Velkostatek Měcholupy

Státní oblastní archiv v Plzni

Velkostatek Měcholupy 1588–1938

Inventář

EL NAD č.: 20082 AP č.: 692

Mgr. Vladimír Červenka

Klášter 2015

Obsah Úvod: I. Vývoj původce archiválií

4

II. Vývoj a dějiny archivního fondu

12

III. Archivní charakteristika archivního fondu

15

IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu

18

V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení archivní pomůcky

21

Seznam použitých pramenů a literatury

22

Přílohy: Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek

27

Příloha č. 2: Struktura archivního fondu

28

Příloha č. 3: Konkordanční tabulka

30

Příloha č. 4: Dnešní a německá či již nepoužívaná znění místních jmen

32

Příloha č. 5: Přehled zjištěných majitelů a úředníků statku Měcholupy

34

Inventární seznam: I. KNIHY

42

A) Dominikální agenda

42

B) Přenesená agenda

44

1. Správa politická

44

2. Soudní agenda

45

II. SPISOVÝ MATERIÁL

50

A) Manipulované spisy do roku 1850

50

B) Registratura po roce 1850 řazená dle čísel jednacích

50

C) Nemanipulované spisy

51

1. Záležitosti majitelů a uživatelů statku

51

2. Správa statku jakožto maltézské komendy

52

3. Vlastní správa statku

53

4. Varia

55 -2-

III. ÚČTY

55

A) Hospodářské účty

55

1. Hospodářské účty do roku 1834

55

2. Hospodářské účty z let 1837–1852

57

3. Hospodářské účty po roce 1852

58

B) Účty přenesené agendy

61

1. Patronátní účty

61

2. Sirotčí účty

61

C) Varia

61

IV. MAPY

61

Rejstříky: Rejstřík osobní

62

Rejstřík zeměpisný

63

Rejstřík věcný

65

-3-

I. Vývoj původce archiválií Statek Měcholupy se do své podoby, jakou měl na konci patrimonijního období, konstituoval do sklonku 17. století. Rozkládal se severovýchodně od Klatov na území Plzeňského, od roku 1751 Klatovského kraje. O Měcholupech, které byly jeho správním centrem, máme první písemnou zmínku již z roku 1245, kdy Amcha z Měcholup („de Mecholup“) vystupuje jako svědek při prodeji přeštického újezdu klášteru v Kladrubech. Další zprávy o Měcholupech pak pochází až z druhé poloviny 14. století. V letech 1379–1385 se o zdejší zboží dělili bratři Arnošt, Přibík a Jan z Měcholup. Ve starší literatuře jsou s Měcholupy u Klatov spojovány údaje i o dalších osobách píšících se však ve skutečnosti po stejnojmenné vsi na Žatecku. Samostatným šlechtickým statkem byly Měcholupy i v 15. století. Roku 1457 je připomínán Otík z Měcholup, v roce následujícím pak Arnošt z Měcholup, jehož majetkovou držbu, jak můžeme rekonstruovat podle dochovaných pramenů, tvořil poplužní dvůr a 1 poddaný v Měcholupech, 1 poddaný v Těšnici a 1 v Soběnově. Po Arnoštovi následovali na Měcholupech roku 1464 Sobin a Přibík z Jindřichovic. Roku 1518 byl majitelem Měcholup Václav Apollon ze Žihobec, v letech 1522–1535 Bernart Barchanec z Baršov, za nějž je zde poprvé zmiňována tvrz. Roku 1536 zakoupil Měcholupy Volf Sedlecký z Újezdce, který k nim připojil ještě Makov, Čestín (dnes Nový Čestín) a Mochtín. Posledním pořízením z 25. srpna 1537 odkázal tyto statky nezletilým synům Adamovi a Kryštofovi, jejichž jménem je spravovala až do roku 1544 matka Markéta Fremdárová z Pruku. Poté je převzali synové a rozdělili se o ně tak, že Adam obdržel Mochtín a Čestín, zatímco Měcholupy s Makovem připadly Kryštofovi. Tento zemřel kolem roku 1580 a statek zdědili jeho tři synové Sezima, Volf a Vilém. Nejstarší Sezima přikročil roku 1588 k rozdělení rodinného majetku. Pro tento účel dal sepsat z větší části dochované dílčí cedule datované 8. června 1588, které podávají podrobný obraz o příslušenství měcholupského statku. Náležely k němu tehdy tvrz, dvůr a mlýn v Měcholupech, vsi Měcholupy, Domažličky s krčmou a mlýnem, Makov s mlýnem, díl Třebíšova a díl Petroviček s krčmou. Za Sedleckých došlo tedy zjevně ke zhodnocení statku založením pivovaru, fungovaly zde 3 mlýny a významné bylo rybniční hospodářství. Popis 1. a 3. dílu (cedule k 2. dílu se nedochovala) uvádí celkem 14 rybníků, 2 sádky a haltýř. Jak již bylo naznačeno, došlo k rozdělení dědictví po Kryštofovi Sedleckém na 3 díly. K 1. dílu připadla polovina tvrze, dvora a vsi Měcholupy, ves Domažličky s krčmou -4-

a mlýnem, 3 poddaní hospodáři v Třebíšově a 1 v Petrovičkách. Pivovar a mlýn v Měcholupech byly určeny ke společnému užívání s 2. dílem, k němuž, ač se příslušná dílčí cedule nedochovala, musela být přidělena druhá polovina tvrze, dvora a vsi Měcholup a nejspíše i díl vsi Petrovičky. Výnos z pivovaru, který měl být ve společném užívání držitelů 1. a 2. dílu, a který zásoboval krčmu v Domažličkách, se měl dělit rovným dílem. Poslední – 3. díl – pak zahrnoval ves Makov s mlýnem a 5 poddaných v Petrovičkách. Sezima Sedlecký převzal 1. díl, ale již 20. března 1589 ho prodal za 6 300 kop míšeňských grošů městu Klatovy. Na Makově se mezitím usadil nejmladší z bratří Vilém a 2. díl Měcholup připadl Volfovi. Ten je zde připomínán roku 1602 jako asi 38letý katolický šlechtic a pak následujícího roku, kdy za svůj statek přiznával ke zdanění 11 poddaných hospodářů a 1 ovčáckého mistra. Při měcholupském dvoře tedy zřejmě právě on začal chovat ovce, jak odpovídalo dobové tendenci zvýšeného zájmu šlechty o režijní hospodaření. Majetkoprávní vztahy k Měcholupům v následujícím obdobím jsou poněkud nejasné. Berní rejstřík z roku 1615 uvádí jako majitelku statku Apollonii Čejkovou z Olbramovic, na jiném místě je však uváděn její manžel „Jan Adam Čejka z Olbramovic na Němčicích a Měcholupech“. Díl statku s 11 poddanými hospodáři a ovčáckým mistrem náležel stále Volfovi Sedleckému z Újezdce. Majetek města Klatovy v Měcholupech citovaný pramen blíže nespecifikuje. Volf Sedlecký z Újezdce udržel svou polovinu Měcholup i přes účast ve stavovském povstání. Zemřel roku 1624, aniž by zanechal potomky. Měcholupy zdědil jeho mladší bratr Vilém Sedlecký sídlící na Makově. Ten však již následujícího roku připravil jejich odhad, načež dědictví po bratrovi prodal nám již známé Apollonii Čejkové z Chudenic. V jejích rukách se tak spojily oba díly měcholupského statku, včetně toho, který stále ještě oficiálně náležel městu Klatovy. Tomu byl sice zkonfiskován, ale roku 1629 navrácen, takže teprve po tomto datu ho mohlo město formálně přenechat Apollonii Čejkové. Její rodina se ovšem mezitím ocitla ve značných dluzích. Zřejmě proto dala Apollonie Čejková provést a sepsat další odhad Měcholup datovaný 25. ledna 1628. V odhadu se tentokrát hovoří o 2 tvrzích – staré a nové – přičemž novou tvrzí je zřejmě míněno severozápadní křídlo dodnes stojícího objektu, které vykazuje renesanční zdivo. Dále byl do odhadu zanesen dvůr (zhodnocený rekonstrukcí), vinice, štěpnice a zahrada, mlýn, 16 rybníků, vsi Měcholupy s 11, Domažličky s 6, díl Třebíšova se 3 a díl Petroviček se 6 poddanými hospodáři. Apollonie Čejková z Chudenic si statek ponechala až do roku 1647, kdy nejspíše pro stále trvající finanční problémy prodala tvrz, dvůr a ves Měcholupy s pivovarem, ovčínem -5-

a krčmou, ves Domažličky, díl Petroviček s krčmou a díl Třebíšova za 19 500 kop míšeňských grošů své neteři Alžbětě Zuzaně z Račína, provdané Pechiové. Za ní byla roku 1654 na Měcholupech provedena berní vizitace, jejíž výsledky byly zaneseny do berní ruly. „Statek Měcholupy paní Alžbětě Zuzaně Pegrový (správně Pechiový) přináležející“ tvořily vsi Měcholupy s 2 sedláky, 3 chalupníky a 6 zahradníky, Domažličky se 4 sedláky a 1 vyhořelou zahradnickou usedlostí, díl Petroviček s 5 sedláky a 1 vyhořelým gruntem a díl Třebíšova se 3 selskými usedlostmi. Další díl Třebíšova a Petroviček příslušel k Makovu, který vlastnil Sezima Sedlecký z Újezdce, syn Vilémův, a poslední část Petroviček byla součástí statku Němčice Volfa Adama Perglara z Perglasu. Alžběta Zuzana Pechiová z Račína přenechala Měcholupy asi roku 1659 své sestře Ludmile Kateřině z Račína a jejímu manželu Janu Markvartovi Kocovi z Dobrše na Ohrazenicích a Tažovicích. Z jeho iniciativy byla právě roku 1659 založena nejstarší měcholupská pozemková kniha, obsahující ovšem i urbariální zápisy a soupis lidu na jednotlivých usedlostech. Jana Markvarta a Ludmilu Kateřinu Kocovy vystřídal nejpozději roku 1676 jejich syn Adam Humprecht Fortunat Koc z Dobrše. K Měcholupům přikoupil od Jana Ladislava Běšína z Běšin a jeho manželky Ludmily Salomeny Sedlecké z Újezdce statek Makov, který se tak po takřka sto letech vrátil do vlastnictví měcholupské vrchnosti (oddělen byl roku 1588 pro Viléma Sedleckého z Újezdce, po němž následoval v držbě syn Sezima a pak vnučka Ludmila Salomena Sedlecká, provdaná Běšínová). Díky tomu byla majetkově spojena ves Třebíšov a také Petrovičky, z nichž tato byla dříve rozdělena dokonce mezi tři majitele. Část příslušející k Němčicům získala snad již Ludmila Kateřina Kocová z Račína, která měla u němčických Perglarů jistou pohledávku. Pravděpodobně ještě před rokem 1673 byl k Měcholupům připojen rovněž Újezdec s dvorem a vsí, který předtím náležel ke statku Předslav Petra Viléma z Říčan. Vznikl tak větší majetkový komplex s centrem v Měcholupech, avšak jednotlivé části byly stále chápány jako samostatné statky. Na začátku 90. let začal Adam Humprecht Fortunat Koc uvažovat o jejich prodeji. Z jednání s hrabětem Metternichem, jedním ze zájemců, se dovídáme, že kromě dvorů v Měcholupech, Makově a Újezdci a 2 ovčínů fungovaly tehdy ještě dvory v Domažličkách a Třebíšově, později zrušené. V Měcholupech existovala kromě panského sídla, označovaného již jako zámek, také kaple nazývaná zámeckou. Roku 1692 vyměnil rytíř Koc měcholupský statek s Franzem Nikolausem hrabětem von Morzin za jeho statky Březí a Čachrov v celkové hodnotě 35 000 zlatých. Měcholupy však měly hodnotu 52 000 zlatých, pročež se strany dohodly na postupném splácení rozdílu. -6-

