Vladimír Kloubek choreograf

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér MgA.et MgA. Stanislava Slováka Muzikálové herectví

Vladimír Kloubek – choreograf Diplomová práce

Autor práce: Nikol Kotrnetzová Vedoucí práce: MgA. Jan Šotkovský, Ph.D. Oponent práce: MgA.et Mgr. Stanislav Slovák Brno 2014

Bibliografický záznam KOTRNETZOVÁ, Nikol. Vladimír Kloubek- choreograf [Vladimír Kloubekchoreographer]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta divadelní, Ateliér muzikálového herectví MgA.et MgA. Stanislava Slováka, 2014, s.86, Vedoucí diplomové práce MgA. Jan Šotkovský, Ph.D.

Anotace Vladimír Kloubek dlouhou řadu let působil jako taneční interpret. Do podvědomí lidí se ale zapsal i jako choreograf divadelních a muzikálových představení. Jeho nejvýraznějším působištěm se stalo Městské divadlo Brno, kde pod jeho jménem vznikla celá řada zajímavých tanečních čísel. Tématem práce je tedy zkompletování všech choreografií vytvořených ve spolupráci s tímto divadlem. Kloubkovu choreografii ve „West Side Story“ poté porovnám s verzí filmovou a dále rozeberu český autorský muzikál „Radúz a Mahulena“.

Annotation Vladimir Kloubek worked as a dancing interpreter for a long time. He registred to the people’s subconscious as a choreographer of theatre and musical performances. The town theatre in Brno was his main work and he originated a lot of very interensting dancing acts there. A topic of this work is putting his choreographies together created by cooperation with this theatre. I compare Kloubek’s choreography of „West Side Story“ with a film adaptation and then I analyse czech musical „Raduz a Mahulena“.

Klíčová slova Vladimír Kloubek, choreografie, tanec, Městské divadlo Brno, West Side Story, Radúz a Mahulena

Keywords Vladimír Kloubek, choreography, dance, City Theatre of Brno, West Side Story, Radúz a Mahulena

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 3. června 2014

Nikol Kotrnetzová

Poděkování Chtěla bych především poděkovat panu Mgr. Vladimíru Kloubkovi za poskytnutý rozhovor a vstřícný a přátelský přístup. Dále bych chtěla poděkovat vedoucímu diplomové práce panu MgA. Janu Šotkovskému, Ph.D., který mi poradil ve struktuře a stylu psaní práce. A v neposlední řadě archívu MdB, jmenovitě slečně Mgr. Beatrix Křížové, která měla se mnou trpělivost, když jsem ji opakovaně žádala o zhlédnutí videozáznamů, scénářů a notových zápisů jednotlivých představení.

Obsah PŘEDMLUVA ...................................................................................................................................... 1 ÚVOD .................................................................................................................................................... 3 1.

VLADIMÍR KLOUBEK – ŽIVOTOPIS .................................................................................. 5 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9

2.

ŠMOKIÁDA .............................................................................................................................. 17 2.1 2.2 2.3 2.3

3.

KDO JE VLADIMÍR KLOUBEK? .................................................................................................. 5 MLÁDÍ ...................................................................................................................................... 5 OD SPORTU K BALETU ............................................................................................................... 6 LÉTA NA KONZERVATOŘI.......................................................................................................... 7 PRAXE ...................................................................................................................................... 8 STUDIUM CHOREOGRAFIE ....................................................................................................... 13 NĚMECKO- FREIBURG IM BREISGAU ....................................................................................... 14 CHOREOGRAF ......................................................................................................................... 15 RODINNÝ ŽIVOT VLADIMÍRA KLOUBKA ................................................................................. 16 KDO JE PAVEL ŠMOK .............................................................................................................. 17 BALET PRAHA ........................................................................................................................ 20 PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET („ŠMOKOVCI“) ............................................................................. 20 CHOREOGRAFOVÉ ................................................................................................................... 21

CHOREOGRAFIE MDB ......................................................................................................... 23 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 1.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 1.13 3.14 3.15

ROK 1995 ............................................................................................................................... 23 ROK 1996 ............................................................................................................................... 24 ROK 1997 ............................................................................................................................... 26 ROK 1998 ............................................................................................................................... 28 ROK 1999 ............................................................................................................................... 31 ROK 2000 ............................................................................................................................... 34 ROK 2001 ............................................................................................................................... 35 ROK 2002 ............................................................................................................................... 36 ROK 2003 ............................................................................................................................... 37 ROK 2004 ................................................................................................................................ 40 ROK 2005 ................................................................................................................................ 45 ROK 2006 ................................................................................................................................ 49 ROK 2007 ................................................................................................................................ 52 ROK 2009 ................................................................................................................................ 53 ROK 2011 ................................................................................................................................ 55

4.

SPOLUPRÁCE S JINÝMI DIVADLY ................................................................................... 56

5.

WEST SIDE STORY ................................................................................................................ 59 5.1 5.2 5.3 5.4 1.14

6.

VZNIK MUZIKÁLU WEST SIDE STORY ..................................................................................... 59 HUDBA ................................................................................................................................... 60 DĚJ ......................................................................................................................................... 60 CHARAKTERISTIKA VÝSTUPŮ VE WSS ................................................................................... 61 VÝSLEDEK ......................................................................................................................... 71

RADÚZ A MAHULENA ......................................................................................................... 72 6.1. 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6

AUTOŘI .................................................................................................................................... 72 DĚJ ......................................................................................................................................... 75 DRAMA VS. MUZIKÁL.............................................................................................................. 76 HUDBA ................................................................................................................................... 77 JEDNOTLIVÉ SCÉNY................................................................................................................. 77 VÝSLEDEK .............................................................................................................................. 84

ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 85 ZDROJE

PŘÍLOHA OBHAJOBA ABSOLVENSKÉHO VÝKONU

Předmluva Vladimír Kloubek je známý nejen jako taneční interpret, ale i jako choreograf. Prozatím nebyla napsána žádná rozsáhlejší studie a publikace o jeho životě či dráze tanečníka nebo choreografa. Téma choreografie je mi velmi blízké. Již od raného dětství, kdy mě rodiče zapsali do základní umělecké školy na hodiny tance, jsem k ní měla velmi blízko. Časem mě naplňovala natolik, že jsem se začala vzdělávat i mimo své rodné město. Během letních prázdnin jsem si vyhledávala různé taneční kurzy a semináře a s obrovským nadšením toho, že se naučím něco nového, jsem je poctivě navštěvovala. V osmnácti letech mi byla dána možnost vyučovat tanec pod Domem dětí a mládeže ve Znojmě. A právě tady jsem zjistila, že pravého uspokojení se dočkám až tehdy, když vidím jiné tancovat skladbu, na níž jsem pohyb sama zformovala. Ač se to může zdát zvláštní, musím konstatovat, že i přesto, že jsem se vydala cestou muzikálu, jež nade vše miluji, je mou druhou láskou a mým druhým snem právě ono „choreografování“. Určitě bych nechtěla usnout na vavřínech a časem, pokud mi to mé zaměstnání dovolí, se tomuto koníčku začít opět naplno věnovat. V mládí jsem s rodiči jezdila do Městského divadla v Brně, kde mě nejvíce utkvěla v paměti právě West Side Story. Tu jsem viděla celkem pětkrát. Za ušetřené peníze jsem si poté koupila i CD a všechny písně jsem se naučila zpaměti. Když se poté dělal konkurz do MdB do muzikálu Zahrada divů a Oliver!, neváhala jsem a okamžitě se přihlásila. A to byla doba, kdy jsem se poprvé setkala s Vladimírem Kloubkem. Choreografické zkoušky s ním mě velmi interesovaly, vždy jsem se nemohla dočkat, až opět ze Znojma přijedu do Brna a budu se moci naučit nějakou novou pohybovou kreaci. Vlastně díky němu jsem poznala, co to je vlastně tanec v muzikále, jak je mnohdy složité pracovat s lidmi, protože každý člověk je jiný a každý se jinak rychle učí. Pamatuji si, že mnohdy jsem opravdu obdivovala onu Vladimírovu trpělivost, se kterou dovedl pracovat s námi, malými dětmi, které se neustále bavily a pošťuchovaly. Při výběru tématu mé diplomové práce, jsem věděla, že chci zpracovávat rozhodně některé téma spojené s tancem. Když jsem poté přemýšlela a hledala, co bylo a nebylo zpracováno, zjistila jsem, že o choreografu Vladimíru Kloubkovi není napsaná žádná publikace. Člověk, který se zasloužil o vznik a vůbec směr

1

muzikálových choreografií v MdB a nenaleznete o něm žádnou zmínku? Tak jsem se rozhodla to napravit.

2

Úvod Diplomová práce, s názvem Vladimír Kloubek- choreograf, obsahuje celkem šest kapitol. Každá z nich se zabývá odlišným tématem, spojeným s životem Vladimíra Kloubka. První kapitola se zakládá na výpovědi o jeho životě. Text je sestavený z rozhovoru, který byl poskytnut na konci července roku 2013. Střídají se v něm fakta, Kloubkova přímá řeč a mnou zpracována jeho výpověď. Životopis je doplněn o informace o jménech, která jsou nějakým způsobem spojeny s jeho osobností a měla na něj, ať už osobní, či profesní dopad. Pavel Šmok hrál v životě Vladimíra Kloubka důležitou roli. Nejenže jej ovlivnil jako interpreta, ale částečně mu dal cenné rady i do jeho pozdějšího choreografického působení. O Pavlu Šmokovi byla napsána řada publikací. Nejvíce přesnou ale shledávám knihu Vladimíra Vašuta: Pavel Šmok na přeskáčku, která se také stala hlavním zdrojem celé této kapitoly. Po zbytek práce se již zabývám studiem Kloubkova choreografického rukopisu. Ten se především zaměřuje na jeho nejdlouhodobější působiště a to Městské divadlo Brno. Choreografie jsou seřazeny od nejstarší po nejnovodobější, datují se od roku 1995 až po rok 2011. Za tuto dobu vznikl nespočet divadelních jevištních realizací, pod nimiž je podepsáno právě jeho jméno. Každá inscenace obsahuje stručný soupis hlavních autorů. Dále je použita recenze z tisku, která dané představení hodnotí. Na závěr je obohacena o moje osobní poznatky, které byly napsány na základě zhlédnutých videozáznamů v archivu MdB. Jako choreograf je známý nejen v Brně, ale i po celé České republice. Stručný soupis jeho působnosti je obsažen v kapitole 4 a blíže rozveden v příloze č.1. Poté následuje podrobná analýza dvou jeho děl: West Side Story a Radúze a Mahuleny. West Side Story bylo prvním velkým choreografickým počinem, vytvořeným pro divadlo MdB. Tanečně zčásti vychází z originální filmové verze z roku 1961. Kapitola se tudíž zabývá srovnáním filmové a muzikálové verze. Radúz a Mahulena je autorským muzikálem Petra Ulrycha a Stanislava Moši. Jak hudebně, tak i choreograficky je odrazem české kultury. Proto jsem pro druhou analýzu vybrala právě toto dílo.

3

Cílem diplomové práce je vypracovat životopis, vytvořit soupis choreografií vytvořených pro Městské divadlo a nalézt styl a způsob specifický právě pro Vladimíra Kloubka.

4

1. Vladimír Kloubek – životopis

Životopis Vladimíra Kloubka je sestavený na základě jeho rozhovoru, provedeného na konci července roku 2013, u něhož byla přítomna i jeho manželka Ivana Kloubková. V textu se střídá Kloubkova přímá řeč s mými parafrázemi jeho výpovědí. Například pokud hovořil o zkušenostech s určitými lidmi a o jejich praktikách, bylo nemožné tyto informace dohledat. Jedná se totiž o jeho osobní prožitky, které se prozatím nikde neuvádějí. Podrobnější informace o daných osobách jsou vloženy v poznámkách pod čarou.

1.1 Kdo je Vladimír Kloubek? Vladimír Kloubek se narodil 17. 8. 1945 v Praze. Byl tanečníkem, později choreografem a nyní penzistou. Tanec zcela neopustil ani v pozdějším věku, nadále se mu aktivně věnuje, vede taneční hodiny pro mládež pod jednotou Sokol. Před čtyřmi lety se naučil step, který aktivně provozuje nejen jako interpret ale i jako choreograf. Momentálně žije v Brně se svou manželkou Ivanou Kloubkovou. Mezi jeho největší zájmy kromě tance patří vaření, jemuž se začal věnovat již ve třinácti letech. Věří v nadpřirozeno, na síly mezi nebem a zemí.

1.2 Mládí Dětství neměl jednoduché. Matka se živila jako bankovní úřednice. Otec byl dětským lékařem. Mimo lékařskou praxi v nemocnici ošetřoval i děti známých, mezi nimi i umělců, hlavně tanečnic z Národního divadla v Praze. Vladimír Kloubek se narodil jako prostřední dítě mezi dvěma sestrami. Manželství rodičů bohužel nebylo ideální. Tři roky se táhlo rozvodové řízení, kde musely figurovat i děti. Toto období pro něj nebylo šťastné a dodnes na něj nerad vzpomíná. Tehdy mu bylo třináct let.

5

V tomto věku se dítě dostává do tzv. pubertálního období, kdy situace, jež nastanou, mohou působit na jeho budoucí chování a jednání. Což, jak on sám říká, jej možná ovlivnilo právě v chování. Po matce i po otci je velmi výbušné povahy. Nakonec po dlouhém rozvodovém řízení skončil v opatrovnictví matky. Zůstali bydlet v Praze ve velkém rodinném domě, který obývali společně s babičkou z matčiny strany a třemi tetami. Babička z otcovy strany bydlela o dva bloky dále. Vychováván tedy byl čistě dámskou společností. S otcem obnovil kontakt až v pozdějším věku a to v době, kdy jeho syn onemocněl zápalem průdušek. Teprve tehdy se odvážil jej kontaktovat s prosbou o pomoc pro syna.

1.3 Od sportu k baletu Jako malé dítě měl spoustu aktivit. Věnoval se převážně sportu: rekreačně jezdil na lyžích, skákal do výšky a do dálky, hrál kopanou, plaval a v pingu- pongu a házené byl reprezentantem Sparty. Jeho sestry naopak navštěvovaly soukromou taneční školu madam Staňkové v Praze. Tehdy bylo nedostatek chlapců a tak dostal od rodičů nakázáno, aby se tam šel představit a to i přesto, že v té době k tanci nějak zvláště neinklinoval. V.K. Přišel jsem tam v trenkách a v tričku, okolo tam byly samé baby a já byl strašně stydlivý, tak jsem utekl! Nakonec ale přece jen ve třinácti letech nastoupil do přípravky Národního divadla, kterou navštěvoval rok a tanci se začal, alespoň okrajově, věnovat. Když se později rozhodoval, kam po ukončení povinné základní školy nastoupí, měl jasno. Chtěl jít na sportovní gymnázium. Od Zory Šemberové1 se ještě dozvěděl o přijímacích zkouškách na taneční konzervatoř v Praze. 1

Narodila se 13. března 1913 ve Vyškově. Byla to významná tanečnice, choreografka a pedagožka. Působila

např. v Zemském divadle v Brně, Národním divadle v Praze nebo v pařížském Gaumont Place. Vyučovala dlouhou řadu let na taneční konzervatoři v Praze (1946-1968), později v zahraničí: Finders University – Adelaide, Australian Mime Theatre. Její nejvýraznější a nejzapamatovatelnější taneční výstup byl v Prokofjevově baletu Romeo a Julie, kde jako první v rámci světové premiéry (30. prosince 1938) ztvárnila roli Julie. Její taneční projev byl charakteristický hereckým a velice citovým prožitkem. Získala řadu ocenění, mezi něž patří: cena

6

V.K Jeden z důvodů, proč jsem šel na přijímačky, byla i absence předmětů jako fyzika, matika, geometrie, chemie…Nebyly to zrovna moje nejoblíbenější předměty. Přijímací zkoušky na taneční konzervatoř nakonec úspěšně složil a v roce 1959 nastoupil do prvního ročníku.

1.4 Léta na konzervatoři Jeden z prvních pedagogů, na které velmi rád vzpomíná, byl Zdeněk Doležal2 (sólista Národního divadla). Dal mu skvělou baletní průpravu. V.K Ukázal mi nejrůznější baletní finty, např. jak zamaskovat ne zcela vytočenou končetinu při točivých prvcích, řka: „Ty máš péra v nohách“. A tím pádem mě péroval do umoření ve skocích Kloubek neměl pro balet zrovna ty nejlepší dispozice. Měl nohy do „O“, přirozeně nevytočené a k tomu měřil pouhých 150centimetrů. Tento fakt jej osvobodil od předmětu „partnerský tanec“, protože spolužačkami by si mohl ublížit. Shodou okolností později vyučoval partnerský tanec, hlavně techniku „zvedaček“, na JAMU v Brně. Zdeněk Doležal slovy V.K. Hochu, budeš to mít špatné, budeš tančit tak šašky, prince ne. Máš nohy do O! Během konzervatoře nikde nehostoval ani netančil s výjimkou jednoho projektu, jehož se díky úspěšně absolvovanému konkurzu zúčastnili všichni Kloubkovi spolužáci. Jednalo se o původní český filmový muzikál Starci na chmelu (1964). Celý film je hodně založený na tanci a zpěvu. Hereckých akcí je zde minimum. Thálie za celoživotní mistrovství (1998), Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, (2005) aj. Zemřela 8. října 2012 v Adelaide v Australii. DIVADELNÍ NOVINY. Zemřela Zora Šemberová. [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.divadelni-noviny.cz/zemrela-zora-semberova 2

Narodil se 22. července 1934 v Žirovnici (u Kamenice nad Lipou). V roce 1966 se stal sólistou Národního

divadla. V roce 1977 byl jmenován tanečním mistrem. Jeho taneční styl se vyznačuje vysokou klasickou technikou, dynamičností a drilem. Jako pedagog vyučoval v Národním divadle, na Taneční konzervatoři v Praze a později působil ve Státní baletní škole v Berlíně. Zemřel 27. února 2005. NÁRODNÍ DIVADLO. Zdeněk Doležal. [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://archiv.narodnidivadlo.cz/dokument.aspx/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=1533

7

V.K Jediná věta, kterou jsem dostal přidělenou „To mám dneska chrápat pod bradlama?", musela být předabována, protože jsem ji prostě neuměl ani po několikáté říci zcela srozumitelně. Dodnes se nad tím velmi bavím. Studium konzervatoře bylo v té době na pět let. Ve čtvrtém ročníku se skládaly maturitní zkoušky a v pátém potom následovalo absolutorium. Školu vystudoval v roce 1964 a okamžitě po jejím dokončení nastoupil do Armádního uměleckého souboru- AUS3.

1.5 Praxe

1.5.1 Aus Do AUSU (armádní umělecký soubor pod vedením Víta Nejedlého4 a Jiřiny Mlíkovské5) nastoupil hned po ukončení studia v roce 1964. Podobných souborů bylo v České republice více, téměř většina tanečníků se po dokončení konzervatoře stala členem některého z nich. V souborech byly složky taneční, pěvecké i herecké.

3

Den vzniku se datuje na 19. Května 1943. U zrodu stál hudební skladatel Vít Nejedlý. Na kontě má přes deset

tisíc skladeb, mel čtyřicet tři vystoupení doma i v zahraničí. Zdroj: Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého. [online].

Wikipedia:

the

free

encyklopedia,

12.12.2013.

[cit.

2014-05-30].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Arm%C3%A1dn%C3%AD_um%C4%9Bleck%C3%BD_soubor_V%C3%ADta_Nej edl%C3%A9ho 4

Narodil se 22. července 1912 v Praze. Byl to skladatel, dirigent, muzikolog, publicista. Do dějin kultury se

zapsal jako zakladatel Armádního uměleckého souboru, jež poté nesl v názvu jeho jméno. Zemřel 2. ledna 1945 ve vojenské nemocnici Kročcienek u Krosna na následky onemocnění břišním tyfem. Zdroj: OSOBNOSTI. Vít Nejedlý. [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. ISSN 1801-5131. Dostupné z: http://www.osobnosti.cz/vitnejedly.php 5

Narodila se 3. února 1925 v Plzni. Byla členkou pražského Národního divadla, vedoucí a choreografkou

Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Roku 1984- 1999 Vyučovala choreografii a režii baletu na Taneční katedře HAMU. Experimentovala s vlastními tanečními nápady a styly. Vytvořila nespočet libret k baletním titulům, pod nimiž je podepsána i jako choreografka. Mezi její známá díla patří: Partyzánka, Hypnotizér, Člověk a dílo apod. Zemřela v Praze 10. března 2013. TANEČNÍ AKTUALITY. Zemřela Jiřina Mlíkovská. [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. ISSN 1803-2559. Dostupné z: http://www.tanecniaktuality.cz/zemrela-jirina-mlikovska/

8

Dělala se hromadná vystoupení. Jiřina Mlíkovská začala vytvářet představení baletní s vlastní choreografií. Jediné, co v té době bylo propagované, byl balet po vzoru Sovětského svazu. Podle slov Vladimíra Kloubka se Jiřina Mlíkovská snažila o propagaci moderního směru u nás. Nedá se s přesností říci, že to, co dělala, byl moderní tanec, ale o něco takového se pokoušela. Vycházela sama ze sebe, ze své fantazie, hledala jiné vyjadřovací prostředky než jen baletní. Šla do hloubky charakterů postav a snažila se najít nějakou lidštější cestu. Na zkoušky přicházela vždy připravená, na hudbu měla vymyšlenou kostru celé choreografie, která se dotvářela během zkoušení. Jednotlivé taneční výstupy přizpůsobovala interpretovi. Důležité bylo, aby vždy působil přirozeně a nenuceně. Každý tanečník vynikal v něčem jiném, tudíž vycházela z jeho dispozic a charakteru. Kloubek setrval v tomto souboru celkem šest let, z čehož dva roky si odbyl povinnou vojnu a čtyři zde působil jako civilní zaměstnanec.

1.5.2

Basilej (blíže rozvedená v kapitole 2. Pavel Šmok) Po šesti letech, v roce 1970, kontaktoval Kloubka Vladimír Vašut

(spolupracoval v té době s Baletem Praha) s otázkou, zda by nechtěl pracovat pod vedením Pavla Šmoka v Basileji. V té době už byl ženatý, nechtěl tedy odjet úplně nastálo a tak si na jeden rok vzal neplacenou dovolenou a do Basileje odcestoval. Nakonec zde ale zůstal dva roky. V.K Díky Mistru Šmokovi jsem objevil, co to vlastně tanec je a v čem spočívá. Tam začala moje dráha tanečníka na plné obrátky. To co umím je díky jeho přístupu při tvorbě choreografií. Šmok je pro mě „Mistr mistrů a básník pohybu“ a dodnes si s ním vykám. Setkal se s tzv. „šmokiádou“, což byla jeho technika, choreografický rukopis, dnes známý po celém světě. Vladimír zde pobýval od roku 1970-1972.

9

1.5.3

Národní divadlo Praha Po dvou letech strávených v Basileji, nebyla budoucnost souboru jasná, a tak

se s dalšími čtyřmi spolupracovníky rozhodl, že podstoupí konkurz do Národního divadla v Praze. Ten úspěšně složil a čtyři roky patřil k souboru ND (1972-1976). Zde se seznámil s Borisem Jakovlevičem Bregvadzem6, který zastával funkci šéfa a částečně i pedagoga. V.K Zasvětil mě do tajů baletních luftur, piruet a skoků. Díky němu jsem začal klasice zase trošku více rozumět. Kloubek nikdy nehrál v divadle větší role, převážně působil ve sboru, popř. hrál malé charakterní role. V té době byl šéfem Národního divadla Jiří Němeček7. Jiří Němeček slovy V.K. Ten průvan mezi nohama, to prostě na prince nejde!

1.5.3.1

Jedno z představení Národního divadla, v němž V.K. figuroval

Ondráš, Lowitzské tance8 Skladatel: Ilja Hurník, libreto: Jan Rey Choreografie, režie: Emerich Gabzdyl, dirigent: Josef Kichinka, výprava: Věra Fridrichová Vladimír Kloubek- role Bártka (v alternaci s Danielem Wiesnerem) Premiéra: 25. dubna 1974

6

Byl to tanečník a baletní mistr. Vystudoval Leningradskou choreografickou školu.

7

Narodil se 12. dubna 1924 v Říčanech u Prahy. Do taneční historie se zapsal jako šéf baletu v Národním divadle

v Praze, Národním divadle v Brně, kde působil mezi lety 1957- 90, dále také působil v Plzni a Opavě. Vyznačuje se i jako interpret, ale především jako choreograf. Vytvářel realistická celovečerní taneční dramata. Záleželo mu na psychologicky věrohodném jednání postav (Romeo a Julie, 1952; Jánošík, 1954). Zemřel 29. července 1991 v Praze. HOLEŇOVÁ, J. Němeček Jiří. [online]. Brno: Ústav hudební vědy filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, 23.3.2009. [cit. 2014-05-30].Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=2689

10

1.5.4

Pražský komorní balet V Národním divadle působil celkem čtyři léta. Roku 1976 jej opět oslovil

Pavel Šmok, zda by nechtěl nastoupit do nově začínajícího tanečního souboru pod jeho vedením v divadle Rokoko. Odpověď byla jasná. A tak Vladimír Kloubek společně s jedním členem baletu Národního divadla, Janem Klárem (bývalý člen Baletu Praha), podali výpověď a nastoupili do Pražského komorního baletu Pavla Šmoka. Taneční skupina zpočátku čítala celkem tři členy a to Pavla Šmoka- jako uměleckého šéfa a choreografa, Jana Klára, Vladimíra Kloubka a později se k nim přidala i čerstvá absolventka konzervatoře, Kateřina Dedková-Franková. V.K. Byla to pro mě nekrásnější a nejplodnější éra v tancování. Časem do souboru patřila řada jiných výrazných tanečních osobností. Tady vydržel celkem čtrnáct let (1976-1990). Do roku 1980 patřil soubor pod Městská divadla Pražská, poté fungoval již samostatně. Většinou neměli stálou taneční scénu, takže vystupovali po celé České republice a různě po světě. Turné měli např. v Austrálii (tam strávili dokonce jeden měsíc), Indii, Číně, Kypru, Maltě atd. Tančili i pro televizi, vystupovali v Silvestrech a nejrůznějších televizních estrádách. Dle Kloubkovy výpovědi taneční tréninky obsahovaly, trénink klasického tance a potom se zkoušel repertoár buď stávající, anebo se vytvářel nový. Snažil se vše propracovat do úplných detailů a nic neponechávat náhodě. Někdy se tedy trénovalo i několik hodin, nejdelší trénink trval dokonce 48 hodin. V.K: Mistr to s námi uměl. Byl to nejen skvělý choreograf, ale i psycholog. U Pavla Šmoka vydržel až do svých čtyřiceti pěti let, během té doby se rozvedl se svou druhou manželkou Kristinou. U Šmoka skončil v roce 1990.

1.5.4.1

Vladimír Kloubek v roli tanečníka v Pražském komorním baletu Výběr několika tanečních představení Pražského komorního baletu, jejichž

součástí byl i Vladimír Kloubek. Pokud v tanečním představení figuroval, je u něj vždy napsáno jeho jméno a, pokud byla uvedena, role. 8

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Ondráš, Lowiczské tance. Virtuální studovna [online]. Praha.

2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=19010&mode=0

11

Jak se dělá balet: 19. listopadu 19759 Autor: Pavel Šmok, (tančí Vladimír Kloubek) Sondy (večer čtyř baletů): 23. února 197610 Režie a choreografie: Pavel Šmok Pražský karneval, Nervy (Vladimír Kloubek), Listy důvěrné, Bubnová paměť (Vladimír Kloubek) Kontrasty: 4. prosince 197711 Americký kvartet: Pavel Šmok, (Vladimír Kloubek) Starodávné čarování milému: Pavel Šmok Pia Fraus: Pavel Šmok/Vladimír Vašut, (Smrt- Vladimír Kloubek) Záskok: Pavel Šmok/Vladimír Vašut, (první sólista- Vladimír Kloubek) Baletogramy: 27. září 197812 Hirošima: Vladimír Vašut/Luboš Ogoun, (operatér: Vladimír Kloubek) Smyčcový kvartet: Pavel Šmok, (Vladimír Kloubek) Špásování: Vladimír Vašut/Pavel Šmok Kontakty: 16. listopadu 198313 Serenáda: Pavel Šmok/Vladimír Vašut (Vladimír Kloubek) Musica Slovaca: Pavel Šmok Toro: Jan Klár/Vladimír Vašut (Vladimír Kloubek) Z mého života: Pavel Šmok 9

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Jak se dělá balet. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit.

2014-05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=5188&mode=0 10

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Sondy (večer čtyř baletů). Virtuální studovna [online]. Praha.

2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=18908&mode=0 11

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Kontrasty. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-

05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=12973&mode=0 12

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Baletogramy. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-

05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=12971&mode=0 13

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Kontakty. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-

30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=12990&mode=0

12

Listy důvěrné, Caprichos, Madrigaly, Fantom Baletu: 19. ledna 198414 Listy důvěrné: Pavel Šmok (Vladimír Kloubek) Caprichos: František Pokorný Madrigaly: Pavel Šmok (Vladimír Kloubek) Fantom Baletu: Pavel Šmok Zjasněná noc: 2. října 198615 Choreografie a režie: Pavel Šmok, (Vladimír Kloubek)

1.6 Studium choreografie Nad studiem choreografie Vladimír Kloubek zpočátku nepřemýšlel. Na AMU (Akademii múzických umění v Praze), se přihlásil až na doporučení Vladimíra Vašuta16, který jej k tomu donutil větou: „A co budeš dělat, až jednou nebudeš moct tančit?“. A tak Vladimír podal přihlášku ke studiu. V.K Nenaučil jsem se zde vytvářet choreografie, protože choreografem člověk prostě musí být, buď má fantazii na vytváření nebo ne. Velmi záleží na praxi, na štěstí potkat ty správné „šéfy“. A to jsem měl: Z. Doležal, Z. Šemberová, J. Mlíkovská, B.J. Bregvadze, Alvin Ailey, P. Šmok, P. Mikuláštík. Vysoká škola jej naučila čtení z not, dokonalé nastudování partitury, což je právě pro vytváření choreografie jedna z nejdůležitějších věcí. Každého půl roku měli vytvářet nějakou choreografii. Jeho pedagogem byl Jiří Němeček. 14

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Listy důvěrné. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit.

