The Societis of Czech and Slovak Pathologists, in co-operation with Czech and Slovak Section of the International Academy of Pathology Institute of Pathology, Faculty of Medicine, Palack˘ University & Faculty Hospital, Olomouc Department of Pathology, Silesian State Hospital, Opava
VIII. Congress of Czech and Slovak Pathologists with International Participation Hradec nad Moravicí, September 25th-27th, 2001
The main topic: Interpretation of Immunohistochemical Examinations in Pathology
PREFACE
This Congress is organized at a time in which the focus is on new technologies and the use and implementation of new developments in pathology, such as DNA microarrays, comparative genomic hybridization, confocal microscopy, laser microdissection, computer image analysis, etc. are increasing. Immunohistochemical techniques have become essential for up-to-date diagnostic pathology and are used widely in daily practice. The main Congress topics reflect this trend and include both the diagnostic and prognostic/predictive significance of these examinations with respect to the possible role of the pathologist as an active participant in the formation of individualised therapy for patients with neoplastic, genetic-related, and/or infectious diseases. We hope that this Congress will make it possible to build bridges between classical morphologically oriented pathology and new diagnostic tools and technologies.
Zdeněk Kolář, M.D., Ph.D. Professor of Pathology
ACKNOWLEDGEMENTS We are very gratefull to MEGA BOOKS INTERNATIONAL, Praha and BAMED, spol. s r.o., âeské Budûjovice for the financial support in the publication of the Conference Proceedings
25
CONTENT
Babjaková ª., Havierová Z., BöŒr A.: A CASE OF SUDDEN DEATH IN A TWO YEARS OLD INFANT WITH METABOLIC DEFECT OF B-OXIDATION OF FATTY ACIDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 (E6) BöŒr A., Jurkoviã I., Dudriková K.: RARE OCCURENCE OF THE MULTIPLE PRIMARY CANCERS (NEOPLASMS) OF KIDNEYS AND COLORECTUM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 (G1) Bouchal J., Maìarová J., Hlobilková A., Koláfi Z.: 17-ESTRADIOL INCREASES LEVELS OF p21WAF1/CIP1 AND TELOMERASE ACTIVITY IN PROSTATE CANCER CELL LINE LNCAP . . . . . . . 29 (F11) Brychtová S., Tich˘ M., Tichá V., Falt˘nek L, Tich˘ T.: EXTRANODAL PERIPHERAL T-CELL LYMPHOMA – CASE REPORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 (E2) Danihel ª., Babál P., Gomolãák P., Janík P., Korbeº M., Vojta‰‰ák J.: IDENTIFICATION OF PROLIFERATING ACTIVITY MARKERS AND APOPTOTIC MARKERS IN TROPHOBLASTIC CELLS UNDER FYSIOLOGIC AND PATHOLOGIC CONDITIONS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 (E2) Danihel ª., Haenel S., Birner P., Breitenecker G., Korbeº M.: PRIMARY CHORIOCARCINOMA OF THE PLACENTA - A RARE FORM OF GESTATIONAL TROPHOBLASTIC DISEASE . . . . . . . . . . . . . 30 (D2) Du‰ková J., Babjuk M.: QUANTIFICATION OF IMMUNOPOSITIVITY BY IMAGE ANALYSIS SYSTEM LUCIA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (B8) Dvofiáãková J., ·tûrba J., Dombrovská L., Nedbálek A., Martínek A.: PROSTATE CANCER: ANALYSIS OF PROLIFERATIVE ACTIVITY OF PROSTATE CANCER CELLS IN RELATION TO SOME PROGNOSTIC FACTORS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (G2) Ehrmann jr. J., Vavru‰ová N., Collan Y., Koláfi Z.: CHANGES OF EXPRESSION OF „ORPHAN“ RECEPTOR PPAR IN BREAST CARCINOMA: IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (C5) Fakan F., Boudová L.: FOLLICULAR DENDRITIC CELLS IN B-CELL SMALL LYMPHOCYTIC LYMPHOMA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (B2) Flodr P., Tich˘ T., ·karda J., Hlobilková A., Lísová S., Vavru‰ová N.: UNUSUAL CASE REPORT OF METASTASING GLIOSARCOMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 (E8) Galbav˘ ·., Lukáã L’., Porubsk˘ J., âerná M., KmeÈová J., Labuda M., Jakubovsk˘ J.: COLLAGEN IV AND FIBRONECTIN IN EPITHELIAL TUMOURS OF LARGE BOWEL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 (B5) Gomolãák P., Janík P., Dani‰ D.: TISSUE PROCESSING BEFORE IMMUNOHISTOCHEMICAL EXAMINATION . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 (G3) Hadravská ·., Chlumská A.: HISTOLOGY OF FETAL GASTROINTESTINAL JUNCTION . . . . . . . . . . . . . . 33 (G4) Hermanová M., LukበZ., Kroupová I., Fajkusová L., Luká‰ová E.: DIAGNOSTICS OF DUCHENN’S AND BECKER’S MUSCLE DYSTROPHY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 (F2) Hes O., Michal M., Hora M., Hovorková E., Mikulá‰tík J.: METANEPHRIC ADENOMA – DESCRIPTION OF 5 CASES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 (D6) Hlobilková A., Guldberg P., Thulberg M., Pimrová E., Hru‰ková P., ¤iháková P., Zeuten J., Bártek J.: IMPACT OF TUMOR SUPPRESSOR GENE PTEN ON CELL CYCLE AND APOPTOSIS IN TUMOR CELL LINES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 (F9) Horáãek J., Hofiava V., Vrátn˘ M.: CONTRIBUTION TO DIAGNOSTICS OF GRANULOMATOUS LESIONS OF LUNG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 (E1) Hu‰ek K.: HISTOPATHOLOGIC SPECTRUM IN RENAL BIOPSIES FROM PATIENTS WITH MULTISYSTEMIC DISEASES. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 (G5)
26
Jurkoviã I., Friedmann I., BöŒr A., Benick˘ M.: CALCIUM OXALATE GRANULOMA OF THE NOSE. . . . . 35 (G6) Kalousek D. K.: COMPARATIVE GENOMIC HYBRIDIZATION IN STUDIES OF SPONTANEOUS ABORTIONS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 (AI/1) Kerekes Z., Svojanovská Z., Svojanovsk˘ P.: CYTOPATHOLOGY OF ENDOMETRIUM . . . . . . . . . . . . . . . . 35 (D3) Koãan P., Jurkoviã I., BöŒr A., Dudriková K., Krajcár R., Kromydaki E., Benick˘ M.: AN IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY OF 18 CASES OF LENTIGO MALIGNA MELANOMA . . . . . . . 36 (B7) Kodet R., Mrhalová M., Campr V., Soukup J., Krsková L., Stejskalová E.: B-CELL LARGE LYMPHOMA – ANALYSIS OF TRANSLOCATION t(14;18) AND BREAKS ON 14q32 (IGH) AND 3q27 (Bcl-6) BY FLUORESCENCE IN SITU HYBRIDIZATION . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 (F3) Kodetová D., Chadimová M., Pafko P., Lischke R., ·imonek J.: BIOPSY AND NECROPSY DIFFICULTY IN TRANSPLANTATION OF LUNG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 (E3) Koìousek R., Bedrník P., âerník P., Kube‰ O.: THE CATHEPSIN-D EXPRESSION IN THE CYTOINVASIVE STAGES OF COCCIDIA IN INTESTINAL MUCOSA OF CHICKENS, AND THE RELEVANCE OF THIS PROTEINASE FOR INTRACELLULAR PENETRATION AND SPREADING OF COCCIDIA IN HOST TISSUES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 (C1) Koláfi Z., Hajdúch M., Murray P. G.: EXPRESSION OF c-erbB-2 IN PRIMARY NODE NEGATIVE BREAST CANCERS DOES NOT CORRELATE WITH STANDARD PROGNOSTIC MARKERS . . . . . . . . . 37 (C4) Krsková L., Hilská I., Vefimifiovská I., Kodet R.: MOLECULAR GENETIC ANALYSIS OF SYN-SSX TRANSCRIPTS IN SYNOVIAL SARCOMAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 (F4) Kuãerová L.: INFLUENCE OF HORMONES ON HISTOLOGICAL STRUCTURE OF ENDOMETRIUM . . . 38 (D4) Lauko ª.: MALIGNANT MELANOMA IN THE 10 YEARS MATERIAL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 (G7) Lísová S., Kutrová E., Ehrmann jr. J., Kolek A., ¤iháková P., Koláfi Z.: ROLE OF APOPTOTIC MECHANISMS ON DEVELOPMENT OF MORPHOLOGICAL CHANGES DURING COELIAC DISEASE. . . . . . . . . . . . . . 38 (C7) LukበZ.: THE NECESSITY OF IMMUNOPHENOTYPE AND GENOTYPE CORRELATION FOR MUSCLE DYSTROPHY DIAGNOSTICS. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 (F1) Maãák J., Muken‰nábl P., Kawano N., Du‰ková M., Vácha P., Bobot L.: INTRAABDOMINAL DESMOPLASTIC SMALL ROUND-CELL TUMOR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 (D1) Maìarová J., Hlobilková A., Bouchal J., Koláfi Z.: THE EFFECT OF SYNTHETIC CDK INHIBITORS AND HORMONAL ANATAGONIST BICALUTAMIDE ON PROTEIN EXPRESSION IN PROSTATE CANCER CELL LINES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 (F8) Manìáková P., Campr V., Kodet R.: THE FIRST EXPERIENCE WITH FLOW CYTOMETRY ANALYSIS IN DIAGNOSTICS OF B-CELL MALIGNANT LYMPHOMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 (F7) Matûj R.: OPENING OF NATIONAL SURVEILLANCE LABORATORY OF HUMAN TSE . . . . . . . . . . . . . . 40 (F5) Mrhalová M., Kodet R., Neradová M., Strnad P.: INVASIVE DUCTAL CARCINOMA OF MAMMARY GLAND – EXAMINATION OF c-erbB-2, CCD1, TP53 GENES AND THE 20q13 REGION BY FISH METHOD IN COMPARISON WITH EXPRESSION OF PROTEINS erbB-2, CYCLIN D1 AND p53 (IHC); CLINICAL SIGNIFICANCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 (C2) Muken‰nabl P.: THE RARE LUNG HAMARTOMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 (E2) Murray P. G., Glavina-Durdov M., Flavell K. J., Jakic-Razumovic J., Capkun V. , Flavell J. R.: EPSTEIN-BARR VIRUS AND HODGKIN’S DISEASE: CLINICAL IMPLICATIONS . . . . . . . . . . . . . . . . 41 (AII/4) Negrini R.: HELICOBACTER PYLORI, INFECTION, AUTOIMMUNITY AND GASTRIC DISEASE . . . . 41 (AII/4)
27
Palas J., Kozelská E., Plaãek V.: PROFESSOR A. MATERNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (G8) Plank L., Szépe P., Adamkov M.: IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS OF SMALL CELL B-NHL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (AI/2) Pov˘‰il C.: INTERPRETATION AND DIAGNOSTIC VALIDITY OF ACTIN MARKERS POSITIVITY IN TUMOURS AND NON-TUMOURS CARTILAGINOUS CELLS OF BONE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (B4) Pov˘‰il C., Dundr P., Sotorník I.: HISTOMORPHOMETRIC FINDINGS IN BONE TISSUE IN PATIENTS AFTER TREATMENT OF POSTSTEROID-OSTEOPOROSIS BY BISPHOSPHONATE. . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (G9) Pov˘‰il C., Pov˘‰ilová V.: DETERMINATION OF APOPTOSIS BY USING OF MONOCLONAL M30 ANTIBODY IN FOETAL INTESTINE WITH MECONIUM BODIES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 (B6) Prokopová P., Kalvach Z.: BONE AND MUSCLE CHANGES IN ELDERLY PATIENTS WITH FRACTURE OF FEMORAL BONE CERVIX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (G10) Pfiádka M., Horáãek J.: THE RARE MESENCHYMAL TUMOUR OF SKIN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (G11) Rydlová M., Pfiádka M.: DETECTION OF LYMPHATIC NODI IN TISSUES SURROUNDING COLORECTAL CANCER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (G12) Skálová A., Kuãerová V., Szépe P., Plank L., Stárek I.: SALIVARY DUCT CARCINOMA – A HIGHLY AGGRESSIVE SALIVARY GLAND TUMOUR WITH OVEREXPRESSION OF ONCOPROTEIN HER-2/NEU. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 (G13) Skálová A., Lo‰an F., Schejbalová E.: DETECTION OF HER-2/NEU ONCOPROTEIN OVEREXPRESSION IN INVASIVE BREAST CANCER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 (C3) Stanûk R., Palas J., Vágner P., Michal M., Muken‰nabl P.: LYMPHOMA OF PROSTATE – CASE REPORT . . 44 (D8) SyrÛãek M., Koláfiová L., Vymazal J., Dbal˘ V.: PARASITIC CYSTS OF BRAIN IMITATING TUMOR . . . . 45 (G14) Szépe P., Plank L., Adamkov M.: IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS OF ACUTE LEUKAEMIA . . . 45 (B3) ·karda J., Hajdúch M., Tich˘ T., Klein J., Bohanes T., ¤iháková P., Koláfi Z.: THE UTILISATION OF IMMUNOHISTOCHEMICAL METHODS IN DETECTION OF MULTIDRUG RESISTANCE IN NON-SMALL CELL LUNG CANCER PATIENTS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 (C8) Tichá V., Loveãková R., Tich˘ M.: FATAL COMPLICATION FOLLOWING PERCUTANEOUS TRANSLUMINAL CORONARY ANGIOPLASTY PROCEDURE: CASE REPORT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 (D7) Tich˘ M., Du‰ek J., Tichá V., Koláfi Z., Koìousek R., Jezdinská V., Du‰ková M., Kuãerová L., Maãák J., Tich˘ T.: LYMPHOPROLIFERATIVE DISEASES IN THE BONE MARROW EXAMINED BY INSTITUTE OF PATHOLOGY, FACULTY HOSPITAL, OLOMOUC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 (E4) Tich˘ T., ·karda J., Klein J., Bohanes T., ¤iháková P., Koláfi Z.: THE APPLICATION OF IMMUNOHISTOCHEMICAL METHODS FOR ESTIMATION OF METASTATIC POTENTIAL IN PATIENTS WITH NON-SMALL CELL CARCINOMA OF THE LUNG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 (C9) Vajner, L., Herget, J., Uhlík, J., Konrádová, V.: MMP-13 PRODUCTION BY RAT PULMONARY MAST CELLS IN PULMONARY HYPERTENSION . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 (G15) Vajtrová R., Kodet R.: c-kit ANTIBODY IN DIAGNOSTICS OF GASTROINTESTINAL STROMAL TUMOURS (GIST) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 (C6) Vanûãek T., Trubaã P., Boudová L.: METHODS OF DNA ISOLATION AND THEIR USING IN PATHOLOGY AND FORENSIC MEDICINE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 (F6) Vavru‰ová N., Ehrman jr. J., Koláfi Z.: THE EFFECT OF FIBRATE ON VIABILITY OF GLIAL CELL LINES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 (F10)
28
Vítková I., Krechler T., Pov˘‰il C.: MULTIPLE INFLAMMATORY FIBROID POLYPS OF GASTROINTESTINAL TRACT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 (G16) Waloschek T., Haferník J., Michal M.: FOLLICULAR DENDRITIC CELL SARCOMA OF SPLEEN . . . . . . 49 (G17) Zámeãník J., Vargová L., Jendelová P., Homola A., Tich˘ M., Bene‰ V., Kodet R., Syková E.: DIFFUSE PARAMETERS OF EXTRACELLULAR SPACE IN GLIAL BRAIN TUMOURS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 (E7) Zemanová I., Pov˘‰il C., Doleãková V.: EPITHELIOID LIPOMATOSE ANGIOMYOFIBROBLASTOMA OF VULVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 (D5)
29
PRÍPAD NÁHLEHO ÚMRTIA DVOJROČNÉHO DIEŤAŤA PRI METABOLICKOM DEFEKTE β-OXIDÁCIE MASTNÝCH KYSELÍN
17-ESTRADIOL ZVYŠUJE HLADINU p21WAF1/CIP1 A AKTIVITU TELOMERÁZY V PROSTATICKÉ BUNĚČNÉ LINII LNCaP
A CASE OF SUDDEN DEATH IN A TWO YEARS OLD INFANT WITH METABOLIC DEFECT OF β-OXIDATION OF FATTY ACIDS
17β-ESTRADIOL INCREASES LEVELS OF p21WAF1/CIP1 AND TELOMERASE ACTIVITY IN PROSTATE CANCER CELL LINE LNCaP
Babjaková Ľ., Havierová Z., Böőr A.
Bouchal J., Maďarová J., Hlobilková A., Kolář Z.
Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P. J. Šafárika a Fakultnej nemocnice L. Pasteura, Rastislavova 43, Košice, Slovenská republika
Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP, Hněvotínská 3, Olomouc
Kľúčové slová: náhle úmrtie, porucha oxidácie mastných kyselín, steatóza parenchýmových orgánov Keywords: Sudden death, Defect of fatty acids oxidation, Steatosis of parenchymal organs
Klíčová slova: rakovina prostaty, LNCaP, telomeráza, 17β-estradiol, bicalutamid, p21Waf1/Cip1 Keywords: prostate cancer, LNCaP, telomerase, 17β-estradiol, bicalutamide, p21Waf1/Cip1
Ide o kazuistiku nekroptického prípadu dvojročného dieťaťa, u ktorého pri náhlom úmrtí v popredí morfologického nálezu boli prítomné prejavy steatózy parenchýmových orgánov (pečeň, oblička, myokard), pričom v pečeni aj obraz rozvíjajúcej sa fibrózy. V zhode s literárnymi údajmi a výsledkami biochemického vyšetrenia išlo o súčasť zmien v rámci metabolickej poruchy typu defektu β-oxidácie mastných kyselín. Jednalo sa o počas života nerozpoznané ochorenie, pričom náhle úmrtie bolo spojené s vyznačenými prejavmi šoku kardiálneho typu. Pri pitve sa navyše tiež zistili dve vzácne združené vrodené malformácie typu anomálie trikuspidálnej chlopne a segmentálnej hypoplázie svaloviny hrubého čreva. Aj na základe nášho prípadu sa ukazuje potreba v rámci diferenciálnej diagnostiky náhlych úmrtí v detskom veku neopomenúť aj možnosť výskytu oxidatívneho defektu mastných kyselín.
Úvod: Rakovina prostaty patří mezi nejčastější nádorová onemocnění a androgenní deprivace je jedinou efektivní systémovou terapií. Progrese k androgen-independentnímu nádoru je provázena posunem od endokrinní k parakrinní/autokrinní regulaci a zvýšenou buněčnou viabilitou. Vedle dihydrotestosteronu (DHT) je schopen vazby na androgenní breceptor a stimulace buněčné proliferace i 17β-estradiol (E2). Telomeráza je ribonukleoproteinový enzym zodpovědný za syntézu telomerických repeticí na koncích chromozomů. Telomery chrání chromozomy před DNA degradací, vzájemnými fúzemi, přestavbami a udržují strukturu jádra. Aktivace telomerázy v nádorových buňkách vede ke stabilizaci telomer a má zásadní význam při imortalizaci. Cílem této studie bylo zjistit, zda antiandrogen bicalutamid (BIC) a antiestrogen tamoxifen (TAM) ovlivňují aktivitu telomerázy a expresi vybraných proteinů.
PRÍPAD NEOBVYKLEJ NÁDOROVEJ MULTIPLICITY OBLIČIEK A KARCINÓMU HRUBÉHO ČREVA
Materiál a metody: Buněčná linie LNCaP, citlivá na androgeny, pěstovaná v RPMI médiu s 2,5% FBS zbaveném steroidů, byla vystavena působení BIC a TAM o různých koncentracích. IC50 byla stanovena pomocí MTT testu viability, založeném na metabolické konverzi tetrazoliové soli na nerozpustný formazan. Podobně byly určeny optimální koncentrace stimulující buněčnou viabilitu. Telomerázová aktivita byla analyzována protokolem TRAP s detekcí na polyakrylamidovém gelu. Exprese sledovaných proteinů byla stanovena pomocí Western blot analýzy.
