér je nebo není pedagogem volného času.

38

Abstract Effect of a hockey coach for personal development of young hockey players in their free time. Keywords: ice hockey, coach, teacher The work deals with the influence of hockey on young people. Compares teacher trainer with free time. The introduction zoomed ice hockey, its evolution, the emergence of rules. The next section compares labor coach and teacher free time, their communication with parents, players, students. There are described various typologies of characters trainer ethical elements in ice hockey. In the end everything is compared to determine if a coach is not a teacher or leisure time.

39