2014-05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=12991&mode=0 15

INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Zjasněná noc. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit.

2014-05-30]. http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=3492&mode=0 16

Narodil se 26. Března 1931 v Dolních Marklovicích (nedaleko karviné). Je to taneční kritik dramaturg,

libretista, peadagog. Vystudoval teorii tance na DAMU. Jako taneční recenzent dokázal jasně a přesně zachytit a formulovat myšlenky uměleckého díla. S Pavlem Šmokem a Lubošem Ogounem založil v roce 1964 Balet Praha. Byl dramaturgem baletu Státního divadla v Brně a roku 1984 Pražského komorního baletu. Mezi jeho nejznámější libreta patří např. Záskok. Od roku 1980 začal publikovat, př.: monografie Pavla Šmoka, lexikonBaletní libreta. ROMAN, V. Vladimír Vašut. [online]. Plzeň: 27.4.2011. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.tanecnisdruzeni-cr.cz/aktuality/24-jubilant-vladimir-vaut

13

V.K. Během školy jsem dostal od Jiřího Němečka za úkol sestavit choreografii na polku z Čerta a Káči, kterou jsem neměl vytvářet s tanečníky, ale jen jsem ji měl celou napsat na papír. Tuto techniku částečně využívá dodnes. Naučil se zapisovat si pohyby s přesnou minutáží do taktů. Školu studoval celkem pět let a dokončil ji v roce 1984.

1.7 Německo- Freiburg im Breisgau Po opuštění souboru Pavla Šmoka posílal životopisy do nejrůznějších divadel a škol s žádostí o práci. Bohužel se ale nedočkal žádné odezvy. Nabídku na práci dostal nakonec od Pavla Mikuláštíka17 a to v roce 1990. Ten zakládal nový taneční soubor v Německu ve Freiburgu im Breisgau. Tenkrát ale nestálo rozhodnutí jen na něm, ale záleželo na celé jeho rodině. Manželka Ivana, která měla velmi dobré pracovní místo na vysoké škole s možností na postup a dcera Veronika, které bylo pouhých pět, nakonec souhlasily s přestěhováním do Německa. Vzhledem k docela krušným začátkům tady zůstali celých pět let. Kloubkovi to přineslo další velmi cenné zkušenosti. Soubor byl mezinárodní: bylo v něm pět Čechů, několik Němců, Afričané, atd. Pavel Mikuláštík byl vystudovaný tanečník, který pocházel z cirkusové rodiny. Ve svém souboru tedy preferoval, aby každý uměl všechno. Podle Kloubkových vzpomínek museli členové umět zpívat, hrát na hudební nástroje, ovládat akrobatické cviky a spoustu dalšího. Představení byla vytvářena buď na aktuální, nebo literární témata. 17

Narodil se roku 1924 v Praze. Je to režisér a choreograf. Byl baletní sólista v Berlíně v Metropol Theater a

Komische Oper, dále potom např. Amsterdamu, Basileji, Freiburgu aj. Jako choreograf poté působil ve švýcarských a německých divadlech (Norimberk, Kolín, Mannheim). V roce 1980 založil a vedl divadlo pro děti v Mannheimu. Ve Freiburgu založil „Choreografické divadlo“, v roce 1997 jej přesídlil do Bonnu. NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ. Pavel Mikoláštík. [online]. Ostrava. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.ndm.cz/cz/osoba/1631-mikulastik-pavel.html

14

Během těch pěti let si našla práci i manželka Ivana. Začala působit v Revie baletu, který byl vždy objednaný na určitá představení, spolupracovali s operou, operetou, činohrou. Později vytvářeli i různé menší choreografie. Když bylo Vladimírovi Kloubkovi padesát let, cítil, že už dál nemůže a ani nechce. V.K Přece nebudou lidé platit za to, že se podívají na staříka na pódiu! V té době si manželka Ivana i dcera Veronika našly v Německu v národním způsobu života zalíbení a bylo pro ně těžké znovu měnit prostředí. Přesto se po pěti letech (1995) všichni rozhodli odjet znovu do České republiky. Doposud vzpomíná na krásné rozloučení, které se mu dostalo při posledním závěrečném představení. Tančil celkem třiatřicet let a přesně takový počet růží dostal darem. V.K Celé hlediště povstalo a já jsem brečel dojetím. Bylo to nádherné rozloučení.

1.8 Choreograf Po návratu do České republiky se z Prahy, kde opět nemohli najít zaměstnání, odstěhovali do Ivanina rodného města Brna. Vladimír Kloubek dostal roku 1995 místo pedagoga na JAMU (konkurz udělal ještě rok před návratem do Čech, ale kvůli prodloužení pobytu v Německu jej musel odmítnout). Byl jedním z lidí, kteří stáli u zrodu otevření muzikálového oddělení. Díky doporučení Vladimíry Kartousové (tanečnice a pedagožka) dostala Ivana místo baletního mistra (pedagoga pro herce) v nynějším Městském divadle v Brně. Stanislav Moša, ředitel divadla, si společně s Ivanou pozval i jejího manžela Vladimíra s otázkou, jestli by pro jeho divadlo nemohl vytvořit choreografii pro muzikál West Side Story. V.K. Byl jsem dost zaskočený, protože se Stanislavem Mošou jsem nikdy v životě nespolupracoval, takže jsem se divil, kolik informací o mně ví. Díky úspěchu WSS se stal po nějakou dobu „dvorním choreografem“ Městského divadla Brno (MdB), ale nikdy nepatřil do souboru, vždy byl psaný jen jako host. Od té doby začal spolupracovat s významnými osobnostmi právě zmiňovaného MdB jako byl především režisér Stanislav Moša a Pavel Fieber dále potom skladatelé

15

Zdeněk Merta, Petr Ulrych a režisér a dramaturg Gustav Skála, který ale později přešel do Pardubic. Vladimír Kloubek působil i mimo MdB v divadlech po celé České republice. Sestavil choreografie např. pro Olomouc, Pardubice, Jihlavu aj. U vytváření divadelních představení je vždy důležité, aby režisér, choreograf, dramaturg, kostymér, scénograf dokázali pracovat společně. Režisér přichází s určitou vizí, kterou představuje a konzultuje s ostatními, právě zmiňovanými tvůrci představení. Ne vždy se ale tyto myšlenky shodují. Když např. choreograf vytvoří tanec, se kterým režisér zcela nesouhlasí, je na choreografovi, aby přišel s jiným nápadem. V:K. Čerpám ze sebe a svých zkušeností. Moderní techniky mi už nic neříkají. Cítím, že fantazie už mi nepracuje tak dobře jako dřív. Choreografie si začaly být čím dál tím více podobné, což je největší noční můra choreografa a proto jsem se rozhodl z MdB odejít. Vytváření tanečních kompozic ale zcela na hřebík nepověsil, nadále se jim věnuje. V této době už to je pro něj jen jako koníček a zpestření života. Spolupracuje se stepařským týmem, s krasobruslařkou a věnuje se skupinám v oddílu Sokol.

1.9 Rodinný život Vladimíra Kloubka Soukromý život měl Vladimír velmi pestrý. Byl svobodný, ženatý, rozvedený, ženatý, rozvedený, ženatý. První dvě manželky byly tanečnice. Třetí, nynější manželka Ivana, je pedagožkou tance, jemuž se dříve aktivně věnovala. Vytvořila i řadu choreografií. S první ženou neměl žádného potomka. S druhou, Kristinou Maarovou, má dceru Kristýnu Kloubkovou (moderátorku televize NOVA) a syna Matěje. S nynější manželkou Ivanou má dceru Veroniku. Jak on sám říká, za jeho rozvody stojí zčásti tanec, kterému v životě spoustu obětoval, jež mu hodně dal, ale i vzal. Ale i přesto je to jeho životní láska. Jak on sám říká: „Život bez tance je jako život bez slunce!“.

16

2. Šmokiáda Pavel Šmok je nedílnou součástí života Vladimíra Kloubka. Jeho působení ovlivnilo Vladimíra nejen jako interpreta, ale v mnohém mu bylo nápomocné i při dráze choreografa.

2.1 Kdo je Pavel Šmok Pavel Šmok se narodil 19. října 1927 stavebnímu inženýrovi v Levoči. Po dokončení základní školy se společně s rodiči vrátili zpět do Čech, kde nastoupil na reálné gymnázium, ze kterého potom odešel na vyšší školu průmyslovou. Maturitu složil na „strojárně“ a dále se zapsal na Vysoké učení technické. Studium ale nedokončil. Po čtyřech semestrech se přihlásil na konzervatoř na dramatické oddělení, z něhož po roce přešel na taneční obor. Studium ukončil až ve svých dvaceti šesti letech (tenkrát se na věku tolik nelpělo). Jako mladý se věnoval krasobruslení, s nímž v roce 1946 vyhrál juniorské MČR. Po příchodu na konzervatoř účinkoval již pouze v revue. Byl členem známého groteskního tria Syblík-Šmok-Knapeš. Dostal se i k vytváření ledních choreografií. Stavěl soutěžní jízdy, např. pro sourozence Šrámkovy, choreografie pro revue, nějaký čas dokonce působil i jako umělecký vedoucí „Pražské brusle“. Profesionální angažmá podepsal společně se svými spolužáky v posledním ročníku konzervatoře do nově vznikající Armádní opery Luboše Ogouna18 (Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, pod ním Armádní opera Luboše Ogouna). V roce 1955 byl soubor rozpuštěn kvůli nevoli některého z ministerských předsedů. Šmok tedy odešel do Plzně do divadla J. K. Tyla pod vedením Jiřího Němečka. Pavel si 18

Narodil se 18. února 1924 v Praze. Působil jako tanečník v Národním divadle v Praze. Byl vedoucím taneční

složky a choreografem v AUSU, dále pedagogem a choreografem Národního divadla v Praze, šéfem baletu v Plzni, v Národním divadle v Brně. Společně s Pavlem Šmokem a Vladimírem Vašutem založil „Balet Praha“. Jeho choreografický rukopis se vyznačuje originalitou, fantazií pohybových tvarů. Klasickou taneční techniku se snažil doplňovat o expresivní pohyb inspirovaný gymnastikou a akrobacií. HOLEŇOVÁ, J. Ogoun Luboš. [online]. Brno: Ústav hudební vědy filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, 23.3.2009. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=6193

17

v Plzeňském divadle zahrál spoustu kontrastních rolí (Z pohádky do pohádky: princ Zlatohlávek, Labutí jezero: šašek…), ale také si na své konto připsal řadu choreografií (Vinobraní, Krásnou Helenu od Paganiniho). Ve svých třiceti letech se rozhodl odejít a choreografovat pro divadlo v Ústí nad Labem (Valčíky od Antonína Dvořáka, Svatební košile od Jana Nováka a Karneval od Schumanna). Pro „Festival současného baletu v Brně“ (dnes můžeme říci, že měl i určitý dopad na vývoj našeho tanečního umění) vytvořil choreografie zcela nové, neokoukané. Klasický tanec rozšířil o pohybové prvky inspirované sportem, akrobacií a výrazovým tancem (hl. choreografie: Nová Odysea). Na základě choreografií byl osloven ředitelem ostravského divadla Hamšíkem, a baletním šéfem Gabzdylem, na místo choreografa. Dlouho neváhal a nabídku přijal. V Ostravě se střídal ještě s choreografem Emerichem Gabzdylem19 a bývalou sólistkou Julií Jastřembskou20, přičemž Gabzdyl se věnoval spíše klasickému repertoáru a Šmok pokračoval ve svém tanečním stylu. Z odehraných představení to byly např. Janáčkovy Lašské tance, Duchaňův Pygmalion, Rossiniáda aj. Když zrovna netvořil pro ostravské divadlo, angažoval se ve Státním divadle v Brně. V Brně byl ředitelem Ivo Váňa Psota21, díky němuž se stalo Brno elitním souborem 19

Narodil se 20. června 1908 v Ostravě. Působil v baletním souboru v divadle v Ostravě, nejdřív jako sborista, od

1926 byl sólistou a roku 1938 se zde stal baletním mistrem a choreografem. V rámci působení v Ostravě nastudoval roli Josefa ve Straussově legendě, se kterou, díky režiséru Maxu Semmlerovi, objížděl část evropských divadel. V letech1932-38 působil v Národním divadle v Brně. Vyučoval na konzervatoři v Ostravě a na AMU v Praze. Zemřel 12. září 1993 v Ostravě. HOLEŇOVÁ, J. Gabzdyl Emerich. [online]. Brno: Ústav hudební vědy filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, 23.3.2009. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=5115 20

Působila v ostravském divadle nejprve jako sboristka, poté sólistka a od roku 1954 byla baletní mistryní.

V letech 1963-79 vyučovala klasický tanec na taneční konzervatoři v Ostravě. 21

Narodil se 1. května 1908 v Kyjevě. V Národním divadle v Praze začal působit od roku 1924. Zpočátku byl jen

jako sborový tanečník, později se protancoval až k baletnímu mistrovství. Byl členem skupiny „Original Ballets Russes Sergeje Pavloviče Ďagileva“, se kterou procestoval Evropu a Ameriku. V roce 1936 se stal choreografem a vedoucím baletního souboru v Národním divadle v Brně. V době německé okupace, v roce1941, opustil vlast a přijal angažmá v newyorské Metropolitní opeře. Roku 1947 se opět vrátil do Brna na místo uměleckého šéfa baletu. Zemřel 16. února 1952 v Brně po záchvatu mozkové mrtvice. Kalina, P. Ch.Psota, Ivo Váňa. [online]. Brno: Ústav hudební vědy filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, 23. 2. 2007. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=4913

18

pro Českou republiku. Po jeho smrti nastoupil na jeho post Luboš Ogoun. Luboš Ogoun a Pavel Šmok byli průkopníky a nejvýraznějšími představiteli tzv. “Nové taneční vlny československé choreografie“. Velký úspěch sklidila Rapsodie, nešlo mu tolik o děj, jako o hudbu a její atmosféru. Snažil se o dobré "rozvržení tanečních ploch, respektujících výstavbu Gershwinovy partitury, muzikalita, s níž byly vedeny jednotlivé pohybové hlasy, jejich tektonická i tvarová soudržnost a sourodnost“22. Šmok byl také velmi využívaný pro nejrůznější televizní pořady, estrády. Mezi jeho nejznámější díla patří např. Možná přijde i kouzelník, Televarieté a silvestrovské pořady. Za své choreografie získal i nejrůznější ocenění (Cena za nejlepší choreografii z TV festivalu v Helsinkách 1983). Společně s Lubošem Ogounem založil v roce 1964 nezávislý samostatný baletní soubor „Balet Praha“ (více v kapitole 2.2), který si pod sebe vzal Miloš Hercík, ředitel Státního divadelního studia. Soubor byl bohužel po likvidaci Pražského jara rozpuštěn. Nezanikl ale zcela, pouze byl přesunut do Basileje (1970-1973), kde nadále pokračoval ve své tvorbě. Po odmítnutí podepsání prodloužení smlouvy se vrátil zpět do Čech. Tady byl ale považován za emigranta, odpůrce komunismu a muže, který ničí klasický balet. Atmosféra na Slovensku byla o něco mírnější než v Česku. Dostal nabídku od Borise Slováka, šéfa baletu Slovenského národního divadla, k nastudování Janáčkových „Listů důvěrných“ a Stravinského „Ptáka Ohniváka“. Ten byl hned po první repríze stažen s repertoáru. Šmok měl zákaz se baletu věnovat, ne že by neměl práci, ale nesměl vytvářet celovečerní balet. Později přece jen dostal Šmok nabídku od ředitele divadla Rokoko na Václavském náměstí v Praze Miloše Hercíka. Vytvořil napůl improvizované představení „Jak se dělá balet“, což byl prvopočátek vzniku Pražského komorního baletu- „šmokovci“ (více v kapitole 2.3). Ti zpočátku fungovali při Městských divadlech pražských a od roku 1980 již samostatně. Pavel Šmok i přes negativní reakci baletní komise Svazu československých divadelních umělců byl přijat právě do tohoto svazu, což bylo v roce 1987 a o několik měsíců později byl jmenován zasloužilým umělcem.

22

VAŠUT, V. Pavel Šmok na přeskáčku. Praha: Akropolis, 1997. ISBN: 80-85770-53-9, str.26

19

2.2

Balet Praha V roce 1963 přišel s myšlenkou založit nezávislý a samostatný balet. A to se

mu společně s Lubošem Ogounem v roce 1964 podařilo. Soubor vzal pod svá křídla Miloš Hercík, ředitel Státního divadelního studia (sdružoval pod sebou hned několik nových pražských scén a souborů jako Laterna magika, Činoherní klub, Semafor aj. Balet Praha byl složený z tanečníků z Brna (Synáčková, Koželuh, Janeček), Ostravy (Martiníková, Brom) a také z čerstvých absolventů konzervatoře. Poprvé se sešli 17. 8. 1964 v baletním sále nuselské Fidlovačky. Cílem studia bylo hledání, chtěli se stát tzv. experimmentální laboratoří. Usilovali o balet nekonformní, netradiční a moderní. Byl to také první soubor, který prorazil do zahraničí (navštívili Ameriku). Choreografie tvořil půl na půl s Lubošem Ogounem, který ale v roce 1968 odešel zpátky do Brna. V témže roce vznikla také Šmokova choreografie „Listy důvěrné“ (II.smyčcové kvarteto Leoše Janáčka) . Byla to nejlepší choreografie 60. let. Vypráví o umělcově životě od narození až po smrt a odtud ke zrodu nového života. Jednotlivé věty se nazývají Matka, Láska, Inspirace a Smrt. Mezi další významná díla pařila např.: „Largo a Fuga a-moll“ (J. S. Bach/K. Velebný), „Nedbalky“ (O. Nedbal 1966), „Fresky“ (B. Martinů 1965), „Jazzová suita“ (K. Krautgartner 1965), „Reflexy“ (Z. Zouhar 1964), „Rossiniáda“ (G. Rossini 1964), Po nástupu komunismu se ale soubor setkal s nevolí a proto musel být rozpuštěn, tedy ne zcela rozpuštěn, ale přesunut do Basileje, kde působil v letech 1970-1973. Vznikl dosti pestrý repertoár choreografií: celovečerní parodie na Labutí jezero, O opilém korábu (roztančený životopis Arthura Rimbauda), aj.

2.3 Pražský komorní balet („šmokovci“) Miloš Hercík, ředitel divadla Rokoko na Václavském náměstí v Praze (bývalý ředitel Státního divadelního studia, pod nímž fungoval Balet Praha), se Šmokovi ozval s nabídkou na celovečerní baletní představení. Vytvořil napůl improvizované představení „Jak se dělá balet“, což byl prvopočátek vzniku Pražského komorního baletu (šmokovci). Ti zpočátku fungovali při Městských divadlech pražských a od roku 1980 již samostatně. Zpočátku soubor čítal pouze tři členy (P. Šmok, V. Kloubek, J. Klár) později se k nim přidala čerstvá absolventka konzervatoře, 20

Kateřina Dedková-Franková a časem sem patřila spousta jiných výrazných tanečních osobností: L. Rajn, J. Kavková, P. Zuska, L. Ovsová, M. Plzáková, M. Blahutová, P. Kolář, K. Rejmanová. Ohlas diváků byl obrovský. Na základě toho vyrazili na festivaly do zahraničí (Nancy 1977, Interbalet v Budapešti 1978), kde na sebe úspěch taktéž nenechal dlouho čekat. Pražský komorní balet začal být známý nejen u nás, ale i ve světě. V té době to byl jediný baletní soubor existující tak trošku načerno, zcela mimo regulérní státně divadelní strukturu. O organizaci a zařizování vystoupení se staral Jiří Opěla (tehdejší pracovník Středočeské agentury, později ředitel Pražského komorního baletu). Díky úspěchům souboru byl nakonec ministrem kultury zařazen do subvencované divadelní sítě. Převážnou většinu choreografií tvořila díla složená na českou (i slovenskou) muziku, což bylo vlastně takovým základním poznávacím znamením právě pro Pavla Šmoka. Berndard Köllinger napsal: Pražský komorní balet je kolektiv, jež si s obecenstvem tyká. Je pevně zakořeněn v emocionálním a duchovním světě svého národa. Nachází nevysychající inspirační pramen v klasické a moderní národní hudbě, v historických skutečnostech a soudobých ideálech. Prostřednictvím tance činí z člověka a člověčenství důvěrný, povzbuzující, otřesný, utěšující, aktivizující zážitek.23 Pražský komorní balet zcela nezanikl, funguje nadále. Od 1. 8. 2013 byla jmenovaná nová umělecká vedoucí Hana Polanská-Turečková. Společně s dlouholetou sólistkou a pedagožkou Pražského komorního baletu Kateřinou Dedkovou-Frankovou, se soubor snaží navázat na myšlenky a tradici Pavla Šmoka.

2.3 Choreografové Existují dva typy choreografů. Jedni přicházejí na sál zcela připraveni. Jejich bloky jsou popsané kresbami, náčrty formací a obsahují i nejrůznější poznámky. Tanečníkovi řeknou přesně krok od kroku, pohyb za pohybem. Vesměs se choreografie dále nemění a zůstává až do poslední reprízy v takové formě, jakou na začátku zadal choreograf. 23

VAŠUT, V. Pavel Šmok na přeskáčku. Praha: Akropolis, 1997. ISBN: 80-85770-53-9, str.41

21

Další jsou tací, kteří mají hlavní myšlenku choreografie, ale dokončují jí přímo na zkušebně společně s tanečníky. Vycházejí z jejich předpokladů, dispozic, charakteru a naturelu. Koneckonců se tedy sami tanečníci stávají spoluautory vzniklé choreografie. Hlavním předpokladem této práce je ale myšlenková propojenost mezi choreografem a tanečníky, bez čehož se tento styl tvoření prostě neobejde. Šmok patřil mezi druhý typ choreografů, měl na tanečníky v souboru opravdu štěstí, nevznikaly mezi nimi žádné rozbroje a konflikty. Vždy přišel s myšlenkou a nápadem a vše poté společně s tanečníky dále rozvíjel. Naproti tomu Vladimír Kloubek nenechává nic na náhodě. Přichází na choreografické zkoušky připravený. Mnohdy má v záloze i dvě verze, kdyby to tanečníci nezvládli. Rozdíl je i v předpokladech daných lidí. Naproti Šmokovi pracoval Vladimír s herci/ muzikálovými herci, kteří v té době tolik zkušeností s tancem neměli. Kdyby přišel s nějakou těžší vizí, nebyli by schopni mu tuto ideu splnit. Věc, ve které se Vladimír Kloubek od Šmoka inspiroval, je na prvním místě podstata výstupu. Jak v tanečním, tak i v jiném divadelním projevu je nejdůležitější sdělit obsah dané situace, což se u obou choreografů v jejich dílech odráží.

22

3. Choreografie MdB Vladimír Kloubek započal své působení v Městském divadle Brno v roce 1995 s choreografií vytvořenou pro inscenaci Mannon Lescaut. Za tu dobu se podílel na mnoha muzikálových ale i činoherních představeních. Zpočátku to byly zhruba tři, ke konci již jen jedna choreografie ročně. Nejplodnějším obdobím byl rok 2004, kdy se podepsal celkem pod pěti díly a to pod jednou operou, činohrou a třemi muzikály. Nejvýrazněji se do podvědomí lidí zapsal choreografií vytvořenou pro muzikál West Side Story. Často také spolupracoval na autorských muzikálech Stanislava Moši se Zdenkem Mertou či Petrem Ulrychem. V následujícím textu shrnuji přehled choreografií vytvořených pro MdB. U každého díla jsou uvedeny základní informace o inscenačním týmu, jež byly čerpané z programů jednotlivých představení. Z archivovaných novinových recenzí cituji vždy pasáž věnovanou choreografii. V některých případech bohužel recenze nebyly dohledatelné. Ke všem příkladům píši své vlastní postřehy a poznatky na základě zhlédnutých filmových záznamů natočených pro interní potřeby divadla. Muzikály „West Side Story“ a „Radúz a Mahulena“ se budu podrobněji zabývat v následujících kapitolách, tudíž jsou zde bez mého bližšího hodnocení.

3.1

Rok 1995

3.1.1

Manon Lescaut24

Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Karel Tománek, hudba: výběr z díla Antona Brucknera, choreografie: Ivana a Vladimír Kloubkovi, scéna: Emil Konečný Kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 25.a 26. listopadu 1995 Derniéra: 25. listopadu 1998

24

NEZVAL, V. Vítězslav Nezval, Manon Lescaut: lyrické drama- zpověď: [premiéra 25.11.1995 v MdB]. Brno:

Městské divadlo Brno, 1995, [106] s.

23

Vzhledem k tomu, že se jedná o představení činoherní, nelze mluvit moc o nějaké choreografii. Pohyby herců vycházejí čistě z jejich iniciativy a odrážejí průběh a jednání v dané situaci. Milostný akt dívky Manon a rytíře des Grieux je znázorněný právě pohybem. Jedná se o výrazový tanec, který obsahuje minimální množství jednotlivých tanečních figur, jež jsou ale striktně ukončeny v tzv. tečce. Přesto je variace plynulá a nepostrádá určité napětí. Muž je zde nad dívkou, různě manipuluje s jejím tělem, zvedá a otáčí jej. Ona si jeho nadvládu užívá a tento pocit se odráží jak na vedení pohybu, tak i v mimice tváře.

3.2

Rok 1996

3.2.1

West Side Story25

Arthur Laurents-Leonard Bernstein-Stephen Sondheim Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Gustav Skála, překlad: Jana Werichová, Petr Kopta, Jiří Josek, Dirigent: Emil Skoták, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 23. února 1996 V choreografii Vladimíra Kloubka dochází k záměrnému posunu od baletní artistnosti k tanečnímu slovníku dnešních dvacetiletých. Oč méně baletní profesionality, o to více dravé spontaneity pulzující dynamikou diskoték a rockových koncertů. Dravost, stoprocentní nasazení a až hmatatelná radost, chuť z pohybu činí z této West Side Story nesmírně kontaktní představení cíleně směřující ke generačním vrstevníkům v hledišti.26 VK (Brněnský večerník 3.5.1996) Jerome Robbins vytvořil převratnou choreografii pro profesionály s klasickou baletní průpravou. Vladimír Kloubek převzal z Robbinsonových choreografií řadu nosných prvků, avšak pracoval s velmi nevyrovnanou skupinou tanečníků, Ti to 25

BERSTEIN, L. a LAURENTS, A. West Side Story. Brno: Městské divadlo Brno, 1995, [12] s.

26

Citováno dle archivu MdB, kompletní bibliografický záznam se nepodařilo vyhledat: VK. Brněnský večerník,

3.5.1996.

24

prostě při veškerém nadšení a nasazení zvládnout nemohou. Kloubek proto sahá ke zjednodušení, na některá místa rezignuje a značná část jeho vkladu spočívá v přizpůsobení choreografie omezeným možnostem souboru.27 MF Dnes 29.2.1996 Problémem inscenace zůstává dotažení a dobroušení souhry tanečních scén. Choreografie Vladimíra Kloubka nic neslevuje z požadavků dynamické půlky.28 Jaroslav Křížanecký (Express Praha 29.2.1996) Bližší rozbor je uvedený v kapitole 5. West Side Story.

3.2.2 Othello29 William Shakespeare Režie: Zdeněk Černín, dramaturgie: Tomáš Steiner a Jiří Kudrnáč, překlad: Antonín Předal, hudba: David Rotter na motivy Giuseppe Verdi, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna a kostýmy: Jan Dušek, Premiéra: 23. a 24. listopadu 1996 Derniéra: 29. listopadu 1999 (benátští senátoři) Jejich rozhodování o Othellově provinění, když si za ženu vyvolil dceru jednoho z nich, Brabanzia, je podivinským rituálem stejně jako temperamentní tanec kyperských tanečnic rituálem živočišným.30 J.P.Kříž (10/1996) Co na první pohled zaujme je zcela jistě řešení scény, kde často funguje stínohra. Není ale využívaná k tancům, nýbrž k hereckému projevu. Tanec kyperských tanečnic (jak recenzent popisuje) není choreograficky sestaven, působí spíše jako volné neucelené pohyby jednotlivých dam, jež doprovázejí muži 27

Citováno dle archivu MdB, kompletní bibliografický záznam se nepodařilo vyhledat: MF Dnes, 29. 2. 1996

28

Citováno dle archivu MdB, kompletní bibliografický záznam se nepodařilo vyhledat: KŘIŽÁNECKÝ, J.

Express Praha 29. 2.1996. 29

SHAKESPEARE, W. a STEINER, T. Othello. Brno: Městské divadlo Brno, 1996, 169 s.

30

KŘÍŽ, J.P. Křížova cesta, J.P.Kříž. Divadlo 1211-0108 Roč. 2, č. 10 (199610), 1996, s. 60-61

25

bubnováním s miskami o zem. Do scény přichází Desdemona a svádí Othella lechtivými tanečními kreacemi. Ty již nesou určitý řád, posloupnost a nepůsobí jen jako improvizace. Dalšími výstupy zaměřenými na pohyb jsou různé bitky, těch ale tady i tak moc nenajdeme. Hudba, která je velmi výrazná a svými hudebními postupy připomíná metal, nabádá dle mého názoru k větší povolení uzdy fantazie v oblasti tance.

3.3

Rok 1997

3.3.1

Monsieur Amédée31

Alain Reynaud Fourton Režie: Rudolf Tesáček, damaturgie: Tomáš Steiner, překlad: Jiří Žák, hudba: Karel Cón, pohybová spolupráce: Vladimír Kloubek, scéna: Josef Diviš, kostýmy: Jana Zbořilová, Premiéra: 1. a 2. února 1997 Představení je bez jakéhokoliv tance. Choreograf zde figuroval jako poradce v gestikulaci a pohybových výrazů.

3.3.2

Kean IV.32

Grigorij Gorin Režie: Zdeněk Černín, dramaturgie: Jiří Záviš, překlad: Jiří Bartoň, hudba: Miloš Štědroň, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Jan Dušek j.h. Premiéra: 29. listopadu 1997 Derniéra: 9. června 2005 31

REYNAUD-FORTON, A. Monsieur Amédée: komedie o čtyřech dějstvích: čtvrtá premiéra padesáté druhé

sezóny 1996/97: premiéra 1. února 1997 v 19.30 hod v Městském divadle Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 1997, 122 s. 32

GORIN, G.I. a J.P. SARTRE. Kean IV. : tragikomedie o dvou dílech na motivy hry J.P.Sartra … : [program

k 533. Premiéře MdB v sezóně 1997/1998]. Brno: Městské divadlo Brno, 1997, 183 s.

