VENKOVSKÁ ARCHITEKTURA OSADA JIZERKA
Jana Pytlíková
2006/2007
Obsah:
1. Základní údaje: 2. Historický vývoj lokality: 3. Urbanistická kompozice zástavby na Jizerce 4. Základní stavební znaky stavení lidového rázu v Jizerských horách 5. Památková rezervace 6. Stručná charakteristika vybraných objektů na Jizerce 7. Ukázka dalších objektů na Jizerce 8. Historické fotografie z Jizerky 9. Závěr 10. Použitá literatura
1. Základní údaje: Osada Jizerka je nejvýše položené sídlo Jizerských hor (870 m.n.m.).
• Bližší polohopisné určení osady lze specifikovat polohou mezi horou Bukovec (999m.n.m) na straně jihovýchodní a pokračováním podél vodního toku Jizerky severovýchodním směrem na Smědavu v délce přibližně dvou kilometrů.
2. Historický vývoj lokality: a) b) c) d)
Historii lokality Jizerka lze členit do 4 období: období hledačů drahokamů,polodrahokamů,zlata a pálení milířů (15. - 17.stol.) období pastevců a lesních dělníků (15. - 19. stol.) období rozmachu sklářství (od r. 1827 do r. 1903) období rozmachu cestovního ruchu (od r. 1900 po současnost)
14.století: Na území dnešní Jizerky hospodaří poddaní navarovského panství. 15.století: Po horách chodí italští prospektoři a hledají drahé kameny. Jsou dochovány zmínky z popisů cest Itala Antonia Medici k ametystům na "Montes corcontici" - tak se tehdy označovaly Jizerské hory společně s Krkonošemi. Je po nich pojmenován Vlašský hřeben, na kterém pramení Safírový potůček. Na Jizerce jsou později nalézány safíry, rubíny, vzácně smaragdy a další drahokamy, které toto naleziště proslaví po celé Evropě. 16.století: V 16. století přicházeli do pralesů na jizerské náhorní plošině hledači drahých kamenů. Z té doby pocházejí první písemné zmínky. Nepravidelně obývaná osada byla tehdy nazývána "Bukowec" či „Bukowa hora“. 1539 První písemná zmínka o Jizerce v registru pražského archivu(Grunty nad Gizerkú s osadou nazývanou Buková Hora). Zápis se týká hraničního sporu o průběh hranice mezi dvěma panstvími: českého navarovského (tehdy drženého Zikmundem Smiřickým) a německého frýdlantského (drženého Jáchymem Bibrsteinem). Již před tímto rokem měli navarovští poddaní pod Bukovcem postavené boudy ,kde sušili seno a pálili v milířích uhlí. Ty však Bibrsteinovi lidé právě v roce 1539 vypálili, čímž vznikl tento spor. Z výpovědi svědků vyplynulo, že již o 150 let dříve zde hospodařili na pastvinách a v boudách navarovští poddani (popeláři, mísaři, rybáři a krahuječníci). 1542 Byl vynesen rozsudek ve sporu započatém v roce 1539. Soud dal zapravdu Zikmundu Smiřickému. Ten prohlašoval za hranici mezi panstvími přirozené rozvodí mezi Severním a Baltským mořem (od Smrku), zatímco Bibrstein uváděl hranici od soutoku Jizerky s Jizerou, přes Bukovec, Zelený vrch až po dnešní Královku od které již spory o průběh hranice nebyly. 1546 Bratři Bibrsteina obnovili územní spor s neznámým výsledkem. 1578 Noví držitelé frýdlantského panství, pánové z Rederu, opět otevřeli pohraniční spor. Na Jizerce nejsou v tu dobu žádná stavení (boudy vypálené v roce 1539 asi nebyly obnoveny).
