VINOHRADSKÝMI ALEJEMI ZA NEVŠEDNÍ KRÁSOU VINOHRADSKÝCH DOMŮ A CHODNÍKŮ Trasa této naučné stezky začíná v dolním rohu náměstí Míru na křižovatce s Rumunskou ulicí. Odtud se podíváme na náš dnešní první ozdobný architektonický prvek, fronton. Najdeme ho nad okny v prvním patře rohového domu s lékárnou. Fronton je dekorativní prvek, se kterým se setkáme nad okny a portály domů v této části Vinohrad v hojné míře. Fronton může být trojúhelníkový nebo obloukový (zvaný také segmentový) nebo se může vyskytovat ve variantách těchto dvou základních tvarů jako fronton přerušený, roztržený, neúplný, prolomený s bustou a podobně. Ze stejného místa se ještě podíváme na první z vinohradských alejí, kterými budeme při dnešní vycházce procházet. Tvoří ji lípy, akáty a javory a místní obyvatelé si tohoto stromořadí cení tak, že ho přihlásili do ankety Alej roku pro rok 2014.
2
1 Foto 1: Belgická238/37 - Frontony nad okny v prvním patře Foto 2: Příklad obloukového frontonu Foto 3: Belgická 198/34 a 130/35 – Prolomený obloukový fronton s bustou
3
Opustíme náměstí Míru, přejdeme po přechodu se semaforem a zamíříme do ulice Belgická. Tato ulice se až do roku 1880 neoficiálně nazývala Růžová, někdy též Růžové stromořadí. Proč? Předtím, než tu byly postaveny první domy, rozkládaly se zde tzv. Růžové aleje, promenády vroubené růžovými keři. Ty byly součástí rozlehlé plochy, která je na starých plánech Prahy uvedena jako Wimmersche Anlagen, tj. Wimmerovy sady. Patřily k nim louky, topolové nebo kaštanové aleje, promenády, ale i ovocné stromy. Z terénních teras se návštěvníci sadů mohli kochat výhledy na Prahu, která byla tehdy ještě obehnána hradbami. Plukovník Jakub Wimmer (1754 – 1822) si takové úpravy v prostoru dnešních Vinohrad mohl dovolit. Zbohatl na dodávkách při výstavbě pevnosti Terezín a vlastnil rozsáhlý majetek. Byl známý jako mecenáš, podporoval umění a charitu. Ovlivnil mimo jiné vzhled Vršovic, Nuslí, Letné. Pro oblast Vinohrad je důležité, že nechal osázet zpustošené a nehostinné území za branami Nového Města pražského, které bylo do té doby nazýváno Sahara, aby zde vznikly zcela jedinečné sady. Dnes už po nich bohužel nenajdeme ani stopy. Wimmerovy sady postupně pustly, až zcela zanikly a později byly na jejich místě postaveny činžovní domy. Ačkoliv… zapojíme-li fantasii, můžeme na některých domech stojících v místech bývalých Růžových alejí růže najít! Jedná se o architektonický prvek zvaný rozeta, česky růžice. Je to jeden z nejstarších rostlinných motivů v architektuře, složený ze stylizovaných lístků, které jsou složené do středu. Rozeta nemusí představovat vždy jen široce rozkvetlou růži, ale i květ kopretiny, slunečnice a podobně.
Foto 4: Belgická 610/27 –feston s květy růží na vjezdových dveřích Foto 5: Belgická 196/38 – detail rozety Foto 6: Belgická 25/33 - Detail rozet na mříži vstupních dveří Foto 7: Francouzská 808/19 rozeta pod okny v přízemí na soudní budově
4
5
6
7
Dnešní Belgická ulice patří mezi jednu z prvních ulic, které na Královských Vinohradech vznikly. Podle čeho se nejstarší vinohradské domy poznají? Spočítejte podlaží. Původně se domy stavěly jen třípodlažní. Zastavíme se u domu s orientačním číslem 35 (čp. 446). Nad vchodem do tohoto domu se podíváme na další dekorativní prvek, na který se dnes zaměříme. Vidíte pásový ornament složený z pravidelně se opakujících kvádříků nebo kostek (tzv. zubů)? To je zubořez. Uvidíme ho na mnoha vinohradských domech. Zubořez často doprovází jako zdobný prvek fronton.
