Vjeršotepání
Bohouš Svoboda 1
Výběr ze sbírek Vjeršotepání (ne)smyslné (Bohouše Svobody sebrané spisy I.) Vjerše a pjesně... (Bohouše Svobody Sebrané spisy II.) Vjeršoviny pro Eviny (Bohouše Svobody Sebrané spisy III.) Ocet, sklípek či vinná réva, vždycky je někdo vinný. (odjakživa pramá Eva) i vjerš je někdy vjeršovinný.
Vjeršotepání Tepu vjerš za vjeršem. Tepu do vaší hlavy. Tepu vjerš za vjeršem. Dokud jste zdraví. Tepu slovo za slovem. Rytmem srdečního tepu. Tak trochu bohém. Jemně tepu, tepu. Nejsem k lidem slepý, tepu života tepy. Nejraději k zasmání tepu vjeršotepání.
© Bohumil Svoboda Ilustrace © Zdeněk Hejkrlík 1. vydání Příbram, duben 2009 ISBN 000-00-000-0000-0 2
3
Na začátek epitaf
Zeměmilování
Zde prožil milý básník překrásné chvíle. Zde své myšlenky až do oblak hnal a ve svém velikém díle nám odkaz zanechal.
Tvé tělo je zeměkoulí, tvořenou z nádherných dolíků a boulí, na níž všechny lesy a pralesy svou neprostupností vyděsí.
Zde na královském trůně vesmírným vládl masám. Zde do hlubin života tůně se nořil odvážně a sám. Zde trávil z našeho pohledu nejkrásnější tvůrčí období. Zde tlačil pokrok kupředu, až vytlačil se z podoby.
Na rozpálené kůži umírám, žízní a vidinou hnán. Jak na saharské poušti, hledám stinné houští a vlny ňader rozbouřených dechem, kterým spěchá hřích. A vzápětí po špičkách vstoupím do snových bran a usínám, jako se usíná, na poprsí dam.
Odešel nepoznán za zvonění hran.
4
5
Výkřik
Ruce
Dost zahálky! Volají nás dálky, výšky, šířky, hloubky.
Mé ruce šátralky neznají zahálky. Opatrní průzkumníci dotykem chtějí vše říci.
Jdeme měřit! Různými metry pod sukýnky a svetry neprobádané rozměry dívčího těla.
6
Dvě hmatová čidla vonící od mýdla. Dvě něžná chapadla, co pomohou ti od prádla.
7
Ňadra
Osahávací
Poprsí a ňadra a malá nebo bují, pevná či zvadlá, svými vjerši opěvuji.
Sluneční kotouč, maniak mrzký, vysílá tvé kůži vstříc sluneční paprsky.
Jsem snad drzý? Jiná příčina.
Osahává nahé tělo a mně by se také chtělo vyslat paprsky zvídavé, tam, kde se tělo klene.
Příliš brzy urván od prsu matčina.
Stejně je to nespravedlivé. Sluníčku držíš, mně ne.
8
9
Oči
Ňadroman
Ze tvé blůzky koukají na mne dvě velké oči.
Mé dlaně ti budou podprsenkou, jak pavučina tenkou.
Není chlapa, který se po nich neotočí.
Budu Atlasem prsů tvých, nad hlavou klenbu a hřích.
A já, když se nikdo nekouká, miluji ten pohled z oka do oka.
A na vrcholech pokořených postavím stan. Labužník něžných tvarů, ňadroman.
10
11
Prsty
Sluníčková
Mé prsty hbitě kráčí vzhůru po tvém těle. Boty je netlačí, jsou bosé a smělé
Na dopis nalepím místo známky kolek a odešlu na louku rozkvetlých sluníčkových holek.
Šplhají se po úbočích na vrcholky kopců. Klopýtají přes obočí, krokem opilých chodců. Prsty smělé, všetečné, bloudí tam, kde nemají. K zákazům jsou netečné, pátrají a hledají. V hledání odvěkém, poslové pouzí, svým bosým dotekem, tvou lásku probouzí.