Franz Nikolaus von Morzin vlastnil Měcholupy jen krátce, neboť již 8. září 1695 uzavřel předběžnou a 22. září 1696 pak konečnou smlouvu s velkopřevorem řádu maltézských rytířů hrabětem Ferdinandem Ludvíkem Libštejnským z Kolovrat, kterou mu statek prodal za 60 000 zlatých. Nový majitel přikoupil 16. října téhož roku od bratří Varlejchů z Bubna za 21 800 zlatých statek Pečetín zahrnující rovněž ves Hůrku a díl Zbyslavi (druhý díl náležel až do konce patrimonijního období k velkostatku Plánice). Územní vývoj statku Měcholupy tak byl dokončen. Tvořily jej nyní vsi Měcholupy, Domažličky, Petrovičky, Třebíšov, Makov, Újezdec, Pečetín, Hůrka, díl Zbyslavi a osada Těšnice. Tato existovala již ve středověku, později ale zanikla a byla obnovena až koncem 17. století na pozemcích k tomu účelu vytvořených z dominikálních lesů. Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolovrat koupil Měcholupy a Pečetín pro řád maltézských rytířů, aby vytvořil solidní majetkový základ pro novou maltézskou komendu, která zde byla zřízena přenesením nevýnosné komendy z Chebu. Řád pak vlastnil spojené statky až do 20. století. Své majetkové pozice na Klatovsku ještě posílil, když roku 1749 získal bezprostředně sousedící statek Obytce, kde byla ustavena rodová komenda ThunHohensteinů, která roku 1827 po smrti třetího thunského komtura připadla řádu k plné dispozici. V průběhu 18. století byla měcholupská komenda vícekrát obsazena komtury, kteří kromě ní drželi ještě jiné řádové prebendy, a proto se při její správě nechali zastupovat plnomocníky, nebo komendu pronajímali. Přehled zjištěných nájemců komendy je uveden v příloze č. 5 této archivní pomůcky. Obrázek o situaci komendy Měcholupy v polovině 18. století podává tereziánský katastr. Náleželo k ní 10 výše uvedených vsí, z toho 1 jen částečně. Vrchnostenská půda byla obhospodařována ze 4 dvorů (Měcholupy, Makov, Pečetín, Újezdec). Významným bylo vodní hospodářství, které zahrnovalo především 24 rybníků a dále 6 panských mlýnů. Další příjmy plynuly vrchnosti z provozu pivovaru v Měcholupech, který měl vlastní chmelnici a zásoboval panské krčmy v Měcholupech, Domažličkách, Třebíšově, Újezdci a Makově. Ročně vyprodukoval zhruba 240 hl piva. V Měcholupech fungovala rovněž vinopalna (doložená již roku 1696) pronajatá Židovi, který mimo to ještě obchodoval s peřím. Byly tu i dvě kovárny, panská a obecní; další obecní kovárny se nacházely v Domažličkách a Třebíšově.

-7-

Kostel nebyl na území komendy žádný. Ze vsí Domažličky, Makov, Měcholupy, Těšnice a Újezdec docházeli věřící na bohoslužby do Předslavi na statku Otín a z Hůrky, Pečetína, Petroviček a Zbyslavi pak do Němčic na panství Plánice. V Měcholupech se ovšem nacházela veřejná kaple zasvěcená sv. Apollonii (spolehlivě doložená od roku 1696 a barokně přestavěná roku 1726), v níž konali v určitých dnech bohoslužby duchovní z Předslavi. V závěru patrimonijního období, za komtura Františka Xavera hraběte KolowrataKrakowského, zaujímala měcholupská komenda podle údajů ze Sommerovy topografie zhruba 1 682 ha dominikálních a rustikálních pozemků, z toho největší část přirozeně tvořila zemědělská půda, následovaly lesy a rybníky, jejichž počet se oproti tomu, co uvádí tereziánský katastr, snížil na 17. Vrchnost obhospodařovala ve své režii stále dvory v Měcholupech, Makově, Pečetíně a Újezdci; jen malá část jejich pozemků byla pronajata. Ve dvorech bylo chováno 339 kusů hovězího a v ovčínech, které se nacházely v Makově a Pečetíně, 1 310 kusů ovčího dobytka. K vodnímu hospodářství náležely mimo rybníků 3 dominikální mlýny – 2 v Měcholupech (z toho 1 s pilou) a 1 v Makově. Rustikální mlýny byly v Domažličkách, Petrovičkách a Třebíšově. Lesní hospodářství sestávalo z několika roztroušených celků, z nichž největší se rozkládal u Pečetína. Těžba dřeva pokrývala pouze vlastní potřebu. V Měcholupech fungoval pivovar, vinopalna a flusárna, panská krčma byla jediná, a to rovněž v Měcholupech. Na území komendy bylo vykazováno 1 331 obyvatel, kteří se sice živili převážně zemědělstvím, ale nezanedbatelný byl i počet těch, kteří vykonávali řemeslo. K podpoře chudých byl zřízen chudinský institut; potravinami podporovali potřebné i sousedé z jednotlivých vsí a vrchnost, což bylo mimo jiné plně v souladu s charitativním posláním řádu maltézských rytířů. Jakým způsobem se změnila hospodářská situace na měcholupském statku po zrušení poddanství a roboty poznáváme ze schematismů velkostatků a úřednictva vydávaných od druhé poloviny 19. století. Majitel statku – maltézský řád – hospodařil nyní (dle údajů publikovaných ve schematismech z roku 1891) na 738,08 ha půdy, z čehož 326,89 ha tvořily polnosti, 82,95 ha louky, 3,04 ha zahrady, 54,97 ha pastviny, 26,16 ha rybníky, 229,57 ha lesní plochy, 12,08 ha neproduktivní půda a 2,42 ha zastavěná plocha. Ve vlastní režii byly provozovány dvory Měcholupy a Makov. Dvory v Pečetíně a Újezdci měly v pronájmu soukromé osoby. V roce 1900 však byly pozemky pečetínského dvora spolu s částí pozemků dvorů v Měcholupech, Makově a Újezdci (nyní znovu v režii velkostatku) již úplně rozparcelovány a propachtovány místním zemědělcům. -8-

Rybniční hospodářství sestávalo z 13 rybníků. Lesy byly rozděleny do čtyř revírů (Horní Pečetín, Škvářím – Hora, Ptín a Těšnice). Z průmyslových podniků byl v provozu pivovar. Do roku 1876 jej měl v pronájmu Tomáš Mazal, po něm následoval Tomáš Smola s manželkou Terezií. V roce 1886 ho provozoval Jan Dolejš, který toho roku vyrobil 360 hl piva. Po něm měla pivovar pronajatý jeho manželka Matylda Dolejšová, a to ještě roku 1891. V roce 1900 již pivovar v Měcholupech mezi průmyslovými podniky velkostatku zmiňován není. S největší pravděpodobností mezitím ukončil činnost. Krátkého trvání, zdá se, měla i cihelna v Makově, kterou dle údajů ve schematismu z roku 1891 provozoval velkostatek ve vlastní režii. Ani ona není v roce 1900 již uváděna. Na přelomu 19. a 20. století produkoval velkostatek pro trh obilí, luštěniny a brambory, prodával užitkové a palivové dřevo a rovněž konzumní a generační ryby. Čistý roční výnos byl odhadován na 6 900 zlatých (po zavedení korunové měny na 13 800 korun). Zásadní přelom znamenala pro statek Měcholupy pozemková reforma, která zde proběhla v letech 1920 a 1924. Do záboru bylo pojato 731 ha a vlastníku propuštěno 395 ha (především lesy a rybníky). Ostatních 336 ha zemědělské půdy bylo rozparcelováno a rozprodáno drobným nabyvatelům. Definitivně zanikly dvory v Makově a Pečetíně, jejichž pozemky byly rozděleny úplně. Z dvorů v Měcholupech a Újezdci byl vytvořen zbytkový statek o celkové výměře 126,5 ha. Záhy po provedení reformy přikročil řád maltézských rytířů k prodeji velkostatku. Stalo se tak roku 1925 a koupil ho JUDr. Jan Třebický se svou švagrovou Idou Kratochvílovou z Prahy. Noví majitelé odprodali dvůr v Újezdci a ve vlastní režii obhospodařovali pouze dvůr v Měcholupech. Podle údajů publikovaných v roce 1933 měl velkostatek rozlohu 351,5240 ha, z toho bylo 79,9318 ha polí, 23,9247 ha luk, 1,5540 ha zahrad, 215,1069 ha lesa, 29,8886 ha rybníků a 1,1180 ha zastavěné plochy. Produkoval obilí a dřevo pro trh. JUDr. Jan Třebický zemřel 24. dubna 1945. Velkostatek Měcholupy po něm zdědil stejnojmenný syn, rovněž právník, kterému byl v srpnu 1948 zkonfiskován státem. Převzetím lesního a rybničního majetku a jeho odevzdáním do správy státu bylo na základě zmocnění ministerstvem zemědělství ze dne 14. června 1948, č. j. 57.799/48-IX pověřeno ředitelství státních lesů v Lovčicích. Samotný akt proběhl 6. srpna 1948 a účastnil se ho kromě dalších zmocněnec ústředního ředitelství státních lesů a statků v Plzni Ing. František Pokorný a ředitel státních statků a rybníků v Blatné Václav Řezáč. Majitele velkostatku zastupovala jeho tchýně Otilie Suchomelová. Rokem 1948 tak velkostatek Měcholupy jako hospodářský celek zanikl. -9-

Správním střediskem statku bylo šlechtické sídlo v Měcholupech. Tvrz je zde poprvé připomínána roku 1522, kdy náležela Bernartu Barchancovi z Baršov. Za Sedleckých z Újezdce byla renesančně přestavěna a rozšířena. Roku 1717, kdy již byly Měcholupy majetkem maltézského řádu, je zdejší vrchnostenské obydlí nazýváno zámkem. Kromě obytných místností pro komtura, provozních a skladovacích prostor, je zde již roku 1758 doložena kancelář a archiv. Komtur Leopold Nikolaus Joseph hrabě von Strasoldo dal v letech 1800–1801 postavit v jihozápadní části zahrady pohodlnější nový zámek (dnes již neexistující) určený pro potřeby komturů, zatímco původní sídlo („starý zámek“) bylo naopak plně vyhrazeno pro úřednictvo. Podobně jako v jiných případech stál v čele správy statku úředník označovaný jako hejtman, od 18. století jako správce (Verwalter), eventuálně hospodářský správce (Wirtschaftsverwalter), někdy též ředitel (v německých pramenech Direktor, v latinských director oeconomiae). Prvním zjištěným správcem měcholupského statku byl Václav Papež, zmiňovaný však roku 1648 již jako zemřelý. Kromě tohoto nalezneme v pramenech k rokům 1643 a 1649 ještě jméno písaře Adama. Podrobnější obrázek o struktuře správního aparátu ovšem získáváme až po roce 1696, kdy Měcholupy získal řád maltézských rytířů a učinil z nich komendu. Správa statku tak nabyla některých specifických rysů, příznačných právě pro uvedený řád. Za chod komendy, která byla u maltézských rytířů nejnižší organizační jednotkou, zodpovídal komtur, neboli komendátor – člen řádu skládající slavné (věčné) řeholní sliby (professio solemnis) a označovaný proto také jako profes. Nebyl majitelem komendy (ta náležela řádu), ale jejím uživatelem (Nutznießer) a správcem. Platil úzus, že komendy byly předávány vždy k 1. květnu. Tomu byla podřízena veškerá správní agenda, zejména účetní záležitosti. Účetní rok tedy začínal 1. května a končil 30. dubna následujícího roku. Vícekrát se pro toto období objevuje i specifické označení „maltézský rok“ (Maltheser Jahr). Komturům řád ukládal starat se o zlepšování hospodářského stavu komendy. Tento proces byl označován jako meliorace a řádové orgány ho kontrolovaly formou vizitace každých pět let. Pokud bylo prokázáno, že komtur povinnost meliorace naplnil, mohl obdržet výnosnější komendu, nebo být v rámci řádu povýšen do jiné funkce. V průběhu 18. století se často stávalo, že měcholupský komtur byl současně uživatelem ještě dalších komend a nezřídka plnil i funkce mimo řád, především vojenské. Na správu všech komend tudíž nemohl osobně dohlížet, a proto se při různých příležitostech, včetně samotného převzetí komendy a její vizitace nechával zastupovat zplnomocněnci. Tuto praxi - 10 -

