Všem čtenářům. přeje redakce. ROČNÍK 27 e CENA 3 Kčs. čtěte na stranách

DÉČKA : Vystřihovánky Rallye ABC BETA - Kalendář PIONÝRSKÝ ROK - Na vaši nástěnku CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI ČSR e Atlasy ABC - Orchideje - Rekordní letouny • Obrazová škola Rekultivace půd

8

mladých techniků apřírodovědců Také jste posílali a

vánoční

novoroční přání?

Také jste je vhazovali do

běžné

poštovní schránky?

Byla vždy tak

běžná?

Co víte o její historii? O té kdysi první i schránce čtěte

současné

na stranách 14-15.

Všem

čtenářům

přeje

redakce

Foto Martin Pilný

ROČNÍK 27

e

CENA 3 Kčs

pro štěstí

ABC mladých techniků• přirodov.idců - zá bavně naučný čtrnáctidenik pro chlapce a děv ­ čata. nositel vyznamenáni Za vynikajici práci, vy znamenaný zapsáním do Knihy cti UV SSM, odznakem Julia Fučíka a zlatou medaili Pionýrské organizace Ernsta Thálmanna Vydává Ůstřední rada Pionýrské organizace SSM v Mladé frontě • Šéfredaktor V Toman •

čestným

Zástupce šéfredaktora prom. biol K Dunda • Přírodni yědy - prom . biol. H . Kholová, CSc. •

e

Technika - A Baudis, M . Pilný, L. Kolářová Zpravodajství a zájmová činnost PO - H ·Škodo vá. ing Z Martinová • Grafická úprava J . Drahokoupil, Z . Kocourková • Sekreta riát V. Bartáková, L. Hrdličková Rozšiřuje PNS. Informace o pfedplatném podá a objednávky přijímá každá pošta a každý doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS ústřední expedice a dovoz tisku, administrace vy. vozu tisku, Kafkova 19. 160 00 Praha 6. Cena výtisku 3 Kčs. ročni předplatné 72 Kčs . Tiskne Svoboda, graf. závody, n. p., závod 5, Praha 10-Male-

šice. <> Mladá fronta 1982

RS 4703 Redakce: Vocelove3, 120 00 Praha 2 · Vinohrady telefon: 24 89 54, 24 89 56 8. číslo vyšlo 24. 12. 1982

2

Bývalo zvykem - a není tomu tak dávno - koncem roku chodit dům od domu s blahopřáním k vánočním svát kům a k novému roku. Čínili tak přede­ vším ti , kterým záleželo na přízni zákaz níků , například proslulí popeláři, uhlíři nebo třeba kominík. A vtipní kominíci, sami podle lidové tradice přinášející štěstí, brali s sebou na gratulační cesty pro štěstí i pro legraci malé růžové se látko. Každý si na ně mohl sáhnout a obyčejně nelitoval nějakého drobného dárku . Prasátko pro štěstí se stalo pří ­ slovečným a ještě dnes si je můžete koupit v čokoládovém, skleněném, por celánovém a kdoví ještě v jakém prove dení, leckdy i se zeleným čtyřlístkem , aby to štěstí bylo dvojnásob pojištěné. Jiný kraj, jiný mrav. Jsou země, kde by kominíka s prasátkem potupně za hnali ode dveří, neboť považují prase za zvíře nečisté. I tam však mají vlastní zví řátka pro štěstí. Beduíni z afrických pouští považují za nejlepšího maskota pouštní líštičku fenka a rádi 'ho chovají ve svých stanech, ozdobeného modrou mašlí proti uřknutí. V Přední Asii a ještě mnohde jinde (třeba i na našem venko vě) nosí štěstí kočka, zejména tříbarev ­ ná, v Číně želva, v Zadní Indii bílý slon,

jehož narozeni Je národn ím svátkem, v Japonsku bílý jeřáb , symbol dlouhého života, na Malabarských ostrovech opi ce vanderu a u některých Indiánů dokonce netopýr. Zkrátka snad každý lidský kmen, kaž dý národ má svá zvláštní zvířátka pro štěstí. Některá si chová doma, u jiných se spokojí pouze s ochranou. Například v mnoha zemích (i u nás) se považovalo za příznivé znamení, když na domě za hnízdily vlaštovky, holubi, hrdličky nebo jiné druhy ptáků . Samozřejmě, je to po věra, měla však aspoň ten kladný vý znam, že lidé chránili ty druhy, které po važovali za nositele štěstí . Dnes už si na pověry tolik nepotrpí me, ale přece jen máme svá zvířátka pro štěstí. Nezáleží na tom, ke kterému druhu patří , zda je to morče, myška, zlatý křéček, kočka, pes, exotický pták nebo akvarijní rybičky. Nezaručí nám výhru ve sportce nebo úspěch ve škole, ale každé zvíře, které člověk chová s láskou, mu přináší mnoho krásných a šťastných chvil. A tak vám přejeme, aby nový rok byl pro vás i pro vaše zvířátka co nejšťastnější.

-kh -

KDY· KDE· KDO· CO

l2J

JAK· KTERÝ·

PROČ

Výročí v ědy

V,

KDE je „země

a techniky

LEDNU

ochránců ohně"? Někdy se tak říká Ázerbájdžánu, jehož hlavni město Baku je městem. kde se těží a také zpracovává ropa . A jak se dovídáme z histo rických pramenů, věděli lidé o jejím výskytu již před mnoha sta letími. Dochoval se zápis o „hořici vodě" z doby Alexandra Ve likého. ji né prameny tvrdi, že ropa se těž il a už v 8. sto letí a archeologické vykopávky dokázaly, že obyvate lé města používali ropy již v 10. sto let í, a to ke svícení a vařeni. Také Marco Polo se ve svém cestopisu zm iň uje o vývozu ropy. Ro pa se ovšem těžila velm i primitivním způso ­ bem. Z navrtaných studni se čerpala koženými pytli a z těch se vylévala do kamenných nádrži . V kožených vacích se ropa také přepravovala na hřbetech velbloudů nebo na vozech. Ropa a s ni souvisíc í výrony stá le hořícího zemního plynu přiláka l y do tohoto kraje staré indické vyznavače ohně, kteří si v blízkosti Baku, v dnešní obci Surachany, za ložili chrám (viz foto). jehož věčně hořící ohně zvaly dávné poutníky i kupce . Tento chrám a ohně jsou i dnes cí lem turi s tů. Jinak se ale všechno okolo z měnilo . I v soused ství chrámu se tyč i moderní těžní věže. V Baku a jeho okol í se v současné době t ěž í (z moře vice než na pevnin ě) asi 5 % z celkové ho mn ožství ropy těžené na území SSSR . -jd Foto Jaroslav Duchoň

ČÍM je zajímavé Kirgizie? O rozloze vzdáleněj š ích zemi si pov ě t š inou děláme

jen stěží před ­ stavu . A tak jen málokoho napad ne, že Kirgizie, jedna ze svazových sovětských republik , má větší roz lohu než například dvě Maďarska , nebo - chceme -li jin é přirovnáni,. je o po lovinu větší než Českoslo ­ vensko. Měří 198 000 km ' a žiji v ni asi 3 milióny li di. Ještě před půl stoletím bylo na celém jejím územi jen několik šac het a so lných do l ů, osm mlýnů, dva pivovary a dva závody na čištěni bav lny. Dne s je to země s rozvíjejícím se průmyslem a hlavni město Frunze je po Ta škentu druhým nejprůmy s l ovějším městem Střední Asie. Vyrábějí se tam zemědě l ské stroje, nákladní auta, mě ­ řici přistroje aj . V ni žš ích polohách Kirgizie se pěstuje pšenice. cukrová řepa, bavlna a další plo diny. Kirgizie má ale víc než třetinu území výš než 3000 m n. m . Není tedy divu, že se horské komuni kace vinou odvážně nad propastmi a dolinami a že se nejednou „zakusuji" přímo do ska l a horskýc h masivů . Na mnoha místech se musí pochopitelně tyto si lni ce chránit před sněhovým i lav inami a sesuvy kameni . Proto nejsou vzácné ani skalní a že lezobetonové tunely (viz obr.), které umožňuji klidný a nerušený provoz i v těch nejodlehlejších místech . ' -da -

KTERÝ litevský hrad je nejznámější? Bezesporu ostrovní hrad Trakaj na jezeře Galva. Leží necelých třicet kilometrů od hlav ního města Litevské SSR Vilniusu a patři mezi nejnavštěvovanější litevské památky . Ročně se tam přijede podívat dvě stě až dvě stě pa desát ti síc turistů . Trakaj je bytelná středově ­ ká kamenná stavba, kterou dnes spojuj e s pevninou dlouhý dřevěný most přes jezero, ale kdysi to byla nepřístupná pevnost upro střed vod, která slouž il a li tevským velkokníža tům jako rezide nce. Jakmile přestal hrad slou žit svému úče lu a byl opuštěn, pustl. Protože jde ale o prvořadou litevskou historickou pa mátku, byl velkým nákladem restaurován a opraven, takže dnešní návštěvník si může prohlédnout celý systém hradeb, obranných věži i vnitřní části hradu , v jehož sálech je mu -

zeum s archeologickými a historickými expo náty a předměty denní potřeby dávných litev ských venkovských obyvatel. -da Foto Karel Dunda

1. 1. 1809: V B an ské Štiavnici založeno tovaryš stvo banského okolí. 1. 1. 1875: • ve Svobodných Dvorech u Hradce Král o vé význa mn ý č eský lékař Ota kar S rdín ko , u ni v. prof . histol ogi e a embryo logie Unive rzit y K arl ovy . 1. 1. 1929: t v Pra ze od bo rní k v o blast i žel eznýc h kon strukci K . Friedrich , auto r pů vodní h o návrhu na př em ost ěni nu se lského ú d olí v Praze . 1. 1 . 1950: Z ah áje n provoz první v ýrob ni kontinuální jednotky na če sko sl oven ­ ské synte tické vlák no sil on. 1. 1. 1952: Uvedena d o p rovozu prvn í pec v N o vé huti K . Gottwald a v Ostra Uč e né

vě - Kunči c ích .

1. 1. 1953: V Praze vz nikl y tyto ú stavy ČSAV : Ústav p ro ele ktrotech niku, Geo fyz ikální ústav (jako p ok rač ov atel S tátn ího ústavu ge o fyzi kál níh o z rok u 1920) a Ústav teoretické a ap likovan é m echa niky (z K lokn erova výzkumného a zku šebního ústavu hm o t a ko n stru kc i sta vebních z r . 1921) . V Br atisl avě byl zalo žen Viro logický ústa v Č SA V. 1. 1. 1954: Vznikly v Praze Fyzio logický ústav ČSAV a Astro no m ický ústa v ČSAV. 1. 1. 195 5: V Praz e založen Ú sta v radio tec hniky a el e ktrotec hn iky ČS AV . 1. 1. 195 9: V Praze založe n Ú sta v fyzik y pl azm at u ČSAV . 1 . 1 . 19 60: V znik l Úst<\v t eoreti ckýc h základ ů c h e m ické te c hn iky Č SAV v Pra ze . 1. 1. 1962: Vznikl y v Praz e tyto ú stavy ČSAV : Ú stav exp eri m e ntá ln í bot aniky, Úst av e x perimentál n í bi ologi e a g eneti ky, Bota nický ústa v, Mi kro bio lo gický ústav a Parazitologický úst av. V Ko stelc i n . Č . lesy byl založen Ú sta v pro t vorb u a ochranu kra ji ny. 1. 1. 1963: V Pra ze vzn ikl Ú stav fyzik y atmosfé ry ČSAV a Farmakologický ústav Č S AV . v Brn ě G eog ra fický ústa v ČSAV. 1. 1. 1964: V Brn ě vznikl Ústav p ro výzkum ob r atlovců Č SA V . 1. 1. 1969: V Tróji - Podhoří v Praze byl a založena Pražs ká b otan ick á zahrada. 4. 1 . 1967: t če ský i em ě měřič Josef Ryšavý , který se za slou žil o vytvořen i geodetických zákl ad ů trig on om etrické, nivelačn í a g ra vim et ric ké sít ě v Č esko ­ slovensku. 6. 1. 1807: • ve Spi šské Belé slovenský fyzik a mate matik Jozef Maximilián Petzval, který dosáhl významných úspě ­ c hů v opt ice a fot ografi cké t echn ice. 6 . 1 . 1884: t v Brně obj evitel zákonů dědi čno s ti a zakla da te l uč en i o dědič ­ nosti Gregor Johann Mendel. 12. 1. 1972: Vznikl Ústav fyz ikální chemie a elektroch em ie J aroslava Heyrovského ČSAV v Praze (z dří vějšíh o Pola rografického ústavu J. Heyrovského) . 13. 1. 1800: • v Zemnom u Kolárova slovenský fyzik Štefan Anián Jedlík, prů ­ kopník v elektrotechnice.

3

,

,

DOMACl

4

KALENDÁŘ MLADÉHO

+.

PŘÍRODOVĚDCE Možná že se někomu z vás zdá, že o ptačích bud kách píšeme pří liš často, avšak bytová krize v pta čím světě roste a je nejvyšší čas přispět k řešeni .

Na

jaře

se jako

každoročně

vrátí z teplých krajin

tažní ptáci a rozhojní počet našich stálých opeřen ­ ců. Ti všichni začnou vyhledávat příhodná místa,

kde by si postavili fmízda - a hust'(ch houštin, vy -

15(12.

kotlaných stromů a pustých budov, kde jsou nejvyhledávanější ptačí „byty''., trvale ubývá. Proto je tře ­ ba každoro č ně vyrábět náhradní hnízdní dutiny v podobě budek. Vyrobit ptačí budku není těžké, stačí vzít pilku, kladívko , hřebíky , prkna silná asi 2 cm a rozum do hrsti . Do práce se musíme dát co nejdříve. konec března je nejzazší termín , kdy má ještě smysl budky vyvěsit . Různé ptačí druhy hnízdí v různě velk'(ch dutinách nestejně vysoko nad zemí, musíme proto vě ­ dět, jakou budku pro který druh připravit a kde ji

BUDKY,

BU PKY,

BUDKY~ ••

1S

6

umístit. A k tomu ovšem musíme znát aspoň nej běžnější druhy ptáků, rozlišit je podle zbarveni a chování a také vědět, kdy lze očekávat jejich pří ­ let a hnízdění . Proto najdete u popisu každého druhu jednoduchou kresbu budky z boku i zepředu s vnitřními rozměry udan'(mi v centimetrech. První obydli v pořadí připravujeme pro černého, kovově lesklého špačka s peřím na prsou světleji kropenatym . Objevuje se u nás v první polovině března a píská a švitoří za stálého třepetání křídly . Samice snáší většinou poprvé koncem dubna a podruhé v červnu pět až šest světle zelenomodrých vajíček do větší budky s kulatYm vstupním otvorem na délku sirky. Budka má být vysoko (4 a 8 m), na vysokém stromě, na bidle apod. Pozor! Špačníky nedávejte do sadů, majitel vás za to nepochválí. Budku stejného tvaru jako špačník, ale menší, vy věšujeme do V'(še 3 až 6 m pro různé druhy sýkor. Tihle pěkně zbarvení velmi čilí ptáci u nás zůstávají po celou zimu a včas vyvěšené budky jim příležitost ­ ně poslouží i jako útočiště ve špatném počasí. Samice zasedne na hnízdo během dubna, podruhé v červnu. Snůška je veliká, většinou čítá osm až dvanáct vajíček. S'(kory se živí škodliv'(m hmyzem, a zasluhují proto nejdůslednější ochranu. Proto mu síme dělat otvory na míru, aby se v budce pro s'(ko ry neusadil větší a si l nější vrabec. Pro koňadry stači okrouhlý otvor o průměru 3 cm, pro ostatní s'(kory 2,8 cm. Velmi vítan'(m přístřeším pro s'(kory jsou i vydlabané kmeny 20 cm vysoké s vnit ř ní dutinou o průměru asi 12 cm. Podlouhlou budku s mírně sklopenou střechou a volnou horní polovinou přední stěny připravíme pro rehka domácího. ptáčka velikosti vrabce, kte rého snadno poznáme podle černé hlavy a hrdla a rezavého ocásku, kterým co chvíli komíhá. Sedá rád na vyvýšených místech, na štítech střech, na laťkách plotu i na sloupech. Přilétá k nám koncem března a usazuje se i v nejt ě snější blízkosti lidsk'(ch obydlí, ač původně hnízdil ve skalních dutinách . Dnes sídlí v římsoví a pod okapy stavení, ale na hladkých fasádách má stále méně vhodných hnízdišť , a proto mu budka přijde vhod. Může být i nízko nad zemí (2 m), ale na takovém míst ě, aby nebyla vydána napospas kočkám nebo všetečným lidem. Budka krychlového tvaru s volnými dvěma třeti­ nami přední stěny, zavěšená nejméně 3 m nad ze mí, je určena pro lejska šedého a jeho příbuzné . Lejsek je velký asi jako rehek, svrchu šedý a ve -

spod bělavý. Nenápadný ptáček je však nápadný svým chováním - sedí vzpřímeně na kolíku plotu, náhle třepotavě vzlétne za hmyzem a zase se vrátí na svou rozhlednu . Z jihu přitahuje až začá t kem května

a

samička

obyčejně pět

klade koncem tohoto

měsíce

namodralých, fialově a rezavě skvrni -

tých vajíček . Vyšší budky se vstupním otvorem v jednom z hořejších rohů přední stěny jsou určeny pro krutihlava. Zavěšujeme je vysoko (6 až 10 m) v sadech nebo listnatých lesích. Krutihlav je velký jako štíhlý, prot.áhlý vrabec a má šedohnědě vlnkované peří, jehož kresba připomíná sovU. Sotva ho uvidíme, spíše uslyšíme jeho silné, naříkavé vivivivivivivi. Přilétá v polovině dubna a samička snáší v květnu do hlubších dutin asi deset leskle bílých, slabě oválných vajec. Hluboká budka s vletovým otvorem v hořejším

;!: 14-

10

I

:50

I

rohu, připevněná na strom ve výšce 2 až 3 m, je nejlepším přístřeším pro konipasa bílého. i když ten to milovník vod není nijak vybíravý a zahnízdí i v rehkovníku nebo pod mostkem. Konipas není větší než vrabec. ale poznáme ho podle letu v protažených vlnovkách, stálého kývání dlouhým ocás kem a nápadného zbarvení. Přilétá v březnu. samič­ ka klade v polovině dubna pět až šest modravě bílých, hnědě tečkovaných vajíček. Druhé hnízdění probíhá v červnu. Trojúhelníkovitý profil a kulatý otvor v horním rohu má budka pro rorýse, kterou můžeme umístit ve větších výškách, např. v podstřeší. Tito černí letci, protínající dlouhými srpovitými křídly vzduch nad městy a kolem skal, se ozývají řezavým „cizí" a loví za letu létající hmyz. U ·nás se zdržují ze všech tažných ptáků nejkratší dobu, přilétají začátkem květ­ na a odlétají koncem července . Samička snáší dvě až tři bílá válcovitá vajíčka do štěrbin zdí, pod okapy a do výklenků koncem května. Ptačí budky nejsou stavby náročné, ale své budo vatele bohatě odmění možnosti pozorovat ptačí ro diče při jejich soustředěné péči o hnízdo a rodinu a nakonec i při zajímavém „leteckém výcviku" prá vě odchovaných mláďat.

RNDr.

Jiří

Volf

Kresby J. Drahokoupil

Mnozí lidé považují zimní přikrmování ptáků za svou povinnost a věnují se této činnosti se zápalem. Avšak jako všude při práci v přírodě pouhé nadšení nestačí, i přikrmováni ptáků vyžaduje znalosti a systém. Kdo nezachovává určité zásady, ptá. kům víc škodí, než prospívá. Nelze krmit kdekoliv a čímkoliv. Je zbytečné krmit na ulici nebo měst­ ském dvoře vrabce a holuby - patří spíše ke škůd ­ cům než k cenným prvkům naší přírody. Naproti tomu mnohé cenné druhy ptáků zůstávají odkázány na Ubývající přírodní zdroje. protože lidé neznají vhodnou potravu pro tyto strávníky a nedovedou zvolit místa, kam by ji měli pro ně připravit. Většinou se přikrmují hlavně druhy synantropní, žij ící v blízkosti člověka, kter& nejsou plaché a dovedou si potravu opatřit i z jiných zdrojů. K takovým druhům patří kosi, sýkory koňadry , zvonci, pěnkavy aj. Plašší druhy zalétnou na krmítko na zahradě nebo v městském parku jen vzácně a ke krmeni se zpravidla ani nedostanou, protože je výbojnější .. starousedlíci" odhánějí . Nevyhovuje ani běžně užívané krmení. Sypat ptákům „drobečky", zbytky jídel, ovesné vločky nebo loupaný oves není pro vět ­ šinu ptáků žádným přínosem. Vše, co se snadno kazí, co obsahuje větší dávku soli nebo cukru, ptákům škodí. Oves, zadina apod. vyhovuji jen zrnožravým ptákům , tedy zase hlavně vrabcům apod.

Krmit ptáky

není snadné

Kde tedy k rmit a jak? Především je vhodné zřizo · vat krmítka v místech, kde žije bohatá a pestrá avifauna . To jsou např. okraje lesů, tichá místa v lesoparcích a starých sadech, remízy v polích nebo bře ­ hové porosty. Na vzdálených místech, která nemů ­ žeme pravidelně navštěvovat, zřizujeme krmítka automatická (popis najdete ve starších ročnících ABC či v ornitologických příručkách), nebo zavěšu­ jeme kousky syrového loje, kelímky se semeny zali-

tými tukem nebo svazečky sušených bobulovin. Klasická zastřešená krmítka dáváme jen tam, kde se o ně můžeme denně starat. Není důležité jen doplňovat krmivo, ale především důkladně čistit. Tru sem znečištěné krmivo může být zdrojem infekce, která může ptáky zahubit. Čím krmíme? Nejvhodnějšími krmivy jsou olejna tá semena, od slunečnice a semence (konopného semena) až po oříšky. Také mák, lněné semeno, jádra z okurek nebo tykví se hodí, pro drobné ptáky však je musíme půlit nebo roztlouci. Také pecky ně­ kterých plodů, např. třešní nebo švestek, jsou vítaným příspěvkem, i když pocházejí z kompotu nebo sušených plodů. Rozlousknout je však dovedou jen dlaskově, pro ostatní ptáky je musíme rozlouskat. Proso a jiná semena přijdou k chuti jen ptákům zrnožravým, ale i ti dávají přednost olejnatým semenům. Z prodávaného ptačího zobu je vždycky nejdříve vyberou. Hmyzožravé druhy si rády pochutnají na tucích, ať je to syrový lůj, nesolená slanina nebo ztužený pokrmový tuk. Jen solené tuky jim nepro· spívají. I drobně nasekané maso, ať syrové či vaře­ né, nebo vařený žloutek jsou pro hmyzožravé druhy, zejména pro zesláblé jedince, vhodným přilep­ šením, pokud jde ovšem o maso nezkažené. Zkrátka krmení ptáků je činnost zodpovědná a ne právě levná. Ale jen dobré krmivo a svědomitá péče přinesou opravdu dobré výsledky a pomohou ptákům přežít tvrdé měsíce . -jk-

7

Když jsem navštívíla kaplícký městský dům píonýrů a mládeže, jeho čínnost jíž skončila. Byl totiž začátek léta a blížily se prázdniny. Přesto však dům pionýrů prázdný nebyl. Kromě celého organizač­ ního štábu, který se tu sc házel , jsem se tu setkala i s chlapci z kroužku leteckých modelářů.

Kroužek při domě pionýrů pracuje už šestý rok, a tito chlapci jsou tedy už dru hou generací zájemců o stavbu moaelů letadel a létání. O historii a práci krouž ku mi vyprávěl jeho vedoucí Ladislav Pu delka, jinak technik kaplického Jíhostroje. „Kroužek modelářů při MěDPM vedu už od roku 1976. Já sám se však modelařinou zabývám od svých šesti let. Věno ­ val jsem se nejen modelování letadel, ale i aut, lodí, krátký čas i železničnímu modelářství. Pak jsem příšel sem , do Kaplice. Zpočátku jsem se svým koníč ­ kem zabýval pří Svazarmu a začal jsem shánět stejně zapálené lidi , kteř í by na víc chtěli pracovat i s dětmi . Podařilo se mi skutečně sehnat dva výborné spolupracovníky, kte ř í dnes se mnou vedou kroužky při DPM. Do kroužku leteckých modelářů chodí v současné době dva -

č innost

o kroužek

železničních

modelá -

řů, dostali jsme na to už prostor na půdě

osobě ••••••••••••••••••

sami

náct chlapců, mezi nimi i můj syn Mi chal ; 11ejmladšímu z nich je 7 let, nejstaršímu 13. Ti nejmladší a začátečn í ci začínají jednoduchými házedly, ti nej starší a nejšikovnější, to je například Ro bert, Michal a Honza, už stavějí i motorové modely. Přitom zase tak „ staří" ne·-

8

jsou, začínali před dvěma lety. Za tu dobu postavili přes 60 modelů . Nemohu se nezmínit o výborné spolu práci s DPM, ředitelka domu nám vy chází ohromně vstříc , navíc jsme tu v oddělení techniky výborná parta vedoucích. Ted' se chystáme rozšířit naši

domu a začínáme ho upravovat. Naše činnost pochopitelně neusíná an i v létě . Dům pionýrů má svou stálou základnu v Dekách, to je asi 12 km od Kaplice, a pořádá tam pro děti ze svých kroužků tábor. Z našeho oddělení se ho zúčastní 15 mladých techniků. A doufá me, že tam naše modelářská práce za ujme i některé další děti, které po prázd ninách začnou chodit k nám. Největší potíž u nás máme s létáním . Je tu příliš málo volných ploch . Přitom by létání mělo být zcela pravidelnou součástí práce kroužku. Pro ty starší po řádáme kursy instruktorů leteckých modelářů , které se konají většinou v sobotu a v neděli. Instruktor si musí postavit jednoduchý model a hned se s ním zú častní soutěže. Tím si prověří svoje i je ho kýalit17.

Soutěže pro letecké model á ře jsou dvoje, jednak čistě modelářské , jednak v létáni. Zúčastňujeme se obou . Ve stav bě modelů jsme na republikovém pře ­ boru získali dvě čestná uznán í. A na kraj ské soutěži v létáni získal Honza čtvrté místo. Na to, jak málo můžeme létat, je to docela slušné. Poč í táme proto do bu doucna s uspořádáním rychlokursu v lé táni. Kromě toho jsme se rozhodli krou žek ještě rozšířit , i když to asi dá dost práce. Moc bychom si přáli získat něja­ kou možnost, abychom mohli porovnat úroveň své práce s jinými kroužky, vyměňovat si zkušenosti a navázat kontakt s nějakými dalšími , podobně zaměřený­ mi kroužky. Tady v našem okolí k tomu moc příležitostí nemáme, stejně zamě ­ řené kroužky jsou tu vlastně jenom dva - ve Ve l ešíně a Frymburku. Kluci si však nijak nestěžují , práce v kroužku je moc baví, i když každého trochu jinak a něco jiného z ní. Hned na m í stě mi to potvrzovali. Desetiletý Michal Pudelka chodí do kroužku už od první třídy . ,,Táta taky za čínal modelařit v první třídě, měl proto pochopení . Začínal jsem pochopitelně tím nejjednodušším, různými házedly. Dneska už stavím upoutané modely. Kroužek máme jednou týdně , ale před závody se scházíme každý den, aby chom si nacvičili létání. Já sám jsem se poprvé zúčastnil takové soutěže v kategori i A3 ve Velešíně , skončil jsem na sedmém místě . A letos na meziklubové soutěži ve Frymburku jsem soutěžil se sokolem a s bažantem a byl jsem devátý. Nejvíc se ovšem těším na to , až tady otevřou kroužek železničních modelářů , to mě baví ještě vic než letadla ." Jeho spolužák Honza Tichý se o kroužku dozvěděl od Michala a začal tam chodit s ním. Nejvíc ho baví létáni, mnohem víc než stavba modelů. Nej starší člen kroužku je třináctíletý Robert Novotný, do kroužku však chodí teprve rok. Přesto už má zájem dost vyhraněný a před sebou p·evný cíl: „Nejvíc mě baví sestavovat motorky pro mode ly. Ale zajímají mě i letadla vů­ bec. Tedy ta opravdová . Po škole bych proto chtěl jít na vojenskou školu do Prešova, na obor letecký mechanik. I když nevím, zatím mi ve škole moc ne jde čeština a ruština . Kromě modelaření ještě hraj u fotbal, někdy je to docela ob-

tížné, spojit tyhle dva koníčky dohroma dy. Když je hezké počasí, musím se obvykle rozhodnout , zda· jit na trénink v ko pané nebo v létán í. A občas běhám z jednoho krou žku do druhého. Ale baví mě obojí." Takových jako Robert je celá řada , do

podobných kroužků snad ani jiní kluci chodit nemohou. Ostatně , právě pro ně, a hlavně pro ně, by tyto kroužky měly být. EVA HOROVÁ Foto F. Rous

•

•

9

CO ta kresba znamená ? Jednou z podmínek odznaku odbornosti Elektrotechnik je znalost základ ních schematických znaků, používaných v oborech elektrotechniky. Také náš ča­ sopis přináší návody a schémata ke stavbě různých elektronických zařízení. Bude proto dobře, když se na některé znaky - ty nejčastější - podíváme blíže .