RARE OCCURENCE OF THE MULTIPLE PRIMARY CANCERS (NEOPLASMS) OF KIDNEYS AND COLORECTUM Böőr A., Jurkovič I., Dudriková K. Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P.J.Šafárika a Fakultnej nemocnice L.Pasteura, Košice, Slovenská republika Kľúčové slová: Nádorová multiplicita, Karcinóm z buniek obličky, Onkocytóm obličky, Karcinoid obličky, Adenokarcinóm kolorekta Keywords: Multiple primary cancers, Renal cell carcinoma, Oncocytoma of the kidney, Carcinoid tumor of kidney, Colorectal adenocarcinoma Ide o raritný prípad nádorovej multiplicity v obličkách a neskôr aj s výskytom kolorektálneho adenokarcinómu. U 75 ročného pacienta bola vykonaná totálna resekcia pravej obličky a parciálna resekcia horného pólu ľavej obličky. V pravej obličke bol obraz unilaterálneho simultánneho výskytu väčšieho nádora typu chromofilného karcinómu z buniek obličky spolu s menším nádorovým uzlom typu onkocytómu. V resekovanej časti ľavej obličky sa vyskytol vcelku dobre ohraničený nádorový uzol veľkosti 2,5x2,3x1,1 cm, ktorého histologický, imunohistochemický a elektrónovomikroskopický nález je v plnej zhode s malým počtom doposiaľ publikovaných primárnych nádorov obličiek typu karcinoidu. Táto simultánna bilaterálna nádorová multiplicita obličiek bola ešte zvýraznená ďalším malignómom u tohto pacienta, ktorým bol kolorektálny adenokarcinóm, ktorý sa vyskytol v odstupe 14-tich mesiacov v sesilnom polypóznom adenóme s malým zastúpením vilóznej zložky.
Výsledky: Optimální koncentrace stimulující LNCaP byly 1nM pro DHT a 10nM pro E2. Průměrné stimulace, které byly stanoveny ze sedmi experimentů, byly 125% pro 1nM DHT a 150% pro 10nM E2. Nejsilnější stimulace byla pozorována při současném podání DHT a E2. IC50 byly stanoveny na 50µM pro BIC a 5µM pro TAM. BIC v buňkách indukoval regresivní změny (vakuolizace a fragmentace) a inhiboval telomerázu. BIC také lehce zvýšil hladinu inhibitoru cyklin dependentních kináz, p27Kip1, a výrazně snížil hladinu androgenního receptoru a PCNA (proliferating cell nuclear antigen). Regresivní změny indukované TAM nebyly spojeny s ovlivněním studovaných proteinů. V buňkách ovlivněných pouze E2 byl pozorován slabý nárůst telomerázové aktivity a výrazné zvýšení hladiny inhibitoru cyklin-dependentních kináz, p21Waf1/Cip1. Závěr: V buňkách stimulovaných 17β-estradiolem dochází k indukci exprese p21Waf1/Cip1 a zvýšení aktivity telomerázy. Inhibice telomerázy bicalutamidem je spojena s poklesem hladiny androgenního receptoru a PCNA. Práce byla podpořena granty MSM151100001 a NC/6200-3.
30
EXTRANODÁLNÍ PERIFERNÍ T LYMFOM – KAZUISTIKA EXTRANODAL PERIPHERAL T-CELL LYMPHOMA – CASE REPORT Brychtová S.1, Tichý M.1, Tichá V.1, Faltýnek L.2, Tichý T.1 1 Ústav patologie LF UP a FN Olomouc, Hněvotínská 3, Olomouc 2 III. interní klinika LF UP a FN Olomouc
Klíčová slova: T lymfom Keywords: T-cell lymphoma Úvod: Periferní T lymfomy tvoří 10–15 % NHL lymfomů. Z klinického hlediska jsou často agresivní, ve většině případů se projevují generalizovanou lymfadenopatií a hepatosplenomegalií. Extranodální postižení je méně časté a nejčastěji bývá postižen gastointestinální trakt a kůže. Pozorování: V našem případě se jedná se o raritní onemocnění 46-leté ženy s 5-timěsíční anamnézou febrilních stavů a dýchacích obtíží, která byla zpočátku léčena na pneumonitidu při v.s. viscerální toxokaroze. Postupně dochází k progresi renální insuficience, která je příčinou smrti s klinickou dg. systémového granulomatózního procesu nejasné etiologie. Při sekčním nálezu dominuje oboustranná nefromegalie s hmotností ledvin 550 a 560 g a velikosti dosahující 17 x 6 x 5 cm. Struktura ledvin je zcela setřelá mnohočetnými nodulárními infiltráty velikosti 1–2,5 cm v průměru, mezi nimiž je normální parenchym zachován jen v úzkých septech. Obdobné, méně početné infiltráty, jsou dále zastiženy disperzně v plicním parenchymu a zcela ojedinělé a drobné v játrech. Lymfatické uzliny a slezina postiženy nejsou. Histologické vyšetření prokazuje ložiskovitě nekrotizující infiltráty, lokalizované částečně perivazálně, složené z větších bb. s výraznou jadernou a buněčnou pleomorfií, hyperchromními jádry s hrubým chromatinem, místy laločnatými. V imunohistochemickém barvení jsou tyto buňky CD45RO+, fokálně CD30+, CD3–, CD56–, CD20–. Jejich proliferační aktivita (Ki-67) je vysoká. Poměrně frekventní je příměs histiocytů – CD 68+. Na základě těchto vyšetření je stanovena diagnóza periferního extranodálního T lymfomu, pravděpodobně vycházejícího z plic, se sekundárním postižením ledvin a jater.
IDENTIFIKÁCIA MARKEROV PROLIFERAČNEJ AKTIVITY A APOPTÓZY V BUNKÁCH TROFOBLASTU ZA FYZIOLOGICKÝCH A PATOLOGICKÝCH STAVOV IDENTIFICATION OF PROLIFERATING ACTIVITY MARKERS AND APOPTOTIC MARKERS IN TROPHOBLASTIC CELLS UNDER FYSIOLOGIC AND PATHOLOGIC CONDITIONS. Danihel Ľ.1, Babál P.1, Gomolčák P.2, Janík P.2, Korbeľ M.3, Vojtaššák J.4 1 Ústav patologickej anatomie LF UK, Bratislava 2 Ústav patológie FNsP akad. L. Dérera, Bratislava 3 I. gynekologicko-pôrodnícka klinika LF UK a FN, Bratislava 4 Ústav lekárskej biológie LF UK, Bratislava
Kľúčové slová: Trofoblast, apoptóza, markery proliferačnej aktivity Keywords: Trophoblast, apoptosis, markers of proliferating activity. Trofoblast pochádza z embryonálneho ektodermu a má preto aj väčšinu imunohistochemických charakteristík epitelovej bunky ako bolo referované na ostatných konferenciách. Choriové klky sú kryté cytotrofoblastom /CT/, ktorý má vysokú proliferačnú aktivitu v súlade s jeho germinatívnou úlohou. Imunohistochemické a morfologické charakteristiky buniek tro-
foblastu sa menia v závislosti od dĺžky trvania tehotnosti alebo formy gestačnej trofoblastovej choroby. Autori sledovali vo svojej práci proliferačnú aktivitu buniek trofoblastu. Použili pritom protilátky Ki-67, p53, PCNA a markery apoptózy bcl-2 a bax. Materiál tvorili parafínové rezy placentárneho tkaniva vybratých typov gestačnej trofoblastovej choroby /kompletná a parciálna hydatidózna mola, invazívna mola hydatidóza a choriokarcinóm/, ktoré boli spracované metódou SABC. Súčasne sledovali aktivitu uvedených protilátok v placentárnom tkanive z I. a III. trimestra tehotnosti. Proliferačné markery Ki-67 a PCNA boli za fyziologických stavov prítomné hlavne v bunkách cytotrofoblastu a v intermediárnom trofoblaste v I. trimestri tehotnosti. Aktivita oboch markerov klesala s dĺžkou trvania tehotnosti. V bunkách syncytiotrofoblastu sme nedokázali expresiu oboch uvedených markerov. P53 bol pozitívny len v bunkách CT v I. trimestri. V III. trimestri bola jeho expresia veľmi kolísavá, ale dokazateľná v rôznych štruktúrach placenty. Apoptotický marker bcl-2 bol dokazateľný v I. aj III. trimestri tehotnosti. Intenzita farbenia s protilátkou bax len slabo kolísala a nebola identifikovaná v bunkách syncytiotrofoblastu v I. trimestri gravidity. Práca bola vykonaná s podporou grantu VEGA č. 1/7530/20 . Summary: The authors demonstrate expression of p53, PCNA and Ki-67 in proliferating trophoblastic cells during various stages of pregnancy and in certain types of gestational trophoblastic disease. Expression of bcl-2 and bax was also examined in mentioned tissues, by immunohistochemical methods.
PRIMÁRNY CHORIOKARCIÓM PLACENTY– VZÁCNA FORMA GESTAČNEJ TROFOBLASTOVEJ CHOROBY PRIMARY CHORIOCARCINOMA OF THE PLACENTA – RARE FORM OF GESTATIONAL TROPHOBLASTIC DISEASE Danihel Ľ.1, Haenel S.2, Birner P.2, Breitenecker G.2, Korbeľ M.3 1 Ústav patologickej anatómie LF UK, Bratislava 2 Institut fur Klinische Pathologie, Wien 3 I. gynekologicko-pôrodnícka klinika LF UK a FN
Kľúčové slová: placenta, choriokarcinóm Keywords: placenta, gestational choriocarcinoma Gestačný choriokarcinóm je veľmi zriedkavá ale vysoko malígna forma gestačnej trofoblastovej choroby /GTCH/. Jeho histogenetický pôvod bol až v r. 1898 opísaný Marchandom. Asi 50% gestačných choriokarcinómov má svoj pôvod v kompletnej hydatidóznej mole, v 25% vzniká po potrate, asi v 22,5 % vzniká po fyziologickej tehotnosti a v 2,5 % vzniká z ektopickej gravidity. Je tvorený zmiešanou populáciou buniek trofoblastu, najmä však syncytiotrofoblastu a cytotrofoblastu. Intermediarny trofoblast je veľmi zriedkavo prítomný. Patognomickým znakom je však neprítomnosť choriových klkov, deštrukcia myometria a výrazné cytologické atypie buniek trofoblastu. Existencia gestačného choriokarcinómu počas intrauterinnej tehtonosti je mimoriadne vzácna forma gestačnej trofoblastovej choroby. Doteraz bolo v literatúre opísaných len 35 koexistencie itrauterinnej tehostnosti a gestačného choriokarcinómu. Autori demonštrujú prípad 40 ročnej pacientky s primárným gestačným choriokarcinómom placenty, ktorá v 3. trimestri porodila zdravé dieťa. 13 mesiacov neskôr exitovala za príznakov mnohopočetných metastáz a mozgového krvácania s edémom. Práca bola vykonaná s podporou grantu VEGA č. 1/7530/20 .
31
Summary: The authors demonstrate a very rare case of gestational choriocarcinoma in the mature placenta of a normal pregnancy. The patient died 13 months after normal delivery of a healthy child because of multiple metastases into the lungs and the brain.
KVANTIFIKACE IMUNOPOZITIVIT V SYSTÉMU OBRAZOVÉ ANALÝZY LUCIA QUANTIFICATION OF IMMUNOPOSITIVITY BY IMAGE ANALYSIS SYSTEM LUCIA Dušková J.1, Babjuk M.2
ZMĚNA EXPRESE „ORPHAN“ RECEPTORU PPARγ V KARCINOMU MLÉČNÉ ŽLÁZY: IMUNOHISTOCHEMICKÁ STUDIE CHANGES OF EXPRESSION OF „ORPHAN“ RECEPTOR PPARγ IN BREAST CARCINOMA: IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY Ehrmann jr. J. 1, Vavrušová N.1, Collan Y.2, Kolář Z.1 1 Laboratoř molekulární patologie CMBM UP, Ústav patologie LF UP,
Hněvotínská 3, Olomouc, Česká republika 2 Ústav patologie, Univerzita Turku, Finsko
1 Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha 2 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Klíčová slova: mléčná žláza, karcinom, „orphan“ receptor, PPARγ Keywords: breast carcinoma, orphan receptor, PPARγ
Klíčová slova: počítačová obrazová analýza, imunopozitivita Keywords: computer image analysis, immunopositivity
Úvod: PPARs (receptory aktivované proliferátory peroxisomů) patří mezi jaderné „orphan“ receptory, které po aktivaci specifickým ligandem působí jako transkripční faktory. Aktivovaný PPAR se po dimerizaci s RXR (retinoid X receptor) a za přítomnosti koaktiovátoru váže na specifické místo DNA (PPAR responsive element - PPRE) kde spouští transkripci cílových genů. PPARs hrají důležitou roli při zánětu, v procesu aterosklerózy, v metabolismu lipidů (diabetes) a v procesu kancerogeneze. Bylo zjištěno, že PPAR aktivované pomocí syntetických ligandů jsou schopny u některých nádorů in vivo (karcinom tlustého střeva, liposarkom) a in vitro (karcinom prostaty, mléčné žlázy, atd.) potlačit růst a indukovat diferenciaci.
Cíl: Zhodnocení možnosti obrazově analytického vyhodnocení průkazu p53 v urotelu pacientů s povrchovými nádory močového měchýře pomocí jednoduchého uživatelského programu v systému LUCIA v. 4.51 a adaptativního klasifikátoru LUCIA G v. 4.6. Metody: V souboru 60 pacientů s povrchovými nádory močového měchýře byla stanovena semikvantitativně exprese p53 s výstupem do tzv. hscore (1) pomocí obrazové analýzy LUCIA. Výsledky: Hodnocení 200 buněčných jader – minima potřebného pro stanovení HSCORE – lze provést v únosné době i uživatelským zadáním objektů pomocí jednoduchého aplikačního programu v základním systému. Tzv. adaptativní klasifikátor však umožňuje automatické prahování objektů pomocí parametrů tvarových, denzitních i barevných (RGB) hodnot. Na podkladě uživatelského vstupu je systém schopen zpřesňovat výběr objektů tzv. učením klasifikátoru. Semikvantitativní hodnocení, kterého používáme v prospektivní klinicko morfologické studii, není rozhodnutím odrážejícím limitace obrazově analytického programu, nýbrž vstupních imunohistochemických průkazů. Literatura: Mc carty KS Jr., Miller LS, Cox EB, Konrath J, Mc Carty KS Sr: Estrogen receptor analyses: Correlation of biochemical and immunohistochemical methods using monoclonal antireceptor antibodies. Arch. Pathol. Lab. Med. 1985, 109, 716–21.
KARCINOM PROSTATY: ANALÝZA PROLIFERAČNÍ AKTIVITY BUNĚK KARCINOMŮ PROSTATY VE VZTAHU K NĚKTERÝM PROGNOSTICKÝM FAKTORŮM. PROSTATE CANCER: ANALYSIS OF PROLIFERATIVE ACTIVITY OF PROSTATE CANCER CELLS IN RELATION TO SOME PROGNOSTIC FACTORS Dvořáčková J.1, Štěrba J.1, Dombrovská L.1, Nedbálek A.2, Martínek A.3 1 Cytologická a bioptická laboratoř, Ostrava-Zábřeh 2 Vítkovická nemocnice Blahoslavené Marie Antoníny 3 FN Ostrava-Poruba
Klíčová slova: prostata, karcinom, proliferace, buněčný cyklus, prognóza Keywords: prostate, cancer, proliferation, cell cycle, prognosis V práci jsou ověřovány některé souvislosti mezi proliferační aktivitou buněk karcinomu prostaty a některými obecně uznávanými prognostickými znaky jako je délka přežití, délka remise, reakce na léčbu, grading, exprese regulátorů buněčného cyklu - p21, p27, Bcl-2, Bax, apod.
Cíl a metodika: Cílem studie bylo imunohistochemicky stanovit a analyzovat expresi isoforem PPAR (PPARγ a PPARα) a RXRα na souboru archivních, do parafínu zalitých vzorků 136 invazívních duktálních a lobulárních karcinomů mléčné žlázy. Výsledky: V porovnání s normálními žlázovými buňkami byla u buněk nádorových zjištěna snížená exprese PPARγ. Byly též zjištěny rozdíly v expresi PPARγ u tumorů s různým stupněm diferenciace a s různou expresí estrogenových receptorů. V expresi PPARα a RXRα nebyly mezi nádorovými a nenádorovými elementy zjištěny rozdíly. Závěry: Snížená exprese PPARγ u karcinomu mléčné žlázy může odrážet nedostatečnou aktivaci, zvýšenou degradaci nebo poruchu exprese tohoto receptoru. Indukce exprese by tedy mohla mít potenciální terapeutický význam. Práce vznikla za podpory grantů: MSM 151100001, FRVS 1471/2001, IGA MZ ČR NC/6723-3
FOLIKULÁRNÍ DENDRITICKÉ BUŇKY V LYMFOMU Z MALÝCH B LYMFOCYTŮ FOLLICULAR DENDRITIC CELLS IN B-CELL SMALL LYMPHOCYTIC LYMPHOMA Fakan F., Boudová L. Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN Plzeň, Česká republika Klíčová slova: folikulární dendtritická buňka – lymfom z malých B lymfocytů – imunohistochemie Keywords: follicular dendritic cell – B-cell - small lymphocytes lymphoma – immunohistochemistry
32
Padesát případů lymfomů z malých B lymfocytů, kde v 28 případech se jednalo o B-chronickou lymfatickou leukemii, bylo v biopsii lymfatické uzliny diagnostikováno histologicky, imunohistochemicky a ve 26 případech i molekulárně geneticky. V parafinových řezech byly folikulární dendritické buňky (FDB) znázorněny pomocí protilátek CD21, CD23 a CNA42. V 19 případech (38 %) jsme nenalezli žádný klastr FDB. Ve zbylých 31 případech jsme prokázali jen velmi nízký počet klastrů, často ojedinělý klastr, většinou s lokalizací na okraji uzliny. Nejvíce klastrů bylo prokázáno pomocí protilátky CNA42. V kontrolních souborech lymfomu z plášťových buněk a folikulárního lymfomu byla nepřítomnost FDB vyjímečná. Z výsledků vyplývá, že nepřítomnost nebo jen velmi malý počet klastrů FDB v biopsii uzliny infiltrované malobuněčným B lymfomem představuje pomocný diagnostický znak svědčící pro lymfom z malých B lymfocytů / chronickou lymfatickou leukemii z B buněk.
NEOBVYKLÝ PŘÍPAD METASTAZUJÍCÍHO GLIOSARKOMU UNUSUAL CASE REPORT OF METASTASING GLIOSARCOMA Flodr P.1, Tichý T.1, Škarda J.2, Hlobilková A.2, Lísová S.2, Vavrušová N.2 1 Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika 2 Laboratoř molekulární patologie CMBM UP Olomouc
Klíčová slova: nádory mozku, gliosarkom, extraneurální metastázy Keywords: brain neoplasms, gliosarcoma, extraneural metastasis Je referováno o případu 38-leté ženy s nádorem mozku diagnostikovaným 11 měsíců před smrtí (v bioptickém obraze astrocytom G II). Pro rychlý růst tumoru provedena několik dní po diagnóze dekompresní kranioektomie, měsíc po diagnóze zahájena paliativní radioterapie a čtyři měsíce po diagnóze paliativní chemoterapie, bez neurochirurgického výkonu. Při pitvě mozku byl nalezen nádor, který infiltroval levou hemisféru, značně nehomogenní struktury, v centru rozsáhle nekrotizující s postnekrotickými pseudocystami. Nečekaným nálezem bylo solitární bílé homogenní tužší ložisko v játrech, o průměru 10 mm, mírně nepravidelného okraje, ostře ohraničené, sestávající z nepravidelně uspořádaných vřetenitých buněk. Nádorové struktury zjištěné v mozku místy napodobují ložisko v játrech. Imunohistochemickým vyšetřením byl potvrzen identický původ obou lézí.