12
Čmelák ho ponese, aby byla sranda, na nohu uvážu mu nálepku rekomanda. Až dopis dostaneš dej mu něco od cesty. Kousíček úsměvu, rozkvetlé sluníčkové nevěsty. Na listu z osiky písmena si hoví. Dočteš se, že mám rád holky sluníčkový.
13
Zvukové feromony
Barunka
Vášnivé vzdechy a stony, ty zvukové feromony, rozbuší mi v těle srdeční sval.
Veselá kopa, co skáče flopa pro pírko přes plot, Barunka bez bot.
Nejsou to přeslechy, jen divoké nádechy a sladký harfy hlas se rozehrál.
Plaňky si zvedla, zkusila stredla, koukaly prvosenky Barunka bez podprsenky.
Miláčku, bereš moje city trochu ležér. Lásko, když mi telefonuješ, nežer.
V pokusu tajném skákala horajnem, jen lehký dotek Barunka bez kalhotek.
14
Za plotem louka, pírko z ruky kouká, a Prošek pantáta, Barunka hambatá.
15
Utopen
Hrátky
Nesměj se, nebo se utopím v rozbouřeném moři tvých prsů. Nesměj se, než-li se uchopím pomocných stébel trsů, zblednu. Aniž jsem pil klesám ke dnu sil, nad hlavou rozkvetlé růže a tvůj hlas.
Milostné hrátky na květu pampelišky neskončily slavně.
Mně už volání nepomůže, ani záchranný podvazkový pás.
Pádem z výšky dvou decimetrů a velkou dírou na tvém svetru, ze které se směje prs. A pak smutný zůstat zkus. Zvláš, když se přímo chechtá, a hrotem lechtá. Nezbývá, než svetr svléknout a tak dále. Cudnosti dát vale a na frkačky ze zlomeného stvolu, hrát milostné písně spolu.
16
17
Perníková
Klíčová dírka
Lásko, jsi rumový perníček, můj sladký dík. A já, alkoholik Jeníček, perníkový notorik.
Klíčová dírka, svět za ní dráždí. Antická dílka, pohled do podpaždí.
Jenom jednou ochutnat biskvitové milování, cpu se, i když nemám hlad, perníků plnou dlaní.
Mžik na pozadí, mlhavá vidina a pohled nepohladí, kde se vše protíná.
Hltat tě svými smysly, Všemi, které mám, ústa a dlaně vyšli vstříc perníkovým dálavám.
Klíčová dírka a linie těla. Napjatá chvilka. Fuj, to se dělá?
Lásko, jsi rumový perníček, můj sladký dík. A já, alkoholik Jeníček, perníkový notorik.
Představa odlétá přes malý otvor. Tam, do světa nahatých potvor.
18
19
Usínáš (kdysi)
Kdo nevidí, nerozumí
Usínáš a já bdím. V duchu ti zvedám víčka. Usínáš, já hledám rým, pro rub tvého trička. Usínáš, spí ministr Dlouhý i premiér Klaus. Usínáš, marné touhy. Jdu koukat na Penthaus.
Jak Niagarské vodopády, voda přes ně šumí. Mají jenom samé klady. Kdo nevidí, nerozumí.
20
Stát se tím proudem vody, jako on se dotýkat, svými prsty tančit chorovody, nebo si jen něžně hrát. Hlavou se mi honí bouře jak při nástupu azury squadry. Oko na klíčové ouře, zaujat jsem tvými ňadry.
21
Diblíci
V mezzaninu
Koukají mi čerti z očí, vystrkujou růžky.
V mezzaninu činžovního domu došlo u mne k morálnímu zlomu. Potkal jsem k ránu správcovou, byla v kombiné, celá říčná, asi je trochu náměsíčná.
Neboj se, nevyskočí, jsou z loňské snůšky. Taková mladá nemehla, co neznají odpovědnosti tíhu Tak proč by ses nesehla, a se juknou do výstřihu.