1570 Byl postaven první stabilní dům na Jizerce,na úpatí Bukovce(ve 40. letech 19. století stržen). 1585 Lidé pánů z Redernu rozmetali na Jizerce důl na drahé kameny. 1588 Smiřičtí žádají po pánech z Redernu vysvětlení události na Jizerce z roku 1585. Ti však o ničem nevědí a pokud se tam něco stalo, pak to prý bylo na jejich, tedy na frýdlantských gruntech. 1591 14.12. - Císař Rudolf II potvrdil smlouvu mezi Zikmundem Smiřickým (vnukem Zikmunda z roku 1539) a Melicharem Redernem o sporném území. Smiřičtí se vzdali tohoto území a Rederové jim za to vyplatili odstupné. Z hranic panství později vznikly hranice mezi okresy Frýdlant,Liberec a Jablonec nad Nisou. 17.století: 1607 Na Jizerku zavítal císařský prospektor Rudolfa II.(Jan Jindřich Koberscheit )a seznamuje se s nalezištěm safírů. 1609 Kateřina Redernová vydává italským hledačům písemná povolení k hledání drahokamů na Jizerce. . 1621 Jsou vyhnáni protestanští Redernové z Čech a jejich panství kupuje v roce 1622 Albrecht z Valdštejna. 1634 Frýdlandské a Liberecké panství dostává za odhalení údajné Valdštejnovy zrady hrabě Gallas. 1644 Opět se objevil nevelký spor o průběh hranice mezi panstvími, ale hranice zůstala nezměněna. Od poloviny 17. století tu vzniká nové osídlení, převážně německé, osada je označována jako „Iser“, „Kleinizer“ nebo také „Buchberg“. 18.století: 1733 Na Jizerce je postaven pátý dům. 1757Gallasův rod vymírá a panství přebírá jeho švagr Clam (pro zachování erbu ClamGallas). Jejich vláda nad frýdlandským panstvím končí až v roce 1930. První domy na Jizerce stávaly v lokalitě při Bukovci. V roce 1749 bylo na Jizerce jen 6 domů, v roce 1769 přibyl sedmý tzv. Hoyerův dům, postavený na samotě(zříceniny patrné dodnes). Koncem 18. století je zaznamenáno 7 stavení(51 obyvatel), obyvatelstvo se zabývalo prací v lese, pytláctvím a pašeráctvím. 19.století 1815 V tomto roce zavítal na Jizerku hrabě Wilhelm Clam-Gallas. 1828 Sklář Riedl žádá majitele frýdlantského panství (Clamm-Gallase) o povolení k založení sklářské huti. Začíná se psát sklářská historie Jizerky. Riedl staví kamennou pyramidu na počest uzavření smlouvy a věnuje ji nedávno zemřelému (1822) synu majitele panství hraběti Vilému Clamm-Gallasovi. Úředně se Jizerka na chvíli jmenuje Vilémova výšina(Wilhelmshohe).
1829 Sklářská huť se třemi pecemi začíná vyrábět. 1834 Na Jizerce je v tomto roce 21 domů. 1866 Josef Riedl (syn Františka) staví Novou huť (nyní č.p. 16). 1883 Jsou postaveny dva hostince Zum Buchberg (č.p. 36) a Pyramida. Jizerka má 42 stavení včetně pily, pekárny a panského domu majitele sklárny. V době vrcholné konjunktury sklářství(1880-90) měla Jizerka kolem 450 obyvatel, byla zde škola, obchod, hostinec, pila, pekárna, kovárna a další řemesla.Od té doby počet obyvatel stále klesá. Koncem 19. století vzrůstá obliba horské turistiky. V některých domech vznikají turistické ubytovny, někde i hospody. 20.století: Roku 1911 byl ukončen provoz ve sklárnách. Sklárny v údolích používající jako zdroj energie kamenného uhlí byly výkonnější než horské sklárny vytápěné dřevem. 1911 Je ukončena výroba skla v nové huti. 1911 Probíhá stavba silnice Horní Polubný - Jizerka 1923 Josef Riedl daroval Novou sklárnu pro zřízení turistické ubytovny a Panský dům pro prázdninový pobyt dětí. 1935 Velký rozmach turistiky, Jizerka má 700 lůžek ve 44 budovách, z toho: (7 hostinců 4 obchody 1 řeznictví 1 celnice 1 pila 3 truhlárny 1 pekárna 2 ševcovny 1 škola) V letech 1920-1935 dochází k úspěšnému rozvoji turistiky a rekreace pod Bukovcem. Celková lůžková kapacita převýšila v roce 1935 více než 4krát tehdejší počet stálých obyvatel(700:160). 1939 Bylo na Jizerce zjištěno 126 bydlících obyvatel a 42 domů. 1946 Po válce po odsunu německého obyvatelstva zůstalo na Jizerce 65 obyvatel(z toho jen 14 Němců) a 44 domů. Ukončení výuky v budově školy. Po 2. světové válce byla většina domů na Jizerce znárodněna a předána k užívání Státním lesům. S příchodem motorových pil a další mechanizace do lesů pomalu odcházejí lesní dělníci. Větší chalupy se mění na rekreační střediska, menší na soukromé chaty. V 80. letech postihla okolní lesy ekologická katastrofa. Monokulturní smrkové lesy oslabené kyselými dešti z elektráren v podhůří byly napadeny kůrovcem. Většina lesů v okolí byla vykácena. V 90. letech se rekreační střediska mění na soukromé penziony a restaurace. Lesy v okolí opět vyrůstají. V první vlně byly vysazovány hlavně smrky, v poslední době se porosty doplňují i listnatými stromy. Jizerka opět získala své kouzlo a je dnes ideálním místem pro klidnou i aktivní rekreaci v přírodě.
