21. ročník | srpen 2014 | č.
www.osik.cz
8
VESNICE ROKU 2014 - savnostní vyášení
Vyzdobená obec Dříteč vítala v neděli 27.července 2014 na místním fotbalovém hřišti účastníky slavnostního vyhlášení soutěže Vesnice roku 2014 Pardubického kraje. Přijeli zástupci všech šestnácti obcí, které se letošního ročníku účastnily, přijeli hosté, a v hojném počtu přišli i obyvatelé této obce pod Kunětickou horou, kteří zajišťovali doprovodný program a někteří se v průběhu dne ujali i role průvodců po obci. „Pro nás je tento den krásnou oslavou venkova v Pardubickém kraji,“ řekl ve svém úvodním projevu hejtman Martin Netolický a pogratuloval všem oceněným obcím. „Rád bych také před blížícími se volbami do místních samospráv poděkoval všem starostkám a starostům za dosavadní spolupráci s Pardubickým krajem a popřál jim hodně úspěchů, pokud budou znovu kandidovat. Ať se našim obcím i nadále takto daří,“ dodal hejtman. Na hřišti v Dříči se ve svých stáncích představily i čtyři další obce oceněné stuhami – Vysočina, Pustá Kamenice, Veliny a Osík. Těm Pardubický kraj daroval šek v hodnotě 100 tisíc korun. Odměnu 10 tisíc korun od kraje získal Osík ještě za moderní informační a knihovnické služby a také Valy za vzorné vedení obecní kroniky. Hodnotící komise udělila i řadu speciálních diplomů, ve kterých chtěla vyzdvihnout další úspěchy přihlášených obcí. V dřítečském kostelíku
Výsledky Vesnice roku 2014 Pardubického kraje: Dříteč - Zlatá stuha - vítězství v krajském kole Vysočina - Zelená stuha za péči o zeleň a životní prostředí Pustá Kamenice - Modrá stuha za společenský život Veliny - Bílá stuha za činnost mládeže Osík - Oranžová stuha za spolupráci obce a zemědělského subjektu
Cílem soutěže Vesnice roku je povzbudit obyvatele venkova k aktivní účasti na rozvoji svého domova, zveřejnit rozmanitost a pestrost uskutečňovaní programů obnovy vesnic a upozornit širokou veřejnost na význam venkova. Soutěž poprvé vyhlásil Spolek pro obnovu venkova ČR v roce 1995 pod názvem Soutěž o nejzdařilejší program obnovy vesnice. Od roku 1996 patří mezi další vyhlašovatele Ministerstvo pro místní rozvoj a Svaz měst a obcí ČR a od roku 2007 také Ministerstvo zemědělství.
Spoečensá rurika V měsíci září 2014 oslaví svoje významné jubileum tito občané: 60. narozeniny Jaroslav Daňsa Jana Hemerková 70. narozeniny Veronika Šuláková Jaroslav Chvátil, čp. 67 Václav Šembera 83. narozeniny Ludmila Šteflová Všem jubilantům přejeme do dalších let pevné zdraví, mnoho štěstí, radost ze života, ze svých blízkých i přátel.
Narozené děti Foto z letošních žní u hřbitova poslal J. Němec
Vesnice rou Daší ocenění:
Po delší době opět s radostí oznamujeme narození dalšího oseckého občánka. Tentokrát je to Matouš Kotěra, který se narodil 25. července 2014 v porodnici v Ústí nad Orlicí. Na snímku se svým dvanáctiletým bráchou Tomášem.
Oznámení pro majitee psů
Očkování psů proti vzteklině bude v naší obci provedeno dne 4. září 2014 v 18.30 hod. u mostu /staré zastávky/ a v 18.40 - 19.10 na parkovišti za obecním úřadem. Psy bude možné nechat oočkovat také proti dalším infekčním nemocem kombinovanou vakcínou a zakoupit pro ně tablety na odčervení. Nezapomeňte vzít s sebou očkovací průkaz psa. J. Andrlová
Příspěvy do zářijových novin opět odevzdejte do 12. září, nejlépe e-mailem na adresu:
[email protected], nebo:
[email protected].