Měla pohled divých žen, ňadra se jí drala ven a v ruce flašku. Poj sem ty můj kluku, chytla mě kolem krku, narvala mě mezi vrchy okamžitě jsem byl hluchý. Nos brázdí cestu údolím, o dech úporně zápolím, asi taky koušu. V mezzaninu činžovního domu, došlo u mne k morálnímu zlomu. Od té doby klidně nežiji. Trpím ňadrofóbií.
22
23
Na horách
Milostnětenisová
Cesta soutěskou. Na vrcholcích cosi juká, cestu soutěskou podniká moje ruka.
Dneska hraji Wimbledon. Chvátám přes pár knoflíčků na dvorce tvých ňader. Dneska hraji Wimbledon. Opírám se do míčků a ty fandíš: Zaber!
Šplhá se nahoru dokončit túru, za výčnělek drží se jak klíště. A co druhý vrcholek? Až příště.
Běhám z dvorce na dvorec. Prsty místo rakety. Kdo umí, umí, jak je to prosté. Běhám z dvorce na dvorec. Takové máš jenom ty a vzrušení roste. Ani sadu nepustím. Obecenstvo a si píská. Klidně zvyš sázky. Ani sadu nepustím. Kdo navíc přidá, získá. Wimbledonský pohár lásky.
24
25
Noční
Rozervaná
Koukaly z pyžama, fuj, to jsem se lek ! Až když na mne mrkly, změnil jsem úsudek.
Dlaně už mám rozervané o hroty tvého poprsí. To se někdy stane, že chlap pracuje, i když nemusí.
Není to strašidlo, ani noční můra. Jsou to tvoje ňadra. Hurá!
26
Nepovolím, nepřestanu, ač nemám kůži z hrocha. Jen já vím jak dlaně dokáže rozervat v parku socha.
27
O životě
Nebreč
Život, pacholek, vytáhnul mi podolek. Nezajímá ho, neřáda, že mi táhne na záda.
Napsala jsi mi na pleš své číslo telefonní.
Navíc do té sloty, stáhnul mi kalhoty, a že jsem se mu smál, na holou mi nakopal.
28
Nevolám ti, snad to chápeš. Chlap když hlavu skloní, nedohlédne do zrcadla. Tak nebu holka zvadlá. Ne, že by se mi volat nechtělo, ale měla jsi mi napsat číslo na čelo.
29
Holky z ústředny
Jihočeská
Holky z ústředny, čekám vaše něžné: Prosím... Jste hlasově pohledný, v duchu vám květiny nosím.
Poj sem, lásko, políbím tě! Neustupuj, nejsi dítě.
Snažil jsem se mnohokráte strčit květy do sluchátka, Pohledné hlasy, holky, máte, květina je ale krátká.
Pouhý lehký polibek, jako dává F. L. Věk.
Až mne hlasy rozruší, až se ve mně pudy zvednou, až srdce v hrudi rozbuší, počkám na vás před ústřednou.
A že jsem tak smělý: Proč máš zděšení na líci? Pravda, byl patřičně rozleželý, Jihočeský zrající.
30
31
Zamyslet se
Gynekologická
Zamyslet se nad životem, co nevoní Diorem, ale potem. Zamyslet se - a co potem?
Pokud se chlapci přivedete do jiného stavu, nechtějte na státu přídavky, určitě nejste v právu.
Zacloumat plotem a utéct otvorem. Zadržet vzlyk, přečíst si knihu? Nebo držet staročeský zvyk: Máčet si chobot v lihu!
32
V životě se někdy stává, že v tom člověk lítá. Běžně se to nazývá alkoholická gravidita.
33
Po flámu
Mám rád
Má hlava je manéží, plnou cválajících koní.
Ach, jak mám rád švestkový sad.
Má hlava je manéží, kde z hrazdy padají sloni.
Ach, mám rád více mělnické vinice.
Má hlava je manéží, zamotaný hadí muž.
Lásku mi do srdce sel žatecký chmel.
Má hlava je manéží, kde falešně hrají tuš.