Pohled k centru osady, zleva v pozadí stará sklárna, hospoda Pyramida, Panský dům, nová sklárna.
Pohled na starou sklárnu s hambálkovou střechou, spuštěnou až k zemi, průběžným světlíkem v hřebeni a dlouhou chodbou pro tažení skla. Uprostřed vzadu již stojí kamenná nová sklárna a vpravo patrový panský dům.
Celkový pohled na osadu Jizerka z 30.let 20.století, s rozbořenou starou sklárnou vlevo. Po některých zobrazených domech už dnes nenajdeme stopy.
Pohled na centrum Jizerky, s ruinami staré sklárny vlevo, panským domem uprostřed a starou školou vpravo.
3. Urbanistická kompozice zástavby na Jizerce • Urbanistická kompozice osady se modelovala v souvislosti s historickým osidlováním osady v jednotlivých obdobích pastevců, sklářského rozmachu až po současnou rekreační náplň. Ráz osady Jizerka tvoří osa neregulovatelného vodního toku protékajícího v meandrech horskou vrcholovou plání. Hlavní charakteristikou těchto horských dědin je řídká zástavba. Nízké přízemní domy jsou volně rozptýlené po obou stranách potoka na mírných vyvýšeninách, přibližně v stometrových odstupech. Tento typ vlastně navazuje historicky na starý lánový systém se záhumenicovou plužinou. Chalupy mají většinou okapovou stěnu(některé i štítovou) směřující k vodě. Z druhé strany v těsné blízkosti chalup se již táhl lesní porost. Až na blízkost lesa poskytuje Jizerka se svým nepatrným počtem stavení dokonalou iluzi středověké lánové vesnice.
Katastrální mapa z roku 1841
4. Základní stavební znaky stavení lidového rázu v Jizerských horách Původní lidové stavby na Jizerce lze charakterizovat jako výsledek spolupůsobení stavebních tradic, místních klimatických podmínek a místních zdrojů stavebních materiálů. Krytina - až do 19. století převážně šindelová - ve třetí čtvrtině 19.století století se začíná používat krytina břidlicová - v poslední čtvrtině 19. století jsou nahrazovány krytiny přírodní – térovým papírem a eternitem - ve druhé polovině 20. století jsou použity plechové krytiny Stěny - svislým prkenným šalováním s lištami byly chráněny některé budovy už v 18. století - precizní truhlářské šalování ze stejnoměrně řezaných prken bylo většinou členěno lištami propojenými obloučkovými nebo svorkovými vlysy, kromě toho bylo členěno i římsovým, pilastry, frontony, šambránami - před domovní dveře byly stavěny verandy s okny, zápraží byla kryta bedněnými přístěnky Stavební materiál – dřevo,zdivo, kámen(žula - kopáky, roháky, vazáky na podezdívky, stavbu chlévů, komínů , „komiňáky“ s kulatým otvorem, „futra“ a „okeňáky“ na ostění okenních a dveřních otvorů, „laufáky“, „beláky“, „ obrubáky“ a „placáky“ na zpevnění břehů, mosty,patníky,stěny hutí a mačkáren,…) Hoyerův dům, postavený na samotě u Jizerky v roce 1769
Typ roubeného domu V Jizerských horách převládá typ roubeného domu s prostornou sedlovou střechou. V drsných horských podmínkách bývaly roubené stěny šalovány prkennými kryty s latěmi ve sparách, časem nahrazeny kryty eternitovými. většinou svisle kladenými. Toto bednění není samoúčelnou ozdobou, nýbrž chrání nosnou konstrukci proti větru a šikmým srážkám. Výrazně podélný půdorys vychází z dispozičního principu příčného rozdělení na obytnou a hospodářskou část. Dokumentuje zde proniknutí původního zemědělského kombinovaného půdorysu "chlévně - komorového typu". Na rozdíl od chlévního typu, kde celou jednu polovinu domu zaujímá chlév, je u kombinovaného typu tato polovina rozdělena do dvou prostor: malého chléva a komory. Komora byla často obydlena(výměnkáři či nájemníky). Oba prostory jsou přístupné za síně dvojicí dveří, často sdružených. Vlivem svažitého terénu se objevují chalupy na vysoké podezdívce, v níž bývá sklep či chlév.