Kondenzátory C jsou na schématu ozna modrým podkladem. Různé typy kon denzátorů (obr. 2) mají různou kapacitu, ale jejich velikost se také řídí napětím, které je ' k nim možno připojit. Elektrolytické kondenzátory mají jednu elektrodu označenou znakem pro kladný pól zdroje - musí se do obvodu zapojit ve shod né polaritě. V obvodech střídavých proudů čeny

Sl

Kapacita kondenzátoru se udává v jednotkách, u nichž je při značení součástek zákla dem hodnota 1 pikofarad (1 pF). Tisíc pikofa radů je nanofarad (1 nF). tisíc nanofaradů je mikrofarad (1 µF). Kondenzátory s větší kapa citou bývají obvykle provedeny jako elektrolytické. Pak může být jako základ jejich značení použita hodnota 1 µF (např. označení 10/10 na elektrolytickém kondenzátoru znamená kapa citu 1O mikrofaradů pro nejvyšší hodnotu na pětí 10 V). Kladný vývod je vždy označen např. znaménkem plus, červenou tečkou, del ším vývodem, u kondenzátorů s hliníkovým pouzdrem je připojen na izolovaný vývod atd.

Cívka L, Tr (obr. 3) je součástka vyjadřující - na schématu se žlutým podkla dem. Na rozdíl od odporů a kondenzátorů ne ní výběr "cívek v obchodech při liš veliký, a kon struktér si je proto navíjí sám podle předpisu v návodu. Cívky pro anténní obvody se ve schématech označují dvěma obloučky pro VKV, třemi či čtyřmi obloučky pro rozsahy krátkých vln, pěti pro střední vlny a šesti pro dlouhé vlny. Určitým druhem cívek s vazbou z feromag netického materiálu jsou tlumivky a transformátory (Tr), které se vyrábějí pro různá napětí a výkony. Protože si je však mladí konstruktéři často navíjejí sami, zde je stručný postup: indukčnost

l

Obr.1

Schéma na obr. 1 představuje zapojení jed noduchého rozhlasového přijímače (na slu chátka) a poslouží nám jako příklad kreslení některých schematických znaků .

Odpory R jsou na schématu zdůrazněny červenými políčky. Jak vidíte, jsou to obdélníčky s poměrem stran 3:1 a dvěma souosými vývody. Znak představuje odpor jako součást ­ ku, ale tou nemusí být pouze známý malý vá leček s dvěma vývody - odporem může být i každý spotřebič. Tak například žárovka do kapesní svítilny má na sobě údaj 3,8 V /0,3 /i.. První číslo udává největší napětí, kterým mů ­ žete žárovku napájet, druhé proud, který pak žárovkou protéká. A odpor (R) žárovky? - Dá se spočítat snadno: údaj napětí (U) stačí vydělit údajem o proudu (1). 3,8: 0,3= 12,6 n (ohmů) podle vzorce

u=

1

R [V, A;

10

Obr. 2

OJ.

Je tedy zřejmé, že místo běžného odporu 12 n je možné použít tuto žárovku - proud obvodem však nesmí převýšit 300 mA. V obchodech s radiotechnickými součást­ kami prodávají odpory, které jsou různě velké a mají i rozmanité tvary. Jejich konstrukce je totiž ovlivněna použitým materiálem, největ ­ ším zatížením, které odpor vydrží, způsobem montáže a požadavkem přesnosti vyznačené (jmenovité) hodnoty. Pro mladé radiotechniky vyhoví obvykle mi niaturní odpory, označené např. TR 112, TR 151, TR 211 ... Pokud by bylo nutné v da ném zapojení zařadit odpor pro větší výkon, upozorní na to autor v seznamu součástek. Vždy platí zásada: odpor pro menší výkon lze nahradit výkonnějším (který má obvykle větší rozměry). naopak nikdy. Odpory malých rozměrů bývají označeny barevným kódem, který již byl v ABC uveřej ­ něn.

(kromě velmi slabých signálů, např. zachyce ných anténou) je nelze používat. Obchod dodává kondenzátory s označením TC. (např. TC 181 ). Poslední číslice udává velikost maximálního napětí - v tomto přípa ­ dě 160 V. Je ho možno nahradit kondenzáto rem pro vyšší napětí. Kondenzátor, označený na schématu C, je tzv. ladicí. Jeho kapacitu lze měnit otáčením ovládacího knoflíku. Elek • trolytické kondenzátory mají označení TE .. (např . TE 982). keramické TK (TK 772).

a-1!1.' 3 /

Transformátor patří mezi jednoduché stroje, založené na principu elektromagnetic ké indukce. Prostředníkem mezi primárním a sekundárním vinutím je jádro, v němž se in dukuje střídavý magnetický tok. Pro vinutí je třeba zhotovit kostru z nevodivého materiálu . Způsob měření jádra transformátoru a vý-

počet průřezu S je na obr. 4. A nyní k výpočtu veli kosti jádra a vinuti: Předpok l ádejme , že je třeba napájet tři relé a stykač. Relé odebírají při napětí 24 V proud 0, 1 A, stykač 1 A . P otřebný výkon pro všechny součástky je tedy 24 1,3 = 31,2 W (wattu) pod le vzorce U . I = P [V, A ; WJ V am at érsky zhotovených t ransfo rmáto rech se zt rácí převodem větší část výkonu než u to vární ho výrobku, účinnost bývá př i pečlivě prác i 75 %. Př í kon transformátoru bude proto 100 . 41,2 75 = 41,6 w

pod le vzo rce PP= Ps

100 'l

(11 = řecké písmeno ěta) . Z příkonu lze vypočítat průřez jád ra S, který bude požadovanému výkonu vyhovovat : 41,6 = 6.45 cm' pod le vzorce PP= S. S t řední sloupek transfo rmát_oru by měl být t edy např . 2,5 . 2,5 cm , nebo 2 . 3,2 cm apod . Nás leduje výpočet závitů pro 1 V : 45 45 = 7 pod le vzorce - = N. 6,45 S Rozptylem magnetického po le vzn ikají ve vinutíc h ztráty, kte ré se upravuji konstantou k. Při výpočtu pri má rní ho vinuti se k = 0,96, takže pro 220 V 220 7 . 0,96 = 1475 závitů, pro 120 V 120. 7 0,96 = 805 závitů . Pro sekundární vinuti je k = 1,04: 24 . 7 . 1,04 = 175 závitů. Proud primárního vinuti se spočítá pod le vzo rce P : U = I, tj 41 ,6 : 220 = 0,19 A. Tomuto proudu odpovídá podle tabulek, které lze najít v různých radiotechnických příručkách , vodič o průměru 0,315 mm . Pro sekundární vinuti vy hovuje při proudu 1,3 A vodič 0 0,8 mm. Zdroje stejnosměrn éh o proudu (B) jsou

sou č ástky ,

které dobře znáte : ploché baterie , tužkové baterie, destičkové ba teri e. Jsou v dobrém výběru k dostání v ob chodech . Výrobce doporučuje při používáni baterii mj. : - pokud přistroj delší dobu nepoužíváte, vy jměte baterie, zabráníte tím vybíjeni a koro zi ; - po úplném vybiti č l ánk ů a baterii vytéká elektrolyt na jej ich povrch, proto je včas ze monočlánky ,

spotřebiče vyjměte ;

- všechny články v přístroji vyměňujte sou č asně , m,iximálni účinnosti dosáhnete pou žitím skup iny stejných č l ánků nebo bate rii; - suché články a baterie nikdy nenabíjejte, ji nak dojde k jejich zničeni (proděravěni zin kového kalíšku); - nevystavujte č lánky a baterie př í liš vyso kým nebo nízkým teplotám (na pláži, v au tomobi lu na slunci , zahříváním , při teplo tách ko lem bod u m razu) , zkracuje to jejich životnost; - nekupujte baterie do zásoby, používejte jen če r stvé zd roje; - musíte -li č l ánky a baterie sk ladovat, chraň ­ te je před s l unečními paprsky, vlhkem, ná razy a střídáním teplot ; - nejvýhodnější po loha pro skladováni těch ­ t o zdrojů je nast ojato; - č l ánky a baterie jsou označeny čtyřmíst ­ ným č í slem : první dvě číslice vyjadřu j i rok výroby, druhé dvě číslice výrobní týden .

Obr. 4 Lite ratura: Kolektiv Udě l e j te si sa m i. Ml adá front a, Pra ha 1970 Hrad iský, Zd .: Odz nak odbo rn osti El ekt rot ech nik. M ladá fro nta, Pra ha 1979 Amatérské rádio č. 6/1982, rub rika R 15 ( p ře ­ hled schematickýc h znaků) -zh Foto Vác lav Tou šek

Zdro jem proudu může být pouze jediný gal.vanický článek (na schématu B, ), nebo ba t erie z č lánků složená. Schematický znak baterie obsahuje vždy jen tři č l ánky, bez oh ledu na počet zapojených článků a celkové napětí

+

(B ,). Čtenář i , kteří se ch t ějí o součástkách ze sché matu dozvědět vice , mohou nahlédnout do li te ratu ry. V pří š tím čísle ABC si povíme o ně ­ kterých tzv . akt ivních součás t kách pro elek troniku .

Obr. 1 Jednoduchý rozhlasový přij í mač na slu chátka : R, - 1 MQ, R, - 59 kQ, C, otočný 500 pF, C2 - trimr 30 pF, CJ 100 až 220 pF, c. a Ca -68 nF až 100 nF, c. - 1 nF, E - 1 F 33, L - středovlnná cívka, S - spínač

Obr. 3

Obr. 2 R ů zné typy kondenzátorů : 1 - elektrolytický s upevňovacím šrou bem, 2 - elektrolytický, 3 - skleněný trimr, 4 - keramický trimr, 5 - krabico vý, 6 - elektrolytický s jednostranným i vývody, 7 - papírový, 8 - keramický polštá řkový, 9 - otočný ladicí, 10 - ke ramický trubičkový, 11 - kapkový tantalový, 12 - p řesný stabilní, 13 - elektrolytický do plošných spojů , 14 - rutilito vý pro minimoduly, 15 - keramický kap kový, 16 - keramický s upevňovacím šroubem, 17 - přesný doladitelný, 18 hrníčkový trimr, 18 - slídový zalisovaný

1

... , 4'

> /j'~

•

~/::ťt~t

2

Obr. 3 Různá

proveden í cívek: vazební, 2 - vstupní pro televizní př i jímače , 3 odlaďovací (středo­ vlnná), 4 - krátkovlnná , 5 - vazební mi niaturní , 6 - anténní na feritovém jádru (feritová anténa), 7 - mezifrekvenční transformátor, 8 - krátkovlnná na keramickém materiálu 1 -

11111

Obr. 4 Měření a výpočet transformátoru (S)

středního

sloupku

11

RECEPTÁŘ MODELÁŘE A KUTILA

· eROUŠENÍNÁSTROJŮ Říká se jaký mistr, takový nástroj. To také platit o modeláři a kutilovi, který má dbát na dobrý stav svého nářa ­ dí a umět si nabrousit alespoň ty nejhlavnější a nejpotřebnější ruční nástroje pro svou činnost. Nejsnadněji se nástroje nabrousí na elektrické rotační brusce. Málokdo má však takovou brusku doma. Někteří kuti-· lové vlastni elektrickou ruční vrtačku s malými stopkovými karborundovými brousky, které jsou také dostačujícími pomocníky. Převážná většina je odkázá·na jen na ruční broušeni nástrojů. Proto důležitým doplňkem dílničky každého modeláře, kutila i pionýra by měl být plochý karborundový brousek, vrstvený ze dvou zrn,itosti - jemné a hrubé a stejný, tzv. obtahovací brousek z břid: [ice. Oba brousky nejsou drahé a jsou běžně k dostání v železářských prodejnách . Nejlepší obtahovací brousky jsou sice tzv. belgické a americké arkansaské kameny, ale lze je nahradit i našimi břid - , li~ovými kameny (brousky). ~ Před návodem , jak brousit nástroje, je třeba si povědět trochu teorie. Účelem ošetření nástroje má být co nejostřejší břit, to je klínová pracovní část, vzniklá vhodným sbroušenim jedné nebo obou ploch, které tento klín tvoří. Při tahu ocelového nástroje po brousku karborundové brusivo „odřezává" z broušené plochy mikroskopické částečky jejího povrchu. Je-li brusivo hrubé, jsou odře­ závané částečky větší, je-li jemné, jsou částečky menši . Rovněž při větším tlaku na nástroj jsou odřezávané částečky větší , při malém tlaku menší. Při brouše ni (třením nástroje o brus) vzniká tepll'l . Brus se smáčí vodou nejen kvůli ochlazování nástroje, ale hlavně proto, že voda odplavuje zrna brusiva s třískami (částečkami) oceli . Tak se vodou brus nejen čistí, ale také, jak se říká , lépe „bere" a broušení je jemnější. Táhne -li se nástroj po směru ostří (obr. 1 - šipka „a"), tvoří se na břitu tzv. jehla v řemeslnické hantýrce se jí říká „grot''. Tato jehla je tím větší, čím více se na ná stroj tlačí. Naopak nevzniká téměř žád ná jehla, brousí -li se proti ostří (tj . ve směru „b"). Totéž platí i při broušení .na elektrických rotačních bruskách. Při ruč ­ ním broušení se proto vždy vyvíjí větší tlak na nástroj při pohybu proti ostří než po ostří - což je základním pravidlem při ostření nástrojů na obrábění dřeva . Po hrubém broušení se nástroj přebru ­ šuje na druhé, jemné straně plochého brousku , opět smáčeného vodou . Toto jemné broušení nestačí. Vzniklá jehla od prvního, hrubého broušení se odstraní až po obtahování na velmi jemném obtahovacím kameni (břidlicovém, belgickém nebo arkansaském). Obtahování se provádí už .jen mírným, sotva znatelným tlakem na nástroj, a to stejnými tahy (směry) jako při prvním hrubém i dru může

12

hém jemnějším broušení, jak je vidět na vedlejších obrázcích . Obtahovací kámen se může smáčet vodou, ale lepší je smá čení petrolejem nebo směsí petroleje s trochou oleje. Obyčejné kapesní, modelářské, sadař ­ ské, řezbářské a kuchyňské nože se ruč­ ně brousí na plochém brousku eliptickým pohybem, jak ukazuje obr. 1. Rov něž tímto oválným pohybem se obtahují. Brousí se plocha celé čepele nože nebo jen s velmi nepatrným zvednutím nad plochu brousku. U sadařských nožů se brousí jen šikmá strana čepele přilo­ žená k povrchu brousku celou plochou, rovná se nechává nedotočená .

6 d

lZ

-

h

. ~=~~ . :~~··

, <;

·- = ·. ._.;::_--.__,,C:.__5----""

Na obr. 2 je vidět princip broušení plochých dlát a želez do hoblíků . U nich je břit vytvořen jednostranným sbrouše ním po úhlem 20° u pořízů, 25° u běž ­ ných hoblíků a dlát, 30° u hoblíků na tvr dé dřevo. Úhel se může měřit šablonkou vystřiženou z papírové čtvrtky, nebo se stačí řídit podle obrázku d. Obrázky a i b ukazují směry tahů broušení. Obrázek c ukazuje lehké sražení jehly na dlátu z druhé, nenabroušené strany. Sekera, protože nebývá zhotovena z velmi tvrdé oceli, se nejdříve zhruba ,,nabrousí" opilováním ostří ostrým plochým pilníkem a pak se dobrousí plochým karborundovým brouskem, což k ostrosti pro sekání a štípání dostačuje. Velmi jemné obtahování se zpravidla neprovádí (viz obr. 3 a, b, c) . Nůžky (obr. 4a) se položí čepe l í na plochý brousek kolmo k jeho délce, vy kloní se pod úhlem sbroušeného ostří (bývá 45° až 60°) a brousí se jen tahem ve směru šipek sem a tam. Vnitřní širokou plochu, která je vybroušena trochu do „duta" už od výrobce, zásadně neostříme. Rovněž jemné obtahování na kameni se též neprovádí, nůžky si jehlu z obou čepelí navzájem sestřihnou samy. Nikdy se nebrousí nůžky podél ostří, poněvadž stříhaný materiál by v nůž ­ kách podélně klouzal. Obrázek b ukazuje správný tvar a úhel břitů. Broušení vašeho důležitého nástroje pro práci ve škole - rýsovacího pera a pera do kružítka - je vidět na obr. 5. Obě křidélka pera neidříve řádně očistí ­ te od zaschlé tuše. Sroubkem křidélka stáhnete k sobě, aby se špičkami dotýkala. Pak na jemném plochém brousku (viz obr. a) kolébavými tahy sbrousíte křidélka na stejnou délku. Po srovnání a zaoblení ostříte boky křidélek na hrotech mírnými kolébavými tahy ve tvaru osmičky (obr. b, é). Pozor, abyste hroty nepřebrousili. Správně nabroušené pero nesmí být zase tak ostré, aby prořezáva­ lo papír, a po naplnění má tuš stát v rovině s hroty. Obtažení na břidlicovém kameni se provede stejným způsobem. Většina mírně otupených nástrojů na dřevo se při používání častěji jen obtahuje a brousí se, až když se musí odstranit vylámené zuby nebo jinak poškozená místa břitů. Mnozí z vás nevědí, že ostří jakéhokoliv nástroje se nejlépe vyzkouší na nehtu (viz obr. 6). Ostří nástroje (nůž , dláto) položíme na nehet pod úhlem asi 30° až 45° a táhneme ve směru šipky. Klouz ne-li ostří po nehtu, je tupé, zapíchne -li se , je ostré . Ostrost nezkoušíme na jednom místě, nýbrž na několika místech v délce celého ostří. Opravdový mistr truhlář ještě obtahuje nástroj na řemeni nebo na dlani. Pak si vyhrne rukáv a na předloktí ruky si přejede ostřím nástroje . Holí-li chloupky, je nástroj ostrý jako břitva. -JK-

Dnešní podoba olomouckého orloje

1410. Tuto stopu potvrzuje i zápis z Archívu města Prahy, po cházející z 9. října 1410. Podle něj obdržel hodinář Mikuláš z Kadaně odměnu 50 kop grošů za sestrojeni věžních hodin s astrolábiem. Za takovou sumu se dal tehdy koupit v Praze měšťanský dům , nešlo tedy o hodiny ledajaké . Oba naše nejstarší orloje měly i v dalších staletích pohnuté osudy. Zatímco pražský měl to š těstí, že po vážném poškození v květnu 1945 mohl být ještě opraven, orloj v Olomouci musel být postaven prakticky znovu. Konrádu Schusterovi trvala tato práce devět let a výsledek rekonstrukce podle návrhu národního umělce Karla Svolinského můžete posoudit sami. Prastarý orloj má i Moskva. Hodiny na Spasské věži odmě ­ řují spolehlivě čas již od roku 1491. Největší moskevské hodiny jsou ovšem novější. Na Lomonosovově univerzitě jsou umístě­ ny hodiny s ručičkou dvakrát delší, než maji hodiny na Spas ·ské věži - měří 420 cm! Přízvisko nejkrásnější ovšem nevá hám přisoudit orloji na budově známého Ústředního loutkové ho divadla v Moskvě. Ciferník těchto hodin tvoří 12 pohyblivých figur zvířátek, vítajících návštěvníky divadla i kolemjdoucí hrou na hudební nástroje. Hodiny a orloje jsou nejen symbolem plynoucího času, ale mají i svou zajímavou historii. Až i tentokrát odbitím posledního úderu poslední hodiny tohoto roku uvítají rok příští, popřej ­ me si, aby byl ještě lepší než ten letošní. A udělejme pro to něco!

Rudolf Baudis

České slovo orloj vzniklo z výrazu horologium, složeného z latinského slova hora - hodina a řel,kého logein - říkati.

Než odbijí Nový rok Rodokmen orlojů sah3 až do antických dob. Již tehdy byly vodní hodiny doplňovány pohyblivými figurami Teprve anglic ký vynález mechanických hodin ve 14. století umožnil orlojům získat dnes známou podobu. Nejstarším orlojem mechanického typu se chlubilo město Milán (1336). U nás byl dlouho za nejstarší hodinový stroj tohoto typu považován historický olo moucký orloj zhotovený saským hodinářem Pohlem v letech 1419-1420. Podle pověstí potkal jeho tvůrce stejný osud jako autora pražského orloje mistra Hanuše (Jana z Růže). Aby ne mohl postavit jinde podobný, byl prý na popud měšťanů oslepen. Jiráskova verze, kladoucí vznik Staroměstského orloje do roku 1490, platila donedávna i pro historiky. Před několika lety však náhodný objev vpisku do knihy z roku 1557 naznačil, že r]ástupce Jana Husa v úřadě rektora Karlovy univerzity Jan Sindel vypoč ítal a zkonstruoval pražský orloj již před rokem Zvířecí orloj na Obrazcovově Moskvě

lI

L pra:-C.Íf?\1l11 ~q~!l~tit M·lr'~~pnes j 1

diva-

dle v

Shndd1u1 do~1~1 Íon~ clanťs?inus~

fynchronus & tainilíaris ·Bianchíni Ira li. Ulc q~1anca cru\litionc fuerít„ partiin

-l

Zajímavý objev ve starém latinském spisu: přípisek označující Jana Sindela za jednoho z autorů Staroměstského orloje

13

Led a sníh, sníh a led, to jsou pro nás pouhé znaky jednoho z ročních ob dobí. Pro někoho zdroj zábav a radosti - třeba právě pro vás , pro jiného důvod k starostem a tě ž ké práci - například pro silničáře , lesníky a myslivce nebo pro Horskou službu . Ve skutečnosti jsou však led a sníh velice důležitými činiteli, kteří ovlivňují podnebí na Zemi, tvrdě určuji hospodaření s vodou, a dokonce i přetvářejí krajinu . U nás, zejména v niž ších polohách, je voda v pevném sku penství jevem prchavým a dočasným , lyžaři a jiní sněhomilni sportovci žehraj í, že se zpravidla musí za nim vydávat vy soko do hor, zatímco bruslaři se raději rovnou uchyluji do hal , na spolehlivější led umělý . Při těch lamentacích na ne dostatek sněhu a ledu si patrně málokdostatek sněhu a ledu si patrně málokdo z nich uvědomí, že ve skutečnosti je stence sladké vody na naši zeměkouli . Nevěříte? Statistika nelže! Ledovc e pokrývají část souše, která se rozlohou bezmála rovná celé Jižní Americe . Celkem je to přibližně 32 milió nů km 3 ledu , který váže 79 % veškeré vo qy na souši (tedy kromě mořské vody) . Clověku se to aní nechce věřit, ale je to tak . Kam se taková spousta ledu vejde? Především na nejdrsnější kontinent, do Antarktidy. A ž na nepatrné oázy skal p ř i pobřeží pokrývá celý kontinent pevnin ský ledovec o rozloze 15,5 miliónu km 2 a o průměrné tloušťce 1600 m - objem dosahuje 29 mili ó nů km 3 , a je to tedy největší pevninský ledovec na Zemi .