Ach, mám rád všechny plody, když přijdu do hospody.
34
35
Pisologie
Sbíhají se mi sliny
Sám, či v páru, u pisoáru, hlava se o ze opírá. To nám svědčí, pivní řeči, na co bys, milá, žárlila?
Sbíhají se mi sliny jako chlapci na porno. Popustím si pásek hodně na volno.
Sám, či v páru, u pisoáru, chlap je vždycky blažený. Děvče milé, to jsou chvíle, kdy zapomíná na ženy.
36
Ó, vůni krásná, melodie zvonků z Lorety. Jak jsi úžasná, když smažíš kotlety.
37
Letní
Proboha
Kvetly krásně, květy něžné, po skleničce Starorežné.
Proboha, jak se to stavíš k práci?
V naší zahrádce bylo jich – kolik! A zahradník. alkoholik.
Ta poloha, estetika se vytrácí. Násada o čelo se neopírá. O bradu je-li opřena, krásy neubírá.
38
39
Mikro
Notorický bibliofil
Sluchátko a mikrofon zaujaly správný sklon.
Notorický bibliofil naléval si z knihy do žil alkohol klasický, odborný, tragický.
Zdáli někdo mikrošušká, nejspíše to bude vánek. Vypadla mi mikrotužka dostavil se mikrospánek.
Chutnala mu beletrie i ta trocha poezie. Po drinku humoru a satiry do regálu upadl, čtenář opilý. Knihovnice předvádí oživovací um. Zbytečná snaha. Trémens biblírium.
40
41
V Ráji
V kadibudce
Říkal Adam Evě v Ráji pohádku ona mlela stále něco o jabku, říkala: Adame, ty jsi na nic, až sním jabko, už nebudeš panic.
Mezi prkny vítr slalom kroutí, dveře skřípou, ideál se hroutí.
Kdopak tohleto jí mohl nakecat? To nebyl nikdo jiný nežli had! Te chybějí mi vitamíny a mám hlad, Eva očesala v Ráji celý sad.
Sprostý vítr, co osahává hýždě, jen tak mimoděk při slalomové jízdě. Hulvát o síle šedesáti metrů, jeden z těch nejsprostějších větrů. Vítr, co nechápe života podstaty. Vítr, co způsobil mi prochlazení prostaty.
42
43
Stalo se
Sekáč
Blýskalo se, blýskalo, stalo se ,či nestalo? Mlaskalo to, pleskalo.
Sekal děda kosou a trávu třpytící se rosou stíral nohou bosou.
Já stál a zíral v úžasu.
Sekal děda kosou. Jeho nohy - kde jsou?
Dva plešatí si vjeli do vlasů.
44
45
Baletky
Pekařská
Holily se baletky, měly tupé žiletky. A louže, kde se vzaly, tu se vzaly.
Vždy, když hnětu tvoje ňadra v parnu, vzpomenu si na chléb, na pekárnu. I když ta myšlenka je pouhé gesto. Ňadra se nelepí na dlaně jako těsto.
Baletky se bolestí počůraly.
46
47
Závidím
Překvapení
Závidím mu zahrádky klín, závidí s hubou plnou slin. Závidím mu stinný stín i záhonek kopretin.
Perla z Labuánu koupila mi kšandy v krámu. Te ka nové jméno mám, říkají mi Kšandokán.
Závistí hynu, závidím mu hnůj i hlínu. Závist na mne denně padá, závidím, že ho bolí záda. Závidím mu tep i dech. Závidím, protože jsem Čech.
48
49
Pohádková
Stavebnická
Zatahal jsem kohosi, zatahal jsem za vousy. Zařval on: „Běda, přeběda!“
Chlap má mít syna a zasadit strom, vystavět barák, velkej jak hrom. Synek a stromy, to těžké není, horší je sehnat jedno povolení. Kdyby jen jedno, třeba jich tisíce, projel jsem gumy, prošlapal střevíce.