26

Podobně jako ve svých dřívějších inscenacích (Alžběta Anglická, Heda Gablerová, Othello) nezanedbal režisér ani další složky jevištní syntézy. Kromě nevtíravé, s refrénovitými melodiemi působivě pracující hudby Miloše Štědroně a pohybové součinnosti Vladimíra Kloubka zaujme především nápaditá výprava Jana Duška j.h., uplatňující promítání nebo stínohru na horizontu, houpačky a nezvykle dynamizující oponu.33 Vít Závodský (26. 1. 1998) V představení na první pohled zaujme především výprava. Ve velké míře je zde využívaná stínohra, kde je vlastně jediná možnost pro vytvoření nějaké choreografie, která se objeví ve dvou případech. Poprvé, kdy na plátně vidíme obraz hradu/zámku, do něhož jsou vsazeny stíny dvou herců. Ti vytvářejí nejrůznější taneční kreace. V jejich projevu není znatelný nějaký větší řád, avšak určité opakování gest zaznamenat můžeme, různé úklony, poskoky a dětská hra rukou. Podruhé stín vidíme v podobě slečny hrající na flétnu, jež je na ostře červeném podkladě. Ta zpočátku jen hraje, později přidá menší úkrok stranou a poté následnou poklonu. Dalším pohybovým počinem je třeba hra tenisu, nebo pochod vojska. Choreograf byl využitý jen v malé míře, spíše jen dohlížel na přirozenost a dotažení pohybů.

3.3.3

Radúz a Mahulena34

Petr Ulrych a Stanislav Moša na motivy hry Julia Zeyera Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Tomáš Steiner, Hudba: Petr Ulrych, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Andrea Kučerová, choreografie: Vladimír Kloubek Premiéra: 8. listopadu 1997 Derniéra: 24. února 2002

33

ZÁVODSKÝ, V. Podobenství o skutečných hodnotách života. Týdeník Rozhlas 1213-2098 Roč. 8, č. 6

(19980126), 1998, s. 4 34

ZEYER, J. Radúz a Mahulena. Brno: Městské divadlo Brno, 1998, 96 s.

27

Zdena Herfortová hraje zlou královnu Runu v křečovitě padoušském afektu a Monika Maláčová má pro své jímavé party Matky Země tak nevděčné statické aranžmá, jako by choreografie ani nepředpokládala, že by se tato postava mohla odlepit z místa. Ostatní herce přitom nikdo neřeší: všichni skáčou a zpívají s nasazením hodným japonských kamikaze. Jen částečně je však využita dekorace, jejíž průlezy přímo vybízejí k dalšímu řádění, které by rozptýlilo do prostoru taneční čísla zbytečně zahušťovaná ke středu scény. A více než okoukaný je princip použití dvojice němých postav (Stín a Noc) jejichž baletní kreace se proplétají děním na jevišti.35 Zdeněk A. Tichý (11. 11. 1997) Hostující choreograf Vladimír Kloubek skvěle procítil Ulrychovo hudební pojetí a stvořil parafrázi zachovávající formy tradičních lidových tanců. Choreografie pak ctí i výtvarné pojetí kostýmů.36 Helena Brerfeldová (17. 11. 1997) Bližší rozbor nalezneme v kapitole 6. Radúz a Mahulena.

3.4 Rok 1998

3.4.1

Každý má svou pravdu37

Luigi Pirandello Režie: Zdeněk Dušek, dramaturgie: Tomáš Steiner a Jiří Kudrnáč, překlad: Eva Uhlířová, hudba: Miloš Štědroň, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Máčal, kostýmy: Sylva Hanáková Premiéra: 31. Března 1998 Derniéra: 12. června 1999

35

TICHÝ, Z.A. Muzikáloví Radúz a Mahulena nedošli ke štítům hor. Mladá fronta Dnes 1210-1168 Roč. 8, č. 264 (19971111), 1997, s. 19 36 BRETFELDOVÁ, H. V Brně se zrodil nový folklorní muzikál Radúz a Mahulena. Lidové noviny 08625921 Roč. 10, č. 269 (19971117), 1997, s. 13 37 PIRANDELLO, L., T.STEINER a V. JIŘINA. Každý má svou pravdu: [program k 556. Premiéře MdB v sezóně 1998/99]. Brno: Městské divadlo Brno, 1998, 165 s.

28

Efektně originální je i závěr s využitím filmové projekce přeludného stínu Ponzové, avšak dvojí písňově-pohybová rapující vložka (hudba Miloš Štědroň, choreografie Vladimír Kloubek) působí neústrojně a nadbytečně.38 Vít Závodský (19. 10. 1998) Zhruba v polovině představení můžeme zaznamenat taneční číslo, jež je velmi pohybově úsporné. Jedná se o situaci, kdy rozhořčené ženy nechápou jednání pana Laudise. Rapovaná píseň je pravým opakem ke kostýmům a celkovém stylu představení. Ženy mají v této scéně židle, u kterých stojí zády k publiku a všechny synchronizovaně dělají jeden krok. Když rapují, buď jednotlivě, nebo dohromady, přestávají daný pohyb dělat a text směřují směrem k publiku.

3.4.2

Babylon39

Zdenek Merta, Stanislav Moša Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Tomáš Steiner, hudební nastudování: Zdenek Merta, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Emil Konečný, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 20. října 1998 Derniéra: 22. září 2002 Babylon se odehrává v obdelníkovém prostoru, ze dvou stran sevřeném diváky (scéna Emil Konečný), který tak tak stačí k rozehrátí invenční choreografie Vladimíra Kloubka, jež je nejcennější devizou inscenace.40 Radmila Hrdinová (22. 12. 1998)

38

ZÁVODSKÝ, V. Pirandello- filozof humorně vylehčený. Týdeník Rozhlas 1213-2098 Roč. 8, č. 44 (19981019), 1998, s. 4 39 MERTA, Z., S. MOŠA a T. STEINER. Babylon: [program k 558. Premiéře MdB v sezóně 1998/99]. Brno: Městské divadlo Brno, 1998 [24] s. 40

HRDINOVÁ, R. Brněnské babylonské zmatení myšlenek. Právo 1211-2119 Roč. 8, č. 282 (19981202), 1998, s.

9

29

Výkon celého ansámblu pak semkla choreografie Vladimíra Kloubka, jakoby v ní byly zakomponovány prvky jakési zvukové řeči.41 Zdeněk A. Tichý (2. 12. 1998) Babylon patří rozhodně k jedněm z nejvíce tanečních muzikálů, které vznikly pod hlavičkou MdB. Vzhledem k hudbě, která je založena často na rytmech bubnů a šeptavých slovech, musela být choreografie laděna do jednoho tanečního stylu. Přesto je to jedno z nejnápaditějších Kloubkových děl. Postřehnout můžeme velkou inspiraci zvířecím projevem, která se nejvíce objevuje v úvodu. Skupina, která tančí v hloučku, připomíná hejna a stáda. Tyto pohyby se v průběhu děje začínají více přibližovat šamanským rituálům, kdy se jeden účastník přemisťuje doprostřed kruhu vytvořeného ostatními přítomnými. Jak z tohoto popisu vyplývá, je znatelná častá přítomnost sborů na jevišti. Tudíž k choreografickým sborovým číslům zde byl opravdu velký prostor. Zajímavě je vyřešeno zpracování stavby Babylonské věže. Pohybová gestikulace aktérů opravdu evokuje práci stavařů. Je tak přesvědčivě, až „roboticky“ provedena, že divák téměř zapomene, že jim chybí pracovní nástroje. Nápaditý je i tanečně-pěvecký výstup děvčat, v němž se odráží mladistvost, energie a absolutní odevzdání danému momentu.

3.4.3

Hra o lásce, smrti a věčnosti42

(Na motivy a s použitím hry Romaina Rollanda) Miloš Štědroň, Stanislav Moša Režie: František Miška a Stanislav Moša, dramaturgie: Tomáš Steiner, hudba: Miloš Štědroň, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jan Dušek, kostýmy: Jana Zbořilová Premiéra: 7. a 8. února 1998 Derniéra: 19. dubna 1999

41

Citováno dle archivu MdB, kompletní bibliografické zdroje se nepodařilo vyhledat: TICHÝ, Z.A. MF Dnes 2. 12. 1998 42 MOŠA, S. a T. STEINER. Hra o lásce smrti a věčnosti…: [program k 554. Premiéře MdB v sezóně 1997/98]. Brno: Městské divadlo Brno, 1998, 114 s.

30

Velmi netradičně zde bylo uchopeno řešení scény, kdy je nad pódiem zavěšena rozsáhlá síť, na níž, v nějakých případech, figurují hlavní postavy příběhu. Dole pod sítí se nachází ostatní herci, jež doprovázejí výstupy svým tancem. Choreografie má po celou dobu hry stejnou tématiku, revoluci, tudíž pohybové vazby jsou laděny taktéž ve stejném stylu. Typická jsou pro toto dílo silová gesta, doprovázena pochodovým krokem, což v některých případech evokuje až vojenský pochod. Proto je velmi důležitá synchronizace. Útvar je buď ve skupině čelem k publiku, nebo se herci rozdělují do párů a formaci mění v kruh. Ve druhém případě se poté mění i styl, ze silového se přechází do rozvolněného a skočného kroku. Tato změna avšak netrvá dlouho, vzhledem k ději a myšlence příběhu.

3.5 Rok 1999

3.5.1 Zkouška aneb láska potrestaná43 Jean Anouilh Režie: František Miška, dramaturgie: Tomáš Steiner, překlad: Ivo Osolsobě, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jan Dušek, kostýmy: Jana Zbořilová Premiéra: 4. a 5. února 1999 Derniéra: 29. listopadu 2000 Spíše než o choreografii lze mluvit o pohybové spolupráci. V rámci děje zkouší jednotlivé postavy divadelní představení (divadlo na divadle) a právě v tomto momentu jsou využity možnosti choreografa. Vzhledem ke kostýmům ale nelze předvádět nějaké velké pohyby, tudíž se vše soustředí na vrchní polovinu těla s důrazem kladeným na paže. Pohyby jsou inspirované baletními pozicemi. Zřetelně vidíme rozdíl mezi jednotlivci, kdy jeden provádí vše naoko špatně a druhý výborně. Pohyb je založený na stylizovaných gestech.

43

ANOUILH, J. a T. STEINER. Zkouška aneb láska Potrestaná: hra o pěti dějstvích. Brno: Městské divadlo

Brno, 1999, 157 s.

31

3.5.2 My fair lady (ze Zelňáku)44 Podle hry G.B.Shawa Pygmalion, Alan Jay Lerner a Frederick Loewe Režie: Stanislav Moša, česká verze: Ota Ornest, dramaturgie: Tomáš Steiner, hudební nastudování: Karel Cón, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Milivoj Husák, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 10.,11.,12. září 1999 Obnovená premiéra: 25. března 2012 Z Mošovy režie vyzařuje bezprostřednost a lehkost spojená šikovně s mistrovstvím tanečních čísel v choreografii Vladimíra Kloubka. Kloubek šikovně inscenuje neohrabaný tanec trhnovců i živelného tatínka Ďulínka s kumpány a staví ho do kouzelného kontrastu k již vznešenému půvabu Lízy, ladně proplouvající v hluboké noci mezi zrcadlovými stěnami v písni Chtěla bych tančit jen.45 Simona Polcarová (13. 9. 1999) V brněnském muzikálovém ráji má Moša k dispozici několik dobrých choreografů, z nichž Vladimír Kloubek dokáže přesně odhadnout možnosti souboru, a ty jsou po čertech pronikavé, neboť hvězda-nehvězda, v MdB jsou zvyklí dřít.46 TOF (2. 4. 1999) Zpracování muzikálu My Fair Lady s brněnským „hantecem“ byl pro divadlo velmi dobrý a šikovný tah, jak nalákat diváky do divadla. Nejedná se vyloženě o taneční muzikál, není na něm postavená dějová linka, přesto je i tady nepostradatelný. Stylem bych „My Fair Lady“ přirovnala k „Oliverovi“, v obou dvou případech patří taneční scény převážně lidem z chudší vrstvy společnosti. Hlavním plánem je určitá přirozenost jednotlivých tanečních variací. Mnohdy by to mělo vypadat, jako by si choreografii vytvářeli sami herci na jevišti, což hned můžeme zaznamenat v čísle „Máš-li kapičku štěstí“.

44

LERNER, A.J. a T. STEINER. My fair lady: (ze Zelňáku) :hudební komedie o dvou dílech podle hry G.B.

Shawa Pygmalion [program k 561. Premiéře MdB v sezóně 1999/2000]. Brno: Městské divadlo, 1999, 265 s. 45

POLCAROVÁ, S. Mošův tah s My fair lady se zdařil na výbornou. Jihomoravský den Roč. 1, (19990917), 1999, s. 4 46 TOUFAR, I. V Brně řádí tři hvězdy. Hospodářské noviny 0862-9587 Roč. 43, č. 187 (19990924),1999, s. 10

32

Hned v úvodu se nám odkrývá obrys tržiště, z nějž se vždy na akcent v hudbě probudí určitá skupinka lidí a postaví se, či přejde do nějaké pozice. Vše je doplněno světelnou změnou, štychem, což divákovu pozornost k určité skupince podpoří. Podobný případ poté můžeme vidět o pár let později právě v Oliverovi. Dvě větší choreografie, jež stojí za to jmenovat, jsou: „To bude betální.“, „Já se dnes odpoledne žením.“. Variace mají podobný charakter stylu tance. Jedná se vyšlapávání, neurvalé až rozházené pohyby, výkopy nohou do stran, dupy, atd. Žádný ladný pohyb u těchto čísel nenalezneme. Nejdůležitější věcí ale u všech výstupů je hlavně herecké přesvědčení a zápal pro hru, což herci MdB v projevu rozhodně nepostrádají.

3.5.3

Romeo a Julie47

William Shakespeare Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Jiří Záviš, překlad: Jiří Josek, hudba: Daniel Forró, pohybová spolupráce: Vladimír Kloubek, scéna: Emil Konečný, kostýmy: Andrea Kučerová, Premiéra: 1. a 2. května 1999 Derniéra: 1. května 2002

Rvačky a šerm jsou Vladimírem Kloubkem a Josefem Juráskem vypracovány tak opravdově, že přinesly při zkouškách některým hercům nepříjemná zranění.48 Libuše Zbořilová (4. 5. 1999) Hned v úvodní scéně se chlapci představují v šermířském souboji, jehož choreografii měl na starosti Josef Jurásek. V celkovém představení moc tanec využívaný není. Jedná se pouze o minimální množství a to jen v případech, kdy si jej žádá text. Prvním a také posledním je tedy bál, hostina, na níž se poprvé setkává Romeo s Julií. Vzhledem ke stálým světelným změnám není choreografie nijak zvlášť dlouhá. Aktéři zatančí vždy tak dvě pohybové změny a zůstanou v tzv. 47

SHAKESPEARE, W. Romeo a Julie: [program k 560. Premiéře MdB v sezóně 1998/1999]. Brno: Městské

divadlo, 1999, 237 s. 48

ZBOŘILOVÁ, L. U Romea a Julie o dojetí nejde. Rovnost Roč. 9, (19990504), 1999, s. 9

33

„štronzu“, pozici, ve které se přestanou hýbat. Hudba a zároveň i tanec jsou inspirovány dobou, v níž se příběh odehrává. Tančí vždy chlapec s dívkou, často se jeden druhému uklánějí a chyceni jsou převážně jednou dlaní. Druhá paže je v tematickém pohybovém rozpažení.

3.6 Rok 2000

3.6.1

Svět plný andělů49

Autoři: Zdenek Merta, Stanislav Moša Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Tomáš Steiner, Katarína Vaculíková j.h. Hudební nastudování: Zdenek Merta, Karel Cón, Lenka Císařová, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jan Dušek j.h., kostýmy: Andrea Kučerová, Premiéra: 28.,29.,30. října 2000 Inscenace ale žije i temperamentním výkonem company v choreografii Vladimíra Kloubka a hudebním nastudování Zdeňka Merty.50 Radmila Hrdinová (28. 11. 2000) Inscenace nejpřesvědčivěji oslovuje tam, kde je Mertova inspirace nejjiskřivější a kde jí (nejen) andělská křídla dává strhující choreografie Vladimíra Kloubka.51 Vladimír Čech (30. 10. 2000)

Noční podnik je místo, kde se odehrávají vesměs všechny taneční výstupy, což značí určitou stylizovanost choreografií. Úvodní tanec děvčat je doprovázen zpěvem dvou hlavních ženských postav. I přes opakování jednotlivých tanečních vazeb company choreografii zvládá jen velmi těžce. Docela dost náročné rozsahové prvky a rychlá svázanost pohybů způsobují v jejich podání nedotažení a absolutní nestejnost. Každá z dívek tančí dle svých možností, což ubírá výstupu na kvalitě. Ve 49

MERTA, Z., S. MOŠA a T. STEINER. Svět plný andělů: muzikál. Brno: Městské divadlo Brno, 2000, [7] s.

50

HRDINOVÁ, R. V Brně e vznášejí andělé. Právo 1211-2119 Roč. 10, č. 276 (20001128), 2000, s. 14

34

scéně, kde figurují andělé, zaznívá gospelová melodie, která je bohužel místo velkolepé choreografie doprovázena jen hromadnou improvizací, pohupováním v rytmu. Komicky působí píseň o hmyzu, jež připomíná parodii na televizní estrády. Nechybí zde ani výstup s obrovskými péřovými křídly, jež je typický pro kabaretní výstupy. Nelze tedy hovořit o ucelené tematicky stejné choreografii, nýbrž o jednotlivých odlišných tanečních vstupech.

1.7 Rok 2001

3.7.1

Koločava52

Petr Ulrych, Stanislav Moša Režie a scénář: Stanislav Moša, dramaturgie: Tomáš Šteiner, hudba a texty písní Hudební nastudování: Petr Ulrych, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Emil Konečný, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra:7.,8.,9. a 23. září 2001 Choreografie manželů Kloubkových opět zvedla jejich svěřencům laťku. V souladu s námětem jsou taneční sekvence (ve větší míře určené mužům) stylizovány vznosně, do letu sokola jako symbol svobody. Místy náročné baletní kreace se naopak obsahu poněkud vzdalují.53 Rovnost (13.9.2000) Není zde zapotřebí velké množství choreografických scén, mnohem důležitější je totiž obsah. Asi největší taneční číslo je v doupěti čarodějnice. Je to rozverný výstup, kdy si divák nemá možnost ani na vteřinu odpočinout. I přestože choreografie není nijak zvláště těžká, vše funguje se skvělou souhrou s hudebním podkladem a zpěvem. Kladně se musí ohodnotit i rozmístění aktérů na jevišti. 51

ČECH, V. Premiéry světa plného andělů doprovázel frenetický aplaus. Rovnost Roč. 10, (20001030), 2000. s. 10. 52 ULRYCH, P. a T. STEINER. Koločava: na motivy románu Ivana Olbrachta Nikol Šuhaj loupežník: [program k 571. Pemiéře MdB v sezoně 2001/2002]. Brno: Městské divadlo, 2001, 205 s., [16] s. obr. přil.

35

Zamilovaný tanec Eržiky a Nikoly patří opět k jedněm z výrazových. Hlavní není dokonalost pohybu nýbrž pocit, se kterým se daný prvek provádí. Stejné pohybové postupy jako tady (převalovaní, otočky přes záda), můžeme později vidět i v inscenaci „Máj“. Taneční výstup Židů je dosti přizpůsoben věkové kategorii jednotlivých herců. Zakomponována je do něj „karička“, ostatní pohyb je potom vesměs stavěn už jen na gestikulaci rukou. Zajímavě působí i scéna, kdy policisté jezdí na bicyklech. Fakt, že se obávají, aby na tak malém místě nespadli, je znatelný i v jejich hereckém projevu.

3.8 Rok 2002

3.8.1

Muzikály z Broadwaye54

Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Monika Bártová, dirigent: Milan Vidlák, Karel Cón, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Ondřej Zicha, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 23.,24. května 2002 Hostování: Španělsko 22.7.-11.8., Německo, Lucembursko:22.7.-28.7., Španělsko: 11.8.-2.9., Španělsko: 2.9.-28.9. Představení je výběrem nejznámějších muzikálových čísel z broadwayské scény. Dohromady je to celkem dvacet dva jednotlivých výstupů, přičemž dvanáct jich je čistě pěveckých a deset pěveckých s tanečním projevem. Některé písně, jako je například „Aquarius“ (muzikál Hair), jsou zcela bez jakékoliv choreografie a jsou založeny pouze na improvizaci55. Jiné jsou naopak totožné s choreografiemi z daných muzikálů hraných ve stálém repertoáru MdB, např. My fair Lady, West 53 54

ZBOŘILOVÁ, L. Koločavský pánbůh dobrý je… Rovnost Roč. 11, č. 214 (20010913), 2001, s. 8 Muzikály z Brodwaye: [prevní uvedení 23.5.2002, Městské divadlo Brno: zahraniční premiéra 24.72002, Wiltz,

Lucembursko: premiéra 16.11.2002, Městské divadlo Brno]. Brno: Městské divadlo, 2002, [19] s. 55

Je lidská činnost konaná bez náležité přípravy. Může se vyskytovat v každém oboru lidské činnosti. Nejčastěji

se s ní lze setkat v umění. Taneční improvizace odpovídá volně prováděnému pohybu na jevišti, jež koresponduje se zadaným tématem. IMPROVIZACE. [online]. Wikipedia: the free encyklopedia, 27.5.2014. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Improvizace

36

Side Story, aj. V poslední řadě vznikly choreografie nové, vytvořené speciálně pro toto představení. Píseň z muzikálu Chorus Line „One“ je zpracována nejzajímavěji a nejlépe z celého představení. Dopomáhá tomu i fakt, že v ní figurují všichni účastníci. Na diváka to tudíž může mít domněnku velkolepého finále, které ale samotným závěrem není. Choreografie není náročná a v mnohém dosti kopíruje a napodobuje styl z filmové verze. Je založena spíše na střídání formací, takže náročnějších tanečních prvků se zde nedočkáme. Cell block Tango z muzikálu Chicago je výstup pro šest dívek. V první části písně pracují s židlí, na níž se usazují do nejrůznějších svůdných pozic. Jedna z dívek je vždy v hlavním štychu a vypráví svůj příběh. Ostatní dívky zde figurují jen jako doplněk, tudíž choreografii tvoří jen taneční pozice a figury, jež se vždy mění s novým akcentem. Závěr písně je zpívaný a tančený jako kánon. Vzhledem ke špatné synchronizovanosti působí dosti rozházeným a neuceleným dojmem. Taneční kompozici na Hello Dolly nelze nějakým způsobem komentovat, v tomto případě se ani tak nejedná o choreografii, nýbrž o chůzi s šátkem.

3.9 Rok 2003

3.9.1

Cabaret56

John Kander, Fred Ebb, Joe Masteroff Režie: Pavel Fieber, překlad: Jiří Záviš a Jiří Josek, dramaturgie: Jiří Záviš a Monika Bártová, hudební nastudování: Karel Cón, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Christian Floeren, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 27.,28. února a 1.,2.března 2003 Derniéra: 26. listopadu 2005

56

MASTEROFF, J. John Kander, Fred Ebb, Joe Masteroff: Cabaret: muzikál: (podle Berlínských povídek

Christophera Isherwooda a divadelní hry I am a camera Johna van Drutena): premiéry 27. a 28. února, 1. a 2. března 2003- Městské divadlo Brno: [program], Brno: Městské divadlo Brno, 2003, 200 s. ISBN 80-239-0789-1.

37

Na jednu součást interpretace však zapomenout nelze: brněnský dívčí sbor KIT KAT GIRLS je za citlivého živě hraného hudebního doprovodu choreograficky (také díky choreografu Vladimíru Kloubkovi) perfektně vyrovnaný, přesný, přesvědčivý a vskutku svůdně bezprostřední.57 Tomáš Hejzlar (8. 4. 2003) Tanec je v případě tohoto muzikálu jeho důležitou součástí. Do hlavní dějové linky jsou vložené výstupy dívek z kabaretu „Kit Kat“, které nepostrádají komičnost, svůdnost a přesto určitý nadhled nad situací. Vše je komentováno a uváděno kabaretiérem. Choreografie Kloubka se inspiruje částečně filmovou verzí, jejímž tvůrcem byl Bob Fosse58. Hned v úvodu se nám představují všechny tanečnice Kit Kat klubu. Tanec je sestavený tak, aby působil ladně a lehce, což ale trvá jen chvíli, protože následně na to je změněn v nějaký ztřeštěný až komický pohyb. Nápaditě zpracovaná jsou sóla hlavní ženské role Sally v písních „Máma“ a „Mein Herr“. Tanečnice klubu dělají Sally takzvaně pozadí, jsou mírně odsvícené, takže pozornost se zaměřuje hlavně na ni. V prvním případě tomu pomáhá i postavení do pyramidy, kdy hlavní představitelka stojí uprostřed. Opět se zde objevují překroky, izolace a vějířovité pozice paží. Ve druhém případě děvčata dělají jen minimální pohyb, jsou zcela odsvícené, vidět jsou pouze bílé rukavice, jež mají na dlaních. Opět zpočátku jen doplňují výstup Sally, jejíž choreografie maximálně využívá možnosti rekvizitní židle. Různě mění pozice, obchází ji, atd. V pozdější části písně jsou nasvíceny i dívky, jež dotvoří velkolepé finále celého výstupu. Za zmínku stojí i píseň, kde se představují dívky jednotlivých národů, kde jejich krátké vazby vycházejí z dané kultury. Komická choreografie potom nastává v případě písně „Prachy“, kde rytmus skvěle koresponduje s pohyby, které jsou buď krátké a úderné nebo naopak dlouhé a protáhlé. Jak bylo řečeno, celý děj je provázen výstupy a hereckými etudami, jako je 57

HEJZLAR, T. Umělecké zpodobení chvil, na než se těžko vzpomíná. Haló noviny 1210-1494 Roč. 13, č. 68 (20030321), 2003, s. 7 58 Bob Fosse se narodil roku 1927 v Chicagu. V letech 1949–1950 začal vystupovat na Broadwayi, kde se ale převážně věnoval choreografii. Režiroval a choreografoval filmové muzikály: Sweet Charity, Cabaret. Mezi jeho další zrežírované filmy patří: Lenny, All That Jazz aj. Taneční rukopis Boba Fosseho zásadním způsobem ovlivnil podobu muzikálové scény a styl mnoha tanečníků. Zemřel v roce 1987 na srdeční infarkt. Česká televize, Bob Fosse.[online]. Praha. 2014. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/lide/bob-fosse/

38

např. hra kostlivce na housle, apod. Kloubkova choreografie velmi šikovně podtrhuje charakter celého představení.

3.9.2

Osudy dobrého vojáka Švejka59

Jaroslav Hašek Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Tomáš Steiner, choreografie: Vladimír Kloubek Výprava: Emil Konečný, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 15. května 2003 Derniéra: 11. dubna 2005 Ve 34 krátkých sekvencích nabízí Moša jakýsi digest textově krácených populárních epizod (v prvém díle ze zázemí, v druhém z vojenského prostředí), prokládaných dobovými písničkami a choreografickými (Vladimír Kloubek) výstupy.60 Vít Závodský (8. 9. 2003) Na celkové podobě představení má neodmyslitelný podíl hudba. Známé české písně hrané na tahací harmoniku dodávají ten správný ráz. Po choreografické stránce se nedá mluvit o nějakých velkých a složitých výstupech. Není na ně kladen takový důraz jako na text. Když je např. Švejkovi řečeno, ať jde pěšky do Českých Budějovic, na píseň „Pětatřicátníci“ zatančí s dalšími muži krátkou variaci, jež je založena jen na krocích dopředu, dozadu, doleva a doprava, nic složitého. Postavy žen, jež zde často figurují jako andělé, mohly předvést i něco trošku nápaditějšího než jen mávání pažemi. Pravdou ale zůstává, že představení není založeno na tanci, není jej tady ani moc potřeba, přesto drobné pohyby do něj vložené s textem a stylem příběhu vcelku korespondují.

59

HAŠEK, J., T.Steiner: Osudy dobrého vojáka Švejka: česká premiéra: šestá premiéra padesáté osmé sezony

2002/2003: premiéry 15., 17., 18. května 2003 v Městském divadle Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2003, 232 s. [16] s. barev. Obr. příl. ISBN 80-239-1048-5. 60

ZÁVODSKÝ, V. Brno baví komediální klasika. Týdeník Rozhlas 1213-2098 Roč. 13, č. 38 (20030908), 2003, s. 4

39

3.9.3

West Side Story

Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Gustav Skála, hudební nastudování: Karel Cón a Milan Vidlák, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 2. prosince v Amsterdamu

3.10 Rok 2004

Arkádie61

3.10.1 Tom Stoppard

Režie: Roman Polák, dramaturgie: Ladislav Stýblo, Jiří Záviš, hudba: Ondřej Šarák, Pohybová spolupráce: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Premiéra: 4. září 2004 Derniéra: 17. dubna 2005 Představení je čistě činoherního rázu. Choreografie v tomto případě není potřebná. Vladimír Kloubek zde působil jako pohybový poradce.

3.10.2

Veselá vdova62

Franz Lehár Režie: Pavel Fieber, dramaturgie: Monika Bártová, překlad: MonikaBártová a Hartmut Krug, hudební nastudování: Caspar Richter, Jiří Petrdlík, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Susanne Thaler, kostýmý: Andrea Kučerová 61

STOPPARD, T., Ladislav Stýblo, Jiří Záviš: Arkádie: Městské divadlo Brno: první incenace šedesáté sezony

2004/2005: premiéry 4. a 5. Září 2004. Brno: Městské divadlo, 2004, 317 s. ISBN 80-239-3833-9. 62

LEHÁR, F., V. LÉON a M. BÁRTOVÁ. Franz Lehár, veselá vdova: Die lustige Witwe: opereta o třech

dějstvích od Victora Léona a Leo Steina: pátá premiéra padesáté deváté sezony 2003/2004: premiéry 16. a 21. února 2004 v Mahenově divadle. Brno: Městské divadlo Brno, 2004, 216 s. ISBN 80-239-2975-5.