14

Druhý v

pořadí

je Gró nský štít o rozloze

1 700 000 km 2 , průměrné mocnosti 1500 m a objemu 2 550 000 km 3 . Do Grónska se tedy vejde asi 8 % světového ledu , to ostatní už jsou spíše maličkosti. Největší evropský ledovec pokrývá Zá padní Špicberky a měří 20 000 km 2 . Všechny vysokohorské ledovce pak po -

krývají poměrně malé rozlohy - za nej ledovec tohoto typu se považuje Nebesna ve Wrangelově pohoří na Al jašce, dlouhý všeho všudy 90 km. Celko vý objem všech vysokohorských ledovců se odhaduje na 208 000 km 3 , a tvoří tedy jen 0,65 % všech ledových příkrovů. Ledovce jsou zá sobárnou vody na čas vyřazené z koloběhu. Takové množství vody se ovšem střádá nesmírně dlouhou dobu. Jediným zdrojem růstu ledovců je totiž sníh, kterého ročně napadne na ce lém světě jen 250 km 3 , z toho jen část nad sněhovou č arou, kde se může půso ­ bením slunečního záření , střídáním tep lot a vlastni hmotností měnit v led. Současné ledovce jsou zbytkem z dob poměrně nedávných během posled ního miliónu let se vystřídalo několik vel mi studených období, během nichž po klesla mořská hladina až na - 145 m tolik vody tehdy ledovce vázaly. Ještě před 18 000 lety pokrýval světový ledovec celou Kanadu a místy dosahoval tloušťky tří kilometr ů . Nejjižnějšího bo du dosáhl na území USA, v jižní Kentuc ky, tedy na úrovni jižn ího Španělska . V Evropě mu v postupu na jih zabránila horstva rozkládající se v rovnoběžkovém směru (tedy i na naše Krkonoše, Jeseníky a Tatry), na Sibiř i nedostatek vláhy, typický pro kontinentální podnebí. Proto ani dnes nemají na S i biři nadbytek sně ­ hu , vzdor tomu , že patři k nejdrsnějším oblastem sv ě ta . Dlouho byl totiž za nej chladnější místo na Ze m i považován Oj mjakon na břehu lndigirky - nejnižší větší

naměřená

teplota tam dosáhla Ojmjakonská „zima" byla překonána měřením na sovětské výzkumné stanici Vostok v Antarktidě (- 83,3 ° C), ale Ojmjakon si udržuje ještě jeden rekord - - největší rozdíl mezi zimní a letní teplotou - plných 108 ° C, neboť nejvyšší naměřená letní teplota je 31 °C. Ukazatelem největší a nejvytrvalejší zimy však neni jen led a sníh, ale také věčně zmrzlá půda - permafrost nebo také věčná mrzlota . Nejhlouběji zasahuaž do je na poloostrově Tajmyr hloubky 600 m. Nepřetržitý permafrost

-77,8 °C.

zasahuje až k jižnímu cípu Bajkalu 0 což je jen o maličko severněji než náš Sluknovský výběžek. Nesouvislý permafrost r,>ak proniká až do Mongolska, k Bajan Ondor v Mongolském Altaji a do pohoří Sichote Aliň až na úroveň jezera Chan ka, tedy dále k jihu, než je Bratislava. Jak vidíte, není na světě sněhu, ledu a mrazu žádný nedostatek, vždyť horské ledovce jsou dokonce i na rovníku. A po k1_;d někoho z vás nezajímají vzdálené kraje, ale místní poměry, prozradíme vám ještě, že nejnižší průměrná teplota v Evropě byla naměřena na sedle Jung fraujóch ve Švýcarsku (-7,2 ° C) , abso -

lutně

ne1nizs1

evropská

teplota

je

- 55 ° C v Pustozersku v SSSR, rekord na našem území pak drží Litvínovice u Českých Budějovic (-42,2 ° C 11. 2. 1929). Nejnižší průměrné teploty mají na Lomnickém štítě (-3,8 ° C). Není vám z toho výčtu zima? Jestli ano, omlouváme se, neměli jsme v úmyslu kazit vám dobrou pohodu. Jen jsme chtěli připomenout, že i v podneb ných otá.zkách je ta střední cesta nejlep ší a že klima naší vlasti, proti němuž máme tolik výhrad , je vlastně daleko nejvýhodnější. O ledové rekordy opravdu není co stát. -zha -

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

'

''r

-

Elektronika , pro vas Tak se jmenuje katalog eletronických stavebnic Tesla, které jsou sice z pře ­ vážné části určeny spíš starším čtená ­ řům ABC, ale dočkat se mají i ti mladší. Kde jsme se to dozvěděli? Ve středisku mikroelektroniky, které otevřela Tesla Eltos ve spolupráci s koncernem Tesla Rožnov (elektronické součástky) v Praze 1, Dlouhá tř. 15 v listopadu t.r. A už touto informací poskytlo uvedené stře ­ disko jednu ze svých služeb, neboť je určeno jak jednotlivcům, tak i organizacím a podnikům. Má je totiž informovat o tom, jaké mikroelektronické součástky se u nás vyrábějí, jak jimi nahrazovat dosud dovážené prvky, tyto součástky se tady budou i prodávat, k dispozici budou prospekty a různé informační materiály.

vzniku dalších. Stačí, když vezmete pa pír a pero, a napíšete nám, které materiálové soubory - stavebnice byste si rá di koupili. Lépe řečeno, co byste si chtě -

li postavit. Obálku označte heslem ELEKTRONICKÉ STAVEBNICE a pošlete do redakce ABC do měsíce od vyjití tohoto čísla. Vaše náměty soustředíme, posoudíme a předáme pracovníkům Tesly, kteří při větším zájmu rádi nové druhy stavebnic připraví do prodeje. Jinou novinkou bude, že i k některým našeho časopisu připraví Tesla Eltos stavebnice a zašle je zájemcům na dobírku. O tuto službu se postará značková prodejna Tesla Eltos, Palackého 580, 530 02 Pardubice (telefon 23095, 23096), která už nyní dodává elektronické stavebnice a další materiál i zmíněný katalog. návodům

Zřízením

informačního

střediska

a rozšířením výroby elektronických stavebnic plní Tesla Eltos nejen závěry XVI. sjezdu KSČ, ale i dohody o spolupráci, které byly uzavřeny se Svazarmem a Socialistickým svazem mládeže. Budeme proto rádi i v budoucnosti informovat o novinkách, které se objeví na našem trhu v podobě elektronických stavebnic naší výroby, nebo i o jiné pomoci rozvoji zájmové technické činnosti v naší pionýrské organizaci. V. T. Foto J. Drahokoupil

Středisko v Dlouhé třídě zahájí/o zajímavou výstavkou elektronických stavebnic, které vznikly ponejvíce ve spolupráci s redakcí časopisu Amatérské rádio (proto i jejich věkové zaměření na starší radiotechniky a elektrotechniky). K těm vystaveným padesáti devíti stavebnicím brzy přibudou další, a tak v příštím roce už by jich mělo být kolem dvou set čtyři­ ceti. Pro mladé techniky-pionýry jich z toho bude kolem dvaceti. To není mnoho, ale máte možnost podílet se na

15

V posledních letech se to stalo velkou módou. Lidé nakoupí „stoh" barevných pohlednic a známek, otevřou svůj adresář a začnou vypiso • vat adresy přátel a známých. z nichž mnohé již mají v adresáři spíše ze setrvačnosti. Slušnost však těmto gratulantům velí přáti přátelům a známým „veselé vánoce a hodně zdraví v novém roce". Přátelé a zná mí zase píší svým přátelům a známým a tak v poštovních třídírnách zási lek rostou hromady zdvořilostní i opravdu upřímné korespondence. Než však při těchto pošťáckých žních přišly pohlednice a dopisy do třídicích strojů a na stoly, mizely z rukou odesi l atelů na krátkou chvíli v zajíma vém zařízení, kterému se říká

poštovní

schránka 1

ady začíná cesta většiny korespondence, sem vhazují lidé své zásilky se samozřejmostí, jako by schránky existovaly odjakživa. Nebylo tomu tak v ždy. Dopis byl kdysi velkou událostí, ať již byl odesíl.;ín, nebo přijímán. Listono -

T

2 ši neexistovali, místo nich byli po sta letí nejrůznější poslové. Teprve v polovině 17. století, za vlády Ludvíka XIV., získal francouzský hrabě de Villayer povolení k zavedení místní dopravy dopisů v Paříž~ . Hrabě totiž dostal nápad, že bude prodávat zvláštní lepicí pásky na dopisy. Pásky byly potištěny rytinovým ozdobným ornamentem a datem odeslání. Odesilatelé museli

touto páskou dopis zalepit. Tím došlo k jejímu znehodnocení pro případ dalšího použití. Takto zalepený dopis bylo možno vhodit do schránek, kterých dal hrabě rozmístit po městě větší počet . Nazývaly se „boěttes " (starofrancouzsky krabice, schránka) . Jejich obsah vybírali zvláštní úředníci třikrát denně . Dopisy přinášel i do úřadu hraběte Villaye ra, ihned třídili a poslové je rychle doručovali. Tato ve své době geniální a převratná změna ve způsobu doručo ­ vání zásilek však daleko předstihla svou dobu , a tak pro nejrůznější potíže brzy zanikla a schránky byly zcela · za· pomenuty. Když o více než sto let později, v roce 1766, byla na chodbě berlínské poš ty umístěna „první" schránka na dopisy, působilo to jako velká novota . Jak to bývá s novými věcmi, lidé této novince příliš nedůvěřovali. Stalo se dokonce, že některá města protestovala proti vyvěšování poštovních schránek, které byly označovány za veřejného nepřítele . Mravokárci prohlašovali, že ,,. . . každý, kdo chce síti kol sebe ne svár a nedůvěru, by pak mohl napsati vylhanou anonymní zprávu, vhoditi ji nepozorovaně na určitou adresu do poštovní schránky a popuditi jí proti někomu panovníka neb proti sobě manžele, snoubence, rodiče a děti, ja kož by mohla pomáhati navazovati nedovolené milostné vztahy, a tím mravy kaziti." Ano i takový citát lze nalézt ve sta-

OBRAZOVÁ

Rekultivace půdy

ŠKOLA 8/27 A

sPION~RSKE

DREVINY

REKULTIVACE PŮDY Při

těžbě nerostných surovin, zeimen_11 uhlí, vznikají zakladačové výsypky (A) nebo odvaly z hlubinných dolú (B). Výsypky se po urovnání překryjí ornicí (C), takže postupně vznikne zemědělsky využitelná půda (E). Odvaly se buď přímo zalesni, nebo upraví do teras (D), vhodných k využiti pro ovocnářské účely (F). Pro zalesnění výsypek a odvalů jsou vhodné pionýrské dřeviny, pro zlepšeni půdy určené k zemědělské produkci jsou cenné meliorační rostliny, pěstované jako pícniny, nebo zaorávané jako zelené hnojení.

Kresby E. Plicková

Rekultivace půdy Ing. Jaroslav Janda Člověk se většinou snaži působit na krajinu příznivě rozumně a účelně plánuje , obohacuje či upravuje. Tomuto působeni říkáme kultivace a diky ji žijeme v zemi, kde pralesy, močály a doširoka rozlitá koryta řek ustoupila polím , hospodářským lesům, rybníkům, přehra ­

dám a jiným účelným a užitečným ob jektům. Život člověka však závisí také na průmyslové výrobě a těžbě nerostných surovin a tato činnost krajinu znehodno cuje nebo dokonce pustoší. A tak musel člověk najít cesty, jak obnovit hodnoty zpustošené krajiny. Novým vědním oborem, který zahrnuje celou soustavu biologických, technic kých a dalších opatřeni, jsou rekultiva ce. Usiluji o uvedení krajiny do stavu schopného obděláni a jejich cílem je trvalé nebo alespoň dlouhodobé zúrodně ­ ni půdy , a proto pracovně i účelově spa nou činností - rekultivacemi - vzniknout dají do oboru meliorací. půdy antropogenní či technogenní. U nás krajinu nejvíc poškozuje těžba Hlubinná těžba nezačíná skrývkou· ornerostných surovin, zejména povrchová nice, ale otvírkou, končí odtěžením. Nej těžba uhlí, soustředěná v oblasti Seve méně krajinu poškozuje zplynováni ne ročeské hnědouhelné pánve a- v Soko bo louženi v podzemí, to je však možné lovském revíru (výměra nad 20 000 ha) , jen za výjimečně příznivých okolností. dále hlubinná těžba černého uhlí (ostrav I tak však nad vyrubanou nebo jinak vy sko - karvinská oblast - výměra asi 8000 těženou částí ložiska vznikají poklesové ha). Půdu dále zabírá a znehodnocuje kotliny, někdy zaplněné vodou (pokleso i provoz dolů, elektráren a tepláren, stavá jezírka či méně vhodně pinky). Od vební průmysl (kamenolomy, štěrkopís ­ pad z hlubinné těžby a z následné úpra kovny aj.), těžba nafty, barevných kovů, vy nerostných surovin se nazývá hlušina rašeliny, vápence aj. Předpokládá se, že a ukládá se na odvaliště, kde vzniká odpřechodně se u nás poškozuje na val, dříve kuželový, dnes převážně plo 100 000 ha půdy. Rekultivace mají zace chý. Odpady při zpracování uhli nebo lovat a odstraňovat z tváře krajiny hlu rud suchou či mokrou cestou se ukládají boké vrásky lomů a bradavice výsypek na složištích nebo odkalištích, jejichž či složišť. Mají změnit měsíční krajinu rekultivace bývá nejsložitější, ale pro v krásnou a úrodnou, v kraj člověku ozdraveni krajiny velice důležitá. sloužící všestranně a trvale . Technická část rekultivace spočívá Důlní podniky musí podle pečlivě vy - , v úpravě terénu. Hlavní částí celého pro pracovaného projektu vykonat důlně cesu je však rekultivace biologická, technickou rekultivaci (odklizeni nadl~ž soubor opatření k obnově úrodnosti pů ­ ních hornin pro potřeby rekultivace, dy nebo k tvorbě půdy nové. Mů že to stavba výsypek atd.) a zvláštní podniky být buď rekultivace zemědělská , nebo vykonávají rekultivaci lesnickou, země ­ lesnická. dělskou nebo vodohospodářskou. Krajina se nejvíce poškozuje , jak jsme Zemědělská rekultivace se snaz , si řekli, povrchovou těžbou uhli, která se v nejkratší době vytvořit půdu alespoň vyznačuje velkými přesuny nadložních průměrné úrodnosti k zemědělskému hornin a tvorbou lomů a výsypek . Vedle využití. Záleží už na volbě zeminy. Hodí toho však existují i lomy rudné a nerud se podkladní zeminy středně těžké, těž ­ né (pískovny, hliniště, kamenolomy aj.) ké jíly nebo naopak sypké písky se pro Po ukončení těžby často lom zaplaví vo zemědělskou rekultivaci neužívají. Zpra da - vznikne lomové jezero. Nezaplně ­ vidla se na urovnanou podkladní zeminu ný lom se nazývá zbytkový. naváží ornice, vylepšená slínem, kom Při každém (i malém) rozsahu těžby postem, vápněním aj. Nadložní zeminy se znehodnocuje hlavně půda. Proto je 1. třídy (černozem, hnědozem, slinovat vždy nutné ornici skrýt a buď ihned pou ky, spraše aj .) a 2. jakostní třídy (mělké žít k rekultivaci jiných ploch , nebo ji ornice, těžší až těžké sprašové hlíny, hli uchovat na skládce. Skrývkou a ukládánité písky apod.) se však hodí pro pří ­ ním nadložních hornin vzniká výsypka, mou biologickou rekultivaci bez pře ­ buď vnější (mimo těžební pole), nebo vrstvení ornicí. Důležité je hnojení. Na vnitřní (základ uvnitř těžebního pole). těžkých výsypkových půdách se osvědči ­ Podle vztahu k okolí je výsypka nadúrovlo použití kejdy (směs pevných a tekutých ňová (konvexní) , úrovňová neboli rovinvýkalů domácích zvířat se stelivem), na ná a podúrovňová . Vlastnosti odklizelehčích minerální hnojení s použitím pi ných hornin se mění. Tyto horniny se na onýrských plodin (vojtěška, komonice, zývají výsypkovými a působením pří ­ štírovník aj.). rodních činitelů se měni v nevyvinuté Využívají se i meliorační postupy, kdy výsypkové půdy. Z nich pak mohou říze se půda vytváří biologickým oživením

neplodných hornin, např. přímou rekultivací šedých jílů trávními nebo jetelotrávními porosty. Na čtvrtohorních zeminách (spraše a sprašové hlíny) a na směsi písků s jíly a sprašovými hlínami je výhodná ovocnářská rekultivace výsypek. Podmín kou je tříletá až pětiletá agrotechnická rekultivace (zelené hnojení, tj . pěstování a zaorávání luskovinoobilných směsek) a při nástupu plodnosti zvýšená dávka hnojení. Na výsypkách se na lehčích sprašových zeminách daří meruňkám na podnoži meruňkový semenáč a třešním na ptáčnici, na středně těžké směsi jílů a písků jsou vhodné jabloně a hrušně . Rekultivovaných půd je ovšem možné využívat pro zakládání vinic nebo pěsto ­ vání zeleniny . Je možná i rekultivace luk a pastvin. Lesnická meliorace se uplatňuje na výsypkách s členitým povrchem nebo na odvalech. Začíná vytvořením příprav­ ného porostu (jeřáb, trnovník akát, bříza, jíva, osika, olše zelená jsou přípravné a meliorační dřeviny) s keři (bez černý, zimolez tatarský, ptači zob, trnka). Meli orační význam mají i olše lepkavá a šedá, topol kanadský, lípa srdčitá i stříbr ­ ná, borovice lesní, černá i vejmutovka aj. Hnojí - li se dostatečnými dávkami průmyslových nebo organominerálních hnojiv, může se přípravný porost změnit v hospodářský, kde převládají jasan zte pilý, modřin evropský, klen, dub červe . ný, letní i zimní, jilmy a další hospodář ­ sky cenné dřeviny. Rekultivaci půd získává naše společ ­ nost zpět nejen-veliké hodnoty ekono mické, ale úpravou nevzhledné krajiny se zlepšuje i životní prostředí a nejed nou vznikají i krásné krajinné útvary pro rekreaci a sport. Význam rekultivace pů ­ dy bude stále stoupat. Ve stejné míře však musí růst i naše snaha uchovat co nejvíce z původních hodnot krajiny, už proto, že rekultivace jsou náročné a ná kladné a vyžaduji poměrně dlouhou do bu, za kterou nedotčená půda vydá mnohokrát úrodu. Foto archiv

C")

ATLAS ak

ATLAS ak

·

I

o

111 11

.X •U

•G)

'C

Srostlokvět

medúzový

Cirrh o petalum m edusae

ATLAS ak

Ostruhovec

bělostný

A ngraecum eich lerianum

ATLAS aP,.c

Clunatec úzkolistý

Maceškovec ozdobný

Cymbidium aloifolium

Miltonia spectabi llis

ATLAS aP,.c

Lelie dvoucípá

Pleionka zahradní

Vonokla s tygrovaný

Lael ia ance ps

Pl eione bulbocodioides

Odon toglossum grande

ATLAS aP,.c

Postromec srpovitý Epidendrum falcatum

,----------------~----------------------~------------~

ORCHIDl;JE NAŠICH SKLENÍKŮ

ORCHIDEJE NAŠICH SKLENÍKŮ

Maceikovec ozdobný. Maceškovce jsou epifytické orchideje s dvoulistými , velice zploštělými pahlizami a velk'y'mi květy, které jsou na spodní část i velmi rozšířené, protože jejich pysk je rozměrný a zcela plochý. Okvětí je ne rozl išeno. Rod má asi 20 druhů , které se vyskytuji převážně v tropických oblastech Ameriky. Maceškovcům se daří v m í rně temperovaném a ně­ kdy i chladnějším prostředí. Vysoké letni tep loty sná šejí ve lice špa tně . Jsou stínomilné a vyžaduj i vlhký substrát. Jejich květy však maji poměrně krátkou trva nlivost. Z nejčastěji pěstovaných druhů lze uvést například pu r purově růžovou orchidej druhu Miltonia spectabilis. žlutohnědou M . clowesii, hnědožlutou M . cuneata, krémovou M. flavescens , purpu rově růžovo u a krémo vou M. regne lii. Květy ně kterýc h jejich kříže nců , na příkl ad vyobrazený „ Franz Wichmann ", jsou rozměr ­ né a pest ře zbarvené a na pysku mívají nápadnou skvrnu, které vděčí za svůj název v různých jazycích, protože se poněkud podobají maceškám . Oblíbené j sou také hybridní rostliny s rů zným i jinými rody, na příkla d s rodem Odontoglos·sum ap. Velmi efektní ozdobou skleníků a výstav jsou zvláště staré rostliny, na nichž rozkvétá současně vice květů . Maceškovce se pěstu j í ve sklenicích a vitrí nách na kůře nebo epifytních kmenech , _nebo v plastikových nádobách s iehkou směsí z polystyrénu, kůry a rašeliny. Vyžadují vlhko, stín a mírné teplo. V létě . když kvetou. a vůbec v době růstu potřebují vydatně zalévat.

Clunetec úzkolistý. Do rodu Cymbidium se zařazu ­ je asi 50 dru hů , které rostou v Afric e, Asii a Austrál ii. Tyto rostl iny mají silně stlačené a zkrácené pah lizy ; některé druhy pahlizy dokonce postrádají a mají jen zduřelé spodiny l is t ů. Rostou buď na zemi , nebo na stromech a m ají úzké, dlouhé, řem enov ité listy s vYrazným středním nervem . Květní stopky jsou dlouhé a někdy i převislé . Květy v bohatém květenství na · krátkých stopkách mívají šířku až 5 cm , zvláště u čet ­ ných pěstovanýc h kříženců. Druh C. aloifolium (na obrázku je vyobrazen kříženec ..Feather Hi ll Herítage'") je známý již od roku 1800. Jedním z nejhojnějších je napřík l ad C. lowia num se zelenavým květem , hnědě čárkovanl(m pyskem, svět ­ le žlutými boč nými laloky a bílým středním lalokem . Druh C. fi nlayisonian um je teplom ilnY, zatímco ost at ní druhy jsou temperované a ješ tě častěji chladnomilné. Člunatce jsou pro domácí pěstován í velice vhodné rostliny, protože se mohou umísťovat i na okně . Vyža dují vzdušné prostředí a přes léto se, mohou přenést i do zahrady do stinu stromů. Nesnášeji však proschn utí substrátu a přílišné teplo. V zahradě se však musí chránit před ptáky, hlemýždi a škodlivým hmyzem a také před dlou hotrva jícím deštěm. Během vegetace se mOsi ho dně za léva t . Na podzim se zálivka omezi a rostliny se přenesou do chladného skleníku s teplo tou 10 až 12 °C, kde nasazuj i květy. Do rodu Cymbidi um patři mnoho cenných kříženců pozoru hodn'{ch barev (byly vyšlechtěny orchideje jak bělokvěté , tak i tmavoče rv ené , růz ných odstínů), kombinací kresby a růz n ých velikostí.

ORCHIDEJE NAŠICH SKLENÍKŮ Postromec srpovitý. Epidendrum je rod, do něhož se řad i téměř 1000 druhů . Jsou to orchideje s jed nolistými až dvoulistými pahlizami, jsou terestické a čas ­ těji epifytické, rozšířené od jižních oblasti USA pře s Střed ní Ameriku až do Arg entiny. Květy na dlouhých stopkách dosahují až 12 cm . Vyobrazený druh E. fal catum roste ve Střední Americe ve vYšce 2000 m n.m . na stromech i skalách . Kvete v létě . Křidélka pysku připomínaj í motýla . Této orchideji se daří v tempero vaném prostředí. Jiné druhy jsou c hladnomil něj ší a vyžadují v zimě klid a sušší prostřed í . E. medusae z Ekvádoru má nápadný tmavočervený květ s roztře ­ peným pyskem a dvouřadé listy. E. vitellium je z hor 2700 m vysokých . Má až 10 cm široký květ a vyžaduje celoročně chladno a vlhko. Některé druhy rodu Epidendrum lze i pěstovat . pokud však budou mít chladné a vlhké prostředí. Výjimeč n ě snášejí i teplo skleníků a vitrín (např. dri 1h E. coch lea tum s nedě leným lžicovitým pyskem) E. secundum má květ rozdělený na okrajové. středni a postranni ci · py. Mnohé druhy mají květy zelené s bílým pyskem. Druhy rodu Epidendrum pěstujeme na kůře s trochou substrátu, nebo v plastikových květináčích ve vzduš né a propustné směsi. Vyžadují dosti světla v'{chod ·ních nebo jižních ok·en a vlhkost vitrin či skleniků . Bě ­ hem růst u je musíme hodně zalévat a rosit . Jakmile rost liny přejdou do klidového období, zálivku omezí me až do doby, kdy opět nasadí květy .

ORCHIDEJE NAŠICH SKLENÍKŮ Vonoklas tygrovaný. Orchideje rodu Odontoglossum jsou převážně chladnomil né, jen čás t druhů je přizpůsobena mírnějšímu klimatu . Daří se jim na stin n ějšíc h stanovištích. Je známo celkem asi tři sta dru hů , p ř evážně horských epifytů, rozšířených h lavn ě v amerických tropech . N ěkteré z nich maji krásné, ve lké a většinou vonné květy. Vyobrazený druh pa t ři k obl íbeným pěstovaným or chidejím . Pochází z hor Mexika a Guatemaly, kde ros te skoro až do 2000 m n.m. na dubech i borovici c h. Žluté, výrazně h nědě žíha né květy jsou až 20 cm širo ké. Pahlizy má vejcovité, dvoulisté, kožovité listy na bázi jsou fialově tečkované. Kvete na jaře. Snáší dobře v noci a v zimě ch ladno. Příbuzný druh O. citros mum je rovněž z Mexika a má dlouhou květní stopku. na niž na ja ře rozkvétá 9 cm ši roký bílý květ se slabou vůni citrónu . Známý a čas to pěstovaný O. cri spu m má plný květ s překrývaj ícím i se plátky, jehož barva je rů ­ žová a č erven ě skvrnitá . Některé druhy se osvědčilo p ěs tova t i volně na okně, poku d to však bylo vzdušné, stin nější prostředí. Pě st i ­ telé je vyvazuji na kůru , nebo sá zejí do smíšeného substrátu poly styrénu , kůry, též s příměsi bukového list í a kořinků kap rad in. Skl en ík nebo vitr ina jsou vhodné pro pěstováni jen v chladnějšim období, v l étě je lepé tyto orchideje přemisťovat do zahrady do stí nu stromů. Pokud jsou v chladném prost řed í celoroč ­ ně , rostou , ale nekvetou . Několik druhů je původem z teplejších oblastí a ty je možné pěstovat i ve vytáp ě ­ ných pokojích. Během vegetace jim však po skytn eme více slunce.

ORCHIDEJE NAŠICH SKLENÍKŮ Ostruhovec bělostný. Do rodu Angraecum se řad i epifyt ické orchideje, které jsou podobné rodu Aerí des, od ně h ož se liši květy s nápadně dlouhou ostru hou a delšími a mohutnějšími listy. Na dně ostruhy se tvoří nektar, který láká hmyz s dlouhým sosákem. aby jím dosá hl až na dno květu. J iž Charles Darwin správ ně předpokládal , že madagaskarský druh Angraec um sesquipedale musí opylovat hmyzí opy l ovač s velice dlouhým sosákem, protože ostruha květu je dlouhá 30 cm . Tato předpověď se skutečně splnila. Na Mada gaskaru byla nalezena rasa afrického motýla Xantho pan morga ni (pojmenovali ji ssp . praedictus, tj. před ­ pověděný), která se vyznačuje odpovídající dél kou so sáku. Květy této mohutně vzrostlé orchideje tvoři až 15 cm velké bělostné hvězdice , které voní vanilkou a „obsypávají" celé kmeny stromů deštných lesů . Kvetou v zimě . Rod Angraecum má asi dvě stě namnoze endemic kých druhů, které jsou rozš í řeny hlavně v Africe. Jeden však roste až na Filipínách . Vyob raze n'{ druh An graecum eichlerianum je asi jednometrová rostli na s deseticentimetrovými, na kon ci krátce dvoucipým i listy. Na poměrně krátké stopce má jeden až dva 7 cm široké květy , jejichž sepaly do stran jsou štíhlé a pysk je mušlovitě p roh lo ubený, na bázi se šp ici a kýlem a dozadu zahnutou, 4 až 5 cm dlouhou ostruhou. Ten to druh roste od Kamerunu až po severní Angolu. Druhy rodů A ng raecum a Aerides vyvazují pěstitelé na kmeny, na kůru , nebo je pěst u j í v nádobách s lehkou směsí . Rostliny vyžaduji vlhko, teplo a hodně

ORCHIDEJE SKLENÍKŮ Srostlokvět medúzový. Epifytické rostliny rodů Ci rrhopeta lum a Bulbophyllum jsou orchideje s bizar nimi květy. Jsou miniat urn ího vzrůstu jako vyobraze ný druh z Jávy, u něhož jsou postranní sepaly květu srostlé, niťovi tě protažené v chomáč , který je podob ny h la vě n estvůry Medusy, která ztě les ňova l a v an t ickém období zlo. Rod těchto orchideji je rozš í řen ve východní Africe, v tropické Asii a na Tahitském souostroví. Rod Bulbophyllum je druhově bohatý, botanici do něho řadí asi tisíc druhů , které rostou na kontinentech Starého světa . Mají ve lké, zploštělé , jednolisté až dvou listé pahl ízy a až 10 cm velké květy v početném soukvětí. Pěstovat je lze v temperovaném prostředí.

Orchideje druhu Cirrhopetalum medusae kvetou od podzi m u do prosince a bílé a červeně tečkované kvě­ ty mají v bohatém chomáči. J iný druh, C. fascinator, kvete také začátkem zimy. Okvětn í lístky jsou protaženy v 33 cm d louhý cípovitý útvar a na bázi je otvor pro pohyblivý pysk. Ostatní části okvětí jsou r ůžové , če r ­ veně pruhované a třepenité . Druh C. longi flor um má v květu zv lášť mohutně vyvin uté sepaly, které jsou srostlé v podélný jazykovitý útvar. Květy druhu C. ornatissimum zapáchají po slanečcich . Tyto podivné rostliny se pěstuj í většinou v t empero vaném prostředí a vyžadují hodně světla . Nejlépe se ji m daří v substrá tu s polystyrénem, kůrou a rašeliní kem a s troc hou bukového listí a kořínků z kaprad í.

světla.

ORCHIDEJE NAŠICH SKLENÍKŮ Pleionka zahradní. Te nto rod, do něhož se ř adí asi devět druhů, zahrnuje převážně chladnomilné orchi deje, které rostou ve stře dních a vyšších polo hách až do 4500 m n.m. Kulovité až hruškovité pahlízy bývají v polštářové vegetaci na skalách , ale také v mechu na stromech . Nejsou pra vým i epifyty, až na skupinu tep lomilných druhů z monzunové oblasti Him álaje, Bar my, Thaj ska a Laosu . U nás j sou zná m ější druhy z Č i ­ ny a ostrova Tc haj-wanu . Vyobrazený -druh je oblíben u skalničkářů a pěstitelů cibulovitých rost lin. Některé druhy, např í klad Pleione limprichtii, snášejí dobře i naše drsné zimy. Potřebuji vša k v k,idovém stad iu sucho, takže se na zahradě při­ krývají fólii a chvojim. Jsou příbuz né s orch idejemi ro du Coelogyne, avšak maji měkké li sty a vytvářejí vždy novou pahlízu. Některé kveto u na jaře (poznáme je podle zelených pahlíz). j iné kvetou na podzim (mají pahlízy hnědé) . Pleionky lze pěstovat s polehlivě polohydroponickým způsobem. Pa hlízy sázíme po pěti až deseti do velkýc h plastikových květináčů 13 cm širo ký ch. naplně ­ ných na dně drcenými c ihlami, keramzitem nebo stře­ py z hliněných květináčů, dosypaných až po okraj ra šelinou s trochou polystyrén u, drobtů rašeliniku, dře­ věného uhlí ap . Pahlizy sázíme tak, aby asi z poloviny vyčnívaly . Po výsadbě je umistime v chladnu. Zprvu je jen ros íme, ale jakmile vykve to u, zaléváme je vice . Po odkvětu přeneseme rostliny do zahrady na velké misy s vodou {nalijeme ji jen asi do výše 2 cm, abychom rostliny nepřemokřili) . Na podzim po zatáh nuti rostliny přeneseme do sklepa , kde je teplota O až 1O ° C.