máme doloženu u komturů Königsegga (1709–1727), Octaviana Sinzendorfa (1746–1767), Philippa Sinzendorfa (1777–1788), Wallise (1791–1798) a Strasolda (1799–1809). První tři jmenovaní dokonce přikročili, jak jsme již naznačili výše, k pronájmu komendy osobě, která ani nebyla profesním členem řádu. Jména a podpisy těchto nájemců (arrendátorů) najdeme v pozemkových knihách, stejně jako v účetním materiálu. V průběhu 18. století byla v administrativě měcholupské komendy obsazena i funkce důchodního. Doložena jsou také jména několika písařů, z nichž někteří byli ovšem osobními písaři komturů. Na počátku 18. století najdeme v úředním aparátu komendy i obročního, ale jde o ojedinělý doklad z roku 1719. Přesnější obrázek o složení vrchnostenské kanceláře, která úřadovala na „starém“ zámku v Měcholupech, poskytuje několik dochovaných deputátních tabel. V nejstarší, z roku 1800, je na prvním místě uveden justiciár – úředník s nižší soudní pravomocí, který kupříkladu potvrzoval pozemkoknižní zápisy. Na Měcholupech se do roku 1850 vystřídali pouze dva justiciáři – Johann Albert (1800–1822) a Vincenz Heinrich (1823–1850), z nichž tento vykonával stejnou funkci i pro sousední statek Obytce, který byl rovněž komendou maltézského řádu. Dalším příjemcem deputátu byl přirozeně správce – vrchní úředník statku. Následovali obroční a kontrolor. Kancelář tedy sestávala ze 4 úředníků. Podobné údaje nacházíme i v mladší deputátní tabele pocházející z doby kolem roku 1810, liší se jen titulatura některých úředníků. Místo obročního je zde purkrabí, kterým byl v tu dobu Kajetán Vencalík, současně sládek měcholupského pivovaru. Od 20. let 19. století však nemáme doklady o tom, že by byla funkce purkrabího obsazena. Totéž ovšem platí i u obročního. Dále mizí kontrolor a objevuje se úřední písař, označovaný alternativně též jako „kancelářský“, aktuár či soudní aktuár. Od 2. poloviny 18. století do 20. let století následujícího se na Měcholupech setkáváme rovněž s funkcí inspektora. Šlo o úředníka, zřejmě vybaveného kontrolní pravomocí, který byl nadřazen správci statku. Není vyloučeno, že tutéž funkci vykonával pro více maltézských statků současně. Po roce 1850 odpadl z administrativy komendy především úřad justiciára, neboť i nižší soudnictví převzal stát. Kancelář správy statku nyní tvořily 3 osoby – správce s obročním a hospodářským adjunktem (písařem), jak je uvádí další z dochovaných deputátních tabel, tentokrát z roku 1852. Úřad obročního byl zřejmě obsazován nepravidelně; kupříkladu v deputátní tabele z roku 1869 není vůbec uveden. Nicméně na přelomu 80. a 90. let na velkostatku působil. Teprve na samém konci 19. století, snad v důsledku pronájmů a parcelace - 11 -

části panských dvorů, čímž se související agenda zmenšila, tento úřad definitivně zanikl, respektive jeho pracovní náplň přešla na jiného úředníka. Lesní hospodářství statku Měcholupy spravoval již na konci 17. století úředník označovaný jako myslivec, od 19. století pak většinou jako revírník (Revierjäger, Revierförster) nebo lesní správce či jen lesní. K ruce měl čtyři hajné, kteří se starali o čtyři revíry, do nichž byly lesy měcholupské komendy rozděleny. Zajímavým způsobem byla řešena správa rybničního hospodářství, která byla kolem roku 1900 přidělena zámeckému zahradníkovi (Gärtner und Teichaufseher) Antonínu Krokusovi. K další redukci administrativního aparátu velkostatku Měcholupy došlo po jeho prodeji JUDr. Třebickému a Idě Kratochvílové roku 1925. Nedlouho předtím prošel velkostatek pozemkovou reformou, během níž pozbyl podstatnou část zemědělské půdy. Prakticky nedotčeny ovšem zůstaly lesy a rybníky, takže administraci velkostatku mohli obstarávat již jen dva úředníci – lesní správce s adjunktem.

II. Vývoj a dějiny archivního fondu Původcem fondu je správa statku Měcholupy. Část archiválií souvisí s činnosti vyšších orgánu maltézského řádu (velkopřevorství, generální receptorát), který byl vlastníkem statku v letech 1696–1925, ale ta se přirozeně s činností hospodářské správy prolínala. Několik archiválií by se dalo označit za písemnou pozůstalost uživatelů (komturů) měcholupské maltézské komendy. Protože však byly uloženy v jejím archivu na Měcholupech spolu s ostatními výše uvedenými písemnostmi, není důvod, proč by neměly zůstat spojeny v jednom fondu. Úřední spisovna správy statku se začala systematičtěji utvářet po roce 1696, kdy Měcholupy získal řád maltézských rytířů. Ve fondu se dochoval soupis jejích písemností obsažený v hospodářském inventáři pro období 1758–1759. Jednotlivé spisy a knihy jsou zde průběžně číslovány, případně označeny písmeny nebo symboly nebeských těles. Není tudíž vyloučeno, že jde již o jistou formu registraturního systému. K ukládání písemností a úředních knih tehdy zřejmě sloužila uzamykatelná skříň, kterou citovaný inventář eviduje jako „Almer mit Schloß undt Schliesl sambt allen Zugehör“, a která stála v kanceláři nacházející se v budově „starého“ zámku.

- 12 -

Konkrétní doklad o existenci registratury členěné již na fachy a fascikly, v nichž byly spisy, ale i knihy dále pročíslovány, najdeme v popisu komendy z roku 1800, v níž je přepsán repertář spisovny, jinak nedochovaný. Pro dějiny spisovny představuje důležitý pramen meliorační protokol z roku 1805. Podle něj se nacházela v kanceláři v bytu správce situovaném v přízemí „starého“ zámku. Tehdejší komtur, hrabě Leopold Strasoldo, pro ni nechal pořídit dvě speciální skříně na spisy z měkkého dřeva s regály, označené písmeny A a B a zvenku opatřené deskami z kartonu, na nichž byla nadepsána předmětová hesla a čísla jednotlivých fasciklů. Jiná, starší skříň, byla určena pro pozemkové knihy, k nimž tehdy přibyly nové svazky. Bezpochyby jde o ty, jež se ve fondu dochovaly. Mají jednotnou vazbu, štítky a jsou vedeny pro jednotlivé vsi zvlášť. Nejstarší zápisy v nich pochází vesměs z roku 1803, do nějž můžeme datovat jak nákup knih samotných, tak hypoteticky i zavedení nového registraturního systému, s nímž nejspíše souvisí signatury dochované na některých spisech a takřka na všech pozemkových knihách. Pro orientaci v archivu sloužil repertář a elench, o nichž se citovaný meliorační protokol rovněž zmiňuje jako o nástrojích ke kontrole předepsaného uložení písemností. Bohužel tyto registraturní pomůcky se nedochovaly a signované spisy jsou ve fondu zastoupeny natolik torzovitě, že nelze registraturní systém zavedený patrně v roce 1803 plně rekonstruovat. Dochovaný materiál dokládá, že zahrnoval oblasti Contributionale, Oeconomicum, Publicum, Judiciale a Jus Dominicale. Uvedený registraturní systém přestal být používán se zrušením patrimonijní správy. Po roce 1850 lze v dochovaném materiálu zachytit pouze řazení hospodářské korespondence podle ročníků a čísel jednacích. Podací protokoly ovšem chybí. Při předání komendy komturovi Albrechtu Leopoldu Johannovi von Clam-Martinitz dne 3. května 1852 je v předávacím protokolu ohledně spisovny uvedeno, že v důsledku převedení politické správy na stát byly související písemnosti odevzdány dne 26. května 1850 okresnímu hejtmanství v Klatovech a jejich soupis je uložen v archivu komendy, který nyní sestává z nejstarších politických a občansko-právních spisů, písemností dominikální agendy a účetního materiálu. Některé spisy komendy přitom prý pochází již z doby kolem roku 1500. V tomto případě jsou nejspíše míněny dochované dílčí cedule statku Měcholupy z roku 1588. Podobně jako spisy byly do Klatov, ovšem k okresnímu soudu, odevzdány také pozemkové knihy poté, co byly k datu 26. května 1850 formálně uzavřeny a opatřeny úřední pečetí správy statku. Zapisováno do nich ovšem bylo příležitostně ještě řadu let po odevzdání. Na počátku dvacátého století byla kancelář správy statku modernizována, jak dokládá meliorační protokol z roku 1917 uložený v Národním archivu v Praze ve fondu Maltézští - 13 -

rytíři – české velkopřevorství, Praha, (1067) 1395–1946. Nacházely se zde dvě na hnědo natřené skříně na spisy, možná tytéž, které byly zakoupeny začátkem 19. století, dále skříň na mapy s celkem 29 katastrálními mapami podle stavu k rokům 1837, 1894 a 1912, z nichž poslední byla zakoupena roku 1915 v mapovém archivu v Praze, psací stůl se 3 zásuvkami, 3 malé psací stolky, zvláštní psací pult, 4 křesla, kopírovací lis, výplatní stůl, nově zakoupený psací stroj značky „Ideal“, 3 razítka, měřící pásmo na 20 m, měřící řetěz na 10 sáhů, mapa měcholupské komendy, kancelářské hodiny a řada dalších rekvizit. Ke svícení sloužily 2 obyčejné a 1 gazolinová lampa. Topilo se uhlím. Na stěnách visely 3 oválné plechové tabule se znaky komturů Strasolda, Skrbenského a Walterskirchena a stejný počet obrazů zachycujících pasování rytířů maltézského řádu. V souvislosti s prodejem statku JUDr. Třebickému a Idě Kratochvílové došlo k zásadní změně ohledně archivu. Jeho větší část byla odevzdána do muzea v Klatovech, jak dokládají mimo jiné razítka, jimiž byl spisový materiál po převzetí opatřen. Není rovněž vyloučeno, že další část byla odvezena do archivu českého velkopřevorství maltézského řádu v Praze, podobně jako tomu bylo při prodeji komendy Obytce. Tento fond uložený dnes jako Maltézští rytíři – české velkopřevorství, Praha v Národním archivu totiž zahrnuje mimo písemností, jež byly do velkopřevorského archivu uloženy primárně, také archiválie vzešlé z činnosti hospodářské správy velkostatku. Charakter spisovny statku po prodeji JUDr. Třebickému a Idě Kratochvílové není znám. Dochovala se pouze porostní mapa z roku 1938 a fragment účetních příloh k důchodnímu deníku z let 1926–1927. Když pak dne 25. července 1947 Měcholupy navštívil blíže nespecifikovaný zaměstnanec Státního archivu zemědělského v Praze-Těšnově a hovořil se stále zde žijící Idou Kratochvílovou, konstatoval, že archiv tu není a zanechal v místě adresu svého pracoviště, kam mu měla být zaslána zpráva, pokud by se přece jen něco objevilo. Ve spisu o fondu je pod touto zprávou dopsáno, že ve dnech 9.–14. června 1947 byl archiv převezen do Libochovic. Zřejmě jde ale o omyl, neboť tato informace by lépe korespondovala s fondem velkostatku Měcholupy na Žatecku. K 10. říjnu 1949 převzal Zemědělsko-lesnický archiv v Horšovském Týně z Archivu ministerstva vnitra 1 karton písemností z let 1819–1833, konkrétně zhosty, opatřené původní signaturou Publicum Fach VIII, Fasc. VII. Poprvé je zaznamenán na evidenčním listu fondu k 31. prosinci 1957, kdy byl již uložen v klatovském depozitáři Státního archivu v Plzni. Do knihy přírůstků byl však zanesen zpětně až roku 1998 (KP 60/1998).