KOLAGÉN IV. TYPU A FIBRONEKTÍN V EPITELOVÝCH NÁDOROCH HRUBÉHO ČREVA COLLAGEN IV AND FIBRONECTIN IN EPITHELIAL TUMOURS OF LARGE BOWEL Galbavý Š.1, Lukáč Ľ.2, Porubský J.1, Černá M.1, Kmeťová J.1, Labuda M.1, Jakubovský J.1 1 Ústav patologickej anatómie, Lekárská fakulta UK a FN, Bratislava,
Slovenská Republika 2 1. interná klinika Lekárskej fakulty UK a FN, Bratislava, Slovenská
Republika Kľúčové slová: fibronektín, kolagén IV, tumor, hrubé črevo Keywords: fibronectin, collagen IV, colon, cancer, differentiation Úvod: Fibronektín aj kolagén IV. typu v lamina propria mucosae sú súčasťou normálnej sliznice hrubého čreva a strómy nádorov tejto slizni-
ce ľudí. Typizácia spomenutých antigénov v tejto oblasti nebýva predmetom záujmu morfológov. Materiál a metódy: Vyšetrili sme 14 pacientov postihnutých polypmi a karcinómami hrubého čreva pomocou monoklonových protilátok proti kolagénu IV. typu a polyklonových protilátok proti fibronektínu. Výsledky: Kolagén IV. typu aj fibronektín v sliznici hrubého čreva z okolia benígnych aj malígnych tumorov vykazuje určité nepravidelnosti čo do intenzity aj intergrity v membrana basalis epitelových súčastí sliznice. Protilátky reagujú aj s membrana basalis krvných ciev lamina propria mucosae. S inými štruktúrami v „normálnej“ sliznici nereagujú. Podobne sa obidva typy protilátok nadväzujú v strome polypov, ale nepravidelnosti sú nápadnejšie. Zdá sa, že v karcinómoch protilátky proti kolagénu IV reagujú s vláknitými štruktúrami strómy, nepriamo úmerne diferenciácii nádorov. Diskusia: Informácie o predmete nášho záujmu sú zriedkavé. Naše výsledky sú v zhode so zriedkavými publikáciami na túto tému. Záver: V strome karcinómov hrubého čreva sú vlákna, pozitívne reagujúce s protilátkami proti kolagénu IV typu. Intenzita reakcie býva nepriamo úmerná miere diferencovanosti karcinómov. Aj fibronektín v stróme karcinómov má rôzne nepravidelnosti. Literatúra: Galbavý, Š., Ružičková, M.; Surmíková, E., Danihel, L., Porubský, J., Papinčák, J., Holeša, S., Trnka, J. Reaktivita protilátok proti kolagénu I.–IV. typu a protilátok proti chondroitin-sulfátu v slezine. Čs. Patol. 32, 1996, 1, 19–23. Jakubovský, J., Papinčák, J., Holeša, S.: Fibronektíny v zdraví a chorobe. Rheumatol. 9, 1995,č.1,s.111–118.
PREDANALYTICKÁ FÁZA V IMUNOHISTOCHÉMII TISSUE PROCESSING BEFORE IMMUNOHISTOCHEMICAL EXAMINATION Gomolčák P., Janík P., Daniš D. NsP akad. L. Dérera, Ústav patologie, Bratislava, Slovenská republika Kľúčové slová: Imunohistochémia, štandardizácia, kontrola kvality Keywords: immunohistochemistry, standardization, quality control Imunohistochémia (IHC) si v diagnostickom procese našla svoje pevné miesto. Počas posledných rokov sa postavenie IHC analýzy posunulo z pomocnej diagnostickej techniky na samostatnú diagnostickú metódu, ktorej výsledkom je indikovanie liečebného postupu. Napr. Schválenie HercepTestu, jako diagnostického nástroja pre nastavenie vhodnej Herceptínovej terapie sa zdá byť prvým v dlhom rade IHC testov, ktorý sa použije na výber pacientov vhodných pre tento špecifický terapeutický postup. S týmito zmenami sa zvýšila potreba štandardizácie před a postanalytickej fázy vyšetrenia, aby výsledky pochádzajúce z rôznych pracovísk boli porovnateľné. Toto úsilie se podporilo vývojom automatizovaných farbiacích systémov a testovacích KITov. Napriek tomu v porovnaní s analytickými metódami (meraniami) iných laboratórií sú medzilaboratórne rozdiely vo výsledkoch IHC vyšetrení stále väčšie. Patológovia veľmi často argumentujú pozitivitou, resp. negativitou tej-ktorej protilátky vo vzťahu k předpokládanej diagnóze. Možno, že si ani neuvedomujú úskalia, ktoré ovplyvňujú kvalitu IHC vyšetrenia, a tým aj možné odchýlky v interpretácii výsledkov farbenia. Používanie rôznych reagencií s odlišnou citlivosťou a špecifickosťou tiež bráni korektnému porovnaniu získaných výsledkov. Doposiaľ používaná formolová fixácia nevyhovuje všetkým používaným protilátkam a vyžaduje prítomnosť kontrolných mechanizmov. Problémom štandardizácie IHC metodik sa venovalo množstvo
33
workshopov, ktoré na základe skúseností iných laboratórií podrobne rozobrali problémy IHC metód a spracovali základné pravidlá a postupy při riešení problémov IHC farbenií. Za súčasných podmienok je však celkom možné, že výsledky IHC farbení uvádzané v literatúre pri diferenciálno-diagnostickom procese niekedy nebudú korelovať s naším zistením. V práci sa pokúšame poukázať na niektoré možné problémy predanalytickej fázy v IHC diagnostike.
HISTOLOGIE GASTROESOFAGEÁLNÍ JUNKCE U FÉTŮ Hadravská Š., Chlumská A. ŠPAÚ, FN Plzeň-Bory Oblast gastroesofageální junkce je v současné době diskutovaným problémem. Ontogenetický vývoj této oblasti není přesně zmapován. Vyšetřili jsme 32 plodů v rozmezí 14.–40. týdne gestačního stáří. Ve studii se zabýváme histomorfologickým vývojem této oblasti zažívacího traktu.
DIAGNOSTIKA PŘENAŠEČEK DUCHENNOVY A BECKEROVY SVALOVÉ DYSTROFIE DIAGNOSTICS OF DUCHENN’S AND BECKER’S MUSCLE DYSTROPHY Hermanová M.1, Lukáš Z.1, Kroupová I.1, Fajkusová L.2, Lukášová E.3 1 PAÚ FN Brno, Česká republika 2 Výzkumný ústav zdraví dítěte, Brno, Česká republika 3 Biofyzikální ústav AV ČR, Brno, Česká republika
Klíčová slova: Duchennova svalová dystrofie (DMD), imunohistochemie, fluorescenční in situ hybridizace (FISH), diagnostika Keywords: Duchenn’s muscle dystrophy, immunohistochemistry, FISH, diagnostics Do diagnostiky svalových dystrofií byly postupně na našem pracovišti zaváděny nové diagnostické metody, které se v největším rozsahu uplatnily v diagnostice dystrofinopatií. Algoritmus pro diagnostiku Duchennovy a Beckerovy svalové dystrofie nabyl konkrétní podoby, jedním z hlavních problémů genetického poradenství však zůstává identifikace přenašeček mutací v dystrofinovém genu. Na základě našich zkušeností navrhujeme diagnostický postup pro identifikaci přenašeček mutací v dystrofinovém genu. Pro rychlý screening suspektních přenašeček DMD/BMD doporučujeme analýzu lymfocytů periferní krve metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Toto vyšetření je metodou první volby v rodinách, kde se již DMD/BMD vyskytla, a kde byla u postiženého probandy identifikována a definována mutace delečního typu, kterou lze zachyti sadou prob, které v diagnostice využíváme. V případě negativního výsledku FISH analýzy navrhujeme provedení svalové biopsie s následným standartním histopatologických a imunohistochemickým vyšetřením při aplikaci protilátek proti jednotlivým doménám proteinu dystrofinu, utrofinu, ostatním proteinům komplexu DAC (sarkoglykany, merosin, dystroglykany) a emerinu. Zbytek svalové tkáně získané při svalové biopsii by měl být vyšetřen na úrovni genomu, kde se nám v praxi nejlépe osvědčila analýza mRNA metodou RT-PCR a PTT (test na zkrácený protein).
METANEFRICKÝ ADENOM – POPIS 5 PŘÍPADŮ METANEPHRIC ADENOMA – DESCRIPTION OF 5 CASES Hes O.1, Michal M.1, Hora M.2, Hovorková E.3, Mikuláštík J.4 1 Šiklův patologicko-anatomický ústav, FN Plzeň 2 Oddělení urologie, FN Plzeň 3 Fingerlandův ústav, FN Hradec Králové 4 Oddělení patologie, NsP Liberec
Klíčová slova: ledvina, metanefrický adenom, diagnostika Keywords: kidney, metanephric adenoma, diagnostics Úvod: Metanefrický adenom (MA) patří mezi relativně vzácné benigní nádory ledviny. Předkládáme naše zkušenosti s 5 případy této léze. Materiál: Materiál pochází z konzultačních, z bioptických a z archivních případů. Tkáně byly zpracovány rutinními histochemickými a imunohistochemickými metodami, v 1 případě i ultrastrukturálně. Sestavu tvořilo 5 pacientů, 3 muži a 2 ženy ve věku 13–67 let (průměr 43,8 roku). Nádory se nacházely 3x v pravé ledvině, 1x v levé, u 1 případu se lateralitu nepodařilo zjistit. V žádném případě se nepodařilo prokázat spojitost s polycytémií. Velikost se pohybovala mezi 5–11 cm (průměr 7 cm) v největším rozměru. Převážně šlo o dobře ohraničené šedavé tumory. Výsledky: Histologicky byly nádory tvořeny acinárně uspořádanými uniformními buňkami s tvorbou větvených úzkých tubulů. Přítomna byla četná psamomatózní tělíska a v jednom případě intratubulární kolagenní sferuly. Všechny MA byly pozitivní při reakci s cytokeratiny, negativní při barvení protilátkou proti EMA. Proliferační aktivita byla velmi nízká. Ultrastrukturálně jsme prokázali mikroklky na luminálním povrchu buněk, cytoplasma obsahovala mitochondrie, ribozómy a endoplasmatické retikulum. Závěry: Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit MA především od papilárního renálního karcinomu, kdy zvláště solidní varianta tohoto karcinomu je snadno zaměnitelná s MA. Dále je nutné vyloučit metastázu inzulárního karcinomu štítné žlázy.
VLIV NÁDOROVÉHO SUPRESORU PTEN NA BUNĚČNÝ CYKLUS A APOPTÓZU U NÁDOROVÝCH BUNĚČNÝCH LINIÍ IMPACT OF TUMOR SUPPRESSOR GENE PTEN ON CELL CYCLE AND APOPTOSIS IN TUMOR CELL LINES Hlobilková A.1, Guldberg P.2, Thulberg M.2, Pimrová E.1, Hrušková P.1, Řiháková P.1, Zeuten J.2, Bártek J.2 1 Labolatoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP,
Hněvotínská 3, Olomouc 2 Department Cell Cycle and Cancer, Danish Cancer Society, Kodaň,
Dánsko Klíčová slova: nádorový supresor, fosfatázová aktivita, buněčné línie, apoptóza, PTEN, p53, pRb Keywords: tumor suppressor, phosphatase activity, cell lines, apoptosis, PTEN, p53, pRb Úvod: U různých lidských malignit, zejména v pokročilých stádiích nádorové progrese, byla nalezena inaktivace nádorového supresoru PTEN (Phosphatese and Tensin Homologue). PTEN vykazuje homolo-
34
gii s tyrosin fosfatázami, fosfatidyl-inositol-3,4,5-fosfatázami a cytoskeletálními proteiny, tensinem a auxilinem. Na základě publikovaných prací a našich předchozích výsledků se PTEN uplatňuje jako: 1) specifický blokátor buněčného cyklu v G1 fázi, 2) inhibitor buněčné migrace závislý na integrinu a 3) aktivátor apoptózy. Podle naší hypotézy, aktivace příslušné regulační dráhy probíhá v závislosti na podmínkách, ve kterých se příslušné buuňky a tkáně nacházejí. Cíl a metodika: Cílem práce bylo analyzovat funkce genu PTEN ve vztahu k funkci hlavních regulátorů buněčného cyklu: retinoblastomového proteinu pRb a nádorového supresoru p53. V experimentech byly použity buněčné linie derivované z karcinomu prsu: MCF-7, BT-549, MDA MB468, T47-D, z fibrózní mastopatie: MCF-10a a osteosarkomu: SAOS-2 a U2-OS. Divoký typ (dt) PTEN genu byl transientně transfekován pomocí kalcium-fosfátové metody a elektroporace. Počet buněk vstupujících do S-fáze byl sledován prostřednictvím inkorporace bromdeoxyuridinu (BrDU), který byl následně imunofluorescenčně detekován. Pro stanovení apoptózy byla použita metoda TUNEL (Terminal deoxynukleotidyl transerase Tdt-mediated dUTP-digoxigenin nick and labeling). Výsledky: U buněčných linií s dt p53, pRb a endogenním PTEN (MCF-7, MCF-10a a U2-OS) bylo pozorováno, že nadměrná exprese PTEN má inhibiční efekt na vstup buněk do S-fáze. Tento efekt byl výraznější u MCF-7 a MCF-10a než u U2-OS. Nulový nebo velmi nízký inhibiční efekt byl pozorován u linií s defektním p53 i pRb (BT-549, MDM MB-468, SAOS-2). U linií T47-D s defektním p53 a BT-549 s defektním p53, pRb i PTEN nebyla po transfekci indukována apoptóza. U buněčné linie MCF-7 s dt p53, pRb a PTEN byl zjištěn vyšší počet buněk vstupujících do apoptózy v intervalu mezi 36–48 hodinou po transfekci. Ve stejné době byl pozorován mírný pokles inhibice vstupu do S-fáze. Závěr: Je pravděpodobné, že v našich podmínkách závisela aktivita PTEN na funkčnosti ostatních nádorových supresorů. Jejím časným projevem byla inhibice buněčného cyklu ve fázi G1 (24–36 hod) a pozdějším projevem indukce apoptózy (36–48 hod). Práce vznikla s částečnou podporou MSM 151100001
PŘÍSPĚVEK K DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTICE GRANULOMATÓZNÍCH PROCESŮ V PLICNÍ TKÁNI CONTRIBUTION TO DIAGNOSTICS OF GRANULOMATOUS LESIONS OF LUNG Horáček J., Hořava V., Vrátný M. Ústav patologické anatomie, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, Česká republika Klíčová slova: plíce, granulomatózní léze, diagnostika Keywords: lung, granulomatous lesions, diagnostics Granulomatózní procesy v plicní tkáni nejsou vzácným nálezem, avšak z hlediska etiopatogeneze činí v nekroptickém i bioptickém vyšetření v některých případech určité rozpaky. Granulomatózními lézemi se u nás zabývala celá řada autorů (Mildeová 1971, Vortel 1975, Fakan 1977, Dušek 1981, Horáček 1990). Jednalo se o granulomatózní léze odpovídající specifickým procesům, léze s vrozenými enzymatickými defekty, oportunní nákazy u primárních a sekundárních imunodeficientních stavů, často mykotického původu a reakce na cizorodý materiál. Z novější literatury lze k těmto lézím přiřadit granulomatózy vycházející z Langerhansových buněk (Hayashi, T. 1997). Celá řada granulomatózních procesů spadá do obrazu Wegenerovy granulomatózy, alergické granulomatózy (Churg-Strauss syndrom). Ke granulomatózním
procesům mohou vést také aspirace podávané umělé výživy v různé formě. Do této skupiny spadá neobvyklý nález v plicní tkáni zjištěný při pitvě u 81 letého muže, kde vedlejší nález v plicní tkáni odpovídal tuhému oválnému bělavému ostře ohraničenému útvaru velikosti 4,0 x 3,5 x 3,5 cm v bazální části dolního laloku pravé plíce subpleurálně. Tento útvar byl také shledán na skiagramu hrudníku. Histologickým vyšetřením plicního útvaru byly prokázány obrovskobuněčné granulomy kolem cizorodých struktur nasvědčující pro rostlinný původ. Nález odpovídal granulomatózní lézi, která vznikla v souvislosti s aspirací umělé výživy.
SPEKTRUM HISTOPATOLOGICKÝCH NÁLEZŮ V PUNKČNÍCH BIOPSIÍCH LEDVIN U SYSTÉMOVÝCH CHOROB HISTOPATHOLOGIC SPECTRUM IN RENAL BIOPSIES FROM PATIENTS WITH MULTISYSTEMIC DISEASES Hušek K. I. Patologickoanatomický ústav MU, Nemocnice u sv. Anny, Brno, Česká republika Klíčová slova: biopsie ledviny, sekundární glomerulonefritidy, systémové choroby Keywords: percutaneous renal biopsy, secondary glomerulonephritis, multisystemic disease Histopatologické změny ledvin u systémových chorob, zejména u lupusové nefritidy, jsou značně polymorfní. Ačkoliv diagnostika systémových chorob vyžaduje komplexní přístup, patolog je nejednou nucen na základě rozboru punkční biopsie formulovat diagnostický závěr o systémovém onemocnění na základě histopatologie v situaci, kdy sérologické, imunologické a klinické nálezy jsou neúplné. Byly studovány biopsie ledvin od pacientů se systémovými chorobami, sestavu 96 biopsií od 89 pacientů tvořily SLE (36/31), Goodpastureův sy., (1/1), SchönleinHenochova purpura (12/12), revmatoidní arthritida (8/8), vaskulitidy (31/29), a skupina kombinovaných a nevyhraněných systémových syndromů zahrnující sklerodermii, Sjögrenův syndrom, ankylózující spondylartritidu a smíšenou chorobu pojiva (8/8). Nejčastější formou onemocnění byla glomerulonefritida jako projev vlastního systémového onemocnění (76 %), glomerulonefritida v důsledku terapie preparáty zlata (2 %), amyloidóza (3,1 %) a jiné /TIN, nespecifické změny/ (6,2 %). Podle imunofluorescence bylo možno rozlišit tři základní skupiny glomerulonefritid: 1) Imunokomplexové (45%), zejména s granulárními depozity IgA (IgA nefropatie při ankylózní spondylartritidě, HSP), IgG v kombinaci s dalšími imunoglobuliny (SLE), IgG pouze (MGN po auroterapii). 2) Anti-GBM (0,9 %), s protilátkami proti bazálním membránám s lineární pozitivitou IgG podél bazálních membrán (Goodpastureův s.). 3) Pauciimunní (30 %), tj. s chudým nebo negativním imunofluorescenčním nálezem a sérologickým průkazem ANCA. EM zásadním způsobem přispěla k objasnění lokalizace imunitních depozit v glomerulu a často určila jejich kvantitu. Rovněž měla význam při potvrzení diagnózy amyloidózy, při průkazu partikulí zlata u pacientů léčených auroterapií pro RA a nálezu tubuloretikulárních inkluzí v cytoplazmě endoteliálních buněk zejména u SLE.
35
KALCIUMOXALÁTOVÝ GRANULÓM NOSOVEJ SLIZNICE CALCIUM OXALATE GRANULOMA OF THE NOSE Jurkovič I., Friedmann I., Böőr A., Benický M. Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P. J. Šafárika a Fakultnej nemocnice L. Pasteura, Košice, Slovenská republika a Northwick Park and St. Mark’s Hospitals, Harrow, Middx., United Kingdom Kľúčové slová: Nos, Granulóm, Kalciumoxalát, Chronická obličková nedostatočnosť Keywords: Nose, Granulation, Calcium Oxalate, Chronic renal failure Išlo o 54 ročnú pacientku zaradenú do chronického intermitentného hemodialyzačného programu pre chronickú tubulointersticiálnu nefritídu v trvaní 5 rokov. Príčinou miernej epistaxy a sťaženého nosového dýchania v poslednom období bol polypoidný útvar kameňovitej konzistencie uložený na ľavej dolnej konche rozmerov 28x8x5 mm. Mikroskopicky obsahoval dutinky lemované granulačným tkanivom, obsahujúcim rôzne formované kryštáliky kalciumoxalátu, histiocyty, početné obrovské mnohojadrové bunky z cudzích telies a malý počet plazmocytov. Vznik tohoto vzácneho, dosiaľ nepublikovaného typu granulómu v sliznici nosa súvisí zrejme so základným ochorením pacientky a so zistenou zvýšenou hladinou šťavelovej kyseliny v sére.
yielded ambiguous results. To date, the application of CGH to the analysis of conceptuses has been limited because of the fact that, although CGH can readily detect chromosomal imbalances, it is unable to differentiate between diploid, triploid, and tetraploid states. Flow cytometry (FCM) can be used for the quantitative determination of cellular DNA content. FCM has been used extensively for ploidy analysis of molar pregnancies and has gained widespread popularity because it is easy to perform, rapid, accurate, and inexpensive. By combining CGH analysis with FCM, it is feasible to screen a test DNA for chromosomal imbalances with CGH and, when no imbalance is detected, to determine the ploidy status with FCM. With this approach, it is possible to detect virtually all numerical and unbalanced structural abnormalities that are associated with SAs. In this presentation, the controlled study of 300 specimens of SAs, comparing conventional cytogenetic analysis to a CGH analysis supplemented with FCM is discussed. The documented advantages of using molecular cytogenetic techniques for SA specimens evaluation are pointed out.
