Veselé Velikonoce přejí všem. Plátek!!!!!!!!!!!!!

Veselé Velikonoce přejí všem Nabízíme Vám:

čtenářům redaktoři časopisu

Něco ze školní politiky Podrobnosti o soutěži „Zlatý Ámos“ Soutěž „Věříš si“ a zpověď vítězky Lyžařský kurz sedmáků Rady z „Pařezové chaloupky“

Zdravíčko, milí čtenáři, opět se Vám po pauze dostává do rukou Váš oblíbený časopis Plátek. Musím Vám vysvětlit, proč se vracíme po tak docela dlouhé době. Jelikož se nám blíží přijímačky, (někteří spolužáci mi snad odpustí, že opět zmiňuji tohle slovo) spousta našich redaktorů se učí a pečlivě se na ně připravuje. Popravdě řečeno snažím se i já, ale vůbec se mi nechce. Doposud nevíme, jestli nový způsob přijímacího řízení bude pro nás opravdu výhodný. No uvidíme. Každopádně všichni členové redakce přejí všem žákům devátého ročníku hodně štěstí při přijímačkách. Doufám, že v dopisech ze středních škol všichni nalezneme to vytoužené slůvko, přijat. Kdo alespoň trochu sleduje, co se ve škole děje, určitě si nevšiml jen a pouze nabušené atmosféry mezi deváťáky, kterým se už pomalu ale jistě začínají

Plátek

!!!!!!!!!!!!!

třepat kolena. Na škole proběhlo ohromné množství soutěží, olympiád, turnajů a tak dále a tak dále. Třeba na co já si vzpomenu, je turnaj ve futsale, kde to docela jiskřilo mezi soupeři z 9.A a 9.C, nebo na olympiády, ve kterých naši reprezentanti skvěle uspěli v okresních kolech. Mnoho soutěžících postoupilo do kol krajských. Dále musím zmínit recitační soutěž. Vítězové, kteří ve školním kole obsadili první a druhé místo, nás reprezentovali v soutěži „O lysické sluníčko“, kde v nejstarší kategorii zvítězila moje spolužačka Beáta Mynářová z 9.C, a postoupila do dalšího pokračování soutěže, které se konalo v Adamově. I tam byli naši spolužáci úspěšní. V žádném případě nesmím zapomenout na školní tělovýchovnou akademii, jíž jsme doslova žili celý půlrok. Bohužel, naši čtenáři, Váš školní časopis Plátek končí. Dál ho již vydávat nebudeme. Doufám, že se po čase opět najde někdo, kdo bude mít odvahu dát tuhle samozřejmost lysické školy – a to vydávání školního časopisu, opět dohromady. Mrzí mě to, ale je to tak. APRÍÍÍÍL! Doufám, že jsem Vás moc nevylekala tímhle aprílovým fórkem. Ano, naši školu, jak již každoročně, zasáhl „svátek“ Apríl. Každý se určitě nějak snažil rodinu, známé, nebo snad i učitele nachytat. Mám informaci, že z učitelů nás žáky nejvíce nachytal

pan učitel Paděra. Jestliže se s námi chcete podělit o Vaše zážitky a nápady z Aprílu, napište nám svůj fór a krátký popis reakce toho, kdo Vám legrácku zblajznul i s navijákem. Můžete psát na e-mailovou schránku Plátku. Jak říkám, s kulturními akcemi se úplně roztrhl pytel. Ve čtvrtek 2. dubna zhlédli žáci druhého stupně velmi známou divadelní hru Lakomec od Moliéra. Názory na tohle divadelní představení jsme ale pro Vás ještě nestihli zpracovat, a proto si každý svůj názor ponechá prozatím pro sebe. Jsem ale přesvědčena, že se divadlo lysických ochotníků líbilo, zejména v závěru dvojsmyslné narážky, a budeme se těšit na další. Hody, hody, doprovody… Ano, máte pravdu. Právě nám nastaly Velikonoce. Vím, že většina holek tento podle nich „stupidní“ svátek nerada slaví, ale jak se říká, jednou to v roce musíme vydržet. Pánové v tomto svátku naopak vidí spoustu pozitivních věcí, že? Určitě všichni víte, proč se Velikonoce slaví, to je jasné. Uvnitř čísla naleznete, milé spolužačky, způsob, jak by se daly Velikonoce přežít. A holky, vzkaz pro vás: Vycpěte si kalhoty něčím měkkým, ať vás to tolik nebolí.;) Nyní jsem Vám ve stručnosti zprostředkovala atmosféru ve škole i mimo ni. Lidičky, mějte se famfáárově a užijte si velikonoční prázdniny. Ahoj příště! Simona Procházková, 9.C