8 Foto 8,9: Zubořez
9
V pracovní dny lze také průchodem projít na překvapivě tichý dvůr tohoto pavlačového domu. V průchodu objevíte krásnou dřevěnou špalíkovou dlažbu. Tyto špalíky vydrží desetiletí bez jakékoliv opravy a mají tu výhodu, že v létě nesálají nahromaděným teplem a v zimě nestudí. Dřevo tlumí hluk, a navíc když prší nebo sněží, nevznikají na něm kaluže.
11 10
Foto 10: Belgická 446/35 – Průjezd Foto 11: Detail špalíkové dlažby
U sousedního domu s číslem orientačním 33 (čp. 25) je pěkně vidět, že původně byl daleko nižší, měl jen dvě patra a že na něj později byla další dvě patra přistavěna. Na vstupních dveřích do domu objevíme rozety. Pokračujeme v chůzi Belgickou ulicí, všímáme si zubořezů, různých variant frontonů a rozet. Krásný příklad řady prolomených frontonů, které ozdobily busty šarmantních dam, najdeme na protější straně ulice na domech s čísly orientačními 34 a 32. Mineme Střední odborné učiliště obchodní, které sídlí v jedné z nejstarších vinohradských školních budov, což poznáme podle toho, že pro ni bylo rezervováno číslo popisné 250. U křižovatky s Uruguayskou ulicí přejdeme po přechodu na druhou stranu a pokračujeme stále rovně Belgickou ulicí. Zastavíme se u domu s číslem orientačním 22 (čp. 374). Vstupní dveře jsou zdobeny frontonem se zubořezem. Nad dveřmi je šestice výstavních rozet. Navíc tu najdeme ještě perlovec. Perlovec je pásový ornament, který se podobá šňůře navlečených perel. Někdy bývají perly prostřídány dalšími detaily, například úzkými čočkovitými mezičlánky.
13
12
Foto 12: Belgická 374/22 – vstupní dveře do domu Foto 13: Detail perlovce
Nyní si začneme všímat chodníkové mozaiky. Mozaika obecně je plošná výzdoba sestavená z drobných kostek. Mozaiková dlažba z drobných kostiček se v Praze začala používat po roce 1850 a až do roku 1929 se dlažební kostičky vyráběly ručně. Skládaly se do často opakovaných vzorů, pro které se ustálily i názvy. My se zaměříme na vzory mozaikové dlažby tvořené na základě pravého úhlu. Před domem s číslem orientačním 14 (čp. 132) se nachází vzor zvaný sedmdesátka. Proč zrovna sedmdesátka? Hrana vzoru měřila 70 centimetrů. Popojdeme pár metrů k sousednímu domu (čp. 318/12). Pokud se do středu vzoru sedmdesátka vloží čtverec, kterému se říká dáma, vznikne sedmdesátka s dámou.
14 Foto 14: Detail sedmdesátky Foto 15: Detail sedmdesátky s dámou
15
Na druhé straně ulice do dálky září žlutě natřená pumpa. Z takových pump se kdysi brala pitná voda, protože původně z vodovodu tekla užitková voda. V době, kdy vznikla souvislá zástavba Belgické ulice, neexistovala auta a většinu dopravy obstarávali koně, které mohl kočí u pumpy napojit. Na konci Belgické ulice si všimneme ještě Růžového domu (čp.138/3) a to nejen proto, že má růžovou fasádu. Došli jsme do ulice Jana Masaryka. Proti ústí Belgické můžeme nahlédnout přes mřížový plot k dětskému domovu, který stojí v místech, kde se kdysi rozkládala vinice s usedlostí Orlovka. Po jistou dobu byl jejím držitelem také Jakub Wimmer. Stáří Orlovky (někdy zvané také Orlová či Vorlová) dokládá nízké číslo popisné 64. Orlovka patřila mezi 69 stavení, která byla uváděna na Viničných Horách (tedy na území pozdějších Královských Vinohrad a Žižkova) již v roce 1843. Foto 16: Detail pumpy Foto 17: Tabulky s číslem popisným a orientačním u bývalé usedlosti Orlovka
16
17