- 14 -

K významnému rozšíření fondu došlo k 24. dubnu 1968, kdy klatovská pobočka Státního archivu v Plzni převzala z Okresního vlastivědného muzea v Klatovech (č. j. Sar 104/68 – 31; KP 1/68) 26 úředních knih a 10 balíků spisů s celkovým časovým rozsahem 1799–1880, tedy archiválie uložené zde od pozemkové reformy. Na obalu jednoho z balíků bylo napsáno „Poslední zbytek arch. komendy. Měchol. zachrán. od zničení kronik. Frant. Krátkým z Měcholup.“ Ten se nejspíše do muzea dostal až později. Jinou cestou se ubíraly osudy pozemkových knih. S výjimkou té nejstarší (inv. č. 27), která později putovala do klatovského muzea (viz kapitola III.), byly ostatní po úředním uzavření správou velkostatku roku 1850 odevzdány okresnímu soudu v Klatovech. Zde jim byly přiděleny signatury 470–491 (v to je započtena i okresním soudem roku 1851 nově založená kniha listin č. I signovaná číslem 490). V roce 1900 odevzdal okresní soud tři nejstarší z nich do Archivu země České, kam je roku 1936 následovaly i ostatní s výjimkou knihy listin č. I, která zůstala u soudu. Nástupce Archivu země České Státní ústřední archiv v Praze je roku 1962 předal Státnímu archivu v Plzni. Zde se staly součástí sbírky pozemkových knih a byly zpracovány kartotéční formou. Na počátku sedmdesátých let pak byly začleněny do fondu Velkostatek Měcholupy. Zaevidovány byly roku 1972 v chybném počtu 24 knih (správně mělo být 21 knih) o časovém rozsahu 1716–1880. Po přestěhování fondu z Klatov do Kláštera u Nepomuka v roce 2009 bylo dodatečně zaevidováno 12 úředních knih z let [1840]–[1900], 21 pozemkových knih z let [1723]–[1880] (tyto zjevně zaevidovány duplicitně, vzhledem k tomu, že figurují již na EL NAD z roku 1972, nyní však byl jejich počet uveden v souladu se skutečností), 5 kartonů spisů z let [1790]–[1918] a 2 balíky spisů z let [1840]–[1915]. Během generální inventury 2012–2013 byl do evidence doplněn 1 balík spisů z let (1765) 1807–1851. Vývoj fondu ukončilo předání 1 úřední knihy a 1 balíku spisů z Vlastivědného muzea dr. Hostaše v Klatovech ke dni 23. ledna 2014 (č. j. SOAP/001-0162/2014; KP 4/2014).

III. Archivní charakteristika archivního fondu Fond Velkostatek Měcholupy obsahuje archiválie z let 1588–1938 o rozsahu 4,05 bm. Většina archiválií pochází z doby, kdy byl majetkem řádu maltézských rytířů (1696–1925). Nutno ovšem zdůraznit, že menší část archiválií téhož původce je uložena ve fondu Maltézští rytíři – české velkopřevorství, Praha, (1067) 1395–1946 v Národním archivu. Zde bylo pro měcholupskou komendu utvořeno samostatné oddělení zahrnující kromě spisů, jež byly do - 15 -

velkopřevorského archivu uloženy již primárně (například záležitosti samotného vzniku komendy), také úřední knihy s „přílohami“ vzešlé z činnosti hospodářské správy komendy. Další účetní knihy, rejstříky a nejrůznější výkazy jsou uloženy v jiných částech uvedeného fondu, podobně jako záležitosti pozemkové reformy z let 1921–1928. V oddělení map se pak nachází mapa komendy z roku 1811, nejspíše totožná s tou, kterou uvádí meliorační protokol z roku 1917 citovaný v kapitole II. Z období před zakoupením Měcholup maltézským řádem se ve fondu Velkostatek Měcholupy dochovaly dílčí cedule z roku 1588, dva odhady statku z let 1625 a 1628 a nejstarší pozemková kniha založená roku 1659. Období po prodeji statku JUDr. Třebickému a Idě Kratochvílové roku 1925 zastupuje pouze porostní mapa z roku 1938 a zlomek účetních příloh z let 1926–1927. Z hlediska jazykového převažuje ve fondu němčina, za níž následuje co do četnosti čeština. Díky nadnárodnímu charakteru maltézského řádu jsou sporadicky zastoupeny i písemnosti psané v italštině a francouzštině, na což je v příslušném inventárním zápisu upozorněno. V daných případech jde ovšem většinou o písemnosti, které jsou nějakým způsobem spjaty s osobou měcholupského komtura Octaviana Sinzendorfa, současně uživatele komendy v pruském Slezsku a německého velkobailliho na Maltě. Objevuje se i latina (patronátní záležitosti, meliorační protokoly). Pokud jde o fyzický stav archiválií, je charakter poškození specifikován v příslušných inventárních záznamech. U knih to bývají uvolněné či přímo chybějící desky, odření hřbetu a svrchní strany desek, v případě spisového materiálu dominuje poškození prachem a trhliny. První větší pořádací práce byly provedeny v klatovské pobočce Státního oblastního archivu Plzeň v roce 1972, kdy byl fond přemanipulován, spisy rozloženy do 8 kartonů, do evidence

doplněny

3

lesní

mapy

z roku

1938

a vyhotoven

inventární

soupis,

vedle katalogových karet k pozemkovým knihám jediná dostupná pomůcka. Od té doby došlo vícekrát ke změnám v počtu evidenčních jednotek, zejména po přestěhování fondu do Kláštera v roce 2009 a při generální inventuře v letech 2012–2013 (viz kapitola II.). Před zahájením inventarizace bylo ve fondu vykazováno 78 evidenčních jednotek (58 úředních knih, 13 kartonů, 4 balíky, 3 mapy). Inventarizace fondu, jejímž výsledkem je tato archivní pomůcka, byla provedena v roce 2014. Archiválie byly uspořádány a archivní pomůcka vyhotovena podle metodického pokynu ředitele SOA v Plzni pro zpracování archiválií a tvorbu archivních pomůcek č. j. SOAP/0060767/2010 z 12. března 2010, dodatku k tomuto pokynu č. j. SOAP/006-1300/2014 s platností - 16 -

od 15. července 2014 a podle základních pravidel (Metodické návody a instrukce pro zpracování archivního materiálu, Sborník archivních prací X, 1960, č. 2, s. 215–310; Michal WANNER a kol. Základní pravidla pro zpracování archiválií. Praha : Odbor archivní správy a spisové služby MV, 2013, kapitola 2). Po uspořádání tvoří fond 65 úředních knih, 19 kartonů, a 1 mapa. Úřední knihy jsou rozděleny do skupin Dominikální a Přenesená agenda. Skupina Přenesená agenda je dále členěna do podskupin Politická správa a Soudní agenda, z nichž do této jsou zařazeny pozemkové knihy (dominikální, rustikální a dokladové) představující vzhledem k vývoji uložení ucelený soubor. K pozemkovým knihám byla přiřazena i chronologicky nejstarší, založená roku 1659 (inv. č. 27), která, snad proto, že obsahuje i urbariální zápisy, byla v registraturním systému zavedeném patrně roku 1803 zařazena do oblasti Contributionale, zatímco ostatní pozemkové knihy, třebaže některé obsahovaly rovněž urbariální zápisy, byly začleněny do oblasti nazvané Jus Dominicale. Nejspíše proto nebyla uvedená kniha předána spolu s ostatními příslušnému okresnímu soudu a po prodeji Měcholup maltézským řádem putovala spolu s dalšími archiváliemi do muzea v Klatovech, odkud byla vydána v roce 2014. Originální názvy knih jsou převzaty buď z titulních listů, nebo ze štítků na přední straně desek, případně ze štítků na hřbetě. Nečitelné části jsou uvedeny v hranatých závorkách, stejně tak i rozváděné zkratky a doplněné části textu. Časový rozsah byl v případě pozemkových knih stanoven s ohledem na skutečnost, že byly roku 1850 převzaty okresním soudem, takže pokud se do nich psalo i nadále, byla datace posledního zápisu uvedena v kulatých závorkách jako posterius, protože příslušný zápis již nebyl proveden původcem fondu. Část úředních knih je opatřena původními signaturami dle systému zavedeného patrně roku 1803. Uspořádány však byly podle platné metodiky pro zpracování fondů velkostatků. Náhradou za jejich „vyjmutí“ z původního registraturního systému byla vytvořena konkordanční tabulka (viz příloha č. 3), do níž byly zaneseny i signované spisy a účty. Ve fondu dochovaný spisový materiál má do jisté míry specifický charakter vyplývající z prolínání běžné velkostatkové agendy se záležitostmi maltézského řádu, jeho ústředí v Praze a některých komturů. Tato skutečnost si vyžádala vytvoření zvláštních tematických skupin. Standardním způsobem byly zvlášť vyčleněny spisy manipulované do roku 1850 podle registraturního plánu zavedeného zřejmě roku 1803. Zvláštní skupina byla také vytvořena pro signovanou hospodářskou korespondenci po roce 1850 členěnou podle ročníků a čísel jednacích. Ostatní spisy pak byly zařazeny do kategorie nemanipulovaných a zde rozděleny - 17 -

do skupin: 1. Záležitosti majitelů a uživatelů statku (míněno maltézského řádu a jím dosazovaných komturů), 2. Správa statku jakožto maltézské komendy, která reflektuje specifický charakter spisového materiálu (písemnosti související s předáváním a uvolňováním komendy a kontrolou její hospodářské situace vyššími řádovými orgány), a konečně do skupiny 3. Vlastní správa statku. Při pořádání spisů byly vytříděny archiválie, které do fondu provenienčně nepatří, neboť pochází z činnosti stejnojmenného velkostatku na Žatecku. Tyto archiválie o časovém rozsahu 1793–1801 a metráži 0,03 bm (1 balík) byly na základě protokolu č. j. SOAP/005-0085/2015 ze dne 4. února 2015 převedeny do péče Státního oblastního archivu v Litoměřicích, do fondu Velkostatek Měcholupy (EL NAD 199). Účetní materiál, přesněji řečeno hospodářské účty, byl rozdělen do tří časových úseků. Rozhodujícím kritériem byly znaky ukazující na to, že vždy konkrétní skupina účetního materiálu tvořila jednu soustavu. Časová rozmezí jednotlivých úseků jsou stanovena podle časových rozmezí dochovaného materiálu do nich zařazeného. V úvahu byl vzat také účetní materiál uložený ve fondu Řád maltézský, české velkopřevorství – Praha v Národním archivu. Nutno ještě zdůraznit specifický rys účetnictví maltézského řádu, a to trvání účetního roku vždy od 1. května jednoho roku do 30. dubna roku následujícího („maltézský rok“, viz kapitola I.), což souviselo s tím, že k uvedeným datům byly komendy uprazdňovány a předávány novým uživatelům (komturům), případně též pronajímány. Při pořádání fondu byly dvě ze tří původně evidovaných map vyřazeny a předány do fondu Lesní závod Nepomuk uloženého ve Státním oblastním archivu v Plzni, pracoviště Klášter u Nepomuka, protože bylo zjištěno, že vznikly až v době, kdy velkostatek Měcholupy již neexistoval. Ve fondu se rovněž nacházejí archiválie, jejichž souvislost s ním není zcela jasná, nebo je nelze jednoznačně zařadit. Proto byly vytvořeny dvě skupiny nazvané jako Varia, z nichž do první je zařazen spisový materiál uvedeného charakteru, do druhé pak blíže neurčený pomocný účetní materiál. Během pořádacích prací nebylo ve fondu skartováno. Fond byl přemanipulován a některé evidenční jednotky přehodnoceny, což přineslo změny v jejich počtu a celkové metráži fondu. Místní jména jsou v inventáři používána podle Statistického lexikonu obcí České republiky z roku 2013. Německé nebo již nepoužívané tvary místních jmen a jejich dnešní znění jsou uvedeny v příloze č. 3. Inventář je opatřen osobním, zeměpisným a věcným rejstříkem. - 18 -

IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu I přes torzovitý charakter některých částí fondu, především účtů, je fond Velkostatek Měcholupy badatelsky velice zajímavý a dobře využitelný. Pro rodopisce a zájemce o život a hospodářskou situaci venkovského lidu na Klatovsku poslouží ucelený soubor pozemkových knih dochovaný již od roku 1659 (inv. č. 27) a dále ještě soupisy lidu z let 1775 a 1829 (inv. č. 19–20). Nejstarší a zároveň jednu z nejcennějších archiválií ve fondu představují dílčí cedule statku Měcholupy z roku 1588 (inv. č. 1–3), byť neúplně dochované. Přesto poskytují zajímavý obrázek především o rozsahu a příslušenství statku v době, kdy jej vlastnili Sedlečtí z Újezdce. Dílčí cedule obsahují rovněž soupis poddaných hospodářů přidělených k jednotlivým dílům, což může být opět využito genealogy. Badatelská pozornost se již zaměřila na popis panského sídla – tvrze a jeho provozně-hospodářského zázemí, který dílčí cedule také obsahují, a které vhodně doplňují údaje z odhadů statku z let 1625 a 1628 (inv. č. 4–5). Pro dějiny staveb je fond Velkostatek Měcholupy vůbec velmi užitečným a bohatým zdrojem informací. Je to dáno především specifiky vyplývajícími ze skutečnosti, že Měcholupy byly po více než dvě století v majetku řádu maltézských rytířů, jehož hodnostáři (komtuři) byli pouze uživateli zdejší komendy. To znamená, že byl důkladně dokumentován proces předávání a uprazdňování komendy a v pravidelných intervalech prováděna kontrola stavu komendy a jejího hospodářství ze strany vyšších řádových orgánů (velkopřevorství, generálního receptorátu). Písemné výstupy, především předávací a vizitační (v řádové terminologii meliorační) protokoly, jsou ve fondu hojně zastoupeny (inv. č. 14–18, 70–71), ať ve formě úředních knih nebo spisového materiálu. Badatel zde tudíž může vcelku systematicky a do značných podrobností sledovat třeba vývoj a proměny komturských obydlí („starého“ a „nového“ zámku) či patronátních staveb (kaple sv. Apollonie) a jejich vnitřního vybavení. Podobný charakter má rovněž ve fondu dochovaný hospodářský inventář z roku 1758 (inv. č. 8), obsahující mimo jiné i seznam spisů v archivu komendy, a dále kabreum (komplexní popis komendy a jejich příslušenství) z roku 1717 (inv. č. 6) a na způsob kabrea vytvořený popis komendy z roku 1800 (inv. č. 7). Jeho porovnáním s melioračním protokolem z roku 1805 (inv. č. 15) získá badatel kupříkladu vcelku slušnou představu o chronologii a průběhu výstavby dnes již neexistujícího „nového“ zámku v Měcholupech za komtura Leopolda Strasolda.