1

Aktuálně: Trochu školní politiky Vypravte se se mnou do školního parlamentu, nejen že vás seznámím se vším, co se řešilo, ale navíc jednotlivé akce budou doplněny mými postřehy. Na zasedáních školního parlamentu se opět hovořilo o adopci. Nejvíce se tu mluvilo o našem dítěti. Přišla totiž darovací smlouva. Na rok dítěti musíme zaplatit 7 200 Kč. Nezapomeňte vybrat do konce června svých 300 Kč za třídu. Peníze můžete získat rozmanitými způsoby. Pokud si vzpomínám, jedna z devátých tříd pořádala diskotéky a z dobrovolného vstupného žáci uhradili požadovanou sumu. Mnoho žáků se pustilo do zhotovování nejrůznějších výrobků. Zajímavou akcí byla třeba burza. A co byste měli vědět dále? POZOR: Všichni záškoláci, vezměte na vědomí, že jsou u nás ve škole nainstalovány kamery. Jsou v šatně, u vchodu do školy, v tělocvičně a v učebně chemie. Dále škola zakoupila alkohol tester a tester na drogy. Členové parlamentu na svém zasedání hodnotili akci barevný svět. Jakpak se nám podařilo probarvit školu? Které barvy se už prostřídaly? 1. modrá - Na prvním stupni se tato akce vydařila, všichni byli v modré, i vlasy paní učitelek zmodraly. Na druhém stupni se všichni nepřevlékli, ale většina žáků, podle mého názoru, alespoň

něco modrého na sobě měla. 2. černá - Na prvním stupni se tato barva příliš neujala, jednak děti jsou moc malé a nemají černou rády a navíc měly ten den karneval. Na druhém stupni tuto barvu měli snad všichni, až na pár jedinců, kteří přišli v bílé. 3. zelená – Zelená barva není v šatníku příliš oblíbená. Tentokrát to měli nejjednodušší žáci z 9. A, kterým stačilo obléci si absolventské tričko. Pokud bych měla hodnotit akci barevný svět, určitě je prozatím na tom barevně lépe první stupeň. Nechají se žáci z druhého stupně zahanbit? Tak se připravte!!! Další bod jednání - svačiny, obědy. Do parlamentu jako host přišla paní Slezáková, vedoucí stravování. Řešily se tu sáčky na svačiny. Někteří žáci si stěžovali, že je jich málo. Bylo jim vysvětleno, že sáčky byly do jídelny dány na zkoušku a byly prozatím zakoupeny za školní peníze. Ukázalo se, že mnoho žáků si svačinu bere do sáčků zbytečně místo toho, aby si sedli v jídelně a v klidu se najedli. Žáci by si měli sáčky brát jen v případě, že z nějakého vážného důvodu se nestihnou nasvačit v jídelně. Kromě toho nás paní Slezáková seznámila se soutěží „Týden zdravě jíme“, která proběhla 16.3.-20.3.2009. Mnoho žáků, kteří se do soutěže zapojili, získalo pěkné ceny, a to hrníčky, přívěsky na klíče, tužky, polštářky. Hlavní cenou byl flash 2

disk. Myslím si, že jsme si nejen zasoutěžili, ale hlavně udělali něco pro své zdraví.

Členové školního parlamentu se rozhodli, že se naše škola zapojí do charitativní akce „Píšťalky“. Každý bude mít možnost koupí píšťalky v hodnotě 25 Kč podpořit děti, které mají získaný handicap. Jedná se tedy o pomoc dětem, které se narodily zdravé, ale po úrazu nebo např. autonehodě si musely zvykat na život s nějakým postižením. Domnívám se, že to musí být pro takovéto děti velmi těžké. V pondělí 6. dubna se konalo poslední zasedání školního parlamentu. Dne 25.4.2009 proběhne už 5. ročník turistického pochodu. Sraz u tělocvičny jako obvykle od 9hod., trasy 1km,10km a 20km. Protentokrát je pro účastníky pochodu připravena lanová dráha a rozmanité atrakce. Na závěr pochodu se budou opékat špekáčky. Náš barevný svět ve škole pokračuje. Tentokrát v barvě bílé, ale s tím rozdílem, že nejbělejší třída bude odměněna dortem. Tato akce se koná 24.4.2009. Kdopak si pochutná? Ahoj! Míša Hlavoňová, 7.B

