VENKOVSKÁ KRAJINA 2012 COUNTRYSIDE 2012

VENKOVSKÁ KRAJINA 2012 Mezinárodní mezioborová konference

Příspěvky z konference konané dne 18. - 20. května 2012 v Hostětíně, Bílé Karpaty, Česká republika

COUNTRYSIDE 2012 International multidisciplinary conference Conference proceeding 18th – 20th May Hostětín, Bílé Karpaty Mountains, Czech Republic

Partnerství pro rozvoj vzdělávání a komunikace v ochraně přírody reg. číslo: CZ.1.07/2.4.00/17.007

VENKOVSKÁ KRAJINA 2012 Editor© Linda Drobilová, 2012 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2012 Doporučená citace sborníku: Drobilová L. [ed.]: Venkovská krajina 2012. Sborník z mezinárodní mezioborové konference konané 18. - 20. května 2012 v Hostětíně, Bílé Karpaty, 2012, 244 str., ISBN 978-80-244-3098-0. Konferenci Venkovská krajina 2012 pořádá Univerzita Palackého v Olomouci. Kontakt: Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 771 47 Olomouc, www.upol.cz Poděkování Konference „Venkovská krajina 2012“ je pořádána za finanční podpory evropských strukturálních fondů (OPVK CZ.1.07/2.4.00/17.0073 „Partnerství pro rozvoj vzdělávání a komunikace v ochraně přírody“), Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Vydala: Univerzita Palackého v Olomouci | Křížkovského 8 | 771 47 Olomouc www.vydavatelstvi.upol.cz | e-mail: [email protected] | el. obchod: www.e-shop.upol.cz Vytiskla: Agentura NP v.o.s., Brněnská 612 | 686 03 Staré Město Náklad: 250 Za jazykovou správnost odpovídají autoři. 1. vydání Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. ISBN 978-80-244-3098-0

COUNTRYSIDE 2012 Editor of the proceeding: Ing. Linda Drobilová Contact University Palacky, Olomouc, Křížkovského 8, 771 47 Olomouc, Czech, www.upol.cz Acknowledgement Conference “COUNTRYSIDE 2012” is supported by grant of European Union “Communication for development of education in conservation nature” no.CZ.1.07/2.4.00/17.0073 and by Ministry of Education of the Czech Republic.

OBSAH VĚDECKÉ PŘÍSPĚVKY Stav mäkkých lužných lesov asociácie Salici-populetum alúvia dolného toku Váhu Ábrahámová Anikó, Kollár Jozef......................................................................................... 11 Vplyv súčasného obhospodarovania lúčnych porastov na diverzitu denných motýľov na území Vlkolínca Babálová Martina……………............................................................................................. 19 Uplatnenie vegetácie v optimalizácií využívania poľnohospodárskej krajiny (modelové územie Lehota pod Vtáčnikom - Podhradie) Belaňová Eliška.................................................................................................................... 27 Návrat starých krajových odrůd ovocných dřevin do krajiny z perspektivy sociálních věd Blaha Tomáš, Ulčák Zbyněk................................................................................................ 34 Lokální a regionální ekologická síť Buček Antonín, Drobilová Linda, Friedl Michal................................................................. 38 Kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica D. Don) a korkovník amurský (Phellodendron amurense Rupr.) v české krajině Danzer Martin, Úradníček Luboš ........................................................................................ 49 Mapovanie a hodnotenie rozptýlenej zelene Demková Katarína, Lipský Zdeněk..................................................................................... 55 Agrobiodiverzita vo vinohradníckej krajine Eliáš Pavol ........................................................................................................................... 61 Vplyv vybraných charakteristík nelesnej drevinnej vegetácie na diverzitu vtákov v poľnohospodárskej krajine Eliašová Mariana ................................................................................................................. 68 Spustnuté pôdy alebo nové, hodnotné biotopy? Gallay Igor, Gallayová Zuzana............................................................................................ 77 Staré a krajové odrody ovocných drevín v k. ú. obce Žibritov Ištvánová Zuzana, Jakubec Bruno, Modranský Juraj .......................................................... 83 Význam brehovej vegetácie vodných tokov v ochrane vidieckej krajiny pred eróziou Jakubis Matúš, Jakubisová Mariana .................................................................................... 89 Obraz bažin, močálů a slatí v lidových pověstech Klvač Pavel ......................................................................................................................... 95 3

Vývoj kulturní krajiny v západní části Českého středohoří Kyselka Jan ........................... ........................................................................................... 102 Návrh cílové charakteristiky krajiny v projektu Kačina Lipský Zdeněk, Weber Martin, Stroblová Lenka, Šantrůčková Markéta ......................... 110 Obnova říční krajiny na Olomoucku Machar Ivo ........................................................................................................................ 117 Časoprostorová analýza fragmentace stepních lokalit panonské oblasti Pechanec Vilém, Jelínková Eva, Kilianová Helena …...................................................... 127 Hodnotenie závislosti parametrov reliéfu od geologického podložia v modelovom území Štiavnické vrchy Piegsová Zuzana................................................................................................................. 133 Využitie regresných rovníc povodia v procese starostlivosti o vodné toky v extravilánoch Pšida Jozef…...................................................................................................................... 139 Úspešnosť využitia regionálneho osiva a rastlinného materiálu z druhovo bohatých trávnych porastov pri obnove ornej pôdy Semanová Ivana…............................................................................................................. 145 Hydrický potenciál mikropovodia Španie Stranovský Pavol…........................................................................................................... 150 Vliv dimenze stromů a jejich prostorových vztahů na výskyt grafiózy jilmů v lužním lese jižní Moravy Šrámek Martin, Svátek Martin .......................................................................................... 155

ODBORNÁ SDĚLENÍ Ochrana hraboša severského panónskeho v regióne Podunajska Bušová Eva ........................................................................................................................ 161 Manažment území NATURA 2000 v regióne Bratislavy Devečka Andrej ................................................................................................................. 164 Ekosystémové služby vo vidieckej krajine a ich využiteľnosť Eliáš Pavol.......................................................................................................................... 168 Vizuálne preferencie vybraných prvkov v krajine Filová Lucia ....................................................................................................................... 174 Nulový dům – mýtus nebo realita? Horák Petr, Rubinová Olga ............................................................................................... 179

4

Inštitucionálne nástroje integrovaného manažmentu krajiny v SR Kočická Erika, Diviaková Andrea..................................................................................... 184 Dolní Pomoraví – program udržitelného rozvoje pro přeshraniční region Igor Kyselka ...................................................................................................................... 192 Intenzivní formy výuky jako inovace předmětu ochrana a rozvoj venkovských sídel Merunková Iveta ............................................................................................................... 198 Staré odrůdy jako nová móda? Musil Jiří, Ulčák Zbyněk…................................................................................................ 202 Energetické systémy ve výuce TZB na VUT FAST Rubinová Olga, Horák Petr ............................................................................................... 208 Hodnocení stanovišť pro účely zvýšení funkčnosti krajiny na příkladu k. ú. Vojničky Sedmidubský Tomáš ......................................................................................................... 213 Zhodnocení návrhů opatření a změn funkčního využití krajiny v komplexních pozemkových úpravách a územních plánech Stejskalová Dagmar, Karásek Petr, Podhrázská Jana ........................................................ 221 Minulost, současnost a budoucnost drobných sakrálních objektů v krajině – křížová cesta v Křešíně Vítovská Daniela, Matáková Barbora, Kulišťáková Lenka .............................................. 227 Nedostatky ve zpracování územně analytických podkladů obcí na příkladu těžební krajiny Karvinska Vybíralová Ilona, Aubrechtová Tereza.............................................................................. 234 Surrealistickýmonument mexického venkova Zlomková – Götzová Ilona ................................................................................................ 239

5

CONTENTS ORIGINAL SCIENTIFIC ARTICLES Condition of the lower Váh river softwood alluvial forests of the Salici-Populetum Ábrahámová Anikó, Kollár Jozef......................................................................................... 11 Impact of the current management of grassland on the diversity daily butterflies in the area Vlkolínec Babálová Martina……………............................................................................................. 19 Using vegetation in optimalization of agriculture landscape utilization (case study Lehota pod Vtáčnikom - Podhradie) Belaňová Eliška.................................................................................................................... 27 Return of landraces and old fruit-tree varieties to the landscape from the perspertive of social sciences Blaha Tomáš, Ulčák Zbyněk................................................................................................ 34 Local and regional ecological network Buček Antonín, Drobilová Linda, Friedl Michal................................................................. 38 Japanese Cedar (Cryptomeria japonica D. Don) and Amur Corktree (Phellodendron amurense Rupr.) in Czech landscape Danzer Martin, Úradníček Luboš ........................................................................................ 49 Mapping and evaluation of scattered greenery Demková Katarína, Lipský Zdeněk..................................................................................... 55 Agrobiodiversity in vineyards landscape Eliáš Pavol ........................................................................................................................... 61 Influence of selected features of no forest woody vegetation on bird diversity in agricultural landscape Eliašová Mariana ................................................................................................................. 68 Eroded waste lands or valuable new habitats? Gallay Igor, Gallayová Zuzana............................................................................................ 77 Old and local varieties of fruit trees in the cadastral community Žibritov Ištvánová Zuzana, Jakubec Bruno, Modranský Juraj .......................................................... 83 The significance of riparian vegetation of water flows in protection of rural landscape towards erosion Jakubis Matúš, Jakubisová Mariana .................................................................................... 89 The image of swamps, marshes and bogs in folk legends Klvač Pavel ......................................................................................................................... 95 6

Development of cultural landscape in the western part of the České středohoří mts. Kyselka Jan ........................... ........................................................................................... 102 Proposal of the landscape quality objective in the Kačina project Lipský Zdeněk, Weber Martin, Stroblová Lenka, Šantrůčková Markéta ......................... 110 Restoring of river landscape in the Olomouc Machar Ivo ........................................................................................................................ 117 Spatio-temporal analysis of fragmentation the Pannonian steppe sites Pechanec Vilém, Jelínková Eva, Kilianová Helena …...................................................... 127 Relief parameters and geologic basement dependence assessment in a study area of Štiavnické vrchy Hills Piegsová Zuzana................................................................................................................. 133 Utilization of regression equations of river basin in the process of tending watercourse in rural zones Pšida Jozef…...................................................................................................................... 139 The success of using regional seed mixtures and plant material from species-rich grassland to restoration an arable land Semanová Ivana…............................................................................................................. 145 Hydric potention of microcatchment of stream Španie Stranovský Pavol…........................................................................................................... 150 Influence of tree dimension and tree spatial pattern on Dutch elm disease occurrence in South Moravian floodplain forest Šrámek Martin, Svátek Martin .......................................................................................... 155

RESEARCH NOTES Conservation of the root vole in the Danube region Bušová Eva ........................................................................................................................ 161 Management of the NATURA 2000 sites in the Bratislava region Devečka Andrej ................................................................................................................. 164 Ecosystem services in rural landscape and their usibility Eliáš Pavol.......................................................................................................................... 168 Visual preferences of the chosen landscape elements Filová Lucia ....................................................................................................................... 174 Zero-energy building – myth or reality? Horák Petr, Rubinová Olga ............................................................................................... 179

7

Institutional tools for integrated landscape management in Slovakia Kočická Erika, Diviaková Andrea..................................................................................... 184 Lower Morava river basin – a sustainable development program for cross border region Igor Kyselka ...................................................................................................................... 192 Intensive training form as innovation of the course protection and development of rural settlements Merunková Iveta ............................................................................................................... 198 Heirloom varieties as a new fashion? Musil Jiří, Ulčák Zbyněk…................................................................................................ 202 Study energy systems on the Faculty of Civil Engineering University of Technology Brno Rubinová Olga, Horák Petr ............................................................................................... 208 Habitat assessment for increased functionality of landscape in the cadastre Vojničky Sedmidubský Tomáš ......................................................................................................... 213 Evaluation of designs for action and functional changes in land-use in land consolidation and land-use plans Stejskalová Dagmar, Karásek Petr, Podhrázská Jana ........................................................ 221 The past, presence and future of minor sacred landmarks – Křešín Calvary Vítovská Daniela, Matáková Barbora, Kulišťáková Lenka .............................................. 227 Gaps in processing of land-use analytic data demonstrated on key study of mining landscape Karviná Vybíralová Ilona, Aubrechtová Tereza.............................................................................. 234 The surrealistic monument of Mexican countryside Zlomková – Götzová Ilona ................................................................................................ 239

8

RECENZENTI: doc. Ing. Antonín Buček, CSc., Ing. Markéta Flekalová, Ph.D., RNDr. Jan Hollan, Ph.D., Ing. Petr Jelínek, Ph.D., RNDr. Karel Kirchner, CSc., Ing. Tomáš Koutecký, Ph.D., prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., Ing. Petr Kupec, Ph.D., prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc., doc. Dr. Ing. Petr Maděra, doc. Ing, Ivo Machar, Ph.D., Ing. Tomáš Mikita, Ph.D., doc. Ing. Radomír Řepka, Ph.D., doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D., doc. Dr. Ing. Miloslav Šlezingr, Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D., doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.

9

Vědecké příspěvky Original scientific articles

STAV MÄKKÝCH LUŽNÝCH LESOV ASOCIÁCIE SALICIPOPULETUM ALÚVIA DOLNÉHO TOKU VÁHU CONDITION OF THE LOWER VÁH RIVER SOFTWOOD ALLUVIAL FORESTS OF THE SALICI-POPULETUM

Anikó Ábrahámová, Jozef Kollár1 1

Ústav krajinnej ekológie SAV, Štefánikova 3, P.O.Box 254, 814 99 Bratislava, [email protected], [email protected]

ABSTRACT This contribution offers characteristics of the lower Váh river softwood floodplain forests of the Salici-Populetum (R. Tx. 1931) Meijer-Drees 1936 association, which is given on the basis of 11 phytocoenological relevés sampled by Zurich-Montpellier school in 2007 – 2011. Such stands are rare here nowadays due to the water regime changes – essential factor determining this vegetation. Water regime is essentially impacted by waterworks (decreased dynamics of water regime, lower frequency of floods, decrease of underground water) and dykes here. These forests occupy especially relief depressions (bottoms of former ox-bows, gravel pits) and the river banks, where they have mostly only line-like character. Most of these stands belong to the typicum subassociation (JURKO 1958) and variants with Rubus caesius and Urtica dioica. Tree layer is dominated by willows (Salix alba, S. fragilis) and poplars (Populus alba, P. x canescens, P. alba). Shrub layer is usually formed by Swida sanguinea, Sambucus nigra and Crataegus monogyna. Herb layer is rather poor in species. It is dominated mainly by some nitrophytes as Rubus caesius, Urtica dioica and Galium aparine, which are accompanied by various hygrophytes, e.g. Alisma plantago-aquatica, Iris pseudacorus, Phalaroides arundinacea, Lysimachia vulgaris. For floristic composition of some stands, high abundance of invasive species is remarkable. Of invasive trees, especially Negundo aceroides is expanding, while of herbs especially Aster novi-belgii agg., less also Solidago canadensis, rarely even Impatiens parviflora or I. glandulifera. The contribution also contains comparison of these forests with monocultures of Populus x canadensis (5 phytocoenological relevés) established on their sites. Species composition seems to be similar and it does not show essential differences. Key words: floodplain forest, monoculture, Váh river ÚVOD Súčasná inundácia dolného toku Váhu so svojimi lužnými ekosystémami predstavuje ostrovy biodiverzity v inak výrazne pozmenenej krajine Podunajskej nížiny. Aj tieto však majú ďaleko od prirodzeného či prírode blízkeho stavu. Osobitne to platí pre vŕbovotopoľové lužné lesy asociácie Salici-Populetum. Ich rozšírenie je len zlomkom pôvodného stavu. Popri ich fyzickému odstráneniu to je spôsobené najmä zmenami vodného režimu ako povrchovej, tak aj podzemnej vody, ktorý je ovplyvnený vodnými dielami a protipovodňovými hrádzami Pozmenené je tiež druhové zloženie takýchto porastov – na mnohých miestach sú uplatňované monokultúry Populus x canadensis a v porastoch sa spontánne šíria nepôvodné resp. synantropné druhy. Pravdepodobne vzhľadom na relatívne nízku atraktívnosť sú tieto porasty pomerne slabo zdokumentované. Niekoľko zápisov 11

udáva JURKO (1958) (tieto však nedokladujú súčasný stav), z novších prác je to ŠOMŠÁK et al. (1996) (ide však iba o rukopis). V príspevku si preto kladieme za cieľ prispieť k ich poznaniu, a to na základe 11 zápisov reprezentujúcich asociáciu Salici-Populetum a 5 zápisov ilustrujúcich náhradné topoľové monokultúry. Nadväzujeme pritom na niektoré naše staršie práce (ÁBRAHÁMOVÁ 2009a; b). CHARAKTERISTIKA ZÁUJMOVÉHO ÚZEMIA Záujmové územie sa nachádza v západnej časti Slovenska a zahŕňa okresy Piešťany, Hlohovec, Trnava, Galanta a Šaľa. Študované územie predstavuje inundačné územie, ktoré sa rozprestiera po oboch stranách rieky Váh v nadmorskej výške 108 – 130 m n. m. Priemerná ročná teplota dosahuje v najnižšej časti záujmového územia 9 – 11 °C. Priemer ročných úhrnov atmosféy;rických zrážok sa pohybuje od 500 – 600 mm/rok. Priemerné ročné prietoky namerané na hydrologických staniciach Hlohovec a Šaľa za obdobie 2000 – 2009 kulminujú okolo 136 – 139 cm (údaje boli spracované na základe interných podkladov Slovenského hydrometeorologického ústavu, 2011). MATERIÁL A METÓDY Terénne práce sa uskutočnili počas vegetačného obdobia v rokoch 2007 – 2011. Názvoslovie taxónov vyšších rastlín je uvedený podľa MARHOLD & HINDÁK (1998). Syntaxonomické zaradenie je uvedené podľa práce JAROLÍMEK et al. (2008). Nomenklatúra pôd je v súlade s KOLEKTÍVOM (2000). Fytocenologická časť práce vychádza zo zásad zurišsko-montpelierskej školy (MORAVEC 1994). Pri odhade početnosti a pokryvnosti bola použitá sedemčlenná Braun-Blanquetova stupnica. Diverzita je charakterizovaná Shannon-Wienerovým indexom, ktorého hodnoty sú vypočítané programom Juice (TICHÝ 2002). Graf DCA (detrendovanej korešpondenčnej analýzy) je vytvorený v programe R Project. Priestorová lokalizácia je v geografickom súradnicovom systéme WGS 84. Súradnice sú uvádzané vo formáte stupne (°), sekundy ('), minúty ("). VÝSLEDKY A DISKUSIA Charakteristika porastov asociácie Salici-Populetum Stanovištné pomery: Porasty mäkkého lužného lesa obsadzujú najnižšie položené miesta, ktoré bývajú pravidelne zaplavované buď priamo záplavami, alebo priesakmi (napr. dná bývalých mŕtvych ramien). Majú tak zväčša líniový resp. maloplošný charakter. Z pôd sme zaznamenali fluvizeme modálne a gleje modálne. Floristické zloženie: V stromovom poschodí zaznamenaných porastov prevládajú dreviny Salix alba a Populus nigra. Ich zastúpenie je determinované najmä textúrou naplavenín. Na ťažkých neprevzdušnených pôdach (glejoch) často prevláda Salix fragilis. Z ďalších drevín sme tu zaznamenali aj Populus alba resp. P. x canescens, zriedkavejšie aj Alnus glutinosa. Z nepôvodných drevín sa uplatňuje Negundo aceroides, zriedkavejšie aj Juglans regia či Robinia pseudoacacia. Krovinové poschodie je chudobné na druhy a stupeň jej rozvoja závisí od režimu povrchových záplav a svetelného režimu. Okrem zmladených stromov sa tu vyskytujú najmä Swida sanguinea, Sambucus nigra a Crataegus monogyna. Fyziognómiu bylinného poschodia určujú najmä nitrofilné dominanty Rubus caesius a Urtica dioica, v jarných mesiacoch tiež Galium aparine. Typické sú tiež rôzne hygrofyty ako Alisma plantago-aquatica, Iris pseudacorus, Mentha aquatica, Phragmites australis, Phalaroides arundinacea, Lysimachia vulgaris a pod. Výrazné je zastúpenie inváznych neofytov, najmä Aster novi-belgii agg., Solidago canadensis a Impatiens parviflora (Tab. 1). 12

Variabilita: Zápisy 1 a 2 majú najhygrofilnejší charakter. Druhové zloženie tu naznačuje príslušnosť k subasociácii myosotidetosum. Svedčia o tom hygrofyty ako Lysimachia vulgaris, Scutellaria galericulata, Lythrum salicaria, Iris pseudacorus a pod. Ďalšie zápisy reprezentujú subasociáciu typicum a varianty s Rubus caesius (zápisy 4, 5, 7, 10, 11), Urtica dioica (zápisy 3 a 6) a Swida sanguinea (zápisy 8 a 9), ktorý je najsuchším typom, a predstavuje spájajúci článok k prechodným lužným. Rozšírenie: Vzhľadom na nepriaznivý hydrologický režim a využívanie krajiny sú porasty vŕbovo-topoľových lužných lesov na území zriedkavé. Viažu sa najmä na reliéfne depresie (bývalé ramená, materiálové jamy a pod.), ostrovy, prípadne na polohy popri samotnom toku Váhu, kde ale majú len líniový charakter. Porovnanie porastov asociácie Salici-Populetum s monokultúrami Populus x canadensis založených na stanovištiach mäkkých lužných lesov Topoľové monokultúry založené na stanovišti asociácie Salici-Populetum sa vyznačujú najmä v mladom veku zvýšeným prístupom svetla, čo odráža i druhové zloženie. Prevládajú tu rôzne svetlomilné a rýchlo sa šíriace druhy, napr. Arrhenatherum elatius, Humulus lupulus, Poa trivialis, Rubus caesius, Urtica dioica a i. Časté sú aj neofyty, predovšetkým Aster novi-belgii agg., Impatiens glandulifera, Negundo aceroides a Solidago canadensis, ktoré sú však bežnou súčasťou aj prírode blízkych lesov. S pribúdajúcim vekom týchto kultúr sa floristické zloženie bylinného poschodia približuje prírode blízkym porastom, ako to aj dokumentuje tab. 1. Podobnosť bylinného poschodia starších topoľových lignokultúr a prírode blízkych porastov dokumentuje aj graf DCA (Obr. 1). Zásadné rozdiely nevykazuje ani fytodiverzita bylinného poschodia vyjadrená Shannon-Wienerovým indexom. Priemerná hodnota pre prirodzené porasty je 1,56 (hodnoty sú pomerne variabilné – smerodajná odchýlka je 0,53), zatiaľ čo pre kultúry 0,95 (smerodajná odchýlka 0,43). Hodnoty pre jednotlivé zápisy sú uvedené v tab. 2. Rozšírenie: Lignokultúry s Populus x canadensis sa hojne vyskytujú po celom študovanom území. Takéto porasty sme fytocenologicky zdokumentovali na lokalitách opísaných nižšie (viď lokality zápisov).

13

Taxón

Stálosť

Stálosť

Tab. 1: Fytocenologická tabuľka asociácie Salici-Populetum (R. Tx. 1931) Meijer-Drees 1936 a lignokultúry s Populus x canadensis založenej na stanovišti asociácie SaliciPopuletum. 1 1 1 1 1 1 1 2 3 4 5 6 íslo zápisu 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1

E3 Salix alba

3 . 5 2 4 3 3 4 3 4

2

V

.

.

.

.

.

.

Populus nigra

.

. + 3 + + 2 2 3 +

r

V

.

.

.

.

.

.

Populus alba

.

. .

.

.

.

.

3

II

.

.

.

.

.

.

Alnus glutinosa

.

. .

.

.

.

1 1 .

.

.

I

.

.

.

.

.

.

Populus x canescens

.

. .

.

.

+ .

Salix fragilis

.

4 .

.

.

Populus x canadensis

.

. .

.

.

.

+ +

.

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

.

1 .

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

. 4

. 5

. 5

. 5

. 3

. V

.

.

.

.

.

.

. r

. .

. .

. .

. II

.

E2 Salix alba

+ . .

Swida sanguinea

+ . + + .

+ .

+ + + . .

.

2 3 +

.

+ .

III . III +

Crataegus monogyna

.

. .

.

.

.

.

+ 1 .

r

II

.

.

.

.

.

.

Negundo aceroides

.

. .

.

.

+ .

2 .

+

+

II

Sambucus nigra

+ . + .

.

.

.

.

.

+

.

II

. +

. +

. 2

. 1

. 3

. V

Juglans regia

.

. .

r .

.

.

.

.

.

.

I

.

.

+

.

1

II

Salix elaeagnos

.

. .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Fraxinus excelsior

.

. .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

. 1

. +

. .

. .

. .

. II

.

.

.

.

.

.

4 3

. 5

. 4

. 4

. 1

I V

E1 Aster novi-belgii agg.

3 1 4 4 + .

+

5

V

Rubus caesius

+ 4 + 3 5 2 5 5 2 1

3

V

Symphytum officinale

+ + .

r + + r .

r

+

.

r

.

III

Urtica dioica

3 . 3 + .

5 + .

+ 1

.

IV 1 IV 3

1

+

+

1

V

Calystegia sepium

2 + + .

+ .

.

.

III .

.

1

+

.

II

Crataegus monogyna

.

+

Impatiens parviflora

2 . 1 .

+ 1 .

. .

. .

. .

. 5

. II

Lycopus europaeus Phalaroides arundinacea

+ 1 .

.

.

r r .

.

+ .

.

.

Agrostis stolonifera

.

+ + .

+ .

Galium aparine

.

1 .

.

.

1 .

.

Lysimachia nummularia

.

+ .

.

.

.

1 + .

. .

r . .

+ .

.

2 1 .

.

+

+ + + . + 2

.

III . III 1

.

r

.

III .

.

.

.

.

.

1 2 + + .

.

III .

.

.

.

.

.

.

II

.

II

. +

. .

. .

. .

. .

. I

2

II

.

.

.

.

.

.

. .

.

2 .

.

+ +

14

Lythrum salicaria

+ 1 .

.

.

.

.

.

II

.

.

.

.

.

.

Poa palustris

.

1 .

.

.

.

+ + .

.

.

II

.

.

.

.

.

.

Roegneria canina

+ . .

.

.

.

r .

+ .

.

II

1 + .

.

.

.

3

.

II

. 1

. .

. .

. .

. +

. II

Solidago canadensis

.

. .

Swida sanguinea

.

r .

+ .

.

.

+ 1 .

.

II

.

.

.

r

.

I

Angelica sylvestris

+ . .

.

.

.

.

.

.

.

.

I

Anthriscus sylvestris

.

. .

r .

.

.

.

.

.

.

I

. .

. +

. .

. r

. .

. II

Aristolochia clematitis

.

. .

+ .

.

+ .

.

.

.

I

.

.

+

1

.

II

Artemisia vulgaris Brachypodium sylvaticum

.

. .

+ .

.

.

.

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

.

. .

.

.

.

.

+ .

+

.

I

.

.

.

.

+

I

Cirsium arvense

.

. .

r .

.

.

.

.

+

.

I

Clematis vitalba

.

. .

.

+ .

.

.

.

.

.

I

. .

. +

. +

. 1

. .

. III

Filipendula ulmaria

.

. .

.

.

.

.

+ .

r

.

I

.

.

.

.

.

.

Galeopsis speciosa

+ . + .

.

.

.

.

.

.

.

I

Galium mollugo

.

. .

+ .

.

.

.

.

.

.

I

2 .

. .

. .

. 1

. r

I II

Geum urbanum

.

. .

.

.

.

.

+ .

.

.

I

Humulus lupulus

.

. 1 .

.

+ .

.

.

.

.

I

. +

. +

. +

. +

. .

. IV

Iris pseudacorus

2 + .

.

.

.

.

.

.

.

.

I

Lamium maculatum

+ . .

.

.

.

.

.

.

.

.

I

. .

. +

. .

. .

. .

. I

Lysimachia vulgaris

.

2 .

.

.

.

+ .

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

Mentha aquatica

+ . .

.

.

.

.

.

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

Phragmites australis

.

+ .

.

.

.

.

.

.

+

.

I

Poa trivialis

.

. .

+ .

.

.

.

+ .

.

I

+ .

. .

. .

. r

. .

I I

Potentilla reptans

.

. .

.

.

.

.

+ .

.

.

I

.

.

.

.

.

.

Ranunculus repens

.

+ .

.

.

.

.

.

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

Rosa canina agg.

.

. .

+ .

.

+ .

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

Scutellaria galericulata

+ + .

.

.

.

.

.

.

I

.

.

.

.

.

.

.

.

.

+ .

Druhy s jedným a dvoma výskytmi: E3: Fraxinus excelsior 1: +, 13: +, Fraxinus angustifolia 5: +, Juglans regia 1: 1, Robinia pseudoacacia 5: 1; Alnus incana 7: +, Negundo aceroides 6: +; E2: Fraxinus angustifolia 3: +, 5: +, Robinia pseudoacacia 5: 1, Populus nigra 8: +, Rosa canina agg. 4: 2, Salix fragilis 7: +, Clematis vitalba 5: +, Salix cinerea 10: +, Cerasus avium 5: +, Populus x canescens 6: 1, Ligustrum vulgare 4: r, Ulmus laevis 5: +, Viburnum opulus 10: +, Alnus glutinosa 7: +, Populus alba 11: +, Negundo aceroides 12: 1; E1: Bidens tripartita 1: +, 9: +, Stachys palustris 1: +, 7: +, Carduus crispus 6: r, 8: r, Elytrigia repens 9: +, Calamagrostis epigejos 4: +, Parietaria officinalis 4: +, Persicaria maculosa 1: +, Bromus inermis 8: +, Convolvulus arvensis 12: +, 4: +, Fraxinus excelsior 15

1: r, 13: +, Salvia pratensis 4: +, Vicia cracca 8: r, Carex hirta 11: +, Glechoma hederacea agg. 4: +, Chelidonium majus 2: r, Helianthus tuberosus 6: r, Fraxinus angustifolia 5: +, Saponaria officinalis 3: +, Thalictrum lucidum 9: +, Impatiens glandulifera 6: +, Circaea lutetiana 1: r, Solanum nigrum 4: +, Equisetum arvense 4: r, Tanacetum vulgare 6: r, Poa angustifolia 4: +, Solanum dulcamara 2: +, Arrhenatherum elatius 6: +, Arctium lappa 3: r, Galium palustre 2: +, Alisma gramineum 2: r, Sonchus arvensis 10: +, Ulmus laevis 5: +, Rumex maritimus 2: +, Scirpus sylvaticus 2: r, Eupatorium cannabinum 10: +, Thlaspi arvense 4: +, Sambucus ebulus 14: +, Sambucus nigra 16: +; Lokality zápisov: Zápis č. 1: Šaľa, 17º54'25.,20" v. z. d., 48º05'55,80" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 50 %, E2: 20 %, E1: 80 %, vek stromov: 45 - 50 rokov, výška porastu: 27 m, podmáčaná lokalita, sklonitosť: 35, 11. 08. 2008. Zápis č. 2: Sereď, 17º44'10,20" v. z. d., 48º18'50,70" s. z. š., plocha zápisu 10 × 20 m, pokryvnosť E3: 65 %, E2: 0 %, E1: 100 %, vek stromov: 20 – 30 rokov, rovina, 17. 10. 2007. Zápis č. 3: Šaľa, 17º53'20,50" v. z. d., 48º09'28,30" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 85 %, E2: 5 %, E1: 100 %, vek stromov: 40 – 50 rokov, výška porastu: 30 m, rovina, 14. 07. 2009. Zápis č. 4: Dlhá nad Váhom, 17º51'06,70" v. z. d., 48º10'11, 00" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 75 %, E2: 15 %, E1: 95 %, vek stromov: 50 rokov, výška porastu: 18 m, rovina, rovina, 20. 07. 2009. Zápis č. 5: Šoporňa, 17º48'55,30" v. z. d., 48º14'11,10" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 85 %, E2: 10 %, E1: 95 %, vek stromov: 30 rokov, výška porastu: 13 m, 1m nad jazierkom, 19. 08. 2009. Zápis č. 6: Sokolovce, 17º49'31,90" v. z. d., 48º31'40,00" s. z. š., plocha zápisu 10 × 30 m, pokryvnosť E3: 80 %, E2: 10 %, E1: 95 %, vek stromov: 80 – 120 rokov, výška porastu: 16 m, depresia s vodou (v blízkosti otvorená hladina), 5 m hlboká fluvizem, od 35 cm piesočnto-hlinitý substrát, oxidačné znaky, v 50 cm štrk, 27. 08. 2009. Zápis č. 7: Drahovce, 17º49'12,40" v. z. d., 48º31'25,20" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 65 %, E2: 5 %, E1: 100 %, vek stromov: 60 rokov, výška porastu: 18 m, v 30 cm nastupuje štrk, zrnitosť hlinitá, 27. 08. 2009. Zápis č. 8: Madunice, 17º48'06,70" v. z. d., 48º29'10,30" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 80 %, E2: 30 %, E1: 95 %, vek stromov: 45 – 50 rokov, výška porastu: 15 m, rovina, terénna depresia, 09. 09. 2009. Zápis č. 9: Piešťany, 17º50'32,70" v. z. d., 48º37'40,50" s. z. š., plocha zápisu 10 × 50 m, pokryvnosť E3: 85 %, E2: 50 %, E1: 20 %, vek stromov: 40 – 50 rokov, výška porastu: 18 m, terénna depresia, 28. 06. 20011. Zápis č. 10: Dolná Streda, 17º46'29,20" v. z. d., 48º15'51,20" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 65 %, E2: 15 %, E1: 100 %, vek stromov: 50 rokov, výška porastu: 20 m, 07. 07. 2011. Zápis č. 11: Dolné Zelenice, 17º45'35,70" v. z. d., 48º22'39,80" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 65 %, E2: 5 %, E1: 95 %, vek stromov: 30 rokov, výška porastu: 24 m, 07. 07. 2011. Zápis č. 12: Šaľa, 17º54'27,60" v. z. d., 48º05'58,30" s. z. š., plocha zápisu 15 × 20 m, pokryvnosť E3: 80 %, E2: 20 %, E1: 100 %, vek stromov: 35 rokov, výška porastu: 25 m, 11.08.2008.

16

Zápis č. 13: Šoporňa, 17º50'04,50" v. z. d., 48º11'27,42" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 80 %, E2: 10 %, E1: 95 %, vek stromov: 30 rokov, výška porastu: 22 m, 20.07.2009. Zápis č. 14: Šoporňa, 17º48'46,50" v. z. d., 48º14'54,50" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 80 %, E2: 20 %, E1: 100 %, vek stromov: 30 rokov, výška porastu: 18 m, 19.08.2009. Zápis č. 15: Kajal, 17º47'55,30" v. z. d., 48º12'47,80" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 95 %, E2: 5 %, E1: 90 %, vek stromov: 30 rokov, výška porastu: 21 m, 21.08.2009. Zápis č. 16: Varov Šúr, 17º44'58,96" v. z. d., 48º19'09,20" s. z. š., plocha zápisu 20 × 20 m, pokryvnosť E3: 45 %, E2: 65 %, E1: 95 %, vek stromov: 30 rokov, výška porastu: 20 m, 02.08.2011

Obr. 1: Graf DCA bylinného poschodia prírode blízkych porastov (1) a monokultúr šľachtených topoľov (2).

17

Tab. 2: Hodnoty Shannon-Wienerovho indexu. H1 – hodnoty pre všetky poschodia, H2 – hodnoty pre bylinné poschodie. Zápis

H1

H2

1

2,44

2,20

2

1,92

3

Zápis

H1

H2

9

2,11

2,41

1,97

10

1,96

1,79

1,56

1,25

11

1,65

1,02

4

2,31

1,87

12

1,92

1,64

5

1,48

0,67

13

1,23

0,70

6

1,76

1,21

14

1,27

0,73

7

1,98

1,34

15

1,31

1,09

8

2,10

1,43

16

1,39

0,61

Poďakovanie Príspevok vznikol ako výstup vedeckého projektu 2/0051/11 "Významnosť a úžitky ekosystémov v historických štruktúrach poľnohospodárskej krajiny" v rámci Vedeckej grantovej agentúry MŠ SR a SAV. LITERATÚRA ÁBRAHÁMOVÁ A. (2009): Fytocenologická charakteristika lesov dolného toku Váhu v úseku Šaľa - Nové Mesto nad Váhom. In: Baláž I. et al. [eds.], Mladí vedci 2009, zborník vedeckých prác doktorandov, mladých vedeckých a pedagogických pracovníkov. Nitra, Fakulta prírodných vied Univerzity Konštantína Filozofa, pp. 373 – 382. ÁBRAHÁMOVÁ A. (2009): Súčasný stav lesov dolného toku Váhu v úseku Šaľa – Nové Mesto nad Váhom. In: Študentská vedecká konferencia. – Bratislava, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, pp. 1229 – 1234. JAROLÍMEK I. et al. (2008): A list of vegetation units of Slovakia. In: Jarolímek I. et al., Diagnostic, constant and dominant species of the higher vegetation units of Slovakia. Veda, Bratislava, pp. 295 – 329. ISBN 978-80-224-1024-3. JURKO A. (1958): Pôdne ekologické pomery a lesné spoločenstvá Podunajskej nížiny. SAV, Bratislava, 264 pp. KOLEKTÍV (2000): Morfogenetický pôdny systém pôd Slovenska. VÚPOP, Bratislava, 74 pp. MARHOLD K. & HINDÁK L. (1998): Zoznam nižších a vyšších rastlín Slovenska. Veda, Bratislava, 687 pp. ISBN 80-224-05-26-4. MORAVEC J. et al. (1994): Fytocenologie, Academia, Praha, 403 pp. ŠOMŠÁK L. et al. (1996): Vodné dielo Sereď – Hlohovec. Flóristický a fytocenologický výskum. Botanika, Bratislava, 30 pp. TICHÝ L. (2002): JUICE, soft ware for vegetation classification. Journal of Vegetation Science, 13: pp. 451 – 453.

18

VPLYV SÚČASNÉHO OBHOSPODAROVANIA LÚČNYCH PORASTOV NA DIVERZITU DENNÝCH MOTÝĽOV NA ÚZEMÍ VLKOLÍNCA IMPACT OF THE CURRENT MANAGEMENT OF GRASSLAND ON THE DIVERSITY DAILY BUTTERFLIES IN THE AREA VLKOLÍNEC

Martina Babálová1 1

Ústav krajinnej ekológie SAV, Štefánikova 3, 814 99 Bratislava [email protected]

ABSTRACT Results of the faunistic – ecological research of butterflies (Rhopalocera) in the historic reserve of the folk architecture which is situated in the Veľká Fatra National Park are presented. The impact of the different grassland management on butterfly taxocenoses was analysed. Butterfly taxocenoses of extensive meadows, intensive pastures, meadows forming historical landscape structure and abandoned meadows were evaluated. The investigations were realized in the surrounding of the village Vlkolínec in 2011 (May to September). The modified transect method by ERHARD (1985) was used. Totally, 39 butterfly species were recorded. The most interesting species registered was Phengaris arion, included in the Habitat Directive and the Bern Convention. Several other relatively rare species were found, e.g. Limenitis populi and Polyommatus dorylas. Key words: Vlkolínec, butterflies, burnets, traditional management, historical landscape ÚVOD Vlkolínec je jednou z 5 lokalít na Slovensku, ktorý je vďaka svojim kultúrnym a prírodným hodnotám zapísaný do Zoznamu svetového kultúrneho dedičstva UNESCO. Je príkladom tradičného vidieckeho osídlenia a šetrného hospodárskeho využívania pôdy v minulosti, ktorého dôkazom sú zachované historické krajinné štruktúry v podobe maloplošných extenzívne využívaných maloblokových polí a lúk. V súčasnosti dokladujú zachovaný striedavý typ hospodárenia s využívaním prevažne tradičných nástrojov a ťažných zvierat (HUDEKOVÁ 2009). Z pohľadu ekológie predstavujú veľmi cenné biotopy s bohatou biodiverzitou (DOBROVODSKÁ & ŠTEFUNKOVÁ 1996), ktoré dotvárajú územiu jedinečný krajinný ráz. Na tradične obhospodarované biotopy je existenčne viazaná väčšina denných motýľov (ZÁRUBA, 1995), ktoré dokážu zachytiť zmeny v ich obhospodarovaní a indikujú ich kvalitu a zachovalosť (GAVLAS 2003). Patria medzi najnápadnejšie ukazovatele ubúdania hmyzu (ZÁRUBA 1995). Vplyvom zániku tradičných foriem hospodárenia v lúčnej krajine dochádza k rapídnemu úbytku viacerých druhov denných motýľov, čím v súčasnosti hrozí vymretie takmer dvom tretinám denných motýľov (SWAY et al. 2010). Hlavnými príčinami ich poklesu je strata a fragmentácia vhodných biotopov, intenzifikácia v poľnohospodárstve a sukcesné zmeny v krajine (KONVIČKA et al. 2004).

19

CIELE PRÁCE Hlavným cieľom bolo na vybraných lúčnych biotopoch Vlkolínca zistiť druhové zastúpenie denných motýľov a následne zhodnotiť vplyv súčasného obhospodarovania na ich štruktúru. Pre výskum bola zvolená skupina denných motýľov (Rhopalocera) a vretienky (Zygaenidae). Viaceré z nich sa vyznačujú citlivosťou na úzku škálu environmentálnych podmienok (MORTIMER et al. 1998), ako je napríklad kvalita lúčnych biotopov. CHARAKTERISTIKA ÚZEMIA Modelové územie Vlkolínca sa nachádza v nadmorskej výške 718 m n. m. vo Vnútorných Západných Karpatoch, v severovýchodnej časti pohoria Veľká Fatra a na južnom upätí vrchu Sidorovo (1099 m n. m.). V okolí osady je reliéf členitý so sklonom 15 – 71 % (HUDEKOVÁ 2009). Geologická stavba územia je tvorená žulami, vápencami, pieskovcami a dolomitmi (LEŠTINSKÝ 1982). Najrozšírenejším pôdnym typom sú hnedé lesné pôdy na vápencových zlepencoch a pieskovcoch, na ktorých sa vyvinuli typické hnedé rendziny (RUŽIČKOVÁ 1986). Klimaticky patrí územie do mierne teplej a chladnej horskej oblasti s výraznou geografickou výškovou stupňovitosťou. Územie má horský zrážkový režim s množstvom zrážok 800 až 1200 mm. Potenciálnu vegetáciu tvorili smrekovo – borovicové a bučinové vápnomilné lesy. V súčasnosti tradičné formy obhospodarovania v oblasti Vlkolínca postupe zanikajú. V minulosti kvetnaté kosené, spásané lúky a obrábané polia sukcesne zarastajú, čím sa mení ich biodiverzita a ráz krajiny. MATERIÁL A METÓDY Spoločenstvá denných motýľov boli sledované v extraviláne Vlkolínca na rôzne obhospodarovaných lúčnych biotopoch: a) lúčne porasty v súčasnosti využívané ako pasienky spásané ovcami (Obr.1) b) maloblokové medzami oddelené terasovité kosné lúky, ktoré sú súčasťou historických krajinných štruktúr (Obr. 2) c) lúky v minulosti využívané ako orné polia, no v súčasnosti premenené na lúčne porasty, udržiavané mulčovaním (Obr. 3) d) neobhospodarované a opustené sukcesne zarastajúce terasovité lúky (Obr. 4).

Obr. 1, 2:Intenzívny pasienok (vlevo); extenzívne kosená lúka (vpravo) (© M. Babálová 2011).

20

Obr. 3, 4: Lúka mulčovaná (vlevo); zarastajúca lúka (vpravo) (© M. Babálová 2011). Terénny výskum bol realizovaný v jednom vegetačnom období v priebehu mesiacov apríl až september v roku 2011. Zaznamenávané boli imága druhov s dennou aktivitou. Pri sledovaní bola použitá modifikovaná transektová metóda podľa ERHARDTA (1985). Daná metóda sa zaraďuje do skupiny relatívnych metód a zachytáva množstvo imág denných motýľov v čase ich maximálneho výskytu na určitom území a umožňuje dobré porovnanie populácií a spoločenstiev na danej ploche s inými plochami a zároveň umožňuje aj medziročné porovnanie. Terénne exkurzie boli vykonávané vždy medzi 9. a 16. hodinou za polojasného až jasného počasia, pri teplote nad 18 °C, za bezvetria až mierneho vetra. Pozorované motýle boli zaznamenávané do protokolu, jedince boli odchytené motyľkárskou sieťkou, ihneď determinované a znovu vypustené do voľnej prírody, kým ťažšie určiteľné exempláre boli usmrtené stiskom a determinované v laboratóriu. Do protokolu boli zaznamenávané ďalšie charakteristiky prostredia: teplota vzduchu, vlhkosť, momentálny stav počasia, sila vetra, prítomnosť kvitnúcich druhov rastlín atď.

VÝSLEDKY A DISKUSIA Počas výskumu bolo celkovo zaznamenaných 39 druhov denných motýľov (Tab. 1), ktoré patrili do 6 čeľadí, z ktorých najpočetnejšou skupinou boli očkáne Satyrinae s počtom 10 druhov.

21

Tab. 1: Hodnoty dominancie zaznamenaných druhov v (%) na jednotlivých výskumných plochách.

Názov druhu Hesperiidae Hesperia comma Thymelicus lineola Thymelicus sylvestris Pieridae Colais hyale/alfacariensis Colias crocea Gonepteryx rhamni Leptidea sinapis Pieris brassicae Pieris rapae Pieris napi Nympalidae Aglais urticae Araschnia levana Argynnis aglaja Argynnis paphia Inachis io Nymphalis antiopa Polygonia c-album Vanessa atalanta Vanessa cardui Aphanthopus hyperantus Coenonympha pamphilus Coenonympha glycerion Erebia aethiops Erebia ligea Erebia medusa Erebia euryale Limenitis populi Maniola jurtina Melanargia galathea Lycaenidae Cupido minimus Celastrina argiolus Maculinea arion Polyommatus bellargus Polyommatus coridon Polyommatus dorylas Polyommatus icarus Polyommatus thersites Zygaenidae Zygaena filipedulae Zygaena loti Spolu druhov Spolu jedincov

1

2

3

4

1.75 5.55 1.75

1.44

5.26 8.33

1.44

5

6

7

8

3.84 9.09 9.43

3.44 1.88 1.75 2.77 1.44 3.84 5.26 2.77 3.44 26.92 27.3 12.28 13.88 13.79 5.79 9.43 1.75 1.88 3.5 6.89 6.89

1.75

7.69

9

10

0.77 1.55 4.65

1 6 8

6.2 0.77 1.55 1.55 1.55 6.2

21 1 4 6 17 33 1

0.77 0.77 0.77 5.42 2.32 0.77

2 1 3 9 8 1 1 3 4 10 3 10 52 31 7 4 1 51 77

3.84 1.44 7.69 2.77 3.5 5 5.26 1.75 2 35.08 48.27 1.44 5.26 19.44 3.44 7.24 7.69 8.69

14.28 14.28

14.28 14.28

1.88 7.14 3.87 11.3 28.17 5.42 10.07 0.77 1.55 28.57

3.44 5.26 2.77 6.89 18.84 30.76 63.6 3.87 42.85 7.01 13.88 39.13 7.69 26.4 35.71 14.92 14.28 0.77

1 1 1 4 39 1 4 1

3.44 0.77 2.77

7.54 22.4 1.88 5.55 1.88

1.44

19.37 0.77

1.75 17 57

2.32 10 36

10 29

1.44 14 69

9 26

3 11

12 53

5 14

Spolu

27 129

4 7

4 1 39 433

22

Z faunistického hľadiska bol významný najmä odchyt modráčika čiernoškvrného (Maculinea arion), (Obr. 5), ktorý je podľa vyhlášky MŽP SR č. 24/2003 Z. z., ktorou sa vykonáva zákon č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny v znení vyhlášky č. 492/2006 Z. z. zaradený do prílohy č. 6A a 4B. Podľa klasifikácie IUCN je druh zaradený do kategórie ohrozenia VU (vulnerable – zraniteľný). V rámci medzinárodných dohovorov je zaradený v prílohe č. II Dohovoru o ochrane voľne žijúcich organizmov a prírodných biotopov (Bern2) a v prílohe č. IV Smernice rady č. 92/43/EHS o ochrane biotopov, voľne žijúcich živočíchov a voľne rastúcich rastlín (HD4). V druhovom spektre boli zaznamenané druhy ako Limenitis populi a Polyommatus dorylas, ktoré podľa kategórií ohrozenosti IUCN patria v rámci EÚ do kategórie druhov blízko ohrozenia.

Obr. 5: Porovnanie indexov diverzity a ekvitabily.

Obr. 6: Modráčik čiernoškvnný (Maculinea arion) (© M. Babálová 2011).

23

Prehľad výsledkov Shannonovho indexu druhovej diverzity a Simpsonovho indexu ekvitability pre všetky študijné plochy je uvedený na Obr. 6. Z výsledkov vyplýva, že druhovo najpestrejším a najvyrovnanejším spoločenstvom motýľov bolo spoločenstvo na neobhospodarovanej sukcesne zarastajúcej lúke. Na tejto študijnej ploche (9) bol zaznamenaný najvyšší počet druhov denných motýľov v počte 27. V zložení prítomného rastlinného spoločenstva bolo možné pozorovať zmenu druhového spektra v prospech lesných druhov flóry. Na území trvalej študijnej plochy sa rozmáhali rôzne druhy krov (Prunus spinosa, Rosa canina, Juniperus communis) a ranné sukcesné druhy stromov (Pinus sylvestris, Corylus avellana.). Za ním nasleduje cenóza na lúke (1), ktorá bola v minulosti striedavo využívaná ako orná pôda a tiež lúka na produkciu sena. V súčasnosti je využívaná ako extenzívne kosená lúka, ktorá tvorí historické krajinné štruktúry, kde bolo zaznamenaných 17 druhov denných motýľov. Najnižšie hodnoty pripadli spoločenstvu na lúke udržiavanej mulčovaním porastov (6), kde boli zaznamenané 3 druhy denných motýľov (Pieris brassicae, Maniola jurtina a Colias hyale/alfacariensis). Nízke hodnoty Shannonovho indexu diverzity dosahovalo spoločenstvo na intenzívnom pasienku spásanom ovcami (8), kde bolo zaznamenaných 5 druhov denných motýľov (Melanargia galathea, Coenonypha glycerion, Aphanthopus hyperantus, Vanessa cardui, Erebia aethiops) s nízkymi hodnotami abundancie. Na základe topickej väzby najviac zaznamenaných druhov denných motýľov patrilo k ubikvistom, ktoré nie sú náročné na osídľovanie biotopov. Pomerne často boli v druhovom spektre zastúpené druhy patriace do skupiny mezofil (3), ktoré preferujú lesné biotopy, ktoré sa v najväčšom počte nachádzali na sukcesne zarastajúcich neobhospodarovaných lúkach. Zástupcovia xerotermofilných druhov obývajúcich otvorené krátkosteblové stepné trávniky a skalné stepi, boli zaznamenaní na výslnnej zarastajúcej stráni nad dedinou. Uvedené výsledky korešpondujú s výsledkami záverov viacerých štúdií (ZÁRUBA 1995, FEBER & SMITH 1995, OATES 1995, BARTUŠOVÁ & PANIGAJ, 2004, DANDOVÁ, 2007), ktoré poukazujú, že štruktúra cenóz denných motýľov je v značnej miere ovplyvnená spôsobom obhospodarovania lúčnych porastov. V prípade kosenia lúčneho porastu je dôležitý termín jeho realizácie v rámci sezóny a pri pasení je dôležitá jeho intenzita a veľkosť spásanej plochy. Na rozdiel od intenzívne kosených lúk, kosených v priebehu letných mesiacov, boli extenzívne lúky druhovo aj početnosťou bohatšie. V prípade pasenie lúčnych porastov sa na študijnej ploche (8) intenzívny pasienok spásaný ovcami potvrdil negatívny vplyv intenzívneho spásania porastov s výskytom 5 druhov denných motýľov. Intenzívne pasenie tak ako aj intenzívne kosenie lúčnych porastov je pre štruktúru lepidopterofauny stresujúcim zásahom, čo sa potvrdilo aj počas výskumu. Stredná intenzita spásania lúčnych porastov pri ktorej je zachovaná väčšia časť vegetačného krytu, vyhovuje viacerým druhom denných motýľov a iným skupinám hmyzu (SZENTKIRALYI & KOZAR 1991). Štúdie od BALMERA & ERHARDTA (2000) zas poukazujú, že na lúčnych porastoch v pokročilejších štádiách sukcesie sa nachádza viac druhov denných motýľov, ich cenózy majú väčšiu heterogenitu a vyskytuje sa tu viac ohrozených druhov zapísaných v Červených knihách oproti lúčnym porastom v skorých sukcesných štádiách. Výsledky z výskumu potvrdzujú tieto tvrdenia. Na lúke neobhospodarovanej v pokročilom štádiu sukcesie bolo zistených 27 druhov denných motýľov, čo predstavovalo najvyšší zaznamenaný počet zo všetkých skúmaných plôch. Na tejto lúke bol zaznamenaný i výskyt európsky ohrozeného druhu Maculinea arion. Absolútne nevyhovujúcim spôsobom obhospodarovania lúčnych porastov sa ukázalo mulčovanie. Tento síce ekonomicky

24

výhodný spôsob obhospodarovania predstavuje nielen pokosenie biomasy, ale aj jej rozdrtenie a rozhádzanie. Spôsobuje tiež veľkoplošné ničenie hniezd, úplné zničenie lariev a kukiel rôznych druhov bezstavovcov medzi ktorými je veľké množstvo chránených a vzácnych druhov a tiež prevažná časť väčšiny motýľov európskeho významu. Mulčovaním na biotopoch dochádza k nárastu expandujúcich rastlín napr. Calamagrostis epigeios, ktoré vytláčajú živné rastliny mnohých druhov denných motýľov napr. materinu dúšku, ktorá je živnou rastlinou európsky chráneného druhu Maculinea arion (DEVÁN 2005). ZÁVER Z výsledkov výskumu možno konštatovať, že najvyššie druhové zastúpenie a hodnoty indexov diverzity dosahovali spoločenstvá na extenzívne kosených lúkach, ktoré sú v sledovanom území súčasťou zachovaných historických krajinných štruktúr. Neobhospodarované a sukcesne zarastajúce lúčne biotopy, na ktorých bol preukázaný výskyt chránených druhov denných motýľov by sa do budúcna mali trvalo udržiavať vhodným spôsobom, napríklad extenzívnym prepásaním oviec, ktoré by zabránilo ich premene na les. Absolútne nevyhovujúcim spôsobom udržiavania lúčnych porastov sa ukázalo mulčovanie, ktoré spôsobuje znižovanie a ochudobňovanie biodiverzity územia. Preto by mali byť na týchto lúkach využité také finančné prostriedky a dotácie na podporu kosenia a pasenia, ktoré by bolo v súlade s dlhodobými tradíciami a prírodnými hodnotami tohto svetového unikátu. Tým by sa podporila existencia veľkého druhového bohatstva lúčnych a pasienkových biotopov a zabezpečilo by sa jeho zachovanie prírodných hodnôt a svetového dedičstva pre budúce generácie. Poďakovanie Príspevok vznikol ako výstup vedeckého projektu 2/0051/11 "Významnosť a úžitky ekosystémov v historických štruktúrach poľnohospodárskej krajiny" v rámci Vedeckej grantovej agentúry MŠ SR a SAV. LITERATÚRA BALMER O. & ERHARDT A. (2000): Consequences of succesion on extensively grazed grasslands for Central European butterfly communities: rethinking censervation practices. Biology, Vol.1: pp. 746-757. BARTUŠOVÁ Z. & PANIGAJ Ľ. (2004): Vplyv obhospodarovania lúčnych porastov na štruktúru cenóz denných motýľov. In Ochrana prírody 23: 253-261. DANDOVÁ J. (2007): Vliv managementu a faktorů prostředí na druhové složení společenstev motýlů Valašských pastvin. Diplomová práca. Olomouc, 50 pp. DEVÁN P. (2005): Je mulčovanie lúk prospešné ochrane prírody? In Chránené územia Slovenska 65: 12-13. DOBROVODSKÁ M. & ŠTEFUNKOVÁ D. (1996): Historické poľnohospodárske formy antropogénneho reliéfu v oráčinovo – lúčno – pasienkárskej a vinohradníckej krajine. In: Acta Enviro. Univ. Comen., Bratislava, 7, p. 85-2. ERHARDT A. (1985): Diurnal Lepidoptera: Sensitive indicators of cultivated and abandoned grassland. Journal of Applied Ecology. Vol. 22: pp. 849-861. FEBER R. E. & SMITH H. (1995): Butterly conservation on arable farmland. In Ecology and Conservation of Butterflies, 1995, Champman and Hall, London, 84 pp.

25

GAVLAS V. (2003): Rovnokrídlovce (Ensifera, Caelifera) a modlivky (Mantodea) rôzne využívaných nelesných biotopov. (prípadová štúdia z JZ Slovenska). Technická univerzita vo Zvolene, ISBN 80-228-1307-9, 131 pp. HUDEKOVÁ Z. (2009): Manažmentový plán pamiatkovej rezervácie ľudovej architektúry Vlkolínec. Vlkolínec 2009. ISBN 9788089320042, 76 pp. CHRIS VAN SWAAY, CUTTELOD A., COLLINS S., , MAES D., MUNGUIRA M. L., , ŠAŠIĆ M., , SETTELE J., VEROVNIK R.,VERSTRAEL T., WARREN M., WIEMERS M. & WYNHOFF I. (2010): European Red List of Buterflies. Luxembourg: Publications Office of the European Union.2010. ISBN 978-92-79-14151-5, 47 pp. KONVIČKA M., BENEŠ J., FRIC Z. & ČÍŽEK O. (2004): Natura 2000 a denní motýli: lekce ze síťového atlasu. Ochrana přírody: 59, pp. 178-183. LEŠTINSKÝ J. (1982): Celulózovo papierenský kombinát Ružomberok. Ružomberok, Osveta, 1982. 40 pp. MORTIMER, S.R, HOLLIER, J., BROWN, V.K., 1998.: Interactions beetwen plant and insect diversity in the arthropods in British grasslands. In Biological Conservation, Vol. 95: pp. 129-142. OATES M. R. (1995): Butterfly conservation within the management of grassland habitates. Ecology and Conservation of Butterflies. Chaapman and Hall, London, pp. 98-112. RUŽIČKOVÁ H. (1986): Trávne porasty Liptovskej kotliny. Bratislava, SAV, 1986. 134 pp. SZENTKIRALYI P. & KOZAR F. (1991): How many species are the in apple insect communities?Testing the resource diversity and intermediate disturbance hypotheses. In: Journal of Ecology and Entomology, Vol.16: pp. 491-503. ZÁRUBA P. (1995): Vliv obhospodařovaní luk na druhové složení lepidopterofauny. In: Ochrana prírody 9: 296 pp.

26

UPLATNENIE VEGETÁCIE V OPTIMALIZÁCIÍ VYUŽÍVANIA POĽNOHOSPODÁRSKEJ KRAJINY (MODELOVÉ ÚZEMIE LEHOTA POD VTÁČNIKOM - PODHRADIE) USING VEGETATION IN OPTIMALIZATION OF AGRICULTURE LANDSCAPE UTILIZATION (CASE STUDY LEHOTA POD VTÁČNIKOM - PODHRADIE)

Eliška Belaňová1 1

Katedra UNESCO pre ekologické vedomie a TUR, FEE TU Zvolen, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, +421 45 5206 271 [email protected]

ABSTRACT This paper deals with problems in spatial organization optimizing of the landscape utilization and protection of agricultural landscape in model area Lehota pod Vtáčnikom – Podhradie. The main methodological steps are in accordance with the methodology of LANDscape-Ecological Planning LANDEP (RUŽIČKA & MIKLÓS 1982). This methodology was supplemented with methodology of USES (IZAKOVIČOVÁ et al. 2000) for the sake of preservation of geoecodiversity. The result is the proposal of a landscape-ecological spatial organization and utilisation optimum of agricultural landscape and the proposal of optimal agricultural landscape protection. ÚVOD Poľnohospodárska krajina je najrozšírenejší a veľmi dynamický funkčný variant vidieckej kultúrnej krajiny. Je miestom vzniku ekologických problémov, ale zahŕňa v sebe aj ekologicky stabilizačné fondy a zdroje na obnovu prírodného potenciálu krajiny. Za účelom vytvorenia predpokladov pre TUR vidieckej krajiny je v súčasnosti nevyhnutné zabezpečiť ekologickú optimalizáciu využívania poľnohospodárskej krajiny. Poľnohospodárstvo, ako plošne najrozsiahlejšiu ľudskú aktivitu na pôde, môžeme považovať za jeden z najvýznamnejších faktorov racionálneho využívania krajiny. V krajinno-ekologickej optimalizácií využívania poľnohospodárskej krajiny, s dôrazom na elimináciu negatívnych dopadov na životné prostredie, zohráva vegetácia kľúčovú úlohu. Riešením problematiky vhodného výberu pestovaných plodín na ornej pôde, vhodne navrhnutej intenzity využívania trvale trávnych porastov a priestorovou stabilizáciou krajiny výsadbou nelesnej stromovej a krovinovej vegetácie sa zaoberá krajinno-ekologické plánovanie. Zosúlaďuje možnosti racionálneho využívania krajiny, s požiadavkami a potrebami spoločnosti a vypracováva návrhy ekologicky optimálneho využívania krajiny. Túto metodiku v záujme zachovania geoekodiverzity vhodne dopĺňa metodika územného systému ekologickej stability krajiny. Cieľom príspevku je rámcovo uviesť postup vypracovania podkladu pre krajinnoekologicky optimálnu priestorovú organizáciu, využívanie a ochranu krajiny a výsledné návrhy prezentovať s dôrazom na uplatnenie vegetácie v navrhnutej optimalizácií využívania poľnohospodárskej krajiny.

27

VYMEDZENIE A CHARAKTERISTIKA MODELOVÉHO ÚZEMIA Modelové územie je vymedzené poľnohospodárskymi pozemkami na území katastrov dvoch susedných obcí – Lehota pod Vtáčnikom a Podhradie, administratívne pričlenených do Trenčianskeho kraja, okresu Prievidza a obvodu Nováky. Leží v južnej časti Hornonitrianskej kotliny na náplavových kužeľoch pravostranných prítokov rieky Nitra na ploche o výmere 1826,53 ha. Charakter poľnohospodárskej krajiny je v severnej časti prevažne monotónny, tvorený skupinou orných pôd intenzívne človekom využívaných a južne sú v prevahe zastúpené extenzívne využívané lúky a pasienky, prerastené rozptýlenou nelesnou stromovou a krovinovou vegetáciou. MATERIÁL A METÓDY Na vytvorenie podkladu pre ekologickú optimalizáciu poľnohospodárskej krajiny, formou navrhnutia krajinno-ekologicky optimálnej organizácie, využitia a ochrany krajiny, bolo potrebné v práci systematicky postupovať v zmysle princípov krajinno-ekologického plánovania. Východiskom z metodického hľadiska boli určitým spôsobom modifikované princípy metodiky krajinno-ekologického plánovania LANDEP (Landscape Ecological Planning) (RUŽIČKA & MIKLÓS 1982). Postup práce vychádzal predovšetkým zo štúdie „Ekologická optimalizácia využívania Východoslovenskej nížiny“ (MIKLÓS et al. 1986), ale aj z mnohých ďalších prác prevažne domácich autorov (DEMO et al. 2004, DRDOŠ et al. 1996, GÁBRIŠ et al. 1998, HRNČIAROVÁ 2001). Metodika LANDEP bola v záujme zachovania geoekodiverzity skombinovaná s metodikou územných systémov ekologickej stability (ÚSES). Na poľnohospodárskych pozemkoch bol navrhnutý miestny ÚSES (MÚSES). Pri spracovaní MÚSES sa vychádzalo z „Metodických pokynov na vypracovanie projektov regionálnych ÚSES a miestnych ÚSES (IZAKOVIČOVÁ et al. 2000)“. V aplikačnej časti práce boli na integráciu údajov a metodických postupov použité vybrané nástroje geografických informačných systémov (GIS). Predstavovali nezastupiteľné prostredie pre svoju rýchlosť a exaktnosť spracovania zložitej štruktúry informácii a ich nehomogénneho pôvodu, ako aj pre generovanie nových účelových informácii a možnosti modelovania variantných situácii eróznej ohrozenosti. Postup práce tvorili jednotlivé kroky krajinno-ekologického plánovania podľa metodiky LANDEP, počnúc krajinno-ekologickými analýzami prvotnej, druhotnej a terciárnej štruktúry krajiny. V prostredí GIS vytvorené mapy boli podkladom pre ďalšie metodické kroky, a preto museli byť spracované v jednotnej mierke (1:50 000) a v jednotnom súradnicovom systéme. Výhodou bolo automatické vygenerovanie morfologických analýz reliéfu z digitálneho modelu reliéfu (DMR). Krajinno-ekologické syntézy boli vytvorené z účelovo vybraných analytických máp. Vytvorené boli štyri druhy čiastkových syntéz: abiotické komplexy, krajinnoekologické komplexy, priestorová syntéza pozitívnych faktorov a priestorová syntéza negatívnych faktorov. Vychádzajúc zo systémového prístupu ku krajine bolo nutné zabezpečiť, aby vytvorené jednotky boli vnútorne konzistentné a zabránilo sa tak vzniku nereálnych kombinácii atribútov, spôsobených nesúrodosťou podkladov. Problém so vzájomnou vertikálnou rozpornosťou jednotlivých vstupných vrstiev bol ošetrený pri konštrukcii mapy abiokomplexov metódou superpozície analytických podkladov. Daný problém bol vyriešený manuálnou opravou podľa metódy vedúceho faktora, za ktorý bol zvolený georeliéf (morfologickomorfometrické typy reliéfu). Krajinno-ekologické interpretácie pozostávali z vybraných

28

lokalizačných, selektívnych a realizačných ukazovateľov vlastnosti krajiny. Interpretované vlastnosti krajiny boli vytvorené metódou superpozície účelovo vybraných analytických máp. Pri stanovení eróznej straty pôdy (intenzity erózie) bolo využité modelovanie erózneho procesu založené na princípe empirických meraní, s uplatnením alternatívnej štruktúry plodín. Kvantitatívne výsledky boli dosiahnuté prostredníctvom modifikovanej eróznej rovnice USLE (Universal Soil Loss Erossion) (WISCHMEIER & SMITH 1978), pod názvom MUSLE 87 (SCHÄUBLE 2000). Modifikácia spočívala v nahradení LShodnoty veľkosťou čiastkových povodí (prispievajúca plocha), ktorá bola vypočítaná cez Multiple-Flow-Algoritmy. Tento spôsob vernejšie modeluje realitu. GIS umožnil v krátkom čase aplikovať rovnicu na celé územie. Krajinno-ekologické evalvácie pozostávali z troch častí: z rozhodovacieho procesu podľa vybraných ukazovateľov z abiokomplexov, z rozhodovacieho procesu podľa erodovateľnosti pôdy a z rozhodovacieho procesu podľa potreby stabilizácie krajiny. V tomto kroku GIS predstavovali hlavne databázové prostredie a rozhodovací proces vychádzal z nepriestorových krajinno-ekologických informácií. Posledným krokom boli krajinno-ekologické propozície. GIS predstavovali prostredie pre interpretáciu získaných polygónov. Výsledkom bola syntéza navrhovaných prvkov v rámci štyroch typov čiastkových návrhov: návrh na zmenu súčasne nevhodne využívaných poľnohospodárskych pozemkov, návrh protieróznej ochrany skupiny orných pôd a záhrad vybranými spôsobmi využívania, návrh protieróznej ochrany poľnohospodárskych pozemkov vybranými vegetačnými prvkami, návrh stabilizácie poľnohospodárskych pozemkoch vybranými vegetačnými prvkami. Konfrontáciou čiastkových návrhov bol vytvorený výsledný návrh krajinnoekologickej optimálnej priestorovej organizácie a využitia krajiny. Z dôvodu potreby prepojenia jednotlivých ekostabilizačných prvkov v záujme zachovania geoekodiverzity, bol prostredníctvom začlenenia metodiky ÚSES do metodiky krajinno-ekologického plánovania LANDEP vytvorený aj výsledný návrh krajinno-ekologickej optimálnej ochrany krajiny, ktorý navrhuje opatrenia zabezpečujúce nielen ekologickú stabilitu ale aj biodiverzitu krajiny. Väčšina výstupov jednotlivých krokov priestorového plánovacieho procesu bola spracovaná vo forme máp. VÝSLEDKY A DISKUSIA Výsledné návrhy: 1. Návrh krajinno-ekologicky optimálnej priestorovej organizácie a využitia krajiny (Obr. 1) Výsledný návrh priestorovej organizácie poľnohospodárskych pozemkov modelového územia, prostredníctvom ich rozčlenenia na tri skupiny prvkov využitia zeme, bol doplnený o konkrétne návrhy funkčného využitia poľnohospodárskych pozemkov formou odporúčaných spôsobov využitia daných skupín prvkov využitia zeme. Uplatnenie vegetácie v navrhnutej optimalizácii využívania poľnohospodárskej krajiny spočíva na ornej pôde v návrhu štruktúry plodín s protieróznou funkciou, pri trvalých trávnych porastoch v návrhu intenzity a účelu využívania s protieróznou stabilizačnou funkciou, pri nelesnej stromovej a krovinovej vegetácii v návrhu účelu v stabilizácii krajiny s ochrannou izolačnou alebo protipovodňovou, ale predovšetkým protieróznou funkciou. Výsledný návrh však nezohľadňuje potrebu prepojenia jednotlivých ekostabilizačných

29

prvkov v záujme zachovania geoekodiverzity. Z toho dôvodu bol vypracovaný aj návrh MÚSES.

Obr. 1: Návrh krajinnoekologicky poľnohospodárskej krajiny.

optimálnej

priestorovej

organizácie

a využitia

2. Návrh krajinno-ekologicky optimálnej ochrany krajiny (Obr. 2) Výsledný návrh celoplošnej ochrany poľnohospodárskych pozemkov bol vytvorený syntézou špecializovaných návrhov legislatívnej ochrany, kostry MÚSES a ekostabilizačných opatrení, za účelom zabezpečenia priaznivého stavu geoekodiverzity. Uplatnenie vegetácie v navrhnutej optimalizácii využívania poľnohospodárskej krajiny spočíva v obnove biotopu dubovo-hrabového lesa karpatského, v obnove zlikvidovaných

30

biotopov a vytváraní nových biocentier a biokoridorov, v doplnení pôvodných, stanovištne vhodných druhov drevín, v odizolovaní zdrojov stresových faktorov a tlmenia negatívnych účinkov na okolité prostredie, v spevnení brehu vodného toku, v zabránení pôsobenia škodlivej plošnej a výmoľovej erózie, vo vytvorení protieróznej štruktúry plodín na skupinách orných pôd a záhrad, v protieróznej stabilizácii zatrávnením a zalesnením, v protieróznej stabilizácii krajiny zmenšením výmery blokov obrábaných polí, vo vytvorení ochranného pásma pozdĺž vodných ekosystémov zatrávnením a ponechaním sukcesii za účelom ochrany pred nepriaznivými vplyvmi okolia poľnohospodárskej a urbanizovanej krajiny.

Obr. 2: Návrh krajinnoekologicky optimálnej ochrany poľnohospodárskej krajiny.

31

Výsledné návrhy sú logicky prepojené a vzájomne sa dopĺňajúce. Formou navrhnutia krajinno-ekologickej optimálnej priestorovej organizácie, využitia a ochrany krajiny, predstavujú podklad pre ekologickú optimalizáciu poľnohospodárskej krajiny modelového územia. Príspevok prezentuje výsledky procesu viacročného výskumu. Vzhľadom na rozsiahlu problematiku zahŕňajúcu veľké množstvo exaktne spracovaných údajov, nebolo možné do krátkeho príspevku zakomponovať zdĺhavý proces vedúci k výsledným návrhom, na základe ktorého by bola aj zrejmá snaha o objektívne riešenie problematiky. Výsledky sa preto môžu javiť príliš všeobecné a bez seriózneho exaktného a dokumentačného podkladu. ZÁVER Vypracovanie podkladu pre krajinno-ekologicky optimálnu priestorovú organizáciu, využívanie a ochranu krajiny je výsledkom hlbokého štúdia a aplikovaného výskumu vychádzajúceho z rešpektovania ekologických vzťahov. Výsledné návrhy prezentujú rôznorodú úlohu vegetácie v priestorovej stabilizácií a krajinno-ekologickej optimalizácií využitia modelového územia vo vzťahu k celoplošnej tvorbe MÚSES. Poskytujú zásady ekologicky i sociálne únosného a hospodársky akceptovateľného spôsobu využitia a ochrany krajiny v zmysle koncepcie trvalo udržateľného rozvoja. Snaha o maximálne využitie priestoru a techniky, ktorá nedovoľuje dôsledne akceptovať požiadavky ochrany prírody, prírodných zdrojov a návrhy projektov ÚSES, nesmie byť prioritná. Je potrebné zmeniť nesprávne kritéria hodnotenia optimálnosti využívania poľnohospodárskej krajiny, s čím súvisí aj návrh prvkov MÚSES. Poďakovanie Príspevok vznikol s finančnou podporou projektu VEGA č. 1/1138/12. LITERATÚRA BELAŇOVÁ, E. (2011): Uplatnenie vegetácie v optimalizácií využívania poľnohospodárskej krajiny (modelové územie Lehota pod Vtáčnikom - Podhradie). Diplomová práca. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.: Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., Fakulta ekológie a environmentalistiky, 100 pp. + prílohy. DEMO M. et al. (2004): Projektovanie trvalo udržateľných poľnohospodárskych systémov v krajine, VÚPOP, Bratislava, 723 pp. DRDOŠ J. et al. (1996): Základy krajinného plánovania, Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen, 65 pp. GÁBRIŠ Ľ. et al. (1998): Ochrana a tvorba životného prostredia v poľnohospodárstve, SPU Nitra, Nitra 461 pp. HRNČIAROVÁ T. (2001): Ekologická optimalizácia poľnohospodárskej krajiny (modelové územie Dolná Malanta), VEDA, ÚKE SAV, Bratislava, 134 pp. IZAKOVIČOVÁ Z. et al. (2000): Metodické pokyny na vypracovanie projektov regionálnych ÚSES a miestnych ÚSES. Združenie krajiny 21, Bratislava. MIKLÓS L. et al. (1986): Ekologická optimalizácia využívania Východoslovenskej nížiny. [Zborník]. ÚEBAE SAV, Bratislava, 480 pp. RUŽIČKA M. & MIKLÓS L. (1982): Landscape-ecological planning in the proces of territorial planning. Ekologia (ČSSR), 1, 3, pp. 297-312.

32

SCHLÄUBLE H. (2000): Erosionsmodellierungen mit GIS. Probleme und Lösungen zur exakten Prognose von Erosion und Akkumulation. Aus: Rosner, H. J. (Hrsg.): GIS in der Geographie II.. Ergebnisse der Jahrestagung des Arbeitskreises GIS 25./26. Februar 2000. Tübingen (Geographisches Institut der Universität Tübingen). pp. 51-62. WISCHMEIER W. H. & SMITH D. D. (1978): Predicting rainfall erosion losses - Guide to conservation planning. Agricultural Handook 537, Unitet States Department of Agriculture, Washington.

33

NÁVRAT STARÝCH A KRAJOVÝCH ODRŮD OVOCNÝCH DŘEVIN DO KRAJINY Z PERSPEKTIVY SOCIÁLNÍCH VĚD RETURN OF LANDRACES AND OLD FRUIT-TREE VARIETIES TO THE LANDSCAPE FROM THE PERSPERTIVE OF SOCIAL SCIENCES

Tomáš Blaha, Zbyněk Ulčák1 1

Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Joštova 10, 60200, Brno [email protected], [email protected]

ABSTRACT This paper deals with issue of landrace fruit-trees varieties in Czech countryside. The aim of this paper is examine this rather agricultural matter in point of view of social studies, especially with historical and anthropological approach. The paper deals also with process of establishment of Register of Permitted Varieties in Czech Republic. This paper is based on master thesis concerned on czech landrace fruit-trees varieties. ÚVOD V našem příspěvku se pokusíme nahlédnout na problematiku starých a krajových odrůd ovocných dřevin pomocí metod historie a sociální antropologie. Toto téma, na první pohled exaktní a odborně zemědělské, je velmi zajímavé i pro společenské vědy. Využitím optiky společenských věd je možné téma dále rozvíjet a přispět k odborné diskuzi, která se kolem starých a krajových odrůd ovocných dřevin vede. Vycházíme při tom z několika předpokladů: 1. existuje skupina odrůd ovocných dřevin, které bývají v odborných ale i populárních pracích označované jako staré a krajové, 2. tyto odrůdy v určité době začaly z krajiny zásahem člověka mizet a konečně 3. existují skupiny lidí, které usilují o opětný návrat těchto odrůd do krajiny. Domníváme se, že právě historie a sociální antropologie může pomoci odhalit strategie a způsoby, které různé skupiny v otázce zachování nebo vytlačení starých a krajových odrůd využívají. V příspěvku vycházíme ze studia a rozborů dobových dokumentů, které o odrůdách ovocných dřevin vypovídají, tj. odborné literatury, zájmových časopisů, ale i beletrie nebo malířských děl. REGULACE SORTIMENTU A SNAHA O NÁVRAT STARÝCH ODRŮD Prvním problémem je samotné vymezení pojmu stará respektive krajová odrůda. U krajové (nebo také lokální) to není až tak těžké, je to odrůda místně vzniklá a místu svého vzniku přizpůsobená, která se nerozšířila mimo původní areál. Často to jsou odrůdy uzpůsobené určitým specifickým klimatickým nebo půdním podmínkám a jejich šíření proto bránila právě tato jejich specializace. Často vznikaly náhodně a za jejich rozšířením nestál obchodní zájem soukromých podnikatelů. Jako starou odrůdu můžeme proti tomu označit jakoukoliv odrůdu, která dosahuje několik desítek let od svého vzniku či rozšíření (TETERA a kol. 2006). Tím by ovšem do této kategorie spadaly i odrůdy v intenzivní produkci běžně pěstované, například archetypální jablko dnešních supermarketů - odrůda 'Golden delicious', vzniklá z náhodného semenáče v Americe koncem 19. století ovšem velice rychle obchodně zaštítěná a rozšířená pomocí soukromé společnosti. Pojmem stará odrůda tedy rozumíme především takovou odrůdu, která byla vyšlechtěna před druhou světovou válkou a později byla vyškrtnuta ze sortimentu pěstovaných odrůd. Zde stojí 34

za zmínku myšlenka, kterou zformuloval Václav Tetera – totiž, že staré odrůdy jsou takové, které dosahují stáří několika desítek let, zhruba padesáti. Je to totiž přibližně věk střídání a nástupu nové generace ovocnářských odborníků (TETERA et al. 2006). Téma nové generace, která bude mít vliv i na novou skladbu pěstovaného sortimentu je zajisté zajímavým námětem na další historický výzkum týkající se vývoje odrůdové skladby. Problematiku mizejících odrůd ovocných dřevin a snahy o jejich návrat je možné vnímat jako výsledek dvou protichůdných přístupů (tak jako každá dichotomie i tato v jistých ohledech pokulhává – viz dále). Oba dva jsou dědictvím 19. století a ve své podstatě se vzájemně implikují. Na jedné straně stojí přístup modernizační. Ten je spojen se snahou vnést řád, disciplinu a racionalitu do světa, který člověka obklopuje. Chce se oprostit od všeho starého, zkostnatělého a neefektivního, s tím souvisí zavádění vědeckých metod do pěstování a šlechtění ovocných dřevin a ovšem i jistá touha po novém. Modernizační přístup usiloval o zvýšení efektivity a produktivity českého ovocnářství, indikátorem této efektivity a produktivity byl ekonomický zisk. Většina textů českých ovocnářů od poslední čtvrtiny 19. století až do 70. let století 20. konstatuje špatný stav českého ovocnářství (KAMENICKÝ 1924, SUCHÝ 1931, NĚMEC 1955, DVOŘÁK et al. 1979). Přitom, dle těchto textů, naše země oplývají ideálními klimatickými a půdními podmínkami, ovocnářství je bohužel provozováno špatně vyškolenými sadaři a navíc je tu problém s „hospodářsky nežádoucí a často škodlivou přílišnou pestrostí odrůd“ (KAMENICKÝ 1924: viii). Tato velká pestrost ovoce nedovoluje dopředu předpokládat objemy sklizně, na trh uvádí velké množství odrůd, v nichž se spotřebitel neorientuje a navíc vyžaduje po pěstitelích rozsáhlejší znalosti nároků na pěstování velkého množství odrůd. To jsou pohledem dobových textů hlavní důvody proč naši ovocnáři na zahraničních i domácích trzích podléhali cizí konkurenci. Vedle toho se však objevují i jiné, například, že staré odrůdy jsou zdegenerované, že ztratily svoji životní sílu a nemohou dobře plodit ani při ideálních podmínkách. (KUBIŠTA 1910). Proto ovocnářští odborníci volí cestu zjednodušování a omezování sortimentu odrůd ovocných stromů – doslova usilují o „zmírnění značného odrůdového chaosu“ (SUCHÝ 1931: vii). V době Rakousko-Uherska a první republiky mají pouze možnost doporučovat a usilovat o systémové změny na úrovni osvěty a státem zřizovaných ovocných školek. V těch jsou rozmnožovány přednostně doporučené odrůdy. Pro každou oblast jsou stanoveny určité odrůdy vhodné pro místní půdně klimatické podmínky. Tím se snaží pomologičtí experti předcházet nevhodným výsadbám a promarněným investicím v ovocnářství. V době před druhou světovou válkou ve velké míře fungoval volný trh a produkci zajišťovalo velké množství menších pěstitelů, proto nebylo možné získat účinnější mechanismy pro zredukování pestrosti pěstovaných odrůd. S tím jak se s nástupem fašismu a komunismu snižuje míra svobody, získává koncem třicátých a hlavně ve čtyřicátých letech státní moc možnost jak regulovat i oblast ovocnářské produkce. Už v prvorepublikových ovocnářských časopisech zaznívají hlasy volající po větší regulaci a dohledu státu zejména v otázkách ovocných školek. Soudě podle opakovaných povzdechů ovocnářských odborníků však v této době jejich snaha o zjednodušení odrůdové skladby nepadla na úrodnou půdu a mezi lidmi nadále čile přežívaly odrůdy rodící „povětšině ovoce neúhledné a jakosti dosti špatné“ (SUCHÝ 1931: ix). Změna nastává za války a především s kolektivizací českého venkova. Díky plánovanému hospodářství a takřka neomezenému dohledu státu na pěstovanou produkci a veškerý hospodářský život vůbec získávají ovocnářští odborníci dostatek prostředků k realizaci svého cíle: zjednodušení pěstovaného sortimentu. Díky zestátnění většiny školkařské produkce a vzniku Listiny povolených odrůd tak najednou může stát dokonale rozhodovat, jaké odrůdy budou přibývat ve skoro všech tržně produkčních sadech a ve velké míře sadů a zahrad samozásobitelských. 35

Komerčnímu sadovnictví se navíc mohou věnovat pouze legitimizovaní sadaři, kteří prošli státními zkouškami a podléhají kontrole státních úřadů (ZAHRADNICKÉ LISTY 1948). Přesto přese všechno se mu ale, soudě opět na základě zpráv a textů ze 70. let nepodařilo tuto oblast ovládnout docela (DVOŘÁK et al. 1979). Ovocné stromy rostou dost dlouho a dlouho trvá než se projeví zásah podobného typu. Vedle disciplinačního tlaku modernizačního přístupu tak celou dobu existoval proud opačný, který pomáhal udržovat zmatek a rozrůznění odrůd (na tomto místě je nutné zdůraznit, že i v tomto proudu je zastoupený řád a to v podobě často kritizované soustavy ovoce, která klasifikovala jednotlivé odrůdy na základě složitých kritérií, jak poznamenal Karel Kamenický: „pomologie (ve smyslu určování odrůd) ovocnictví vládla, namísto aby mu sloužila“ (KAMENICKÝ & KOHOUT 1957: 20). Tento protiproud byl motivován přístupem konzervativně-tradičním. Tento přístup je typický snahou o zvyšování diverzity, zachovávání starých „tradičních“ hodnot a přístupů, pluralitou a ovšem i určitou mírou chaosu. Stejně jako přístup modernizační i on čerpá sílu z 19. století. To kromě zájmu o moderní odmítnutí starého světa, vědu a racionalitu zrodilo rovněž zájem o venkovský život a jeho krajinu. Ať už to byli sběratelé lidových pohádek a pověstí, folkloristé a etnografové konstruující nářeční oblasti víceméně podle své libosti (PROCHÁZKA 1953, HANNAN 1996) nebo malíři krajináři oslavující prostou krásu české venkovské krajiny, ti všichni působili na českou národní představu o správné podobě venkovského života. Tyto představy pak byly dále reprodukovány i v době, kdy už většina lidí přesídlila z venkova do měst. Tam nadále pěstovali některé venkovské zvyky, posílaly děti do folklórních souborů a na vánoce zdobili stromeček slaměnými ozdobami. To se nedělo jen u nás, ale i v celé Evropě. Mnozí autoři v tomto ohledu mluví o vynalézání tradice. Eric Hobsbawm s Terencem Rangerem v knize The Invention of Tradition poukazují například na konstruování ústředního symbolu skotského nacionalismu – skotského kiltu. Díky národnímu obrození a potřebě přijetí národních symbolů a mýtů se i české prostředí obrátilo k venkovské krajině 19. století. Za úspěchem tohoto směřování stojí výše zmínění umělci – spisovatelé venkovských románů a malíři krajinek. A to platí i pro představu o správném ovocném stromě – vždyť ovocné stromy byly největší láskou superhrdiny české vesnice sedláka Jana Cimbury. Stejně tak se nám zachovaly krásy české krajiny na obrazech Antonína Mánese, Adolfa Kosárka, Julia Mařáka, Mikoláše Alše, Antonína Slavíčka nebo i Josefa Lady (STIBRAL 2008). Na jejich obrazech zůstává zachycen společenskohospodářský život českého venkova 19. století včetně extenzivních vysokokmených sadů. Díky reprodukcím jejich děl se reprodukovala představa o správné podobě českého venkova. Tím se i extenzivní vysokokmenné sady, stromořadí kolem cest a „báby“ (tj. osamělé ovocné stromy uprostřed polí – označení převzato od malíře Raného) stávají součástí kolektivní paměti většinové společnosti, která ve středovýchodní Evropě tíhne ke ztracenému zlatému věku předků – venkovské idyle, jejíž podoba je formována právě pomocí literárních a výtvarných děl 19. století. Tím je utvářena představa veřejnosti o podobě ideální krajiny – přestože krajina 19. století vycházela z určitých společensko-politických změn (josefínské reformy, kontinentální blokáda, zrušení poddanství, spolkový zákon a mnohé další), které krajinu zásadním způsobem inovovaly. Je tedy těžké hovořit o tradiční nebo původní podobě českého venkova, přesto tato představa zhmotněná a zakonzervovaná v uměleckých dílech ovlivňuje názory veřejnosti na to, jak má vypadat ideál krajiny. A to platí i pro ovocné sady – jejich podoba a odrůdové složení by mělo odpovídat starým dobrým časům – zachyceným prostřednictvím literárních a výtvarných děl. Málokdy se při hledání tohoto zlatého věku českého venkova vracíme dál – a to především proto, že nám chybějí dokumenty popisující 36

starší období vývoje české venkovské krajiny. A najdou-li se snahy pátrat ve starších pramenech, pak zpravidla proto, aby se našly důkazy posilující legitimitu a „odvěkost“ stavu 19. století. Tak se například akademik Němec pokoušel v padesátých letech prokazovat spojení mezi odrůdami popisovanými v latinsko-českém slovníku Bartoloměje Klareta ze 14. století a odrůdami běžně pěstovanými na Chrudimsku (z něhož Klaret pocházel) v době Němcově (NĚMEC 1955). Toto spojení poměrně snadno nachází, velice pravděpodobně je zde však přání otcem myšlenky (TETERA et al. 2006). ZÁVĚR V našem příspěvku jsme se pokusili poukázat na atraktivitu tématu starých a krajových odrůd ovocných dřevin pro společenskovědní výzkum. Domníváme se, že bez humanitního náhledu nemůže být debata nejen o starých odrůdách ale i o venkovské krajině jako takové kompletní. Bylo by dále vhodné více propojit výzkum krajině-ekologický právě s historickou metodou kritické interpretace pramenů a s antropologickými metodami výzkumu každodennosti a uplatňování moci ve společnosti stejně jako v zemědělské kultuře. Nabízí se zde prostor pro další výzkum a to především v propojování poznatků společenských a přírodních věd – toto propojení nám umožní komplexní náhled na zkoumaný problém a postihnutí všech faktorů, tj. přírodních i společenských, které zkoumaný fenomén, v tomto případě staré a krajové odrůdy ovocných dřevin, ovlivňovaly. LITERATURA BAAR J. Š. (1985): Jan Cimbura: jihočeská idyla. Praha: Československý spisovatel. DVOŘÁK A. et al. (1979): Jablka. Praha: Academia. 588 pp. HANNAN K. (1996): The Lachian Literary Language of Óndra Łysohorsky. The Slavic and East European Journal. roč. 40., pp. 726-743. HOBSBAWM & E. RANGER T. [eds.] (1992): The Invention of Tradition. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. 322 pp. KAMENICKÝ K. (1924): České ovoce VI. jablka. Praha: Nákladem České grafické unie. 248 pp. KAMENICKÝ K. & KOHOUT K. (1957): Atlas tržních odrůd ovoce. Praha: SZN. 336 pp. KOLEKTIV AUTORŮ (1948): Zahradnické listy – ústřední list jednoty zahradníků. roč. 1. (42.). KUBIŠTA A. (1910): Netrpme a nesázejme do svých zahrad staré odrůdy ovoce! Ovocnické rozhledy. Illustrovaný časopis věnovaný všem otázkám racionelního ovocnictví. roč. 1., pp. 104-106. NĚMEC B. (1955): Dějiny ovocnictví. Praha: Nakladatelství Československé Akademie věd. PROCHÁZKA J. (1953): Leoš Janáček a Valašské lidové tance. Valašsko: sborník o jeho životě a potřebách. Brno: Moravské museum. STIBRAL K. (2008): Estetické hodnoty v krajině. In Foltýn a kol.: Prameny paměti: Sedm kapitol o kulturně historickém dědictví pro potřeby výchovné praxe. Praha: Katedra dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK v Praze. pp. 193-228. SUCHÝ F. (1931): Moravské ovoce. 2. dopl. vydání. Brno: Knihovnička České zemědělské rady v Brně. 616 pp. TETERA V. et al. (2006): Ovoce Bílých Karpat. 1. vyd. Veselí nad Moravou: ČSOP Bílé Karpaty. 310 pp.