Diplomy hodnotitelské komise: Zářecká Lhota - Skokan roku Oucmanice – Diplom za udržování tradičního vzhledu vesnice Hošťalovice – Diplom za ojedinělou vesnickou pospolitost Bítovany – Diplom za oživení sakrálního areálu pro současný kulturní život Břehy – Diplom za oživení technické pa-mátky pro budoucí kulturní život Veselí – Diplom za unikátní vzájemnou spolupráci s občanským sdružením z oblasti péče o mládež Borek – Diplom za progresivní přístup při třídění odpadu Lukavice – Diplom za kvalitní květinovou výzdobu (Fulínova cena) Biskupce – Diplom za příkladnou péči o historickou zástavbu obce Osík – Diplom za moderní knihovnické a informační služby Valy – Diplom za vzorné vedení obecní kroniky Voleč - Diplom za rozvíjení lidových tradic
Fotoádana
V březnovém čísle jsme vám předložili fotku jedné ze zbylých pump na studni. Ta byla vyfocena na horním konci obce pod chatou pana Krále. V dalším pak jste měli tipovat místo, kde se nachází kamenné schodiště. Kdo tipoval, že oba objekty jsou jen několik metrů od sebe, určil to dobře. Dnešní hádanka je spíše zajímavost, kterou každý dobře zná, i když ji neviděl takto zblízka. Snímek nám poslal Pako. jKl
Vzpomínáme 30. srpna uplyne již 100 let od narození našeho tatínka, pana Josefa Škraňky, a 3. září 93 let od narození naší maminky, paní Ludmily Škraňkové. Kdo jste je znali, vzpomeňte s námi. Oba od nás odešli v mladém věku 65 let. S láskou na ně vzpomínají dcery s rodinami.
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | srpen 2014 | č. 8 | str. 2
Zprávy z oce
Akce Honza Nežáda Píše Karel Flídr & spol. Téma: Hápova skála (též Šlérkova)
Po krátkém, ale vydatném spánku pod autem, stanem, plachtou nebo širákem, nás u ohně čekala Jarča i Honza s kotlem čaje, který uvařili z čerstvě natrhaných plevelů, plodů i chráněných bylin z Hápovy skály. Hrnek takového čaje postavil na nohy i každého, kdo chtěl ještě spát. Pro každého, kdo to zažil, je příšerné i příjemné na to vzpomínat. Faktem je to, že začátek příběhu „Hápova skála“ byl více-méně smutný. Honza Nežádal sem pozval kluky, které cvičil v Sokole, udělali spolu nějaké akce a oni se teď loučili se svobo-
dou, protože je čekala vojna (nikoli svatba). Povinná vojenská služba tehdy trvala pouhé dva roky (svatba je většinou na doživotí). Tehdy se říkalo, že vojna udělá z kluků chlapy. A TO JE FAKT!!! Ale kluci z Osíka, vycvičení v Sokole Nežádalem a jeho akcemi, neměli na vojně žádné problémy, protože už chlapama byli. Proto tehdy, L.P. 1967 na Hápově skále zakopali láhev vodky, aby si ji po vojně slavnostně vypili. Trvalo to tři roky, protože ti chlapi byli dva ročníky. Když se tam pak sešli (bylo nás tam víc) a svůj poklad konečně našli, nebyla to vodka, ale borovička. Flaška byla v jehličí. Tito vysloužilí vojáci tu flašku s chutí vypili. Pak se z nich stali obyčejní civilové a záložáci. Jsou to chlapi narození v roce 1948-49: Jiří Drábek, Honza Rejman, Standa Novák, které jmenujeme, protože se stali základem party šerifa Nežádala. Vy všichni lidi, kteří jste Hápovu skálu navštívili, vzpomeňte si s námi, že to bylo docela zajímavý. Příště si dáme třeba pánskou jízdu. Ahóóój – K.F.& spol.