Aktuálně: Zlatý Ámos 19.2. 2009 nastal onen den. Den D! Ráno jsme všichni plni nadějí, ale taky plni obav a hlavně pořádně vystresovaní nasedli na autobus a vyrazili do mrazivého Brna. Po půlhodince jsme dorazili na Krajský úřad Brno, kde se regionální kolo soutěže Zlatý Ámos mělo odehrávat. Po maličké chvilce čekání na informacích (opravdu malá chvilka, asi 45 minut, ale v teplíčku) jsme se vydali směr zasedací místnost číslo 134. Po chvíli přišli pořadatelé a začali si ověřovat, kdo z učitelů je přítomen. Když přišla na řadu naše kandidátka, naše nejoblíbenější paní učitelka Zárubová, pořadatelka se zeptala:,, Dále je tu kdo?“ a najednou se ozval Kuba Pařízek:,, Zárubová!“ Všichni se na něj podívali no a my, tedy já, Honza Grznár a již zmiňovaná paní učitelka Zárubová jsme dostali úžasný záchvat smíchu! Pak jsme se přesunuli do velkého sálu a začali jsme si losovat pořadí. Honzíček pro nás vytáhl číslo 6. Skoro hodinu a půl jsme čekali, než na nás přišla řada. Mezitím jsme si stihli projít naši taktiku a probrat všechna možná témata od vaření až po ,,kdo, kde, s kým“. A pak to přišlo… Všichni čtyři jsme zbledli, vzali si věci a šli vstříc obhajobě. Naše vystoupení mohlo za stálého natáčení kamery začít: ,, Dobrý den. Jsme zástupci třídy 9.A Základní školy Edvarda Beneše Lysice…. až po ...Děkujeme za pozornost.“ Uf. Opustili jsme zasedačku a pěkně se nám ulevilo. Dokonce jsme si uvědomili, že naše vtipné hlášky opravdu zabraly a že se mnozí členové poroty během scénky i pořádně zasmáli! Pak jsme šli zase dolů do velkého sálu a tam jsme další dvě hodiny prodiskutovali. Česká televize s námi jako s jedinými obhájci mezitím natočila minirozhovor, proč jsme právě paní učitelku Zárubovou vybrali do soutěže (naše scénka kameramanku viditelně zaujala). V našem kraji bylo původně nominováno 10 učitelů a každý s sebou mohl mít maximálně tři obhájce. No a z těchto deseti učitelů měla porota vybrat tři, kteří by postoupili do dalšího kola… Konkurence byla dle slov poroty opravdu vysoká: ředitelka školy, zástupkyně ředitele školy, středoškolská profesorka , z Vodňan, ze Zlína, z Jihlavy, … Na vyhlášení výsledků se dostavil sám hejtman Jihomoravského kraje pan Michal Hašek. Všem nám předal ceny a pogratuloval. Paní učitelka Zárubová dostala diplom nejoblíbenějšího učitele naší školy. A pak pan Hašek přečetl jména dvou postupujících. Naše kandidátka Zárubová byla třetí, avšak v jediném našem kraji se vybírali kvůli neúčasti jednoho z učitelů pouze dva kandidáti! To znamená, že bychom postoupili!!! Ovšem my jsme v tu chvíli byli velice šťastni, že jsme se probojovali až sem. A co víc: získali jsme největší obdiv předsedy agentury Zlatý Ámos a loňské vítězky soutěže, kteří za náš postup podle svých slov tvrdě bojovali. A nakonec malá perlička: po vyhlášení výsledků se vzadu v sále konal raut. Honzíček byl poněkud hladový, a tak si stále přidával vynikajících chlebíčků. A jedné paní z poroty bylo Honzy líto, taky zřejmě chtěla odčinit to, že nám v konečném účtování chyběl její hlas a nabalila Honzovi s sebou obří krabici s chlebíčky, zákusky a jednohubkami! No prostě vejlet za všechny prachy!

Ewule Žáčková, Kubiček Pařízek a Jeníček Grznár, 9.A 3

Soutěže: :)...Naše cesta do „Věříš si“..:) Začalo to asi takhle – v pondělí 2.3. k nám do němčiny doslova přilítla paní učitelka Kyánková se zprávou, že zítra jedeme natáčet „Věříš si“ do Brna. Pak ještě oznámila, že soutěží Adriana, tudíž já, a odešla. Já myslela, že mě asi “trefí šlak“. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit … proč zrovna já??? No, co s tím nadělám, že? Druhý den ráno jsme měli sraz v 7:15 ve škole a v tu dobu už na nás měl čekat autobus, ale ten nikde. Bylo už skoro po půl osmé. Šla okolo paní sekretářka, která zavolala pana zástupce. Ten odběhl zjišťovat, co je s tím autobusem. Oznámili nám, že se někde vloudila chybička a my máme jet až zítra, já soutěžit a žáci ze 7.B a 6.A fandit. Mně osobně se celkem ulevilo a protentokrát jsem s radostí běžela do třídy. Všichni ostatní mě otráveně následovali. Koho jsem potkala, tomu jsem musela vysvětlovat, proč jsme nejeli. Byl to zajímavý den. Druhý den na stejném místě ve stejný čas jsme se opět sešli. Tentokrát již na nás autobus čekal, a tak jsme se všichni nalodili a hurá do Brna. Cesta utekla celkem rychle. Když jsme dorazili do studia, okamžitě si mě a ostatní soutěžící vzali do zákulisí a šlo se na to. Nejprve jsme si vybírali trička. Vylosovala jsem si červené. Pak nás odvedli do maskérny, kde nás všechny napudrovali až po paty. Byla jsem z těch čtyř soutěžících nejstarší. Moji soupeři byli – Honza v modrém, tomu bylo 12, Honza v zeleném, tomu bylo 11, a Nikola ve žluté, té bylo taky 11. No a mně je už 13. Pak nám šli ukázat disciplíny. Nejprve trenažér, na kterém se veslovalo, pak stavění kostky, což bylo docela těžké, a nakonec nám vysvětlili sázení bodů, které bylo na procenta. Pak ještě pár pokynů jako – teď se budeš koukat sem, pak tam, a hlavně se usmívej… No a šlo se na hru, kterou vám popisovat nebudu. Jistě jste ze zvědavosti zapli 6.4.2009 v 15:50 bednu. Těm, kterým jsem nestála za to, aby se na soutěž podívali, jen prozradím, že jsem to vyhrála. Dostala jsem se do superfinále, které jsem ale nezvládla, přesto jsem si jako vítězka odvezla mnoho cen. Byla jsem šťastná a všem bych doporučila, aby si každý soutěž vyzkoušel. Adriana Škvařilová, 7. B =o)