37

LOKÁLNÍ A REGIONÁLNÍ EKOLOGICKÁ SÍŤ LOCAL AND REGIONAL ECOLOGICAL NETWORK

Antonín Buček, Linda Drobilová, Michal Friedl1 1

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 61300 Brno [email protected], [email protected], [email protected]

ABSTRACT The ecological network consists of existing ecologically significant landscape segments, important from biodiversity, geodiverzity and landscape ecological stability point of view. For ecological network defining we use methodological procedure of biogeographical differentiation of landscape based on the comparison of natural and actual state of geobiocoenoses. Local and regional ecological network has been defined in the regions with diverse natural and socio-economic conditions, e. g. in Halasovo Kunštátsko nature park, in Velký Újezd forest district and Kuřimsko district. Trend of gentle deterioriatin of the ecological network is result of the development assesment. Key words: ecological network, biogeographical differentiation of landscape, history of ecological network in CR, Velký Újezd forest district, Halasovo Kunštátsko nature park, Kuřimsko district, assesment of ecological network development ÚVOD Kulturní krajina nemůže být harmonická bez trvalého zajištění biodiverzity, geodiverzity a ekologické stability. Plochy člověkem záměrně destabilizovaných ekosystémů je třeba v urbanizované, zemědělské i lesní krajině vyvážit a rozčlenit vhodně rozloženými plochami ekologicky stabilnějších území, tvořících ekologickou síť (BUČEK 2002). Pro zajištění dlouhodobé existence a trvalé péče by lokální ekologická síť měla být vymezena v katastru každé obce, regionální ve větších územních celcích, například ve správním obvodu obcí s rozšířenou působností, v přírodních parcích nebo na území lesních správ. METODIKA V souladu s koncepcí tvorby územních systémů ekologické stability (LÖW et al. 1995) je ekologická síť složena z existujících ekologicky významných segmentů krajiny v určitém území, tvořících kostru ekologické stability krajiny. Jako ekologicky významné segmenty krajiny označujeme jednoznačně vymezené a ohraničené krajinné prostory různé velikosti, významné z hlediska zachování biodiverzity, geodiverzity a ekologické stability krajiny bez ohledu na jejich legislativní ochranu. Při jejich vymezování uplatňujeme princip relativního výběru spočívající v tom, že v intenzivně využívané kulturní krajině zařazujeme mezi ekologické významné segmenty i území s málo vyhovujícím stavem, ale vzhledem ke stavu okolní krajiny relativně hodnotná. Ucelený soubor podkladů pro vymezování ekologické sítě vytváří biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí jako metodický postup, shrnující a sjednocující moderní koncepční přístupy biogeografie, ekologie krajiny a geobiocenologie (BUČEK & LACINA 1979; 2006). Sestává z několika 38

na sebe navazujících částí vycházejících ze srovnání přírodního a aktuálního stavu geobiocenóz v krajině. Pro vymezené ekologicky významné segmenty krajiny je třeba zpracovat jejich charakteristiku obsahující název, plochu, lokalizaci, širší územní vztahy (biogeografický region, typ biochory), výskyt jednotek důležitých klasifikačních systémů (skupiny typů geobiocénů, asociace či svazy, typy biotopů, lesní typy či soubory lesních typů), specifikaci hlavních rysů ekotopu (reliéf, geologické podloží, klima, půdy) a bioty (typy společenstev, významné druhy), přehled negativních vlivů, hodnocení biogeografického významu a významu z hlediska biodiverzity, geodiverzity a ekologické stability a rámcový návrh opatření, nutných pro zachování resp. zlepšení stavu významného území (BUČEK & LACINA 1994). Důležité je závěrečné souhrnné hodnocení současného stavu jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny tvořících ekologickou síť. Expertní metodou je rozlišován stav optimální, vyhovující a nevyhovující. Při opakovaném šetření umožňuje i toto jednoduché hodnocení posoudit dynamiku vývoje ekologické sítě. PŘEHLED HISTORIE VYMEZOVÁNÍ EKOLOGICKÝCH SÍTÍ V ČR První návrh vymezení ucelené soustavy ekologicky významných segmentů krajiny, odpovídající současnému pojetí lokální a regionální ekologické sítě, vznikl díky prozíravosti a erudici Igora Míchala na jižní Moravě (BUČEK & LACINA 1993). Generel péče o krajinu v oblasti vodohospodářských úprav jižní Moravy (TERPLAN 1974), který byl zpracován pro větší část okresu Břeclav a jihozápadní část okresu Hodonín, obsahuje I. Míchalem zpracované vymezení chráněných území, evidovaných lokalit a vybraných krajinných celků, členěných na celky přírodní, přírodní a hospodářské a hospodářské. Charakteristiky vybraných území se zásadami péče byly sestaveny podle katastrálních území obcí. Výsledky této studie nebyly bohužel využity při řízení změn využití krajiny, mohou ovšem dodnes sloužit jako podklad pro hodnocení dynamiky ekologické sítě v krajině analyzovaného území, ovlivněného vodohospodářskými úpravami řek Dyje a Moravy. Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí byla poprvé při vymezování ekologické sítě uplatněna v oblasti energetické soustavy Dukovany-Dalešice. Na základě terénního průzkumu (1974-1978) bylo vymezeno a charakterizováno 61 ekologicky významných segmentů krajiny (BUČEK & LACINA 1981). Po dvaceti letech (1993-1996) byl průzkum této oblasti opakován a doplněn o nový průzkum rozsáhlejšího území. V širší oblasti energetické soustavy Dukovany-Dalešice bylo vymezeno a charakterizováno celkem 192 ekologicky významných segmentů krajiny, tvořících kostru ekologické stability (BUČEK & LACINA 1997). Biogeografická diferenciace krajiny byla dále využita při vymezení ekologické sítě CHKO Žďárské vrchy, tvořené 141 významnými segmenty krajiny (BUČEK, KIRCHNER & LACINA 1982), ekologické sítě krajiny Svratecké hornatiny s 61 ekologicky významnými segmenty (BUČEK & LACINA 1980 a; b) a ekologické sítě okresu Blansko, tvořené 171 ekologicky významnými segmenty krajiny (BUČEK & LACINA 1986). Díky spolupráci geobiocenologa Jana Laciny s okresním úředníkem Františkem Mlatečkem se podařilo pro nejhodnotnější části ekologické sítě na okrese Blansko zajistit legislativní ochranu (BUČEK 2010). Dlouhodobou tradici má vymezování ekologické sítě ve správním obvodu města Brna (230 km2), zahrnujícím nejen městskou, ale i venkovskou krajinu (BUČEK & HOLCNEROVÁ 2010). První přehled území, vyžadujících zvýšenou péči a ochranu zde vznikl jako územně technický podklad pro územní plánování koncem 70. let minulého století (BUČEK, HUDEC & LACINA 1978). Na základě terénního průzkumu a s využitím dostupných podkladů bylo v oblasti brněnské aglomerace vybráno 95 významných částí 39

krajiny, 52 z nich leželo na území města Brna. V jednotlivých územích byl definován hlavní předmět ochrany, zhodnocen funkční význam, navržena kategorie ochrany a způsob péče (BUČEK & LACINA 1983 a; b). Další studie s přehledem 105 ekologicky významných segmentů krajiny v brněnské aglomeraci obsahovala již charakteristiku a hodnocení jednotlivých vymezených segmentů z hlediska postavení v kostře ekologické stability, funkčního významu v ÚSES, biogeografického významu, geobiocenologické typologie, stavu společenstev, diverzity flóry a fauny a návrh způsobu péče (BUČEK, HUDEC & LACINA 1991). V roce 1998 zahrnovala ekologická síť na území města Brna 217 ekologicky významných segmentů krajiny s plochou 1893 ha, tedy 8,2% rozlohy správního obvodu (CHRASTILOVÁ 1999). O deset let později, v roce 2009, zahrnovala ekologická síť na území města Brna 249 ekologicky významných segmentů krajiny s plochou 1950 ha, tj. 8,5% rozlohy (HOLCNEROVÁ 2010). Svébytný přístup k tvorbě ekologické sítě v intenzivně využívané venkovské krajině představuje mapování a dokumentace významných krajinných prvků v nejširším pojetí včetně kulturně-historických prvků (LIPSKÝ & MÍCHALOVÁ 2010). V řešeném území Novodvorska (20,86 km2) zaujímaly významné krajinné prvky (122, z toho 10 kulturněhistorických) 21,5% plochy. Autoři zdůrazňují, že podchycení a ochrana významných krajinných prvků zásadně přispívá k realizaci požadavků Evropské úmluvy o krajině, která klade důraz na identitu každé krajiny. Následující příklady dokumentují výsledky vymezování regionální ekologické sítě v krajinách s různými přírodními a socioekonomickými poměry: v přírodním parku Halasovo Kunštátsko, na území Lesní správy Velký Újezd a na Kuřimsku. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY PŘÍRODNÍHO PARKU HALASOVO KUNŠTÁTSKO Halasovo Kunštátsko se nachází v předhůří Českomoravské vysočiny v Sýkořském, Svitavském a Brněnském bioregionu (CULEK 1996) asi 35 km severně od města Brna. Rozloha území činí 6 630 ha. Krajina Halasova Kunštátska reprezentuje využívanou harmonickou zemědělsko-lesní venkovskou krajinu. Již od středověku zde byly postupně vykáceny všechny původní lesy, ze kterých dnes zbyly jen plošně zanedbatelné fragmenty. V současné době pokrývají lesní porosty zhruba 30 % území, převážně se jedná o smrkové a borové monokultury. Zbylé dvě třetiny území tvoří pole, kulturní a polopřirozené louky, remízy a skupiny dřevin, ovocné sady, v malé míře břehové porosty, prameniště, vodní plochy, sídla a komunikace. I přesto, že je reliéf krajiny dosti členitý, příkrých a nepřístupných svahů je málo, a tak téměř každý kousek země je více či méně pozměněn činností člověka a je jím využíván. Na území Kunštátska jsou nejvíce zastoupeny geobiocenózy 3. a 4. vegetačního stupně, nejvyšší polohy náleží do 5. vegetačního stupně. Z trofických řad převládá mezotrofní řada B, méně časté jsou mezotrofně nitrofilní řada BC a oligotrofně mezotrofní řada AB. Na vápnitý horninový podklad je vázána mezotrofně bázická řada BD. Z hydrických řad se nejčastěji vyskytuje řada normální, na extrémních stanovištích (kamenice, vrcholové části) se objevuje řada omezená až suchá, naopak v okolí vodních toků a terénních prohlubních řada zamokřená a mokrá. Pro ochranu a zachování typického, jedinečného a neopakovatelného krajinného rázu byl na tomto území zřízen přírodní park. Ochrana přírody v přírodním parku Halasovo Kunštátsko je dále zajišťována vyhlášením tří zvláště chráněných území (přírodní rezervace Louky pod Kulíškem, přírodní památka Kunštátská obora a přírodní památka Cukl a Rozsečské rašeliniště).

40

Na území bylo vymezeno 24 ekologicky významných segmentů krajiny s celkovou plochou 193,4 ha, což činí 2,9 % z celkové rozlohy přírodního parku. Lesní a dřevinné segmenty zaujímají plochu 122,3 ha, tj. 6,2 % rozlohy lesů a dřevinné vegetace. Tyto výsledky jsou dosti překvapivé vzhledem k tomu, že je Kunštátsko všeobecně považováno za příklad harmonické kulturní krajiny a dal by se zde tedy očekávat mnohem větší podíl ekologicky hodnotných segmentů krajiny. Krajinné segmenty, které jsou součástí ekologické sítě, jsou většinou tvořeny ekologicky významnými krajinnými prvky s rozlohou do 10 ha. Výjimkou je okolí Hlubokého, kde byl do ekologické sítě zařazen ekologicky významný krajinný celek o rozloze 85,3 ha. Časté jsou segmenty s plochou kolem 2 ha, obvykle se ale ekologicky hodnotnější části krajiny omezují jen na skupinky několika stromů či jednotlivé staré stromy ponechané v jehličnatých monokulturách. Vybrané segmenty jsou jen nepatrnými zlomky plochy lesů, většinou jsou od sebe dost vzdálené. Vzhledem k současnému stavu krajiny bylo nutné do ekologické sítě zařadit i segmenty relativně méně stabilní, které by v krajině pozměněné menší měrou vybrány nebyly. Proto se mezi popisovanými prvky objevují smíšené remízky nebo ne zcela přirozené malé hájky a porosty na březích potoků. Za jediný zbytek přirozeného lesního porostu lze považovat pouze Kunštátskou oboru v okolí zámku. Ostatní lesy, i když jsou jejich části zařazeny do ekologické sítě, jsou víceméně změněné, s příměsí smrku, či druhotně vysázené. Unikátní jsou přirozenou sukcesí vzniklá přírodě blízká dřevinná společenstva na kamenicích, tvořená především dřevinami odpovídajícími přirozené dřevinné skladbě. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY LESNÍ SPRÁVY VELKÝ ÚJEZD Lesní správa Velký Újezd se nachází v Oderských vrších v Nízkojesenickém regionu (CULEK 1996) asi 25 km východním směrem od krajského města Olomouc. Plocha zkoumané oblasti dosahuje 4068 ha. Území je výrazně lesnaté, lesnatost činí zhruba 75 %. Zbývající plochu zaujímají trvalé travní porosty, z nichž je většina využívána jako pastviny. Výměra orné půdy se v druhé polovině minulého století postupně snižovala, až byla přibližně před deseti lety celá zatravněna. Jen k nepatrně zastoupeným typům využití krajiny patří vodní plochy, liniová vegetace, remízky a sídla. Osídlení oblasti je středověké, od 12. století je soustředěno většinou do náhorních poloh, kde postupem času docházelo k trvalému odlesnění. Nálezy ovšem naznačují, že pomístně bude osídlení i starší. Po druhé světové válce došlo v oblasti k odsunu sudetských Němců a na opuštěném území vznikl v r. 1947 Vojenský újezd Libavá. Na sledovaném území se ojediněle vyskytují geobiocenózy 2. bukodubového, mnohem hojněji pak 3. dubobukového a zejména pak 4. bukového lesního vegetačního stupně. Jen v nejvyšších polohách se objevují náznaky přechodu k vyššímu jedlobukovému vegetačnímu stupni. Z trofických řad se vyskytují řady oligotrofní A, mezotrofní B a nitrofilní C, s meziřadami oligotrofně mezotrofními AB a mezotrofně nitrofilními BC. Hydrické řady jsou na lokalitě zastoupeny prakticky všechny. Na Lesní správě Velký Újezd se až do nedávné doby nevyskytovalo žádné velkoplošně ani maloplošně chráněné území. Změna nastala v souvislosti s vyhlašováním evropské sítě chráněných území Natura 2000 a území je tak dnes součástí Ptačí oblasti Libavá a také Evropsky významné lokality Libavá. Ekologická síť je na Lesní správě Velký Újezd tvořena celkem 81 ekologicky významnými segmenty krajiny o celkové výměře 1284,2 ha, což je přibližně 32 % celkové výměry území. 60 ekologicky významných segmentů krajiny bylo klasifikováno jako ekologicky významné krajinné prvky (plocha 166,2 ha), 19 jako ekologicky významné krajinné celky 41

(plocha 1116,5 ha) a 2 jsou považovány za ekologicky významná liniová společenstva (plocha 1,5 ha). Sloučením sousedících ekologicky významných segmentů krajiny lze vymezit ekologicky významnou krajinnou oblast Jezernice o celkové výměře 1045,6 ha. Z hlediska významu bylo zjištěno, že celkem 55 segmentů má význam lokální, 26 pak význam regionální. Ekologicky významná krajinná oblast Jezernice, která zahrnuje ekologicky významné segmenty krajiny lokálního i regionálního významu, má význam nadregionální. Díky vysokému podílu a rozsahu ekologicky významných segmentů krajiny lze Lesní správu Velký Újezd považovat za výjimečné území. Toto tvrzení navíc ještě posiluje regionální a nadregionální biogeografický význam některých lokalit, zejména pak více než 1000 hektarů rozsáhlé ekologicky významné oblasti Jezernice. Území tedy vykazuje vysokou míru ekologické stability a vyskytují se zde na relativně velkých plochách přírodě blízká společenstva. EKOLOGICKÁ SÍŤ KUŘIMSKA Obec Kuřim se nachází v Jihomoravském kraji 15 km severozápadně od Brna. Patří do kategorie obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP), správní obvod zaujímá celkem 7 704 ha a sestává z 10 dílčích katastrálních území (Česká, Čebín, Hvozdec, Chudčice, Jinačovice, Kuřim, Lelekovice, Moravské Knínice, Rozdrojovice a Veverská Bítýška). Krajinu sledovaného území lze charakterizovat jako lesně-zemědělskou, podíl nelesních ploch tvoří zhruba 50,9 % z její celkové výměry (ČSÚ 2010). Matrice je tvořena rozsáhlými plochami orné půdy, jen ostrůvkovitě se vyskytuje liniová zeleň (větrolamy, břehové porosty, stromořadí), trvalé travní porosty či extenzivní zahrady. Rozmanitější krajinná struktura zůstala zachována pouze okrajově v okolí obce Lelekovice, kde je orná plocha potlačena ve prospěch „mozaiky“ dubových pařezin, travnatých lad, křovitých mezí a mokřin (DROBILOVÁ 2007; 2010). Lesní porosty zaujímají 35,5 % plochy modelového území, což představuje cca 2 735 ha (ČSÚ 2010). Plošně ovšem převažují spíše druhotné jehličnaté (smrkové, borové) porosty, méně jsou zastoupeny lesy smíšené a listnaté. Rozsáhlejší fragmenty přírodě blízkých až přirozených porostů se vyjma zvláště chráněných lokalit vyskytují jen v údolí Bílého potoka (bučiny, suťové lesy) či v přírodních parcích Baba a Podkomorské lesy (teplomilné doubravy, dubohabřiny). Ve správním obvodu ORP Kuřim je v současné době vyhlášeno 7 maloplošných zvláště chráněných území o celkové rozloze 128,36 ha (PR Babí lom, PR Holé vrchy, PR Obůrky – Třeštěnec, PP Březina, PP Na lesní horce, PP Šiberná, PP Zlobice). Tato maloplošná zvláště chráněná území zaujímají tedy pouhé 1,66 % plochy správního obvodu. Na území Kuřimska dále zasahují 3 přírodní parky Baba (854 ha), Podkomorské lesy (3 406,33 ha) a Údolí Bílého potoka (3 500 ha). Strategický dokument „Koncepce ochrany přírody a krajiny v Jihomoravském kraji“ uvádí ve sledovaném území 58 evidovaných významných krajinných prvků (VKP) (FONTES 2004). Na základě detailního terénního průzkumu provedeného v letech 2007 – 2010 bylo ve správním obvodu ORP Kuřim vymezeno celkem 129 ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK) zaujímající plochu 938,6 ha (12,18 % z celkové výměry územního obvodu ORP) a tyto v zájmovém území tvoří kostru ekologické stability (KES) (DROBILOVÁ 2009). Podrobný přehled vymezených segmentů uvádí tab. 1. Graf na obr. 1 znázorňuje procentuální zastoupení jednotlivých typů EVSK v KES Kuřimska. Zařazení u jednotlivých segmentů bylo provedeno vždy dle převládajícího fyziotypu aktuální vegetace (PETŘÍČEK 1987).

42

Obr. 1: Zastoupení jednotlivých typů EVSK v kostře ekologické stability ve správním obvodu ORP Kuřim. Nadregionální ÚSES je zastoupen biocentrem Podkomorské lesy, které ovšem zasahuje na sledovaném území jen z části, a to na ploše 600 ha. Dle aktuálních územně analytických podkladů (ÚAP) prochází sledovaným územím nadregionální biokoridor Podkomorské lesy – Josefovské údolí propojující lokální biocentrum (LBC) Kuřimská hora (Cimperk), LBC Šiberná, regionální biocentrum (RBC) Březina a RBC Babí lom (KYNČL, KNESL 2009). ÚSES na regionální úrovni reprezentuje v zájmovém území kromě výše uvedených RBC Březina (32,17 ha) a RBC Babí lom (37,20 ha; sestává z PR Babí lom, PR Holé vrchy a VKP Pod Babím lomen), ještě RBC Sychrov (56 ha), RBC Baba (250 ha), RBC Hranečník (33,5 ha) a RBC Zlobice (52,61 ha). Všechna uvedená biocentra mají lesní charakter, zahrnují přírodě blízká až přirozená společenstva na kontaktu 2. a 3. vegetačního stupně. Regionální biokoridor je vymezen v trase RBC Kuňky (Podkomorské lesy), komplex Čebínky, LBC Pod Převychem a RBC Zlobice. Druhým regionálním biokoridorem procházejícím zájmovým územím je RBK Svratka. Ekologickou síť na místní (lokální) úrovni tvoří soustava 32 biocenter, které propojují lokální biokoridory. Tyto ovšem spadají v převážné většině do návrhové, nikoli realizované části místního ÚSES. Za plně funkční biokoridory lze považovat v současnosti pouze ty, které vedou v osách místních vodotečí s přirozenějším charakterem koryta. Z výsledků prezentovaných v tab. 1 lze usoudit, že z hlediska plošného zastoupení EVSK v jednotlivých katastrálních územích je jejich podíl na struktuře místní krajiny dostatečný. Nejlépe je na tom z tohoto pohledu obec Jinačovice, zde je ovšem nutno zmínit skutečnost, že většina výměry katastru náleží do přírodního parku Baba. O samotné konektivitě ekologické sítě lze oproti tomu hovořit prakticky pouze na „virtuální“ úrovni – funkční (alespoň částečně) biokoridory nalezneme jen v lesních 43

komplexech Baby a Podkomorských lesů, resp. jejich funkci zprostředkovávají některé z místních vodních toků. V řešeném území tedy stále zůstává největším problémem z hlediska zabezpečení trvalé ekologické stability a budoucího udržitelného rozvoje rozčlenění souvislých segmentů orné půdy sítí lokálních biokoridorů a interakčních prvků vedoucí k optimální struktuře ve smyslu harmonické kulturní krajiny a stabilizaci zemědělsky intenzivně využívaných částí sledovaného území.

Rozloha KES v jednotlivých k. ú. [ha]

Podíl KES na celkové rozloze k. ú. [%]

Počet EVSK celkem

Počet EVSK – typ nelesní

Plocha EVSK [ha] – typ nelesní

Počet EVSK – typ mokřadní

Plocha EVSK [ha] – typ mokřadní

Počet EVSK – typ lesní

Plocha EVSK [ha] – typ lesní

Čebín

723,00

29,10

4,03

14

2

6,70

2

2,00

10

20,40

Česká

199,00

0,00

0,00

-

-

0,00

-

0,00

-

0,00

Hvozdec

364,00

4,15

1,14

3

2

1,65

-

0,00

1

2,50

Chudčice

410,00

26,80

6,54

8

4

19,90

-

0,00

4

6,90

Jinačovice

594,00

334,70 56,35

13

3

4,90

1

4,00

9

325,80

Kuřim

1737,00

158,40

9,12

15

-

0,00

2

17,00

13

141,40

Lelekovice Moravské Knínice Rozdrojovice Veverská Bítýška

729,00

117,20 16,08

15

2

13,50

3

13,40

10

90,30

1305,00

140,75 10,79

35

10

14,60

3

13,45

22

112,70

283,00

11,60

4,10

5

1

3,60

-

0,00

4

8,00

1360,00

115,90

8,52

21

4

9,20

1

0,60

16

106,10

7704,00

938,60 12,18

129

28

74,05

12

50,45

89

814,10

Katastrální území

Rozloha k. ú. [ha]

Tab. 1: Přehled EVSK v rámci kostry ekologické stability Kuřimska (stav k r. 2010).

CELKEM

HODNOCENÍ STAVU A VÝVOJE EKOLOGICKÉ SÍTĚ Podrobně byl stav a vývoj regionální ekologické sítě hodnocen ve správním obvodu města Brna (BUČEK, HOLCNEROVÁ 2011). Při prvním hodnocení v roce 1998 byl stav 75 ekologicky významných segmentů krajiny na území Brna hodnocen jako optimální (35 %), 127 jako vyhovující (58 %) a 15 jako nevyhovující (7 %). Mezi nevyhovujícími lokalitami převažovaly lesní a mokřadní (CHRASTILOVÁ 1999). Při opakovaném hodnocení v roce 2009 byl hodnocen stav 99 ekologicky významných segmentů krajiny jako optimální (45 %), 95 segmentů jako vyhovující (43 %), 23 jako nevyhovující (11 %) a byla zjištěna destrukce 2 segmentů (HOLCNEROVÁ 2010). V optimálním stavu se nachází 54 % segmentů lesních společenstev. Jen o málo hůře jsou hodnocena lada s 46 % 44

území v optimálním stavu. Celkově nejhůře je hodnocen stav mokřadních společenstev, kde se v nevyhovujícím stavu nachází více lokalit, než ve stavu optimálním. Hodnocení vývoje ekologické sítě na území města Brna bylo založeno na srovnání výsledků hodnocení současného stavu v roce 2009 s výsledky hodnocení v roce 1998. Pro hodnocení vývoje byly stanoveny následující kategorie: výrazné zlepšení stavu, zlepšení stavu, setrvalý stav, zhoršení stavu, výrazné zhoršení stavu. Převážná většina hodnocených území se nachází v kategorii setrvalý stav a neprodělala tak během posledních deseti let žádné výrazné změny. Zbylá území jsou téměř shodně rozdělena do kategorií zlepšení a zhoršení stavu. Z plošného hodnocení však vyplývá, že zhoršení stavu se projevilo na větší rozloze než zlepšení. (HOLCNEROVÁ 2010) Mírný trend zhoršení stavu ekologické sítě na území města Brna odpovídá výsledkům opakovaných šetření v jiných oblastech České republiky. Opakované šetření 61 ekologicky významných segmentů krajiny v okolí energetické soustavy Dukovany-Dalešice ukázalo, že po dvaceti letech nenastalo podstatné zlepšení v žádném území, v 6 segmentech došlo k mírnému zlepšení, ve 23 územích byl stav označen jako setrvalý, v 25 se mírně zhoršil, v 6 segmentech došlo k podstatnému zhoršení stavu, 1 území postihla destrukce (BUČEK & LACINA 1997). Obdobné výsledky poskytlo i po 15 letech opakované šetření stavu ekologicky významných segmentů krajiny na území CHKO Žďárské vrchy, kde se zlepšení stavu projevilo pouze u malé části území, dosti často byl stav hodnocen jako setrvalý a u poloviny segmentů se projevilo zhoršení stavu působením různých negativních vlivů (LACINA 1993). V případě Halasova Kunštátska a území Lesní správy Velký Újezd doposud hodnocení stavu ekologické sítě neproběhlo. Vzhledem k tomu, že od jejich vymezení uběhlo již téměř 10 let, může to být zajímavý úkol do budoucna. DISKUSE Ekologickou síť chápeme jako soustavu existujících ekologicky významných segmentů krajiny, označovanou též jako kostra ekologické stability. Nově vytvořené skladebné součásti územních systémů ekologické stability krajiny (biocentra, biokoridory a interakční prvky) se stávají součástí ekologické sítě bezprostředně po jejich založení. Všechny součásti ekologické sítě vyžadují soustavnou správu, zajišťující adekvátní ochranu a péči. Proto považujeme za účelné vymezovat lokální ekologickou síť v katastrech obcí a regionální ekologickou síť v rozlehlejších územích, především ve správním obvodu obcí s rozšířenou působností a statutárních měst. Ve venkovské krajině je účelné přičlenit k ekologické síti i kulturně-historické prvky, jejichž soubor tvoří kostru historické stability (ŠTĚPÁNEK 1994). Péče o ekologickou síť a kostru historické stability naplňuje požadavky Evropské úmluvy o krajině, směřující k zachování krajinného dědictví a svébytné identity každé kulturní krajiny. Hodnocení stavu ekologicky významných segmentů krajiny a při opakovaném šetření navazující hodnocení dynamiky vývoje ekologické sítě je prováděno metodou, kterou lze označit za expertní posouzení na základě terénní rekognoskace území. Přes všechny možné výhrady k objektivitě a exaktnosti výsledků se jedná o jedinou metodu, která umožňuje periodicky hodnotit aktuální stav všech skladebných součástí ekologické sítě a posoudit dynamiku vývoje. ZÁVĚR Metodický postup biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí se osvědčil při vymezování ekologické sítě v krajinách s různými přírodními a socioekonomickými podmínkami a odlišným historickým vývojem. Hodnocení dynamiky 45

vývoje ekologicky významných segmentů krajiny v různých regionech prozatím potvrzuje trend mírného zhoršení stavu ekologické sítě. Další osud lokální a regionální ekologické sítě bude závislý na tom, podaří-li se zajistit cílevědomou správu, ochranu a adekvátní prostředky pro soustavnou péči o všechny skladebné prvky. Skladebné prvky ekologické sítě tvoří významnou přírodní infrastrukturu kulturní krajiny a měla by jim být věnována nejméně stejná pozornost jako prvkům infrastruktury technické. Poděkování Věnováno památce Igora Míchala (1932-2002), vynikajícího odborníka v ekologii krajiny, lesnictví, ochraně přírody a krajiny a v územním plánování, který byl průkopníkem tvorby ekologických sítí. Příspěvek byl zpracován v rámci řešení výzkumného záměru LDF MENDELU v Brně (MSM 6215648902-04-01) a v rámci projektu „Vytvoření a rozvoj multidisciplinárního týmu na platformě krajinné ekologie (reg. číslo CZ.1.07/2.3.00/20.0004)“ za přispění finančních prostředků EU a státního rozpočtu České republiky. LITERATURA BUČEK A. (2002): Tvorba ekologických sítí v České republice. Geobiocenologické spisy, sv. 6. MZLU v Brně a Mze, Praha. pp. 6–13. BUČEK A. (2010): Vývoj sítě lesních rezervací v ČR. In: Simon J. et al., Strategie managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. pp. 60–66. BUČEK A. & HOLCNEROVÁ E. (2010): Vývoj ekologické sítě na území města Brna. In: Petrová, A. [ed.], ÚSES – zelená páteř krajiny. Sb. z 9. roč. sem. v Brně. JOLA, Kostelec na Hané. pp. 11–17. BUČEK A. & HOLCNEROVÁ E. (2011): Současný stav a vývoj ekologické sítě na území města Brna. Fyzickogeografický sborník 9. Masarykova univerzita, Brno. pp. 40–45. BUČEK, A., HUDEC, K. & LACINA J. (1978): Vybrané části brněnské aglomerace, vyžadující zvýšenou péči a ochranu. Výzk. zpr. GGÚ ČSAV a ÚSEB ČSAV, Brno. 32 pp. BUČEK A., HUDEC K. & LACINA J. (1991): Návrh řešení ekologické situace v brněnské aglomeraci – devastace a nedostatečnost biotických prvků. Rkp. 26 pp., 16 příl. BUČEK A. & LACINA J. (1979): Biogeografická diferenciace krajiny jako jeden z ekologických podkladů pro územní plánování. Územní plánování a urbanismus, 6:6:382–387. BUČEK A. & LACINA J. (1980a): Biogeografická diferenciace krajiny Svratecké hornatiny. Zprávy Geografického ústavu ČSAV Brno. 17:4:196–224 BUČEK A. & LACINA J. (1980b): Geografické charakteristiky vybraných segmentů krajiny vyžadujících zvýšenou péči a ochranu. In: Buček, A. et al.: Krajina Svratecké hornatiny a její ochrana. Výzkumná zpráva. Geografický ústav ČSAV Brno. 87 pp. BUČEK A. & LACINA J. (1981): Krajina a její ochrana. In: Buček, A. & Lacina J. [eds.], Studie vlivu energetické soustavy Dukovany-Dalešice na okolní prostředí. Západomoravské muzeum Třebíč. pp. 106–118. BUČEK A. & LACINA J. (1983a): Ochrana přírody a krajiny. In: Geoekologie brněnské aglomerace. Studia Geographica 83, GGÚ ČSAV Brno. pp. 295–315. BUČEK A. & LACINA J. (1983b): Ochrana přírody a krajiny v silně urbanizovaných oblastech (příklad brněnské aglomerace). Územní plánování a urbanismus 10:3:176–181.

46

BUČEK A. & LACINA J. (1986): Územní zajištění ekologické stability krajiny. – In: Lacina J. & Quitt E. [eds.], Geografická diferenciace okresu Blansko. Geografie, teorie výzkumpraxe. sv. 3, Geografický ústav ČSAV Brno. pp. 160–184. BUČEK A. & LACINA J. (1993): Vývoj koncepce územního zajištění ekologické stability. In: Buček, A. & Lacina, J., Územní systémy ekologické stability. Veronica, Brno, 1. zvláštní vydání: pp. 34 –36. BUČEK A. & LACINA J. (1994): Ekologická síť v krajině. In: Míchal, I.: Ekologická stabilita. Veronica, Brno. pp. 227–258. BUČEK A. & LACINA J. (1997): Kostra ekologické stability širší oblasti energetické soustavy Dukovany – Dalešice. Přírodovědecký sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 29:1–146. BUČEK A. & LACINA J. (2006): Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí a její využití v krajinném plánování. Sborník ekologie krajiny 2. Česká společnost pro krajinnou ekologii CZ IALE. pp. 18–29. BUČEK A., LACINA J. & KIRCHNER K. (1982): Významné segmenty krajiny, vyžadující zvýšenou péči a ochranu na území chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Geografický ústav ČSAV Brno. 154 pp. CULEK M. et al. (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2010): Statistická ročenka Jihomoravského kraje 2010. ISBN 978-80-250-2055-5. DROBILOVÁ L. (2007): Vývoj využívání krajiny Kuřimska a jejích změn v historickém kontextu. In: ÚSES – zelená páteř krajiny 2007. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. pp. 16-26. ISBN 978-80-86386-98-0. DROBILOVÁ L. (2009): Evaluating ecological network in the landscape. Acta Pruhoniciana. č. 91, pp. 71-76. ISSN 0374-5651. DROBILOVÁ L. (2010): Metodika hodnocení ekologické sítě v krajině. In Petrová A. [ed.], ÚSES-zelená páteř krajiny. Sborník z 9. ročníku semináře "ÚSES – zelená páteř krajiny konaného 8. - 9. září 2010 v Brně. 1. vyd. Kostelec na Hané: JOLA, 2010, pp. 23–31. ISBN 978-80-86636-30-6. FONTES (2004): Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje – část 6. Stav krajiny. Brno: Atelier Fontes s.r.o. 40 p. FRIEDL M. (2003): Ekologická síť Lesní správy Velký Újezd. In: Machů R. [ed.], Venkovská krajina. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Hostětín. FRIEDL M. (2003): Ekologická síť na Lesní správě Velký Újezd. Diplomová práce. Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Brno. 53 pp. + přílohy. FRIEDL M. (2003): Nadregionální biocentrum Jezernice – ostrov biotické diverzity ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá. In: Petrová A. [ed.], ÚSES – zelená páteř krajiny. Sborník referátů ze semináře v Brně, 8. – 10. září 2003. AOPK ČR, Brno. FRIEDL M. (2003): Vliv lesnického hospodaření na strukturu lesní krajiny na lesní správě Velký Újezd. In: Karas J. et al. [eds.], Sborník konference Vliv hospodářských zásahů a spontánní dynamiky porostů na stav lesních ekosystémů. Kostelec nad Černými lesy 20. 21. 11. 2003. FRIEDL M. (2004): Prostorová charakteristika kostry ekologické stability na LS Velký Újezd. In: Polehla P. [ed.], Hodnocení stavu a vývoje lesních geobiocenóz. Sborník příspěvků z mezinárodní konference 15. - 16. 10. 2004 v Brně. Geobiocenologické spisy, sv. 9. MZLU v Brně, Brno. 2004, 250 pp.

47

FRIEDL M. (2007): Kostra ekologické stability na Lesní správě Velký Újezd (VÚ Libavá). In: Petříček V. & Kuchařová P. [eds.], Ochrana přírody a krajiny ve vojenských újezdech. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. pp. 215–224. ISBN 978-80-87051-11-5. FRIEDL M. & NAJVAROVÁ B. (2004): Kostra ekologické stability Halasova Kunštátska a Lesní správy Velký Újezd. In: Kolektiv, Venkovská krajina. Sborník příspěvků z konference. 2. roč. 1. Vydání. ZO ČSOP Veronica, Brno. 2004. ISBN 80-239-2822-8. pp. 39–42. FRIEDL M. & NAJVAROVÁ B. (2004): Srovnání lesů Přírodního parku Halasovo Kunštátsko a Lesní správy Velký Újezd. In: Herber V. [ed.], Fyzickogeografický sborník 2, Kulturní krajina. Příspěvky z 21. výroční konference Fyzickogeografické sekce České geografické společnosti konané 16. a 17. února 2004 v Brně. Masarykova univerzita Brno. pp. 52–57. FRIEDL M. & NAJVAROVÁ B. (2005): Kostra ekologické stability v krajině Halasova Kunštátska a Lesní správy Velký Újezd. In: Maděra P., Friedl M., Dreslerová J. [eds.], Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu. Ekologie krajiny 1. Sborník příspěvků z konference CZ-IALE, 4. - 5. 2. 2005. CZ IALE, Paido, Brno. 220 pp. ISBN 807315-117-0 HOLCNEROVÁ E. (2010): Ekologická síť na území města Brna. Bak. pr. LDF MENDELU v Brně. 54 pp., příl., 1 mapa. CHRASTILOVÁ N. (1999): Vývoj, stav a perspektivy tvorby ekologické sítě na území města Brna. Dipl. pr. PřF MU v Brně. 59 pp., příl., 1 mapa. KYNČL J. & KNESL J. (2009): Územní plán města Kuřimi – textová část. Brno: Knesl + Kynčl s.r.o. 45 pp. LACINA J. (1993): Hodnocení ekologicky významných segmentů krajiny CHKO Žďárské vrchy. Výzk. zpr. Ústav geoniky AV ČR, pob. Brno. LIPSKÝ Z., & MICHALOVÁ E. (2010): Významné krajinné prvky v kulturní krajině Novodvorska. In: Daňková E. & Friedl M. [eds.], Krajina a kultura. Sb. ref. konf. CZIALE, Brno. CD, pp. 89–125. LÖW J., BUČEK A., LACINA J., MÍCHAL I., PLOS J. & PETŘÍČEK V. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Doplněk, Brno. 122 pp. NAJVAROVÁ B. (2003): Ekologická síť v okolí Kunštátu. Diplomová práce. Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. 52 pp. + přílohy. PETŘÍČEK V. (1987): Základní vegetační typy (fyziotypy) pro společné využití v tvorbě reprezentativní sítě maloplošných zvláště chráněných území ČR a managementu v nich a evidenci významných krajinných prvků. Ms.[interní materiál SÚPPOP] ŠTĚPÁNEK V. (1994): Poznávací znamení krajiny. In: Kundrata M. [ed.], Obnova venkovské krajiny. Veronica Brno, 4. zvláštní vydání: 21–33. TERPLAN (1974): Generel péče o krajinu v oblasti vodohospodářských úprav Jižní Moravy. Terplan – státní ústav pro územní plánování Praha. 126 pp., 14 map 1:25 000.

48

KRYPTOMERIE JAPONSKÁ (CRYPTOMERIA JAPONICA D. DON) A KORKOVNÍK AMURSKÝ (PHELLODENDRON AMURENSE RUPR.) V ČESKÉ KRAJINĚ JAPANESE CEDAR (CRYPTOMERIA JAPONICA D. DON) AND AMUR CORKTREE (PHELLODENDRON AMURENSE RUPR.) IN CZECH LANDSCAPE

Martin Danzer, Luboš Úradníček1 1

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, LDF MENDELU v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno [email protected]

ABSTRACT Japanese Cedar together with Amur Corktree are Asian introduced woody plants. Corktree comes from Far East, Cedar from Japan and China. Neither of these species have an ambition to become the most important forestry commercial woody plant within our country, but both are quite decorative, used as woody ornamental trees in parks and gardens. Before the effectiveness of the Nature protection Act (before the year 1992) groups of these woody plants were planted even in the landscape. The article focuses on evaluation of the growth and the possibility of reproduction of these species at the Krtiny Arboretum. Results show that in our conditions the trees are growing well, they have germinating seeds and can be both generatively and vegetatively reproduced. It is also possible to use their wood material, which corresponds to the quality of indigenous plants. Both species are very interesting, esthetic supplements to the landscape due to its crown shapes, foliage or color. ÚVOD Introdukce dřevin do naší krajiny i lesních porostů má na území České republiky dlouhou tradici, ve větší míře se uplatňuje více než 150 let. Hlavním prvotním cílem introdukce dřevin byl fakt, že některé z těchto dříve neznámých druhů mohou ve významné míře přispívat k zvýšení produkce dřevní hmoty o vysoké kvalitě. Dalšími aspekty mohou být například odolnost vůči chorobám a škůdcům či schopnost růstu na extrémních stanovištích za nepříznivých podmínek či při zhoršeném stavu životního prostředí. Obzvláště v poslední době, kdy se začínají projevovat náznaky globálních klimatických změn, mohou introdukované dřeviny v našich podmínkách najít větší uplatnění. Jde především o druhy, které by ve změněných podmínkách dobře prospívaly a v případě nutnosti by mohly nahradit i některé naše domácí dřeviny. Dnes tedy nabývají na významu i druhy, které nejsou z produkčního hlediska tolik významné, avšak zvyšují biodiverzitu lesních porostů a významně tak přispívají ke zvyšování estetiky lesa a krajiny. Právě estetická funkce cizokrajných dřevin v krajině byla jedním z motorů introdukce. Vedle již dostatečně prozkoumaných a v praxi ověřených dřevin jako je např. douglaska, borovice černá, dub červený nebo liliovník tulipánokvětý existují druhy, které jsou poněkud opomíjeny příkladem je kryptomerie japonská a korkovník amurský. Cílem příspěvku je posoudit možnosti růstu a využití těchto méně známých druhů v krajině zejména jako okrasných exotických dřevin.

49

MATERIÁL A METODY Charakteristika druhu Kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica, (L.f.) D. Don) Jde o stálezelený, jednodomý jehličnan dožívající se věku až 945 let (SUZUKI & SUSUKIDA 1989), dle jiných údajů až 2000 let. Kmen je rovný válcovitý, občas tvoří více kmenů, koruna většinou kuželovitá, hustá, kůra je rezavě hnědá, borka vláknitá, měkká, rezavá až šedohnědá, odlupující se v dlouhých pruzích, větve jsou často v přeslenech (Obr. 1). Jehlice rostou spirálovitě v pěti řadách, jsou srpovitě zahnuté směrem k letorostu, délka je asi 0,5–1,8 (2,3) cm. Kryptomerii vyhovují mírně až silně kyselé půdy, hluboké, svěží až vlhké, hlinito-písčité až písčité, nejčastěji kambizemě. Snese i mělké a kamenité půdy na živnějších podložích. Vyžaduje roční úhrny srážek asi 1000–3000 mm a vysokou vzdušnou vlhkost (v oblastech s častým výskytem mlh snese i nižší srážky 400– 800 mm). Je velice citlivá na déletrvající sucha. Vyhovují jí chráněná teplejší stanoviště, snáší pokles teplot pod -25 °C. Městské prostředí a imise snáší poměrně dobře (HIEKE 1971, FARJON 1999). Přirozeně se vyskytuje v Japonsku v rozmezí 30–40° s. š. v nadmořské výšce 600–1200 (0–2500) m n. m. a jihovýchodní Číně od 25 do 29° s. š. ve výškách 700–2000 m n. m. Korkovník amurský (Phellodendron amurense Rupr.) Korkovník je opadavá listnatá dřevina, která pochází z oblastí Dálného východu (Mandžusko, ruské Poamuří, Japonsko). Do Evropy byl korkovník dovezen roku 1856 (Svoboda, 1981) a velice rychle se stal pro svůj exotický vzhled a nápadně korkovitou borku oblíbenou dřevinou (Obr. 1). Listy raší na přelomu dubna a května, na podzim (koncem srpna, začátkem září) se barví do žluta a opadávají na přelomu září a října. Po rozemnutí zapáchají. Pupeny jsou nenápadné, zpočátku kryté řapíkem, v objetí listové jizvy, v zimě rezavě chlupaté, hnědé ze dvou šupin. Letorosty lysé, oblé, dvouleté šedé, starší větvičky kryje korková vrstva, lýko svítivě žluté, dřen je oválná. Květenství v koncových latách, květy dvoudomé, žlutozelené, drobné. Plodem je asi 1 cm velká peckovice, s pěti pecičkami, po rozemnutí zapáchá po terpentýnu. Plody dozrávají v říjnu, v plné zralosti černé. První zmínky o možnostech produkčního využívání této dřeviny v ČR pocházejí už z roku 1912 (ŠIMAN 1912). Rozsáhlé výzkumy věnované produkčním schopnostem korku a dřeva této dřeviny byly realizovány v 50. letech (ZAVADIL 1956) Charakteristika zájmového území Arboretum Křtiny je známou sbírkou dřevin. Nachází se mezi obcemi Křtiny a Jedovnice, asi 20 km severně od Brna, v těsné blízkosti CHKO Moravský kras, na území Školního lesního podniku ML Křtiny, Mendelovy univerzity v Brně. Na ploše 23 ha je soustředěno přes 1 000 druhů dřevin z celého světa. Objekt se rozkládá ve výšce 450 až 520 m n m. Průměrné roční teploty jsou 6 °C, průměrné roční srážky 640 mm. V údolí probíhajícím od severu k jihu se značně uplatňují mrazy a proudění vlhkého vzduchu. Geologickým podkladem je pískovec, překryt sprašovými hlínami (ÚRADNÍČEK et al. 2010). Metodika V arboretu Křtiny byl hodnocen růst, možnosti reprodukce a zdravotní stav východoasijských druhů kryptomerie japonské a korkovník amurského. Zjištěné základní dendrometrické parametry druhů (d1,3 a h) byly porovnány s údaji z předchozích inventarizací dřevin (KRÁL 1999, VÍTKOVÁ 2005). Sledována byla možnost reprodukce druhů, výskyt přirozeného zmlazení a tvorba výmladků. Dále byl sledován zdravotní stav dřevin a přítomnost patogenů. 50

VÝSLEDKY A DISKUZE Měřené parametry výšek h a průměrů d1,3 dřevin byly porovnány s údaji z inventarizačních měření. Průměrná hodnota výšky kryptomerií v roce 2002 byla 21 m a střední hodnota průměru dosahovala 30,6 cm. Při měření v roce 2011 byla průměrná výška 22,9 m a střední hodnota průměru d1,3 34,8 cm. Průměrná hodnota výšky korkovníků uváděná pro rok 1999 byla 12, 9 m. Střední hodnota průměru byla 24,5 cm. Při měřeních provedených v roce 2011 byla zjištěna průměrná hodnota výšky 14,9 m. Střední hodnota výčetního průměru byla 26,9 cm. Průměrný výškový přírůst kryptomerií od roku 2002 byl 1,89 m a tloušťkový přírůst 4,2 cm. Korkovník dosáhl během 12 let svého růstu příměrného výškového přírůstu 2,9 m a tloušťkového přírůstu 4,2 cm v d1,3. Přehled měřených parametrů a jejich průměrné hodnoty udává tab. 1. Ve světě dosahují nejmohutnější exempláře kryptomerie výšky 36,5 m při obvodu kmene 430 cm, dále 35 m a průměru 147 cm a 27 m při průměru 186 cm (Mitchell et al., 1990). Dosahuje výšek 40–50 (65) m (nejvyšší jedinec měří údajně 72,5 m) a průměru 360–450 cm. Kryptomerie roste v ČR v podmínkách, které jsou na hranici její ekologické valence, na vhodných lokalitách vykazuje příznivé výsledky růstu srovnatelné s běžněji pěstovanými jehličnany. Navíc ve srovnání s nimi tak často netrpí hmyzími škůdci, méně je napadána i houbovými patogeny. Plodí téměř každoročně, osivo je klíčivé, nevýhodou je poměrně rychlá ztráta klíčivosti a nepravidelnost vzcházení, která by se snad dala eliminovat předosevní přípravou. Klíčivost nestratifikovaných semen bývá 40 % (ÚRADNÍČEK 1994). Kryptomerie je v našem území poškozována mrazem, těžkým sněhem (vývraty nebyly pozorovány) a v malé míře (především v mládí) zvěří. Korkovník v našich podmínkách dává plody s klíčivými semeny, která při správné stratifikaci dosahují klíčivosti až 90 %, přesto se semenáčky vyskytují jen několik týdnů a poté vlivem buřeně hynou. Generativní způsob množení tedy není pro druh perspektivní. Častějším případem reprodukce bývá tvorba vegetativních kořenových výmladků. Tímto způsobem se druh nešíří a nemnoží, ale pouze regeneruje. BÖHM (1985) uvádí, že korkovník dorůstá výšky 10–12. Nejzávažnější poškození korkovníků způsobuje dřevokazná houba Phellinus contiguus (Fr.) Pat., který je v podmínkách Evropy typickým škůdcem dubu letního. Výskyt ohňovce byl zaznamenán na všech našich známých lokalitách s výskytem korkovníku. Poškozováním zvěří trpí korkovník pouze v mládí, kdy jsou mladé stromky intenzivně skousávány spárkatou zvěří (DANZER 2010).

51

Obr. 1: Skupina kryptomerie a korkovníku. Tab. 1: Srovnání dendrometrických parametrů kryptomerie japonské a korkovníku amurského. Cryptomeria japonica D. Don rok No. tree

2002 d1,3

h

2011 d1,3

h

2002–2011 ∆ d1,3

rok

∆h

2002

2011

2002–2011 ∆ d1,3

∆h

(cm) (m) (cm) (m) (cm) 28,0 23,0 33,1 24,6 5,1

(m) 1,6

49,0 28,0 50,3 28,4

1,3

0,4

d1,3

h

d1,3

h

1

(cm) (m) (cm) (m) (cm) 20,0 13,5 27,1 15,2 7,1

2

27,4 16,4 31,5 17,5

4,1

No. (m) tree 1,7 16 1,1 17

3

29,9 12,5 32,5 12,8

2,6

0,3

18

39,5 19,3 42,0 25,0

2,5

5,7

4

23,9 22,0 35,7 22,8

11,8

0,8

19

22,0 18,0 24,5 19,1

2,5

1,1

5

35,3 24,3 37,2 28,5

1,9

4,2

20

29,6 25,6 32,8 26,5

3,2

0,9

6

16,6 18,5 28,0 20,9

11,4

2,4

21

19,1 16,8 19,7 19,0

0,6

2,2

7

25,1 22,8 41,1 24,0

16,0

1,2

22

19,7 15,4 22,6 17,5

2,9

2,1

8

60,8 25,0 67,5 28,1

6,7

3,1

23

30,2 24,0 32,8 25,6

2,6

1,6

9

43,0 25,5 48,7 27,6

5,7

2,1

24

18,5 15,4 19,1 17,0

0,6

1,6

10

40,7 20,5 46,5 25,7

5,8

5,2

25

49,7 31,0 51,2 31,6

1,5

0,6

11

29,6 20,0 31,2 21,3

1,6

1,3

26

26,1 23,0 28,0 26,8

1,9

3,8

12

22,3 19,0 23,9 20,4

1,6

1,4

27

18,5 19,4 19,4 21,0

0,9

1,6

13

29,0 22,0 32,8 22,2

3,8

0,2

28

32,1 26,5 35,6 26,6

3,5

0,1

14 15

45,8 26,5 51,6 29,5

5,8

3,0

29

38,8 27,5 42,7 30,9

3,9

3,4

17,5

2,5

0,1

30,6 21,1 34,8 22,9

4,2

1,9

9,5

20,0

9,6

52

Phellodendron amurense Rupr. rok No. tree

1999 d1,3

h

2011 d1,3

h

1999–2011 ∆ d1,3

rok

∆h

435

23

16

26,1 19,4

3,1

No. (m) tree 5,6 194 3,4 195

436

22

17

24,2 20,6

2,2

3,6

438

32

17

37,4 20,6

5,4

439

30

16

35,6 19,4

5,6

440

31

15

38,6 18,2

441

22

13

24,6 15,8

434

(cm) (m) (cm) (m) (cm) 36 17 39,5 22,6 3,5

1999

2011

1999–2011 ∆ d1,3

∆h

(cm) (m) (cm) (m) (cm) 44 15 53,1 18,2 9,1

(m) 3,2

d1,3

h

d1,3

h

23

13

25,8 15,8

2,8

2,8

196

14

9

20,0 10,9

6,0

1,9

3,6

197

14

8

17,5 10,7

3,5

2,7

3,4

198

13

10

15,1 12,1

2,1

2,1

7,6

3,2

199

17

10

22,2 14,1

5,2

4,1

2,6

2,8

63

27

16

30,5 19,4

3,5

3,4

21 7 vytěžen vytěžen 38 12 46,8 15,6 8,8 3,6 64 192 10 9 vytěžen vytěžen 193 24,5 12,9 26,9 14,9 4,2 2,9 Pozn. Číslování Cryptomeria japonica dodrženo podle Vítkové (2005). Phellodendron amurense číslován dle Krále (1999). Vysvětlení ke zkratkám použitých v tabulce: No. treečíslo stromu, d1,3- průměr kmene v 1,30 m, h- výška stromu, ∆ d1,3 a ∆ h- přírůst za specifické období, - aritmetický průměr uvedený pro všechny stromy druhu. Všechny hodnoty ar. průměrů jsou uváděny s pravděpodobností 95 %. ZÁVĚR Kryptomeria japonská a korkovník amurský jsou dřeviny v podmínkách České republiky dobře odrůstající. Na poškození biotického či abiotického charakteru jsou náchylné v podobné míře jako naše domácí dřeviny. Pro krajinu mají významnou estetickou hodnotu, ať už se jedná o husté kónické koruny a červenavé kmeny kryptomerií, které jsou zajímavou součástí parkových scenérií a okrasných zahrad, nebo korkovitou borku korkovníku, který svým vzhledem připomíná mediteránní dub korkový (Quercus suber L.) Mohou mít i další využití, např. ve farmaceutickém průmyslu nebo i jako alternativní zdroj korku. Ani jeden ze zkoumaných druhů nemá invazní charakter. Dřeviny jsou součástí české krajiny již přes 100 let a během této doby nebyl zaznamenán žádný negativní vliv těchto druhů. Dobré růstové schopnosti, příznivý tvar kmene a typ zavětvení, vlastnosti dřeva a korku. Plodnost, snadné množení (generativní i vegetativní) a relativní odolnost proti škodlivým činitelům dávají dobré předpoklady pro možné využití těchto dřevin. Poděkování Tato studie byla uskutečněna a prezentována za finanční podpory výzkumného záměru LDF Mendelu v Brně, reg. č. MSM : 6215648902, IGA LDF Mendelu v Brně č. 12/2010. LITERATURA BÖHM Č. (1985): Okrasné listnáče našich zahrad. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 320 pp. DANZER M. (2010): Amur Corktree (Phellodendron amurense Rupr.) - Medicinal plant, growing opportunities in the Czech Republic. [CD-ROM]. In Conference proceedings 2nd International Conference on Horticulture Post-graduate Study, pp. 10-18. ISBN 97880-7375-419-8. 53

EARLE CH. J.: Gymnosperm Database (on line). Poslední aktualizace 16. 4. 2003, dostupné na http://www.conifers.org/cu/cr/index.htm FARJON A. (1999): Cryptomeria japonica. Curtis’s Botanical Magazine. 16(3): 212–228. HIEKE K. (1971): Praktická dendrologie 1. SZN, Praha. KRÁL D. (1999): Inventarizace a hodnocení růstu dřevin ve vybrané části arboreta, DP MZLU v Brně, 65 pp. MITCHEL A. F., HALLET V. E. & WHITE J. E. J. (1990): Champion trees in the British Isles. Forestry Commision Field Book 10, London. SUZUKI F. & SASUKIDA T. (1989): Age structure and regeneration process of temperate coniferous stand in the Segire River basin. Yakushima Island. Jap. Jour. of Ecology 39(1), pp. 45–51. SVOBODA A. M. (1981): Introdukce okrasných dřevin, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1. Vydání, 176 pp. ŠIMAN K. (1912): Aklimatisace cizokrajných dřevin v zemích Československých. Háj, 41, pp. 100-103. VÍTKOVÁ L. (2005): Možnosti využití druhu Cryptomeria japonica D. Don na příkladu ŠLP Křtiny, DP MZLU v Brně, 77 pp. ÚRADNÍČEK L. (1999): Lesnictví - Forestry, ročník 40, č. 9. pp. 383–391. ÚRADNÍČEK L., TICHÁ S., MADĚRA P., MAUVER P. & NEJEZCHLEB B. (2010): Arboretum křtiny, průvodce, vyd. 2. Mendelu Brno. 38 str. ISBN 978-80-7375-380-1. ZAVADIL Z. (1958): Pěstování korkovníku amurského v plantážích. Lesnictví, ročník 4 (XXXI), č. 10, pp. 857-875.

54

MAPOVANIE A HODNOTENIE ROZPTÝLENEJ ZELENE MAPPING AND EVALUATION OF SCATTERED GREENERY

Katarína Demková, Zdeněk Lipský1 1

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Albertov 6, 128 43 Praha 2

ABSTRACT Mapping of scattered greenery in scale 1:10 000 was done in the interest area of project “Kačina” in the middle Bohemia with area of 60 km2. Elements of scattered greenery have been divided into three categories based on spatial criteria: patches, lines and points. Quantitative (area, length, wide) and qualitative (type, species composition, ecological stability, health, importance and function, eventually threat) parameters of each element have been noticed on recording format (sheet, card). 126 patches and 357 point elements of scattered greenery with total area of 11 ha (0.18 %) have been noticed in the interest area. Total length of linear elements is 128 km (2 km/km2). Key words: scattered greenery, mapping, patches, point and linear elements ÚVOD Rozptýlená zeleň je termín používaný v územnom a krajinnom plánovaní a odbornej literatúre zaoberajúcej sa tvorbou a ochranou krajiny, životným prostredím apod. Pod pojmom rozptýlená zeleň (tiež nelesná drevinová vegetácia alebo mimolesná zeleň) rozumieme predovšetkým trvalé porasty drevín vrátane bylinného poschodia, ktoré nie sú lesom, poľnohospodárskou kultúrou ani súčasťou zelene intravilánu sídel (BULÍŘ 1981, MAREČEK 2005). Patria sem spontánne vzniknuté prírodné prvky i umelo založené vegetačné útvary (BULÍŘ & ŠKORPÍK 1987, MACHOVEC 1994). Podľa tvaru sa prvky rozptýlenej zelene členia na tri kategórie (PRUDKÝ 2001, SKLENIČKA 2003, SLÁVIKOVÁ 1984, TRNKA 2001, SUPUKA, SCHLAMPOVÁ & JANČURA 1999): a. plošné – min. veľkosť 50m2, max. veľkosť 0,3 ha (napr. remízky, háje, porasty krovín) b. líniové – min. dĺžka 30 m, šírka max. 30 % dĺžky (brehové porasty, aleje pozdĺž komunikácií, zarastené medze, vetrolamy, živé ploty) c. bodové – 1 až 3 jedince (stromy alebo kry) (solitérny strom alebo skupina stromov či kríkov, často sprevádzajúce drobné artefakty v krajine ako kríže, kaplnky, pamätníky). Rozptýlená zeleň plní v krajine mnoho funkcií, ktoré sa často prekrývajú. Jej význam je teda typicky polyfunkčný. Touto problematikou sa zaoberá celý rad autorov (napr. SKLENIČKA 2003, TRNKA 2001, ŠPULEROVÁ 2006 a ďalší). Časté je členenie na funkcie produkčné a mimoprodukčné, ktoré v prípade rozptýlenej zelene prevládajú. VYMEDZENIE A CHARAKTERISTIKA ÚZEMIA Pre mapovanie a hodnotenie rozptýlenej zelene v krajine bolo zvolené modelové územie riešené v rámci projektu „Kačina“ (www.projektkacina.estranky.cz). Nachádza sa v nížinatej oblasti stredných Čiech v okrese Kutná Hora. Je tvorené 12 katastrálnymi 55

územiami s celkovou rozlohou 60,5 km2. Geomorfologicky spadá územie do Čáslavskej kotliny (200–230 m n. m.) s výnimkou severozápadného okraja, kam zasahujú Železné hory (max. 320 m n. m.). Prevažne rovinatý reliéf tvoria údolné nivy dolných tokov Klejnárky a Doubravy, severnú časť niva rieky Labe. V danej oblasti sa vyvinulo viacero pôdnych typov v závislosti od geologického podložia. Prevažuje fluvizem a kambizem, menší podiel zaujíma černozem. Z potenciálnej prirodzenej vegetácie dominuje tvrdý a mäkký luh v údolných nivách riek, lipová dúbrava a černýšová dubohrabina na Kačinskom chrbte, borová dúbrava na piesčitom substráte a biková alebo jedľová dúbrava na svahu Železných hôr (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998). V súčasnosti v území dominuje intenzívne poľnohospodárske využitie s prevahou ornej pôdy. Vyznačuje sa však špecifickým krajinným rázom a pestrejšou krajinnou štruktúrou, ktoré sú dôsledkom krajinárskych úprav v 18. a 19. storočí v okolí zámkov Kačina a Žehušice, a väčšieho zastúpenia lesných plôch (LIPSKÝ et al. 2011). Toto územie bolo v roku 1996 vyhlásené za krajinnú pamiatkovú zónu Žehušicko. Samotný park a obora zámku Kačina sa stali európsky významnou lokalitou sústavy NATURA 2000. METODIKA V území prebehlo terénne mapovanie rozptýlenej zelene v extraviláne obcí v mierke 1:10 000. Tomuto kroku predchádzala vizualizácia aktuálnych ortofotosnímok (program ArcGIS) a výber prvkov rozptýlenej zelene podľa veľkostných parametrov, uvedených v definíciách v časti Úvod. V rámci terénneho mapovania sa jednak overovala existencia digitalizovaných prvkov a tiež zisťovali ich charakteristiky a stav. Na tieto účely bola zostavená terénna karta. Z dôvodu obmedzeného rozsahu príspevku popis terénnej karty neuvádzame. Z identifikovaných prvkov rozptýlenej zelene sa vyjadrili ich plochy, dĺžky, percentuálne zastúpenie a podiel na jednotku plochy jednotlivých katastrov (tabuľky, mapy), ktoré boli následne porovnané. Z informácií zistených v teréne boli slovne zhrnuté závery. Zaujímalo nás predovšetkým, na aké podmienky prostredia sa rozptýlená zeleň viaže, aké funkcie plní, ktoré druhy prevládajú a ktoré geograficky nepôvodné druhy sú najčastejšie zastúpené, v akom sú zdravotnom stave. VÝSLEDKY Na území vybraných katastrov sa nachádza 91 585,8 m2 plošnej rozptýlenej zelene (0,15 % územia). Pre lepšiu predstavu pripadá takmer 1515 m2 (0,15 ha) plošnej zelene na 1 km2 územia. Celková rozloha bodových prvkov dosahuje 1,73 ha (17 285 m2). To znamená, že na 1 km2 územia pripadá asi 286 m2 bodovej zelene. Mapovaním bolo identifikovaných 357 bodových prvkov s priemernou veľkosťou plochy 48,42 m2 a 126 plošných prvkov s rozlohou priemerne 726,87 m2. Územie je pretkané 128 km líniovej rozptýlenej zelene, tvorenej prevažne sprievodnou zeleňou pozdĺž vodných tokov a kanálov alebo cestných komunikácií. Na 1 km2 územia pripadá 2,12 km líniovej zelene. Číselné hodnoty ukazujú, že zastúpenie rozptýlenej zelene je veľmi malé, obzvlášť v prípade bodových a plošných prvkov. V krajine prevažujú veľké bloky ornej pôdy, kde len veľmi málo narazíte na jeden zo spomínaných prvkov zelene. V prípade líniovej zelene sa súčasný stav javí o niečo lepšie, treba však poznamenať, že nie všetky líniové prvky predstavujú súvislé drevinové porasty. Týka sa to predovšetkým sprievodnej zelene vodných kanálov, ciest a poľných cestičiek, kde majú dreviny medzi sebou veľké medzery. V tak intenzívne využívanej krajine, ako je táto, by mala mať zeleň mimo lesa väčšie zastúpenie, a to nielen kvôli ochrane biodiverzity či stability krajiny, ale tiež z hľadiska zvýšenia či zachovania hodnoty krajinného rázu a tzv. „pocitu pohody“, ktorú človek vníma, keď krajinou prechádza. 56

Tab.1: Percentuálny podiel bodovej a plošnej rozptýlenej zelene v katastrálnych územiach. Hlízov Kobylnice Lišice N. Dvory Bernardov Habrkovice Bodová 0,007 0,051 0,019 0,039 0,007 0,026 Plošná 0,158 0,163 0,049 0,044 0 0,087 Rohozec Sulovice Sv. Kateřina Sv. Mikuláš Záboří nad L. Žehušice Bodová 0,007 0,015 0,018 0,030 0,021 0,075 Plošná 0,198 0,025 0,151 0,244 0,103 0,335 Tab. 2: Dĺžka líniovej zelene na 1 km2 území jednotlivých katastrov. Bernardov Habrkovice Hlízov Kobylnice Lišice N. Dvory km/km2 0,83 3,86 2,80 2,04 4,04 3,23 Rohozec Sulovice Sv. Kateřina Sv. Mikuláš Záboří nad L. Žehušice km/km2 1,09 2,92 1,26 1,06 1,65 2,16 Tabuľky vyjadrujú zastúpenie rozptýlenej zelene na území jednotlivých katastrov. Najväčší podiel plošnej a bodovej rozptýlenej zelene je v katastri Žehušice z dôvodu prítomnosti obory (krajinárskeho parku), ktorá vyniká pestrou mozaikou plôch. V katastri Lišice sa nenachádza žiadny plošný prvok a bodové prvky majú najmenší podiel spolu s Bernardovom a Rohozcom spomedzi všetkých katastrov. Na druhej strane majú Lišice najväčšie zastúpenie líniovej rozptýlenej zelene, ktorá lemuje rieku Doubravu, Čertovku a cestné komunikácie. Líniová zeleň má najmenší podiel v katastri Bernardov. Leží na úpätí Železných hôr, polovicu územia zaberajú lesy (najväčší podiel v porovnaní s ostatnými katastrami). V prípade bodovej rozptýlenej zelene bola vyjadrená i početnosť výskytu v katastrálnych územiach. Výskyt bodových prvkov bol vztiahnutý na plochu katastra (na 1 km2). Najväčšie zastúpenie majú jednoznačne v katastri Žehušice, potom Kobylnice a Habrkovice. V Žehušiciach je tento fakt podmienený prítomnosťou obory, ktorá je výsledkom krajinárskych úprav. V Kobylnici sú to predovšetkým vo veľkom počte sa vyskytujúce bazy čierne na poliach a v Habrkoviciach bodová zeleň na trvalých trávnych porastoch a ornej pôde. Druhové zloženie mnohých porastov je veľmi pestré. Najčastejšie zastúpenými druhmi, príp. rodmi je dub letný (Quercus robur), javor (Acer platanoides, A. campestre), jaseň štíhly (Fraxinus excelsior), lipa malolistá a lipa veľkolistá (Tilia cordata, T. platyphyllos), z ovocných druhov najmä čerešňa vtáčia (Prunus avium), slivka (Prunus domenstica), jabloň (Malus). V porastoch popri vodných prvkoch sa často vyskytujú vŕby (Salix fragilis, S. alba, S. caprea) a jelša lepkavá (Alnus glutinosa). Z kríkových druhov je rozšírený predovšetkým baza čierna (Sambucus nigra), ruža (Rosa sp.), slivka guľatoplodá (Prunus insititia), slivka trnková (Prunus spinosa), svíb krvavý (Cornus sanguinea) a ďalšie. V bodových prvkoch dominuje jednoznačne baza čierna (vyskytujúca sa ako solitér v poli), zo stromových druhov je to dub, lipa a jaseň. Okrem pôvodných druhov drevín sa stretneme v krajine i s cudzími, nepôvodnými ako pagaštan konský (Aesculus hippocastanum), agát biely (Robinia pseudoacacia), javor jaseňolistý (Acer negundo L.), imelovník biely (Symphoricarpos albus), tavoľník (Spiraea vanhouttei, S. arguta), orgován (Syringa vulgaris) a dub šarlátový (Quercus coccinea) či červený (Quercus rubra). Najviac rozšírený je agát biely. Často sa vyskytuje i javor jaseňolistý, predovšetkým v líniových porastoch popri cestách. Na rozdiel od agátu, ktorý 57

sa šíri sám, javor jaseňolistý bol na týchto miestach zámerne vysadený podobne ako imelovník biely a tavoľník. Naopak orgován rastie prevažne v blízkosti sídel, obydlí. Nepôvodné duby nájdeme i vo voľnej krajine. Pagaštan konský sa vyskytuje voľne v prírode, typický je však pre aleje a stromoradia okolo cestných komunikácií, pochádzajúcich z obdobia krajinárskych úprav v území. Rozptýlená zeleň plní vo väčšine prípadov mimoprodukčné – ekostabilizačné funkcie. Protieróznu a retenčnú funkciu má hlavne na poliach, ochrannú napr. na brehoch vodných tokov, kanálov a zamokrených miestach. Hygienickú a orientačnú funkciu plnia líniové porasty popri komunikáciách. V okolí obcí Nové Dvory, Svatý Mikuláš a Žehušice má zeleň predovšetkým estetickú, krajinotvornú funkciu. V tomto území sa rozptýlená zeleň stala určujúcim znakom krajinného rázu. Líniová zeleň sa viaže spravidla na komunikácie (cesty, železnica), vodné toky (vrátane umelých kanálov) a vodné plochy. Veľmi malý podiel predstavujú líniové prvky na terénnych vyvýšeninách či na hranici pozemkov. Len výnimočne sa zachovali línie ako historické krajinné štruktúry (na hrádzach dnes už neexistujúcich rybníkov, stromoradia). Plošné porasty sa najčastejšie vyskytujú na poliach, buď ako remízky alebo sa viažu na terénne tvary reliéfu (konkávne, konvexné) a zamokrené miesta. Do tejto skupiny patria tiež plochy zelene v parku zámku Kačina a v Žehušickej obore či rastúce pri Božích mukách a svetských pamätníkoch (Hlízov, Žehušice), ktoré majú predovšetkým estetický charakter, ale aj drevinová zeleň na opustených, dnes už nevyužívaných plochách (ruderálne porasty). Väčšinový podiel bodových prvkov predstavujú bazy čierne na poli, hlavne pri stĺpoch vedenia vysokého napätia. Ide však o plôšky veľmi malé rozlohou. Významné solitéry sa nachádzajú na križovatkách ciest (lipy), pri Božích mukách a iných pamätníkoch, na hranici pozemkov či na lúkach (bez známej väzby) alebo sú súčasťou esteticky komponovanej krajiny. DISKUSIA Od začiatku sa ako najväčší problém javilo stanovenie minimálnej plochy bodového prvku a hranice medzi bodovým a plošným prvkom. Bodový prvok bol definovaný ako jeden až tri jedince drevín, avšak plocha solitérneho stromu (priemet koruny na plochu) môže dosahovať aj 150 m2. Pri mapovaní sa zistí, koľko drevín je v danom prvku. Problém nastáva pri digitálnom spracovaní bez terénneho prieskumu. Priestorové rozlíšenie ortofotosnímok neumožňuje získať až takú detailnú informáciu. TRNKA (2001) uvádza spodnú hranicu plošných porastov 50 m2. Sú to však umelo stanovené hranice, ktoré nerešpektujú fakt, že i pamätný strom má spravidla väčšiu rozlohu. Je nevyhnutné, túto otázku vyriešiť a pre potreby digitálneho spracovania hranice stanoviť. Druhým otáznikom je, či má význam určovať minimálnu plochu prvku a aká by mala byť jej veľkosť. Má solitérny krík, napr. baza čierna v poli, nejaký vplyv na krajinnú štruktúru a jej ekologickú stabilitu? Od akej veľkosti, plochy hrá bodový prvok úlohu vo fungovaní krajiny? Minimálnu plochu autori neuvádzajú. Na základe podrobných prieskumov bolo konštatované, že najmenší podiel rozptýlenej zelene, ktorý je schopný plniť svoje polyfunkčné poslanie, musí byť minimálne 1,5 % poľnohospodárskeho pôdneho fondu (PPF). Táto výmera platí predovšetkým pre rovinatý terén (MACHOVEC 1994). Rozptýlená zeleň modelového územia zaberá len 0,2 % jeho plochy (nezahŕňajúc plochu líniových prvkov). Toto číslo udáva podiel z celkovej rozlohy mapovaného územia, nie iba z PPF. Keby sme však odhadli priemernú šírku líniových porastov na 6 m, celkový podiel rozptýlenej zelene by bol 1,2 % (z celkovej rozlohy územia). Je nutné doplniť remízky či porasty pozdĺž vodných tokov, 58

umelých kanálov a komunikácií, či už ide o železnice, poľné alebo spevnené cesty. Línie drevín by krajinu opticky i štruktúrne rozčlenili a zvýšili jej diverzitu i uľahčili pohyb druhov územím. Návrhy na obohatenie krajiny o prvky rozptýlenej zelene sa podávali i v rámci už spomínaného projektu „Kačina“. ZÁVER V modelovom území prevláda intenzívne poľnohospodárske využitie, v dôsledku čoho rozptýlená zeleň nemá veľké zastúpenie. Tento nedostatok čiastočne vyrovnáva drevinová zeleň vytvorená v 18. až 19. storočí krajinárskymi úpravami. Ide predovšetkým o okolie zámku Kačina a Žehušickú oboru. Terénnym prieskumom sa zistilo, že v krajine Novodvorska a Žehušicka dominuje líniová zeleň, hlavne pozdĺž komunikácií a vodných prvkov. Zaujímavosťou sú línie drevín na konvexných tvaroch reliéfu, ktoré predstavovali v minulosti hrádze rybníkov (dnes historické krajinné štruktúry). Plošná rozptýlená zeleň sa tu vyskytuje hlavne v podobe remízok, ďalej na zamokrených a opustených miestach (bez využitia). Významné solitéry sa nachádzajú na križovatkách ciest, pri Božích mukách a iných pamätníkoch, na hranici pozemkov či voľne na lúkach. Rozptýlená zeleň značne ovplyvňuje krajinu, jej fungovanie, ekologickú stabilitu či biodiverzitu. Významne sa podieľa na tvorbe krajinnej štruktúry a krajinného rázu. Preto je treba takúto zeleň primeraným spôsobom chrániť. V súčasnosti sa jej venuje len veľmi malá pozornosť. Právnu ochranu zabezpečuje zákon o ochrane prírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a nariadenie vlády o krajinných prvkoch (č. 335/2009 Sb.). Keďže však neexistujú záznamy o ich počte či plošnom rozsahu, je prakticky nemožné ich primerane ochraňovať. LITERATÚRA BULÍŘ P. (1981): Rekonstrukce a zakládání rozptýlené zeleně v zemědělské krajině. In: Ekologie krajiny. Acta ecologica naturae ac regionis. Sborník výzkumných úkolů pro krajinno-ekologickou praxi. 1. vyd. Min. výstavby a techniky ČSR, Praha, pp. 14–24. BULÍŘ P. & ŠKORPÍK M. (1987): Rozptýlená zeleň v krajině. Aktuality výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, O. P. Sempra, Praha, 112 pp. LIPSKÝ Z., DEMKOVÁ K., SKALOŠ J., KUKLA P. (2011): The influence of natural conditions on changes in landscape use: a case study of the lower Podoubravi region. (Czech Republic). Ekológia (Bratislava), Vol. 30, No. 2, pp. 239–256. MACHOVEC J. (1994): Rozptýlená zeleň v krajine. Vysoká škola zemědělská v Brně, ÚKE, Brno, 8 p. MAREČEK J. (2005): Krajinářská architektura venkovských sídel. ČZU, Praha, 404 pp. NEUHÄUSLOVÁ, Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha, 342 pp. PRUDKÝ J. (2001): Obnova plošné a bodové zeleně v krajině. In: Obnova plošné a bodové zeleně v krajině, sborník přednášek z mezinárodního semináře. MZLU, Brno, pp. 3–14. SKLENIČKA P. (2003): Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha, 120 pp. SLÁVIKOVÁ D. (1984): Význam lesa a rozptýlenej zelene pre tvorbu krajiny. Vedecké a pedagogické aktuality 3. Vysoká škola lesnícka a drevárska, Zvolen, 91 pp. SUPUKA J., SCHLAMPOVÁ T. & JANČURA P. (1999): Krajinárska tvorba. Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen, 211 pp.

59

ŠPULEROVÁ J. (2006): Funkcie nelesnej drevinovej vegetácie v krajine. Životné prostredie, roč. 40, č. 1, pp. 37–40. TRNKA P. (2001): Ekologické aspekty plošné a bodové zeleně v krajině. In: Obnova plošné a bodové zeleně v krajině, MZLU, Brno, pp. 99–106. Nařízení vlády č. 335/2009 Sb., o stanovení druhů krajinných prvků. Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Projekt VaV MŠMT Kačina 2006–2011 (www.projektkacina.estranky.cz)

60

AGROBIODIVERZITA VO VINOHRADNÍCKEJ KRAJINE AGROBIODIVERSITY IN VINEYARDS LANDSCAPE

Pavol Eliáš1 1

Katedra ekológie FEŠRR SPU Nitra, Mariánska 10, SK - 949 76 Nitra, [email protected]

ABSTRACT Vineyard landscape is a type of agricultural/cultural landscape in which vineyards are the dominant (agro)ecosystems which determine the landscape character. Grape vine planting and grape production and (vine preparation-production) have determine life style and of poeple living in the agricultural landscape. Agrobiodiversity consists not only grape vine but also many others fruit woody plants (species and local and/or regional cultivars/races) resulted from long-term cultivation and planting/breeding in wineyard regions. Non-cultivation and leaving of old vineyards caused reduction/losses in agrobiodiversity and changes in traditional vineyard landscape. Viticultur and vinicultur support is therefore necessary in the traditional vineyards regions. In Slovakia there are warm regions in southern part of the country, in lowlands and small-hill-areas as well as at footh of lower Carpathian Mountains up to 300 m altitute. Particular attention have been stressed to Malé Karpaty region and Tokaj vineyards region in Slovakia.