A mně zůstaly v ruce tři zlaté vousy Děda Vševěda
Lopaty, kolečka, krumpáče, závaží, pravítka, fartáče, Sekery, pilky, kladiva, Jednoty, banky, Staviva, dodáky, směnky, faktůry, boule, šrámy a fraktůry, soboty, neděle, svátky, odměny, všimné, úplatky, beton, malta, štuk, býval jsem zdravý kluk. Mlhavé zraky a v hlase lítost, potichu šeptá: Mám nemovitost, stateček hmotný, u banky dluhy, životní funkce, údržbáře, sluhy. 50
51
Můj dům, můj hrad, jsem hradním pánem, co na tom, že neřeknu své práci nikdy ámen. Lopaty, kolečka, krumpáče... Kdopak to skučí, kdopak to heká, co se to kolem plíží za člověka? Tři prsty nemá, ohnutá záda, trošičku kulhá, tik neovládá. Zkřivená ústa, montérky nosí, zděšeně kouká, drmolí cosi: Lopaty, kolečka, krumpáče...
Obecnická Jel jsem jednou autem do Obecnice, přes Lhotu je totiž lepší silnice. Stavěla mě kontrola, te k sobě vedu řeč, copak jsem to za vola, měl jsem jet přes Oseč. Kontrola silniční, červenej terč k nebi ční, občanka, řidičák, sebrali mi techničák. Jel jsem jednou na babetě do Obecnice, přes Oseč je sice horší silnice, stavěla mě kontrola, stáli u plotu, copak jsem to za vola, měl jsem jet přes Lhotu. Kontrola silniční.... červenej terč k nebi ční, občanka, řidičák, sebrali mi techničák.
52
53
Šel jsem jednou pěšky do Obecnice, tentokrát však úplně mimo silnice, zas mě čapla kontrola, i když nejsem vrah, vyčetli mi sešlapanou gumu na botách. Kontrola silniční, červenej terč k nebi ční, občanka, řidičák, sebrali mi tkaničky.
Děda Máme doma dědečka, s vnoučaty se pere, přímo volným stylem, je ve formě skvělé. Máme doma dědečka, zná podivný chmaty, stahuje nám kalhoty, ten náš táta táty. Dědečku dědo, neper se s vnoučaty, vynadáno dostaneš od mámy táty. Dědečku dědo, surově se nervi, prasknou ti kalhoty a babičce nervy. Máme doma dědečka, co se s tátou škádlí, babča o nich říká, že jsou na hlavu padlí. Máme doma dědečka, chlubí se vnoučaty, protože jsou po tátovi a tátovi táty.
54
55
Břicho Nestačí mi dírky na pásku, i když si stáhnu panděro. Kladu si jen jednu otázku, co kdyby se vědělo, čí je to štíhlý tělo, krásnej chlap na zašlým obrázku.
Zpíváme si píseň o břichu, umíme se sobě smát, někdy nahlas někdy potichu. To když máme někdy hlad, když se jdeme vyčůrat a nevidíme na svojí pýchu.
Ukrývá se v břišní řase tuk, tuk, tuk, Býval já jsem štíhlej, krásnej kluk, kluk, kluk, Asi věru příliš žeru rád, rád, rád, Nebo piju, bujně žiju snad, snad, snad. Narostla mi mužná těla část, při chůzi se natřásá. Papání a pivo, to je slast, dívčí oko zajásá. Opravdu mužná krása, na ženy zralé je ta pravá past. Ukrývá se v břišní řase tuk, tuk, tuk, Býval já jsem štíhlej, krásnej kluk, kluk, kluk, Asi věru příliš žeru rád, rád, rád, Nebo piju, bujně žiju snad, snad, snad. 56
57
Vám
O Evách
Úděl komika i úděl šaška mnou proniká, jak po litru mléka rychlokvaška.
Bůh ví, jak to bylo v Ráji, že přišla Eva do stavu.
Někdy má slovní recese i potěšení přinese. Vždy smích léčí, i když jako u té rychlokvašky, končívá někdy křečí.