Příklad roubeného jizerskohorského domu
Kamenná, hospodářská část objektu je vždy orientována na sever a teplá obytná (roubená, deštěná) část je vždy orientována jižním směrem. Přístavba vstupního zádveří osazená na podestě vchodové rampy a krytá převážně plynulým protažením sedlové střechy byla výrazným zlepšením bydlení, zvláště po zabudování suchého WC. Objekty jsou zastřešeny rovnoramennou sedlovou střechou s hřebenem střechy v podélné ose stavení s komínem při hřebeni aby nepřekážel skluzu sněhu. Původní krov hambalkové soustavy vyhovoval hospodářskému využití podkroví. Rozhodujícím zlomem ve vývoji obytnosti domu byl vynález krovu vaznicové soustavy. Zdejší usedlosti vždy stály volně na louce či v mírném svahu, nehrazené žádnými dalšími hospodářskými budovami, ploty nebo branami. Pouze kolem cest stály žulové patníky, propojené bidly, která bránila dobytku, aby se rozbíhal z pastvy.
Jediný nalezený plán již nestojícího objektu č.p.30
Zvyšování nároků na bydlení, vlivem i turistického ruchu, jsou upravovány půdy(vestavěné světničky v podkroví, vikýře, vytvoření polopatra) či je objekt rozšiřován tzv. Křížovýmu světničkami(k domu jsou přistavěny v pravém úhlu patrové přístavky). Zobytnění podkroví starších hambalkových stavení bylo často řešeno v místě původního závětří přístavbou příčného traktu - rizalitem vaznicové soustavy - příklad 1. Tím došlo k místně charakteristickému skloubení obou konstrukčních systémů.
V případě radikálnější dostavby se v některých případech původní stavení hambalkové soustavy podřídilo hmotnější přístavbě vaznicové (příklad 2 - č.p. 21 - Pyramida)
Příklad 1
Příklad 2 Přístavba hostince Pyramida
5. Památková rezervace
Památkově chráněné objekty Objekty památkového zájmu Objekty zaniklé Hranice památkové zóny Vodní tok
6. Stručná charakteristika vybraných objektů na Jizerce
Panský dům - stavební parcel . 321, č.p.20 Chata pyramida - stavební parcel . 325, č.p.21 Nová sklárna - stavební parcel . 346, č.p.16
Panský dům památkově hodnotný objekt stavební parcel . 321, č.p.20 Třípatrovou roubenou stavbu postavil v roce 1828-29 sklář Franz Riedel spolu se sklárnami na Jizerce. Od roku 1923 po zrušení skláren sloužil dům k rekreaci jako zotavovna a později také jako hospodářské stavení lesní správy. V sedmdesátých letech dvacátého století(1978 - 83) byl vypracován projekt na celkovou přestavbu(fa SÚRPMO Praha). Podle tohoto projektu byla po roce 1980 provedena zásadní rekonstrukce nosných konstrukcí. Nedokončená rekonstrukce zřejmě uchránila a ošetřila základní nosné prvky budovy. Pod bývalým dvorem bylo vyhloubeno podzemní podlaží, určené pro skladové a technické zázemí restaurace a provozní soubor sauny. Původní stavba severní budovy stájí byla zcela zbořena a nahrazena replikou. Centrální prostranství bylo z větší části zastavěno zastřešenou a prosklenou chodbou kolem malého atria. Podstatné zásahy byly provedeny i v nosných konstrukcích třípodlažního obytného domu, byla vybudována nová schodiště.
Dům byl dlouho nevyužíván, původní i minulými majiteli obnovené části se pomalu rozpadaly. Dům zřejmě hojně využívali méně či více náhodní a méně či více romantičtí pocestní. Po celkové rekonstrukci v letech 2001-2003 slouží opět Panský dům turistům a hotelovým hostům.