vedla výborně a dlouho to vypadalo na podium, ale v závěru jedno místo ztratila a obsadila čtvrté místo. Standa zajel pěkné třetí místo v rámci Moravského poháru. Z plného tréninku jsme s Laďkou Třasákovou vyrazili ve čtvrtek 24. 6. na společné mistrovství České a Slovenské republiky kategorie elite do Slavkova u Brna. Největší pozornost na sebe poutala favoritka a obhájkyně loňského prvenství Martina Sáblíková, která i letos dokázala zvítězit. Mezi nejlepšími ženami republiky zajela Ladi časovku na 20 km na moc pěkné 14. místo. Ještě na obrátce před návratem do Slavkova atakovala nejlepší desítku, ale v závěru, který vyhovoval spíše silovým závodnicím, ztratila pár vteřinek. Nicméně jsme si mistrovský závod užili, přece jen se nám amatérským cyklistům často nestává, že bychom stáli na startovní rampě
časovky doslova v obležení fotografů a fanoušků cyklistiky. Lukáš v doprovodném vozidle zajišťoval technickou podporu a Standa na trati mocně povzbuzoval dceru vpřed. Pro Ladi to byl první start v elitní kategorii na mistrovství republiky a jako úspěch jsme ještě před startem považovali umístění do 15. místa, a tento cíl Ladi splnila. Posledním silničním závodem v červnu bylo Mirva Tour 2014. Na trati Moravská Třebová – Jevíčko a okruzích přes Křenov, které měřily celkem 70 km Ladi se Standou suverénně zvítězili ve svých kategoriích. Lukáš dojel ve stejné skupině na 11. místě. V červenci se konal největší vrchol sezony – Amatérské mistrovství republiky S.A.C., které proběhlo 19. a 20. 7. v Šumavských Hošticích. Ale o tom i dalších závodech zase příště. Lukáš Třasák, foto Jan Brychta
MOTTO: Akce Honzy Nežádala, zvané Hápova skála, L.P. 1967 začala a roku 2011 skončila. Hápova skála je kouzelný přírodní útvar, který se hrdě tyčí do výše 630 metrů nad mořem a leží pod osadou Františky u „Královské cesty“ Polička – Hlinsko. Tato skála, opředená mnoha pověstmi, se stala svědkem vzniku naší party i dalších příběhů, které zde byly domluveny a pak i uskutečněny. Za těch 44 let, kdy jsme se tu v létě u táboráku scházeli, bývaly nás až tři tucty lidí, stali jsme se kamarády. Svého času se dokonce říkávalo, že kdo nebyl na Hápově skále, není Osečák. Ruda Křenek tato setkání oznamoval i místním rozhlasem. Tyto táboráky navštívila i spousta našich kamarádů z okolí, protože byli pozvaní. Byly to nádherné večery a noci až do svítání, ve společnosti, která se zpěvu ani smíchu nebrání.