40

Premiéra: 16. února a 21.února 2004 v Mahenově divadle Premiéra: 6. listopadu 2004 Derniéra: 30. června 2006 Za vydatného přispění choreografie Vladimíra Kloubka se mu podařilo oživit tradiční operetní výstupy několika parodickými vsuvkami (muži tančí kankán), avšak současně nedokázal uchránit sbor některých hereckých klišé (kolektivní gestikulace, vzdychání apod.).63 David Kroča (25. 5. 2004) Předností brněnského městského divadla je už tradičně složka choreografická – také tentokrát pod vedením Vladimíra Kloubka aktéři jen monstrózně nepřešlapují v operních pohybových manýrech, ale chovají se bezprostředně, místy dokonce až moderně vnímanou muzikálovou spontánností.64 Tomáš Hejzlar (7. 2. 2005) Veselá vdova je opereta o třech jednáních. V každém z nich můžeme zaznamenat choreografický počin. V prvním je výrazný tanec na bále, kde aktéři (především pěvecký sbor) tančí klasický valčík. Nejprve všichni účastníci, následně se staví do formace, kdy jedna skupina stojí uprostřed a několik párů tančí ve směru kruhu okolo nich. Ve druhém dějství bezpochyby zaujme výstup inspirovaný lidovými tradicemi. V tomto případě je zastoupený pouze lidmi z baletního souboru. Předehra je svižná a dynamická a slouží k nástupu tanečníků. Následuje zpívaná pomalejší část, kterou choreograf využil k představování jednotlivých párů. Dvojice na sebe vždy upozorní určitým prvkem, ať je to změna chůze či „zvedačka“, naopak ostatní páry se stylizovaně procházejí po dané ploše jeviště. Následuje krátká hromadná vazba, kdy dívky tvoří vnitřní a chlapci vnější kruh. Závěr písně končí taktéž ve formaci kruhu. Na konci druhého jednání ženy ve sboru tančí, spíše naznačují, kankán, čímž upozorňují na vývoj dalšího dějství. 63

KROČA, D. Veselé vdově táhne na stovku. Hospodářské noviny 0862-9587 Roč. 48, č. 39 (20040225), 2004 HEJZLAR, T. Poněkud neveselé pocity z nové brněnské verze Veselé vdovy. Haló noviny 1210-1494 Roč. 14, č. 58 (20040309), 2005, s. 14 64

41

Právě kankán zahajuje celé třetí dějství, nejprve je tančen muži (komická vsuvka), následně nato ženami. Bohužel paradoxem tohoto čísla je to, že mužské provedení je lepší a ucelenější než realizace ženská. Omluvou je pouze fakt, že dívky k tomuto výstupu navíc ještě zpívají. Co bych vytkla, je časté stavění se sboru do tzv. obráceného V, s hlavními aktéry vždy uprostřed. Komicky také vypadají hromadná velká gesta sboru, jež v mnoha případech nejsou zapotřebí a rozhodně by potřebovaly zredukovat. Naopak je úctyhodné, že mohutný sbor dokázal Kloubek nějakým způsobem rozpohybovat, třeba jen gesty či valčíkem, čímž nesouhlasím s názorem recenzentky Jany Hruškové.

3.10.3

Král Jindřich IIIV.65

William Shakespeare a John Fletcher Režie: Stanislav Moša, překlad: Jiří Josek, dramaturgie: Jiří Záviš, hudební nastudování: Zdenek Merta, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 21. února 2004 Derniéra: 22. listopadu 2006 Jediný taneční projev obsažený v inscenaci náleží čtyřem ženám, oděných do červené barvy. Objevují se zde po celou dobu trvání hry a vlastně ji tak trochu provázejí. Jednou jsou zde jen jako představy, iluze, jindy naopak živé bytosti. Scénický pohyb (chůze, štronza) není náročný a dosti se v něm využívají potencionality kostýmu, na rukou mají látku, připomínající křídla. Často můžeme tyto bytosti vidět i s naznačeným těhotenským břichem, které představuje trápení Kateřiny a nemožnost jejího otěhotnění. Pohyby jsou tanečně velmi úsporné.

65

SHAKESPEARE, W., P. DRÁBEK, L. STÝBLO aj. FLETCHER. William Shakespeare a John Fletcher, Král

Jindřich VII.: The famous history of the life of King Henry the Eight: všechno je pravda: šestá incenace padesáté deváté sezony 2003/2004: první uvedení na českém jevišti: premiéry 21. a 22. Února 2004. Brno: Městské divadlo Brno, 2004, 248 s. ISBN 80-239-2974-7.

42

3.10.4

Jesus Christ Superstar

Andrew LLoyd Webber, Tim Rice Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Monika Bártková hudební nastudování: Milan Vidlák, scéna: Emil Konečný, choreografie: Vladimír Kloubek, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 17. března 2004 v německém Iserlohnu Muzikál se inscenuje v MdB až v roce 2005. Podrobný komentář v kapitole 3.11.3 Jesus Christ Superstar.

Máj66

3.10.5

K.H.Mácha, Petr Ulrych, Stanislav Moša Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Monika Bártová, hudební nastudování: Petr Ulrych, choreografie: Vladimír Kloubek scéna: Emil Konečný, Kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 1. a 2. května 2004 Derniéra: 6. Ledna 2006 Do Mošova týmu patří neoddělitelně choreografové Vladimír Kloubek a Ivana Kloubková. Jejich invence se uplatňuje v tanečních číslech, a že jich je, v Máji, př. rejích labutí, víl, duchů, víc než dost. Stejně náročnými jsou jejich pohybové variace stvořené pro sólová čísla představitelů hlavních postav, z nichž tanec vyznávají spíše ženské hvězdy souboru.67 J. P. Kříž (6. 12. 2004) Opět, jak z hudby, textu tak i choreografie je znát, že „Máj“ je jedním z děl Petra Ulrycha. Stejně jako u jiných případů vychází ze známého příběhu. V případě 66

MÁCHA, K.H. a M. BÁRTOVÁ. Karel Hynek mácha, Petr Ulrych, Stanislav Moša, Máj: hudební poetická

freska na motivy a s použitím díla Karla Hynka Máchy: osmá premiéra padesáté deváté sezony 2003/2004: premiéry 30. dubna, 1. a 2. května 2004 v Městském divadle Brno. Brno: Městské divadlo, 2004, 208 s. ISBN 80239-3209-8. 67

KŘÍŽ, J.P. Po modravém blankytu bělavé páry hynou. Právo 1211-2119 Roč. 14, č. 283 (20041206), 2004, s.

14

43

choreografie se zde mnohdy jedná spíše o improvizaci, než o ucelená taneční čísla. Všechny pohyby představitelů, tedy kromě slečen znázorňujících vodu, labutě a husy, vycházejí z jejich běžného přirozeného pohybu. Rybníček, který je umístěn v přední části pódia, je v ději značně využíván. Hned na začátku v něm Jarmila ještě s dalšími dvěma dívkami skotačí. Taneční variace je inspirována typickými skoky přes kameny nebo naopak chůzí ve vodě, jež je táhlejší a pomalejší vzhledem k odporu vody vůči tělu. Milostný taneční duet Jarmily a Viléma se taktéž odehrává ve vodě, přičemž pohyb je velmi úsporný a stylizovaný do milostné hrátky. Co se dalo více využít, jsou ony mystické bílé bytosti. Objevují se zde v podobě vody a v některých případech, dle zpívaného textu, znázorňují labutě nebo husy. Taneční vazba mohla být v tomto případě značně propracovanější. Jednotlivé dívky mávají pažemi dle svého uvážení, tudíž výstup působí neuceleně a velmi jednoduše. Choreografie v tomto případě nenadchne, ale ani neurazí.

3.10.6

Zahrada divů68

Stanislav Moša, Zdenek Merta Režie: Stanislav Moša, dramaturgie Pavlína Hoggard, Tomáš Šteiner, hudební nastudování: Jiří Petrdlík, Igor Rusinko, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 3. a 4. prosince 2004 Derniéra: 15. listopadu 2008 Pohádkový muzikál pro děti, v němž samy děti hrají. Říše dobra je hraná souborem MdB a říše zla dětmi a čerstvými absolventy JAMU představující skřety. Je zde řada tanečních výstupů, z nichž nejzajímavěji a nejvíce tanečně působí asi závěrečný souboj dobra a zla. Jednou z předností je i podoba jeviště, která celému příběhu dodává onu magicko-tajemnou rovinu. Děti působí v několika scénách. V první, kdy se snaží přemoci jednotlivé vojáky dobra. Tanec a hudba je zde 68

Zdeněk Merta a Stanislav Moša, zahrada Divů: hudební pohádka pro děti i pro dospělé, která dopadne dobře

jenom tehdy, budeme-li si pomáhat: pátá inscenace šedesáté sezony 2004/2005: premiéry 3. a 4. Prosince 2004 v 19,30 na Hudební scéně MdB. Brno: Mětské divadlo, 2004, 161 s., [12] s. obr. příl. ISBN 80-239-4399-5.

44

inspirovaná šamanskými, indiánskými rituály, kdy je kořist obklíčena útočníky, což jsou v tomto případě skřeti, držící hole. Jejich pohyb je trošku deformovaný, shrbená záda a neurvalé pohyby, bláznivé radování a tupý výraz v obličeji. Přesně takové zadání měly děti a myslím, že vše bez chybičky splnily. Další výstup je, když odcházejí domů do svého skřetího království. Formace je opět stavěna do kruhu, dva kroky a poskok, jsou hlavní náplní celé choreografie. Když později dojde k situaci, v níž se skřeti snaží zničit nově vyrostlou květinu, opět kroky vycházejí z přirozeného lidského pohybu, zašlápnutí něčeho. Tango krále Izery je jedním z nejvýraznějších písní, divákova pozornost se ubírá pouze na tuto postavu a to i přesto, že součástí písně je i několik jiných účastníků. Celý vstup je ukončen ohňostrojem. Ve druhé polovině můžeme velkou choreografii postřehnout až při úplném závěru, kdy se odehrává onen zmiňovaný souboj dobra a zla. Ten je odzpívaný sólisty a znázorněný tancem, o nějž se postaral baletní soubor. Baletka tančí zpívaná zvířata, rostliny a věci, mezi nimiž je např. laň, ryba, strom, sirka aj. Ostatní tančí protivníky, hada žraloka. Vždy se do jednotlivé pozice postaví a svými těly dané zadání vytvoří. Z tanečního hlediska se jedná o velmi povedenou věc, vše znamenitě pasuje do daného tématu a charakteru postav.

3.11 Rok 2005

3.11.1

Netopýr69

(Der Fledermauss- klasická opereta), Johan Strauss ml. Libreto: Karl Haffner a Richard Genée podle předlohy Henri Meilhaca a Ludovica Halévyho,

režie:

Pavel

Fieber,

dramaturgie:

Monika

Bártková,

překlad:

I.M.Milešovský, hudební nastudování: Jiří Petrdlík, choreografie: Vladimír Kloubek Scéna: Christian Floeren, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 29. a 30. ledna 2005 69

STRAUSS, J. Johann Strauss ml., Netopýr: Johann Strauss ml., die Fledermaus: klasická opereta o třech

dějstvích: sedmá premiéra šedesáté sezony 2004/2005: premiéra 29. ledna 2005 na Hudební scéně Městského divadla Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2005?, 208 s. ISBN 80-239-4735-4.

45

Derniéra: 8.června 2005 Balet ve druhém dějství vyznívá nešikovně, zvlášť když tanečníky omezuje všudypřítomný sbor (Vladimír Kloubek přesto nacvičil efektní choreografie).70 Jiří Kopecký (3. 2005) Gestikulace sboru je v této operetě rozhodně přirozenější než ve Veselé vdově. Na druhou stranu využití baletního souboru je v tomto případě menší. Můžeme jej zde vidět pouze jednou a to vždy ve výstupech „baletu“, jak je řečeno v textu. V prvním případě se jedná o komický výstup páru, kdy se žena snaží mít muže v područí. Tomuto projevu jsou i vhodně zvolené taneční kreace a způsob tanečního výrazu, jež je urputný až křečovitý. Muž se snaží ženu uklidnit, ale marně. Druhý případ tance nese taktéž název „balet“ a na parketu se nyní představují čtyři páry. Inspirace je ve velké míře v polce, především v jejích krokových postupech, přičemž výstup je obohacený o různé formace a skoky. Dívky často využívají rozevlátých sukní a nezapomenou si juchnout do rytmu. Choreografie není špatná, ale je pro ni opět vyhrazen pouze malý prostor.

3.11.2

Oliver!71

Lionel Bart Režie: Stanislav Moša, překlad: Jiří Josek, dramaturgie: Pavlína Hoggard, dirigent: Jiří Petrdlík, Karel Cón, Karel Albrecht, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 24. září 2005 Derniéra: 9. únor 2008

70

KOPECKÝ, J. Netopýr vlétl na novou scénu Městského divadla Brno. Hudební rozhledy 0018-6996 Roč. 58, č.

3 (2005), 2005, s. 23-24 71

HOGGARD, Pavlína a Lionel BART. Lionel Bart, Oliver!: muzikál na motivy románu Charlese Dickense

Oliver Twist: české premiéry 24. a 25. září 2005 na Hudební scéně Městského divadla Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2005, 224 s. ISBN 80-239-6271-x.

46

Historickou výpověď inscenace poněkud ruší moderní a místy jednotvárná choreografie Vladimíra Kloubka.72 Karla Hoffmanová (27. 9. 2005) Choreograf Vladimír Kloubek fantasticky rozpohyboval hemžení všemožných lidiček do strhujícího víru tance, takže bezmála tříhodinové představení má švih a spád po celou dobu.73 Vladimír Čech (30. 9. 2005) Stejně jako u „Zahrady divů“ se i v tomto případě jedná o pohádkový příběh určený spíše mladší generaci. Nepostradatelnou součástí jsou zde děti, neboť vzhledem k obsahu románu, tvoří jádro celého příběhu. Bez nich by se dílo neobešlo. První úvodní scéna se nám otevírá v pohledu na sirotčinec, kde jsou malé děti nuceny tvrdě pracovat. Choreografie v tomto případě dosti využívá kulis, jež představují ramena stroje, které děti v rytmu písně roztláčejí. Zlom nastává v momentě, kdy si jdou děti pro jídlo a malý Oliver se odváží požádat o přidání porce. Následuje honička po jevišti, která končí chycením Olivera a seskupením všech účastníků scény okolo něj. V hrobařství, kam se malý Oliver dostane, můžeme vidět tzv. funebrácký pochod, jež je stylizovaně pojatý - herci napodobují držení těl a styl chůze loutek. Jedna z největších tanečních scén následuje na tržišti, kam malý Oliver uteče. Obchodníci a nakupující stojí ve štronzu a jediná pozornost nám v tomto momentě spadá na Olivera a Lišáka (píseň Když přidáš se k nám). Postupně se přidávají i jiné děti a nakonec se probouzí celé tržiště a všichni tančí skočnou variaci – čtyři skoky, dva dupy, tlesk. Přesto, že jsou to jednoduché pohyby tančené několikrát za sebou, působí to v tomto případě velmi efektně. Součástí výstupu je i taneční sólo souboru MdB, které zůstává ve stylizaci předchozí choreografie, jen je obohacena o točky, zvedačky a párový tanec. Vše má být veselé a zábavné, což se v tomto případě povedlo naprosto dokonale. Scéna se přesouvá do sklepení a skrýše Faginových (vedoucí gangu) dětí. Tady zaznívá píseň „Ten kdo prsty dlouhý má“, kde se opravdu netendenčně využívá oněch roztažených (jazzových) dlaní. Vtipně je řešena ukázka krádeže, kdy se Fagin snaží Oliverovi vysvětlit, jak se má krást. 72

HOFFMANOVÁ, K. Kam na muzikál. Rovnost Roč. 15, č. 227 (20050927), 2005, s. 13

73

ČECH, V. Moša nabízí Olivera! Jako vyšší princip. Hospodářské noviny 0862-9587 Roč. 49, č. 191

(20050930), 2005, s. 13

47

Ostatní děti se toho čísla hojně účastní, někteří jednotlivě, jiní ve skupinách se tanečními kroky snaží Faginovi vždy něco ukrást. Druhá polovina začíná v krčmě písní „Umpapa“. Choreografie se snaží přiblížit hospodské, mírně podnapilé náladě. Chlapci tančí v páru s dívkami, různě je poponášejí a otáčejí. Opět větší taneční číslo následuje v ulicích města, kde jsou kejklíři, jeptišky, prodávající aj. Určitě zaujme fakt, že choreografie dosti vychází ze zpívaného textu, kde zaznívá věta „nebe jak safír opásané". Pohybem paží a vlastně celého těla se aktéři snaží napodobit uvázání pentle. Tančí se v kánonu, což tomuto výstupu dává určitou širší dimenzi. Opět můžeme zaznamenat Kloubkovo typické rozdělení na dvě taneční skupiny, které se nakonec skloubí v jednu. Choreografie tohoto muzikálu bych hodnotila velmi kladně. Snaží se vycházet z doby, v níž se příběh odehrává, z možností malých a hubených dětí a zkušeností celého ansámblu.

3.11.3

Jesus Christ Superstar74

Andrew Lloyd Webber a Tim Rice Režie: Stanislav Moša, přebásnil: Michal Prostějovský, dramaturgie: Pavlína Hoggard, hudební nastudování: Milan Vidlák a Karel Albrecht, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Emil Konečný, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 12. a 13. Listopadu 2005 Jedná se o rockovou operu, v níž tanec není hlavní náplní příběhu, přesto zde má určitou podstatnou hodnotu. Když se podíváme na celkovou možnost nějakého tanečního výstupu, nenalezneme jich mnoho a právě o to by měly být výraznější a dobře choreograficky sestavené. Bohužel v případě MdB se o tomto faktu moc dobře mluvit nedá. Jednotlivé taneční vstupy jsou neucelené a velmi jednoduché. Faktem zůstává, že dlouhé šaty moc pohybu také neumožňují, ale rozhodně nemusely zůstat v tak úsporném měřítku. Píseň Šimona, který oslavuje slávu Ježíše, je ve filmové podobě daleko propracovanější. Zde choreografie dosti vychází z pocitu radosti a 74

LLOYOD WEBBER, A.a T. RICE. Andrew Lloyd Weber a Tim Rice, Jesus Christus Superstar: rocková

opera: 4.premiéra 61. Sezony 2005/2006: premiéry 12. a 13. Listopadu 2005 na Hudebn scéně MdB. Brno: Městské divadlo Brno, 2005, 192 s. ISBN 80-239-6492-5.

48

oslav- zdvižené ruce, jež připomínají skandování na koncertech, nebyly zrovna dobře zvoleným prvkem. Špatně naopak nepůsobí „Chrám v Jeruzalémě“, kde jednotlivé páry předvádějí odlišné sestavy. V daný moment se vždy spojí a tancují společně. Píseň Heroda, jež by měla být živá, až komická, ale v tomto případě působí nedostatečně výrazně. Dala by se vytvořit daleko těžší a efektnější choreografie než jen obyčejné poskakování. Co bych vyzdvihla, je úvod muzikálu, kdy na hudební akcenty po jednom nabíhají na jeviště představitelé postav příběhu.

3.12 Rok 2006

Cikáni jdou do nebe75

3.12.1

Jevgenij Doga, Emil Loteanu Režie: Petr Kracik, dramaturgie: Kateřina Diváková, Tomáš Steiner, hudební nastudování: Karel Cón, Jana Hrušková, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 25. listopadu 2006 Ať už voňavě věčným tabákovým bafáním, skvostnými kostýmy Andrey Kučerové nebo choreografickou propracovaností Vladimíra Kloubka. Verdikt: jednoznačný sukces.76 Jan Šmikmátor (12. 12. 2006) Od tohoto muzikálu bych po choreografické stránce očekávala trošku víc. Kloubek zde spíše usměrňoval a určoval směr a místo, kde aktéři budou působit. Nejedná se tolik o taneční variace, nýbrž spíše o improvizaci jednotlivců. Chlapci často využívají různých překroků, výskoků, bubnování dlaněmi o hrudník nebo plácnutí rukou do holeně, což divákovi může připomínat lidový tanec, blíže řečeno verbuňk. Velké sukně jsou v tomto představení nepostradatelné a jsou důležitou 75

LOTJANU, E.V. a E. DOGA. Emil Loteanu, Jevgenij Doga- Cikáni jdou do nebe: (balada o zloději koní):

premiéry 25. a 26. Listopadu 2006 na Hudební scéně MDB. Brno: Městské divadlo Brno, 2006, 224s, [16]s. barev. Obr. příl. ISBN 80-239-9082-9. 76

ŠMIKÁTOR, J. Cikáni míří velmi vysoko. Brněnský deník 1802-0887 č. 288 (20061212), 2006, s. 20

49

součástí projevu dívek. Ty se nebojí prodat své přednosti a živočišně a svůdně se snaží diváka vtáhnout do děje a blíže mu přiblížit temperament cikánského národa. Nelze říci, že myšlenka improvizace na jevišti je nesprávná, avšak neuškodilo by, kdyby alespoň tři čísla byla skutečně technicky propracovaná. Prospělo by to např. výstupu cikánky Rady, kdy zpívá jednu z nejznámějších písní celého muzikálu a mávání suknicemi je v této scéně poněkud jednoduchým a nevhodně zvoleným projevem.

3.12.2

Ferdinand, kd‘E ste?77

Zdenek Merta, Karel Šíp Režie, scéna: Thomas Schulte-Michels, dramaturgie: Tomáš Steiner, hudební nastudování: Karel Cón, Karel Albrecht, choreografie: Vladimír Kloubek, kostýmy: Andrea Kučerová, Premiéra: 23,24. září 2006 Derniéra: 3. ledna 2009 S velejemnou karikující ironií vše náležitě rozpohyboval Vladimír Kloubek, takže mnohdy jsou to právě jeho nápady, které v hledišti vyvolají hlasité salvy smíchu.78 Vladimír Čech (Kam, č.12, 2006) I přesto, že se jedná o činohru se zpěvy, tanec je zde obsažen jen opravdu ve velmi minimálním množství. Mnohdy jsou iniciátory pohybu spíše herci. Pokud lze hovořit o choreografii, zaznamenáme ji jen jednou a to ještě v komickém kabátu. Jedná se o bál, zábavu. Tanec je v tomto případě založený na rozházených a neucelených pohybech. Samotní herci si do něj přidávají svůj osobitý projev, jelikož nálada postav má být opilecky veselá. V ostatních scénách Kloubek spíše usměrňoval a popř. určoval rozestavění aktérů- herecký pohyb na téma „jízda ve člunu“. V písni „Atentát“ toto usměrňování bohužel už nefunguje. Čtyři muži 77

ŠÍP, K. a Z. MERTA. Zdenek Merta- Karel Šíp, Ferdinand, kde ste?: operetní komedie: premiéra 23. a 24.

Září 2006 na Činoherní scéně MDB: jedenáctá inscenace šedesáté druhé sezony 2006/2007. Brno: Městské divadlo Brno, 2006, 304 s ISBN 80-239-8454-3. 78

ČECH, V. Ferdinand, kd‘E ste? Lebedím si v Brně. Kam v Brně- 1211-5304 Roč. 50, č. 12 (200612), s. 12-13

50

pobíhají zběsile z jedné strany jeviště na druhou a v tom se divák prostě a jednoduše ztrácí. Variace na konci představení je pouhou improvizací na cikánský temperament, žádnou choreografii v tom nehledejme.

3.12.3

Šumař na střeše79

Podle povídek Šaloma Alejchema, Joseph Stein, Jerry Bock, Sheldon Hanick Režie: Pavel Fieber, dramaturgie: Pavlína Hoggard, překlad: Pavel Šrut, hudební nastudování: Jiří Petrdlík a Karel Cón, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Pavel Fieber, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 6.a 7. května 2006 Derniéra: 27. června 2012 Choreografie Vladimíra Kloubka nepřinesla nic nového, ale daří se jí jednoznačně charakterizovat židovský a ruský svéráz.80 Jiří Duchoň (12. 5. 2006) Akcentování choreografičnosti Vladimíra Kloubka patří spolu se znamenitou stylizací židovského zvykosloví k přednostem inscenace, i když ji poněkud natahují.81 J.P.Kříž (29. 5. 2006) Tento muzikál patří k jedněm z nejpovedenějších děl Kloubka. Vzhledem k nepostradatelné inspiraci židovskou a ruskou kulturou měl choreograf dostatečné množství předlohy a pomůcek k vytvoření choreografií. Důležitý je obsah a dodržení hodnot sdělení informací o tomto národu, což se podařilo v jejich typických zvyklostech. Hned v úvodní písni „Tradice“ mělo sílu jen pouhé rozestavění občanů, kteří netančili, jen stáli v půlkruhu a zpívali věty o tom, jaký vlastně je jejich život. 79

HOGGARD, P., J. STEIN, S. HARNICK, P. ŠRUT a P. FIEBER. Joseph Stein- Jerry Bock- Sheldon Harick,

śumař na střeše muzikál podle povídek Šaloma Alejchema: desátá inscenace šeddesáté první sezony: premiéry 6. a 7.května 2006 na Hudební scéně ?ěstského divadla Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2006, 256 s., [16]s. barev. Příl. ISBN 80-239-7966-3. 80

DUCHOŇ, J. Šumař dorazil do Brna. Rovnost 0862-7967 Roč. 16, č. 110 (20060512), 2006, s. 8

81

KŘÍŽ, P. Konečně také v Brně zní povzdech mlékaře Tovjeho. 1211-2119 Roč. 16, č. 124 (20060529), 2006, s.

15

51

Menší choreografie přichází až s písní tří starších dcer Tovjeho, které během provádění domácích prací sní o svém osudovém muži. V tanci se využilo košťat a kbelíků, čímž choreografie působí nenuceně a vlastně zcela přirozeně. Asi největší choreografický počin nalezneme v prostředí hospody. Zpočátku se na jevišti prezentuje pouze skupina Židů, kteří oslavují a tančí typické židovské pohybové variace. Jde hlavně o překroky (karičky), ruce pokrčené v lokti do pravého úhlu, které zvedají směrem vzhůru, klidné pomalé točky do podřepu, aj. Pro ně jsou typickými formacemi buď dvě řady, tančící naproti sobě nebo kruh. Tyto oslavy končí, když na sebe pozornost strhnou Rusové. A právě v ten moment začíná pro diváka velmi zajímavá podívaná, kdy Rusové a Židé vedou přátelský taneční souboj. Vždy se představí jedna skupina a následně na to druhá. Nakonec tančí obě dohromady, mění si místa z jedné strany jeviště na druhou (přesně tak, jak je u Kloubkových choreografií zvykem). Choreografie je součástí i svatební hostiny, kde Židé předvádějí své umění v tanci s lahvemi na kloboucích. Stejný nápad a podobnou variaci můžeme vidět i na záznamu z broadwayské inscenace. Jak bylo řečeno, je „Šumař na střeše“ velmi povedeným muzikálem. Podle recenzenta nepřinesl Vladimír nic nového, což je na jednu stranu pravda, ale pokud máte přesně stanovený obsah a charakter postav (resp. národa Židů a Rusů), musí se vycházet z jejich přirozeného naturelu, což se v tomto případě povedlo na výbornou.

1.13 Rok 2007 3.13.1

Markéta Lazarová82

Vladislav Vančura, Petr Ulrych, Stanislav Moša Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Kateřina Diváková, hudební nastudování: Petr Ulrych, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 19. května 2007 Derniéra: 19. června 2008 82

VANČURA, V., S. MOŠA a P. ULRYCH. Markéta Lazarová: hudební balada: premiéra 19. května 2007 na

Hudební scéně Mdb: desátá inscenace šedesáté druhé sezony 2006/2007. Brno: Městské divadlo Brno, 2007, 264 s., [16]s. barev. Obr. příl ISBN 978-80-254-0164-4.

52

Celkovou šeď Markéty Lazarové kupodivu neprosvětlila ani jindy nápaditá choreografie Vladimíra Kloubka.83 Vladimír Čech (2007) Choreografie je netypická, ale s celkovým pojetím inscenace i příběhem samotným ladí. Vladimír Kloubek vytvořil netradičně svérázná a temperamentní choreografická čísla.84 Jana Svozilová (červenec-srpen 2007) V příběhu je několik pohybových výstupů, u kterých převládají především souboje, jež jsou zde obsaženy v hojném počtu. Pokud se jedná o taneční choreografie, lze si na první pohled všimnout určité symbiózy s šamanskými rituály. Aktéři vesměs drží formaci půlkruhu, či kruhu. Během výstupů se střídají choreograficky zpracované části a improvizace, bohužel ale není zcela znatelné, co je počinem choreografa a co herců. Aktéři měli určité zadání, jakým stylem by měli pohyby provádět. Tyto pohyby se vždy drží v rovině příběhu, nějak jej nenarušují, ale ani neozvláštňují. Herci sebou během tanců různě trhají ze strany na stranu, vyskakují a otáčí se, chvílemi působí až fanaticky a křečovitě. V kontrastu s tím poté více vyniknou tance Markéty a Mikoláše, které jsou inspirovány milostným aktem.

3.14 Rok 2009

3.14.1

Evita85

Andrew Lloyd Webber, Tim Rice 83

ČECH, V. Hudební balada Markéta Lazarová zůstala za očekáváním. Kam v Brně- 1211-5304 Roč. 13, č. 7-8

(200707), 2007, s. 15-16 84

SVOZILOVÁ, J. Markéta Lazarová v novém hávu. Dokořán 1212-2149 Roč. 13, č. [125] (200710) 2007

85

Evita: muzikál: premiéra 28. Března 2009 na Hudební scéně MdB. Brno: Městské divadlo Brno, 2009, 184 s.,

[16] s. barev obr. příl. ISBN 978-80-254-4772-7.