Něco ze zákulisí pořadu „Věříš si?“ Podařilo se mně krátce promluvit s panem Eugenem Sokolovským. Na tento rozhovor jsme měli strašně málo času, takže je krátký. Ale aspoň vám něco prozradí o tomto pánovi. Jakou máte roli v pořadu „Věříš si“? Jsem režisérem. Jak jste se dostal k pořadu VS? Jednak jsem spoluautorem tohoto pořadu, jednak mě oslovili z dramaturgie. Který film, pořad jste ještě režíroval? Natočil jsem pohádky, je jich celkem 15 a zrovna onehdy dávali pohádku Držgrešle a Drždukát. No a film, který byl v kině, Poklad rytíře Miloty. Baví vás tato práce? NO TO SE VÍ, BAVÍ!

Míša Hlavoňová, 7. B

4

Soutěže: Zpověď vítězky, Adriany Škvařilové Jak sis věřila před „Věříš si?“ ? Vůbec ne! Takže se ti tam moc nechtělo? No, ani ne… Jací se ti zdáli soupeři? Moc mladí a malí, žádnej pěknej borec. Co ti šlo asi tak nejlíp? Virtuální hra, to jsem je rozdrtila… A co se mělo dělat ve virtuální hře? Zabránit chobotnici, aby se dostala přes víko, které jsem musela podle barvy zaťukávat… Docela snadný… A jaký se ti zdál triatlon? Jo, ten byl celkem v pohodě. Proč? Prostě lehký… Samozřejmě jsi šla do superfinále. O co jsi soutěžila? O pleják 2. A co tě tam čekalo? Vrtulník, který jsem měla dopravit asi tak o půl metru výš, než byl, a mně se to nepovedlo…njn celá já XD. Jak se ti líbilo natáčení? Celkem v pohodě, ale jsou i příjemnější věci. Jela bys ještě někdy soutěžit do televize? Mno, asi ani ne… Jestli ještě někdy přiletí paní učitelka a někam mě pošle, tak ráda přenechám místo někomu jinému. Všichni mně závidí jenom to vítězství, ale už neví, co mě to stálo nervů. Asi nejsem typ holky, která se ráda předvádí. Díky za rozhovor.

Míša Hlavoňová, 7. B

5

Kultura: Oblastní soutěž O lysické sluníčko Dne 19.2.2009 se uskutečnila recitační soutěž O lysické sluníčko. Hned ráno, ráno, raníčko se k nám do školy sjelo plno soutěžících z okolních škol, např. z Kunštátu, Olešnice, Lomnice. Lysické soutěžící, dívky z druhého stupně, si zpočátku zahrály na hostesky. Všechny soutěžící z okolních škol pěkně přivítaly a zavedly do připravených šaten. Ihned po tom mohla začít soutěž. Pí uč. Tejkalová soutěž zahájila a mohlo se začít recitovat. Ještě musím dodat, že před tím, než vystoupil první soutěžící, se losovaly z „kouzelného klobouku“ lístečky s pořadím. Jako první přišli na scénu malí prvňáčci. Ti byli samostatně v jedné kategorii. Prvňáci recitovali moc pěkně, ale my jsme se museli posunout dál, do další kategorie. Druhá kategorie byla složena z druháků a třeťáků. Třetí kategorii tvořili čtvrťáci a páťáci. To byla poslední kategorie z prvního stupně. No a nám druhostupňákům se čas začal pěkně rychle krátit. Došla na nás řada. Čtvrtá kategorie se skládala ze šesťáků a nás sedmáků. Musím přiznat, že jsem byla ráda, že mám své vystoupení za sebou. A následovala pátá kategorie, osmáci a deváťáci. Po jejich vystoupení se šla porota, složená z učitelů z okolních škol, poradit. Na této recitační soutěži byla jedna zajímavost. Hlavní cenu - LYSICKÉ SLUNÍČKO – získá ten, kdo dostane nejvíce sluníček od ostatních diváků. Tuto cenu obdržela jedna dívčina, která byla deváťačka a recitovala nebo spíš sehrála text od Svěráka „Vyšetřování ztráty třídní knihy“. Všem dětem se to moc líbilo, protože to bylo vlastně divadlo, ale my starší jsme měli jasno, že dáme sluníčko někomu, kdo skutečně recitoval. Přišlo vyhlášení. Napětí houstlo. Postupně se vyhlašovali vítězové jednotlivých kategorií a paní učitelky naše výstupy rozebíraly, a tak se recitátoři dozvěděli, co se jim povedlo a na co by si příště měli dávat při recitaci pozor. Sledovaly naši výslovnost, způsob recitace, výběr textů. Všichni nemohli vyhrát, ale každý si od nás ze školy odvezl na památku keramické sluníčko. Vaše redaktorka a recitátorka Míša Hlavoňová, 7.B