Cyistika Na mistrovství republiky Elite se Laďka neztratila Červen je tradičně jedním z nejvíce naplněných závodních měsíců. Naplno běží Moravský pohár, Cykloman a další závody mimo celoroční seriály. V neděli 8. 6. 2014 se konal 24. ročník závodů okolo Pastvinské přehrady. Trať závodu byla pro kategorie E a Ž, které jezdí Standa s Laďkou, dlouhá 47 km. Shodné bylo i umístění obou závodníků, když dokázali obsadit třetí místa na stupních vítězů. Následující víkend byli pro Ladi v rámci tréninku naplánovány hned dva závody. V sobotu silniční závod v Králíkách, který zavedl závodníky opět do prostředí Orlických hor. Tento silniční závod byl však těsně před cílem poznamenán pádem Moniky Simonové z České Třebové. Do pádu se zapletl i Standa, ale vyvázl pouze s drobnými šrámy a do cíle dorazil na třetím místě. Ladi se pádu naštěstí vyhnula a v nabyté konkurenci obsadila rovněž třetí příčku. Druhým tréninkovým závodem byl Českotřebovský maraton na horských kolech. Na trati dlouhé 65 km, která vedla dvěma okruhy přes Kozlov a Andrlův chlum, obsadila Ladi 3. místo. Další víkendový závod neztrácel na náročnosti, protože se jel silniční maraton Rampušák ve Štítech. Na „krátkou“ trať 135 km se tentokrát vydal i Lukáš, ale po defektu v Mladkově byl nucen ze závodu odstoupit. Laďka si na trati
Různé
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | srpen 2014 | č. 8 | str. 3
Čtení na léto VÁLEČNÝ PŘÍBĚH Právě před sto lety vypukl válečný konflikt, tehdy nazývaný Velká válka. Z malicherné příčiny vzniklo válečné peklo, které do sebe pohltilo miliony nevinných lidí, vojáků, civilistů, dětí. Jako připomínku vám předkládám jednu kapitolu z knihy vzpomínek Františka Kryštofa, který žil v Srbsku a zúčastnil se bojů v srbské armádě proti obrovské přesile rakouského vojska. Z Lješe do Drače Cesta z Lješe do Drače byla sice bídná, avšak nehrozilo nám aspoň nebezpečí ze strany úkladných Albánců, protože tento kraj podléhal vlivu přívrženců Srbů, Essada paši, jehož jezdci doprovázeli každou kolonu. Ke Drači směřovaly dvě cesty. Jedna podél mořského břehu na Išmi a druhá na Mamuraš, Prezu a Pazar Šijak. Tudy jsem se bral i já s druhou srbskou armádou. Nedaleko za Lješem narazili jsme na rozsáhlé močály, jimiž vedla pouze úzká pěšina z naskládaných kamenů, kolů a proutí. Často jsme musili sesednout s koní a, kráčejíce po úzké hrázi, surově jsme vlekli ubohá zvířata za uzdu bahnitým močálem, v němž zapadala až po krk do vody. Sotva jsme vybředli z bažin, zmizela stezka docela a my se brodili blátem a jílem až po kolena. Jen podle lidských mrtvol a nesčetných koňských zdechlin dalo se soudit, kudy se máme ubírat. V některých místech byly celé hřbitovy koní pohřbených v bahně. Ubohá zvířata sloužila věrně, nesouce břímě ze Srbska až sem na hubeném těle, z jehož bolavého, rozedřeného hřbetu po celé dny stékal hnis s krví. A nyní nažravše se naposledy, když nic jiného nebylo, proutí a hlíny, dokonávala bídně v bahnisku. V příkopech a úvalech padlí koně tvořili zrovna mohyly. Občas ještě některý bědný tvor bolestně vydechl a otevřel na nás vyčítavě dohasínající oči. Na řekách nebyly mosty, pouze brody. Byl leden a my se musili brouzdat chladnou vodou, která místy sahala pěšákům až po ramena. Jenom občas ocitli jsme se na vyvýšenině, kudy se lépe putovalo. Doháněli jsme ojedinělé, churavé, udřené vojáky. Opírali se o vysokou hůl a vlekli se kupředu co noha nohu mine. Kdysi sebevědomí hrdinové, před nimiž se nepřítel třásl, stáli zde nyní, srdcelomně plačíce a vztahujíce k nám ruce s úpěnlivou prosbou o kousek chleba. Strašnou trýzní byly vši, které neušetřily žádného. Odvšivovali jsme se při každé příležitosti, rozprostírali svléknuté šaty a prádlo nad ohněm, avšak těchto cizopasníků se nikdo úplně nezbavil. Někteří vojáci byli tak postiženi, že celé jejich tělo bylo zjitřeno boláky a boulemi. Jedné noci utábořili jsme se na stráni nad rýžovými poli u Prezy. Unaven čtrnáctihodinovým pochodem svalil jsem se za křovisko na holou, syrovou zem a choule se chladem snažil jsem se bezvýsledně usnout. Za rozbřesku jsem se zděsil, neboť jsem spatřil, že ležím vedle mrtvoly srbského vojáka, jenž bůhvíjakou nemocí skonal a jehož tělo jsem považoval ve tmě za kus dřeva.