ÚVOD Vinohradnícka krajina patrí medzi kultúrne krajinné typy, pozmenené v rozličnej miere človekom (MAZÚR 1974). Je to kultúrna krajina, v ktorej dominujucim ekosystémom sú vinohrady. Vinohrady predstavujú špecifický typ agroekosystému viniča hroznorodého (Vitis vinifera), pestovaného ako trvalej kultúry v radoch. Pestovanie viniča má na Slovensku niekoľkotisíc ročnú tradíciu. Vinohradníctvo prešlo viacerými etapami vývoja, od tradičného až po moderné, ktoré využíva chemické prostriedky na ochranu viniča a mechanizmy na obrábanie pôdy, ošetrovanie viniča a zber úrody (ELIÁŠ 1983, HLUCHÝ 2007). História vinohradníctva v Európe i u nás je spojená s veľkými výkyvmi, rozvojom a útlmom, krízami, opätovným rozmachom, konjunktúrou (cf. KALESNÝ 1970, ELIÁŠ 2009b). Vinohrady a sady, založené pri nich alebo namiesto nich, sa vždy osobitne črtajú v krajinnom obraze nížin (HROMÁDKA 1943). Hoci sa vinohradníctvo viaže k nížinným oblastiam alebo k pásmu teplých kotlín, jednako nemožno považovať vinohradnícku krajinu za krajinu nížinnú (MAZÚR 1974). Vinohrady často vystupujú na svahy (stráne) pohorí vrúbiacich nížiny alebo na nížinné pahorkatiny, resp. na pahorkatiny a podhoria teplých kotlín. Preto vinohradnícku krajinu charakterizuje väčšinou sklonitý reliéf, pritom jeho nadmorská výška len zriedkavo prekračuje 300 m (MAZÚR l.c.). Vinohradnícka krajina, ako jedna z najintenzívnejšie obrábaných poľnohospodárskych krajín, sa vyznačuje vlastnou vinohradníckou kultúrou, vrátane špecifických poľnohospodárskych stavieb a zariadení, ako aj osobitnými spoločenskými zvyklosťami (cf. URBANCOVÁ 1975, MAZÚR 1974 ai.), čo jej dodáva svojrázny charakter. Tradičnú vinohradnícku krajinu tvoria záhony vinohradov (pôvodne maloplošné) 61

s radmi viniča vedeného na koly, lokalizované na väčších či menších svahoch, prípadne terasách, miestami s kamennými valmi (runy), vínne pivnice a lisovne („prešovne“) alebo vínne búdy s pivnicami, sakrálne stavby (sochy sv. Urbana) a pod. A v okolí záhonov (na trávnatych plochách) roztrúsene rastúce ovocné dreviny, prevažne stromy, menej kry. S vinohradníctvom je totiž takmer vždy spojené ovocinárstvo, ktoré niekde celkom nahradilo vinohrady kedysi zničené révokazom a perenospórou. Preto sme použili označenie prírodné celky vinohrad-sad (ELIÁŠ 1974) alebo komplexy vinohrady-ovocné sady (ELIÁŠ 2009a). Pre súčasnú vinohradnícku krajinu je typické striedanie opustených vinohradov s intenzívne obrábanými pozemkami (ELIÁŠ 2009a; b). AGROBIODIVERZITA VO VINOHRADÍCKEJ KRAJINE Kultúrnu biodiverzitu (agrobiodiverzitu) či kultúrny genofond (pestované kultúrne rastliny) vyšľachtil z ich predkov žijúcich vo voľnej prírode človek (ELIÁŠ 2011). Ovocné dreviny ako kultúrne dreviny sú výsledkom dlhodobého pestovania, umelého výberu a šľachtenia, vegetatívneho množenia (vrúbľovanie, očkovanie) (NĚMEC 1955, ELIÁŠ 1974). Je to výsledok práce ľudí, bohatej ovocinárskej tradície našich predkov a ako také predstavujú cenné klenoty prírody (BENČAŤ & LINDTNER 1968, ELIÁŠ 1974). Kultúrne odrody, najmä hrušiek a jabloní, boli naštepené na voľne rastúce plánky priamo v teréne, v okolí vinohradov, odkiaľ sa nepresádzali (Benčať, Lindtner, 1968). Dôkazom toho, že išlo o štepenie vo voľnej prírode je aj to, že staré stromy nikdy nie sú začlenené do pravidelných sadov, ako tomu bývalo a je aj dnes v ovocinárskej praxi. Okrem toho neboli dlhé roky prakticky ošetrované, čo je v úplnom protiklade so súčasnými spôsobmi pestovania ovocných stromov. Diverzita ovocných drevín vo vinohradníckej krajine Výskyt/prítomnosť a zastúpenie (starých) ovocných drevín v blízkosti vinohradov, prípadne vo vinohradoch, v „ovocných sadoch“, ktoré vznikli historicky v spoločnom komplexe s vinohradmi („vinohradnícka krajina“), sa skúmali v malokarpatskej vinohradníckej oblasti (BENČAŤ & LINDTNER 1968) a v nitrianskej vinohradníckej oblasti (ELIÁŠ 1974, VEREŠOVÁ & SUPUKA 2010). BENČAŤ & LINDTNER (1968) uvádzajú deväť druhov ovocných drevín v Častej. Zistili a zmerali veľa starých a statných jedincov – vzácnych pamätníkov ovocinárskej kultúry a dožadovali sa ich ochrany. ELIÁŠ (1974; 1986) preskúmal výskyt starých ovocných drevín v zlatomoravskom rajóne – v katastri obce Velčice (vinohradnícke lokality Hôrka, Dolinka, Pri Urbankovi, Za Plíškami). Zmeral staré statné stromy jarabiny oskorušovej (Hôrka, Dolinka), jabloní a hrušiek, ktoré boli evidované štátnou ochranou prírody (ĎUREČKOVÁ 1984). VEREŠOVÁ & SUPUKA (2010) v tekovskom vinohradníckom rajóne (obec Čajkov, vinohradnícke lokality Sádovské a Rýľové) zistili 210 stromov, z toho 29 starých pôvodných ovocných stromov (najčastejšie jablone a hrušky). Diverzitu ovocných drevín vo vinohradníckej krajine na Slovensku predstavuje nasledovných 15 druhov (druhy sú usporiadané abecedne podľa latinského názvu): Mandľa obyčajná (Amygdalus communis L.) Gaštan jedlý (Castanea sativa Mill.), Čerešňa vtáčia [Cerasus avium (L.) Moench.] Dula podlhovastá (Cydonia oblonga Mill.), Orech kráľovský (Juglans regia L.) Jabloň domáca (Malus domestica Borkh.) Mišpuľa obyčajná (Mespilus germanica L.), 62

Moruše čierna a trnavská (Morus nigra L., x Morus tirnaviensis Domin), Marhuľa obyčajná (Prunus armeniaca L.) Slivka domáca a guľatoplodá (Prunus domestica L., Prunus insititia L.) Broskyňa obyčajná [Prunus persica (L.) Batsch. ] Hruška obyčajná (Pyrus communis L.) Jarabina oskorušová, oskoruša (Sorbus domestica L.) Vinič hroznorodý [Vitis vinifera subsp. sativa (DC.) Hegi] Miestne a krajové odrody ovocných drevín na Slovensku nie sú dostatočne zdokumentované. BENČAŤ & LINDTNER (1968) uvádzajú krajovú sortu jablone „Pagáč červený zimný“, alebo tiež aj „Čapák“ meno podľa splošteného tvaru jablka. ELIÁŠ (1974) uvádza miestnu odrodu hrušiek „Bovlanec“, ktorej veľké, staré vysoké stromy našiel a zmeral v Hôrke a Pri Urbankovi. Moruša trnavská, ktorú opísal K. Domin v r. 1951 z malokarpatskej vinohradníckej oblasti ako samostatný druh, považujú viacerí za kultivar moruše čiernej (cf. BENČAŤ & LINDTNER 1968). OHROZENIE A OCHRANA AGROBIODIVERZITY VO VINOHRADNÍCKEJ KRAJINE Agrobiodiverzita vo vinohradníckej krajine je ohrozená miznutím ovocných drevín (druhov) a vymieraním miestnych a krajových odrôd. Ustúpili a ustupujú v súvislosti s prechodom z maľoroľníckeho spôsobu hospodárenia na veľkovýrobný (kolektivizácia, združstevňovanie, rekonštrukcia, modernizácia), s čím súvisí aj intenzívnejšie využívanie pôdneho fondu. Pestovateľské plochy zanikli a naďalej zanikajú pri výsadbe nových vinohradov a sceľovaní poľnohospodárskych pozemkov (ELIÁŠ 1974; 1979; 1981a). S tým súvisí aj výrub veľkého počtu starých ovocných stromov a pokles záujmu o pestovanie domácich odrôd a uprednostňovanie vyšľachtených cudzích kultivarov (nízkokmene, výsadby intenzívnych ovocných sadov). NĚMEC (1955) sa dožaduje vytvorenia inventára českého a slovenského ovocia, ktoré najskôr na našej pôde vzniklo a doposiaľ sa u nás zachovalo alebo, keď vzniklo inde, aspoň sa našim pomerom prispôsobilo. Potrebujeme pre ne krajské arboréta. Napriek týmto naliehavým požiadavkám (porovnaj tiež ELIÁŠ 1979; 1981a) sa formulované ciele a úlohy dodnes nepodarilo naplniť. Iba v poslednom období sa aktivizujú pri záchrane genofondu krajových odrôd (TETERA 1994; 2003, BEDNÁŘ 1997, BOČEK 2008, BRINDZA 2002). Ovocné dreviny sa pritom dožívajú vysokého veku. Pravdepodobne preto, že neboli v mladom veku presádzané, nebol narušený ich koreňový systém a plynulosť rastu (BENČAŤ & LINDTNER 1968). Dorastajú sa do veľkých rozmerov, priemer kmeňa starých stromov je často nad 150-200 cm (gaštan), alebo 100 a viac cm (hrušky, jablone). BENČAŤ & LINDTNER (1968) navrhovali vybudovanie stálej aj rezervnej celoslovenskej, celokrajovej a celookresnej siete významných stromov, ktorá by sa mohla účinne využívať nielen pre výchovu mládeže a turistov. Ale po „prevedení vkusných úprav“ bezprostredného okolia by mohla byť náležite spropagovaná a využitá aj pre ciele cudzineckého ruchu. Tento zámer sa tiež nerealizoval. Na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre sa od r. 1991 realizoval výskumný a vzdelávací program „Záchrana ohrozeného genofondu kultúrnych druhov rastlín na Slovensku“, ktorý je evidovaný v Akčnom pláne implementácie Národnej stratégie ochrany biologickej diverzity a tvoril významnú súčasť Národného programu ochrany genofondu kultúrnych druhov rastlín (BRINDZA 2002). V rámci projektu podporili zriaďovanie poľných kolekcií - repozitórií - na dlhodobé uchovanie vegetatívne množených kolekcií genotypov, predovšetkým ovocných a okrasných druhov rastlín na južnom Slovensku. 63

V súčasnosti sa začalo s evidenciou starých ovocných drevín prostredníctvom „Registra starých stromov krajových a starých odrôd ovocných plodín SR“ vo Výskumnom ústave ovocných a okrasných drevín a.s. v Bojniciach. Ústav sa dlhodobo zaoberá výskumom, uchovávaním a ochranou genetických zdrojov ovocných plodín v SR v rámci Národného programu ochrany genetických zdrojov rastlín v poľnohodpodárstve. OHROZENIE A OCHRANA VINOHRADNÍCKEJ KRAJINY Tradičná vinohradnícka krajina bola a je ohrozená obnovou prestarnutých vinohradov (rekonštrukcie) a výsadbou nových vinohradníckych plôch, ako to bolo plánovite realizované podľa rajonizácie vinohradov v rokoch 1960-1980 (KIŠOŇ, HANÁK, 1962). Iným spôsobom ohrozenia je neobrábanie vinohradov, ich opúštanie, ktoré sa vyskytovalo v minulosti (ELIÁŠ 1981a; 1983; 2009a; b) a v posledných dvoch desaťročiach sa prejavuje devastáciou vinohradníckych záhonov, celých lokalít a vinohradníckej krajiny (DOBRUCKÁ 2009). V blízkosti miest ohrozuje vinohradnícke záhony výstavba ako súčasť suburbanizácie vinohradníckej krajiny (KRNÁČOVÁ & ŠTEFUNKOVÁ 2011). Otázky ochrany malokarpatských vinohradov, starých, typických vinohradníckych honov na Slovensku diskutovali už JANOTA (1968) a ELIÁŠ (1974). Ako píše JANOTA (l.c.) malokarpatské vinice, hoci sú druhotným prírodným spoločenstvom, sú vzácnou prírodnou a ekonomickou súčasťou danej krajiny, musíme sa snažiť zabezpečiť v daných možnostiach nielen ich rozvoj, ale i ochranu. ELIÁŠ (1974) navrhol, aby sa vybralo niekoľko typických honov v starých vinohradníckych oblastiach Slovenska (malokarpatská oblasť a pod.) a chrániť ich ako prírodné celky vinohrad-sad s mnohými starými a mohutným ovocnými stromami. Na ohrozenie tokajskej vinohradníckej oblasti upozornila DOBRUCKÁ (2009). Do konca 80. rokov 20. storočia sa krajinný ráz tohto regiónu Slovenska darilo zachovávať, podporovať i udržiavať, o vinohrady sa staral najmä štátny podnik Tokaj, Výskumný ústav vinohradnícky a vinársky v Malej Tŕni (VÚVV) a Stredná poľnohospodárska škola vo Viničkách. Od 90. rokov došlo k značnej devastácii krajiny, k opusteniu vinohradov, a to najmä na Slovensku. VÚVV zanikol, jeho dlhodobo uchovávaný genofond bol zčasti zničený, časť prebral nový podnikateľský subjekt v Malej Tŕni. Stredná škola vo Viničkách v súčasnosti vychováva mechanizátorov, záhradníkov, stolárov, čašníkov, kuchárov, krajčírky a pod. Úpadok vinohradníctva sa premietol do zhoršenia sociálno-ekonomickej úrovne obyvateľov, do nezáujmu mladej generácie o uchovanie prírodného a kultúrneho dedičstva svojich predkov (DOBRUCKÁ 2009). Ochrana rázovitej vinohradníckej krajiny preto vyžaduje zachovanie a podporu vinohradníctva a vinárstva v oblastiach s tradičným pestovaním viniča. Výsadba ovocných drevín môže zlepšiť aj estetické atribúty vinohradníckej krajiny (SALAŠOVÁ 2000, SALAŠOVÁ & ŠTEFUNKOVÁ 2009). Vinohradnícku krajinu a jej osobitosti môžu verejnosti sprístupniť náučné chodníky zamerané na spoznávanie prírody a vínne cesty (vínne pivnice, ochutnávky a predaj plodov miestnych a krajových odrôd ovocných drevín). (cf. ELIÁŠ 200b). ZÁVERY 1/ Vinohradnícka krajina je osobitný, svojrázny typ kultúrnej krajiny, v ktorej vinohrady sú dominujúcim typom (agro)ekosystémov. Komplexy tradičných vinohradov a ovocných sadov sú unikátnou súčasťou poľnohospodárskej krajiny a môžu sa stať spestrením i atrakciou vínných ciest, ktoré prechádzajú Slovenskom.

64

2/ Tradičná vinohradnícka krajina so záhonmi vinohradov, s roztrúsenými ovocnými drevinami, vínnymi stavbami a zariadeniami na trávnatých plochách v ich blízkom okolí, sú výsledkom dlhodobej kultivácie a predstavuje kultúrne dedičstvo predkov. 3/ Agrobiodiverzitu vinohradníckej krajiny tvoria pestované dreviny – vinič hroznorodý a početné kultúrne druhy a odrody (miestne a krajové) ovocných drevín, ktoré jednotlivo či v skupinách rastú v okolí vinohradníckych záhonov, prípadne priamo vo vinohradoch. 4/ Staré ovocné dreviny a tradičné záhony vinohradov, ale aj celé vinohradnícke lokality, sú ohrozené veľkovýrobným spôsobom hospodárenia. Na mnohých lokalitách boli odstránené (klčovanie, výrub) alebo rekonštruované (obnova, omladenie) na súvislé veľké plochy, vrátane terasovania. V posledných dvoch desaťročiach sú opúštané, klčované a zatrávňované, prípadne zanikajú vo vinohradníckych kolóniách s chalupárskym využívaním „pivníc“. 5/ Ochrana starých ovocný drevín vyžaduje urýchlenú evidenciu/registráciu, dokumentáciu a praktickú ochranu zdravých jedincov (vrátane potrebných konzervačných opatrení) na mieste a zachovanie genotypov v repozitóriách. 6/ Zachovanie tradičnej vinohradníckej krajiny si vyžaduje podporu pôvodných spôsobov pestovania viniča v menších záhonoch vo vinohradníckych kolóniach malopestovateľov a vinohradníckych skanzenoch ako súčasti vinohradníckych náučných chodníkov, vínnych ciest (vínne pivnice, ochutnávky a predaj plodov miestnych a krajových odrôd ovocných drevín). LITERATÚRA BEDNÁŘ J. (1997): Ochrana genových zdrojů. In: Problematika zachování a ochrany starých či krajových odrůd ovocných dřevin a možnosti jejich navrácení do krajiny v rámci státního programu obnovy vesnice. Sborník referátů, MZLU Brno, pp. 9-11 BENČAŤ F. & LINDTNER P. (1968): Príspevok k ochrane starých ovocných drevín v malokarpatskej oblasti. In: Borovský Š. [ed.], Pre prírodu a človeka. Slavín, Bratislava, s. 158-167. BOČEK S. et al. (2008): Ovocné dřeviny v krajině - sborník přednášek a seminárních prací. Centrum Veronica Hostětín. 184 pp. ISBN: 978-80-904109-2-3 BRINDZA J. (2002): Záchrana ohrozeného genofondu kultúrnych druhov rastlín na Slovensku (10 rokov riešenia projektu). Životné prostredie, Bratislava, 3/2002. DOBRUCKÁ A. (2009): Mnohoraká tvár vinohradníckej krajiny. Enviromagazín, Bratislava, 2/2009, pp. 20-21. DOMIN K. (1951): Nový slovenský druh moruše z příbuzenství moruše černé. Bratislava. ELIÁŠ P. (1974): K ochrane starých ovocných stromov. Pamiatky a príroda, Bratislava, 5, pp. 28-29. ELIÁŠ P. (1979): Ochrana genofondu ovocných drevín. Živa, 29 (2), p. 93. ELIÁŠ P. (1981a): Nevyužitá vinohradnícka pôda. Vinohrad, Bratislava, 18, p. 20. ELIÁŠ P. (1981c): O ochrane genofondu ovocných drevín. Studie ČSAV, Praha, 20, pp. 125-127. ELIÁŠ P. (1983): Flora and vegetation of the Slovak vineyards. Verh. Ges. Okol., Mainz 1981, 10, pp. 127-142. ELIÁŠ P. (1988): Miznúce typické prvky vidieka. Krásy Slovenska, Bratislava, 65, 5/88, p. 45. ELIÁŠ P. (1996): Starostlivosť o biologickú rozmanitosť (biodiverzitu) poľnohospodárskej krajiny. In: Program starostlivosti o poľnohospodársku krajinu aj z hľadiska vstupu do EÚ. Zborn. Ref. s medz. Účasť., 28. marec 1996, Nitra, pp. 77-82.

65

ELIÁŠ P. (1998): Stratégia ochrany biologickej rozmanitosti (biodiverzity) v krajine. In: Enviro Nitra, SPU Nitra, pp. 246-254. ELIÁŠ P. (1999): Ochrana biodiverzity (Terminologický slovník). Učebné texty pre dištančné štúdium a ostatné formy vzdelávania. Nitra : Slovenská poľnohospodárska univerzita, 74 pp. Ochrana biodiverzity, 37. ISBN 80-7137-566-7. ELIÁŠ P. (2009a): Biodiverzita produkčných a opustených vinohradov (z pohľadu integrovanej produkcie hrozna). In: II. Fórum vinárov a vinohradníkov, Skalica, pp. 1-7. ELIÁŠ P. (2009b): Opustené vinohrady: vznik, biodiverzita a význam. Životné prostredie, Bratislava, 43, 1, pp. 24-28. ELIÁŠ P. (2010a): Starostlivosť o biodiverzitu vo vidieckej krajine. In: Eliašová M. [ed.], Starostlivosť o biodiverzitu vo vidieckej krajine. Zborn. Ved. Prác. Vydav. SPU Nitra, pp. 5-13. ELIÁŠ P. (2010b): Súčasný stav poznania burinovej flóry a vegetácie slovenských vinohradov In: III. Fórum vinárov a vinohradníkov, Trenčianske Teplice, pp. 1-7. ELIÁŠ P. (2011): Ohrozené druhy: príčiny, súčasný stav a ochrana. Životné prostredie, 45 (5), pp. 227-234. HALADA Ľ. (2007): Biodiverzita poľnohospodárskej krajiny na Slovensku. Životné prostredie, 41,1, pp. 30-34. HLUCHÝ M. (2007): Motýli a pesticidy: ošetřování vinic a CHKO Pálava. Živa, LV, 5/2007, pp. 217-220. HROMÁDKA J. (1943): Všeobecný zemepis Slovenska. In: Novák Ľ. [ed.], Slovenská vlastiveda I. zväzok. Vydav. SAVU, Bratislava, pp. 83-332. JANOTA D. (1968): Malokarpatská vinohradnícka oblasť a jej ochrana. In: Borovský Š. [ed.], Pre prírodu a človeka. Vydav. Slavín, Bratislava, pp. 126-141. JANOTA D. (1974): Príspevok k ochrane malokarpatských viníc. Vinohrad, Bratislava, 12, pp. 186-187. KALESNÝ F. (1970): Vinice a ich chotárne názvy v stredovekej Bratislave. Acta Mus. Civ. Bratislava 6 (1970): 61-130. KIŠOŇ A. & HANÁK R. (1962): Rajonizácia viniča v Československu. Vydav. SAV, Bratislava. KRNÁČOVÁ Z. & ŠTEFUNKOVÁ, D. (2011): Atraktivita malokarpatskej vinohradníckej krajiny a jej ohrozenie suburbanizáciou. Životné prostredie, 45, pp. 128-135. LINDTNER P. (1966): Oskoruša (Sorbus domestica L.), zanikajúci ovocný druh. Živa, Praha, 14, pp. 91-92. MAZÚR E. (1974): Využitie zeme. In: Lukniš M. & Princ J. [eds.], Slovensko 3, Ľud – I. časť. Vydav. Obzor, Bratislava, pp. 75-100. MIDRIAK R. et al. (2011): Spustnúté pôdy a pustnutie krajiny Slovenska. 1. vyd., Banská Bystrica, Univerzita Mateja Bela, 401 pp. ISBN 978-80-557-0110-3. MIKEŠ J. (1938): Kvetena okresu bratislavského a malackého. In: Vlastivedný sborník okresu bratislavského a malackého. Diel III, Slovenská Grafia, Bratislava, pp. 29-176. NĚMEC B. (1955): Dejiny ovocnictví. Nakl. Československé akademie věd, Praha, 278 pp. SALAŠOVÁ A. (2000): Ovocné dreviny v záhradnej a krajinárskej architekture. In: Problematika zachování a ochrany starších a krajových odrůd ovocných dřevin. Sborník přednášek, MZLU v Brně, Lednice na Moravě, pp. 34-35. ISBN 80-7157-459-7. SALAŠOVÁ A. & ŠTEFUNKOVÁ D. (2009): Estetické atribúty vinohradníckej krajiny. Životné prostredie, 43, 1, pp. 18-23. TETERA V. (1994): Ohrožené odrůdy ovocných dřevin. ČSOB Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 65 pp.

66

TETERA V. (2003): Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Vydání druhé, Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty, 76 pp., ISBN 80-903444-0-2. URBANCOVÁ V. (1975): Poľnohospodárstvo a chov dobytka. In: Filová, B., Mjartan, J. , eds., Slovensko 3, Ľud – II. časť. Vydav. Obzor, Bratislava, pp. 755-800. VEREŠOVÁ M. & SUPUKA J. (2009): Kultúrna krajina umocnená hodnotami vinohradov. Životné prostredie, 43, 1, pp. 13-17. VEREŠOVÁ M. & SUPUKA J. (2010): Ovocné dreviny vo vinohradoch. In: III. Fórum vinárov a vinohradníkov, Trenčianske Teplice, 7 pp.

67

VPLYV VYBRANÝCH CHARAKTERISTÍK NELESNEJ DREVINNEJ VEGETÁCIE NA DIVERZITU VTÁKOV V POĽNOHOSPODÁRSKEJ KRAJINE INFLUENCE OF SELECTED FEATURES OF NO FOREST WOODY VEGETATION ON BIRD DIVERSITY IN AGRICULTURAL LANDSCAPE.

Mariana Eliašová1 1

Department of ecology, Slovak university of Agriculture, Mariánska 10, 94901 Nitra, Slovakia [email protected]

ABSTRAKT Vidiecka krajina je najrozšírenejším typom krajiny na území Slovenska pričom zaberá približne 50% rozlohy. Intenzívne poľnohospodárstvo spôsobilo stratu biodiversity čoho dôsledkom je pokles ekologickej stability poľnohospodárskej krajiny. Vtáky boli oddávna neoddeliteľnou súčasťou tejto krajiny. Práca je zameraná na sledovanie výskytu vtákov vo vzťahu k nelesnej drevinnej vegetácii v poľnohospodárskej krajine. Použitá bola metóda bodového sčítania. Počas sledovaní v rokoch 2005 a 2007 bola spolu zaznamenaných 27 druhov vtákov. Spoločnými charakteristikami lokalít s nelesnou drevinnou vegetáciou so zaznamenanou najvyššou diverzitou vtákov bol výskyt vysokých dospelých stromov a väzba na les. Cieľom práce bolo zistiť vplyv rôzneho charakteru nelesnej drevinnej vegetácie na diverzitu vtákov v poľnohospodárskej krajine. Klíčová slova: ptáci, zemědělská krajina, nelesní dřevinná vegetace INTRODUCTION Although arable landscapes have a long history, environmental problems have accelerated in recent decades. Increased mechanisation and farm size, simplification of crop rotations, and loss of non-crop features have led to a reduction in landscape diversity. Arable intensification has resulted in loss of non-crop habitats and simplification of plant and animal communities within crops, with consequent disruption to food chains and declines in many farmland species. Abandonment of arable management has also led to the replacement of such wildlife with more common and widespread species (STOATE at al. 2001). Agriculture has a very long relationship with the natural environment. Over hundreds of years agriculture has created and maintained many traditional landscapes in Europe. Much of the biodiversity in Europe is found on, or adjacent to, farmland and is considerably affected by agricultural management and practises (SEPP et al. 2004). The relationship between agricultural intensification and a decline in farmland bird populations is well documented in Europe (REIF et al. 2008) Agricultural intensification typically leads to changes in bird diversity and community composition, with fewer species and foraging guilds present in more intensively managed parts of the landscape (COLLARD et al. 2010). In the former socialist eastern and central European countries, political changes around 1990 resulted in a steep decline in the intensity of agriculture. In spite of expectation, after 13 years of change, the decline of farmland bird population is still continuing. There is suggestion, that loss of habitats may be a more important cause of bird species decline as intensification alone (REIF et al. 2008). 68

Most agricultural landscapes are a mosaic of fields, semi-natural habitats, human infrastructures (e.g. roads) and occasional natural habitats. Within such landscapes, linear semi-natural habitats often define the edges of agricultural fields (MASHALL & MOONEN 2002). Within agricultural landscapes many species of birds depend on hedgerows and woodland (Fuller et al., 2001). The trend for hedge removal and field size increase seen over the last century are likely to have been detrimental to populations of these species (Marshall et al., 2006). Especially, organic farms often possess higher, wider hedgerows. The presence of these landscape features is second important reason, why birds are more abundant on organic farms in Australia. Overall, the increased non-cropped habitats associated with organic farms (hedges and woodland) resulted in an increase of 15% bird abundance (MCKENZIE & WHITTINGHAM 2009). Agricultural habitats are a mosaic of cropped and uncropped areas. Field margins play an important role in the biological diversity of farmland (MARSHALL & MOONEN, 2002); in intensive arable areas, field margins can constitute boundary biotopes that are valuable for natural resource conservation (MANTE & GEROWITT 2009). Permanent or semi-permanent landscape elements, such as hedgerows, woodlands or permanent grasslands play a crucial role for biodiversity in cultivated landscapes (AVIRON et al. 2005). The agricultural landscape is thus a multifunctional landscape where numerous interests interact, and occasionally cause conflict. Agricultural landscape is also dynamic and undergoes frequent change. Since major agricultural areas are commonly located near cities and towns, they are part of the everyday landscape for a large number of people (ANON 2000). METHODS 1. Study area The survey was conducted on selected area of Nitra region (SW Slovakia) during the years 2005 and 2007. The main localisation characteristics of individual survey sites are derived from the application Google Earth application (Google Inc, 2008) and presented in tab. 1. Geomorphological, climatic and other characteristics of our study area are extracted from ABAFFY et al. (2002). The area surveyed in 2005 was northwest of Nitra city, situated at the foothill of Tríbeč Mts. The three selected localities were situated on the territory of three villages – Ladice, Jelenec and Kostoľany pod Tríbečom. The area belonged to the geomorphological region of Podunajská nížina lowland, Podunajská pahorkatina hilly land unit, Žitavská pahorkatina hilly land subunit. Climatically it is moderately warm and moderately humid region with mild winter. As concerning type of agricultural landscape, this is of very long vegetation period, subtype of very mild (Jelenec) to mild winter (Ladice, Kostoľany pod Tríbečom). The particularity of this area was relatively near proximity of large forests of Ponitrie Protected Landscape Area. In 2007, the study area was northeast of Nitra city. The four localities belonged to the territory of the villages Lužianky, Alekšince, Šurianky and Lukáčovce. The area belonged to the same geomorphological region and unit as previous study area; and more closely to Nitrianska pahorkatina hilly land subunit and Zálužianska pahorkatina hilly land part. The area belonged to the warm climatic region and subregion warm, dry with mild winter. The area was also type of agricultural landscape with very long vegetation period and subtype of landscape with very mild winter. Both surveyed areas were the type of agricultural landscape use with prevailing share of arable land, subtype of landscape with high rate of agricultural production

69

2. Description of localities Several types of non- forest woody vegetation and hedgerows were selected within study area. The pre-selection of localities were made using the tourist maps (Nitrianska pahorkatina – Hlohovec - TM 152, 2003; Tríbeč - Pohronský Inovec - Topoľčianky - TM 137, 1995; map scale 1:50 000). After visiting preliminary selected localities we selected those, that differed in structure (vertical vegetation structure), type or use, but also easy accessible from bus station. Two localities (locality n. 1 and 7, tab. 1) represented an example of woody vegetation of field path. The first and last third of field path length between the villages Ladice and Jelenec (locality n. 1, tab. 1) was bordered by dense shrubs with sporadic occurrence of higher trees; the vegetation of central zone was higher, well vertically stratified and closed (without gaps). Another example of the field path woody vegetation was at the locality Tŕnske near Lukáčovce village (locality n. 7, tab. 1). There was the residual old cherry tree alley with disconnected shrubby vegetation. The locality situated on northwest acclivity above the village Kostoľany pod Tríbečom (locality n. 3, tab. 1) represented more or less typical vegetation of village extravilan, here constituted by private small-area vineyards and overgrowing abandoned orchard. On the opposite acclivity, there was another locality (Kostoľany p. Tríbečom – Biely kríž, tab. 1) where the woody vegetation was represented by high dense shrubby corridors dividing cultivated meadow into several parts. Locality near village Šurianky (Šurianky – Choseň, tab. 1) was situated in terrain slump where part of the area was wetted. It represented a residual patch where high mature trees were accompanied with dense shrub vegetation. The locality near village Alekšince (locality n. 4, table 1) was selected as the example of woody field edge with prevalent high mature trees accompanied by shrubs. Two overgrown ditches isolated from similar landscape features represented the locality near Lužianky (locality n. 5, tab. 1). Tab. 1: The main localisation characteristics of bird survey sites. Number of name of the locality year of coordinates locality survey 1. Ladice – Jelenec 2005 48°23´09.62´´N 18°14´40.20´´E 2. Kostoľany p.T. – 2005 48°25´19.98´´N Biely kríž 18°13´01.87´´E 3. Kostoľany p.T. – 2005 48°24´59.67´´N extravilan 18°14´54.59´´E 4. Alekšince – Dlhé 2007 48°21´04.75´´N diely 17°58´13.10´´E 5. Lužianky – Lešnek 2007 48°20´51.02´´N 18°00´59.01´´E 6. Šurianky – Choseň 2007 48°25´10.34´´N 18°03´04.16´´E Lukáčovce – Tŕnske 2007 48°25´10.34´´N 7. 17°57´37.93´´E

elevation 230m 290m 286m 180m 186m 175m 175m

70

3. Bird survey We used the method of point count census as described in Husby (HUSBY 2003). The method was used in programme monitoring terrestrial breeding bird in Norway running by Norwegian Ornithological Society, and the programme involves also volunteers for fieldwork. The bird census was conducted in the period from second half of May to half of June. The best day time recommended for bird census taking is between 04:00 and 09:00. Census work is not allowed after 10:00 (Husby, 2003). Because we used the bus to get to the localities, we started bird count from 6:00 to 6:30 (depending on locality access) and the counting was usually finished until 8:30. The distance between two neighbouring point counts was at least 350m and no more than 400m, depending on vegetation density or presence of appropriate place for enumerator hiding. The distance between two points was measured using Global Positioning System navigator GPS60CS Garmin. We used 6count points and census duration being 10 minutes at each point. Bird species were determined according their typical call (acoustical record) or when the bird specimen was seen (visual record). Shannon–Wiener Index (H´) was calculated for each locality: H' = - Σ p . ln (p ) I

i

where p is the proportion of species i expressed as a proportion of the total number i

of individuals of all species, ln is the natural logarithm, and Σ represents the total p . ln (p ) I

i

for all species (Bibby et al., 1998) RESULTS Bird species In 2005, nineteen bird species were recorded in total at three surveyed localities; the species are presented in the tab. 2. The most abundant species were Turdus merula, followed by Serinus serinus and Hirundo rustica (Tab. 2). T. merula was also recorded at all three localities, together with Carduelis chloris and Oriolus oriolus (Tab. 2). The most species were recorded at the locality Ladice – Jelenec (13 species), the dominant species being H. rustica; but the dominance of Streptopelia turtur was also high (table 2). The species richness recorded at the locality Kostoľany p. Tríbečom – Biely Kríž was 12; T. merula and Parus major were two dominant species. At the locality Kostoľany p. Tríbečom – extravilan, 9 bird species were recorded, and here, Serinus serinus was the dominant species, T. merula and C. chloris were also highly represented (Tab. 2). In 2007, 18 bird species were recorded at study area (Tab. 3). Sturnus vulgaris was the most abundant species; followed by Sylvia atricapilla and Paser montanus (Tab. 3). Lanius collurio and S. atricapilla were recorded at all localities surveyed; S. atricapilla were also dominant on three of four localities of survey (Tab. 3). At the locality AlekšinceDlhé diely nine species were recorded and besides S. atricapilla, Luscinia megarhynchos and Parus major constituted more then 10 per cent of all bird individuals recorded (Tab. 3). The same bird species number was recorded at locality Lukáčovce- Tŕstie, where S. vulgaris was dominant species, but the abundance of Paser montanus was also high (Tab. 3). The most bird species were recorded at locality Šurianky – Choseň, here S. atricapilla, S. vulgaris and Oriolus oriolus were the dominant species. At the locality Lužianky – Lešnek, only two species were recorded (Tab. 3).

71

Bird diversity The highest bird diversity was recorded at the locality, where the most bird species were also recorded. The common feature of three of the localities with highest bird diversity was the structure of vegetation - tall trees with well developed shrub stratus (localities 1,4 and 6, tab. 4). However, there was scarce occurrence of true tree species at the locality Kostoľany – Biely kríž, the woody vegetation was composed by high shrub species (more than 3m), the vegetation was dense and well closed and connected with forest. The lowest diversity vas recorded at the locality Lužianky – Lešnek, where only two species were encountered. Tab. 2: Bird species recorded at the localities surveyed in 2005. For each locality the species dominancy (%) is counted; species dominancy (%) counted for overall study area is presented in last column (Total). Bird species Ladice – Kostoľany Kostoľany Total Jelenec p.Tríbečom – Biely p.Tríbečom – kríž extravilan Alauda arvensis 9.76 3.85 4.95 Carduelis 9.76 3.85 2.63 5.29 carduelis Carduelis 7.32 11.54 13.16 6.93 chloris Delichon urbica 2.44 0.99 Dendrocopos 3.85 7.89 3.96 major Hirundo rustica 19.51 11.54 10.89 Lanius colurio 7.69 7.89 4.95 Oriolus oriolus 2.44 7.69 5.26 4.95 Parus major 19.23 4.95 Parus palustris 2.44 0.99 Phasianus 4.88 3.85 2.97 colchicus Pyrrhula 2.44 0.99 pyrrhula Serinus serinus 36.84 13.86 Streptopelia 17.07 6.93 turtur Sturnus vulgaris 3.85 5.26 2.97 Sylvia 7.32 2.97 atricapilla Sylvia communis 4.88 1.98 Turdus merula 9.76 19.23 15.79 14.85 Turdus 3.85 5.26 2.97 philomelos

72

Tab. 3: Bird species recorded at the localities surveyed in the species dominancy (%) is counted; species dominancy (%) area is presented in last column (Total). Bird species Alekšince – Lužianky – Šurianky – Dlhé Diely Lešnek Choseň Acrocephalos 5.56 palustris Coturnix coturnix 3.23 Cuculus canorus 3.23 2.78 Dendrocopos major Delichon urbica 9.68 Emberiza citrinella 5.56 Lanius collurio 12.9 33.33 2.78 Locustella naevia 2.78 Luscinia 12.9 5.56 megarhynchos Oriolus oriolus 9.68 19.44 Parus major 19.35 2.78 Paser montanus Phasianus 2.78 colchicus Picus viridis 2.78 Sturnus vulgaris 19.44 Sylvia atricapilla 22.58 66.67 27.78 Sylvia communis Turdus merula 6.45 -

2007. For each locality counted for overall study Lukáčovce Tŕstie -

Total

3.03

0.72 1.44 1.44

7.59 1.52

2.16 1.44 8.63 0.72 5.04

1.52 22.73 -

7.91 5.04 10.79 0.72

46.97 4.55 1.52 10.61

0.72 27.34 15.83 0.72 7.91

1.44

Tab. 4: Number of bird species recorded (S) and Shannon- Wiener index (H´) calculated for the research localities in Nitra region during 2005 and 2007. Number of name of the locality Bird species Shannon-Wiener index locality number (S) (H´) 1. Ladice – Jelenec 13 2,34 2. Kostoľany p.T. – Biely kríž 12 2,28 3. Kostoľany p.T. – extravilan 9 1,89 4. Alekšince – Dlhé diely 9 2,03 5. Lužianky – Lešnek 2 0,64 6. Šurianky – Choseň 12 2,07 7. Lukáčovce – Tŕnske 9 1,56 DISCUSSION The presence of trees had influence on species richness as well as on diversity. We can say, we found tree species at all localities, but there were difference in height and density of tree cover. If we compare the species richness and diversity between localities Ladice – Jelenec and Lukáčovce – Tŕnske – both were field paths, they have similar length and trees occurred at both. But, most of trees at the cherry alley at the locality Lukáčovce, were already old with sparse foliage, that probably did not offered enough hidden place for bird nests. Scarce occurrence of shrubs enhanced lack of caches. However, the presence of 73

old trees might enhance the occurrence of hole-nesting birds, its number should be managed. The locality Šurianky – Choseň was one of the localities with highest bird species richness. Here, woody vegetation had a character of relatively small remnant. The importance of such remnants of woody vegetation noticed COLLARD et al. (2008). However few remnants of Brigalow patches comprised only 6% of the cover of the landscape, 44% of all bird species were restricted to these remnants (Collard et al., 2008). More, the presence of intermittent water-course probably supported bird species richness. According to BERNIER-LEDUC et al. (2009), ditches and irrigation canals highly positively correlated with spring abundance of birds (BERNIER-LEDUC et al. 2009). The presence of high mature trees is often referred having positive effect on bird richness and diversity in agricultural landscape (BAS et al. 2009, BERNIER-LEDUC et al. 2009, BERG 2009, FULLER et al. 2001). However, we did not measure exact height of trees, the tallest trees occurred at the localities Šurianky – Choseň, Ladice – Jelenec and Alekšince – Dlhé diely; first two encouraged the most species recorded and all three having relatively high bird diversity. Except of seed eaters, the positive influence of higher density of tall shade trees is manifested on all functional groups (Clough et al., 2009). The more complex structure (cover, species richness) of the tree and shrub strata of hedgerows and windbreaks certainly accounted for their richer avian communities compared to herbaceous field margins (JOBIN et al. 2001). Firstly we anticipated that low species richness and species diversity recorded at the locality Lužianky – Lešnek might be caused by isolation from other similar landscape units. HOWEVER, JOBIN et al. (2001) stated that no variables associated with distance to landscape features were related to bird use of field margins. But, they ascertained that length of field of hedgerow had positive effect to bird occupancy. Long hedgerows and windbreaks thus support richer and more abundant bird community. (JOBIN et al. 2001). These two short remnants of corridors were thus too short to support more species as we recorded. At highly managed agricultural sites few bird species were recorded; with many relying on the presence of vegetation along the site boundary.(WOODHOUSE et al. 2005). Overall species richness is usually higher on farms with a heterogeneous landscape. Farming practice was of relatively less importance in relation to landscape features for species richness, even if the species richness of carabids was significantly higher on conventional farms. Species richness showed the strongest response to landscape variables (WEIBULL et al. 2003). The use of bioindicators as a tool in conservation and landscape ecology projects is becoming more widespread. The bird communities can be used as bioindicators in agricultural landscape. At a broad scale, focal species can indicate overall landscape quality; and at a local scale, focal species abundances can be related to structural characteristics of landscape elements, thus, providing valuable indications of the most effective location for restoration projects (PADOA – SCHIOPPA et al. 2006). Other animal species can also be used as bioindicators of different aspects of agricultural landscape. In Estonia, they tried to use bumblebees communities as one of the biodiversity indicators in the monitoring and evaluation of the Estonian Agri-Environmental Programme at landscape level (SEPP et al. 2004). Predaceous coccinellids can also be valuable indicators in agro-ecosystems, notably those neighbouring with forest or fragments of forest (ZAHOOR et al. 2003). The bioindication using trap-nesting bees and wasps and their natural enemies were also promising indicator for ecological change or habitat quality at agricultural area (TSCHARNTKE et al. 1998). All these animal species or groups have 74

the real potential for using them as indicators of different aspects of agricultural landscape. But, birds have the advantage of closer common public interest as insect, generally. Retaining mixed farming systems with abundant woody edge habitats, such as tree lines and hedgerows, is likely to retain both high overall avian species richness and richness of target groups such as SPECs (species of European conservation concern) and farmland specialists (SANDERSON et al. 2009). The management of agricultural landscape oriented towards enhancing the landscape diversity can have positive effect on other aspects of rural area. Broadening of field margins or their conversion to permanent green strips will not only enhance diversity, but it will also capture nutrients and make the arable land more accessible for recreation (WEIBULL et al. 2003). The creation and management of appropriate field margins is a key mechanism by which habitat diversity could be increased on a field, farm and, potentially, regional scale. At the regional scale, margin habitat may be particularly valuable where it creates a resource that is scarce in the landscape (VICKERY et al. 2009). REFERENCES ABAFFY D. et al. (2002): Atlas krajiny Slovenskej republiky. 1. vyd. Bratislava. Ministerstvo životneho prostredia, 2002. 344 s. ISBN 80-88833-27-2. ANON (2000): Indicators for the integration of environmental concerns into Common Agricultural Policy. Commision of the European Communities, Brussels. AVIRON S., BUREL F., BAUDRY J. & SCHERMANN N. (2005): Carabid assemblages in agricultural landscapes: impacts of habitat features, landscape context at different spatial scales and farming intensity Agriculture, Ecosystems and Environment 108 (2005) 205–217. BAS Y., RENARD M. & JIGUET F. (2009): Nesting strategy predicts farmland bird response to agricultural intensity. Agriculture, Ecosystems and Environment 134 (2009) 143–147. BERG A. (2009): Breeding birds in short-rotation coppices on farmland in central Sweden—the importance of Salix height and adjacent habitats. Agriculture, Ecosystems and Environment 90 (2002) 265–276. BERNIER-LEDUC M., VANASSE A. & OLIVIER A. et al. (2009): Avian fauna in windbreaks integrating shrubs that produce non-timber forest products. Agriculture, Ecosystems and Environment 131 (2009) 16–24. BIBBY C., JONES M. & MARSDEN S. (1998): Expedition Field Techniques. - Bird Surveys. Expedition Advisory Centre, Royal Geographical Society, London. CLOUGH Y., PUTRA, D. D., PITOPANG R. & TSCHARNTKE T. (2009): Local and landscape factors determine functional bird diversity in Indonesian cacao agroforestry Biological Conservation 142 (2009) 1032–1041. COLLARD S., LE BROCQUE, A., ZAMMIT C. (2008): Bird assemblages in fragmented agricultural landscapes: the role of small brigalow remnants and adjoining land uses. Biodiversity Conservation. Published online. DOI 10.1007/s10531-008-9548-4 FULLER R. J., CHAMBERLAIN D. E., BURTON N. H. K.., GOUGH S. J. (2001): Distributions of birds in lowland agricultural landscapes of England and Wales: How distinctive are bird communities of hedgerows and woodland? Agriculture, Ecosystems and Environment 84 (2001) 79–92. HUSBY M. (2003): Point count census using volunteers of terrestrial breeding birds in Norway, and its status after six years. Ornis Hungarica 12-13 (2003) 63-72.

75

JOBIN B., CHOINIÈRE L. & BÉLANGER L. (2001): Bird use of three types of field margins in relation to intensive agriculture in Québec, Canada. Agriculture, Ecosystems and Environment 84 (2001) 131–143. MANTE J. & GEROWITT B. (2009): Learning from farmers’ needs: Identifying obstacles to the successful implementation of field margin measures in intensive arable regions Landscape and Urban Planning 93 (2009) 229–237. MARSHALL E. J. P. & MOONEN A.C. (2002): Field margins in northern Europe: their functions and interactions with agriculture Agriculture, Ecosystems and Environment 89 (2002) 5–21. MARSHALL E. J. P., WEST T. M. & KLEIJN D. (2006): Impacts of an agri-environment field margin prescription on the flora and fauna of arable farmland in different landscapes.Agriculture, Ecosystems and Environment 113 (2006) 36–44. MCKENZIE A. & WHITTINGHAM M. J. (2009): Why are birds more abundant on organic farms? Journal of Food, Agriculture & Environment (2009), 7 (2), 807 – 814. Nitrianska pahorkatina – Hlohovec - TM 152. 2003. Edícia letných turistickým máp 1:50 000. Harmanec, Vojenský kartografický ústav, 2003. ISBN 60-03-32051-6. PADOA-SCHIOPPA E., BAIETTO M. & MASSA R. (2006): Bird communities as bioindicators: The focal speciesconcept in agricultural landscapes Ecological Indicators 6 (2006) 83–93. REIF J., VOŘÍŠEK P., ŠŤASTNÝ K. et al. (2008): Agricultural intensification and farmland birds:new insights from a central European country. Ibis (2008),150, 596–605. SANDERSON F. J., KLOCH A., SACHANOWICZ K. & DONALD P. F. (2009): Predicting the effects of agricultural change on farmland bird populations in Poland Agriculture, Ecosystems and Environment 129 (2009) 37–42 SEPP K., MIKK M., MÄND M. & TRUU J. (2004): Bumblebee communities as an indicator for landscape monitoring in the agri-environmental programe. Landscape and Urban Planning 67 (2004) 173–183. STOATE, C., BOATMAN N. D., BORRALHO R. J., RIO CARVALHO C., DE SNOO G. R. & EDEN P. (2001): Ecological impacts of arable intensification in Europe. Journal of Environmental Management (2001) 63, 337–365. Tríbeč - Pohronský Inovec - Topoľčianky - TM 137. 1995. Edícia letných turistických máp 1:50 000. Harmanec, Vojenský kartografický ústav, 1995. ISBN 80-85510-87-1. TSCHARNTKE T., GATHMANN A. & DEWENTER I. S. (1998): Bioindication using trapnesting bees and wasps an their natural enemies: community structure and interactions. Journal od Applied Ecology (1998) 35, 708-719. VICKERY J. A., FEBER R. E. & FULLER R. J. (2009): Arable field margins managed for biodiversity conservation: A review of food resource provision for farmland birds Agriculture, Ecosystems and Environment 133 (2009) 1–13 WEILBULL A. CH., OSTMAN O. R. & SAGRANQVIST A. (2003): Species richness in agroecosystems: the effect of landscape, habitat and farm management Biodiversity and Conservation 12: 1335–1355, 2003. WOODHOUSE, S. P., GOOD J. E. G., LOVETT, A. A., FULLER R. J. & DOLMAN P. M. (2005): Effects of land-use and agricultural management on birds of marginal farmland: a case study in the Llyˆn peninsula, Wales. Agriculture, Ecosystems and Environment 107 (2005) 331–340. ZAHOOR M.K., SUHAIL A., IQBAL J., ZULFAQUAR Z. & ANWART M. (2003): Biodiversity of predaceous coccinellids and their role as bioindicators in agro-ecosystems. International Journal of Agriculture & Biology (2003), 5, 555 – 559.

76

SPUSTNUTÉ PÔDY ALEBO NOVÉ, HODNOTNÉ BIOTOPY? ERODED WASTE LANDS OR VALUABLE NEW HABITATS?

Igor Gallay, Zuzana Gallayová1 1

Katedra aplikovanej ekologie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen [email protected], [email protected]

ABSTRACT Land use by different ways and varying intensity influences to the components, structure and land functioning with serious consequences. Midriak (2011) considers eroded waste lands for the maximum possible form of surface erosion devastation. These soils, respectively surfaces, from which was removed by anthropogenic activity the permanent vegetative cover and by destructive processes (water and wind erosion, landslides, tillage, grazing, as well as mineral exploitation), was either removed, thinned or significantly modified the soil mantle with a major contribution differentiated exposure climate. In Slovakia, these areas were forested by non-native species mainly in the 60s of the 20th century. In the years 2009 - 2011 there were done soil physical properties and forest stand conditions re-measurements in the eroded waste lands areas, in selected localities. In this paper, we are going to evaluate the occurrence and current status of eroded waste lands. Key words: eroded waste lands, physical properties of soils, geodiversity ÚVOD A ROZBOR PROBLEMATIKY Jedným z klasických príkladov negatívneho pôsobenia človeka na krajinu, je ťažba nerastných surovín (povrchová ťažba), po ktorej ostáva „na tvári krajiny jazva“ v podobe kameňolomu. Príkladom priameho negatívneho vplyvu je zmena pôvodného využívania a zníženie produkčnej plochy (najčastejšie výmery lesa, prípadne i ornej pôdy), prípadnej straty prírode blízkych biotopov, odstránenie pôdneho krytu, ako nenahraditeľnej hodnoty, atď. Samozrejmosťou sú aj negatívne vplyvy na životné prostredie obyvateľov blízkych obcí, ako je zvýšená prašnosť, hluk spojený s prácou v kameňolome, so zvýšenou nákladnou dopravou, negatívny vplyv na stav miestnych komunikácií a pod. Na druhej strane, po ukončení ťažby kameňolom začína postupne zarastať a môže byť postupom času významným biotopom pre druhy viažúce sa na extrémne stanovištia, pričom tento typ biotopu zvyčajne v danej krajine pred započatím ťažby úplne chýbal, alebo zaberal len minimálne plochy (CÍLEK 2005, LIPSKÝ 2008, LOŽEK 2011). Podobným príkladom biotopu, ktorý vznikol nevhodným, či nadmerným využívaním krajiny človekom, čo viedlo až degradácii menších či väčších plôch sú (erodované) spustnuté pôdy. Spustnuté pôdy sa považujú za vrchol erózneho zdevastovania povrchu (MIDRIAK 2010). Sú to pôdy, resp. plochy degradované nadmerným, či nevhodným využívaním človekom (odlesňovanie a následná nadmerná pastva, či orba), na ktorých bola antropogénne odstránená trvalá vegetačná pokrývka (najmä lesný porast a kosodrevina – vyrúbaním, požiarom, klčovaním a pod.) a deštrukčnými procesmi (vodnou a veternou eróziou, zosuvmi, orbou, pasením, ale aj ťažbou nerastných surovín) bol buď odstránený, stenčený alebo značne pozmenený pôdny plášť. Takto na Slovensku vznikali spustnuté pôdy zväčša od čias valaskej kolonizácie. V prvej polovici 20. storočia v rámci delimitácie 77

pôdneho fondu boli spustnuté pôdy, identifikované ako národohospodársky problém (ZACHAR 1965, MIDRIAK 2010), so snahou o prinavrátenie produkčnej schopnosti, ale i mimoprodukčných funkcií týmto plochám (protierózna, protipovodňová, vodná bilancia územia, atď.). Nástrojom sa stalo zalesňovanie, v rámci ktorého sa vyskúšali mnohé metódy s mnohými druhmi drevín (LIPTÁK 2009). Častá vysoká extrémnosť týchto stanovíšť (vysoká teplota, absencia pôdneho plášťa) nedovoľovali zalesnenie najextrémnejších lokalít pôvodnými drevinami. Najlepšie výsledky (ujatosť, prírastky, pokrytie plochy a vytvorenie špecifickej mikroklímy), boli dosiahnuté s nepôvodnou borovicou čiernou (Pinus nigra) a jaseňom manovým (Fraxinus ornus). Týmito drevinami sa potom zalesnila aj väčšina spustnutých plôch s extrémnymi podmienkami s perspektívou, že po zlepšení stanovištných podmienok (najmä mikroklimatických a pôdnych) týmto nepôvodným porastom sa do neho začnú vnášať (človekom) pôvodné druhy drevín až sa dosiahne premena na porast s drevinovým zložením blízkym prírodnému lesu. Žiaľ, táto premena sa už neudiala. Postupom rokov problematika spustnutých pôd ustúpila do úzadia. Dnes tieto nepôvodné porasty majú cca 40 až 60 rokov. Často krát na prvý pohľad ani nie je vidieť, že ide o bývalé spustnuté pôdy. Z hľadiska dnešnej ochrany prírody však ide o plochy problematické, nakoľko sú osadené nepôvodnými drevinami na úkor teplých skalných stepí a lesostepí. Paradoxne niektoré z týchto degradovaných plôch sa po opustení využívania, stali útočiskom chránených druhov. V príspevku prinášame výsledky meraní fyzikálnych vlastností pôdy z týchto plôch, ktoré porovnáme s meraniami z obdobia pred zalesnením plôch, ktoré boli uskutočnené Midriakom (MIDRIAK 1965). CHARAKTERISTIKA ÚZEMIA A METODIKA Merania fyzikálnych vlastností pôdy sme opakovali takmer po 50 rokoch na lokalitách, ktoré boli v 60-tych rokoch silne erodované a v neskôr zalesňované najmä borovicou čiernou (Pinus nigra), borovicou sosnou (Pinus sylvestris) a jaseňom manovým (Fraxinus ornus) (MIDRIAK et al. 2011). Odberné miesta sa nachádzali v troch oblastiach: v Slovenskom krase v blízkosti obce Hrhov, v Tematínskych kopcoch Považského Inovca v blízkosti obce Lúka nad Váhom a v Ondavskej vrchovine v blízkostí obcí Osadné a Vyšná Jablonka. Celkovo boli vzorky odobraté z 10 plôch. Na každej ploche bolo odobraných 5 kopeckého fyzikálnych valčekov (100 cm3), nadložný humus v 3 opakovaniach z plôšky 30 x 30 cm a meraná hydraulická vodivosť povrchovej vrstvy pôdy v 4 opakovaniach. Fyzikálne vlastnosti pôdy boli stanovené na základe metodík uvedených v FIALA et al. (1999). Lokality boli pred 50 rokmi silne erodované bez, alebo len so sporadickou bylinno-travnou vegetáciou. V súčasnosti sú lokality porastené zvyčajne borovicovým porastom s obvodom kmeňa v priemere od 0,20 do 0,60 m. Tu uvádzame len stručnú charakteristiku odberových miest: Slovenský kras – vápenec, lokalita Hrhov Plochy pokrýva v prevažnej miere borovica čierna (Pinus nigra, priemerný obvod 0,20 – 0,41 m) a hlúčiky jaseňa mannového (Fraxinus ornus, priemerný obvod 0,20 m). Vtrúsene sa vyskytuje drieň (Cornus mas). V podraste občas jedince duba do výšky cca 0,30 m. Plochy sa nachádzajú v strednej až hornej časti svahu. Skalné podložie často vystupuje na povrch. Vysoká povrchová skeletnatosť. Pôdami sú litozeme s nadložným humusom s hrúbkou v priemere 0,04 m (miestami aj 0,07 m), z čoho 2/3 tvorí ešte nerozložený opad. Sklon svahu 20 – 30°. Považský Inovec – Temätínske kopce, lokalita Lúka nad Váhom Stredná až horná časť svahu. Porast tvorí prevažne borovica sosna (Pinus sylvestris) a borovica čierna (Pinus nigra, priemerný obvod 0,30 – 0,50 m) s ostrovčekovitým 78

výskytom liesky na okrajoch porastu v prechode do skalnatej stepi. Povrchová skeletnatosť (štrk dolomitu). Povrch pokrýva slabo sa rozkladajúci nadložný humus s priemernú hrúbkou 0,04 m, ale s veľkou variabilitou od 0,02 m (mikroelevácie) až do 0,12 m (mikrodepresie). Hĺbka pôdy 0,10 – 0,20 m i viac. Sklon svahu 20 – 30°. Ondavská vrchovina – lokalita Osadné Územie celkovo pôsobí skôr ako zarastajúci pozemok (Juniperus comunnis, Rosa sp.) s ostrovmi borovicového lesa, než bývala spustnutá pôda. Porast tvorí prevažne borovica sosna (Pinus sylvestris, priemerný obvod 0,30 – 0,40 m). Hrúbka nadložného humusu varíruje medzi 0,02 – 0,06 m. Povrch je často pokrytý i trávami. Hĺbka pôdy nad 0,20 m. Stredná až horná časť svahu, so sklonom 15 – 30 °. VÝSLEDKY Medzi modelovými územiami v súvislosti s odlišným geologickým podložím existuje značný rozdiel. Aj keď pri pohľade napr. z protiľahlého svahu nie je vidieť, že ide o plochy s bývalým spustnutými pôdami, je to skôr „maskovacím“ účinkom vegetácie, ktorá vytvára dojem stabilizovaných svahov. Dokonca plochy na flyši v Ondavskej vrchovine v okolí Osadného, ale najmä Vyšnej Jablonky, na prvý pohľad nejavia znaky bývalých spustnutých pôd, ale skôr zarastajúcich pasienkov. Avšak pri bližšom pohľade pri pobyte v poraste zisťujeme, že nastolená rovnováha je veľmi krehká a pri narušení súčasného vegetačného krytu, by došlo k rýchlemu nástupu degradačných procesov. Tvorba novej pôdy je v našich podmienkach veľmi pomalá (stotiny až desatiny mm ročne), a tak sa nemožno čudovať (ako vyplýva z našich meraní), že hĺbka pôdy sa za 50 rokov takmer nezmenila a na mnohých miestach tvorí len pár centimetrov, na ktorej je v priemere 0,04 – 0,06 m (maximálne 0,10 – 0,12 m) vrstva nadložného humusu. Niektoré fyzikálne vlastnosti ako napr. pórovitosť, merná hmotnosť či maximálna kapilárna kapacita a vzdušnosť sa vracajú k hodnotám, ktoré boli namerané v 60-tych rokoch v nedeštruovaných porastoch ako vidieť v nasledujúcich tabuľkách (Tab. 1 až 3). Tab. 1: Vybrané fyzikálne vlastnosti pôdy a pH z meraní uskutočnených v 60. rokoch erodovaných plochách (erodované 60), meraní uskutočnených v 60. rokoch na plochách neerodovaných (neerodované 60) a z meraní uskutočnených v r. 2010 na v 60. rokoch erodovaných plochách (súčasnosť 2010). Slovenský Kras – pH S S1 P Kv Av vápenec, lokalita Hrhov (H2O) Erodované 60 (2 plochy) 1,14 56% 45,24 10,37 7,1 Neerodované 60 0,95 63% 38,08 24,74 7,1 (3 plochy) Súčasnosť 2010 (4 plochy) 2,4 0,95 62% 33,84 27,96 7,8 Vysvetlivky: S- merná hmotnosť (g/cm3), S1 – objemová hmotnosť g/cm3, P – (celková) pórovitosť, Kv – Maximálna kapilárna kapacita % obj., Av – vzdušnosť % obj., pH – pôdna reakcia

79

Tab. 1: Vybrané fyzikálne vlastnosti pôdy a pH z meraní uskutočnených v 60. rokoch eodovaných plochách (erodované 60), meraní uskutočnených v 60. rokoch na plochách neerodovaných (neerodované 60) a z meraní uskutočnených v r. 2010 na v 60. rokoch erodovaných plochách (súčasnosť 2010). Považský Inovec (Tematínske kopce) – S S1 P Kv Av pH dolomit, lokalita Lúka nad Váhom Erodované 60 (2 plochy) 2,8 1,5 45% 33% 13% 7,9 Neerodované 60 2,6 1,0 62% 49% 15% 7,2 (1 plochy) Súčasnosť 2010 (3 plochy) 2,7 1,2 55% 29% 26% 7,9 Vysvetlivky: S- merná hmotnosť (g/cm3), S1 – objemová hmotnosť g/cm3, P – (celková) pórovitosť, Kv – Maximálna kapilárna kapacita % obj., Av – vzdušnosť % obj., pH – pôdna reakcia Tab. 2: Vybrané fyzikálne vlastnosti pôdy a pH z meraní uskutočnených v 60. rokoch erodovaných plochách (erodované 60), meraní uskutočnených v 60. rokoch na plochách neerodovaných (neerodované 60) a z meraní uskutočnených v r. 2010 na v 60. rokoch erodovaných plochách (súčasnosť 2010). Ondavská vrchovina – flyš, lokalita Osadné, S S1 P Kv Av pH Vyšná Jablonka Erodované 60 (2 plochy) 41% 31% 11% 4,6 Neerodované 60 63% 39% 25% 4,4 (1 plochy) Súčasnosť 2010 (3 plochy) 2,5 1,1 58% 26% 32% 4,9 Vysvetlivky: S- merná hmotnosť (g/cm3), S1 – objemová hmotnosť g/cm3, P – (celková) pórovitosť, Kv – Maximálna kapilárna kapacita % obj., Av – vzdušnosť % obj., pH – pôdna reakcia DISKUSIA Spustnuté pôdy sú príkladom biotopu, ktorý vznikol nevhodným, či nadmerným využívaním krajiny človekom, čo viedlo až k degradácii menších či väčších plôch. Dôsledkom je nielen zníženie produkčnej schopnosti pôd, ale aj výrazné zníženie hydrickej funkcie krajiny. V snahe o čo najskorší návrat ku krajine plniacej tieto funkcie bola snaha o zalesňovanie týchto plôch. V mnohých prípadoch sa ich podarilo zalesniť zmesou viac či menej pôvodných drevín. Avšak najextrémnejšie lokality (žiadna pôda, extrémne teploty povrchu napr. hornina rozpálená počas leta na južných svahoch aj na 70 °C) boli ťažko zalesniteľné. Tu najlepšie výsledky vykazovali borovica čierna (Pinus nigra) a jaseň manový (Fraxinus ornus). Na druhej strane spustnuté plochy, najmä na karbonátovom podloží), často nadobúdali pred zalesnením charakter teplých skalných stepí až lesostepí a stali sa útočiskom mnohých vzácnych druhov. Napr. na lokalite Podlavické výmole neďaleko Banskej Bystrice (bývalé spustnuté pôdy), ktoré boli zalesnené začiatkom 20. storočia borovicou čiernou (Pinus nigra) sa dnes uvádza JASÍK (1999) až 19 druhov čeľade vstavačovitých. Na negatívne dôsledky zalesňovania borovicou čiernou v Slovenskom krase na vzácne spoločenstvá rastlín poukazuje KARASOVÁ (1997), ktorá uvádza, že samotným zalesňovaním 80

(výkopom jamiek a pod.) boli zničené stovky druhov. Tiež pre porovnanie uvádza, že v borovicovom poraste je najviac 15 – 20 druhov, kým v xerotermnom spoločenstve je 36 i viac druhov. Oproti tomu však stojí protipovodňová, hydrická, klimatická, edafická, protierózna funkcia vegetácie v krajine, ktorá je určite priaznivejšia v lesných porastoch (aj keď les nebol pravdepodobne všade pôvodný). Je však dôležité, aby pôvodný cieľ bol dodržaný a postupne boli nepôvodné dreviny nahradené prírode blízkym lesom. ZÁVER Vyžívanie krajiny rôznym spôsobom a rôznou intenzitou vplýva na zložky, štruktúru a fungovanie krajiny s rôzne vážnymi dôsledkami. Rôzne topické podmienky v krajine podmieňujú rôzne spôsoby využívania zeme a tým vytvárajú podmienky pre život rôznych spoločenstiev (SLÁVIKOVÁ et al. 2010). Hlavnou podmienkou ochrany biodiverzity je ochrana stanovíšť, nakoľko hlavnou hrozbou pre biologickú rozmanitosť je zmena ich vlastností alebo úbytok. Priama deštrukcia stanovíšť, ich znečisťovanie, ale aj rozdrobovanie, vplyv nepôvodných druhov či nadmerné využívanie sú primárnou hrozbou pre väčšinu organizmov ohrozených extinciou (PRIMACK et al. 2001). Napriek tomu dnes nachádzame v krajine miesta, ktoré vznikli ako výsledok ľudskej činnosti negatívne hodnotenej (napr. kameňolomy, spustnuté pôdy), z ktorých mnohé poskytujú nové stanovištia často pre vzácne či chránené organizmy. Je potom otázkou, ktorú treba zodpovedať od prípadu k prípadu, či a akým spôsobom sanovať takéto lokality. Poďakovanie Autori ďakujú podpore projektov APVV-0591-07 a VEGA č. 1/1190/12, v rámci ktorých vznikol prezentovaný príspevok. LITERATÚRA CÍLEK V. (2005): Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán, Praha. 2. doplněné vydání, 271 pp. FIALA K. et al. (1999): Záväzné metódy rozborov pôd. Čiastkový monitorovací systém – Pôda. VÚPOP Bratislava, p. 142. JASÍK M. (1999): Nové chránené územia v Banskobystrickom kraji. Chránené územia Slovenska, č. 41 (http://www.sazp.sk/slovak/periodika/chus/41/) KARASOVÁ E. (1997): Zalesňovanie územia Slovenského krasu ihličnatými drevinami a jeho vplyv na rozpad rastlinných spoločenstiev. Chránené územia Slovenska, č. 34 (http://www.sazp.sk/slovak/periodika/chus/34/obsah.html) LIPSKÝ Z. (2008): Gebiodiverzita a biodiverzita v historické těžební krajině na příkladu Kutné hory. In: Dreslerová J. [ed.], Venkovská krajina 2008. Sborník z 6. ročníka mezinárodní mezioborové konference konané 23.–25. května 2008 v Hostětíně, Bílé Karpaty. pp. 72 - 76. LIPTÁK J. (2009): Výsledky zalesňovania spustnutých pôd na Slovensku v minulom storočí. In: Zaušková Ľ. [ed.], Pustnutie krajiny. Ochrana pôdy. Krajinná ekológia. Zborník referátov z vedeckého seminára pri príležitosti životného jubilea – 70. výročia narodenia prof. Ing. Rudolfa Midriaka, DrSc. 9. 9. 2009 Banská Bystrica, pp. 98 – 115. LOŽEK V. (2011): Po stopách pravěkých dějů. O silách, které vytvářely naši krajinu. Dokořán, Praha. 182 pp. MIDRIAK R. (1965): Erózia spustnutých pôd na Slovensku. Kandidátska dizertačná práca. Výskumný ústav lesného hospodárstva vo Zvolene, Zvolen. 178 pp. + 50 příloh. MIDRIAK R. (2010): Erodované spustnuté pôdy Slovenska. UMB Banská Bystrica, UVV – Inštitút výskumu krajiny a regiónov, 190 pp.

81

MIDRIAK R. et al. (2011): Spustnuté pôdy a pustnutie krajiny Slovenska. UMB Banská Bystrica, UVV – Inštitút výskumu krajiny a regiónov, 401 pp. PRIMACK R. B. et al. (2001): Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha. 352 pp. SLÁVIKOVÁ D. et al. (2010): Krajinná ekológia. Vysokoškolská učebnica. Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen. 197 pp. ZACHAR D. (1965): Problematika výskumu zalesňovania spustnutých pôd v aridných oblastiach. Lesn. časopis, r. 11, č. 1, pp. 85 – 88.

82

STARÉ A KRAJOVÉ ODRODY OVOCNÝCH DREVÍN V K. Ú. OBCE ŽIBRITOV OLD AND LOCAL VARIETIES OF FRUIT TREES IN THE CADASTRAL COMMUNITY ŽIBRITOV

Zuzana Ištvánová1, Bruno Jakubec2, Juraj Modranský3 1

Stredoslovenské múzeum v Banskej Bystrici, Tihányiovský kaštieľ, Radvanská 27, 974 01 Banská Bystrica 2 Katedra plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, T.G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen 3 Katedra plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, T.G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen [email protected], [email protected], [email protected]

ABSTRACT The paper deals with the old and local varieties of fruit trees in the cadastral of village Žibritov, where is located rich genofond, which present endangered cultural and natural heritage of this known fruit area. Recorded individuals of fruit species are class into the database acording to varieties, location in terrain and perspectivity. Key words: genofond protection, biodiversity, old and local varieties of fruit species ÚVOD A CIEĽ Územie, ktorému sa venujeme, je výrazne ovplyvnené ovocinárstvom a vinohradníctvom, ktoré sem preniklo z oblasti Krupinska. Podľa Jančovej (JANČOVÁ 1986) patrila táto oblasť k najproduktívnejším ovocinárskym a produktívnym vinohradníckym regiónom, a to najmä vďaka priaznivej orientácii svahov (južná, juhozápadná, prípadne západná expozícia). Tak, ako v iných ovocinárskych oblastiach, aj tu sa počas dlhého obdobia zušľachťovania, pestovania a rozmnožovania domáceho fondu doplneného o druhy a odrody prinesené z obchodných ciest vytvoril regionálny sortiment ovocných druhov a početné odrody rôznych druhov ovocia tu dosiahli vynikajúce vlastnosti a stali sa známymi v širokom okolí. Zachované stromy týchto odrôd dnes predstavujú môžeme považovať za významnú formu prírodného bohatstva krajiny a kultúrneho dedičstva národa. Mnoho autorov dlhodobo poukazuje na potrebu ochrany starých ovocných stromov v danom regióne, z dôvodu ich významu, postavenia a poslania (JANČOVÁ 1986, BRINDZA 1994, VACHOLD 1994, FOLTINOVÁ 2007, DIVIAKOVÁ 2009). Predkladané výsledky sú zhodnotením odrodovej skladby vybraného druhu ovocných drevín, ale aj pohľadom na vývoj vegetačných štruktúr v rozmedzí rokov 1950 – 2009, z ktorého vyplýva podiel súčasného výskytu ovocných drevín v porovnaní s historickou mapou. Súčasný stav približujeme cez kategorizáciu vegetačných prvkov s prítomnosťou ovocných drevín, inventarizáciu jednotlivých jedincov ovocných drevín, vrátane ich lokalizácie a posúdenia perspektívnosti jedincov. Výsledky sa podrobnejšie venujú databáze jabloní, a to až na úroveň charakteristiky jednotlivých odrôd, vrátane lokalizácie jedincov. V závere sa venujeme aj rámcovým návrhom opatrení na zlepšenie súčasného stavu a zastúpenia starých a krajových odrôd. 83

MATERIÁL A METODIKA • Výber územia: k.ú. Žibritov, špecifikom obce je výskyt najvyššie položených viníc na Slovensku, urbanizačne zachovalé vidiecke prostredie, výskyt ovocných drevín vo vysokej štrukturálnej, druhovej a odrodovej diverzite. Územie sa nachádza v CHKO Štiavnické vrchy. • Rekognoskácia terénu nasledovala po výbere územia, bola realizovaná na jeseň v roku 2008. V tejto etape bola vyhotovená časť fotodokumentácie a získavali sa podkladové dokumenty. Vlastným výskumom bola inventarizácia ovocných drevín vo vymedzenom území s posúdením perspektívnosti jedincov podľa metodiky DANIŠ & MODRANSKÝ (2006). Metodika rozdeľuje dreviny na: odumreté (vyžadujú jednorazový zásah, odstránenie z porastu), neperspektívne (dreviny choré, s výrazne preschnutou korunou, kde by bol kuratívny zásah neefektívny), perspektívne (dreviny s preschnutou časťou koruny, u ktorých možno predpokladať, že po kuratívnom zásahu sa v priebehu dvoch rokov dostanú do požadovanej udržateľnej rodivosti), zdravé (dreviny v dobrej kondícii, len mierne poškodené, ktoré vyžadujú iba pravidelnú odbornú starostlivosť). • Výber ovocnej dreviny pre determináciu. Na základe vyššej početnosti jedincov, možnosti dobrej manipulácie a dĺžky uskladnenia ovocia a možnosťou externej spolupráce pri určovaní odrôd sme sa podrobnejšie zamerali na jablone. • Spolupráca s miestnou samosprávou a obyvateľmi obce. Prostredníctvom dotazníka sa uskutočnil prvý kontakt s miestnymi obyvateľmi, čoho výsledkom bolo vzbudenie povedomia o význame obce pri výskume starých a krajových odrôd a dostatok prvotných informácií od obyvateľstva o odrodách nachádzajúcich sa v intraviláne obce. • Zber plodov prebiehal v mesiacoch september – október 2010. V intraviláne obce sme zozbierali vzorky zo siedmych záhrad. Zber nepokryl celý intravilán (oplotené pozemky a neprítomnosť majiteľov, vynechanie nových výsadieb jabloní). V extraviláne obce sme zbierali vzorky v nasledovných častiach: Záhradiská, Veinperk, v okolí samoty Drubis, Gubáň a v SV a východnej časti katastra. Zvoleným termínom zberu sme výskum ochudobnili o niektoré letné odrody. Lokality boli navštívené viackrát z dôvodu postupného dozrievania jednotlivých odrôd. Zo stromov sme odoberali charakteristické plody v počte 3 kusy, ktoré sme označili číslom a dátumom zberu. Následne sme daný strom lokalizovali na mape a označili číslom plodu. • Určovanie odrôd ovocných drevín jabloní sme robili v spolupráci s pánom Michalom Husákom, niektoré odrody sme konzultovali s Ing. S. Bočekom. Pri určovaní odrôd sme používali dostupnú literatúru zameranú na staré, krajové a menej známe odrody (TETERA, 2006, DVOŘÁK VONDRÁČEK, 1969, VANÉK, 1947). V práci uvádzame názvy odrôd v zmysle citovanej pomologickej literatúry, ale odrody, ktoré sa nám nepodarilo určiť, sú pomenované miestnymi ľudovými názvami alebo sú označené ako neurčené. • Spracovanie údajov a výsledkov. Zo získaných údajov boli spracované mapy lokalizácie súčasného genofondu odrôd jabloní a hrušiek v obci Žibritov v roku 2010 a lokalizácie stromov, z ktorých boli odobrané vrúble na záchranu genofondu. Využité boli možnosti spracovania v prostredí geografického informačného systému ARCVIEW GIS 3.2. VÝSLEDKY V extraviláne obce Žibritov sme na ploche cca 400 hektárov zaznamenali 3300 ovocných drevín, ktoré sa vyskytovali hlavne v antropogénne založených formáciách na medziach, 84

v sadoch, na lúkach a pasienkoch, pozdĺž poľných ciest alebo ako súčasťou brehových porastov a prídomových záhrad. Hojný bol výskyt ovocných stromov Malus domestica Borkh., Pyrus communis L., Cerasus avium (L.) Moench., Prunus domestica L., a Juglans regia L., zriedkavé boli Mespilus germanica L., Castanea sativa Mill., ktoré majú na území Žibritova severnú hranicu svojho rozšírenia. Perspektívnosť jednotlivých druhov znázorňuje tab. 1. Tab. 1: Charakteristika ovocných drevín v k.ú. Žibritov podľa stupňa perspektívnosti v roku 2009. Ovocný druh

Zdravé

Perspektívne

Neperspektívne Odumreté Počet stromov

čerešne jablone slivky orechy hrušky gaštany mišpule

97 24 142 212 12 16 3

299 202 335 84 60 1 2

132 632 322 18 29 x x

69 74 514 15 6 x x

597 932 1313 329 107 17 5

spolu

506

983

1133

678

3300

Výskyt starých a krajových odrôd Predbežný výskyt starých ovocných odrôd bol doložený výpoveďou dvoch najstarších obyvateľov obce. Uvádzané názvy predstavujú oficiálne, miestne a ľudové pomenovania. Jablone: bosmanky, kalvinky alebo štrúdľovky, hontianska končiarka viac druhov, kožovky, včasné renety, citrónky, vinciarky, valing kyslý a sladký, ovsienky, púpavky, vzpruhánky, kozie cecky, renetky Hrušky: nekešky, žitnačky, šemedie, letné a zimné cisárky, mačacie hlavy, krásne s červeným líčkom, karmanky, hniličky, grospyrky, (KRKOŠ, SCHIEBER in verb). Mapovanie, určenie a lokalizácia súčasného genofondu jabloní Z celkového počtu 253 lokalizovaných jabloní sme nazbierali vzorky zo 129 stromov, na ostatných sa úroda nevyskytovala. Nazbieraných bolo 21 odrôd, z nich sme určili 19 odrôd a 2 sú uvedené ako neurčené. Až 17 vzoriek nebolo možné určovať z dôvodu deformácií alebo nedostatočnej veľkosti plodov. Všetky stromy, z ktorých sme odobrali úrodu môžeme považovať za perspektívne. Zo všetkých 21 odrôd sa až 11 vyskytovalo s počtom len 1-3 jedince a to nasledovné odrody: ’Batul’, ’Baumanova reneta’, ’Boskopské červené’, ’Citrónky’, ’Hruškovka’ (Obr. 1), ’Kozie cecky’, ’Kyslý Valing’, ’Poniky’, ’Delicious červený’, ’Ontario’ a ’Malinové’. Najviac zastúpené boli odrody ’Solivarské ušľachtilé’, ’Kardinál pásikavý’, ’Jonathan’, ’Kanadská reneta’ a ’Hontianska končiarka (Obr. 2). Počet jedincov jednotlivých odrôd znázorňuje graf na obr. 3. Výstupom práce je citovaný katalóg odrôd jabloní s charakteristikou determinovaných odrôd obsahujúci spolu s fotodokumntáciou aj presnú lokalizáciu jedincov príslušnej odrody na mape (IŠTVÁNOVÁ 2011). Počet odrôd v obci a jej najbližšom okolí bol iba o dve odrody pestrejší ako v extraviláne. V intraviláne bolo zastúpených 16 odrôd okrem odrody ’Štetínske’, ’Blackbend’ a ’Poniky’. Tieto odrody sú chuťovo menej kvalitné, asi preto sa v intraviláne nerozšírili. 85

V extraviláne sme nezaznamenali odrody: ’Batul’, ’Baumanova reneta’, ’Kyslý Valing’, ’Citrónky’ a ’Boskop červený’. Toto porovnanie je len predbežné, nakoľko sa nám 17 vzoriek nepodarilo určiť a na 124 jedincoch sa úroda v roku 2010 nevyskytovala.

Návrhy, odporúčania a opatrenia na zlepšenie súčasného stavu spočívajú najmä v pravidelnej starostlivosti o existujúce jedince (ošetrovanie stromov) a starostlivosti o krajinu v snahe zachovania súčasnej subštruktúry NDV s výskytom ovocných drevín ex situ. Nevyhnutné je rovnako zvýšenie alebo aspoň zachovanie plochy poľnohospodárskeho využitia krajiny, najmä využívanie TTP. Udržanie a zveľadenie súčasnej diverzity ovocných drevín tiež počíta z rôznymi formami návratu starých odrôd do krajiny podporou ich rozmnožovania a uprednostňovanie vysádzania starých lokálnych odrôd pri realizácii údržby vegetačných prvkov v krajine. Súčasný stav vyžaduje komplexnú evidenciu vysadených jedincov. Osobitne prospešné by bolo vzbudiť väčší záujem miestneho obyvateľstva, odbornej a laickej verejnosti a občianskych združení pri riešení tejto problematiky.

Obr. 1: ’Hruškovka’- miestny názov odrody.

Obr. 2: ’Hontianska končiarka’

25

21

počet (ks)

20

16

16 15

15

10 10

5

5

5

4 3

3

3

2 1

1

1

1

2

2

1

0

Obr. 3: Počet jedincov jednotlivých odrôd jabloní v k .ú. Žibritov, 2010. 86

ZÁVER Z krajiny za posledných päťdesiatdeväť rokov ubudlo mnoho ovocných stromov, ktoré dotvárali typický ráz vidieckeho osídlenia (IŠTVÁNOVÁ 2011). Dôvodom je hlavne absencia obhospodarovania a nedostatočné hospodárske využitie ovocia. Súčasný počet neperspektívnych ovocných drevín (Tab. 1) naznačuje blížiace sa ochudobnenie o ďalšie hodnotné odrody. Zánik agroekosystémov založených na pestovaní ovocných drevín v katastri má odraz aj v zmene historického vzhľadu okolia obce, kde spolu so sadmi mizne aj charakteristický vzhľad krajiny spolu s regionálnym genofondom starých a krajových odrôd. Prínosom práce je vytvorenie databázy jabloní s udaním odrody a presnej polohy jedincov v k.ú. obce Žibritov. V území sme určili 19 odrôd jabloní, ktoré sú presne lokalizované, teda s popisom a vyobrazením odrôd máme dostatočnú informáciu pre záujemcov o získanie vybraných odrôd. V súčasnosti sú zdroje starých a krajových odrôd uchovávané v špeciálnych sadoch – repozitóriach, no záchrana genofondu priamo v obciach má iný rozmer. Okrem isto veľmi dôležitého plnenia rôznych funkcií v krajine aj rozmer kultúrnohistorický a národný. Zo strany štátnych a vedeckých inštitúcií, ale aj občianskych združení a verejnosti, stále stúpa záujem o staré odrody. V roku 2011 sa nám podarilo zaradiť obec do Národného programu ochrany genetických zdrojov rastlín pre výživu a poľnohospodárstvo na Slovensku. V rámci tohto programu bolo 14 odrôd zaštepených a v súčasnosti sú uchované na ÚKSUP Veľké Ripňany a 6 odrôd sa nachádza v Dolných Plachtinciach. Regionálny sortiment predstavuje kultúrne dedičstvo, ktoré by malo byť prezentované verejnosti. Vyzdvihne sa tým jeho význam a vzácnosť, spolu so širokým potenciálom využitia ovocných drevín ako miestneho zdroja v tejto tradičnej ovocinárskej oblasti. Poďakovanie Autori ďakujú agentúre KEGA a projektu č. 011TUZ-4/2012 s názvom: Interaktívna elearningová učebná pomôcka o metódach výskumu historických krajinných štruktúr, za finančnú podporu pri riešení projektu, v rámci ktorého vznikol prezentovaný príspevok. LITERATÚRA BRINDZA J. et al., (1994): Realizácia programu záchrana ohrozeného genofondu rastlín na Slovensku. In: Brindza J. [ed.],, Súčasnosť a perspektívy šľachtenia ovocných druhov na Slovensku. VES VŠP Nitra: pp. 76-78. DANIŠ D. & MODRANSKÝ J. (2006): Dôsledky impaktu sekundárnej sukcesie na biodiverzitu a životnosť agroekosystémov ovocných sadov na príklade vybranej lokality v Štiavnických vrchoch. In: Kočík K., Benčať T. & Daniš D. [eds.], Hodnotenie základných zložiek poľnohospodárskej krajiny a agroekosystémov. pp. 19-25. DIVIAKOVÁ A. (2009): Hodnotenie líniových formácií nelesnej drevinovej vegetácie pre potreby územných systémov ekologickej stability. (Modelové územie: kataster obce Žibritov). Dizertačná práca, TU vo Zvolene, FEE, Katedra UNESCO, 102 pp. DVOŘÁK A. & VONDRÁČEK J. (1969): Malá pomologie Jablka. SZN, Praha. 334 pp. FOLTINOVÁ A. (2007): Nelesná drevinová vegetácia v poľnohospodársky využívanej krajine v podhorí CHKO Štiavnické vrchy. Diplomová práca, TU vo Zvolene, LF, KOLaP, 45 pp. IŠTVÁNOVÁ Z. (2011): Význam ovocných drevín v katastrálnom území Žibritov pre biodiverzitu krajiny a zachovanie starých a krajových odrôd. Diplomová práca. Technická univerzita vo Zvolene, 73 pp.