- 19 -

Ze spisového materiálu stojí za pozornost některé poněkud se vymykající jednotliviny, zejména ze skupiny Záležitosti majitelů a uživatelů statku, kupříkladu zpráva o dovozu rozinek z Řecka (inv. č. 54), akta týkající se připlutí anglické válečné lodi do maltského přístavu (inv. č. 55–56) či relace o střetu maltézských lodí s alžírskými piráty u Tunisu (inv. č. 57). Zajímavé jsou také soupisy osob k zařazení do řádové sanitní služby (inv. č. 69) nebo seznam zajíců vydaných roku 1893 správou maltézského velkostatku ve Strakonicích různým představitelům místní honorace, příznivcům a spolupracovníkům řádu (inv. č. 91). Účetní materiál se dochoval velmi torzovitě, přesto se i v této oblasti najdou badatelsky zajímavé archiválie, kupříkladu účetní přílohy k důchodnímu deníku z maltézského účetního roku 1869–1870 (inv. č. 140, kar 12), v nichž lze zachytit renovaci, adaptaci a přestavbu obytných, hospodářských budov a kaple sv. Apollonie v Měcholupech komturem Otheniem Lichnowským.

- 20 -

V. Záznam o uspořádání archivního fondu a zpracování archivní pomůcky Archivní fond Velkostatek Měcholupy o časovém rozsahu 1588–1938 uspořádal v období od dubna do listopadu 2014 Mgr. Vladimír Červenka ve Státním oblastním archivu v Plzni, pracoviště Klášter. Inventář sestavil a úvod k němu napsal rovněž Mgr. Vladimír Červenka. V Klášteře 22. 10. 2015

Mgr. Vladimír Červenka

- 21 -

Seznam použitých pramenů a literatury Nevydané prameny: AHMP, Sbírka matrik, sign. VO O14, dostupné z <www.ahmp.cz/index.html?wstyle=2&catalogue=1>. ANM, Sbírka CH – Genealogická sbírka Vratislava z Mitrovic, kart. č. 25, Sedlecký z Újezdce. ANM, Sbírka H – Genealogická sbírka, kart. č. 43, z Olbramovic, Čejka. NA, fond Desky zemské větší 80, D 11 – D 16, 314, Q 7 – Q 9. NA, fond Řád maltézský – české velkopřevorství, Praha, Spisy a knihy, kart. č. 644, inv. č. 1847, kart. 648, inv. č. 1851. NA, Sbírka genealogická Dobřenského, inv. č. 173, 480, 931. NA, Sbírka genealogicko-heraldická Wunschwitzova, inv. č. 185, 859. SOA v Plzni, Sbírka matrik západních Čech, sign. Předslav 01–02, 05, 14–17, dostupné z <www.portafontium.cz>. SOA v Plzni, fond Velkostatek Lázně Kynžvart, fasc. č. 116, inv. č. 527, sign. II. Hptabt. No III, Tom. 21. SOA v Plzni, fond Západočeské státní lesy Plzeň /nezpracováno/, kart. č. 238, sign. 379/48, A-5. SOkA Klatovy, fond Škola Předslav, inv. č. 101, sign. ŠK 237 (Pamětní kniha školy Předslavské, 1880–1938), dostupné z <www.portafontium.cz>. Vydané prameny Archiv český. Díl III. Praha, 1844, s. 470, č. 33, s. 512–513, č. 333, s. 526, č. 427. Archiv český. Díl XXXII. Praha, 1915, s. 290–291, č. 4069, s. 343, č. 4123, s. 617, č. 4975, s. 638, č. 5048 a 5049.

- 22 -

Archiv český. Díl XXXIII. Praha, 1918, s. 230, č. 5908, s. 236, č. 5928, s. 339, č. 6212, s. 538, č. 6889 a 6890, s. 542, č. 6908, s. 543, č. 6909. Archiv český. Díl XXXVII/2. Praha, 1941, s. 940, č. 2, s. 1093 a 1094, č. 82 a 84. BURDOVÁ, Pavla – CULKOVÁ, Dagmar – ČÁŇOVÁ, Eliška – LIŠKOVÁ, Marie – RAJTORAL, František (edd.). Tereziánský katastr český. Svazek 3 – Dominikál. Praha, 1970, s. 230, č. 639. ČADKOVÁ, Iva – ZAHRADNÍKOVÁ, Magda (edd.). Berní rula. Svazek 24–25 – Kraj Plzeňský. II–III. díl. Praha, 2002–2003, s. 545, 844–847, 875–876. ČERNÝ, Jiřík. Formy a Notule Listův všelijakých, jichž jeden každý v potřebách svých rozličných platně potřebovati můž, Přitom také jest i Tytulář Stavuov Duchovního i Světského v nově sebraný a vytištěný. Staré Město pražské, 1572. EMLER, Josef (ed.). Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379. Prag, 1876, s. 11, č. XXIII. EMLER, Josef (ed.). Pozůstatky desk zemských Království českého r. 1541 pohořelých. Díl I. Praha, 1870, s. 136, č. 95. ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemia et Moraviae. Pars I., annorum 600–1253. Pragae, 1855, s. 534, č. 1133. CHALUPA, Aleš – LIŠKOVÁ, Marie – NUHLÍČEK, Josef – RAJTORAL, František (edd.). Tereziánský katastr český. Svazek 2 – Rustikál (kraje K–Ž). Praha, 1966, s. 22–23, č. 639. KOL. AUTORŮ (edd.). Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526. Díl I, svazek 1/2. Praha, 1974, s. 405, č. 1728 MARAT, František (ed.). Soupis poplatnictva 14 krajův Království českého z r. 1603. Věstník Královské české společnosti nauk. Třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, roč. 1898, s. 62. MENČÍK, Ferdinand (ed.). Paměti Jana Jiřího Haranta z Polžic a Bezdružic od roku 1624 do roku 1648. Praha, 1897, s. 13. PLACHT, Otto. Odhad majetku stavu království českého z r. 1557. Věstník Královské české společnosti nauk. Třída filosoficko-historicko-filologická, roč. 1947, s. 72, č. 2. - 23 -

SEDLÁČEK, August (ed.). Rozvržení sbírek a berní roku 1615 dle uzavření sněmu generálního nejvyššími berníky učiněné. Praha, 1869, s. 50, č. 16, s. 53, č. 94, s. 55, č. 146. VAVROUŠKOVÁ, Anna (ed.). Desky zemské Království českého. Řada I., kvaterny trhové, svazek 2., kvatern trhový běžný červený od léta 1542–1543. Praha, 1935, s. 120, č. 265. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda (ed.). Soupis poddaných podle víry z roku 1651 : Plzeňsko – Klatovsko. Svazek 1–2, Praha, 2003, s. 293–295, 335, 431–432.

Literatura BEDNÁŘ, Jan – RYKL, Michael – ÚLOVEC, Jiří. Historický a stavební vývoj tvrze v Němčicích u Klatov. Západočeský historický sborník, 1996, roč. 2, s. 35–37. BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Část I.–II. Praha, 1882–1883, s. 60–61, 1105–1106. CIHLÁŘ, Tomáš. Pošumavské pivovary : Po stopách starých pivovarů a pivovárků západního Pošumaví aneb od Albrechtic až do Žichovic. Sušice, 2003, s. 69. ČERNÝ, Václav. Slovníček archivní terminologie II : Názvosloví pro zemědělsko-lesnické archivy. Praha, 1955. ČERVENKA, Vladimír. Maltézští rytíři v jihozápadních Čechách : Komendy Měcholupy, Obytce, Dožice a specifika jejich obsazování, držby a správy. Západočeské archivy, 2014, roč. V, s. 28–31 . DVORSKÝ, František. Příspěvky k dějinám církevním III. Sborník historický, 1884, roč. 2, s. 282, 285. FANTA, Gustav. Statistik und Beamten-Schematismus des Grossgrundbesitzes und der landwirtschaftlichen Industrien Böhmens. Prag, 1891, s. 378–379 Handbuch des Königreichs Böhmen. (Ročníky 1844, 1845, 1846, 1847). LUSTIG, Rudolf – SVĚTNIČKA, František. Schematismus velkostatků v Čechách. Praha, 1933, s. 707–708.

- 24 -

MYŠKA, Milan a kol. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Díl II. Ostrava, 2008, s. 374–376. PROCHÁZKA, Johann F. Topografisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, zugleich Adressenbuch sämtlicher bei demselben angestellten Beamten, des Forstpersonals u. s. w. Prag, 1880, s. 249. PROCHÁZKA, Johann F. Beamten-Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen. Adressen sämtlicher bei der Oekonomie, Forstwirtschaft und Industrie angestellten Beamten, Pächter u. s. w. Prag, 1887, s. 186. PROCHÁZKA, Johann F. Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, zugleich Adressenbuch sämtlicher bei demselben angestellten Beamten, des Forstpersonals, u. s. w. Prag, 1891, s. 377–378. Rangs-Liste

und

Personal-Status

des

hohen

souverainen

Johanniter-Ordens

im

Grsosspriorate von Böhmen. (Ročníky 1867, 1868, 1870). Rangs-Liste und Personal-Status des hohen souverainen Malteser-Ritter-Ordens im Grosspriorate von Böhmen. (Ročníky 1876, 1877). Rangs-Liste und Personal-Status des hohen souverainen Malteser-Ritter-Ordens im Grosspriorate von Böhmen und Österreich. (Ročníky 1888, 1891, 1892–1896, 1898–1900, 1902, 1905, 1907, 1912, 1916). SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika : Část zvláštní. Praha, 1925, s. 171. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl IX. Praha, 1891, s. 167– 168 . SCHALLER, Jaroslaus. Topographie des Königreichs Böhmen. Zwoelfter Theil – Klattauer Kreis. Prag und Wien, 1789, s. 162. Schematismus für das Königreich Böhmen. (Ročníky 1805, 1812, 1829, 1831, 1833, 1834, 1835, 1836, 1837, 1838, 1839, 1840, 1841, 1842). SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen; statistisch-topographisch dargestellt. Siebenter Band – Klattauer Kreis. Prag, 1839, s. 264–267. - 25 -

Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha, 2013. TITTEL, Ignaz. Schematismus des Grossgrundbesitzes und grösserer Rustikalgüter. Prag, 1900, s. 643. TITTEL, Ignaz. Schematismus landtäflicher Güter, grösserer Rustikalwirtschaften, Beamten und Pächter. Prag, 1910, s. 475. TITTEL, Ignaz. Schematismus und Statistik des Grossgrundbesitzes und grösserer Rustikalgüter im Königreiche Böhmen. Prag, 1906, s. 697–698. TRAJER, Johann. Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis. Budweis, 1862, s. 206–207, 235–237. ÚLOVEC, Jiří. Hrady, zámky a tvrze Klatovska. Praha, 2004, s. 154–155. ÚLOVEC, Jiří. Panská sídla v Otíně a Předslavi u Klatov. Minulostí západočeského kraje, 2001, roč. XXXVI, s. 32. ÚLOVEC, Jiří. Vrchnostenská sídla v Čachrově a Březí. Západočeský historický sborník, 1999, roč. 5, s. 83. VANĚK, Ferdinand – HOSTAŠ, Karel. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do začátku XIX. století. VII – Politický okres klatovský. Praha, 1899, s. 115. VÁŇOVÁ, Ladislava. Twrz we wsy Mecholupech stara a twrz nowa : Neznámé dílčí cedule měcholupského panství 1588, 1625 a 1628. Sborník prací z historie a dějin umění, 2013, č. 7, s. 247–258. VÁŇOVÁ, Ladislava – ROŽMBERSKÝ, Petr, Stará a Nová tvrz ve vsi Měcholupech v popisech z let 1588, 1625, 1628. Hláska : Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka, 2014, roč. XXV, č. 3, s. 34–39. VOŽENÍLEK, Jan. Předběžné výsledky československé pozemkové reformy : Země Česká a Moravskoslezská. Praha, 1930, s. 49. WASKOVÁ, Marie. Velkostatek Obytce 1732–1939. Inventář (tiskem nepublikovaná archivní pomůcka č. 662). Státní oblastní archiv v Plzni, 2011. - 26 -

Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek AHMP

Archiv hlavního města Prahy

ANM

Archiv Národního muzea

AP

archivní pomůcka

bm

běžný metr

č.