58
Řeči s hadem se divné zdají i vymlouvání na stravu. Na to jen hlupák skočí. Vždy Evám koukají čerti z očí.
59
Dívkám
Kávička
Dívce v mini nejsem líný podat cokoli, když záda nebolí.
Kávu si dám, když na ni mám. Když je mi tklivo, vyberu Tschibo. Když čekám vzrůšo připravím Eduscho, když se neotevře padák spařím si Dadák. Kávu si dám, když chutě mám. Když se bota zouvá dám Egberts Douwa, když mě žena bije utěší Harmonie. žádám-li nadstandart, spařím si Standart
Dívku s rozparkem provedu parkem i hustým křovím, leccos jí povím. Dívku ve výstřihu upozorním na pihu ukazováčkem pod bílým mráčkem. Dívce vlastní řeknu „zhasni“ a třesoucí se dlaní budu ji hledat do svítání.
60
61
Dej mi pár…
Loukou
Dej mi pár polibků, neřeknu fuj. Tvoje rty rozdráždí nervový systém můj. Duši mou připraví na další děj. Láska je, miláčku, velký čaroděj.
Až poběžíš loukou lučního kvítí plnou, až ucítíš vůně, co krev do hlavy hrnou, nohy oporu ztratí a svět se zatočí. V leže se lépe povídá a líbá na oči.
Tak dej mi pár ponožek, neřeknu fuj. Já ti je přeperu, ač smrdí jak hnůj. Za těch pár hubiček jen mi je dej. Láska je miláčku velký čaroděj.
Až poběžíš loukou, vzhlédni na nebe, oblaka mizí ve víru a tančí pro tebe.
62
Tráva pád utlumí, bojínek se otočí, aby se něžně líbalo a nejen na oči.
63
Já a ty
Debilí
Já a ty Zajati Do těla Za víčky Svá přání Nesmělá Já a ty Hambatí Na duši Očima Svlečeni Fuj, to se Nesluší.
64
Stojí debil s mobilem, šklebí se. Který z nich má poruchu, neví se. Na rohu se jeden s druhým natřásá, éterem létají na křídlech Pegasa. Stojí debil s mobilem na uchu, z jakéhosi vlnění mají poruchu. A já díky tobě eurotele, čumím na ty dva také, jako tele.
65
Já, holka lehounká
Nejsi moje
Jsem holka odevzdaná svému osudu, s někým vdaná hned tak nebudu.
Nejsi moje tělem ani duší, ani černá na bílém. Tví hormóni jsou ke mně hluší, cítím se být erotickým debilem.
Jsem holka oddaná jedné myšlence, co chtěla by jen platonické milence.
Nejsi moje tělem ani duší, snad ta fakta někdy pominou. Vím, co se v životě sluší. Odcházím zatím za jinou.
Jsem holka milovaná jenom jako, budívám se zrána na židli cizí sako. Jsem holka uplakaná z lásek tajných, nepohlazená něžně po vlasech nepoddajných. Jsem holka odevzdaná svému osudu a s někým vdaná hned tak nebudu. 66
67
Akt
Shakespearovská
Jednou jsem zkusil namalovat akt, ač malíř nejsem a nemám vlohy. Vzrušením chvěl se můj zažívací trakt a třásly se mi nohy.
Přepadla mě v parku Johanka z Arku. Nebyla sama, ta teta, viděl jsem s ní Hamleta.
Nejistá ruka malíře amatéra, v očích představa nahoty, Afrodita, Athéna, Héra, Božka i Máňa ze Lhoty.
Povídal: „Bít, či nebít,“ ten královský prevít.
Je těžké namalovat akt, raděj se stanu hercem. Jako malíř neuspěl bych, fakt, ani se svým krásným kosočtvercem.
68
A pak mě řezali hlava nehlava. To do svých děl pan Shakespeare nedával.
69
Bloudivá
Průsečík
Zabloudily mé oči ve spleti krajkoví a nikde ukazatel, který cestu napoví.
Ty dívčí nohy kdeže konce mají? Kam linie lýtek a stehen běží? Kam ty ladné křivky ubíhají?