Nazítří po novém pochodu odpočívali jsme a vymýšleli občerstvení. Nabrali jsme vody z potoka, rozžhavili v ohni konec šavle do červena, na něj přiložili kostku cukru, který se pálil a stékal do vody, měně ji v tekutinu podobnou čaji a zvanou na jihu šerbet. To byl náš oběd. Nezapomenu nikdy, jak mi bylo, když potom, klusaje proti proudu po břehu potoka, z něhož jsme vodu čerpali, uzřel jsem v bystřině koňské zdechliny. Prostor mezi Pazar Šijakem a Dračem byl přeplněn tábořícím vojskem. Drač byl již obehnán polním opevněním a obsazen, tuším, dvěma pluky italského vojska s příslušným dělostřelectvem. Přesto však město nepůsobilo dojmem bezpečnosti. Z ulic na nás zíraly domy pobořené bombami rakouských hydroplánů a v přístavu trčely nad hladinu stožáry lodí, potopených palbou nepřátelské flotily. Pokud se živobytí týče, nevedlo se nám rovněž valně. Bylo nás mnoho a zásob málo, takže jsme dostávali jen tolik, abychom právě nezhynuli hladem. Mohlo se sice zde ledacos koupit, ale srbské peníze neměly téměř žádnou cenu, a tak se hladovělo dál. Nejhůře vedlo se koním, pro které se nedostávalo píce, takže ubohá zvířata z hladu žrala mokrý písek. Skoro denně přilétaly aeroplány, rozsévajíce zhoubu a zděšení. Za jedné takové vzdušné návštěvy vybuchla bomba na prahu kůlny, kde jsem stál s několika srbskými a italskými vojáky. Poněvadž jsem byl kryt kamenným sloupem, přehnala se smršť střepin kolem mne, aniž mne zasáhla, zato však mezi hloučkem Italů způsobila strašlivou pohromu. Z italského tábora vedla úzká ulice ku přístavu, kde byly vyloženy na vysokých hromadách zásoby potravin. Italové dopravovali na mulách bedny a pytle a jejich transporty proudily skoro nepřetržitě touto uličkou.
Jakmile se však ozval hukot aeroplánů, tu italští vojáci úprkem vyklidili přístav, stráže nevyjímaje, zanechali muly osudu a rozutíkali se na všechny strany. Toho okamžiku vždycky využili zoufalí Srbové, jejichž nejmocnější touhou bylo dosyta se najíst. Vrhli se na opuštěné zásoby, rozřezávali pytle a brali vše, co jim do rukou přišlo. Chytali splašené muly a z beden vybírali suchary a konzervy bez ohledu na bomby, které dopadaly na město a rozmetávaly chatrně stavěné baráčky. Společně s několika krajany protloukal jsem se životem jak se dalo, jedl maso pečené na černém páchnoucím oleji, a užíval za poslední peníze, stržené za svého koně, i jiných podobných lahůdek. V Drači sešel jsem se se starým dobrým známým, dr. Gučou z Chicaga, který již potřetí byl v srbském vojsku jako lékař. Za prvního pobytu zahubil skvrnitý tyfus jeho ženu, a on sám takřka zázrakem unikl ze spárů zákeřné nemoci. Nejhůře však se mu dařilo nyní. Loď, na které česko-americká mise spěchala na pomoc Černohorcům, byla Němci torpedována a z celé mise vyvázl holým životem pouze on sám a slečna Lamošová. Protože neměli na vybranou, prožívali trpký osud se srbskou ar-mádou. V patách posledního transportu objevovaly se již rakouské oddíly a docházelo k přestřelkám. Také od Albánie zaznívala dělostřelba stále silněji a hrozivěji. Slabé krycí oddíly nemohly dlouho nepříteli odolávat, a Italové a Francouzi prováděli převoz vojska příliš pomalu – vymlouvali se, že potřebují mnoho lodí k evakuaci Dardanel. Celkem dopravili z Drače na ostrov Korfu, kde bylo utvořeno soustřediště armády, jenom 50 000 lidí. Za několik dní po našem odchodu podnikli Rakušané útok na dračské opevnění, kterého se zmocnili jediným rozmachem.