53

Režie: Pavel Fieber, překlad: Michal Prostějovský, dramaturgie: Pavlína Hoggard Hudební nastudování: Karel Albrecht, Jiří Petrdlík, Martin Procházka, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Pavel Fieber, kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 28. března 2009 Derniéra 27. června 2012 K vnějšímu lesku inscenace lvím podílem přispívá nápaditá choreografie Vladimíra Kloubka, která skýtá jak sólistům, tak i komparzu bezpočet efektních příležitostí blýsknout se, jak je tu ostatně pravidlem, mladistvým temperamentem a vysokou pohybovou zdatností.86 Vladimír Čech (červenec 2009)

Latinsko-americké rytmy přímo vybízí ke strhujícím a nezapomenutelným tanečním číslům. V tomto případě tedy nelze zcela kladně hodnotit toto představení. Asi největším záporem jsou několikrát za sebou opakované taneční vazby. Když se kupříkladu podíváme na choreografii „Prachy“, uvidíme v průběhu třikrát stejnou variaci, kdy sboristé po kruhu obíhají hlavní představitele. Naopak známá melodie „Buenos Aires“, by měla ukazovat temperament a pohybový talent tohoto národa. V choreografii se opět několikrát opakují stejné prvky, což by ale tak nevadilo, kdyby zde nenastávaly tzv. mrtvé body. Nešikovně, v některých taktech, rozdělil hlavní představitelku od company. Na tak velké jeviště, jako v MdB, je její taneční projev opravdu malý a působí nevýrazně. Choreografie postrádá častější změnu formací a střídání jednotlivých skupin (ženy, muži, dohromady).

86

ČECH, V. Evita lahodí očím, citlivé ucho nejednou trpí. Kam v Brně- 1211-5304 Roč. 53, č. 7-8

(200907); Kam Roč. 15, č. 7-8 (200907), 2009, s. 13-14

54

3.15 Rok 2011

3.15.1

Sugar! (Někdo to rád horké)87

Jule Stone, Bob Merrill, Peter Stone Režie: Stanislav Moša, dramaturgie: Klára Latzková, hudební nastudování: Ondřej Tajovský, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaroslav Milfajt, Pter Hloušek Kostýmy: Andrea Kučerová Premiéra: 5.února 2011 Snad nejnápaditějším interpretačním posunem je stepařská stylizace party chicagských gangsterů okolo Psí dečky.88 Lenka Suchá (7. 3. 2011) Sugar patří k dílům více činoherním než tanečním nebo pěveckým. Tyto dvě složky se zde objevují pouze v menší míře. Přesto je prozatím poslední choreografie Kloubka vytvořená pro toto dílo nápaditá a do dějové linky bezpochyby skvěle zapadá. Nejvýraznější počin asi vidíme ve stepových číslech gangu, jež jsou ozdobou představení. Přesto v některých momentech nefungují tak, jak by měly. Stepové vazby vyžadují stoprocentní synchronizaci, což se v tomto případě mnohdy říci nedá. Problém je hlavně v pojetí zadaného úkolu. Je pochopitelné, že každý herec si vytváří jiný charakter role pro svou postavu, ale pokud se tento fakt objeví i v choreografii, narušuje celkový dojem z výstupu. Variace, kde figurují i Joe a Jerry v převlečení za ženy, se Kloubek snažil uzpůsobit tak, aby jejich pohyby a kreace působily především komicky a velmi neohrabaně, což se v tomto případě podařilo. Nápaditá je i děkovačka, kde herci po celou dobu drží charaktery postav.

87

LATZKOVÁ, K. a P. STONE. Jule Styne, Peter Stone, Bob Merrill, Sugar! (Někdo to rád horké): šestá

inscenace šedesáté sezon 2010/1011: premiéra 5. A 6. Února 2011 na Činoherní scéně. Brno: Městské divadlo, 2011, 176 s. ISBN 978-254-9271-0. 88

SUCHÁ, L. Komiksová Sugar těží z hereckých kreací. Brněnský deník 1802-0887 Č. 55 (7.3.2011), s. 8

55

4. Spolupráce s jinými divadly Vladimír Kloubek během své choreografické kariéry nespolupracoval pouze s MdB, ale podílel se na vzniku řady dalších představení v divadlech po celé České republice. Následující text obsahuje soupis všech divadel, ve kterých působil a díla, pod nimiž je podepsán. Ta jsou seřazena chronologicky od starších po ty novodobější (příloha č. 2 - rozšíření informací o představeních).89

4.1

Divadlo S. K. Neumanna

Ztřeštěnec, činohra, r. 1981, režie: Oto Ševčík

4.2

Operní studio AMU

Hodina Pravdy, opera, 1982, režie: Rudolf Málek

4.3 Východočeské divadlo Pardubice Divotvorný hrnec, muzikál, r. 1996, režie: Gustav Skála Čert a Káča, balet, r. 1997, režie: Gustav Skála Žebrácká opera, muzikál, r. 1997, režie: Jiří Seydler Juan!, muzikál, r. 1999, režie: Jiří Seydler Mistr a Markétka, činohra, r. 2006, režie: Viktor Polesný Malované na skle, muzikál, r. 2007, režie: Jiří Seydler

4.4

Krajské divadlo Příbram

Poprask na laguně, činohra, r. 1998, režie: Eva Sadková Šeherezáda, muzikál, r. 2004, režie: František Miška

89

Informace byly čerpány z internetových stránek divadelního ústavu: virtuální knihovna- incenace- jméno

osobnosti Vladimír Kloubek INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Vladimír Kloubek. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/Productions.aspx

56

Rozverný duch, činohra, r. 2005, režie: František Miška Urfaust, činohra, r. 2007, režie: František Miška

4.5

Moravské divadlo Olomouc – Opera Olomouc

Kouzelná flétna, opera, r. 2000, režie: Zdeněk Kaloč Hoffmannovy povídky, opera, r. 2000, režie: Josef Charvát Mackbeth, opera, r. 2000, režie: Václav Málek

4.6 Horácké divadlo Jihlava Když tančila, činohra, r. 2006, režie: Jiří Seydler

4.7 Slezské divadlo Opava Strakonický dudák, činohra, r. 2008, režie: Zdeněk Černín

4.8 Státní opera Praha La Roulette, opera, r. 2005, režie: Stanislav Moša

4.9 Hudební divadlo Karlín Zvonokosy, muzikál, r. 2001, režie: Petr Novotný

4.10 Národní divadlo v Brně Andrea Chénier, opera, r. 2000, režie: Stanislav Moša

4.11 Polymnia Praha Mše, r. 1997, režie: Stanislav Moša

57

4.12 Jamu Brno (studio Marta, kolej Astorka) Thyl Ulenspiegel, činohra, r. 1999, režie: Rudolf Tesáček Hello, koncert, r. 1999, režie: Zdena Herfortová Marné lásky snaha, činohra, r. 1999, režie: Marjorie Hayes Popelka aneb tenkrát v pohádce, muzikál, r. 2003, režie: Petr Veselý Absolventský koncert absolventů IV. ročníku Ateliéru muzikálového herectví Zdeny Herfortové, koncert, r. 2003, režie: Petr Veselý Z přehledu je znatelné, že nejčastěji působil ve Východočeském divadle v Pardubicích. Nejvíce potom spolupracoval s režiséry Jiřím Seydlerem a Gustavem Skálou. Velký podíl má i na absolventských představeních pro JAMU v Brně.

58

5. West Side Story90

5.1 Vznik muzikálu West Side Story U zrodu muzikálu West Side Story stál choreograf Jerome Robbins. Byl to on, kdo dal podmět k vytvoření novodobě zpracovaného příběhu Romea a Julie. Původně měl představu příběh situovat do východní části New Yorku. Což znamená, že název by zněl East Side Story. Hlavní konflikt viděl mezi Židy (Capuleti) a katolíky (Montequové). A. Laurents, L. Bernstein a J.Robbins se sešli poprvé v roce 1949, nápad se jim velmi zalíbil, ale přes jejich pracovní vytíženost museli projekt East Side Story odložit. O šest let později se nápad začal realizovat. Na pomoc si ještě přizvali mladého textaře S.Sondheima. Již při úvodní schůzce ale došlo k menším změnám. V této době byly noviny plné zpráv o pouličních bojích v latinské čtvrti v Los Angeles. A právě díky těmto zprávám se děj přesunul z původního východu na západ. Hlavní konflikt teď stál mezi přistěhovalci z Portorika a Američany. Autoři poslali na svět dílo hudebně, tanečně i pěvecky složité, ale přesto tématem natolik blízké každému z nás. Láska střídá nenávist, hra vážnost, kamarádství zradu. Nic, s čím bychom se v běžném životě nesetkali. A možná právě proto se toto dílo stalo tolik oblíbeným.

90

WEST SIDE STORY. West Side Story. [online]. New York: United Artists Pictures, Inc. All Rights Reserved

courtesy of MGM Clip a Still, 1961. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z http://www.westsidestory.com/ West Side Story. [online]. Wikipedia: the free encyklopedia, 27.5.2014. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/West_Side_Story_(film) MAŠKOVÁ, D. Český jazyk- přehled středoškolského učiva. Třebíč: Petra Velanová, 2005. ISBN: 80-902571-51 PROSTĚJOVSKÝ, M. Muzikál expres- malý průvodce muzikálem. Brno: Větrné mlýny. 2008. ISBN: 9788086907499 West Side Story [film]. Directed by Jerome Robbins, Robert Wise. USA, 1961. Městské divadlo Brno. West Side Story [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 1996

59

5.2

Hudba Hudba v muzikálu West Side Story je kombinací různých hudebních žánrů.

Setkáme se zde s prvky jazzu, opery, ale nalezneme tady i řadu jiných hudebních stylů, které dohromady tvoří kompaktní celek. Leonard Bernstein se melodicky snažil odlišit i hudbu gangů, přičemž pro každý jsou typické určité hudební postupy.

5.2.1 Instrumentalizace „Tryskáčů“ Tryskáči (Jets) jsou lidé, kteří se v New Yorku narodili, milují ho, ale podmínky ve kterých žijí, nejsou zrovna nejlehčí. Jejich hudba by v sobě měla nést mladistvost, bezprostřednost a určitou hravost. Proto pro jejich party Bernstein sáhl po nevšedních hudebních postupech, jako je propojení jazzu a evropských hudebních stylů. Charakteristickými znaky se tedy staly: horečný rytmus, výrazné synkopy a opakovaně používané disharmonické hudební postupy.

5.2.2

Instrumentalizace „Žraloků“ Žraloci (Sharf) jsou přistěhovalci z Portorika. Do New Yorku přišli s nadějí a

vizí nového a lepšího domova. V jejich melodiích by se měla odrážet částečně drzost ale především touha a energie. Píseň „Amerika“ všechny tyto poznatky splňuje: vzrušující taneční hudba, inspirovaná latinsko-americkými rytmy, ve které hraje důležitou roli rytmus, který zčásti obstarávají latinsko-americké bicí.

5.3

Děj Muzikál West Side Story netají určitou symbiózu s tragédií Williama

Shakespeara, Romeo a Julie. Dva hlavní představitelé, Maria a Tony, se i přes nevoli svých nejbližších do sebe zamilují. I zde se setkáváme se dvěma znepřátelenými skupinami, gangy, domácími Tryskáči a přistěhovalci z Portorika Žraloky.. Hlavním konfliktem mezi nimi je boj kousek území, o malé hřiště. Taneční zábava, na které se

60

sejdou, je klíčové místo hned ve dvou případech. Nejenže se tady sjedná termín a místo boje, ale poprvé se tady setkává Maria s Tonym, jež se do sebe bezmezně zamilují. Při souboji, jemuž se snaží Tony na popud Marie zabránit, dochází k zabití hlavních představitelů gangů, Riffa (Tryskáči) a Bernarda (Žraloci). Maria s Tonym chtějí utéci z tohoto hrozného místa a mít klidný a bezpečný domov. Naplnění jejich představ se ale neuskuteční, Tony je zastřelen Chinem, členem gangu žraloků. West Side Story řeší otázku důležitosti a nedůležitosti některých problémů, vzácnosti, ale zároveň pomíjivosti lidského jednání a života.

5.4

Charakteristika výstupů ve WSS

Muzikál obsahuje, pokud nepočítáme činohru, celkem sedmnáct velkých hudebních vstupů. V pořadí: Overture, Prologue, Jet song, Something‘s comming, Dance at the gym : blues/Promenade/Mambo/Pas de deux/Jump, Maria, Amerika, Tonight, Gee Officer Krupke, I feel pretty, One hand one heart, Quintet, The Rumble, Somewhere, Cool boy, A boy like that/I have a love, Finale, End credits Ve WSS nejvíce převažují písně čistě zpívané s hereckým projevem. Naproti tomu méně jsou zde zastoupeny písně zpívané s tanečními výstupy a zcela nejméně se setkáme s tanečními výstupy. I přestože je tanec v porovnání s činohrou a zpěvem v menšině, je nedílnou součástí muzikálu. Jedná se o velmi dobře propracovanou koncepci, kdy hlavní představitelé (Maria a Tony) vůbec netančí, zato jejich kolegové musejí být značně lépe tanečně vybaveni. Choreografická čísla, jak ve filmu, tak i na divadle, nepatří k nejjednodušším. Samozřejmě záleží z velké části i na možnostech účinkujících v souboru. V divadelní verzi MdB je vidno, že soubor v roce 1996 ještě nebyl na tak dobré úrovni, aby zvládl složitější choreografii. Přesto ale působí k tehdejším možnostem a vybavenosti jeviště velice slušně a věrohodně. V následující analýze se pokusím o srovnání a rozebrání jednotlivých výstupů ve West Side Story. Srovnávat budu choreografii Jerome Robinsona vytvořenou pro filmový91 muzikál natočený v roce 1961 a choreografii Vladimíra Kloubka v MdB

91

Film je natočený podle divadelního muzikálu skladatele Leonarda Bernsteina West Side Story. Režie se ujali

pánové Robert Wise a Jerome Robbins. Robbins se postaral i o celkovou podobu tanečních čísel. Světová

61

z roku 1996. Struktura textu je tvořena rozborem dané situace, hudby a následně choreografie. Nejsou seřazeny chronologicky, nýbrž podle stylu a způsobu provádění daných výstupů.

5.4.1 Herecké/zpívané

Pro tyty výstupy je hlavní projev a sdělení myšlenky. Tanec k tomu není ani zapotřebí, vše je obsaženo v textové stránce. Jedná se především o sólové písně či duety, kromě Quintetu, jenž je zpívaný téměř všemi účinkujícími a je vrcholnou písní první části.

5.4.1.1

Something’s coming Tony má pocit, že přijde něco velkého, ale nemůže přijít na to, co. Tento

pocit se stal hlavní myšlenkou celé písně. Rytmus je zpočátku pravidelný a lehký, v průběhu se zrychluje, což odpovídá nedočkavosti a zvědavosti. Píseň v průběhu graduje, takže je dobře rozpoznatelný její hlavní bod. Vše se ale následně zklidní a končí postupným zeslabováním, tzv. do ztracena. Ve zpěvu se střídají krátce zpívané pasáže s táhlými a díky tomu se nám píseň neoposlouchá.

5.4.1.2

Maria Představuje zpověď Tonyho o citech a zalíbení k dívce jménem Maria.

Melodie je postavena na dlouhých tónech v legatu, které se za sebou několikrát opakují. Zpěv je podpořen smyčci, v tomto případě houslemi, které drží a podporují pěveckou linku. premiéra se konala 18. října 1961. Film získal řadu ocenění, př. deset cen Akademie filmových umění a věd Oskar (př. nejlepší film, nejlepší kamera, nejlepší zvuk aj.), Zlatý glóbus (př. mužský herecký výkon), Satellite Award za nejlepší klasické DVD atd. WEST SIDE STORY (film). [online]. Wikipedia: the free encyklopedia, 22. 12. 2013. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/West_Side_Story_(film)

62

5.4.1.3

Tonight Asi největší inspirací pro ztvárnění této písně se stala právě ona známá

balkónová scéna z tragédie Romeo a Julie, kde si zamilovaný pár vyznává lásku. Jak ve filmu tak i na divadle se jedná o duet, který se díky své dokonalé instrumentaci nemůže stát ani na vteřinu sentimentální, a to i přes naprosto triviální text a používaní ohraných postojů zamilovaných párů.

5.4.1.4

One hand, one heart Opět se nám v tomto výstupu opakuje muzikálně podobné téma jako u

předchozí árie Tonight. Instrumentace zpočátku slouží spíše jako podbarvení úsměvného dialogu. Dalo by se říci i hry: Tony žádá o Mariinu ruku u jejích imaginárních rodičů, jež znázorňují figuríny ve svatebním salónu. Upozorňuje na fakt, že postavy jsou stále mladí lidé, jež jsou ale vlivem okolností nuceni rozhodovat a chovat se jako dospělí. Podpořeno je to právě lehounkým hudebním podkladem, který zazněl i při jejich prvním setkání na plese. Stejně jako z mluvy se pozvolna přechází ke zpěvu, tak i z jednoho tématu hudebního se přechází do jiného. Ten se stává později i vedoucí linkou pro zpěv, oproti předchozímu je táhlý a pomalejší, takže to lépe koresponduje se slibem věčné lásky mezi Tonym a Marií.

5.4.1.5

A boy like that Rozhněvaná Anita se snaží přesvědčit Marii o nestálosti a falešnosti lásky

Tonyho vůči ní. Zabil přece jejího bratra a takové věci se neodpouštějí. Skladba má dvě rozdílné zpěvní pasáže. Začíná se Anitinou částí, jež je plná hněvu a zloby, je náročná na rytmus a melodie je těžko zapamatovatelná. Volně vplývá do druhé opoziční Mariiny melodie. Přestože je ve vysokých polohách, na poslech zní sympatičtěji a líbivěji. Tyto části se posléze spojí do sebe a fungují v perfektní notové i rytmické souhře.

63

5.4.1.6

Quintet Gangy se chystají na souboj, Anita plánuje večer s Bernardem a Tony s Marií

jsou zamilovaní. Všechny tyto emoce se odrážejí v pěveckých partech, každý zpívá jinou melodii, které se na konci spojí v jeden harmonický celek.

5.4.1.6

Somewhere Konečná závěrečná a velmi srdceryvná píseň, jež Maria zpívá nad zemřelým

Tonym“ Jednou přijde čas, kdy najdeme místo pro nás“, bez hněvu a zášti.

5.4.2

Zpívané s herecko-tanečním pohybem Pohyb je obsažený již ve větší míře než u písní předchozích, přesto i zde na

něj není kladen důraz. Více než choreografické variace je podstatnější herectví gestikulace těla a mimický výraz, z něhož právě celý výstup vychází.

5.4.2.1

I feel pretty Vše se odehrává ve svatebním salonu, kde Maria společně s dalšími děvčaty

pracuje. Nemůže se dočkat předem domluvené schůzky s Tonym, se kterým se má setkat v obchodě po skončení pracovní doby. Její nic netušící přítelkyně se diví, proč je najednou tolik veselá a plná energie. Píseň je laděna do komiky, čemuž odpovídají i hudební postupy a použití nástrojů, ve kterých převládají příčné flétny, housle, xylofon, aj. Ty všemu dodávají onu živost a energii. Motiv hudby se mění jen jednou a to při zpěvu ostatních děvčat, nerozumí náhlé přeměně Marii z dívky v ženu. Koncepce skladby se soustředí na hlavní představitelku, která využívá časté změny mimických výrazů a mnoho tanečních póz a kreací, ostatní dívky ji v jejím projevu podporují, čímž dotvářejí celkovou podobu skladby. U obou verzí můžeme tedy zaznamenat vždy hlavní myšlenku a taneční výrazy nejprve u Marie a posléze až u dívek. V divadle je velmi efektně využito rekvizit, přestože zde jsou zastoupeny jen v malém množství. Za zmínku stojí hlavně dlouhý kus látky, do které se účinkující

64

různě zamotávají, přikládají si ji k sobě v náznaku šatů nebo ji využijí jako koberec. Krátké taneční sólo Marie je ve filmové podobě velmi výrazné, avšak na divadelních prknech schází. Pozornost se tady naopak přesouvá k dívkám, jež v tento moment zpívají, čímž absenci flamencového sóla nelze brát jako negaci, ale naopak jako velké plus. Naproti tomu závěr je daleko efektnější u filmu a to i přes to, že nekončí v typické pózové tečce, ale plynule přechází do následujícího dialogu mezi děvčaty.

5.4.2.2

Gee, Officer Krupke „Kdo si hraje, nezlobí“. Chlapci se posmívají vzhledu, chování a názorům

komisaře Krupkeho. Text tohoto čísla je zábavný, a když se k němu ještě přidá herecká akce, např. změna mluvní/zpěvní polohy hlasu, grimasy a mimika obličeje, získává vše ještě silnější veselejší náboj. Jeden z chlapců představuje komisaře Krupkeho a ostatní se vtělesňují do rolí soudce, psychologa a sociální pracovnice. Pomocí hry si vytváří situace, co by se stalo, kdyby jednoho z nich komisař skutečně odvedl. Hudební postupy se opakují několikrát za sebou a vždy je mezi nimi malá mezihra na změnu situace. První zpívá vždy Riff, jenž uvádí do problematiky celé sloky, v druhé následně přesvědčují Krupkeho, že jeho mínění není správné, následně zpívají všichni chlapci a textově potvrzují Riffovy poznámky, na závěr se vše vyhodnotí a následuje zmíněná mezihra. V některých slokách je zpěv podpořen hudebním podkladem, naproti tomu v jiných jen doplňuje a není výrazný. Zpěvák je tedy nucen melodii dokonale znát. Pokud vycházíme z textu, zjistíme, že situaci nelze moc pozměnit a tudíž ani choreografie nemůže být zcela odlišná. Vladimír volí velmi nápaditě k významu zpívaných vět patřičné gestikulace a pohyby. Nejedná se o nějaké složité taneční postupy, ale o jednoduché kroky, v nichž se částečně inspiroval dětskou hrou. Jako dobrý nápad hodnotím využívání těl jednotlivých aktérů. Pomocí sebe samých vytvářejí situace a rekvizity, jako je soudní zasedací křeslo, gauč v ordinaci psychologa nebo stůl na sociálním úřadě. To je ve filmu znázorněno kulisami, jež ale na jeviště přenesené nebyly. V průběhu písně, jak v mezihrách, tak i v některých slokách, sebou chlapci neurvale hází jako by byli blázni, avšak v mžiku sekundy se zklidňují a mění se v hodné chlapce. V závěru je znatelná podobnost, až totožnost

65

v postupu choreografie. Mladíci se pěvecky střídají v jednotlivých replikách, po kterých vždy zazní výrazný hudební akcent, jež je využit k úderu Riffa obuškem do hlavy. Rozdíl je jen v postavení, kde chlapci nestojí v dvojstupu, nýbrž v půlkruhu okolo něj. V poslední sloce chlapci klečí na kolenou a prosí Krupkeho o milost a pochopení. To je ale jen záminka k tomu, aby jej nakonec praštili (komicky) obuškem do hlavy.

5.4.3 Taneční zpívané Ve výstupech nelze s přesností určit, která ze složek je nejdůležitější.

5.4.3.1

Jet song „K partě svý patříš a ona Tě chrání, vždy, když je Ti nejhůř… ty víš, že jsi

náš!“. Hlavní myšlenka výstupu je obsažena, jako u mnohých dalších skladeb, v textu. Celý „Jet song“ je postavený na plynulém přecházení z mluvy (dialogů) do zpěvu, jež je ostrý a přímý. Choreografie zde vychází z obyčejné chůze, je obohacena o formace a skoky, ale jen v takové míře, aby působila v souladu s přirozeností a nevypadala násilně. Divadlo bohužel onu taneční přirozenost chvílemi postrádá a to především v propojení jednotlivých tanečních vazeb. Ne vždy se zcela plynule střídá tanec s hereckým projevem, jenž je ale naopak pro účinkující MdB daleko přirozenější než pohyb (př. herecky fingované bitky). Určitou změnu nalezneme i ve významu textu. Slova o partě jsou zpívaná pouze jednomu z účastníků, Žihadlu, kdežto u filmu směřují k celé partě. Velkou sílu skýtá poslední část, totožná v obou verzích, kdy všichni účastníci party stojí v co největším hloučku a postupují směrem kupředu. A právě to je moment, kde si nejvíce, jako diváci, uvědomujeme sílu a velikost party.

66

5.4.3.2

Cool boy Zášť, zoufalství, rozhořčení a klid - přesně takové pocity se odehrávají

v mysli Tryskáčů. Nenávist vůči vrahům Riffa, Žralokům, je obrovská. Ví, že pokud budou držet při sobě, tak vše v poklidu zvládnou. Zpočátku písně je rytmus stálý a pro posluchače i snadno rozpoznatelný. V průběhu se ale vše mění v určitý chaos, nerytmičnost a disharmonii. Skladatel dokonale podchytil náladu, již by měla melodie obsahovat. Najít nějaký řád v místě, kdy se nezpívá, je na první poslech takřka nemožné. Po hudební, choreografické a poté i po taneční stránce se jedná, dle mého názoru, o jednu z nejsložitějších věcí ve West Side Story. Luskání, které je typické a snad nejtypičtější pro tento song a celkově pro celou WSS, je vhodně zvoleno právě tady, kdy se chlapci snaží o co největší soustředěnost k dosažení vnitřního klidu. Pomocí něj se pokouší odstranit nashromážděnou energii. Tento počin byl choreografova (Jerome Robbinse) trefa do černého. Působí přirozeně a nenásilně, tudíž nebyl důvod snažit se o vymyšlení něčeho jiného, rozhodně by to totiž nedosáhlo tak věrohodného efektu. Filmová choreografie často využívá různých úhlů pohledu. Kamera snímá vždy jednu skupinku. Například po sólovém tanci chlapce tančí tři dámy (v divadle MdB chybí). Do jejich sóla přichází muži, kteří s nimi tančí párový tanec, tím je upozadí a záběr se přesouvá na další skupinku. Ta pomocí skoků a kroků přechází z jedné strany na stranu druhou. Díky těmto přesunům vznikají dvě skupiny stojící proti sobě, provádějí skoky, během nichž se rozprostírají po celé taneční ploše. Choreografie na skladbu „Cool Boy“ může působit na první pohled zmateně a neuspořádaně, jenže zdání klame. Chlapci mnohdy tančí stejnou variaci, každý z nich má ale akcent v jiném rytmu. Často se upíná pozornost na jednu patu, přičemž se ty další dostávají do zadního plánu. Určitou podobnost vidíme i ve verzi druhé. Výrazné je taneční sólo Žihadla (vychází dosti z podoby filmové), jež nervový přetlak nevydrží a zhroutí se. Za ním současně tančí ostatní členové party (často používané jazzové dlaně, podřepy) vždy ve směrové opozici vůči Žihadlu. Jejich výstup ale není zase až tak podstatný a situaci jen dokresluje. Dělení se do skupin, kde po vzoru filmovém tančí každá v jiném rytmu, tady spíše funguje jen díky posunu začáteční fráze a tím pádem každá skupina končí v jiné době. Krátké vazby jsou složeny z menších skoků, úkroků do všech směrů a krokových přesunů. Skupinky se na jevišti míjí a mění se ze strany na stranu,

67

nakonec se spojí v jednu, kde všichni mají stejné taneční zadání. Choreografické počiny se často opakují, ale divák nemá možnost tento fakt spatřit a to hlavně díky pozornosti, která je vždy směřována na určitého člověka, či skupinu, jež tančí něco jiného.

5.4.3.3

America Na střeše jednoho z newyorských domů se sešla parta Žraloků. Je těsně po

tancovačce, takže dívky i chlapci jsou plni energie a elánu. Při konverzaci narazí na otázku, kde se vlastně lépe žije, zda v Americe nebo Portoriku. Píseň má velmi dobrou hudební posloupnost. Úvodní dvě sloky (ve filmu pouze jedna), zpívané pouze Anitou, jsou rozvolněné, doplněné jen o lehký rytmus rumba koulí. Změna tempa a přidání nástrojů následuje o něco později, v refrénu, a to, když se k Anitě připojují i ostatní děvčata. Zbytek skladby poté spočívá právě ve střídání zpěvu chlapců a dívek, z čeho jasně vyplývá, že sloky zpívají vždy jednotlivci a refrény sbory. Jak si můžeme všimnout, tento fakt se odráží i v choreografii, v níž jsou využívány právě jednotlivé skupiny v určitý moment skladby. Mezihry, jichž taktéž není málo, slouží buď k hereckým, nebo spíše k tanečním akcím. Rytmus písně je vcelku výrazný a jeho vytleskávání se proto používá několikrát v průběhu výstupu. Dívky by měly být především dravé a sexy - kroky inspirované španělským flamenkem a používáním sukní (v MdB značně chudší a nezajímavé). Chlapci musí naproti tomu působit důstojně a sebevědomě, ale nesmí jim dělat problém udělat si ze sebe legraci. Hlavním hnacím motorem Ameriky se tedy nestává jen tanec, nýbrž energie a přesvědčení. Díky vtipnému textu může vznikat řada komických situací, čehož se Kloubek zhostil znamenitě. Naproti tomu taneční figury opět pokulhávají za originálem. Chtělo by více pracovat s prostorem jeviště a častěji měnit jednotlivé formace. Opět i tady můžeme shledat vazby velmi inspirované verzí filmovou. Je to např. párový tanec chlapců, který je sice vsazen do jiné části, přesto je z poloviny totožný. Naopak rukopis Kloubka také není nepřehlédnutelný. Pro něj typické přesouvání skupin z jedné části jeviště na druhou, se v Americe opakuje hned několikrát. Nápaditý mně přišel vložený (v rámci písně) výstup Anity a Bernarda, kde se naznačuje, že i přes odlišné názory, patří k sobě. Verze MdB je zpracovaná velmi slušně, leč více herecky než tanečně. 68

5.4.4 Taneční

Tyto scény neobsahují žádný mluvní ani herecký projev, tudíž tanec se dostává na přední místo v důležitosti projevu. Ať je to myšlenka, či nálada, vše je znázorněno tancem. Jen na choreografovi tím pádem stojí celá zodpovědnost na provedeném výstupu. Po zhlédnutí obou variant nelze říci, že by tato možnost nebyla využita.