Zabloudily mé oči v hebkých údolích, jako spásné světýlko zazněl tvůj smích. A moje oči na šopkách s nadějí novou našly svou chaloupku perníkovou.
70
Kde jejich průsečík leží? Krátké sukénky ukrývají odpově kdesi v nekonečnu. Milostné výpočty se mi zdají. Chtěl bych tím průsečíkem vésti tečnu.
71
Na palouku
Malá velká noční hudba
Na palouku tančí víla. Láká mládence do tenat.
Malá Malá Malá Malé
noční noční noční noční
hudba. košile. příhoda. defilé.
Omamná vůně se rozšířila omdlel jsem, nestačil zasténat.
Velká Velké Velké Velké
noční noční noční noční
představa. copak? zklamání. fópa.
Na lesním palouku tančí víla. Nejspíš si nohy neumyla.
72
73
Čas setkání
Naturalistická
Nastal čas setkání výstřihů a lemů sukní. Čas sluneční nabídky, jen se jukni.
Chtěl bych vás milovat tělesně. Vyjadřuji se nepřesně. Chtěl bych vás milovat fyzicky. Nevyjadřuji se takticky. Chtěl bych vás milovat manuálně. Vyjadřuji se však marně.
Nastal čas setkání míst opálených a odkrytých běl. Čas odhalených skrytých těl. Nastal čas setkání rtů a nenasytných dlaní. Čas využitého léta, bez velkého stlaní.
74
Dopadá to jako vždycky. Miluji vás platonicky.
75
Žehlicí
Kukačka
Žehlila nahatá do půli těla, žehličku vařící a ňadra skvělá, sem tam se házící v protisměru žehlení.
Slyšel jsem kukačku. Devětkrát kukla. I má milá slyšela a cukla.
Exhibicionistka. Mne tím získá pro tajnou schůzku. a s uvolněným hrudníkem vyžehlí si blůzku.
Proč kukačka kuká? Proč nezpívá? Proč ty jsi, holka, pověrčivá?
76
Kukání nemá žádný vztah k početí. Příště ji sejmu, jen kukne potřetí!
77
Takhle zjara
Dívce za přepážkou
Když kvete zlatý déš a ty máš jarní nároky, potichu říkám, neš a beru tě za boky.
Tvůj úsměv záhadný zahřeje, jsi zářivého štěstí květ. V mém srdci vytryskne naděje, že přišla platba na účet.
Za boky, za předky, za všechna místa vnadná. Beru tě se všemi důsledky, za zadky, za vrchy, za dna.
Tvůj úsměv pohladí uštvanou duši, příjemný jako andělský chór. Tak ti to za přepážkou sluší, že zapomněl jsem podpisový vzor. Odpus, prosím, moji vinu, že zvu tě drze na procházku, za přepážkou vidím tě jen polovinu a chtěl bych ti zcela vyznat lásku.
78
79
Taneční
Informační
Na tanečním věnečku požádal jsem dívku v róbě. Mrkla okem zkušeným. Ve kterém jste ležel hrobě?
Informuj mě o svém stavu duševním.
Slečno, soudím podle vaší krásy, vedle vás, asi.
80
Informuj mě, já v tom plavu, a se usměrním. A napřu síly správným směrem a souzním s tvojí duší i tvým tělem.
81
Teda..
Napiš taky pro mne…
Holka, ty je ale máš, oči jako dvě studny. S tebou asi nebude život lehký, nudný.
Seděla, ňadra neměla. A když, tak jen malá. Ale očka jí hrála, mordijé, vášnivé melodie při kterých chlapům svědčí a zapomenou, že chtěli větší.
Holka, ty je ale máš, jak trouba koukám na ně. V životě jsem neviděl k nim tak velký dlaně.
82
83
Vždycky
Májové …ásky
Když kvetou jabloně a dráždí nos, vzpomeň na calvados.
Už zase na Svatý břízky klopí studem zraky nad májovými obrázky. Varhany hrají milostné písně, Těm, co věří na lásky.