87

JANČOVÁ G. (1986): Zachovajme krajinný charakter podhoria Štiavnických vrchoch. Chránené územia Slovenska, zv. 7, pp. 46 – 48. KRKOŠ J. (1996): Kronika obce Žibritov. SCHIEBER L. (1957): Kronika obce Žibritov. TETERA V. (2006): Ovoce Bílých Karpat, ZO ČSOP Bíle Karpaty Veselí nad Moravou, 310 pp. ISBN 80-903444-5-3. VACHOLD J. (1994): Treba len podnietiť záujem občanov. Hontianske noviny, 24.február, 6 pp. VANÉK J. (1947): Lidová pomologie X- Tŕetí stovka jablek, Nakladastelství zahradnické literatury (Jozef Vaněk) Chrudim, 108 pp.

88

VÝZNAM BREHOVEJ VEGETÁCIE VODNÝCH TOKOV V OCHRANE VIDIECKEJ KRAJINY PRED ERÓZIOU THE SIGNIFICANCE OF RIPARIAN VEGETATION OF WATER FLOWS IN PROTECTION OF RURAL LANDSCAPE TOWARDS EROSION

Matúš Jakubis, Mariana Jakubisová1 1

Katedra lesníckych stavieb a meliorácií, Lesnícka fakulta, Technická univerzita vo Zvolene, Masarykova 24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika [email protected]

ABSTRACT The report deals with the significance of riparian vegetation in connection with the raising of stability and anti-erosion resistance of the banks of water flow in rural landscape. The vegetation longitudinal reinforcements are from the aspects of nature and landscape protection an biodiversity in rural landscape the primary and natur nearest way to banks of water flows protection with many functions. The research was realized on model experimental profiles (banks) on water flow Slatina in geomorphological unit Poľana. The analyse of relationships between the factor of stability Fs and percentage of vegetation cover of the bank VEG% indicated close correlations with correlation coefficients Iyx= 0,983 and Iyx= 0,979. ÚVOD Návrh pozdĺžnych spevnení svahov korýt vodných tokov má dôležitý význam v ich ochrane pred zosuvmi a eróziou, ku ktorým dochádza predovšetkým počas vysokých vodných stavov. Vo vidieckej krajine sú z viacerých dôvodov najvhodnejšími pozdĺžnymi spevneniami vodných tokov vegetačné spevnenia, ktoré majú okrem stabilizačných aj mnoho iných funkcií. Prírode blízke - vegetačné pozdĺžne spevnenia tokov majú pozitívny vplyv nielen na stabilitu a protieróznu odolnosť svahov koryta, ale aj na celkovú ekologickú a environmentálnu hodnotu realizovanej úpravy alebo revitalizácie toku. Návrhy prírode blízkych – vegetačných pozdĺžnych spevnení majú zásadné opodstatnenie predovšetkým vo vidieckej krajine, najmä v chránených územiach, kde sa ich použitím môžeme priblížiť k ekologicky, environmentálne, technicky a ekonomicky optimálnej úprave alebo revitalizácii vodného toku. PROBLEMATIKA Brehové porasty (BP) sú súvislé, zapojené lesné porasty alebo ich časti, skupiny, pruhy, rady stromov, krov a bylinnej vegetácie, rastúce na brehoch tokov, nádrží alebo iných vodných plôch a v ich blízkom okolí (VALTÝNI 1981). V niektorých prácach autori používajú pojem brehová vegetácia (WYNN 2004, WYNN, MOSTAGHIMI 2006 a iní). Brehový porast je najvýznamnejším prvkom prirodzenej ochrany brehov vodných tokov pred eróziou, pomocou ktorého je tento škodlivý proces významne eliminovaný. Vo všeobecnosti je známy vplyv protierózneho pôsobenia lesného ekosystému. Práve brehový porast je posledným lesom v povodí, pomocou ktorého môžeme erózne procesy v korytách vodných tokov zmierňovať. GREŠKOVÁ, LEHOTSKÝ (2007) uvádzajú, že súvislé lesné brehové porasty a ich koreňové systémy spevňujú brehy a chránia ich pred eróznymi účinkami prúdiacej vody. VALTÝNI (1981) definuje pôdoochrannú funkciu brehových porastov ako spevňovanie brehov koreňovými sústavami, bránenie eróznemu 89

rozrušeniu a odnosu pôdy z brehov vodných tokov a nádrží. Problematikou, ktorá sa protieróznej funkcie brehových porastov vodných tokov, sa podrobne zaoberali NOVÁK et al. (1986). Využiti druhov drevín brehových porastov v rôznych ekologických podmienkach podrobne rozviedli VALTÝNI (1974) a ŠLEZINGR & ÚRADNÍČEK (2009). Význam brehovej vegetácie z hľadiska ochrany pôdy pred eróziou potvrdili SIMON et al. (2009). Uvádzajú, že pôdne straty z brehov vodných tokov môžu tvoriť až 90% z celkového objemu erodovaného riečneho materiálu za rok. ROSGEN (2002) zistil, že v niektorých prípadoch môžu tvoriť pôdne straty vyvolané eróziou brehov vodných tokov 80% z celkových ročných pôdnych strát v povodí. POLLEN et al. (2004) zistili, že tento podiel môže tvoriť viac ako 50% z celkových ročných pôdnych strát v povodí. Citovaní autori potvrdzujú, že so stúpajúcou kvalitou brehovej vegetácie narastá jej pôdoochranný význam na brehoch tokov. WYNN & MOSTAGHIMI (2006) uvádzajú, že zmenou bylinného brehového porastu na stromový sa znížil odnos pôdy eróziou o 39%. Problematikou vplyvu brehových porastov na rozširovanie korýt vodných tokov vplyvom erózie sa zaoberali BEESON & DOYLE (1995), HUANG & NANSON (1997), HESSION et al. (2003), ALLMENDINGER et al. (2005) a iní. MATERIÁL A METODIKA Výskum bol uskutočnený na vodnom toku Slatina, ktorý je prítokom Vodárenskej nádrže Hriňová. V rovnom úseku toku sme založili pokusný úsek (PU) s dĺžkou 15 m. Na PU sme založili pokusný profil (PP) na analýzu pravého (PS) a ľavého (LS) svahu brehu v smere toku. PP, PS a LS vystihovali celkový charakter koryta na PU. Niveláciou sme zmerali geometrické charakteristiky každého PP: šírku koryta v brehoch B (m), šírku dna b (m), výšku H (m) a sklony oboch svahov PP. V rámci spracovania sme vyniesli merané PP na mm papier na stanovenie súradníc svahov pre model BSTEM. Na PU sme niveláciou zmerali hodnotu pozdĺžneho prevýšenia na stanovenie pozdĺžneho sklonu PU (i). Ťažiskovou metódou na skúmanie recentného stavu brehovej stability a predikcie brehovej erózie vodných tokov je model BSTEM - Bank stability and toe erosion model Static Version 5.2 (SIMON et al. 2009), pomocou ktorého bol vypočítaný faktor stability Fs pre PS a LS. Metodika modelu BSTEM vychádza z kategorizácie pokusných úsekov VT na základe vypočítaného faktora stability (Fs) a koeficienta erodibility. Model umožňuje vypočítať, modelovať, predikovať a hodnotiť existujúcu a potenciálnu brehovú eróziu VT na základe meraných, prípadne volených vstupných údajov v súvislosti s ochranou brehu alebo bez nej v kontexte spolupôsobiacich faktorov. Modelovaním vstupných údajov a charakteristík brehovej vegetácie (prítomnosť alebo absencia, druh, kvalita) v modeli BSTEM je možné hodnotiť ich pôdoochranné pôsobenie na brehoch VT a vplyv na zmenu faktora brehovej stability (Fs). Koreňové spevnenie brehov vegetáciou je hodnotené na základe Rip-Root modelu (Run Root-Reinforcement Model), prostredníctvom tzv. prídavnej kohézie koreňov – cpr ( kPa). Na základe výslednej hodnoty faktora stability Fs je celková stabilita svahu koryta hodnotená v troch úrovniach: Ak je hodnota Fs > 1,3 je svah stabilný, ak je hodnota Fs od 1,0 do 1,3 je svah relatívne (prechodne) stabilný, ak je hodnota Fs< 1,0 je svah nestabilný. Model BSTEM podrobne analyzovala JAKUBISOVÁ (2011). V hodnotení stabilizačnej a protieróznej účinnosti brehovej vegetácie v sme vykonali analýzu medzi percentuálnym pokrytím svahu brehu vegetáciou (VEG%) a faktorom stability svahu (Fs). Vychádzali sme z hodnôt Fs, ktoré boli vypočítané modelom BSTEM. Vstupné charakteristiky do analýz obsahuje tab. 1. V referáte uvádzame príklad dvoch modelových svahov (PS, LS). Stromová brehová vegetácia je v analýzach na modelových svahoch reprezentovaná v danej lokalite najviac zastúpeným druhom dreviny - jelšou 90

lepkavou - Alnus glutinosa vo veku 20 rokov. Trávnato-bylinná brehová vegetácia je v analýzach reprezentovaná druhmi bylín a tráv, ktoré majú na experimentálnych PU (PP) najväčšie zastúpenie. Sú to druhy: žihľava dvojdomá (Urtica dioica), netýkavka nedotklivá (Impatiens noli-tangere), deväťsil lekársky (Petasites hybridus), kozonoha hostcová (Aegopodium podagraria), kopytník európsky (Asarum europaeum), udatník lesný (Aruncus vulgaris), iskerník chlpatý (Ranunculus lanuginosus), pakost smradľavý (Geranium robertianum), ostrica ostrá (Carex acutiformis), papraď samčia (Dryopteris filix-mas), hluchavka purpurová (Lamium purpureum) záružlie močiarne (Caltha palustris), kýchavica biela (Veratrum album), praslička lesná (Equisetum sylvaticum), hviezdica veľkokvetá (Stelaria holostea), kyslička obyčajná (Oxalis acetosela), zbehovec plazivý (Ajuga reptans), nazábudka lesná (Myostis sylvatica), starček Fuchsov (Senecio fuchsii). V modelovej brehovej vegetácii vo výpočtoch sú obe zložky (t. j. stromy a trávnato-bylinná vegetácia) zastúpené v pomere 1:1. Tab. 1: Charakteristiky pre analýzu závislosti Fs = f (VEG%). P. č.

%BV

VEG%

JLŠ 20 r.

VTBV 5 r.

Pravý svah (PS)

Ľavý svah (LS)

0,92

Cpr (kPa) 0

0,78

1

100

0

0

0

Cpr (kPa) 0

2

90

10

5

5

0,05

0,98

0,05

0,83

3

80

20

10

10

0,17

1,12

0,18

0,92

4

70

30

15

15

0,38

1,41

0,41

1,13

5

60

40

20

20

0,55

1,57

0,58

1,23

6

50

50

25

25

0,55

1,57

0,58

1,23

7

40

60

30

30

0,55

1,57

0,58

1,23

8

30

70

35

35

0,81

1,81

0,72

1,36

9

20

80

40

40

0,81

1,81

0,72

1,36

10

10

90

45

45

0,9

1,99

0,95

1,52

11

0

100

50

50

0,9

1,99

0,95

1,52

Fs

Fs

Vysvetlivky k tab. 1: %BV – plocha svahu bez vegetácie (%), VEG% - plocha svahu s vegetáciou (%), JLŠ 20 r. – plocha svahu s jelšou lepkavou - vek 20 rokov (%), VTBV – plocha svahu s vlhkomilnou trávnato-bylinnou vegetáciou – vek 5 rokov (%), Cpr – prídavná kohézia (kPa), Fs – faktor stability svahu (-). VÝSLEDKY Boli zistené a štatisticky potvrdené tesné korelačné závislosti v rámci analyzovaných vzťahov: Fs = f(VEG%). Na obr. 1 je znázornená závislosť medzi hodnotami VEG% a Fs pre pravý pokusný svah koryta, na obr. 2 pre ľavý pokusný svah koryta. V snahe o zostručnenie textu sme výsledky zhrnuli do tab. 2. Štatistické testovanie sme vykonali 91

postupom ktorý publikoval ŠMELKO (1991). Okrem všeobecných regresných rovníc obsahuje tab. 2 aj rovnice s konkrétnymi absolútnymi a regresnými koeficientmi pre obe analyzované závislosti.

Obr. 1: Závislosť medzi percentuálnym pokrytím svahu koryta vegetáciou VEG% a faktorom stability svahu Fs – pravý svah.

Obr. 2: Závislosť medzi percentuálnym pokrytím svahu koryt vegetáciou VEG% a faktorom stability svahu Fs – ľavý svah.

92

Tab. 2: Regresné rovnice a štatistické testovanie skúmaných vzťahov. Oz n.

Korelačná závislosť

Regresná rovnica

Iyx

Iyx2

>

SR

t

= <

t0,01 (9)

Fs=a0+ a1 .VEG%+a2 .VEG%2 0,98 0,96 0,06 16,1 3,25 Fs=0,882+0,017.VEG%> 3 6 1 1 0 2 0,00006.VEG% 2 Fs= a0 +a1 .VEG%+ a2 .VEG% 3,25 Fs = f 0,97 0,95 0,06 14,6 ĽS Fs=0,764+0,011.VEG%> 0 (VEG%) 9 9 7 1 2 0,00004.VEG% Vysvetlivky k tab. 2 : PS – pravý svah, LS – ľavý svah, t0,01 – kritická hodnota Studentovho t – rozdelenia. Fs = f PS (VEG%)

Iyx – index korelácie, Iyx2 - index determinácie, SR =

1 − I yx 2 n−2

,

I yx t=

sR

ZÁVER Aplikácia získaných výsledkov v úpravách a revitalizáciách vodných tokov a v procesoch starostlivosti o vodné toky môže byť prínosom v ochrane vidieckej krajiny pred eróziou. Brehové porasty majú aj mnoho ďalších nenahraditeľných ekologických a environmentálnych funkcií. Využitím protieróznej (brehoochrannej, pôdoochrannej) funkcie brehových porastov vodných tokov sa preukázateľne zvyšuje ekologická a environmentálna hodnota vodného toku, biodiverzita a stabilita súvisiacich ekosystémov. Brehové porasty okrem toho obohacujú vidiecku krajinu o estetické hodnoty a sú útočiskom veľkého počtu živých organizmov. Z uvedených dôvodov plánujeme výskumu v tejto problematike venovať pozornosť aj v budúcnosti. Poďakovanie Článok vznikol s podporou grantovej agentúry VEGA v súvislosti s riešením projektu č. 1/0918/12 Kvantifikácia a predikcia erózie na brehoch malých vodných tokov. LITERATÚRA ALLMENDINGER N. F., PIZUTTO J. E., POTTER N., JOHNSON T. E. & HESSION C. W. (2005): The Influence of riparian vegetation on stream width, eastern Pennsylvania, USA. The Geological Society of America Bulletin, Vol. 117, No. 1-2, pp. 229-243. BEESON, C. E. & DOYLE P. F. (1995): Comparison of bank erosion at vegetated and nonvegetated channel bends. Water Resources Bulletin, Vol. 31, No. 6, pp. 983-990. GREŠKOVÁ, A. & LEHOTSKÝ M. (2007): Vplyv lesných brehových porastov na správanie a morfológiu riečneho koryta. Geomorphologia Slovaca et Bohemica, 7, č. 1, pp. 36-42. HESSION W. C., PIZZUTO J. E., JOHNSON T. E. & HORWITZ R. I. (2003): Influence of bank vegetation on channel morphology in rural and urban watersheds. Geology, 31, pp. 147– 150.

93

HUANG H. Q. & NANSON G. C. (1997): Vegetation and channel variation – a case study of four small streams in southeastern Australia. Geomorphology, 18, pp. 237 – 249. JAKUBISOVÁ, M. (2011): Výskum pôdoochrannej funkcie brehových porastov. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, Dizertačná práca, 159 pp. NOVÁK L., IBLOVÁ M. & ŠKOPEK V. (1986): Vegetace v úpravách vodních toků a nádrží. Praha: SNTL, 244 pp. POLLEN N., SIMON A. & COLLISON A. J. C. (2004): Advances in Assessing the Mechanical and Hydrologic Effects of Riparian Vegetation on Streambank Stability, In: Bennet S., Simon A. (eds): Riparian Vegetation and Fluvial Geomorfology, Water Science and Applications 8, AGU, pp. 125-139. ROSGEN D. L. (2002): A practical method of computing streambank erosion rate. Pagosa Spring, Colorado: Wildland Hydrology, 10 pp. SIMON A., THOMAS R., CURINI A. & BANKHEAD N. (2009): Bank stability and toe erosion model (BSTEM) Static version 5.2. Oxford: USDA ARS - National Sedimentation Laboratory, 54 pp. ŠMELKO Š. (1991): Štatistické metódy v lesníctve. Zvolen: VŠLD, 276 pp. ŠLEZINGR, M. & ÚRADNÍČEK, L. (2009): Vegetační doprovod vodních toků. Brno: MZLU v Brně, 175 pp. VALTÝNI J. (1974): Vegetačné úpravy tokov. Bratislava: Príroda, 178 pp. VALTÝNI J. (1981): Vyčleňovanie, zakladanie a obhospodarovanie brehových porastov podľa ich funkcií. Bratislava: Príroda, 41 pp. WYNN T. M. (2004): The Effect of Vegetation on Stream Bank Erosion. Blacksburg, Virginia: Virginia Polytechnic Institute and State University, 150 pp. WYNN T. & MOSTAGHIMI S. (2006): The effect of vegetation and soil type on streambank erosion, Southwestern Virginia, USA. Journal of the American Water Resources Association, 42, pp. 69 – 82.

94

OBRAZ BAŽIN, MOČÁLŮ A SLATÍ V LIDOVÝCH POVĚSTECH THE IMAGE OF SWAMPS, MARSHES, AND BOGS IN FOLK LEGENDS

Pavel Klvač1 1

Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Joštova 10, 602 00 Brno [email protected]

ABSTRACT People's relationships to swamp, marshes, and bogs as specific types of wetland are, with few exceptions, negative. It is no wonder that in the past, and even often today, these ecologically valuable biotopes are dried up and destroyed. This paper attempts to understand the culturally reproduced significance of swamps, marshes, and bogs in Bohemian and Moravian folk legends reflecting the attitudes of rural inhabitants from past centuries towards nature. ÚVOD Vztah veřejnosti k bažinám, močálům a slatím jako specifickým typům mokřadů je až na výjimky negativní (KLVAČ 2009). Není tedy divu, že v minulosti byly, a mnohdy ještě dnes jsou, tyto ekologicky cenné biotopy vysoušeny a ničeny (KLVAČ 2003). Tato studie je příspěvkem k porozumění kulturně reprodukovaným významům spojených s bažinami, močály a slatěmi v českých a moravských lidových pověstech, které představují odraz postojů venkovských obyvatel minulých staletí k přírodě. Pověsti pro nás představují artefakty, odrážející významy, které se v českém a moravském prostředí s bažinami, močály a slatěmi pojí. Současně však tyto významy i reprodukují. Vzhledem k tomu, že moderní člověk prakticky nemá s bažinami a močály osobní každodenní zkušenost, můžeme předpokládat, že tyto kulturně reprodukované významy mají na postoje člověka k močálům a bažinám silný vliv – podílejí se, spolu s krásnou literaturou, výtvarným uměním a filmem, na vytváření obrazu těchto biotopů v mysli dnešního člověka. Jaké jsou tedy způsoby zvýznamňování bažin, močálů a slatí v symbolických krajinách lidových pověstí? V KRAJINÁCH LIDOVÉ SLOVESNOSTI Tradiční ústní lidová slovesnost představuje široký komplex jazykových projevů, jehož počátky sahají do dob před využíváním písma. Přestože během 19. století začala být vytlačována literaturou, přežívaly její jednotlivé prvky v různých formách okrajově až do 20. století. V jistém smyslu je autentický lidový folklor živý ve svých moderních formách (urbánní legendy, anekdoty, dětské říkanky) dodnes (např. KLVAČ 2010). Folklorní skladby bývají považovány za odraz názorů a cítění venkova minulých století. Obecně se má za to, že „folklorní skladby, písně, pohádky, pověsti, přísloví mají úzký vztah k přírodě: někdy se to uplatňuje přímo v tematice, jako v pranostikách, jež vyplývají z přímého pozorování přírody a počasí, jindy v jednotlivých prvcích – v antropomorfizaci přírody a krajiny, v paralelách mezi lidskými citovými náladami a přírodou, v přírodní symbolice písní, pohádek, pověstí, říkadel“ (SIROVÁTKA 1998:19). K nejživějším druhům lidového vyprávění náležely podle Oldřicha Sirovátky pověsti. Ačkoliv se věrohodnost pověstí nedá měřit kronikářskou věrností, jsou pro nás tyto výpovědi důležitým svědectvím o dobovém obrazu světa a místu člověka v jeho řádu. 95

Pověsti jsou kulturním faktem: „objektivně existují, jsou realitou pro svou dobu i se všemi prvky mytologické fantazie“ (KARBUSICKÝ 1995:13). Bývají v nich hledány odezvy starých pohanských mýtů, křesťanské tradice i výraz národní duše (srov. např. TŘEŠTÍK 2003). Na rozdíl od pohádek jsou pověsti silně regionálně zakotveny. Pro zvýšení věrohodnosti vyprávění se pověsti odvolávají na místní kulturní i přírodní reálie, odehrávají se v konkrétní vesnici a okolní krajině. Často se v nich (podle O. Sirovátky) objevují přírodní a krajinné jevy – kopce, hory, údolí, skály, jeskyně, propasti, jezera, řeky, potoky, studánky a stromy. Nutno dodat, že i bažiny a močály, na které bylo ve výčtu zapomenuto. Funkcí pověstí bylo posluchače informovat, vysvětlit a poučit o naléhavých a významných událostech, které si zasloužily podržet v paměti. „Pověsti žily v povědomí vypravěčů i posluchačů jako fabula credibilis, jako věrohodná příhoda. Příběh, který předkládá pověst, posluchač bral jako něco, co je naprostá skutečnost nebo pravděpodobnost“ (SIROVÁTKA 1998:49). Pověst jako epický prozaický žánr lidové slovesnosti zůstal v hojné míře zachycen „ve folkloristických zápisech a literárních převyprávěních, která čerpají autenticky z lidové tradice nebo volněji směřují k umělecké stylizaci“ (ČEŇKOVÁ 2006:99). Pověsti lze tedy považovat za cenný zdroj kulturních představ odrážejících dobový vztah člověka k přírodě a krajině. Snad neudiví, že se při bádání o kulturních představách spojených s bažinami a močály obrátíme právě k nim. Vzhledem k tradičně silně zakořeněné negativní symbolice a estetice bažin a močálů jejich výskyt v lidových písních, poezii a říkadlech neočekáváme. Jejich role i četnost výskytu v tomto žánru lidové slovesnosti není ani zdaleka okrajová, právě naopak. Na území Čech a Moravy bychom jen těžko hledali kraj, kde by pověsti s touto tématikou chyběly. Z nahodile vybraných sbírek regionálních pověstí brzy zjistíme, že se zde objevuje několik základních motivů, v jakých jsou bažiny a močály zobrazovány. Motivem zde v souladu s Mukařovským rozumíme nejjednodušší prvek (významovou jednotku), ke kterému dojdeme při postupném rozkládání tématu („obsahu“) díla (srov. HODROVÁ, 1997:7). Tyto motivy se v různých variacích neustále opakují a prostupují. Můžeme z nich sestavit např. následující typologii: motiv utonutí, motiv bludiček, motiv nestvůry, motiv pekla a motiv útočiště. TYPOLOGIE MOTIVŮ Bylo po něm veta Nejčastějším motivem spojeným v pověstech s bažinou a močálem je strach z utonutí. Před bažinami a močály je proto vždy nutné mít se na pozoru a pokud to jde, raději se jim vyhnout. Neznalý pocestný bývá místními osadníky před nebezpečím takové cesty zrazován: „Varovali jej, že hned v údolí pod osadou je rašeliniště s močálem a za potokem strmé úbočí hory, kde hustý les začíná již na úpatí. Vyprávěli mu o divých ženách, vlkodlacích, hejkalech a dalších strašidlech, které tam tropí své rejdy, ale nedal si říct. V poledne se vrátil, zklamaný, s šatem umazaným od bahna víc než měl před tím“ (KLIMEK 2004:50). Jakkoliv se zdá, že úspěšné překonání takové překážky by mohlo mít ve vyprávění pro hrdinu potenciál iniciačního rituálu, obvykle mívá tragický konec. Ať už jde o pěšího, jezdce na koni nebo rovnou celé koňské spřežení i s kočárem, jakmile uvíznou v bažině už jim není pomoci a jejich utonutí bývá líčeno, často za přihlížení bezmocných přihlížejících, velmi dramaticky. Bažina zde mívá moc, kterou smrtelník svou vůlí překonat nemůže. Takto se dochovala pověst o skonu jistého hraběte, štvoucího na honu jelena, v „nevelkém, ale hlubokém bahnisku“ nedaleko Předína (WENIG 2000:3536):

96

Dopadl na bahnisko a zabořil se tam. Nemohl hrabě ani nohy ze třmenů vytáhnouti, ani kůň se nemohl dostati z bahniska na břeh. Zapadali hloub a hloub. Zatím se už ukázala na pahorku lovecká družina a s ustrnutím patřila na nešťastného hraběte, který za malou chviličku nato zmizel v bahnisku. Nebylo pomoci; nikdo se na bahnisko nemohl odvážiti, a než by byli mohli hraběti nějak přispěti, bylo po něm veta. Jindy nachází svůj konec v bažině opilý vápeník s koňským povozem (KLVAČ & MIKULKA 2006:83-85) nebo v „bezedné tůni bažinaté slatiny“ hned celý vůz se svatebčany (PROCHÁZKA 1940:157). Voda v močálech bývá obvykle „temná“ nebo „černá“ jako v pověsti Trasidlá v nářečí moravských Kopanic (RYCHLÍK 2001:9091): Tam, kde začíná Bedové, byly spíš v najužších místoch údolí bařiny a močály. Cesta védla kolem hory, aby sa tým mokřinám vyhnúla. Povrch tu býl místama zalétý vodú a málo únosný. Když sa naň hodily kameně lebo haluze, za chvílu už ích nebylo. Všecko sa propadlo dolu zabublalo to, zatřáslo, proto sa to aj menovalo „trjasidlá“. Dyby přes ních někdo chťél it, mohl sa probořit zrovna tak, jako ty kameně. Objevovali sa tam aj světlonoši a iné mátohy. Tajemná světla močálu Nejčastější démonickou bytostí, která v lidovém vyprávění obývá bažiny, močály a mokré louky je bludná duše – bludička (v krajových variantách též světýlko, bludné světlo, světlonoš.). Etnografická literatura popisuje bludičky jako duše zemřelých, které nedošly pokoje a bloudí světem do doby, než jim bude odpuštěno. Jako jiní démoni nemají rády všetečnou pozornost a posměch. Podle obecných představ mohou též vodit mračna nebo způsobovat průtrž či krupobití. Jelikož pocházejí vesměs z duší zemřelých násilnou smrtí, nekřtěňátek atd., zjevují se nejen v bažinách a na tlejících kmenech, ale i na hrobech. Mohou nabývat podoby modravých plaménků, dětí nebo mužíků s lucerničkami nebo kahánky. Nejčastěji je lze spatřit za temných zimních nocí, o Dušičkách, o adventu. Člověka se snaží svést z cesty do bažin a močálů (KLÍMOVÁ 2007:57, VÁŇA 1990:122). Pověsti, ve kterých se bludičky vyskytují, známe z celého území Čech a Moravy. Jedná se o zdaleka nejhojnější démonický motiv ve spojení s bažinou a močálem. Vyskytovali se však i na mokrých loukách a polích – „Ty louky a pole tam bývaly mokré a světélek tam pobíhalo hodně“ (POLÁŠKOVÁ & POLÁŠEK 2000:89-90) – nebo se „skovávali ve křoví, které tam podnes roste na vlhkých místoch“ (RYCHLÍK 2001:46). V typickém případě světélka sváděla pocestné na špatnou cestu, vodila je v kruhu, na okraj močálu apod. Ilustrací nám může být pověst spjatá s „velkými bažinami“ nedaleko Lysé nad Labem: „Večer nad nimi poskakovala světélka, bludičky. Když tam v tu dobu někdo šel, obstoupily jej, zmátly mu cestu a zavedly jej do bažin. Odtud pojmenování Zmatov“ (MUSIL 2002:115). Někdy měl tradovaný příběh šťastný koneca člověk si zachránil život jako např. zejbišské děti trhající v lese borůvky (KUDRLIČKA 1986:97-99) nebo vyvázl pouze s újmou na majetku jako sedlák jemuž světýlka podrásala dva silné tažné voly: „Našel je – podrápané hřbety, sedřené boky, krev z nich tekla. Musel dojít pro řezníka a dát je porazit“ (VORÁČKOVÁ 1990:42). Známy jsou i pověsti, kdy světýlko lidem pomohlo: posvítilo ve tmě starým manželům při nakládce převrženého vozu (srov. DAŇKOVSKÁ 1983:52). Jindy končilo setkání s bludičkami smrtí. Ať už sedláka, který světýlko chytil, že si je prohlédne a v noci zemřel (DAŇKOVSKÁ 1983:52), tančící dívky co nestačila včas utéct (POLÁŠKOVÁ & POLÁŠEK 2000:138) nebo dětí chalupnice z Opelic – „Otevřela dveře a hned se sháněla po dětech. Všechny ležely na posteli – a všechny byly mrtvy. Tak se o ně světýlka postarala“ (RAUSCH 1995:112-113).

97

Bahenní netvor Bažina bývá v lidové slovesnosti a mýtech častým místem výskytu příšer, oblud, nestvůr (monster), které evokují její přízračnost (HUÜNNERKOPF 1927:603-604). V řeckých mýtech zůstaly v souvislosti s bažinami zpodobněni především Stymfalští ptáci a Hydra. Zahnat lidožravé Stymfalské ptáky, kteří pobývali a množili se v symfalské bažině obklopené hustými lesy, bylo šestou prací Heraklovou. Byly to příšery s mosaznými zobáky, pařáty a křídly, zasvěcené Areovi, vylučující jedovatý trus, který způsoboval sněť na obilí. Bažina, kterou obývali „nevypadala ani dost pevná, aby unesla člověka, ani dost vodnatá, aby se na ni dal spustit člun“. Hérakles je nakonec vyhnal pomocí chrastítek a část jich postřílel. Ve své druhé práci se pak Hérakles musel vypořádat s Hydrou. V dochovaných popisech šlo o nestvůru s hrozným psím tělem a osmi nebo devíti hadími hlavami. Byla tak jedovatá, že pouhý její pach nebo dech dovedl zahubit vše živé. Řádila v hluboké lernské bažině. Bažina byla nezměrně hluboká a stávala se hrobem mnohých neopatrných pocestných. Císař Nero se pokoušel najít dno bažiny, avšak marně (GRAVES 1996:106-109,118-119). Různé podoby Hydry jako zvláštní odrůdy draka přežívaly coby atavismy antické kultury až do středověku (srov. KOUTSKÝ 2005:133-135). Zatímco na bludičky je látka lidového folkloru bohatá, pověst s tématikou monstra sídlícího v bažině se mi podařilo nalézt pouze jednu. Vypráví se v ní, že v místě, kde dnes leží městečko Kušvarda, bývala neobydlená krajina, jejíž údolí „bylo zalito hlubokým bahnitým močálem. Na dně, hluboko pod tmavou hladinou, žil tehdy zlý a ohavný netvor.“ Místní pasáci museli netvoru přes léto každý týden přihnat kus dobytka. Z volků a krav pak netvor tyl po dobu zimního spánku. Běda však, když mu majitelé stád požadovaný kus dobytka nedohnali (RAUSCH 1995:232-233): dovedl se strašně rozzuřit a zvláště v horkých a parných dnech se z bahenního jezera ozývalo strašné hučení a syčení, takže se dobytek na pastvách plašil, v slepém strachu bezhlavě prchal a na útěku si často i nohy zpřerážel; i lidé na hoře na pastvinách a dole v údolí propadali při řádění toho netvora tísnivému strachu, který se vybíjel v záchvatech nesmyslné zuřivosti a končíval těžkou únavou a zhroucením. Stalo-li se někdy, že netvoru nepřihnali povinný kus dobytka po několik týdnů za sebou, nemotorně se vyhrabal z bahna, roztáhl těžká kožená křídla a s děsným křikem začal létat nad krajem; z tlamy i nozder vyrážel jedovatý dech, který zahubil všechno, co zasáhl. Otevřela se země Způsob, jakým jsou bažiny a močály v pověstech zobrazovány, asociují nápadné paralely s peklem. To bývá líčeno jako podzemní apokalyptická krajina, kde odpykávají své pozemské viny duše zemřelých. Je to místo trestu a oplaty, tradiční protiklad nebe, svět nemilosrdného ďábla. Místo nesnesitelných muk, temná říše smrti (BECKER 2002:213). Bažina má pověst místa spojeného s hříchem. Z archeologických nálezů se dozvídáme, že bažiny bývaly zasvěcovány starogermánským bohům a využívány jako obětiště. Topili se zde zbabělci, zločinci a cizoložné ženy (PODBORSKÝ 1994:125). V lidových vyprávěních bývají bažiny podle Handwörterbuch des deutschen Aberglaubens vstupem do pekla. V Belgii se dokonce malé temné močály s kalnou vodou nazývají „Helleput“. V Bavorsku je bažina místem pobytu zavržených. V Čechách pak podle stejného zdroje vznikla bezedná bažina z kapky potu pekelného knížete, která ukápla, když kníže za pomoci ďáblů vysvobozoval svůj vůz uvízlý v kalužině. Večer se na taková místa nesmí chodit, protože se tam koupu čerti (HUÜNNERKOPF 1927:603-604). Čert sehrál svoji roli např. i v příběhu stavby zámku v Bučovicích. Když začal Jan Šembera s přestavbou starého hradu na „nádherný zámek, aby mu nebylo rovného široko daleko“, čert se svou družinou pekelníků mu po nocích plán mařil přenášením za dne 98

vystavěné zdi do bažiny u Litavky. Nakonec tedy Šembera zanechal stavby na kopci a rozhodl se zámek zbudovat „v močařině poblíž řeky“. Stavba se však přes všechnu snahu na bažině hroutila. Poustevník Šemberovy poradil, že je třeba pro zdar stavby zazdít do základů nějakého hodného člověka. Po obětování milosrdného bratra z kláštera bez obtíží zámek postavili. Šemberovi poddaní, udření těžkou robotou na stavbě nádherného sídla věřili, že na zámek přijde Boží pomsta a ten prý se jednou o Božím těle propadne (PROCHÁZKA 1940:42-45). Motiv propadení zámku do zemských hlubin jako trestu vrchnosti za hříšný prostopášný život je poměrně rozšířený. Takový osud stihl i panstvo a jeho tvrz na Chmulovci nedaleko Oldřišova. Veselé panské piatiky s dívkami oldřišovských poddaných sužovaly zdejší obyvatelstvo, které se modlilo k Bohu o spravedlnost. Dílem děsivého úkazu se jednoho dne otevřela země a zámecký objekt náhle zmizel (PLAČEK & PLAČKOVÁ 2006:141): A na místě, kde tvrz stála, jakoby vytrysklo ze země jezírko, či spíše jakási bažina. Zdálo se, že tato do sebe postupně vtáhla všechny zbytky zříceného zdiva, které zde po tvrzi zůstaly. A dlouho se vyprávělo, že zatoulal-li se na Chmulovec dobytek, nikdo jej již nenašel. Chmulovecké bažině se lidé z daleka vyhýbali. Označovali ji za prokletou a začarovanou a často vyprávěli noční poutníci či hlídači na polích, že odtud ozýval nářek lidí a bučení krav. Haťová cesta do bažin Jakkoli obestírá bažiny a močály v lidovém vyprávění neštěstí, zmar a smrt, můžeme zde nalézt ještě jeden významný, i když okrajový motiv. Obecně, a pro cizince zvlášť, bývají močály líčeny jako životu nebezpečné, neprůchodné a prakticky nedostupné. Za jistých okolností však lze v některých případech této jejich charakteristiky využít ve prospěch těch, kteří v jejich blízkosti žijí a bylo jim umožněno během jejich každodenních aktivit tato odlehlá místa dílem poznat a v případě nouze využít jako útočiště. Takový motiv jsem zaznamenal pouze v jednom případě – pověsti Potrestaní švédští žoldnéři. Děj příběhu se odehrál za Třicetileté války (MUSIL 2002:58): Když se jednou blížil oddíl švédských jezdců ke Křenku, ukryli sedláci své ženy a dcery v bažinatých lukách na břehu Labe. Aby se k bažinám dostali, zpevnili cestu nasekanými větvemi – hatěmi. Švédové projeli vesnicí, a tu jim bylo divné, že všude jsou jenom muži a po ženách ani stopy. Ale ostřílené oko vojáka neoklameš! Jeden ze žoldnéřů zahlédl na pokraji luk ženský šat. A již se celý oddíl žene po upravené haťové cestě přes bažiny. Když se jezdci na koních přiblížili k nejnebezpečnějšímu místu, slabé větve se pod jejich tíhou prolomily. Marně se koně vzpínali a zoufale sebou trhali, marné bylo klení, křik a nadávky vojáků. Pomalu se propadali, až bezedné bahno pohltilo těla všech švédských žoldnéřů i jejich koní. Od těch dob se těm místům říkalo V hatích. Před mnoha lety tam prý vykopali různé zbraně, lidské a koňské kosti. ZÁVĚR Vraťme se tedy k v úvodu položené otázce: Jaké významy jsou v lidových pověstech spojovány s bažinami, močály a slatěmi? Zmíněné biotopy jsou zde líčeny jako tajemné – temné – bezedné – pusté – neprostupné – nebezpečné – zrádné – pekelné. Jako místa s tajemstvím (HODROVÁ 1994) jsou obývány démonickými postavami (bludičky) a monstry (bahenní netvor). Všechny uvedené konotace asociují nebezpečí a smrt. Výjimku zde tvoří pouze motiv bažiny-útočiště. I zde ovšem záleží na perspektivě pohledu hrdinů příběhu. Populární kultura (literatura, výtvarné umění, film) výše popsané motivy přejímá, dále rozvíjí a u dnešních příjemců reprodukuje. Negativní symbolika bažin, močálů a slatí pak v praxi komplikuje ochranu těchto ekologicky cenných biotopů (srov. KLVAČ 2003). 99

LITERATURA BECKER U. (2002): Peklo. In: Slovník symbolů. Praha: Portál. ČEŇKOVÁ, J. (2006): Literární adaptace folklorních pověstí pro děti a mládež. In: ČEŇKOVÁ J. et al., Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál. GRAVES R. (1996): Řecké mýty II. Plzeň: Mustang. HODROVÁ D. (1994): Místa s tajemstvím. Praha: Koniasch Latin Press. HODROVÁ D. et al. (1997): Poetika míst. Kapitoly z literární tematologie. Jinočany: H&H. HUÜNNERKOPF R. (1927/1942): Sumpf. In: Krayer E. H. & Stäubli H. B. [eds.], Handwörterbuch des deutschen Aberglaubens. Berlin-Leipzig: W. de Gruyter, pp. 603-604. KARBUSICKÝ V. (1995): Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. Praha: Mladá fronta. KLÍMOVÁ D. (2007): Bludné duše. In: Brouček S. & Jeřábek R. [eds.], Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha, Mladá fronta, p. 57. KLVAČ P. (2003): Bažina a mokřad – dvě tváře divočiny. In: Biograf – časopis pro biografickou a reflexivní sociologii, č. 30, pp. 37-52. KLVAČ P. (2009): Může být bažina krásná? In: Klvač P. [ed.], Človek, krajina, krajinný ráz. Brno: Masarykova univerzita, pp. 53-60. KLVAČ, P. (2010): Folklor atomového věku. In: Biograf – časopis pro kvalitativní výzkum, č. 52-53, pp. 169-172. KOUTSKÝ K (2005): Draci středověkého světa. Praha, Mladá fronta. PODBORSKÝ V. (1994): Náboženství našich prapředků. Brno: Masarykova univerzita. SIROVÁTKA O. (1998): Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře. Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR v Brně. TŘEŠTÍK D. (2003): Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. VÁŇA Z. (1990): Svět slovanských bohů a démonů. Praha, Panorama. PRAMENY DAŇKOVSKÁ D. (1983): Pověsti z Podbrdska. In: Vlastivědný sborník Podbrdska, svazek 24. Okresní archiv a Okresní muzeum Příbram 1983, p. 52. KLIMEK H. (2004): Truchlivá báj o duchu zlotřilce. In: Mýty, báje a povídačky Jižních Čech. Písek: Praam, p. 50. KLVAČ P. & MIKULKA R. (2006): O utopeném vápeníkovi. In: Je to pravda pravdoucí... Pověsti z mikroregionu Drahanská vrchovina. Drnovice: Drnka, pp. 83-85. KUDRLIČKA V. (1986): Bludičky a zejbišské děti. In: Šumavské pověsti. Plzeň: Zápodočeské nakladatelství, pp. 97-99. MUSIL J. F. (2002): Bludičky na Zmatově. In: Tajemný hlas minulosti. Pověsti ze středního Polabí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, p. 115. PLAČEK V. & PLAČKOVÁ M. (2006): O Chmulovecké tvrzi. In: Oldřišov 1234-2004. Oldřišov: Obecní úřad v Oldřišově, p. 141. POLÁŠKOVÁ J. & POLÁŠEK J. (2000): Světélka v kozlovských polích. In: Moravskoslezské pověsti. Český Těšín, Agave, pp. 89-90. PROCHÁZKA A. (1940): Studýnka „Bezedýnka“. In: Pověsti, paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska. Slavkov u Brna: Okresní učitelská odbočka ve Slavkově u Brna, p. 157. RAUSCH A. (1995): Starostlivá světýlka. In: Příběhy staré Šumavy. Praha: nakladatelství Erika, pp. 112-113. 100

RYCHLÍK B. (2001): Trjasidlá. In: Pověsti z moravských Kopanic. Brno: Doplněk, pp. 9091. VORÁČKOVÁ J. (1990): Světýlka na Křemelné. In: Světýlka na Křemelné. Praha: Panorama, p. 42. WENIG A. (2000): O hraběcí studánce u Předína. In: Moravskoslezské pověsti. Praha: Levné knihy KMa, pp. 35-36.

101

VÝVOJ KULTURNÍ KRAJINY V ZÁPADNÍ ČÁSTI ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ DEVELOPMENT OF CULTURAL LANDSCAPE IN THE WESTERN PART OF THE ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ MTS.

Jan Kyselka1 1

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Albertov 6, 128 43, Praha 2, e-mail: [email protected]

ABSTRACT The main aim of this article is assessment of land use changes from 1955 to present and abandoned lands occurrence in the western part of the České středohoří Mts. Changes in land use categories proportion, changes in land cover diversity, relationship between abandoned lands occurrence and physical-geographic conditions and influence of abandoned land on biodiversity were assessed. Key words: land use changes, abandoned lands, old maps, České středohoří Mts. ÚVOD České středohoří představuje v rámci České republiky a celé střední Evropy unikátní typ krajiny. Pro oblast je charakteristický členitý reliéf tvořený vulkanickými kužely a kupami. Na vzhledu krajiny se ovšem od středověku výrazně podílela také činnost člověka. Vznikla zde kulturní krajina, pro niž je typický velký počet malých sídel a poměrně vysoký podíl zemědělské půdy. Zejména v posledních 50 letech ovšem došlo v této oblasti k velmi výrazným změnám vlivem intenzifikace zemědělství v oblastech s příznivými přírodními podmínkami a naopak k útlumu hospodaření v méně příznivých polohách. Ještě na počátku 50. let 20. století byla velká část zemědělské půdy tvořena extenzivními sady. Ovocnářství se v Českém středohoří rozvíjelo již od středověku a v první polovině 20. století se stalo hlavním zdrojem obživy velké části obyvatel. Oblast proto získala označení „Zahrada Čech“. V dalších letech již sady nebyly obnovovány a většina z nich se proměnila na ornou půdu. Postupně byly zakládány intenzivní sady, které jsou ovšem z ekologického hlediska mnohem méně příznivé (www.ochranaprirody.cz). Na počátku 90. let v souvislosti s transformací zemědělství přestaly být v Českém středohoří obhospodařovány velké plochy zemědělské půdy. Rozsáhlé opuštěné plochy výrazně ovlivnily biodiverzitu a krajinný ráz území. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Zájmové území tvoří 12 katastrálních území v západní části Českého středohoří – Milešov u Lovosic, Páleč u Milešova, Lukov u Bíliny, Medvědice, Kocourov u Medvědic, Mrsklesy, Lhota u Medvědic, Skalice u Lovosic, Vlastislav, Sutom, Boreč u Lovosic a Březno. Celková rozloha území je 45,6 km2. Oblast je z geologického hlediska velmi pestrá, nejčastěji zastoupenými horninami jsou třetihorní vulkanity (čediče, znělce, trachyty), křídové sedimenty (slínovce a jílovce) a kvartérní sedimenty (spraše, deluviální sedimenty, fluviální sedimenty). Území je součástí geomorfologického celku České středohoří a podcelku Milešovské středohoří. Typickým prvkem reliéfu jsou původně podpovrchové vulkanické 102

útvary (lakolity, žíly, výplně přívodních kanálů), které byly působením exogenních geomorfologických činitelů vypreparovány z okolních křídových sedimentů. V současném reliéfu mají podobu výrazných kuželů, kup a hřbetů (DEMEK 1965). Mezi významné vrcholy patří Milešovka, Lipská hora, Milešovský Kloc, Ostrý a další . Zájmovým územím protékají pouze malé vodní toky, nejvýznamnější jsou Modla a Milešovský potok. Oblast je chudá na stojaté vody. V zájmovém území můžeme podle Quittovy klasifikace vymezit 4 klimatické oblasti. Pouze malou částí zasahuje do východní části území teplá oblast W2. Střední a jihovýchodní část území patří do mírně teplé oblasti MW11. Vyšší oblasti přibližně nad 450 m n. m. spadají do mírně teplé oblasti MW7. Nejvyšší vrcholy nad 600 m n. m. patří do mírně teplé oblasti MW3. Z hlediska úhrnů srážek můžeme zájmové území rozdělit na 2 části – sušší jihovýchodní část s průměrnými ročními úhrny srážek 500 – 600 mm a vlhčí severozápadní část (okolí Milešovky), kde vlivem vyšší nadmořské výšky dosahují úhrny srážek 600 – 700 mm (TOLASZ et al. 2007). Vzhledem k pestré geologické stavbě a mikroklimatickým podmínkám je také půdní pokryv zájmového území velmi rozmanitý. Pro svahy vulkanických kuželů a úpatí tvořená deluviálními sedimenty jsou typické eutrofní kambizemě. Na strmých svazích se často vyskytují rankery a litozemě. Na křídových sedimentech ve Velemínské kotlině a v okolí Borče a Milešova se vyvinuly pararendziny. Na spraších v okolí Mrskles, Medvědic a Března se vyskytují úrodné hnědozemě, v oblastech s vyšší hladinou podzemní vody vznikly černice. V okolí Skalice jsou výrazně zastoupeny pseudogleje. V nivách vodních toků se nacházejí fluvizemě (CULEK 1996). Zájmové území je součástí Milešovského bioregionu. Vlivem pestrého geologického složení, významnému zastoupení bazických hornin, pestrému reliéfu a teplému klimatu patří bioregion mezi oblasti s největší biodiverzitou v České republice. Nejčastěji zastoupenými přírodními biotopy v oblasti jsou dubohabřiny, teplomilné doubravy, suťové lesy a bučiny. Místy se vyskytují také stepi a vlhké louky (CULEK 1996). Celé území je součástí CHKO České středohoří, do zájmového území spadají všechny 4 odstupňované zóny ochrany přírody. Byla zde vyhlášena 4 maloplošná chráněná území (NPR Milešovka, NPP Borečský vrch, PR Březina a PR Lipská hora). METODIKA Změny ve využití krajiny byly sledovány ve třech časových horizontech (1955, 1982 a 2011). Jako zdroje informací byly použity georeferencované vojenské topografické mapy měřítka 1 : 25 000 z roku 1955 a základní mapy ČSSR měřítka 1 : 25 000 z roku 1982. Současné využití krajiny bylo zjištěno terénním mapováním v měřítku 1 : 25 000. Všechny podklady byly zpracovány s využitím GIS. Hodnoceny byly změny v zastoupení jednotlivých kategorií využití krajiny (les, orná půda, trvalé travní porosty, sady, vodní plochy a zastavěná území), změna koeficientu ekologické stability (Kes = S/L, S = lesy + trvalé travní porosty + sady + vodní plochy, L = orná půda + zastavěné plochy) a změna diverzity krajinného pokryvu pomocí výpočtu Shannonova indexu diverzity (H = -∑Pi ln Pi, Pi = podíl kategorie využití půdy na celkové rozloze území) a indexu dominance (D = Hmax – H, Hmax = 1,79). V průběhu mapování byla věnována pozornost opuštěné zemědělské půdě, která byla hodnocena na základě předchozího využití a současného stavu. Minimální mapovací jednotka byla stanovena na 400 m2. Dále byla sledována závislost výskytu opuštěné půdy na fyzickogeografických podmínkách (nadmořská výška, sklon). Vliv opuštěné půdy na biodiverzitu byl stanoven podle biotopu, který se v místě vyskytoval před ukončením hospodaření. Jako zdroj informací byla použita vrstva mapování biotopů 103

z mapového serveru AOPK ČR. Opuštěná půda je v této vrstvě často označena jako mozaika křovin a původního biotopu. ZMĚNY VE VYUŽITÍ KRAJINY MEZI LETY 1955 A 1982 Mapové podklady z roku 1955 ukazují stav krajiny těsně před počátkem kolektivizace zemědělství. V zájmovém území se na celkové rozloze zemědělské půdy nejvíce podílela orná půda, která převažovala v poměrně úrodné oblasti Velemínské kotliny, ale vyskytovala se i ve vyšších oblastech v okolí Lukova a Skalice. V této době ještě převažovala malá pole, která byla oddělena cestami a mezemi, často osázenými ovocnými stromy. Velmi významnou součástí krajiny byly extenzivní ovocné sady, které se rozkládaly na 13,9 % zájmového území (24,5 % rozlohy zemědělské půdy). Sady tvořily významný prvek krajinného rázu celé oblasti a zároveň byly místem výskytu celé řady živočichů. Trvalé travní porosty nebyly příliš rozšířené, větší louky se vyskytovaly pouze ve vyšších oblastech nad Milešovem, u Lukova a pod Lipskou horou. Úzké pásy travních porostů byly také typické pro nivy vodních toků. Využití krajiny v roce 1955 znázorňuje mapa na obr. 1.

Obr. 1: Využití krajiny v roce 1955. V průběhu následujících let došlo v krajině k zásadním změnám. Nejvíce se projevila intenzifikace zemědělství v oblasti Velemínské kotliny. Ovocné stromy v sadech byly v 50. letech již staré a nedocházelo k jejich obnově. Extenzivní sady byly většinou nahrazeny ornou půdou, v místech s větším sklonem byly nahrazeny trvalými travními porosty. Podíl sadů se v území snížil ze 13,9 % na 3,6 %. Zánikem extenzivních sadů byla negativně ovlivněna ekologická stabilita celé oblasti, výrazně ovlivněn byl také krajinný ráz. Kromě sadů zmizela z krajiny i četná ovocná stromořadí na mezích a podél cest, které zanikly při zcelování pozemků. Typickým prvkem krajiny Velemínské kotliny se staly poměrně velké bloky orné půdy. Kolektivizace zde ovšem vlivem členitějšího reliéfu 104

nedosáhla takových rozměrů jako v nížinách, v krajině se dodnes udrželo poměrně velké množství mimolesní zeleně. V okolí Mrskles a Medvědic byly vysázeny nové intenzivní sady (polokmeny s malým sponem). Vlivem odvodnění a úprav toků zanikly vlhké louky v nivách. V méně příznivých a špatně dostupných oblastech docházelo v tomto období naopak k extenzifikaci hospodaření. Zanikla celá řada luk a pastvin, zejména v okolí Milešova, Lukova, Medvědic a Sutomi. Některé louky a pastviny byly opuštěny a na jejich místě vyrostl přirozený les, část jich byla uměle zalesněna nevhodnými dřevinami. Celkový podíl lesa se v tomto období zvýšil ze 40,2 % na 44,1%. Zánik četných lučních enkláv měl negativní vliv na biodiverzitu (úbytek lučních druhů a také druhů vázaných na ekotony). Podíl zastavěných ploch rostl jen mírně, hlavním typem nových staveb byly rozsáhlé zemědělské areály v některých sídlech. V tomto období došlo ke změně využití krajiny na 21,6 % zájmového území. Koeficient ekologické stability se snížil z 1,68 na 1,35. Došlo také ke snížení diverzity krajinného pokryvu (pokles Shannonova indexu diverzity z 1,33 na 1,19), které bylo způsobeno zejména úbytkem plochy sadů a zvýšením podílu orné půdy. Index dominance vzrostl z 0,46 na 0,6. Podíl jednotlivých kategorií využití půdy se stal méně vyrovnaný, zvýšila se dominance lesních porostů a orné půdy. ZMĚNY VE VYUŽITÍ KRAJINY MEZI LETY 1982 A 2011 Vývoj krajiny v tomto období byl velmi silně ovlivněn transformací zemědělství po roce 1989. Vlivem změn dotačního systému se již nevyplatilo intenzivně hospodařit v méně úrodných oblastech. Orná půda ve vyšších oblastech zájmového území (okolí Lukova, Lhoty, Skalice) byla přeměněna na trvalé travní porosty a část byla zcela opuštěna. Podíl orné půdy na ploše zájmového území se výrazně snížil z 39,2 % na 26,7 %. Podíl luk a pastvin naopak vzrostl z 9,7 % na 19,9 %. V úrodnější oblasti Velemínské kotliny se udrželo intenzivní zemědělství, v poslední době došlo ovšem i zde na několika lokalitách k zatravňování orné půdy. Dalším významným procesem byl pokračující nárůst podílu lesa (z 44,1 % na 45,5 %). V okolí Lhoty došlo k rozsáhlému zalesňování původně orné půdy, čímž byl výrazně změněn krajinný ráz území. K dalšímu nárůstu lesních porostů docházelo často na úpatí vulkanických kopců vlivem pokračující sukcese na opuštěných pastvinách. Pozitivním faktem je mírný nárůst plochy sadů (z 3,6 % na 4,4 %), na kterém se podílela výsadba intenzivních sadů u Vlastislavi, ale také výsadba ekologických extenzivních sadů u Milešova v roce 2011. Alespoň na část území se tak vrací tento dříve typický prvek krajiny Českého středohoří. Využití krajiny v roce 2011 znázorňuje mapa na obr. 2. V tomto období došlo ke změně využití krajiny na 15,6 % zájmového území. Koeficient ekologické stability se výrazně zvýšil z 1,35 na 2,3. Diverzita krajinného pokryvu se zvýšila (Shannonův index diverzity se zvýšil z 1,19 na 1,29), což může být hodnoceno pozitivně, protože k nárůstu diverzity došlo zejména vlivem zvýšení podílu trvalých travních porostů a snížení podílu orné půdy. Nárůst diverzity krajinného pokryvu může být jedním z předpokladů ke zvýšení biodiverzity v území. Index dominance se snížil z 0,6 na 0,5. Podíl jednotlivých typů využití krajiny je tedy více vyrovnaný, zejména vlivem úbytku orné půdy. SOUHRN ZMĚN V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ MEZI LETY 1955 A 2011 V celém sledovaném období se změnilo využití půdy na 30,7 % plochy zájmového území. Přehled změn uvádí tab. 1. Vývoj koeficientu ekologické stability, Shannonova indexu diverzity a indexu dominance je uveden v tab. 2. Přehled nejčastějších typů změn využití půdy uvádí tab. 3. 105

Obr. 2: Využití krajiny v roce 2011. MAPOVÁNÍ A HODNOCENÍ OPUŠTĚNÉ PŮDY Jedním z následků transformace zemědělství po roce 1989 byl velký nárůst opuštěné zemědělské půdy v krajině. Mezi pozitiva opuštěné půdy patří zejména zvýšení ekologické stability krajiny, vznik nových biocenter, snížení intenzity vodní a větrné eroze a zvýšení retenční schopnosti krajiny. Mezi negativa patří možné snížení biodiverzity a šíření invazních druhů a také změna vzhledu tradiční venkovské krajiny (LIPSKÝ 2010). Konkrétní vlivy opuštěné půdy na krajinu jsou ovšem odlišné na každé lokalitě. V zájmovém území se v současnosti nachází celkem 1,73 km2 opuštěné zemědělské půdy (3,8 % z rozlohy zájmového území, 7,4 % z rozlohy zemědělské půdy). Podle předchozího využití je můžeme rozdělit na opuštěné louky a pastviny (61 %), opuštěné sady (26,3 %) a opuštěnou ornou půdu (12,7 %). Nejčastěji zastoupenými druhy dřevin na opuštěných půdách v zájmovém území jsou z keřů hloh obecný (Cratageus laevigata), růže šípková (Rosa canina), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), ze stromů se nejčastěji vyskytují jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a javor babyka (Acer campestere), místy také dub zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus). Opuštěné plochy v zájmovém území zobrazuje mapa na obr. 3. Pro hodnocení závislosti výskytu opuštěné půdy na přírodních podmínkách byl použit Pearsonův korelační koeficient. Byla zjištěna vysoká závislost na nadmořské výšce (r = 0,88) a také na sklonu (r = 0,96). Podíl opuštěné půdy na rozloze zemědělské půdy v jednotlivých výškových stupních a oblastech vymezených podle sklonu udávají tab. 4 a tab. 5. Současným trendem je ovšem úbytek opuštěných ploch v krajině. Rozšíření opuštěné půdy v současnosti bylo porovnáno pomocí ortofotomapy se stavem v roce 2006. 106

Podle ortofotomapy byla v roce 2006 plocha opuštěné půdy větší o 53 ha (pokrývala tedy 9,8 % zemědělské půdy). Hlavním důvodem je zejména zvyšující se zájem zemědělců o agroenvironmentální programy.

Obr. 3: Opuštěné plochy v zájmovém území. Dále byl hodnocen vliv opuštěné zemědělské půdy na biodiverzitu v oblasti. Obecně pozitivní vliv na biodiverzitu má opuštěná orná půda v oblastech s nižší ekologickou stabilitou. Naopak negativní vliv může mít především zarůstání významných lučních biotopů. Pro opuštěné louky a pastviny v zájmovém území byl stanoven pomocí vrstvy mapování biotopů (AOPK ČR) předchozí biotop. Celkem je v oblasti opuštěno 6 typů trvalých travních porostů, na kterých se často vyskytují chráněné druhy rostlin. Významné jsou zejména úzkolisté suché trávníky (stepi), které byly dříve obhospodařovány pastvou koz a ovcí. Vyskytují se na Holém vrchu, Plešivci a Třešňovce. Ještě dnes se na těchto lokalitách vyskytují kavyly (Stipa sp.) a koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Dalšími typy jsou širokolisté suché trávníky (tzv. bílé stráně), v minulosti obhospodařované také pastvou. Největší lokalitou je opuštěná bílá stráň na jižním úpatí Lipské hory. V okolí Borče jsou opušteny větší plochy mezofilních ovsíkových trávníků. Dalšími významnými biotopy jsou různé druhy vlhkých luk (vlhké pcháčové louky, vlhká tužebníková lada a střídavě vlhké bezkolencové louky), které jsou v Milešovském středohoří vlivem suššího klimatu poměrně vzácné. Vyskytují se zejména v okolí Medvědic a Lukova. Na okolních vlhkých loukách, které jsou stále obhospodařovány, se vyskytuje celá řada chráněných druhů rostlin, například upolín nejvyšší (Trollius altissimus), kosatec sibiřský (Iris sibirica) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Pro obnovu těchto lokalit je nutné odstranění náletových dřevin a následně pravidelný management.

107

Negativní vliv na biodiverzitu mají v zájmovém území opuštěné louky a pastviny (zejména stepi, bílé stráně a vlhké louky), spíše pozitivní vliv mohou mít opuštěné sady (význam starých stromů) a opuštěná orná půda. Tab. 1: Změny ve využití krajiny v zájmovém území od roku mezi lety 1955 – 2011. 1955 1982 2011 km2 podíl (%) km2 podíl (%) km2 podíl (%) 15,58 34,13 17,88 39,17 12,16 26,63 orná půda 3,92 8,59 4,41 9,66 9,09 19,91 trvalé travní porosty 6,33 13,87 1,65 3,61 1,98 4,34 sady 18,32 40,13 20,11 44,05 20,75 45,45 lesy 1,48 3,24 1,58 3,46 1,65 3,61 zastavěné plochy 0,02 0,04 0,02 0,05 0,02 0,05 vodní plochy Tab. 2: Změna koeficientu ekologické stability, Shannonova indexu diverzity a indexu dominance v období 1955 – 2011. 1955 1982 2011 1,68 1,35 2,31 koeficient ekologické stability 1,33 1,19 1,29 Shannonův index diverzity 0,46 0,6 0,5 index dominance Tab. 3: Nejčastější změny ve využití území v zájmovém území mezi lety 1955 – 2011. změna orná půda - trvalé travní porosty sady - orná půda sady - trvalé travní porosty trvalé travní porosty - les orná půda - les sady - les

plocha (km2) 4,82 2,95 2,08 1,42 0,66 0,41

podíl na ploše území (%) 10,57 6,47 4,56 3,11 1,45 0,90

Tab. 4: Podíl opuštěné půdy na rozloze zemědělského půdního fondu (ZPF) v jednotlivých výškových stupních. nadmořská výška (m n. m.) Podíl opuštěné půdy na rozloze ZPF (%) do 250 0 250-300 6,8 301-350 3,3 351-400 5,5 401-450 12,7 451-500 17,5 501-550 11,5 nad 550 28,5

108

Tab. 5: Podíl opuštěné půdy na rozloze zemědělského půdního fondu (ZPF) v oblastech vymezených podle sklonu. sklon (°) podíl opuštěné půdy na rozloze ZPF (%) 0-2 1,9 3-4 2,4 5-6 4,4 7-8 8,9 9-10 13,8 11-12 20,4 13-14 32 nad 15 37,9 ZÁVĚR České středohoří je oblastí s velmi dynamickým vývojem využití krajiny. Mezi lety 1955 a 2011 se změnilo využití na 30,7 % plochy zájmového území. V tomto období došlo k výrazné polarizaci ve využití krajiny. V úrodnějších oblastech se zvýšila intenzita zemědělství, hlavním procesem byl zánik extenzivních sadů a nárůst plochy orné půdy. Výše položené a špatně dostupné oblasti přestaly být po roce 1989 intenzivně hospodářsky využívány a část z nich byla zcela opuštěna. Opuštěná půda má významný vliv na krajinný ráz a biodiverzitu, absencí hospodaření je ohrožena celá řada biotopů. Současným trendem v zájmovém území je úbytek opuštěných ploch zejména vlivem dotačních programů (Agroenvironmentální programy) a místy se obnovují tradiční extenzivní sady. LITERATURA CULEK M. (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 pp. DEMEK J. (1965): Geomorfologie Českých zemí. ČSAV, Praha, 335 pp. LIPSKÝ Z. (2010): Present Changes in European Rural Landscapes. In: Anděl J. et al. [eds.], Landscape Modelling. Geographical Space, Transformation and Future Scenarios. Urban and Landscape Perspectives Vol. 8. Springer, New York, pp. 13-27. TOLASZ R. (2007): Atlas podnebí České republiky. ČHMÚ, Olomouc, 255 pp. Zemědělství v CHKO České středohoří – www.ochranaprirody.cz Mapové podklady Digitalizované československé topografické mapy 1:25 000 z roku 1955, zdroj: VÚKOZ, v.v.i., pracoviště Brno Základní mapa ČSSR 1 : 25 000 z roku 1982, zdroj: ČUZK Mapový server AOPK ČR – mapy.nature.cz Ortofotomapa z roku 2006, zdroj: www.mapy.cz

109

NÁVRH CÍLOVÉ CHARAKTERISTIKY KRAJINY V PROJEKTU KAČINA PROPOSAL OF THE LANDSCAPE QUALITY OBJECTIVE IN THE KAČINA PROJECT

Zdeněk Lipský1, Martin Weber2, Lenka Stroblová2, Markéta Šantrůčková,2 1

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Albertov 6, 128 43 Praha 2 2 Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Květnové náměstí 391,252 43 Průhonice [email protected], [email protected], [email protected], [email protected] ABSTRACT Landscape quality objective is the final output of the research project of the implementation of the European Landscape Convention on local level. It represents a general strategic landscape plan for the time horizon of the next 30 years. The proposal of the landscape quality objective is based on a detailed knowledge of historical development as well as present state of the landscape, in relations to landscape diagnosis and participative assessment of four scenario of future landscape development. Key words: European Landscape Convention; participative planning; landscape quality objective ÚVOD Evropská úmluva o krajině (EÚK) zavádí pojem „cílová charakteristika krajiny“, která v pojetí úmluvy znamená „přání a požadavky obyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny, v níž žijí, formulované pro danou krajinu kompetentními veřejnými orgány“ (COUNCIL OF EUROPE 2000). Stanovení cílové charakteristiky musí vycházet z důkladné znalosti konkrétní krajiny, identifikace sil, které na ni působí, jejího potenciálu a vnímání veřejností. Pilotní studie, realizovaná v rámci projektu MŠMT 2B06013 „Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav“, usiluje o zabezpečení udržitelného rozvoje krajiny, respektujícího jak její hospodářský potenciál, tak i ochranu a rozvoj přírodních a kulturně-historických hodnot krajiny. Jejím finálním výstupem je zpracování návrhu cílové charakteristiky krajiny – dlouhodobé strategické vize nakládání s krajinou, sloužící jako podklad pro přípravu územních plánů, pozemkových úprav, koncepcí ochrany přírody, památkové péče a dalších. Návrh cílové charakteristiky krajiny vznikal postupně na základě detailního poznání historického vývoje a současného stavu krajiny, jakož i ve vazbě na krajinnou diagnózu zpracovanou v předchozích etapách výzkumného projektu. Zpracování výsledné verze cílové charakteristiky krajiny se odvíjelo od přípravy a participativního posouzení čtyř variantních scénářů budoucího rozvoje krajiny. Uvedení scénářů do procesu plánování je připisováno Hermanu Kahnovi a jeho práci pro americkou armádu v 50. letech 20. století (ANONYMOUS 2010). V zahraničí se v prostorovém plánování začaly scénáře používat na počátku 70. let (SHEARER 2005). V souvislosti s plánováním vývoje krajiny pracovali s využitím scénářů např. LARCHER et al. (2010). Scénáře jsou snadno srozumitelné a přesvědčivé nástroje pro prezentování 110

potenciálních dopadů alternativních rozhodnutí, stejně tak jako pro formulování a sdělování postojů a názorů (GANTAR 2009, WESTHOEK, BERG & BAKKES 2006). V podmínkách České republiky je využití scénářů spíše ojedinělé (VAN ELZAKKER 1994, STRÁNSKÝ et al. 2008). CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Zájmové území leží v severovýchodní části okresu Kutná Hora, v povodí dolních toků Doubravy a Klejnárky ve středních Čechách. Zahrnuje 21 katastrálních území o celkové výměře 11 322 ha. Reliéf je převážně rovinatý v nadmořské výšce 200–230 m, pouze na východě v oblasti Železných hor se místy zvedá nad 300 m n. m. Území je součástí staré sídelní oblasti s příznivými půdními a klimatickými podmínkami, osídlené již od neolitu. V současném využití krajiny dominuje orná půda, která zaujímá více než dvě třetiny plochy (LIPSKÝ et al. 2011). V dnešní intenzivně využívané zemědělské krajině se přesto zachovaly stopy barokních, klasicistních a přírodně-krajinářských úprav, které vedly k vyhlášení Krajinné památkové zóny Žehušicko, jejíž hlavní součástí jsou zámek Kačina a sídla Nové Dvory, Svatý Mikuláš a Žehušice. I když si území zachovalo venkovský charakter, je atakováno řadou vlivů souvisejících s rozvojem velkovýrobních forem zemědělství, urbanizace, nadmístní technické infrastruktury a dopravy (STROBLOVÁ et al. 2010). METODIKA ŘEŠENÍ Přístup k řešení projektu se vychází z metodických doporučení vztahujících se k implementaci Evropské úmluvy o krajině a vlastní metodiky (WEBER et al. 2006). Časový horizont uvažovaného dosažení cílového stavu krajiny je cca 30 let. Jako podklady pro přípravu cílové charakteristiky krajiny byly využity výsledky předchozích etap výzkumu, především participativním způsobem zpracovaná SWOT analýza zájmového území (LIPSKÝ et al. 2010). Návrh cílové charakteristiky krajiny byl připraven ve třech navazujících etapách: I. Příprava a participativní posouzení variantních scénářů budoucího rozvoje krajiny s rozdílnými prioritami cílů krajinné kvality; II. Příprava a participativní posouzení pracovního návrhu cílové charakteristiky krajiny; III. Zpracování výsledného návrhu cílové charakteristiky krajiny. Ve všech etapách byly využity mapové průměty zpracované v prostředí GIS v měřítku 1: 10 000, které promítaly předpokládané dopady strategických vizí do krajiny zájmového území. Vypracování variantních scénářů vychází z výběru předpokladů a hybných sil dalšího vývoje krajiny. Za funkční rámec pro jejich seskupování bylo zvoleno porovnání dvou rámcových trendů ovlivňujících budoucí vývoj krajiny – možných přístupů k intenzitě využívání (exploatace) území a intenzitě ochrany – péče o krajinu. Na jedné ose pomyslného grafu se nacházejí tendence k exploataci krajiny (osa x zahrnuje snížení nebo naopak posílení exploatace krajiny), na druhé ose jsou znázorněny tendence k ochraně a péči o krajinu (osa y zahrnuje snížení nebo naopak posílení ochrany/péče). V průniku os se nachází současný stav (Obr. 1). Tímto postupem byly vytvořeny rámce a formulována východiska 4 variantních scénářů možného rozvoje krajiny – scénáře integrovaného, segregačního, exploatačního a útlumového (WEBER et al. 2010).

111

Obr. 1: Schéma funkčního rámce pro tvorbu variantních scénářů rozvoje krajiny. 4 variantní scénáře byly správcům, uživatelům krajiny a aktivním zástupcům veřejnosti představeny na veřejné pracovní dílně formou komentované prezentace, ilustrativních fotografií a vystavených mapových průmětů. Pomocí strukturovaného zaškrtávacího dotazníku, obsahujícího výčet nejdůležitějších charakteristik každého z výše uvedených scénářů, vyjádřili účastníci své preference účastníků k dílčím přístupům i k jednotlivým scénářům jako celku. Po vyhodnocení dotazníků bylo rozhodnuto připravit pracovní návrh cílové charakteristiky krajiny jako průnik integrovaného a segregačního scénáře. Cílová charakteristika krajiny byla opět zpracována v podobě mapového průmětu v měřítku 1 : 10 000 a dále v textové podobě souhrnné strategické vize, která vymezuje hlavní strategické oblasti, formuluje problémové okruhy a strategické cíle k jejich řešení. Pro reálnější dokreslení navrhovaných opatření byl v prostředí software City Engine zpracován 3D model současného stavu a návrhu cílové charakteristiky krajiny. Dílčí práce a úpravy vstupních dat pro potřeby tvorby modelu byly provedeny v programech ArcGIS a SketchUp, textury modelovaných objektů byly upraveny v Adobe Photoshop. V prostředí GIS (software ArcView 9.3.1) a v softwaru MS Office Excel 2007 byla provedena kvantitativní bilance dopadů cílové charakteristiky krajiny na stávající využívání krajiny. VÝSLEDKY Jako východisko pro přípravu cílové charakteristiky krajiny byly vypracovány 4 variantní scénáře možného rozvoje krajiny (Obr. 1). Integrovaný scénář koncepčně směřuje k harmonické a udržitelné krajině, reflektující šetrné formy exploatace, historický a přírodní potenciál území. K jeho dosažení je třeba vynaložit nejvíce energie, poněvadž obsahuje velké množství změn. Důležitou podmínkou jeho nastartování je i komplexní dotační politika. Zároveň klade velký důraz na spolupráci a koordinaci různých subjektů v území. Ve scénáři je patrný významný nárůst vodních ploch, lesů, rozptýlené zeleně a trvalých travních porostů. Tento scénář mírně posiluje i rozvoj ovocných sadů a racionální rozvoj sídel. 112

Segregační scénář vede k vytvoření polarizované krajiny, na jedné straně intenzivně využívané a na straně druhé důsledně chráněné ve vymezených částech. Scénář je podmíněn dotační politikou zaměřenou na dílčí projekty rozvoje venkova a na realizaci souboru ekostabilizačních opatření, vedoucích ke zvýšení ochrany krajiny. Navrhuje dílčí snížení výměry orné půdy ve prospěch lesů, trvalých travních porostů a obnovy některých rybníků. Obdobně jako integrovaný scénář přistupuje k rozvoji speciálních kultur (ovocných sadů) a posiluje rozvoj zastavěných ploch pro bydlení a výrobu. Exploatační scénář klade důraz na zvýšení hospodářského využívání území. Ochrana a péče o krajinu není při plánování rozvoje území koncepčně rozvíjena. Tento scénář se v návrhu využití krajiny (s výjimkou rozvoje urbanizovaných a produkčních ploch) zásadně neliší od dnešního stavu, spíše nastiňuje možná úskalí pokračování současných trendů rozvoje (větší degradace půd, vod, výstavba na orné půdě atd.). Dochází v něm k dílčímu snížení plochy orné půdy ve prospěch pěstování rychlerostoucích dřevin, intenzivních sadů a zastavěných ploch pro bydlení a výrobu. Scénář posiluje i rozvoj intenzivních forem rekreace a turistického ruchu. Útlumový scénář nastiňuje vizi opouštění venkova a neřízeného útlumu hospodářského využívání území s výjimkou rozvoje nadmístní infrastruktury. Ochrana a péče o krajinu není při plánování rozvoje území koncepčně rozvíjena. V tomto scénáři je patrný ústup intenzivního zemědělského obdělávání krajiny, přeměna orné půdy na trvalé travní porosty či její opouštění. Obdobně se zde vyskytuje i kategorie opuštěných sadů. Na neobhospodařovaných plochách dochází k samovolnému zarůstání krajiny ruderálními společenstvy a posléze lesem. Pokles hospodářského a sociálního významu venkova je provázen jeho vylidňováním a postupnou ztrátou kulturních hodnot. Při hodnocení variantních scénářů vývoje v rámci pracovní dílny se 50 % účastníků vyslovilo pro integrovaný scénář, 43,3 % pro segregační scénář, 1 účastník pro útlumový scénář a 1 účastník nezvolil žádnou variantu. Návrh cílové charakteristiky krajiny, který koncepčně směřuje k udržitelné krajině, byl tedy sestaven jako průnik integrovaného a segregačního scénáře. Dochází v něm k podobnému nárůstu vodních ploch, lesů a rozptýlené zeleně jako v segregačním scénáři. Navíc rozvíjí ve shodě s integrovaným scénářem plochy trvalých travních porostů a zastavěné plochy pro bydlení a výrobu. Návrh cílové charakteristiky krajiny se skládá z textové, grafické a bilanční části. Textová část se dělí na pět hlavních strategických oblastí: 1. přírodní potenciál, 2. kulturněhistorický potenciál, 3. sociální potenciál a trh práce, 4. hospodářský potenciál a 5. sídla, infrastruktura a rekreace. Pro každou z uvedených strategických oblastí byly definovány problémové okruhy, hlavní a dílčí strategické cíle nakládání s krajinou a možnosti jejich řešení. Grafická část obsahuje mapový průmět cílové charakteristiky krajiny a předpokládanou podobu krajiny na 3D modelu zájmového území. Bilanční část pak hodnotí územní dopady strategické vize na stávající využití krajiny. Změny byly navrženy asi na 17 % zájmového území (pro srovnání v integrovaném scénáři byly změny navrženy na necelých 28 % , v segregačním na 14 %, v exploatačním na 11 % a v útlumovém na 17 % území). Největšími navrženými změnami v cílové charakteristice krajiny byly převody orné půdy do kategorie trvalých travních porostů a do kategorie lesů. Přibližně 104 ha pak bylo navrženo pro převod orné půdy na vodní plochy a necelých 90 ha z lesů na trvalé travní travní porosty (tab. 1). Obě posledně uvedené změny byly navrženy s ohledem na rehabilitaci komponovaného krajinného areálu v okolí zámku Kačina.

113

Tab. 1: Plošné a procentuální vyjádření navržených změn – Cílová charakteristika krajiny. % z plochy Zkratka Navržené změny využití území ha zájmového území 886,09 7,83 OP – TTP z orné půdy na trvalé travní porosty OP – LP

z orné půdy na lesy

366,26

3,23

OP – VP

z orné půdy na vodní plochy

104,04

0,92

LP – TTP

z lesů na trvalé travní porosty

89,58

0,79

OP – PB

z orné půdy na zastavěné plochy

82,17

0,73

OPP v LP

z opuštěných polí a TTP na lesy

76,99

0,68

TTP – LP

z trvalých travních porostů na lesy

41,08

0,36

OP – PC

z orné půdy na polní cesty

29,04

0,26

OPP – OP

z opuštěných polí a TTP na ornou půdu

26,90

0,24

OPP – TTP

z opuštěných polí a TTP na trvalé travní porosty

23,16

0,20

LP – OP

z lesů na ornou půdu

16,68

0,15

LP – VP

z lesů na vodní plochy

12,71

0,11

TTP – OP

z trvalých travních porostů na ornou půdu

10,97

0,10

ostatní změny

158,00

1,40

Celkem změny

1924,14

16,99

Celkem zájmové území

11322,60

100,00

DISKUSE VÝSLEDKŮ A ZÁVĚR Výsledný návrh cílové charakteristiky krajiny Novodvorska a Žehušicka byl připraven na základě participativního projednání dříve zpracovaného konceptu, vypracovaného na základě průniku integrovaného a segregačního scénáře. Při přípravě a zpracování návrhu cílové charakteristiky krajiny bylo ambicí řešitelů tvůrčím způsobem provázat tři přístupy ke krajinářství (MEEUS & VROOM, 1986, MÍCHAL 1991): a) tradičního krajinářství, koncipovaného jako umění tvorby nového prostředí; b) moderního krajinářství, opírajícího se o inventarizaci přírodních daností, vědeckou analýzu, předvídání vznikajících problémů a o prognózu následků, kdy obsah i forma syntézy jsou určovány výhradně výsledkem vědeckých analýz; c) postmoderního (participativního) krajinářství, kdy výsledný návrh organizace prostoru je tvořen na bázi vyjednávání plánovačů a uživatelů krajiny; výsledný návrh může vycházet pouze z kompromisů mezi záměry různých skupin uživatelů; návrh bývá často redukován na prostorovou osnovu, která má být postupně naplňována v souladu s proměnlivými potřebami uživatelů. Všechny výše uvedené přístupy byly uplatněny při vymezování rozvoje mapovaných jevů a jistě si zasluhují další precizaci. Duchu EÚoK je patrně nejbližší uplatnění postmoderního krajinářství, ovšem jeho tvůrčí provázání s tradičním i moderním krajinářstvím je do jisté míry předpokládáno. Takto provázaný přístup ke krajině lze pracovně nazvat krajinářstvím „integrovaným“. Pro uplatnění „integrovaného krajinářství“ v rámci zpracované cílové charakteristiky krajiny vytváří předpoklady interdisciplinární složení řešitelského týmu, které zahrnuje odborníky architektonického, přírodovědného, 114

humanitního, technického i uměnovědného zaměření. S ohledem na reálné možnosti jsou v příspěvku pouze naznačeny vazby na předchozí analytické etapy řešení projektu, zabývající se postižením historického vývoje, současného stavu krajiny a vedoucí ke zpracování krajinné diagnózy zájmového území. K mapovým průmětům je třeba přistupovat jako ke směrným dokumentům vyjadřujícím dlouhodobou koncepci rozvoje krajiny. Ve smyslu navrhovaných opatření jde pouze o rámcová doporučení, nikoliv o závaznou dokumentaci, a řada navrhovaných jevů má charakter myšlenkových námětů. Řešitelský kolektiv realizací výzkumného projektu zastupoval do jisté míry roli zpracovatele, ale i iniciátora dokumentu strategického plánování území, kterým by v případě České republiky mohly být např. sdružení obcí, pověřené obce, případně kraj. Při interpretaci výsledků je třeba vzít v úvahu, že zapojování místních aktérů a využití participativních metod plánování v rámci výzkumného projektu bylo založeno na dobrovolnosti a zájmu účastníků. Z věcného pohledu by řešení projektu jistě napomohla vyšší účast správních orgánů, uživatelů krajiny i veřejnosti na jednání pracovních dílen a jejich komplexnější pohled na rozvoj krajiny. Od povědomí místních subjektů o krajině a jejich zájmu spolurozhodovat o jejím budoucím rozvoji se odvíjí objektivita rozhodování i všeobecná akceptovatelnost dlouhodobé strategie. Poděkování Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu výzkumu a vývoje 2B06013 „Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav - pilotní studie Nové Dvory Kačina“. LITERATURA ANONYMOUS (2010): Scenario Planning. http://en.wikipedia.org/wiki/Scenario_planning COUNCIL OF EUROPE (2000): European Landscape Convention CETS No.:176. Council of Europe, Strasbourg. GANTAR D. (2009):Scenario Use for Fostered Adaptation to the Future Landscape Changes. Acta Agriculturae Slovenica, 93, s. 69-76 LARCHER F., NOVELLI S., GULLINO P., DEVECCHI M., (2010): Planning Rural Landscape: a Participation Approach for Analysing Future Scenarios in Monferrato (Piedmont, Italy). In: Living Landscape: The European Landscape Convention in Research Perspective, Vol. 1. UNISCAPE, Firenze, pp. 411-425. LIPSKÝ Z., ŠANTRŮČKOVÁ M., WEBER M. et al. (2011): Vývoj krajiny Novodvorska a Žehušicka ve středních Čechách. Karolinum, Praha. LIPSKÝ Z., ŠANTRŮČKOVÁ M., WEBER M. & STROBLOVÁ L. (2010): SWOT Analysis as a Part of Participative Approach to Landscape Planning. In: Living Landscape: The European Landscape Convention in Research Perspective, Vol. 1. UNISCAPE, Firenze, pp. 426 – 434. MEEUS J. H. A. & VROOM M. J. (1986):Critique and Theory in Dutch Landscape Architecture. Landscape and Urban Planning, 13, pp. 277-302. MÍCHAL I. (1991): Tři typy holandské krajinářské architektury. Územní plánování a urbanismus, 18, pp. 281-288. SHEARER A. (2005): Approaching Scenario Based Studies: free Perceptions about the Future and Considerations for Landscape Planning. Environment and Planning. Planning and Design, 32, pp. 67-87.