ORCHIDEJE NAŠICH SKLENÍKŮ Lelie dvouclpli. Laelia je pozoruhodný rod velkokvě ­ tých orchidejí, které se vyskytu jí jak ve Střední Ameri ce, tak i v jihoamerických zemích, neboť svým vý skytem zasahují až do Brazílie. Známo je na 75 druh ů . Květy lelií mají na rozdíl od příbuzných katleji velmi štíhlé okvětní plátky. V kultuře se oba rody (katleje a lelie) často křiži , přičemž pěst ite lé získali hybridy s velk'{mi, k rás ně vybarvenými trvanlivým i květy , které jsou namnoze chloubou výstav, soutěží a používají se i do svatebních kyt ic. Nejmenši druh je Lea lia pumila . Má listy sotva 1O cm velké, ale květy jsou až 1O cm ši roké . Pochází ze středních poloh (kolem 800 m n. m .) na jihu Brazílie. Jiné lelie rostou nej en na stromech , ale také na skalách, nap ří klad vyo bra zená lelie dvoucípá. Rozkvétá během podzimu a v zimě. V době kvě ­ tu vyžaduje jen asi 5 ° C te pla a rosení, protože roste v mlžnýc h vysokohorských lesích Mexika . Příbuzné katleje jsou epifyti s válcovitými pahlizami , které mají jeden až dva kožovité tmavozelené listy. Květ má okvět í rozrůz n ěno na sepaly a petaly. Pysk je velký, korno utov itý, na ko nci zvlněný a rozšířený. V amerických tropech roste na 40 druh ů katleji. V kul turách byl vyš l echtěn obrovský po če t rů z nob arevných kříženců.

Oba uvedené rody pěstujeme jako epifyty na kůře , nebo je sázíme do plastikových nádob do směsi polystyrénu, kůry a rašeliny. Během růstu vyžaduji bohatou zálivku (je možno je jednou týdně též ponořovat do vody) a celoročně vlhko. V každém příp adě je musíme často rosit a za jistit jim dostatek světla a v létě větrá ­ ni. Přihnojováni během vegetace, stejně jako u jiných rodů , je nutné.

Král detektivů se našel Ostatně, trochu jsme to už čekali. V těch stovkách (přesně v osmi stec h třinácti) dopisů přece muselo být králů vice . Bylo jich sedm. Nejlepší a nejpřesnější o dpovědi poslali Pavel Čadek a Petr Štětovský z Prahy, přes ­ né a logické byly i odpovědi Mirka Bočka ze Žďáru nad Sázavou, Davida Janouška z Prahy, Vládi Spišáka z Michalovců, Mirka Šťastného z Lomnice a Mirka Šuhaje ze Žďáru. Ti všichni získali kvalifikaci prvni třídy . Třidu druhou s mi nimální ztrátou bodů maji Marian Bartek ze Seredě, Michal Bílek z Turnova, Pavel Bartošík z Uherského Hradiště, Milad a Čečilová z Plzně, Marek Č esal z Klobeuk, Marek Doležal z Karlových Varů, Ivana Filipová z Ostra y, Petr Gabriel z Prahy, J. a M. Hrubých z Trutnova, Robert Hulák z Brna, Čestmír Mede k ze Semil, Miloš Skopec z Prahy, Jana Švehlová z Bojanovic, Rado Revúcký z Dobšiné,
byl Jarda, on jediný měl zájem a také možnost sluc hátko vytahaným t ričkem nejen se svými , ale i fyzikářovými oti sky. Anonym Jarda věděl, že peníze byly v tašce a že taška je ve světlíku. To mohl vědět jen zloděj, jiný by těžko mohl vidět krádež i odhazováni. Jarda využil Klepeštova chlubení a snažil se vinu na něj svést. Často uváděná domněnka , že Kle pešta nemohl „vybrigádnič.it'' peníze - jsou různé druhy brigád, kde i nezletilí mohou peníze vydělat (lesní práce, sběr, léčivé rostliny ap .). Kdyby byl Jarda ve spojení s Váňou, nemusel ho do hlášení vůbec zahrnovat. Klepeš ta ráno , když mluvil o penězích, nemohl vědět , že by nějaké mohl ukrást. O tomto bodu píše me obšírněji, eboť v ně dělalo chyby nejví ce řešitelů. 2. Motor nenaskočil , protože nebyl uzavře elektrický okruh. Škodovka byla nápadn a ne rozsvícenými světly. Řídi l Tonda , protože jen řidič mů že v idět ve zpětném zrc · tku dozaau . 3. Nešťastnou náhodu vyluč je opakova i:iý vystře . Kdyby byl jeden, pak tíy ani světlofani to, • e se oběť znala s vrah em , n e':)' lučovalo nechtěný výstřel. V aktech bylo důležité, že o11a chlapci zemřeli v den 15. narozenin . 4. Karel ji podezříval, protože řekla, že se fena potlou kla nebo umřel ~ hlady. Jak mohla vědě t, že je studna vyschl á? Text: Od hra dní studny 20 m ~a severovýchod (SV) . 5. Mi adik odjel cestou 2 - svědčí o to m za čáte k' rovnější stopy zadního kola líže R

nejeden!

utřít

,., ,.,

IX. -~~

,I

,., ,., ,,I

,.,

,,..

,.,

I/

_., 1,1

.::

z

., _.,

,I

1,1

I/

,I

l,I

_.,

~

/,

B se Q:0 4 1:0 z p 3:0 3:1 0:0 1:1 H 00:00:3 0:0 2 0 :3

p H

o

.,

· povědí , ze ha2el levák Václav ji nak y evídě l jen ruku. Fotka sv'd č1 proti áclavovi, protože máslu c át~o u ucha a k eré údajně nes lyší. 11 . O resni ě s o Havličkův Brod (místo, e se broď malý Havlik). Obec e Petrkov, což byl o zašifrováno v jinak zbýtecném textu o autech. Jejich SPZ dávají P.E-T - KO -V. Zde bylo nejvíce drobných chytí, kd ž se řešitelé snažili vyčíst jméno obce z mapliy a světových stran . měno ředavače je Karabec, aby to Otovi naznačil, podepsal se i Radek obráceně, Kedar. Hodina zadrženi se shoduje zhruba s hodinou stanovenou ke chůzce. Na pohled nici je jediný časový úd aj - na fotografii vě ­ že, asi 10,50. 12. Tady se uplatnil důvtip a fantazie. Nej rychleji mohl" elilapci vyjmout kuličku vyp laalitim sodovky do dutiny. Trochu vením déle by trvalo, pokud sodovku vypili, kdyby si skočili pro vodu do potoka. Da lší jed noduchý způsob při l ože n ím rovné ho ko nce trubky na kul i čku a vysátim vzd uchu ústy ji vytáhnout přisátou na t ru bce. Uznávali jsme i řeše n i po moci smyčky z provázku provleče n ého t rub kou. Při táhnutí za volné konce a přid ržová ní m trubkou lze - jak si ověřil např . Ivan Pran d stetter prakticky - ku li čku vyjmout. Stejně js me uznávali i úvah u, pod le niž byl pokyn k l a v ičce při p íc h n u t tře b a př i p ín áč k em. Ten za věšen na p rová zku by bylo mož no za pích no ut pomoc i t rubky do k ul ičky. Jenom č ek á ni na zemět řese n í , p ř i kterém by se k uli č k a d ala polapit, ne bo že by si dala k u l ič ka ři ci za hezké poprošen i (a to jsme se v řešen ích také do č et ­ li), se nám nezd álo. Pochybn á byla výpověď Honzy, na skále by nemohl rozumět, co n ě kdo povídá v masce. A to je vše. V ítěz ů m blahop řejeme a ostatním ? Du ševně j ste si zasportovali, pobavili se, prožili nad soutěži pár hezkých chvi l - a o to přece hlavně šlo, ne? MK

déčko

DS

I I I

I

I

I

-~_.........., ,

I

.....-.~-, : li I

I I

I

I

I

I

t - -;;;i::::z....;..- - J

11111 I

I I I

I

~

~

-....--.....u I , - - - - ~ 11v , I I

I ~

.~

I I __,...._

V'I I I

VI

I

I

21"~

I

I ttt-11,Dwt~II

VII

'mw:Jim,~

I -.....-.i.........11-..J

rtdětaiú~

I

I I I

·~ ~:

Vl111

~- 'a~ •n,&-..-JI~

I I I l(X I I I

~___,K""WI_ : X I

I

Xl

I

I I

tl:.....1!!1[;61:~ I

I

Xli

I I I

• ~naaoMzht !

L.....11,;........:t..:..:.:.u.:::..:.;.=,

I

I r"".;::;s;;;::--, I

~ ~

1·~

1o

REDAKČNÍ OZNAMOVATEL V této rubrice uveřejňujeme jen takové zprávy, které souvisejí s obsahem našeho časopi­ su, to je s technikou a přírodovědou, a jen těm čtenářům, kteři za každých pět slov zprá vy přiložili do dopisu jednu korunovou znám ku. Pište čitelně, zprávy vždy začínejte adre sou.

Stanislav Ficek, Družstevní 1569, 755 01 Vsetín - shání vozy Fiat Ritmo Abarth , Lancia Beta , BMW M1 Procar, vše s návodem , nesle pené . Nabizi za ně Indiány a vojáky, skanzeny a různou techniku . Seznam pošle , odpoví všem; Marek Matocha, Komenského 941, 796 01 Holešov - nabizi kovboje a Indiány se zvěři, parní lokomotivu na HO a některá déč ­ ka; Marcel Paulus, Vršov 28, 539 53 p. Horní Bradlo - shání dětskou vysílačku do 10 km, případně plánek. Může nabídnout Merkur č . 7, přes 500 kartiček atlasu, různá déčka a 9 angli čáků; Miroslav Zelenka, Čsl. brigády 1872, 269 01 Rakovník - shání poškozený kazetový magneÍofon, opravitelný! Nabízí panel ma šinek TI s nezapojenou elektrikou i s příslušen ­ stvím , · andu lku, klec , větší množství prosa . Odepíše za korunovou známku;_ Jiří Hejk, Sudoměřská 36, 130 00 Praha 3-Zižkov - vy mění krabičky od zahraničních kitů letadel, loď Cutty Sark, Foker S 11 lnstructor (obě ne slepené) a pohon. ústroji s ovládacími skříň ­ kami za fotografie a knihy o andulkách a pa poušcích . Odepíše všem; Zbyněk Bielesz, Be z ručova 32 , 737 01 Český Těšín - nabízí vláčky na N neb o vymění za TI (seznam po šle); František Hudák, Hálkova 2020, 278 01 Kralupy n. VI. - nabízí kazetový magnetofon, stavebnici Santa Maria, vláčky N, transformá t or na vypalováni do dřeva , rádio (nutná opra va) , plast. stavebnice , reproduktory, č asopisy Modelář a jiné. Bliž ší za známku ; Libor Palič - ­ ka, Bo č ní 19, 767 01 Kroměříž - shání vojáky třicetileté války a z bitvy u Slavkova. Dále shá ní figurky husitů a křižáků a figurky Indiánů (neslepené s návody); Pavel Křiž, Revolu ční 202, 760 01 Gottwaldov - shání nebo vymění za déčka ABC ro č. 26 čísla 1, 2, 3, 4; Ladislav Šobíšek, kpt. Jaroše 2211, 733 01 Karviná 7 - shání ABC 1- 16, 20 roč. 25, Elektrón 1- 3, 10 - 12 roč . 1981 a 1, 3 roč. 1982 a různou sci-fi literaturu . Nabídněte ; S , Brišš, 013 42 Horný Hričov č . 3 - vym ě ní vystřihovánku kolesové ho parníku New Orleans za gumové figurky Indiánů , kovbojů a zvířat. I jednotlivě , co nej dříve ; Milan Tajovský, Poznaňská 1, 61600 Brno - shán í počítač kilometrů na kolo (i více kusů); Milan Pipal, Nádražní 31, 793 95 Mě s­ to Albrechtice - nabízí kazetový magnetofon MK 25A hrají cí + 7 kazet a vláček N (seznam pošle); L Marek, Čajkovského 14, 038 01 Martin - shání laminátovou nebo fóliovou karosérii BMW M1 1:24; Miroslav ~chlosser, Mukačevská 3, 080 00 Prešov - shání dvanác timístný LED displey značky LO 8197A/ FIP 12A4A do japonské elektronické kalkulačky Calcumat 108 (Polytron 180). Jen v bezvadném stavu ; Miroslav Burňak, Záhumní 237, 691 02 Velké Bílovice - shání modelářský po tahový papír Modelspan. Vymění za vystřiho ­ vánky F1 Ligier JS 11, kolejové nádraží I, leta dlo Brandenburg , vzducholoď Vysočina , jiho-

český statek, ždiarský statek, děvče a chlapec ze Ždiaru, obrn. vlak SNP, Bugatti T 32, tvrz Hlásenice, raketonosič, tanky května 1945, stav. stroj Jobdog (vše s návody); Martin Vrba, Pionýrů 261, 411 18 Budyně n. Ohři - shá ní kity letadel zahraničních firem, např . Movo, Monogram, Airfix, Revel , Matchbox apod .; Miroslav Havliček, Krasejovka 16, 373 81 Kamenný Újezd - nabízí qbrazové školy, vystřihovánky aut, vystříhané atlasy za vůz F1 Li gier JS 11 , kasičku hodiny z čísla 8 ročník 26 a bombardovací letadlo A 42 Aero ; Jaroslav Matěja, U nádraží 1482, 250 01 Brandýs n. L. - nabízí tři déčka automobilů včetně plánků a návodů, Fokker O VIII za Tyrrell 005, Lotus 72 O a Brabham BT 46 (i s návody) . Výměna poštou; Josef Jungmann, Vrchlického 34, 150 00 Praha 5 - Košíře - shání hrající kazetový magnetofon, nejlépe MK 27 . Vymění jej za čtyři ročníky ABC. (23, 24, 25, 26), stavebnici Optik, dětské telefony a dal ší, o co si napíšeš ; Aleš Koudela, Lounská 22, 415 01 Teplice vymění velké množství slepovánek za mašinky TI a příslušenství. Seznam za korunovou známku ; Petr Lipovský, Panen ská 20, 466 01 Jablonec n. Nisou - nabízí zvětšovák Crocus (nový) , 2 reprobedny, zesilovač 5W, autodráhu McLaren, klopenou dráhu, kompletní kole je na rozsáhlé kolejišt ě TI; Karel Šťastný, Gottwaldova 143, 352 01 Aš - shání angličáky jen ve výborném stavu . Vymění podle doho dy; Bystrik Skokan, Široká 21, 058 01 Po -, prad - dá za vystřihovánku vozu Š 120 (i s ná vodem) 12 příběhů velkých cen F 1; David Janáček, U stadiónu 723, 537 03 Chrudim Ill - za kreslený seriál ABC r. 22 - 23 Vzpoura mozků a seriá l Druhá výprava č. 16, 25, 26 a plánek na dvoukanálovou vysílačku dá vystř ihovánky ABC ; Petr Bílek, Myslíkova 4, 120 00 Praha 2 - shání jakoukoli literaturu (i cizojazyčnou) o zbraních a vojenské technice; Vladislav Trsek, Hranice 61 , 373 34 Byňov shání dalekohled minimálně 7 x 50 . Jen v dob rém stavu; Jaroslav Pánek; Plzeňská 27, 370 01 české Budějovice - shání zadní stranu ABC číslo 8 ročník 19 (Příchod bohů) a F 1 Lotus 720, Tyrrell 005 a 008. Dá zJ ně cokoli; Václav Zuzánek, Dolní Rokytnice nad Jizerou 365, PSČ 512 44 - shání PZL P 23A Karas 1 :72 nebo vymě ní za tři déčka F 1; Michal Švec, Medlánecká 20, 621 00 Brno 21 shání. všechny vozy F 1. Dá za ně různá déčka, se znam pošle, odepíše všem ; Vladan Hamřík, Bélu Kuna 15, 851 03 Bratislava - vymění za Ligier JS 11 nádraží Ostrava, Turbolet L 410 UVP a stavební stroj JCB 3C (vše s návody); Roman Raab, Lyžbice 137, 739 61 Třinec shání všechny dosud vyšlé vozy F 1 (neslepené s návody). Odpoví všem za korunovou známku; Jaroslav Linek, Rudé armády 695, 253 01 Hostivice li - shání plánek na čtyřka­ nálovou vysílačku. Vymění podle dohody; Lubomír Zátopek, Ročkova č. 9, 744 01 Fren nabízí spalovací motorek štát p. Rad. MVVS 2, 5 GR a vzduchovací motorek WAD 2; Pavel Pavlik, Husitská 1101 , 686 04 Uherské Hradiště - shání kreslené kompletní seriály ze Sedmičky pionýrů a z ABC a knihy J . M . Trosky . Výměna podle dohody ; Miloš Slavik, Za Zelenou liškou 8/ 549, 140 00 Praha 4 za el. výhybky, návěstidla a jiné příslušenství

(vše na _TI) dá autodráhu (10 rovných a 12 obloukových dílů, 2 autíčka a příslušenství) a akvárium 15 I (lepené) . I jednotlivě; Michal John, Tylova 992/29, 436 01 Litvínov I - shání modely (angličáky) firmy Matchbox, i mírně poškozené . Případně vymění za různý sběra­ telský materiál, déčka, atlasy, obrazové školy. Seznam pošle za korunovou známku; Roman Přikryl, Švermova 13, 625 00 Brno - si chce dopisovat s chlapcem se zájmem o plastikové modelářství. Je mu třináct let; Daniel Jurák, Dukelská 1062, 724 21 Kopřivnice - shání za chovalé knihy J . Augusty (Z hlubin pravěku , Ztracený svět), různé zkameněliny a obrázky prehistorických zvířat od ak. malíře Z. Buria na; Michaela Gmyčková, Chvaletická 24, 773.00 Olomouc 3 - shání kazety C 90 jakékoliv zahran . výroby; Pavel Stedanský, Slez ská 28, 737 01 Český Těšín - nabízí neúplné ročníky ABC (roč. 21 - 25) , dále RC model na jednokanálovou vysílačku Trylor CUB F 2 za leteckou literaturu (Vojenská letadla 1.-4. díl, Nejrychlejší lidé světa apod.) , angličáky nebo zahr. plastikové modely letadel ; Renata Monczková, Nedbalova 1703, 735 06 Karvi ná - N. Město - shání vystřihovánky vozů F 1(i neslepené); Tomáš Hokův, Konšelská 25, 180 00 Praha 8-Libeň - shání různá čísla ABC i jiných časopisů. Seznam pošle . Vymění za cokoli. Zpráva platí stále; Bohuslav Hammerle, Žlutická 389, 264 01 Toužim - shání schéma cívkového magnetofonu Privileg 200 (vrátí). Nabízí plánek na jednoduchou barevnou hudbu ; Jaroslav Kadlčák, Mitušova 71, 705 00 Ostrava 3 - si chce dopisovat s chlapcem nebo dívkou zajímající se o přírodu, turi stiku, cestováni - 14 let. Zdeněk Štokr, Na stoupách 1a, 586 00 Jihlava - shání Pilzovo kolejivo a obloukové výhybky HO a starší i poškozené lokomotivy (popis); Stanislav Žuček, Puškinova 1714/ 2, 066 01 Humenné shání auta 1:25, 1 :24, 1:18 firem Poustyl, Bura go, 1:43 Solido, Matchbox série Y, vagóny a lokomotivy HO, TI, barvy Humbrol, kity zá padních firem, knihy o letectví, kity bojové po zemní techniky. Vymění podle dohody, odepí še všem; Radek Tomšej, Nádražní 336, 790 84 Mikulovice - shání skateboard zahra niční výroby (v dobrém stavu), nabízí 1160 atlasů ABC, z toho 232 technických, příběhy na pokračování , slavné vraky (1-24, Obrazovou školu ABC, 32 vystřihovánek (seznam pošle), závěsný motorek, rádio IN 70 s technic kou závadou , diapozitivy (Praha, Bukurešť) . Odepíše všem za korunovou známku ; Martin Bilík, Gogolova 7, 616 00 Brno - nabízí větší počet starších čísel ABC (15.-26. ročník) ; Michal Tetaur, Horní Kosov 132, 586 02 Ji hlava - nabízí koleje na HO, neslepený člun Korál na baterie a vystřihovánky z ročníku 26. Shání barvy Humbrol (použité i jednotlivě) nebo jiné modelářské barvy na plastikové kity zahraniční výroby; Stanislav Madea, Božko va, 734 01 Karviná 4 - za start a cil, tribunu , depo, doplňky k autodráze (trafo) dá kosmic ký koráb Prométheus, vzducholoď Vysočina, povstalecký tank a T 34 - 85, jihočeskou tvrz, hrad Litice , Cífkův statek, loď Nautispurt, ha da, trezor, Bomag BW 210, UDS 110 p. Shání starou, nefungující (i poškozenou) autodráhu i její části.

Spolu s národními parky patří k velkoplošným chráněným územím, jejichž společenský význam je mimořádný. Nejde jen o ochranu přírodních hodnot, ale celého životního prostředí. Mnohé z CHKO jsou dokladem schopnosti našich předků přetvořit neproduktivní oblast v kraj bohatý, úrodný a přitom ekologicky i esteticky vyvážený. 1. CHKO Český ráj: rozloha 125 km', vyhlášena v roce 1955. Nejstarší chráněná krajinná oblast v ČSR, význačná harmonii lidské činnosti s přírodními složkami. Převážně borové lesy s pískovcovými skalními útvary, nečetné vodní plochy a svérázná lidová architektura. 2. CHKO Moravský kras: rozloha 92 km', vyhlášena v roce 1956. Druhohorní vápencový masiv protkaný soustavami jeskyní s bohatou výzdobou, četné ponory a vývěry vodních toků, hojné a cenné archeologické nálezy, botanické zajímavosti v hlubokých roklích a na stepi. 3. CHKO Šumava: rozloha 1630 km', vyhlášena v roce 1963. Největší chráněná krajinná oblast v ČSSR. Výrazně lesnatá oblast, místy paroviny jen řídce porostlé, několik ledovcových jezer a řada rozlehlých rašelinišť s velmi cennou zvířenou i rostlinstvem. 4. CHKO Jizerské hory: rozloha 350 km', vyhlášena v roce 1967. Charakteristický celek hor a podhůří s malebnou zástavbou Vrcholové části se smíšenými porosty, náhorní plošiny s přiro­ zenými horskými smrčinami. Rašeliniště s klečí a typickou flórou, cenné nerosty. 5. CHKO Jeseníky : rozloha 740 km', vyhláše~a v roce 1969. Metamorfované horniny modelo vané činnosti ledovců a mrazu, v ledovcových kotlinách vzácné reliktní rostliny. Rašeliniště, malebná údolí s peřejemi a vodopády, typická horská zvířena s reliktními prvky. 6. CHKO Orlické hory: rozloha 200 km', vyhlášena v roce 1969. Táhlé horské hřebeny s místy hluboce zaříznutými údolími vodních toků, ve vrcholové části cenné zbytky původních horských smrčin a bukových porostů pralesovitého typu. Zajímavá lidová architektura. 7. CHKO Žďárské vrchy: rozloha 715 km', vyhlášena v roce 1970. Harmonická krajina vytvoře­ ná lidskou činností v souladu s přirodn1mi podmínkami. Střídáni lesů, poli, luk a pastvin s rybníky, význačná podhorská a rašelinní flóra. Ojedinělé zbytky pralesů a skalní útvary. 8. CHKO Český kras: rozloha 132 km', vyhlášena v roce 1972. Masiv prvohorních vápenců s četnými podzemními prostorami a cennými paleontologickými a archeologickými nálezy. Teplomilná stepní vegetace a zvířena, zejména cenné druhy hmyzu. Místy břidlice a diabasy. 9. CHKO Labské pískovce: rozloha 300 km'. vyhlášena v roce 1972. Dívoká skalní města s mohutnými pískovcovými stěnami a věžemi, hluboké strže a soutěsky. Drobná rašeliniště, zajímavé horské a podhorské druhy rostlin, cenné druhy živočichů, zejména chráněných (ptáci). 10. CHKO Beskydy: rozloha 1160 km', vyhlášena v roce 1973. Pralesovité smi9ené porosty a podhorské louky a pastviny uchovávají zbytky některých velmi vzacných rostlin. Zajímavá zvířena náleží již do karpatské oblasti. Hodnotná lidová architektura. ~ 11. CHKO Slavkovský les: rozloha 640 km', vyhlášena v roce 1974. Důležitý rezervoár vody pro minerální prameny západočeských lázni. Rašeliniště, pastviny, serpentinové skalky s typickou vegetaci. Místy mohutné bloky hrubozrnne žuly. Množství minerálních pramenů. 12. CHKO Pálava: rozloha 70 km', vyhlášena v roce 1976. Nápadná dominanta kraJe, druhohorní vápence tvoří význačné útesy. Velké bohatství lesostepních i stepních rostlinných společen­ stev, vzácné druhy hmyzu. Významná archeologická naleziště. Obora s kozou bezoárovou. 13. CHKO České středohoří: rozloha 1070 km', vyhlášena v roce 1976. Kuželovité kopce vulkanického původu, obnažené sopouchy, sloupcový rozpad čediče, kamenná slunce. Floristicky nejbohatší oblast Čech, druhy teplomilné i horské, pestrá a hodnotná fauna bezobratlých. 14. CHKO Lužické hory: rozloha 350 km', vyhlášena v roce 1976. V oblasti jsou zastoupeny pískovce, horniny krystalické i vulkanické Přirozené horské smrčiny nebo typické smíšené porosty uchovány jen místy. Horská zvířena, místy svérázná lidová architektura. 15. CHKO Kokořínsko: rozloha 270 km', vyhlášena v roce 1976. Mohutné udoli s hluboce zaříz­ nutými kaňony v piskovcich, skalní brány, okna, výklenky, voštiny a pro tuto oblast typické „pokličky". Romantické tůně řičky Pšovky, hodnotná lidová architektura . 16. CHKO Křivoklátsko: rozloha 630 km', vyhlášena v roce 1978 Území převážně zalesněné, hluboce zaříznuté údolí Berounky a jejich přítoků s bukovými a suťovými porosty na příkrých svazích. Častý výskyt chráněného tisu červeného. Jedna z oblastí nejméně dotčených negativními vlivy. 17. CHKO Podyjí: rozloha 103 km', vyhlášena v roce 1978. Výrazné působeni řeky Dyje, hluboké meandry, na příkrých svazích četná lesostepní společenstva s cennými druhy rostlin a teplomilných živočichů. Hnízdiště cenných druhů ptáků, zejména dravců. 18. CHKO Třeboňsko: rozloha 700 km', vyhlášena v roce 1979. Příklad kladného ovlivněni krajiny hospodařením člověka - soustavy rybníků s dubovými alejemi, břehové porosty, bohatá rozptýlená zeleň, typická lidová architektura. Cenná společenstva rašelin a vod. 19. CHKO Bílé Karpaty: rozloha 715 km', vyhlášena v roce 1980. Horské pásmo kryté listnatými, zčásti původními porosty a svahovými loukami s lokalitami vzácných vstavačovitých rostlin. Bohatá zvířena karpatského typu, mnoho vzácných a chráněných druhů. 20. CHKO Blaník: rozloha 40 km', vyhlášena v roce 1981. Nejmenší a současně nejmladší chráněná oblast v ČSR. Harmonický celek bez rušivých zásahů, souvislé břehové porosty kolem Bla nice, rozptýlená zeleň. Zajímavé geomorfologické jevy, archeologické nálezy. Mirko Hain Foto Jiří Gutwirth Kresby autor

PŘIPRAVENO VE SPOLUPRÁCI SRADOU PRO ŽIVOTNÍ PI

NA VAŠI NÁSTĚNKU

Černé jezero (CHKO Šumava)

ROSTŘEDÍ PŘI VLÁDĚ ČSR A SMINISTERSTVEM KULTURY ČSR.