CYTOPATOLOGIE ENDOMETRIA CYTOPATHOLOGY OF ENDOMETRIUM Kerekes Z., Svojanovská Z., Svojanovský P. Patologie Litomyšl, Česká republika
COMPARATIVE GENOMIC HYBRIDIZATION IN STUDIES OF SPONTANEOUS ABORTIONS Kalousek D.K. Department of Pathology, The University of British Columbia, Vancouver, Canada Keywords: comparative genomic hybridization, molecular cytogenetics, spontaneous abortion More than 50 % of all spontaneous abortions (SAs) have abnormal chromosomes, mainly numerical chromosomal defects such as trisomy of autosomes (29 %), monosomy X (10 %), polyploidy (10 %), and mosaicism or structural abnormalities (2 %). Cytogenetic analysis of an aborted conceptus provides valuable information regarding the recurrence risk and possible therapies for couples experiencing recurrent SAs. Cytogenetic studies of SAs rely on obtaining viable tissue, establishing primary cultures, and harvesting metaphase chromosomes for analysis. The methodology of cell culture and analysis of chromosomes is well established and has been accepted as a clinical diagnostic technique for the past 4 decades. It is well recognized that this approach has limitations – specifically, the relatively high rates of tissue culture failure (10 %–40 %) and selective overgrowth of maternally derived cells such that the finding of a normal female karyotype may not be representative of the conceptus. Comparative genomic hybridization (CGH) is a technique that offers a molecular approach to cytogenetic analysis and allows the entire genotype to be screened in a single hybridization. The CGH technique involves the simultaneous hybridization of genomic test and reference DNAs, each labeled with a different fluorochrome, to normal target metaphase chromosomes. By comparing the relative intensities of the two fluorochromes along the length of each target chromosome, one can detect variations in DNA copy number between the test and reference genomes. CGH can readily identify numerical and unbalanced structural chromosomal abnormalities. It has been successfully applied to the evaluation of postnatal cases in which traditional cytogenetic analysis
Klíčová slova: endometrium, cytologie, funkční změny endometria, přímý kartáčový stěr, stromální a žlázové buňky. Keywords: endometrium, cancer, cytology, diagnostics Během posledních dvou dekád následkem stárnutí populace se stále častěji objevují adenokarcinomy endometria u žen nad 50 let. V současné době jsou karcinomy endometria nejčastějšími maligními nádory dělohy a převyšují svou incidencí karcinom čípku děložního. Výskyt karcinomu čípku děložního je menší následkem úspěšné detekce prekancerózních změn v cytologických nátěrech. Podobný úspěch u karcinomu endometria dosud nebyl zaznamenán především proto, že v praxi nebyly zavedeny žádné screeningové vyšetřovací metody u bezpříznakových pacientek. Hysteroskopické a ultrazvukové vyšetření skýtají určitou možnost, ale jsou prováděna téměř výlučně u pacientek s varovnými příznaky. K bezpečnému potvrzení malignity potřebují navíc doplňující morfologické vyšetření histologické nebo cytologické. Histopatologie endometria je podrobně rozpracována a patologům dobře známa. Cytopatologie endometria je zatím méně známa, protože chybí vhodné odběrové metody a dostatečná zkušenost s hodnocením. Přímý odběr cytologického materiálu kartáčkem poskytuje hodnotitelný materiál, pokud je vyloučena kontaminace nátěrů cylindrickými buňkami endocervikálními. Tento problém byl vyřešen zavedením odběrových kartáčků umístěných v plastovém katetru. Morfologické změny v žlázových buňkách endometria jsou méně nápadné než změny v dlaždicobuněčném epitelu čípku. Chybí navíc přesná kritéria pro odlišení proliferačních změn od atypické proliferace a od dobře diferencovaného adenokarcinomu endometria. Provedli jsme proto vlastní studii změn endometria na cytologické úrovni ve spolupráci s gynekology, kteří nám poskytují vzorky endometria na vyšetření. Provedli jsme cytologické vyšetření u pacientek před hysteroskopickým a po ultrazvukovém vyšetření. Nativní děloha po hysterektomii byla zpracována na našem oddělení. Makroskopický nález byl fotografován a cytologický nález srovnán s histologickým nálezem. Cílem našeho sdělení je ukázat morfologickou pestrost cytologických nálezů u nenádorových změn endometria v návaznosti na histologické vyšetření. Doporučujeme podrobně se seznámit s těmito změnami před vlastní cytodiagnostikou maligních nádorů. Problematice cytodiagnostiky adenokarcinomu bude věnované samostatné sdělení.
36
IMUNOHISTOCHEMICKÁ ŠTÚDIA 18-TICH PRÍPADOV LENTIGO-MALIGNA MELANÓMU AN IMMUNOHISTOCHEMICAL STUDY OF 18 CASES OF LENTIGO MALIGNA MELANOMA Kočan P., Jurkovič I., Böőr A., Dudriková K., Krajcár R., Kromydaki E., Benický M. Ústav patológie Lekárskej fakulty Univerzity P. J. Šafárika a Fakultnej nemocnice L. Pasteura, Košice, Slovenská republika Kľúčové slová: Malígny melanóm, Lentigo-maligna melanóm, Imunohistochémia, S-100proteín, HMB-45, NKI/C3, NKI/beteb, MART 1 (Melan A), KBA62 Keywords: Malignant melanoma, Lentigo maligna melanoma, Immunohistochemistry, S-100 protein, HMB-45, NKI/C3, NKI/beteb, MART 1 (Melan A), KBA 62 Nakoľko imunohistochémia pomáha riešiť mnohé špeciálne alebo problematické situácie v typizácii a diagnostike nádorov, použili sme 6 komerčných typizačných protilátok na 18 prípadov lentigo-maligna melanómu fixovaného formolom a zaliateho do parafínu. Namiesto diaminobenzidínu (DAB) bol použitý na znázornenie expresie protilátok aminoetylkarbazol (AEC). V obidvoch rastových fázach sme vyjadrili expresiu jednotlivých typov protilátok v závislosti na jej frekvencii, intenzite a lokalizácii. Najväčší počet nádorových buniek sa zistil pri použití NKI/beteb, MART 1 a HMB-45. Najvýraznejšiu expresiu v nádorových bunkách sme zistili pri použití HMB45, MART 1 a NKI/beteb. Pri štúdiu literatúry z posledného obdobia sa ukázalo, že sa tejto problematike venovala pomerne malá pozornosť.
VELKOBUNĚČNÉ LYMFOMY ŘADY B – VYŠETŘENÍ TRANSLOKACE t(14;18) A ZLOMŮ NA 14q32 (IGH) A 3q27 (bel-6) POMOCÍ METODY FLUORESCENČNÍ IN SITU HYBRIDIZACE B-CELL LARGE LYMPHOMA – ANALYSIS OF TRANSLOCATION t(14;18) AND BREAKS ON 14q32 (IGH) AND 3q27 (bel-6) BY FLUORESCENCE IN SITU HYBRIDISATION Kodet R., Mrhalová M., Campr V., Soukup J., Krsková L., Stejskalová E. Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a FN Motol Klíčová slova: lymfom, velkobuněčný, B-řada, zlom 3q27, translokace t(14;18), imunohistochemie, PCR, FISH Keywords: lymphoma, large cell, B-cell lineage, break 3q27, translocation t(14;18), immunohistochemistry, PCR, FISH Velkobuněčné lymfomy B řady jsou heterogenní skupinou onemocnění. Mohou vznikat de novo nebo progresí jiných forem maligních lymfomů. Ve studii se zaměřujeme na vymezení sekundárně vzniklého difúzního maligního lymfomu na podkladě předpokládané progrese lymfomu folikulárního ve srovnání s lymfomy vzniklými na podkladě translokace genu bcl-6. Případy jsme vyšetřili imunohistochemicky (markery B řady, bcl-2, bcl-6), část pomocí PCR, a všechny pomocí fluorescenční in situ hybridizace za účelem vymezení translokace t(14;18) u lymfomů vzniklých progresí folikulárního lymfomu a za účelem identifikace zlomu na 3q27 s translokovaným genem bcl-6 u velkobuněčných lymfomů vznik-
lých de novo. Vyšetření imunohistochemické jsme považovali za orientační a jeho interpretaci za ne zcela spolehlivou. PCR je při průkazu fúzního genu IgH/bcl-2 specifická, ale méně výtěžná vzhledem k variabilitě zlomových míst na chromosomu 18. Translokační partneři genu bcl-6 jsou velmi heterogenní, a proto ani v tomto případě není PCR ideální k primárnímu záchytu postižení genu bcl-6. Fluorescenční in situ hybridizace přinesla positivní odpověď na provenienci vyšetřovaných lymfomů u více než poloviny případů a částečně objasňuje patogenezi těchto lymfomů.
PROBLEMATIKA TRANSPLANTACE PLIC V BIOPSII A NEKROPSII BIOPSY AND NECROPSY DIFFICULTIES IN TRANSPLANTATION OF LUNG Kodetová D., Chadimová M., Pafko P., Lischke R., Šimonek J. Ústav patologie a III. Chirurgická klinika, FN Motol, Praha, 2. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha Klíčová slova: transplantace plic, rejekce, infekce Keywords: transplantation of lung, rejection, infection Úvod: První transplantaci (tx) plic provedl James Hardey v USA v roce 1963. V ČR byl zahájen program tx plic v roce 1996 a do července roku 2001 byla provedena alotransplantace jedné nebo obou plic u 33 pacientů. Metody: Transbronchiální biopsie plic zůstává „zlatým standardem“ morfologické diagnostiky rejekce štěpu. Morfologická klasifikace a grading rejekce jsou hodnoceny podle „Working Formulation“ Mezinárodní společnosti transplantace srdce-plíce (Yousem et al. 1996). Soubor nemocných a výsledky: V našem souboru 33 pacientů po tx plic bylo provedeno 63 bioptických vyšetření štěpu s validitou 92 %. V 13 biopsiích (21 %) byl nález akutní rejekce (AR) minimální a grade 1, v 9 biopsiích (14 %) jsme hodnotili AR grade 2 s imunohistochemickým průkazem účasti antigen-stimulovaných T-lymfocytů, s příměsí mono-makrofágů a s nálezem i endotelitidy. Pouze ve 2 biopsiích (3 %) jsme prokázali AR grade 3 s rejekční vaskulitidou, která u jedné pacientky ustoupila po antirejekční terapii. U druhého pacienta AR přetrvávala i po léčbě s následnou superinfekcí a sepsí, která vedla k exitu. V pozdním potransplantačním období jsme zaznamenali ve 4 biopsiích (6 %) počínající chronickou vaskulární rejekci, v jednom případě s nálezem bronchiolitis obliterans. Ve 4 biopsiích (6 %) jsme diagnostikovali infekci, aspergilovou mykózu, tbc-granulom a hnisavou bronchopneumonii. Zemřelo celkem 14 pacientů. Nejčastější příčinou úmrtí byly infekční komplikace v 6 případech (25 %), dále se na příčinách smrti podílely embolie, infarkt myokardu, šokové změny, známky rejekce a koagulopatie.
37
CATHEPSIN-D EXPRESSION IN THE CYTOINVASIVE STAGES OF COCCIDIA IN THE INTESTINAL MUCOSA OF CHICKENS, AND THE RELEVANCE OF THIS PROTEINASE FOR THE INTRACELLULAR PENETRATION AND SPREAD OF COCCIDIA IN HOST TISSUES Koďousek R.1, Bedrník P.2, Černík P.2, Kubeš O.3 1 Institute of Pathology, Medical Faculty of Palacky University and
Faculty Hospital, Olomouc 2 BIOPHARM, Research Institute for Biopharmacy, Pohoří-Chotouň,
Jílové-Prague 3 Veterinary Unit, Olomouc
Keywords: Coccidiosis, Cathepsin-D, intracellular penetration, spreading factor The Cathepsin-D proteinase was demonstrated immunohistochemically in cases of intestinal coccidiosis in chickens; its expression concerned almost the cyto-invasive stages of reproductive cycle of several strains of coccidia (merozoites of the II-nd generation and also microgametes). The authors consider Cathepsin-D as a potentional „penetration/spreading factor“, being significant for intracellular invasion and spreading of coccidia into host cells. In diagnostic practice, an immunohistochemical demonstration of Cathepsin-D is a relatively simple and sensitive method, which brings information on the extent of parasitic lesions, and on participation of particular evolutive forms of coccidial life cycle; it may also be useful in proving isolated coccidia in the intestinal epithelium, poorly recognized in routine HE preparation. Some Cathepsin-D protease reactivity in intestinal Cryptosporidiosis is also briefly mentioned. The examined cases of cerebral toxoplasmosis and primary acanthamoebic meningoencephalitis (PAME) showed in above mentioned methods negative results.
EXPRESSION OF c-erbB-2 IN PRIMARY NODE NEGATIVE BREAST CANCERS DOES NOT CORRELATE WITH STANDARD PROGNOSTIC MARKERS Kolář Z.1, Hajdúch M.2, Murray P.G.3 1 Laboratory of Molecular Pathology & Institute of Pathology, Faculty of
Medicine, Palacký University, Olomouc, Czech Republic 2 Laboratory of Experimental Medicine, Faculty of Medicine, Palacký
University, Olomouc 3 Department of Pathology, Division of Cancer Studies, CRC Labora-
tories, Medical School, University of Birmingham, Birmingham B15 2TT, UK Keywords: breast cancer, c-erbB-2, oestrogen receptors, progesterone receptors, Bcl-2, topoisomerase 2α, proliferation Aims: To analyse the relationships between expression of c-erbB-2, oestrogen receptor (ER), progesterone receptor (PR), Bcl-2, topoisomerase 2α (TOPO) and nuclear antigen of proliferating cells (PCNA) in primary non-metastasising breast cancer. Methods: Expression of these markers was determined by HercepTestTM, FISH, and by immunohistochemistry and quantified by morphometry in the group of 125 selected breast carcinoma patients with a broad spectrum of tumour histological types and grades. Results: Multivariate statistical analysis revealed only relationships between ER/PR, ER/Bcl-2, ER/grade, ER/age and c-erbB-2/TOPO. No sig-
nificant relationship between c-erbB-2 expression and any other standard prognostic immunohistochemical marker, histological type or patient characteristics was found. These results were the same in the group of tumours as a whole and in subgroups based on histological type. Conclusions: These results indicate that in non-metastasising breast tumours, c-erbB-2 expression does not correlate inversely with hormone receptor status and hormone responsiveness as previously reported in metastasising breast cancer. On the other hand, the finding of a relationship between c-erbB-2 and TOPO may emphasize the role of c-erbB2 in the mechanisms involved in treatment failure. The work was supported in part by MSM151100001
MOLEKULÁRNĚ GENETICKÁ ANALÝZA TRANSKRIPTŮ SYN-SSX U SYNOVIÁLNÍCH SARKOMŮ MOLECULAR GENETIC ANALYSIS OF SYN-SSX TRANSCRIPTS IN SYNOVIAL SARCOMAS Krsková L., Hilská I., Veřmiřovská I., Kodet R. Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha-Motol Klíčová slova: synoviální sarkom, translokace, RT-PCR Keywords: synovial sarcomas, translocation, RT-PCR Synoviální sarkomy (SS) jsou charakteristické chromozomální translokací t(X;18)(p11.2; q11.2), při které obvykle fúzuje gen SYT z 18. chromozómu spolu s genem SSX1 nebo SSX2, které se nalézají na chromozómu X. Navíc byl popsán ojedinělý případ s variantní translokací a fúzním produktem SYT-SSX4. U synoviálních sarkomů s bifazickým složením bývá určení diagnózy poměrně snadné. V případě monofazických synoviálních sarkomů s vřetenobuněčným sarkomatosním složením je diagnóza obtížná. Imunohistochemické vyšetření nebývá zcela spolehlivé. U těchto případů se osvědčila diagnostika na molekulárně genetické úrovni s průkazem specifických hybridních genů SYT-SSX1 a SYT-SSX2. Řada publikací popisuje signifikantní korelaci mezi SYT-SSX2 fúzním genem a monofazickým histologickým podtypem synoviálních sarkomů. Do spojitosti se dává rovněž horší prognóza a brzký vznik metastáz a přítomnost fúzního produktu SYT-SSX1. Naše výsledky tato pozorování zatím nepotvrzují. RT-PCR v případě positivního záchytu translokace nám dává k dispozici velmi citlivou metodu k detekci minimální reziduální choroby, k detekci infiltrace kostní dřeně a popř. k posouzení míry infiltrace nádorovými buňkami u štěpů KD pro autologní transplantace.
38
EFEKT HORMONŮ NA HISTOLOGICKÝ OBRAZ ENDOMETRIA INFLUENCE OF HORMONES ON HISTOLOGICAL STRUCTURE OF ENDOMETRIUM Kučerová L. Ústav patologie LF UP, Olomouc, Česká republika Klíčová slova: hormony, endometrium Keywords: hormones, endometrium Hormony, jejich dávkování a délka terapie, mají vliv na histologický obraz endometria. Pro patologickou interpretaci obrazu je důležitá klinická informace o způsobu jejich užití. Jde především o hormony užívané v reproduktivním věku žen, jako jsou orální kontraceptiva, dále jde o substituční hormonální terapii u postmenopauzálních žen a nakonec o terapeutickou aplikaci hormonálních antagonistů a agonistů, jako například tamoxifenu u karcinomu prsu, danazolu u léčby endometriózy, clomiphenu u infertility, atd. Vliv estrogenů se projevuje především proliferativním působením na žlazovou složku, vedoucí někdy až ke glandulární hyperplazii s dysfunkčním krvácením. Progesteron působí hlavně sekreční transformaci stromální složky, spolu se sekrekčními změnami žlazové složky. Při protrahované terapii však může způsobit až atrofické změny endometria. Často se však jedná o kombinované působení estrogenů a gestagenů a to buď sekvenční nebo kontinuální. V obou případech může nastat dysfunkční krvácení, případně opět může dojít k atrofii endometria. V některých případech nacházíme tzv. „progestin-like“ efekt a to i bez podání exogenních hormonů. Jde především o stavy s abnormální persistentcí žlutého tělíska, nebo o luteinizovanou folikulární cystu. Kromě toho existuje i idiopatická endometriální deciduální reakce u postmenopausálních žen.
MALÍGNY MELANÓM V 10 ROČNOM MATERIÁLI PRESENCE OF MALIGNANT MELANOMA IN 10 YEAR-OLD MATERIAL. Lauko Ľ. Ústav patologickej anatómie Martinskej fakultnej nemocnice a Jesseniovej lekárskej fakulty v Martine, Martin, Slovenská republika Kľúčové slová: maligný melanóm, typy a lokalizácia melanómov, diagnostika melanómov. Keywords: malignant melanoma, types and localisation of the melanomas, diagnostic of the melanomas V roku 1991 bola obnovená činnosť melanómovej komisie v Martinskej fakultnej nemocnici. Za 10 ročné obdobie (1991–2000) sme malignú melanocytárnu léziu diagnostikovali u 366 pacientov prevažne z okresu Martin a Turčianske Teplice (32,51 %) a zo severných okresov bývalého Stredoslovenského kraja LM, PX, CA, ZA, DK a PD (61,48 %). V našom registri sú sporadické prípady pacientov ešte z ďalších 10 okresov (6,01 %). Súbor zahrňuje 156 mužov s priemerným vekom 55,36 17,34 rokov (6 r.–92 r.) a 210 žien s priemerným vekom 51,5 16,23 rokov (13 r.–84 r.). Histologické preparáty sme štandardne farbili HE a podľa Giemsu, na dôkaz melanínu sme používali impregnačnú metódu podľa MassonaFontanu. Z imunohistochemických vyšetrení v diagnostike sme robili dôkaz protilátok S-100 proteinu, HMB-45, NSE, cytokeratínov (KL-1, AE1/AE3) a vimentínu. Všetky údaje o pacientoch sme čerpali zo sprievodných lístkov k zásielke materiálu na bioptické vyšetrenie. Lentigo ma-
ligna melanóm /LMM/ bol najčastejším typom melanómu v celom súbore (49,2 %), v skupine mužov 50,6 % a v skupine žien 48,1 %. Na druhom mieste sme diagnostikovali povrchovo sa šíriaci melanóm /SSM/ (28,96 %) 25,4 % resp. 32,43 %. Tretí bol nodulárny melanóm /NM/ (15,85 %) 17,31 % a 14,76 %. Štvrtým histologickým typom bol akrálny lentigo maligna melanóm /ALM/ (3,0 %) 3,85 % a 2,38 %. Histologický typ malígneho melanómu sme jednoznačne nemohli určiť v 6 prípadoch /MM n.s./ (1,64 %) a melanóm s minimálnou odchýlkou /MDM/ sa vyskytol 5-krát (1,37 %). Najčastejšou lokalizáciou melanómu v celom súbore bol výskyt na trupe (48,08 %) 65,81 % resp. 34,93 %. Nasledujú dolné končatiny (23,63 %) 7,1 % a 35,88 %, hlava a krk (15,39 %) 17,42 % a 13,88 %. Na horných končatinách bol výskyt (12,9 %) v skupine mužov 9,68 % a v skupine žien 15,31 %.