Akademie

Tak a máme za sebou další akademii 2. stupně, která se konala 22. 3. 2009 v neděli v naší tělocvičně. Všichni jsme se na ni pečlivě připravovali, abychom předvedli, co umíme. Děvčata se zaměřila zejména na taneční vystoupení. Jak se vám třeba líbily ty všechny hip-hopy? Členové z tanečních kroužků paní Nelly předvedli starý dobrý rokenrol a dívky z prvního stupně z kroužku paní A. Langerové nám ukázaly, jak se cvičí step aerobic. Cvičení s míči, švihadly a tanec s tyčemi vystřídala cvičení na koberci a hrazdě. K vidění byl i nácvik kolektivních sportů, fotbalu, florbalu, basketbalu. Akademii ukončila svým tancem na hudbu z Pomády děvčata z devátého ročníku. Myslím si, že se nám akademie povedla. Diváci se pobavili. Odměnou nám byl velký aplaus. No, i když vůbec nechápu, že několik žáků se neobtěžovalo přijít, ale i bez nich jsme vše dobře zvládli. Nervozita byla také, ale i to se rychle vyřešilo. Jakmile jsme se objevili před publikem, nebyl na ni čas. A také všichni děkujeme našim učitelům, kteří všechno zvládli a udrželi pod kontrolou. Ať se nám ta další akademie povede ještě lépe než tento rok!!!! Veronika Šmerdová, 7.B

6

Sport: Lyžák 7. ročníků pastou. Když se řeklo teď, tak si to jistě dovedete představit. Večer plný srandy končil ve 22:00hod. opět dvěma slovy - DOBROU NOC! 3. den! BUDÍČEK, bylo řečeno, když učitelé vešli do pokoje. A co následovalo? Rozcvička a zase všechno stejně, sem tam sem tam, snídaně, svah, tentokrát už lyžování o velký krok lepší. Oběd, vysněný polední klid (ale moc velký klid nikdy nebyl), svah, večeře, program druhého oddílu. A co jiného než soutěže - nejlepší soutěž byla “Ploužák s pet lahví“. Soutěž spočívala v tom, že se vybraly páry a těm se dala petka na určené místo a tu musel pár udržet co nejdéle. Prvně na čele a pak se pomalu posunovala dolů a při tom musela dvojice tančit ploužák. Pokud náhodou petka spadla, tak pár ze hry vypadl. A pak po soutěžích co jiného než DOBROU NOC! 4. den… no byl úplně stejný jen v lyžování se každý zlepšil o skok. A program po večeři měli Snowíci. Jejich nej soutěž byla “nejvíc oblečení“. Utvořily se skupinky a ty měly jednoho zástupce. A ten si oblékal co nejvíc věcí, které všichni našli na pokoji. A kdo měl nejvíce oblečení na sobě, ten vyhrál. No a zase DOBROU NOC!!! Budííííček! A je tu 4. den. Úplně stejný. Jen to lyžování už vypadalo noblesně. A jenom program byl jiný!!!! Naše vysněná, nejlepší DISCO!!!! Ale jenom do 22:00h., ale zapojili se i naši učitelé. A pak DOBROU NOC!!! A poslední smutný den. Dopoledne bylo poslední lyžování. A pak jsme se rychle sbalili a po obědě tradá domů za rodiči. Děkujeme všem učitelům, kteří si s námi vytrpěli celý kurz. A teď je jen na nás, jestli budeme lyžovat dál, nebo jestli s tím sekneme a lyže už ani nevytáhneme. Takže

Náš lyžařský kurz 7. ročníků se konal 25.31.1.2009 a byli jsme v Beskydech ve Velkých Karlovicích v penzionu “Tabačka“. Bylo dobré, že sjezdovka byla hned u chaty, protože se nikomu nechtělo chodit, ale lyžovat to jo. No ale vezmeme to pěkně od začátku. Pořádný LYŽÁK začal už tehdy, když jsme všichni natěšeně vlezli do autobusu a autobus se rozjel. Cesta byla v pohodě jako každá jiná, sice někomu nebylo extra dobře, ale všechno jsme přežili. Po příjezdu na místo se všichni vrhli pro lyže a snowboardy a ihned běželi s nimi do lyžárny. Hned jsme se vrátili pro batohy, tašky a všechno, co jsme si vezli. Samé potřebné věci. No a pak jsme jen netrpělivě čekali, až nás pan učitel pošle do pokojů. Mysleli jsme si, že se zabydlíme, ale hned jsme museli jít na svah. Na svahu jsme se rozdělili do oddílů: 1. oddíl se nazýval PRDELKY a vedl jej pan učitel Sedláček, 2. oddíl byli POŽÁRNÍCI, kteří nemohli patřit k nikomu jinému než k paní učitelce Požárové. No a 3. oddíl byli SNOWÍCI, které měla na krku výjimečná paní učitelka Odehnalová. A hned po rozdělení se začalo s výukou. Pak večeře a po ní vysněná DISKOTÉKA…ale jenom do 22:00hod.:-( A pak zaznělo jen DOBROU NOC! Píše se 2. den 7:00hod. ráno - copak jiného než ROZCVIČKA…běhat sem a tam nás opravdu znavilo. Ale to byl účel p. učitele Sedláčka, který si ráno bez rozcvičky snad ani nedokáže představit. Zajímalo by nás, jestli cvičí i po ránu doma. Unaveni a trochu zcivilizovaní jsme přišli na snídani a hned potom zase na svah. Tam jsme se někteří spíše váleli po sněhu než lyžovali, ale i tak byla sranda. A pak oběd, polední klid, na který se každý těšil. A zase svah a zase to stejné a pak večeře. Večerní program mělo družstvo Prdelky. Měli soutěže a ta nejlepší se jmenovala “Pasta“. Šlo o to napálit dva spolužáky. Takže u stolu seděli dva lidé a měli zavázané oči a před ně se dalo 100Kč, a kdo se stokoruny třikrát dotkne, když se řekne TEĎ, tak ji dostane. No řekněte, kdo by nechtěl kilo? Poprvé se tam stovka nechá, podruhé taky, a potřetí se tam dá papír potřený