.ALE D

O

na

déčku

tohoto

čísla

je dárkem

České státní spořitelny , který vám bude sloužit celý rok. Návod k sesta veni : Celou stránku vyjměte z časopisu a podlepte tužším papírem . Ži - .

letkou nebo nožíkem prořízněte oba čárkované sloupce - vodítka a vyřízněte dvě okénka v pravém dolním rohu. Malý kroužek vedle oké nek označuje místo, kudy povede osa kotoučů označujících den v měsí ­ ci (a) i týdnu (b). Může ji být např . připínáček. Kotouče doporučujeme před vystřiženim též podlepit, stejně jako ručičky hodin (c, d). Jimi si budete moci nastavit čas nejdůležitější události dne. Na některé další denní povinnosti vás upozorni pamatováček v pravé části kalendáře . Ukazatele měsíce (e) i denních úkolů (f) nemusíte pod -

lepovat. Měsíční ukazatel je dvoudílný. Bilý díl podvlékněte pod proříz ­ nutý proužek mezi obrázkovými symboly měsíců . Na část P kápněte le pidlo a přiložte barevnou část ukazatele. Pozor, musí zůstat volně pohyblivý! Podobně navlékněte ukazovátka pamatováčku (přehnutá v půli) na proužek vpravo. Pokud nemáte žádné povinnosti, zůstávají šipky „ zaparkovány" v horní části vodítka . Přejeme vám, aby se kalendář stal vaším užitečným pomoc níkem v organizaci práce i oddychu. Česká státní spořitelna a redakce ABC. -br-

Výtvarné zpracováni J . Drahokoupil

RALLYE ABC -

BETA

(Toyota Cel i ca Turbo) Dnes opět pokračujeme v naši nové sérii vystřihovánek měřítku 1:43, tedy ve velikosti odpovidajici dováženým modelům autíček ze SSSR , Francie a dalším . Náš nový vůz je

v

Toyota . Snažili jsme se postihnout nejen jeho základn í tvar, ale i detaily. Protože však v tomto měřítku není možno zachytit všechny podrobnosti , má model název ABC - Beta . Ti z vás, kteří si již zkusili stavbu nové série na modelu ABC -Alfa , se jistě pusti do práce bez velkých obav - ověřili

si, že i složitější tvary je možno sestavit bez potíži. A tak tedy jako vždy začnete přípravnými pracemi. Na rubovou stranu dilu 11 přenesete úsečky A-A a B- B. Z kuchyňských špejli si zhotovíte osy kol - přední (díl 19, dél ka 43 mm), zadní (díl 20, délka 47 mm) - a nabarvíte je podle vystřihovánky . Lomové čáry, které budete naře z ávat (rýhovat) z líce vystřihovánky , jsou značeny plnou čarou, která je mimo kresbu dílu opatřena černou šipkou , jejíž špička směřuje na lom . Tam, kde by lomová čára rušila kresbu, je v ploše dílu za kreslena jen krátkými úsečkami . Lomová čára, kterou budete nařezávat z rohu vystřihovánky, je kreslena čerchovaně (-.-.-.). Prořezy pro zalepeni os napevno jsou značeny čer­ nou úhlopříčkou, výřezy ploch pro osy červenou úhlopříčkou . Stavbu začnete zpracováním kol. K vytvarovaným a slepe ným plášťům 2 x 24 přilepíte vnější stranu kola 2 x 25 a pak i vnitřní 2 x 26. Do jednoho dokončeného kola nasunete osu 19 a z obou stran ji přilepíte napevno (zakápnete lepidlem) a ne cháte proschnout. Zbylé kolo zatím uložte. Stejně zpracujete zad ni kola z plášťů 2 x 27, vnějších stran 2 x 28 a vnitřních 2 x 29. Jedno kolo opět připojíte napevno na zadní osu 20 a necháte proschnout. Stejně jako u předn í osy odložíte zbylé kolo do pracovní krabičky. Než kola připojená k osám pro schnou, zpracujete karosérii. ! . Levý přední blatník - díl č. 1 - a pravý přední blatník 2 při ­ lepíte k vytvarované kapotě 3 a k ni připojíte i přední sklo 6. Pak postupně k celku napojíte levý bok 4 a pravý bok 5. K horní části boků a předního skla přilepíte střechu 7 a k jejich dolní části horní kryt zádě 8. Pokračujete zadním levým blatníkem 9, který připojíte k dílům 4 a 8, a pravým zadním blatníkem 10, který napojíte na bok 5 a záď 8. Celek necháte proschnout a mezitím sestavíte upevněni přední osy. Žebra 12 a 14 přilepí ­ te k držáku 13 a podle návodné kresby osadíte zevnitř vozu k blatníkům 1 a 2. Příď vozu zespodu zakryjete dilem 15, který připojíte po stupně na díly 3, 1, 2 a 12. Pokračujete v práci na karosérii , kde k horní části zádě přile ­ píte dil 11 a napojíte i na blatníky 9 a 1O, ale bez dolní části; tu budete lepit až po osazeni konstrukce pro upevněni zadní osy. K žebru 17 připojíte držák 18 a celek vlepíte zevnitř vozu k blatníkům 9, 1O a k zádi 11 (tady na přenesené rysky A - A a B-B). Teprve teď uzavřete podběh dílu 11 přilepením na volné chlopně blatníků 9, 10 a ke spodní části držáku 18. Dolní část středu vozu zakryjete dilem 16 a po proschnutí nevlečete přední osu 19 a zadní osu 20. Na obě osy přilepíte napevno zbylá kola (přední z dílů 24, 25, 26 a ;;adni z dilů 27, 28, 29) . Zakápnete lepidlem na ose a necháte dokonale pro schnout. Volný čas využijete ke zpracováni zadního křidélka. Zhotovíte ho podle návodné kresby z dílů 21 , 22 a 23. Hotové křidélko osadíte na vůz na vyznačená místa dilů 7 a 8. A tím je stavba ukončena . Kdo si bude chtít zpevnit kon strukci a oživit barvy, může auto natřít nebo nastříkat bezbar1ým lakem . Pozor, abyste lakem nezalepili osy do držáků! Druhý vůz naš i nové série máte tedy připraven ke startu. Vě ­ říme, že jste s naši i vlastni prací spokojeni a že vám nový vůz udělal radost. Na shledanou u dalších

déčko

010

vystřihovánek

se těší Richard Vyškovský

TOYOTA CELICA TURBO

PRO VAŠI VOLNOU CHVILKU

Zkuste najít správný vchod do bludiště . Cílem je černý pun tík. Uhodnete také, která z ko ček sežere rybu? Odpovědi nám neposílejte .

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ

DOPRAVNÍCH PODNIKŮ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

přijímá

pro školní rok 1983-1984 chlapce a dívky do těchto učebních Informace obdržíte

denně

od 7.00 do 15.00

oborů:

hodin osobně

písemně

-

-

telefonicky ve

středním

odborném

učilišti Dopravních podniků, Plzeňská 217,

150 00 Praha 5, tel. 526 541 - 5, linka 33. Informační

• TŘÍL TÉ UČEBNÍ OBORY

dny

od 7 .00 do 18.00 hodin 3 . 1., 10. 1. 1983

NÁBOROVE STŘE­ DISKO DOPRAVNÍCH PODNIKŮ, Křižíkova 1, Praha 8 (stanice metra Sokolovská) pondělí a čtvrtek od 13.00 do 18.00 hodin

Pro mimopražské žáky možnost

v

domově

ubytování

mládeže uči­ obory za-

liště . Učební řazené do

• ČTYŘLETÉ STUDIJNÍ OBORY S MATURITOU

* mechanik silnoproudých zařízení * mechanik elektronik

kategorie

A zdarma.

* elektromechanik pro stroje a zařízení * elektromechanik pro rozvodná zařízení * klempíř pro karosérie * malíř * truhlář * tesař * instalatér * nástrojař* obráběč kovů * lakýrník * zedník* kuchař* prodavač * mechanik - opravář pro silniční motorová vozidla (automechanik) * mechanik - opravář pro stroje a zařízení - kolejová vozidla * strojník pro lodní dopravu - stavební a traťové stroje * strojní mechanik pro ocelové konstrukce

• PRO ŽÁKY ZVLÁŠTNÍCH ŠKOL stavební výroba se stavební výroba se

DOSS -

zaměřením zaměřením

na zednické práce pro dláždění

Dům obchodních služeb Svazarmu

Pospíšilova 12/13 -

odbyt, telef. 2060, telex 52662 757 00 VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

Nabídka pro

modeláře:

• Dekor. pistole pro úpravu bar. kamufl. plast. modelů, 7203020, 2650,- Kčs • Závitníky a závitová očka Ml - očka, 7401135, 16,50 Kčs • Závitníky a závitová očka Ml - závitníky, 7401139, 8, 1 O Kčs

déčko

012

• Motor C02, obsah 0,48 ccm, pohon plyn C02, 7800260,175,-Kčs

• Modelářské pravítko, 7200144, 3,50 Kčs • Řadu návodných pomůcek pro modeláře (letecké, lodní, plastikové a automodeláře) • Pro usnadněni stavby modelů různý materiál, mot. 2,5DR, 2,5 GF • Katalog DOSS č. 5 celobar. Obj. přijímá odd. odbytu, DOSS, předpokládaná cena 15,- Kčs.

TECHNICKÝ ATLAS ABC

LETECTVÍ

LETECTVÍ

Rekordní dálkové letouny

Rekordní dálkové letouny

Blériot XI

Vickers Vimy IV

TECHNICKÝ ATLAS ABC

LETECTVÍ

TECHNICKÝ ATLAS ABC

LETECTVÍ

Rekordní dálkové letouny

Rekordní dálkové letouny

Morane-Saulnier H

Douglas DWC

LETECTVÍ

LETECTVÍ

TECHNICKÝ ATLAS ABC

Rekordní dálkové letouny

Rekordní dálkové letouny

Curtiss „America"

Dornier Wal

TECHNICKÝ ATLAS ABC

Rekordní dálkové letounv

Curtiss NC-4 Připravil

TECHNICKÝ ATLAS ABC

František Kuník

LETECTVÍ

LETECTVÍ

TECHNICKÝ ATLAS ABC

Rekordní dálkové letouny

Ryan NVP Kresby JAROSLAV VELC

Vickers Vimy IV. V dubnu 1913 anglický list Daily Mail vypsal cenu 10 000 liber pro toho, .. kdo jako prvni přeletí Atlantik z jakéhokoli místa ve Spojených státech na jakékoli misto ve Velké Británii nebo v Irsku či naopak za 72 hodin po sobě jdoucích" . Tyto podmínky se podařilo splnit až po 1. světové válce, když letiště Lesters Field v Saint John na Newfoundlandu opustil 14. 6. 1919 dvoumotorový dvouplošník typu Vickers FB.27 Vimy IV s kapitánem Johnem Alcockem a poručí ­ kem Arthurem Whitten -Brownem . Jejich stroj byl původně válečný bombardovací letoun celodřevěné příhradové konstrukce, do něhož byly dodatečně na montovány přídavné nádrže pro 3940 litrů paliva. Za 16 hodin 27 minut letu za špatné dohlednosti a s neustále namrzajícím vstupním potrubím karburátorů, které bylo nutno během letu několikrát odvážně čistit, překonali letci vzdálenost

3024 km a přistáli u Clifdenu v Irsku. Technická data: rozpětí 20.42 m; délka 13,00 m ; výška 4,65 m; hmotnost prázdného letounu 3039 kg; vzletová hmotnost 5033 kg; dostup 3200 m; pohonná jednotka: dva motory Rolls -Royce Eagle VIII po 265 kW (360 k) .

Blériot XI. První dálkové a vytrvalostní rekordy letadel těžších než vzduch zača · ly být oficiálně zaznamenávány po roce 1905 a měřily se zpočátku na pouhé metry a sekundy. Za první dálkový přelet s praktickým významem lze bezpochyby považovat překonáni průlivu La Manche Louisem Blériotem 25. července 1909. Tento zprvu úspěšný výrobce automobilových reflektorů sestrojil již v roce 1907 svůj první letoun a vývojem dospěl až k známému a úspěšnému jednoplošníku typu XI. Trup letounu měl příhradovou konstrukci, potaženou v přední části plátnem. Při stavbě křídla bylo použito namiste křidélek tzv . zakřivení. Pohon obsta rával nekrytý, vzduchem chlazený tříválec Anzani. Blériot startoval ke svému pře ­ letu ve 4 hodiny 35 minut u Baragues poblíž Calais a po 37 minutách přistál u North Foreland Meadow nedaleko Doveru na anglické straně kanálu La Man che. Během letu překonal vzdálenost 38 km. Technické údaje: rozpětí 8.70 m: délka 7,20 m; nosná plocha 14,1 m'; hmotnost prázdného letounu 210 kg; vzleto· vá hmotnost 305 kg; max. rychlost 70 km/h: pohonná jednotka : motor Anzani 18 kW (25 k) .

Douglas DWC. V polovině dvacátých let měl tento námořní dvouplošník jako první absolvovat etapovou cestu kolem světa . Pro tento účel zadalo americké vo jenské letectvo v roce 1923 u firmy Douglas Aircraft Company stavbu čtyř letou nů, pojmenovaných Seattle, Boston, Chicago a New Orleans . 6. dubna 1924 zahájily svůj let z města Seattle směrem na Aljašku . Už mezi Chignikem a Dutch Harborem však havaroval letoun Seattle. Ostatní pokračovaly přes Tokio, Šang haj, Kanton, Rangún (Kruhghtep), Kalkatu, Karáči, Bagdád a Istanbul do Paříže a 16. července do Londýna , odkud měly pokračovat přes Orknejské ostrovy a Island do Severní Ameriky. Ještě předtím však musel být vyřazen pro vážné poškození Boston . Zbylé dva letouny s piloty Smithem, Arnoldem, Nelsonem a Hardingem se 3. srpna konečně objevily nad Novým Skotskem a po 175 dnech přistály 28. září 1924 opět v Seattlu. Během cesty letouny překonaly vzdálenost 44 800 km, devětadvacetkrát měnily motory a jejich čistý letový čas činil 371 ho· din 11 minut. Technická data: rozpětí 15,24 m: délka 10.72 m; hmotnost prázdného letounu 1936 kg; vzletová hmotnost 4004 kg ; max. rychlost 161 km / h; cestovní rychlost 129 km/h; dostup 2135 m; pohonná jednotka: dvanáctiválcový motor Liberty 294 kW (400 k).

Morane- Saulnier H . V roce 1911 se mezi konstruktéry letounů zařadil někdejší pilot Léon Morane . O něco později se seznámil s Raymondem Saulnierem a spo lečně se pustili do stavby na svou dobu moderního a účelně tvarovaného jednoplošníku s trupem z ocelových trubek a zakřiveným křídlem o velmi tenkém profi lu. V té době působil u firmy Morane-S;, ulnier jako zalétavaci pilot Roland Gar· ros, který 23. záři 1913 odstartoval s novým letounem L. Morana ze Saint Raphael na Azurovém pobřeží a přes Korsiku zamířil k břehům severní Afriky. Jeho let sledoval0 několik válečných lodí pro případ nouzového přistání , neboť z celkových 730 km vedlo plných 500 nad vodami Středozemního moře . Roland Garros však po 7 hodinách a 53 minutách letu bezpečně přistál v tuniské Bizertě a do historie letectví se zapsal prvním mezikontinentálním přeletem. Technická data: rozpěti 9,10 m; délka 6,38 m; nosná plocha 15,20 m'; vzletová hmotnost 500 kg; max. rychlost 130 km / h; dostup 3000 m; výstup na 1000 m za 7 minut; pohonná jednotka : rotační motor Gnóme 59 kW (80 k).

Dornier Wal. K překonáni jižního Atlantiku odstartovali 22. J. 1926 Španělé Ra · mon Franco, Riuz de Alda , Duran a Rada. Jejich letoun byl celokovový létací člun Dornier Wal , vyráběný tehdy v licenci pobočkou firmy CASA v Cádizu . Letoun pojmenovali „New plus ultra", a když jej zatížili radiostanicí, zásobami, 2994 kg paliva, 175 kg oleje a 105 litry vody do motorových chladičů , vzrostla jeho celko· vá hmotnost na témě ř 7 tun. První etap a vedla z Palo su de Moguer severoz-á padně od Cádizu do Las Pal mas na Kanárských ostrovech a 'dál na Ostrovy Zelen ého mysu . Odtud bylo nutné zdolat nejobtížněj ší úsek v délce 2305 km na ostrov Fernando de Noronha. Zde letců m pomohl severní pa sátový ví tr a při průměrné rychlosti 170 km/h překonali tuto vzdálenost za 12 hodin 15 minut. Z Fernando de Noronha p o kračoval letoun přes Pernambuco (dnes Recife), Rio de Janeiro a Montevideo až do Buenos Aires. kd e přistál 10. února . Celkem strávili letci ve vzduchu 58 hodin 14 minut a ulétnutá vzdálenost měřila 10 120 km . Technická da ta : rozpět í 22,50 m; délka 17,25 m ; výška 5,20 m ; nosná plocha 96 m'; hmotnost prázdného letounu 3625 kg; pohonná jednotka : dva motory Napier Lion po 331 kW (450 k) .

Curtiss „America ... V USA byl v roce 1911 ustaven zvláštní výbor pro „vzdu cholodní spoJení Evropy s Amerikou " , který pomohl připravit letovou trasu ze španělského Cádizu přes Kanárské ostrovy, Portoriko a New Orlean s do New Yorku a v Německu zajistil stavbu vzducholodi. Akce však skončila nezdarem , neboť vz ducholoď nedoletěla . To však neodradilo anglického poručíka Johna Portea, který se rozhodl zdolat Atlantik v kabině letounu známého am erického avi atika a konstruktéra Glena Curtisse. Přestože byl Porte od roku 1911 vážn ě nemocen, věnoval veškeré své úsilí při pra v á m letu a díky tomu mohl být v lé tě 191 4 v Curtissových dílnách v Hammondsportu u New Yorku připrav e n cel odřevě n ý dvouplošný létaci člun America . Ani jemu však nakonec nebylo d o p řá no zdolat oceán. Při prvním letu v červnu 1914 letoun havaroval a další práce p řer ušila první světová válka. Technická data: rozpětí 22,20 m; nosná plocha 73 m' ; délka 11 ,35 m; výška 4,88 m ; hmotnost prázdného letounu 1500 kg, vzletová hmotno st 2270 kg ; pohonná jednotka : dva motory Anzani po 73,5 kW (100 k)

Ryan NVP. Nesporně n e jznámější a ve své době nejpopulárnější přelet Atlant ského oceánu vykonal Charles A. Lindbergh, narozený v roce 1902. Již v roce 1926 záčal poprvé u·važovat o letu přes oceán . Podnětem mu byla nová cena 25 000 dolar ů , kterou vypsal milionář R. 8. Orteig . Za tím účelem si nechal u firmy Ryan

Curtiss NC-4. V únoru 1919 byla zřízena Transatlantic Flight Section a jejím úkolem bylo dokončit přípravy přeletu Atlantského oceánu třemi hydroplány NC-1, NC-3 a NC-4 přes Azorské ostrovy do Evropy. Každý letoun měl zpevn ě nou konstrukci pro případ nuceného přistání na zvlněném moři, v trupu byly zásoby pro šest osob osádky a rovněž deset nádrží na 8500 litrů pohonných hmot. Po trase letu pak bylo rozestaveno 60 lodi, určených pro signalizaci a př ípadné zá chranné akce. Letouny odstartovaly 9. května 1919 ze základny Rochaway u New Yorku a po mezipřistání v Trepassy Bay na Newfoundlandu zamířily 16. května k letu na Azory. U ostrova Faial se však nejprve zřítil letoun NC-1 a NC -3 musel nouzově přistát na ostrově Sao Miguel. S vypětím všech sil se podařilo v dalšim letu pokračovat pouze letadlu plukovníka Alberta C. Reada, které nakonec přistá ­ lo 27. května v portugalském Lisabonu. Technická data : rozpětí 38.40 m; nosná plocha 240 m', délka 20,86 m, výška 7.47 m; hmotnost prázdného letounu 6849 kg, vzletová hmotnost 12 928 kg; max . rychlost 146 km/h ; vytrvalost 17 hodin; dostup 2000 m; pohonná jednotka: čtyři motory Liberty po 294 kW (400 k).

Airlines Inc. v San Diegu postavil za 12 900 dolarů vzpěrový hornoplošník NVP (New York - Pařiž). 20. května 1927 v 7 hodin 52 minut se letoun pokřtěný „Spirit of Saint Louis" odlepil z plochy newyorského letiště Roosevelt Field a zamíři l přes Nové Skotsko k západním břehům Irska. Večer 21 . května byl již nad jižní Anglii a za několik hodin poté jej přivítalo francouzské letiště Le Bourget u Paří ­ že. Během 33 hodin a 30 minut překonal vzdálenost 5870 km průměrnou rychlosti 188 h a svým výkonem spojil nikoli již jen břehy, ale přimo hlavni měs ta zemi dvou kontinent ů. Technická data: rozpětí 14,02 m; délka 8,36 m; výška 2,44 m ; hmotnost prázdného letounu 975 kg ; vzletová hmotnost 2379 kg; max. rychlost 209 km / h; dostup 5000 m ; pohonná jednotka: motor Wright Whirlwind J .5. c; 162 kW (220 k) .

dé č ko

014

Kapustňák (Trichechus manatus)

kopytníci a podobně jako jejich suchozemští příbuzní mají sklon k redukci chrupu. Moroni neboli dugongové, představitelé jedné čeledi sirén, mají v dospělosti v tlamě jen deset zubů, dva přední řezáky ve svrchní čelisti, u samců přeměněné až v 20 cm dlouhé kly, a po dvou stoličkách v každé čelisti. Kapustňáci nebolí lamant íni , přestavítelé další čeledi, mají pouze stoličky , a to v počtu 5 až 7 v každé čelisti . Tuto skrovnou zubní výbavu vynahrazuje patent podobný jako u slonů - přední opotřebené stoličky vypadávají a za ně vzadu narůstají další, takže sirénám za život naroste asi 60 zubů. Přesto by tyto zuby nedokázaly zpracovat tolik vodních rostlin, kolik ochechule ke svému životu potřebu­ jí, a tak mají na horním a dolním patře rohovité destičky , pra cující jako žernov. U kapustňáků vyrůstají na místech vypadlých mléčných řezáků . Nejdokonalejší žernov v tlamě měl vyhubený koroun bezzubý, největší a nejspecializovanější ze sirén. Dosahoval délky přes 7 m a hmotnosti přes 3 tuny a živil se mořskými řasami. V tlamě neměl jediný zub, ale zato patro vybíhalo v plochý kostěný a hluboce rýhovaný výběžek, porostlý navíc tlustou rohovinou. Také jazyk nesl rohovité výrůstky, takže koroun dokázal i bez zubů drtit mořskou vegetaci na jemnou kašičku . Podobné zařízeni však nemají jen mořští býložravci , ale také některé druhy paryb a ryb , které se živi mořskými živočichy s tvrdými schránkami, např . ostnokožci, měkkýši , korýši apod . Kresby Z. Kocourková -mč ~ telist bezzubého

korouna

Žernovy v tlamě Žernov je slovo vonící dávnověkem , takže pro většinu lidí už dávno ztratilo svůj význam, ale nezaslouží si, aby upadlo v zapomenutí. Bývalo totiž hojně užíváno, protože bylo životně dů­ ležité - žernov znamená mlýnský kámen, od pravěku užívaný k drceni obili, luštěnin a jiných poživatin. Nám pro tentokrát nejde o žernovy pískovcové, žulové nebo z vodního křemence, oškrdlem náležitě okřesané, ale o jejich obdobu ve zvířecím

T telisti rejnoka trnuchy (Dasyatis)

světě .

Pokud jste si vzpomněli na kamínky a .valounky, které k usnadněni tráveni polykají ptáci, ploutvonožci a další živoči ­ chové, netrefili jste tentokrát do černého . Ptačí svalnatý žalu dek, drticí potravu převracením a tlakem mnoha drobných kamínků, se spíše podobá kulovému mlýnu . Správný žernov je mohutný, těžký , plochý a na té ploše rýhovaný, nesmí mít hladký povrch, ale naopak hrany co nejostřejší (proto to okře­ sávání) . Zdá se k nevíře, že takové zařízeni existuje i ve zvíře­ cích tělech , ale je to tak. Kde? U řady různých živočichů, kteří svou potravu drtí, a přitom nemají vhodně upravený chrup. Zdálo by se, že v tom případě můžeme škrtnout všechny savce, neboť právě oni jsou proslulí rozmanitými úpravami svých mnohotvárných zubů. Avšak mezi savci najdeme celou skupi nu, která k zpracování potravy používá žernov v tlamě. Jsou to samozřejmě býložravci, a to býložravci vodní. Nebudeme vás napínat - jde o sirény, ochechule neboli mořské krávy. Žádný z těch názvů nezní lichotivě, ale co se dá dělat, první dva jsou platné i v moderním zoologickém systému a ten poslední je nejvýstižnější. Sirény se totiž nejen živí spásáním rostlin jako kráyy, ale jsou jim mnohem příbuznější než třeba podobným (ovšem jen na pohled) ploutvonožcům. Sirény jsou v podstatě

8

Déčka (přílohy_) časopisu

ABC mladých

techniků a přírodovědců. Ročník 27 (1982-83). Adresa redakce : Vocelova 3, 120 00 Praha 2. déčko

015

První část pilotní zkoušky dopadla pro Boženu Laglerovou dobře. Podařilo se ji dostat se s letounkem téměř do dvoJnásobné výšky, než komise požadovala I přistán, se zasta veným motorem zvládla bez chyby. Druhá část zkoušky měla prověřit, jak piloti ovládají letoun v zatáčkách

Při jedné zatáčce se ukázalo, že Božena dosud neměla dostatek leteckých zkušenosti. Grade sklouzl po křídle a dostal se příliš blízko k lesu . Božena s1 přitom vzpomněla na svou nedávnou havárii, při níž uvázla ve v,ětvich, a z obavy před nárazem do stromů strhla stroJ k zemi

.-----~--~~~----~.....

Pilotka měla naštěstí tolik ďůchapřítomnosti, že okamžik před nárazem staC1Ja uzavřít přívod benzinu Dřevěny letoun se diky tomu nevznítil, ale náraz byl tak prudky, že se Božena vážně poranila. Kamarádi z pilotní školy ji opatrně vyprostili z trosek zničeného let adla

Přítomný lékař zjistil, že BOžena má pravděpodobně zlomených několik krčních obratÍů Kdyby by.la poškozena mícha, znamenalo by to nejen nebezpečí trvalYch následků, ale i ohrožení života. Božena se pokusila pozvednout na nosítkách, ale bolesti ztratila vědomí Podle dobových zpráv a

dokumentů

píše Rudolf Baudis, kresli Miloš Novák

rých městských kronikách. Podobné protesty a mnohé další potíže způsobi ­ ly, že příliš nechybělo a veřejné poš tovní schránky by byly opět zrušeny. Až dosud byli totiž lidé zvyklí podávat své zásilky přímo u poštovní pře­ pážky nebo pochůzkářům - sběračům psaní, kteří v určitý čas procházeli městem nebo obcí, zvonili zvonečkem či častěji klapali zvláštní klapačkou a tím upozorňovali na svůj příchod. U nás i ve světě „klapačková pošta" fungovala ještě v polovině 19. století. Teprve zavedením výplatních zná mek 1. 6. 1850 v bývalé rakouské monarchii, jejíž součástí bylo i naše území, dostaly schránky své opodstatně­ ní. Lidé jíž nemuseli na poště či klapačkáři platit poštovné. Stačilo nalepit na dopis známku a vhodit jej do schránky. Jak vidíte, není historie poštovní schránky příliš dávná . Přesto nejstarší doklady a archeologické vykopávky dokazují, že v antických dobách byla již organizována jízdní i pěš í poselská pošta, která měla své stanice, nazývané statio posita . Zde byly umísťovány různé bedny či kovové i kamenné nádoby, kam byly shromažďovány zprávy určené k další dopravě . Stejně tak již začátkem 16. století se umísťovaly ve Florencii na kostelích schránky určené ke vkládání zpráv a informací (bohužel často udání) pro státní úřady. Podob ných dokladů o dávné existenci schrá nek na dopisy je mnoho. Přesto lze říci, že moderní dějiny poštovní schránky začaly zmíněného roku 1766. Schránka se šířila světem a zdokonalovala se . Zprvu jednoduchá dřevěná krabice s trychtýřovým otvorem svrchu, později již bytelná kovová skříň se zámkem, která se leckde v různých obměnách dochovala dodnes. První mechanické schránky se objevily roku 1869 ve Stockholmu a o rok pozděj i je zcela pozměnil štýrskohradecký zámečník Václav Wlczek, původem Čech . Jeho schránky s me chanickým vyprazdňováním do připra ­ veného vaku znamenaly převrat v tomto oboru.