Britští zdravotníci, kteří se snaží odnést těžce raněného vojáka přes bahno do lazaretu. Většina padlých či raněných zůstala navždy v této bažině. Ilustrační foto k článku je z nové publikace J. Kloudy, která bude našim občanům nabídnuta ke koupi zřejmě v říjnu při komunálních volbách.
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | srpen 2014 | č. 8 | str. 4
Čtení na léto
Po cyisticýc stopác sooíků Na počátku padesátých let minulého století se šest mladých sokolíků vydalo na cyklistické putování z Púchova přes hraniční přechod Strání a Olomouc do Osíka. Trasu, po tehdejších silnicích a na tehdejších kolech, zvládli borci za tři dny a ujeli asi 370 km, více se můžete dozvědět od ing. Františka Staňka a Josefa Baara z Dolního Újezdu. V jejich stopách se vydala skupina Osíckých hobby cyklistů ve dnech 16. až 20. července 2014. V úterý večer jsme naložili kola na automobilový vlek a ve středu ráno nás soused Fanda Vomáčka zavezl k vlaku do České Třebové. Kola byla zaparkována ve vagonu a do Žiliny s nimi vyrazili čtyři důchodci. Od 11 hodin putovali přes Strečno (hrad), Rajeckou Lesnou (betlém), Čičmany (malované domy) a Ilavu k přespání do Dubnice nad Váhem. Zde nás v 19 hodin, po ujetí 102 km, čekal Števo Bašnár (tchán Petra Vomáčky), který ve čtvrtek ráno doplnil Karla Koníčka, Jana Pavliše, Jardu Šnajdra a Jana Němce. Po snídani u Bašnárů skupina odjela na Trenčín, kde se pod hradem připojila k výpravě Milena Šnajdrová (z Púchova dorazila osobním vlakem) a v šesti lidech jsme pokračovali přes hrad Beckov na Nové Město nad Váhem a Strání, kde jsou dnes volně průjezdné hranice se Slovenskem. Po dokumentačním fotu u vesnice, kde naši průkopníci nocovali, jsme za deště pokračovali přes Dolní Němčí na noc do Hluku, v nohách bylo za dva dny 192 km. Po ubytování
na stadionu zašla výprava na točené a večeři do přírodního areálu, aby se po návratu uložila k zaslouženému spánku. Třetí den se cyklisté odklonili přes Strážnici na vinařské cyklostezky po jižní Moravě se zastávkou ve sklípku v Petrově (modrobílé stavby). Zde jsme ochutnali kvalitní víno a pokračovali pak na Sudoměřice a Ratíškovice se zastávkou u Baťova kanálu. Mezi vinicemi vedly naše cesty přes Dubňany, Mutěnice, Čejč a na občerstvení do Čejkovic. Dále putování pokračovalo na Bořetice, Němčičky a do Hustopečí, po 96 km jsme hledali ubytování. Štěstí nám přálo v podobě dvou chatek z minulého století, ale za 580 Kč to neberte (když není další nabídka). Také paní provozovatelka se o naše žaludky řádně postarala a chuť jít do sklípku nějak u většiny zanikla. V sobotu ráno bylo domluveno prodloužit cestu až k Víru a hlavně vyzvednout Petra Vomáčku na nádraží v Hrušovanech, tím se naše řady rozrostly na sedm statečných. Přes Dolní Kounice jsme doputovali do Menšíkových Ivančic a na vynikající oběd do Hornického domu ve Zbýšově, zde je památka na bývalý důl s nejlepším černým uhlím v republice. Přes Zastávku, Veverskou Bitýšku (plánovaný nocleh) pokračujeme přes Hradčany do Tišnova. Začínám v 17.15 hodin shánět nocleh, kontakt do 15 km vzdálených Nedvědic je nadějný, stále však jedeme bez koupání. Po 107 km dojíždíme k penzionu Barborka, kde nás přijali na noc