Všimněte si, že na této straně ulice Jana Masaryka je chodník vydlážděn dalším vzorem chodníkové mozaiky. Pojmenovat ho bude tentokrát hračka. Pravidelně se střídající čtverce v bílé a černé barvě připomínají šachovnici. Vzoru se říká buď šachovnice, nebo také dáma. Foto 18: Vzor chodníkové mozaiky zvaný šachovnice nebo dáma
18
Vydáme se teď po šachovnici do mírného kopečku. Ulice Jana Masaryka byla zastavěna po roce 1875 a její první název (1875 – 1884) zněl Wimmerova, protože až sem kdysi zasahovaly již zmíněné Wimmerovy sady. V ulici Jana Masaryka najdeme další z vinohradských školních budov. Ve škole postavené v roce 1885 jako třetí v pořadí na Královských Vinohradech dnes sídlí ZŠ Jana Masaryka. Už po deseti letech, v roce 1895 byla budova zvýšena o třetí patro. Je to náhoda, že její růžovou fasádu zdobí záplava rozet a rozetek? A je náhoda, že má číslo popisné pěkně zaokrouhlené: 400? Nikoliv, zaokrouhlená čísla popisná si obec nechávala pro významné budovy. Naproti ZŠ Jana Masaryka se hluboko v zahradě nachází vila Osvěta, kde žila v letech 1886 – 1889 rodina našeho prvního presidenta T. G. Masaryka. Napravo od vstupní brány do vily visí pamětní deska, která toto období připomíná. Nalevo od vstupní brány naleznete bustu Jana Masaryka (1885 – 1948) a jeho heslo: Pravda vítězí, ale dá to fušku.
19
20
Foto 19: Vstupní brána do vily Osvěta Foto 20: Detail busty Jana Masaryka Foto 21: Pamětní deska připomínající pobyt T. G. Masaryka na Královských Vinohradech
21
O kousek výš stojí na druhé straně ulice majestátní budova s bohatě zdobenou fasádou (čp.360/25). Kdo se pozorně dívá, najde na ní řadu obličejíků roztomilých malých dětí s pěkně buclatými tvářičkami. Není divu: hledíme na první samostatnou budovu mateřské školy nejen na Vinohradech, ale i v celé Praze, která byla otevřena v roce 1887. Pokud to víme, je nad slunce jasné, proč je na ní tolik tváří spokojených dětiček. Dnes v budově sídlí soukromá ZŠ Integrál.
22
23
24
Foto 22, 23, 24: Maskarony v podobě dětských tváří upomínají na prvotní účel této budovy Foto 25: Prolomený fronton s bustou nad vstupem do reprezentativní budovy vinohradské mateřské školy v ulici Jana Masaryka čp.360/25
25
Pokračujeme ulicí Jana Masaryka vzhůru po chodníku se šachovnicí. Na křižovatce ulic Jana Masaryka a Varšavské si uděláme malou odbočku. Opustíme šachovnici a vyměníme ji za asfalt. Vydáme se doleva Varšavskou ulicí až k nárožnímu domu na rohu se Záhřebskou. Cestou se můžeme zastavit u šedého domu s číslem popisným 245. Pod okny v přízemí objevíme pěkné konzolky zdobené perlovcem a mezi nimi dva festony vedle sebe. Feston je vodorovný závěs z listů, květů či plodů, často svázaných stuhou, nebo stuhami zakončený. Uplatňuje se buď samostatně, nebo bývá opakován v celých řetězcích – v takovém případě se jedná o girlandu. Na začátku trasy jsme v Belgické ulici viděli feston s rozvitými růžemi namísto zakončující stuhy. Termín feston je odvozen z latinského slova festum, což znamená slavnost.
26
Foto 26: Varšavská 245/21 – Pod oknem zdobeným zubořezem se pěkně vyjímají dvě volutové konzoly zdobené dvojicí perlovců. Tento nenápadný dům souvisí s počátky školní výuky na Královských Vinohradech. Ještě předtím, než byla postavena první školní budova na náměstí Míru, učilo se v provizorních třídách umístěných v různých objektech. Do těchto míst, do domu Na Heřmance, se chodily v roce 1874 učit vinohradské dívky. Tehdy ale dům vypadal jinak. Později byl přestavěn, i když název Na Heřmance si zachoval.