Když kvetou švestky, až cuká v líci, pomysli na slivovici. Když kvetou jalovce, sbíhá se slin, vybav si v duchu gin. Když kvete réva, voní nevinně, probudí se chu po víně. Když kvete chmel, jazyk je nakřivo vzpomínkou na pivo. Když kvete opilcům nos, to už je šlus, pak zbývá jedině antabus.
84
Už zase na Svatý důchodci na procházce usmívají se pod vrásky a na cestě do písku hůlkou kreslí vzpomínkové odpovědi i otázky. Jen vyplašený kosák pokřikuje drze v letu: Zas někdo v trávě nastydne tu.
85
Pahorek
Srážka
Vzpomeňte na něj, na hříšníka, co málem zahynul při útoku na pahorek.
Srazily se dvě mašiny, nárazníky třeskly.
Vzpomeňte na něj, na pacholka, rukama chytal se boků holek. Prevít jeden, necítil radost ani vinu, když usnul na pahorku Venušinu.
86
Bůhví z čí to Bylo viny. Možná povrch lesklý. Tam na chodbě srazily se přede dvěma svědky. Od té doby všude ví se: obě měly pětky.
87
Schovka
Tlementajn
Hrajeme si na schovku já a tvoje tělo. Ukrývá se pod dekou a říci by se mělo: Deset, dvacet, třicet, před pikolou,za pikolou nesmíš lásko stát nebo nebudu hrát.
Byla krásná, byla milá, Rohypnol mi naředila a mě bylo zkrátka fajn.
Hrajeme si na schovku a já křičím úúúž. Šikovně jsi schovaná, jen se neuduš.
Prázdné fochy ve šrajtofli, te se na mě tleměj tam.
Kousíček tvého těla prozradil tě snad, tak mě nedrž za ruku, musím tě zapikat.
88
89
Vjerš - omluva podprsenkám
Múzo vra se
Omlouvám se vám, podprsenky, za ruce drsné, nemyté, za víno rudé, vylité. Že jsem vás hodil mezi trenky.
Ztratil jsem múzu. Vypadla mi někde z kapsy. Te mívám hrůzu, co budu psát jaksi
Omlouvám se vám, podprsenky, za ramínka vytahaná, za hledání pod postelí zrána, za patentky utrhané i za krajky - to se stane. Omlouvám se vám, podprsenky, vám se budu vždycky kát, ale dělal jsem to rád.
90
Mozková kůra neplodí žádné vjerše štěpné. To se ale nehodí, kdo zítra po mně štěkne? Ztracená múzo, kde jsi? Těžce jsem si áchl. Myšlenka mozek vyděsí, že já jsem tě spláchl!
91
Bohouš Svoboda / vjerše Zrozen v Příbrami roku 1955. Bývalý elektrikář, mistr, referent výstavby, soukromý pekař, ředitel, manažer, gynekolog amatér, lesní ochotník, podbrdský slovní průvodce různých akcí, redaktor Obecnického zpravodaje, trempíř, milovník přírody a lidí, otec Jakuba a Hany, manžel Eviny a písemník a příležitostný “vjeršotepec” (označení neurážející opravdové básníky).
Zdeněk Hejkrlík
/ ilustrace
Zrozen téhož roku jako výše uvedený vjeršotepec, leč mnohem jižněji, až v Českých Budějovicích. Kdysi dispečer ve výrobě tužek, pak prodejce olova ve velkém, potom chvilku řezbář. Pak až do dneška novinář nejprve píšící a potom i mluvící na vlnách Českého rozhlasu. Skaut a tramp, kytarový a banjový brnkálek, milovník všeho krásného včetně vlastní ženy Jany a potomků, příležitostný kreslíř pošetilých obrázků určených spíš k rozjuchání nežli ku všeobecnému povznesení ducha. Ilustrace v této knížce někdy vycházejí z básní samotných, leč někdy se vymkly a začaly žít vlastním životem. 92
93