MECHANIZMY APOPTÓZY PODÍLEJÍCÍ SE NA VZNIKU A ROZVOJI MORFOLOGICKÝCH ZMĚN PŘI CELIAKII ROLE OF APOPTOTIC MECHANISMS ON THE DEVELOPMENT OF MORPHOLOGICAL CHANGES DURING COELIAC DISEASE Lísová S.1, Kutrová E.1, Ehrmann jr. J.1, Kolek A.2, Řiháková P.1, Kolář Z.1 1 Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP, Hně-
votínská 3, Olomouc 2 Dětská klinika FN a LF UP, Olomouc
Klíčová slova: celiakální sprue, enterocyty, lymfocyty, apoptóza Keywords: coeliac disease, enterocytes, lymphocytes, apoptosis Úvod: Na vzniku specifických morfologických projevů ve sliznici tenkého střeva se u celiakální sprue významnou měrou podílí, dosud blíže nespecifikovanými mechanizmy, proces apoptózy. Studium apoptotické dráhy v enterocytech a T lymfocytech infiltrujících sliznici jejuna může přispět jak k lepšímu pochopení procesů vedoucích k slizniční atrofii, tak k nalezení optimálnějšího diagnostického nástroje. Cíl a metodika: Cílem studie bylo imunohistochemické stanovení a biometrická analýza změn exprese klíčových článků apoptotické kaskády – proteinů FAS, FAS-L, FADD, BCL-2, BID, caspáza 3, caspáza 8, PARP a tTG v bioptických vzorcích jejunální sliznice 110 pacientů, rozdělených na skupinu pacientů s latentní celiakií, s rozvinutou celiakií a na skupinu kontrolní. Výsledky: Výsledky ukázaly ve srovnaní s kontrolní skupinou zvýšenou expresi znaků terminální fáze apoptózy (PARP, tTG) v enterocytech a lymfocytech u skupin s latentní a rozvinutou celiakií. Byly zjištěny významné změny v expresi proteinů receptorové apoptotické dráhy (FAS, FASL, FADD) v enterocytech a lymfocytech u skupin latentní a rozvinuté celiakie ve srovnání se skupinou kontrolní. Byly též hodnoceny změny v expresi proteinů rodiny BCL-2 a proteinů efektorové fáze apoptózy (caspáza 8, caspáza 3) mezi jednotlivými skupinami. Závěry: Tyto nálezy mohou poukazovat na význam role receptorové signální dráhy v procesu apoptózy indukované vzájemnou interakcí enterocytů a infiltrujících lymfocytů u pacientů s latentní a rozvinutou celiakií. Práce byla podpořena granty: MSM 151100001, IGA MZ ČR NE 61973/2000, NS 11801109
39
NUTNOST KORELACE IMUNOFENOTYPU S GENOTYPEM PRO DIAGNOSTIKU SVALOVÝCH DYSTROFIÍ THE NECESSITY OF IMMUNOPHENOTYPE AND GENOTYPE CORRELATION FOR MUSCLE DYSTROPHY DIAGNOSTICS Lukáš Z.
moterapii zemřeli za dva roky po stanovení diagnózy. Jedna pacientka žije 7 měsíců po stanovení diagnózy s prokázanou generalisací v břišní dutině. Nádor byl poprve popsán pod tímto názvem v roce 1989. Diagnóza tohoto velmi agresivního nádoru není příliš obtížná u klasických případů. Opíráme se o lokalisaci nádoru, imunofenotyp a cytogenetický nález. Vyskytují se však případy u kterých se objevují společné rysy především s EWS/PNET a to jak po stránce fenotypu, imunofenotypu i cytogenetiky. Problematika této diferenciálně diagnostické rozvahy je předmětem diskuse.
Patologicko-anatomický ústav Fakultní nemocnice Brno Klíčová slova: dystrofinopatie, imunohistochemie, imunoblotting, diagnostika Keywords: dystrophynopathy, immunohistochemisty, immunoblotting, diagnostic. Interpretace imunohistochemických nálezů v bioptické a nekroptické diagnostice má mnoho úskalí, kritická je pravděpodobně preservace antigenní determinanty během zpracování biopsie včetně zamezení difuse antigenu nebo reakčního produktu, afinita protilátky a antigenní determinanty, zkřížená reaktivita tkáňová i mezidruhová, volba amplifikačního systému k rozlišení signálu a šumu a řada dalších. V tomto sdělení bych chtěl poukázat na problém zachycení změn, které se týkají jen malé části buněčné populace a jejichž distribuce je náhodná a nepředvídatelná. Změny se mohou týkat jak pozitivity samé, tak i změny intenzity reakčního produktu v takovéto populaci. Jako příklad poslouží bioptická diagnostika dystrofinopatií, jejiž výsledky jsou v dalším shrnuty. Z těchto údajů vyplývá, že samotná imunohistochemie může být při vyšší frekvenci změn pro diagnostiku zcela dostačující, ale při nízké frekvenci a nepravidelné distribuci patologických změn může vést k zavádějícím závěrům, i když je provedena lege artis. Tím spíše ve svalových punkcích je pravděpodobnost zastižení ojedinělých změn ještě nižší. V těchto případech jsou zde ještě dvě možnosti: podpořit imuno-histochemickou reakci imunoblotingem, tedy na úrovni fenotypu, nebo provést korelaci s analýzou genotypu. Imunobloting dovede postihnout alteraci molekulové hmotnosti detegované látky, ale i odhadnout její množství a molekulárně genetické vyšetření, provedené v dostatečném rozsahu, pak může poskytnout informaci o genetickém pozadí zkoumaného imunofenotypu, a tím prakticky dovršit imunohistochemickou diagnostiku.
INTRAABDOMINÁLNÍ DESMOPLASTICKÝ KULATOBUNĚČNÝ NÁDOR INTRAABDOMINAL DESMOPLASTIC SMALL ROUND-CELL TUMOR Mačák J.1, Mukenšnábl P.2, Kawano N.3, Dušková M.1, Vácha P.4, Bobot L.5 1 Ústav patologie LF a FN Olomouc, 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK, 3 Division of Anatomic and Surgical Pathology, Hospital of Yokohama, 4 Oddělení patologie Nemocnice v Šumperku, 5 Oddělení patologie NsP Nový Jičín
Klíčová slova: intraabdominální, desmoplastický, kulatobuněčný, tumor Keywords: intraabdominal, desmoplastic, small round-cell, tumor Autoři vyšetřili 3 případy intraabdominálního desmoplastického kulatobuněčného nádoru. V našich případech šlo o dva muže a jednu ženu ve věku 20–29 roků. Ve dvou případech pacienti přes intenzivní che-
VLIV SYNTETICKÝCH CDK INHIBITORŮ A HORMONÁLNÍHO ANTAGONISTY BICALUTAMIDU NA EXPRESI PROTEINŮ V PROSTATICKÝCH NÁDOROVÝCH BUNĚČNÝCH LINIÍCH THE EFFECT OF SYNTHETIC CDK INHIBITORS AND THE HORMONAL ANATAGONIST, BICALUTAMIDE, ON PROTEIN EXPRESSION IN PROSTATE CANCER CELL LINES Maďarová J., Hlobilková A., Bouchal J., Kolář Z. Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP, Hněvotínská 3, Olomouc Klíčová slova: rakovina prostaty, syntetické inhibitory CDK, bicalutamid, apoptóza, buněčný cyklus Keywords: prostate cancer, synthetic CDK inhibitors, bicalutamide, apoptosis, cell cycle Úvod: Karcinom prostaty patří mezi nejzávažnější nádorová onemocnění u mužů a jeho léčba představuje vážný medicínský problém. Chirurgická terapie je dostupná pouze pro lokalizované nádory. Lokálně rozvinuté a metastatické formy nádoru jsou obvykle inoperabilní a pacienti musí být léčeni androgen-deprivační terapií. Nádorový růst je však hormonální terapií zastaven pouze dočasně a u části nemocných potom nádory přecházejí do stadia růstu na androgenech nezávislého. Molekulární mechanismy odpovědné za tento přechod jsou do značné míry neznámé a zatím nebyly identifikovány spolehlivé markery, které by pomohly předpovídat progresi těchto nádorů. Vysoká prevalence rakoviny prostaty a její omezené terapeutické možnosti směřují výzkum ke studiu mechanismů vývoje hormonální nezávislosti a možností obnovení buněčné citlivosti k hormonálním antagonistům.V naší práci jsme se zaměřili na studium vlivu antiandrogenu bicalutamidu (BIC)1,2 a syntetických inhibitorů CDK olomoucinu (OC) a boheminu (BO)3,4, popřípadě jejich kombinací, na prostatické nádorové buněčné linie. Sledovali jsme změny exprese některých proteinů zapojených do regulace buněčného cyklu a apoptózy v průběhu vývoje androgenní nezávislosti jako jsou Bcl-2, Bax, p21WAF1/CIP1, p27KIP1, AR a PCNA. Materiál a metody: Prostatická nádorová buněčná linie citlivá na androgeny (LNCaP) a prostatická nádorová buněčná linie na androgeny necitlivá (DU-145) byly kultivovány s OC/BO a BIC v různých kombinacích po dobu 24, 48 a 72 hodin. Po elektroforetické SDS-PAGE separaci proteinů buněčného lyzátu a jejich přenosu na nitrocelulózovou membránu byly studované proteiny detekovány specifickými protilátkami (imunobloting)5. Výsledky: V našem in vitro modelovém systému byly pro analýzy vybrány pomocí MTT testu6 koncentrace způsobující přibližně 50% inhibici buněčné viability: pro LNCaP 100 µM OC, 30 µM BO, pro DU-145 200 µM OC, 80 µM BO. Při současném použití inhibitoru CDK a hormonálního antagonisty byla nejefektivnější kombinace BIC 50 µM plus
40 OC 50 µM pro LNCaP a BIC 50 µM plus OC 100 µM pro DU-145. Zjistili jsme, že u buněčné linie DU-145 je exprese Bcl-2, Bax a AR velmi nízká až na hranici detekovatelnosti a že studované látky neindukují žádné změny exprese s výjimkou zvýšení AR po OC (200 M, 24 hod)7. Protein p27 je u této linie indukován jak působením jednotlivých látek, tak jejich kombinací. Také u linie LNCaP dochází působením látek ke zvýšení exprese p27, ale na rozdíl od DU-145 ke snížení exprese AR a to v závislosti jak na čase působení tak na koncentraci látek. Hladiny proteinů Bcl-2 a Bax se příliš nemění, jen po působení OC (100 µM) dochází ke zvýšení Bax a snížení Bcl-2. V LNCaP buňkách se také na rozdíl od DU-145 buněk po působení kombinace OC+BIC snižuje exprese proliferačního markeru PCNA. Závěr: Naše výsledky ukazují na existenci specifických cest regulujících buněčný cyklus a apoptózu v nádorech citlivých i necitlivých na androgeny. Použití kombinace CDK inhibitoru a hormonálního antagonisty může vést ke zvýšení citlivosti obou typů nádorů na tyto sloučeniny, a tím přispět k vývoji potenciálně nového terapeutického postupu. Literatura: 1. Furr, B. J., Valcaccia, B., Curry, B., Woodburn, J. R., Chesterson, G., Tucker, H. (1987) ICI 176, 334: a novel non-steroidal, peripherally selective antiandrogen. J. Endocrinol. 113, R7–9. 2. Maucher, A., von Angerer, E. (1993) Antiproliferative activity of casodex (ICI 176.334) in hormone-dependent tumours. J. Cancer Res. Clin. Oncol. 119, 669–674. 3. Veselý, J., Havlíček, L., Strnad, M., Blow, J. J., Donella-Deana, A., et al. (1994) Inhibition of cyclin-dependent kinases by purine analogues. Eur. J. Biochem. 224, 771–786. 4. Abraham, R. T., Acquarone, M., Andersen, A., Asensi, A., Bellé, R., Berger, F., et al. (1995) Cellular effects of olomoucine, an inhibitors of cyclin-dependent kinases. Biol. Cell. 83, 105–120. 5. Bollag, D. M., Rozycki, M. D., Edelstein, S. J. (1996) Protein methods, New York: Willey-Liss, Inc., pp. 107–155, 195–231. 6. Alley, M. C., Scudieco, D. A., Monks, A., Hursey, M. L., Czerwinski, M. J., Fine, D. L., et al. (1988) Feasibility of drug screening with panels of human tumor cell lines using a microculture tatrazolium assay. Cancer Res. 48, 589–601. 7. Maďarová, J., Lukešová, M., Hlobilková, A., Strnad, M., Vojtěšek, B., Lenobel, R., et al. (2001) Synthetic inhibitors of CDKs induce different responses in androgen-sensitive and androgen-insensitive prostatic cancer cell lines. Cancer (submitted).
Práce byla podpořena granty MSM151100001 a NC 6200-3.
PRVNÍ ZKUŠENOSTI S PRŮTOKOVOU CYTOMETRIÍ V DIAGNOSTICE MALIGNÍCH LYMFOMŮ ŘADY B THE FIRST EXPERIENCE WITH FLOW CYTOMETRY ANALYSIS IN DIAGNOSTICS OF B-CELL MALIGNANT LYMPHOMA Manďáková P., Campr V., Kodet R. Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha-Motol Klíčová slova: klonalita, kostní dřeň, maligní lymfom, průtoková cytometrie, uzlina Keywords: bone marrow, malignant lymphoma, flow cytometry analysis, lymph nodes V posledním desetiletí se do popředí zájmu diagnostiky lymfomů dostává průtoková cytometrie. Jedná se o metodu, která vzhledem ke své rychlosti, vhodně doplňuje histologické a imunohistochemické vyšetření. Její výhodou je také možnost aplikace dvou a více protilátek značených různými fluorochromy do jednoho vzorku. Tak je možno lépe charakterizovat imunofenotyp potenciálně transformovaných lymfoid-
ních buněk. Maligní lymfomy řady B se kromě aberantní koexprese některých povrchových antigenů vyznačují klonální expresí lehkých povrchových řetězců kappa nebo lambda. Autoři uvádějí své zkušenosti při primární diagnostice maligních lymfomů zejména z uzlin a z vyšetřování kostní dřeně v rámci stagingu a sledování minimální reziduální nemoci. Své nálezy korelují s morfologií. Imunofenotypizace může spolu s molekulárně biologickým vyšetřením přispět ke zpřesnění klasifikace. Je však nutné chápat tato vyšetření jako pomocná a v první řadě hodnotit morfologii nádoru a klinický obraz onemocnění. Při posouzení klonality pomocí povrchových markerů však poskytuje průtoková cytometrie mnohem přesnější diagnózu než konvenční imunohistochemie na řezu.
NÁRODNÍ REFERENČNÍ LABORATOŘ LIDSKÝCH TSE OTEVŘENA OPENING OF NATIONAL SURVEILLANCE LABORATORY OF HUMAN TSE Matěj R. Oddělení patologie FTN, Praha Laboratoř molekulární patologie ÚDMP, Praha Klíčová slova: diagnostika, lidské TSE demence, priony Keywords: diagnostics, human TSE, dementia, prions Dne 1. 7. 2001 byl zahájen provoz Národní referenční laboratoře diagnostiky lidských TSE při Oddělení patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Laboratoř byla přístrojově vybavena podle zkušeností z National CJD Surveillance Unit Western General Hospital a University of Edinburgh a je připravena provádět běžnou diferenciální diagnostiku demencí se zaměřením na rozpoznávání všech typů lidských prionových onemocnění. Těžištěm diagnostického procesu u lidských TSE je vyšetření přítomnosti patologických prionových částic pomocí specifických protilátek proti proteolýze rezistentnímu prionovému proteinu pomocí imunohistochemie a metodou Western blot. Vyšetření může být doplněno analýzou některých typických mutací v genu prionového proteinu, jež jsou pro některé typy CJD a v CJD příznačné, pomocí metodiky PCR a analýzy restrikčních fragmentů.
INVAZIVNÍ DUKTÁLNÍ KARCINOMY MLÉČNÉ ŽLÁZY – VYŠETŘENÍ GENŮ c-erbB-2, CCND1, TP53 A OBLASTI 20q13 METODOU FISH VE SROVNÁNÍ S EXPRESÍ PROTEINŮ erbB-2, CYKLINU D1 A p53 (IHC) A JEHO KLINICKÝ VÝZNAM INVASIVE DUCTAL CARCINOMA OF MAMMARY GLAND – EXAMINATION OF c-erbB-2, CCD1, TP53 GENES AND THE 20q13 REGION BY FISH METHOD IN COMPARISON WITH EXPRESSION OF PROTEINS erbB-2, CYCLIN D1 AND p53 (IHC); CLINICAL SIGNIFICANCE Mrhalová M.1, Kodet R.1, Neradová M.1, Strnad P.2 1 Ústav patologie 2. Lékařské fakulty Univezity Karlovy v Praze 2 Gynekologicko-porodnická klinika FN Motol, Praha
Klíčová slova: mléčné žláza, karcinom, duktální invazivní, geny c-erbB-2, CCND1, TP53, oblast 20q13, exprese proteinů, grade, uzlinové metastázy
41
Keywords: mammary gland, carcinoma, ductal and invasive, c-erbB-2, CCND1, TP53, region 20q13, protein expression, grade, lymph nodes, metastasis Úvod: U karcinomů mléčné žlázy se vyskytují komplexní genetické změny. Časté jsou početní změny chromosomů a amplifikace chromosomálních oblastí. U sestavy pacientek s invazivními duktálními karcinomy (IDCa) mléčné žlázy jsme se zaměřili na změny, které rozšiřují běžné spektrum vyšetření se zaměřením na terapeutický či prognostický dopad. Materiál a metoda: Na souboru nemocných s IDCa mléčné žlázy jsme vyšetřili početní změny chromosomálních oblastí nesoucích geny c-erbB-2, CCND1 a TP53 a oblasti 20q13 a výsledky jsme srovnali s imunohistochemickou detekcí proteinů erbB-2, cyklin D1 a p53. Stanovení počtu kopií genů doplněné o stanovení počtu chromosomů 17 a 11 jsme prováděli pomocí fluorescenční in situ hybridizace na otiskových preparátech či parafinových řezech. Počet kopií genu c-erbB-2 jsme dosud vyšetřili u 93 nemocných s IDCa mléčné žlázy a u 72 z nich počet chromosomu 17. U 60 nemocných jsme stanovili počet kopií genu CCND1 a počet chromosomů 11. U 14 žen jsme dále vyšetřili počet oblasti 20q13 a u 8 počet kopií genu p53. Grade karcinomů jsme posuzovali podle Elstona a Ellise. Výsledky a závěry: Ve většině případů jsme nalezli dobrou korelaci mezi amplifikací genu c-erbB-2 a expresi proteinu erbB-2. Silnou amplifikaci genu c-erbB-2 (> 10 kopií) jsme zjistili u 16 % případů, slabou (≤ 10 kopií) u 28 %. Amplifikace genu c-erbB-2 korelovala s grade 3 IDCa mléčné žlázy a metastatickým postižením axilárních lymfatických uzlin. Amplifikaci genu CCND1 jsme nalezli u 43 % karcinomů. Amplifikace genu CCND1 korelovala s overexpresí proteinového produktu genu CCND1 – cyklinu D1. Amplifikace genu CCND1 se vyskytovala častěji u karcinomů grade 3. Vztah amplifikace genu CCND1 s postižením axilárních lymfatických uzlin jsme nepozorovali. Amplifikace jak genu c-erbB-2 tak CCND1 byly často spojeny s početními změnami chromosomů, na kterých jsou lokalizovány (17 a 11). Časté byly také případy se stejným početním stavem obou genů - současnou amplifikaci obou genů či oba geny bez amplifikace. Vyšetření oblasti 20q13 odhalilo numerické změny, ale výraznou amplifikaci jsme pozorovali pouze u jedné nemocné. Jedna pacientka ze 14 vyšetřených měla normální počet kopií 20q13. Ani u jedné nemocné z 8 vyšetřených jsme nenalezli převládající jeden signál genu TP53, svědčící o ztrátě heteroxygozity genu TP53. Průkaz amplifikace cenu c-erbB-2 a „overexprese“ erbB-2 proteinu je patologicko-genetickou indikací k léčbě Heceptinem a vyšetření má bezprostřední dopad na léčebný postup. Amplifikace genu CCND1 může mít vztah k odpovědi na antiestrogenovou terapii.
pavky ložiska poměrně uniformních malých oválných a protáhlých buněk s malým množstvím eosinofilní cytoplasmy a s pravidelnými jádry s jemně granulárním chromatinem. Tyto buňky vykazovaly při imunohistochemickém vyšetření neuroendokrinní rysy.