5.4.4.1

Prologue Prologue je čistě instrumentální skladba, obohacená o pohybově výrazové

prostředky. Neobsahuje žádné zpěvy a uvádí nás do problematiky a hlavní myšlenky celého příběhu. Představuje se parta Tryskáčů, Žraloků a jejich vůdci, Riff a Bernardo. Z výstupu je znatelný souboj skupin, kde každá chce mít navrch a být lepší než ta druh. Naschvály, ponižování, honičky a souboje jsou zde obsaženy v nemalé míře. Hudební podklad je velmi rozmanitý, střídá se zde hlasitost a mění tempo. Z velkého forte se častokrát přechází do piana pianissima nebo do úplného ticha. Zdálo by se, že tento fakt na diváka/posluchače může působit jako hluché místo, ale pocit je pouze mylný. Naopak jej udržuje v neustálé pozornosti a napětí, jak se vše dál vyvine. Jsou zde použity žesťové nástroje, bicí, aj. V tomto případě si parta tryskáčů dělá legraci z Portorikánců, což se ale vzápětí zase obrací. Vždy je jedna skupina v převaze nad tou druhou. Je patrný i menší taneční rozdíl mezi oběma gangy, Tryskáči využívají spíše vzpřímenější postavení a častěji jsou u nich viditelné skoky. Pro Žraloky je naopak typičtější plié a prvky přibližující se blíže k zemi. Zajímavé je i tanečně zpracovaná hra basketbalu, jež se v čísle opakuje celkem dvakrát. Choreograf postavil situaci tak, aby se z chůze nenásilně a zcela přirozeně přecházelo v pohyb. Pro diváka to mnohdy není znatelné a nelze ani jednoznačně určit, kdy jednotlivci vlastně tančí. Určitou symbiózu můžeme nalézt i ve skladbě „Jet song“, kde je ale tanec zastoupený v daleko menší míře a nepřikládá se mu taková důležitost. Kloubkova choreografie opět v určitých momentech postrádá onu plynulost a návaznost variací, při nichž se herci nachystají do určitě formace v zadním plánu jeviště a tancem se postupně dostávají do její přední části.

69

Nápad, kdy se, tzv. řečeno, honí po jevišti, by nebyl zase až tak marný, kdyby byly použity různé skoky a krokové variace. V této podobě to bohužel působí poněkud zmateně a neuspořádaně. Na jeden určitý akcent nastoupí jednotlivé gangy na jeviště, každý na jinou stranu, a tancem naznačují souboj. Tento choreografický krok je jedním z typických a často se opakujících Kloubkových variant choreografie, viz. závěr. Opět následuje honička, v níž gang žraloků napadne jednoho chlapce z tryskáčů. Vše vrcholí fingovanou rvačkou, jež je použita i ve filmu.

5.4.4.2

Dance at the Gym Scéna na taneční zábavě patří v ději k jedné z nejzásadnějších, poprvé se tady

totiž setkává Maria s Tonym. Zpočátku parket ovládá pouze skupina tryskáčů, po chvilce přicházejí žraloci, jejichž příchod vzbudí u přítomných značné pozdvižení a napětí. Aby nedošlo k hádce, či případné rvačce, zvolí koordinátor večera taktiku, jak tyto skupiny spřátelit. Hra, kde by si každý měl zatančit s někým jiným než se svým partnerem, se ale setkává s absolutní nevolí a odporem. Nápad, zdající se zpočátku dobrý, končí fiaskem, kdy se skupiny opět rozdělují, místo toho, aby se sblížily. Zklidnění nastává až v momentu prvního setkání Tonyho a Marii. Scénu můžeme rozdělit na tři části, jež jsou hudebně nestejné, avšak přesto podobné. První, kdy se na parketu objevují Tryskáči, je výrazná melodicky a zároveň tanečně uvolněná. Autor zde pracuje s motivem písně „Jet song“ a přepracovává ji tematicky do nejrůznějších aranží, přičemž rytmus zůstává stejný. Mění se pouze intenzita a přednost určitého z nástrojů. Druhá část je inspirovaná pochodem. Několikrát za sebou opakující se melodie vyvolává pocit nudy a nezájmu. Ozvláštnění melodie zajišťuje zvuk kastanět, jež je typický pro flamenko. Propracovaná a nápaditá se stává část třetí, v níž se střídají melodie, jež jsou typické pro určitou skupinu. Tónové postupy v případných sólech Portorikánců se odlišují od Američanů. Při davových scénách se naopak melodie spojuje a vzniká hudební koláž, z níž čiší zábava a živost. V celé skladbě jsou velmi dominantní dechové nástroje, respektive žestě, jež dodávají průraznost a sílu melodie. Nelze opomenout ani rytmus, který se s výměnou části neustále zrychluje, až končí v následném útlumu při setkání hlavních představitelů. Hudba se zklidňuje a odlehčuje. Parket ovládají Tryskáči společně se svými dívkami. Nápaditější a ucelenější se v tomto ohledu stává Kloubkova choreografie. Pozornost diváka je rozprostřena na

70

celou plochu jeviště, tím pádem mají možnost dokonale vysledovat vše, co se na parketu odehrává. Určitý pohyb se tančí vždy na stranu levou i pravou, je to částečný fígl na pozorovatele, jenž vidí stejnou věc, jen trošku jinak. Ve filmové podobě se kamera střihem přesouvá na jiné místo, tím může obraz působit trošku neuceleně až zmateně. Druhá část je souhlasná v obou dvou případech. Na obhajobu, proč objevujeme shodu, tvrdím, že aby mohlo dojít k následnému konfliktu, je tato „hra na tanec“ pro danou situaci jako stvořená. Navíc hudba striktně udává styl- pochod, jakým se má vše odvíjet. Otázkou zůstává, zda byl tento akt záměrem režiséra, či choreografa. Následující vazby jsou inspirací buď latinsko-americkými rytmy (Žraloci), či standartními (Tryskáči) tanci. Na divadelních prknech si můžeme povšimnout, že více převládá tanec v páru. Zajisté by se dalo více experimentovat, ale to by plocha jeviště nesměla být tak malá. Nalezneme zde figury dosti inspirované filmem, přesto některé z nápadů, jako jsou zvedačky Anity a Bernarda jsou nápaditější a zajímavější. Ve verzi druhé je choreografie opět postavena na vytváření různých formací, jako jsou řady, skupinky, aj., což znamená, že páry tančí, ale zároveň netančí spolu. Tento výstup je nejvíce propracovaná Vladimírova choreografie ve WSS.

1.14 Výsledek Choreografie Vladimíra Kloubka pro muzikál WSS byla v roce 1996 revoluční a zcela fascinující. Sice není zdaleka tanečně tak náročná a složitá jako v případě Jerome Robbinsona, ale i přesto ale na jevišti funguje a nelze ani nic moc vytknout. Herci jsou přesvědčiví a synchronizace skupinových tanečních variací je taktéž bezproblémová. Bereme-li také v potaz tehdejší možnosti a dovednosti souboru je fakt, že WSS se ne nadarmo stalo jedním z nejúspěšnějších představení MdB. Nad čím se ale musíme pozastavit, je určitá podobnost s verzí filmovou, která se pro Vladimíra stala nemalou inspirací. V některých variacích lze dokonce tvrdit, že je až stejná. Vesměs ale využil pohybů, které z Jeromeho choreografií byly nejvíc výrazné a v daném momentu fungovaly. Ty poté buď nastavil, nebo naopak zjednodušil pro potřeby castu MdB. Tím pádem tedy nelze říci, že choreografie se zcela shoduje, nýbrž šikovně inspiruje.

71

6. Radúz a Mahulena

6.1. Autoři

6.1.1

Julius Zeyer92 Julius Zeyer byl český básník, prozaik a dramatik. Narodil se 26. dubna 1841

v Praze. Otec Jan, původem z Francie, byl majitelem dřevařského velkoobchodu. Naopak matka Eleonora byla původem z německé židovské rodiny. S českým jazykem jej tedy blíže seznámila až chůva. Julius vystudoval německou reálnou školu, dále pokračoval na technice. Studium ale nedokončil. Později se soukromě věnoval studiu jazyků (angličtina, francouzština, italština, španělština, aj.). V mládí procestoval spoustu zemí. Navštívil Německo, Švýcarsko, Francii, Švédsko, Nizozemsko, Belgii, Itálii, Řecko, Rusko (tady působil jako vychovatel a společník ve šlechtických rodinách). V sedmdesátých letech patřil k „Lumírovcům93“ (J. Vrchlický, J. V. Sládek). Později se přestěhoval do Prahy, kde zůstal více jak deset let. Během tohoto pobytu stihl navštívit Balkán a Krym. V té době také vytvořil svá nejvýznamnější díla. Byl to velmi komplikovaný člověk, historici se na základě studia jeho děl domnívají, že byl homosexuální orientace. Zemřel 29. ledna 1901 v Praze na selhání srdce. Jeho tvorba se za jeho života objevovala před knižním výtiskem v literárních časopisech. Paleček, Světozor, Květy, Ruch, Osvěta a Lumír. Jeho díla se vyznačují velkou inspirací mytologickými pověstmi. Čerpal nejen z české, ale i zahraniční historie. Jeho cílem bylo ukázat charaktery lidí, které měly být odrazem a kritikou tehdejší měšťanské společnosti. Zároveň mu šlo o to, aby 92

Životopis je parafrází, sestavenou na základě dohledaných informací obsažených v textovém dokumentu

webových stránek. Stejný případ je poté i v případě ostatních životopisů. Karešová, M. Julius Zeyer (1841-1901) - životopis. [online]. Svět literatury: 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://svet-literatury.wz.cz/autori/zeyer.htm OSOBNOSTI. Julius Zeyer. [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. ISSN 1801-5131. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/julius-zeyer 93

Nová generace spisovatelů snažících se pozvednou českou literaturu na evropskou úroveň, působili v 70.- 80. letech 19. století. Lumírovci. Wikipedia: the free encyclopedia. [online]. 24. 1. 2014. [cit. 2014-05-29]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lum%C3%ADrovci

72

posílil sebevědomí prostých lidových vrstev. Psal romány, povídky, básně a dramata. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří cyklus epických básní Vyšehrad (psáno nerýmovaným desetislabičným jambickým veršem), veršovaný román inspirovaný Ruskem Ondřej Černyšev, Karolínská epopeja (oslava Krala Velikého), Jan Maria Plojhar (částečně autobiografický román), aj.

6.1.2

Petr Ulrych94 Petr Ulrych se narodil 21. února 1944 v Hradci Králové. Je známý jako

zpěvák, hudební skladatel a textař. V dětství byl po hudební stránce hodně ovlivněn svým otcem, sólistou Janáčkovy opery v Brně. K Petrovi neodmyslitelně patří i jeho sestra Hana, jež ho provází po celou dobu jeho hudební kariéry. Vystudoval letecké inženýrství na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. Během studia společně se svými spolužáky založil studentské „Divadlo bez hranic“ – Dibera. Své první písně zpíval ve hře spolužáka Pavla Marjánka Paronautikum (parodie na módní horečku). Poté působil ve dvou bigbeatových kapelách Vulkán a Atlantis. V roce 1969 složil svou první monotematickou Odyssea, jenž skupina Atlantis nahrála společně s big bandem Gustava Broma. Album „Homér“ ale bohužel neprošlo přes komunistickou cenzuru, tudíž vydané mohlo být až po převratu. Povedlo se to až o mnoho let později v roce 1990. S téže skupinou účinkoval také v pražském divadle Rokoko, kde vystupoval v pořadu „Nepůjdem do kláštera“. V roce 1974 začíná působit jako kapelník a autor většiny písní ve skupině Javory. Kapela získala řadu ocenění, např.: Cena časopisu Mladý svět, Bílá vrána za album Nikol Šuhaj loupežník (1974), stříbrná Bratislavská lyra za píseň Javory (1976), cena na filmovém festivalu v Kyjevě za hudbu k filmu Milana Šteindlera „Díky za každé nové ráno“ (1995), aj. Dohromady s dramaturgem Martinem Fahrnernem vytvořil v roce 1995 pro Městské divadlo v Brně folklórovou divadelní baladu „Legenda“. Dá se říci, že tímto počinem začala éra spolupráce Petra Ulrycha a Stanislava Moši. Pod

94

RUZNAR, M.. Petr Ulrych. In: Svět literatury [online]. 12.2.2007, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:

http://cinemania.sweb.cz/ulrych.htm JAVORY. Petr Ulrych [online]. Brno. 2007, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.javory.cz/ MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Petr Ulrych. [online]. Brno. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.mdb.cz/umelecky-soubor-9/?osoba=145

73

jejich hlavičkou vzniklo několik muzikálových balad: Radúz a Mahulena, Koločava (v roce 2001 cena Alfreda Radoka za scénickou hudbu), Máj a Markéta Lazarová. Za svůj život složil nespočet skladeb rockových, bigbeatových nebo inspirovaných lidovým folklorem. K typickým nástrojům používaných v jeho skladbách patří cimbál, housle, flétna, kontrabas, kytara, atd.

6.1.3

Stanislav Moša95 Stanislav Moša se narodil 12. února 1956 v Novém Jíčíně. Je to režisér,

textař, libretista a ředitel Městského divadla v Brně. Již na základní škole docházel do Lidové školy umění do dramatického a výtvarného oboru. Absolvoval gymnázium s rozšířenou výukou estetiky. Po maturitě šel studovat hudebnědramatický obor na konzervatoři v Ostravě a poté si obzory rozšířil ještě v oblasti režie na JAMU v Brně. Po úspěšném dokončení studia v roce 1983 dostal nabídku na post režiséra do tehdejšího Divadla bratří Mrštíků. Dlouhou dobu (1984-94) působil i jako pedagog na JAMU (herectví, muzikálové herectví, management, řízení divadla) a tři roky vedl i činoherní studio „Marta“. Uměleckým šéfem „Divadla bratří Mrštíků“ se stal v roce 1990 a o dva roky později, po odchodu Jana Kolegara, byl pověřen řízením divadla. Ředitelem Divadla bratří Mrštíků se stává 1. 1. 1993, od 1. 6. 1993 přejmenovaného na Městské divadlo Brno. Působí nejen jako režisér činoherní, ale i jako muzikálový. Na svém kontě má řadu úspěšných inscenací, například W. Shakespeare: Romeo a Julie, J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka, Jesus Christ Superstar, Čarodějky z Eastwicku, Oliver!, atd. Jako režisér nepůsobí pouze v České republice, ale i v zahraničí (Německo, Španělsko, Holandsko, Portugalsko, Itálie, Slovensko…). Jeho jméno, jako autora, libretisty a režiséra, je také podepsáno pod řadou děl. Ve spolupráci se skladatelem Zdeňkem Mertou vznikly muzikály Babylon (1998), Svět plný andělů (2000), Zahrada Divů (2004), aj. S Petrem Ulrychem vytvořil díla Radúz a Mahulena (1997), Koločava (2001), Máj (2004). 95

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Stanislav Moša. [online]. Brno. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:

http://www.mdb.cz/umelecky-soubor-9/?osoba=1783 OSOBNOSTI. Stanislav Moša. [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. ISSN 1801-5131. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/stanislav-mosa.php

74

Zasloužil se také o vznik druhé divadelní budovy Městského divadla Brno, jež byla slavnostně otevřena 2. 10. 2004.

6.2 Děj Jedná se o pohádkové drama vzniklé v roce 1898. Je to příběh o nenávisti, žárlivosti, prokletí a velké síle lásky. Děj vypráví o dvou znepřátelených rodech. Král Stojmír a král z Magury byli nejlepšími přáteli až do doby, kdy se oba dva zamilovali do stejné ženy, Nyoly. Ta za svého muže nakonec pojala krále z Magury a porodila mu syna Radúze. Stojmír si později vzal Runu, jíž nebyly cizí kouzla a čáry. Společně vychovali tři dcery: Priju, Živu a Mahulenu. Runa celý život nedokázala přenést přes srdce dřívější lásku jejího muže k Nyole a tak udržovala zášť mezi oběma královstvími. Kralevic Radúz se při toulkách krajinou dostane na území krále Stojmíra, kde zabije bílého jelena. Radovid, jeho přítel a sluha, ho nalezne spícího u studánky. Radúz mu vypráví, jak ho krásný jelen vábil hluboko do lesů, kde jej v lovecké vášni usmrtil. Poté potkal tři panny, jež si s podobnými jeleny hrály. Byly tři a jedna z nich byla velmi smutná. Kdyby mohl vzít čas zpět, už by čin neprovedl a lituje smrti jelena. Radovid, jej nabádá k co nejrychlejšímu útěku ze země. Nenávist, kterou chová královna Runa k jeho matce, je obrovská a nemuselo by to s nimi dobře dopadnout. Během cesty potkávají dřevorubce Vratka. Radúz je okouzlený pannou, kterou viděl a chce o ní vše vědět. Vratko mu o všech třech dcerách vypráví, Radúz jej za jeho ochotu odmění zlaťákem. Mezitím hledá Stojmír s Runou viníka. Díky zlaťáku, který spatří u Vratka, poznají, že viníkem je kralevic Magurský. Radúz je zajat a Radovid propuštěn zpět do jejich země, aby donesl zprávu králi a královně, jak špatně jejich syn skončí. Tady Radúz poprvé blíže spatřuje Mahulenu. Ta jediná s ním má soucit. Později je uvržen do temné věže, ze které jej ale následně odvádějí a přikovávají ke skále pevným řetězem. Klíč od těchto pout hodí Runa do propasti. Tam jej ale nalézá Vratko a dává ho Mahuleně, aby Radúze mohla zachránit.

75

Runa cítí lásku Mahuleny k Radúzovi. Stojmír nechce její domněnce uvěřit. Před Mahulenou tedy řeknou informaci o smrti Radúze, její reakce vypovídá za vše, už není pochyb, že ho miluje. Runa dá Mahuleně nápoj, ať jde za Radúzem, že mu pomůže a dá mu sílu. Mahulena ale matce nevěří a nápoj zničí. Poté jde zachránit Radúze a společně chtějí utéct do jeho vlasti, protože tady jejich lásce nebude přáno. Runa je přistihne a chce Radúze zabít, avšak marně. Vyřkne tedy kletbu nad oběma milenci. Pokud Radúze políbí jiná žena, okamžitě na Mahulenu zapomene. Když přicházejí do země magurské, dozvídá se Radúz o smrti otce. Mahulena neustále myslí na kletbu, kterou nad nimi její matka vyřkla. Bojí se, že ji v jeho zemi budou brát za cizí. Posílá tedy Radúze napřed, aby oznámil její příchod a zároveň utěšil matku. Matka svého ztraceného syna vítá a líbá jej na líce. Kletba, jež byla vyřknuta a začíná účinkovat a Radúz zapomíná na Mahulenu. Nepozná ji ani po jejím příchodu na hrad. Odvrhne ji jako bláznivou cizinku. Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi o milost a pochopení. Ta ji vyslyší a proměňuje Mahulenu ve štíhlý topol. Radúz nechápe, co se to sním děje, jako by na něco zapomněl. Je plný žalu a smutku, ale odpověď stále nenalézá. Chodí se utěšit k topolu, něco jej k tomu stromu táhne, cítí se zde šťastný. Ve snách slyší, že strom jej nabádá a říká mu, že jen její krev vše napraví. Nyola se obává, že strom poslala Runa, že je zakletý a rozhodne se jej pokácet. Když ale udeří první úder sekerou, strom se zachvěje a kletba je pominuta. Před Radúzem stojí jeho milá Mahulena. Vše končí šťastně – láska vítězí nad nenávistí a kletbou.

6.3

Drama vs. muzikál96 Muzikál dosti vychází z daného dramatu. Činoherní pasáže zůstávají

nepozměněny, ale jsou vybrány jen některé, v zásadě ty nejpodstatnější, které 96

ZEYER, J. Radúz a Mahulena. Praha: Artur, 2006. ISBN: 80-86216-77-2 Archiv MdB: Městské divadlo Brno. Radúz a Mahulena [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno

76

posouvají děj a nesou určitý nepostradatelný význam. Naopak písně jsou autorského rázu. Sice můžeme zaznamenat, že některé sloky odpovídají veršům Julia Zeyera, vesměs se ale jedná pouze o malé množství. Sloky jsou navíc recitované a rytmicky se podbízejí hudebnímu podkladu. Další rozdíl nalezneme v postavě Vratka, který má v podobě muzikálové kromě role dřevorubce ještě postavu jakéhosi vypravěče. Provází a uvádí příběh od začátku až do konce. Připsaná postava je „Matička Země“. Má význam nadpřirozené síly / osoby, která vše pozoruje s určitým nadhledem a odstupem. Ostatní charaktery postav zůstávají nepozměněny.

6.4 Hudba V případě muzikálové balady „Radúz a Mahulena“ je složité mluvit o jednotlivých písních. Celý text je provázán hudbou, ať už při pěveckých partech, či mluveném textu. Jen v minimálních případech se stane, že slovo zazní do úplného ticha nebo že zpěv je zpíván tzv. á cappella (bez hudebního podkladu). Stěžejním postavám příběhu přiřadil autor určitou melodii a hudební postupy, které odpovídají daným charakterům. Hudba zde také podporuje náladu probíhající situace, čímž velmi usnadňuje projevy herců. Asi nejvíce se odlišuje melodie Mahuleny od královny Runy. Motiv Mahuleny vychází z písně „“Čistá je voda čistá“, kde prim hraje flétna a cimbál. Naproti tomu hudební doprovod Runy působí mírně disharmonicky, je úderný a nesympatický pro divákovo ucho.

6.5 Jednotlivé scény V této kapitole se budu věnovat podrobnějšímu popisu jednotlivých scén. Uvedu zde dějový význam, o co v dané situaci jde a jakým stylem hudby je doprovázena. Poté rozeberu použité taneční prostředky. U všech případů se jedná spíše o lehčí taneční projev. Asi nejvýraznější choreografův čin můžeme zaznamenat celkem ve třech případech. První jsou síly zla - dva tanečníci, kteří doprovázejí královnu Runu při jejich výstupech. Jsou snové a pro ostatní aktéry v tom momentu neviditelné. Taktéž se objevují vždy za přítomnosti jednoho z představitelů a

77

doprovázejí jej při jeho scénách. Další dva velké rukopisy choreografa vidíme ve dvou číslech a to „Pojď má milá“ a „Strom“. Jsou nejvíce tanečně propracované a je patrné, že zde měl Vladimír poněkud volnější ruku a nebyl tolik svázaný představou režiséra. Opět se zde setkáváme s jeho dobrým vnímáním významu textu. Choreografie vychází a dobře koresponduje se zpěvy a hudebním podkladem. Což je vidět i na zpěvácích, kterým tato souhra nedělá problém.

6.5.1

První scéna – Prolog, Matka Země Celý příběh uvádí Vratko s písní „Tři růže“. V další sloce se k němu přidávají

obyvatelé Magury a královna Nyola. Hudba, která je zpočátku inspirovaná lidovými tradicemi, se postupně mění v mystickou, podobnou šamanským rituálům. Rytmus je zcela pravidelný, přičemž všichni opakují jedno slovo: „Magura“. A právě v tomto momentu se objevuje postava Matky Země. Ta zpívá text o kráse přírody a dávno ztraceném příběhu, jež je plný lásky, ale zároveň nepřátelství a zášti. Její pěvecká linka je oproti pravidelnému údernému rytmu legatová a pomalá. Po celou dobu trvání jejího pěveckého projevu stojí účastníci klidně a nevytvářejí žádný pohyb. Ke konci výstupu se šest mužů s oštěpy staví v páru proti sobě. Jeden pár se staví do určené bojové pozice a dva páry znázorňují v pomalém tempu souboj, avšak stále udržují postavení a nějak zvláště nemění místo. Přestávají až v momentu, kdy na jeviště přicházejí královny s narozenými dětmi, Radúzem a Mahulenou. Všichni si tady na počest klekají a sklánějí hlavu k zemi.

6.5.2

Druhá scéna – Jak smyju tu krev Ještě do tmy zaznívá strašidelná a temná hudba. Několik herců sedí uprostřed

malého pódia, jež je součástí hrací plochy celého jeviště, v podřepu. Jsou přikrytí kusem látky a v rukou drží vysoké klacky, oštěpy z první scény. Kývají s nimi ze strany na stranu, což má znázorňovat stromy vlající ve větru. Do toho přichází Radovid, který hledá kralevice. Po posledním zvolání jeho jména, se na Radúze rozsvítí štych (bodové světlo). On se zármutkem a výčitkami zpívá o zabití jelena. V přední části jeviště se na kolenou svíjí čtyři aktéři, taktéž přikrytí látkou, což 78

dodává výstupu onu děsivost. Pohyby nejsou choreografem zpracované, každý se libovolně, co nejblíže k zemi, svíjí v rytmu písně. Celá skladba je proložena i mluvenými texty, při nichž se styl hudby zklidňuje a zpříjemňuje. Radúz v nich vypráví o třech pannách, které zahlédl při lovu jelena. Na základě jeho popisu se v ten daný moment na hrací ploše zjevují na okamžik tři dívky. Tančí variace, kde hodně využívají rukou, především dlaní a křížených toček ve své vlastní ose. Radúz je při svých pěveckých pasážích neklidný, čemuž odpovídá jak hudební podklad, tak i jeho pohybová gestikulace. Na zadané téma vytváří různá křečovitá postavení, svíjí se a krčí, což působí tak, jakoby se schovával před svým stínem.

6.5.3

Třetí scéna – Tři sestry Píseň o třech sestrách zpívaná Vratkem je doprovázena lehkými tanečními

prostředky třech malých a velkých dívek. Se začátkem písně na scénu přichází dvě malé holčičky, které se společně drží za ruce a točí se dokolečka. Přibíhá třetí, k níž se ale ty dvě otáčí zády, což má naznačit vztah dvou k té třetí. Společně poté tančí pohybovou vazbu, jež je inspirována dětskou hrou, opět zde ve velkém využívají toček okolo sebe. V mezihrách přichází dospělá žena, vybírá si jednu z dívek a odvádí si ji. Každá z nich má jiné povahové rysy, což lze zaznamenat i ve zpívaném textu. Choreograf na základě těchto okolností propůjčil každé z nich jiné pohybové vyjadřovaní (surovost, lstivost a láskyplnost).

6.5.4

Čtvrtá scéna – Pojď má milá Tato scéna je jedna ze dvou, v nichž je tanec nepostradatelnou složkou celého

výstupu. Jedná se o choreografii, ve které chlapci provokují dívky a zase naopak. Pohyb dosti vychází z daného textu. Když chlapci např. zpívají, že padne rosa, udělají oblouk pažemi. Když zasévají, dostanou se do podřepu co nejblíže k zemi. Taneční variace se střídají pravidelně, vždy tančí pouze jedna parta. Ta druhá stojí v určitém zadaném postavení anebo jednoduše sleduje druhou skupinu. Tanec je v mnohém inspirován lidovými tradicemi - skoky, skočné točky, apod. Celá píseň se opakuje celkem dvakrát za sebou, přičemž je rozdělena mezihrou, při které se chlapci 79

s dívkami spárují. V tomto místě je také poprvé použit pohybový prvek, kdy se dívka převalí přes ležícího chlapce. To později použil Vladimír i v jiných dílech (Koločava, Máj). Následovně opakovaná celá píseň není choreograficky stejná, avšak v některých pohybech dosti totožná. Prvky jsou poskládány v jiném pořadí, některé jsou i místo dívek odtančeny pouze chlapci. Závěr písně opět končí v páru dívky a chlapce. Není dobře rozpoznatelné, zda poslední párovou osmičku vytvářeli herci sami, či byla choreografem sestavená. Každopádně každý tančí něco jiného. Chlapci nakonec dívku vyzvednou do náruče a poté utíkají pryč z jeviště. Za zmínku stojí jeden zajímavý prvek, který chlapci opakují několikrát v průběhu celé hry. V mírném podřepu a s podsazenou pánví si přehazují sukně (na sobě mají dlouhý celistvý kostým stažený v pase) ze strany na stranu. Tento prvek pro mě nese určitý sexuální podtext ze strany mužů. Divák to může vnímat stejně, jako tomu bývá u zvířat, jako lákání samičky samečkem. Naopak dívky si poté přidržují dlaně u rozkroku a mírně se pohupují nahoru a dolu, což zase naopak značí určitou opatrnost a stydlivost.

6.5.5

Pátá scéna – Magurský kralevici Královna Runa chce potrestat Radúze, že zabil posvátného jelena, Radúz

přiznává a kaje se ze své viny, Radovid nechápe, jak může být někdo tak krutý. Zpočátku zpívá pouze sama Runa, později se k ní postupně připojují oba muži. Vzniká melodicky zajímavý tercet, kde každý zpívá jiný notový part. Píseň končí zpěvem Runy bez doprovodu hudebních nástrojů. Tanec zde zajišťují stíny zla - dva členové (dívka a muž) baletního souboru. Ti mají tanečně vyjadřovat pocity nenávisti a čarodějnou moc Runy. Choreografie je stavěná buď v párovém pohybu, kdy se dívka doslova věší na chlapce, ten ji zvedá a různě přenáší a nebo je variace složena se synchronizovaných či improvizovaných pohybů. Ať už se jedná o jakýkoliv pohybový prostředek, vše by mělo zůstávat v zadané stylizaci. Pohyby mohou připomínat plazi a nestvůry s pařáty.

80

6.5.6

Šestá scéna – Čistá je voda čistá Mahulena podává Radúzovi v dlaních čistou vodu. Pohybové posunky jsou

spíše činoherního rázu- nesení vody v dlaních, pokropení vodou či známka prvního zalíbení. V této skladbě ani není potřeba nějakého velkého tančení. Důležitý je text a procítění zpívaných slov.

6.5.7

Sedmá scéna - Zlo Runa vzývá síly zla, aby udeřily proti Radúzovi a jeho rodině. Míchá pro něj

jed smrti. Opět zde figurují stíny zla, se stejným zadáním jako ve scéně předchozí. Aby situace dostala ještě větší magický nádech, je celé jeviště zadýmeno a v propadlu, v zadní části jeviště, vidíme lidské paže, jež se snaží dostat vzhůru k Runě. Od nich nakonec přichází i ona číše s jedem.

6.5.8

Osmá scéna – Živa a Prija Prija a Živa vzývají mocné síly a Slunce k tomu, aby byly krásné a svůdné.

Na začátku je hudba čarovná, po chvíli se mění v motiv lidový vycházející z písně „Pojď má milá“. Doprovázen je ale neustále mystickým hudebním podkladem. Obě dívky utíkají před muži, kteří jsou dívkami okouzleni, na přední stranu jeviště. I přesto, že se jim pozornost líbí, chlapce po chvilce odhánějí. V tomto momentu se také mění styl melodie. Zpočátku jsou použity pohyby svůdné, chvilkami až mírně úchylné. Děvčata se hladí po celém těle i na místech, kde by to divák nejméně čekal. Pomocí toček se dostanou na zadní plochu jeviště, kde si lehají na šikmo zvednutou plošinu a vábivě se zde svíjejí. V mezihře se poté dostávají doprostřed malého pódia, kde synchronizovaně každá na jinou stranu tančí stejnou variaci, v níž se střídají legatové nebo rychlé a úderné pohyby. Vše je inspirováno šamanskými rituály. Změna stylu nastává s obměnou hudby, která je více energická. Tomu odpovídá i rozverný projev, založený na skočných ne zcela uspořádaných krocích, které každá opět dělá ve svém směru postavení. Celý výstup končí hádkou, komu vlastně slunce

81

patří. Krouží okolo sebe, mění si strany a strkají jedna druhou.