LYŽOVÁNÍ ZDAR!!!!!! Veronika Šmerdová 7.B

7

Pařezova poradna: A je tu další číslo Plátku, ve kterém samozřejmě nemůže chybět vaše oblíbená poradna - Pařezová chaloupka. Od minulého čísla, kdy do Pařezovky přišly první dotazy, se už určitě všichni těšíte na další dávku zajímavých otázek od našich spolužáků. A můžu vás ujistit, že se máte opravdu na co těšit. Vám, kteří jste se mi v Pařezové chaloupce svěřili s nějakým svým trápením, bych chtěl poděkovat za důvěru, kterou jste mi dali tím, že jste se vůbec odvážili svůj problém do poradny poslat. Doufám, že vám moje odpovědi alespoň trochu pomohou dostat se ze situace, ve které je někdy těžké najít to správné řešení. Proto bych vám všem, kteří jste mi dotaz poslali, rád popřál mnoho štěstí, lásky a některým i pořádnou dávku sebevědomí. Věřím, že i vy, kteří jste se neodvážili svůj dotaz do Pařezovky poslat, možná najdete odpověď na otázku, která vám vrtá hlavou. Pokud byste se chtěli zeptat na něco jiného, co dosud v předchozích číslech nezaznělo, neváhejte a napište mi do Pařezové chaloupky. Svoje dotazy můžete posílat buď na email Pařezové chaloupky ([email protected]), nebo je můžete vhazovat do krabice na radiátoru u schodiště v prvním patře. Na vaše další dotazy se budu těšit. A teď už budou následovat problémy lysických teenagerů... Myslíš si, že je správný, když se holky malujou a dělají ze sebe bůhvíco a musí být pořád dokonalý? Znamená to snad, že když se nebudu malovat, zůstanu sama? H. Milá H., to je těžké říci, jestli je to správné nebo ne. V tomto případě hraje hlavní roli vkus holky. Některé stačí k pocitu krásy málo, druhá tráví hodiny před zrcadlem, než se odváží vyjít z domu. Určitě nemusíš patřit k té druhé skupině holek, aby sis našla kluka. Protože jestli tě bude mít kluk doopravdy rád, budeš se mu líbit taková, jaká jsi, a ne schovaná pod vrstvou make-upu. Ahoj Poradno. Je mi 14 let a měřím jen 160 cm. Mám z toho deprese, že budu malá a nikdo se mnou nebude chtít chodit. Myslíš, že ještě vyrostu? D. Milá D., jsi ještě v pubertě, a proto máš velkou šanci, že ještě porosteš. Možná vyrosteš o 5 centimetrů, ale možná také o 15 cm. Proto nezoufej a mysli na to, že kluci se velkých holek bojí :-) Chodím s klukem, který je hodně nesmělý. Když jsme spolu venku, tak jen sedí a skoro nic neříká a nikdy mě nechytil ani za ruku. Chodíme spolu tři týdny. Prosím tě, poraď. S. Milá S., asi ti nezbude nic jiného, než abys ten první krok udělala ty, protože jinak se asi nehnete z místa. Držím palce :-) Ahoj, Pařezová chaloupko. Mám jeden dotaz. Mám kluka, který je o dvacet centimetrů menší než já. Nemám se s ním kvůli tomu rozejít? Holky se mi smějí, že chodím s trpaslíkem. Jahůdka Jahůdko, jestli jeho výška nevadí tobě, tak by to určitě neměl být důvod k rozchodu. Pokud ho máš ráda, tak na hloupém názoru nějakých holek přece nezáleží. Tak před půl rokem jsem se rozešel s holkou, chodil jsem i s jinou, ale nějak to neklapalo, asi stále myslím na tu minulou, když ji potkám ve škole, vždy na sebe házíme takový divný pohledy, myslíš, že mám ještě šanci? Milý neznámý, na tvém dotazu by mě zajímalo, jaké jsou ty pohledy. Jestli se jedná o ty nevraživé, pak jistě sám uznáš, že by sis asi neměl dělat plané naděje. Spíš ale doufám, že se jedná o ty zamilované pohledy, a v tom případě máš určitě velkou šanci. Zkus se dotyčné zeptat a uvidíš...