číslo

č. j.

číslo jednací

č. o.

část obce

ed., edd.

editor, editoři

EL NAD

evidenční list národního archivního dědictví

ev. j.

evidenční jednotka

fasc.

fascikl

ha

hektar

hl

hektolitr

inv. č.

inventární číslo

kar

karton

kart.

karton

KP

kniha přírůstků

map

mapa

NA

Národní archiv

okr.

okres

předch.

předchozí

Sar

Státní archiv (spisová značka)

sign.

signatura

SOA

Státní oblastní archiv

SOkA

Státní okresní archiv

ukn

úřední kniha

- 27 -

Příloha č. 2: Struktura archivního fondu Časový rozsah

Inv. č.

Počet ev. j.

1588–1867

1–18

18 ukn

1775–1837

19–22

4 ukn

1788–1867

23–26

4 ukn

b) Rustikální knihy

1659–1850 (1879)

27–39

13 ukn

c) Dokladové knihy

1799–1850 (1877)

40–46

7 ukn

1800–1837

47–51

1 kar

1856–1900

52

½ kar

[1700]–1768

53–62

½ kar

1727–1918

63–71

2 kar

(1751) 1757–1926

72–79

1 kar

1750–1923

80–93

1 ¼ kar

1765–[1910]

94–99

½ kar

[1850]–[1920]

100

¼ kar

I. KNIHY A) Dominikální agenda B) Přenesená agenda 1. Správa politická 2. Soudní agenda a) Dominikální knihy

II. SPISOVÝ MATERIÁL A) Manipulované spisy do roku 1850 B) Registratura po roce 1850 řazená dle čísel jednacích C) Nemanipulované spisy 1. Záležitosti majitelů a uživatelů statku 2. Správa statku jakožto maltézské komendy 3. Vlastní správa statku a) Dominikální agenda 1. Majetkové záležitosti 2. Hospodářské záležitosti b) Přenesená agenda 4. Varia

- 28 -

Časový rozsah

Inv. č.

Počet ev. j.

úřadů

1767–1800

101–104

2 ukn, ¼ kar

b) Důchodní a pivní úřad

1769–1832

105–109

½ kar

a rybniční úřad

1769–1834

110–114

¼ kar

d) Dobytčí úřad

1769–1800

115–117

¼ kar

e) Obroční úřad

1754–1834

118–123

½ kar

1837–1852

124–131

3 ukn, ½ kar

a) Důchodní účty

1859–1927

132–150

6 ukn, 6 kar

b) Souhrnné naturální účty

1856–1916

151–158

6 ukn, 1 ¼ kar

c) Obroční účty

1863–1920

159–167

1 ukn, ¼ kar

d) Dobytčí účty

1858–1911

168–175

½ kar

e) Pivní účty

1869–1875

176–177

méně než ¼ kar

f) Lesní účty

1858–1907

178–180

½ kar

g) Stavební účty

1777–1921

181–183

½ kar

1. Patronátní účty

1805–1891

184–187

1 ukn, ¼ kar

2. Sirotčí účty

1821–1848

188

½ kar

[1800]–[1930]

189

¼ kar

1938

190

1 map

III. ÚČTY A) Hospodářské účty 1. Hospodářské účty do roku 1834 a) Společné účty pro více

c) Skladištní, lesní

2. Hospodářské účty z let 1837–1852 3. Hospodářské účty po roce 1852

B) Účty přenesené agendy

C) Varia IV. MAPY

- 29 -

Příloha č. 3: Konkordanční tabulka Skupina

Fach/Fasc./č. Obsah

Jus Dominicale

V/I

inv. č.

Roční vyúčtování sirotčích peněz s přílohami, ročníky 1828, 1829, 1830

Jus Dominicale

VIII/I/2

188

Pozemková kniha pro obce Domažličky, Hůrka, Makov, Měcholupy, Pečetín, Petrovičky, Těšnice, Třebíšov, Újezdec a Zbyslav, (1723) 1748–1810

Jus Dominicale

VIII/I/3

29

Pozemková kniha pro obce Domažličky, Hůrka, Makov, Měcholupy, Pečetín, Petrovičky, Těšnice, Třebíšov, Újezdec a Zbyslav, 1787–1816

Jus Dominicale

VIII/I/4

Pozemková kniha obce Měcholupy, 1803–1850 (1878)

Jus Dominicale

VIII/I/5

VIII/I/6

VIII/I/9

VIII/I/10

VIII/I/11

VIII/I/13

38

Pozemková kniha obce Petrovičky, 1804–1849 (1878)

Jus Dominicale

32

Pozemková kniha obce Třebíšov, 1803–1848 (1879)

Jus Dominicale

31

Pozemková kniha obce Hůrka, 1803–1838 (1879)

Jus Dominicale

39

Pozemková kniha obce Domažličky, 1803–1849 (1879)

Jus Dominicale

34

Pozemková kniha obce Újezdec, 1803–1849 (1876)

Jus Dominicale

30

36

Pozemková kniha obce Těšnice 1807–1847 (1879)

37

Jus Dominicale

VIII/II/1

Kniha dlužních úpisů I., 1799–1827

41

Jus Dominicale

VIII/V/1

Kniha kvitancí I., 1803–1833

43

Contributionale

III/I/1

Pozemková kniha pro obce Domažličky, Makov, Měcholupy, Petrovičky,

Oeconomicum

II/1

Třebíšov a Újezdec, 1659–1709 (1723)

27

Popis komendy Měcholupy, 1800

7

- 30 -

Oeconomicum

VII/III

Hospodářské záležitosti, 1800–1837

47

Publicum

V/I

Patronátní záležitosti, 1810

48

Publicum

V/II

Kniha ročních vyúčtování kaple sv. Apollonie v Měcholupech, 1805–1874

184

Publicum

VIII/II/57

Soupis lidu statku Měcholupy, 1775

16

Publicum

VIII/III/78

Soupis lidu statku Měcholupy, 1829

17

Publicum

VIII/VII

Zhosty, 1819–1833

49

Publicum

XII/II

Stabilní katastr, 1816–1837

50

Publicum

XII/II/3

Popis hranic komendy Měcholupy, 1742

9

Publicum

XII/II/9

Popis hranic stabilního katastru obci komendy Měcholupy, 1837

Publicum

XII/III/1

22

Popis hranic mezi dominikálními a rustikálními pozemky komendy

Judiciale

II/III

Měcholupy, (1801) 1802

10

Žádost Benedikta Kučery z Vlčího o peníze ze sirotčí pokladny a příslušný soudní nález, 1829

51

- 31 -

Příloha č. 4: Dnešní a německá či již nepoužívaná znění místních jmen Dnešní znění:

Německé či nepoužívané znění:

Domažličky (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Domaschlitzel, Domaslitz, Domazlizl, Domažlicžek, Domažliček Domažlitzel Tomašiček

Hůrka (č. o Předslav, okr. Klatovy)

Hurka

Kamýk (č. o. Švihov, okr. Klatovy)

Kamegken, Kamenik, Kameyk

Makov (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Makovy, Makow

Měcholupy (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Měcholup, Mieholub, Miecholup

Pečetín (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Pečetíno, Peczetin, Petschetin

Petrovičky (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Klein Petrowitz, Klein Petrowitzel, Malé Petrovice, Malé Petrovičky, Petroviček, Petrowitzl

Těšnice (č. o. Švihov, okr. Klatovy)

Tieschnitz, Tieschnitzel, Tiessnizl

Třebíšov (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Střebischow, Strzebischow, Stržebischow, Strzebissow, Střebišov, Tržebischow, Třebišov

Újezdec (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Augezdecz, Augezdel, Aujestetz, Aujezdl, Oujevec, Oujezdec

Vlčí (okr. Plzeň-jih)

Wltschy

Zbyslav (č. o. Plánice, okr. Klatovy)

Sbislau, Sbislaw, Zbislav, Zbislaw

- 32 -

Německé či nepoužívané znění:

Dnešní znění:

Augezdecz, Augezdel, Aujestetz, Aujezdl

Újezdec (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Domaschlitzel, Domaslitz, Domazlizl,

Domažličky (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Domažlicžek, Domažliček Domažlitzel Hurka

Hůrka (č. o Předslav, okr. Klatovy)

Kamegken, Kamenik, Kameyk

Kamýk (č. o. Švihov, okr. Klatovy)

Klein Petrowitz, Klein Petrowitzel,

Petrovičky (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Makovy, Makow

Makov (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Malé Petrovice, Malé Petrovičky

Petrovičky (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Měcholup, Mieholub, Miecholup

Měcholupy (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Oujevec, Oujezdec

Újezdec (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Peczetin, Pečetíno, Petschetin

Pečetín (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Petroviček, Petrowitzl

Petrovičky (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Sbislau, Sbislaw

Zbyslav (č. o. Plánice, okr. Klatovy)

Střebischow, Strzebischow, Stržebischow, Třebíšov (č. o. Předslav, okr. Klatovy) Strzebissow, Střebišov Tieschnitz, Tieschnitzel, Tiessnizl

Těšnice (č. o. Švihov, okr. Klatovy)

Tomašiček

Domažličky (č. o. Bolešiny, okr. Klatovy)

Tržebischow, Třebišov

Třebíšov (č. o. Předslav, okr. Klatovy)

Wltschy

Vlčí (okr. Plzeň-jih)

Zbislav, Zbislaw

Zbyslav (č. o. Plánice, okr. Klatovy)

- 33 -

Příloha č. 5: Přehled zjištěných majitelů a úředníků statku Měcholupy Osobní jména majitelů, uživatelů, nájemců a úředníků nejsou počešťována a jsou uváděna v podobě, v jaké se vyskytují v pramenech a literatuře. Kurzíva vyznačuje data příslušné písemné zmínky, která ovšem nemusí být totožná se skutečným počátkem nebo koncem držby statku či výkonu funkce. Majitelé

1245

Amcha z Měcholup

1379–1385

Arnošt, Přibík a Jan z Měcholup

1457

Otík z Měcholup

1458

Arnošt z Měcholup

1464

Justina, vdova po Arnoštovi z Měcholup

do roku 1464

Sobin z Jindřichovic

od roku 1464

Přibík z Jindřichovic

1518

Václav Apolon ze Žihobec

1522–1535

Bernart Barchanec z Baršov

1536–1537

Volf Sedlecký z Újezdce

do roku 1544

Markéta Sedlecká z Pruku, vdova po Volfovi a poručnice

1556–1572

Kryštof Sedlecký z Újezdce

do roku 1588

Sezima, Volf a Vilém Sedlečtí z Újezdce, synové Kryštofa, společně

1588–1589

Sezima Sedlecký z Újezdce – ½ statku

1589–1629

město Klatovy – Sezimova ½ statku

1615

Apollonie Čejková z Chudenic s manželem Janem Adamem Čejkou z Olbramovic na Němčicích