EPSTEIN-BARR VIRUS AND HODGKIN’S DISEASE: CLINICAL IMPLICATIONS Murray P. G.1, Glavina-Durdov M.2, Flavell K. J.1, Jakic-Razumovic J.4, Capkun V.3, Flavell J. R.1 1 Department of Pathology, Division of Cancer Studies, University of Birmingham, UK 2 Department of Pathology University Hospital Split, Croatia 3 Department of Nuclear Medicine University Hospital Split, Croatia 4 Institute of Pathology Clinical Medical Center „Rebro“ Zagreb, Croatia Keywords: EB virus, Hodgkin’s disease, prognosis The Epstein-Barr virus (EBV) is a gamma-herpesvirus that infects the majority of the World’s adult population and is associated with the development of a number of human malignancies, including Burkitt’s lymphoma, nasopharyngeal carcinoma and Hodgkin’s disease. Recent interest has focused on the potential clinical significance of EBV infection in Hodgkin’s disease. Initial studies investigating the impact of EBV on clinical outcome did not find any correlation between EBV status and survival in HD patients. Although larger Spanish and English studies demonstrated a significant association between detection of EBV in HRS cells and longer overall survival and disease free interval, respectively. However, the beneficial effects of EBV in these studies, although significant, were not substantial. In addition, other recent studies have indicated no effect of EBV status on clinical features or outcome in HD patients. A possible reason for these effects might be because many of these studies included only small numbers and therefore lacked statistical power to detect small differences, or that the patients or their treatment were not homogenous. In a recent preliminary UK-Croatian collaboration to investigate this we have shown that the effect of EBV is indeed variable within different HD groups. In particular, a significant beneficial effect on event-free survival times in the presence of EBV was observable for young adult patients, but not for older patients where a reverse trend was seen. Patients in good prognostic categories at presentation (stage 1 and 2 ‚A‘ patients) also appeared to benefit from the presence of EBV, whereas other subgroups did. Recent studies by the UK group also show that in a pilot study of childhood HD there is a markedly poorer event-free survival for EBV-positive patients. Our initial observations therefore provide support for variable effects of EBV in certain HD subgroups.
NEOBVYKLÝ PLICNÍ HAMARTOM THE RARE LUNG HAMARTOMA Mukenšnabl P. Šiklův patologicko-anatomický ústav FN a LF UK Plzeň, Plzeň, Česká republika
HELICOBACTER PYLORI, INFECTION, AUTOIMMUNITY AND GASTRIC DISEASE Negrini R. 3 Laboratorio Analisi Chimico-Cliniche, Spedali Civili, Brescia-Italy
Klíčová slova: hamartom, neuroendokrinní buňky, plíce Keywords: hamartoma, neuroendocrine cells, lung U 63-leté ženy byla provedena klínovitá resekce levé plíce pro kulovité nádorové ložisko. V plicním parenchymu byl nalezen dobře ohraničený tuhý tumor o průměru 0,9 cm, makroskopicky vzhledu chondrohamartomu. Histologicky byla kromě obvyklých struktur tohoto tumoru přítomná jak na povrchu, tak v hloubce invaginací mezi lobuly chru-
Chronic gastritis of the autoimmune type, causing the pernicious anaemia, is characterized by a destruction of the glandular epithelium of mucosa and by a high incidence of circulating antibodies against parietal cell (PCA) and intrinsic factor (IFA). The prevalence of H. pylori infection in patients with this disease is low, probably due to the fact that an atrophic gastric mucosa is not colonized by H. pylori. It has been suggested that autoimmune gastritis may
42
arise as an extreme consequence of a previous H. pylori infection. This hypothesis is supported by a number of immunohistochemical and serological studies reporting that even the common form of chronic gastritis, caused by H. pylori, is frequently associated with the presence of autoantibodies against gastric mucosa. We carried out a serological study of 600 blood donors and in 180 consecutive patients undergoing gastroscopy. The aim was to evaluate the seroprevalence of IFA in the pre-pernicious anaemia stage and to determine whether IFA are linked to H. pylori infection. Serological diagnosis of infection was performed by a highly sensitive and specific antibody-capture ELISA of IgG. IFA (IgG) were determined by indirect ELISA using highly purified porcine IF as a target. 120 patients were also investigated immunohistochemically for the presence of autoantibodies reacting with gastric autologous mucosa. The prevalence of H. pylori infection in donors and patients was 64 % and 83 %, respectively. IFA were detected in 0.9 % of donors and 6.8% of patients. Autoantibodies reacting with epithelial gastric mucins were detected in 72 % of patients. 22 % of the patients also showed autoantibodies against parietal cell canaliculi (PCA). Gastric atrophy was detected in 40 % of the patients with IFA. The presence of autoantibodies was strictly associated with the presence of serum antibodies against H. pylori, suggesting that H. pylori infection plays an essential role in the development of gastric autoimmunity.
lymfoplazmocytový lymfóm (LPL) n = 103, lymfóm z plášťových buniek (MCL) n = 36, folikulový lymfóm (FL) G1 + G2 n = 129, extranodálny lymfóm z Bbuniek marginálnej zóny MALT-typu n = 87, nodálny lymfóm z B-buniek marginálnej zóny n = 11, plazmocytóm (oseálny a extraoseálny) n = 280, HCL n = 86 a malobunkový B-ML bližšie neklasifikovateľný (z technických príčin, ako aj bližšie neklasifikovateľný pre absenciu klinických údajov zaradený ako M 9670/3) n = 101 (8.2 % zo všetkých).
PROFESOR A. MATERNA
HISTOMORFOMETRICKÉ NÁLEZY V KOSTNÍ TKÁNI U PACIENTŮ S POSTSTEROIDNÍ OSTEOPORÓZOU LÉČENOU BISFOSFONÁTY
PROFESSOR A. MATERNA Palas J., Kozelská E., Plaček V. oddělení patologie SSN Opava, Česká republika Abstrakt nedodán.
Diskusia a závery: Diagnostika malobunkových B-NHL by mala byť vždy (snáď s výnimkou FL) podporená fenotypizáciou, najmä pri absencii molekulovo-biologickej analýzy. Okrem detekcie azákladných líniovo-špecifických (CD20, CD79, CD3, CD45RO) a ďalších antigénov (napr. CD43, bcl2-proteín, dôkaz reťazcov c-Ig) sa stáva nevyhnutnosťou dôkaz prinajmenej CD5 a CD23, ako aj cyklínu D1. Len tak je možná spoľahlivá diferenciálna diagnóza základných typov malobunkových B-NHL a pokles počtu (viac než 8 %) neklasifikovateľných NHL. Tento prístup umožňuje aj identifikovať plazmocytoidný variant B-CLL, ktorý vzhľadom na recentnú identifikáciu B1 versus B2 typu B-CLL s prognostickým dopadom je zrejme známkou jej B2 diferenciačného stupňa. Interdisciplinárna spolupráca môže zaistiť fenotypizáciu aj metódou prietokovej cytometrie. Podporené grantom VEGA SR č. 1/8152/01
HISTOMORPHOMETRIC FINDINGS IN BONE TISSUE IN PATIENTS AFTER TREATMENT OF POSTSTEROID-OSTEOPOROSIS BY BISPHOSPHONATE Povýšil C., Dundr P., Sotorník I. Ústav patologie 1. LF UK a VFN, IKEM, Praha
IMUNOHISTOCHEMICKÁ DIAGNÓZA MALOBUNKOVÝCH B-NHL IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS OF SMALL CELL B-NHL Plank L., Szépe P., Adamkov M. Ústav patologickej anatómie JLF UK a MFN v Martine, Slovenská republika
Klíčová slova: bisfosfonáty, osteoporóza, histomorfometrie kostí Keywords: bisphosphonate, osteoporosis, bone histomorphometry Skupina 8 transplantovaných pacientů s osteoporózou po terapii kortikoidy byla léčena po dobu 1 roku bisfosfonáty, které mají pozitivně ovlivňovat metabilizmus kostní tkáně. Opakované bioptické a histomorfometrické vyšetření kostí však neprokázalo u našich nemocných známky nárůstu hustoty kosti, jak se očekávalo. Naše pilotní studie zatím nepotvrdila očekávaný pozitivní efekt léčby osteoporózy u pacientů po transplantaci různých orgánů.
Kľúčové slová: periférne B-lymfocyty, malobunkový nodálny a extranodálny lymfóm, difúzny a folikulový rast, fenotypizácia Keywords: peripheral B-lymphocyte, small cell nodular and extra-nodular lymphoma, diffuse and follicular growth, phenotyping
URČENÍ ROZSAHU APOPTÓZY PŘI POUŽITÍ MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY M30 VE FETÁLNÍM STŘEVĚ S VÝSKYTEM MEKONIOVÝCH TĚLÍSEK
Úvod: Klasifikácia NHL podľa SZO spresnila kritériá diagnostiky malobunkových B-lymfómov, ktorých základom je histomorfologická a fenotypická analýza vrátane dôkazu „nových“ antigénov (CD5, CD23, CD10, cyklín D1, CD138 a pod.).
DETERMINATION OF APOPTOSIS BY THE USE OF MONOCLONAL M30 ANTIBODY IN FOETAL INTESTINE WITH MECONIUM BODIES
Materiál a metodika: Zhodnotenie 5-ročného materiálu bioptických vyšetrení malobunkových B-NHL (v predterapeutickej fáze) na základe korelácie morfologických parametrov (spôsobu rastu, histocytológie nádorových buniek a pod.) s fenotypom nádorových buniek (overeným v bioptickom parafínovom materiáli, alebo prietokovo-cytometricky). Výsledky: V uvedenom období bolo v našom registri novodiagnostikovaných nasledovných 1248 prípadov malobunkových B-NHL: B-SLL/B-CLL n = 415,
Povýšil C.1, Povýšilová V.2 1 Ústav patologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a VFN Praha 2 Ústav patologické anatomie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha
Klíčová slova: mekoniová tělíska, apoptóza, průkaz s protilátkou M30, střevo Keywords: meconium bodies, apoptosis, M30 antibody, intestine
43
S monoklonální protilátkou M30 lze identifikovat časná stadia apoptózy střevního epitelu. Vyšetření fetálních střev touto protilátkou ukázalo vystupňovanou apoptózu enterocytů ve dvou různých úsecích střevních klků, pravděpodobně v závislosti na vývojové fázi. V oblastech střeva s maximálním výskytem mekoniových tělísek na vrcholu střevních klků byla zjištěna výrazná apoptotická aktivita v jejich bazální části. V jiných částech střeva jsme známky apoptózy zaznamenali především na vrcholu slizničních klků. Tyto nálezy by mohly přispět k objasnění dynamiky obměny střevních enterocytů během diferenciace střeva. Zároveň jde o další doklad pro předpokládanou souvislost vzniku mekoniových tělísek s apoptózou.
KOSTNÍ A SVALOVÉ ZMĚNY U PACIENTŮ VYŠŠÍCH VĚKOVÝCH SKUPIN S FRAKTUROU KRČKU STEHENNÍ KOSTI BONE AND MUSCLE CHANGES IN ELDERLY PATIENTS WITH FRACTURE OF FEMORAL BONE CERVIX Prokopová P., Kalvach Z. Ústav patologie a III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN, Praha Klíčová slova: osteoporóza, svalová atrofie Keywords: osteoporosis, muscular atrophy
INTERPRETACE A DIAGNOSTICKÝ VÝZNAM POZITIVITY AKTINOVÝCH MARKERŮ V NÁDOROVÝCH I NENÁDOROVÝCH CHRUPAVKOVÝCH KOSTNÍCH BUŇKÁCH INTERPRETATION AND DIAGNOSTIC VALIDITY OF ACTIN MARKERS POSITIVITY IN TUMOUROUS AND NON-TUMOUROURS CARTILAGINOUS CELLS OF BONE Povýšil C. Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha Klíčová slova: svalový aktin, chondroblasty, myochondroblasty, osteocyty, osteoblasty Keywords: muscle actin, chondroblasts, myochondroblasts, osteocytes, osteoblasts Sdělení shrnuje výsledky dosavadního studia výskytu aktinových filament v nádorových i nenádorových buňkách chrupavčité a kostní tkáně. Stimulem pro tuto studii byly naše originální nálezy svalového aktinu v buňkách chondroblastomu, které jsme označili pracovním názvem myochondroblasty, což bylo přejato i v zahraniční literatuře. Za současného stavu můžeme konstatovat, že chondroblasty benigních chondroblastomů exprimují vedle S-100 proteinu, především svalový aktin. Množství aktin pozitivních buněk se mění případ od případu. V některých chondroblastomech může být většina buněk aktin pozitivních. Navíc jsme nově prokázali, že buňky s rysy chondroblastů mohou být pozitivní i v reakci k průkazu alfa aktinu, zatímco přítomnost desminu jsme nezaznamenali. Obdobná je situace i u chondromyxoidního fibromu kostí. U kostních buněk charakteru osteoblastů, uložených na povrchu nově vytvořených kostních trámců, je možno pozorovat pozitivitu svalového aktinu pouze v cytoplazmatických výběžcích, zavzatých v kostní hmotě. Naproti tomu intratrabekulárně uložené osteocyty hvězdicového tvaru vykazují pozitivitu nejen v cytoplazmatických výběžcích, ale i v cytoplazmě. Zdá se tedy, že přeměna osteoblastů v osteocyty je provázena určitými změnami v organizaci cytoskeletu, jejichž bližší charakter není zatím znám. Je přitom nutné počítat s tím, že trámce nově vytvářené kostní tkáně, včetně kostního svalku, mohou obsahovat vedle kostních buněk i aktin pozitivní chondrocyty, jejichž odlišení je někdy možné pouze na základě imunohistochemického vyšetření s protilátkou proti S-100 proteinu. Vztah chondrocytů a osteocytů během zrání kosti zůstává neobjasněn.
V rámci naší práce na grantovém projektu III. interní kliniky „Myopatie ve stáří ve vztahu ke zlomeninám stehenní kosti a k souběstatečnosti“ jsme doposud provedli vyšetření kostí a svalů u 10 pacientů operovaných pro frakturu krčku kosti stehenní. Histologicky a histomorfometricky jsme vyšetřovali jak středovou lamelu hlavice stehenní kosti, včetně linie lomu, tak odebraný bioptický vzorek m. glutaeus medius. U většiny nemocných jsme neprokázali výraznější atrofii kostních trámců hlavice femuru, ani zřetelnou atrofii vyšetřeného kosterního svalu. Námi provedené bioptické vyšetření je doplněno i o biomechanické vyšetření bioptického materiálu. Dále jsme se zaměřili i na případný výskyt inkluzní myositidy ve vyšetřovaném materiálu, kterou se nám však doposud nepodařilo prokázat. První zkušenosti s touto problematikou jsou předmětem našeho sdělení.
MÉNĚ OBVYKLÝ MEZENCHYMÁLNÍ NÁDOR KŮŽE THE RARE MESENCHYMAL TUMOUR OF SKIN Přádka M., Horáček J. Ústav patologické anatomie, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, Česká republika Klíčová slova: kůže, leiomyosarkom, imunochemie. Keywords: skin, smooth muscle sarcoma Leiomyosarkomy kůže a podkoží tvoří 2–3 % povrchových nádorů z měkkých tkání, jejich výskyt je typický v dospělém věku, častěji u mužů. Ze dvou tkáňových vzorků odebraných z podkoží vlasaté části hlavy 89-letého muže byl diagnostikován po imunohistochemickém vyšetření (aktin, vimentin, HMB45 a S100 protein) dobře diferencovaný (low grade) leiomyosarkom.
PRŮKAZ LYMFATICKÝCH UZLIN V PERIKOLICKÉ TKÁNI U KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU DETECTION OF LYMPHATIC NODI IN TISSUES SURROUNDING COLORECTAL CANCER Rydlová M., Přádka M. Ústav patologické anatomie, Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity Ostrava, Česká republika Klíčová slova: kolorektální karcinom, průkaz lymfatických uzlin, fixace Keywords: lymphatic tissue, visualization, colorectal cancer, technique Popsán způsob zpracování perikolické tukové tkáně u kolorektálních karcinomů. Po fixaci v roztoku, který je směsí absolutního alkoholu, for-
44
maldehydu a éteru, dojde v tukové tkáni do druhého dne k vizualizaci uzlin o velikosti větší než 1mm. Uvedeným způsobem lze prokázat 15 až 20 lymfatických uzlin oproti polovičnímu počtu při náhodném odběru vzorků bez speciální fixace.
DETEKCE OVEREXPRESE HER-2/NEU ONKOPROTEINU V INVAZIVNÍM KARCINOMU MLÉČNÉ ŽLÁZY DETECTION OF HER-2/NEU ONCOPROTEIN OVEREXPRESSION IN INVASIVE BREAST CANCER Skálová A.1,2, Lošan F.3, Schejbalová E.1 1 Patologicko-anatomický ústav LF UK v Plzni, 2 Bioptická laboratoř v Plzni, s.r.o 3 Soukromá genetická ambulance s laboratoří, Plzeň
Klíčová slova: karcinom prsu, HER-2/neu, onkoprotein cerbB2, imunohistochemie, FISH, HercepTest Keywords: breast, cancer, HER-2/neu, prognosis Úvod: Onkogen HER-2/neu je lokalizovaný na dlouhém raménku chromosomu 17 a kóduje transmembránový receptor s tyrosin-kinázovou aktivitou, který je strukturálně homologní s epidermálním růstovým faktorem. Bylo prokázáno, že overexprese proteinu HER-2/neu u invazivních karcinomů prsu, která je v naprosté většině případů způsobená amplifikací genu HER-2/neu, je důležitým prognostickým a prediktivním faktorem. U pacientek se zvýšenou expresí onkoproteinu HER-2/neu je účinná léčba preparátem Herceptin, monoklonální protilátkou proti extracelulární doméně proteinu HER-2/neu, která vazbou na onkoprotein znemožní jeho aktivaci. Možnost léčby pacientek s karcinomem prsu Herceptinem zvyšuje nároky na přesné stanovení overexprese HER2/neu ve tkáni. V současné době je komerčně dostupné množství polyklonálních a monoklonálních protilátek proti různým doménám molekuly HER-2/neu, ale nestandardní laboratorní postupy při jejich používání prakticky vylučují srovnání jednotlivých v literatuře nyní hojně publikovaných studií. Krokem ke standardizaci interpretace imunohistochemického vyšetření je použití FDA atestovaného kitu HercepTestTM firmy Dako. Metody: Za tříměsíční období (duben–červen 2001) jsme vyšetřili 158 nemocných s karcinomem mléčné žlázy, z toho ve 4 případech oboustranným. Pro detekci overexprese HER-2/neu jsme kromě HercepTestu použili monoklonální protilátku Ab17 firmy NeoMarker/Biotech proti vnitřní doméně a monoklonální protilátku NCL-HER 356 firmy Novocastra proti zevní doméně molekuly a výsledky jsme porovnali. V případech s hraničním imunohistochemickým nálezem (skore 2+) jsme stanovili počet kopií genu HER-2/neu pomocí fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Výsledky a závěry: Výsledky jsme porovnali s gradem karcinomu, se stavem hormonálních receptorů a s proliferační aktivitou stanovenou detekcí Ki67 antigenu.