8

Čauky Pařezová chaloupko, je mně skoro 14 a mám hrozně malá prsa. Kluci se mně kvůli tomu smějí, a když si vezmu vycpávky, smějí se zas, že jsem si je vycpala. Nevíš, jestli neexistují nějaké prášky nebo něco, po čem by mně prsa začala růst? Děkuju za odpověď. Anonymka Milá Anonymko, prášky na podpoření růstu prsou samozřejmě existují, ale není to ve tvém věku zcela zbytečné? Jsi v pubertě a neustále se vyvíjíš, proto nemůžeš vědět, jaká prsa budeš mít třeba v 15 letech. Tento problém je ve tvém věku zcela normální, a proto by ses neměla trápit hloupými připomínkami kluků, kteří o tomhle nic nevědí.

Ahoj! Moje kamarádka mi neustále do všeho mluví, třeba do toho, jak se oblíkám nebo líčím. Nevím, jak jí mám říct, aby se mi do těchto věcí nepletla, aniž by se urazila. Poraď, co mám dělat. ANONYMKA Milá ANONYMKO, asi nejlepším řešením by bylo, kdyby sis se svou kamarádkou narovinu promluvila. Měla bys jí dát jasně najevo, že záležitosti, jako jsou styl oblékání nebo líčení, jsou tvoje věc, a proto si o nich budeš rozhodovat sama. Nikomu by se přece nelíbilo, kdyby mu někdo přikazoval, co má nebo nemá dělat. Ahoj Pařezová chaloupko! Chtěla bych se zeptat, proč se na chodbě nesmí vést kluk s holkou za ruku. Díky V. Odpovídá výchovná poradkyně: Škola je státní instituce, ve které je nutno dodržovat určitá pravidla daná nejen školním řádem, ale i nepsanými zásadami slušného chování. Příkladem může být i chování dospělých ve firmách a na pracovištích, kde jakékoliv projevování osobní náklonnosti není rovněž tolerováno. Určitě by se vám také nelíbilo, kdybyste přišli něco vyřizovat na úřad a zaměstnanci si místo vyřizování vašeho požadavku korzovali po chodbě za ruku a věnovali se jeden druhému. Intimní záležitosti jsou soukromou věcí dvou lidí. Proč druhým ve škole dokazovat, že právě my dva k sobě patříme? A nebo se někteří potřebují zviditelnit zrovna tímto způsobem? Kubajz Pařízek, 9.A P.S. : Těším se na další dotazy! Veselé Velikonoce!

9

Křížovka: Ahojky. Připravila jsem si pro vás jednoduchou česko-anglickou křížovku.

1. syn, 2. pohlednice, 3. pravítko, 4. vevnitř, 5. nový, 6. dívka Řešení obsahuje slůvko, které po dlouhé zimě každého zahřeje. Hana Benešová 9.A

Nový přírůstek do školního zvěřince Dne 19.3.2009 jsme zažily velké překvapení, tedy spíše šok. Šly jsme jako každý den dát papat našim, ale co nevidíme. V rohu se tam choulili tři malí osmáčci. Takže místo dvou osmáků jich máme pět. Okamžitě jsme tuto pro nás radostnou novinku běžely říct paní učitelce Požárové a ta z toho byla velice překvapená. A ptala se, jak je to možné, když máme v kleci dvě samičky. A my jsme jí to vysvětlily. Když jsme si naše dvě samičky kupovaly, tak ony byly v kleci ještě s jedním osmáčkem. Nyní již víme, že to byl sameček. Dobře jsme nakoupily. A co druhá samička? Bude následovat další překvapení? Ptáte se, kdo je to osmák degu? Osmák degu (Octodon degus) je malý chilský hlodavec, lidově přezdívaný též chilská veverka. Jméno osmák má původ ve tvaru žvýkacích plošek jeho stoliček, které tvarem připomínají osmičky. Ocásek osmáka je velice křehký, při špatném zacházení může člověku i zůstat v ruce. Zádní nožky osmáka jsou mohutnější než přední tlapky. Tělo osmáka je krátké a oválné. Mají silný krátký krk a dost velkou hlavu. Hlavní potravou osmáka je seno a různé krmné směsi. Ale jsou i důležité větvičky z ovocných stromů. Zajímá vás, jak osmáka ubytovat? Nejvhodnější je nějaká prostorná klec, určená hlodavcům nebo klidně i akvárko. Osmák degu je velice hravé zvířátko, takže potřebuje i různé prolézačky. Ve volné přírodě žijí osmáci zhruba rok. V zajetí žijí mezi 5 a 8 lety, i když bylo zaznamenáno, že se dožili až 9 let. Osmák, který je chován

sám, zemře dříve, než když budeme mít chovnou skupinu, či více těchto mazlíčků. Vím, že to zní tvrdě, ale to je bohužel pravda. Pokud máme opravdu jen jednoho, měli bychom mu věnovat značnou pozornost. Jestli máte zájem, tak dejte vědět, my vám rády poradíme. Informace jsme čerpaly z internetové encyklopedie Wikipedie.