-Určité nevýhody a poruchovost mechanismu přiměly inženýra Karla Pari se ke zkonstruování nové mechanické schránky, kterou si nechal roku 1891 patentovat. Tento typ schránek se pak od nás rozšířil pod označením Paris do

6 1 - Jedny z prvních schránek u nás z období kolem roku 1850; 2 - současná žlutá schránka z Bulharska; 3 - italské schránky jsou nevzhledné, protože slouží k vylepování vyhlášek ; 4 - schránky, které byly na našem územi až do zániku rakousko -u herské monarchie r. 1918; 5 - schránka v Singapuru (otvor vlevo je pro dopisy do ciziny, vpravo pro místní zásilky); 6 - japonská schránka s obdobn'y'mi otvory; 7 - pro Anglii jsou typické velké sloupové schránky, jako tato z roku 1856 nebo současná na obr. 8 ; 9 - českos lovenská schránka „Zemá nek" upravená z typu Paris sloužila až do chvíle, kdy ji vystřídaly současné oranžové schránky - by + la jasně modrá s trikolorou a státním znakem. Na titulní straně dobová rytina francouzského poš + tovniho posla, vzadu „první " poštovní schránka ze 17. století. Snímky M. PILNÝ. L. KOLÁŘOVÁ a archiv Poštovního muzea v Praze

celé Evropy, a dokonce až do Afriky a Ameriky. Stal se předchůdcem soudobých schránek. Poštovní zaměstna­ nec vsunul do drážek pod schránkou zvláštní vak s kovovým víkem. To se samo při zasunutí otevřelo, stejně jako dno schránky. Dopisy vypadly do vaku a při vytažení z drážek se obě víka au tomaticky uzavřela. K zásilkám tak nikdo nemohl, až po otevření v poštovní třídírně . V současnosti se však u nás vracíme k osvědčenému systému automatického vyprazdňování pomocí klíče , kterým se schránka otevírá, a vaky mají také jinou konstrukci. Na venkově pak jsou jen schránky na klíč . Každá země má schránky trochu jiné. Kdo hodně cestuje, ten to dobře zná. Schránky mají charakteristický vzhled a barvu . Byla by to jistě zajímavá sbírka, kdyby někdo _ soustředil všechny typické schránky ze světa. Částečně se o to pokoušejí pracovníci Poštovního muzea ve Vyšším Brodě na Šumavě. Pokud se jim to podaří, mohla by z toho být hezká expoziée. Vždyť na vzhledu schránek je často vidět i kulturnost národa. Važme si proto sch~ánek, němých pomocníků, roztroušených po celé naši vlasti. Tiše visí na svých místech a čekají na vaše dopisy či pohlednice. Máme k nim důvěru, která lidem kdysi chyběla. Důvěru takovou, že schránky občas doslova přeplňujeme korespon dencí, která bývá někdy zbytečná i formální. Třeba jako v těchto dnech. Zkusme si posílat psaní a lístky jako kdysi, když si lidé chtěli sdělit něco opravdu důležitého nebo milého. MARTIN PILNÝ

_______ MŮJ KONÍČEK

=i

MOJE ZÁLIBA

Zelinářům : Př ipravují

si semena k výsevům (vyzko u šejí klí č ivost) a opatřují s i potřebná hnoj iva, fólie atd . Do truhlíčků n ebo kvě ­ tináčů vysévaj í nejranější druhy zeleni ny. Pažitk u , kterou si na podzim vyryli a zasadili do květináče, přenesou do teplé místnosti k okn u , podle potřeby ji zalévají , až jim naroste čerstvá rychlená nať , kterou si mohou zpestřit polévku , chléb s máslem nebo salát. Leden j e měsícem, kdy lze dobře pl ánovat a promyslet všechny práce na ce lý rok dopředu. Ovocnáři si v té dob ě mohou tedy určit, co budou pěstovat , jaká semena vysévat, jaké druhy zeleni ny vysazovat, zda si sadbu předpěstuji sami, nebo si ji koupí atd . Podle toho si také ujasní využiti a rozvržení všech ze leninových záhonů . A pokud potřebuji , využiji tuto zimní dobu i k výrobě za hradnických pomůcek a k opravě za hradnického nářadí. Květinářům: Ovocnářům: Ovocnáři,

kteří

pěstují

ořešáky,

mo -

hou začít s jejích průklestem , neboť u ořešáků začíná proudění šťáv o něco dříve než u ostatních stromů. Samozřej­ mě že průklest a řez se dělají jenom teh dy, když nemrzne, a že řezné rány je tře­ ba zahladit nožem . Dále mohou řezat rouby raných třešní, višní a řízky angreš tů a rybízů . Nařezané rouby svážou do svazečků, opatří jmenovkami s popisem a uloží v chladnější místnosti (ve sklepě) do písku.

V této době mohou rychlit větévky še a dalších ozdobných keřů . Zkontro lují uložené řízky keřů, jakož i hlízy ·jiřin a mečíků (nahnilé vytřídí a spálí). Za vhodného počasí provádějí průklest a řez okrasných dřevin . Listy stálezelených pokojových rostlin (fíkusů, aspidister, filodendronů a dal ších) omyjí občas vlažnou vodou, aby je zbavili prachu. Uvedené rostliny pone chají ještě v chladnější místnosti . Rostli nám, které to vyžadují, dopřeji občas ­ nou zálivku. -da říků

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• BONSAI Před časem

jsme otiskli článek o japonské bonsai. Mnozí psali, že je velice zaujal. Chtěli se dovědět o tomto způsobu pěstování zakrslých stromečků víc a žádali i návod. Jak bonsai pěstovat a co je k tomu potřeba, bude jistě zajímat i vás ostatní.

Bonsai v Japonsku Schopnost vyjadřovat velké pomoci malého, rozmanité pomocí jednoduché ho, mimořádné vystihnout obyčejným - to je odjakživa základní a těžko napo dobitelný princ i p japonského umění. Bonsai znamená doslova „ to , co roste na míse ". Obliba miniaturních zahrádek v nádobě trvá v Japonsku už více než tisíc let. Ve 14. až 16. století se vytvářel úzký vztah mezi ma l ířstvím a zahradním uměním, takže mn o hé kompozice v n á dobách byly vytvořeny dokonce podle obraz ů a skic . Nej důležitější předlohou a „návrhem " pro bonsai byla a je však příroda sama. A zvl á štní místo v tvorbě japonských bons aí zaujímá symbolika , například tvar kmene nebo kameny, kte ré jsou velice. často doplňkem bonsai . Rozhodující složkou bonsai je však miniaturn í stromeček, který přes svoji pře ­ depsanou maximální výšku 60 až 100, maximálně 110 cm má všechny vlast -

18

nosti plně vyvinutých, ve- volné přírodě- , rostoucích stromů . Strom zůstává malý, přestože je starý desítky, ve zvláštních případech i stovky let. Nejstarší bonsai v Japonsku je stará přes 400 let a její ce na je nevyčíslitelná . Bonsai se podle ve likosti rozdělují na velké, střední, malé a miniaturní, tzv. náprstkové. Ty nejmen ší mají skutečně velikost náprstku, měří okolo tří až pěti centimetrů . Podle tvaru kmene rozlišují pěstitelé bonsai několik stylů, kmen šikmý, svislý, křivý , trojitý, kulovitý atd ., a každý z těchto tvarů kmene připomíná typ stromu rostoucího ve volné přírodě v určitých podmínkách. Například

sazování , ve zk r acován í, případně svazo vání kořenů, v úpravě koruny , ve volbě půdy a hnojiva a v denní p é či o m a lý stromek. Často ještě dnes p anují n ázo ry, že bonsai je trápe ní ro stlin , které ži voří a jsou násilně pěstovány a upravo vány. Není tomu tak, Japonci d áv ají přednost p ř írodní kráse , n e jví c e ceněné jsou přírodou přetv o řené st ro my. S t ro meček je hýčkán , denně je zast iň ován č i odkrýván, rosen nebo zalévá n . dostáv á dobrou půdu, ba c o víc, je - dá - li se t o tak říci - milován a ctěn. Japonský básn ík Basho o nich napsal: ,, Pochopit krá su znamená vstoupit do nich a být za jedno s jejich pocity. " Nejdůležitější vlastností pěstitele bon saí je trpělivost. Aby miniaturní strom e k byl pokládán za bonsai, je třeb a osmi až deseti let, aby se stal uměleckým dílem , musí být starý alespoň 40 let . V Japon sku je přes milión organizovaných přátel bonsai. Pořádají se výstavy i soutěže. Není to „ koníček" pouze pro majetné, ale pro každého . Začátečník může ve speciálních prodejnách zakoupit vše sazenice, nádoby i kameny za relativně dostupnou cenu . Bonsai může pěstovat prostě každý, ale musí mít smysl pro krásu a lásku k přírodě. Pěstováni bon saí má totiž i své praktické přednosti může v omezeném bytovém prostoru vytvořit iluzi živé přírody. Snad právě proto získává dnes bonsai takovou obli bu po celém světě . První krůčky tento způsob pěstování udělal už i u nás. V Praze byl založen jako specializovaná organizace Českého zahrádkářského svazu Bonsai klub .

Bonsai u vás doma Vytvořit

bonsai v klasickém japonském stylu je pro začátečníky v našem odliš ném podnebí a při jiném způsobu bydle ní a myšlení velice obtížné. Převezmeme proto od Japonců jen podstatu pěstová ­ ní a nebudeme klást důraz ani na stáří, ani na přesné vytvarování rostlin . I my budeme pozorovat přírodu s otevřený ­ ma očima, ale hlavně si vybereme vhod nou nádobu, rostlinu i substrát (zemi nu) . Nejprve si musíme obstarat správnou nádobu . Největší by měly mít rozměry

křivý

kmen připomíná stromy, které jsou vystaveny silným povětrnost n ím vli vům sněhu, deš bouřím , jako t i, jsou stromy, které často vidíme i v na šich horách na nechráněných mís tech . Bonsai je ro d inným pokladem , dědí se z otce n a syna a stává se téměř č lenem rodiny. V čem ale spočívá „tajemství " tohoto umění, ·že strom zů ­ stává malý po desítky let? V častém pře -

...,....,...,.~~~~,.......,""'"""'""'N<'"'._.....___~m•ch =----zemina

~~mj\[umiiiiiiiiiiiii~iii~ilii~~~~=======Pi•ek • itirk

sp árách

mezi dl aždice m i, n a starých a pod o bn ě . Les nímu , vysoké mu me c hu se v ná dob á ch ned a ří, a pro t ože j e příliš m o hutný, k miniaturnímu s trom eč ku se ani nehodí. Při výb ě ru dřevin ( s tromů) máte v pod s t a t ě dv ě m o žno sti. První možno sti j e , že sí sazeni ce přine s ete z přírody , n e jlép e z takové h o mí st a, kde m ě l a ro s t linka m a lý a stí s n ě ný pro stor - z okapu , ze skulinky v e zdivu apod . Samozřejm ě že si budete vy b írat takový strom e k , kte rý má š ikmý, pokrouc e ný, rozdvojený n e bo jinak zajím avý tv a r kmen e. Nikdy to tedy n e bud e a a ni 11 es mi být strome č ek z p a rku , zahrádky čí le sni š kolky' Druh á možnost je, že s i sazenici za koupíte v někt e ré m zahradn ickém pod niku (například ve Věžká c h u Kroměříže , v Litomy šli, Žehu šicích , v Praze - Ďábli ­ cích ap .) nebo v prodejnách pro zahrád káře . Tento způ s ob je ur č itě spolehlivěj ­ š í, neboť rost liny dnes p ě stují v nádo bách odbornici, při pře s azov á ni nepo š kodít e kořeny a zahradník nebo proda va č vám při výb ě ru ro stlin poradí . Pro bonsai jsou nejvhodněj š í ty stro my a keř e , které a ni ve volné přírodě ne dorůst a jí velkých rozm ě rů. M ě ly by mít d robné j e h lice n e bo listy, obrov ské listy by toti ž byly neúměrné budoucí velikosti stromku . J sou to n a příklad nízk é odrůdy borovi c, s mrčků, c ypřišků , jalovců , zera vů nebo modřin , z listnatých stromů pak zimostráz, skalniky, kdoulovec, buk a ji n é. '.Japonci pě s tuji rádi í ovocné dřevi ­ ny, sakury, azalky , gran átová jablka , ji n a n dvojl a ločný, ale m a jí jiné klimatické podmínky. Někt e ré z těchto ro stlin mů ­ žete sice také, zkusit p ěs tovat , a le pro z ač áte č níky jsou nejosvědčen ěj š í boro vice, zvl áš tě p a k naše domácí kl e č (Pi nu s mug o ) a borovice les ní (Pinu s s ilve stri s ), protože dobře sná ší stísněné pod m ínky n á dob i přezimov á ní v nich. Po vysazeni se mu s i stromek zalit a chránit př e d prudkým sluncem . Ze za č átku se mu nejl é pe daří ve stínu , později v po lo , s tínu. St á lezel e n é listná č e jsou obecně s t ř ech ác h

asi 40 x 60 cm, kulaté nádoby prům ě r 40 až 60 cm a hloubku 10 až 15 cm. Ty nej m e nší nádoby by měly být 5 až 1O cm hluboké a zhruba 10 x 20 c m velké (kula t é by měly m it průměr 1O až 20 cm) . Samozřejmě, mohou být rů z n é ho tvaru o v á lné, hra n até, kulaté, o smiboké apod ., al e vždy by to měl a být spi še misa než hrnek (květin á č). Nejhezčí jsou keramic ké n e bo kameninové misky v přirodnich barvác h - hnědé , b é žové, ale i bil é ne b o dokon c e porce lá nové se vzore m či obrázkem . Výběru n ádoby se musi věnovat v e lká pozornost , n e boť j e skoro tak důle ž itá jak o sám s trome če k , který v ni budete p ěs tovat . Al e pozor' Misky musi mit ve dn ě otvor pro odtok vody, a není - li t a m, mu síte ho ud ě lat . Při vrtá ní otvoru po stupujte p o malu a trpěliv ě, neboť jinak vám miska praskn e. Nikdy se nesmi vr tat rychloobrátkovou vrtačkou , ale kolo v rátke m . Pře s otvo r ve dn ě položíte s tří ­ p e k z kvě tji áée, n e bo (jak radi jeden z na ších pěstitelů) kousek s i lon o vého pl e tiv-a pou žívan é ho do oken proti hmyzu . Každá s právná misa pro t e nto účel mu s i mit také no ž i č ky , třeb a í docel a nízké . Vy robíte je s nadno z moduritu, kte rý tepelně zpra c ujete (v are m nebo p eč ením) a přilepíte j e (nejlépe d vousložkovým le pidl e m Lepox) zes poda na mí su . Měly by být č tyři , úměrn ě ve lik é a b a revně s l a d ě n é s mí sou . Noži č ky maji svou funk c i, ne boť zabr a ňuji t om u , aby po za liti č i d ešti stál a ná dob a v e vo d ě.

N a dno mí sy j e tř e ba dát dro bný š t ě rk n e b o k a mínky, na n ěž se n avrš í troc hu pí sku a n ěj zemin a. M ě l a by to být kva litní za hradni c k á ze m . J e hezké i ú če ln é pokrý t po v y sa ze ní stromku povrc h zeminy me ch e m, protože tím zabrá n íte ry c hlému odpař o v á ni v o dy z n á doby. Vhodn ějš í j e ní zký,-, mec h, který ro ste n a příklad v e

chou l ostivější

jak n a přesluněni, tak na Naopak v ětšina opadavých listná č ů a některé jeh l ičnany sná šejí dobře přimé oslun ě ni a j sou také vepřezimování.

sm ěs mrazuvzdorn ěj š í .

Stromečky se vysazuji vždy na jaře ne bo v záři, opadavé dřeviny před vyraše ním nebo po opadu l i s tů . V prvn ím roce po vý s adbě nebudete bonsai vůbec hno jit, pohnojíte ji až ve druhém ro c e a v n ásledujících letec h, a to jednou na jaře a podruhé na podzim . Avšak pozor na dávky hnojiv, návody od výrob c ů hnojiv se v ždy mají dodržovat. Přehnoje ­ ní je většinou totiž horší, než když se nehnojí vůbec . B ěž ná hnojiva (např. Herbapon, Cererit aj .) koupíte v drog é r ii nebo prodejnách pro zahrádkáře. Li s t náč e se přesazují zhruba jednou za dva až tři roky, jehličnany za čtyři až pět let , avšak vždy do té sam é nebo s tejně v e l ké n ádoby! Při přesazování zkrátíte čá s ­ tečn ě kořeny a opatrn ě z nich odstraníte starou zem . Jestliže s i troufnete, může ­ te ro s t li ny i tvarovat . Tam, kde nech c e te, a by vám vyrostla v ě tv i čka (to mu síte věd ě t předem) , vyštípnete pupen. Vět š inu bonsaí nelze u n ás pěstovat přes zimu v bytových podmínkách, pro tože v bytech je příliš teplo a nedostatek sv ět l a . Mnohé rostliny vyžaduji také zim ní klid . Pro přezimov á ní jsou vhodné světl é , n~vytápěn é místnosti, chodby, schodi š tě atp . Vět š ina bón saí snese zi mu i n a chráněném balkóně č i v zahra dě. Mu s íte je ale až do pozdního podzi mu zalévat . Od jara do podzimu může bon sai zdobit vchody , schodiště , za hradní zákoutí , tera sy , ba i ten nejmen š í ba lkónek. I místo, kde bude stát, je vel mi důl e žité . Volte je proto po z orně, aby vyhovovalo rostlinám a aby se tam krás ně vyjímaly . Nu , a co říci závěr e m ? Je stliže jste se rozh o dli pro pěstov á ní miniaturní c h s trome č ků , přejeme v á m hodně trp ě li ­ vosti , poučení i rad osti z va šeho nového zel e né ho „kamarád a". A i když bude mít vá š stromek do pravé bons a i je ště dal e ko , j e dno by měl mít s japonským stro me č k e m spole č né vaši lásku a obdiv k prom ě nám a zákonům přírody .

Ing. Kl á ra Va c ulová

19

Strojil jsem vánoční stromek a moc mi to nešlo. Jednak ten stromeček za moc nestál, byl to křivý smrček a už začínal pelichat a jednak jsem si ještě nezvykl na nové pořádky. Teprve před šesti nedělemi jsme se přestěho­ vali do města, do paneláku a nemohu říci , že by se mi tu líbilo. Například Štědrý den . . . Doma jsem vždycky nejdřív strojil chundelatou douglasku v rohu za hrady. Tam dostávali svou nadílku nejen ptáci a veverky z širého okolí, ale i naši psi a všechna domácí zvířata. Tady není komu nadělovat . Pár zdejších umouněných vrabců se kolem popelnic nakrmí královsky a zvířata nemáme. Slepice, krůty, králíci, holubi, to všechno zůstalo buď u tátova nástupce, nebo u babičky a fousek Bor s velšíkem Lesanem se přestěhovali do lesovny. Náš nový byt je přes všechen kravál z ulice a hlučnou muziku od sousedů pustý až k neuvěření. Myslím, že se to zajídá i mámě, která si tak přála pře­ stěhovat se do města. Asi jen proto nám dovolila přinést si štěně jezevčí­ ka. Zatím je malý Dag v bytě načerno . Je to totiž dárek pro mou mladší sestru Barunku, té se stýská nejvíc. Barča se právě vypravuje s tátou na poslední nákupy, máma se točí v kuchyni, já zápolím s tím zatrapeným parkosem, a tak zbývá jen Nitka, moje druhá sestra, aby šla Daga vyvenčit. Nitka s· nosem přitisknutým na sklo čekala, až táta s Bárou zmizí za ro hem, pak popadla štěně a vyrazila. Slyšel jsem, jak klaply dveře, a z okna jsem zahlíd, jak Dag peláší, co mu krátké nohy stačí, a Nitka za ním pádí s vlajícími copy. Smrákalo se už a ve vzduchu poletoval tu a tam jako jemný pel drobounký bílý snížek. Konečně jsem na olysalý smrček (nikoho z nás nenapadlo, že se stromek musí shánět celé týdny předem) navěsil všechno, co bylo v krabicích, a za pomocí lamet a jiných třpytivých kouzel jsem docílil jakéhos takéhos dojmu. Zavěsil jsem ještě jmelí na lustr a odebral se do kuchyně, kde to jedině správně vonělo vánocemi. Než jsem však mohl překročit práh, tichounce klaply dveře a za nimi vykoukla popelavě bledá, vyděšená tvář naší Nitky. Nitka nikdy nevypadá moc blahobytně, ale tentokrát jsem se jí lekl. Bylo znát, že brečela. Vypálil jsem na chodbu, abych jí poskytl první pomoc, ale zdálo se, že jí nic nechybí. Popadla mne za ruku a vlekla se schodů , div jsem se nepře­ razil.

20

,,Co je?" chtěl jsem vědět. „Dag se mi ztratil," jektala Nitka a bylo vidět, že dočista zpanikařila . ,,Ty Náno (opravdu se jmenuje Anna), cos vyváděla?" ,,Vzala jsem ho na zavážku za ba rá-

kama, abysme nepotkali naše," breče-_ la už nahlas. ,,Uviděl zajíce, vyškub se mi i s vodítkem a byl pryč." Teď byla dobrá rada drahá. Venku bylo pár stupňů mrazu, dvouměsíční jezevčík nemá šanci, že by delší pobyt

I

ve nku přežil bez nastuzen í. A byla už skoro tma, do šesti mohlo chybět tak půl hodinky. Nemohli jsme udělat nic jiného než h o jít hledat. Chtěl jsem se vrátit pro bate rku a nějak to doma zakamuflovat, ale Nitka mne vlekla do tmy a nenechala mne ani vydechnout. Za chvilku jsme stáli uprostřed pusté pláně, poseté rozbitými panely, všelijakými rourami, hromádkami cihel a kamení, zkrátka na skládce, třebaže už uzavře­ né . Hledat štěně tady ve dne nebyla žádná legrace, v noci se to zdálo docela beznadějné. Nitka si zhruba zapamatovala směr, kam podnikavý pejsek bě­ žel, jenomže pokud se mu podařilo sledovat zajíce, mohl být stejně dobře na druhé straně nebo hezky daleko. Studený vítr funěl za krk a smetal sněho ­ vou krupici do maličkých návějí, svět­ la města nás píchala do očí. Volal jsem a pískal v naději, že se štěně už dost vyděsilo a že poběží za lidským hlasem. Vždyť nás ten mrňous dohromady neznal, teprve ráno ho táta přinesl. A v městě byl docela cizí. ,,Vašku," špitala Nitka mezi nářkem, ,,vždyť on zmrzne!" Taky jsem si to myslel. Vítr se na chvilku utišil, bylo slyšet všechno možné, jenom ne kňučení pejska. Snažil jsem se najít nějakou stopičku, nebo aspoň schůdnou trasu, kudy by se takový krátkonožka mohl protáhnout, ale haldy a hromady se v té tmě zdály neprostupné a nebezpečné. „Jestli někam spadl ... ,'' bědovala Nitka. Hledali jsme kolem cesty, kam až jsme si troufli, .ale nikde nic. Čas ubíhal, malér se rýsoval čím dál tím hrozivěji. Z dálky se ozvalo bití hodin. Šest! Nitce spadly ruce, zastavila se na holém plácku, snad se tu kdysi otáčela auta, a slzy se jí valily po zmrzlých tvářích jako vodopád. Znovu se přihnal ostrý poryv větru. Přehlušil všechny zvuky, které sem doléhaly ze sídliště, a pronikal až na kůži. Vyběhl jsem jenom v lehké bundě a teď už mi zuby cvakaly nejen rozčilením, ale i zimou. „Nemá to cenu, musíme pro tátu a pro světlo, jinak ho nenajdeme." ,,Počkej,'' chytla mne Nitka za ruku. Myslel jsem, že se bojí průšvihu a chce to ještě jednou zkusit, ale ona třeštila oči do tmy. ,,Slyšíš? Vánoční zvonění!" Zaposlouchal jsem se. Vítr skutečně přinášel prazvláštní křehké zvuky, cinkání, které se nepodobalo ničemu

na

světě.

místě

to

Na tom pustém, ošklivém znělo

neuyě řitelně krásně,

skoro pohádkově. Nevěděl jsem, co mám říci. Na nadpřirozeno nevěřím, ale tohle něžné , sotva slyšitelné zvoně­ ní jsem si ničím nedovedl vysvětlit. Nitka docela po dětsku sepjala ruce. Snad věřila, že přijíždějí saně tažené bílými jeleny a přivážejí jí zpátky ztraceného Daga. Ale nic se neobjevilo, byla jen tma a zima a zvonění sílilo i sláblo podle toho, jak se točil vítr. Už jsem natahoval ruku, abych Nitku otočil směrem k domovu - a pak jsem v tom andělském zvonění postře­ hl cizí zvuk. Bylo to kňučení. Dag! „Stůj tadý a občas zapískej,'' poručil jsem Nitce, ,,nebo se ztratím ještě i já." Myslel jsem to docela vážně. Tohle místo jsem neznal, nevěděl jsem, kam se skládka táhne, neměl jsem tušení, jak to vypadá o kus dál, tam, odkud vítr přinášel psí pláč. A tak jsem se vydal málem poslepu a po čtyřech přes hromady rumu a naházené svinstvo proti větru. Šlo se špatně, ale po chvilce začal na mé volání vytrvale odpovídat slabounký naříkavý hlásek. Párkrát jsem spadl do nějaké díry (ještě že bylo umrzlo), párkrát jsem se svalil jako pytel, ale nakonec jsem přece jen Daga našel. Zmítal se napůl oběšený na vodítku, které se zachytilo o pokři­ vený kus železa na hromadě zdiva. Strčil jsem prokřehlé štěně za bundu a začal hledat cestu zpátky. Šlo to ještě hůř než tam, protože mi do očí svítily všechny lucerny a okna na sídlišti. Ale vítr se utišil, a tak jsem čas od času zaslechl falešné a zoufalé pískání .- signál nešťastné Nitky. Po čase, který mi připadal jako věčnost, jsem konečně zakopl o kraj cesty. Nitka se přihnala jako vítr, strčila Daga pod svůj kožíšek a už jsme uháněli k domovu. Cestou jsem blahořečil osudu, že náš táta je veterinář. Určitě z toho Daga dostane. Ani to nebylo třeba. Dag vypil mis ku teplého mléka, nabaštil se, až vypadal, jako by spolkl míč, a usnul jako dub. Pošramocená vánoční nálada se trochu spravila, zvlášť když Nitka vyprávěla o andělském zvonění, které jsme slyšeli tam za městem. Táta poslouchal se shovívavým úsměvem , Barunka kulila oči a máma protestovala: ,,Anito, ty si vymýšlíš!" Musel jsem potvrdit Nitčinu řeč, ale podivné zvonění mi nedalo spát. Umínil jsem si, že to vyzkoumám. A tak když mne ráno probudil Dag, dožadující se nějaké zábavy, popadl jsem pejska a vykradl se z bytu. Dag _měl večer-

ní malér v živé paměti a na navážku se mu moc nechtělo. Ale já jsem ho za se strčil za bundu a rázoval na místo vče­ . rejší pohromy. Ve dne to tu vypadalo snad ještě hůř než v noci, ale cesta se zdála mnohem kratší. U ohnutého železa jsme byli, coby dup. Jenomže bylo bezvětří a po nějakém zvonění nebylo ani stopy. · Rozhlížel jsem se kolem, ale kromě nepřehledných lánů skládky jsem neviděl nic, co by mohlo vydávat ty líbezné zvuky. Zato jsem zjistil, že jsem si včera otloukal kolena pro nic za nic. Místo svízelného pochodu mezi hromadami až ke špatné, rozryté cestě, jsem mohl vyšplhat na nízký násep úzké, ale tvrdé cesty, vedoucí přes smetiště někam dozadu, a po ní se pohodlně vrátit na silnici. Udělal jsem to teď a vykročil po uježděném štěrku. Něco mi melodicky cinklo pod botou. Pustil jsem psa, aby se trochu proběhl, a sehnul se pro' tu věc. Byl to malý, tenký kulatý plíšek, nejspíš odpad z nějaké lisovny. Bylo jich tu jak naseto. Sebral jsem jich pár a rozhodil je po cestě. Kutálely se, srážely se, poskakovaly po kamení. A při tom tiše, lahodně cinkaly. Nadšený Dag se pustil- za nimi a ony odskakovaly a zvonily pod jeho tlustými tlapkami. Pak zavál vítr a uvedl tu spoustu plíšků do pohybu jako naváté listí. Za náspem jich byla hromada, narážely do svahu, do kamenů, do trosek panelů a šedivý opar nad celým tím nevábným místem se rozechvěl vánočním zvoněním .