6.5.9

Devátý výstup – Mahulena a Slunce Mahulena Slunci vypráví o lásce a prosí jej o laskavost. Součástí tohoto

výstupu je mužský sbor, který v rukou opět drží oštěpy. Mahulena sedí uprostřed malého pódia a chlapci leží na zemi v kruhu okolo ní. S klacky poté vytváří dojem slunečních paprsků nebo je zvednou vzhůru směrem nad hlavu Mahuleny. Přestože zde není opravdu žádný taneční výstup, jen se využívá oněch rekvizit, je tato scéna velmi nápaditá a působí efektně.

6.5.10 Desátý výstup – Osvobození, Kletba Mahulena přichází vysvobodit Radúze. S jejím příchodem se mění i dosavadní hudba v motiv písně „Čístá je voda…“, okolo ní stojí bez pohnutí ostatní účinkující, kteří jsou opět zakrytí látkou. V momentu kdy Mahulena Radúze vysvobodí, s ní začnou všemožně kroužit, poté se rozutečou do stran a na scéně zůstávají jen hlavní představitelé. Vzápětí přichází Runa, která jim chce zabránit v odchodu. Radúzem je ale přivázána ke skále. Následuje píseň kletby. Ta je doprovázena opět výstupem stínů. Ty se úlisně svíjejí v otvorech na vyvýšené plošině, jež jsou umístěny každý na jiné straně jeviště. Látky, jež předtím využívali ostatní aktéři k tanci, nyní pověsili na klacky, s nimiž v určitých částech písně mávají, a což má značit přítomnost duchů a temných sil. Výstup opět končí pěveckým tercetem: Runina kletba, Mahulenino zklamání a Radúzovo přesvědčení o síle lásky. Tanec stínů tuto situaci podporuje. Plazení se okolo Mahuleny a Radúze značí zlou sílu, kterou k nim Runa poslala.

6.5.11 Jedenáctý výstup - Domů V zemi Magura se schyluje k pohřbení krále, jež za nepřítomnosti Radúze, skonal. Matka Země zpívá píseň o stejném osudu každého člověka. Každý zemře a

82

pohltí ho zem. S ní se v sóle střídá mužský sbor a královna Nyola, která zpívá o pomíjivosti lidského života. Mužský sbor, opět s holemi, postupně přichází z jedné strany jeviště a okolo malého pódia vytvářejí kruh. Všichni mají stejné zadání krokové posloupnosti, které opakují několikrát za sebou. Což odpovídá smutečnímu pochodu. Později na scénu přichází Radúz, jehož Nyola líbá na tvář. Tím započíná kletbu. Radúz stojí uprostřed pódia a okolo něj se po kruhu otáčejí dívky. V závěru skladby stojí Radúz v obležení dívek, které se jej dotýkají. Když se objeví Mahulena, všichni přítomní herci na jevišti, vyjma Radúze a Nyoly, se k ní otáčejí zády. Radúze neustále drží ostatní dívky, což nese význam oné kletby.

6.5.12 Dvanáctý výstup – Je mi líto Radúz se marně snaží vzpomenout na něco, co si nepamatuje. Má zmatek v srdci i v mysli. Scéna je velmi dobře vymyšlená. Vše se odehrává na malém pódiu. Okolo Radúze víří různé dívky. Využívají charakterový styl chůze, který se vyznačuje strnulostí celého těla, nohy mírně od sebe a zcela propnuté. Díky nataženým nohám chůze poté vypadá sekaná, tvrdá a hlavně zcela nepřirozená, což je ještě dotvořeno tupými a nepřítomnými výrazy v obličeji. Dívky zastaví pohyb pouze ve chvíli, kdy se z dálky ozývá hudební motiv Mahuleny. Ta se připojuje ke skupině dívek a dlaně svírá stejně jako v písni „Čistá voda…“. Radúz i přesto, že Mahulenu míjí, ji mezi všemi ženami nemůže rozpoznat a najít.

6.5.13 Třináctý výstup - Strom Druhý velký taneční výstup je, když Mahulena, proměněná ve strom, zpívá o ročním období, které vnímá ne jako člověk, ale jako strom. Každá ze slok má jiné určené zadání, které se Kloubek snažil vtisknout i do choreografie. Jaro je rozverné, vše se probouzí po zimě k životu. Variace je skočná a plná energie. Chlapci a dívky se navzájem škádlí, nejprve se představí jedna skupinka a hned po ní následuje druhá. Nešikovně působí jen část, kdy se dívky spárují s chlapci. Ti mají za úkol svoji partnerku vyzdvihnout do vzduchu, avšak každý v jinou hudební dobu.

83

Dobrý nápad, který ale nebyl tanečníky značně využit. Tím pádem tento moment ztrácí na zajímavosti a stává se tak neuspořádaným, neuceleným a nesynchronizovaným. V létě vše uzrává a klíčí. Chlapci a dívky jsou rozděleni do skupinek, které tančí stejné pohyby, ale každý v jiném směru. Variace je ještě více skočná než u výstupu předchozího. Tentokrát nejde o střídání, nýbrž o jeden společný výstup. Zajímavě zde působí formace v kruhu, jež evokuje Slunce a spříznění všech aktérů. Na podzim se sklízí a chystá se na zimu. Za hlavní taneční prostředek v tomto sóle lze považovat pohyb inspirovaný sklízením, například trhání jablek ze stromů. Nápaditě se zde pracuje s tanečním prostorem, kdy si jednotliví tanečníci plynule vyměňují místa a střídají formace. Zima je znamením spánku a odpočinku a za okny se bílé vločky prohánějí vzduchem. Přesně tak působí poslední část choreografie, kdy látkou, jež je zde hojně využívána i v předchozích scénách, okolo sebe různě krouží a vyhazují ji do vzduchu. Nakonec všichni ulehnou k zemi a látkou se přikryjí.

6.6

Výsledek V muzikálu „Radúz a Mahulena" spatřujeme určitou podobnost s „West Side

Story“. Taktéž je hlavním motivem příběhu láska, její úskalí a křivdy. Avšak v tomto případě se jedná o děj nám bližší a to především vzhledem k místu, kde se vše odehrává. Česko-slovenská kultura nám je rozhodně známější víc, než americká, což se odráží i v choreografiích, způsobu provedení a propracování celé hry. Tance jsou v mnohém inspirovány lidovými tradicemi, jsou veselé a plné života. Naproti WSS, kde v mnohém použil pohybové postupy z filmové verze, to v tomto případě bylo čistě choreografovo počínání a rozpracování jeho myšlenek. Výborně doplňuje dějovou linku, která je nápaditá a dle mého názoru Kloubkovi více seděla.

84

Závěr Vladimír Kloubek, vytvořil pro Městské divadlo v Brně celkem třicet jedna choreografií, z čehož osm jich bylo vytvořených k autorským dílům. Působil zde od roku 1995 do roku 2011. Na rok to tedy činilo zhruba čtyři až pět velkých choreografií a to do součtu nezapočítávám choreografie vytvořené mimo MdB. Nejčastěji spolupracoval s režisérem Stanislavem Mošou, dále pak s Pavlem Fieberem, Gustavem Skálou nebo Jiřím Seydlerem. Můžeme tedy říci, že Vladimír za sebou nechal kus slušně odvedené práce. Jeho rukopis je vcelku rozpoznatelný. Vladimír patří k choreografům, kteří si zakládají především na hereckém projevu. Vychází co nejvíce ze smyslu textu a nálady písně, což se poté snaží odrazit i do celkové taneční složky. Dále si pečlivě prostudovává notové podklady, z nichž rovněž vychází. To můžeme hodnotit jako velmi pozitivní. Negativní stránkou je potom určitá opakovanost tanečních postupů, což je onen hledaný rukopis, který je pro každého choreografa typický. V jeho prvních dílech lze často zaznamenat rozdělování tanečníků do skupin, které se z jedné strany jeviště přesunují na druhou. Nebo kdy naopak jedna je v tzv. zadním plánu a druhá plně využívá pozornosti publika a plochy celého jeviště. Do jeho tvorby se také dosti odráží naše lidové tance, pro něž jsou typické různé párové tance a skoky. Když bereme v potaz určitý Vladimírův vývoj, je vidět, že nejvíce plodný byl na počátku své kariéry. Poté už se opakoval postup jako na houpačce, některé choreografie byly lepší, jiné naopak neodpovídaly úrovni, jakou by měly dosahovat. Stejně tak to ale chodí i u herců a režisérů. K jeho nejzdařilejším dílům rozhodně patří West Side Story, která je i pro dnešního náročného diváka stále zajímavá. Nápaditý a velmi netypický je také Babylon nebo analyzovaný Radúz a Mahulena. A v neposlední řadě je dobře zpracovaný i Šumař na střeše. U uvádění muzikálů z jiných produkcí je často znatelná inspirace nejen choreografická, ale i režisérská, produkční, atd. Což je na jednu stranu pro tvůrčí tým jednodušší, protože má určitý vzor, podle kterého může představení sestavit. Na druhou stranu je právě oním způsobem tvůrce svázán, protože nemůže vložit do díla více ze sebe. U autorských produkcí je např. rukopis choreografa zřetelnější, neboť tance sám formuje. On je ten, který udává směr a způsob pohybových prostředků aktérů. Tady se poté pozná jak moc je nadaný a invenční. Ve Vladimírově podání

85

vynikly výborně muzikály Babylon, Radúz a Mahulena, Koločava, Zahrada Divů. Naopak za slabší lze považovat Markétu Lazarovou nebo Máj. Jak pro herce, tak i pro tvůrce je lepší, když mají možnost spolupracovat vždy s odlišnou sortou lidí. Díky tomu zůstává člověk neustále plný nápadů a daná věc jej neomrzí, protože je stále nucen překonávat nové překážky. Za tu dobu, co jsem měla možnost zkoumat a vyhledávat nejrůznější informace o choreografu Vladimíru Kloubkovi, jsem si uvědomila poměrně hodně věcí, které neodmyslitelně patří do celého kulturního světa. Malíř by nenamaloval obraz, kdyby neměl plátno a barvy. Herec by nehrál v divadle, pokud by mu jej někdo nepostavil. Choreograf by nebyl choreografem, kdyby neměl lidi, se kterými může tvořit. A co z toho vyplývá? Všechno, co děláme je výsledkem celkové spolupráce, oddanosti a trpělivosti. Pokud má choreograf okolo sebe dobrý tým lidí, může vzniknout mistrovské nezapomenutelné dílo.

86

ZDROJE Bibliografické zdroje: Knihy PROSTĚJOVSKÝ, M. Muzikál expres- malý průvodce muzikálem. Brno: Větrné mlýny. 2008. ISBN: 9788086907499 VAŠUT, V. Pavel Šmok na přeskáčku. Praha: Akropolis, 1997. ISBN: 80-85770-53 ZEYER, J. Radúz a Mahulena. Praha: Artur, 2006. ISBN: 80-86216-77-2 Programy ANOUILH, J. a T. STEINER. Zkouška aneb láska Potrestaná: hra o pěti dějstvích. Brno: Městské divadlo Brno, 1999, 157 s. BERSTEIN, L. a LAURENTS, A. West Side Story. Brno: Městské divadlo Brno, 1995, [12] s. Evita: muzikál: premiéra 28. Března 2009 na Hudební scéně MdB. Brno: Městské divadlo Brno, 2009, 184 s., [16] s. barev obr. příl. ISBN 978-80-254-4772-7. FEYDEAU, G. A M. DESVALIĚRES. Georges Feydeau a Mauurice Desvaliéres, Manželství na druhou aneb Barillonova svatba: česká premiéra, premiéry 17. a 19. Listopadu 2001. Brno: Městské divadlo Brno, 2001, 238 s. GORIN, G.I. a J.P. SARTRE. Kean IV. : tragikomedie o dvou dílech na motivy hry J.P.Sartra … : [program k 533. Premiéře MdB v sezóně 1997/1998]. Brno: Městské divadlo Brno, 1997, 183 s. HAŠEK, J. a T. STEINER. Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka: česká premiéra: šestá premiéra padesáté osmé sezony 2002/2003: premiéry 15., 17., 18. května 2003 v Městském divadle Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2003, 232 s. [16] s. barev. Obr. příl. ISBN 80-239-1048-5. HOGGARD, P., J. STEIN, S. HARNICK, P. ŠRUT a P. FIEBER. Joseph SteinJerry Bock- Sheldon Harick, śumař na střeše muzikál podle povídek Šaloma Alejchema: desátá inscenace šeddesáté první sezony: premiéry 6. a 7.května 2006 na Hudební scéně ?ěstského divadla Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2006, 256 s., [16]s. barev. Příl. ISBN 80-239-7966-3. HOGGARD, Pavlína a Lionel BART. Lionel Bart, Oliver!: muzikál na motivy románu Charlese Dickense Oliver Twist: české premiéry 24. a 25. září 2005 na

Hudební scéně Městského divadla Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2005, 224 s. ISBN 80-239-6271-x. LATZKOVÁ, K. a P. STONE. Jule Styne, Peter Stone, Bob Merrill, Sugar! (Někdo to rád horké): šestá inscenace šedesáté sezon 2010/1011: premiéra 5. A 6. Února 2011 na Činoherní scéně. Brno: Městské divadlo, 2011, 176 s. ISBN 978-254-92710. LEHÁR, F., V. LÉON a M. BÁRTOVÁ. Franz Lehár, veselá vdova: Die lustige Witwe: opereta o třech dějstvích od Victora Léona a Leo Steina: pátá premiéra padesáté deváté sezony 2003/2004: premiéry 16. a 21. února 2004 v Mahenově divadle. Brno: Městské divadlo Brno, 2004, 216 s. ISBN 80-239-2975-5. LERNER, A.J. a T. STEINER. My fair lady: (ze Zelňáku) :hudební komedie o dvou dílech podle hry G.B. Shawa Pygmalion [program k 561. Premiéře MdB v sezóně 1999/2000]. Brno: Městské divadlo, 1999, 265 s. LLOYOD WEBBER, A.a T. RICE. Andrew Lloyd Weber a Tim Rice, Jesus Christus Superstar: rocková opera: 4.premiéra 61. Sezony 2005/2006: premiéry 12. a 13. Listopadu 2005 na Hudebn scéně MdB. Brno: Městské divadlo Brno, 2005, 192 s. ISBN 80-239-6492-5. LOTJANU, E.V. a E. DOGA. Emil Loteanu, Jevgenij Doga- Cikáni jdou do nebe: (balada o zloději koní): premiéry 25. a 26. Listopadu 2006 na Hudební scéně MDB. Brno: Městské divadlo Brno, 2006, 224s, [16]s. barev. Obr. příl. ISBN 80-239-90829. MÁCHA, K.H. a M. BÁRTOVÁ. Karel Hynek mácha, Petr Ulrych, Stanislav Moša, Máj: hudební poetická freska na motivy a s použitím díla Karla Hynka Máchy: osmá premiéra padesáté deváté sezony 2003/2004: premiéry 30. dubna, 1. a 2. května 2004 v Městském divadle Brno. Brno: Městské divadlo, 2004, 208 s. ISBN 80-2393209-8. MASTEROFF, J. John Kander, Fred Ebb, Joe Masteroff: Cabaret: muzikál: (podle Berlínských povídek Christophera Isherwooda a divadelní hry I am a camera Johna van Drutena): premiéry 27. a 28. února, 1. a 2. března 2003- Městské divadlo Brno: [program], Brno: Městské divadlo Brno, 2003, 200 s. ISBN 80-239-0789-1. MERTA, Z., S. MOŠA a T. STEINER. Babylon: [program k 558. Premiéře MdB v sezóně 1998/99]. Brno: Městské divadlo Brno, 1998 [24] s. MERTA, Z., S. MOŠA a T. STEINER. Svět plný andělů: muzikál. Brno: Městské divadlo Brno, 2000, [7] s.

MOŠA, S. a T. STEINER. Hra o lásce smrti a věčnosti…: [program k 554. Premiéře MdB v sezóně 1997/98]. Brno: Městské divadlo Brno, 1998, 114 s. Muzikály z Brodwaye: [prevní uvedení 23.5.2002, Městské divadlo Brno: zahraniční premiéra 24.72002, Wiltz, Lucembursko: premiéra 16.11.2002, Městské divadlo Brno]. Brno: Městské divadlo, 2002, [19] s. NEZVAL, V. Vítězslav Nezval, Manon Lescaut: lyrické drama- zpověď: [premiéra 25.11.1995 v MdB]. Brno: Městské divadlo Brno, 1995, [106] s. PIRANDELLO, L., T.STEINER a V. JIŘINA. Každý má svou pravdu: [program k 556. Premiéře MdB v sezóně 1998/99]. Brno: Městské divadlo Brno, 1998, 165 s. REYNAUD-FORTON, A. a A. REYNAUD-FOURTON. Alain Reynaud-Fourton, Monsieur Amédée: komedie o čtyřech dějstvích: čtvrtá premiéra padesáté druhé sezóny 1996/97: premiéra 1. února 1997 v 19.30 hod v Městském divadle Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 1997, 122 s. SHAKESPEARE, W. a STEINER, T. Othello. Brno: Městské divadlo Brno, 1996, 169 s. SHAKESPEARE, W. Romeo a Julie: [program k 560. Premiéře MdB v sezóně 1998/1999]. Brno: Městské divadlo, 1999, 237 s. SHAKESPEARE, W., P. DRÁBEK, L. STÝBLO aj. FLETCHER. William Shakespeare a John Fletcher, Král Jindřich VII.: The famous history of the life of King Henry the Eight: všechno je pravda: šestá incenace padesáté deváté sezony 2003/2004: první uvedení na českém jevišti: premiéry 21. a 22. Února 2004. Brno: Městské divadlo Brno, 2004, 248 s. ISBN 80-239-2974-7. STOPPARD, T., J. CINDLEOVÁ, J. ZÁVIŠ, L. STÝBLO a T. STOPPARD. Tom Stoppard, Arkádie: Městské divadlo Brno: první incenace šedesáté sezony 2004/2005: premiéry 4. a 5. Září 2004. Brno: Městské divadlo, 2004, 317 s. ISBN 80-239-3833-9. STRAUSS, J. Johann Strauss ml., Netopýr: Johann Strauss ml., die Fledermaus: klasická opereta o třech dějstvích: sedmá premiéra šedesáté sezony 2004/2005: premiéra 29. ledna 2005 na Hudební scéně Městského divadla Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2005?, 208 s. ISBN 80-239-4735-4. ŠÍP, K. a Z. MERTA. Zdenek Merta- Karel Šíp, Ferdinand, kde ste?: operetní komedie: premiéra 23. a 24. Září 2006 na Činoherní scéně MDB: jedenáctá inscenace šedesáté druhé sezony 2006/2007. Brno: Městské divadlo Brno, 2006, 304 s ISBN 80-239-8454-3.

ULRYCH, P. a T. STEINER. Koločava: na motivy románu Ivana Olbrachta Nikol Šuhaj loupežník: [program k 571. Pemiéře MdB v sezoně 2001/2002]. Brno: Městské divadlo, 2001, 205 s., [16] s. obr. přil. VANČURA, V., S. MOŠA a P. ULRYCH. Markéta Lazarová: hudební balada: premiéra 19. května 2007 na Hudební scéně Mdb: desátá inscenace šedesáté druhé sezony 2006/2007. Brno: Městské divadlo Brno, 2007, 264 s., [16]s. barev. Obr. příl ISBN 978-80-254-0164-4. Zdeněk Merta a Stanislav Moša, zahrada Divů: hudební pohádka pro děti i pro dospělé, která dopadne dobře jenom tehdy, budeme-li si pomáhat: pátá inscenace šedesáté sezony 2004/2005: premiéry 3. a 4. Prosince 2004 v 19,30 na Hudební scéně MdB. Brno: Mětské divadlo, 2004, 161 s., [12] s. obr. příl. ISBN 80-239-43995. ZEYER, J. a T. STEINER. Radúz a Mahulena. Brno: Městské divadlo Brno, 1998, 96 s.

Internetové zdroje: Divadelní ústav INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Vladimír Kloubek. Virtuální studovna [online].

Praha.

2014,

[cit.

2014-05-30].

Dostupné

z:

http://vis.idu.cz/Productions.aspx INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Virtuální studovna [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://vis.idu.cz/Biblio.aspx Městské divadlo Brno MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. [online]. Brno. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.mdb.cz/ Moravská zemská knihovna MORAVSKÁ ZEMSKÁ KNIHOVNA.[online]. Brno. 2014, [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.mzk.cz/

Jiné zdroje Archiv MdB: DvD záznamů Městského divadla Brno: Městské divadlo Brno. Manon Lescaut. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 1995 Městské divadlo Brno. West Side Story. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 1996 Městské divadlo Brno. Othello. [DVD záznam]. Režie: Zdeněk Černín. Brno. 1996 Městské divadlo Brno. Monsieur Amédee. [DVD záznam]. Režie: Rudolf Tesáček. Brno. 1997 Městské divadlo Brno. Kean IV. [DVD záznam]. Režie: Zdeněk Černín. Brno. 1997 Městské divadlo Brno. Radúz a Mahulena. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 1997 Městské divadlo Brno. Každý má svou pravdu. [DVD záznam]. Režie: Zdeněk Dušek. Brno. 1998 Městské divadlo Brno. Babylon. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 1998 Městské divadlo Brno. Hra o lásce, smrti a věčnosti. [DVD záznam]. Režie: František Miška. Brno. 1998 Městské divadlo Brno. Zkouška aneb láska potrestaná. [DVD záznam]. Režie: František Miška. Brno. 1999 Městské divadlo Brno. My fair lady (ze Zelnňáku). [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 1999 Městské divadlo Brno. Romeo a Julie. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 1999 Městské divadlo Brno. Svět plný andělů. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2000 Městské divadlo Brno. Koločava. [DVD záznam]. Režie: Zdeněk Dušek. Brno. 2001 Městské divadlo Brno. Manželství na druhou čili tlouštíkova svatba. [DVD záznam]. Režie: Jenez Starina. Brno. 2001 Městské divadlo Brno. Muzikály z Brodwaye. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2002 Městské divadlo Brno. Cabaret. [DVD záznam]. Režie: Pavel Fieber. Brno. 2003 Městské divadlo Brno. Osudy dobrého vojáka Švejka. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2003

Městské divadlo Brno. Arkádie. [DVD záznam]. Režie: Roman Polák. Brno. 2004 Městské divadlo Brno. Veselá vdova. [DVD záznam]. Režie: Pavel Fieber. Brno. 2004 Městské divadlo Brno. Král Jindřich VIII.. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2001 Městské divadlo Brno. Máj. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2004 Městské divadlo Brno. Zahrada divů. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2004 Městské divadlo Brno. Netopýr. [DVD záznam]. Režie:Pavel Fieber. Brno. 2005 Městské divadlo Brno.Oliver!. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2005 Městské divadlo Brno. Jesus Christus Superstar. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2005 Městské divadlo Brno. Cikáni jdou do nebe. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2006 Městské divadlo Brno. Ferdinand, kd'E ste. [DVD záznam]. Režie: Roman SchulteMichels. Brno. 2006 Městské divadlo Brno. Šumař na střeše. [DVD záznam]. Režie: Pavel Fieber. Brno. 2006 Městské divadlo Brno. Markéta Lazarová. [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2007 Městské divadlo Brno. Evita. [DVD záznam]. Režie: Pavel Fieber. Brno. 2009 Městské divadlo Brno. Sugar! (Někdo to rád horké). [DVD záznam]. Režie: Stanislav Moša. Brno. 2011

West Side Story [film]. Directed by Jerome Robbins, Robert Wise. USA, 1961.

Příloha Choreografie Vladimíra Kloubka vytvořené mimo MdB Příloha je doplnění kapitoly: 4. Spolupráce s jinými divadly.

DISK Praha – Operní studio Amu Hodina pravdy – opera skladatel a libreto: Jiří Válek, autor předlohy: Eduard Bass režie: Rudolf Málek, dirigent: Miloš Formáček, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Karel Glogr premiéra: 19. listopadu 1982

Divadlo S.K.Neumanna Ztřeštěnec - činohra Dramatik: Molliere režie: Oto Ševčík, překlad: František Vrba, pohybová spolupráce: Vladimír Kloubek, scéna: Jan Dušek, kostýmy: Michal Hess premiéra: 23. listopadu 1981

Východočeské divadlo Pardubice Divotvorný hrnec - muzikál skladatel: Burton Lane, libreto: Edgar Yip Harburg, Fred Saidy režie: Gustav Skála, překlad: Jiří Voskovec a Jan Werich, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Jaromír Vosecký, kostýmy: Samiha Forstová premiéra: 26. října 1996 derniéra: 19. června 1998 Čert a Káča - balet režie: Gustav Skála, skladatel: Miki Jelínek, výprava: Gustav Skála, choreografie: Vladimír Kloubek

premiéra:1. února 1997 derniéra: Žebrácká opera – muzikál dramatik: John Gay, hudba, texty písní: Jiří Šlupka Svěrák režie: Jiří Seydler, dramaturgie: Jiří Záviš, překlad: J. Z. Šnorer, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Dana Hávová, kostýmy: Tomáš Kypta premiéra: 1. březen 1997 derniéra: 17. květen 1998 Juan!- muzikál skladatel: Jiří Šlupka Svěrák, libreto: Jana Pithartová, Jiří Seydler režie: Jiří Seydler, dramaturgie: Ondřej Šrámek, choreografie: Vladimír Kloubek, šerm: Radek Žák, scéna: David Marek, kostýmy: Tomáš Kypta premiéra: 13. březen 1999 derniéra: Mistr a Markétka – činohra Michail

Bulgakov,

adptace:

Oxana Meleshkina-Smilková,

překlad:

Alena

Morávková režie: Viktor Polesný, dramaturg: Martin Fahrner, hudba: Kamil Holub, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Michaela Červenková premiéra: 18. březen 2006 derniéra: 8. květen 2007 Malované na Skle - muzikál Katarzyna Gärtnerová a Ernest Bryll režie: Jiří Seydler, dramaturgie: Martin Fahrner, překlad: Jaromír Nohavica, hudební nastudování: Jiří Šlupka Svěrák, choreografie: Vladimír Kloubek, šerm: Pavel Konvalina, scéna: Ján Zavarský, kostýmy: Tomáš Kypta premiéra: 3. únor 2007 derniéra: 30. říjen 2008

Krajské divadlo Příbram Poprask na Laguně - činohra Carlo Goldoni režie: Eva Sadková, dramaturg: Martin Tůma, překlad: Jaroslav Pokorný, hudba: Jakub a Václav Zahradník, texty písní: Jiří Žák, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Otakar Schnidler, kostýmy: Helena Anýžová premiéra: 1. listopad 1989 derniéra: Šehrezáda – muzikál dramatik: Vratislav Blažek, skladatelé: Jiří Bažant, Jiří Malásek, Vlastimil Hála režie: František Miška, instrumentace: Vratislav Šrámek, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Tomáš Kopta premiéra: 16. prosinec 2004 derniéra: premiéra: 25. duben 2005 Rozverný duch - činohra skladatel: Hugh Martin, Timothy Gray, podle předlohy: Noel Coward režie: František Miška, překlad: Alexandr Kozák, překlad písní: Jiří Josek, instrumentace: Vratislav Šrámek, Štěpán Eliáš, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Samiha Malehová premiéra: 3. listopad 2005 derniéra: 25. duben 2006 Urfaust – činohra Johann Wolfgang Goethe režie: František Miška, překlad: Jaroslav Bílý, hudba: Ivan Kurz, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Jan Dušek premiéra: 22. březen 2007 derniéra: 7. říjen 2007

Horácké divadlo Jihlava Když tančila – činohra Martin Sherman režie: Jiří Seydler, dramaturgie: Marie Procházková, překlad: Marie Procházková, hudba: Lubomír Šrubař, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Dana Hávová, kostýmy: Irena Wagnerová premiéra: 9. Prosinec 2006 derniéra: 11. Duben 2007

Slezské divadlo Opava Strakonický dudák - činohra Josef Kajetán Tyl Režie: Zdeněk Černín, dramaturgie: Blanka Fišerová, hudba: David Rotter, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Jan Dušek premiéra: 11. květen 2008 derniéra: 7. červen 2010

Státní opera Praha La Roulette – opera Skladatel: Zdeněk Merta, libreto: Stanislav Moša režie: Stanislav Moša, dirigent: Bohumil Gregor, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Daniel Dvořák, kostýmy: Jan Růžička premiéra: 17. březen 2005

Hudební divadlo Karlín Praha Zvonokosy – muzikál skladatel: Jindřich Brabec, libreto: Petr Markov, autor předlohy: Gabriel Chevallier režie: Petr Novotný, překlad: Jaroslav Zaorálek, dirigent: František Drs, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Josef Jelínek

premiéra: 8. prosinec 2001 derniéra: 5. prosinec 2004

Moravské divadlo Olomouc – Opera Olomouc Kouzelná Flétna - opera Wolfgang Amadeus Mozart, Emanuel Schikaneder Režie: Zdeněk Kaloč, překlad: Václav Málek, dirigent: Miloš Machek, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Marta Roszkopfová premiéra: 23. června 2000 derniéra: 2. květen 2001 Hoffmannovy povídky - opera Jacques Offenbach, libreto: Jules Barbier, Michel Carré režie: Josef Charvat, překlad: Rudolf Vonásek, dirigent: Miloš Machek, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Josef Jelínek premiéra: 15. prosinec 2000 derniéra: 3. únor 2002 Mackbeth – opera Giuseppe Verdi, libreto: Francesco Maria Piave, Andrea Maffei, Arigo Boito režie: Václav Málek, dramaturgie: Reginald Kefer, dirigent: Petr Šumník, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Martin Víšek, kostýmy: Růžena Švecová premiéra: 7. červen 2002 derniéra: 19. červen 2002

Národní divadlo v Brně Andera Chénier – opera skladatel: Umberto Giordano, libreto: Luigi Illica Režisér: Stanislav Moša, dirigent: Jaroslav Kyzlink, choreografie: Vladimír Kloubek, šerm: Josef Jurásek, scéna: Jaroslav Dušek, kostýmy: Andrea Kučerová premiéra: 22. prosinec 2000

derniéra: 22. březen 2005

Polymnia Praha - Scéna nádvoří Pražského hradu, před chrámem sv.Víta Mše skladatel: Leonard Bernstein, libreto: Stephen Schwartz, Leonard Bernstein režie: Stanislav Moša, dirigent: Richter Caspar, choreografie: Vladimír Kloubek, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Andrea Kučerová premiéra: 29. srpen 1997

Jamu – studio Marta, kolej Astorka Thyl Ulenspiegel – činohra dramatik: Grigorij Gorin, autor předlohy: Charles Coster režisér: Rudolf Tesáček, dramaturg: Hana Nejezchlebivá, překlad: Jiří Seydler, Růžena Seydlerová-Pochová, hudba: Gennadij Gladkov, texty písní: Jiří Suchý, choreografie: Vladimír Kloubek, výprava: Vendula Šafářová premiéra: 27. únor 1999 derniéra: Hello – koncert režie: Zdena Herfortová, dramaturgie: Hana Nejezchlebová, choreografie: Ivana Kloubková, Vladimír Kloubek, kostýmy: Michaela Hořejší premiéra: 8. květen 1999 derniéra: Marná lásky snaha – činohra William Shakespeare režie: Marjorie Hayes, dramaturgie: Petr Michálek, překladatel: Martin Hilský, hudba: Miloš Štědroň, choreografie: Ivana Kloubková, Vladimír Kloubek, scéna: Lucie Kuropatová, kostýmy: Kamila Polívková premiéra: 18. červen 1999

derniéra: 2. květen 2000 Popelka aneb Tenkrát v pohádce - muzikál skladatel: Láry Kolář, scénář: Jan Šotkovský, texty písní: Milan Ješko, Jan Šotkovský režie: Petr Veselý, výprava: Martina Lukešová, choreografie: Vladimír Kloubek, Ivana Kloubková premiéra: 16. leden 2003 derniéra: 11. květen 2000 Absolventský muzikálový koncert studentů IV. ročníku Ateliéru muzikálového herectví Zdeny Herfortové režie: Petr Veselý, produkce: Hana Krejčí, dirigent. nahrávky: Miloš Makovský, choreografie: Ivana Kloubková, Vladimír Kloubek, David Strnad, kostýmy: Richard Fridrich, Miroslava Kolářová premiéra: 25. květen 2003 derniéra: 30. květen 2003

Zdroje Divadelní ústav INSTITUT UMĚNÍ- DIVADELNÍ ÚSTAV. Vladimír Kloubek. Virtuální studovna [online].