SALIVARY DUCT CARCINOMA – A HIGHLY AGGRESSIVE SALIVARY GLAND TUMOUR WITH OVEREXPRESSION OF ONCOPROTEIN HER-2/NEU Skálová A.1, Kučerová V.2, Szépe P.3, Plank L.3, Stárek I.4 1 Department of Pathology, Medical Faculty, Charles University, Plzeň, Czech Republic 2 Department of Pathology, Medical Faculty, Palacký University, Olomouc, Czech Republic 3 Department of Pathology, Jessenius Medical Faculty, Komenský University, Martin, Slovak Republic 4 Department of Otolaryngology, Palacký University, Olomouc, Czech Republic Keywords: salivary duct carcinoma, HER-2/neu, oncoprotein cerbB2, overexpression, HercepTest Introduction: Salivary duct carcinoma (SDC) is highly malignant salivary gland tumour with aggressive clinical behaviour, characterised by its histologic resemblance to invasive ductal carcinoma of the breast. This relatively rare tumour has been recognised as a separate entity only recently. Various human cancers, and particularly the breast cancer, show amplification of the cerbB2/HER-2/neu gene, and immunohistochemical overexpression of the cerbB2/HER-2/neu oncoprotein. In retrospective studies, c-erbB2/HER-2/neu overexpression in breast cancer was found to be an independent negative variable associated with worse overall survival and poor response to standard therapy. The reports concerning the expression of c-erbB2/HER-2/neu in salivary gland tumours are few and controversial. Methods and results: Fifteen cases of salivary duct carcinomas (SDC) were evaluated for c-erbB2/HER-2/neu overexpression using the HercepTest. Overexpression, identified as strong membrane immunostaining was observed in all but one case of SDC in majority of neoplastic cells in our study. Conclusions: More recent studies of invasive breast cancers show that c-erbB2/HER-2/neu overexpression has therapeutic implications. Herceptin, a monoclonal antibody against HER-2/neu oncoprotein, has good therapeutic effect in c-erbB2/HER-2/neu positive breast tumours. Thus, our study also suggests that anti-HER2/neu therapy with Herceptin might be beneficial for patients with aggressive salivary duct carcinoma.
LYMFOM PROSTATY – kazuistika LYMPHOMA OF THE PROSTATE – CASE REPORT R. Staněk 1, J. Palas2, P. Vágner1, M. Michal3, P. Mukenšnabl3 1 urologické odd. SSN Opava – Česká republika 2 oddělení patologie SSN Opava – Česká republika 3 Šiklův patologicko-anatomický ústav – FN Plzeň – Česká republika
Klíčová slova: lymfom, prostata Keywords: Lymphoma, prostate Úvod: V naší práci prezentujeme kazuistiku 70-letého muže, který se dostavil na urologickou ambulanci SSN v Opavě s retenčními potížemi. Vzhledem k potížím a suspektnímu nálezu na prostatě a v rektu se podrobil biopsii prostaty, endoresekci prostaty a biopsii rekta. V histologickém nálezu byl potvrzen folikulární lymfom prostaty. Dle našeho vyšetření se jedná o vzácnou formu primárně extranodulárního lymfomu.
45
Kazuistika: 70-letý muž se dostavil na naší ambulanci s retenčními potížemi. V anamnéze HN, CMP, APE. Při vyšetření per rektum zjištěna klenoucí se prostata do rekta, nebolestivá, nerovná, tuhá v oblasti pravého laloku, současně polypoidní rezistence na prostatě, prominující do rekta. PSA 1,4 ng/ml, FW 55/hod, moč: negativní. Histologicky při biopsii z prostaty, endoresekci prostaty a biopsii z rekta stanoven nález folikulárního dobře diferencovaného lymfomu, gr.I. dle REAL klasifikace lymfomů. Další paraklinická vyšetření ( CT plic, mediastina, břicha ) neprokazují zvětšení uzlin.Cestou hematologické ambulance přeléčen 6 cykly kombinované terapie Adriamycin, Vinblastin, Cyklofosfamid a Prednison. Po roční remisi vyjádřeno hematologem podezření na recidivu a kontrolní biopsie prostaty prokázala nízce maligní dobře diferencovaný folikulární lymfom. V současnosti je pacient bez mikčních potíží. Závěr: V literatuře se lymfom prostaty popisuje především ve formě kazuistiky. Nejlépe systematicky je zdokumentováno 62 případů v Bostwickově práci vydané v časopise Cancer 8/98. Poukazujeme na úskalí diagnostiky a rozdílnost terapeutické postupu oproti adenokarcinomu prostaty a nutnost interdisciplinárního přístupu v diagnostice a terapii tohoto onemocnění.
PARASITÁRNÍ CYSTY MOZKU SIMULUJÍCÍ TUMOR PARASITIC CYSTS OF BRAIN IMITATING TUMOR Syrůček M.1, Kolářová L.2, Vymazal J.3, Dbalý V.4 1 Oddělení patologie, Nemocnice Na Homolce, Praha 2 Oddělení tropické medicíny III. Kliniky infekčních a tropických nemocí,
FN Bulovka
Úvod: Na rozdiel od FAB schémy súčasná klasifikácia akútnych leukémií (AL) opúšťa princípy morfologickej typizácie a zvýrazňuje prietokovo-cytometrickú či bioptickú fenotypizáciu leukemických buniek (vrátane dôkazu „nových“ antigénov, napr. TdT, CD34 a pod.) pri súčasnom zhodnotení prípadných dysplázií a cytogenetických abnormalít. Materiál a metodika: Zhodnotenie 5-ročného materiálu bioptických vyšetrení kostnej drene s klinickým a/alebo bioptickým podozrením na AL diagnostikovanú v predterapeutickej fáze na základe korelácie morfológie (bunečnatosť drene, percentuálny podiel leukemických blastov, prítomnosť dysplastických čŕt a pod.) s verifikovaným imunohistochemickým profilom nádorových abuniek (dôkaz CD20, CD79, CD3, CD45RO, CD43,MPO, CD68, TdT, CD34 a pod.). Výsledky: V hodnotenom období bolo v našom registri novodiagnostikovaných 128 prípadov AL, z toho 92 prípadov akútnej lymfoblastovej leukémie (ALL) B- a T-radu, 119 prípadov akútnej myeloblastovej leukémie (AML) a 17 prípadov neklasifikovateľnej, alebo bifenotypovej AL. Diskusia a závery: V prípadoch ALL sa popri zásadnom prínose dôkazu TdT osvedčilo „zdvojenie“ dôkazu znakov B-, resp. T-radu, aj keď v biopsii drene sa (bez ohľadu na stupeň diferenciácie alymfoblastov) výhodnejším ukazuje byť dôkaz CD79 (pred dôkazom CD20), resp. cytoplazmatickej pozitivity CD3 (pred dôkazom CD45RO a CD43). V prípadoch AML je prínosom porovnanie profilu blastov pri dôkaze CHAE, CD43, MPO, CD68 a CD34, príp. aj CD15 a CD61. Pri dostupných prietokovo-cytometrických analýzach (zväčša oznamovaných priamo alebo via e-mail) možno redukovať fenotypizáciu bioptického materiálu, čo prispieva aj k ekonomizácii diagnostiky. Znalosť fenotypu je esenciálna aj pre monitorovanie ochorenia v rebioptickom materiáli, najmä pre detekciu minimálnej reziduálnej choroby. Podporené grantom VEGA SR č. 1/8152/01
3 Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie, Nemocnice Na
Homolce, Praha 4 Oddělení neurochirurgie, Nemocnice Na Homolce, Praha
Klíčová slova: pseudotumor, parasitární cysta Keywords: tumor-like lesion, parasitic cyst Ve dvou případech (muži 44 a 27 let) byla po předchozích klinických obtížích (epileptický paroxysmus) provedena vyšetření MNR mozku, která vedla k detekci ložiska centrálně vpravo u prvního pacienta a frontálně v bílé hmotě u pacienta druhého. Rentgenologická diagnóza byla v obou případech gliální tumor, eventuálně metastaza či absces. Při následujícím bioptickém vyšetření byly v obou případech prokázány parazitární cysty Cysticercus cellulosae (larvální stádium v ČR vzácně diagnostikované tasemnice druhu Taenia solium).
VYUŽITIE IMUNOHISTOCHEMICKÝCH METOD K STANOVENIU MNOHOPOČETNEJ LIEKOVEJ REZISTENCIE U PACIENTOV S NEMALOBUNEČNÝM KARCINÓMOM PLÚC THE UTILISATION OF IMUNOHISTOCHEMICAL METHODS IN DETECTION OF MULTIDRUG RESISTANCE IN NON SMALL CELL LUNG CANCER PATIENTS Škarda J.1, Hajdúch M.2, Tichý T.1, Klein J.3, Bohanes T.3, Řiháková P.1, Kolář Z.1 1 Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP,
Hněvotínská 3, Olomouc
IMUNOHISTOCHEMICKÁ DIAGNÓZA AKÚTNYCH LEUKÉMIÍ IMMUNOHISTOCHEMICAL DIAGNOSIS OF ACUTE LEUKAEMIA
2 Laboratoř experimentální medicíny, Dětská klinika LF UP a FN
Olomouc 3 I. chirurgická klinika LF a FN Olomouc 4 Klinika tuberkulózy a respiračních nemocí LF a FN Olomouc
Ústav patologickej anatómie JLF UK a MFN v Martine, SR
Kľúčové slová: MDR – mnohopočetná lieková rezistencia, Pgp – P glykoproteín, MRP-1 – multidrug resistance proteín, NSCLC – nemalobuněčný karcinom plúc Keywords: MDR – multidrug resistance, Pgp-P glykoprotein, MRP-1 multidrug resistance related protein, NSCLC – non small cell lung cancer
Kľúčové slová: akútna lymfoblastová leukémia, akútna myeloblastová leukémia, myelodysplastický syndróm, fenotypizácia, minimálna reziduálna choroba Keywords: acute lymphoblastic leukaemia, acute myeloblastic leukaemia, myelodysplastic syndrome, phenotyping, minimal residual disease
Úvod: Mnohopočetná lieková rezistencia (MDR) je častou príčinou neúspešnosti chemoterapie nemalobunečného karcinómu pľúc (NSCLC). U NSCLC rozlišujeme 2 základné typy MDR: typickú MDR asociovanú s expresiou P-glykoproteínu (Pgp) a atypickú MDR asociovanú s expresiou „multidrug resistance asociated proteínu“ II (MRP), alternova-
Szépe P., Plank L., Adamkov M.
46
Materiál a metódy: Do štúdie bol zaradený bioptický materiál od 44 pacientov s NSCLC po neoadjuvantnej chemoterapii na báze karboplatiny a taxolu (CDDP + TAX) alebo karboplatiny a navelbinu (CDDP + NVB). Vek pacientov sa pohyboval medzi 40-60 rokom. Histopatologická diagnóza zahrňovala adenokarcinómy, spinocelulárne karcinómy a veľkobunečné karcinómy. Rutinne pripravené vzorky v parafínových blokoch boly narezané a prenesené na silanizované sklá, následne odparafinované a rehydratované. Po revitalizácii antigénnych štruktúr v mikrovlnom generátori o výkone 800W, v 0,01M citrátovom pufri pH 6,0 po dobu 15 min, bola použitá štandardná dvojstupňová imunoperoxidázová metóda. Protilátky boli riedené v izotonickom TRIS pufri (pH 7,6) následovne: monoklonálna myšia anti-Pgp klon UIC2 1:100 (Dako) a polyklonálna králičia anti-MRP klon MRPm5 1:20 (Alexis). Vzorky boly následne inkubované pri teplote 4°C po dobu 12 hodín. Po premytí (3 x 5min) v izotonickom TRIS pufre (pH 7,6) bol následne aplikovaný farbiaci systém anti-myší/králičí EnVision (Dako) na dobu 30 minút. Po premytí vzoriek v izotonickom TRIS pufri (pH 7,6) bola vizualizovaná 0, aktivita peroxidázy pomocou 0,01M diaminobenzidínu v TRIS pufri s 0,01 % H2O2. Rezy boly dofarbené hematoxylínom, dehydratované, prejasnené a zamontované do kanadského balzámu. Pozitivita bola hodnotená v 10 zorných poliach pri 400-násobnom zväčšení a vyjadrená percentuálne. Na stanovenie in vitro citlivosti primárnych nádorových buniek NSCLC na protinádorové liečivá bol použitý MTT test (6). Následne sme pre jednotlivé cytostatiká vyhodnotili dávky inhibujúce 50% buniek (ID50). Výsledky imunohistochemickej detekcie boly semikvantitatívne vyhodnotené a porovnané s dĺžkou prežívania a výsledkami testu in vitro citlivosti na cytostatiká v programe GraphPad Prizm pomocou Spearmanova korelačného koeficientu, Mann-Whitneyho testu a t-testu.
4. Fukuoka K., Adachi J., Nishio K., Arioka H., Kurokawa H., Fukumoto H.: p16INK4 expression is associated with the increased sensitivity of human non-small cell lung cancer cells to DNA topoisomerase I inhibitors. Jpn J Cancer Res 1997, 88: 1009–1016. 5. Oshika Y., Nakamura M., Tokunaga T., Fukushima Y., Abe Y., Ozeki Y., Yamazaki H., Tamaoki N., Ueyama Y.: Multidrug resistance-associated protein and mutant p53 protein expression in non-small cell lung cancer. Mod Pathol. 1998 11(11): 1059–63. 6. Hajduch M., Mihal V., Minarik J., Faber E., Safarova M., Weigl E., Antalek P.: Decreased in vitro chemosensitivity of tumour cells in patients suffering from malignant diseases with poor prognosis. Cytotechnology. 1996; 19(3):.243–5.
Práca bola čiastočně podporena grantmi NC/ 4132-5, MSM 151100001, FRVS 1180 1105 a Nadáciou pre výskum rakoviny v Olomouci.
Obr 1. Dľžka prežívania pacientôv vo vzťahu k pozitivite MRP a PgP. 1.00
Kumulatívna proporcia pfieÏívajúcich
nou expresiou topoizomeráz (TOPO II), expresiou „lung rezistance proteínu“ (LRP) a aktivitou glutatión-S- transferázového systému (GST) (25). Cielom tejto práce bolo stanoviť prognostický význam expresie MRP1 a Pgp v bioptických vzorkách pacientov s NSCLC po neoadjuvancii na báze karboplatiny a taxolu, karboplatiny a navelbínu. Expresia daných proteínov bola zároveň korelovaná s výsledkami MTT testu na primárnych bunečných líniách získaných z nádorových resekátov.
p = 0.037
0.75
0.50
MRP-
0.25
MRP+
0.00 0
Závery: (1) Expresia MRP jako aj expresia Pgp je negatívnym prognostickým faktorom u daného súboru pacientov s NSCLC. (2) Expresia MRP priamo úmerne koreluje s in vitro rezistenciou na CDDP. (3) Expresia Pgp priamo úmerne koreluje s in vitro rezistenciou na TAX.
20
30
40
50
60
Dl’Ïka preÏívania (udaná v mesiacoch)
1.00
Kumulatívna proporcia pfieÏívajúcich
Výsledky a diskuzia: Porovnali sme imunohistochemickú expresiu sledovaných znakov s dĺžkou prežívania, bez príznakoveho obdobia a výsledkami MTT testu. Bola zistená korelácia medzi expresiou Pgp a rezistenciou na TAX (p = 0,039). Uvedené zistenie je v súlade in vitro štúdiami podla ktorých je TAX transportovaný Pgp (1). Expresia MRP-1 korelovala s rezistenciou na CDDP (p = 0,043) (2).CDDP je patrí medzi cytostatiká, ktoré sú transportované MRP-1 (1). Expresia MRP-1 jako aj expresia Pgp korelovala v rámci daného súboru s kratším prežívaním (obr. 1). Prognostický význam ostatných MDR asociovaných proteínov u pacientov s NSCLC bude predmetom ďalšej štúdie.
10
p = 0.035
0.75
0.50
PgP-
0.25
Literatúra: 1. Berger W, Elbling L, Hauptmann E, Micksche M.: Expression of the multidrug resistance-associated protein (MRP) and chemoresistance of human non-small-cell lung cancer cells. Int J Cancer 1997, 73: 84–93. 2. Nakagawa K, Yokota J, Wada M., Sasaki Y, Fujiwara Y: Levels of glutathione S transferase mRNA in human cancer cell lines correlate with the resistance to cisplatin and carboplatin. Jpn J Cancer Res 1988, 79: 301–304. 3. Kasahara K., Fujiwara Y., Sugimoto Y., Nishio K., Tamura T., Matsuda T., Saijo N.: Determinants of response to the DNA topoisomerase II inhibitors doxorubicin and etoposide in human lung cancer cell lines. J Natl Cancer Inst 1992, 84: 113–118.
PgP+ 0.00 0
10
20
30
40
Dl’Ïka preÏívania (udaná v mesiacoch)
50
60
47
MÉNĚ OBVYKLÁ KOMPLIKACE PTCA U PACIENTA S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU KONČÍCÍ EXITEM FATAL COMPLICATION FOLLOWING PERCUTANEOUS TRANSLUMINAL CORONARY ANGIOPLASTY PROCEDURE: CASE REPORT Tichá V., Lovečková R., Tichý M. Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika
lymfoproliferativních onemocnění v kostní dřeni. Výchozí materiál tvoří soubor maligních lymfomů, které byly v biopsii kostní dřeně vyšetřeny v průběhu posledních 9 let. Sledovali jsme jejich histologické, cytologické a imunohistochemické vlastnosti a tyto projevy korelovali s typem maligního lymfomu stanoveným bioptickým vyšetřením mízní uzliny. Při hodnocení jsme použili „REAL“ resp. novou WHO klasifikaci. Kromě běžných barvicích metodik užívaných v biopsii kostní dřeně (HE, Giemsa, Gö, PAS, Elias, Naphtol ASD chloracetátesteráza, Pearlsovo barvení) byly maligní lymfomy vyšetřeny sérií imunohistochemických metod ( CD20, CD79a, CD45RO, CD3, CD67, CD23, CD5, Cyklin D1, bcl-2, Tdt a další). Do sestavy byly zařazeny pouze případy, jejichž diagnóza a postižení kostní dřeně byly jednoznačné.
Klíčová slova: PTCA, atheromová embolie Keywords: PTCA, atheroembolism Perkutánní transluminální koronární angioplastika (PTCA) slouží k léčbě chronických a akutních stenozujících onemocnění věnčitých tepen. Speciální balónkový katetr se zavádí transkutánně přes femorální arterii do místa stenózy a nafouknutím balónku lze tepnu v tomto místě dilatovat. Úspěšnost rozšíření je až 95 %, časné komplikace v podobě spazmu, trombózy, event. disekce tepny je udávána mezi 4–5 %. Častější jsou pozdní komplikace v podobě restenózy či uzávěru. Pozorovali jsme málo obvyklou časnou komplikaci u 74letého pacienta s akutním infarktem myokardu, u kterého se objevila 3 dny po provedeném výkonu (PTCA) progredující renální insuficience končící exitem. Při pitvě byla zjištěna velmi pokročilá ulcerózní ateroskleróza břišní i hrudní aorty, mnohočetné infarkty v ledvinách a slezině. Histologicky zjištěna v četných arteriích, jako příčina ischemických nekróz, obturující embolizace atheromových hmot. Časová korelace rozvoje renální insuficience, jejíž nepochybnou hlavní příčinou byly mnohočetné infarkty, s provedeným výkonem, svědčí pro kauzální souvislost PTCA s cholesterolovou embolizací. Se vzrůstajícím počtem těchto výkonů je nutno počítat s frekventnějším výskytem atheromové embolizace.
LYMFOPROLIFERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ V BIOPSII KOSTNÍ DŘENĚ VYŠETŘOVANÁ NA ÚSTAVU PATOLOGIE LF UP A FN OLOMOUC LYMPHOPROLIFERATIVE DISEASES IN THE BONE MARROW EXAMINED BY INSTITUTE OF PATHOLOGY, FACULTY HOSPITAL, OLOMOUC Tichý M., Dušek J., Tichá V., Kolář Z., Koďousek R., Jezdinská V., Dušková M., Kučerová L., Mačák J., Tichý T. Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika Klíčová slova: maligní lymfomy, kostní dřeň Keywords: malignant lymphomas, bone marrow Mikroskopická diagnostika maligních lymfomů se neobejde bez imunohistochemických metod a v řadě případů bez vyšetření cytogenetického. S vyjímkou plasmocytárního myelomu je postižení kostní dřeně maligními lymfomy většinou sekundární. Potvrzení, nebo vyloučení infiltrace poskytuje klinikovi obraz o „stagingu“ choroby, opakovaná biopsie může být nápomocna k hodnocení účinnosti chemoterapie. Ne vyjímečně však přicházejí případy, kdy záchyt lymfoproliferativního onemocnění v biopsiích kostní dřeně je prvním objektivním zjištěním nemoci a staví patologa před nesnadný úkol typizace maligního lymfomu. Tato je limitována řadou úskalí jednak technického charakteru (nekonstantní imunohistochemické výsledky v odvápněné tkáni), jednak poměrně variabilními projevy maligních lymfomů v kostní dřeni včetně diskordantních obrazů. Předkládáme vlastní zkušenosti s hodnocením
VYUŽITÍ IMUNOHISTOCHEMICKÝCH METOD K ODHADU METASTATICKÉHO POTENCIÁLU PACIENTŮ S NEMALOBUNĚČNÝM KARCINOMEM PLIC THE APPLICATION OF IMMUNOHISTOCHEMICAL METHODS FOR AN ESTIMATION OF METASTATIC POTENTIAL IN PATIENTS WITH NON-SMALL CELL CARCINOMA OF THE LUNG Tichý T., Škarda J., Klein J., Bohanes T., Řiháková P., Kolář Z. Ústav patologie, LF UP, Olomouc, Česká republika Klíčová slova: matrix metaloproteinázy, imunohistochemie, nemalobuněčný karcinom plic, délka přežití, metastázy Keywords: matrix metalloproteinases, imunohistochemistry, non-small cell carcinoma of the lung, the lenght of survival, metastases Úvod: Metaloproteinázy se účastní degradace extracelulární matrix a podílejí se tak na invazivním šíření a metastazování nádorových buněk. V naší práci jsme se zaměřili na stanovení prognostického významu imunohistochemické exprese stromelysinu 3 ve vzorcích nemalobuněčných karcinomů plic (NSCLC). Dalšími potenciálně významnými prognostickými faktory jsou inhibitory metaloproteináz TIMP-1 a TIMP-2. Domníváme se, že vyšetření exprese těchto proteinů může přispět k exaktnějšímu odhadu metastatického potenciálu a to hlavně v časných stadiích NSCLC. Prognostický význam uvedených parametrů je v rámci naší studie porovnáván s expresí známých prognostických faktorů jako jsou Ki-67, PCNA a cathepsin B. Materiál a metody: Do studie byl zařazen bioptický materiál od 44 pacientů s NSCLC, kteří neabsolvovali neoadjuvantní terapii. Věk pacientů se pohyboval od 40–60 roků. Histopatologická diagnóza zahrnovala adenokarcinomy, spinocelulární karcinomy a velkobuněčné karcinomy. Imunohistochemické vyšetření bylo provedeno v parafinových řezech. Pozitivita byla hodnocena v 10 zorných polích a vyjádřena procentuálně. Výsledky imunohistochemické detekce byly semikvantitativně vyhodnoceny a porovnány s TNM, délkou přežívání a délkou bezpříznakového období. Statistický význam rozdílů byl testován pomocí programu Graph Pad Prizm a využívajícím Spearmanova korelačního koeficientu, MannWhitneyho testu a t-testu. Výsledky: V rámci pilotní studie jsme zjistili, že exprese stromelysinu 3 korelovala s lepším přežíváním
48
MMP-13 PRODUCTION BY RAT PULMONARY MAST CELLS IN PULMONARY HYPERTENSION Vajner, L.1, Herget, J.2, Uhlík, J.1, Konrádová, V.1 1 Institute of Histology and Embryology, 2nd Medical Faculty, Charles
University, Prague
kými kritérii. Proto je jejich odlišení od ostatních mesenchymálních tumorů gastrointestinálního traktu, především od pravých nádorů z hladké svaloviny z hlediska další dispenzarizace pacienta důležitá. Z recentních literálních údajů vyplývá, že GIST jsou nádory vycházející z intersticiálních Cajalových buněk (ICC) nebo z kmenových buněk trávicího traktu, které se fenotypově diferencují směrem k ICC. GISTy, stejně jako ICC, exprimují na svém povrchu c-Kit protein.
2 Department of Physiology, 2nd Medical Faculty, Charles University,
Prague 1,2 Centre for Experimental Cardiovascular Research, Prague, Czech
Republic Keywords: pulmonary hypertension, matrix-metalloproteinase 13, mast cells, rat Introduction: Chronic hypoxia results in pulmonary hypertension due to structural remodelling of peripheral lung blood vessels. We hypothesise that vascular remodelling in chronic hypoxia is initiated by increased collagen cleavage in the walls of prealveolar pulmonary arteries. In present study we tested the assumption that in chronic hypoxia the collagenolytic metalloproteinases are released from the activated mast cells. Methods: We identified pulmonary mast cells within 300 mm2 of lung sections collected from Wistar male rats, 6 control and 6 exposed to 4day normobaric hypoxia (10 % O2). Total mast cells’ amount we identified using Toluidin Blue staining, mast cells expressing MMP-13 (rodent type interstitial collagenase) were detected using the monoclonal antiMMP-13 antibody visualised by the sequence consisting of the alkaline phosphatase-labelled secondary anti-mouse IgG antibody, Fast Red and substrate, counterstained with haematoxylin. Results: Compared with controls, no shift was observed in mast cells localised closely to the pulmonary pleura. The number of mast cells in peribronchial or peribronchiolar locations and in the adventitia of conduit arteries significantly decreased in hypoxic rats. However, the number of MMP-13 - expressing mast cells found within adventitia of small (d < 400 m) muscular or prealveolar arteries significantly increased (3.5-folds). Conclusions: Our observation supports the hypothesis that perivascular pulmonary mast cells contribute to the vascular remodelling in hypoxic pulmonary hypertension in rats by the release of interstitial collagenase. Literature: Hampl, V., Herget, J.: Role of nitric oxide in the pathogenesis of chronic pulmonary hypertension. Physiol. Rev., 80, 2000: 1337–1384.
Supported by grants GAČR 305/97/S070 and MŠMT 111300002.
Cíl: Cílem naší studie bylo ověřit, zda lze protilátku proti c-Kit proteinu použít v diagnostice a především v diferenciální diagnostice mesenchymálních nádorů trávicího traktu. Soubor pacientů a metodika: Do naší studie bylo zařazeno celkem 27 pacientů (11 pacientů s diagnózou GIST s hladkosvalovou diferenciací, 16 pacientů s diagnózou GIST blíže nespecifikovaného). Jednotlivé případy byly kromě běžného histologického vyšetření vyšetřeny imunohistochemicky paletou protilátek: c-Kit, CD34, vimentin, S100 protein, hladkosvalový aktin (SMA), desmin. Výsledky: Vyšetřované pacienty jsme po provedení imunohistochemického vyšetření rozdělili do dvou skupin. V první skupině (20 pacientů) byla pozitivita c-Kit a vimentinu u všech případů (100 %), CD34 bylo pozitivní u 18 případů (90 %). Pozitivita SMA byla fokálně prokázána pouze v smi případech (40 %), desmin byl pozitivní pouze u jednoho pacienta (5 %). S100 protein byl ve všech případech negativní (0 %). Ve druhé skupině (7 pacientů) byly všichni SMA pozitivní (100 %), desmin pozitivních bylo šest pacientů (86 %). Vyšetření ostatních protilátek včetně c-Kitu bylo negativní. V prvním případě se tedy jednalo o skupinu GIST exprimující protein c-Kit na povrchu nádorových buněk, tyto nádory lze tedy klasifikovat jako nádory vycházející z ICC. Druhá skupina pacientů představovala skupinu pravých hladkosvalových nádorů, leiomyomů, které c-Kit protein neexprimují. Závěr: Z výsledků naší práce vyplývá, že protilátku c-Kit lze zařadit jako vhodný, pomocný imunohistochemický marker při diferenciální diagnóze GIST. Otázka prognostických kritérií není však tímto vyšetřením vyřešena.
METODY IZOLACE DNA A JEJICH VYUŽITÍ V PATOLOGII A SOUDNÍM LÉKAŘSTVÍ METHODS OF DNA ISOLATION AND THEIR USE IN PATHOLOGY AND FORENSIC MEDICINE Vaněček T.1,2, Trubač P.2,3,4, Boudová L.1
PROTILÁTKA C-KIT V DIAGNOSTICE GASTROINTESTINÁLNÍCH STROMÁLNÍCH TUMORŮ (GIST)
1 Šiklův patologicko-anatomický ústav, Fakultní nemocnice, Plzeň 2 Biologická fakulta Jihočeské Univerzity, České Budějovice 3 Nemocnice České Budějovice 4 Entomologický ústav AV ČR, České Budějovice
C-KIT ANTIBODY IN DIAGNOSTICS OF GASTROINTESTINAL STROMAL TUMOURS (GIST)
Klíčová slova: metody izolace DNA, patologie, soudní lékařství Keywords: methods of DNA-isolation, pathology, forensic medicine
Vajtrová R., Kodet R. Ústav patologické anatomie 2. LF UK a FN Motol, Praha Klíčová slova: gastrointestinální stromální tumory, intersticiální Cajalovy buňky, protilátka c-Kit Keywords: gastrointerstitial stromal tumours, interstitial Cajal`s cells, c-Kit antibody Úvod: GIST patří mezi mesenchymální tumory trávicího traktu s nejistým biologickým chováním a ne se zcela jasně určenými prognostic-
Analýza DNA se stala významným pomocníkem v rukou patologů při identifikaci a charakterizaci nejrůznějších nádorových onemocnění. Zásadním krokem každé takové analýzy je izolace dostatečného množství co nejkvalitnější DNA z dodaného materiálu. Byla vyvinuta celá řada izolačních metod, jež je možno použít při izolaci nativních či fixovaných tkání. Jejich základní přehled včetně principů a některé modifikace spolu s přehledem některých komerčně dostupných produktů bude předmětem přednášky. Dále budou diskutovány zkušenosti s poměrně rozsáhlým souborem dat čítajícím několik set izolací DNA z různých typů tkání prováděné celou řadou metod ve forenzně genetické a patologické laboratoři.
49
VLIV FIBRÁTŮ NA VIABILITU BUNĚČNÝCH LINIÍ GLIÁLNÍCH NÁDORŮ THE EFFECT OF FIBRATE ON VIABILITY OF GLIAL CELL LINES
4. Scatena, R., Nocca, G., De Sole, P., Rumi, C., Puggioni, P., Remiddi, F., Bottoni, P., Ficarra, S., Giardina, B. (1999) Bezafibrate as differentiating factor of human myeloid leukemia cells. Cell Death Differentiation 6, 781–787. 5. Willie, A., Danahue, V., Fischer, B., Hill, D., Keesey, J., Manzow, S. (1998) Apoptosis and cell proliferation. Biochemica, 70–78.
Práce vznikla za podpory grantu FRVŠ 1471/2001.
Vavrušová N., Ehrman jr. J., Kolář Z. Laboratoř molekulární patologie CMBM, Ústav patologie LF UP, Hněvotínská 3, Olomouc Klíčová slova: glioblastom, PPARα, bezafibrát, gemfibrozil Keywords: glioblastoma, PPARα, bezafibrate Úvod: Glioblastomy tvoří 23 % primárních nádorů mozku1. Omezené možnosti léčby a vysoká mortalita diagnostikovaných nádorů vedou ke zvýšenému zájmu o studium jejich signálních drah. V naší práci jsme se zaměřili na monitorování viability buněk linií derivovaných z glioblastomu po podání fibrátů, které jsou syntetickými ligandami receptorů PPAR (peroxisome proliferator- activated receceptors). Tyto „orphan receptory“ existují ve 3 subtypech PPARα, PPARβ/δ a PPARγ. Zastoupení jednotlivých receptorů v různých tkáních se různě liší. Rozdílná tkáňová specifita naznačuje odlišné funkce jednotlivých subtypů v organismu. V této studii jsme se věnovali receptorům PPARα které se vyskytují v hepatocytech, kardiomyocytech, enterocytech, proximálních a distálních tubulech ledvin. Ligandy PPARα jsou mastné kyseliny a eikosanoidy2,3, které ovlivňují aktivitu některých genů regulujících růst buněk, jako je například c-myc, c-Ha-ras, fos, jun, egr-1, atd. Fibráty vykazují vysokou strukturální homologii s přirozenými ligandy PPARα a fungují jako hypolipidemika4. Pro naše experimenty byly použity bezafibrát a gemfibrozil. Cílem této studie bylo stanovit účinné koncentrace bezafibrátu a gemfibrozilu u 4 vybraných buněčných linií. Metody: Analýzy byly provedeny na buněčných liniích gliálních nádorů U87 MG, A-172, U-118 MG a T-98 G, které se liší funkčním stavem nádorového supresoru p53. Pro stanovení účinné koncentrace byly zvolené linie kultivovány v médiu s přídavkem bezafibrátu nebo gemfibrozilu. Vliv těchto látek byl sledován po dobu 1–4 dní v koncentracích škále 2 . 10–3 – 1 . 10–5 mol/l. Buněčná viabilita byla sledována pomocí MTT-testu5. Principem tohoto testu je stanovení aktivity mitochondriálního enzymu sukcinát tetrazolium-reduktázy. Tento enzym redukuje 3-(4,5-dimethylthiazol-2-yl)-2,5 diphenyltetrazolium bromid na formazan, který má absorpční maximum při vlnové délce 540 nm. Naměřená absorbace je přímo úměrná viabilitě buněk. Výsledky: Gemfibrozil inhibuje viabilitu buněčných linií výrazněji a rychleji než bezafibrát. Účinek bezafibrátu se projevil vždy po 2 nebo 3 dnech aplikace u většiny buněčných linií, s výjimkou U-87 MG, kde byly signifikantní změny pozorovány po 3 a 4 dnech. Gemfibrozil v koncentraci 2 . 10–3 mol/l ovlivňoval buněčnou viabilitu již po 1. dni u všech sledovaných typů buněk. Závěry: Fibráty ovlivňují viabilitu gliálních buněčných linií v koncentracích 2 . 10–3 a 1 . 10–3 mol/l. Gemfibrozil je podstatně efektivnější než bezafibrát. Látky užívané běžně v terapii jako hypolipidemika mohou mít signifikantní protinádorový účinek, pokud cílová nádorová tkáň exprimuje receptor PPARα. Literatura: 1. CBTRUS (1999). Year 200 Standard Statistical Report. Published by the Central Brain Tumor Registry of the United States. 7, 8, 14, 15, 17, 18. 2. Heuvel, J.P.V (1999) Peroxisome proliferator-activated receptors: A critical link among fatty acids, gene expression and carcinogenesis. J. Nutr. 129: 575–580. 3. Clark, R. B., Bishop-Bailey, D., Estrada-Hernandez, T., Hla, T., Puddington, L., Padula, S. J. (2000) The nuclear receptor PPARα and immunoregulation: PPARα mediates inhibition of helper T cell responses. J. Imunol 164, 1364–1371.
MNOHOČETNÉ INFLAMATORNÍ FIBROIDNÍ POLYPY GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU MULTIPLE INFLAMMATORY FIBROID POLYPS OF GASTROINTESTINAL TRACT Vítková I., Krechler T., Povýšil C. Ústav patologie a Gastroenterologické centrum IV. interní kliniky 1. LF UK a VFN, Praha Klíčová slova: inflamatorní polypy, žaludek a střevo Keywords: inflammatory polyps, stomach, intestine U 25-leté ženy s tříletou anamnézou krvácení do zažívacího traktu byly endoskopickým vyšetřením zjištěny mnohočetné polypy žaludku a střeva. Histologické vyšetření prokázalo jejich příslušnost k zánětlivým fibroidním polypům.
SARKOM SLEZINY Z FOLIKULÁRNĚ DENDRITICKÝCH BUNĚK FOLLICULAR DENDRITIC CELL SARCOMA OF SPLEEN Waloschek T.1, Haferník J.1, Michal M.2 1 Oddělení patologie, NsP Havířov 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav, Plzeň
Klíčová slova: sarkom, slezina, folikulárně dendritické buňky, imunohistochemie Keywords: sarcoma, spleen, follicular dendritic cells, immunohistochemistry Pozorování: Popisován případ nádoru sleziny u 29 leté ženy. Jednalo se o velmi vzácný sarkom z folikulárně dendritických buněk (Follicular Dendritic Cell Sarcoma). Nádorové buňky mají variabilní vzhled. Typické jsou vřetenité buňky se špatně definovanými hranicemi. Jádra jsou vesikulární. Dále u FDC sarkomu je charakteristické difúsní poprášení malými lymfocyty. Závěry: Diferenciální diagnóza je velmi rozsáhlá. Jednotku umožňuje diagnostikovat pozorné hodnocení cytomorfologických znaků doplněné o imunohistochemickým vyšetřením zejména markerů folikulárně-dendritických buněk (CD21, CD35).
50
DIFÚZNÍ PARAMETRY EXTRACELULÁRNÍHO PROSTORU GLIOVÝCH NÁDORŮ MOZKU
EPITELOIDNÍ LIPOMATÓZNÍ ANGIOMYOFIBROBLASTOM VULVY
DIFFUSE PARAMETERS OF EXTRACELLULAR SPACE IN GLIAL BRAIN TUMOURS
EPITHELIOID LIPOMATOSE ANGIOMYOFIBROBLASTOMA OF VULVA
Zámečník J.1, Vargová L.2,3, Jendelová P.2,3, Homola A.2,3, Tichý M.4, Beneš V.5, Kodet R.1, Syková E.2,3
Zemanová I., Povýšil C., Dolečková V. Ústav patologie 1. lékařské fakulty UK a VFN, Praha
1 Ústav patologické anatomie 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Ústav neurověd 2. LF UK, Praha 3 Oddělení neurověd, Ústav experimentální medicíny AV ČR, Praha 4 Klinika dětské neurochirurgie 2. LF UK a FN Motol, Praha 5 Neurochirurgická klinika 1. LF UK, ÚVN a IPVZ, Praha
Klíčová slova: nádory mozku, gliomy, difúzní parametry, extracelulární prostor Keywords: brain tumours, gliomas, diffuse parameters, extracellular space Úvod: Migrace a invazivita nádorových buněk v centrálním nervovém systému je závislá na stupni jejich proliferace, na jejich tvaru, velikosti, případně na velikosti a geometrii extracelulárního prostoru (ECP) nádorové tkáně. Iontoforetickou metodou v reálném čase s využitím iontově selektivních mikroelektrod 1 jsme studovali dva difúzní parametry ECP: objemovou frakci ECP α (α = objem ECP/celkový objem tkáně) a zakřivení ECP, tzv. tortuozitu λ (λ2 = volný difúzní koeficient/aparentní difúzní koeficient), odrážející množství difúzních překážek. Tkáň pro experimenty byla získána při chirurgické resekci nádoru. Jako kontrolu jsme použili mozkovou kůru získanou při chirurgické léčbě epitepsie. Po difúzních měřeních jsme tkáň histologicky zpracovali, provedli jsme standardní typing a grading nádoru dle WHO klasifikace, stanovili jsme mitotickou aktivitu a imunohistochemicky jsme určili stupeň proliferace nádorových buněk (Ki-67, DNA-topoizomeráza-2α. Podle výsledků jsme rozřadili studované vzorky do čtyř skupin: a) zdravá mozková kůra (n = 7), b) oligodendrogliomy (n = 3), c) astrogliomy nízkého stupně malignity (grade 1 a 2, n = 8), d) astrogliomy vysokého stupně malignity (grade 3 a 4, n = 14). Ve zdravé mozkové kůře byla α = 0,24 0,01; λ = 1,47 0,02 (střední hodnota SE). Hodnoty difúzních parametrů ECP u oligodendrogliomů se signifikantně nelišily od zdravé tkáně. Ve skupině astrocytárních nádorů nízkého stupně malignity byla objemová frakce ECP téměř dvojnásobná (0,37 0,01), tortuozita byla mírně zvýšená (1,57 0,02). U astrogliomů vysokého stupně malignity byly oba parametry ještě vyšší (α = 0,41 0,02, λ = 1,68 0,02). Závěr: Difúzní parametry ECP ve zdravé mozkové kůře člověka jsou podobné parametrům dříve zjištěným v kůře mozku potkana. Difúzní parametry ECP oligodendrogliomů se signifikantně neliší od parametrů zdravé mozkové kůry. Objemová frakce i tortuozita ECP byla vyšší v astrocytárních nádorech v přímé závislosti na rostoucím stupni malignity nádoru. Kvantifikace složení, velikosti a geometrie ECP je důležitá, neboť tyto faktory mohou zásadním způsobem ovlivnit migraci nádorových buněk a difúzi látek (včetně léčiv) v mozkové tkáni. Literatura: Nicholson C. and Syková E.: TINS, 210:207-215, 1998
Klíčová slova: epiteloidní lipomatózní angiomyofibroblastom, vulva Keywords: epithelioid lipomatose angiomyofibroblastoma, vulva Mezi 4 angiomyofibroblastomy vulvy typické úpravy jsme zaznamenali vzácnou epiteloidní lipomatózní variantu tohoto nádoru, která představuje vážný diferenciálně diagnostický problém. Negativita epitelových markerů a elektronmikroskopické vyšetření trabekulárně uspořádaných nádorových buněk usnadnilo správné odlišení od infiltrativně rostoucího karcinomu.