Markéta Dokonalová a Ludmila Vorlíčková, 8.B

10

Rozhovor: Ahoj lidi! Jak jistě víte, odešel p. učitel Uher, a tím se nejenže změnil rozvrh na druhé pololetí, ale přišla i nová paní učitelka Lucie Nedomová. Nenechaly jsme si ujít šanci a pořádně jsme ji vyzpovídaly. Odkud pocházíte? Z Lysic. Působila jste na jiných školách? Působila jsem na Lyžařské škole v Olešnici. Jaké předměty učíte? Učím tělocvik, dějepis, občanskou výchovu a zeměpis. Chtěla jste být učitelkou už od dětství? Ne, nikdy jsem o tom, čím budu, neměla jasnou představu. Líbí se Vám tady u nás? Ano, také jsem tuto školu navštěvovala. Jaké bylo Vaše vysvědčení na základní škole? Vždy samé jedničky. Chutná Vám ve školní jídelně? Ano, vaří teď lépe než za nás. Jaké jsou Vaše koníčky? Hlavně sport, čtení, kultura, ale bohužel mi na koníčky nezbývá čas. Máte sourozence? Ano. Mám sestru. Kolik je Vám let? Je mi 23. Jakou jste vystudovala školu? Ještě jsem nedostudovala, zatím jsem bakalářka. Na první škole studuji ekonomiku a management a na druhé učitelství tělesné výchovy pro ZŠ a SŠ a trenérství atletiky. Vaše oblíbená: BARVA: Oranžová CELEBRITA: Julie Roberts JÍDLO: Mám ráda všechna sladká jídla. Ale nesnáším např. bramborové knedlíky, řízek a hranolky. A mám ráda některá typická česká jídla. VZOR: Nemám OBLEČENÍ: Tričko a rifle FILM: Sněženky a machři Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám veselé Velikonoce Hana Benešová a Hanna Dashkovetská 9.A

11

Hudební okénko: Čau lidi! Máme za sebou už třetí měsíc v roce 2009, a tak bych vám chtěla připomenout, co se stalo v minulém roce, a upozornit také na novinky tohoto roku. Hodnocení minulého roku bych začala mega koncertem Akona, který se u nás uskutečnil 22. února. Největší slávě se u nás těšili Glen Mansard a Markéta Irglová, kteří získali Oskara. Dále nás navštívila v březnu barbadorská kráska Rihanna. Pak si určitě vybavíte léto s hitem Kanikuly od Code Red. V Praze byla i Alanis Morissette. Po prázdninách se na nás „vyvalila vlna,, nováčků. Byli to např. Katy Perry, Lady Gaga, Kat Deluna, The Ting Tings, Gabriela Cilmi a další. V září a v říjnu u nás vystoupili Coldplay a Alicia Keys. Minulý rok se podle mě moc nevydařil, aspoň se nepovedla první polovina, což ale tento rok vynahradí. Už navštívili naši republiku mega hvězdy jako The Rasmus nebo Pussycat Dolls. A co říkáte na pořadí interpretů?

Pořadí

Interpret

Skladba

1. 2. 3.

Simple Plan The Veronicas The Rasmus

Save you Untouched Justify

4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Novinka Novinka

Lady Gaga Nightwork Britney Spears Bushido feat. Karel Gott Aloha from hell Pink Katy Perry Lily Allen US5

Poker Face Globální Oteplování Circus Für Immer Jung Walk Away Sober Thinking Of You The Fear The Boys Are Back

Mnoho skvělých hudebních zážitků vám přeje Hana Benešová 9.A

A co Velikonoce: Veselé Velikonoce nebo bolavé nožičky?? Když se řeknou Velikonoce, co se vám vybaví??? Někomu možná pletení pomlázek, barvení vajíček, zdobení kraslic, plné košíky sladkostí, pečený beránek a podobně, ale proč to vše vidět tak optimisticky? Podívejte se na to z té druhé stránky, z které se na to dívám já – modré nohy od kluků, špinavé ruce od barvení vajíček, spálený beránek, který nejde vyklopit, našlapáno v bytě od špinavých podrážek, a hlavně k tomu všemu patří i JARNÍ ÚKLID! I tak to za ty dny volna určitě stojí. Ale kdo říká, že o Velikonocích si můžou užívat jen kluci? Takže holky, dopoledne to s kluky nějak přežijeme a po poledni vyrážíme s kbelíky plnými studené vody na kluky. A koho potkáte, toho pořádně proberte ledovou vodou. A hlavně klukům, kteří k vám přijdou, nic nenalívejte, zaprvé – je to nezákonné a za druhé – si nic nezaslouží, ještě aby za to, že vás zmydlí, dostávali ‘‘zaplaceno‘‘. Takže ty Velikonoce všichni nějak přežijte a nepřejídejte se, neopijte se a po Velikonocích opět hurá do školy ..:) AdRiDaNa ŠkVaŘiLoVá, 7.B

Školní časopis Plátek vychází ve středu 8. dubna 2009 nákladem 50 kusů. Na čísle spolupracovali: Grafik – J. Páral a M. Širůček, redaktoři podepsaní pod svými články.

12