Pokračujeme v chůzi až na malé osmiúhelníkové náměstíčko. Před zkoseným rohem nárožního domu čp. 577/33 na křižovatce ulic Záhřebská a Varšavská se dochoval nádherný vzor chodníkové mozaiky zvaný hvězdy a kříže. Dříve byl tento složitý vzor v ulicích Vinohrad velmi obvyklý. Protože v ulici Záhřebská směrem k fontánce je chodník nově vydlážděný stejným vzorem, můžeme zde velmi dobře porovnat staré a nové. Na první pohled je patrný rozdíl v barevnosti. Nové chodníky jsou z bílého a šedého slezského mramoru, zatímco pás původního chodníku, který se zde zachoval, je z růžového a šedého sliveneckého mramoru. Tento mramor se těžil v lomu ve Slivenci na území dnešní Prahy 5. Dalším rozdílem je velikost kostek. Nový chodník je vydlážděný strojově řezanými dlažebními kostkami, které jsou sice jedna jako druhá, ale neumožňují poskládat jemné detaily. Pokud si zevrubně prohlédneme starý chodník, zjistíme, že jednotlivé kostky se od sebe liší tvarem i velikostí. Dlaždič je musel do vzoru umně poskládat tak, aby do sebe co nejlépe zapadly. Všimněte si třeba toho, jak na sebe navazují jednotlivé kříže, v jak ladných křivkách se protínají pásy
vroubící ramena křížů. Není to malé umělecké dílo? Třetím rozdílem je výplň ve hvězdách. Na starém chodníku jsou uprostřed hvězd roztomilé malé kytičky, které připomínají čtyřlístky. Ze strojově řezaných kostek se takové půvabné čtyřlístky nedají složit.
27
28
29
30
Foto 27: Zkosené nároží domu 577/33, před kterým se nachází původní chodníková mozaika se vzorem hvězdy a kříže Foto 28: Detail vzoru hvězdy a kříže Foto 29: Detail středového čtyřlístku Foto 30: Nově položený chodník se vzorem hvězdy a kříže
Vrátíme se zpět do ulice Jana Masaryka. Na chodníku najdeme další vzor chodníkové mozaiky, tzv. rámy, které nás budou provázet až na konec ulice. Dojdeme až na Francouzskou, kde přejdeme po přechodu přes tramvajové koleje a hned poté po dalším přechodu na pravou stranu Budečské. Zahneme do první ulice vpravo – Lužické.
31
32
Foto 31: Chodníková mozaika se vzorem zvaným rámy Foto 32: Jana Masaryka 241/47 – dům U Metelků s rozmanitými variantami rozet nad vchodem
Lužická ulice je pojmenována podle historického území, které se dnes nachází v Německu, ale od 14. století do roku 1634 bylo součástí Českého království. V Lužické ulici se nachází jedno z nejkrásnějších vinohradských stromořadí. Tvoří ho břestovec západní (Celtis occidentalis). Od jara do podzimu se tu koruny osmdesáti břestovců proplétají v dlouhý zelený tunel, kterým však dobře prosvítá světlo, takže ulice není tmavá. Břestovec západní pochází ze Severní Ameriky. Jeho listy jsou 5 – 12 cm dlouhé, zašpičatělé a mají pilovitý okraj. Všimněte si také borky. Má šedou barvu a je nápadně rozbrázděná. Koncem května můžeme na břestovci objevit drobné květy a na podzim zralé plody, což jsou drobné peckovice kulovitého tvaru jednotlivě vyrůstající na dlouhých stopkách. Plody jsou jedlé i pro člověka, ačkoliv se nedají velikostí ani chutí srovnat například s třešněmi. Plody objevíte i poté, co opadají listy, protože během zimy slouží jako potrava pro ptáky. Před opadáním se listy zbarvují do žluta a tehdy se celá Lužická rozzáří zlatým hávem. Všimněte si, že na některých břestovcích jsou dlouhé k zemi splývající větve. Ty se dříve používaly na výrobu bičů. Břestovec objevíme na mnoha dalších místech v Praze 2 (například na Karlově náměstí nebo v sadech Svatopluka Čecha), protože dobře snáší znečištěné ovzduší. O oblíbenosti tohoto stromořadí svědčí i to, že bylo v roce 2011 nominováno do ankety Alej roku.