1588–1624

Volf Sedlecký z Újezdce – ½ statku

1624–1625

Vilém Sedlecký z Újezdce – Volfova ½ statku

1625–1647

Apollonie Čejková z Chudenic – kupuje Volfovu ½ statku a opět Měcholupy sjednocuje

1647–1659

Alžběta Zuzana Pechiová z Račína s manželem Franzem Pechiem von Wirsperg

- 34 -

1659–1676

Jan Markvart Koc z Dobrše († 1679) s manželkou Ludmilou Kateřinou z Račína († 1678)

1676–1692

Adam Humprecht Fortunat Koc z Dobrše, syn Jana Markvarta a Ludmily Kateřiny

1692–1696

Franz Nikolaus hrabě von Morzin

1696–1925

řád maltézských rytířů – komenda Měcholupy (přehled komturů viz zvláštní seznam níže) 1717–1727

Johann Jakob Mayer, nájemce komendy

1755–1759

Jan Václav Malý, nájemce komendy

1778–1780

Martin Adalbert Matzura, nájemce komendy

1782–1783

Franc Vrba Nymburský, nájemce komendy

1784

Franc Ržežabek, nájemce komendy

1925–1945

JUDr. Jan Třebický

1925–1933

Ida Kratochvílová, rozená Stenzlová, švagrová Jana Třebického

1945–1948

JUDr. Jan Třebický, syn JUDr. Třebického, zástupkyně Otilie Suchomelová

Komtuři maltézského řádu v Měcholupech a jejich zplnomocněnci

1696–1707

kardinál Leopold Karl hrabě von Kollonitsch, od roku 1656 jako komtur v Chebu, současně komtur v Mailbergu, arcibiskup v Ostřihomi a uherský primas

1709–1727

Franz Anton Ignaz hrabě von Königsegg-Rothenfels, současně titulární převor v Uhersku, komtur ve Střihomi, Dívčím Hradu, Reichenbachu a Losově Zplnomocněnec: Johann Jakob Mayer, 1714, později nájemce komendy

1727–1746

Václav Joachim svobodný pán Čejka z Olbramovic, od roku 1744 český velkopřevor

1746–1767

Octavian Karl Nikolaus hrabě von Sinzendorf-Friedau, současně bailli v Dožicích, komtur Malé Olešnici, Goldbergu, Lembergu a Mellingu Zplnomocněnec: Georg Kaspar Müller, 1746–1748, Franz Jakob Holzhauser 1750–1755, Tobiáš Jan Lithomiský, 1759 - 35 -

1768–1776

Anton Johann Nepomuk hrabě von Hamilton

1777–1788

Philipp Joseph Franz hrabě von Sinzendorf und Thannhausen, současně bailli v Dožicích, komtur v Goldbergu, Lembergu a Střihomi Zplnomocněnec: Johann Ernst Winckler, 1778

1788–1791

Joseph Maria hrabě Colloredo-Mels-Wallsee, současně bailli v Dožicích a komtur v Mailbergu

1791–1798

Michael Johann Ignaz Anton hrabě Wallis auf Carrighmain, současně komtur v Brně Zplnomocněnec: Ondřej Kovář, 1795

1799–1809

Leopold Nikolaus Joseph hrabě Strasoldo von Villanova, současně komtur v Dívčím Hradu Zplnomocněnec: Anton Karl svobodný pán von Königsbrun, 1799–1800, Johann Wiedersperger von Wiedersperg, 1802–1804

1810–1816

Jan Nepomuk Karel hrabě Kolowrat-Krakowský

1820–1826

Karl Borromäus Joseph hrabě von Morzin, současně komtur v Opavě

1826–1833

Alois Joseph Franz kníže von und zu Liechtenstein

1835–1847

František Xaver Hercules hrabě Kolowrat-Krakowský

1847–1850

Gustav Adolf hrabě von Neipperg

1852–1866

Albrecht Leopold Johann hrabě Clam-Martinitz

1867–1875

Othenio Bernhard Julius hrabě Lichnowsky-Werdenberg, od roku 1874 český velkopřevor

1876–1889

Anton Karl Maria svobodný pán Skrbensky

1889–1912

Karl Wilhelm Georg von Walterskirchen, svobodný pán zu Wolfsthal

1912–1925

Karl Emanuel Adolf svobodný pán von Salis-Samaden

- 36 -

Úředníci Do roku 1850 A) Inspektoři 1748–1756

Johann Georg Hoch

1768

Johann Nepomuk Rosol

1784–1794

Joseph Anton Cölestin (z Freyfeldu)

1805–1806

Thaddäus Kubik

1806–1822

Martin Lendl, bývalý správce statku

B) Vrchní úředníci před rokem 1648

Václav Papež, hejtman

1668–1671

Jan Samuel Kratina, hejtman

1690

Vojtěch Vyskočil, hejtman

1698–1701

Šťastný, hejtman

1703

Antonín Veselý, hejtman

1710

Johann Bartholomäus Würtmar, hejtman

před rokem 1714

N. Frümbl, hejtman

1714

Jan Řehoř Schön, hejtman

1720

Václav Knobloch, hejtman

1722–1724

Romedius Mayer, hejtman

1727–1737

Šimon Jakub Staněk, správce

1740–1755

Johann Mathias Kobes (Gobes), správce

1764–1768

Joseph Ferdinand Töpner, správce (ředitel), předtím důchodní

1768–1777

Martin Adalbert Matzura, ředitel, poté nájemce komendy

1783–1804

Martin Lendl, správce, 1806–1822 inspektor

1804–1806

Franz Siebenhiner, správce

1806

Ondřej Hostlovský, správce

1807–1829

Josef Konečný, správce, předtím obroční

1830–1865

Josef Březina, správce († 19. 3. 1870 na odpočinku v Předslavi)

- 37 -

C) Důchodní 1737–1747

Daniel Lorenc Jablonka, předtím písař komtura Čejky

1747–1750

Anton Stöcholtzer

1752–1755

Jan Václav Malý, poté nájemce komendy

1760–1764

Joseph Ferdinand Töpner, poté správce

D) Obroční 1719

Konrad Mayer

1800–1805

Josef Konečný, poté správce

E) Purkrabí [1806]–[1822]

Kajetán Vencalík, „purkrabí a spolu sládek“

F) Justiciáři 1801–1822

Johann Albert

1823–1850

Vincenz Heinrich

G) Kontroloři 1796–1799

Adam Hawlowitz

1799–1800

Wenzel Tetauer

H) Písaři, aktuáři 1643–1649

Adam, písař

1759

Josef Malý, písař

1765

Johannes de Albert, písař

1800–1806

Anton Goller, úřední písař, kancelářský, aktuár

1809–1811

Anton J. Pollak, kancelářský, aktuár

1814–1816

Johann Krzepella, úřední písař, právní aktuár

do roku 1821

Jan Czubert, kancelářský

1821

Wenzel Ferus, soudní aktuár

1822–1828

Karel Stiegl, úřední písař, aktuár

1829–1850

František Šallanský, aktuár, úřední písař

- 38 -

I) Lesní správa 1696–1703

Jan Josef Pelikán, myslivec

1733–1739

Franc Jelínek, myslivec

1755

Ferdinand Švec, myslivec

1756

Vojtěch Jelínek, myslivec

1778–1785

Jan Kohout (Johann Hann), myslivec

před rokem 1809

Jan Štenkl

1811

Prokop Šilhavý, myslivec a revírník

1813–1845

Leopold Šilhavý, syn předešlého, myslivec

Po roce 1850 A) Vrchní úředníci 1830–1865

Josef Březina, hospodářský správce († 19. 3. 1870 na odpočinku v Předslavi)

1865–1894

Leopold Gottfried Miltner, hospodářský správce, předtím obroční

1891/1894–1916

Jindřich Christen, hospodářský správce, 1891–1894 zástupce L. G. Miltnera

1917–1925

Wilhelm Zeis, hospodářský správce

B) Obroční 1854–1865

Leopold Gottfried Miltner, poté hospodářský správce

1886–1891

Václav Lukeš, předtím hospodářský adjunkt

C) Hospodářští adjunkti 1852–1854

Leopold Gottfried Miltner, poté obroční

od roku 1865

Karel Hůrský

1880

Václav Lukeš, poté obroční

1894–1910

Antonín Chlouba

D) Lesní správa 1853–1886

Vincenc (Čeněk) Hunka (Hunga), revírník, panský lesní

1886–1916

Karel Hunka, syn předešlého, revírník - 39 -

1917

J. Horálek, revírník

1927–1933

Antonín Vít, lesní správce, revírník

1933

Antonín Škopek, adjunkt

E) Rybniční správa 1900–1910

Antonín Krokus, rybniční dohlížitel a současně zámecký zahradník (od roku 1886)

- 40 -

Inventární seznam

41

Inv. Sign. č.

Časový rozsah Ev. j. č.

Obsah

I. KNIHY A) Dominikální agenda Dílčí cedule 1. dílu statku Měcholupy

1

1588

ukn 1

1588

ukn 2

[1625]

ukn 3

1625

ukn 4

1628

ukn 5

(1696) 1717

ukn 6

1800

ukn 7

Česky; 16 × 23 cm; sešit (fol. 1–4 chybí) Dílčí cedule 3. dílu statku Měcholupy

2

Česky; 17 × 22,5 cm; sešit (fol. 1–4 chybí) Opis dílčí cedule 1. dílu statku Měcholupy z roku 1588

3

Česky; 16,5 × 21 cm; sešit Odhad 1. dílu statku Měcholupy

4

Česky; 16,5 × 20,5 cm; sešit (přední strana odtržena) Odhad statku Měcholupy [Registr]a Trhowa k pro[degi s]tatku Miecho[lupske]ho, Letha panie [1]628

5

Česky; 16 × 20,5 cm; sešit (poškozená vazba) Kabreum komendy Měcholupy (Urbarium cum Meliorationibus, Der Hoch Ritterlichen Commendae Miecholup, 1716)

6

Německy; 21 × 34 cm; bez desek 7

Oeconomicum, Fach II, Fasc. I

Popis komendy Měcholupy (Oekonomische Aufnahme der Hochritterlichen Johanniter Ordens Commenda Miecholup verfaßt, und dem dermaligen Herrn Commendator und Groß-Kreutz Leopold Grafen von Strasoldo gewidmet von Anton Karl Freyherrn von Königsbrunn, Im Monat May 1800) Německy; 25 × 38 cm; vazba z lepenky a papíru s jednoduchým tlačeným vzorem, na přední i zadní straně desek malovaný maltézský kříž (desky poškozeny hmyzem, původní tkanice na zavazování chybí)

42

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

8

Hospodářský inventář komendy Měcholupy (Wirthschafts Inventarium Bey der Hoch Ritterlichen Maltheser ordens Com[m]enda Miecholup Von Prima Februarij A[nn]o 1758 bies Ultima Octobris A[nn]o 1759) (obsahuje i soupis archivu komendy)

1758

ukn 8

1742

ukn 9

(1801) 1802

ukn 10

[1804]

ukn 11

[1811]–[1820]

ukn 12

Německy; 23 × 36 cm; sešit, hřbet polepen papírem 9

10

11

Publicum, Fach XII, Fasc. II, Nro. 3

Popis hranic komendy Měcholupy (Cabraeum der Ritterl. Maltheser Ordens Comendae Miecholupp So mit Sieben benachbahrten Dominien begangen worden Anno 1742)

Publicum, Fach XII, Fasc. III, No. 1

Popis hranic mezi dominikálními a rustikálními pozemky komendy Měcholupy (Graenitz Urkunde des Inneren. Erneuert den 30 November 1802.)