115

STRÁNSKÝ M., TRNKA J., BARTUŠEK O. & KUČERA J. (2008): Veltrusdominio. Studie udržitelného rozvoje mikroregionu. Mikroregion Veltrusdominio, Veltrusy. STROBLOVÁ L., WEBER M. & LIPSKÝ Z. (2010): SWOT analýza jako součást participativního přístupu k plánování krajiny na Novodvorsku a Žehušicku. Acta Pruhoniciana, 95, pp. 5-13. VAN ELZEKKER B. (1994): České zemědělství na křižovatce. Agrospoj, Praha. WEBER M., LIPSKÝ Z., DOSTÁLEK J., HENDRYCH J., CHROMÝ P., SKALOŠ J. & VÁVROVÁ V. (2006): Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav – pilotní studie Nové Dvory – Kačina. Návrh projektu do veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji NPV II. MŠMT ČR. VÚKOZ Průhonice a UK Praha, Průhonice a Praha, 60 pp. WEBER M., LIPSKÝ Z., STROBLOVÁ L., SKALOŠ J. & ŠANTRŮČKOVÁ M. (2010): Variantní scénáře rozvoje krajiny jako součást participativních přístupů k plánování krajiny. In: Brtnický M. al. [eds.], Degradace a regenerace krajiny. MENDELU, Brno, pp. 26-43. WESTHOEK H. J., VAN DEN BERG M. & BAKKES J. A. (2006): Scenario development to explore the future of Europe's rural areas. Agriculture, Ecosystems and Environment, 114, 7-20.

116

OBNOVA ŘÍČNÍ KRAJINY NA OLOMOUCKU RESTORING OF RIVER LANDSCAPE IN THE OLOMOUC

Ivo Machar1 1

Katedra biologie PDF Univerzity Palackého v Olomouci, Žižkovo nám.5, 771 40 Olomouc [email protected]

ABSTRACT River landscape is a structural and functional landscape unit, composed of the river and all other landscape components that were created by the river and the river that are subject to. Using the concept of river landscape in the practice of spatial planning is particularly important today in the context of catastrophic flood events that have repeatedly hit Central Europe in recent times. The aim of this paper is to show the example of the Morava River floodplain south of Olomouc (Czech Republic) the possibility of applying the theory of river landscapes in landscape planning. Key words: River landscape, ecological restoration, Morava River, flood plain ÚVOD V krajinné ekologii se tradičně uplatňují dva dominantní, historicky a geograficky podmíněné přístupy (WU & HOBBS 2007): tzv. severoamerický přístup (TURNER 2005), akcentující vztahy mezi prostorovým uspořádáním krajiny a ekologickými procesy v soustavě interagujících ekosystémů (BUREL & BAUDRY 2003) a tzv. přístup evropský, založený na holistickém vnímání krajiny a zdůrazňující roli člověka v krajině (NAVEH 2000). Pro evropský přístup je charakteristické, že je rozvíjen v praktických aplikacích při krajinném plánování a tvorbě ekologických sítí (BASTIAN & STEINHARDT 2002, BUČEK et al. 2007, OPDAM et al. 2005), protože pracuje s termínem kulturní krajina (ANTROP 1997). Akceptování člověka jako klíčového druhu v kulturní krajině (WRIGHT 1990) se promítá i do Evropské úmluvy o krajině, mezi jejíž hlavní principy patří charakteristika krajiny jako jedné z určujících složek identity Evropanů (PEDROLI 2001). To je významné zvláště ve středoevropském prostoru, kde interakce „příroda – kultura“ (KOVÁŘ 2005) a interakce „historie krajiny – současný stav krajiny“ (LOŽEK 2007) jsou pro dynamiku kulturní krajiny determinující. Zřejmě nejdynamičtějším typem kulturní krajiny je údolní niva (LIPSKÝ 2008). Za hlavní krajinně-ekologické koncepty středoevropské údolní nivy (DEMEK et al. 2008) můžeme považovat tyto teorie: říční kontinuum (VANNOTE et al. 1980), fluviální sukcesní sérii nivních biotopů (BUČEK & LACINA 1994), geomorfologickou typizaci vodních toků pro účely ochrany přírody a krajiny (ANGRADI et al. 2004, ROSGEN 1996) a teorii říční krajiny (MALANSON 1993). Říční krajina (POOLE 2002, ŠTĚRBA et al. 2008) je strukturální a funkční krajinný celek, složený z řeky a všech dalších krajinných složek, které byly řekou vytvořeny nebo které jsou řekou alespoň podmíněny a dále z veškerého oživení a všech abiotických složek ekosystému. Hlavními složkami říční krajiny jsou: řeka, všechna její aktivní i odstavená ramena, veškeré tůně (stálé i periodické) v nivě, podpovrchová část dna toků (hyporheál), podpovrchová část nivy (aluviální sedimenty), břehy a agradační valy koryt, povrchová suchozemská, většinou zaplavovaná část nivy, ostatní přírodní objekty v nivě, které vznikly 117

recentní (postglaciální) činností řeky, jsou na ní závislé a jsou s řekou v přímé interakci, umělé objekty vzniklé lidskou činností, nacházejících se uvnitř říčních ekosystémů, a to vše se svým oživením (PRACH et al. 1996). Teorie říční krajiny přímo navazuje na definice údolní nivy (PETŘÍČEK 1998). Říční krajina je tedy krajina, tvořená souborem ekosystémů údolní nivy a prostorově ohraničená první říční terasou nebo patou svahů na okraji říčního aluvia (WARD et al. 1998). Časové ohraničení říční krajiny tvoří holocén (HASLAM 1997). Tvar i velikost říční krajiny jsou charakteristické: jde o krajinu značně protáhlého tvaru, její územní velikost může dosahovat desítek, stovek i mnoha tisíců čtverečních kilometrů (LORENZ et al. 1997). Za charakteristiky říční krajiny jsou považovány i její funkce (JONES & MULHOLAND 2000). Cílem tohoto článku je ukázat na příkladu území údolní nivy řeky Moravy jižně od Olomouce možnost aplikace teorie říční krajiny při krajinném plánování a obnově ekologických funkcí krajiny. METODIKA A MATERIÁL Řešené území Údolní niva řeky Moravy jižně od Olomouce je typickým příkladem velmi silně antropicky pozměněné říční krajiny s velmi nízkou ekologickou stabilitou (KILIÁNOVÁ 2001) a řadou překrývajících se územních limitů (Tab. 1). Tab. 1: Environmentální územní limity v řešeném území Olomoucko – jih. Územní limit Chráněná oblast přirozené akumulace vod Kvartér řeky Moravy

Zátopové území kolem řeky Moravy

Legislativní vazba Nařízení vlády ČSR č.85/1981 Sb.

Poznámka Území určené k ochraně zdrojů a kvality podzemní vody v kvartérních (štěrkopískových) sedimentech v nivě řeky

Rozsah zátopového území je upřesňován v územních plánech obcí, skutečný plošný rozsah záplavy se však může lišit podle aktuálního meteorologického stavu

Zátopové území je významný environmentální limit v řešeném území

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Nadmístní ÚSES upřesněn v ZÚR OK, místní (lokální) ÚSES upřesněn v územních plánech obcí

Významný krajinný prvek: údolní niva

§3, odst.1, písm.b) a §4, odst.2 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění

Osa nadregionálního biokoridoru kolem řeky Moravy dnes zaujímá převážně intenzívně zorněnou půdu, což je pro záplavové území v říční nivě ekologicky zcela nevhodný stav. Údolní je vymezena geologicky (geologické mapy), geomorfologicky (reliéf terénu) a pedologicky (mapa půdních typů). 118

Přírodní rezervace Království

§3, odst.1, písm.b) a §4, odst.2 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění §3, odst.1, písm.b) a §4, odst.2 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění Nařízení OkrÚ Olomouc č.2/1995

Evropsky významná lokalita Království

Příloha č.722 k nařízení vlády č.132/2005 Sb.

Evropsky významná lokalita Morava – Chropyňský luh

Příloha č.729 k nařízení vlády č.132/2005 Sb.

Významný krajinný prvek : vodní tok

Významný krajinný prvek: les

V případě toku řeky Moravy jde navíc o územní překryv s EVL Morava – Chropyňský luh. Všechny lesy v řešeném území. Podrobněji viz další text. Předmět ochrany: dubohabřiny a lužní lesy. EVL zaujímá celou výměru lesního komplexu. Hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri), bobr evropský (Castor fiber). V řešeném území zaujímá EVL vlastní tok řeky Moravy a některá, na řeku přímo navazující slepá ramena.

Aplikace teorie říční krajiny Cílem územní studie (ŽENČÁK & MACHAR 2009) bylo navrhnout obnovu říční krajiny v této části Hornomoravského úvalu. Metodika řešení obnovy říční krajiny ve studovaném území Ke stanovení projektových charakteristik koryta řeky Moravy pro určení cílového stavu vývoje korytotvorných procesů v aktuálních podmínkách řešené lokality (Obr. 1) byla provedena geomorfologická analýza podle metodiky VLČEK & ŠINDLAR (2002) a následně odvozením analogií podle referenčních přírodě blízkých úseků v Litovelském Pomoraví byla navržena šířka koryta při korytotvorném průtoku BQk a střední hloubka koryta při korytotovorném průtoku HQk. Grafickým řešením úlohy vícenásobnou regresní analýzou v základním typu zobrazovacích matic pro stav s vyvolanou změnou vodního režimu toku byly podle vodnosti toku určeny parametry vinutí trasy koryta, šířka a vinutí prvního nivního stupně a meandrového pásu, délka meandru a dále relativní četnost střídání brodů v podélném profilu koryta. Pás území k obnově říční krajiny řeky Moravy byl potom stanoven z šířky meandrového pásu a jeho rozšíření až po hranu prvního nivního stupně, pokud byl v terénu identifikovatelný (ZEMAN et al. 1980), nebo po přirozené i umělé terénní překážky, limitující možnost rozlivu povodní v říční krajině. Zároveň byl do území k obnově říční krajiny zahrnut i celý komplex lužního lesa Království u Grygova (MACHAR et al. 2003).

VÝSLEDKY ŘEŠENÍ Základní principy ochrany funkcí řeky Moravy jako biotopu ve studovaném území Řeka Morava je vodohospodářsky významný vodní tok. V řešeném území odbočuje z levého břehu Moravy tok říčky Morávky, který dříve poháněl provoz dnes nefunkčního Blateckého mlýna. Morávka je významná pro vodní režim fluvizemí lužního lesa 119

Království. Řeka Morava (vlastní tok) je v řešeném území součástí evropsky významné lokality, kde lze z předmětu ochrany EVL předpokládat dotčení druhu hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri). Prvotní potvrzené údaje o výskytu hrouzka Kesslerova v řece Moravě v úseku od jezu v Bolelouci po soutok s Bečvou publikovali MERTA & LUSK (2004). Autoři přepokládají souvislost s povodní v roce 1997, kdy nelze vyloučit, že populace vznikla z jedinců původem z Bečvy. Výsledky pokusných odlovů v r.2005 potvrdily výskyt hrouzka Kesslerova výhradně v proudech a peřejích v posuzované části toku. Tyto zóny jsou zastoupeny v úsecích, kde nedochází k ovlivnění vzdouvacím objektem (jezem). V úsecích ovlivněných vzdutím, například úsek nad jezem v Bolelouci jsou eliminovány proudy, peřeje a je potlačena variabilita hloubek. Upravený tok má charakter homogenního kanálu se specifickou morfologii dna a břehů. Vzhledem k výskytu celkem 17 druhů ryb a zastoupení zvláště chráněných druhů hrouzka Kesslerova (Gobio kessleri) a ouklejky pruhované (Alburnoides biupunctatus) je pro řeku Moravy v řešeném území navržen následující soubor zásad ochrany říčního biotopu: ⇒ zachovat pro výskyt hrouzka Kesslerova dochované klíčové úseky: proudy a peřeje se štěrkovým a kamenitým dnem, tyto jsou významné i pro ostatní reofilní druhy ryb, ⇒ neprovádět odtěžení štěrkopískových náplavů (s výjimkou pravidelné údržby podjezových úseků), z hlediska protipovodňové ochrany jejich existence v tomto úseku toku nemá negativní vliv na průběh povodně, ⇒ ponechat bez zásahu v plném rozsahu mělké příbřežní zóny, neboť právě okrajové oblasti koryt jsou považovány za habitat, používaný tohoročními rybami, ⇒ při posuzování vodohospodářských projektů vycházet z principu, že charakter lokalit (hloubka, rychlost proudu a substrát) mají vliv na charakter rybího společenstva a změna prostředí povede ke změně struktury rybího společenstva (druhová diverzita je silně ovlivněna diverzitou prostředí), ⇒ zachovat současný systém rybářského hospodaření, přehodnotit platný osazovací plán ve smyslu vyloučení jelce tlouště z roční zarybňovací povinnosti, z důvodu dostatečné přirozené reprodukce ve prospěch jiných reofilních druhů ryb. Obnova funkcí řeky Moravy jako nadregionálního biokoridoru ekologické sítě říční krajiny Za účelem obnovy funkce řeky Moravy jako nadregionálního biokoridoru byla navržena následující opatření: A) Na základě biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí po zařazení nivy do typologie nivních krajin v ČR navrhnout prostorové parametry (minimální šířku) nadregionálního biokoridoru kolem řeky Moravy. B) Minimální šířku biokoridoru revidovat v závislosti na posouzení problematiky záplavového území a protipovodňové ochrany. Cílem řešení je rozšíření retenčního prostoru v údolní nivě pro bezproblémový volný rozliv povodňových vod z řeky do nivy. C) V území nadregionáního biokoridoru převést zemědělskou půdu v kultuře „orná“ (fakticky i evidenčně) na kulturu „trvalé travní porosty“. Vhodné parcely převést na kulturu „les“ a založit zde nové porosty lužního lesa s přirozenou dřevinnou skladbou, odpovídající stanovištním podmínkám. D) Prostor (pás) biokoridoru prostorově vymezit systémem odsazených zemních protipovodňových hrází (Obr. 2). E) Po koruně těchto odsazených hrází vést trasy cyklistických stezek. Vybrané trasy cyklostezek vybavit informačními tabulemi v podobě naučné stezky. 120

F) Revitalizovat po dohodě se správcem toku vlastní říční koryto Moravy s cílem diverzifikovat tok a zlepšit místní stanovištní podmínky (biotop) pro rybí druh hrouzek Kesslerův. G) Provést revitalizaci toku říčky Morávky s cílem obnovit trvalou průtočnost toku. H) Při výsadbách dřevin důsledně vyloučit používání geograficky nepůvodních druhů.

Obr. 1: Cílový stav obnovené říční krajiny po revitalizaci koryta řeky Moravy jižně od Olomouce (upraveno podle KRÁLOVÁ 2001): 1 – hranice mezi přírodě blízkou a intenzívně zemědělsky obhospodařovanou říční krajinou, 2 – biotop mokřadních vrbin a měkkého luhu, 3 – biotop tvrdého luhu v hospodářském tvaru lesa středního, 4 – solitérní dub letní, 5a – zazemňující se slepé rameno, biotop makrofytní vegetace eutrofních stojatých vod, 5b – erozní nárazový říční břeh (hnízdní biotop ledňáčka říčního); po koruně hráze je vedena cyklostezka. Návrh obnovy říční krajiny řeky Moravy Základním principem řešení obnovy říční krajiny ve studovaném území je návrh přeměny ploch orné půdy kolem řeky Moravy na „říční krajinu“, tvořenou mozaikou nivních biotopů (Tab. 2). Územní pás říční krajiny, rozšířený o komplex lesa Království, bude umožňovat volný rozliv povodní. Koncepce návrhu vytvoření nadregionálního biokoridoru v podobě ohrázovaného záplavového území kolem revitalizované řeky ukazuje obr. 2. Celkové výsledné řešení návrhu obnovy říční krajiny jižně od města Olomouce je zobrazeno na obr. 3. 121

Tab. 2: Návrh cílových typů biotopů pro obnovu říční krajiny řeky Moravy. Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Makrofytní vegetace vodních toků Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Říční rákosiny Vegetace vysokých ostřic Štěrkové a bahnité říční náplavy bez vegetace Bylinné lemy nížinných řek Mezofilní ovsíkové louky Aluviální psárkové louky Vlhké pcháčové louky Mokřadní vrbiny Mokřadní olšiny Údolní jasanovo-olšové luhy Tvrdé luhy nížinných řek Měkké luhy nížinných řek Pozn. Terminologie biotopů podle CHYTRÝ et al. (2001).

Obr. 2: Návrh koncepce řešení nadregionálního biokoridoru, který je prostorově vymezen systémem odsazených zemních protipovodňových hrází. DISKUSE A ZÁVĚR Za součást krajinné ekologie je některými autory považována tzv. říční ekologie (HILDREW 1996). Základním konceptem říční ekologie je tzv. teorie říční krajiny (WIENS 2002). Přirozená lužní společenstva říční krajiny jsou ohrožena v rámci celé Evropy (KLIMO et al. 2008). Především díky vodohospodářským úpravám dochází k ústupu přirozených biotopů, které jsou v sukcesních řadách vázány na specifický hydrologický a geomorfologický fluviální režim (MAITLAND & MORGAN 1997). Mnohá nivní společenstva a biologické druhy ztrácí podmínky pro svoji existenci a stávají se kriticky ohroženými (PRACH et al. 1996). Např. při vodohospodářských úpravách horního Rýna v letech 1955 až 1957 zůstalo v údolní nivě pouze 1% plochy s přírodě blízkými společenstvy (DISTER et al. 1990). Tento ekologicky nepříznivý stav vede 122

k tomu, že v současné době je prosazována potřeba renaturalizace nivy, tedy zvětšení prostoru, v němž budou obnoveny přirozené fluviální procesy a na ně vázaná přirozená biota (KRÁLOVÁ 2001). Správnost evropského trendu směřujícího k revitalizaci a znovuotevření údolních niv velkých řek pro inundace je potvrzen v kontextu nedávných katastrofických povodní (BUČEK 1997). V České republice tento stav reflektuje Státní program ochrany přírody a krajiny ČR (MLČOCH et al. 1998), který stanovuje mimo jiné jako prioritní úkol č.5.1.3.4.: „Navracet nivám řek jejich původní rozmanité ekologické funkce, včetně schopnosti neškodného provedení povodní. Za tímto účelem zvyšovat v nivách podíl luk a lužních lesů, odstraňovat nevhodné stavby, zavádět systém odsazených povodňových hrází a posilovat význam hydrologické sítě.“ V odborné veřejnosti jsou diskutovány a postupně prosazovány koncepty přírodě blízkých protipovodňových systémových opatření, při nichž hrají lužní lesy a přirozené nivní inundace významnou roli (MACHAR 1998).

Plochy navržené k přeměně ornépůdy na biotopy zaplavovaných lužních lesů Plochy navržené k přeměně orné půdy na biotopy zaplavovaných aluviálních luk Vodní plochy vzniklé těžbou štěrkopísků Obr. 3: Obnova říční krajiny jižně od Olomouce – celkový návrh koncepce řešení.

123

V oblasti, řešené v této práci, probíhá v současnosti intenzivní průzkum zástupců rodu Gobio/Romanogobio. Do současnosti byl v oblasti soutoku Moravy a Bečvy doložen výskyt minimálně těchto druhů: Druhy ze skupiny hrouzka „Kesslerova“: Romanogobio banaticus a Romanogobio carpathorossicus skupina hrouzka „obecného“: Gobio gobio, Gobio obtusirostris, a druh ze skupiny hrouzka „běloploutvého“: Romanogobio vladykovi (LOYKA in verb.). Nejnovější studie hrouzků rodu Gobio/Romanogobio přinášejí překvapivé objevy nových druhů nebo dosavadní poddruhy, formy či variety jsou povyšovány na druhovou úroveň. Přesná identifikace řady z těchto druhů je prozatím možná výhradně na základě molekulárně-genetických analýzy, neboť jejich morfologické znaky jsou velice podobné (MENDEL et al. 2008). Současný výskyt několika velmi podobných druhů ryb na jedné lokalitě způsobuje značné obtíže při ekologických studiích. Popis biologie jednotlivých druhů nezbytný pro jejich ochranu a tím i vymezení možných maximálních, ještě tolerovatelných antropogenních zásahů je tak otázkou dlouhého časového horizontu, proto bylo v této studii uvažováno s výskytem druhu hrouzek Kesslerův (www.biomonitoring.cz). Poděkování Studie obnovy říční krajiny v území jižně od města Olomouce byla podpořena Krajským úřadem Olomouckého kraje. LITERATURA ANGRADI T. R., SCHWEIGER E. W., BOLGRIEN D. W., ISMERT P. & SELLE T. (2004): Bank stabilization, riparian land use and the distribution of large woody debris in a regulated reach of the Upper Missouri River, North Dakota, USA. River Research and Applications, 20: 829-846. ANTROP M. (1997): The concept of traditional landscapes as a base for landscape evaluation and planning. The example for Flanders Region. Landscape and Urban Planning, 38: 105-117. BASTIAN O. & STEINHARDT U. [eds.] (2002): Development and Perspectives in Landscape Ecology. Kluwer, Dordrecht. BUČEK A. (1997): Povodně 1997 a vodohospodářské paradigma. Ochrana přírody, 52(9): 257-258. BUČEK A. & LACINA J. (1994): Biogeografické poměry. In: Vybrané fyzickogeografické aspekty pro revitalizaci nivy Dyje v úseku VD Nové Mlýny – soutok s Moravou, pp. 46–98, Ústav geoniky AV ČR, Brno. BUČEK A., MADĚRA P. & ÚRADNÍČEK L. (2007): Ecological network creation in the Czech republic. In: Dreslerová J. [ed.], Ekologie krajiny - nulté č. časopisu Journal of Landscape ecology, Brno: 12-24. BUREL F. & BAUDRY J. (2003): Landscape ecology. Concepts, methods and applications. Science Publishers, Enfield – Plymouth. DEMEK J., DRESCHER A., HOHENSINNER S. & SCHWAIGHOFER B. (2008): The geology and geomorphology of floodplain. In: Klimo E., Hager H., Matić S., Anić I. & Kulhavý J. [eds.], Floodplain Forests of the Temperate Zone of Europe. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce: 11-38. DISTER E. et al. (1990): Water Management and Ecological Perspectives of the Upper Rhines Floodplains. Regulated Rivers: Research and Management, 5 :1-15. HASLAM S. M. (1997): The river scene. Ecology and cultural heritage. Cambridge University Press, Cambridge.

124

KOVÁŘ P. (2005): Ekosystémový pohled, krajinný ráz a vize multifunkčnosti. In: Maděra P., Friedl M. & Dreslerová J. [eds.], Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu. Sborník ekologie krajiny 1, příspěvky z konference. CZ IALE, Brno 77-82. HILDREW A. G. (1996). Whole river ecology: special scale and heterogenity in the ecology of running waters. Archiv für Hydrobiologie, 113, suppl.10: 25-43. JONES J. B. & MULHOLAND P. J. [eds.] (2000): Streams and groundwaters. Academic Press, San Diego. KILIÁNOVÁ H. (2001): Hodnocení změn lesních geobiocenóz v nivě řeky Moravy v průběhu 19. a 20. století. Disertační práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. KLIMO E., HAGER H., MATIĆ S., ANIĆ I. & KULHAVÝ J. [eds.] (2008): Floodplain Forests of the Temperate Zone of Europe. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. KRÁLOVÁ H. [ed.] (2001): Řeky pro život. Revitalizace řek a péče o nivní biotopy. Veronica, Brno. LIPSKÝ Z. (2008). Změny ve využívání krajiny v údolních nivách. In: Pithart D., Benedová Z., & Křováková K. [eds.], Ekosystémové služby údolní nivy. Ústav systémové biologie a ekologie, Třeboň: 132-141. LORENZ C. M., VAN DUK G. M., VAN HATTUM A. G. M. & COFINO W. P. (1997): Concepts in river ecology: Implication for indicator development. Regulated Rivers: Resource and Management, 13: 501-516. LOŽEK V. (2007): Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Dokořán, Praha. MACHAR I. (1998a): Protipovodňový význam přirozené údolní nivy a návrh optimalizace její protipovodňové ochranné funkce na modelovém příkladu Litovelského Pomoraví. In: Němec B. [ed.], Voda a krajina, sborník z konference 22.-24.4.1998 ve Veselí nad Moravou, AOPK ČR a MŽP ČR, Praha: 30-32. MACHAR I., ALBRECHT P., LEHKÝ J., PETRUŠ J., POLÁŠEK V., RYBKA V., ŘEHÁNEK T., ŠAFÁŘ J. & VYSOUDIL M. (2003): CHKO Litovelské Pomoraví. In: ŠAFÁŘ J. [ed.], Chráněná území ČR–Olomoucko, svazek VI., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha: 1-60. MAITLAND P. S. & MORGAN N. C. (1997): Conservation Management of Freshwater Habitats – Lakes, Rivers and Wetlands. Chapman & Hall. London. MALANSON G. P. (1993): Riparian landscapes. Cambridge University Presss, Cambridge. MENDEL J., LUSK S., VASIĽEVA E. D., VASIĽJEV V. P., LUSKOVÁ V., EKMEKCI F. G., ERK´KAN F., RUCHIN A., KOŠČO J., VETEŠNÍK L., HALAČKA K., ŠANDA R., PASHKOV A. N. & RESHETNIKOV S. I. (2008): Molecular phylogeny of the genus Gobio Cuvier, 1816 (Teleostei: Cyprinidae) and its contribution to taxonomy, Molecular Phylogenetics and Evolution 47: 1061-1075. MERTA L.& LUSK S. (2004): Výskyt hrouzka Kesslerova (Gobio kessleri) v řece Moravě. Biodiverzita ichtyofauny České republiky (5), Ústav biologie obratlovců: 65-71. MLČOCH S., HOŠEK J. & PELC F. (1998): Státní program ochrany přírody a krajiny ČR. Ministerstvo životního prostředí, Praha. NAVEH Z. (2000): What is holistic landscape ecology? A conceptual introduction. Landscape and Urban Planninig, 50: 7-26. OPDAM P., STEINGRÖVER E. & ROOIJ S. (2005): Ecological networks: A spatial concept for multi-actor planning of sustainable landscapes. Landscape and Urban Planning, 75: 322-332. PEDROLI B. [ed.] (2001): Landscape – Our home. Lebensraum Landschaft. Alphen aan den Rijn, C.Haasbeek B.V. 125

PETŘÍČEK V. (1998): Údolní nivy a jejich územní ochrana. In: Sborník ze semináře Krajina a voda v Příbrami, MŽP ČR, Praha: 45-50. POOLE G.C. (2002): Fluvial landscape ecology: addressing uniqueness within the river discontinuum. Freshwater Biology, 47: 641-660. PRACH K., HUSÁK Š., ČERNÝ R., KUČERA S., GUTH J, RYDLO J. & KLIMEŠOVÁ J. (1996): Species and vegetation diversity along the river. In: PRACH K., JENÍK J., LARGE A. [eds.], Floodplain ecology and management. SPB Academic Publishing, Amsterdam: 6280. ROSGEN D. L. A. (1996): Applied river morphology. Colorado Pagosa Springs. ŠŤERBA O., MĚKOTOVÁ J., BEDNÁŘ V., ŠARAPATKA B., RYCHNOVSKÁ M., KUBÍČEK F. & ŘEHOŘEK V. (2008): Říční krajina a její ekosystémy. Univerzita Palackého,Olomouc. TURNER M. G. (2005): Landscape Ecology in North America: past, present and future. Ecology, 86: 1967-1974. VANNOTE R. L., MINSHALL G. W., CUMMINS K. W., SEDELL J. R. & CUSHING C. E. (1980): The River Continuum Concept, Can.J.Fish.Aquat.Sci. 37: 130-137. VLČEK L. & ŠINDLAR M. (2002): Geomorfologické typy vodních toků a jejich využití pro revitalizace, Vodní hospodářství, 52 (6): 172–176. WARD J. W., BRETSCHKO G., BRUNKE M., DANIELOPOL D., GILBERT J., GONSER T. & HILDREW A .G. (1998). The boundaries of river systems: the metazoan perspective. Freshwater Biology, 40: 531-569. WIENS J. A. (2002): Riverine landscapes: taking landscape ecology into the water. Freshwater Biology, 47: 501-515. WRIGHT D. H. (1990): Human impacts on energy flow through natural ecosystems, and implications for species endangerment. Ambio, 19: 189-194. WU J. & HOBBS R. (2002): Key issues and research priorities in landscape ecology: an idiosyncratic synthesis. Landscape Ecology, 17: 355-365. ZEMAN A. et al. (1980): Kvartérní sedimenty střední Moravy. Sborník geologických věd – Antropozoikum, 13: 37-91. ŽENČÁK P. & MACHAR I. (2009): Olomoucko – jih. Expertní územní studie. Nepublikovaná zpráva pro Krajský úřad Olomouckého kraje.

126

ČASOPROSTOROVÁ ANALÝZA FRAGMENTACE STEPNÍCH LOKALIT PANONSKÉ OBLASTI SPATIO-TEMPORAL ANALYSIS OF FRAGMENTATION THE PANNONIAN STEPPE SITES

Vilém Pechanec, Eva Jelínková, Helena Kilianová1 1

Univerzita Palackého, Katedra geoinformatiky, tř. Svobody 26, 77146 Olomouc [email protected], [email protected], [email protected]

ABSTRACT This paper describes landscape fragmentation of the Pannonian steppe sites in the Czech Republic. Fragmentation was determined by calculation of landscape metrics for selected area in three time periods. These vector data were used for calculation of the basic landscape metrics by using V-LATE, Patch Analyst Extension for ArcGIS and FRAGSTATS. The calculated values of the entire studied area showed that the landscape fragmentation tends to increase over time. The calculation of the Total Edge Contrast Index proved increasing dissimilarity of neighbouring patches in the landscape mosaic. Keywords: analyses, landscape development, fragmentation, landscape metrics, GIS ÚVOD Fragmentace krajiny je proces, během něhož je rozlehlé stanoviště děleno na řadu menších částí. Jednotlivé fragmenty pak od sebe oddělují méně hodnotné plochy, které mají často charakter bariéry pro některé organizmy (ZONNEVELD 1995). Vlivu fragmentace krajinných složek a snaze jejich kvantifikace se věnovala řada autorů Mimra (1995), ALOFS & FOWLER (2007), AHLQVIST & SHORTRIDGE (2010) či METZGER & MULLER (1996). Problémem, kterým se nyní odborníci zabývají, je kvantitativní vyjádření fragmentace krajiny a její rozmanitosti. LI & REYNOLDS (1994) definují prostorovou heterogenitu na základě pěti komponent: počet typů plošek (tříd využití půdy), míra každého typu, prostorové uspořádání, tvar plošky a kontrast mezi sousedními ploškami. Autoři definují čtyři vybrané ukazatele prostorové heterogenity, jimiž jsou: i) fraktální dimenze (fractal dimension) – podle plochy a obvodu jednotlivých plošek určuje nepravidelnost tvaru plošky v krajině, ii) index nákazy (relative contagion index) – udává rozsah, v jakém jsou plošky stejného typu shlukovány, tedy jejich prostorové uspořádání; měl by také reagovat na počet typů plošek a jejich poměry v krajině, iii) index vyrovnanosti (Romme’s relative evenness index) – se počítá na základě pravděpodobnosti, že náhodně vybraný pixel patří danému typu plošky, závisí tedy také na počtu typů plošek a jejich poměrech v krajině, iv) index ploškovitosti (Romme’s relative patchiness index) – na základě matice rozdílnosti jednotlivých typů plošek (podle využití krajiny) měří kontrast mezi sousedními ploškami v krajinné mozaice. Výsledky jejich experimentů ukázaly, že každá definice prostorové heterogenity je silně závislá na základních proměnných a použitých metodách, že existují značné interakce mezi výše vyjmenovanými komponenty prostorové heterogenity a že některé indexy silně korelují. Kvantitativní pochopení prostorové heterogenity však může pomoct určit její roli ve funkcích a procesích krajiny, včetně šíření poruch. Díky kvantifikaci se také dají porovnávat různá území. Vztah mezi prostorovými či funkčními změnami v krajině 127

a dílčím indexem ploškovitosti na loukách a pastvinách popsali GAO & YANG (1997) Odvozený lineární vztah aplikovali na jednom hektaru sledované pastviny v severovýchodní Číně. KUMAR et al. (2006) ve své studii určují heterogenitu krajiny Rocky Mountains National Park pomocí krajinných metrik s využitím aplikace FRAGSTATS. Specializují se na různorodost vegetace, tou je však velmi ovlivněn také výskyt ptactva a jiných živočišných druhů. POUŽITÉ METODY A POSTUPY ZPRACOVÁNÍ Použitá data Data vstupující do výpočtů jsou ve formátu ESRI shapefile (dále jen SHP) a byla připravována pro měřítko velikosti 1 : 10 000. Pro každé ze tří časových období existují na daném území dvě liniové vrstvy – komunikace a vodní toky, dále pak jedna polygonová vrstva využití půdy klasifikovaná do následujících osmi kategorií (les, louka, pastvina, orná půda, ostatní plochy, vinice, ovocný sad, zahrada, okrasná zahrada, park, zastavěné území a vodní plocha). II. vojenské mapování - Data pro období II. vojenského mapování byla získána digitalizací na podkladu webové mapové služby Národního geoportálu INSPIRE Digitalizace probíhala v prostředí ArcGIS přímo v datovém formátu SHP. 50. léta 20. století - Vstupní vrstvy pro období 50. let 20. století byly pořízeny digitalizací černobílých leteckých snímků ze serveru http://kontaminace.cenia.cz/ (historická ortofotomapa © CENIA 2010; podkladové letecké snímky poskytl VGHMÚř Dobruška, © MO ČR 2009). Jedná se o snímky pořízené v letech 1950 – 1953. Tyto snímky nejsou k dispozici jako WMS služba, proto byly postupně ukládány jako obrázky a do prostředí ArcGIS vkládány a rektifikovány ručně. Rektifikace byla provedena podle SHP současného stavu. Současnost - Většina vybraného území pro analýzu současného stavu byla získána z archivu Správy CHKO Bílé Karpaty. Tato data sice byla získána ve formátu SHP. Zbývající území bylo digitalizováno podle leteckých snímků Národního geoportálu INSPIRE pořízených v letech 2008 – 2009, dodávaných společností GEODIS Brno. Vrstva vodních toků byla získána z Digitální báze vodohospodářských dat (DIBAVOD). Použité programy Digitalizace, úpravy a zpracování vstupních dat probíhaly v prostředí ArcGIS 10 a ArcView GIS 3.2 od společnosti ESRI. Pro následné výpočty bylo využito extenze Patch Analyst 4 pro ArcGIS 10 a aplikace FRAGSTATS 3.3. Zpracování a vizualizace výsledků probíhala v aplikacích kancelářského balíku OpenOffice. Vymezení zájmového území Na území České republiky bylo vybráno 68 stepních lokalit v panonské oblasti. Kolem těchto bodů byla vytvořena obalová zóna do vzdálenosti 5 km. (podle LI & REYNOLDS 1994). Tím bylo vymezeno území o rozloze 1 890 km2. Postup zpracování Po vymezení území následovala příprava prostorových dat pro jednotlivá časová období. Po této přípravné fázi došlo k vyhodnocení vstupních vrstev pomocí extenze Patch Analyst a aplikace FRAGSTATS. Tyto aplikace počítají indexy krajinné metriky založené na obvodu a ploše jednotlivých fragmentů území, ale také jejich rozmanitost na základě využití půdy. Hodnoty byly počítány pro každé ze tří časových období a následně byly mezi 128

sebou porovnány. Pro výpočet indexu celkového kontrastu hran v krajině byla použita aplikace FRAGSTATS 3.3, která zpracovává rastrová data. Vstupní data tedy musela být převedena do rastrového formátu, kdy bylo třeba zvolit vhodnou velikost pixlu a zároveň neopomenout důležitost vodních toků a komunikací, které by se při převodu na rastr mohly ztratit. VÝSLEDKY Z extenze Patch Analyst byla využita skupina výpočtů Prostorové statistiky (Spatial Statistics). Tab. 1 a 2 obsahuje výsledky výpočtů pro celou vrstvu využití půdy, tedy pro všechny kategorie dohromady. Tab. 1, 2: Vybrané indexy počítané pomocí extenze Patch Analyst pro celou vrstvu. MPS

MedPS

PSCoV

PSSD

MSI

AWMSI

II. voj. 26972 mapování

7,01

1,42

235,17

16,49

1,93

1,68

50. léta

8,92

0,58

446,62

39,82

2,52

1,73

2,9

0,11

475,95

13,79

2,88

1,83

Období

NP

21194

současnost 65206

MFD

AWMFD TE

II. voj. 9079,9 mapování

1,42

1,29

30252433,72 159,97 1121,62 1,26

0,61

50. léta

1,53

1,27

21255602,82 112,5

0,48

Období

MPAR

25134,9

ED

MPE

SHDI SHEI

1002,91 1,01

současnost 113415,5 1,52 1,3 39108463,73 206,98 599,77 1,27 0,61 Vysvětlivky: NP (Number of Patches) , SHDI (Shannon's Diversity Index) SHEI (Shannon's Evenness Index), MPAR (Mean Perimeter-Area Ratio) , MFD (Mean Fractal Dimension) , MPS (Mean Patch Size), MedPS (Median Patch Size) PSCoV (Patch Size Coefficient of Variance) , PSSD (Patch Size Standard Deviation), TE (Total Edge),ED (Edge Density) , MPE (Mean Patch Edge) Zkratka AW (Area Weighted) před indexy MSI a MFD znamená, že jde o vážený průměr, kde vahou je rozloha plošky. Je zřejmé, že s postupem času se fragmentace krajiny zvyšuje. Naznačuje to jak index MSI a MPAR, které se věnují tvaru plošky – ten postupem času nabývá na složitosti, tak i indexy vyjadřující velikost plošky (MPS, MedPS) – ta se s postupem času zmenšuje. Nejvíce nevyrovnaným obdobím co do velikosti jednotlivých plošek je na základě směrodatné odchylky (PSSD) období 50. let 20. století. V této době se v České republice násilně zvětšovala rozloha orné půdy. V tomto období tím také zmizelo hodně interakčních stabilizačních prvků, jako jsou remízky, zatravněné meze nebo třeba i staré cesty. Průměrná fraktální dimenze (MFD) se v průběhu času příliš nemění a její hodnoty se nacházejí ve středu intervalu od 1 do 2, což vypovídá o středně složitém tvaru plošek. Mírně nižší hodnotu má období II. vojenského mapování, tvary plošek v tomto období tedy pravděpodobně nejsou tak složité jako v obdobích pozdějších. Při váženém průměru (AWMFD) se však tato rozdílnost vytrácí.

129

Srovnání vážené průměrné fraktální dimenze plošky ve třech časových obdobích vykazuje silný nárůst průměrné fraktální dimenze v období současnosti u kategorií okrasná zahrada a park, ovocný sad a zahrada a u vodních ploch. Rovnoměrný, ale poměrně mírný, je nárůst váženého průměru fraktální dimenze u vinic. Celkově je ve většině případů patrný propad hodnot u období 50. let 20. století. To může být způsobeno i nedostatečným zaznamenáním komunikací v tomto časovém období, protože z černobílých leteckých snímků nebyly při digitalizaci vždy jednoznačně identifikovatelné – obzvláště nezpevněné cesty nebo cesty vedoucí pod stromy. Počítaný index průměrného tvaru plošky (MSI) má u luk a pastvin zvyšující se tendenci. Pokud se ale MSI spočítá jako vážený průměr, kde vahou je rozloha plošky, tato tendence se neprojeví. Větší plošky (mající ve výpočtu vyšší váhu) se tedy od kruhovitého tvaru moc výrazně neliší. Za pozornost také stojí silně se zvyšující hodnota průměrného poměru obvod-rozloha. Zprůměrované podíly obvodu a rozlohy všech plošek travnatých oblastí vypovídají o tom, že přibylo plošek s velkou délkou okraje v porovnání s jejich plochou. Tím se vysvětluje i nárůst MSI. Jelikož je u luk a pastvin v současnosti nejnižší hodnota indexu průměrné velikosti plošky, dá se usuzovat, že byly mnohé louky protkány sítí komunikací, či byly rozděleny poli. To potvrzuje index hustoty okrajů, který ukazuje, že v současném období se oproti 50. letům 20. století zvýšila hustota hran uvnitř této kategorie. Nejvyšší hodnota u tohoto indexu sice nastala v období II. vojenského mapování, ale tam přirozeně velké množství komunikací či vodních toků přes louky procházelo, protože bylo luk celkově mnohem více. Hodnoty počítané aplikací FRAGSTATS V tab. 3 jsou zobrazeny výsledky výpočtů indexu celkového kontrastu okrajů (TECI). určených dle ekologické významnosti. Hodnoty indexu TECI jsou v tabulce vyjádřeny v procentech. Čím vyšší hodnota je, tím více existuje hran s vyšší mírou kontrastu. Tab. 3: Výsledky výpočtů indexu celkového kontrastu okrajů (TECI). KATEGORIE

II. VOJ. MAPOVÁNÍ

50. LÉTA

SOUČASNOST

Celkem

26,37

33,25

36,49

Les

27,68

48,27

47,72

Louka, pastvina

30,92

38,62

33,52

Okrasná park

12,3

28,76

28,75

Orná půda, ostatní

27,19

25,98

28,24

Ovocný sad, zahrada

30,18

37,25

36,74

Vinice

10,47

22,2

22,71

Vodní plocha

29,22

49,54

47,32

Zastavěné území

39,32

20,25

26,27

Komunikace

23,46

31,56

38,87

zahrada,

130

Při pohledu na celkové hodnoty jednotlivých časových období je pozorovatelný nárůst hodnoty indexu v čase. S postupem času se tedy rozdíly ekologické významnosti u sousedních plošek zvyšují. To je dáno cílenou změnou využití půdy (např. změna luk na ornou půdu) nebo například rozšiřováním zastavěných oblastí. Svůj podíl na nárůstu hodnot indexu TECI má i ekologická významnost komunikací, která je v období II. vojenského mapování stanovena na 0,29 (jelikož v té době byly cesty polní a lesní, nezpevněné) a v obdobích následujících nulová (zde už jsou cesty zejména asfaltové). To se projevilo jak na indexech u samotné kategorie komunikací, jejichž kontrast k ekologicky významnějším plochám se tímto zvýšil, tak například zcela zřetelně ve vrstvě lesů, kterou komunikace hojně protínají. Pozadu nezůstává ani kategorie vodních ploch, u které je nárůst hodnot v 50. letech a v současnosti jasně zřetelný. Jelikož mají vodní plochy vysoký koeficient ekologické významnosti a komunikace v těchto obdobích naopak nulový, projevily se zde pravděpodobně místa, kde vede komunikace podél vodního toku. ZÁVĚR Cílem práce bylo analyzovat fragmentaci krajiny ve vybraných lokalitách panonské oblasti o celkové rozloze 1 890 km2 ve třech časových obdobích. Fragmentace krajiny byla analyzována pomocí výpočtu krajinně-ekologických indexů za využití GIS. Z připravených vektorových dat byly počítány vybrané krajinně-ekologické indexy pomocí extenze Patch Analyst. Těmi byly počítány indexy zjišťující hustotu a velikost plošek, vlastnosti jejich tvarů a okrajů a indexy diversity. K výpočtu indexu celkového kontrastu hran, který procentuálně vyjadřuje rozdílnost sousedících kategorií využití půdy v závislosti na délce hran mezi těmito kategoriemi, byla využita aplikace FRAGSTATS. Ta však nedokáže pracovat s vektorovými daty, proto musely být vstupní vrstvy převedeny na rastr. Jelikož jsou předmětem zkoumání stepní oblasti, byla při hodnocení výsledků podrobněji analyzována kategorie luk a pastvin. Tyto plochy byly silně narušeny před obdobím 50. let 20. století a v průběhu času byla výrazně změněna jejich struktura. V současné době není travnatých ploch zdaleka tolik, jako jich bylo v době II. vojenského mapování, a jsou poměrně dost fragmentované. Z hodnocení celku vyplývá, že s postupem času se fragmentace krajiny ve vybraném území spíše zvyšuje. Z výpočtu celkového kontrastu okrajů byla zjištěna přibývající rozdílnost sousedících plošek v krajinné mozaice. Ta je podporována rozšiřováním zástavby a stavbou komunikací. LITERATURA AHLQVIST O. & SHORTRIDGE A. (2010): Spatial and semantic dimensions of landscape heterogeneity. Landscape Ecology [online]. Vol. 25, No. 4, [cit. 2011-05-12]. Dostupný z www: . ALOFS K. M. & FOWLER N. L. (2007): The effects of habitat fragmentation on herbaceous plant diversity in Central Texas [online]. [cit. 2011-05-12]. Dostupný z www: . GAO Q. & YANG X. (1997): A relationship between spatial processes and a partial patchiness index in a grassland landscape. Landscape Ecology [online]. Vol. 12, No. 5, [cit. 2011-05-12]. Dostupný z www: . KUMAR S., STOHLGREN T. J. & CHONG G. W. (2006): Spatial Heterogeneity Influences Native and Nonnative Plant Species Richness. Ecology [online]. Vol. 87, No. 12, [cit. 201105-12]. Dostupný z www: . LI H. & REYNOLDS J. F. A (1994): Simulation Experiment to Quantify Spatial Heterogeneity in Categorical Maps. Ecology [online]. Vol. 75, No. 8, [cit. 2011131

05-12]. Dostupný z www: . METZGER J. P. & MULLER E. (1996): Characterizing the complexity of landscape boundaries by remote sensing. Landscape Ecology [online]. Vol. 11, No. 2, [cit. 2011-0512]. Dostupný z www: . MIMRA M. (1995): Hodnocení prostorové heterogenity krajiny z hlediska její biotické rozmanitosti. Geografický časopis. 47, 2, pp. 131-144. ZONNEVELD I. S. (1995): Land Ecology : An Introduction to Landscape Ecology as a base for Land Evaluation, Land Management and Conservation. Amsterdam : SPB Academic Press. 199 pp. ISBN 90-510-3101-7.

132

HODNOTENIE ZÁVISLOSTI PARAMETROV RELIÉFU OD GEOLOGICKÉHO PODLOŽIA V MODELOVOM ÚZEMÍ ŠTIAVNICKÉ VRCHY RELIEF PARAMETERS AND GEOLOGIC BASEMENT DEPENDENCE ASSESSMENT IN A STUDY AREA OF ŠTIAVNICKÉ VRCHY HILLS

Zuzana Piegsová1 1

Technická univerzita vo Zvolene, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Katedra aplikovanej ekológie, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen [email protected]

ABSTRACT Geographic information systems such as tool in landscape ecology can reveal, that dependences we consider to be usual, don't have to match reality. The paper deals with evaluation of the most significant morphometric parameters of geomorphology unit of the Štiavnické vrchy Hills and their correlation between each other. Then we compare types of relief with the geologic basement and assess their correlation interdependence. These analysis are groundwork for landscape typization, which is according to European Landscape Convention important for its carrying capacity, stability and potential assessment. Keywords: Štiavnické vrchy, relief, geology, relations, GIS ÚVOD Rozvoj geografických informačných systémov (GIS), ako aj ďalších technológií pri získavaní a spracovaní údajov umožnil vybudovať a analyzovať rozsiahle priestorové databázy prvkov krajiny na rôznych rozlišovacích úrovniach vrátane regionálnej (ŠÚRI 2003). Reliéf na Slovensku významne ovplyvňuje prvky prírodného prostredia aj aktivity človeka (MIKLÓS & IZAKOVIČOVÁ 1997). V krajinnom plánovaní pripisujeme interpretácií reliéfu mimoriadnu dôležitosť z niekoľkých rozhodujúcich dôvodov: • reliéf je v našich podmienkach hlavným diferenciačným faktorom všetkých krajinnoekologických procesov, • oproti ostatným zložkám krajiny je reliéf veľmi presne zachytený na topografických mapách rôznych mierok, • na analýzu reliéfu sú vypracované presné metódy, bežne spracúvané na počítačoch alebo dostupné z bežných topografických máp (KRCHO 1973; 1988). Nástroje GIS umožňujú overiť rôzne vzťahy a závislosti aj na veľkých územiach. Ich podrobnosť závisí od podrobnosti podkladov. Cieľom tejto práce je porovnanie niektorých morfometrických charakteristík, ako sú horizontálna členitosť reliéfu a sklon, s výškovými stupňami a typmi reliéfu určenými podľa výškovej členitosti. S týmito porovnávame aj štruktúrno-geologickú stavbu územia. Následne zisťujeme ich štatistické závislosti. 133

CHARAKTERISTIKA ÚZEMIA Oblasť Štiavnických vrchov (Obr. 1) predstavuje rozsiahlu vulkanickú stavbu stratovulkanického typu, ktorú označujeme ako štiavnický stratovulkán. Vyznačuje sa vývojom kaldery o priemere 18x22 km a diferencovaného subvulkanického intruzívneho komplexu. Nachádza sa v kontaktnej zóne karpatského oblúka s Panónskou panvou (KONEČNÝ, LEXA & PLANDEROVÁ 1983). Najvyšší vrchol predstavuje Sitno s nadmorskou výškou 1009 m n. m., ďalej je to vrch Tanád (939 m n. m.). Zo známejších ešte Priesil (747 m n. m.) a Chlm (725,9 m n. m.). Vývoj stratovulkánu sa uskutočnil v období báden-sarmat-pliocén. Prebiehal vo viacerých etapách vulkanickej aktivity striedanej obdobiami deštrukcie a denudácie vulkanických komplexov (KONEČNÝ, LEXA & PLANDEROVÁ 1983). Substrát Štiavnických vrchov predstavujú hlavne andezity a ich pyroklastiká. Menej sú zastúpené ryolity, granodiority a dacity. Lokálne nachádzame mezozoické karbonátové horniny, paleogénne zlepence, bridlice a bazanity, ako aj sedimenty nivnej fácie Hrona a jeho prítokov (LEHOTSKÝ 1991). Najväčšia časť územia leží v mierne teplej, vrcholové polohy v chladnej klimatickej oblasti (RABAY FRANTIŠEK – ŠVOŠOV 1981).

Obr. 1: Lokalizácia záujmového územia Štiavnických vrchov. METODIKA Na výpočet morfometrických charakteristík sme použili programy ArcGis 10 a Qgis. Mapa výškových stupňov bola vyhotovená reklasifikovaním digitálneho modelu reliéfu po 100 metroch. Sklon sme rozdelili do kategórií 0-1, 1-3, 3-7, 7-12, 12-25 a nad 25 stupňov. Výškovú a horizontálnu členitosť sme hodnotili podľa MAZÚRA & MAZÚROVEJ (1965) a MAZÚRA (1974). Na porovnanie s geologickým podložím sme použili štruktúrnogeologickú mapu 1:100 000. Štatistickú závislosť sme posudzovali pomocou štatistiky Chí-kvadrát χ2 (funkcie Chitest v programe Microsoft Excel) s hladinou významnosti 5 %.

134

Tab. 1: Kategórie typov reliéfu podľa Mazúra a Mazúrovej (1965). Výškové prevýšenie v m 0 – 30 31 – 100 101 – 180 181 – 310 311 – 470 471 – 640 nad 640

Typ reliéfu roviny pahorkatiny podvrchoviny vrchoviny nižšie hornatiny vyššie hornatiny veľhornatiny

Tab. 2: Kategórie pre horizontálnu členitosť reliéfu podľa Mazúra (1974). Kategória 1 2 3 4 5

Dĺžka údolnicovej siete v km na 1 km² 0 – 0,49 0,5 – 1,25 1,26 – 1,75 1,76 – 2,5 viac ako 2,5

VÝSLEDKY Na základe analýz vidíme, že roviny sa vyznačujú najnižším stupňom členitosti a najmenším sklonom. Horninové zloženie tvoria prevažne sedimenty a metamorfity. Od pahorkatín, podvrchovín, vrchovín až po nižšie hornatiny stupeň horizontálneho rozčlenenia reliéfu stúpa tak isto ako sklon, v podloží sa už vyskytujú aj produkty efuzívnej aktivity, ktorých zastúpenie postupne klesá a produkty explozívnej aktivity. Podiel týchto rastie tak isto ako aj podiel intrúzií a formácií obsahujúcich všetky tri vyššie uvedené typy hornín. Vyššie hornatiny ako špecifický typ reliéfu sa vyskytuje iba na svahoch vrchu Chlm so štvrtým stupňom horizontálnej členitosti, a sklonom 12-25°. Horninové zloženie pozostáva z intrúzií aj z extrúzií (Obr. 2, 4, 6). Vývoj horizontálneho rozčlenenia reliéfu pozdĺž priebehu nadmorskej výšky pozostáva z postupného zvyšovania členitosti až po 700 m n. m. Od tejto hranice sa miera rozčlenenia znižuje. Túto skutočnosť môžme pripísať pôsobeniu klimatických podmienok hlavne v pleistocéne (intenzívne mrazové zvetrávanie), alebo spôsobu formovania efuzívnych telies a ostatných produktov vulkanickej činnosti na povrchu (ploché lávové prúdy). Hodnoty sklonu s nadmorskou výškou rastú až po 25°, väčší sklon sa v tomto orografickom celku vyskytuje iba akcesoricky(Obr. 3, 5). Preukázala sa významná štatistická závislosť medzi priestorovým rozložením jednotlivých morfometrických charakteristík reliéfu navzájom aj medzi horizontálnym rozčlenením a štruktúrno-geologickou stavbou. Hodnoty všetkých závislostí boli teda menšie ako zvolená hladina 5 %, čím sme vylúčili nulovú hypotézu, ktorá vyjadruje nezávislosť premenných.

135

Obr. 2: Porovnanie stupňov horizontálnej členitosti v rámci výškovej členitosti reliéfu.

Obr. 3: Porovnanie horizontálnej členitosti a nadmorskej výšky.

Obr. 4: Porovnanie hodnôt sklonu v rámci typov reliéfu podľa výškovej členitosti. 136

Obr. 5: Porovnanie hodnôt sklonu v nadmorskej výške.

Obr. 6: Porovnanie horninového podložia s typmi reliéfu podľa výškovej členitosti. ZÁVER GIS ako nástroj v krajinnej ekológii nám umožňuje vykonávať veľmi podrobné analýzy aj na rozsiahlych lokalitách, akým je aj pohorie Štiavnických vrchov. Na základe našich výsledkov sa potvrdili niektoré logicky predpokladateľné súvislosti, no vyskytli sa aj výnimky, a to hlavne pri type reliéfu vyššie hornatiny, ktoré nemali najvyšší stupeň horizontálnej členitosti, aj keď by sme mohli predpokladať, že budú členité najviac. Taktiež rozčlenenie reliéfu v horizontálnom smere sa s nadmorskou výškou nezväčšuje priamo úmerne, ale od 700 m n. m. začína klesať. V najvyšších nadmorských výškach je členitosť výrazne nízka. Poďakovanie Príspevok vznikol vďaka podpore programu Nadácie Orange Šanca pre talenty 2011 pod číslom 56-ŠpT.

137

LITERATÚRA KONEČNÝ J., LEXA J. & PLANDEROVÁ E. (1983): Západné karpaty séria geológia 9, Geologický ústav Dionýza Štúra, Bratislava 1983, 203 pp. KONEČNÝ V. (1998): Vysvetlivky ku geologickej mape Štiavnických vrchov Pohronského Inovca (štiavnický stratovulkán). I diel. Bratislava : Geologická služba Slovenskej republiky, Vydavateľstvo Dionýza Štúra, 1998. 248 pp. ISBN 80-85314-93-2. KRCHO J. (1973): Morphometric analysis of the relief on the basis of geometrical aspect of field theory, Bratislava, Acta geogr. Univ. Comenianae, geogr.-physica, 1, 3-233. KRCHO J. (1988): Vplyv foriem reliéfu na geologické procesy v krajine a ich hierarchické úrovne. In: Proc 8th Int. Symp. on Probl. of Landsc. Ecol. Res. ÚEBE CBEV SAV Bratislava LEHOTSKÝ M. (1991) Funkčné štruktúry krajiny (Štiavnické vrchy), Bratislava, VEDA, 1991. 152s. ISBN 80-224-0114-5. MAZÚR E. & MAZÚROVÁ V. (1965): Mapa relatívnych výšok Slovenska a možnosť ich použitia pre geografickú rajonizáciu, Geografický časopis, roč. 17, č. 1. MAZÚR E. (1974): Horizontálna členitosť reliéfu Slovenska, Geografický časopis, roč. 26, č. 4. MIKLÓS L. & IZAKOVIČOVÁ Z. (1997): Krajina ako geosystém, Bratislava, Veda, 1997, 152 pp. ISBN 80-224-0519-1. RABAY FRANTIŠEK – ŠVOŠOV (1981): Encyklopédia Slovenska R-Š, diel 5, Bratislava, Veda, 1981. 790 pp. ŠÚRI M. (2003): Vplyv reliéfu na diferenciáciu krajinnej pokrývky Slovenska, Geografický časopis, roč. 55, č. 1.

138

VYUŽITIE REGRESNÝCH ROVNÍC POVODIA V PROCESE STAROSTLIVOSTI O VODNÉ TOKY V EXTRAVILÁNOCH UTILIZATION OF REGRESSION EQUATIONS OF RIVER BASIN IN THE PROCESS OF TENDING WATERCOURSE IN RURAL ZONES

Jozef Pšida1 1

Technická univerzita vo Zvolene, Lesnícka fakulta, Katedra lesníckych stavieb a meliorácií, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika [email protected]

ABSTRACT The work evaluates morphology of the bed of the torrent Hučava in geomorphological unit Poľana by method of regional regression equations. The work is focused on the dependence between drainage area - Sp (km2) and geometrical characteristics of natural flow profiles (width inside the banks – B (m), depth flow profiles – H (m) and bankfull cross- sectional area – Spp (m2). The work evaluates the obtained results and propoces options of their utilization in the process of taking care of watercourse in the rural landscape. Key words: bankfull discharge, regression equations ÚVOD A PROBLEMATIKA Bystriny sú veľmi dôležitým, cenným a nenahraditeľným prvkom v krajine, ktorý utvára jej charakteristický vzhľad a pri správnej starostlivosti o bystriny a bystrinné povodia prispievajú k ekologickej stabilite krajiny. Človek nevhodnými zásahmi do bystriny môže narušiť ekologickú stabilitu a vzhľad krajiny. V minulosti vychádzali tradičné spôsoby úprav malých vodných tokov z používania technických prvkov, niekedy aj v neopodstatnených prípadoch, čo sa prejavilo v ich nižšej ekologickej a environmentálnej hodnote. Z tohto dôvodu ale aj z dôvodu nedostatku finančných prostriedkov na starostlivosť o vodné toky sa začali hľadať prírode blízke metódy a postupy, ktoré by uvedené nedostatky dokázali eliminovať a zabezpečili požadovaný efekt s vynaložením čo najnižších finančných prostriedkov (JAKUBIS 2008; 2010). Medzi nové metódy v procese starostlivosti o vodné toky (úpravy, revitalizácie vodných tokov), ktoré vychádzajú z napodobňovania prirodzených ustálených úsekov vodných tokov a zároveň zohľadňujú konkrétne prírodne pomery (regionálne špecifiká) v ktorých sa daný vodný tok nachádza patrí aj metóda regionálnych regresných rovníc a kriviek. Napriek jedinečnosti každého vodného toku existujú medzi vodnými tokmi aj určité všeobecné zákonitosti v ich prirodzenej morfogenéze a v ich pôsobení na okolitú krajinu. Metóda regionálnych regresných rovníc a kriviek analyzuje závislosť medzi hydrologickými charakteristikami povodí, ktoré sú vymedzené konkrétnymi prietokovými profilomi (PP) a geometrickými charakteristikami týchto prirodzených PP, ktoré sa vzťahujú k prietoku plným prietokovým profilom, ktorý je blízky tzv. korytotvornému prietoku (JAKUBIS 2008). PRÍRODNÉ POMERY Skúmané povodie bystriny Hučava sa nachádza v geomorfologickom celku Poľana, v základnom povodí rieky Slatiny, čiastkovom povodí Hrona a v hlavnom povodí Dunaja. K uzavierajúcemu prietokovému profilu povodia v nadmorskej výške 523 m n. m. má 139

Hučava charakter bystriny s koeficientom bystrinosti povodia Kb= 0,312 (JAKUBIS et al. 2007). Najnižšie časti modelového povodia Hučava patria do klimatickej oblasti mierne teplej (M), klimatického okrsku M6-mierne teplého, vlhkého vrchovinového. Vyššie polohy povodia patria do klimatickej oblasti chladnej (C), klimatického okrsku C1-mierne chladný veľmi vlhký. Najvyššie polohy povodia patria do klimatického okrsku C2-chladného horského, veľmi vlhkého (KOLEKTÍV 1991 – 2000). Geologické podložie kaldery (centrálnej časti povodia) a západnej časti Poľany tvoria mladotreťohorné vulkanity. Prevládajúcim typom hornín na stavbe vulkánu sú rôzne petrografické variety andezitov, menej sa vyskytujú ryodacity a diority DUBLAN & JÁNOŠOVÁ 1991). Prevládajúcim pôdnym typom v skúmanom povodí sú kambizeme typické, ktoré sa vyskytujú na 81,7 % plochy povodia. Ďalej sa v povodí vyskytujú andozeme typické (na 15,4 % plochy povodia), gleje typické (na 1,65 % plochy povodia) a rankre (na 1,25 % plochy povodia). Z pôdnych druhov výrazne prevládajú hlinité pôdy (na 99,2 % plochy povodia), podstatne menej je ílovito hlinitých (na 0,45 % plochy povodia) a piesočnatých (na 0,35 % plochy povodia) (JAKUBIS et al. 2007, KOLEKTÍV 1991 – 2000). METODIKA Pokusné úseky a prietokové profily Pre stanovenie geometrického profilu pre daný výskum sme použili priame úseky vodného toku. Priame úseky vodného toku boli použité z dôvodu, že tvar respektíve geometrické charakteristiky prirodzeného prietokového profilu (koryta) sa v oblúkoch oproti priamym úsekom zásadne menia (JAKUBIS 2005). Na priamych úsekoch vodného toku sme založili 22 pokusných úsekov (PÚ) a na každom PÚ sme založili jeden pokusný PP, ktoré zároveň predstavovali uzavierajúce prietokové profily čiastkových povodí. Zmerali sme geometrické charakteristiky každého pokusného PP. Základné geometrické charakteristiky pokusných PP (šírka koryta v brehoch - B, výška prietokového profilu - H a plocha prietokového profilu - Spp ) sú uvedené v tab 1. Určenie plochy povodia Sp (km2) Povodie je v hydrológii základnou oblasťou, pre ktorú skúmame odtokový proces, respektíve zisťujeme vzájomný vzťah prvkov bilančnej rovnice. Plochu povodia respektíve čiastkových povodí určených pokusnými PP sme zisťovali pomocou digitálneho planimetra z mapy (JAKUBIS 1994). Hodnoty plochy povodia prislúchajúce jednotlivým pokusným PP sú uvedené v tab 1. Stanovenie prietoku plným prietokovým profilom Prietok plným prietokovým profilom Qk sme stanovili na základe vzťahu: Qk= Spp . v (m3.s-1)

(1)

Spp – plocha PP (m2) v – priemerná rýchlosť vody určená pomocou Chezyho rýchlostnej rovnice v m.s-1 (JAKUBIS 1999). Hodnoty prietoku plným prietokovým profilom Qk pre jednotlivé pokusné PP sú uvedené v Tab 1.

140

Stanovenie N-ročných prietokov QN (m3.s-1) Hodnoty N-ročných prietokov pre čiastkové povodie s uzavierajúcim prietokovým profilom tesne nad limnigrafom (v PU č. 1, PP č. 1) sme získali od SHMÚ Bratislava, regionálne stredisko Banská Bystrica. N-ročné prietoky pre ostatné čiastkové povodia (PP) sme si odvodili z N-ročného prietoku č. 1 na základe plochy čiastkových povodí. Hodnoty Nročných prietokov (Q100) pre čiastkové povodia (PP) a priemerná doba dosiahnutia alebo prekročenia prietoku plným prietokovým profilom (QkN v rokoch) sú uvedené v tab 1. Tab. 1: Základné geometrické charakteristiky pokusných PP, 100-ročné prietoky v pokusných PP, prietok plným prietokovým profilom a priemerná doba jeho dosiahnutia alebo prekročenia. P.č. PP 1 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

Sp (km2) 2 41,16 39,05 38,15 37,58 37,31 36,65 36,09 35,30 34,58 32,90 32,21 31,76 30,53 29,10 27,03 26,80 24,55 23,77 20,47 19,43 12,63 9,71

Staničenie (km) 3 0,000 1,435 2,025 2,530 2,830 3,300 3,765 4,205 4,610 5,070 5,350 5,750 6,165 6,650 7,095 7,495 7,870 8,225 8,725 9,150 9,630 10,095

m n. m. 4 522 555 569 574 581 601 621 626 641 657 663 669 681 694 710 727 739 756 766 774 786 811

B (m) 5 10,7 10,1 9,9 9,3 9,1 8,9 8,8 8,8 8,6 8,7 8,3 8,1 8,0 8,1 7,9 7,7 7,2 7,0 6,7 6,2 5,3 4,0

H (m) 6 1,20 1,15 1,15 1,05 1,15 1,10 1,10 1,15 1,05 1,10 1,05 1,00 1,10 1,00 0,95 1,00 1,00 0,95 0,90 0,85 0,75 0,70

Spp (m2) 7 9,1 8,8 8,1 7,1 7,8 7,2 7,5 7,2 6,8 7,0 6,2 5,8 6,4 6,2 5,5 5,5 5,2 4,9 4,6 3,9 3,2 2,2

Q100 (m3.s-1) 8 40,00 37,90 37,07 36,52 36,26 35,62 35,07 34,31 33,61 31,97 31,30 30,86 29,67 28,28 26,27 26,04 23,86 23,10 19,89 18,88 12,27 9,44

QkN (roky) 9 5,13 4,95 4,42 4,69 7,02 5,63 6,72 5,80 5,89 6,65 5,24 4,95 7,01 6,97 6,21 5,41 6,88 8,00 9,66 7,20 16,14 16,95

Qk (m3.s-1) 10 18,13 17,02 15,97 16,05 18,15 16,59 17,29 16,13 15,87 15,71 14,28 13,84 14,48 14,12 12,64 11,99 11,86 12,13 11,27 9,54 8,00 6,25

VÝSLEDKY V práci sme sa zamerali na závislosť medzi plochou povodia Sp (km2) a geometrickými charakteristikami prirodzených PP. Vykonané analýzy boli uskutočnené s použitím a

všeobecnej regresnej rovnice v tvare: y = a 0 .x 1 .

(2)

Štatistickou analýzou boli zistené korelačné závislosti medzi morfometrickou charakteristikou čiastkových povodí (plocha povodia Sp) a geometrickými charakteristikami pokusných PP (šírka koryta v brehoch-B, výška prietokového profilu-H a plocha prietokového profilu-Spp). Vypočítané indexy korelácie Iyx pre analyzované 141

závislosti sú náhodnými veličinami, preto je potrebné otestovať, či sa vypočítané indexy korelácie Iyx významne líšia od nuly a teda či korelácie medzi jednotlivými vzťahmi skutočne existuje. Testovali sme nulovú hypotézu pomocou testovacej charakteristiky: t=

I yx sr

v ktorej: s r =

1 − I yx

2

(3)

n−2

Za predpokladu že výber pochádza z približne normálne rozdeleného súboru s indexom korelácie Iyx = 0, má Studentovo t rozdelenie s f = n - 2 stupňami voľnosti. Hodnota sr je odhadom smerodajnej odchýlky (strednej chyby) rozdelenia všetkých možných výberových koeficientov. V prípade, že vypočítaná hodnota t > t0,01(20) nulovú hypotézu zamietame, čo znamená, že všetky vypočítané indexy korelácie Iyx sú významne rozdielne od nuly (JAKUBIS 2008). Analýzou závislostí medzi skúmanými charakteristikami boli zistené a štatistickým testovaním potvrdené tesné korelačné závislosti. Výsledky štatistického testovania skúmaných závislostí sú uvedené v tab 2. Hodnota indexu korelácie pre analyzovanú závislosť B = f (Sp) s použitím regresnej rovnice: B = 1,033.Sp0,608 je Iyx= 0,979; hodnota indexu determinácie Iyx2 = 0,958. Grafické vyjadrenie závislosti obsahuje obr 1. Hodnota indexu korelácie pre analyzovanú závislosť H = f (Sp) s použitím regresnej rovnice: H = 0,293.Sp0,371 je Iyx= 0,963; hodnota indexu determinácie Iyx2 = 0,927. Hodnota indexu korelácie pre analyzovanú závislosť Spp = f (Sp) s použitím regresnej rovnice: Spp = 0,229.Sp0,971 je Iyx= 0,976; hodnota indexu determinácie Iyx2 = 0,952. Kapacita prirodzených PP bystriny Hučava zodpovedá prietokom na úrovni Q4,42 až Q16,95, čo znamená, že frekvencia dosiahnutia alebo prekročenia prietoku plným prietokovým profilom je na jednotlivých pokusných PP priemerne raz za 4,42 až 16,95 roka. Priemerný časový interval, v ktorom je dosiahnutý alebo prekročený prietok plným prietokovým profilom je 7,16 roka, čo zodpovedá prietoku Q7,16 (PŠIDA 2011). Tab. 2: Regresná rovnica a štatistické testovanie skúmaných závislostí. P. č.

Korelačná závislosť

Regresná rovnica

1 2

B = f (Sp) H = f (Sp)

y=

3

Spp=f (Sp)

a 0 .x

a1

Iyx

Iyx2

sr

t

0,979 0,963

0,958 0,927

0,0456 0,0603

21,47 15,97

> = < > >

0,976

0,952

0,0487

20,04

>

2,845 2,845

Regresné koeficienty a0 a1 1,032550 0,608463 0,292698 0,371155

2,845

0,228536

t0,01(20)

0,971349

142

Obr. 1: Závislosť medzi plochou povodia Sp (km2) a šírkou koryta v brehoch B (m). ZÁVER Regresné rovnice a krivky pre toky a povodia vytvárajú nové možnosti získavania poznatkov v oblasti morfológie vodných tokov. Tieto poznatky môžu byť využité v procese prírode blízkej starostlivosti o vodné toky vo vidieckej krajine. Konkrétne využitie spočíva v navrhovaní prírode blízkych tvarov a ostatných charakteristík navrhovaných prietokových profilov, t.j. v napodobňovaní profilov, ktoré sa prirodzene vytvárajú v priebehu dlhotrvajúcej morfogenézy. Získané výsledky môžu byť využité aj na posudzovanie prietokovosti korýt v súvislosti s protipovodňovou ochranou vodných tokov a tým aj na lokalizáciu úsekov, ktoré najmenej vyhovujú z hľadiska prietokovej kapacity. V budúcnosti plánujeme výskum realizovať na vodných tokoch na odlišnom geologickom podloží s analýzou ďalších charakteristík povodí, respektíve prietokových profilov, čo môže byť využité v regionálnych prístupoch v starostlivosti o vodné toky vo vidieckej krajine (JAKUBIS 2008). Poďakovanie Článok vznikol s podporou grantovej agentúry VEGA v súvislosti s riešením projektu č. 1/0691/09 Základné princípy regionálnej hydraulickej geometrie vodných tokov v malých povodiach. LITERATÚRA DUBLAN L. & JÁNOŠOVÁ, J. (1991): Geologická stavba kaldery Poľany. Zborník referátov Stredoslovenského múzea v Banskej Bystrici. pp. 19-38. JAKUBIS M. (1994): Hydrológia. Návody na cvičenia. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene. 96 pp. JAKUBIS, M. (1999): Lesnícke meliorácie a zahrádzanie bystrín. Návody na cvičenia. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene. 166 pp. 143

JAKUBIS, M. (2005): Analýza vývoja koryta bystriny metódou regionálnych rovníc. Zvolen: Acta Facultatis Forestalis. pp. 375 - 384. JAKUBIS M., JAKUBISOVÁ M. & DRENGUBIAK M. (2007): Vplyv brehových porastov na ustálenosť bystrinného koryta. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene. pp. 139 - 151. JAKUBIS M. (2008): Výskum závislostí regionálnej hydraulickej geometrie na príklade vodných tokov CHKO BR Poľana. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, Lesnícka fakulta. 116 pp. JAKUBIS M. (2010): Bystriny a starostlivosti o malé lesné povodia. V Lesy Slovenska a voda. Technická univerzita vo Zvolene. 129 pp. KOLEKTÍV (1991 – 2000): Lesný hospodárky plán, LZ Kriváň, LHC Kyslinky. Zvolen: Lesoprojekt. PŠIDA J. (2011): Využitie regionálnych regresných rovníc v posudzovaní morfológie koryta bystriny Hučava v CHKO BR Poľana. Diplomová práca. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene. 73 pp.

144

ÚSPEŠNOSŤ VYUŽITIA REGIONÁLNEHO OSIVA A RASTLINNÉHO MATERIÁLU Z DRUHOVO BOHATÝCH TRÁVNYCH PORASTOV PRI OBNOVE ORNEJ PÔDY THE SUCCESS OF USING REGIONAL SEED MIXTURES AND PLANT MATERIAL FROM SPECIES-RICH GRASSLAND TO RESTORATION AN ARABLE LAND

Ivana Semanová1 1

OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří, Hamerská 698, 756 54 Zubří, tel.: +420 608 126 267 [email protected]

ABSTRACT A research aimed at restoration of arable land carried in the White Carpathians Mts. (Czech Republic) and nature reserve Terezské údolí in the years 2009 – 2011. Purpose the project is creating a community with high natural value. They were following two ways of the establishment: a) the establishment with green hay, b) sowing of regional seed mixtures harvested with a brush harvester, c) sowing of regional seed mixtures harvested with a thresher. Donor site for material acquisition is association Bromion erecti and association Arrhenatherion elatioris. In the renewed vegetation was observed transfer rate and abundance of target species transferred from the donor site of the receptor site. Key words: regional seed mixtures, brush harvester, semi-natural grasslands, on-site threshing ÚVOD Výhody používania osiva a rastlinného materiálu získaného z poloprirodzených druhovo bohatých trávnych porastov pri obnove ornej pôdy v územiach nie len s ochranným režimom sa dostáva v ČR stále viac do povedomia. Opakovanie intenzívnych pestovateľských postupov vyčerpáva pôdu o živiny a organickú zložku. Pôda sa tak časom stáva nevhodnou pre pestovanie plodín. Jedným z možných opatrení, ako sa o daný pozemok starať a navrátiť mu ekologickú hodnotu, je zatrávnenie. V rokoch 2009–2011 prebehol na území CHKO Bílé Karpaty výskum zatrávnenia ornej pôdy s cieľom vytvoriť druhovo bohatý trávny porast. Daný výskum bol súčasťou medzinárodného projektu SALVERE, ktorý v Českej republike viedla OSEVA PRO s.r.o., Výzkumní stanice travinářská Rožnov-Zubří v Zubří v spolupráci so Správou CHKO Bílé Karpaty so sídlom vo Veselí na Moravě a so združením pre ochranu strednej Moravy – Sagittaria. MATERIÁL A METÓDY Ako zdroj rastlinného materiálu bolo vytipované spoločenstvo zväzu Bromion erecti lokalizované na Vojšických loukách v ochrannej zóne NPR Čertoryje, v nadmorskej výške 410–470 m. Podľa literatúry (JONGEPIEROVÁ et al. 2008) sa vo zväze Bromion erecti na ploche 16 – 25 m2 nachádza 60 až 80 druhov cievnatých rastlín, čo ich radí k druhov najbohatšej vegetácii v strednej Európe. V roku 2009 bolo na nami vytipovanej zdrojovej ploche o celkovej rozlohe 0,437 ha založených celkom 12 plôch o veľkosti 10 × 25 m. Na každej ploche boli vymedzené 3 plôšky pre fytocenologické snímkovanie o rozmere 4 × 4 m. Celkovo bolo založených 36 plôšok, na ktorých sa našlo 125 druhov cievnatých 145

rastlín, z toho pre nás 79 cieľových. Materiál určený k obnove ornej pôdy bol získaný 2 spôsobmi: a) zber semien „kartáčovým“ zberačom v jednom termíne (variant SS1) a v troch termínoch (variant SS1-3) a b) zber zeleného sena (variant GH). Získaný materiál bol aplikovaný v Malej Vrbke, vo 4. Zóne CHKO Bílé Karpaty v nadmorskej výške 285 m. Druhé skúmané spoločenstvo zväzu Arrhenatherion elatioris sa nachádza v nive rieky Šumice v PR Terezské údolí blízko mesta Náměšť na Hané, v nadmorskej výške 248 m. Tento zväz, patriaci medzi najrozšírenejšie spoločenstvá strednej Európy, je závislý na pravidelnom manažmente ako je kosba prípadne extenzívna pastva (Chytrý 2007). V dnešnej dobe je práve kvôli nedostatočnému manažmentu ohrozené. V roku 2009 bolo na vytipovanej ploche o celkovej rozlohe 0,323 ha založených 9 plôch o veľkosti 10 × 25 m, na ktorých bolo založených 27 plôšok pre fytocenologické snímkovanie o rozmere 4 × 4 m. Celkovo sa našlo 74 druhov, z toho 39 cieľových. Materiál k obnove bol získaný 2 spôsobmi: a) kombajnový zber osiva (variant OST) a b) zber zeleného sena (variant GH). Obnovovaná plocha ornej pôdy s touto cieľovou vegetáciou sa nachádza v blízkosti PP Bázlerova pískovna (severne od Olomouca), v nadmorskej výške 213 m. Roztriedenie jednotlivých rastlinných druhov nájdených pri vegetačnom snímkovaní na druhy cieľové, žiadúce a nežiadúce bolo zostavené pomocou literatúry CHYTRÝ et al.: Vegetace České republiky 1. a konzultáciami s botanikmi. Termíny zberu semien v roku 2009 a 2010 (Tab. 1) boli zvolené na základe fenologických pozorovaní porastu a priebehu počasia v danom roku. Zo zozbieraného materiálu boli odobrané vzorky, u ktorých sa zisťovalo druhové zloženie, počet a hmotnosť semien jednotlivých druhov a klíčivosť. Podrobná metodika odberu a hodnotenia vzoriek je popísaná v publikácii Praktická příručka pro ekologickou obnovu travních porostů od SCOTTON et al. (2012). Na obnovovanej ploche sa v prvom a druhom roku po výseve hodnotil výskyt vysiatych druhov, ich druhové zloženie a pokryvnosť a zároveň sa hodnotila úspešnosť či neúspešnosť obnovy pomocou stanovených parametrov (Obr. 1).

Obr. 1: Zrovnanie úspešnosti obnovy cieľových spoločenstiev zväzov Arhenatherion a Bromion aplikáciou zeleného sena.

146

Tab. 1: Termíny zberu semien. zväz variant

Bromion erecti SS1

Arrhenatherion elatioris

SS1-3

GH

OST

GH

2. termín 1. termín 2. termín 3. termín 2. termín rok 2009

27.7.

2.7.

27.7.

21.8.

27.7.

3.7.

25.6.

rok 2010

2.8.

2.7.

-

7.9.

29.7.

15.7.

28.6.

VÝSLEDKY A DISKUSIA Osivo získané zo zdrojového porastu „kartáčovým“ a kombajnovým zberom bolo po presušení na obnovovanú plochu aplikované ručným výsevom na jeseň v roku 2009. Založenie trávneho porastu prenosom a ručným rozprestretím zeleného sena prebehlo bezprostredne po zbere (jún a júl 2009). Na obnovovanú plochu s cieľovou vegetáciou zväzu Bromion erecti bol u jednotlivých variant aplikovaný materiál v množstve : a) zelené seno (GH) – 800 g.m-2 zelenej hmoty (júl 2009) b) materiál z „kartáčového“ zberu v jednom termíne (SS1) – 1,5 g.m-2 suchej hmoty (september 2009) c) materiál z „kartáčového“ zberu v troch termínoch (SS1-3) – 4,4 g.m-2 suchej hmoty (september 2009) Manažment po založení: kosba v júni a septembri 2010 a 2011 s okamžitým odstránením pokosenej hmoty. Ako najúspešnejší spôsob obnovy sa javí variant zelené seno (Tab. 2). V roku 2011 tu bol zaznamenaný 37% podiel prenesených cieľových druhov s 52% podielom na celkovej pokryvnosti. U variantu SS1-3 predstavoval podiel prenesených cieľových druhov 32,9 % a podiel cieľových druhov na celkovú pokryvnosť 59,4 %. Ako najmenej úspešný sa javí variant SS1, u ktorého bol zaznamenaný malý prenos cieľových druhov (20 %) a zároveň ich nízky podiel na celkovej pokryvnosti (20 %). Tab. 2: Parametre úspešnosti obnovy cieľového spoločenstva zväzu Bromion erecti. Plocha

Zdrojová Zelené seno

Variant Dátum hodnotenia Celkový počet druhov Počet cieľových druhov Podiel všetkých prenesených druhov (%) Podiel prenesených cieľových druhov (%) Celková pokryvnosť bylinného poschodia (%) Pokryvnosť cieľových druhov (%)

Obnovovaná Osivo z Osivo z kartáčování kartáčování SS1 SS1-3 9/2011 9/2011 87 75 19 28

6/2009 125 79

9/2011 92 31

-

36,8

23,2

32,0

-

36,7

20,3

32,9

169,5

80,6

85,8

90,3

142,8

52,2

20,2

59,4

147

Na obnovovanú plochu s cieľovou vegetáciou zväzu Arrhenatherion elatioris bol u jednotlivých variant aplikovaný materiál v množstve : a) zelené seno (GH) – 425 g.m-2 zelenej hmoty (jún 2009) b) materiál z kombajnového zberu (OST) – 10 g.m-2 suchej hmoty (október 2009) Manažment po založení: kosba v októbri 2009, v rokoch 2010 a 2011 v júni a septembri vždy s okamžitým odstránením pokosenej hmoty. Pri zhodnotení úspešnosti oboch spôsobov založenia, sa ako úspešnejšia javí metóda založenia zeleným senom (Tab. 3), kedy bol v druhom roku po založení zaznamenaný narastajúci podiel cieľových druhov prenesených zo zdrojového porastu (51 %) a taktiež i nárast ich pokryvnosti (77 % z celkovej pokryvnosti bylinného poschodia). U spôsobu obnovy výsevom materiálu z kombajnového zberu bol proces obnovy pomalší. Podiel prenesených cieľových druhov predstavoval 36 % a podiel cieľových druhov na celkovej pokryvnosti 51 %. Tab. 3: Parametre úspešnosti obnovy cieľového spoločenstva zväzu Arrhenatherion elatioris. Plocha Zdrojová Obnovovaná Osivo z Osivo z Zelené Zelené Varianta kombajnové kombajnov seno seno ho zberu ého zberu 08/201 08/201 Datum hodnocení 08/2009 08/2010 08/2011 0 1 Celkový počet druhov 74 45 43 43 46 Počet cieľových druhov 39 16 9 21 15 Podiel všetkých 21,6 13,5 33,8 27,0 prenesených druhov (%) Podiel prenesených 33,3 17,9 51,3 35,9 cieľových druhov (%) Celková pokryvnosť 92,4 86,9 85,7 119,8 111,0 bylinného poschodia (%) Pokryvnosť cieľových 84,4 39,2 10,6 76,5 51,0 druhov (%) ZÁVER Pre vytvorenie regionálnej zmesi zo zdrojovej plochy Bromion erecti osivom získaného pomocou „kartáčového“ zberača je najvhodnejší opakovaný zber v troch termínoch, kedy sa získa nie len dostatočné množstvo osiva, ale zároveň i osivo s pestrým druhovým zložením bohatým najmä na semená bylín. Na stanovenie vhodného termínu zberu má veľký vplyv priebeh počasia v danom roku, ktoré výrazne ovplyvňuje dozrievanie semien. Najvhodnejšou metódou stanovenia vhodného termínu zberu semien je fenologické pozorovanie porastu. Stav v obnovených porastoch bol už v prvom roku priaznivý. I napriek vysokému výskytu burín sa objavili druhy cieľového porastu, a to bez ohľadu na spôsob zberu druhovo bohatého semenného materiálu a typu zvolenej zdrojovej vegetácie. U zväzu Arrhenatherion boli tieto druhy zaznamenané už na jeseň roku 2009. U oboch obnovených spoločenstiev sa javí ako najvhodnejší spôsob obnovy založenie porastu zeleným senom. Zelené seno nám poskytuje nie len dostatočné množstvo osiva, ale zároveň poskytuje ochranu pôdy pred veternou a vodnou eróziu a vytvára vhodné mikroklíma pre klíčenie semien. Ako najmenej úspešný sa prejavil spôsob obnovy založenia porastu výsevom 148

semenného materiálu získaného z jedného termínu zberu „kartáčovým“ zberačom. Príčinou neúspechu je nedostatočné množstvo získaného semenného materiálu (1,5 g.m-2) a silný konkurenčný tlak ruderálnych a iných nežiadúcich druhov. Pri dodržaní vhodného manažmentu, čo je kosba 1-krát (prípadne 2-krát) za vegetačné obdobie s následným odstránením pokosenej hmoty, je možné očakávať rastúci trend úspešnosti pokryvnosti a druhovej pestrosti cieľového zakladaného porastu. Poďakovanie Príspevok vznikol s podporou medzinárodného projektu 1CE052P3 SALVERE „Polopřirozené travní porosty – zdroj pro vylepšování biodiverzity“ v rámci Operačního programu Národní spolupráce (OPNS) Střední Evropa na podporu společných projektů za spolufinancování z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a ďalej za finančnej podpory MZe ČR (Národní program konzervace a využití genofondu rostlin a agrobiodiverzity). LITERATÚRA CHYTRÝ M. et al. (2007): Vegetace České republiky. 1, Travinná a keříčková vegetace. Vyd. 1. Praha: Academia, 528 pp. ISBN 978-80-200-1462-7. JONGEPIEROVÁ I. (2008): Louky Bílých Karpat. 1. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty, 461 pp. ISBN 978-80-903444-6-4. SCOTTON M., A. KIRMER & B. KRAUTZER. (2012): Praktická příručka pro ekologickou obnovu travních porostů. 1. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty, 128 pp. ISBN 978-80-903444-8-8. ŠEVČÍKOVÁ M. & SEMANOVÁ I. (2011): SALVERE (Semi-natural grassland as a source of biodiversity improvement) Polopřirozené travní porosty - zdroj pro zlepšení biodiverzity. Informační zpravodaj. Ing. Petr Baštan, pp. 65-69. č. 40.