Praha.

2014,

http://vis.idu.cz/Productions.aspx

[cit.

2014-05-30].

Dostupné

z:

Obhajoba absolventského výkonu Giacomo Puccini Narozen: 22. prosince 1858, Lucca, Itálie Zemřel: 29. listopadu 1924, Brusel, Belgie Giacomo Puccini, celým jménem Giacomo, Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini, byl významný operní skladatel. Narodil se 22. Prosince 1858 v Lucce v Itálii. Jeho otec zemřel, když mu bylo pět let. Zřejmě právě po něm zdědil hudební nadání. Pracoval jako varhaník, učitel a skladatel v chrámu sv. Martina v Lucce. Ovdovělá matka měla v té době na starosti šest dětí a sedmé bylo na cestě, proto byl Giacomo poslán na výchovu ke strýci Fortunatu Magimu, který byl taktéž hudebníkem. Ten se stal ředitelem hudebního ústavu a Giacomo k němu začal docházet na hodiny. Vzhledem k neshodám ze strany strýce, musel změnit pedagoga. Stal se jím Carlo Amgeloni (byl žákem Giacomova otce). Ten ho vzdělával v oblasti opery. Právě při poslechu Verdiho opery Aida si určil směr, jakým se nadále bude vydávat. Po absolvování hudebního ústavu v Lucce, roku 1880, pokračuje ve vzdělání na milánské konzervatoři u Amilcare Ponchielliho a Antonia Bazziniho. V tomto roce zkomponoval slavnostní mši „Messa do Gloria“, která svými postupy připomínala spíše operu než chrámovou hudbu. Studium ukončil v roce 1883 závěrečnou prací „Capricco sinfonico“. Díky pobytu v Miláně navázal přátelství se skupinou umělců a intelektuálů „Scapigliatura“. Patřil mezi ně např. Ferdinando Fontana. Již jako student pro soutěž vyhlášenou Sonzognem zkomponoval jednoaktovou operu Le Villi s libretem Ferdinanda Fontany. Byla provedena až po dokončení jeho studia roku 1884. Hudební skladatel Giulio Ricordi zaznamenal jeho mimořádný talent a objednal si u něj další opery: Edgar a Manon Lascaut. Ta byla uvedena v roce 1893 v divadle Teatro regio v Turíně. V Turíně se proto na dlouhou dobu usadil. V tomto období vznikla jeho nejúspěšnější díla: opery La Bohème (Turín, Teatro Regio, 1896), Tosca (Řím, Teatro Costanzi, 1900) a Madame Butterfly (Brescia, Teatro Grande, 1904). Spřátelil se a spolupracoval s proslulým dirigentem Arturem Toscanim, se kterým uváděl premiéry jeho oper. Byl opěvovaným skladatelem jak v Evropě, tak i v Americe.

Od roku 1904 se jeho tvorba zvolňuje, pokusil se ještě o žánr na pomezí operety, avšak pokus nebyl úspěšný, vznikla pro nás neznámá díla, jako např. opera Vlaštovka (1917). V roce 1919 opustil Torre de Lago. Místo pro něj ztratilo kouzlo a klid kvůli nově vybudované továrně na těžbu a zpracování rašeliny. Od roku 1924 jej trápilo onemocnění hrtanu, které bylo později diagnostikováno jak rakovina. V této době pracoval na opeře Turandot, která měla završit jeho celoživotní dílo. Bohužel se tomu tak nepodařilo a to i přes léčbu, jež podstoupil v Bruselu. Byl pohřben v Miláně. Jeho syn však ostatky převezl do kaple vybudované v jeho oblíbené vile v „Torre di Lago“. Poslední dvě scény opery dokončil podle skladatelových náčrtků Franco Alfano. Ale premiéra uvedena Arturem Toscanim v roce 1926 byla bez tohoto dodatku. V roce 2001 ji dokončil skladatel Luciano Berio. Avšak ne vždy je opera uváděna s těmito dodatky.

Děj Příběh začíná na Štědrý večer v Paříži. Dva mladí umělci, básník Rudolf a malíř Marcel, obývají společně pronajatý byt. Ani jeden z nich nemá peníze na jídlo a dřevo, aby si mohli zatopit v kamnech. Dlouhou chvíli zahánějí sarkastickými rozpravami. Do bytu později přichází jejich přítel, filozof Colline, jež se snažil prodat některé ze svých knih. Bohužel všechny obchody jsou ale ve sváteční den zavřeny. Trochu větší štěstí měl hudebník Schaunard. Tomu se podařilo nějaké peníze získat, takže s prázdnou rozhodně nepřichází. Všem přináší jídlo a zve je do víru velkoměsta. Když jsou už téměř na odchodu, překvapí je svým příchodem pan domácí Benoit a žádá po nich dlužnou částku za činži. Ani jeden z umělců ale nechce peníze dát z ruky. S panem domácím konverzují a snaží se přijít na něco, jak by jej mohli poslat pryč. Při rozhovoru narazí na jeho historku o nemanželském dobrodružství, jež mu poskytla jedna pařížská slečna. A to je pávě ten moment, na než všichni čekali. S předstíraným pohoršením a odporem vůči nevěře pošlou domovníka pryč. Ten nemá více slov, protože sám ví, že to, co učinil, nebylo vůči jeho ženě správné. A konečně se může jít do centra města slavit. Avšak Rudolf zůstává v bytě a chce dopsat rozepsaný příběh. S příslibem toho, že za nimi přijde, jej ostatní nechávají samotného.

Něco málo po jejich odchodu klepe na dveře

švadlenka Mimi s prosbou, zda by jí Rudolf nemohl zapálit svíčku, kterou potřebuje k práci. Rudolf je okouzlen její krásou a něžností. Ani Mimi nezůstává chladná. Oba dva v sobě najdou zalíbení, zjišťují, že mají spoustu věcí společných. Cítí se, jakoby konečně potkali to, co tak dlouho hledali. Lásku. Mezitím si ostatní tři pánové užívají veselí a radovánek pozemského života. Společně navštívili oblíbený podnik u „Momuse“, kde si dopřávají nejrůznější lahodné pokrmy a nápoje. K nim se později připojuje i zamilovaný pár Mimi s Rudolfem. Hodují a velmi se baví, ale jen do doby, kdy do podniku přichází Musetta v doprovodu svého bohatého ctitele barona Alcindora. Musetta nezastírá sympatie k Marcelovi. Ten ji taktéž miluje, ale pomyšlení na to, že je s někým jiným než s ním, mu není zrovna po vůli. Musetta nakonec odchází z podniku za doprovodu umělců a Mimi. Obrovskou útratu, kterou po sobě všichni v podniku nechali, platí nakonec baron. Soužití Mimi a Rudolfa je plné lásky, ale i žárlivosti a strachu. Rudolf tropí Mimi žárlivé scény. Na jednu stranu nechce, aby měla jiného muže a na druhou by dal vše za to, aby si ji některý z nich všiml a zaplatil jí léky na její nemoc. Nemůže již nadále snášet pocit a vědomí toho, že mu může každým okamžikem umřít v náručí a proto se s ní rozchází. Mimi jeho myšlenkové pochody nechápe, tudíž vyhledá Marcela s prosbou o radu. Když přichází Rudolf, Mimi se schovává, avšak její silný záchvat kašle ji prozrazuje. Oba dva se poté usmiřují a vzpomínají na nádherné chvíle, jež spolu prožili. Naopak Musetta s Marcelem se v zuřivé hádce rozcházejí. Důvodem je její laškující a koketní chování. Musetta a Mimi čerpají z finančních dávek jejich bohatých opěvovatelů. Mimiina láska k Rudolfovi je ale pořád stejně silná. Ví, že se už její život krátí, a proto jej vyhledá. Alespoň poslední minuty na světě chce strávit v přítomnosti a objetí své lásky. S ním jediným se totiž cítila opravdu šťastně.

La Boheme vs. Bohéma 1914- zima, jaro Styl, o který se pokusil režisér Michal Zetel, je prozatím neznámý a neprozkoumaný. Hlavní zásadní rozdíl spočívá ve způsobu provedení. La Boheme je opera, kdežto „Bohéma 1914- zima, jaro“ je činohra, doplněná operními áriemi. Pokus o to vytvořit

něco nového a neokoukaného se povedl vcelku dobře, když bereme v potaz to, že to byla Zetela první režie hudebního představení. Charakter a obsah díla zůstal, až na jednu osobu, nezměněn. Jedná se o postavu hudebníka Schaunarda, kterého za normálních okolností hraje muž. Zde byla postava ztvárněna ženou s homosexuální orientací. Ta se netají svými sympatiemi k Musettě a o její přízeň se předhání společně s Marcelem. Musetta je zde naopak bisexuální a užívá si pozornosti obou jejích příznivců. Hlavní a zásadní rozdíl ale spočívá v celkovém pojetí. Oproti předloze je Zetelova daleko kratší, informačně tudíž zhuštěnější a údernější. Spoustu líbivých, avšak nezáživných melodií bylo zrušeno. Vybralo se jen několik málo známých z původní opery. K těm vytvořil český text Miroslav Ondra. Poté byly přepsány pro menší orchestr, protože klasické složení by se na scénu Divadla na Orlí snad ani nevešlo. Díky zkrácení hudební složky vznikl prostor vyhrazený pro ono herectví, které v opeře schází. U některých postav došlo dokonce k absolutní absenci zpěvu, zato jim přibyl prostor pro činoherní výstupy. Nejméně poté mluvily dvě hlavní ženské představitelky Mimi a Musetta, které za celou dobu představení prohodily maximálně pět vět. Proto i na nich, na Rudolfovi a Marcelovi stojí kvalita hudební složky. Jestliže nezazpívají dobře, představení okamžitě ztrácí na kvalitě. Pokud od tohoto díla očekává divák operu, neuvidí ji, pokud očekává muzikál, taktéž nebude zcela spokojen.

Scéna David Benson vytvořil velmi nápaditou, líbivou, avšak pro herce ne zcela funkční scénu. Jeviště je rozděleno na tři části, které v průběhu představení různě vyjíždějí nahoru a dolů. Celistvou plochu vidíme pouze v jedné scéně a to v písni „Latinská čtvrť“, kde je snad jediný prostor k velkému tanečnímu výstupu, protože jindy je na jevišti velmi málo místa. Hlavním znakem bytu umělců je velké okno se závěsem, které je z neznámých důvodů umístěno nakřivo. Dalším výrazným prvkem je plátno v zadní ploše jeviště, na nějž se promítá např. sněhová vánice, tapeta, apod. V představení je taktéž hodně využito malých dřevěných bedýnek. Aktéři je používají třeba jako náhradu za židle. Zajímavě je vyřešeno umístění stolu. Ten je zabudovaný v ploše dřevěné podlahy, takže sami herci si jej na jevišti mohou složit.

Jeden z velkých mínusů je právě onen zmiňovaný, malý a ne zcela stabilní hrací prostor. Dalším negativem jsou kulisy, jako např. schodiště a zábradlí, jež neplní svou funkci a slouží spíše jen jako ozdoba. Pravdou ale zůstává, že scéna je velmi snová a romantická. Miniatury kostelu a mlýnu se ve scéně krásně vyjímají a musely určitě zaujmout každého diváka.

Kostýmy Kostýmy Jany Boháčkové korespondují s příběhem jen v některých případech. Barevné „hipie“ svetry nebyla zrovna vhodně zvolená volba. Šaty z ručníků a papírový župan jsou sice dobré nápady, ale tak na úrovni ZUŠ. Naopak chválím boty „kanady“ a černé kalhoty u chlapců. Asi největší pozdvižení budí oblečení Schaunardové, které absolutně nenese charakter té doby a vedle všech kostýmů působí jako přehmat. Role Mimi čítala celkem dva odlišné kostýmy. V první půli to byly lehké šaty netradičně sešité z ručníků. K šatům náležel kabátek, vyrobený z papírových ubrousků a slepený izolepou. Tudíž provádět nějakou větší kreaci bylo zcela nemožné. Nejenže hrozilo, že by se kabátek roztrhl, ale navíc jakýkoliv pohyb vytvářel šustivý zvuk, který zrovna nelahodil romantickým scénám. V druhé půli se změnil celkově charakter postavy i jejího oděvu. Mimi se objevuje v růžovém kostýmku. Barva značí neustálé mládí, kdežto střih a délka sukně působí velice usedle. Jak šaty, tak i kostým dané době vůbec neodpovídají, ostatně jako většina kostýmů Jany Boháčkové.

Choreografie V tomto představení nelze mluvit o nějakém velkém prostoru k choreografickým číslům. Všechen pohyb je stylizovaný a určit taneční styl jednoznačně nejde. Součástí celého představení jsou dvě instrumentální skladby, doplněny jen tanečním projevem. Obě se odehrávají v prostoru bytu a představují se v nich všichni čtyři umělci. Poprvé je to komický zápas s vidličkami a podruhé boj o chléb. Choreografie je sestavená tak, aby vypadala jako hra a působila dojmem, že jejich autorem jsou sami aktéři, kteří ji vymýšlejí v průběhu představení. Naopak v písni „Latinská čtvrt“

je variace zcela nedotažená a vůbec se neshoduje s charakterem příběhu. Choreograf měl nejspíš tendenci vytvořit něco jako figurky tančící mimo časový prostor, alespoň tak to na mě působilo. To by ovšem musel zvolit jiné taneční prvky, více silové, zakončené do určitého postavení. Táhlé a pomalé figury výstupu bohužel uškodily. Známý valčík Musetty lze chápat jako koláž všeho možného, zmatek a téměř žádná choreografie. Snový tanec Mimi a Rudolfa není špatný nápad, avšak by jej měl provést někdo jiný v zadním plánu jeviště a ne téměř umírající Mimi, která se v předchozí scéně ani nemůže postavit na nohy.

Průběh zkoušení V případě písní se jednalo o hromadné korepetice, při nichž byla přítomna korepetitorka a dramaturg. Ten přesně určoval text na dané tóny, popřípadě jej pozměňoval. Naproti tomu činoherní pasáže vycházely často z iniciativy studentů. Režisér vždy zadal okolnosti a místo. Zadané úkoly se poté prohloubily během improvizací, což bylo velkým přínosem i pro samotné aktéry, protože se na tvorbě textu do určité míry podíleli i oni sami. Nejlepší a nejvtipnější repliky se poté zapamatovaly a tak vznikl scénář. Ten je ale tzv. pohyblivý. Během představení se několikrát stalo, že se přesně zapsaný text nedodržel a tím pádem se improvizovalo na jevišti během jednotlivých výstupů. Pro herce samotné je dobré to, že každé představení je jiné a každé přináší něco nového a mnohdy i neočekávaného. Navzájem se vzájemně překvapují a hlavně jednají po smyslu slov, což bohužel u některých muzikálů chybí. Tento způsob je zajímavý a rozhodně by nebylo špatné jej začít aplikovat i v případě jiných děl. Moje pocity ze zkoušení jsou dosti rozporuplné. Což nepřikládám za vinu režisérovi, nýbrž sobě. Zpočátku jsem s rolí dost bojovala, ne kvůli charakteru, ale kvůli notovým partům. Místo toho, aby byly přepsány do muzikálové polohy, zůstaly v operním originále. Nakonec jsem si roli pojala podle svého a zpívala ji tak, jak mi můj hlasový fond dovolil. V mém pohledu a rozřešení situace mě podpořil i režisér Zetel, který neměl námitek. Pro něj bylo nejdůležitější, abych hlavně podchytila charakter role a odzpívala vše tak, aby to bylo příjemné pro posluchače..

Role Jak jsem již vypsala v úvodu, je zde více mužských než ženských rolí. Ženské role jsou zde dvě, proto vzhledem k počtu osob v ročníku, byla jedna mužská postava přepsána na ženskou, hudebník Schaunard. Původně se hrála, stejně jako u případu Mimi, v dvojím obsazení. Vzhledem k tomu, že druhá dívka ukončila předčasně studium, zůstala postava hudebnice pouze jedné osobě a to Barboře Chrenkové. Ta stihla během zkoušení nastudovat i roli Musetty. Mini role prostitutek slouží jen jako doplněk představení a jejich přítomnost by nebyla tolik potřebná. Naopak velmi výrazná je postava Marcela (Marek Ouda). Ten díky svému hereckému projevu a vystupování se pro diváka i přesto, že není hlavní postavou, mnohdy stává výraznější než hlavní role Rudolfa. Každý měl možnost se zde předvést, ať už měl prostor menší či větší. Důkazem toho jsou i tři studenti, kteří si představení zvolili jako jejich absolventské.

Mimi (Natálie Tichánková / Nikol Kotrnetzová) Alternace má svoje výhody i nevýhody. Já osobně ji beru jako přínos. Člověka během roku nečekaně překvapí různé indispozice, takže podat stoprocentní výkon je v tomto případě nad jeho síly. Alternace jej může tedy kdykoliv, pokud nemá stejný problém, v daném termínu zastoupit. Další výhodou je určitě inspirace druhým člověkem. Každý má zadaný úkol a charakter role, avšak jakým způsobem a stylem tento úkol provede, už je jen na něm. Každý člověk je jiná nátura a jinak se projevuje. Pokud třeba během zkoušení zaznamenám v případě své alternace pěknou pasáž a zajímavý nápad, nepřeberu jej zcela, pouze jej vezmu jako inspirativní materiál, popřemýšlím a pokud je to v mých silách, více myšlenku prohloubím, a pokusím se ji nějakým způsobem zakomponovat i do svého projevu. Do role Mimi jsem byla obsazena především na základě typu, který je velmi podobný právě s onou postavou. Tento fakt by nebyl problém v klasickém muzikálu, avšak v případě opery nastává komplikace. Zde se role rozdělují podle barvy a rozsahu hlasu a ne podle hereckého typu, to je v tomto případě až na druhém místě. Vzhledem k tomu, že písně jsou operního rázu (původně měly být přepsané do muzikálové polohy) nebyla pro mě role Mimi jednou z nejlehčích. Přesto jsem se této příležitosti vzdát nechtěla a snažila jsem se udělat vše proto, abych ji zvládla.

Charakter, mé vnitřní myšlenky o postavě Prvním a pro mě nejdůležitějším bodem byla charakteristika postavy. Mimi, jsem pojala jako nezkušenou mladou dívku, která se nikdy ve svém životě nesetkala s větší než přátelskou láskou. Rodiče jí zemřeli, když byla malá a tak vyrůstala v sirotčinci. Vyučila se švadlenkou a začala tuto činnost provozovat na zakázku. Díky tomu si vydělala něco málo peněz na pronájem malého jednopokojového bytu a jídlo na jeden měsíc žití. Někdy se jí podařilo i něco málo ušetřit, aby si koupila látku a ušila si alespoň šaty, aby nemrzla. Nejvíce ji ale bavilo vyšívání. To jí alespoň na chvíli pomohlo zapomenout na její snové touhy o muži a na nemoc, která ji začala trápit. Věděla, že něco není v pořádku, protože časté záchvaty kašle, horečnaté stavy, rozhodně nebyly známkou zdraví. Na lékaře ale peníze neměla a tak doufala, že nemoc sama odejde. Dům, ve kterém měla pronajatý pokojík, neobývala sama, bydleli zde i další lidé. Nejvíce ji ale zajímala skupinka stejně starých umělců, kteří ji svým bujarým životem neskutečně fascinovali. Tajně toužila po tom, že jednou s nimi třeba bude moci jejich radost sdílet. Párkrát je potkala a s jedním z nich, básníkem Rudolfem, se marně snažila navázat kontakt. Ten ji ale přehlížel a vůbec nevěděl o tom, že někdo, jako Mimi, existuje. Jednoho večera, přesněji řečeno na Štědrý den, kdy opět slyšela jejich veselé tlachy, se přece jen odhodlala k tomu je navštívit. Našla si tedy záminku, zda by jí nemohli zapálit svíčku, že zhasla a bez ní dále pracovat nemůže. Cestou potkala tři z nich, jak utíkají pryč do víru velkoměsta. Rudolf avšak zůstával nadále v domě. Když zaklepala na dveře, polilo ji neskutečné horko, strach a zároveň touha poznat konečně toho muže, na kterého si tak dlouhou dobu myslí. Rudolf sám sebe v tu chvíli nepoznával, její krása jej ohromila natolik, že nebyl schopen vlastního slova. Mimi nevěděla, jak se s muži jedná a jak se k nim má vlastně chovat, i přesto ale v sobě ti dva našli zalíbení a ještě ten večer došlo k jejich prvnímu hlubšímu sblížení. Pro Mimi se najednou svět změnil v pohádku, sen se pro ni stal skutečností. Jediné ale, co ji pořád trápilo, byla pro ni ona neznámá choroba. Díky Rudolfovi konečně poznala, co je to žít a byla mu za to neskutečně vděčná. Seznámila se s jeho přáteli a společně trávili spoustu času. Milovala jej natolik, že později snášela i jeho žárlivé výstupy a scény. On ale nedokázal snést pomyšlení na to, že mu umírá před očima a proto vztah s ní ukončil. Tato skutečnost, že už nadále nebude se svým milým, průběh její nemoci ještě urychlilo. On jí vysvětlil to, že chce, aby si našla někoho, kdo jí zaplatí léčbu, že on ji v tomto

případě pomoct nemůže. I přesto, že se díky Musettě seznámila s bohatými pány, díky kterým by se mohla začít léčit, nechtěla a ani vůči Rudolfovi nemohla tento čin uskutečnit. Toužila jen po jediném, být s ním. Nakonec se přece jen potkali, bohužel ale na zamilované chvíle mohli už pouze jen zavzpomínat. Mimi zemřela šťastná, v náručí toho, kdo ji ukázal, co štěstí a život opravdu znamená.

Mimi a její proměny v průběhu děje Postava Mimi má určitý myšlenkový vývoj. V první části je to dívka, která se moc nepotkává s lidmi a spíše se jich straní. To i přesto, že po nějakém seznámení a komunikaci strašně moc touží. Neví, jak se má seznámit a o čem má vyprávět, když v životě toho moc zajímavého a zábavného neprožila. Jediné, o čem něco málo, ví je vyšívání a šití. Proto velmi často utíká před pozemským běžným životem do svého snového, imaginárního světa, kde je vše klidnější, hezčí a jednodušší. Stále doufá, že přijde něco lepšího. Věří, že potká čistou, skutečnou a jedinou lásku, se kterou stráví svůj zbytek života, přesně tak, jak to čítává v knihách. Je svým způsobem dětská a nevyspělá. Nepřiznává si tíhu a strasti lidského žití, vše bere tak, jak to přichází. Když poznává Rudolfa, začíná si teprve uvědomovat, o co všechno do této doby přicházela. Jak může být lidský život krásný a zábavný. Jak pěkné je mít okolo sebe přátele, na kterých vám záleží, kteří jsou tu pro vás ve chvílích, kdy vám není nejlépe a kteří vás dokáží rozveselit. Vše si uvědomuje a snaží se to dohnat. Vztah s Rudolfem jí ukázal slasti, ale i strasti. Zjišťuje, že vše není tak růžové, jak si předtím vysnila, že život s sebou nese i momenty, na něž by nejraději zapomněla nebo je vůbec nezažila. Další komplikací, jež ji svazuje, je nemoc. I přesto, že se snaží chovat tak, že jí přece nic není, ovlivňuje tento fakt její život. Když ji poté Rudolf opouští, bortí se jí svět. Všechno co si myslela, že je krásné se rozplývá a rozmazává. Smířila se s faktem, že je nemocná a že brzy zemře, ale nikdy se nesmířila s tím, že by měli být s Rudolfem od sebe. Posbírá poslední zbytky naděje a odhodlání a vrací se zpět k Rudolfovi. Jejím přáním je alespoň poslední chvilky svého života strávit v jeho přítomnosti a alespoň v myšlenkách si připomenout chvíle, které měla tolik ráda.

Moje práce na písních Písně pro mě byly, vzhledem k vysoké poloze, jednou z nejtěžších složek tohoto představení. Na začátek bych ráda uvedla fakt, že jsem nešla studovat operu, ale muzikál. Samozřejmě vím, že operní technika je základem pro každé podoby pěveckých výstupů, avšak po dobu studia jsem s profesorkou zpěvu pracovala spíše na repertoáru muzikálovém a snažila se více prohloubit a ucelit své znalosti v tomto oboru. Proto pro mě bylo velkým překvapením, když dva z našich absolventských projektů byly opery. Z tohoto faktu jsem nadšena nebyla, avšak jediné, co mi zbývalo, bylo, snažit se zadaný úkol splnit. Začala jsem v hodinách zpěvu více pracovat na operní technice, přičemž dva měsíce před premiérou na její zvládnutí nebylo zrovna moc. Přesto můžu říci, že určitý posun od premiéry zaznamenávám. Největší problém mi asi dělala árie Mimi, která díky svým legatovým tónům potřebuje určitou kultivovanost a školenost hlasu v oblasti operní. Dvě písně, zmiňovanou árii a první duet Mimi a Rudolfa, jsem si tudíž nechala transponovat do nižší polohy, což mi umožnilo si výstupy užít a ne tolik přemýšlet nad tvořením a zněním tónu. Konečně jsem mohla dané písně více procítit. To mi také připomíná, proč mě více zajímá muzikál a ne opera: strnulé obličeje zpěváků, kteří se soustředí jen na krásu tónu a opomíjejí význam zpívaného textu, jsou pro mě nezáživné a nudné. Všechny operní árie jsem tedy pojala stylem více muzikálovým než operním, tam kde se mi již křivil obličej, jsem zvolila variantu zazpívat pasáž raději o oktávu níže, tak, aby to bylo příjemnější mému tak i divákovu uchu.

Co mě představení „Bohéma 1914- zima, jaro“ naučilo Hrát a vůbec zkoušet tento žánr byla pro mě obrovská zkušenost a novinka. Rozhodně bych představení hodnotila kladně, vzhledem k jeho průběhu a typu zkoušení, jaký byl použit k jeho ucelení.

Bohéma 1914- zima, jaro Hudba: Giacomo Puccini Libreto: Giuseppe Giacosa a Luigi Illica Režie: Zetel (Michal Zetel), scénář: Zetel, Miroslav Ondra, dramaturgie, české texty písní: Miroslav Ondra, hudební úprava: Vojtěch Dlask, Jan Dobiáš, hudební nastudování: Tomáš Küfhaber, choreografie Michal Matěj, scéna: David Benson, kostýmy: Jana Boháčková, hudební příprava: Lenka Císařová, Miroslav Ondra, produkce: Nikol Cziglová Rudolf (básník): Pavel Režný / Jan Brožek, Marcel (malíř): Marek Ouda, Alexandra Schaunard (hudebnice): Barbora Chrenková, Musetta: Kateřina Falcová, Mimi (švadlenka): Natálie Tichánková / Nikol Kotrnetzová, domácí Bernard / hospodský: Štěpán Kaminský, baron: Martin Tlapák, prostitutka a jiné: Nikol Kotrnetzová / Natálie Tichánková premiéra: 8. a 9. září 2013 derniéra: 22. května 2014 Paříž 1914. Zima. Básník Rudolf, malíř Marcel, filozof Colline, kamarádi. Kamarádka Alexandra. Mladí, zdraví, vášniví. Hudba, ženy, alkohol. Tvořit, žít a milovat! Pracovat? Pardon? Ne, to je z jiné pohádky. Toto je pařížská Bohéma. Sněží… Topit není čím, jíst není co, není za co pít, a všichni chtějí nájem a splátky dluhů. Hm… Nepůjdeme na pivo? Kdo myslí na zítřek, je srab. „Víš co, lásko? Ne, teď ne! Rozejdeme se až na jaře, až bude všechno kvést“ Zdroje OSOBNOSTI. Giacomo Puccini . [online]. Praha. 2014, [cit. 2014-05-30]. ISSN 1801-5131. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/giacomo-puccini.php DIVADLO NA ORLÍ. Bohéma 1914- zima, jaro . [online]. Brno. 2014, [cit. 201405-30]. ISSN 1801-5131. Dostupné z: http://divadlonaorli.jamu.cz/index.php?a=repertoar-pripravujeme/bohema-1914zima-jaro