33
34 Foto 33: Alej břestovce západního v Lužické ulici Foto 34, 35: Detail listu a borky
35
Před koncem Lužické si uděláme malou odbočku do Chodské ulice. Zahneme zde doprava, abychom se u domu čp.1181/7 pozdravili s atlanty. Atlas je obří postava vzpírající břemeno nebo stavební podpora ve tvaru mužské postavy užívaná při portálech, pod balkóny a podobně. Atlanti jsou siláci a svýma svalnatýma rukama vždy nesou nějakou tíhu. Předobrazem všech atlantů byl řecký hrdina Atlas, na věky podpírající na svých bedrech nebeskou klenbu.
36
Foto 36: Jeden z vinohradských atlantů
Vrátíme se do Lužické a dojdeme až na konec ulice. Přejdeme po přechodu a zastavíme se na začátku Kladské ulice. Kladská je nazvána podle Kladska, bývalého hrabství, které bylo od 14. století až do 40. let 18. století součástí Českého království. Po válkách prusko-rakouských bylo Kladsko připojeno k Prusku a dnes je to vojvodství v Polsku. Název této ulice se nikdy neměnil, ani za 2. světové války, kdy se například sousední Lužická ulice jmenovala Rankova podle významného německého dějepisce, ulice Francouzská nesla jméno německého politika Otto von Bismarcka, tj. Bismarckova a ulice Jana Masaryka byla tehdy Poznaňská. Ulice Kladská se takto jmenuje bez přerušení již od svého vyprojektování v roce 1896. Zastavte se před kterýmkoli z domů na začátku Kladské ulice (1462/3, 1489/5 a 1448/7) a podívejte se na chodník. Z kostek z růžového a šedého sliveneckého mramoru je zde složena mozaika zvaná rámy s draky.
38
37
Foto 37: Chodníková mozaika se vzorem rámy s draky položená na koso Foto 38: Detail rámu s drakem
Abyste si vzor zapamatovali, zapojte fantasii. Vidíte spíš draka, kterého pouštějí děti na podzim a my se na něj díváme zezdola? Anebo vidíte draka, na kterého se díváme ze shora, a který chce sežrat princeznu a má tři hlavy a ocas?
Posledním vzorem, jehož krásný příklad dnes uvidíme, je varianta tzv. sedmdesátky s dámou, kterou už známe. Navazuje na rámy s draky v prvním úseku Kladské ulice. Vidíme zde opět původní provedení ze sliveneckého mramoru. Zajímavostí jsou obrácené barvy – středová dáma je světlá, její okolí tmavé. Vidíme zde, jak by sedmdesátka s dámou měla správně vypadat. Střední čtverec zvaný dáma by měl být vždy o něco větší než ostatní části vzoru, které jsou tvořeny ze čtyř řad kostek vedle sebe. Tyto středové dámy jsou složeny minimálně z pěti řad.
39
Foto 39: Zajímavá varianta vzoru sedmdesátka s dámou, jedná se o tzv. negativní provedení
Sedmdesátka s dámou nás dovede ještě na roh Moravské ulice a pak zmizí pod asfaltovým přelivem. Pokračujeme ulicí Kladskou až ke světelné křižovatce, odkud můžeme dojít po Korunní třídě zpět na náměstí Míru anebo nasednout na tramvaj ve stanici Vinohradská vodárna.
Trasa byla zpracována ke dni 10. 10. 2014. Výběr a popis trasy: Petra Martínková Foto: Petra Martínková a mAtouš
Použitá literatura: LAŠŤOVKA, Marek - LEDVINKA, Václav a kol.: Pražský uličník (Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství), 1. díl, nakladatelství Libri, Praha 1997 LAŠŤOVKA, Marek - LEDVINKA, Václav a kol.: Pražský uličník (Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství), 2. díl, nakladatelství Libri, Praha 1998 MATYÁŠOVÁ, Eva: Abeceda evropské architektury. Útvar rozvoje hlavního města Prahy, Praha 2011 POLÁK, Milan - SLAVÍKOVÁ, Jitka: Město Královské Vinohrady. MILPO MEDIA s.r.o., Praha 2009 ŠPAČEK, Ladislav: Dlažby, chodníky a jiné součásti veřejného interiéru (přednáška pro Klub za starou Prahu pronesená dne 19. 10. 2009 v Juditině věži) ŠPAČEK, Ladislav: Mozaiková dlažba a pražské chodníky (Příloha Věstníku Za starou Prahu č.2/2009) Universum. Všeobecná encyklopedie.
Mapa trasy:
Zdroj: Mapy.cz