149

HYDRICKÝ POTENCIÁL MIKROPOVODIA ŠPANIE HYDRIC POTENTION OF MICROCATCHMENT OF STREAM ŠPANIE

Pavol Stranovský1 1

Katedra ekológie a environmentalistiky, FPV UKF v Nitre, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra [email protected]

ABSTRACT This article is about evaluation of hydric potention based on methodology of Integrated catchment management. Researched area, microcatchment of stream Španie, is located in Bošáca valley of White Carpathians. Hydric potention means a natural landscape ability to retence and infiltrate atmospheric rainfall. The goal of Integrate catchment management is to harmonize peoples activites in landscape with its hydric functions as a presumption of floods based od ecosystem acces. ÚVOD Na kolobeh vody v malom vodnom cykle pôsobí viacero faktorov primárnej krajinnej štruktúry, tie sú do veľkej miery stále, aj keď už čiastočne ovplyvnené ľudskou činnosťou. Značný vplyv na kolobeh vody v krajine majú aj prvky druhotnej krajinnej štruktúry, ktoré sú spoločnosťou priamo ovplyvňované odrážajúc jej záujmy a technológie. Nesúlad využívania krajiny s jej predpokladmi vychádzajúcimi z primárnej krajinnej štruktúry vedie k narušeniu fungujúceho systému, ktorý sa prejavuje v zmenách nielen krajinnej štruktúry, ale aj jej funkcií. Prejavy narušenia kolobehu vody v krajine si začínajú ľudia všímať čoraz viac, dostávajú silné signály v podobe povodní alebo naopak v podobe sucha.

Obr. 1: Mikropovodie potoka Španie (© Stranovský, 2011). Podobné signály dostávajú aj obyvatelia hornej časti povodia Bošáčky z Bielokarpatského pomedzia. Kopaničiarsky spôsob osídlenia vyformoval Bielokarpatskú krajinu do harmonickej mozaiky lesov, lúk, pasienkov, starých ovocných sadov. Krajina bola plná medzí, prirodzených či umelých mokradí vo forme močidiel na ľan a konope. Takáto krajina formovaná generáciami starých gazdov zabezpečovala optimálny kolobeh 150

vody v krajine. Zmeny druhotnej krajinnej štruktúry nastali v období kolektivizácie a industrializácie hospodárstva, spôsobené zvýšenou intenzitou využívania krajiny, scelovaním pozemkov, rozorávaním trvalých trávnych porastov a medzí, melioráciou mokradí a prirodzených tokov sa priamo prejavili v piatich silných povodniach v rokoch 1972, 1997, 1999, 2006, ktoré postihli obyvateľov Novobošáckych kopaníc. METODIKA A VÝSLEDKY Skúmané mikropovodie Španieho potoka s rozlohou 253 hektárov sa nachádza v hornej časti Bošáckej doliny orografického celku Biele Karpaty. Územie je súčasťou CHKO Biele Karpaty ako aj územia európskeho významu Holubbyho kopanice. Hodnotenie hydrického potenciálu krajiny bolo realizované podľa upravenej metodiky Integrovaného manažmentu povodí v horských a podhorských oblastiach (LEPEŠKA 2010). Pod hydrickým potenciálom rozumieme prirodzenú schopnosť krajiny spomaľovať, zadržiavať a vsakovať atmosférické zrážky. Hydrické funkcie krajiny závisia od celého komplexu účinkov jednotlivých prvkov a zložiek, ktoré ju tvoria na hydrologický cyklus. Každej vybranej vlastnosti prostredia (typ a druh pôdy, transmisivita atď.) bola na základ jej kvality, resp. výnimočnosti priradená bodová hodnota. Významnosť prostredia a ich vzťah k infiltrácii a zadržaniu atmosferických zrážok s významom uvedeným v tab. 1. Tab. 1: Hodnotenie hydrického potenciálu krajiny – vybrané vlastnosti prostredia (podľa LEPEŠKA (2010). Faktor č. Váha faktora Názov faktora Rozsah faktora 1. 1,5 hydrologické pomery – H - 1 až +2 2. 2,5 pôdne typy – Pt -1 až +1 3. 3 pôdne druhy - Pd -3 až +3 4. 4 zrážky – Zz -3; -2; 0 až +2 5. 3 sklon - S -2 až +2 6. 3,5 lesné porasty – L -0,25; 0; +1,5; +1,75; +2 7. 2 nelesná krajina -N -4; -3; -1; +1; +2; +2,5 Hydrogeologické prostredie, určené podľa geologickej mapy Slovenska (1:50000), tvoria fluviálne sedimenty súčasných nív (vrátane vyššieho stupňa nivy) a deluviálne prevažne kamenité sedimenty, s vysokou mierou transmisivity (T = 1.10-3 - 1.10-2 m2 .s-1) : +1 bod. A flyšové súvrstvia pieskovcov, pelitov a ílovcov, s miernou mierou transmisivity (T = 1.10-4 - 1.10-3 m2 .s-1) : 0 bodov. Pôdne pomery (pôdne typy a druhy) určené podľa mapy Bonitovaných pôdno – ekologických jednotiek sme hodnotili na základe schopnosti pôd infiltrovať a zadržať atmosférické zrážky. Na základe zrnitosti boli zaznamenané hlinité typy pôd : 0 bodov. Z pôdnych druhou boli určené kambizeme, ktoré majú málú mieru schopnosti zadržiavať vodu (- 1 bod) a kambizeme pseudoglejové so silnou mierou schopnosti zadržiavať vodu (+ 1 bod). Na mieru retencie a infiltrácie výrazne vplýva kvalita vrchnej časti pôdneho profilu. Podľa výskumov MIDRIAKA (1993) platí, že so zväčšújúcou sa hrúbkou nadložného humusu sa zvyšuje intenzita infiltrácie zrážok a klesá ich povrchový odtok. Na úplnú elimináciu povrchového odtoku postačuje 6 cm hrubá vrstva nadložného humusu. 151

Klimatické údaje namerané na dvore bratov Struhárovcov v Zábudišovej, vzdialenej od sledovaného mikropovodia 3 km, zaznamenali priemerný ročný úhrn zrážok 822,5 mm (+1 bod),za obdobie 1998 – 2009. Najväčší mesačný úhrn zrážok (za obdobie rokov 1998 – 2011) 210,9 mm bol v máji 2010, v dňoch 8. – 16. 2010 mája spadlo 98,1 mm zrážok do vodou nasýtenej krajiny. Táto zrážková udalosť spôsobila ekonomicky neškodné vyliatie potoka po sútoku vôd z mikropovodia Španie s Bošáčkou. Geomorfologické pomery majú výrazný vplyv na dynamiku vody v krajine. Podľa MIDRIAKA (1988) je povrchový odtok pri sklonoch svahu 8-15° je približne 6 násobne vyšší ako pri sklone do 8°, pri sklonoch 15-20° je 15-krát vyšší ako pri sklone do 8°, pri sklonoch 20-25° je 26-krát vyšší ako pri sklone do 8°. Potom sa začína zvyšovať a pri sklonoch svahov 25-30° je už 41-krát vyšší ako pri sklone do 8°, pri sklonoch svahov 30-35 je už 65-krát výšší ako pri sklone do 8°a pri sklonoch 35-40° je dokonca vyšší 112 násobne. V zmysle metodiky sa v hodnotenom mikropovodí vyskytujú sklony reliéfu : sklon 0-7,0° (+2 body), sklon 7,1-18,0° (+1 bod), sklon 18,1-31,0° (0 bodov), sklon 31,150,0° (-1 bod). Kvalitný lesný ekosystém má prirodzene vysoký hydrický potenciál navrhnutý evolúciou, múdrym hospodárením sa môže udržať na vysokej úrovni, bezohľadným sa môže výrazne obmedziť. Zrážková voda dopadá najskôr na povrch stromov, postupne prepadáva na povrch vegetácie nižších vrstiev a na pôdny povrch, kde steká i po kmeňoch stromov. Časť zachytenej zrážky na povrchu rastlín sa vyparí (intercepcia), zvyšok sa dostáva na pôdny povrch spolu s vodou stečenou po kmeňoch alebo prepadnutou cez medzery v korunovom zápoji. Na pôdnom povrchu, v malých priehlbinách sa voda čiastočne zdrží, v dôsledku čoho dochádza k povrchovej akumulácii, neskôr vsiakne do pôdy alebo odtečie po pôdnom povrchu. Voda, ktorá postupne vsakuje do lesnej pôdy, tam vytvára zásoby pôdnej vody (TUŽINSKÝ 2004). Podľa KANTORA & ŠACHA (2002), je povrchový odtok a následná pôdna erózia v lesných porastoch celkom zanedbateľná. To platí nie len pre prirodzené lesy ale aj pre lesy hospodárske. Dokonca aj na holoruboch nie sú erózne procesy (s výnimkou balvanitých lokalít) dôsledkom len samotného vyrúbania stromov, ale sú vždy prejavom zle organizovaného nasadenia a pohybu ťažkých mechanizmov a ďalšej činnosti človeka. Absencia povrchového odtoku v lese (ktorý okrem vysokej vsakovacej schopnosti pôdneho telesa eliminuje aj sústava vodných ciest vytváraná v lesnej pôde koreňmi stromov a pôdnymi organizmami) oproti jeho čiastočnému výskytu na poľnohospodársky obrábaných pôdach, je tak prvým veľmi významným predpokladom tlmenia povodní v krajine. Podhorské a horské lesy (na rozdiel od všetkých nelesných ekosystémov) tlmia veľmi ľahko prívalové zrážky o sile do 50 mm. Súvislé zrážky do 100 mm sa už prejavia na celkovej výške odtoku vody z lesa, ale z pohľadu vodohospodárskej účinnosti sú ešte prijateľné. Za kritickú hranicu účinného tlmenia povodní lesom možno považovať zrážky o súvislé sile 150 – 200 mm. Pri takomto úhrne je lesná pôda celkom nasýtená vodou, vrátane zaplnenia dutín v pôdnom povrchu ako aj v horninovom podloží. Potom nastáva neriadený spontánny odtok celým pôdnym profilom, vystupujúci často na povrch pôdy a to bez ohľadu na druhovú skladbu alebo spôsob obhospodarovania. Povedané inými slovami, aj teleso lesnej pôdy má podobne ako technické zariadenia – nádrže, svoje kapacitné možnosti, ktoré nemožno prekročiť. Hydrické funkcie lesných porastov s rozlohou 161,58 ha boli terénnym výskumom hodnotené na základe stupňa ekologickej stability. Vychádzajúc z metodiky hodnotenia priaznvého stavu lesného biotopu a rozdelené do piatich kategórií. Vysoko stabilné lesné ekosystémy (+2 body) sa v skúmanom mikropovodí nevyskytujú, stabilné lesné ekosystémy (+1,75 bodu) rastú na rozlohe 22,26 ha. Lesné 152

ekosystémy so zníženou stabilitou (+1,5 bodu) na rozlohe 120,93 ha, nestabilné lesné ekosystémy (0 bodov) predstavujú 10,77 ha, a extrémne narušené lesné ekosystémy (-0,25 bodu) tvoria 5,26 ha z lesných porastov skúmaného územia. Ako podklad pre terénnu rekognoskáciu a analýzu jednotlivých prvkov súčasnej krajinnej štruktúry nám slúžila univerzálna legenda krajinných prvkov prispôsobená predmetu a lokalite výskumu. V zásade možno povedať, že hydricky pozitívne pôsobia prvky s nenarušeným pôdnym krytom. V skupine prvkov stromovej a krovinovej vegetácie (11,85 ha) hydricky pozitívne pôsobia brehové porasty , líniová vegetácia, sukcesné zárasty (+ 2 až + 2,5 bodu). V skupine prvkov Trávnato – bylinných porastov (31,32 ha) hydricky pozitívne pôsobia lúky aj pasienky (+2 body). V skupine prvkov poľnohospodárskych kultúr (41,87 ha) hydricky pozitívne pôsobia ovocné sady (+ 2,5 bodu), záhrady (+2 body) a hydricky negatívne polia (-1 bod). Skupina prvkov odkryvov podložia a surových pôd nie je v skúmanom mikropovodí zastúpená. V skupine prvkov povrchových tokov a mokradí (3,71 ha) hydricky pozitívne pôsobia prameniská, neregulované potoky a mokrade (+ 2,5 bodu). V skupine prvkov sídiel a zastavaných plôch (9,79 ha) pôsobia hydricky pozitívne nezastavané plochy sídelnej vegetácie (+2 body), hydricky negatívne sa prejavuje individuálna bytová výstavba, spevnené cesty (-4 body), nespevnené lesné a poľné cesty a lesné sklady (-2 až – 3 body). Jednotlivé atribúty hydrického potenciálu krajiny a ich kvalitatívne ukazovatele boli spracované v prostredí geografických informačných systémov metódou superpozície na krajinnoekologické komplexy. Konečná významnosť krajiny z hľadiska jej hydrických vlastností bola určená po súčine stupňov významnosti prírodného faktora a jeho váhy. Výslednú významnosť hydrických funkcií krajiny - VH sme vypočítali na základe vzorca (podľa LEPEŠKA 2010) : VH = 1,5H + 2,5Pt + 3Pd + 4Z + 3S + 3,5 L + 2N Na základe stupňov hydrickej významnosti krajiny boli vyčlenené kategórie významnosti územia : územia s výnimočným hydrickým potenciálom (19 bodov a viac) neboli identifikované, územia s výborným hydrickým potenciálom (18,9 až 9 bodov) predstavujú 57,18 ha skúmaného mikropovodia, územia s dobrým hydrickým potenciálom (8,9 až 0,1 bodov) predstavujú 187,97 ha, územia s obmedzeným hydrickým potenciálom (0 až -10 bodov) predstavujú 9,25 ha, územia so značne obmedzeným hydrickým potenciálom v mikropovodí neboli identifikované. DISKUSIA Hydrický potenciál skúmaného územia bol stanovený podľa upravenej metodiky Integrovaného manažmentu povodí. Metodika bola prispôsobená špecifikám miestenej krajiny hodnotenej na lokálnej úrovni. Faktor lesných porastov bol hodnotený na základe metodiky hodnotenia priaznivého stavu lesných biotopov (POLÁK & SAXA 2005). Faktor nelesnej krajiny bol spracovaný podľa upravenej univerzálnej legendy krajinných prvkov (BUGÁR, HREŠKO & PETROVIČ 2009), s detailnejším zmapovaním hydrický 153

významných prvkov (lesná cestná sieť, mokrade, povrchové toky). Faktor ochrany prírody, krajiny a prírodných zdrojov bol z hodnotenia vylúčený, pretože v praktickom merítku nemá v skúmanom území takmer žiadnu váhu. ZÁVER Povodne sú prirodzeným javom v krajine, vždy tu boli, vždy tu budú a treba s nimi rátať. Ich intenzita však do veľkej miery závisí od spôsobu a intenzity využívania krajiny spoločnosťou. Krajina ako komplexný systém zložiek, prvkov a ich vzťahov zabezpečuje nespočetné množstvo funkcíí, ktorých výslednicou je život na Zemi. Jednou z jej funkcií je aj schopnosť infiltrácie a následnej retencie atmosférických zrážok – hydrický potenciál. Výsledky predloženého výskumu potvrdzujú dobrý hydrický potenciál kopaničiarskej krajiny – mozaiky lesov, lúk, pasienkov, ovocných sadov a mokradí. Charakter flyšového podložia vplýva na zvýšenú náchylnosť povrchového odtoku spojeného s eróziou. Negatívne sa prejavuje najmä na holoruboch v strmých svahoch a lesnej cestnej sieti, kde podľa MIDRIAKA (1993) predstavuje až 99% povrchového odtoku z lesa. Práve optimalizácia lesného hospodárstva a revitalizácia mokradí v nelesnej krajine sa javia ako klúčové pri optimalizácii hydrického potenciálu hornej časti povodia Bošáčky ekosystémovým prístupom, čo bude predmetom ďalšej vedeckej práce. LITERATÚRA KANTOR P. & ŠACH F. (2002): Možnosti lesú při tlumení povodní. Lesnický výzkum 11/2002, pp. 493-495. LEPEŠKA T. (2010): Integrovaný manažment povodí v horských a podhorských oblastiach. Zvolen : Fakulta ekológie a environmnetalistiky TU vo Zvolene. 115 pp. ISBN 978-80-2282079-0. MIDRIAK R. (1993a): Povrchový odtok a pôdne straty v lesných porastoch Slovenska. Acta Facultatis Forestalis, 35, Zvolen, pp. 71-85. MIDRIAK,R. (1988): Anti-erosion function of forest stands in Slovakia. Acta Instistuti Forestalis, 7, Zvolen, pp. 137-163. PETROVIČ, F. - BUGÁR, G. & HREŠKO, J. 2009. Zoznam krajinných prvkov mapovateľných na území Slovenska. In GEO Information. Nitra: UKF, 5, 2009, pp. 112 124. POLÁK P. & SAXA A. [eds.] (2005): Priaznivý stav biotopov a druhov európskeho významu – manuál k progranu starostlivosti o územia NATURA 2000. ŠOP SR, Banská Bystrica, 753 pp. STRANOVSKÝ P. (2011): Návrh krajinnoekologickej optimalizácie retenčného potenciálu krajiny v katastrálnom území obce Nová Bošáca (Písomná práca k dizertačnej skúške). UKF Nitra, 56 pp. TUŽINSKÝ L. (2004): Vodný režim lesných pôd. TU Zvolen, 102 pp.

154

VLIV DIMENZE STROMŮ A JEJICH PROSTOROVÝCH VZTAHŮ NA VÝSKYT GRAFIÓZY JILMŮ V LUŽNÍM LESE JIŽNÍ MORAVY INFLUENCE OF TREE DIMENSION AND TREE SPATIAL PATTERN ON DUTCH ELM DISEASE OCCURRENCE IN SOUTH MORAVIAN FLOODPLAIN FOREST

Martin Šrámek, Martin Svátek1 1

Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie [email protected]

ABSTRACT Inventory of Dutch elm disease and elms was made in southern Moravia floodplain. Occurrence of the disease was studied considering to diameter at breast height and height of stand. The data evaluation were performed by statistical method of mean values conformity hypothesis testing. The analysis implies that the Dutch elm disease, respectively her vector infest elms of lower heights in relation to stand vertical structure. Spatial pattern analysis pointed to the significant clustering of Dutch elm disease trees up to 150 m distance as well as were observed higher occurrence of infected elms in dense stand. Key words: inventory of elms, spatial patterns, Dutch elm disease ÚVOD Od poloviny minulého století došlo v eproských zemích k rapidnímu snížení zastoupení jilmů v důsledku choroby „grafióza jilmů“. RACKHAM (2006) uvádí snížení zastoupení jilmů v Anglii za uplynulých 20 let od roku 1960 o 90 %. Na severovýchodě Spojených států amerických došlo k poklesu o 56 % původní populace jilmů (HUNTLEY 1982). V České republice uvádí LEONTOVIČ (1992) snížení podílu jilmů o 98 % v období let 1960 až 1990. Patogenem způsobujícím onemocnění grafióza jilmů jsou vřeckovýtrusné houby druhu Ophiostoma ulmi (Buism.) a Ophiostoma novo-ulmi Bras. (BRASIER 1990; 2000). Za hlavní přenašeče spór houby rodu Ophiostoma jsou považováni zástupci rodu Scolytus (bělokazi) a Hylurgopinus (WEBBER 2004). Spóry hub jsou přenášeny na tělech bělokazů nebo v jejich trávicích traktech (DVOŘÁK 2006). Chorobu rozšiřují také někteří zástupci hmyzu sající mízu a háďátka (JANČAŘÍK 1999). K přenosu houby Ophiostoma sp. může také dojít kořenovými srůsty, jde-li o stromy rostoucí blízko u sebe, jak uvádí autoři z amerických univerzit (STACK 1996, THE PLANT DISEASE DIAGNOSTIC CLINIC 2004). Populace jilmů, které označujeme jako cenné listnáče s významným ekologickým aspektem, je potřeba chránit také z důvodů udržení genofondu rodu Ulmus a biodiverzity v krajině. Podstatná je proto snaha o hodnocení a zachování zejména domácích druhů rodu jilm. V podmínkách lužního lesa se přirozeně vyskytují jilm vaz (Ulmus laevis Pall.) a jilm habrolistý (Ulmus minor Mill.) Tématu grafiózy ve vztahu k dimenzím jilmů a jejich prostorových vztahů nebyla doposud dle dostupných informací věnována větší pozornost, přestože zkoumáním vlivu prostorových vztahů a patogena se věnuje u jiných rodů řada autorů. 155

MATERIÁL A METODY Zkoumaná lokalita: lokalizace, půdní poměry a klima Zkoumaná lokalita „polesí Tvrdonice“ se nachází v Dyjsko – moravské nivě lužního lesa na jihu Moravy, v katastru měst Tvrdonice, Týnec, Moravská Nová Ves, Mikulčice, v České republice (souřadnice 48°45´31,8´´ 17°01´37,3´´; ø nadmořská výška 164 m). Rozprostírá se podél toku řeky Moravy v pásu širokém cca 2 km a dlouhém cca 20 km s plochou pozemků určených k plnění funkce lesa 2494,53 ha (LHP 2000 - 2009). Stanoviště má prakticky plochou topografii. Půdy jsou 2 – 5 m hluboké, tvořené převážně fluvizemí (KLIMO et al. 2008) podklad tvoří písky a štěrkopísky (QUITT 1971, PRAX 2004). Podnebí v Dyjsko – moravské nivě spadá do teplé oblasti s průměrnou roční teplotou 9,2 °C a průměrným ročním úhrnem srážek 516 mm (QUITT 1971, KLIMO et al. 2008). Lesní porosty Jedná se o lesní porosty tvrdého luhu s převládajícím souborem lesních typů 1L - jilmový luh (PLÍVA 1984) a geobiocenologicky klasifikované jako Ulmi – fraxineta carpini podle ZLATNÍKA (1976). Převládajícím druhem v porostech je dub letní (Quercus robur L.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.) a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl.). Vysoké zastoupení zde má topol bílý (Populus alba L.), topol černý (Populus nigra L.) a ořešák černý (Juglans nigra L.). Stále vzácněji je zde jako dřevina přimíšená zastoupen jilm vaz (Ulmus laevis) a fragmenty řídce se vyskytujícího jilmu habrolistého (Ulmus minor) převážně vegetativního původu nevelkých dimenzí. Inventarizace porostů Inventarizace jilmů probíhala u všech porostů, kde byl veden dle výpisu z hospodářské knihy v porostní skladbě, a to formou systematického procházení porostů. Evidovány byly dimenze výčetní tloušťky ≥ 20 cm. Zaznamenány byly základní biometrické údaje dřeviny: - obvod dřeviny v prsní výšce 1,3 m (o), přepočítaný na průměr kmene (d) dle vzorce : d = o/π, měřen ocelovým pásmem (cm) - výška dřevin (h) měřena výškoměrem Silva (m) - nasazení živé koruny (k) měřeno výškoměrem Silva (m) - klasifikace stromů dle upravené stupnice Kraftovy (KOLAŘÍK 2005) - stav jilmů nakažených grafiózou dle stupnice užité Leontovičem a Vaníkem (1966), určení nákazy choroby podle vnějších příznaků s laboratorní kontrolou sporných případů metodou kultivace ve vlhkých komůrkách - poloha stromů metodou GPS, přístrojem Trimble Juno ST. Statistické zpracování dat dimenzí stromů (výška stromů a výčetní tloušťka) Z důvodu nízkého počtu jilmu habrolistého se druhy pro potřeby analýz nerozlišovaly. Výšky všech jilmů bez rozdílu zdravotního stavu byly rozděleny do kategorií 12 m a nad 12 m. K testování hypotéz o shodě středních hodnot výčetních tlouštěk a výšek stromů byla použita metoda parametrického Studentova t – testu s testem shody rozptylů F - testem, s obvyklou hladinou významnosti α = 0,05. Výčetní tlouštky jilmů byly rozděleny do tloušťkových intervalů 0 – 30 cm, 30 – 50 cm a > 50 cm . U všech tloušťkových intervalů bylo taktéž provedeno testování hypotéz o shodě středních hodnot metodou zmíněnou výše. Ke statistickému zpracování dat bylo použito softwaru STATISTICA.

156

Prostorové vztahy jilmů K analýze prostorového uspořádání jilmů napadených grafiózou byla využita pair correlation funkceg(r), kterou lze definovat jako očekávaný počet bodů (stromů) ve vzdálenosti r od zvoleného bodu (stromu), dělený intenzitou λ výskytu bodů (WIEGAND & MOLONEY 2004, ILLIAN et al. 2008). Jako nulový model bylo použito random labeling (GOREAUD & PELISSIER 2003, WIEGAND & MOLONEY 2004, ILLIAN et al. 2008), při němž jsou v původně neoznačeném bodovém procesu označeny body a posteriori nezávisle jako 1 (stromy napadené grafiózou) a 2 (zdravé stromy). Napadené a zdravé stromy jsou tak považovány za dva náhodně vybrané podsoubory z celkového souboru všech jilmů. Univariační funkce g11(r) testuje, zda prostorové uspořádání napadených stromů vykazuje rozdílnosti oproti uspořádání souboru všech (napadených i zdravých) jilmů (Yu et al., 2009). Hodnoty g11(r) nad (resp. pod) simulačními obálkami indikují statisticky významné shlukování (resp. rozptýlení) napadených stromů oproti rozmístění všech jilmů. K testování závislosti napadení jilmů grafiózou na hustotě jilmového porostu byla použita statistika g1,1+2 - g2,1+2 (YU et al. 2009), porovnávající hustotu jilmů okolo napadených jilmů (1) s hustotou jilmů okolo zdravých jilmů (2). Jsou-li hodnoty g1,1+2 - g2,1+2 > 0, napadené stromy se vyskytují v místech s vyšší hustotou jilmů. K výpočtu byl použit Programita software (WIEGAND & MOLONEY 2004); simulační obálky byly vytvořeny z páté nejnižší a páté nejvyšší ze 199 simulací příslušných funkcí. VÝSLEDKY A DISKUZE Zaznamenáno bylo celkem 429 jilmů v dimenzích výčetní tloušťky ≥ 20 cm, z tohoto počtu pouze 49 stromů jilmu habrolistého. Stromů napadených grafiózou bylo registrováno 59. Při testování rozdílů středních hodnot výšek jilmů byly zjištěny statisticky významné rozdíly ve výškách zdravých a grafiózních jilmů u obou kategorií (výsledky testů: do 12m: t = 2,75; sv = 135; p = 0,067 # nad 12 m: t = 3,18; sv = 262; p = 0,001). Stromy nakažené chorobou byly vzrůstově nižší než jilmy zdravé a to u obou skupin. Testováním rozdílu středních hodnot výčetních tlouštěk byly zjištěny statisticky významné rozdíly u tloušťkových intervalů 30 – 50 cm a > 50 cm s výsledkem ukazujícím, že střední hodnoty výčetních tlouštěk grafiózních jedinců jsou nižší. Významný rozdíl středních hodnot výčetní tloušťky v nejmenším tloušťkovém intervalu zjištěn nebyl. Výsledky testů intervalů výčetních tlouštěk: 0 – 30 cm t = 22,86; sv = 122; p = 0,82 # 30 – 50 cm t = 2,14; sv = 168; p = 0,033 # > 50 cm t = 4,04; sv = 31,47; p = 0,0003. Výskyt choroby na jedincích menších tloušťkových dimenzí koresponduje s výsledky, které uvádí SVĚTLÍK (2009) a ŠRÁMEK (2011). Vztah nižší výčetní tloušťky grafiózních jilmů lze uvažovat pouze za předpokladu vyšší míry pravděpodobnosti chybného zamítnutí nulové hypotézy (α = 0,05). Prostorové analýzy ukázaly statisticky významné shlukování napadených jilmů (oproti uspořádání všech jilmů) ve vzdálenosti od 5 až do 150 m od kmene (viz obr. 1a hodnoty g11(r) nad simulačními obálkami (šedá oblast) indikují statisticky významné shlukování napadených stromů oproti rozmístění všech jilmů). Analýza shluků napadených stromů ve vzdálenostech >150 m od kmene je limitována nedostatkem jilmů v těchto vzdálenostech. Obdobně, byl zjištěn statisticky významný výskyt napadených jilmů v hustších částech porostu jilmů ve vzdálenostech 20 m, 45–140 m od kmene (viz obr. 1b hodnoty g1,1+2 – g2,1+2 > 0 značí výskyt napadených stromů v místech s vyšší hustotou jilmů); analýza delších vzdáleností je ztížena malým počtem jilmových jedinců.

157

a

b

Obr. 1a: Statisticky významné shlukování napadených stromů oproti rozmístění všech jilmů - indikují hodnoty nad simulačními obálkami (šedá oblast); Obr. 1b: Výskyt napadených stromů v místech s vyšší hustotou jilmů. ZÁVĚR Z uvedených výsledků vyplývá možnost aplikace statistických metod na empiricky zjištěná biometrická data, jež mohou být vodítkem k lepšímu porozumnění problematiky choroby grafiózy jilmů, a sice ve vztahu patogena choroby (Ophiostoma sp.), jejího vektora (bělokaz) a hostitele (jilm). Z aplikovaných analýz vyplývá, že existují vazby na vektora nákazy a dimenze jilmů a také vazby na hustotu porostu a ohnisko nákazy, což jsou důležité poznatky. Poděkování Tato práce vznikla za podpory projektu IGA 12/2010 Využití genetických informací v lesnické botanice, fyziologii dřevin, dendrologii a geobiocenologii. MZ 490 141 / 2202 NAZVA BIOLUH QI92A031 a VZ LDF, č. MSM 6215648902.

LITERATURA BRASIER C. M. (1990): China And the origins of Dutch elm disease: an appraisal. Plant Pathogeny, 39: 5 – 16. BRASIER C. M. (2000): Intercontinental spread and continuing evolution of the Dutch elm disease pathogens. In: Dunne C. P. [ed.], The Elms: Breeding, Conservation and Disease Management. DVOŘÁK M., HUBÍKOVÁ V., PALOVČÍKOVÁ D. & JANKOVSKÝ L. (2006): Nové poznatky o chřadnutí jilmů. Lesnická práce, 3/2006. GOREAUD F. & PELISSIER R. (2003): Avoiding misinterpretation of biotic interactions with the intertype K12-function: population independence vs. random labelling hypotheses. Journal of Vegetation Science 14: 681-692. HUNTLEY G. D. (1982): The elm – a resurgent resource or a persistent problem? In: Kondo E. S., Hiratsuka Y. & Denyer W.B.G [eds.], Proceedings of the Dutch elm disease symposium and workshop, Winnipeg, Manitoba, October 5-9, 1981. pp. 103-111, Manitoba Department of Natural Resources, Manitoba, Canada. ILLIAN J., PENTTINEN A. & STOYAN H. (2008): Statistical analysis and modelling of spatial point patterns. Wiley-Interscience. JANČAŘÍK V. (1999): Grafióza jilmů (Epidemie pokračuje nebo nastává její útlum?). Silva bohemica, 9(10 - 12): 7 - 10. 158

KLIMO E., HAGER H., MATIČ S., ANIČ I. & KULHAVÝ J. [eds.] (2008): Floodplain forests of the temperate zone of Europe. Lesnická Práce, 623 pp. LEONTOVIČ R. & VANÍK K. (1966): Grafioza brestov na Slovensku. Les 22. č. 2 LEONTOVIČ R. (1992): Význam rodu Ophiostoma na listnatých drevinách v súčasných zmenenych ekologických podmienkach Slovenska. In: Holubová V. & Prášil K. [eds.], Ophiostomatales – výsledky současného taxonomického a fytopatologického výzkumu. Sborník referátů přednesených na semináři ČSVSM při ČSAV ze dne 29. 5. 1991 v Praze. Praha. PLÍVA K. (1984): Typologická klasifikace Československých lesů. Lesprojekt, Brandys n/L, 34 pp. PRAX A. (2004): Pedologické poměry v jihomoravských lužních lesích. In: Hrib M., Kordiovský E. et al., Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. p. 38, Moraviapress Břeclav, Břeclav. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 73 pp. RACKHAM O. (2006): Woodland. Harper Collins. London. 586 pp. STACK R. W., MCBRIDE D. K. & LAMEY H. A. (1996): Dutch Elm Disease. North Dakota State University. On-line verze, dostupné na: http://www.ext.nodak.edu/extpubs/plantsci/trees/pp324w.htm. SVĚTLÍK J. (2009): Hodnocení růstu a management rodu Ulmus na polesí Tvrdonice, LZ Židlochovice. Diplomová práce. ŠRÁMEK M. (2011): Přehled výskytu jilmu v lužním lese jižní Moravy (polesí Tvrdonice). In: ŠRÁMEK M. & SEDLÁŘ P., SilvaNet – WoodNet 2011. Brno. pp. 87 – 88. THE PLANT DISEASE DIAGNOSTIC CLINIC (2004): Dutch Elm Disease. Ithaca, New York, USA. On-line verze, dostupné na: http://plantclinic.cornell.edu/FactSheets/dutchelmdisease/DED.htm. WEBBER J.F. (2004): Experimental studies on factors influencing the trans- mission of Dutch elm disease. Invest. Agrar.: Sist. Recur. For. 13: 197– 205. WIEGAND T. & MOLONEY K. A. (2004): Rings, circles, and null-models for point pattern analysis in ecology. Oikos 104: 209-229. YU H., WIEGAND T., YANG X. & CI L. (2009). The impact of fire and density-dependent mortality on the spatial patterns of a pine forest in the Hulun Buir sandland, Inner Mongolia, China. Forest Ecology and Management 257: 2098-2107. ZLATNÍK A. (1976): Lesnická fytocenologie. SZN Praha, 496 pp.

159

Odborná sdělení Research notes

OCHRANA HRABOŠA SEVERSKÉHO PANÓNSKEHO V REGIÓNE PODUNAJSKA CONSERVATION OF THE ROOT VOLE IN THE DANUBE REGION

1

Mgr. Eva Bušová1 Bratislavské regionálne ochranárske združenie, Na riviére 19/a, 84101 Bratislava [email protected]

ABSTRACT The central-European root vole (*Microtus oeconomus mehelyi) is an endemic subspecies of the root vole (Microtus oeconomus) whose occurrence is restricted to isolated marsh-like habitats in western part of Pannonian lowland. As a consequence of intensification of agricultural production and extensive water-management interventions during the 20th century, the average water level in some areas significantly decreased which led to a heavy fragmentation and loss of suitable habitats. The paper deals with the presentation of activities carried out within the project LIFE08/NAT/SK/000239 Conservation of root vole (*Microtus oeconomus mehelyi). The aim of the project is to improve the recently unfavorable conservation status of the root vole through reintroduction of traditional methods of agricultural land use, reapplication of grassland and reedbed mowing and restoration of wetlands and streambank vegetation in the Danube region. Keywords: Danube lowland, root vole, wet meadows management, reed beds management, mowing ÚVOD Región Podunajska je charakteristický výnimočne bohatou sieťou riečnych ramien, ktorá je výsledkom státisíce rokov trvajúcej eróznej a sedimentačnej činnosti rieky Dunaj. V minulosti sa v jeho inundačnom území vyskytovali rozsiahle lužné lesy a mokrade, ktoré sa vyznačovali vysokou diverzitou rastlinných a živočíšnych druhov. Neskôr počas osídľovania územia a rozvoja poľnohospodárskej činnosti boli rozsiahle oblasti premenené na ornú pôdu alebo nahradené sekundárnymi biotopmi vo forme vlhkých lúk a pasienkov. Krajina však bola obhospodarovaná citlivo a s ohľadom na prírodné podmienky regiónu. Takýto prístup spolu s pravidelným vodným režimom mal za následok vznik pestrej mozaiky prirodzených a poloprirodzených ekosystémov, ktoré zabezpečovali prežitie mnohých vzácnych druhov, medzi nimi aj hraboša severského panónskeho (Microtus oeconomus mehelyi) GUBÁNYI et al. (2009) uvádza, že výskyt tohto endemického poddruhu hraboša severského (Microtus oeconomus) je viazaný na izolované mokraďové biotopy v južnej časti Podunajskej nížiny, na severozápade Maďarska a východe Rakúska. Podľa MIKLÓS et al. (2011) patrí v súčasnosti hraboš severský panónsky na Slovensku k najohrozenejším druhom drobných zemných cicavcov a v prílohách II a IV Smernice o biotopoch je uvedený ako prioritný druh európskeho významu. Jeho ohrozenie spočíva predovšetkým v úbytku a fragmentácii vhodných biotopov – mokradí, zamokrených lúk a brehových porastov, ktoré je výsledkom rozsiahlych melioračných a vodohospodárskych zásahov na území Podunajskej nížiny v 20. storočí. Tieto zásahy viedli k narušeniu dynamiky vodného režimu v území a následnému vysušeniu mnohých mokraďových biotopov. Problémom je v posledných desaťročiach aj zanechanie tradičného spôsobu hospodárenia vo forme 161

kosenia vlhkých lúk a trstinových porastov. Takéto neobhospodarované plochy postupne zarastajú ruderálnymi a inváznymi druhmi, čo spôsobuje ďalšiu stratu vhodných biotopov pre hraboša severského panónskeho. Zvýšená miera fragmentácie populácie spolu s redukciou vhodných biotopov môže časom vyústiť do genetickej degradácie až vyhynutia celej populácie. Na odstránenie týchto negatívnych dôsledkov ľudskej činnosti a zabezpečenie zachovania priaznivého stavu druhu sa v rámci LIFE+ projektu Ochrana hraboša severského panónskeho (*Microtus oeconomus mehelyi) realizujú viaceré komplexné opatrenia na obnovu vodného režimu a prinavrátenie tradičných foriem hospodárenia. MANAŽMENT VLHKÝCH LÚK Jednou z projektových aktivít je obnova vlhkých nížinných lúk ako dôležitých biotopov hraboša severského panónskeho. V priebehu projektu bude orná pôda vo vybraných lokalitách pozmenená na trvalý trávny porast vysievaním semien pôvodných druhov tráv a bylín a zavedením pravidelného manažmentu vo forme kosenia a mulčovania na ploche celkom 100 ha. Prvou lokalitou vybranou na vytvorenie trávnatých porastov v roku 2012 je 16,2 ha ornej pôdy v navrhovanom SKUEV1227 Čilížske močiare (v k.ú. Čilížska Radvaň), kde sa nachádza jedna z najväčších známych populácií hraboša severského panónskeho. Začiatok výsevu nových porastov je plánovaný na rok 2012. Pôvodné lúčne spoločenstvá v tejto oblasti predstavujú aluviálne lúky zväzu Cnidion venosi a psiarkové aluviálne lúky zväzu Alupecurion pratensis (ŠEFFEROVÁ, STANOVÁ et al. 2011). Navrhované druhové zloženie osevnej zmesi pre obnovu porastov (Tab. 1) bude blízke týmto prirodzeným spoločenstvám. Tab. 1: Navrhované zloženie osevnej zmesi pre obnovu vlhkých nížinných lúk. Zložka TTP Lipnica lúčna (Poa pratensis) Psiarka lúčna (Alopecurus pratensis) Ovsík obyčajný (Arrhenatherum elatius) Ďatelina plazivá (Trifolium repens) Ďatelina lúčna (Trifolium pratense) Ľadenec rožkatý (Lotus corniculatus)

zastúpenie 35 % 20 % 20 % 10 % 10 % 5%

MANAŽMENT TRSTINOVÝCH PORASTOV Trstinové porasty takisto predstavujú typický biotop pre hraboša severského panónskeho. V minulosti bolo kosenie trstiny na Podunajskej nížine bežné a takto získaný materiál sa používal na rôzne účely, napr. ako stavebný materiál alebo na výrobu predmetov dennej potreby. Trstina sa osekávala a zbierala hlavne v zime počas poklesu vodnej hladiny a jej zamŕzania. Takýto prístup mal pozitívny vplyv na kvalitu trstiny, diverzifikáciu trstinových biotopov a taktiež na odstraňovanie živín a biomasy z mokradí. Reintrodukcia manažmentu trstinových porastov je v rámci Slovenska inovatívnym prvkom. Predpokladáme, že prinavrátenie tohto spôsobu obhospodarovania do krajiny bude mať pozitívne dopady nielen na samotné biotopy a stav populácie hraboša severského panónskeho, ale prispeje aj k oživeniu tradičného využívania krajiny. 162

V rámci projektu plánujeme obnoviť pravidelný manažment trstinových porastov na ploche celkom 150 ha. Pôjde o lokality nachádzajúce sa v územiach európskeho významu SKUEV0077 Dunajské trstiny (k.ú. Veľké Kosihy) a SKUEV1182 Číčovské luhy (k.ú. Číčov). Prvé kosenie trstiny začalo v SKUEV 0077 Dunajské trstiny v januári 2012 po vydaní potrebných povolení od orgánu ochrany prírody (v súlade so zákonom č. 543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny). Kosenie sa uskutočňuje v zimnom období, čím sa zabráni poškodeniu vegetačného a pôdneho krytu a nevyrušuje hniezdiace vtáctvo. Porasty sa kosia v plôškach, resp. pásoch, s ponechávanou nepokosenou trstinou medzi nimi ako významné refúgiá pre živočíchy počas dorastania trstiny. Vzhľadom na počiatočnú fázu projektu sme pokosili za dva mesiace 13,5 ha porastu. V súčasnosti sa trstina nespracúva, keďže jej kvalita je veľmi nízka, nakoľko porasty neboli kosené niekoľko desaťročí. ZÁVER Pre zlepšenie v súčasnosti nepriaznivého ochranárskeho statusu hraboša severského panónskeho, viazaného na mokrade v oblasti Podunajskej nížiny, je nevyhnutné obnoviť jeho v súčasnosti degradované a fragmentované biotopy. Projekt prináša stratégiu pre úspešnú obnovu populácie druhu okrem iného aj prostredníctvom opätovného zavedenia tradičných spôsobov obhospodarovania do vidieckej krajiny regiónu Podunajska. Pravidelným kosením vlhkých lúk a trstinových porastov zabezpečíme udržanie populácií v priaznivom stave. Poďakovanie Príspevok bol vypracovaný v rámci projektu LIFE08/NAT/SK/000239 Ochrana hraboša severského panónskeho *Microtus oeconomus mehelyi, ktorý je realizovaný vďaka podpore Európskej komisie – programu LIFE +. Projekt je realizovaný Bratislavským regionálnym ochranárskym združením v spolupráci s partnermi: Výskumný ústav vodného hospodárstva, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky, Národný park Neusiedler See – Seewinkel (Rakúsko), Združenie Pisztráng Kör (Maďarsko) a Spoločnosť pre štúdium a ochranu cicavcov (Holandsko). Projekt prebieha od 1. januára 2010 do 31. decembra 2015. LITERATÚRA GUBÁNYI A., DUDICH A., STOLLMANN A. & AMBROS M. (2009): Distribution and conservation management of root vole (Microtus oeconomus) population along the Danube in Central Europe (Rodentia: Arvicolinae). Lynx, n. s. (Praha), 40: 29-42. MIKLÓS P., ŽIAK D., AMBROS M., DUDICH A. & STOLLMANN A. (2011): Nové nálezy hraboša severského panónskeho (Microtus oeconomus mehelyi) v oblasti Podunajskej roviny. Folia faunistica Slovaca, 16 (1): 19–23. ŠEFFEROVÁ STANOVÁ V., ŠEFFER J. & JANÁK M. (2011): Zaplavované lúky. In: Šefferová Stanová V. & Plassman Čierna M. [eds.], Manažmentové modely pre údržbu, ochranu a obnovu biotopov. Daphne – Inštitút aplikovanej ekológie, Bratislava, 41 pp.

163

MANAŽMENT ÚZEMÍ NATURA 2000 V REGIÓNE BRATISLAVY MANAGEMENT OF THE NATURA 2000 SITES IN THE BRATISLAVA REGION

Andrej Devecka1 1

Bratislavské regionálne ochranárske združenie, Na riviére 19/a, 84101 Bratislava [email protected] ABSTRACT The Bratislava region display high diversity of natural conditions with high number of habitats and species of European importance including valuable sites of NATURA 2000 network. The main project objective is to establish a functional network of NATURA 2000 areas in the trilateral cross-border region of Bratislava and to secure favourable conservation status for habitats by restoration and management. The main project activities are: restoration of river branch connectivity and water regime, restoration and management of forest habitats, restoration of traditional grasslands management by grazing, awareness rising activities and tourism management. This paper presents the objectives and activities of the project LIFE 10 NAT/SK/080 (NATURA 2000 BA) and the interim results from the first year. Key words: restoration, Natura 2000, sustainable forestry, grazing, regulation of disturbing human impact, restoration hydrological regime ÚVOD Región Bratislavy predstavuje mimoriadne hodnotné centrum biodiverzity na Slovensku ako aj pre strednú Európu. Projektové územie dnes reprezentuje kombináciu rôznorodých prostredí, ktoré sa formovali v minulosti vplyvom rôznych prírodných procesov. Významnú úlohu zohrala najmä alpsko–karpatská orogenéza, ktorá dala za vznik pohoriu Malých Karpát ako súčasti Karpatského masívu. V nížinách zohrávala najdominantnejšiu úlohu dynamika veľkých riek ako Dunaj a Morava a ich prítokov. Diverzita orografických a geologických podmienok predurčuje prirodzene vysokú diverzitu biotopov, ktorá sa ešte zvýšila činnosťou človeka, ktorý krajinu dlhodobo využíval a premieňal. V rámci územia projektu sa stretávajú oba biogeografické celky Slovenska – Panónsky a Alpínsky. Nachádza sa tu široká škála biotopov: vodné biotopy sú zastúpené najmä v rozsiahlych záplavových územiach ramennej sústavy Dunaja, ktoré spolu vytvárajú jeho najväčšiu vnútrozemskú deltu. Rieka Morava je súčasťou významnej trilaterálnej ramsarskej lokality „Niva na sútoku Morava-Dyje-Dunaj“, s cennými aluviálnymi lúkami, mokraďami, ktoré boli po desaťročia pod vplyvom železnej opony, ktorá obmedzovala vstup a akékoľvek činnosti v tejto oblasti. V rámci tohto relatívne malého územia s veľkou rôznorodosťou sa vyskytuje vysoký podiel celkového počtu druhov Slovenska. Príkladom je najmä ÚEV Devínska Kobyla, kde sa vyskytuje vyše 1 100 druhov vyšších rastlín (1). Bratislava je rýchlo sa rozrastajúce mesto, čo vytvára tlak na okolité prírodné územia. Tradičné formy využívania krajiny zanikajú a prírodné územia naopak čelia nekontrolovanému návalu návštevníkov. 164

Projekt LIFE10 NAT/SK/080 Ochrana a obnova území NATURA 2000 v cezhraničnom regióne Bratislavy / NATURA 2000 BA (2012-2017) rieši obnovu a manažment 17 území NATURA 2000 v Bratislave a blízkom okolí. PROJEKTOVÉ AKTIVITY Základným cieľom projektu je zlepšenie stavu a ochrana 17tich území patriacich do kategórie Územie európskeho významu (ÚEV) zahrnutých do siete NATURA 2000 (Obr. 1).

Obr. 1: Mapa projektového územia. 165

Z pohľadu navrhovaných opatrení a celkového manažmentu území boli identifikované 4 kľúčové oblasti: • obnova pôvodného drevinového zloženia a zvyšovanie biodiverzity lesných biotopov, • obnova lesostepí, • revitalizácia vybraných vodných a mokradných biotopov, • regulácia nežiaducich antropogénnych vplyvov na biotopy a druhy. Lesné biotopy sú v rámci projektového územia zastúpené dvoma hlavnými typmi: lužné lesy pozdĺž riek Dunaj a Morava a horské lesy Malých Karpát, ktoré zahŕňajú širokú škálu lesných biotopov ako 91E0*, 91F0, 91G0*, 91H0*, 9110, 9130 a 9180*. Podkladom pre konkrétne revitalizačné opatrenia v tejto oblasti bude prípravná odborná štúdia na ochranu a trvalo-udržateľné hospodárenie v lesných biotopoch. Aktivity budú zamerané najmä na nasledujúce tri oblasti: 1. odstraňovanie inváznych druhov ako Fraxinus americana, Fraxinus lanceolata, Fraxinus pennsylvanica, Ailanthus altissima, Negundo aceroides a Phallopia japonica, 2. výsadba pôvodných druhov drevín, najmä v lužných lesoch, kde budú nahrádzať nepôvodné plantáže hybridných topoľov Populus x euroamericana, 3. spolupráca s lesnými správami pri ťažbe formou spoločného vyznačovania obnovnej ťažby a individuálnych hodnotných stromov, ktoré svojím vekom, tvarom alebo celkovým charakterom predstavujú významný prvok nevyhnutný pre iné druhy živočíchov. Ťažiskové aktivity v nelesných biotopoch sú zamerané na obnovný manažment vzácnych nelesných lúčnych a lesostepných biotopov reprezentovaných prioritným biotopom 6210* Suchomilné travinno-bylinné a krovinové porasty na vápnitom podloží. Podkladom pre realizované aktivity budú dve štúdie, jedna zameraná na obnovu lesostepí a druhá na zavedenie pastvy hospodárskych zvierat. Na dlhodobo neobhospodarovaných a zanedbaných lokalitách bude prebiehať odstraňovanie náletových drevín, kosenie a mulčovanie zarastajúcich nevyužívaných lúk a pasienkov, odclonenie okrajov zarastajúcich lokalít. Na štyroch lokalitách bude zavedená pastva domácich zvierat, najmä kôz a oviec, ako dlhodobo udržateľný a ochranársky vhodný spôsob manažmentu cieľových biotopov. V rámci projektu bolo vytypovaných 6 potenciálnych lokalít pre revitalizáciu vodných a mokradných biotopov. Opätovné prepojenie Dunajských ramien, ktoré boli odrezané vplyvom regulácií od hlavného toku a následné sprietočnenie je jednou z kľúčových aktivít. Predpokladané je zlepšenie kvality biotopov 91E0* Lužné vŕbovo-topoľové a jelšové lesy a 91F0 Lužné dubovo-brestovo-jaseňové lesy okolo nížinných riek. Detailný terény prieskum a následná štúdia vrátane technickej dokumentácie je predpokladom pre všetky terénne práce. Tri základné aktivity pri sprietočnení ramien sú: otvorenie smerných stavieb regulujúcich hlavný tok, odbagrovanie sedimentov a odstránenie alebo rekonštrukcia umelých zábran v ramene. Revitalizácia a opätovná remodelácia koryta potoku Porec v SKUEV01117 Abrod zabezpečí zlepšenie stavu biotopu 3270 Rieky s bahnitými až piesočnatými brehmi s vegetáciou zväzov Chenopodionrubri p.p. a Bidentition p.p. Regulácia nežiaducich antropogénných vplyvov je kľúčová najmä vzhľadom na to, že všetky projektové územia sa nachádzajú v tesnej blízkosti hlavného mesta Bratislava. Nedostatočná regulácia v kombinácii s ľahkou dostupnosťou a nedostatkom informácií spôsobuje enormný tlak rekreantov, rybárov, poľovníkov ako aj pytliakov. Počas doby trvania projektu budú zamestnaní dvaja strážcovia, ktorých pracovná náplň bude 166

dohliadanie na dodržiavanie zákona o ochrane prírody, poskytovanie informácií pre návštevníkov, organizovanie akcií pre verejnosť a oprava a budovanie turistickej infraštruktúry. ČIASTKOVÉ VÝSLEDKY Lesné biotopy V súčasnosti prebieha počiatočná spolupráca s Lesnou správou Gabčíkovo a Sládkovičovo pri značení ťažby a ochrane individuálne hodnotných stromov v projektovom území. Spoločne bolo vyznačených okolo 150 inváznych drevín určených na výrub. V porastoch určených na obnovnú ťažbu bolo identifikovaných a z ťažobného plánu vyňatých okolo 390 hodnotných stromov. Obnova lesostepí Na lokalitách SKUEV0279 Šúr a SKUEV0295 Biskupické luhy boli odstránené alebo pokosené invázne dreviny za účelom prípravy plochy na zavedenie pastevného manažmentu. Na základe žiadosti na Obvodnom lesnom úrade bola vydaná výnimka z § 31 zákona o lesoch 326/2005 Z.z., ktorý zakazuje pásť hospodárske zvieratá na lesných pozemkoch. Výnimka bola vydaná pre lokalitu PR Gajc v SKUEV0295 Biskupické luhy. V prvom roku bude pastva realizovaná v spolupráci s lokálnym farmárom. Revitalizácia vybraných vodných a mokradných biotopov Bola vypracovaná štúdia “Revitalizácia ramena Dunaja v oblasti Devína“, ktorá bude slúžiť ako podklad pre vypracovanie technickej dokumentácie pre opätovné sprietočnenie Devínskeho ramena patriaceho do územia SKUEV0064 Bratislavské luhy. Štúdia na základe podrobného zmapovania terénu identifikovala základné úpravy nevyhnutné pre sprietočnenie ramena: odstránenie brehového opevnenia v oblasti vtoku a úprava výšky koruny vtoku, úprava profilu v oblasti premostenia cestnou komunikáciou za účelom zvýšenia prietočnosti profilu, otvorenie ramena v oblasti výtoku a úprava výšky koruny výtoku, úprava dna odbagrovaním sedimentov a umelo navozených kameňov v dvoch kritických miestach. Regulácia nežiaducich antropogénnych vplyvov na biotopy a druhy Na základe dohody medzi všetkými zainteresovanými stranami bol navrhnutý nový režim využívania územia SKUEV0295 Ostrovné lúčky, ktoré bolo nadmerne zaťažované návštevníkmi využívajúcimi miestne jazerá na kúpanie a rekreáciu, čím bol ohrozený biotop 6210* Suchomilné travinno-bylinné a krovinové porasty na vápnitom podloží významný najmä pre čeľad Orchideaceae. Navrhnutý model obmedzuje návštevnosť územia nepriamo formou obmedzenia prístupovej infraštruktúry a zvýšenou informovanosťou verejnosti. ZÁVER Obnova, ochrana a správne nastavený manažment území NATRA 2000 bude kľúčový pre zachovanie hodnotných biotopov európskeho významu v regióne Bratislavy. LITERATÚRA FERÁKOVÁ V. (1998): Mt Devínska Kobyla near Bratislava, Slovakia: A pilot study for an Important Plant Area. In: Synge, H. & Akeroyd. J., Planta Europa Proceedings of the second European conference on the conservation of wild plants. 167

EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY VO VIDIECKEJ KRAJINE A ICH VYUŽITEĽNOSŤ ECOSYSTEM SERVICES IN RURAL LANDSCAPE AND THEIR USIBILITY

Pavol Eliáš1 1

Katedra ekológie FEŠRR SPU Nitra, Mariánska 10, SK - 949 76 Nitra, [email protected]

ABSTRACT Rural landscape as a mosaic of natural, semi-natural and artificial ecosystems provide with suitable conditions for quality life of poeple. Ecosystem servises are goods offered by ecosystems to satisfying human needs. In a selected region in northeastern part of the Nitra region (in Zlate Moravce district, SW Slovakia) supported, provisioned, regulated and cultural services of ecosystems were studied. It was found that utilizing/usibility of ecosystem services is dependent on physical/space accessibility (secondary structure of the landscape, articifial infrastructure), entepreneurial/marked environment and activity of local poeple. Non-utilizing of the ecosystem services at present is caused by positive externalities which reduce dependence of local poeple on local resources (jobs out the site of inhabitation/living), uninterest of stalkholders (low effectivity of investment) and local community (long-term unemployment). The data presented are related to the research project of VEGA „Ecological determinants of life quality in rural areas“ (2010-2011). ÚVOD Vidiecka krajina zahŕňa územia mimo urbanizovaných oblastí, viac či menej vzdialené od veľkých sídel a konglomerácií, s málo vybudovanou infraštruktúrou, s prevahou pôvodných prírodných ekosystémov a druhov organizmov, s tradičnýmni formami využívania prírodných zdrojov, vrátane biologickej diverzity (ELIÁŠ 2010a). Porovnateľnou výhodou vidieka a života v ňom sú prírodné podmienky vidieckych oblastí so zachovalou pôvodnou biodiverzitou, prírodné lesné a lúčne ekosystémy, často chránené vo veľkoplošných i maloplošných chránených územiach s obmedzeným alebo vylúčeným hospodárskym využívaním (ELIÁŠ 2010a). Vidiecka krajina ako mozaika prírodných, poloprírodných a umelých ekosystémov (ELIÁŠ 2007, FORMAN & GODRON 2007) poskytuje viac alebo menej vhodné podmienky na kvalitný život ľudí. Koncepcia ekosystémových služieb (MEA 2005, ELIÁŠ 2010a) sa použila na posúdenie stavu ekosystémov sveta na prelome tisícročia na základe ekosystémových služieb, t.j. schopností ekosystémov uspokojovať potreby ľudí. Ekosystémové služby sú úžitky poskytované ekosystémami na uspokojovanie ľudských potrieb. Podľa koncepcie sa ekosystémové služby členia do štyroch skupín (podporné, zásobovacie, regulačné, kultúrne) a identifikuje sa ich vzťah k jednotlivým zložkám kvality života (ELIÁŠ 2009). Koncepcia je síce antropocentrická, ale vychádza z teórie ekológie a používa ekologickú terminológiu. Ekosystémové služby sú závislé od ekologických procesov, ktoré prebiehajú v ekosystémoch, a tie zasa od štruktúry a diverzity ekosystému (ELIÁŠ 2008). Výskum biodiverzity preto významne prispieva k poznaniu a hodnoteniu fungovania ekosystémov a ich ekosystémových služieb (ELIÁŠ 2011). Ohrozenie biodiverzity a degradácia ekosystémov v dôsledku narastajúcej hospodárskej a inej aktivity ľudí, spôsobuje zníženie 168

schopností ekosystémov uspokojovať potreby ľudí a tým aj zníženie kvality života (MEA 2005, ELIÁŠ 2007). V tomto príspevku sa zaoberáme ekosystémovými službami vo vidieckej krajine, možnosťami ich využitia a súčasným stavom využívania. Vychádzame pritom z výsledkov výskumov, ktoré sme uskutočnili v predchádzajúcich obdobiach. Nadväzujeme na projekt VEGA „Ekologické determinanty kvality života na vidieku“, ktorý sme riešili v rokoch 2010-2011 vo vidieckych oblastiach juhozápadného Slovenska (Nitriansky samosprávny kraj). MATERIÁL A METÓDY Pre riešenie nastoleného problému sme vybrali územie v severovýchodnej časti Nitrianskeho kraja, v okrese Zlaté Moravce - chotár obce Velčice (stred obce 224 m n.m.), ktorý je najväčší svojou rozlohou v celom okrese (3471 ha). Väčšia, severná a stredná časť chotára leží v pohorí Tribeč, na južných a juhovýchodných svahoch jadrovo-kryštalického pohoria (Veľký Tribeč, 829 m n.m). Geomorfologicky význačné sú dva rady kremencových hôrok (Lysec, Ploská, Hôrka, Svinec) s typickou acidofilnou flórou a vegetáciou (ELIÁŠ 1985, HUSOVÁ 1967). Menšia, južná časť chotára leží v Žitavskej pahorkatine. Územie odvodňuje Čerešňový potok a jeho prítoky Trnava na západe a Sucháň na východe. Klimatická oblasť je mierne teplá, ale najvyššie časti chotáru majú chladnú klímu. Svahy Tribča sú zalesnené od nadmorskej výšky 250 až 300 m n.m. Opadavé listnaté lesy, dubovo-hrabové, dubové a bukové, výsadby smrečín. Lúky a pasienky sa vyskytujú v Klačianskej kotline a pozdĺž vodných tokov, osobitne Čerešňového potoka (širšie okolie usadlosti - horárne Kľačany). Agátiny sú v južnej časti chotára v blízkosti obce, v oráčinovej krajine („agátové“ jarky, erózne rýhy s porastami agátu). Na južných a juhovýchodných svahoch pohoria v susedstve nížiny sa vyskytujú vinohrady (lokality Hôrka a Vinohrady). Bližšiu charakteristiku prírodných pomerov tejto podhorskej oblasti uvádza ELIÁŠ (1971; 1997). Historické osídlenie predstavujú hradiská Veľký Lysec a Tribeč, Čierny hrad a málo známy hrádok v Klačianskej kotline. Severne obce bola sklárska huta a neskôr píla. V obci boli dva mlyny. Terénny výskum bol zameraný na poznanie výskytu a rozšírenia prírodných a poloprírodných ekosystémov, ako aj agroekosystémov, ich biodiverzity a využívania podporných, zásobovacích, regulačných a kultúrnych služieb ekosystémov. Pre hodnotenie využívania ekosystémových služieb v minulosti sme použili historické údaje (ELIÁŠ 1971, ELIÁŠ et al. 1997). VÝSLEDKY A DISKUSIA Ekosystémové služby v chotári V sledovanom chotári podhorskej obce je veľká diverzita prírodných ekosystémov, osobitne lesných ekosystémov a ekosystémov lúk a pasienkov s vysokou druhovou diverzitou, ktorá podmieňuje poskytovanie služieb ekosystémami. Výskyt lesných ekosystémov, lúk a pasienkov a iných prírodných ekosystémov na extrémnych stanovištiach (kremence, vápence a dolomity ai.) vytvára rôznorodé prostredie mikroregiónu, poskytuje možnosti na využitie prírodných zdrojov a príležitosti pre prácu a uspokojovanie osobných potrieb a záľub. Podporné služby, ktoré sú nevyhnutné na produkciu (udržanie) všetkých iných ekosystémových služieb, a regulačné služby - úžitky vytvorené samoudržujúcimi schopnosťami ekosystémov, t. j. z regulácie ekosystémových procesov, vytvárajú vhodné podmienky pre zdravé životné prostredie a kvalitný život obyvateľov. Vysoká lesnatosť 169

územia, zachovalosť-prirodzenosť ekosystémov, diverzita ekosystémov, zabezpečujú ochranu územia pred prírodnými katastrofami. Zásobovacie služby (provízne služby, ekosystémové statky - produkty získané z ekosystémov) ekosystémov sú veľké. Poskytujú ich predovšetkým lesné ekosystémy, ekosystémy lúk a pasienkov a agroekosystémy (vinohrady, polia). Lesné ekosystémy, lesné porasty, ich biodiverzita, poskytujú nielen suroviny, ale napĺňajú aj ostatné potreby ľudí. Hospodárenie v lesných ekosystémoch zamestnáva časť obyvateľstva, je ekonomickou činnosťou, ktorá prináša zisk. V chotári sú to štátne Lesy SR (severnejšie časti chotára), spojené lesné spoločnosti a urbariátne spoločenstvá, ako aj súkromné lesy, bližšie k obci. Podľa KORIMOVEJ & SCHENKA (1992) tu bolo bývalé urbárske spoločenstvo Velčice (159 ha), Lesné spoločenstvo „Velčice“ (183 ha) a Spoločnosť brezinská (228 ha). Zabezpečujú ťažbu dreva (a jeho predaj), obnovu a výchovu lesných porastov. Horáreň Klačany i Lesná správa ŠL v obci boli zrušené. Časť dreva sa spracováva na pílach a v závodoch mimo obce. Predovšetkým v zalesnenej časti chotára sa chová poľovná zver (srnec, jeleň, sviňa divá, muflón, daniel, zajac), rozvíja sa poľovníctvo (poľovné revíry), pôsobia tu viaceré poľovnícke združenia. Zvernica RD Neverice vo Velčiciach sa venuje zvernicovému chovu daniela škvrnitého. V chotári sa nachádzajú poľovnícke chaty, posedy, krmidlá, vnadiská (ELIÁŠ 2010; 2011). Velčický chotár patrí madzi známe hubárske oblasti. Zber húb je veľmi rozšírený a hubárske lokality sezónne navštevujú nielen obyvatelia obce, ale aj hubári zo širšieho okolia. Vhodné možnosti sú pre zber semien lesných drevín (bukvica, žaľude) v semenných rokoch a lesných plodov (lesné jahody, maliny, černice, šípky, čučoriedky). Podobne pre zber liečivých rastlín (sušenie, výkup), prípadne pre zber okrasných rastlín (šušenie). Rozsiahle lúky a pasienky podporujú chov dobytka a oviec. Jednak je to sezónne pasenie oviec a mladého dobytka, ale aj celodenné pasenie dojných kráv na pasienkoch v blízkosti obce, jednak príprava krmiva (sena) na zimné obdobie. Chov oviec pre vlnu, mäso, výrobu syra apod. Súkromné chovy malých roľníkov, ale aj podnikateľské chovy farmárov (ovce, kozy, kone). Vzdialenejšie lúky a pasienky v Klačianskej kotline sa prenájímajú. Výskyt medonosných drevín a ostatných rastlín v lesných porastoch a na lúkach a pasienkoch podporuje včelárenie a rozvoj včelárstva. Prirodzené zdroje znášky predstavujú agátiny, ovocné stromy, buriny, kultúry krmovín a olejnín, repka olejná. V obci pôsobili miestni včelári, bývalé JRD Velčice plánovalo chov včiel (včelia farmy). Možnosti sú aj pre premiestňovanie včelstiev – kočovné včelárenie, kočovanie. Lúčne a pasienkové ekosystémy sú biotopmi opeľovačov (čmeliaky, divožijúce včely ai.). Špecifickým agroekosystémom v chotári sú vinohrady. Vinič sa pestuje v maloplošných záhonoch na svahoch Lysca a Hôrky (314 m n.m.). Vinohradnícke lokality tvoria komplexy vinohradov, lúk a ovocných sadov, spolu s vínnymi pivnicami, resp. vínnymi búdami. Pestovanie viniča a ovocných drevín sú výsledkom rozvíjajúceho sa vinohradníctva a ovocinárstva. Tradičné, malovýrobné vinohradníctvo sa udržalo až do súčasnosti. Agroekosystémy polia jednoznačne prevládajú v južnej časti chotára a v bezprostrednom okolí obce. Hospodárenie s intenzívne obrábanými poliami je orientované na vysokú produkciu poľných plodín (obilniny, okopaniny, olejniny). Na prenajatých poliach vlastníkov, prípadne farmárov, hospodári RD Neverice. Iba malá časť polí je obrábaná súkromnými farmármi. Vodné ekosystémy sú zastúpené potokmi, ktoré v letnom období majú málo vody, prípadne vysychajú (Sucháň, Trnava). Na Čerešňovom potoku bola v r. 1969 postavená 170

vodná nádrž, ktorá sa využíva na chov rýb (chov kaprov). Verejnosti nie je prístupná, keďže sa nachádza v oplotenej Zvernici RD Neverice. Zdroje pitnej vody sú nedostatočné, preto sa voda dopravuje zo vzdialenejšieho zdroja mimo chotára. Kultúrne služby vytvárajú nemateriálne úžitky odvodené z ekosystémov. Územie predstavuje esteticky pôsobivú krajinu s lokálnymi scenériami lesnej, lúčno-pasienkovej i oráčinovej či zmiešanej krajiny. Duchovné/religiózne hodnoty územia vyjadrujú dve kaplnky v lesných porastoch severne od obce (Pod Svincom), socha sv. Urbana vo Vinohradoch a viacero krížov v rôznych častiach chotára. Podmienky pre rekreáciu a turizmus sú v blízkosti vodnej nádrže (využíva sa na chov rýb) a v oblasti kremencových hôrok. Hôrka Lysec je sprístupnená značeným turistickým chodníkom a cyklotrasou k historickej lokalite v Kostoľanoch pod Tribčom. Na lokalite sú evidované cvičné horolozecké skaly a turistická útuľňa. Zrúcanina stredovekého Čierneho hradu je na hranici katastrov obcí Velčice a Zlatno. V území sa vyskytujú ekosystémy s vysokou biodiverzitou a výskytom vzácnych a ohrozených druhov organizmov, ktoré sú chránené v CHKO Ponitrie a v sústave Natura 2000 – CHVU Tribeč. Na lokalite Pod carami je skupina chránených stromov „Velčické cery“. V chotári je registrovaných viacero starých chránených stromov – lesné dreviny na svahoch Tribeča a ovocné dreviny vo vinohradníckych lokalitách. Vidiecke sídlo – dedina Velčice je tiež ekosystém s výskytom hemerofilných živočíchov, ktoré hniezdenie na budovách (belorítky, lastovičky, vrabce, prípadne bociany), chov holubov a domácich zvierat (pes, mačka, domáca hydina). Zahrady a ovocné sady pri domoch. Z vyššie uvedeného je zrejmé, že „ponuka“ ekosystémových služieb bola a je v sledovanom chotári vidieckej obce veľká. V minulosti boli obyvatelia úplne sebestační, využívali všetky ekosystémové služby v území, získali, dopestovali a dochovali všetko, čo potrebovali k životu. Kupovali iba cukor, soľ a petrolej (ELIÁŠ 1997). Obmedzenia využívania ekosystémových služieb V sledovanom mikroregióne sme identifikovali faktory, ktoré obmedzovali využitie ekosystémových služieb a zhoršovali kvalitu života ľudí. Jednu skupina obmedzení tvoria tie, ktoré ohrozujú zdravie a život ľudí, ich bezpečnosť a pohodu. Je to výskyt „škodlivých činiteľov“, parazitov a ich biologických vektorov, prenášajúcich choroby ľudí a zvierat, bioalergény, nepôdovodné zavlečené druhy posudzované ako škodlivé činitele. Vyžaduje si ochranu ľudí, zvierat a rastlín pred parazitmi, ochranné opatrenia, deratizáciu, postreky, vakcináciu. V sledovanom chotári majú význam cudzopasné článkonožce, osobitne ektoparazity – kliešte, keďže patrí medzi ohniská v pohorí Tribeč (kliešťová encefalitída, bolerióza). Kliešť lužný (Haemaphysalis concinna Koch 1844) sa vyskytuje v oblasti pohoria Tribeč (NOSEK et al. 1967). Haemaphysalis punctata je prenášačom vírusu Tribeč. Obmedzuje pitie kozieho mlieka a znevýhodňuje chov kôz v území. Komáre, prenášajúce maláriu a dirofilariózu, sa premnožujú v letných mesiacoch najmä v blízkosti vodných nádrží a vodných tokov. Prenášače sú aj medzi cicavcami, ktoré sú medzihostitelia a ?rezervoáre parazitov v prírode. Drobné zemné cicavce (hlodavce), poľovná zver prenášajúca patogény (líška hrdzavá - besnota, echinokokóza?, diviačia zver ako prenášači chorôb zvierat a ľudí – mor). Výskyt dravých živočíchov (v chotári sa vyskytuje mačka divá). Osobitnú skupinu tvoria jedovaté živočíchy, hmyz – osy, sršeň, spôsobujúci uštipnutie, opuchy, alergické reakcie. Jedovaté hady (vretenica) sa vyskytujú len vo vyšších polohách a na lokalitách vzdialenejších od obce. Fytoalergény – alergénne rastliny, pôvodné (domáce) i zavlečené, kvitnúce rastliny spôsobujúce alergické reakcie ľudí. Vetropelivé (anemofilé) dreviny, trávy, karanténne buriny a invázne rastliny. Jedovaté 171

rastliny a huby, ktoré môžu ohroziť zdravie ľudí a zvierat a spôsobiť smrť z otravy. Choroby a škodcovia hospodárskych zvierat a kultúrnych rastlín, plodín, ktoré znižujú úrody a zvyšujú náklady na chov a pestovanie, ošetrovanie. Osobitne vo vinohradoch, ovocných sadoch, v kultúrach zeleniny. V samotnej obci žijú rôzne synantropné živočíchy a rastliny, ktoré priamo spôsobujú škody, alebo sú hostiteľmi škodlivých organizmov. Myši, potkany, kuny, ale aj osy, ktoré si robia hniezda v budovách i na povaloch. Druhá skupina obmedzení je spojená s aktivitami ľudí, obyvateľov samotnej obce, alebo inými majiteľmi nehnuteľností a úživateľmi pozemkov. Využiteľnosť ekosystémových služieb je závislá od fyzickej dostupnosti ekosystémov – od vybudovanej infraštruktúry v chotári (prístupové cesty, oplotenia, zákazy vstupu, parkoviská, odpočívadlá atď.). Zriadenie Zvernice RN Neverice a jej oplotenie severne od obce podstatne obmedzilo pohyb obyvateľov popri Čerešňovom potoku (pôvodný chodník, resp. prístupová cesta k lúkam a pasienkom Panská lúka, Babcová, Huta atď.) a tým aj tradičné využívanie lúk a pasienkov. Ďalej je závislá od podnikateľského prostredia v obci a aktivite miestnych obyvateľov. Nevyužívanie ekosystémových služieb prírodných ekosystémov V posledných dvoch desaťročiach sa prejavujú zmeny vo využívaní ekosystémových služieb, na jednej strane intenzívne využívanie súkromným sektorom, na druhej strane neobrábanie a opustenie plôch, poľnohospodárskych a iných objektov. Nevyužívanie služieb ekosystémov je dôsledkom jednak pozitívnych externalít, ktoré znižujú závislosť miestnych obyvateľov od miestnych zdrojov (zamestnanosť mimo miesta bydliska), jednak nezáujmu podnikateľov (nízka efektivita návratnosti investícií) i miestnych obyvateľov (dlhodobá nezamestnanosť). Nevyužívanie a degradácia antropogénnych ekosystémov sa prejavuje aj v sledovanom chotári. Takto sú ohrozené nevyužívané lúky a pasienky, ktoré sa nekosia a nespásajú, pričom dochádza k zarastaniu ruderálnymi trávami a krovinami. Nevzužívaná je v súčasnosti aj väčšina vinohradov na obidvoch vinohradníckych lokalitách (Hôrka, Vinohrady). Opustené vinohrady a ovocné sady zarastajú krovinami a lesnými porastami (ELIÁŠ 2009; 2010; 2011). Dochádza k pustnutiu kultúrnej krajiny (cf. MIDRIAK et al. 2011), k jej ekonomickému i estetickému znehodnoteniu. Zmena biotopov vedie k zmene biodiverzity, k ústupu pôvodných druhov a prenikaniu nových druhov. Znižuje sa aj genetická diverzita, keď ustupujú miestne a krajové odrody ovocných drevín a kultúrnych plodín. ZÁVER Vidiecka krajina s vysokou diverzitou prírodných i antropogénnych ekosystémov v sledovanej v podhorskej oblasti poskytovala dostatok ekosystémových služieb pre uspokojenie potrieb tam žijúcich obyvateľov, ktorí boli sebestační a nezávislí od vonkajších zdrojov. Socio-ekonomické zmeny v štáte od polovice 20. storočia, ale osobitne po roku 1990, spôsobili obmedzenia využívania ekosystémových služieb, dokonca až nevyužívanie a degradáciu antropogénnych ekosystémov (neobrábanie, opúšťanie). Časť chotára pustne (lúky a pasienky, vinohrady), iné časti sa využívajú netradične a intenzívne, dochádza k zastavaniu poľnohospodárskych pozemkov. Poďakovanie Prezentované výsledky nadväzujú na projekt VEGA „Ekologické determinanty kvality života na vidieku“, ktorý bol riešený na Katedre ekológie FEŠRR SPU v Nitre s finančnou

172

podporou vedeckej grantovej agentúry SAV a Ministerstva školstva SR VEGA v rokoch 2010-2011. LITERATÚRA DE GROOT R. S., WILSON M. A. & BOUMANS R. M. J. (2002): A typology for the classification, description and valuation of ecosystem functions, goods and services. Ecol. Economics, 41, pp. 393-408. ELIÁŠ M., ELIÁŠ K. & ELIÁŠ P. (2007): Velčice. Z dejín, prírody a kultúry obce. OÚ Velčice, 119 pp. + obr. príl. ELIÁŠ P. (1971): Synantropná vegetácia Velčíc a blízkeho okolia. Práca ŠVK. Prírodovedecká fakulta UK Bratislava, 71 pp. ELIÁŠ P. (1985): Acidofilná flóra a vegetácie Tribeča. Pamiatky a príroda, Bratislava. ELIÁŠ P. (2007a): Ekológia. 3. vyd., SPU Nitra, 212 pp. ELIÁŠ P. (2007b): Prírodné pomery. In: Eliáš M. et al., Velčice. Z dejín, prírody a kultúry obce. OÚ Velčice, pp. 58-78. ELIÁŠ P. (2007c): Regionálne rozdiely vo využívaní ekosystémov: príčiny a dôsledky = Regional differences in ecosystem use. In: Riešenie regionálnych disparít a nerovnovážnych stavov v prírodnom a hospodárskom prostredí : zborník referátov a diskusných príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou, konanej v dňoch 17.-19.10.2007 vo Veľkej Lomnici. I. diel. Slovenská akadémia pôdohospodárskych vied, Nitra, pp. 96100. ISBN 978-80-89143-55-9. ELIÁŠ P. (2008): Biodiverzita a fungovanie ekosystémov. In: Ekologické štúdie VII, zborník vydaný pri príležitosti konania konferencie V. ekologických dní, Nitra 3. apríl 2007. Bratislava: Slovenská ekologická spoločnosť pri SAV. pp. 5-12. ISBN 978-80-968901-5-6. ELIÁŠ P. [ed.] (2010a): Ekosystémové služby = Ecosystem services. Menotématické číslo. Životné prostredie, Bratislava, 44, č. 2/2010, pp. 57-112. ISSN 0044-4863. ELIÁŠ P. (2010b): Ekosystémové služby a kvalita života ľudí vo vidieckych oblastiach. Životné prostredie, Bratislava, 44, č. 2/2010, pp. 88-91. FORMAN R.T.T. & GODRON M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha, 584 pp. HUSOVÁ (1967): Azidophile EichenWälder in Tribec-Gebirge. Folia Geobot. Phytotax., Praha. KELLERT S. R. (2009): Biodiversity, Quality of Life and Evolutionary Psychology. In: Sala O. E. et al. [eds.], Biodiversity Change and Human Health. From Ecosystem Servicwe to Spread of Disease. SCOPE 69. IslandPress, Washington, pp. 99-127. KORIMOVÁ G. & SCHENK J. (1992): Znovuobjavujeme lesné spoločenstvá. Technická univerzita Zvolen, 144 pp. MEA (2003): Millenium Ecosystem Assessment. Ecosystems and human well-being: A framework for assessment. Washington, DC: Island Press, 245 p. MEA (2005): Millennium Ecosystem Assessment : Ecosystems and Human Well-being: Synthesis. Washington, DC : Island Press, 2005. 137 pp. MIDRIAK R. et al. (2011): Spustnuté pôdy a pustnutie krajiny Slovenska. Vydav. , Banská Bystrica. NOSEK J., LICHARD M. & SZTANKAY M. (1967): The ecology of ticks in the Tribeč and Hronský Inovec mountains. Bull. WHOI 36, pp. 49-59.

173

VIZUÁLNE PREFERENCIE VYBRANÝCH PRVKOV V KRAJINE VISUAL PREFERENCES OF THE CHOSEN LANDSCAPE ELEMENTS

Lucia Filová1 1

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Ústav prostorového plánování, Thákurova 9, 166 34 Praha 6 [email protected]

ABSTRACT Landscape is a part of our being and of our perception and that is a subject of several studies in the whole world. The aim of this research is to find out how people perceive the images of various landscape types with or without some elements (generally considered to be positive or negative) and also, if there are some differences between the perception of the inhabitants of bigger and smaller residences and between the citizens of the Czech and Slovak republic. The research has been made via an online questionnaire based on the visual assessment and on the comparison of the pair of photographs. Key words: landscape, visual preferences, landscape element, questionnaire ÚVOD Termín “vnímanie krajiny” môže mať veľa definícií chápaných z rôznych uhlov pohľadu. Môže byť definovaný napríklad ako porovnávací vzťah medzi dvoma alebo viacerými krajinami v zmysle hodnotenia vizuálnej kvality. Krása v krajine pochádza od dvoch hlavných zdrojov, ktoré nemôžu byť od seba oddelené: od predmetu a od pozorovateľa (LAURIE 1975). Teda, krajina vnímaná jednou osobou nie je rovnaká, ako keď je vnímaná osobou inou (ARRIAZA et al. 2004). Sú známe dva hlavné prístupy k hodnoteniu krajiny: • Priame metódy porovnávajúce krajinné preferencie verejnosti za účelom dosiahnutia zhody • Nepriame metódy hodnotiace krajinu na základe prítomnosti a/ alebo intenzity určených znakov (BRIGGS & FRANCE 1980) Za posledné roky boli uskutočnené viaceré štúdie a výskumy o vnímaní krajiny a okolnostiach tohto hodnotenia. Jeden zo získaných záverov bol, že ľudia z rôznych kultúr uprednostňujú viac prírodné prostredie ako zastavané alebo inak človekom ovplyvnené. Viaceré výskumy končili zistením, že podobnosti v hodnoteniach prírodných scén ďaleko prevažujú nad rozdielmi v kultúrach alebo menších skupinách (ULRICH 2003). VLASTNÝ VÝSKUM Vlastný výskum sa zakladá na vizuálnych preferenciách prvkov v krajine, či už pozitívnych alebo negatívnych. V krajine je možné nájsť mnoho prvkov (stavebných, prírodných...), ktoré dotvárajú celkový obraz vnímanej krajiny. Niektoré takéto prvky majú úplne alebo čiastočne pozitívny charakter a krajinu po estetickej stránke obohacujú, prvky negatívne však môžu krajinný obraz narušiť, či dokonca až poškodiť.