Po cyisticýc stopác sooíků
i s perfektním občerstvením, včetně ranní snídaně. Nedělní odjezd v 8.15 hodin byl bleskový, ve stínu stromů projela výprava kolem Vírské přehrady a zdržela se pouze obědem v Poličce. Dolní Újezd projíždíme v zelených tričkách TJ Sokol Osík a navštěvujeme účastníka jízdy z minulého století Josefa Baara. No, a abychom nepřijeli čistí, u drůbežáren přece jen přišel první defekt a nejmladší Petr musel použít dvě duše na opravu. To již čekal přivítací tým našich manželek a přátel na golfu v Osíku, kde jsme po ujetí asi 470 km v pořádku padli do náručí našich nejmilejších. Děkujeme. Statistik akce Honza Pavliš dokládá, že bylo vypito 61 litrů piva, 37 litrů nealka (bez vody z bidonů po cestě), 38 káv s 15 zákusky, snědeny byly zásoby z domova, zakoupeny čtyřikrát snídaně, obědy a večeře. Polepšit se musíme v koupání, konzumaci zmrzliny i vína, no příště budeme chytřejší. Již nyní je cítit zájem o podobnou akci od dalších cyklistů, někteří litují, že se neúčastnili. Tak za rok si něco podobného dáme znova. A ať máte o čem přemýšlet, zaplňte první řádky v kalendáři pro rok 2015 cykloakcí v navrhovaném termínu mezi 29. červnem až 12. červencem, aby mohli jet i rodiče s mládeží. Za sedm statečných Jan Němec, děkuji za perfektní partu.
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | srpen 2014 | č. 8 | str. 5
SPORT Puntíkovaný aeroik
Slunečné počasí, pohodová nálada, příjemné prostředí oseckého golfového hřiště a skvělá hudba. Tak by se ve zkratce dalo charakterizovat poslední červencové sobotní odpoledne, které probíhalo ve znamení puntíkované aerobikové párty. Vyznavače golfového sportu vystřídalo na greenu 25 cvičenek v puntíkovaných cvičebních úborech. Přibližně po hodinovém cvičebním programu, o který se postarala Iva Patočková, následovalo nezbytné hodnocení při společném posezení. Děkujeme všem, kteří se podíleli na organizování celé akce. text i foto Kamila
Nenapsai V sobotu 19. července 2014 se konaly na sportovním areálu dvě velké a velmi kvalitní sportovní akce. Byl to LOOKAS CUP – turnaj v minikopané, a turnaj v hokejbale. Pořadatelé slíbené příspěvky nedodali. Škoda.
POZVÁNKA Zveme Vás na X. ročník nohejbalového turnaje, který se koná v neděli 31. srpna na hřišti. Hrají tříčlenná družstva. Začátek je v 8 hodin. Přihlásit se můžete u Petra Kličky 731 408 846 do 27. 8. Za nepříznivého počasí se akce konat nebude. Na Vaši účast se těší nohejbalisti Osík
OSÍK DNES, Osecé noviny. Vycází 1x měsíčně. Vydává Obecní úřad v Osíku. Redatoři: ing. KareRothscein, Josef Klouda. Evidováno. Reg. značka 15/R2 pod č.j. 128/94. 450 výtisů. Tis a graficá úprava Petr Dvořák - tisárna Osík, te.: 461 618 111. Bezpatné.
[email protected] • www.osik.cz