Panský dům – 30.léta
Panský dům – přestavba 80.léta
Panský dům – 90.léta
Panský dům – současný stav
Chata pyramida památkově hodnotný objekt stavební parcel . 325, č.p.21 Krátce po založení skláren byla postavena vedle pomníku Pyramida brusírna skla. Koncem 19. století otevřeli Kunzovi v budově brusírny hostinec "U pyramidy". Hostinec prosperoval, v roce 1927 k němu byl přistavěn prostorný roubený sál. V roce 1935 má objekt hostitelské pokoje o kapacitě 40 lůžek. Po 2. světové válce provozovala hostinec Pyramida velmi dobře známá paní Kakrdová (rozená Kunze). V této době byla Pyramida jedinou hospodou na Jizerce. V 60. letech paní Kakrdová Pyramidu prodala. Od té doby měnila Pyramida různé vlastníky a provozovatele. Někteří sice zbudovali nesourodé přístavky, celková údržba objektu byla však čím dál tím více zanedbaná. Na jaře 2005 byla zahájena celková rekonstrukce objektu, dokončena v dubnu 2006. Pyramida nyní nabízí lepší kvalitu služeb, tradiční atmosféru se podařilo zachovat. K obnovení Pyramidy jako společenského centra přispěje i obnovené jeviště.
Konstrukce objektu: Objekt se skládá ze dvou vývojových částí: Starší část -brusírna skla s pohonem na vodní kolo- byla postavena roku 1834. Koncem 19. století – s rozvojem turismu a úpadkem sklářské výroby - v roce 1883 byl otevřen budově brusírny hostinec. Přízemí je roubené, stejně tak i podkroví se strmou sedlovou střechou s malými polovalbami. Krov je hambálkový bez vaznic. Částečné podsklepení je zaklenuto kamennými valenými klenbami, opřenými do kamenných stěn a klenebních pasů. Zděné stěny z lomového kamene má rovněž východní podélný přístavek pro vodní náhon a transmise. Původní střešní krytinou byl dřevěný štípaný šindel. Dostavbou byl oblíbený hostinec v roce 1927 rozšířen. Vznikl tak velký sál restaurace v přízemí a pokoje pro ubytování v patře. Půda pod vaznicovým krovem sedlové střechy nebyla využívána. Obvodové nosné stěny obou podlaží jsou roubené. Stropní trámy nad sálem jsou vynášeny vzpěradlovými vazbami, skrytými v příčkách mezi pokoji v patře. Zřejmě dodatečně, když se záhy po dokončení projevily deformace, byly stropní trámy v sále podchyceny dvěma podélnými dřevěnými průvlaky se dvěma středními sloupy. Současně s položením střešní krytiny ze šedých asbestocementových šablon byly stejnou krytinou nahrazeny šindele na starší střeše. Ve snaze dosáhnout lepší tepelné izolace obvodových stěn byl zřejmě také těsně po dostavbě proveden obklad roubených stěn celého objektu svislým prkenným šalováním se spárami krytými latí. Na severní straně bylo k sálu přistavěno malé podium s pultovou střechou. Další přístavby, zejména na severní straně objektu, vznikaly postupně až mnohem později. Nejvýznamnější je přístavba kotelny a kuchyně s pultovou střechou asi před 30 lety. Eternitová krytina byla po čase nahrazena hladkou plechovou krytinou se stojatými drážkami. Byla vyměněna všechna okna, změněno jejich členění a někde i rozměry. Po objevení hniloby byla část obvodové roubené stěny sálu nahrazena zdivem a znova zevnitř i zvenčí obložena dřevem. .