174

HYPOTÉZY 1, Prvky všeobecne považované za pozitívne/ negatívne, sú vnímané kladne/ záporne. 2, Rovnaký prvok je vnímaný rozdielne v rôznych krajinných typoch. 3, Obyvatelia väčších miest vnímajú krajinu a prvky v nej inak ako obyvatelia dedín a menších miest. 4, Existujú rozdiely vo vnímaní krajiny medzi obyvateľmi Slovenskej a Českej republiky. METODIKA Výber krajinných typov Podkladom pre výber krajinných typov boli mapové podklady CORINE Land Cover 2006 pre Slovenskú a Českú republiku, vytvorené Európskou agentúrou pre životné prostredie (European Environment Agency - EEA), ktorá bola poverená vybudovaním environmentálneho dátového centra pre užívanie krajiny, ako príspevku pre spoločný environmentálny informačný systém pre Európu (SEIS) (LAND COVER 2006 AND CHANGES COUNTRY ANALYSIS 2011). Pre každý štát boli vybrané nasledovné 3 najčastejšie sa vyskytujúce krajinné typy: ► Orná pôda a trvalé plodiny ► Zalesnená krajina ► Pastviny a mozaiky

Obr.1: Corine Land Cover krajinné typy pre Slovenskú republiku. 175

Obr.2: Corine Land Cover krajinné typy pre Českú republiku. Fotografie Na 56 rôznych lokalitách v rámci Slovenskej a Českej republiky bolo v priebehu júna a júla 2011 nasnímaných 160 fotografií. Fotenie prebiehalo za dobrého slnečného bezoblačného počasia (prípadne s malou oblačnosťou), s použitím digitálneho fotoaparátu Olympus X – 940 s 37 mm ohniskovou vzdialenosťou. Fotografie boli nasnímané za pomoci statívu vo výške očí fotografujúcej osoby (cca.170 cm). Z týchto fotografií bolo 60 obrázkov vybraných pre nasledujúcu analýzu. Fotografie boli upravené v programe Adobe Photoshop 7.0 CE, spôsobom, že každý z 10 vopred určených prvkov bol aplikovaný do každého krajinného typu v oboch republikách, čím v konečnom dôsledku vzniklo 120 fotografií, resp. 60 párov (vždy fotografia s prvkom a bez prvku) určených pre ďalší kroksociologický výskum. Prvky Pre výskum o vizuálnom vnímaní krajiny bolo vybratých 10 prvkov: Prvky všeobecne považované za pozitívne: Kaplnka Kríž/ Božia muka 176

Posed Rázcestník Zeleň (solitérna alebo skupinová) Prvky všeobecne považované za negatívne: Elektrický stĺp Továrenský komín Veterná elektráreň Vodojem Vysielač Sociologický výskum Nasnímané fotografie a následne pomocou Adobe Photoshop vytvorené vizualizácie boli použité do elektronického online dotazníku. Anonymný dotazník obsahoval 5 sociodemografických otázok o pohlaví, veku, vzdelaní, pracovnej oblasti (odbore štúdia) a súčasnom bydlisku respondenta. Ďalším krokom v dotazníku bolo vizuálne hodnotenie fotografií. Postupne bolo náhodne vybraných 10 párov fotografií (vždy jedna fotografia bez prvku a druhá s prvkom). Respondenti mali ohodnotiť na 21- bodovej stupnici, aký dojem v nich daná fotografia krajiny vyvolala (- 10 najhorší dojem obrazu krajiny, +10 najlepší dojem). 21- bodová stupnica bola vybratá z dôvodu, že jemnejšia stupnica s väčším počtom bodov umožňuje respondentom presnejšie a pohodlnejšie vyjadrenie svojho stanoviska. Okrem toho, čím viac bodov stupnica obsahuje, tým lepšie môže respondent rozlíšiť svoj postoj k jednému objektu od postoja k objektu inému. Taktiež aj výskumníkovi povoľujú viacbodové stupnice detailnejšie rozlíšenie medzi jednotlivými prístupmi v rámci jedného objektu, a tým je v konečnom dôsledku možné získať užitočnejšie informácie (KROSNICK & FABRIGAR 1997).

Obr.3: Príklady párov fotografií, ktoré boli použité a hodnotené v dotazníku.

177

Obr.4: Príklady párov fotografií, ktoré boli použité a hodnotené v dotazníku. Online dotazník bol k dispozícii na internete od októbra 2011 do februára 2012. ZÁVER Do anonymného dotazníka sa zapojilo 472 respondentov, z toho 308 zo Slovenskej republiky a 164 z Českej republiky. Výsledky získané v dotazníkovom výskume sú momentálne v procese štatistického spracovania dát. LITERATÚRA ARRIAZA M., CANAS-ORTEGA J.F., CANAS-MADUENO J. A. & RUIZ- AVILES P. (2004): Assessing the visual quality of rural landscapes, Landscape and Urban Planning, 69, pp. 115-125. BRIGGS D. J., FRANCE J. (1980): Landscape evaluation: a comparative study, Journal of Environmental Management, 10, pp. 263–275. KROSNICK, J. A. & FABRIGAR, L.R. (1997): Survey Measurement and Process Quality, John Wiley & Sons, Inc., p. 144, New York. LAND COVER 2006 AND CHANGES COUNTRY ANALYSIS [online] (2011). posledná revízia 2012-01-06[cit.2012-03-05]. Dostupné z: http://www.eea.europa.eu/data-andmaps/figures/land-cover-2006-and-changes LAURIE, I.C. (1975): Aesthetic factors in visual evaluation. In: Zube E. N., Brush R. O. & Fabos J. G. [eds.], Landscape Assessment: Values, Perceptions and Resources. Dowden Hutchinson and Ross, Stroudsburg, pp. 102–117. ULRICH, R. S. (1993): Biophilia, biophobia, and natural landscapes. In: Kellert S. R. & Wilson E. O. [eds.], The Biophilia Hypothesis, Island Press, Washington, DC, pp. 73– 137.

178

NULOVÝ DŮM – MÝTUS NEBO REALITA? ZERO-ENERGY BUILDING – MYTH OR REALITY?

Petr Horák, Olga Rubinová1 1

Ústav technických zařízení budov, Fakulta stavební, Vysoké učení technické v Brně, Veveří 95, 602 00 Brno horak.p@ fce.vutbr.cz , rubinova.o@ fce.vutbr.cz

ABSTRACT The legislation EU directs from 2020 construction of new buildings only in the standard “Zero Energy Building.” The paper deals with the classification of buildings with very low energy consumption. Also provides an example of this type of object that has already been realized abroad. This building was analyzed and energy consumption compared with conventional buildings. This paper describes trend in construction, with an emphasis on reducing energy consumption. ÚVOD V květnu roku 2010 vydala Evropská unie směrnici 2010/31/EU – o energetické náročnosti budov. Tato směrnice nahradila do té doby stávající směrnici 2002/91/ES. Nová směrnice č. 31 byla odbornou veřejností přijata z počátku celkem vlažně, přesto, že bude důvodem revolučních změn ve stavebnictví. V souvislosti s touto směrnicí se hovoří o tzv. domech s „téměř nulovou spotřebou energie.“ Mottem směrnice je cíl 20-20-20: v roce 2020 dosáhnout snížení spotřeby energie o 20%, snížení emisí skleníkových plynů o 20% a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 20% celkové výroby energie v Evropě v porovnání s rokem 1990 Následující článek analyzuje dopady směrnice 2010/31/EU na české stavebnictví a v závěru uvádí příklad jednoho objektu s „téměř nulovou spotřebou energie“ v zahraničí. DOPADY SMĚRNICE NA VÝSTAVBU Ačkoliv je vlastní směrnice č. 31 napsána vcelku vágně zavádí dva zásadní požadavky: do 31.12.2020 mají být všechny nové budovy „budovami s téměř nulovou spotřebou energie,“ po dni 31. prosince 2018 mají být nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci „budovami s téměř nulovou spotřebou energie.“ Pro účely této Směrnice se rozumí „budovou s téměř nulovou spotřebou energie“ budova, jejíž energetická náročnost určená podle metody, dané touto směrnicí, je velmi nízká. Předpokládá se, že postupně se směrnice č. 31 promítne do celé řady vyhlášek, norem a předpisů platných v ČR. Energetickou náročnost budov v ČR definuje vyhláška č. 148/2007 Sb.. Tato je v současnosti přepracovávána, jednak z důvodu implementace směrnice č. 31 ale také z důvodu nutnosti revize na základě požadavků a připomínek praxe, viz např. RUBINOVÁ RUBINA (2009). Dalším legislativním předpisem, který nějakým způsobem definuje energetickou spotřebu úsporných domů, je ČSN 730540-2 z října 2011. V této normě najdeme tabulku, která definuje základní požadavky na energeticky nulové budovy, viz tab. 1.

179

Tab. 1: Základní požadavky na energeticky nulové domy (ČSN 730540-2).

Závaznost kritéria

Požadovaná hodnota

Doporučená hodnota

Průměrný součinitel prostupu tepla

Měrná potřeba tepla na vytápění EA

Požadovaná hodnota podle zvolené úrovně hodnocení Měrná roční bilance potřeby a produkce energie vyjádřená v hodnotách primární energie z neobnovitelných zdrojů PEA [kWh.m-2.a-1]

Uem [kWh.m-2.a-1]

Neobytné budovy 2)

Obytné budovy

-2

Nulový Blízký Nulovému

[W.m .K ] Rodinné domy ≤0,25 Bytové domy ≤0,35

Rodinné domy ≤20 Bytové domy ≤15

Nulový Blízký Nulovému

≤0,351)

Úroveň A

Úroveň B

0

0

80

30

0

0

120

90

-1

≤0,30

1)

Uvedená hodnota je doporučená, nejvýše však musí být rovna odpovídající hodnotě Uem,re podle 5.3.2. 2) Neobytné budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou 18-22 °C včetně. Pro jiné budovy není stanoveno Úroveň A v tab. 1 uvádí kompletní spotřebu, úroveň B je spotřeba energie bez zahrnutí elektrické energie na elektrické spotřebiče. Norma dále definuje přehled energetických potřeb zahrnutých do hodnocení primárních energií a referenční hodnoty faktoru energetické přeměny pro přepočet na hodnoty primární energie z neobnovitelných zdrojů. DŮM S TÉMĚŘ NULOVOU SPOTŘEBOU ENERGIE Domy téměř s nulovou spotřebou jsou a budou převážně nové objekty. Na příkladu z Dánska si však ukážeme, že je možné provádět i rekonstrukce do standardu s téměř nulovou či do konce nulovou spotřebou. Ve městě Albertslund v Dánsku se nachází lokalita k bydlení, kde je zhruba 400 prefabrikovaných domů vystavených v roce 1976. Vznikl požadavek na rekonstrukci těchto domů tak, aby výsledek byl CO2 neutrální budova. Na obr. 1 je pohled na lokalitu.

180

Obr. 1: Lokalita bytových domů v Albertslunde (podle WAWERKA & HIRŠ). Cílem rekonstrukce bylo mimo jiné také maximální užití prefabrikace. Důsledkem toho byla aplikace speciální obvodových panelů, a typizované jednotky TZB, jak je vidět na obr. 2. Na střeše budovy je osazena tato jednotka pro TZB systémy s názvem Solar Prism.

Obr. 2: Schéma renovace objektů (podle WAWERKA & HIRŠ). Původní objekt byl zateplen speciálně vyvinutými izolačními panely o tl. 400 mm. Místo stávajících oken byla použita nová s izolačním trojsklem. Z původní otopné soustavy

181

zůstalo pouze otopné těleso v koupelně, nově bylo nainstalováno teplovzdušné vytápění, jehož rozvody byly umístěny v tepelné izolaci. Schéma systému TZB je uvedeno na obr. 3.

Obr. 3: Schéma systému TZB. Zdrojem energie pro vytápění je tepelné čerpadlo, které odebírá teplo prostřednictvím zemního kapalinového registru. Dalšími zdroji energie pro TČ je solární kolektor a fotovoltaický kolektor, popřípadě větrná turbína. Tepelné čerpadlo zajišťuje dodávku pro VZT jednotku a zásobník TV. Na obr. 4 je uvedena energetická bilance objektu. Je zde patrné, že výsledná bilance objektu je nulová. Potřebná elektrická energie je dodávána buďto fotovoltaikou nebo její kombinací s větrnou turbínou.

182

Obr. 4: Energetická bilance (podle WAWERKA & HIRŠ). ZÁVĚR Směrnice 2010/31/EU způsobí ve stavebnictví výrazné změny. Nové objekty, které se budou stavět od roku 2018, resp. 2020 budou s téměř nulovou spotřebou, což je výrazný posuv oproti dosavadní výstavbě. Sic v současnosti máme již pasivní domy, či jiné formy úsporných objektů, ale rozhodně nejde o výstavbu v masivním měřítku. Obor stavebnictví jako takový, bude muset na tuto novou výzvu reagovat. Projektanti se budou muset naučit projektovat domy s „téměř nulovou spotřebou energie.“ Prováděcí firmy zase budou muset proniknout do realizací nových postupů a užití nových materiálů. Konečně výrobci budou muset přijít s novými stavebními materiály a technologiemi, které splní náročné požadavky směrnice. Poděkování Příspěvek byl podpořen projektem OPVK po registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/15.0426 Posílení kvality bakalářského studijního programu Stavební Inženýrství. LITERATURA RUBINOVÁ O. & RUBINA A. (2009): Vzduchotechnika v energetickém hodnocení budov, článek v TZB-info, Praha, ISSN 1801-4399. Dostupné z [http://www.tzb-info.cz/hodnoceni-energeticke-narocnosti-budov/5893vzduchotechnika-v-energetickem-hodnoceni-budov]. ČSN 730540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky, Říjen 2011. WAWERKA R. & HIRŠ J.: Rekonstrukce řadového rodinného domu v Dánsku na CO2 neutrální stavby, článek na webu Aktivní dům. Dostupné z [http://www.aktivnidum.cz/stavby/solar-prism/].

183

INŠTITUCIONÁLNE NÁSTROJE INTEGROVANÉHO MANAŽMENTU KRAJINY V SR INSTITUTIONAL TOOLS FOR INTEGRATED LANDSCAPE MANAGEMENT IN SLOVAKIA

Erika Kočická, Andrea Diviaková1 1

Katedra UNESCO pre ekologické vedomie a TUR, FEE TU Zvolen,T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen [email protected], [email protected]

ABSTRACT The paper presents information about current trends in integrated approaches to landscape management (integrated landscape management), with emphasis on the conditions in the Slovak Republic. It gives also a review ofthe existing real instruments, supportedthe integrated landscape management. They have a legislative support in most cases in laws, but also in the form of other support tools. Keywords: landcsape, integratedland management, caretools, Slovak Republic ÚVOD Súčasné trendy starostlivosti o krajinu sú v znamení princípovkomplexnosti, integrácie, nadrezortnosti a nadregionálnosti. V tomto duchu sa vyvíjajú aj metodické, legislatívne a ekonomické nástroje a celý tento trend sa označuje pojmom integrovaný manažment krajiny (ďalej len IMK). Základné východiskové tézy integrovaného prístupu ku starostlivosti o krajinu (životné prostredie - ŽP) sa politicky sformulovali už v AGENDE 21, kapitola 10: Integratedapproach to themanagementofthelandresources, a to nasledovne: prírodné zdroje, krajinné zdroje, krajina (v zmysle „landresources“) sú využívané pre rôzne účely, pre rôzne činnosti, ktoré si navzájom konkurujú a spôsobujú konflikty. Preto je potrebná integrácia socioekonomických a ekonomických faktorov s environmentálnymi zložkami a zdrojmi (politická formulácia na úrovni OSN). AGENDA 21 uvádza, že všetky činnosti sa musia zmestiť do toho istého priestoru; ak činnosti poškodia jednu zložku ŽP, poškodia sa aj ostatné; ak uplatníme opatrenie na ochranu krajiny ako celku, chránime tým všetky zložky naraz. Objektom je krajina ako celok (ako geosystém), jeho prvky aj priestorový rámec hmotných prvkov (MIKLÓS & IZAKOVIČOVÁ 1997). Tento prístup má dostatočne rozpracovanú teoretickú základňu, ako aj odskúšané aplikácie. Tieto princípy sa ďalej rozvíjali a potvrdili aj na Svetovom summite o trvalo udržateľnom rozvoji (WSSD) v Johannesburgu v roku 2002, na následných konferenciách v rámci UNEP, CSD (CommissionforSustainableDevelopment), EHK OSN, Rady Európy, OECD, ako aj v environmentálnej legislatíve EÚ (NATURA 2000 a „moderná“ ochrana prírody v Európe, Rámcová smernica o vodách (RSV) a pod.). Slovenská republika pristúpila k väčšine medzinárodných environmentálnych dohovorov a ich vykonávacích protokolov, ktoré súvisia s IMK. Tak isto možno povedať, že Slovensko má vyhovujúcu bázu pre tento trend, teda potrebné právne predpisy, koncepčné dokumenty, informačné nástroje, ako aj základné inštitucionálne predpoklady pre plnenie medzinárodných záväzkov Slovenskej republiky (SR) podporujúcich IMK. Integrovaný manažment krajiny je v súčasnosti v podmienkach SR podporovaný 184

niekoľkými inštitucionálnymi nástrojmi – územné plánovanie (vrátane krajinnoekologického plánovania), ochrana prírody a krajiny, územné systémy ekologickej stability (ÚSES), pozemkové úpravy, lesohospodárske plánovanie, vodné plánovanie (manažment riečnych povodí), protipovodňová ochrana, ale napr. aj posudzovanie vplyvov na ŽP (EIA/SEA), integrovaná prevencia a kontrola znečisťovania (IPKZ) pod. Špecifické postavenie má hodnotenie krajinného rázu. Problematikou IMK sa na Slovensku zaoberalo niekoľko prác, z ktorých príspevok vychádza, resp. na ktoré nadväzuje, napr. IZAKOVIČOVÁ 2006, IZAKOVIČOVÁ 2007a; b, IZAKOVIČOVÁ et al. 2007, IZAKOVIČOVÁ KOZOVÁ 2008, KOZOVÁ 2006, KOZOVÁ, FINKA & MIŠÍKOVÁ 2007, MIKLÓS 2009, MIKLÓS, KOČICKÁ et al., 2011 a iné. SÚČASNÉ TRENDY V INTEGROVANOM MANAŽMENTE KRAJINY Napriek pomerne dobre rozpracovanej teoreticko-metodickej základni integrovaného prístupu ku starostlivosti o životné prostredie v krajinnej ekológii a v ostatných prírodných vedách súčasná prax starostlivosti o ŽP je ešte stále určovaná predovšetkým analytickým, zložkovým prístupom. Je to predovšetkým ochrana jednotlivých zložiek životného prostredia (voda, vzduch, pôda, rastliny, živočíchy, geologické zdroje, odpady..); toto je považované za „klasickú” technologickú ochranu zložiek ŽP. Iným významným smerom je ochrana pred nepriaznivými faktormi (hluk, žiarenie, vibrácie, tepelné a svetelné znečistenie, alergény, estetické problémy..), čo má charakter hygienickej ochrany bezprostredného životného prostredia obyvateľstva. Integrovaný prístup, integrovaná, „priestorovo-organizačná“ ochrana ŽP, krajiny ako celku, znamená riešenie konfliktov medzi človekom a prírodou, ako aj zefektívnenie využívania krajiny a jej prírodných zdrojov integrovaným plánovaním a riadením (manažmentom) v oblasti využívania krajiny. Krajina a jej zdroje sa využívajú na rôzne účely, ktoré sa navzájom ovplyvňujú a môžu si konkurovať. Preto je potrebné celý proces využívania krajiny plánovať a riadiť integrovane.Všeobecným riešením a cieľom je práve prechod k integrovanému hospodáreniu v krajine.Integrovaná starostlivosť o ŽP sa však rozvíja veľmi pomaly. Odborné skupiny a inštitúcie nie sú dostatočne prepojené na reálne manažmentové nástroje. Taktiež jednotlivé manažmentové nástroje nie sú uplatňované uspokojivo, nie sú ani navzájom úplne efektívne prepojené. Spoločným pozitívnym rysom je jednotný, hoci vágne definovaný cieľ usmerňovať územný rozvoj tak, aby sa vytvorila harmónia všetkých aktivít v území, a to s dôrazom na starostlivosť o ŽP, dosiahnutie ekologickej stability, šetrné využívanie prírodných zdrojov a ochranu prírodných, civilizačných a kultúrnych hodnôt. K tomuto cieľu smerujú najmä koncepcie pod názvami integrované strategické plánovanie, stratégie integrovaného komplexného rozvoja, systém manažmentu priestorového rozvoja, priestorové plánovanie a ďalšie. Najrealistickejšie koncepcie sú však stále napojené na „klasické“ územné plánovanie, teda plánovanie využitia fyzického územia a priestorovo-funkčná regulácia stavebných a iných činností. Aj metódy tohto klasického smeru sa rozvíjajú, najmä nástroje informačných systémov, regulačné nástroje, hodnotenie a aplikácia finančných, investičných, majetkových a iných aspektov v procese plánovania. Proces ovplyvňujú aj zmeny a globalizácia hospodárskej súťaže a európska integrácia procesov, elektronizácia a informatizáciou prostredia, možnosti participácie verejnosti na rozhodovacích procesoch (FINKA et al. 2008). 185

Rozšírený je v súčasnosti aj trend „krajinárskeho“ prístupu ku manažmentu krajiny, ktorý je podporovaný najmä duchom Európskeho dohovoru o krajine (EDoK). INTEGROVANÝ PRÍSTUP KU KRAJINE Integrovaný prístup, integrovaný manažment, sa chápu najrôznejším spôsobom. Manažment znamená riadenie, resp. komplex riadiacich činností, ako plánovanie, organizácia a kontrola. Integrovaný manažment je často stotožňovaný s komplexným prístupom ku výskumu, s náznakom, že výsledky komplexných výskumov je možné využiť aj pre plánovacie činnosti (napr. koncepcia biologického plánovania krajiny, koncepcia krajinných syntéz). Toto nie je manažment, možno to považovať za prípravu podkladov pre manažment. Iný prístup za integrovaný manažment považuje súbor fyzických činností a realizáciu najrôznejších opatrení, ktoré naozaj môžu mať integrovaný dopad, napr. správne obhospodarovanie lesa, výsadba zelene, orba po vrstevnici a mnohé ďalšie, ale tieto nie sú ani integrovaným, ani manažmentom, ale odborovými činnosťami, obhospodarovaním. Integrovaným prístupom je umiestnenie týchto činností a určenie spôsobu ich vykonávania - orať, kosiť, stavať, rúbať alebo vysádzať stromy tak, aby to vyhovovalo čo najväčšiemu počtu odvetví. Prístup je abstraktným, teoretickým pojmom, jeho premietnutím do reálneho nástroja na zhmotnenie integrovaného prístupu je plánovanie, plánovanie organizácie a využitia priestoru. Ekologicky optimálna priestorová organizácia a využitie krajiny patrí k základným predpokladom a súčasne cieľom integrovanej starostlivosti o ŽP. Takúto organizáciu priestoru môžu v praxi zabezpečiť len zákonom vyžadované a definované nástroje priestorového plánovania, ktoré majú povinný krajinno-ekologický podklad. V SR je tento postup legislatívne zabezpečený cez územné plánovanie, pre ktoré krajinno-ekologické podklady tvorí krajinno-ekologické plánovanie LANDEP (RUŽIČKA & MIKLÓS 1982). Nevyhnutným integračným nástrojom, zároveň podkladom pre integrované plánovanie je tiež integrovaný priestorový informačný systém. Správne aplikovaná, ekologicky optimálna priestorová organizácia a využitie krajiny zabezpečuje integrovaným spôsobom, teda súčasne, naraz: • vyhovujúcu celkovú ekologickú kvalitu územia (udržanie ekologickej funkčnosti, rovnováhy, únosnosti, stability krajiny, krajinnej a biologickej diverzity), najmä zachovaním dostatočnej plochy a priestorovej štruktúry ekologicky stabilných prvkov v krajine (lesy, zeleň, trávne porasty, mokrade, vodné plochy, t.j. územný systém ekologickej stability); • ochranu a racionálne využívanie prírodných zdrojov a to najmä pôdnych, vodných a lesných zdrojov, zdrojov zdravia a rekreácie (ochrana pred eróziou, akumuláciou, znečistením), najmä optimálnym rozmiestnením prvkov využitia zeme; • ochranu bezprostredného životného prostredia človeka (zachovanie zásadných hygienických, zdravotných a psychických požiadaviek obyvateľstva na prostredie), a to vzájomným usporiadaním antropických, poloprírodných a prírodných prvkov (usporiadanie ohrozujúcich a ohrozených prvkov v priestore, využitie sanitárnych účinkov zelene, dostupnosť oddychových zón, estetické aspekty). V zmysle vyššie uvedeného sa integrované fyzické plánovanie a manažment musí stať kostrou a podkladom pre každé odvetvové plánovanie. 186

INŠTITUCIONÁLNE NÁSTROJE IMK Základom a východiskom pre správny rozvoj IMK, pre riadenie, plánovanie, projektovanie, pre podzákonné normy (vyhlášky, nariadenia, smernice, metodiky), pre ekonomické nástroje .. sú existujúce právne nástrojevzhľadom na vyššie uvedené princípy také, ktoré sa zaoberajú priestorom, príp. ktorých cieľom je organizácia a využitie priestoru. Najdôležitejšie nástroje pre integrovaný manažment krajiny v Slovenskej republike sú podporované aj zákonmi. Podľa vyššie stanovených princípov do okruhu nástrojov IMK možno zaradiť nasledovné: • územné plánovanie, vrátane krajinno-ekologického plánovania Územné plánovanie je systémovo najvhodnejší integrovaný priestorový nástroj (Zákon č. 50/1976 Zb. o územnom plánovaní a stavebnom poriadku, v znení zákona č. 237/2000 Z.z.), pretože má pôsobnosť na celé územie (bez bielych miest), na optimálne rozčlenenie územia pre všetky činnosti. Súčasťou územného plánovania, v rámci Prieskumov a rozborov, je aj krajinný (krajinnoekologický) plán. Tento podklad komplexne rieši optimálne priestorové usporiadanie a funkčné využívanie územia. Územné plánovanie v súčasnosti na Slovensku nefunguje na želateľnej úrovni. • ochrana prírody a krajiny Súčasnú prax integrovanej ochrany prírody a krajiny podporujú najmä: - Koncepcia ochrany prírody a krajiny z r. 2006. - Zákon o ochrane prírody a krajiny č. 543/2002 Z.z. v znení neskorších predpisov a vykonávacie predpisy, v rámci toho územný systém ekologickej stability ÚSES (biocentrá, biokoridory, interakčné prvky, ekostabilizačné opatrenia); národná sieť chránených území; Európska sieť chránených území NATURA 2000 (ÚEV – územia európskeho významu, CHVÚ – chránené vtáčie územia). - iné zákony, ktoré podporujú ochranu prírody (napr. vodný zákon, zákon o lesoch, zákon o pamiatkach). Územný systém ekologickej stability, resp. jeho časti (biocentrá, biokoridory, interakčné prvky, chránené územia, ekostabilizačné opatrenia)je významným integrujúcim prvkom vo všetkých nástrojoch. Je chápaný ako záväzný regulatív pre územné plánovanie, je aj povinnou súčasťou projektov pozemkových úprav. Preto koncepciu ÚSES v súčasnosti považujeme za najvýznamnejší a najviditeľnejší úspech presadzovania krajinnoekologických princípov do reálnej ekologickej politiky a priestorovo-plánovacej praxe (MIKLÓS, DIVIAKOVÁ & IAZKOVIČOVÁ 2011). Pre modernú ochranu prírody a krajiny, pre permanentné hodnotenie predmetu, hraníc a stupňa ochrany, a tým aj manažmentu chránených území má veľký význam uplatnenie koncepcie tzv. reprezentatívnych geoekosystémov (MIKLÓS et al. 2006). • manažment vôd, manažment riečnych povodí Krajinno-ekologický princíp integrovaného manažmentu povodí vychádza z princípu, že voda je kvapalina bez chuti a vône a je beztvará. Jej forma, kvalita, miesto výskytu a pohyb je určovaný zemskou gravitáciou po reliéfe, kvalitou povrchu a geologických vrstiev a klimatickými podmienkami. Preto ak sa chceme starať o vodu, nestačí sa starať o ňu až keď sa nachádza v koryte alebo v útvaroch podzemných vôd, ale musíme sa starať predovšetkým o nádobu, v ktorej sa nachádza a pohybuje. Tou nádobou je krajina v geosystémovom chápaní. Integrovaná starostlivosť o vodu znamená koordináciu plánovania v celom povodí a komplexnú starostlivosť o zdroje všetkých povrchových aj podzemných vôd. Tieto princípy sú výrazným posunom od sektorového vodohospodárskeho ku integrovanému chápaniu manažmentu vôd. Boli zakomponované 187

do mnohých európskych a domácich predpisov (RSV, zákon č. 364/2004 Z.z. o vodách a iné predpisy).

188

• protipovodňová ochrana Z hľadiska priestorovej starostlivosti o krajinu má osobitný význam zákon č. 7/2010 Z. z. o ochrane pred povodňami. Tento zákon má skutočne integrujúci charakter, jeho ustanovenia zosúlaďujú krajinno-ekologickú informačnú základňu (tzv. KEZ IMK), ostatné zákonné nástroje a explicitne definuje integrovaný informačný systém, ako aj vlastný IMK. • pozemkové úpravy Projekty pozemkových úprav (PPÚ) sú integrovaným nástroj, v jeho kompetencii je celá poľnohospodárska krajina. Významným spôsobom sa v PPÚ presadzuje územný systém ekologickej stability. Pozemkové úpravy sú ošetrené zákonom č. 330/1991 Zb. o pozemkových úpravách, ... v znení zákona 518/2003 Z.z.. • lesohospodárske plánovanie Kľúčové integračné momenty lesohospodárskeho plánovania, podchytené v zákone o lesoch č. 326/2005 Z.z. v znení neskorších predpisov sa týkajú hlavne vyhlásenia lesov ochranných a lesov osobitného určenia, ako aj samotného obhospodarovania lesov v chránených územiach.V zmysle platného lesného zákona sa ukladá ako povinnosť obhospodarovateľovi lesa zabezpečiť odborné hospodárenie na lesných pozemkoch podľa lesného hospodárskeho plánu (v súčasnosti Programu starostlivosti o lesy) alebo výpisu z neho prostredníctvom odborného lesného hospodára. V podmienkach SR sú uplatňované aj ďalšie nástroje, ktoré nemajú za cieľ manažment krajiny ako celku (resp. niektorej z jej zložiek), ale ich prostredníctvom dochádza k významnému prispievaniu k ochrane ŽP konkrétneho (dotknutého) územia. Možno ich teda považovať za efektívne nástroje, podporujúce integrovanú starostlivosť o krajinu, integrovaný manažment. Takýmito nástrojmi sú predovšetkým posudzovanie vplyvov na ŽP (E.I.A.,/S.E.A.) a integrovaná prevencia a kontrola znečisťovania (IPKZ). Špecifické postavenie má výskum a hodnotenie krajinného obrazu, krajinného rázu, vizuálnych dôsledkov ľudských činností v krajine, zmien využitia krajiny, manažment historických krajinných štruktúr a pod. Tieto aktivity zaznamenávajú rozvoj medzi krajinármi a krajinnými architektmi, rozmach súvisí s implementáciou EDOK. V súčasnosti sa objavuje snaha o začlenenie postupov krajinárskeho hodnotenia do legislatívnych nástrojov, do pripravovanej novely zákona o ochrane prírody a krajiny. Okrem vyššie vymenovaných exekutívnych nástrojov veľmi výrazné miesto pre IMK má integrácia priestorových informačných systémov. Dosiaľ integrovaný priestorový informačný systém na Slovensku, ale ani v ostatných štátoch EÚ neexistuje. Situáciu pomáha riešiť Smernica INSPIRE 2007/2/EC (INSPIRE INfrastructureforSPatialInfoRmation in Europe), ktorá je implementovaná do slovenskej legislatívy cez zákon č. 3/2010 Z.z. o národnej infraštruktúre pre priestorové informácie (NIPI). Súčasťou takéhoto systému by mala byť tiež KEZ IMK. Systém doplňujú vecné informácie zhromaždené v rámci GEOFOND-u (archív geologických prác Štátneho geologického ústavu D. Štúra), ale aj rôzne atlasové diela, katalógy a ďalšie priestorové informácie z rôznych rezortov. Podstatou je zabezpečiť jednotný informačný podklad pre všetky odvetvové plánovacie postupy. ZÁVER IMK predstavuje vzájomnú koordináciu všetkých odvetvových nástrojov v správnej vecnej a časovej následnosti. Integrovaný prístup, integrovaná, „priestorovo-organizačná“ ochrana ŽP krajiny ako celku, znamená predovšetkým riešenie konfliktov medzi človekom a prírodou.Znamená 189

tiež zefektívnenie využívania krajiny a jej prírodných zdrojov integrovaným plánovaním a riadením v oblasti využívania krajiny. Integrovaný prístup tiež umožňuje spojenie sociálneho a ekonomického rozvoja s ochranou životného prostredia. Ako vyplýva z vyššie predostretého, IMK má predovšetkým výrazný environmentálny náboj, taktiež jeho rozvoj bol a je podmienený práve týmto aspektom. Environmentálny princíp by tak mal pri integrovanom, aj odvetvových plánovaniach, stále zostať v centre pozornosti, kým vzájomné väzby medzi jednotlivými nástrojmi môžu byť, vzhľadom na tento centrálny princíp, len laterálne. IMK sa cez uvedené východiská javí byť nástrojom, ktorý výrazne prispieva (môže prispieť) k napĺňaniu cieľov trvalo udržateľného rozvoja. Poďakovanie Príspevokvznikol s finančnou podporou projektu VEGA č. 1/1138/12. LITERATÚRA AGENDA 2 (1992): UnitedNationsConference on Environment and Development. Rio de Janeiro (UnitedNations), A/Conf. l5l/4. FINKA M. et al. (2008): Analýza právnych predpisov územného plánovania štátov EÚ ako podklad pre tvorbu územnoplánovacej legislatívy v SR (I. etapa - Nemecko, Rakúsko, Veľká Británia a Holandsko), URBION, Inštitút urbanizmu a územného plánovania, Bratislava, 185 pp. IZAKOVIČOVÁ Z. (2006): Integrovaný manažment krajiny – základný nástroj trvalo udržateľného rozvoja. In: Izakovičová Z. [ed.], Smolenická výzva III. Integrovaný manažment krajiny – základný nástroj trvalo udržatelného rozvoja. ÚKE SAV, pp. 40-47. IZAKOVIČOVÁ Z. (2007a): K manažmentu krajiny treba pristupovať komplexne.Enviromagazín. Roč. 12, č. 1, pp. 20-21. IZAKOVIČOVÁ Z. (2007b): IntegratedRiverBasinManagement. In Životné prostredie, Vol. 43, No. 6, pp. 323 – 327. IZAKOVIČOVÁ Z. et al. (2007): Integrovaný manažment krajiny. II. vyd. Bratislava: ÚKE SAV, ŠEVT, 220 pp. ISBN 80-969272-9-9. IZAKOVIČOVÁ Z. & KOZOVÁ M. (2008): Integrovaný manažment krajiny nástroj podporujúci udržateľný rozvoj územia. Enviromagazín č.1, pp. 8-11. KOZOVÁ M. (2006): Medzinárodné záväzky Slovenskej republiky podporujúce integrovaný manažment krajiny. In: Izakovičová Z. [ed.], Smolenická výzva III. Integrovaný manažment krajiny – základný nástroj trvalo udržateľného rozvoja. ÚKE SAV, pp. 29-36. KOZOVÁ M., FINKA M. & MIŠÍKOVÁ P. (2007): Krajinné plánovanie ako nástroj na ochranu, plánovanie, manažment a tvorbu krajiny. Životné prostredie, 41, c. 3, pp. 117121. MIKLÓS L. (2009): Integrovaný manažment krajiny a jeho nástroje. ŽP, Vol. 43, No. 6, pp. 315-322. MIKLÓS L., DIVIAKOVÁ A. & IZAKOVIČOVÁ Z. (2011): Ekologické siete a územné systémy ekologickej stability. Vydavateľstvo TU vo Zvolene, FEE, Katedra UNESCO, 141 pp., ISBN 978-80-228-2305-0. MIKLÓS L. & IZAKOVIČOVÁ Z. (1997): Krajina ako geosystém. Veda SAV, Bratislava, 152 pp. MIKLÓS L., IZAKOVIČOVÁ Z. et al. (2006): Atlas reprezentatívnych geoekosystémov Slovenska, ÚKE SAV, MŽP SR, MŠ SR Bratislava, 123 pp., ISBN 80-969272-4-8. 190

MIKLÓS L., KOČICKÁ E. et al. (2011): Integrovaný manažment krajiny. Inštitucionálne nástroje, ISBN 978-80-8042-633-0. RUŽIČKA, M. & MIKLÓS, L., 1982: LandscapeEcologicalPlanning (LANDEP) in theProcessofTerritorialPlanning. Ekologia (CSSR), 1, 3, pp. 297-312.

191

DOLNÍ POMORAVÍ – PROGRAM UDRŽITELNÉHO ROZVOJE PRO PŘESHRANIČNÍ REGION LOWER MORAVA RIVER BASIN – A SUSTAINABLE DEVELOPMENT PROGRAM FOR CROSS BORDER REGION

Igor Kyselka1 1

Ústav územního rozvoje, Brno, Institute for spatial development, Brno Jakubské náměstí 3, 601 00, Brno, Czech Republic

ABSTRACT This paper describes the development of the proposed factors in Lower Morava river valley, where river Morava creates border between Czech Republic and Slovakia, with following up southernmost part of White Carpathians. The axis of area consists of the low part of the Morava River floodplain accompanied by forests and wetland habitats and thus forms an important element of ecological stability in the predominantly economically intensively land used area. In the Czech and Slovak legislation is enshrined defining the territorial system of ecological stability as green infrastructure in the form of the circuit elements - biocentres and line elements - biocorridors. The area is relatively small, but consists of very varied landscape. In addition to floodplain and wetland ecosystems, there are specific forests and grassland on drift sands and unique orchid meadows in the south of the White Carpathians. The area is one of the most fertile areas of the Czech Republic and Slovakia and was settled already in 9th century, when was one of centers of Great Moravian Empire. The project deals with the development of the regional soft tourism, sustainable development of settlements, efficient use of state and interstate transport links, increasing the presentation of the cultural values of the region and strengthening the roles of ecological and aesthetic values of local landscape. Key words: Ecological stability, ecosystem services, bio-center, bio-corridor, soft tourism, wet forests, wetlands, cross-border cooperation, development study ÚVOD - ZÁKLADNÍ INFORMACE O PROJEKTU V roce 2010 byla za spolupráce Ministerstva pro místní rozvoj České republiky a Ministerstva výstavby a regionálního rozvoje Slovenské republiky zpracována Rozvojová studie Česko – slovenského příhraničí. Následně bylo dohodnuto, že bude vybráno území, které bude dopracováno k řešení v podrobnější podobě se zaměřením na udržitelný cestovní ruch, využívající přírodní a přitom chránící přírodní i kulturní hodnoty území při současném využití jeho ekosystémových služeb. Zpracovatelem na české straně byl Ústav územního rozvoje v Brně a na slovenské straně AŽ projekt Bratislava. CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Poloha a základní charakteristika Z uvedených důvodů bylo pro modelové řešení vybráno území Dolního Pomoraví, tedy nejjižnější, nejníže položené, nejteplejší a nejúrodnější místo společné hranice. Toto území je současně nejblíže hlavnímu městu Slovenska Bratislavě a druhému největšímu městu Česka – Brnu. Území zaujímá celkem šestnáct obcí na straně Česka, z toho čtyři města a deset obcí na slovenské straně, z toho tři města. Osu území a současně hranici mezi oběma republikami tvoří dolní tok řeky Moravy, který se díky uchování lužních

192

a mokřadních biotopů jeví jako významný prvek ekologické stability v jinak převážně nivním a tedy intenzivně hospodářsky využívané krajině. V nejjižnějším bodě území (a celé Moravy) se nachází soutok s řekou Dyjí. Tento soutok je současně trojmezím Česka, Slovenska a Rakouska. Území má převážně rovinný charakter s výjimkou malé části na severovýchodě území, která zahrnuje jižní výběžky Bílých Karpat. Nejnižším bodem území je již zmíněný soutok Moravy a Dyje (150 m n.m.) a nejvyšším bodem Tlustá hora (556 m n.m) v severovýchodní části území. Typická nadmořská výška území je 175 m n.m. Přírodní potenciál území Přestože je území díky své úrodnosti a rovinaté poloze z větší části intenzivně zemědělsky využito zasahují sem dvě biosférické rezervace UNESCO - Dolní Morava (nejrozsáhlejší a nejzachovalejší komplex lužní krajiny v ČR obsahuje ptačí oblast a několik EVL soustavy Natura 2000 a více Ramsarských lokalit), Bílé Karpaty (nejjižnější část rozsáhlého pohoří typická zejména svými botanicky bohatými loukami s mnoha druhy domácích orchidejí), dále Přírodní park Doubrava (území vátých písků s typickou suchomilnou flórou a faunou nazývané též Moravská Sahara). Kulturní potenciál území

Území patří pro svou úrodnost a strategickou polohu na soutoku dvou významných toků k nejstarším osídleným krajinám v Česku – v Mikulčicích se nachází se zde jedno z center Velkomoravské říše – státní útvar, který tehdy ovládal celou střední Evropu a na protější slovenské straně – v Kopčanech se dochovala jediná stojící velkomoravská stavba– kostelík svaté Margity. Do území rovněž zasahuje východní část Památkové krajiny UNESCO – Lednicko – valtický areál. Dalším výrazným kulturním faktorem je velmi bohatý a živý folklór ve většině území, který zde přetrval díky vysoké stabilitě obyvatelstva a jeho silné vazbě ke svému prostředí, zejména k vinařství, které je pro území rovněž typické. Folklór se projevuje v bohatosti a zdobnosti krojů, lidových tanců, písní, architektury i rukodělné tvořivosti. Navenek se to děje prostřednictvím řady zejména církevních svátků, kde je možnost celou škálu těchto folklórních produktů zakusit. Dokladem toho je rozsáhlý skanzen lidových staveb ve Strážnici. Toto město je současně dějištěm jednoho z nejvýznamnějších folklórních festivalů v Česku. Ekonomický potenciál území Z předešlého vyplývá, že jde o velmi produktivní a intenzivně využívanou zemědělskou krajinu, kde se kromě obilí daří především vinné révě, ovoci (meruňky, broskve) a zelenině. Potravinářský a jiný zpracovatelský průmysl zde svou roli ztrácí, naopak však roste význam těžby zemního plynu a velmi kvalitní ropy, která se používá pro farmaceutické účely. S ohledem na rozvoj kvalit území a zlepšení životního prostředí částečně poškozeného donedávným spalováním nekvalitního lignitu v hodonínské elektrárně je nasnadě, že jednou z důležitých priorit budoucího rozvoje území musí být 193

cestovní ruch využívající přírodní i kulturní hodnoty území a mimo jiné též služby zdejších velmi kvalitních ekosystémů. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY V DOLNÍM POMORAVÍ V české i slovenské legislativě je zakotveno vymezování vytváření územního systému ekologické stability jakožto nástroje aktivní ochrany přírody. Jde o vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu a přirozený genofond krajiny. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability, který je tvořen plošnými prvky – biocentry a liniovými prvky – biokoridory. V řešeném území tvoří právě řeka Morava nadregionální biokoridor, který velmi pozitivně působí na okolní, méně stabilní krajinu. Biokoridor ústí do nadregionálního biocentra Soutok, který je nejrozsáhlejším a nejzachovalejším lužním pralesem na území ČR a je součástí česko – slovensko – rakouské Ramsarské lokality Niva na soutoku Dunaje, Moravy a Dyje. Vysoká ekologická stabilita této osy území, která tak pozitivně působí na intenzivně hospodářsky využité okolí i zmíněný vysoký přírodní a kulturní potenciál území se staly základními faktory, na nichž byly postaveny návrhy na optimální využití území s hlavním zaměřením pro měkký a environmentálně příznivý cestovní ruch. HLAVNÍ CÍLE ROZVOJOVÉ STRATEGIE PRO OBLAST DOLNÍHO POMORAVÍ Rozvoj přírodě blízké rekreace a cestovního ruchu Přes vysoký potenciál cestovního ruchu není toto území ve srovnání s některými blízkými regiony ještě dostatečně turisticky objeveno. Částečně je to způsobeno tím, že jde o hraniční a tedy rozvojově doposud nedostatečně koordinované území. Významným strategickým záměrem je rozšířit dosavadní možnost plavby po Baťově plavebním kanále, který je pro turistickou plavbu využitelný z Otrokovic do Hodonína, o jeho prodloužení až po soutok s Moravy s Dyjí a postupně tak propojit možnou plavbu až do Dunaje a tím i s dalšími státy jeho povodí. Tento nový fenomén by sebou nesl vybudování přístavů a znamenal by nový impuls přeshraniční spolupráce, neboť řeka Morava je ve svém hraničním úseku pouze na dvou místech přemostěna silnicí , nepočítáme-li most dálniční. Navržený projekt: • Prodloužení turistické plavby z Baťova kanálu na tok Moravy z Hodonina po soutok s Dyjí včetně vybudování turistických přístavů. 194

Poznávací turistika Jedinečný fenomén polohy jednoho z center Velkomoravské říše na obou stranách řeky Moravy podněcuje k záměru zřízení společného archeoparku Mikulčice Kopčany s přemostěním Moravy pro osobní automobilovou dopravu, kola a pěší. Společnými silami bude koordinována a ze společných projektů bude financována propagace a péče o historické památky na obou stranách hranice. Jedná se zejména o četné církevní památky včetně drobných staveb v krajině, dále mnohé dochované památky lidové architektury, především spojené s kulturou pěstování révy a výrobou vína. Pro region specifické jsou i památky po nedávno ukončené těžbě lignitu a dřívější způsoby těžby ropy a zemního plynu (známí „klovající ptáci“). Udržitelný rozvoj sídel Hlavním cílem rozvojové studie je podpora konkurenčně kooperačních vztahů a funkčních vazeb mezi sídly a jednak mezi jednotlivými mikroregiony formou následujících projektů: jednak v rámci aglomerace Hodonín – Holíč – Skalica, v rámci přeshraničně navazujících obcí (Lanžhot – Brodské, Kúty). Důležité bude též posilovat vazbu rozvojových os, které bude možno překvalifikovat na společnou Slezsko – pomoravskou rozvojovou osu, která přispěje i k zintenzivnění přeshraniční spolupráce lokálních center. • Rozvojová studie příhraničních měst Hodonín – Holíč • Rozvojová studie příhraničních měst Strážnice – Skalica • Rozvojová studie příhraničních obcí Lanžhot – Brodské, Kůty • Studie společné rozvojové Slezsko – Pomoravské rozvojové osy Rozvoj dopravní infrastruktury Protože se v této studii jedná hlavně o posílení rekreace a cestovního ruchu, půjde hlavně o podporu rozvoje následujících dopravních vztahů na místní a regionální úrovni formou následujících projektů: • Silniční propojení obcí Mikulčice – Kopčany s přemostěním Moravy v rámci plánovaného archeoparku • Obchvaty Holíče a Kopčan • Obnovení železničního spojení Hodonín – Holíč a Sudoměřice – Skalica v rámci snížení dopravy automobilové. • Zavedení speciálních železničních spojů a autobusových linek propojujících zajímavosti řešeného území • Posílení kapacity parkovišť v blízkosti turistických zajímavostí, rekreačních center apod. 195

• •

Budování 4 – 5 turistických přístavů na každé straně Moravy Propojení moravských a slovenských cyklotras s možností zřízení tematických okruhů (vinařský, lidová architektura, archeologický, technické památky apod.)

Ochrana a prezentace společného kulturně – historického dědictví Z výše uvedené analýzy vyplývá, že ve většině sídel území se vyskytují četné stavební památky světské, církevní i lidové architektury, jakož i tři významné archeologické památky národního významu. Na přeshraniční úrovni dosud chybí společná koordinace péče o ně a jejich prezentace. V rámci této priority jsou navrženy následující projekty: • Společná příprava a propagace turistických nabídek (tras a programů) v rámci koordinačního propojení turistických center. • Zřízení přeshraničního velkomoravského archeoparku a prosazení jeho zařazení do nominace světového dědictví UNESCO. • Zřízení společného technického parku na obou stranách hranice zaměřeného na představení těžby ropy, zemního a plynu a lignitu Hodonín – Gbely. • Obnova komponované barokní krajiny s kongresovým centrem Holíč – Kopčany. Ochrana přírody a tvorba krajiny Dominantní osu území přestavuje řeka Morava s komplexem lužních lesů, mokřadů a luk a spadá sem i malá jižní část Bílých Karpat. V obou případech jde o biosférické rezervace s větším počtem území soustavy Natura 2000 a Ramsarských lokalit. Toto území může též zabezpečit řadu ekosystémových služeb nadmístního významu. V rámci této priority jsou navrženy následující projekty: • Podpora přeshraničního projektu ekosystémových služeb. Zejména se jedná o podporu protipovodňových funkcí nivy Moravy související s přírodě blízkým hospodařením v lužních lesích a pěstováním vhodných druhů energeticky využitelné biomasy v nivě Moravy • Koordinace společných cílů v ochraně přírody a krajiny včetně plánů péče o chráněná území a stanovení zásad pro ochranu krajinného rázu. • Koordinované zpřístupnění vybraných chráněných území formou naučných stezek cest a zřízení přeshraničních informačních center. • Zavedení nových forem cestovního ruchu, zejména průvodcovská služba po přísných a těžce přístupných chráněných území spojených s pozorováním chráněných živočichů, zejména ptáků (birdwatching).

196

• • •

Podpora přeshraničního místního a regionálního systému ekologické stability, mimo jiné obnovou a zřizováním biokoridorů s funkcí v území již tradičních větrolamů zvláště v oblasti Holíč – Skalica – Sudoměřice. Přeshraniční podpora a koordinace v čištění povrchových a podzemních vod, mj. rekonstrukcí a dobudováním kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod. Zvyšování podílu místních obyvatel na rozhodování o cílových charakteristikách krajiny v návaznosti na Evropskou úmluvu o krajině v rámci přeshraničního komunitního plánování.

ZÁVĚR Zpracovaná studie byla předložena k připomínkování dotčeným obcím a městům a jejich požadavky byly do studie následně zapracovány. Studie se tak stane významným podkladem pro veškeré další dokumenty pořizované obcemi a tedy pro všechno další významné rozhodování o hodnotách území. Lze očekávat, že přispěje k postupnému zatraktivnění tohoto krásného, dosud však poněkud opomíjeného regionu. LITERATURA EKOTOXA OPAVA s.r.o: Závěrečné zprávy jednotlivých etap projektu „Horní Pomoraví“ z let 2002 – 2005. JANČURA P. (2004): Krajinokologické plánovanie v SR, Sborník z Mezinárodní konference, Krajinné inženýrství 2004, Česká krajina – střecha Evropy (dodatek), Pardubice. KOCOURKOVÁ J. (1995): Vesnice – přírodní prostředí vesnice, ÚÚR Brno. KOLEKTIV (1987): Gesetz über Naturschutz und Landschaftspflege (Bundesnaturschutzgesetz), Bonn.

KOLEKTIV (2011): Projekt Pomoravie, Projekt Pomoraví; Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálního rozvoja SR, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Bratislava, Praha. LÖW J. & MÍCHAL I. (2003): Krajinný ráz, Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. ŘÍHA J. K. (1948): Země krásná, A. Dědourek, Třebechovice pod Orebem. SKLENIČKA P. (2003): Základy krajinného plánování, Naděžda Skleničková, Praha. ŽÁK L. (1947): Obytná krajina, Academia Praha.

197

INTENZIVNÍ FORMY VÝUKY JAKO INOVACE PŘEDMĚTU OCHRANA A ROZVOJ VENKOVSKÝCH SÍDEL INTENSIVE TRAINING FORM AS INNOVATION OF THE COURSE PROTECTION AND DEVELOPMENT OF RURAL SETTLEMENTS

Iveta Merunková1 1

Katedra zahradní a krajinné architektury FAPPZ ČZU [email protected]

ABSTRACT The project deals with the interdisplinary extending of the course on protection and development of rural settlements, which is part of garden design study programme: "Rural development and agriculture." In addition to architectural and urban forms solution of rural areas, we want to discuss in detail the principles of operation and practical use of modern methods and specialized software modeling tools containing management information, data and manager knowledge for precision agriculture using IT and governmental information systems. There is participation of business project actors stressed as well. Key words: protection and development of rural settlements, modeling tool, public participation, intensive forms of teaching, workshop, living situation as a business process, rural areas ÚVOD Na magisterském stupni studia oborů fakulty FAPPZ ČZU programu "Rozvoj venkova a zemědělství" doposud chyběl předmět, který by se podrobněji zabýval principy činnosti a způsoby praktického užívání moderních a specializovaných softwarových modelovacích nástrojů obsahujících manažerské informace, data a znalosti, které jsou velmi důležité pro řídící pracovníky využívající informačních technologie v precizním zemědělství, informačních systémech státní správy s důrazem na participaci účastníků jednotlivých procesů, na rozvoj sídel jako harmonického souladu krajiny, staveb a jejích obyvatel. Proto jsme připravili tímto směrem stávající předmět "Ochrana a rozvoj venkovských sídel" orientovaný na ochranu a rozvoj venkovských sídel, který patřil mezi povinné předměty magisterského studia. Předmět po provedené změně podává praktický výklad dovedností potřebných pro práci se znalostmi, které se týkají životních situací lokálních aktérů a účastníků životních situací ve venkovském prostoru spojených s ochranou a rozvojem sídel. Změněný předmět je možné nabízet jako volitelný na ostatních vyučovaných oborech ČZU a ve své variantě vyučované v anglickém jazyce také jako volitelný předmět pro navštěvující zahraniční studenty v rámci programu LLP (dříve Socrates Erasmus) a jeho vybrané části také pro kurzy celoživotního vzdělávání a univerzitu třetího věku. Tato změna byla podpořena projektem FRVŠ 2132/2012.

198

VYUŽITÍ PROSTŘEDKŮ ICT V OBLASTI ROZVOJE SÍDEL Znalostní mapy Znalostní mapa je prostředek, který se používá pro vizualizaci znalostí. Stručně řečeno znalostní mapa je grafická reprezentace znalostí vytvořená za účelem jejich lepšího pochopení, snadného využití a sdílení. Syntaxí znalostních map se zabývá mezinárodní standard ISO/IEC 13250:2003. Hlavním principem znalostních map je zobrazení informace v podobě rozvětvující se grafické struktury. Na tvorbu znalostních map je k dispozici celá řada specializovaných programů. Některé z nich jsou dokonce zdarma jako například Freemind. Tyto programy dovolují kombinovat vlastní zobrazení znalostní mapy s jinými programy (databázemi, simulátory, GIS, statistický software, kancelářský software). Procesní modely a procesní simulace K popisu chování dynamických systémů, mezi které patří i systémy v území, se tradičně používají matematické modely. U dynamických struktur větší složitosti, jako jsou právě živé systémy a se kterými se setkáváme například v ekologii, sociologii nebo ve společenských vědách je tento rigorózní matematický přístup obtížně realizovatelný. Proto je lepší hledat výpočetně jednodušší prostředky, které by dovolily modelovat jen vybrané podstatné charakteristiky chování systému. Modelování je postup, jehož cílem je napodobit chování zkoumaného jevu za účelem jeho zobrazení, pochopení, analýzy a také možného návrhu vylepšení. Modelování bývá většinou pojímáno jako transdisciplinární záležitost, neboť se na tomto mohou podílet poznatky z operačního výzkumu, teorie systémů, teorie pravděpodobnosti, matematiky či znalostního inženýrství. Modelování slouží nejen pro řešení ekonomických problémů z praxe, ale je určeno i pro provádění nejrůznějších výzkumů a experimentů nebo pro simulace biologických, ekologických či sociologických jevů. U složitých modelů je často jedinou využitelnou metodou využití počítačových nástrojů právě pro jejich schopnost hromadného zpracování dat, vizualizace a simulace. Těmito technikami se také zabývá poměrně nedávno konstituovaný nový obor aplikované informatiky, který je anglicky označován requirement engineering (česky volně přeloženo: umění pracovat s požadavky). Procesními modely se za oblast informatiky zabývá stále se rozšiřující mezinárodní standard ISO/IEC 19501:2001 – UML. Využití počítačových nástrojů v oblasti rozvoje sídel Přestože máme k dispozici celou řadu počítačových nástrojů a technik pro práci se znalostmi a pro modelování, simulaci a znázorňování životních situací (procesů) lokálních aktérů (vlastníků, obyvatel, členů samospráv, členů zájmových organizací, státní správa,…) venkovských sídel, tak se tyto nástroje v diskutované oblasti nepoužívají. Problém péče o malá sídla a venkovský prostor spočívá hlavně v tom, že volení zástupci samosprávy těchto malých obcí nejsou (a logicky ani nemohou být) podrobně vzděláni ve všech detailech práva, agend státní správy a samosprávy, ekologie a biologie. Proto jsou při rozhodování o dopadech konkrétních rozhodnutí na život v obcích zcela odkázáni na jejich mnohdy účelový výklad od jednotlivých úředníků nadřízených orgánů nebo soukromě zainteresovaných subjektů. Výuka dovedností práce se specializovaným softwarem pro modelování a simulace procesů a znalostí byla dosud výhradně doménou informatických studijních oborů, které jsou svým profilem absolventa hodně vzdálené od studijních oborů pokrývajících problematiku péče o krajinu a sídla. Přestože potřebné techniky a nástroje jsou již vyvinuty a v jiných aplikačních oblastech již využívány (např. průmyslový management consulting), 199

tak se tyto počítačové nástroje pro modelování a analýzu procesů a práci se znalostmi v oblasti péče o krajinu a sídla nevyužívají a nebyly ani v náplni stávajících předmětů na těchto studijních oborech. INOVOVANÝ PŘEDMĚT OCHRANA A ROZVOJ VENKOVSKÝCH SÍDEL Na magisterském stupni studia na fakultě FAPPZ doposud chyběl předmět, který by se podrobněji zabýval principy činnosti a způsoby praktického aplikovaného užívání moderních manažerských nástrojů pro modelování procesů, životních situací a mapování znalostí včetně simulace konkrétní projekční přípravy v rozsahu studie pro venkovské území. To představuje sadu technik a metod, které jsou velmi důležité pro řídící pracovníky, kteří by měli ve zvýšené míře využívat informačních technologie např. v precizním zemědělství, geoinformatice, informačních systémech státní správy s důrazem na participaci účastníků jednotlivých procesů a na rozvoj krajiny v návaznosti na reálné projekční situace umožňující studentovi se konkrétně seznámit s vzorovým optimálním řešením. Provedená změna stávajícího předmětu Ochrana a rozvoj venkovských sídel spočívala v následujícím: • Doplnění studijní podpory tohoto předmětu o počítačové prostředky k modelování a simulaci organizačních struktur a procesů. • Vytvoření znalostní báze se vzorovými modely, obrazovou a mapovou dokumentací, která je integrovaná do e-learningového systému na ČZU. Inovovaný předmět je připraven k výuce v následujících variantách: • pro prezenční studium, • pro kombinované studium s využitím e-learningového systému Moodle a jeho vybrané části také pro kurzy celoživotního vzdělávání a Univerzity třetího věku. • Jako podklad pro cvičení jsou zpracovány vzorové příklady znalostních map a projekt řešení konkrétní reálné situace vybraného venkovského sídla (obytná zóna, úprava historického jádra v návaznosti na rozvojovou koncepci sídla a krajiny). Cílovou skupinu projektu tvoří: 1. Studenti magisterského studia na FAPPZ ČZU, kde je ve stávající podobě předmět Ochrana a rozvoj venkovských sídel součástí povinného koridoru pro magisterské obory AMZO (Zahradní tvorba) a AMVV (Rozvoj venkovského prostoru). 2. Zahraniční studenti navštěvující ČZU v rámci programu LLP (dříve Socrates Erasmus), kteří si sestavují svůj individuální studijní plán na dobu své typicky jednosemestrové návštěvy. 3. Posluchači programů celoživotního vzdělávání a posluchači konzultačních středisek ČZU, pro které bude předmět Ochrana a rozvoj venkovských sídel nabízen jako volitelný. 4. Posluchači Univerzity třetího věku (U3V). Na ČZU v loňském akademickém roce studovalo 646 posluchačů U3V. 5. Na oboru AMZO předmět Ochrana a rozvoj venkovských sídel aktuálně studuje 41 studentů v prezenční formě. 6. Na oboru AMVV předmět Ochrana a rozvoj venkovských sídel aktuálně studuje 19 studentů v prezenční formě, 52 v kombinované formě a 44 ve středisku v Hradci Králové.

200

Celkový počet magisterských studentů je tedy 156. Za jeden semestr, ve kterém se předmět vyučuje, to je dohromady při dotaci 2 hodiny cvičení týdně přibližně 4000 kontaktních studentohodin. Dále to jsou studenti všech oborů všech fakult ČZU, pro které bude předmět Ochrana a rozvoj venkovských sídel nabízen jako volitelný. Na ČZU aktuálně studuje 22 tis. studentů. ZÁVĚR ČZU v Praze má velkou tradici v aplikovaném výzkumu. Po odborné stránce se touto problematikou zabývalo několik výzkumných projektů na FAPPZ a PEF. Cílem navrhovaného projektu bylo propojit a přenést výsledky z tohoto výzkumu na vzdělávací účely a do reálných projekčních situací, což je v souladu s rozvojovým strategickým plánem fakulty FAPPZ na budoucích 5 let. Navrhovaná inovace předmětu je v souladu s profilem oboru absolventa magisterského studia oboru AMZO (zahradní tvorba) a AMVV (rozvoj venkovského prostoru). Navrhovaná změna předmětu byla vyvolána poptávkou studentů a potřebou začlenění moderních nástrojů ICT do odborné výuky nejen na našem oboru, ale i na ostatních oborech fakulty a celé univerzity, kde dosud (s výjimkou výuky webových technologií a uživatelského kancelářského softwaru) chybělo využití pokročilejších nástrojů ICT.

201

STARÉ ODRŮDY JAKO NOVÁ MÓDA? HEIRLOOM VARIETIES AS A NEW FASHION?

Jiří Musil, Zbyněk Ulčák1 1

Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Joštova 10, 60200, Brno [email protected]

ABSTRACT Heirloom and regional varieties of vegetables are important mainly due to their genetic variability. As result of long-term human work they are cultural heritage artifacts. During the 20th century however these varieties were gradually eliminated. Our case study presents the results of a qualitative survey of heirloom vegetable growers. We studied the growers’ motivations, the ways in which the vegetables are grown and the possibilities for commercializing heirloom vegetables. The research indicates that these vegetables are cultivated under conditions that could be characterized as intuitive organic agriculture. Conscious attempts to protect biodiversity were not determined to be the primary motivation for growing the studied varieties; the protection and expansion of vegetable biodiversity are positive externality. Key words: crop biodiversity; heirloom vegetable varieties; organic agriculture, ecological luxury ÚVOD Pojem biologické rozmanitosti, neboli biodiverzity, se netýká jenom divoké přírody, ale také druhů, jejichž evoluce byla ovlivněna člověkem, který si organizmy postupně adaptoval pro svoje potřeby. V Úmluvě o biologické rozmanitosti (UNITED NATIONS 1992) jsou tyto druhy nazývány jako druhy domestikované nebo pěstované. Diverzita těchto druhů mohla vzniknout jenom díky různorodosti lidských společenstev, která přizpůsobovala druhy během historie za neopakovatelných podmínek. Můžeme tedy říci, že tyto druhy jsou kulturním dědictvím, odkazem předků jako výsledky dlouhodobého lidského snažení. Současně je však tato biologická rozmanitost, která byla vytvořena během lidské historie, ničena a ohrožena. Jak upozorňuje David HOLMGREN ve své knize Permakultura (2006: 209): „Veřejné uvědomování si rychlé ztráty biodiverzity u kulturních druhů plodin a v chovu zvířat bylo daleko pomalejší, ačkoliv může mít na lidstvo daleko širší dopad než ztráty v divoké přírodě.“ Toto pomalejší uvědomování si ztráty biologické rozmanitosti lze pozorovat na příkladu zeleninových odrůd, jejichž ztráta nebo ohrožení začalo být reflektováno teprve v posledních desetiletích, a to zejména prostřednictvím odborníků (DOTLAČIL 1998, VETETO 2008, VETETO & SKARBO 2009, TOMGRIMSON 2010). Poněkud větší pozornost je věnována tradičním odrůdám ovoce (KOVÁŘ 1999, TETERA et al. 2006, BOČEK 2008). EKOLOGICKÝ LUXUS? Ve spojitosti s pěstováním vlastních plodin v domácím prostředí vycházíme z konceptu „ekologického luxusu“, který definuje LIBROVÁ (2003:61) jako: „ekologicky příznivé chování, které uvědoměle zmenšuje ekologickou stopu, v různé míře je schopno 202

sebeomezení a vztahuje se k nemateriálním, kulturou oceňovaným hodnotám. Ekologický luxus označuje spíše prvky či segmenty chování než celý životní způsob.“ (…) „Podmínkou ekologického luxusu není malá ekologická stopa, ale její relativní zmenšování.“ Dovětkem autorka poukazuje na to, že u ekologického luxusu nejde o radikální změnu životního stylu, ale o jeho korekce směrem k jeho ekologicky příznivějším úrovním podle možností jednotlivých lidí a konkrétních situací. Librová charakterizuje zahrádkaření jako temporálii, tedy „činnosti a věci zřetelně a reflekovaně spojené s plynutím času“, autorka dodává že „temporálie tvoří základ ekologického luxusu“ a vysvětluje, že „ cit pro temporálie má ten, kdo dokáže přikládat váhu jednotlivým pozorovaným detailům a dokáže je dát do souvislostí.“ Jako příklad vztahu pěstitelů k temporáliím uveďme dopis pěstitelky uveřejněný v měsíčníku Bio (DOSTÁLEK 2007: 11), která takto popisuje pěstování své rodinné odrůdy salátu: „...salát, který má okraje listů dorůžova. Může se pěstovat během celého roku a nevyráží do květu. Jen ten nejraněji vysetý. Má pěkné plné hlavy křehoučkého listí a je oblíbený v celém okolí. Semeno si pěstujeme sami, a které dojde, ví, ke komu pro ně a dá potom zase svoje čerstvé na oplátku dalším. To semeno jsem dostala od jednoho dobrodruha před 40 lety, který před 14 lety skoro stoletý zemřel. Říkám salátu „salát Ševča“. Jen v pařníku se mu nedaří. Chce být venku a potřebuje dobrou zálivku.“ Za temporálie tedy považujeme i samotné staré, krajové a rodinné odrůdy, neboť jsou výsledkem dlouhotrvající kultivace, v které se setkává pěstitelské umění a specifické přírodní podmínky, které do rostlin vtiskávají svůj charakter. CÍLE A METODY VÝZKUMU Hlavním cílem výzkumu je pochopit to, co stojí za současným zájmem pěstitelů o pěstování krajových, starých a rodinných odrůd a odkrýt okolnosti, za jakých jsou plodiny pěstovány. Tématem krajových, starých a rodinných odrůd se zabývají různé koncepce hospodaření, které zároveň tento typ plodin popularizují, existují rovněž omezené kanály získávání osiva (DOSTÁLEK 2006; 2007). Nejsou však dostupné informace o samotných pěstitelích a o jejich možných přístupech. Přiblížením pěstování těchto odrůd pěstiteli získáme ucelenější obraz o situaci krajových a starých odrůd zeleniny, čímž by mohlo dojít k lepšímu pochopení tohoto fenoménu. Sledujeme jednak samotné pěstování starých, krajových a rodinných odrůd zeleniny (osobní historii, pěstitelovu informovanost o odrůdách, problematiku osiva, způsoby pěstování) a také to, jak sám pěstitel pohlíží na svoji aktivitu. Práce tedy formuluje hlavní výzkumnou otázku: „Jaké okolnosti jsou spjaty s pěstováním krajových, starých a rodinných odrůd?“ a podotázky: Můžeme pěstování krajových, starých a rodinných odrůd pěstitelem považovat za výraz ekologického luxusu pěstitelů? Jaké jsou důvody, které vedou pěstitele k pěstování si vlastní zeleniny, případně ovoce? Je pěstování krajových, starých a rodinných odrůd výrazem pěstitelova sklonu k zálibě v novém? Je pěstování krajových, starých a rodinných odrůd výrazem altruistického chování pěstitele? Jaké vlastnosti krajových, starých a rodinných odrůd vedou pěstitele k jejich pěstování? Jako nejvhodnější metoda pro tento kvalitativní výzkum byla zvolena případová studie devíti pěstitelů. VÝSLEDKY VÝZKUMU Všichni pěstitelé pěstují své plodiny stylem, který bychom mohli nazvat jako ekologický ve smyslu pravidel „ekologického zemědělství“. Nepoužívají průmyslová hnojiva, ani chemické ošetřující prostředky v podobě herbicidů a pesticidů. Při dotazování také všichni 203

pěstitelé odpověděli, že k pěstování plodin nepoužívají průmyslově těženou rašelinu nebo že jí při pěstování nepotřebují. MOTIVACE K PĚSTOVÁNÍ Ekologické hospodaření našich pěstitelů ukazuje na jejich vnímavost a citlivost k okolí a k širším souvislostem vlastního jednání. Vypovídá o tom skutečnost, že všichni pěstitelé v různém rozsahu používají své výpěstky k samozásobení a kladou velký důraz na ideační hodnotu potravin (LIBROVÁ 1994). Například pěstitel křenu si cení svých výpěstků kvůli tomu, že nepožívá žádné chemikálie a zároveň se vyhýbá nakupování zeleniny v místním supermarketu. Jiné pěstitelce mimo jiné vadí na produkci zeleniny zneužívání nelegálních pracovníků ve Španělsku. Jeden z hlavních důvodů, které přivádí většinu pěstitelů k pěstování starých, krajových a rodinných odrůd je právě důraz na ideační hodnotu potravin. Pěstitelé chtějí, aby jejich celý cyklus produkce potravin odpovídal životním hodnotám, z kterých pěstitelé nechtějí slevit. Tím, že je na našem území nedostatečná nabídka osiva, které by bylo produkováno v rámci ekologických standardů, jsou pěstitelé nuceni hledat osivo jinde, než v oficiální komerční nabídce. Tak se seznamují s ochranářskou organizaci Gengel nebo vyhledávají osivo zeleniny u německých a rakouských biodiverzitních firem. U pěstitelů můžeme vysledovat ochranářsko-altruistické tendence, neboť jak vyplývá z jejich výroků, pěstitelé jsou si vědomi přínosů plynoucích z jejich jednání pro biologickou rozmanitost plodin. Tak pěstitel křenu obnovil křenovku a v rámci svých možností poskytuje zájemcům informace, nebo případně množitelský materiál. Jiná pěstitelka je ochotna stát se patronkou některé odrůdy, které se výborně daří na jejím pozemku. Kdyby tak učinila, musela by se navíc kromě pěstování věnovat také rozesílání osiva případným zájemcům. To by pro ni představovalo časovou zátěž bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Profesionální pěstitel zeleniny připustil, že i když se nějaké odrůdě, plodině obchodně nedaří, přesto je schopen plodinu pěstovat a jak řekl „vzít jí na milost“. Další chtějí obnovit staré ovocné výsadby na jejich hospodářství a okolí, jsou si také vědomi toho, že svým objednáváním odrůd z katalogů zahraničních firem je takto podporují. Přesto ochranářské hledisko u pěstitelů není tím hlavním, kvůli čemu plodiny pěstitelé pěstují. Ochranářství se u pěstitelů váže na utilitární vztah pěstitelů k jejich plodinám. Ochranářství plodin a rozšiřování biodiverzity jsou vedlejší pozitivní dopady, které s sebou přináší jednání pěstitelů. Zřetelné je to na příkladu indiánské kukuřice, kterou si pěstitel nepořídil kvůli tomu, aby ji chránil, ale kvůli prospěchu, který mu přinesou její vlastnosti. Totéž je zřejmé u jiného pěstitele, který pěstuje kedluben 'Gigant' kvůli jeho nenáročnosti a odolnosti proti praskání a ne kvůli tomu, že se jedná o starou českou odrůdu. V motivacích se tedy nejspíše projevuje i skutečnost, že tyto odrůdy svou adaptací na místní podmínky vykazují vyšší rezistenci vůči chorobám či půdním vlastnostem. SORTIMENT PĚSTOVANÝCH PLODIN Sortiment pěstovaných plodin u našeho sledovaného souboru pěstitelů je široký. Pěstovány jsou přímo místní krajové odrůdy, ale i z nabídky sdružení Gengel nebo i zahraničních firem. Častá je domácí produkce semen, v případě rodinných odrůd skutečně nezbytná. Sortimentem se vymyká pěstitel, který během své kariéry sesbíral kolekci krajových odrůd česneků, křenů, zároveň pěstuje divoká rajčata, topinambury, černý kořen. Ze starších zařadil odrůdu kedlubnu 'Gigant', nebo odrůdu salátu 'Král máje'. Některé druhy plodin si semenaří z profesionálních důvodů. V hospodářství některých pěstitelů se rovněž udržují staré odrůdy ovocných stromů, jejichž plody pěstitelé využívají k dalšímu zpracování. 204

Zajímavý je postoj pěstitelů k hybridním odrůdám. Někteří se jim nebrání vůbec a pěstují je, jiní se hybridům nevyhýbají, přesto jsou na okraji jejich zájmu. Jediný pěstitel zaujímá k hybridním odrůdám vyhraněně zamítavý postoj, který nemá ovšem racionální základ. PROJEVY EKOLOGICKÉHO LUXUSU Všichni pěstitelé z našeho souboru splňují základní předpoklady pro to, abychom jejich aktivitu mohli vnímat v kontextu ekologického luxusu. Pěstitelé vědomě hospodaří na svých pozemcích s cílem být co nejšetrnější ke svému prostředí. Tím zmenšují svoji ekologickou stopu a zároveň dokazují, že jsou schopni sebeomezení, které je na ně kladeno tímto stylem pěstování. Jejich výpovědi naznačují, že pěstitelé jsou si vědomi kulturní hodnoty historicky vzniklé biologické rozmanitosti plodin. Jak se ekologický luxus projevuje? Jedním z jeho projevů je to, že naši pěstitelé svoji aktivitu promýšlejí a snaží se o rostlinách a jejich pěstování hledat informace. Rodina křenaře vlastní celou složku, obsahující informace o křenu a o Malíně, s kterým je jeho pěstování prakticky spojeno od jeho počátků. Pěstitel ví, jak se balil křen v minulosti a je schopen křen takto zabalit. Ostatní pěstitelé přihlížejí při výběru plodin a jejich odrůd k informacím, které se jim podařilo o plodinách získat. Snaží se vybírat druhy a odrůdy vhodné do jejich konkrétních pěstebních podmínek. Zajímají se o možnosti, které jim plodina nabízí pro případné další zpracovávání. Jinak řečeno, pěstitelé pěstují plodiny kvůli jejich zjištěným vlastnostem, které při jejich pěstování využívají. V tom u nich spočívá těžiště projevu ekologického luxusu při pěstování sledovaných plodin. ZÁLIBA V NOVÉM Díky sortimentu pěstovaných plodin byla u některých pěstitelů zjištěna také tendence k zálibě v novém. Pěstitelka vypěstovala barevné chilli papričky ze speciální edice firmy Semo „Směs barev“ a ráda by vyzkoušela fazole od arabských obchodníků. Jiný pěstitel si při své návštěvě zahrady organizace Noemova archa odvezl hranatý hrách, zároveň má zbytky sbírky odrůd česneku. Další zkoušel pěstovat neobvyklé odrůdy dýní a má zárodek sbírky rajčat, zatímco jinému rostou na jeho hospodářství staré odrůdy ovocných stromů a zároveň si zasadil kultivar mrazuvzdorného kiwi. Zálibu v novém jsme si v předchozích kapitolách spojili především se zeleným konzumenstvím, které je v rozporu s projevy ekologického luxusu. Jak tedy souvisí téma starých odrůd s tak neobvyklými druhy? Je užitečné rozlišovat různé formy zeleného konzumerismu. Prvním ze základních rozdílů je v ekologické stopě, která díky neofilii spojené s konzumerismem neustále roste (LIBROVÁ 2003: 34) Na druhou stranu pěstitelé, kteří nacházejí nové plodiny a jejich odrůdy, snižují svoji ekologickou stopu. Druhý rozdíl je v dynamice spotřeby. Základ konzumní neofílie je v její pomíjivosti splnění tužeb konzumenta a následném vyvolání u něj další potřeby (LIBROVÁ 2003: 34) Naši pěstitelé ovšem nově nalezené plodiny pěstují více než jednu sezónu. Pěstitelé často předpokládají, že se jim sortiment plodin ustálí. U konzumerismu je důležitá reklama, která apeluje více na emoce než na rozum, ale naši pěstitelé se při výběru plodiny řídí právě naopak rozumem. Odrůdy si pořizují díky jejich vlastnostem a dalšímu využití. Záliba v novém u jednotlivých pěstitelů má spíše povahu objevování nového. To můžeme vidět na tom, že dva pěstitelé se pustili do samozásobitelství prakticky bez jakékoliv předchozí zkušenosti. Čtyři pěstitelé, mimo pěstitele křenu, nenavazují na žádnou předchozí zemědělskou tradici od předchozího zemědělce. Jak uvádí jeden z nich: „Vytrácí se tady z toho ta tradice. Tady je ale těžký navázat na tradici.“ Proto pěstitelé musejí být ochotni objevovat nové možnosti a být jim otevření. 205

ZÁVĚR Výzkum se zaměřil na zjištění informací o situaci starých, krajových a rodinných odrůd s důrazem na zeleninové druhy v poměrech České republiky. Význam těchto odrůd spočívá v tom, že jsou součástí vnitrodruhové variability, a tím se stávají důležitou součástí genofondu plodin, který má z hlediska člověka povahu přírodního zdroje využívaného zejména pro šlechtitelské účely. Tyto plodiny jsou zároveň významné z kulturního hlediska, jelikož jsou výsledkem dlouhodobého cílevědomého lidského snažení. Z výsledků výzkumu vyplývá, že zájem pěstitelů není způsoben krátkodobou zahrádkářskou módou, ale má hlubší kořeny spočívající v životních hodnotách pěstitelů. Z výzkumu vyplynulo, že plodiny byly pěstovány u všech pěstitelů v poměrech, které bychom mohli charakterizovat jako intuitivní ekologické hospodaření. Tím, že všichni pěstitelé v souboru využívali při svém pěstování starých, krajových a rodinných odrůd jejich vlastnosti, jako jsou odolnost, nenáročnost, ekologická kvalita osiva plodin, a zároveň přihlíželi k možnostem dalšího zpracování plodin, můžeme zájem respondentů o pěstování sledovaných plodin považovat za jejich projev ekologického luxusu. U pěstitelů v souboru nebyla zjištěna jako prvotní motivace pro pěstování sledovaných odrůd ochrana biologické diverzity. Ochrana a rozšiřování biologické diverzity plodin jsou vedlejším důsledkem jednání pěstitelů, tedy pozitivní externalitou. Současně bylo zjištěno, že pěstitelé mají většinou sklon k zálibě v novém. Díky tomuto sklonu se pěstitelé nebojí objevovat nové možnosti poskytované biologickou rozmanitostí plodin, které pěstitelům pomáhají rozšířit jejich ekologické využívání pozemku. Záliba v novém u nich tedy není spojena se zvyšováním, jako u konzumerismu, ale se snižováním ekologické stopy pěstitelů. LITERATURA BOČEK S. (2008): Ovocné dřeviny v krajině. Sborník přednášek a seminárních prací. Brno: ZO ČSOP Veronica. ISBN 978-80-904109-2-3. DOSTÁLEK P. (2007): Hledáme přeživší staré a krajové odrůdy. Bionoviny. roč. 11, č. 5, pp. 11-12. DOSTÁLEK P. (2006): Proč zachovávat staré a krajové odrůdy? Bionoviny. roč. 10, č. 10, p. 13. DOTLAČIL L. (1998): Metody konzervace genetických zdrojů rostlin a možnosti jejich využití. pp. 45-52. In: Faberová I. & Holubec V. [eds.], Metody konzervace genofondu rostlin a možnosti jejich využití v ČR. 1. vyd. Praha: VÚRV v.v.i, 1998. 104 pp. ISBN 80238-3569-6. HOLMGREN D. (2006): Permakultura: principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. 1. vyd. Svojanov: Permalot. 296 pp. ISBN 80-239-8125-0. KOVÁŘ P. [ed.] (1999): Nature and Culture in Landscape Ecology (Experiences for the 3rd Millennium), Praha: Karolinum Press. LIBROVÁ H. (1994): Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno: Veronika, Hnutí Duha. ISBN 80-85365-18-8. LIBROVÁ H. (2003): Vlažní a váhaví (Kapitoly o ekologickém luxusu). Brno: Doplněk. 319 pp. ISBN 80-7239-149-6. TOMGRIMSON J. [ed.] (2009): 2010 Catalog of Heirloom Seeds, Book and Gifts. Seed Savers Exchange. 101 pp. [cit. 2. 4 2010] Dostupné z WWW: http://www.seedsavers.org/pdf/SSE2010.pdf TETERA V. et al. (2006): Ovoce Bílých karpat. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty. ISBN 80-903444-5-3. 206

UNITED NATIONS. Convention on Biological Diversity. Webová prezentace Úmluvy, [cit. 4. 3 2012] Dostupné z WWW: http://www.cbd.int/doc/legal/cbd-en.pdf VETETO, J. R. (2008): The history and survival of traditional heirloom vegetable varieties in the southern Appalachian Mountains of western North Karolina. Agriculture and Human Values. č. 25, pp. 121–134, ISSN 0889-048X. VETETO J. R. & SKARBO K. (2009): Sowing the Seeds: Anthropological Contributions to Agrobiodiversity Studies. Culture and Agriculture. č. 2, pp. 73-87, ISSN 1048-4876.