Zvedl jsem pár plíšků , abych doma ukázal, že za celou tu poezii svatveče­ ra může jen lajdák šofér, který náklad odpadu vyklopil na skládce, místo aby jej odvezl do sběru. Ale pak jsem si to rozmyslel a plíšky zahodil. Dag si s nimi ještě chvíli hrál, než se rozběhl po cestě přede mnou s měrem k domovu. Bylo vidět, že na včerejší dobrodružství už zapomněl a že skládka bude jeho oblíbeným lovištěm, pokud mu to ovšem ti lidští panikáři dovolí. Jen naše Nitka stále vzpomíná na krásné nezemské zvuky, které, jak pevně věří, byly pro nás i pro Daga dobrým znamením. Konečně, má pravdu. A tak jsem nikomu o svém objevu neřekl. Jen já a Dag víme, co bylo podstatou toho andělského zvonění. H . A. Horáková Ilustrace M. Hlou šek

21

.................P1_o_N_Ý_Rs_K_v_·~-1~-o_M_A_~_s__________

R

OZUMY z rady

Kdo povede družiny?

•

,.Mám pro vás kardinální problém," uvítal nás na radě Aleš. .. My z těch problémů nikdy nevyjde me," neodpustil si poznámku Marek. .. Uvítáš nás někdy příjemněji?" „Dobrý den, váženi členové oddílové rady, dnes nebudeme nic dělat . Sešli jsme se jen proto, abychom si nad sklenkou lim či popovídali o tom , co no vého doma. Je libo moučniček nebo po lárku? " reagoval Aleš . .. Kluci, nechte toho ," okřikla je Petra. .. Musíme jednat rychle . Mám hudebku." „Já zas musím na nákup," přidala se Olina. ,. Dobrá, sjedem nejdřív nutné záleži tosti, " uvědomil si cenu času Aleš. Po běžných věcech, co jsme udělali , co má me udělat a kdo co zajisti, přišel na řadu ten problém . „Víte, že jsme rozdělili oddíl do pěti družin a zatím v nich nemáme vedoucí. Tak se tedy ptám, koho navrhujete vy a ke které družině." ,. No, to si snad musí určit sami ," od pověděla Petra . „To je fakt. Ale víte, že Plavčíci chtějí splnit odznak Plavec . Sami na plavečák nemůžou, když s nimi není dospělý. A když nebudou chodit plavat, co to bu -

Zadáno pro Šikuly Už jste založili družinu, která by se při­ hlásila do naši soutěže Šikovnýma ruka ma? Stále ještě máte příležitost. Úkoly, které dosud vyšly, se dají dohonit a žit pestrým životem, a ještě přitom soutěžit o Patent na pestrý život, to přece stoji za to. Neváhejte! A teď jedna ukázka z plněni úkolu v čísle 3.

na pestrý

život Soutěž pro kluky a děvčata, - ~t eři se chtějí vydat

,

ZA PRIRODOU KOLEM NAS Motýli vůbec nebyli žádní rozmazleni bolestínkové. Vlasta se o tom znovu pře ­ svědč il a na nedávné výpravě, kdy byl déšť jen taktak na spadnutí. Našlapali přes deset kilometrů a důkladně pro zkoumali, jak se příroda připravuje na zi mu. K autobusu tehdy přišlí všichni . Jen Kája se musel vrátit domů, protože při ­ cupital na výpravu v teniskách a bez pláštěnky. Na takové prohřešky byla Vlasta přísná. · Prosineé se přihlásí! důkladnou plískanici a vyhřátá klubovna se stala přece jen příjemnějším místem pro program, který ostatním připravila Jitka.

22

MINI REPORTÁŽ NAŠICH DOPISOVATELŮ

de za Plavčíky, kteří schůzky tráví na su chu?" „ To je jejich problém , ať si ho vyřeší sami ," namítl Marek. „Od tebe to sedí," řekl Aleš. ,.Vy jste založili družinu Krystalky. Je vás šest, sami radioamatéři. Chceš říct, že si je troufneš vést sám?" „No, krysta lku a nějakou tu stavebnici bych složil," hájil se pohotově Marek . .. A co vysílač?" zeptala se Petra. „ Hm, to je horši," přiznal Marek . ,.Ale náš Petr chod í druhým rokem na prům ­ ku, ten mi občas poradí. Taky slíbil , že se půjdeme podívat do výzkumáku na počítače . My ho přesvědčíme, aby s ná mi dělal. Vždyť je to svazák," nabídl Ma rek pohotové řešeni. · ,.S naši družinou problémy nebudou," vmísila se do hovoru Petra ...Zatím se ještě můžeme chodit dívat na kytičky sami. „Jak to tak poslou.chám, koukám, že měl Aleš s tím kardinálním problémem pravdu," poznamenala jsem. ,.Jestli se vedoucí družin k Plavčíkům nenajde, ne můžou existovat. Bez dospěláka to pros tě nejde . A když nenajdou odborníka Krystalky, začnou se za chvíli nad nejjednoduššími úko ly nudit. A teď si taky uvědomuji, jestli s Olinou zvládneme družinu jisker, kde jsou nejmladší členo ­ vé oddílu." „Jak vás tak poslouchám," shrnula všechno Olina, ,.mys lím , že tohle nemů ­ žeme vyřešit na jedné schůzce." A měla pravdu . Těch schůzek rady bylo ještě několik . Vám se podařilo vyřešit pro blém vedeni družin dřív? Kronikářka Pavlina

Začali jsme hned 1. záři ve čtyři odpo ledne. Zahráli jsme si spoustu her, které máme rádi, a řekli si, co nás čeká v letoš ním pionýrském roce. Desátého jsme se vypravili na první dvoudenní výlet ke zřícenině hradu Pot štejn . V pátek večer jsme se ubytovali v místní soko lovn ě, nafoukli matrace, vybalili spacáky a zalehli, protože hned brzy ráno druhého dne nás čeka la roz cvička a po ni cesta. U M od livého dolu jsme odbočili do lesa, kde jsme si zahrá li pár her. Na zpáteční cestě jsme zjistili, že trasa vyznačená na mapě neodpoví dá skutečnosti . Zaměřili jsme tedy azi mut a vydali se podle něho . Cesta sice vedla trním a hustými sm r čky, ale došli jsme správně až do Potštejna . Vraceli jsme se v neděli večer unaveni, ale spokojeni , že jsme opravdu hezky zaháji li nový pionýrský rok, v kterém náš oddíl ABC oslaví své jedenácté naroze niny. Martin Veselka, dopisovatel č. 274, Pardubice

Jana Tomancová a Koťata z Gottwaldova - S pistoli jsme se velmi po bavili . Když jsme si přečetli návod , roz hodla se celá družina (kromě jednoho člena, který měl narozeniny), že vyrobí Tomovi k jeho narozeninám tuto jedno duchou hračku . Rozdělili jsme se tedy na _c hlapce a děvčata . Děvčata vyráběla pistolku a kluci vymýšleli nové použití . Nedopadlo to zrovna dobře, a tak se

museli připojit kluci a vytvořili perfektně fungující výrobek. A jaké jsme vymysleli další využití? Velmi Jednoduché a přitom zábavné. Potřebujete jednu plechovku a kuli~ku z plastiku, kterou na plechovku položíte. Že se snažíme. trefit kuličku a shodit ji, to už vám snad nemusím vysvětlovat. Jinak kluci pou ž ívají pistolku i tehdy, když jim uvázne nějaký předmět třeba na stromě .

„Dávejte pozor! Jsem živočich a vy musíte uhádnout, který . Ptejte se a já budu jen kývat hlavou, jestli máte prav du nebo ne."

Září

v našem oddíle

„Žiješ ve vodě?" začala Terezka. Jitka hlavou. Nikoliv. .. Chodíš po zemi?" přidal se Kája. Opět vedle .

zavrtě l a

I

PIONÝRŠTÍ • DOPISOVATELÉ ~ HLÁSÍ ~ Jiří Devát. dopisovatel č. 216. Gottwaldov - V záři jsme jako každoročně hodnotili uplynulý pionýrský rok. Při ­ pomněli jsme si naše závazky i to, jak jsme je splnili. Naše 13. pionýrská skupi na tento úkol zvládla na výbornou. Pak přišel nejdůležitějši bod, volba skupinové rady . Jejím předsedou byl zvolen Milan Rek. V diskusi jsme hodně vzpomínali na pionýrské tábory. Letos jsme mě ­ li dva turnusy pro mladší a dva pro starší

NÁPADYPRO ODDÍLY A DRUŽ

<

pionýry. Vrátili jsme. se i k soutěži Pionýři svému městu, kde jsme se umístili na pěkném čtvrtém místě. Když shromáž dění skončilo, všichni účastnici měli dobrý pocit z dalšího nepromarněného pionýrského roku; Pavel Novák. dopisovatel č. 265, Praha 2 - Hned od za čátku nového pionýrského roku se zabýváme otázkou, jak vznikl název Na slupi. Nemyslete, že je to málo práce. Vždyť zjistit všechno kolem toho názvu, tím se zabýváme už půl roku . Z.ároveň se zamě ­ řujeme na botaniku a na jaře se podívá me do Ledče nad Sázavou . Co tam budeme dělat , to je zatím ještě tajemstvi ; Marta Nešněrová. dopisovatelka č . 257, Hranice Jako každoročně jsme i letos 6. října oslavili Den armády. Na počest tohoto výročí se konala za

městem branná hra . Při dopoledni, které bylo vyhrazeno pionýrům, jsme viděli výcvik psů, bojovou techniku a také výsledky činnosti leteckých modelářů ; Ra dek Hlavatý, dopisovatel č. 218. České Budějovice - Začátkem října se konal už jedenáctý ročník výstupu pionýrů a mládeže na Kleť. Na tento vrcholek chráněné krajinné oblasti se šlo třemi trasami. První, pro pionýry, měřila 15 km, další, náročnější, pak 21 ,5 km. V železniční stanici si účastnici vyzvedli startovní průkazy a vyrazili k cíli . Někteří, méně zdatní , podlehli a nechali se na vrchol vyvézt lanovkou. Všichni, kteří šlapali poctivě , dorazili řádně udýchaní, ale -tam je čekala milá odměna. Na tribu ně, o kterou se postarali vojáci , vystou pila skupina Minesengři.

Co s déčky Nepochybuji o tom, že si každý z vás podle návodu vyrobí věčný kalendář s pamatováčkem nazvaný Pionýrský rok. Určitě vám všem dobře poslouží a kdo ví, možná, že byste jeden mohli sami vy robit pro celou družinu s nějakým „spe ciálním družinovým pamatováčkem ". Co vám jako oddílu či dru žin ě bude docela určitě dlouho sloužit, to je plakát na nástěnku, doplněný seznamem chráněných krajinných oblastí (CHKO) v če s ­ kých zemích . Nejdříve se s nimi můžete seznámit teoreticky podle na še ho se znamu, ale na jaře byste si měli naplá novat výlety, při kterých můžete navští vit alespoň ty oblasti, které jsou nejbliže va še mu bydlišti. Znát vše o okoli svého bydliště, to by mělo být samozřejmé pro každý pionýrský oddíl i družinu. - r-

,,Plaziš se?" ,, Ne. " Chvilku bylo ticho . Zakrátko však začaly otázky padat jedna za druhou. ,,Létáš? " ,,Ano ." ,, Máš černé peří?" ,, Ne. " ,, Bilé, šedé, pestrobarevné? " ,, Ne, ne, ne! " ,,Jsi pták? " ,, Ne!" „ Jsi motýl!" nevydržel to Ríša a po svém unáhleném a nesprávném označe ­ ní vypadl ze hry. Ostatni pokračovali. ,,Živíš se masem?" ,,Ne!" ,,Semeny, bobulemi?" ,, Ne!" ,, Hmyzem?" ,,Ano, " zakývala Jitka. Petr dal hlavu do dlaní a usilovně pře ­ mýšlel. Hmyzožravec . Létá, ale pták to není. Že by nějaký hmyzožravý hmyz? ,,Jsi savec?" ,,Ano!" Páni, léta jící savec . Motýli na sebe udiveně pohlédli. První se vzpamatovala Terezka. S ví tě z ným úsměvem se Jitky zeptala : ,, Lo víš potravu v noci?" Jitka souhlasila. ,,A v zimě spíš?" ,,Ano!" No jasně! Ně ­ ko lik úst se ve stejné chvíli nadechlo k odpovědi. Jenže .. . .. . jenže jejich odpověď jsme my už do rotačky nepustili . Protože to bude váš úkol číslo 7. Jakého ži vočicha Jitka představovala? Pokud jste se s ním už

FOTOREPORTÉR CHVÁLÍ minikáristy Městského domu pionýrů a mládeže v Ostrově nad Oh ři. V roce 1982 se zástupci jeho týmu Jaroslav Vik a Jana Kučerová probojovali na mistrovství republiky. Jan Hradil, člen fotokroužku, zachytil závodníky před startem. - šáFoto archiv DPM

někde setkali a víte o něm z vlastního pozorování něco víc, připište nám to k odpovědi. Těch pár řádků lehce zvlád nete. V osmém úkolu budete jen kréslit nebo fotografovat . Vzpomínáte si, jak v minulém příběhu sbírali Motýli semena pastuší tobolky, penízku rolního, bodláku , lopuchu a také jeřabiny, bezinky a šípky? Na zimu tak připravili pro ptáky polotovary pro chutnou krmi. Na prosincové družinovce se dohodli , jak vyzdobí vánoční strom pro ptactvo a jakou udělají nadílku pro lesní zvěř . Když už byli domluvení, dostal najednou Petr nápad ... „Děcka, co kdybychom ze všeho toho krmení, které jim tam jen tak sypeme nebo zavěšujeme , udělali opravdické vánoční ozdoby!" Motýli se na sebe ned ů­ věřivě podívali. ,,To je senzační. Viděl jsem to v jed nom časopise. Ti pionýři, co to vyráběl i, měli figurky dokonce pojmenované. Tak třeba kukuřičňák. Klas kukuřice měl při ­ dělaná ouška z jeřabin a místo očí napí chané šípky. Jablkáč byl zase ozdoben pámelníkem a v dutinách na oči a nos

měl

různá

semena. Vypadalo to moc

pěkně."

„Takže co vy na to, mládeži?" zeptal se Jirka a po souhlasném brumlání pokračoval. ,, D o Štědrého dne si každý z vás vyrobí jednoho takového pajduláka . Nebo i dva . Než je odneseme strávníkům do lesa, uspořádáme soutěžní výstavku. Nezapomeňte, že budeme přikr ­ movat nejen ptáky, ale i zvěř." Úkol pro Motýly je úkolem i pro vás . Výrobky, výplody své ·fantazie , nám ne posílejte. Odneste je do lesa, na zahra du, do parku . Nám pošlete obrázek výtvarný návrh, případně fotografii. Zprávu o splnění dnešnich úkolů čeká­ me na adresu redakce do konce ledna a podle toho, jak se jich zhostíte, příděli­ me vám opět stupně prospěšnosti. Ne zapomínejte , že s každým splněným úkolem a přiděleným stupněm se dostá váte blíž k získání Patentu na pestrý ži vot. Hezké vánoční prázdniny vám přeje soutěžní rada

+ 23

Pomineme-li těch několik málo co se za obecného obdivu ráchají ve studené vodě na Silves tra, patří k jedné z nedůležitějších lidských starostí ochrana holé kůže · před mrazem a ledovým větrem, ja kož i jinými nepříznivými vlivy. čas ­ to Homo sapiens závistivě pozoruje svého chundelatého psa dovádějí­ cího ve sněhu nebo třeba ledního medvěda, blaženě se rozvalujícího na ledě. Povzdechne si: ,, Vám je hej, kožichy na vás rostou, nemusíte je kupovat. To jen nás příroda oši. díla o solidní pokryv těla . " otužilc ů,

I>

Jeden z představitelů bezsrstých plemen psů -

MIROSLAV ČULDA Foto ing . Ludvík Hauser a archiv Kresba J. Drahokoupil

naháč

čfnský

~ .

a jeho podstatně chlupatěji! štěňátko

Leč pro tentokrát nebude mít tak docela pravdu. Savců, kterým příroda odepřela reprezentační kožich, není na světě málo. ale až na člověka jsou všichni se svým osudem spokojeni. Ly sost má totiž vždycky své opodstatně ­ ní. Podívejme se tedy na seznam zvíře ­ cích „plešatců" nebo i „naháčů" . Především se redukce osrstění objevuje u vodních savců. Ti, pro které vo da není trvalým domovem, mají kožíš ky mimořádně kvalitní. Taková vydra, norek, kalan nebo lachtani, to vše jsou producenti kožešin, které člověku doslova učarovaly. Leč už u některých tuleňů nebo u mrožů se projevuje jakési ochuzování srsti. Ztrácí se podsada, nejteplejší a nejchoulostivější část těl ­ ního pokryvu, a postupně ji nahrazuje tloustnoucí pokožka a silná vrstva tuku pod ní. Mroží kůže už je například silná a u dospělých na mnoha místech zcela lysá. Srst úplně postrádají savci žijící trvale ve vodě, což znamená, že i narození mláďat se odbývá v mokrém živlu . Mezi tyto savce patří především sirény neboli ochechule, savci obývající vody sladké, brakické (poloslané) i mořské . Na jejich tělech najdeme už jen sem a tam nějaký ten chlup, sloužící jako orgán hmatu, jinak je jejich kůže doce·1a lysá. Její tloušťka je dosti proměnli-

24

vá, od zlomku milimetru na nejjemněj­ ší místech až po 2 cm na hřbetě. Ochechule však drží v tloušťce kůže rekord Největší

suchozemský

naháč

- slon africký

- vymřelý koroun bezzubý měl k,Úí rozpraskanou jako dubovou borku (odtud jeho české jméno) a silnou přes 4 cm. Tím hladce předstihl i všechny tlustokožce. Stoprocentně vodní a stoprocentně lysí jsou všichni kytovci, u nichž je hladká, vrstvou tuku podložená a pevně napjatá kůže základním předpokla - . dem jejich plaveckých výkonů. Vlastnosti pokožky těchto vodních savců již po celé století fascinují konstruktéry - ponorek i lodí, ale zatím se nenašel způsob, jak je napodobit. Vodní zvířats ovšem nejsou jediná, která se obejdou bez srsti. Také velcí tropičtí savci se vzdali kožichu, aby dokázali svá ohromná těla udržet v přija, telné teplotě . Sloni, nosorožci, hroši a podobní zvířecí velikáni mají tělní pokryv velmi redukovaný, avšak jejich mláďata ukazují, že kdysi byli i tito kopytníci, dříve řazení do skupiny tlustokožců, náležitě chlupatí. Například slů-

Rypoš lysý (Heterocephalus glaberl ze Somálska ňata

mají v raném mládí celkem husna hlavě. U některých jedinců toto osrstění přežívá i v dospě­ losti. jsou to však pouze výjimky. Naproti tomu v drsnějším klimatu, např. v dobách ledových, bývali i velcí savci - mamuti a nosorožci - nadmíru huňatí. jak dokazují nejen kresby pračlo­ věka , ale i nálezy v ledu zamrzlých nebo v ozokeritu uchovaných kusů . Poslední skupinou volně žijících savců, kteří pozbyli kožichu, jsou tvorové podzemní. Už náš krtek, ač vyniká sametovým kožíškem, je vlastně částeč­ ně postižen - chybějí mu pesíky, jeho srst se skládá pouze z podsady. Mnohem ři dší tělní pokryv mají například afričtí hrabáči, lidově nazývaní zemní prase. Na jejich tučných zavalitých tě­ lech trčí jen tu a tam dlouhé štětiny . Vrcholem plešatosti v říši savců je však proslulý rypoš lysý, prapodivný hlodavec obývající pustiny Somálska a okolních krajů . Tato oblast patří k nejteplejším na Zemi a rozpálené pů ­ dy a písky, v nichž si rypoš hloubí své nory, dosahují teplot pro bosou lid skou nohu nesnesitelných. Patrně proto má rypoš pokožku zcela holou a rů­ žovou, takže jej učenci původně považovali za mládě některého jiného druhu. Jak vidíte na obrázku, moc se jim divit nemůžeme, protože ten hrabavý brach má maličká , skoro zakrnělá očka a ani jinak nebudí dojem vzrostlého, abychom tak řekli svéprávného savce. Jako vždycky se i v případě redukce osrstění pletí přírodě do řemesla člotou

„čupřinu"

věk.

Domestikací a cílevědomým výcelou řadu „nahá čů" . Patří k nim například i naše obyčejné prase domácí, jehož růžovou nebo černou kůži jen sporadicky zdobí tuhé štětiny. Na holá prasata jsme si zvykli a ani nám nepřipadá, že bychom se tomu měli divit. Existují však i lysí psi a kočky. Jsou to vesměs velké vzácnosti - jde totiž o mutace, které se mohou udržet jen při pečlivé chova telské práci, jinak beze stopy zaniknou. A tak máme celou řadu zpráv o lysých plemenech , ale většina z nich pa tří minulosti. Z bezsrstých psů se až po naše dny uchovali jen naháč mexický a naháč čínský, zdobený pouze chocholkou srsti na temeni hlavy a na ocase. Kůže těchto poněkud nevzhled ných vzácnosti bývá růžová, šedá nebo skvrnitá. Máme zprávy i o lysých koč­ kách, které se chovaly v Číně, v Americe, a dokonce podle starých zápisů i v Čechách, avšak zatím žádné z uznaběrem vypěstoval

• -

ných kočičích plemen se nevyrovná redukcí srsti nahým psům. Chovatelé koček patrně po takových raritách netouží. protože takto postižená koťata se z chovu vyřazují. Ale vraťme se k člověku. Holá člově ­ čí kůže je pro některé teoretiky důka­ zem, že člověk byl původně živoči­ chem vodním, jiní v ni vidí doklad pů­ vodu z tropických oblastí. Leč ani pro jeden, ani pro druhý názor nemáme zcela přesvědči~é důkazy . Naopak, předkové člověka žili i v oblastech od moře či velkých vodních ploch vzdále ných a nacházíme je i v místech s velmi drsným podnebím. Zdá se spíše, že člověk patří do poslední skupiny, kdy redukci osrstění (u nejvyspělejších pri mátů ostatně dosti řídkého} způsobují zvláštní, uměle vytvořené životní pod mínky. Těm vděčíme nejen za hladkou pokožku, ale i za dlouhé vlasy, které patři k největším ozdobám druhu Homo sapiens.

Dva neúplní naháči s bujnou kšti·

člověk

cí a mrož se srsti ně redukovanou

znač ­

+ T Majitel nejtlustší kůže ze současníků nosorožec

25

_____ z_K~u_c--tHYNĚ

~*~] DÍVČÍCH PŘÁNÍ BIBI RADÍ

SUKNĚ

I ,,

2.,r] 1_G_ -- -- - --11,S ,,

I

I

Milá Hano Š., myslím si , že nejsi sama , kdo má potíže s pevnou vůli. Tenhle boj sám se sebou si toti ž 80 I dřive nebo později musi vybojovat úplně kaž li dý. Může se to týkat čehokoliv - od nejrůz ­ I nějších prací přes sebeovládání v mezilid I ských vztazích až t řeba po tu tloušťku a ovlá dáni se v jidle. Univerzální recept neexistuje, každý na to má své způsoby. Nejdůležitější je motivace. Čim vic chceš něčeho dosáhnout, tím snadněji dodržíš některé , třeba i dost ob . tižné podmínky. Takže jen ty sama si musiš ujasnit, co vlastně chceš - chceš opravdu zhubnout, nebo ne? Chceš opravdu tu školu dokončit, nebo ne? Pokud chceš, a to tak hod ně , že budeš ochotna přinést svému cíli i něja ­ ké oběti, dej se do toho . Pevný rozvrh dne, přesný harmonogram, by ti mohl pomoci překonat počáteční nesnáze. Vypracuj si ho proto dost podrobně a dej si termín, jak dlouho to musíš za každou cenu vydržet. Třeba dva měsíce . A skutečně to mu Možná, že jste našly síš vydržet, neomlouvá tě vůbec nic, ber to pod stromečkem kou však jako hru sama se sebou, můžeš si dokon sek látky. Možná, že už ce pro sebe stanovit jakési „ tresty" za nedo ji máte doma delší dodrženi některé podmínky. Například - vyne bu, ale pořád vám jaksi chám -li ranní rozcvičku, nebudu se v sobotu nezbýval čas.Jednodu­ dívat na detektivku, místo toho se budu hodi chou sukni podle našenu uČit fyziku . A podobně . Nikdo-tě v tom sa ho návodu si skutečně snadno ušijete za nemozřejmě nemůže kontrolovat, jen ty sama , dělní odpoledne. Nej musíš tu hru hrát sama se sebou (a kvůli so vhodnější materiál na bě) poctivě . Totéž se týká i tvých „výbuchů", ni je (má-li to být sukně když se ti něco nedaří. Praštíš -li s knihou, po na zimu) tvíd, manhádáš -li se s někým, nic tím nezískáš a ne šestr, vlna, případně spravíš . Počítej do deseti, raději však do třice ­ i silnější bavlna . Zákla ti, pokud to jde, jdi se projít, třeba jen několi ­ dem střihu je obdélník. krát obejdi pokoj, otevři okno a podívej se ven Změříme si objem boků a přidáme ještě trochu na nabrání (kolem 10 cm). Na našem střihu, se kterým můžete ten svůj srovnat, je přidáno 6 cm na záložku, kterou ohrnea dej se do toho znovu. Tím vším dokážeš sa me do rubu sukně . Asi 2,5 cm od okraje pak ušijeme tunýlek, případně rovnou přiší­ ma sobě i svému okolí, že za něco stojíš, že už váme entlovacím stehem širší gumu , to je náročnější. jsi vlastně skoro dospělá , a určitě si tě přesta ­ Kapsa může být na sukni našita svrcl;lu (15 x 17 cm), nemusí však být jen obdélní nou dobírat. A už to přece stoji za to . ková, docela hezká je i kapsa kulatá nebo ve tvaru srdíčka. Kapsa všívaná do po Držím palce a přeji hodně té vůle a vnitřní stranního švu má dva díly. Přišívají se asi 4-5 cm pod okrajem pasu na přední kázně. Ahoj . Bibi a zadní díl ještě nesešité sukně. Po sešiti sukně (samozřejmě s vynecháním kapsy) se obě volné části kapsy sešiji k sobě. Pak už zbývají jen obvyklé náležitosti - délka, začištění švů apod. · - abr -

I

2.1,S

ZA

NEDĚLI

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• ŠKOLA ŠITÍ NA ŠICÍM STROJI IV. Kdo maže, ten jede Toto pořekadlo platí pro všechny stroje, tedy i šicí. Zatímco se kovová ložiska neošetřeného stroje o sebe třou, ztěžují práci mechanismu, případně motoru, a ničí sama sebe, dobře udržovaný stroj, čistý a patřičně vymazaný speciáln ím olejem na šicí stroje (jiný používat ne lze!) pracuje lehce, tiše a bez problémů . Zkušený pracovník pozná neduhy svého stroje už podle zvuku. Základní péče je zcela minimální. Po k aždém šití odstran íme textilní prach hlavně ze spodní části zoubkového cha pače, kam zanáší samotný podavač i jehla při šití textilní chmýří , které jemné soukolí ucpává a znémožňuje mu

26

dobrý výkon. Pak očistíme člunkové drá hy a podavače. Abychom k těmto sou částkám získali snadnější přístup, vyklo níme stroj z podstavce a důkladně očis'. tíme jeho spodní stranu. Pak odšroubu jeme patku a jehelní destičku a podavač vyčistíme bezvlasým hadříkem napnutým na seříznuté dřívko, které se snadno dostane i do podélných drážek podavače. Sejmeme i čelní kryt a vyčistíme od prachu smíchaného s mikroskopickými částicemi oleje celý prostor jehelni tyče a niťového táhla . K této práci můžeme použít i štětec, kterým prach smeteme. Nejsme-li s očistou ještě zcela spoko jeni, stroj se při zkušebním uvedení do chodu pohybuje ztěžka, což se stává při delším nepoužívání nebo nedostatečné údržbě, nakapeme do jeho soukolí 2-4 kapky petroleje a necháme je chvíli pů ­ sobit. Pak projedeme stroj naprázdno.