Pyramida – před přestavbou
Pyramida – přístavba v roce 1927
Pyramida – po roce 1927
Pyramida – současný stav
Nová sklárna památkově hodnotný objekt stavební parcel . 346, č.p.16 Sklárna je státem chráněná kamenná budova postavená sklářem Riedlem v roce 1866 jako druhá modernější sklárna na Jizerce. Podélný půdorys s příznačnými „běžeckými chodbami“ na protahování sklářského kmene je rovnoběžný s potokem(tedy i náhony). Zřejmě tato orientace souvisí s dispozicí mlýnského provozu na bocích hlavní haly, čela zůstala volná pro přistavení až 4 těchto chodeb pro výrobu tyčového skla. Sklárna tavila sklo a vyráběla skleněné výrobky až do začátku 20. století. Jako palivo pod sklářské pece bylo využíváno dřevo z místních lesů. Počátkem 20. století se jako zdroj energie začalo užívat uhlí. Sklárny se z náhorní plošiny odstěhovaly do údolí. Nová Sklárna na Jizerce ukončila činnost roku 1911. Od roku 1923 sloužila sklárna jako turistická ubytovna. Do druhé světové války sloužila Sklárna jako turistická ubytovna. Po druhé světové válce byla využívána většinou jako skladiště, garáž a podobně. Její údržba byla značně zanedbána. Po roce 1990 byl objekt zrestaurován a tím zachráněn před zbořením. Nyní Sklárna slouží jako restaurace, penzion a část objektu je využita pro zemědělské účely(chov koní a ovcí). V unikátním obrovském prostoru kamenné výrobní haly je v plánu zbudovat kryté sportoviště.
Nová sklárna - 20.léta - noclehárna
Nová sklárna – 90.léta
Nová sklárna – rok 1935
Nová sklárna – současný stav, po rekonstrukci
7. Ukázka dalších objektů na Jizerce - současný stav
Č.p.26
Č.p.43 – Stará škola
Hasičská zbrojnice
Č.p.8 – Hnojový dům
Č.p.4
Pyramida Č.p.12
Č.p.11
8. Historické fotografie z Jizerky
Klugeho hájovna (60.l. 20.stol)
Původní hnojový dům, č.p. 8
Sekání louky (1920)
„Šteklovna“, č.p.24
Kunzeho ubytovna (30.l. 20.stol)
Svážení dřeva (začátek 20.stol) Hostinec Izertal, č.p.1
Kunzeho hospoda (1907)
9. Závěr Největšího rozmachu zaznamenala osada v období mezi rokem 1830 až 1890. Toto období bylo určující pro dnešní hustotu zástavby a vtisklo objektům na Jizerce charakteristické znaky. Téměř všechny objekty prošly stavebním vývojem od přístavby zádveří, zobytnění podkroví buď přístavbou rizalitu, nebo rozšířením půdorysu až po radikální výměnu původního hambalkového krovu za vaznicový. S přelomem století začal rozmach turistiky a s ním přebudovávání objektů na ubytovací hostince. Přístavby a nové stavby postavené v období mezi dvěma světovými válkami a v období po roce 1945 do roku 1990 jsou často zasaženy necitlivým přístupem ke stavebním úpravám a do jisté míry charakterizují svou dobu. S elektrifikací Jizerky se objevil i nový problém umístění rozvodných skříní k fasádám jednotlivých objektů. Zkušenosti ukazují, že ani striktní nařízení neřeší vždy všechny stavební zásahy, záleží na přístupu jednotlivce a jeho vztahu ke krajině. V současné době je velmi těžké odhadnout jakým směrem se bude ubírat život v této i dnes odlehlé lokalitě. Atraktivita tohoto místa značně klesla s projevující se devastací okolních lesních porostů způsobenou imisemi v 70. až 90. letech, ale dnes se opět jizerskohorské lesy začínají zelenat. Po roce 1989 přišel nový majitel sklářské huti s projektem zřízení jízdárny a chovu koní na Jizerce. Zda bude návrat k pastevectví dalším obdobím rozmachu Jizerky, ukáže teprve čas. Přes kulturní újmy minulých desetiletí je zde zachován bohatý fond tradiční zástavby v neoddělitelné souvislosti s okolním přírodním prostředím. Citlivým přístupem k rekonstrukcím objektů při znalosti stavebně - historického vývoje lokality by bylo možné uchovat a chránit zbytky dochovalého fondu staveb lidového rázu. Hodnotné stavby lidového rázu jsou k nalezení i na jiných místech Jizerských hor, zde však vytvářejí ve spolupráci s přírodním prostředím a krajinným celkem skutečný kulturní fenomén.
10. Použitá literatura • Studie územního plánu sídelního útvaru krajinného celku lokality Jizerka z r. 1980 • Lidová architektura severních Čech: Josef V. Scheybal (?) • Pomaturitní práce: Jitka Součková (1997) • Tři izeriny: M. Nevrlý, O. Simm, J. Pikous (2006) • Soukromý archiv rodiny Dudovi • Materiály MÚ Tanvald • Materiály Správy CHKO Jizerské hory (Liberec)