207

ENERGETICKÉ SYSTÉMY VE VÝUCE TZB NA VUT FAST STUDY ENERGY SYSTEMS ON THE FACULTY OF CIVIL ENGINEERING UNIVERSITY OF TECHNOLOGY BRNO

Olga Rubinová, Petr Horák1 1

Ústav technických zařízení budov, Fakulta stavební, Vysoké učení technické v Brně, Veveří 95, 602 00 Brno horak.p@ fce.vutbr.cz , rubinova.o@ fce.vutbr.cz

ABSTRACT Changing energy requirements for buildings demand that civil engineering schools watch the trends. At the same time, however, such schools provide education which can be relied on lifelong. ÚVOD A VÝCHOZÍ MYŠLENKY Letos je tomu již 40 let od doby, kdy světlo světa spatřily „Limity růstu“ (WIKIPEDIA [online], THE ADDICTION TO GROWTH WILL KILL US GREANVILLEPOST [online]). Dokonce se toto výročí dostalo na chvíli i na přední stránku novin (NOVINKY.CZ [online]). Několik let před vznikem tohoto dokumentu byl založen Římský klub: uskupení, které varovalo, že způsob života, který člověk vede je cestou ke zkáze. V době svého vzniku byly „Limity růstu“ jistě šokující, neboť jejich prognóza přelidnění a následného drastického poklesu životní úrovně, nedostatku přírodních zdrojů a tím potravin měla velmi rychlý trend. Dramatického propadu životní úrovně by se měla dožít ještě naše generace. Dnes již mnozí lidé přijímají myšlenku, že i člověk a jeho materiální rozvoj má svoje limity, za vlastní. Je to logické, planeta má zdroje, které sice v této chvíli ani neumíme zvážit, ale každá nádoba má své dno. O tom, že životní styl člověka a počet lidí takto žijících čerpání urychluje, je jasné. Zvyšují se kontrasty mezi chudými a bohatými, protože jak jinak by bylo možné, aby Evropané potřebovali ke svému životu tolik plochy, že kdyby takto žili všichni, potřebovali bychom k tomu Zeměkoule tři? K tomu závěru lze dojít např. výpočtem uhlíkové stopy. Na druhém břehu stojí lidé, kteří tvrdí, že přírodní zdroje jsou nevyčerpatelné (HAMPL [online]). Člověk je totiž bytost, která si vždy najde cestu. To je názor oblíbený zejména v ekonomii (KLAUS [online]). Člověk je totiž tvor tvořivý, a rozvoj je základním atributem jeho existence. To lze interpretovat i tak, že vyčerpá-li zásoby určitého druhu energie, jejichž množství je na planetě v této chvíli poměrně nejasné, jistě najde způsob, jak získávat energii jiným způsobem, tj. najde jiné energetické zdroje. I když teď třeba nemá tušení jaké. Toto tvrzení předjímá obrovskou důvěru v lidského ducha, a zdá se být poněkud lehkovážné. Na tom prvním břehu, řekněme opatrnickém, stojí také přesvědčení, že náhrada konvenčních zdrojů energie něčím, co nazýváme zdroji obnovitelnými, tedy nevyčerpatelnými, není tak jednoduchá. Obnovitelné zdroje, které nám v různých podobách nabízí Slunce, jsou nestálé v čase a mají velmi nízkou koncentraci v prostoru (NEJEDLÝ [online]). I v podmínkách střední Evropy lze tímto způsobem, ať přímo ze slunečního záření, nebo z jeho druhotného působení, kterým je pohyb větru, vody nebo růst rostlin, něco získat. Jistě více než před staletími, ale ne tolik, jako činí dnešní „spotřeba“. Že hledání náhrad za konvenční zdroje není snadné, dokládá situace s biopalivy 208

(DROBNÍK [online]). I ze zpráv EU už prosáklo, že pěstování biopaliv (či fytopaliv) vytlačuje potravinářskou zemědělskou produkci [8]. Ta pak roste v jiných zemích, třeba třetího světa. Hlavně tím, že se vytvářejí zemědělské půdy nové, kácejí se lesy nebo vysoušejí mokřady, takže v souhrnu se do ovzduší dostane víc skleníkových plynů než při použití fosilních paliv. To jistě nebylo cílem snažení EU. KAM KRÁČÍŠ TY, STAVEBNICTVÍ? V kontextu těchto myšlenek není udivující směrnice Evropského parlamentu (EPBD II), která stanovuje nové a zásadně přísnější požadavky na hospodaření energií v budovách. Budovy „mají na svědomí“ téměř polovinu veškerých umělých toků energie, proto není divu, že právě na ně se zaměřila pozornost. Implementace do národních předpisů probíhá, takže od počátku roku 2013 lze očekávat i změny v našich právních předpisech. Budovy stavěné ve 20. století jsou totiž až na výjimky velmi chatrnými ekosystémy, zcela závislé na trvalém přísunu poměrně velkého množství energie. V současné době můžeme v lidském úsilí najít snahu právě získat stabilitu, pevný bod, jistotu. Energetická a surovinová nezávislost přináší i nezávislost politickou, a to v libovolném měřítku. Proto je hlavním, i když ne úplně zřejmým cílem dosáhnout u budov určité stability a nezávislosti. Příkladem mohou být ostrovní domy (FOJT [online]), které jsou na okolí zcela nezávislé, přestože mohou být stavěny i v zástavbě poskytující infrastrukturu s dodávkou energie. Proto tedy „nulové domy“, domy se spotřebou „velmi nízkou“ a proto víceméně vznikl i dnes známý pojem „pasivní dům“, který svou pasivitou vyjadřuje malou dotknutelnost stavby vnějšími vlivy. Možná má lidské jednání mnohem jednodušší a hlubší příčiny, než je nějaké sebevědomé ekonomické a opatrnicky ekologické myšlení. Možná, že za vším stojí základní přírodní zákon, zákon entropie, o které je všeobecně známo, že u neživé přírody má vždy rostoucí tendenci (FRANK [online]). Entropie okolního vesmíru roste – v nejjednodušší formě to můžeme pozorovat ve 2. zákoně termodynamiky, který říká, že teplo se přenáší z tělesa teplejšího na chladnější, a jak se teploty vyrovnají, je konec; vše spěje k vyrovnání koncentrací, k rovnováze, ale tím pádem k neuspořádanosti a chaosu. Člověk a s ním ovšem všechna živá stvoření bojují automaticky s tímto jevem tím, že entropii uměle svým jednáním snižují a vytvářejí řád, a to tím spíše, žijí-li v organizovaných skupinách (kromě člověka je to patrné na mravencích nebo včelách). Přeneseně řečeno, čím větší je chaos kolem nás, což je přirozený směr vývoje vesmíru, tím větší nutkání má člověk zavádět pořádek do světa. Má to velmi neblahé důsledky byrokratické a jedinci to mnoho neprospívá, ale z vnějšku to takto můžeme pozorovat. Takže zatímco kdysi se budovy posuzovaly zejména otázkami pevnosti, příp. trvanlivosti, později se přešlo na provozní spotřebu energie. Pak se ukázalo, že je to málo, a začalo se uvažovat o energii primární, jakožto univerzálního energonositele a energii šedé, vložené do výstavby objektů. To dnešnímu člověku nestačí, zajímá se o celý životní cyklus stavby a tím i o její recyklaci. Zabývá se emisemi, které uniknou do ovzduší, když se těží suroviny, ze kterých se produkují stavební materiály. Ani to ovšem nestačí. Hledá se celostní pohled, zda-li budova splňuje sociální a kulturní kritéria, byla vhodně zvolena lokalita, je-li tu dopravní dostupnost, jak se hospodaří s dešťovou vodou …. a zrodila se udržitelná výstavba. A tak se na počátku 21. století ptáme, zda-li je stavba vůbec vhodná k žití.

209

JAK PŘIPRAVIT BUDOUCÍ STAVEBNÍ INŽENÝRY NA ENERGETICKOU REALITU? To je směr, kterým se žene stavebnictví dnes. Certifikace budov, které smí dělat jen hrstka vyvolených, zbytek světa tomu totiž stejně nerozumí; developer, kterého to zajímá jen do té chvíle, je-li to celé užitečný marketingový nástroj. Absolvent odcházející do víru života z technické školy to celé těžko může ve svém studiu pojmout. Pokud ho lze na něco připravit, tak mu poskytnout solidní fyzikální základy, které ho nezklamou a umožní jedinci utvořit si vlastní, pokud možno objektivní a podložený názor. Zásadní je tedy práce s informacemi, schopnost je třídit, kriticky posuzovat, vybrat podstatné a to si pamatovat. Tab. 1: Přehled předmětů, které jsou vyučovány na Fakultě stavební v oboru Pozemní stavby ze specializace Technická zařízení budov, tlustý obrys mají předměty, které se zabývají spotřebou energie v budovách.

Nelze počítat s tím, že se svět zpomalí, zpřehlednění a uklidní. Stálé honění ekonomického růstu to jen dokladuje. Žijeme v roztáčející se spirále, ze které těžko budeme hledat cestu. Ačkoli se objevují názory, že ekonomický růst je možné nahradit růstem kulturním (SEDLÁČEK [online]), sociální pospolitostí nebo dokonce růstem duchovním, je to naší denní realitě asi vzdálené. Je vlastností živé přírody růst a rozvíjet se, a je to neustálý boj proti entropii. Tím dostávají debaty o trvale udržitelném rozvoji novou 210

dimenzi. Růst trvale udržitelný je v ekonomickém a ekologickém měřítku asi opravdu mýtus. Růst spojený se stabilitou a kulturou je nejen nevyhnutelný, ale pro člověka také účelný. Znamená přírodu ne tak přetvářet ke svému obrazu, ale spíše respektovat. A energii ne vytvářet na mnoho jiných způsobů, ale zejména s ní racionálně hospodařit, tj. nestavět budovy, které jí spotřebují kvanta, ale takové, které si vystačí s málem, a už je jedno, jak jim říkáme. Stavební inženýr zasahuje svou prací velmi významně jak do krajiny samotné, tak do bilancí všech energetických zdrojů a vzdělání by mu mělo umožnit, aby tak konal správně. VÝUKA ENERGETIKY BUDOV NA VUT FAST Předměty specializace TZB – technická zařízení budov, poskytují znalosti o ekologických systémech (zdravotechnika – hospodaření s vodou, systémy přípravy teplé vody, odstraňování a recyklace vod odpadních), energetických systémech (vytápění – zdroje tepla, jeho distribuce v budově, vzduchotechnika – kvalita vzduchu v budovách, úsporné systémy větrání, hybridní větrání). Systémy, které slouží k tvorbě vnitřního prostředí, se souhrnně nazývají systémy „techniky prostředí“. Znalosti o nich, společně se znalostmi stavební fyziky jsou nutné k hodnocení energetických potřeb, ať v době jejich provozu, nebo celého životního cyklu. Každý absolvent – bakalář oboru pozemních staveb získá ve svém vzdělání 5,8 % náplní předmětů TZB, vybere-li balíček povinně volitelných předmětů TZB, pak je to podíl 13,5 %. Pokud si vybere zaměření TZB dále i v magisterském studiu, pak podíl předmětů TZB ve studijním plánu činí 38,0 %. Často se debatuje o rozsahu celého studia, podílu základních a specializovaných předmětů, podstatný je však jejich obsah. Přehled předmětů, které lze studovat na Fakultě stavební VUT v zaměření TZB, je uveden v tabulce 1. Názvy se možná zdají otřepané, staré, ale obsahově musí náplň předmětů odpovídat novým aktuálním poznatkům, aby znalosti zde nabyté byly v praxi použitelné. Je proto zcela nezbytné, aby předměty, které jsou vstupenkou k bilancím energie, nebo se jimi přímo zabývají, byly reformovány a je nadmíru užitečné, když VUT patří mezi úspěšné nositele projektů OPVK, které se zabývají inovací předmětů. Ústav TZB je zapojen do projektů: • Inovace předmětů navazujícího magisterského studijního programu Stavební inženýrství CZ.1.07/2.2.00/07.0410 – předmět: Technika prostředí • Posílení kvality studia bakalářského studijního programu Stavební inženýrství CZ.1.07/2.2.00/15.0426 – předměty: Obnovitelné zdroje energie, Vzduchotechnika, Ochlazování budov. Nyní se rozbíhá projekt OPVK CZ.1.07/2.2.00/28.0301 CEPRI – Středoevropské centrum pro vytváření a realizaci inovovaných technicko-ekonomických studijních programů, ve kterém je u nás zapojeno více než 5 dalších předmětů. Ne náhodou jsou to právě předměty – kurzy, které slouží k pochopení energetických toků v budovách. ENERGETIKA, STAVEBNICTVÍ A KRAJINA Stavebnictví paří mezi činnosti člověka, které významně zasahují do krajiny. Výstavba dokáže měnit krajinný ráz k nepoznání a měla by tak činit odpovědně. Zvláště energetické zdroje (elektrárny všeho druhu, zdroje tepla) mohou být koncipovány jako samostatné objekty, nebo mohou být integrovány do budov a výroba tak může být realizována přímo v místě spotřeby. Mohou to být zdroje konvenční i obnovitelné. Také způsob likvidace tuhých i tekutých odpadů nebo hospodaření s dešťovou vodou má vliv na environmentální úroveň krajiny. 211

Každý stavební inženýr tak svou prací ovlivňuje nejen bezprostřední životní prostředí člověka tím, že vytváří stavby pro pobyt lidí, ale druhotně také životní prostředí v širším měřítku, které má vliv na krajinu, její estetickou stránku, biodiverzitu, využitelnost. Aby vnímání těchto aspektů bylo v budoucích stavebních inženýrech probouzeno, realizuje FAST v rámci projektů OPVK exkurze do obcí s ekologicky a energeticky uvědomělou politikou (Hostětín, Kněžice) nebo na energeticky a ekologicky významné budovy, jako jsou pasivní domy, nebo k významným energetickým zdrojům, jakými jsou větrné nebo vodní elektrárny. Exkurze v terénu nejlépe přiblíží problematiku zásahu stavebnictví do krajiny. ZÁVĚR Současný svět je plný změn a nejasností, plný rozporuplných názorů a nejednoznačných tvrzení. Co je však jasné, je skutečnost, že hospodaření s energií v budovách bude muset přejít na kvalitativně jinou úroveň. Probíhající inovace předmětu, ač administrativně velmi náročný proces, je jistě krok správným směrem. Její velmi účelnou součástí jsou exkurze do budov a obcí, které ekologický a energetický směr vývoje sledovaly. Poděkování Příspěvek byl podpořen projektem OPVK pod registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/15.0426 Posílení kvality bakalářského studijního programu Stavební Inženýrství. LITERATURA DROBNÍK J.: Biopaliva pod kritikou [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL FOJT P.: Ostrovní dům [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL FRANK P.: Úvahy o světě [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL HAMPL M.: Tajemství trvale nevyčerpatelných zdrojů [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL KLAUS V. (2004): Předmluva Václava Klause ke sborníku Trvale udržitelný rozvoj [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL < http://www.klaus.cz/clanky/1597> NEJEDLÝ P., Iluze první: obnovitelné zdroje energie jsou nevyčerpatelné [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL SEDLÁČEK T.: Spor o růst aneb vyrosteme z toho? [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomassedlacek.php?itemid=14058&from=0#nucleus_cf> ŠLAJCHRTOVÁ L.: Biopaliva ničí svět více než benzín [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL Wikipedia, The Limits to Growth [online], [citace 10.4.2012], dostupné z URL < http://en.wikipedia.org/wiki/The_Limits_to_Growth> Lidstvo míří ke kolapsu v roce 2030, potvrzuje se dávná studie [online], [citace 10.4.2012], Novinky CZ. Dostupné z URL The addiction to growth will kill us greanvillepost [online], Greanvillepost [citace 10.4.2012], dostupné z URL
212

HODNOCENÍ STANOVIŠŤ PRO ÚČELY ZVÝŠENÍ FUNKČNOSTI KRAJINY NA PŘÍKLADU K. Ú. VOJNIČKY HABITAT ASSESSMENT FOR INCREASED FUNCTIONALITY OF LANDSCAPE IN THE CADASTRE VOJNIČKY

Tomáš Sedmidubský1 1

Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prostředí, Katedra aplikované ekologie, Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 – Suchdol [email protected]

ABSTRACT The functionality of the landscape particularly at high levels of arable land is also reduced due to lack of landscape features (in particular draws, wetlands, or riparian vegetation of streams). Planning and landscape restoration in this sense imply the use of multi-criteria assessment of the methods, including integrative soil-ecological assessment and analysis of the historical development of the landscape. Their use for purposes of restoring landscape function was investigated in this work for cadastreVojničky (Czech Republic, Europe). Historical and contemporarymaps and in-situ-surveys carried out between 2011 and 2012 were used to evaluate landscape. Keywords: landscape functionality, evaluating methods, multi-criteria assessment, historical maps ÚVOD Hodnocení území z hlediska jeho funkcí je důležitým prostředkem a východiskem pro péči o krajinu a její ochranu (SEDMIDUBSKÝ 2010). Poznávání, hodnocení, ochrana, péče a plánování krajiny je také cílem Evropské úmluvy o krajině (RADA EVROPY 2000). Záměrem Úmluvy je, aby se vztahovala nejen na národní parky, chráněná území, apod., nýbrž na veškerou krajinu. Ochrana, péče a plánování krajiny musí vycházet dle Úmluvy z analýz údajů a charakteristik získaných o zájmových územích. Současné systémy hodnocení stanovišť jsou od 90. let 20. století ovlivněny zvýšeným využitím počítačových územně-informačních systémů resp. GIS. S možností zpracování většího množství dat jsou do postupů integrovány parametry půdy, krajiny, klimatu a dalších charakteristik, nejen proto, aby byla popsána hodnota krajiny, nebo rozčlenění území podle vhodnosti pro určité ekosystémy, ale také k vyhodnocení rizik pro životní prostředí (například riziko vymývání a splachu dusičnanů a zátěžových látek, ochranu půdy, rizika pro rostlinnou výrobu, hydrologické procesy, atd.) Studium a hodnocení složitých komplexních systémů se zpětnovazebným ovlivňováním (krajina jako ekologický systém) vyžaduje transdisciplinární celostní přístup (BAI-LIAN 2000, CAPRA 1996; 2002, CENCI 2009, ODUM & BARRET 2005). Tyto integrativní postupy se rozvíjejí směrem ke komplexnějšímu zohlednění většího množství stanovištních vlastností, charakteristik a vazeb, což umožňuje zvyšující se objem dat, které máme k dispozici. To na jednu stranu dává příležitost větší přesnosti i komplexnosti výpovědi. Na druhou stranu je čím dál složitější a obtížnější data správně zpracovat a vyváženě interpretovat. Ekologická i celková funkčnost současné zemědělské krajiny je zvláště při vysoké míře zornění značně snížena. Pod funkčnost krajiny – tedy schopnost krajiny plnit funkce 213

a poskytovat služby, ať už přímo nebo nepřímo, můžeme zahrnout vedle „tvrdých“ (např. produkční schopnost a služba, evapotranspirace, disipace sluneční energie) i „měkké“ funkce a služby (např. estetická a rekreační funkce a služba). Jednostranné zaměření na maximalizaci okamžitého výnosu zemědělské produkce – zneužívání produkční služby krajiny (území, půdy) vede nejen k různě závažné redukci ostatních krajinných funkcí, ale vede dokonce z více důvodů – přímo i nepřímo - k redukci samotné produkční schopnosti. Dochází k závažné dlouhodobé nebo nevratné strukturní, erozní, kontaminační či biologické degradaci půdy. Z důvodu absence krajinných prvků (zejména remízů, alejí, vegetačních koridorů podél vodotečí, vlhkých luk, či mokřadů) dochází nepřímo i ke snížení produkční schopnosti. Tyto prvky přispívají ke zpomalení odtoku povrchové vody a snížení povodňového rizika v případě stále častějších a intenzivnějších přívalových srážek. Jejich dalším příspěvkem je například vliv na intenzitu a směr větru, na teplotní a vodní režim prostřednictvím evapotranspirace a disipace sluneční energie, zvýšení biodiverzity, ekologické stability a estetické hodnoty krajiny. To je jeden z důvodů použití navržené integrativní krajinně-ekologické hodnotící metody integrující širší komplex hledisek, včetně srovnání historické mapy se současným stavem (zjištěným ze současných map a vrstev a ověřeným průzkumem in situ). Cílem této práce je ověřit možnost použití uvedených metod jako východisko pro zvýšení funkčnosti krajiny a obnovu krajinných funkcí u zájmového katastrálního území Vojničky (Ústecký kraj). K hodnocení území bylo užito existujících historických a současných mapových podkladů a vlastního průzkumu in situ, spojeného s půdně-ekologickým a krajinným mapováním, prováděného v letech 2011 - 2012. METODIKA Zájmové území - katastrální území Vojničky je lokalizováno na Lounsku v Ústeckém kraji, má celkovou výměru 4 016 622 m2, minimální nadmořskou výšku 185 m. n. m., maximální nadmořskou výšku (vrch Stráň) – 249 m. n. m. Přísluší k Řipskému bioregionu, Dolnooharské tabuli (geomorfologický celek) z hlediska fytogeografického členění k Libochovické tabuli, k teplému a suchému (T1) klimatickému regionu systému bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ) a teplé klimatickogeografické oblasti (QUITT 1971). Katastrální území se nachází v povodí Ohře, protékají jím 3 vodoteče: Suchý potok, Hnojnický potok a potok Žejdlík. Komplexní hodnocení zájmového území z hlediska jeho funkčnosti bylo provedeno pomocí nově navrženého hodnotícího systému, jehož výstupem je mapa rozmístění IKI. V rámci IKI bylysledovány např. charakteristiky pedologické, hydrologické, geologické, klimatické, geomorfologické, fytocenologické, fytofenologické, kulturně-historické, znečištění půdy, vody, vzduchu, zatížení hlukem a další. Systém BPEJ byl ponechán jako součást integrativní krajinně-ekologické metody hodnocení stanovišť na území náležející k zemědělskému půdnímu fondu. Sedmimístný kód IKI, vyčíslený a přiřazený veškerým plochám: zemědělskému půdnímu fondu, zahradám, lesům, zastavěným i ostatním plochám integruje do hodnocení území v 1. kódu indexu v rámci land use stupeň evapotranspirace, hydrologické charakteristiky a ekologickou stabilitu. 2. kód integruje znečištění vzduchu (automobilový provoz, zdroje prachu, zápachu, průmysl). Zdrojem dat bylo vedle dostupných informačních zdrojů posuzování v rámci průzkumu. 3. kód integruje znečištění vody (existence splaškové kanalizace, čističky odpadních vod, zabezpečení úniku znečišťujících látek ze zemědělských provozů, průmyslu). Zdrojem dat bylo vedle dostupných informačních zdrojů posuzování a zjišťování v rámci průzkumu území. 4. kód integruje zatížení půdy (zeminy) zátěžovými látkami a degradaci půdy. V rámci této práce byla 214

provedena analýza obsahu vybraných látek v půdě. Zdrojem dat byly informační zdroje a posuzování v rámci průzkumu. 5. kódIKI integruje zatížení hlukem (hlučné provozy, silnice, železnice, letecký provoz, zemědělské stroje). 6. kód integruje existenci chráněného území, významných krajinných prvků, ZCHÚ, ekologicky cenných lokalit, výskyt vzácných rostlin, živočichů, hornin, minerálů. 7. kód integruje kulturně-historickou a sociální atraktivitu území (komplex faktorů – genius loci, významná historie místa, existence kulturní, historické památky, atraktivita místních produktů, kulturnost a vzdělanost místních obyvatel, úroveň a přístup policie, úroveň právního prostředí, daňová úroveň, atraktivita pro obyvatele a návštěvníky). Zhodnocení historického vývoje struktury krajiny především z hlediska tras vodních toků, ale i využití půdy bylo provedeno na základě srovnání území zobrazeného na soudobé ortofotomapě a georeferencovaných mapách II. vojenského mapování se zobrazenou vrstvou současného stavu vodních toků. Hodnocení bylo provedeno podle obecného postupu hodnocení krajiny (COUNTRYSIDE COMMISION 1987). Po provedení přípravných prací prvotní sběr dat in situ proběhl prostřednictvím rekognoskace zájmového území, při níž bylo užito koincidenční metody (VAŠKŮ 2008), spočívající v souběžném zjišťování shody, porovnávání a interpretaci vhodně zvolených skupin znaků, jimiž byly hydrologické poměry, geomorfologie území, fytocenologické znaky, druh a charakter půdy a půdotvorného substrátu, fytofenologické a klimatické znaky. VÝSLEDKY NĚKTERÝCH SLEDOVANÝCH CHARAKTERISTIK Fytocenologické charakteristiky Potenciální přirozená vegetace zájmového k. ú. Vojničky je dle mapy potenciální přirozené vegetace ČR (NEUHÄUSLOVÁ 1998) černýšová dubohabřina. Území je intenzivně zemědělsky využíváno, je prakticky bezlesé a má nízkou biodiverzitu. Na jižním svahu východně od centra obce Vojničky se nalézá plocha ležící ladem s trvalým travním porostem a roztroušenými dřevinami. Vyskytují se zde převážně rostliny xerofytního charakteru vedle travin (psineček tuhý – Agrostis vinealis) jsou to např. pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), mateřídouška časná (Thymus praecox), z dřevin např. třešeň křovitá (Prunus fruticosa). Naopak na hygrofytní stanoviště v území - při vodních tocích, nebo v zaplavovaných nebo prakticky trvale vlhkých místech, s vodním režimem, kdy hladina podzemní vody je trvale při povrchu půdy nebo v jeho úrovni, jsou vázany různé druhy ostřice a sítiny, orobinec, skřípina lesní, rákos obecný, chrastice rákosovitá a další. Zrnitostní charakter (vysoký obsah jílových částic) a vysoká utuženost půd způsobuje četné stagnace vody, či lokální podmáčení. Pro tato stanoviště je charakteristický výskyt kamyšníku polního (Bolboschoenus planiculmis). Geologické a pedologické charakteristiky Ve východní části zájmového k. ú. Vojničky se střídají mezozoické svrchně křídové turonské a coniacké jílovité vápence a slínovce teplického souvrství. Tyto zpevněné sedimenty tvoří jíl. Náležejí k soustavě – pokryvných útvarů a postvariských magmatitů Českého masivu, oblasti křídy, regionu české křídové pánve, oháreckému vývoji. Směrem západním (až do intravilánu) tyto sedimenty přecházejí do silicifikovaných spodně a středně coniackých jílovitých vápenců a slínovců teplického souvrství, rohateckého členu, oháreckého a jizerského vývoje. Oba tyto druhy jílových vápenců a slínovců lemují potoky Žejdlík, Suchý i Hnojnický potok. V západní části k. ú. oboustranně podél silnice č. 249 z Koštic směrem na Libčeves se nacházejí kenozoické kvartérní pleistocénní nevytříděné štěrky pestrého mineralogického složení, písčité až štěrkovité zrnitosti a různé barevnosti. 215

Místy - také oboustranně silnice č. 249 jsou obnaženy svrchně křídové coniacké a santonské vápnité jílovce, slínovce a vápnité prachovce březenského souvrství. Větší plochy jižně od obce, ale i severně a severozápadně, v místech, kde nebyly vodou tří zmiňovaných potoků nebo jinými mechanismy obnaženy vápence a slínovce, tvoří kvartérní spraš a sprašová hlína složené z křemene, příměsí a uhličitanu vápenatého. V zájmovém území se na střídajících se mezozoických svrchně křídových – turonských a coniackých jílovitých vápencích a slínovcích teplického souvrství vyvinuly velmi těžké až těžké kambizemě až pararendziny pelické (HPJ 20), pararendziny modální až kambické (HPJ 19) a hlavně černozemě pelické, černozemě černické pelické (HPJ 06,07) se znaky eroze – HPJ 08 a smonice modální karbonátové (HPJ 07). Jílovitý charakter matečných zpevněných sedimentů - jílovitého vápence a slínovce předurčuje vývoj velmi těžkých a těžkých půd, které převažují v celém zájmovém území. Směrem západním (až do intravilánu) se na silicifikovaných spodně a středně coniackých jílovitých vápencích a slínovcích teplického souvrství vyvinuly kambizemě až pararendziny pelické (HPJ 20), pararendziny modální až kambické (HPJ 19) a černozemě pelické, černozemě černické pelické (HPJ 06,07) se znaky eroze na více než 50 % plochy – HPJ 08, smonice modální karbonátové (HPJ 07), částečně též černozemě modální karbonátové (HPJ 01). Výše uvedené druhy jílových vápenců a slínovců a na nich se vyvinuvší výše uvedené typy půd lemují také potoky Žejdlík, Suchý i Hnojnický potok. Větší plochy jižně od obce, ale i severně a severozápadně, v místech, kde nebyly vodou tří zmiňovaných potoků nebo jinými mechanismy obnaženy vápence a slínovce, tvoří černozemě modální karbonátové až černozemě luvické (HPJ 01) vyvinuté na kvartérní spraši, složené z křemene, příměsí a uhličitanu vápenatého. Ze skupiny oglejených půd – pseudoglejů se v centrální údolní části k. ú. nacházejí kambizemě oglejené pelické (HPJ 54), V centrální části k. ú.po obou březích potoka Žejdlík byl mapován - na území povrchově a částečně i trubkově meliorovaném (jak bylo zjištěno z průzkumu terénu i ze specializovaných mapových a archivních materiálů) – odvodněný glej modální (HPJ 64). Výsledky jsou shrnuty v syntetické mapě distribuce IKI v podobě státní mapy odvozené - SMO 1:5000 s původními izoliniemi BPEJ, kompletně nově vymezenými izoliniemi BPEJ, změněnými na základě provedeného podrobného mapování a izoliniemi vymezujícími okrsky indexu IKI na celém území včetně lesů a ostatních ploch (viz obr. 1).

216

Obr. 1: Syntetická mapa distribuce integrativního krajinného (územního) indexu – IKI v k. ú. Vojničky. Překrytím soudobé ortofotomapy, georeferencovaných map druhého vojenského mapování se zobrazenou vrstvou současného stavu vodních toků byly zjištěny odlišnosti ve vedení potoka Žejdlík – byl přeložen a narovnán. Dále byly zjištěny rozdíly ve využití ploch podél tohoto potoka (Viz obr. 2 a 3). DISKUSE A ZÁVĚRY Komplex charakteristik zjištěných in situ úplně neindikoval údaje z historických map. Jedná se především o přeložení koryta potoka Žejdlík (viz obr. 2 a 3). Vzhledem k tomu, že proběhlo před několika desetiletími, došlo na mnohých místech k značným změnám půdních charakteristik, navíc půdní profily byly promíchány a přemístěny. Místně však byl původní průběh toku indikován - i přes zavezení zeminou, melioraci a léta kultivace – vymezením výskytu černice pelické glejové karbonátové a v podobě okrsku BPEJ 1.63.00. Úplná informaceo trase koryta však mohla být zjištěna teprve z historické mapy zachycující stav v době jejího vzniku (viz obr. 3). Zájmové území bylo zhodnoceno pomocí formulovaného krajinného (územního) indexu IKI (sedmimístný kód) s přidanou informací BPEJ (pětimístný kód) na základě analýzy shromážděných podkladů a dat, rekognoskace a průzkumu terénu spojeného se sběrem a vyhodnocováním dat in situ, zhodnocení a následné syntézy v podobě vymezení okrsků IKI a BPEJ do státní mapy odvozené v měřítku 1:5000. Tato mapa s nově vymezenými okrsky BPEJ a sedmimístného IKI spolu s analýzou překrytí historické mapy se soudobou ortofotomapou a vrstvou vodních toků jsou výstupem, ukazujícím rozmístění sledovaných stanovištních charakteristik, z nichž vyplývá stav a potenciál území a jsou využitelné pro hodnocení funkčnosti, odvození zranitelnosti, potenciálního land use, jako zpřesňující podklad pro návrh managementu území, územní plán a návrh komplexních pozemkových úprav. Tím, že IKI zohledňuje i např. vizuálně-estetické, či kulturně-sociální 217

charakteristiky, zatížení hlukem a parametry znečištění půdy, vody a vzduchu může zvláště v případě jeho rozšíření přispět k tlaku veřejnosti na zvyšování funkčnosti krajiny a tím ke zlepšování životního prostředí.

Obr. 2: Soudobá ortofotomapa s vrstvou současného stavu vodních toků.

218

Obr. 3: Historická mapa II. vojenského mapování s vrstvou současných vodních toků. Poděkování Tento příspěvek byl podpořen výzkumným projektem MŠMT ČR FRVŠ G4 550 - Zajištění výukových podkladů pro hodnocení vývoje krajinného pokryvu vybraných území z hlediska krajinně-ekologické hodnoty, retence vody, využití půdy a trvale udržitelného hospodaření v krajině. LITERATURA BAI-LIAN L. (2000): Why is the holistic approach becoming so important in landscape ecology?, Landscape and urban planning, vol 50, pp. 27-41. CAPRA F. (2002): The Hidden Connections, Integrating The Biological, Cognitive, And Social Dimensions Of Life Into A Science Of Sustainability, Doubleday, New York, 300 pp. CAPRA F. (1996): The Web ofLife: A New Scientific Understanding of Living Systems, Doubleday, New York, 368 pp. CENCI R. M. & JONES R. J. A. [eds.] (2009): Holistic approach to biodiversity and bioindication in soil, Office for Official Publications of the European Communities 2009 – Scientific and Technical Research series, Luxembourg, 43 pp. 219

COUNTRYSIDE COMMISION (1987): LandscapeAssessment: A CountrysideCommission Approach. 18. CountrysideCommission. Cheltenham. NEUHÄUSLOVÁ Z. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia, Praha. ODUM E. P. & BARRET G. W. (2005): Fundamentals of ecology, Thomson/Brooks/Cole. 598 pp. ISBN 9780534420666. RADA EVROPY (2000): Evropská úmluva o krajině, Florencie, 20. 10. 2000, pp. 1-8. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSR. Mapa 1: 500 000, ČSAV – Geografický ústav Brno. SEDMIDUBSKÝ T. (2010): Návrh integrativníkrajinně-ekologické metody hodnocení území a její testování v praxi. In: Maršálek M. & Pecharová E. [eds.], Krajina mladýma očima – sborník, 2010, Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o., pp. 61-71. VAŠKŮ Z. (2008): Základní druhy průzkumů pro krajinné inženýrství, využití a ochranu krajiny, ČZU Praha, 396 pp. Internetové zdroje HEIS (2012): Hydroekologický informační systém [online]: . NGI (2012): Národní geoportál INSPIRE [online]: SOWAC (2012): SOWAC GIS - GIS forSoil and WaterConservation [online]: < http://www.sowac-gis.cz/ >.

220

ZHODNOCENÍ NÁVRHŮ OPATŘENÍ A ZMĚN FUNKČNÍHO VYUŽITÍ KRAJINY V KOMPLEXNÍCH POZEMKOVÝCH ÚPRAVÁCH A ÚZEMNÍCH PLÁNECH EVALUATION OF DESIGNS FOR ACTION AND FUNCTIONAL CHANGES IN LAND-USE IN LAND CONSOLIDATION AND LAND-USE PLANS

Dagmar Stejskalová, Petr Karásek, Jana Podhrázská1 1

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i., pracoviště Brno, Lidická 25/27, 602 00 Brno [email protected], [email protected], [email protected]

ABSTRACT Dealing with the negative phenomena in the landscape, it is clear that it will be necessary to reassess the overall intensity of functional land use and to devote much greater emphasis on biodiversity and non-productive functions. New functional land use arrangement in the Czech Republic is solved in the frame of land use plans and land consolidations. Land use plans ocus mainly on project of development places connected to urban areas, project of infrastructure, they adopt elements of the general territory system of ecological stability. Design of every land consolidation must contain features serving to the soil, water and environment conservation. Land consolidation designs adopt principles of the system of ecological stability just as land use plans. But they deal more deeply with rural area. The article compares proposals of land use changes in land use plan and in design of land consolidation in the model area of Hustopeče. Key words: functional land use, land consolidation, land use plan ÚVOD Cílem článku je přispět k naplnění projektu P04 (součást výzkumného záměru MZE 0002704902) s názvem „Systém opatření k ochraně půdy a vody v zemědělské krajině – závazný podklad pro územní plán a komplexní pozemkové úpravy“. Náplní tohoto projektu je komplexní analýza problémů využívání krajiny a návrh její integrované ochrany. V právním řádu ČR je ochrana krajiny zakotvena v územních plánech (ÚP, zákon č. 183/2006 Sb.) a pozemkových úpravách (PÚ, zákon č. 139/2002 Sb.). V těchto zákonech jsou ustanovení, která přímo ukládají uživatelům i vlastníkům pozemků chránit přírodu, životní prostředí a krajinu. Na využívání krajiny (respektive zemědělské krajiny) se podílejí nejen uživatelé – zemědělci, ale další řada institucí, které mají v krajině své zájmy (ochrana přírody, vodohospodářské zájmy, osídlení apod.). Než dojde k rozhodnutí, kterému využití bude dána přednost, měl by být komplexně vyhodnocen stávající stav a určeno optimální využití do budoucna. ASSFALG (1992) upozorňuje na skutečnost, že ve využívání krajiny nemohou všichni uplatňovat své maximalistické požadavky a nároky. Nejprve je třeba zohlednit optimální využití krajiny a následně se podle návrhu optimalizace rozhodnout, které využívání bude upřednostněno. Konstatuje však, že projektů, které optimalizují využití krajiny (posloupnost funkcí) není mnoho (chybějí především metodiky). Rovněž TOHT (1988) konstatuje, že zabýváme-li se negativními jevy v krajině, je zřejmé, že bude nutno přehodnotit celkovou intenzitu funkčního využití krajiny a klást 221

mnohem větší důraz na biodiverzitu a mimoprodukční funkce. Prvním krokem tvorby krajiny a její ochrany je určení, kterou funkci budeme preferovat. S deklarovanou změnou funkce jsou spojeny určité krajinné faktory - krajinné struktury, které mají na tu kterou funkci největší vliv a ty pak nutno zvolit jako nositele deklarované funkční změny. CÍLEK (2005) v souvislosti s krajinnou strukturou vyjmenovává jednotlivé prvky paměťové struktury krajiny. Jde o reliéf, klima, substrát, směr vodních toků a využití a péče o krajinu. Vodní toky, mikrohydrologická síť, polní cesty, meze, zeleň, to všechno jsou krajinné segmenty, které jsou nositeli ostatních funkcí krajiny (vodohospodářské, ekologické, dopravní, estetické a dalších). Složky krajiny (struktury) a jejich kvalita – les, pastviny, zahrady, TTP, orná půda, meze, vodní plochy, vodní toky, jsou určující faktory funkcí krajiny. Funkcí krajiny pak rozumíme vztahy mezi jednotlivými složkami krajiny, jejich vzájemné ovlivňování a podmíněné možnosti využívání. (Forman & GODRON 1993, FLADMARK, MULVAGH & EVANS 1991, ZONNEVELD 1979). MATERIÁL A METODIKA Řešení projektu výzkumného záměru probíhá od roku 2009, kdy byla formulována metodika řešení a vybrána modelová území. V letech 2010-2011 byly zajištěny potřebné podklady (tj. schválené územní plány (ÚP) a návrhy plánů společných zařízení (PSZ) komplexních pozemkových úprav (KPÚ). Proběhla jejich digitalizace a následné vyhodnocení. Byla vybrána čtyři modelová území dle přírodních podmínek, intenzity využívání a specifických zájmů. Pro ilustraci níže uvádíme jedno z modelových území – Hustopečsko. To se rozkládá na sedmi katastrech a má rozlohu 9 237,91 ha. Představuje intenzivně obdělávanou krajinu jižní Moravy s dynamickými přírodními podmínkami. V 6 ze 7 vybraných katastrů je zpracován územní plán. Byla vytvořena databáze změn krajinné struktury a funkčního využití území před návrhem ÚP a po návrhu ÚP. Ve 4 ze 7 vybraných katastrů proběhla pozemková úprava a je zpracován PSZ. Proběhla analýza navržených opatření v PSZ a vytvořena databáze změn krajinné struktury a změn funkčního využití území před a po návrhu PSZ KPÚ. Tab. 1: Přehled navržených změn využití pozemků v návrzích ÚP a PSZ PÚ Hustopečska. územní plány rozloha území - katastrů (ha) navržené změny v ÚP (ha)

6 7925,9 472

navržené změny v ÚP (% z celkové plochy)

6

pozemkové úpravy

4

rozloha území v rámci obvodu PÚ (ha) navržené změny v PSZ KPÚ (ha) změny v PSZ KPÚ (% celkové plochy obvodů) změny v PSZ KPÚ (% z plochy katastrálních území)

3530,4 104 5 1,6

Řešení vychází z předpokladu, že krajinná struktura a funkční využití mají úzkou souvislost a vzájemně se podmiňují. Kvantitativní změny konkrétních segmentů krajinné struktury ještě neznamenají přímo úměrný rozsah změn jak kvantitativních tak kvalitativních 222

parametrů funkčního využití. Především mimoprodukční funkce, které jsou podmíněny různými krajinnými segmenty v různém rozsahu, nemají přímo úměrnou vazbu na kvantitativní zastoupení krajinných segmentů. Dále řešení vychází z toho, že využití určitého území a jeho ochrana může být efektivní pouze při důkladné znalosti historického trendu vývoje, současného stavu, názorů a potřeb místních obyvatel i aktérů, kteří v území působí. ANALÝZA KRAJINNÉ STRUKTURY A FUNKČNÍHO VYUŽITÍ NÁVRHOVÝCH PLOCH V ÚP Analýza spočívá v digitalizaci změn krajinné struktury – změn Land Use / Land Cover (LU/LC) v souvislosti s návrhy funkčního využití územních plánů v prostředí GIS. Kvantifikovány jsou pouze navržené změny v LU/LC. Celkem v tomto modelovém území bylo analyzováno 6 územních plánů (viz tab. 1).

Obr. 1: Změny krajinné struktury návrhových ploch územních plánů.

Obr. 2: Změny funkčního využití návrhových ploch územních plánů. 223

Návrhy změn krajinných LU/LC se odehrávají převážně na orné půdě (ze 71 %), dále na TTP, vinicích, zahradách. Navrženy jsou především lesy (38,4 %), zastavěné a ostatní plochy (40,7 %), zahrady (12,2 %), TTP spolu se zelení (cca 7, 9 %). Z převládajících navržených tříd pak vyplývá nové funkční využití navržených ploch. Dochází k zřetelnému navýšení funkce ekologické (v návrhových plochách ÚP je z 54 % navrženo využití území, které ze své podstaty plní funkci ekologickou (lesy, TTP, zeleň,…). Dále je navrženo produkční využití území (14,7 % změn) a obytná funkce (13,8 % zabíraných ploch). V rámci návrhu nové cestní sítě má výrazné zastoupení funkce dopravní (7,5 %). Ostatní funkce jsou zastoupeny již v menším rozsahu. -

-

v územních plánech je řešeno 6,0 % z celkové plochy území obce (katastru), územní plány řeší především plochy v návaznosti na intravilán (v mnohem menším rozsahu plochy nezastavitelné (volné krajiny), v návaznosti na řešení rozvojových ploch (bydlení a výroby) je navržena infrastruktura a cestní síť, v rámci řešení krajiny jsou do územních plánů převzaty generely ÚSES (to opticky zvyšuje názor, že je dostatečně řešena ekologická stabilita, krajina a její biodiverzita), z hlediska funkčního využití je v územních plánech upřednostňována funkce obytná, dopravní a ekologická (ekologická především formou převzetí generelu ÚSES).

ZMĚNY KRAJINNÉ STRUKTURY A FUNKČNÍHO VYUŽITÍ PLOCH V PSZ KPÚ Stejnou metodou jako u analýzy ÚP byly vyhodnoceny 4 PSZ KPÚ (viz tab. 1).

Obr. 3: Změny krajinné struktury návrhových ploch dle PSZ KPÚ.

224

Obr. 4: Změny funkčního využití návrhových ploch dle PSZ KPÚ. Návrhy změn LU/LC se odehrávají převážně na orné půdě (z 93,1 %), dále na plochách TTP a zeleně (6,9 %). Nově navržené jsou především plochy TTP (32,5 % navržených ploch), lesy (26,2 %), plochy pro zeleň (17,7 %) a poměrně vysoké zastoupení ostatních ploch do kterých spadá i cestní síť (23,6 %). Z převládajících navržených tříd pak vyplývá nové funkční využití navržených ploch. Dochází k zřetelnému navýšení funkce ekologické. Z návrhových ploch PZS je 57,0 % navrženo k využití, které ze své podstaty plní funkci ekologickou (lesy, TTP, zeleň,…). Na druhém místě je preferována funkce vodohospodářská (22 %), dopravní (21 % ploch). -

oproti územním plánům řeší PÚ území volné krajiny, v obvodu pozemkové úpravy je navrženo na změnu využití 2,8 – 12 % území, tj. 0,8 – 3,3 % plochy katastrů, návrh opatření je soustředěn na zpřístupnění pozemků (cestní síť), další opatření (protierozní, vodohospodářská, ÚSES) jsou většinou navrhována jako polyfunkční (plní funkce protierozní a vodohospodářské, dopravní a ekologické).

ZÁVĚR Znalost historického vývoje a tendencí vývoje využití území je podstatou komplexního hodnocení krajiny ve fázi návrhu koncepčních řešení ochrany krajiny. Korelací mezi krajinou strukturou a funkčním využitím lze využít při návrhu funkčního využití území. Srovnání navržených změn v ÚP a KPÚ bylo zjištěno, že návrhy ÚP dosahují vyšší pestrosti a soustřeďují se na koncepci rozvoje celého katastru. Oproti tomu navržené změny v KPÚ dosahují větší monotónnosti funkčního využití (pohybují se pouze na zemědělské půdě). Oboje dokumentace řeší ekologii (převzetím ÚSES z generelů). Obecně lze konstatovat, že obě plánovací dokumentace - pozemkové úpravy a územní plány by se mnohem podstatněji doplňovaly, kdyby řešily stejný rozsah území (ÚP řeší celý katastr, KPÚ má vymezený obvod, který nemusí s hranicí katastru korespondovat). Návrhy změn se soustředí jak v ÚP, tak v KPÚ pouze na několik málo procent území. Obě dokumentace mají nízký potenciál v realizační fázi návrhů. LITERATURA ASSFALG W. &WERNER R. (1992): The optimal use of agricultural landscapes. In: Berichte uber Landwirtschaft. SEP, Vol. 70, No. 3. pp. 358-386. 225

CÍLEK V. (2005): Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán. 269 pp. FLADMARK J. M., MULVAGH G. Y. & EVANS B. M. (1991): Tomorrow's Architectural heritage: Landscape and Buidings in the Countryside. Mainstream Publishing. Edinburgh and London. FORMAN R. T. & GODRON M. (1993): Krajinná ekologie. 1. vyd. Praha: vyd. Academia, nakl. AV ČR Praha, 583 pp. ISBN 80-200-0464-5. TOHT R. E. (1988): Theoty and language in landscape analysis, planning, and evaluation. Landscape ekology. Vol. 1, No. 4. pp. 193-201. ZONNEVELD I. S. (1979): Land Evaluation and land (scape) Science. Interational Training Center, Enschede, (Nizozemsko). ZÁKON č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách ve znění pozdějších přepisů. ZÁKON č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů.

226

MINULOST, SOUČASNOST A BUDOUCNOST DROBNÝCH SAKRÁLNÍCH OBJEKTŮ V KRAJINĚ – KŘÍŽOVÁ CESTA V KŘEŠÍNĚ THE PAST, PRESENCE AND FUTURE OF MINOR SACRED LANDMARKS – KŘEŠÍN CALVARY Daniela Vítovská, Barbora Matáková, Lenka Kulišťáková1 1

Ústav plánování krajiny, Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Valtická 337, 691 44 Lednice [email protected], [email protected], [email protected]

ABSTRACT The perception of sacred sites – minor sacred landmarks, calvaries, crossroads etc. is different in this time and in history. It depends on the changes of spiritual, cultural and social life. The perception was changed very strongly in the Baroque period. In current time the minor sacred landmarks are considered to be the works of art or folk art without spiritual value. It is the reason why they fall into disrepair. The article aims to describe the changes of perception of spiritual artefacts in the landscape in the case of Křešín calvary. Key words: landmark, minor sacred landmark, calvary, perception, renovation ÚVOD Drobné sakrální objekty – kříže, kapličky, boží muka, sochy svatých, ale i soubory kalvárií a křížových cest jsou jedinečným fenoménem střední Evropy, především na území bývalého Rakouska-Uherska. Silně křesťanský středověk a především pobělohorské barokní období ovlivnilo vznik nenápadných, ale významově velmi důležitých drobných sakrálních objektů. Středověkému i baroknímu člověku bylo duchovno bytostně blízké. Zatímco ve středověku byli Bůh a světci přibližováni lidem zejména formou sochařských a malířských výjevů v interiérech kostelů, v baroku překračuje sakrální umění hranice církevních staveb a dostává se do krajiny v podobě drobných sakrálních objektů. Stavějí se na významných místech: na místech předkřesťanských kultů navazují na starší kultovní tradici, na místech viditelných mají funkci orientační, na místech nebezpečných mají funkci ochrannou, na křižovatkách, rozcestích a při cestách označují hranice obcí, měst, katastrů, panství, ale i hranice světa živých a mrtvých, světa pozemského a nebeského. S příchodem křesťanství a postupnou rekatolizací byla na našem území starší slovanská božstva nahrazena křesťanskými. Bůh v ztělesnění Nejsvětější Trojice, Ježíš Kristus, Panna Marie a nejrůznější světci se stali ochránci a patrony, průvodci člověka na jeho životní pouti od narození po smrt. Člověku byli na blízku v jeho každodenním životě, což se projevovalo nejen jejich častým zobrazováním v lidovém umění, ale také zasvěcováním sakrálních objektů světci – patronovi. Ve druhé polovině 20. století se mění duchovní život člověka. Během téměř čtyřiceti let náboženské nesvobody a devastace české i moravské kulturní krajiny, zaniklo velké množství sakrálních objektů. Ty, které dodnes existují, však z velké části ztratily nejen svůj kulturně-společenský a duchovní význam, ale často i kontext v okolní krajině. Dnes se setkáváme s různými názory na význam těchto drobných kultovních objektů v současné krajině a pro současného člověka.

227

ZMĚNY VE VNÍMÁNÍ DROBNÝCH SAKRÁLNÍCH OBJEKTŮ PO R. 1989 V roce 1989 se v souvislosti se změnou politické situace otevřely nové možnosti i v případě drobných sakrálních objektů. Dalo by se předpokládat, že po téměř půl století potlačování jakýchkoliv náboženských projevů nastane období jakési novodobé sakralizace krajiny. Na rozdíl od barokního posvěcování krajiny, která byla dána především duchovními pohnutkami, je novodobá sakralizace podmíněná spíše motivy historickými, sociálními a kulturními, neméně pak možnostmi při získávání dotací na jejich obnovu či výstavbu, na což upozorňují HAVLÍČEK & HUPKOVÁ (2007: 161). Zájem o obnovu drobných sakrálních objektů však nenastal současně s nástupem demokracie. Právě naopak. BUKAČOVÁ (in HÁJEK & BUKAČOVÁ 2001: 17) upozorňuje na vlnu ekonomického vandalizmu, kdy v uvolněné atmosféře 90. let byly mnohé památky prodány do zahraničí, jiné zničeny anebo rozebrány na stavební materiál. Zájem o obnovu těchto objektů se objevuje až v souvislosti se zvýšeným zájmem o krajinu, zejména na začátku nového tisíciletí (Evropská úmluva o krajině). V současné době je množství drobných sakrálních objektů v nevyhovujícím stavu. Oproti době jejich vzniku, kdy byly součástí každodenního života člověka, jsou dnes naopak únikem z každodennosti. Vnímání jejich kultovní podstaty se posouvá do roviny umělecko-historické památky, kulturního dědictví, turistické atrakce apod. Podle HÁJKA & BUKAČOVÉ (2001: 39) nemůže dnešní člověk dokonce ani všechny jejich hodnoty obsáhnout, protože nežil v době, kdy objekty plnily svoje původní funkce. Pro dnešního člověka je často velmi komplikované pochopit i symbolický význam jednotlivých objektů, jejich ikonografii a kontext jejich umístění, který byl úzce spojen s každodenním životem tehdejšího člověka v krajině. VOKÁLOVÁ (2008) pokládá otázku, zdali je možné prostřednictvím drobných sakrálních objektů obnovit i vztah člověka ke krajině, zájem o dění v krajině, o její vývoj a změny. VOKÁLOVÁ (2008) následně uvádí, že odpověď na tuto otázku je odlišná v případě místního obyvatele a náhodného návštěvníka. Místní obyvatelé vnímají krajinu díky drobným sakrálním objektům jako srozumitelnější, tyto orientační body se stávají součástí jejich mentální mapy a tudíž i jedním z faktorů utváření vztahu ke krajině. Náhodný návštěvník může vnímat drobné sakrální objekty jako atributy krajiny, které odkazují na příběhy a životy lidí s krajinou spojených. Nemusí jim úplně porozumět, ale jeví se mu jako tradiční objekty, které ke krajině patří. V současném vnímání drobných sakrálních objektů a jejich hodnot zaznamenáváme dva protichůdné názorové postoje (viz HÁJEK & BUKAČOVÁ 2001, CUHROVÁ 2003, MATÁKOVÁ 2010), z nichž se oba projevují různými způsoby a oba pozitivně i negativně. Prvním je přetrvávající nezájem, ignorace, nerespektování výjimečnosti objektu nebo místa, co v extrémním případě vyúsťuje dokonce až do vnímání drobného sakrálního objektu jako negativa. Nezájem a nerespektování těchto hodnot vede mnohdy k jejich zániku. Druhým trendem posledních let je fascinace a znovu objevená výjimečnost drobných stavbiček spojená s jakousi druhou vlnou „novodobého obrození“ a s iniciativou zanícených jednotlivců, občanských sdružení, neziskových organizací a regionálních spolků. Fascinace drobnými sakrálními objekty podle HÁJKA & BUKAČOVÉ (2001: 76) pramení z toho, že právě tyto objekty byly ústupem vlny zkulturňování obnaženy jako nejviditelnější a nejpříznačnější prvek tzv. postkulturní krajiny, jejíž význam a smysl je drobnou památkou zásadně poznamenán a vysvětlen. Paradoxem v tomto směru je fakt, že i nadšení a zájem o „obnovu“ objektu nebo „zatraktivnění“ místa může způsobit jeho zánik. Nekonceptuální a neodborné zásahy do památek, případně vznik nových objektů bez souvislosti s daným místem, jeho „geniem loci“ a tradicí, mohou způsobit negativní změny v prostředí. Nově vytvořený objekt se stává „cizím“ a narušuje autenticitu místa 228

(MATÁKOVÁ 2010). VOKÁLOVÁ (2008: 31) upozorňuje, že v tomto kontextu se drobné sakrální objekty dokonce mohou ocitnout v roli nástroje cestovního ruchu a ekonomickozaměstnanecké politiky obcí a regionů a zároveň nastoluje otázku, jestli výše zmíněnou ekonomizací nedochází k popření základních funkcí drobných sakrálních objektů. PÁSKOVÁ (2001: 73) odpovídá tím, že funkci těchto objektů jako nástrojů turistického ruchu není zapotřebí zavrhovat, měla by však zůstat funkcí doplňkovou, jinak dochází k degradaci a inscenizaci. KŘÍŽOVÁ CESTA V KŘEŠÍNĚ V MINULOSTI A DNES Křížová cesta, podle ústředního motivu nesení kříže, je specifickým souborem drobných sakrálních objektů v podobě zastavení, které zobrazují Kristovu cestu na Kalvárii v Jeruzalémě. Původní počet sedmi zastavení se v období baroka rozvinul a ustálil v cyklu 14 výjevů, které začínají odsouzením Ježíše Krista Pilátem a vrcholí námětem ukládání Kristova těla do hrobu.

Obr. 1: Křížová cesta v Křešíně. Křížová cesta v Křešíně je touto „klasickou“ křížovou cestou se 14 výjevy. Zastavení křížové cesty vedou od kostela sv. Bartoloměje k protilehlému návrší s Kalvárií (Obr. 1). Jednotlivá zastavení mají podobu jednoduchých tesaných kamenných pilířů, formou připomínající boží muka (Obr. 2). V mělkém výklenku polokruhové vrcholové schránky byly původně instalovány pravděpodobně kovové desky s malířským ztvárněním jednotlivých výjevů křížové cesty. Dodnes se však nedochovaly (Obr. 3). Podle ústního sdělení pamětnice paní Krejčové se jednalo o shodné výjevy jako u křížové cesty uvnitř kostela sv. Bartoloměje. Vrcholový výjev Kalvárie byl původně tvořen třemi kovovými kříži osazenými v kamenných soklech. Na kříži vlevo je znak Nejsvětější Trojice,

229

na centrálním kříži (Obr. 4) korpus Krista s postavou Panny Marie Bolestné, pravý kříž se nedochoval.

Obr. 2, 3: Tesané kamenné pilíře křetínské křížové cesty. Vznik křížové cesty je dle POCHEHO (1978) datován do roku 1791, na indikačních skicách Stabilního katastru z roku 1830 není vyznačena. Oproti tomu je zde znázorněn soubor devíti zastavení, pravděpodobně v jednoduché formě dřevěných křížů, vedoucích z centra obce směrem na Zelenkův mlýn (Tomaschkische Műhle). Podle zápisu ve Farní kronice (Farní úřad Křešín, str. 119) proběhlo „obnovení křížové cesty“ roku 1859, avšak není patrné, které cesty se výše zmíněná obnova týká. Další obnova „křížové cesty na kamenných sloupcích“ je zaznamenána v tomtéž dokumentu v roce 1900: „farář uvedl křížovou cestu do pořádku dne 17. listopadu 1900“. Na základě ústního sdělení pamětnice paní Krejčové je datována zatím poslední doložená rekonstrukce křížové cesty ještě před rokem 1945 za faráře Dvořáka (KREJČOVÁ 2012). Minimálně dva kamenné sloupky (III. – V. zastavení) byly v tu dobu přesunuty na břeh potoka Mohelnice z důvodu výstavby nové komunikace a inženýrských sítí. Paní Krejčová zároveň popsala podobu průvodu, který se v té době pravidelně konal po jednotlivých zastaveních křížové cesty až k „hoře Kalvárii“ na protilehlém svahu. Křížová cesta se 14 kamennými zastaveními v Křešíně je od roku 1963 zapsaná na Ústředním seznamu kulturních památek ČR jako nemovitá památka. O zaniklém souboru devíti dřevěných křížů se autorům nepodařilo získat další informace, tudíž se následující text bude věnovat pouze souboru kamenných zastavení. Křížová cesta je ve vlastnictví obce Křešín, objekty jsou rozmístěné na obecních pozemcích. V současné době je ve velmi špatném stavu, většina objektů se nachází na zarostlém svahu a není k nim v podstatě umožněn přístup. Snaha místní samosprávy ve spolupráci se Základní organizací Český svaz ochránců přírody Pacov (dále jen ČSOP 230

Pacov) o rekonstrukci jednotlivých zastavení společně s úpravou okolí se setkává s úspěchem. Počátkem roku 2012 byla schválena žádost o dotaci (KAČER 2011) z Programu rozvoje venkova, Fiche 3 Movité a nemovité kulturní památky, drobné sakrální stavby; Hlavní opatření III.2.2. Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova; název projektu: Obnova drobných sakrálních staveb II. Záměrem ČSOP Pacov a místní samosprávy není jen odborné restaurování kamenných sloupků, ale i vzdělávání veřejnosti v oblasti kulturního dědictví a především jejího zapojení v rámci obnovy cesty. Ještě na jaře tohoto roku je naplánovaný průzkum veřejného mínění formou dotazníků, společná brigáda na vegetační úpravy svahu, na kterém je lokalizovaná největší část křížové cesty, a dále pak akce pro veřejnost zaměřená na historii a význam obnovených památek spojená s kulturním programem (KAČER 2012).

Obr. 4: Centrální kříž s korpusem Krista. Obec Křešín (místní část Křešín) má přibližně 90 stálých obyvatel. V letním období je okolí vhodné k pěší nebo cykloturistice, v zimním období láká návštěvníky především lyžařská sjezdovka jižně od centra obce. Podle předběžného průzkumu lidé považují za hodnotu či atraktor kostel sv. Bartoloměje v pseudogotickém slohu (1875, Obr. 5), který je stejně jako křížová cesta zapsán na Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Křížová cesta má pro místní obyvatele i návštěvníky spíše hodnotu kulturně-historickou, podle dosavadního průzkumu svůj duchovní význam již ztratila. Lidé, pokud mají o existenci křížové cesty alespoň nepatrné povědomí, považují jednotlivá zastavení za součást identity obce a především jejího historického vývoje. O obnovu křížové cesty zájem mají, lze prozatím jen těžko usuzovat, do jaké míry se na úpravách a rekonstrukci budou podílet. V obci je zaveden systém tzv. dobrovolných brigád, které by paní starostka ráda využila i v případě vegetačních úprav okolí křížové cesty (FANTOVÁ 2012). 231

Podrobnější dotazníkové šetření proběhne ještě před první společnou akcí. Bude se zajímat o šíři povědomí místních občanů ohledně existence, historie, smyslu a aktuálního stavu. Dotazníkové šetření bude mít dvojí význam: pro místní samosprávu a ČSOP Pacov bude zdrojem informací o vnímání křížové cesty místními občany a pravidelnými rekreanty. Protisměrným efektem bude svým způsobem nenápadná informovanost veřejnosti právě o existenci křížové cesty a záměru na její obnovu. Tím je možné podchytit zájem místních nejen ve smyslu jejich participace na realizaci projektu, ale také ve smyslu zodpovědnosti a určitého typu sociální kontroly nad opravenými památkami.

Obr. 5: Kostel sv. Bartoloměje. ZÁVĚR Na příkladu obnovy křížové cesty v Křešíně je jasně patrné, že drobné sakrální objekty v minulosti postupně ztratily svůj náboženský smysl a v současné době jsou vnímány skrze jejich kulturně-historickou hodnotu. Degradace vnímání sakrálních památek jen jako nástroje cestovního ruchu se díkybohu nepotvrdila. Podle předběžného průzkumu přisuzují místní obyvatelé zvýšenou hodnotu právě historickým památkám regionálního významu, jako je kostel sv. Bartoloměje a křížová cesta. K jejich obnově se však staví spíše pasivně. Rekonstrukce se ujala nezisková organizace ČSOP Pacov ve spolupráci s místní samosprávou. Je na místě vyzdvihnout osvícený přístup ČSOP a uvědomění jejích členů, že při obnově sakrálních památek je zapotřebí odborného přístupu garantovaného odbornou organizací státní památkové péče. Členové ČSOP Pacov, představitelé místní samosprávy ve spolupráci s odborníky se pokusí zapojit do procesu obnovy křížové cesty i místní občany a tím v nich probudit pocit zodpovědnosti za své životní prostředí.

232

LITERATURA CUHROVÁ T. (2003): Významné prvky v krajine – odraz kultúrneho života. In: Veda mladých: Zborník I. medzinárodnej vedeckej konferencie v Račkovej doline. Nitra: SPU, FZKI. ISBN 80-8096-262-9. pp. 45-51. FANTOVÁ L. (2012): Křížová cesta v Křešině, místní komunita. Osobní komunikace. 16. 3. 2012. FARNÍ ÚŘAD KŘEŠÍN: Kniha č. 2. Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv v Pelhřimově. p. 119, 322. HÁJEK T. & BUKAČOVÁ I. (2001): Příběh drobných památek. České Budějovice: Studio JB. 137 pp. ISBN 80-900903-9-7. HAVLÍČEK T. & HUPKOVÁ M. (2007): Geografický výzkum religiózní krajiny Česka. In: Miscellanea Geographica 13. Katedra geografie, ZČU v Plzni. pp. 161 – 166. KAČER M. (2012): Obnova drobných sakrálních staveb II. Osobní komunikace. 2. 3. 2012. KAČER M. (2011): Žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova. KREJČOVÁ (2012): Křížová cesta v Křešíně. Osobní komunikace. 2. 3. 2012. MATÁKOVÁ B. (2010): Drobné sakrálne objekty a ich význam v krajinnom obraze. In: Vorel I. & Kupka, J. [eds.], Aktuální otázky ochrany krajinného rázu. Praha: ČVUT. ISBN 978-80-01-04537-4 PÁSKOVÁ M. (2001): Dědictví pro turismus nebo turismus pro dědictví. In: Dejmal I. [ed.], Tvář naší země – krajina domova. Sv. 2. Lomnice nad Popelkou: Česká komora architektů, 2001, pp. 73 – 76. POCHE E. [ed.]. (1978): Umělecké památky Čech 2, Praha, p. 161. VOKÁLOVÁ M. (2008): Drobné sakrální památky, jejich obnova a funkce v současné české krajině. Bakalářská práce. Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno.

233

NEDOSTATKY VE ZPRACOVÁNÍ ÚZEMNĚ ANALYTICKÝCH PODKLADŮ OBCÍ NA PŘÍKLADU TĚŽEBNÍ KRAJINY KARVINSKA GAPS IN PROCESSING OF LAND-USE ANALYTIC DATA DEMONSTRATED ON KEY STUDY OF MINING LANDSCAPE KARVINÁ

Ilona Vybíralová, Tereza Aubrechtová1 1

Ostravská univerzita v Ostravě, PřF, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Chittussiho 10, 710 00 Ostrava, Česká republika [email protected], [email protected]

Abstract The term ofthe Land-use Analytic Data wasestablished in theyear 2007 by Building Act No. 183/2006 Coll. Itisrelatively a newland-use planningtool, which should include the informatik needed to establish and evaluace the both the status and the spatial developing of the territory. This data representsthe background fortown and country planning activities (Land-use Planning Documents). It is also the documentation used to evaluace the impact on sustainable development and strategic environmental assessment (SEA). With consideration of the importace of this documentation for spatial development grows the importace of the precision, detail and uniformity of the processed facts. These should be comparable and credible. The article illustrates, on a key study ofmining landscape in Karviná, the major difficulties and weaknesses dealing with the elaborationof Land-use Analytic Data. Keywords: Land-use Analytic Data, theundermined area, land-use limits ÚVOD Od 1. ledna roku 2007 platí v České republice zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. (dále jen Zákona), který definuje konkrétní nástroje územního plánování. V rámci tohoto článku bychom se chtěly zaměřit na nástroj, který tvoří základ pro územně plánovací činnost, a tím jsou územně analytické podklady obcí (ÚAPo), konkrétně Podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území (PRURÚ). PRURÚ mají za úkol vyhodnocování stavu a vývoje území, jeho hodnot, limitů využití území a vyhodnocení záměrů na provedení změn v území. Obsah PRURÚ obcí, respektive jejich zákonné minimum, definuje vyhláška č. 500/2006 Sb. ve své příloze č. 1 – část A (dále jen Vyhláška). Vzhledem k relativní novosti nástroje, kterými ÚAPo jsou, dochází při jejich zpracování k řadě nepřesností a chyb. Výstupní náměty k řešení, které by tak měly analýzou ÚAPo na úrovni obce s rozšířenou působností (dále jen ORP) vznikat, a které mají být v další fázi řešeny konkrétními územními plány obcí, jsou místy zcela nevypovídající. Na příkladu karvinské části hornoslezské pánve, konkrétnětří správních obvodů (dále jenSOÚÚP) úřadu územního plánování Karviná, Havířov, Orlová chceme poukázat na nedostatky a nejednotnost dat poskytovaných v rámci ÚAPo. Účelem příspěvku není hodnotit kompletní sadu dat, ale na příkladu jednotlivých jevů souvisejících s horninovým prostředím, prezentovat zásadní mezery v informacích, nezbytných pro odpovědné plánování a navrhovaný rozvoj v území.

234

ÚZEMNÍ ANALYTICKÉ PODKLADY ORP KARVINÁ, HAVÍŘOV A ORLOVÁ Oblast SOÚÚP byla zvolena především pro její specifické podmínky a územní limity související s horninovým prostředím stále probíhající hlubinné těžby černého uhlí. V následujícím textu budou demonstrovány konkrétní příklady nedostatků ÚAPo. Poddolované území Poddolovaná území jsou dle platné legislativyevidována pod pořadovým číslem 61. Kromě zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) vyplývá povinnost sledovat tento jev také z§§ 13, 17 zákona č. 62/1988 Sb. o geologických pracích (Ústav územního rozvoje, 2007). Z báňsko-technického hlediska je za poddolované území zpravidla považován pouze prostor dobývek nebo komor v určitém hloubkovém intervalu v oblastech, kde probíhala těžba a kde hrozí největší nebezpečí projevu důlní činnosti na povrch (poklesy, propady). Struktura informací o poskytovaných údajích v textové části ÚAPo dle jednotlivých SOÚÚP jsou vyobrazeny v tab. 1. Tato tabulka ukazuje nejednotnost poskytovaných údajů především u města Karviná, kde není v podkladech ÚAPo evidován rozsah a stáří poddolování. V případech evidovaného rozsahu poddolování u zbývajících dvou území jsou informace slovně omezeny na údaje oznamující, zdali se jedná o systém nebo ojedinělé poddolování. V grafické části ÚAPo jsou hranice poddolování shodné s hranicemi dobývacích prostorů. Z hlediska stáří poddolování se nezaznamenává aktivita procesů, ale stáří záznamu o poddolování ve většině případů s časovým určením před a po roce 1945. Tab. 1: Údaje ÚAPo – Poddolované území; dle textových částí jednotlivých SOÚÚP. SOÚÚP

Evidované údaje z ÚAP

Havířov

číslo

název

surovina

rok pořízení záznamu

rozsah

stáří

Karviná

číslo

název

surovina

rok pořízení záznamu

-

-

Orlová

číslo

název

surovina

rok pořízení záznamu

rozsah

stáří

V praxi to znamená, že i přes důležitost údajů, kterým poddolování jistě je a jeho projevů na povrchu, nezaznamenává dokumentace ÚAPo jednotlivé izolinie poklesů a jejich změnu k určitému datu. Ze stávajících ÚAPo nelze zjistit plošný rozsah, ani hloubku poklesů. Chybí zde zásadní data o průběhu a intenzitě poklesů, která jsou však z hlediska územně plánovací činnosti nezbytná. Konkrétní data o skutečně probíhajících či v minulosti již proběhlých poklesech a průběhu poddolování má k dispozici těžební organizace a báňský úřad. Poddolování oblasti není z hlediska poklesů nikterak zanedbatelné. Na řešeném území jsou prokázány poklesy v řádech až desítek metrů oproti původní úrovni terénu. Rozdíl mezi stavem, který je uváděn v digitálním zpracování dat jevu č. 61 a skutečně proběhlými poklesy terénu, prezentuje obrázek č. 1. Modrá linie dle dat ÚAPo vyznačuje pouze plošný rozsah poklesů jako homogenní systém. Oproti tomu červená linie reprezentuje izolinie poklesů, tedy zaznamenává skutečně proběhlé poklesy dle mapového podkladu: Minulé poklesy území 1961-1998 (BÁŇSKÝ VÝZKUM p.a.e. 2000).

235

Obr. 1: Rozdíl v poddolování území prezentovaného podklady ÚAPoa skutečným stavem (VYBÍRALOVÁ 2011). Staré zátěže území a kontaminované plochy Obdobně jako poddolovaná území, tak také starézátěže území a poddolované plochy musí být monitorovány podle mimoresortních zákonů. Jedná se o §§ 8, 27 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a§ 42 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (HYVNAR 2007). Staré zátěže území a kontaminované plochy jsou dle vyhlášky č. 500/2006 Sb. evidovány pod číslem 64. Jakákoliv kontaminace horninového prostředí nebo podzemních či povrchových vod je závazným (tzv. tvrdým) limitem pro územní plánování (HYVNAR 2007). V řešeném území je v rámci tohoto jevu evidováno celkem 32 lokalit, z čehož pouze 16 lokalit bylo geograficky zaměřeno. Logicky tedy vyplývá, že u poloviny lokalit není místo kontaminace známo. Ve všech případech, ve kterých došlo k polohopisnému určení místa kontaminace, je lokalita zaznačena jediným bodem. Ani v jednom z evidovaných případů není v dokumentaci ÚAPo doplněn komentář (metadata), který by charakterizoval povahu kontaminované oblasti (nikoli bodu) a popsal způsoby jejího zajištění. Omezení lokalizace plochy na jediný bod nelze vzhledem ke konkrétním případům, kdy rozsah kontaminace dosahuje několika hektarů (např. SMP a.s. Havířov 5,6 ha, PRIMAPLYN 4,5 ha (CENIA 2010)), považovat za dostatečný. Obdobně jako je tomu u jevu poddolovaná území, i v tomto případě je tedy struktura poskytovaných údajů nereprezentativní a neodpovídající závažnosti jevu. Konkrétní obsah údajů poskytovaných dle jednotlivých SOÚÚP v rámci jevu 64 je uvedena v tab. 2. Geografické zaměření jevů chybělo především u dat poskytnutých jednotlivými ministerstvy a krajským úřadem Moravskoslezského kraje. Prvky evidované v systému evidence kontaminovaných míst (SEKM) byly, s výjimkou jedné lokality v Havířově, vždy

236

uvedeny. Lokalizaci kontaminovaných míst na základě souřadnic x a z v ÚAPo Havířov a Karviná je důkazem jedné z formálních chyb. Tab. 2: Údaje o ÚAPo– Staré zátěže území a kontaminované plochy;dle textových částí jednotlivých SOÚÚP. SOÚÚP

Evidované údaje z ÚAP

Havířov

obec

název lokality

souřadnice X a Z

číslo a název katastrálního území

zdroj dat

Karviná

obec

název lokality

souřadnice X a Z

číslo a název katastrálního území

zdroj dat

Orlová

obec

název lokality

souřadnice X a Y

číslo a název katastrálního území

zdroj dat

Brownfields, výsypky odkaliště a halda Mezi další jevy, u kterých dochází k nedostatečné evidenci poskytování informací pro potřeby územního plánování, je jev č. 4 – Plochy k obnově a opětovnému využití znehodnoceného území (dnes běžně označovaný jakobrownfields). V rámci tohoto jevu byly na území ORP Orlová vymezeny i plochy sloužící čistě k rekultivaci těžbou postižených území. V případě ORP Karviná a Havířov byla část ploch určených k budoucí rekultivaci zařazena mezi území evidované v rámci jevu č. 66 – odval, výsypka, odkaliště a halda. Tento jev však nemůže obsáhnout veškeré plánované rekultivace území, což znamená, že část těchto ploch není v rámci ORP Havířov a Karviná řešena. Nejednotnost zařazení dat a úplná absence popisných informací v případě obou prvků je nedostatkem, který musí být následně kompenzován dodatečným zjišťováním informacípři zpracovávání územně plánovacích dokumentací; především územních a regulačních plánu. ZÁVĚR I přes výsledky vyhodnocení spokojenosti stavebních úřadů (cca 80% z celkového počtu 335 došlých odpovědí) se zpracováním ÚAPo, které proběhlo během ledna loňského roku na popud Odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj (POLEŠÁKOVÁ 2011), lzena základě příkladové studie území tří SOÚÚPzkonstatovat, že data ÚAPo (jevy č. 4, 61 a 64) jsou neúplná, nejednotná a nemají požadovanou vypovídací hodnotu. Absence popisných informací o území typubrownfieldsmůže být následně limitem pro vymezení a konkretizování ploch přestaveb a jejich budoucího účelu využití. Nad rámec povinně monitorovaných jevů určených Vyhláškou by oblasti stále probíhající hlubinné těžby měly býtdoplněny například o výskyt seizmických vlivů souvisejících s důlními otřesy a o údaje o výstupech důlních plynů (zaznamenány např. v oblasti historického centra Orlové). Jev č. 58 – chráněné ložiskové území by měl být ve všech případech doplněn o údaje vyplývající z vládního dokumentuRozhodnutí č. j. 580 /263c/ENV/09 stanovujícího ochranné podmínky v české části Hornoslezské pánve. Na základě tohoto dokumentu jsou určeny kategorie ochrany ložiska černého uhlí, které následně limitují umístění staveb nesouvisejících sdobýváním nerostů. V takto omezených oblastech je rozvoj území konsenzem mezi těžební organizací a jednotlivými orgány územního plánování. Dle stanov Zákona proběhla v roce 2010 první úplná aktualizace dat ÚAPopro celé území ČR. I přes tuto aktualizaci však spatřujeme nadále trvající a opakující se nedostatky v datech, která mají primárně sloužit jako jeden z výchozích podkladů pro územní a stavební řízení. Článkem poukazujeme pouze na jeden z mnoha problémů, se kterými se 237

ÚAPo potýkají. Východiskem z doposavad neuspokojivé situace je dle autorek jasný metodický pokyn vzešlý z konzultací dotčených orgánů územního plánování, který by stanovil obsahovou náplň vybraných jevů a jejich postupy při následné interpretaci dat. LITERATURA BÁŇSKÝ VÝZKUM p. a. e. (2000): Minulé poklesy území 1961-1998., Ostrava CENIA (2010): SMP - SMP a.s. Havířov, [online] citováno 14. března 2012. Dostupné na CENIA: VYBÍRALOVÁ (2011): Revitalizace hornické krajiny v k. ú. Orlová, diplomová práce, Brno, Mendlova universita v Brně.

238

SURREALISTICKÝ MONUMENT MEXICKÉHO VENKOVA THE SURREALISTIC MONUMENT OF MEXICAN COUNTRYSIDE

Ilona Zlomková – Götzová1 1

J.Faimonové 2, Brno 62800

ABSTRACT Mexican gardens are one of the most extraordinary garden in the world. This Gardens exist from the prehispanic period. In Mexico there are also beateous contemporaneous gardens like for example surrealistic garden by Edward James. On this surrealistic garden is focused even article. Keywords: Mexican gardens, Surrealism, Edward James ÚVOD Edward William Frank James (1907–1984) byl britský milionář a básník, známý jako patron surrealistického hnutí. Výstřední surrealista, architekt vlastního stylu, který postavil v 60. a 70. letech 20. století v pralese z betonu tančící sen fantazijních tvarů, jaké vidíme u Gaudího, Eschera, Borrominiho, Simona Rodia a v „Zemi Oz“ (Emerald City of Oz). Klima mexického státu San Luis Potosí je velice různorodé a závisí zejména na zeměpisné šířce (mezi 21. a 24. rovnoběžkou), na nadmořské výšce a vzdálenosti od oceánu. Obecně je na jeho území nedostatek vláhy. V jeho jihovýchodní části, kde se nachází Jamesova zahrada Las Pozas, však roční srážky dosahují až 2 500 mm. Tyto podmínky předurčují bohatství druhů rostlinné i živočišné říše. „STAVITEL SNŮ“ EDWARD JAMES Edward James byl jediný syn Williama Jamese, amerického železničního magnáta, který se přestěhoval do Anglie a oženil s Evelyn Forbesovou ze skotské aristokratické společnosti (údajnou dcerou Edwarda VII., prince z Walesu). Edward James studoval v Etonu a Oxfordu, oplýval penězi, šarmem a kontakty. Po krátké, ale celkem úspěšné umělecké kariéře se stal mecenášem umění. Byl nedílnou součástí londýnské společenské a umělecké smetánky. Finančně zaštítil vydávání básní Johna Betjemana, podporoval Dylana Thomase. Nějakou dobu sponzoroval i balet, aby v něm jeho žena, maďarská tanečnice Tilly Loschová, dostala hlavní roli. I přes významnou finanční podporu ho manželka opustila. Po velmi bolestném rozchodu se rozhodl opustit londýnskou společnost a vydal se na kontinent. Zde se seznámil se Salvadorem Dalím. James byl mimo jiné nazýván „legendou mezi legendami“, protože podporoval mladé umělce a spolupracoval s osobnostmi, které se později staly slavnými, se Salvadorem Dalím, Leonorou Carringtonovou, René Magrittem, Kurtem Weillem, Bertoltem Brechtem, Georgem Balanchinem, Aldousem Huxleym, Manem Rayem i Sigmundem Freudem. Sám vlastnil kolekci děl nejznámějších malířů. Finančně podporoval také španělského zakladatele kubismu Pabla Picassa, který o Jamsovi prohlásil: „Je šílenější než všichni surrealisté dohromady. Ostatní jen předstírají, ale on jediný to myslí vážně.“ James sponzoroval i Minotaur, pařížský surrealistický časopis. Před hrozící druhou světovou válkou se James přestěhoval do USA, kde se např. finančně podílel na záchraně neobvyklé skulptury Watts Towers, bizarního, úmyslně neestetického monumentu v Los Angeles, který byl navržen k demolici. 239

Roku 1947 se přestěhoval do Mexika, kde podlehl kouzlu vesničky Xilitla (ve státě San Luis Potosí), která se rozkládá na svazích hor s nádhernou přírodou deštného pralesa, v němž se skrývají desítky stříbřitých vodopádů. Byl uchvácen pestrobarevným světem ptactva a exotickou květenou s nesčetným množstvím druhů orchidejí a dalších květin, které z ní dělají ráj na zemi. Zde především pěstoval orchideje, pak si založil malou zoologickou zahradu. Poté, co byly orchideje zničeny nečekaným mrazem a sněhovou bouří v roce 1962, začal experimentovat v architektuře kopírováním rostlin do podob obrovských barevných betonových struktur, které by nikdy nezahynuly. S pomocí místního dělníka a věrného přítele Plutarca Gastéluma Esquera a 150 dělníků budoval dalších 17 let uprostřed pralesa, kolem idylické říčky s vodopády, vlastní pohádkový svět. Jeho nejfantastičtější surrealistické dílo, jeden z největších a dosud nejméně známých architektonických surrealistických monumentů 20. století, bylo tedy realizováno v mexickém deštném pralese. Zde postavil sérii nedokončených, nesmyslných bizarních paláců, mostů, točitých schodišť stoupajících k nebi a vedoucích odnikud nikam, množství soch, chrámů a pagod obydlených exotickými zvířaty v těsné blízkosti devíti kaskádových jezírek („pozas“). Některé z pozoruhodných betonových struktur jsou vysoké přes 100 stop (přibližně 30 m). Úžasné místo v pralese zvané Las Pozas lemuje klikatící se řeka s vodopádem a s devíti tůněmi. Betonový kaktus, terasa hub, spirálovité schodiště, které se točí kolem ohromného dříku a mizí. A všude kolem obrovské vlnité sloupy. Zdi s podivně tvarovanými otvory, cesta lemovaná mozaikami hadů. Velké brány zarámované v tepaných, železných hvězdách. Betonové listy dostatečně velké, abychom se po nich mohli procházet, baňaté betonové květiny, žluté, červené, zelené, modré, bílé a purpurové. Dýňovité a tykvovité tvary. Křivky těl delfínů. Schody, které vedou přímo do prostoru – a zastaví se. Surový beton patinovaný zeleným povlakem, rezavějící vlnitá ocel a zanedbané, napínající se drátěné ploty ohýbající se pod padlými stromy. Las Pozas je jako krásný spící nedokončený hrad, ustrnulý v bezčasí. Z bujné zeleně vyčnívá letní dům a nedaleko malé čtyřpatrové apartmá se skleněnými okny, ohniště, klenuté cesty. Betonové struktury všude prorůstají kapradiny, liány, robustní stromy. Živé rostliny jsou tak propojené s konstrukcemi, že je nemožné říci, kde prales končí a kde začíná fantazie. Z polorozpadlých zdí pokrytých zelení trčí obnažená železná konstrukce jako smutný kostlivec. Příkré svahy, Jamesovo křeslo. Kamenné ruce velikosti člověka, mohutné pilíře, které nic nenesou. Kromě toho také dóm, obklopený sloupy kvetoucími ve vrcholcích. Je zde i mnoho sloupů podobných bambusovým stéblům, tak jemných, že se chvějí, když z nich odlétají ptáci. Některé fantazie mají jména: „Dům s velrybí střechou“, „Stegosaurus-hříbě“, „Dům trojposchoďový, co mohl být i pětiposchoďový“, „Most stylizovaného květu lilie a roh hojnosti“, „Brána sv. Petra a Pavla“, „Chrám kachen“, „Dům, který měl být divadlem“. Vodopády, zvláště ten největší měřící 80 stop (přibližně 24 m), jsou ozdobeny platformami, křivolakými zdmi, cimbuřím. Malé mystické lodní přídě vyčnívající do jezírek. Níže položená jezera mají maličké písečné pláže, kde je možné si zaplavat a vychutnat jedinečnou atmosféru, skutečnosti velmi vzdálenou. Pouze jediná betonová stavba má nějaký praktický význam – čtyřpatrový dům, kde James trávil většinu svého času. Edward James miloval zvířata a chtěl jimi být obklopen. Svědčí o tom voliéra pro papoušky a plameňáky, hrazení se sítí pro oceloty, jelení ohrada, dvoupodlažní místnost pro malé opice, želví jezírko, bazén ve tvaru lidského oka, kde rádi pobývali krokodýli. V roce 1979, kdy byl palác téměř dostavěn, měl James plán celý areál elektrifikovat a každý večer osvětlovat prostor jako pohádkovou říši. Všude, na zemi a nad kouty stěn a vinuté okolo bambusových betonových stěn, je dosud patrné elektrické vedení. 240

Edward James nikdy své plány a nápady beze zbytku nerealizoval, zemřel v roce 1984. Avery Danziger o něm natočil dokumentární film Edward James: Builder of Dreams (1996).

Obr. 1, 2: Zahrady – Mexiko.

Obr. 3: Zahrady – Mexiko.

241

Obr. 4, 5: Zahrady – Mexiko.

Obr. 6: Zahrady Mexiko – houby.

242

ZÁVĚR Projít rozsáhlým areálem trvá minimálně hodinu. Avšak každému, kdo sem vstoupí, jako by se zastavil čas. Pobývat zde je fantastický, nevšední prožitek. Ocitnete se ve světě snových představ, překročíte břeh řeky i reality. Prožijete nesdělitelný zážitek hlubokých emocí vtělených do bizarních tvarů betonu. Labyrintem cest můžete bloudit celé hodiny. Jak řekl místní průvodce: „Ztratili jste se? Nevadí, třeba tady najdete sami sebe!“ LITERATURA GEORGE M. (1982): Swans Reflecting Elephants, My Early Years. Weidenfeld, London. http://wikipedia.org Site for Las Pozas de James. Dostupné na http://www.junglegossip.com/

243

POZNÁMKY:

244

VENKOVSKÁ KRAJINA 2012 Mezinárodní mezioborová konference

Příspěvky z konference konané dne 18. - 20. května 2012 v Hostětíně, Bílé Karpaty, Česká republika

Editor: Ing. Linda Drobilová Výkonný redaktor Mgr. Emílie Petříková Odpovědná redaktorka RNDr. Hana Dziková Za jazykovou správnost odpovídají autoři

Vydala Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.vydavatelstvi.upol.cz e-mail: [email protected] elektronický obchod: www.e-shop.upol.cz Vytiskla Agentura NP v.o.s. Brněnská 612, 686 03 Staré Město

Olomouc 2012 1. vydání ISBN 978-80-244-3098-0 Neprodejná publikace čz 2012/298