*

Petrolej by měl většinu nečistoty a zne oleje odplavit. Někdy je potře­ ba tento úkon zopakovat . Podaří - li se takto stroj vyčistit, dosažitelná místa osušíme, petrolej necháme ještě chvíli vyvětrat a pak do každého mazacího otvoru vedoucího k soukolí kápneme 2 - 4 kapky speciálního oleje . Stroj opět důkladně projedeme naprázdno, a by se olej dostal ke všem třecím plochám i do nejvnitřnějších části mechanismu stroje. Pak podle potřeby ještě ' přikápneme po kapce do každého otvoru . Stroj znovu uvedeme do chodu, vytřeme přebytek oleje, navlékneme obě nitě a tentokrát na odstřižku tkaniny stroj projedeme naposledy. Tím odstraníme poslední stopy oleje a současně si seř í díme napětí niti, případně délku stehů . Před vlastním ši tím se ještě znovu přesvědčíme , že stroj skutečně nezanechává na tkanině olejové skvrny. - ah čištěného

it

.,,

okrajů pleteme ze šesti ok copánek. Při­ bližně ve výšce 39 cm začínáme ujímat pro výstřih a rukávy přesně podle střihu, který si předem připravíme. Oka rozdělí ­ me na polovinu. Pro výstřih uj ímáme každou druhou řadu 1 oko až do výšky

SVETR S KAPUCÍ Potřeby: 25 dkg středně silné vlny oranžové barvy, 55 dkg středně silné vl ny žluté barvy, zbytky hnědé vlny, jehlice č.

4 - 4,5 . Postup práce.

Přední

díl

začneme

na

80 ok oranžovou vlnou. Pleteme paten tem 13 řad (1 oko hladce , 1 obrace) . Po tom pokračujeme žlutou v lnou stá le hladce, rub obrace. Asi 8 cm od obou

21 cm. Pro rukáv ujímáme každou dru hou řadu 1 x 3 oka, 2 x 2 oka, 2 x 1 oko . Dál už pleteme rovně až do výšky 19 cm od začátku ujímáni a uzavřeme . Uzavíráme po pěti okách. Zadni dil pleteme stejně jako přední, a le bez copánků a bez výstřihu. Horní část uzavíráme 3 x po 5 okách na každé straně. Zbytek ok uzavřeme najednou. Rukáv p leteme na 52 ok . Po upleteni 13 řad oranžovou vlnou patentem pokraču­ jeme žlutou vlnou hladce, případně mů­ žeme uprostřed vyplétat tři malé copán ky. Up leteme asi 84 řad a začneme ují mat z každé strany rukávový oblouk 1 x 3 oka, 1 x 2 oka, 1 x 1 oko, dá le po jednom oku pod le střihu. V horní část i ujmeme na každé straně 3 x 2 oka a zbývajici oka uzavřeme najednou. Druhý ru káv pleteme stejně . Kapuci pleteme oranžovou vlnou jako obdélník. Začneme na 46 ok a pleteme do výšky 66 cm. Obdé lník přeložíme na polovinu a po délce (33 cm) sešijeme. Okraj kapuce asi v šířce 7 cm přehneme.

Nakonec pleteme lem výstřihu. Začne ­ me na 9 ok oranžo vou vlnou a pleteme tak d louho, dokud nezískáme dosta tečně dlouhý pruh . Sešijeme přední a zadni dil, všijeme' rukávy, na zadní díl a část předního na šijeme kapuci. Na konec přišijeme lem výstřihu;

začínáme

od špičky. Výstřih, kapuci, rukávy a spodní lem svetru ještě muzeme obháčkovat hnědou vl nou. Háčkujeme krátké sloupky, které

střídavě

vpichujeme do 4 . a 1.

mu.

řady

le - jn -

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• NE.JEN VÁNOČNÍ POVÍDÁNÍ O PERNÍKU

Ved le perníku je nejrozšířenějším me dovým pečivem marcipán. O původu ná zvu marcipán se dochovaly různé pověs ­ ti. Snad nejznámější je ta , že marcipán dosta l své jméno podle patrona ry,ěsta Benátek, svatého Marka. Roku 1407 byla prý v důsledku neúrody velká drahota . Li dé jedli z hladu trávu . Malé bochníčky chleba , které byly velmi drahé , lidé nazývali chlebem Markovým - ,,Marcispanis"

- a z toho vznikl název marcipán. Na památku na tu smutnou dobu se sta lo zvykem péci podobné bochníčky k svátku tohoto evangelisty. Pečivo se však při­ pravovalo z medu a vzácného kořeni a tak vznikl marcipán. Jiný výklad názvu uvádí dr. Čeněk Zíbrt, který praví, že svůj název má marcipán po římském labužn íkovi Marku Alpiciovi, který nic jiného neuměl „než na trachtacich dobře jisti a kousky skvostné vyhledávati " . I když měl velké bohatství, všechno díky své nestřídmosti ztrati l. A podle skvostných hostin, které měl Marcus tak rád a při kterých se podávaly podobné s ladké ch leby, byl marcipán nazván Markovým ch lebem - ,,Marci panis". Ořechové marcipánky Svaříme 24 dkg medu s troškou vo dy a do vařicího medu zamícháme 15 dkg cukru, lžičku tlučené skořice, ně ­

kolik zrnek nového kořeni

(roztluče­

ných) , 15 dkg strou haných nebo seka ných lískových oříš ­ ků a 30 dkg mouky. Těsto necháme vy chladnout a potom

ho propracujeme. Necháme ho přes noc v teple odpočinout . Druhý den vmíchá me do těsta 3 x na špičku nože amonia a těsto rozválíme. Vykrajujeme různé tvary, k lademe je na vymazaný plech a pečeme v předehřáté troubě. Upeče ­ né perníčky potřeme vodou s cukrem, nebo je zdobíme bí lkovou po levou. Kořeněné perníčky

V misce utřeme 20 dkg moučkového cukru s 12,5 dkg medu a 15 dkg másla·. Dá le si připravíme 5 dkg nastrouhaných mandli nebo strouhaných lískových či v lašských ořechů, 5 dkg nasekaného kandovaného ovoce, 20 dkg ovesných vloček, 25 dkg h l adké mouky a toto ko řeni: 1 lžičku kardamonu (lze jej nahradit tlučeným hřebíčkem s pepřem), 2 lžičky skořice a 2 · roztlučené hvězdičky badyánu . Vše smícháme dohromady a přidá ­ me do misky, kde máme rozetřený med s cukrem a tukem . Promícháme a přidá ­ me 1 lžičku uhlič.i.ta nu amonného rozpuš těného ve lžíci vody. Těsto dobře propracujeme a rozválíme. Vykrajujeme ko l á čky, které klademe na vymazaný plech. Pokud nechceme po upečeni per níčky zdobit bílkovou polevou , ještě před pečením je potřeme rozšlehaným žloutkem a posypeme sekanými oříšky. Po upečeni perníčky opatrně sejmeme z plechu a na rovn é podložce necháme vychladnout . -jh -

27

Vladimír Pergler .ve chvíli oddechu ... . . . i při zanícené diskusi ve své pra covně

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Spolu

· tvůrci ABC li ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Život i časopis mají to společné, že aspoň občas potřebují krůpěj humoru. To je to zázračné mazání, po němž se . zadřená kolečka znovu rozběh ­ nou, vyčerpané síly obnoví a unavený čtenář se s novou chutí zahloubá do dalších stránek. Humor všechno usnadňuje, dokonce vyjádří i velmi vážné věci přijatelně a dobrou radu nebo napomenutí tlumočí tak, že čtenář ani nepostřehne ten zdvižený prst. Je to prostě to koření, které dodá správnou chuť i pokrmu poněkud fádnímu, fako jsou například naučné články . Ovšem v životě skoro vždycky platí , že nejtěžší je to, co působí docela leh ce a jednoduše. Dělat humor je těžká práce, tím těžší, že to na díle nesmí být ani v nejmenším znát. Je proto. jenom spravedlivé, když věnujeme tuto dvoustranu malíři, který s námi po léta věrně spolupracuje a jako kvásek v těstě nadlehčuje skladbu časopisu vtipnými kresbami, sloupky a humornými seriály.

Mistr lehkého štětce Vy ho znáte pod jménem Vladimír Pergler a pravidelně {alespoň doufáme) si prohlížíte svižně kreslené sloupky s náměty na pionýrskou technickou a přírodovědnou činnost, seriály, ilustrace, plakáty i titulky. Dospělí se však ještě · častěji chechtají vtipům v Dikobrazu a v jiných časopisech , podepsaných šifrou Bape. Rukopis malíře je však stejný. Jak to tedy je? Pro odpověď j sme se vydali na Pro -

28

sek, do téměř nekonečného paneláku na hlavní třídě. Nebyla to žádná idyla. Chvíli nám trvalo, než jsme podle čísla našli ten správný vchod mezi desítkami dalších a pak . . . Pak jsme zaváhali. Jako obyčejně jsem zapomněla, v kte rém patře náš malíř bydlí. Zvonky byly poškozené, většina z nich bez jmenovek, domácí telefon nefungoval a se znam nájemníků na nás zíral holými okénky. Naštěstí je Vladimír Pergler pořádný, jeho zvonek jmenovku měl. Zazvonili jsme tedy a poslepu se vydali výtahem do pátého patra. Zdálo se mi, že by to mohlo být to pravé. A bylo. Hostitel už nás čekal u výtahu a s ním jeho střední knírač Car, správně Cyklon z Malého háje. Tihle psíci barvy pepř a sůl nemají zrovna pověst míru-

milovných tvorů, ale Car je zřejmě výjimka. Uvítal nás stejně srdečně jako jeho pán a s povděkem přijímal naše pozornosti. Konečně, proč ne. Bydlí s Perglerovými v paneláku už pevět let, je to tedy psi důchodce bez strážních povinností. Byli jsme zavedeni do maličké pra covny přeplněné knihami, papíry, kresbami a nejrozmanitějšími předměty, dostali jsme kate a začali se vyptávat. Kupodivu i Vladimír Pergler začínal jako propagační výtvarník. Ale od stu dentských let byl své múze nevěrný byl vášnivým ochotníkem a to ho svedlo dohromady s Jiřím Bartošem, původním povoláním energetikem. Tihle dva kamarádi byli samé legrácky, přátelé i šéfové je posílali do kabaretu, oni však zakotvili jako konferenciéři Big Bandu Uranových dolů. Z příleži­ tostných vystoupení se stala estráda, s kterou jezdili po celých Čechách a sklízeli vavříny hlavně za pohotovou improvizaci na místní poměry. Aktuální humor oběma seděl, jenomže tohle neustálé vandrování se nijak nechtělo rýmovat s pravidelným zaměstnáním . I dumali, jak by to zařídili, aby se mohli věnovat svému koníčku a přitom se uživili. Jiří Bartoš navrhl. aby to zkusili s kreslenými vtipy. Vymysleli jich pa desát, Vladimír Pergler je nakreslil a vydali se do Mladého světa. Tam se dověděli, že vtipy jsou zajímavé, ale kresba hrozná, a než se nadáli, byli za se přede dveřmi. Jiří Bartoš se nevzdal a vydali se znovu zkusit štěstí, tento krát do Dikobrazu. Tam byl Dušan Motyčka opačného názoru kresba je

Car stál modelem při vytváření seriálu kreseb o služebních psech

zajímavá, vtipy nestojí za nic. Leč z padesáti vybral dva a jeden v roce 1959 dokonce vyšel. A to byl začátek kariéry Bape, jak jste jistě již pochopili, autorské dvojice Bartoš-Pergler. Přibližně v té době našel Vladimír Pergler cestu do VTM a odtud do ABC. Zprvu to byly příležitostné ilustrace k povídkám a zábavným materiálům, ale brzy redakce přišla na to, že pero i štětec Vladimíra Perglera jsou nesmírně pohotové a vtipné, takže i pů ­ vodní chudičký námět zpestří spoustou veselých drobností a gagů. A tak se zrodily pravidelné sloupky a později i seriál Éda a Béďa. Vedle toho ovšem Bape pracují snad pro všechny časopisy , co jich u nás vychází. Jiří Bartoš se mezitím stal redaktorem Dikobrazu, takže humor je povoláním a životní náplní obou neroz-

loje .t oho!

Já umím

otevřít

lednitkul

lučných přátel.

To ovšem neznamená, že by to byl život lehkovážný a snadný. Vladimír Pergler je především neuvěřitelně pilný. Nejenže pracuje pro mnoho redakcí v Čechách, na Moravě i na Slovensku (pro časopis Kamarád dělal po dva roky velký seriál), ale ještě si stačil vyzdobit byt pozoruhodnými díly, takže řadový (a nevelký) byt v paneláku se změnil v obydlí svérázné a zajímavé a to je co říci . Když jsme se rozhlédli po stěnách, zjistili jsme, že náš oceňo­ vaný pohotový kreslíř se dovede vypořádat s nejrůznějšími technikami a náměty . Obývací pokoj zdobí křehce zpracované květinové motivy, jinde jsou rozvěšeny krajinky (chalupa u sv. Jana nás vzala za srdce), portréty, ba i abstraktní motivy, dokonce i v lfoupelně velká figurální kompozice zmírňuje nudu umakartu a stísněnost prostoru. Náš malíř je však i dobrodruh. Rád se pouští dó nových úkolů, pokud možno neobvyklých, a ještě radši improvizuje . Proto pracuje nejen pro tisk, ale i pro televizi a zkusil to dokonce i s animovaným filmem. Pro amatéra, který to dělá na koleně, je to šílená práce, ale podařila se. K dovršení všeho je Vladimír Pergler ještě chalupář. Rád pracuje rukama a poctivě zkouší na své chalupě i na plácku kolem ní všechny možné technické i přírodovědné návody z ABC. Dovede se postavit i .k plotně - u Perglerů jsou v kuchyni služby na střídač­ ku, zkrátka je to do slova a do písmene člověk dělný, aniž by byl udřený a stále si stěžoval, co má práce, jak zhusta slýcháme od jiných, daleko méně zaměstnaných lidí. A vedle těch praktických úkolů si dovede najít čas i na díla závažná, jejichž hodnota je trvalá a daleko přesahuje hranice naší vlasti - to je například antologie karikatury v boji proti fašismu, kterou pro Mezinárodní svaz novinářů (OIJ) vytvořil. Žel, nemůžete si ji prohlédnout,

V. Pergler s chuti kresli i humorné

zvířecí

protože vyšla jen francouzsky a u nás není v prodeji. Když jsme tohle všechno ze svého hostitele slovo za slovem vytáhli (a leccos si domyslili), nezbylo nám než položit obligátní novinářskou otázku : Kterou z těch činností, jimiž je bohatě zaplněn jeho život, má nejraději? Odpověděl nám doslova : .. Dělám všechno rád, ale ještě o trochu raději pracuji pro děti . To jsou vděční, vníma ví a nezkažení. čtenáři, pro které je radost tvořit. A když mě pak na besedě nebo při zahájení nějaké výstavy žádají, abych jim nakreslil Édu nebo Béďu, mám pocit, že svou práci nedělám nadarmo. A tak se snažím pro mladé čte-

motivy

nare dělat co ne1v1c a nejlíp - však mne ABC donutilo pořídit si obsáhlou knihovnu, abych mohl pro děti kreslit nejen vtipně, ale i věcně správně. On i vtip nebo legrační kresba může obsahovat nenápadnou, ale potřebnou kap ku poučení." K tomu už opravdu není co dodat, a tak jsme se rozloučili srdečným: Na shledanou v redakci.

HELENA KHOLOVÁ Foto Jaroslav. Drahokoupil Kresby Vladimir Pergler

29

.

HALO,ZDE

Moji milí přátelé , když se tak kolem sebe divám a sleduji ten předsvátečni shon , musím říci, že ze všeho nejčastěji mě napadá věta , kterou kdysi napsal váš veliký učitel Jan Amos Komenský : „Všeliké kvaltováni toliko pro hovada dobré jest." Tedy za nás, za zvířata s ni hluboce nesouhlasím , bezhlavý spěch pro nás vůbec ne ní dobrý, ale musím uznat, že pokud jde o lidi, měl pravdu . Takové honěni a spěch možná přispěji k tomu, že se něco udělá nebo sežene, ale platí se za to draho - lidé jsou unaveni, nervózni a následkem toho jsou zli nejen na sebe, ale i na nás. Proto já mám tuhle dobu koncem roku ze všech ročních období nejméně rád. A t ak bych vám chtěl , ještě než vám popřej i

REDAKCE

do nového roku všechno nejlepší, dát jednu radu : Méně je někdy vice . Je lepší, když je na stole o lahůdku m i ň a pod stromkem chybi ně ­ jaký náročný dárek, jen když je v rodině ra dost. pohoda a klid . A zrovna tak je to s praci . Neberte si úkoly nad své síly a možností, nechte si vždycky rezervu . pro nepředvídané okolnosti. Je lépe, když uděláte méně , ale dobře , když se naučíte jen něco , ale důkladně (tím ovšem nemíním školní úkoly, ty musíte opravdu zvládnout všechny) , když budete mít méně koníčků, ale zato se jim budete opravdu věnovat . Úspěchu totiž nedosáhnou ti, kteří ode všeho znají a udělají trochu, ale ti , kteři se do všeho, co dělají, ať je to učeni, práce nebo koníček. dovedou zakousnout doopravdy a z plných sil. A také jen taková neuspěchaná a úspěšná činnost může člověku poskytnout plné uspokojení a radost. A abyste toho všeho měli v příští m roce vrchovatě, to vám přeje váš Luciáš vlastní packou

bezpečí kamenných lavin, paní Murešanovou, její dceru Alinu a pana Erika, kteří míří na horskou chatu Pykla. Chlapec chodí za svým otcem na meteoro logickou stanici a ví, že cesta na chatu vede jinudy. Nabídne se, že zave de poutníky na stanici , kde mohou přespat a druhý den v cestě pokračovat. Na ho rské lávce se čtveřice rozděli. V té chvíli neznámí muži unesou Alinu a pana Erika . Zločinci chtě ­ jí donutit pana Murešana, aby vyzradil tajné vědecké poznatky. Brzy se ukáže, že pan Erik je dalším členem bandy. Mateí Alinu osvobodí a dovede ji na stanici . -MAL-

+ 30

„Ve 3. čí s le na str. 30 (Hvězdné historky) se vám vloudil a do druhého úkolu chyba . 69 polí ček ne lze rozdě l it na pět části! R. Muller, Vej prty." Na tento nedostatek neupozorni l jen tento čtenář, ale i Jenda Kužel ze Sezimova Usti . Moc. d ě kujeme oběma. Měl i pravdu . Ve Hvězdných historkách si skutečně zařádi l šo tek. Nejenže postavi l Kasiopeju na hlavu, ale j eště mu přitom zůst a l jeden čtvereček obraz ce za nehty. Om louváme se a otiskneme úp lný obrazec se sedmnácti políčky . -r-

..

• •

Nejgeniá l něj š í de tektiv má v předsta ­ vách lidi mnoh o po dob. Pro někoho j e to Sherlock Ho lm es s nezbytnou lul ko u a lupou, pro jiného ele gantní kapitán Exner ; jsou i lidé, kteří dávají přednost starému d obráckému radovi Vacát kovi . A tak jsme byli zv ě davi, jak budou vypadat ti naši králové detekt i vů . Př i š l i dva docela obyč ejní , ale c h ytří kluci - jedenáctil etý Petr Š\ětovský a patnácti letý Pavel Čadek - oba z Prahy, aby 'z rukou šéfredaktora našeho č asop i su Vlastislava Tomana převzali ceny a průkazy detektivů 1. třídy. Ostatn í úspěšní luštitelé naši ce l oročn í soutěže O krále detektivů, která prob íhala v minulém ročníku ABC, své ceny a průkazy už jistě dosta li poštou. Hodnocení celé soutěže i seznam vítězů najdete dnes na dé č ku . -šá Foto M . Kolář

rumunský dobrodružný film režiséra G. Naghi ho Syn hor. Hrdinou příběhu je chlapec Ma teí a jeho oc hočený medvěd Mytik. Jednoho dne potká Matei v oblasti hor, kde hrozí ne-

- upozorňují Redakce odpovídá - vysvětluje

••

DVA KRÁLOVÉ DETEKTIVŮ V REDAKCI

NENECHTE Sl UJÍT

čtenáři se ptají

KŘÍŽOVKA Výsadba stromů podél vysok?~mských_si_! : nic umožnila snížit počet havarn, Jak z11st1l1

gruzínští odborníci. Jehl i čnany vysazené po dél silni c totiž zlepšují v mlze viditelnost až (víz tajenka) . Byl vypracován program výsa d by lesní ch pásů podél všech vyso_kohorských si lnic na Kavkaze. VODOROVNE: A. Druh společenskéh o tance ; citoslovce zvuku kvoč ­ ny. - B. Mohutný asijský horský masív; mo hutný listnatý strom. - C. Smyčky; stará stří ­ brná mince ; primáti. - D. Ukazovací zájme no; listnatý strom; oznámit . - E. Tajenka . - F. Krokova dcera; korzár ; chemická značka stroncia . - G. Větná spojka (a sice) ; mandel ; mužské jméno . - H. Sorta zimních jab lek ; sportovec p ě stující vodáctvi. - I. Provazy k chytání zvěře; druh pásovce . SVISLE : 1. Vý měšek potních žláz; pohřební hostina . 2. Srovnávací př í slovce; šp lhavý pták. - 3. Měs ­ to v RSFSR ; vodní stavba napříč řečištěm; osobní zájm eno. - 4. Mužské jméno; pravdě ­ podobně ; věrný přítel člověka . - 5. Výr.l1o lná činnost vody; část chod idla . - 6. Drahý stří ­ břitě šedý kov. 7. Rodový znak; domácí přežvýkavec . - 8. Vření; bojový pokř i k; výkon fotbal isty . - 9. Mužské jméno; věnovat; bělo ­ veská kyselka . - 10. Stékat po kapkách; hád ka. - 11 . Vlákno k šití ; d lou hý časový úsek. P o můcky: A . Jive. - 3. lma. -ŠK-

JEDEN Z PŘÍKLADŮ spolupráce mezi státy s rozdílným společenským zřízenim obdivovali také návštěvníci podzimního brněnského veletrhu . Do vozů sovětské produkce Volha a Latvija montuje finská firma Tamro kompletní lékařské vybavení. Vozy jsou určeny pro rychlé zásahy lékařské pomoci a patří svými možnostmi ke světové špičce. -rr-

Ill... ,.

•

KAŽDÝ ZAČÁTEK je těžký, a tak i začá ­ tek grilování, kdy je třeba získat stejf'!oměrně žhavou vrstvu dřevěného uhlí, pa tří mezi méně příjemné povinnosti kuchaře a bývá provázen kašlem a slzami. Firma Varta vyšla zájemcům o grilování vstříc a nabízí přístroj BBQ, který umožňuje provzdušňování ohnišť. Je to vlastně běžná bateriová svítilna se dvěma monočlánky 1,5 V , na nichž lze místo žárovkového tělesa nasadit nástavec se zabudovaným ventilátorem. Přístroj je pochopitelně možné použít i při jiných pracích, kdy je nutno osušit plochu nebo spoj, např . při klížení, malování apod. -bk-

•

NA PŘÍTLAČNÁ KAIDLA u automobilů jsme si už zvyk li. V poslední době se však objevují i u závodních motorových člunů, o čemž nás přesvěd­ cuJe nejúspěšnější člun poslední britské závodní sezóny Roman Sabre. Všimněte si ale, že křídlo má ve srovnání s automobily ·obrácenou polohu. Nemá totiž přítlač­ nou funkci, ale jeho úkolem je naopak přizvedávat předek člunu, nejméně

nad hladinou.

., aby záď byla co nejvíce ve styku s vodou a hnací vrtule co -min-

LITEVŠTÍ V~DCI zkonstruovali zajímavý přistroj použitelný v lékařské diagnostice. Může se jím měřit intenzita bolesti pociťované pacientem. Měření je založeno na poznatku, že bolest je tím silnější, čím menší je elektrický odpor kůže v místě bolesti. -bb-

PRVNÍM ZÁVODNÍM AUTOMOBILEM postaveným podle regulí pro novou skupinu C (v níž se jezdí vytrvalostní mistrovství světa), který byl na našich tratích k vidění, je Lotec-TOJ s motorem Ford - Cosworth DFL o objemu 3900 cm 3 , s nímž se před­ stavil Norbert Przybilla. -min-

••

GEOLOGOVÉ a matematici si s pomocí moderních metod dovedou poradit i s takovým oříškem, jakým je určení výšky hory a její celkové hmotnosti. Například . hmotnost našeho památného Řípu je 69 miliónů tun. Jestliže si dost dobře neumíme představit, kolik to vlastně je, potom si vypůjčíme názorný příklad ze statistiky. Je to přibližně tolik, kolik se u nás vytěžilo v roce 1959 černého a hnědého uhlí dohromady. -bb-

•

OBEZITA virového původu . Výzkumníci z Rockefellerovy univerzity v New Vorku tvrdí, že některé případy obezity mohou být virového původu. Vědci sledovali účinky viru příbuzného původci spalniček na myších. K svému překvapení zjistili, že jedním z účinků viru asi u jedné čtvrtiny zvířat je vývoj obezity. Infekční obezita je srovnatelná s obezitou vzniklou poruchou hypothalamu. Vysvětlením je, že virus narušuje důležitý biochemický katecholaminový cyklus. -sch-

31

Vánoční brigáda V dílně údržbářů bytového podniku vyrábějí Strážci velkou stavebnici. vánoční dárek pro mateřskou školu. Chlapce navštíví jejich patron Mirek Bouček a z.míní se jim o tom, ž.e občanský výbor připravuje pro staré občany malé dárky a vánoční program, aby nezůstali sami. Ch lapci na bídnou občanskému výboru pomoc. _ _ _,, DOPIIK? SNflD Nli SOIJSEiD BOUČEK, viífPIJTRON?

8.

...o o

tO

""'wX

o z

Skončila vánoční brigáda Strážců a Vlaštovek - a možná í řady jiných pionýrských kolektivů, které nejen v tomto čase, ale po celý rok pomáhají starým a nemocným občanům. Je to správná a velmi prospěšná pionýrská činnost. Třeba někteří z vás o ní Strážcům pár řádek napíší. A pokud jste se zatím takovou činností nezabývali, poohlédněte -se ve-svém-okolí a nabídněte v novém roce svoji pomoc tam, kde je toho právě třeba. A na závěr poslední příhody Strážců v tomto roce připojujeme se i my, z redakce ABC, k přání všeho nejlepšího v roce 1983!

Piše © Vlastislav Toman, kresli © František Kobík 1982