Německy; 24 × 36 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (zadní přídeští z větší části odtrženo)

Německy; 25 × 38 cm; vazba z lepenky, desky potaženy červenou usní se zlaceným tlačeným vzorem a písmeny a malovaným maltézským křížem (tkanice na zavazování nedochovány) Popis hranic komendy Měcholupy obnovených v letech 1799–1803 (Aeusere Erneuerte Graentz Begehung mit Poritschen, Obitz, Schinkau, Planitz, Chudenitz, Klattau und Wottin.) Německy; 24,5 × 38 cm; vazba z lepenky, desky potaženy hnědou usní s tlačeným částečně zlaceným vzorem a písmeny na červeném podkladu (vazba místy odřená)

12

Instrukce pro správu a služební personál statku Měcholupy (Obrigkeitliche Verordnung für ihre Angestellten, Beamten, und ihre untergeordnete Dienerschaft) Německy; 21 × 34 cm; 4 vzájemně nesvázané sešity

43

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

13

Kniha hospodářských zpráv od 1. 10. 1828 do 9. 10. 1832 (Wirthschafts-Berichten-Buch. Anfangend vom 1tn October 1828)

1828–1832

ukn 13

1867

ukn 14

1805

ukn 15

(1830) 1831

ukn 16

1840

ukn 17

1880

ukn 18

1775

ukn 19

Německy; 22 × 35,5 cm; sešit (přední a zadní strana uvolněna) Předávací protokol komendy Měcholupy (Uibergabs Act der Commende Miecholup)

14

Německy; 23 × 36,5 cm; vazba z lepenky, hřbet a rohy potaženy zeleným plátnem 15

[---], Fach [II], Fasc. I, Nro. 15

Meliorační protokol komendy Měcholupy (Meliorations Process bei der Commenda Mieholup vom Jahre 1805) Německy, latinsky; 24,5 × 37,5 cm; vazba z lepenky, desky a hřbet potaženy hnědou usní s tlačeným vzorem, na přední i zadní straně vytlačen maltézský kříž, na přední straně červený papírový štítek s tlačeným vzorem a zlacenými tlačenými písmeny (vazba místy odřená, přední přídeští z větší části odtrženo) Meliorační protokol komendy Měcholupy (Meliorations Process der Commenda Miecholup Vom 1t May [1]826 bis Ende April [1]831.)

16

Německy, latinsky; 22 × 34 cm, vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování (vazba místy odřená) Meliorační protokol komendy Měcholupy (Meliorations Proceß bei der Commende Miecholup von Jahre 1840)

17

Německy, latinsky; 25 × 39 cm; vazba z lepenky a papíru (vazba místy odřena) Meliorační protokol komendy Měcholupy

18

B) Přenesená agenda 1. Správa politická 19

Public., Fach VIII, Fasc. II, N. 57

Soupis lidu statku Měcholupy (Mannschafts Buch deren Sam[m]entlichen Comenda Miecholup Zugehörigen Unterthanen) Německy; 23 × 36,5 cm; sešit (poškozen vodou) 44

Zur

Inv. Sign. č. 20

Časový rozsah Ev. j. č.

Obsah

Soupis lidu statku Měcholupy Publ., Fach VIII, (Mannschafts Buch für das Jahr [1]829) Fasc. III, Německy; 21,5 × 33,5 cm; sešit No 78

1829

ukn 20

1785 (1788)

ukn 21

1837

ukn 22

1788–1797

ukn 23

1803–1867

ukn 24

Výtah z dominikální knihy nájemních smluv č. II 1803–1843 (1852) (Auszug aus dem obrigkeitl. Kontraktenbuche No 2 de A[nn]o 1803)

ukn 25

Fase josefského katastru obcí Pečetín, Třebíšov, Hůrka a Zbyslav (revidovaná roku 1788) (Obecz Peczetinska s Przitahnuty Wsy Strzebischow, Hurka, a Zbislaw)

21

Česky, německy; 24 × 37,5 cm; vazba z lepenky a papíru (místy odřená a otrhaná) 22

Public., Fach XII, Fasc. II, N. 9

Popis hranic stabilního katastru obcí komendy Měcholupy (Gemeinde Grenzbeschreibungen der Maltheser Ordens Commanderie Miecholup. Vom Jahre [1]837.) Německy; 26 × 39,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování 2. Soudní agenda a) Dominikální knihy Soudní protokol

23

Česky; 22 × 35 cm; sešit 24

Dominikální kniha nájemních smluv II. [---], (Obrigkeitliche Kontraktenbuch, N[o 2]) [Fach VIII], [---] Německy; 22,5 × 35 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování, jedna utržená (vazba odřená a potrhaná)

25

Klatovy 491

Německy, česky; 25 × 39 cm; vazba z papíru (hřbet odřen); jmenný rejstřík 26

Klatovy 490

Dominikální kniha nájemních smluv (Pacht-Kontracten-Buch N. I. Vom 1te Juni 1838.) Česky, německy; 24 × 38 cm; vazba z papíru

45

1838–1851

ukn 26

Inv. Sign. č.

Časový rozsah Ev. j. č.

Obsah

b) Rustikální knihy Pozemková kniha pro obce Domažličky, Makov, 1659–1709 (1723) Měcholupy, Petrovičky, Třebíšov a Újezdec (obsahuje též urbariální zápisy a soupisy poddaných na jednotlivých usedlostech) (Kniha Gruntowni do ktere se Wssechny Grunty Poddanych Lidi wpisugi, Tež komu Czo Platiti patržj, wsse wepsano se nagde, s pržipogenim Aurokůw, Tež Popsani Lydi poddanych Od Letha Panie 1659 až do Letha 1709)

27

ukn 27

Česky, německy; 20 × 30,5 cm; vazba z lepenky, desky a hřbet potaženy pergamenem (vazba zborcená, desky a hřbet silně poškozeny hmyzem, pozůstatek tkanic na zavazování) 28

Klatovy 470

Pozemková kniha pro obce Domažličky, Hůrka, (1714) 1723–1801 Makov, Měcholupy, Pečetín, Petrovičky, Těšnice, Třebíšov, Újezdec a Zbyslav (obsahuje též urbariální zápisy) (Kniha Urbarni Statku aneb Co[mmend]i Miecholup) Česky, německy; 20 × 33 cm; vazba z lepenky a papíru (titulní strana poškozena agresivním inkoustem); rejstřík podle usedlostí

ukn 28

29

Klatovy 471

Pozemková kniha pro obce Domažličky, Hůrka, Makov, Měcholupy, Pečetín, Petrovičky, Těšnice, Třebíšov, Újezdec a Zbyslav (obsahuje též urbariální zápisy) (Kniha Urbarni Statku neb Commendy Miecholupp)

ukn 29

Česky, německy; 22 × 36 cm; vazba z lepenky, desky a hřbet potaženy hnědou usní s tlačeným vzorem (přední strana desek spolu s několika folii odtržena); rejstřík podle usedlostí Předch. sign.: Jus Dom[in.], Fach VIII, Fasc. I, No 2

46

(1723) 1748–1810

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

30

Pozemková kniha pro obce Domažličky, Hůrka, Makov, Měcholupy, Pečetín, Petrovičky, Těšnice, Třebíšov, Újezdec a Zbyslav (Grund Buch Bey der Hoch Ritterlichen Maltheser Ordens Com[m]enda Miecholup, No III)

Klatovy 472

1787–1816

ukn 30

1803–1849 (1879)

ukn 31

1803–1838 (1879)

ukn 32

1803–1850 (1878)

ukn 33

1803–1850 (1878)

ukn 34

Česky, německy; 23 × 35,5 cm; vazba z lepenky, desky a hřbet potaženy hnědou usní s tlačeným vzorem; rejstřík podle usedlostí Předch. sign.: Jus Domin., Fach VIII, Fasc. I, No 3 31

Klatovy 475

Pozemková kniha obce Domažličky (Grundbuch des dorfs Domazlizl) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (desky odřeny, pozůstatky tkanic na zavazování); jmenný rejstřík Předch. sign.: Jus Dominicale, Fach VIII, Fasc. [I], Nro 6

32

Klatovy 476

Pozemková kniha obce Hůrka (Grundbuch des dorfs Hurka) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování; jmenný rejstřík Předch. sign.: Jus Dominicale, Fach VIII, Fasc. I, Nro 9

33

Klatovy 477

Pozemková kniha obce Makov (Grundbuch des dorfs Makow) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování (desky odřeny); jmenný rejstřík

34

Klatovy 473

Pozemková kniha obce Měcholupy (Grundbuch des dorfs Mieholup) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (desky odřené, tkanice na zavazování nedochovány); jmenný rejstřík

47

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

35

Pozemková kniha obce Pečetín (Grundbuch des dorfs Peczetin)

Klatovy 478

1803–1850 (1879)

ukn 35

1804–1849 (1878)

ukn 36

1807–1847 (1879)

ukn 37

1803–1848 (1879)

ukn 38

1803–1849 (1876)

ukn 39

Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (desky odřeny, přední strana uvolněna, tkanice na zavazování nedochovány); jmenný rejstřík Předch. sign.: nečitelná 36

Klatovy 479

Pozemková kniha obce Petrovičky (Grundbuch des dorfs Petrowitzl) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (desky odřeny, tkanice na zavazování nedochovány); jmenný rejstřík Předch. sign.: Jus Dominicale, Fach VIII, Fasc. I, Nro 11

37

Klatovy 481

Pozemková kniha obce Těšnice (Grundbuch des dorfs Tiessnizl) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování (desky odřeny); jmenný rejstřík Předch. sign.: Jus Dominicale, Fach VIII, Fasc. I, Nro 13

38

Klatovy 480

Pozemková kniha obce Třebíšov (Grundbuch des dorfs Strzebissow) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (desky odřeny, tkanice na zavazování nedochovány); jmenný rejstřík Předch. sign.: Jus Dominicale, Fach VIII, Fasc. I, Nro 10

39

Klatovy 474

Pozemková kniha obce Újezdec (Grundbuch des dorfs Aujezdl) Česky, německy; 24 × 36,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování (desky odřeny); jmenný rejstřík Předch. sign.: [Jus] D[---], Fach VIII [---], Nro 5

48

Inv. Sign. č.

Časový rozsah Ev. j. č.

Obsah

c) Dokladové knihy 40

Klatovy 488

Kniha svatebních smluv (Heiraths-Kontrakten Buch Nro I)

(1827) 1804–1848 (1861)

ukn 40

1799–1827

ukn 41

1824–1850

ukn 42

1803–1833

ukn 43

1833–1850

ukn 44

1823–1840

ukn 45

Česky, německy; 25 × 39 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování; jmenný rejstřík 41

Klatovy 482

Kniha dlužních úpisů I. (Obligazions Buch Bei dem Hochritterlichen Maltheser Commende Guth Miecholup, Nro I) Česky, německy; 23 × 36 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní Předch. sign.: Jud. Domin., Fach VIII, Fasc. II, N [1]

42

Klatovy 483

Kniha dlužních úpisů II. (Oblig. B. No. II) Česky, německy; 22 × 34,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní

43

Klatovy 484

Kniha kvitancí I. (Quittungsbuch der [Co]mmenda Miecholup, Nro 1) Česky, německy; 22 × 35 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, pozůstatky tkanic na zavazování Předch. sign.: Jus Dom., Fach VIII, Fasc. V, Nro 1

44

Klatovy 485

Kniha kvitancí II. (Quittungs-Buch, Anfangend Endend im Jahre 84, N 2)

vom

Jahre

1833,

Česky, německy; 22 × 35 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, pozůstatky tkanic na zavazování; jmenný rejstřík 45

Klatovy 486

Kniha pozůstalostních řízení I. (Abhandl. I) Německy, česky; 23 × 34,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (uvolněné listy); jmenný rejstřík

49

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

46

Kniha pozůstalostních řízení II. (Verlassenschafts Abhandlungs-Buch Nro: II)

Klatovy 487

1840–1850 (1877)

ukn 46

1800–1837

kar 1

1810

kar 1

1819–1833

kar 1

1816–1837

kar 1

1829

kar 1

1856–1900

kar 2

Německy, česky; 26 × 39 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, pozůstatky tkanic na zavazování; jmenný rejstřík II. SPISOVÝ MATERIÁL A) Manipulované spisy do roku 1850 Oeconomicum 47

Fach VIII, Hospodářské záležitosti Fasc. II (krmivové tabely, ocenění dobytka, hnojení, osevní a sklizňové plány, rozpočty) Publicum Patronátní záležitosti

48

Fach V, Fasc I

49

Fach VIII, Zhosty Fasc. VII

50

Fach XII, Fasc. II

Stabilní katastr (mj. instrukce ke katastrálnímu vyměřování, popis hranic katastrálních obcí Třebíšov, Petrovičky a Makov) Judiciale

51

Fach II, Fasc. II

Žádost Benedikta Kučery z Vlčí o peníze ze sirotčí pokladny B) Registratura po roce 1850 řazená dle čísel jednacích

52

Zlomky korespondence hospodářského úřadu (roky 1856, 1875, 1877, 1878, 1886, 1887, 1888, 1892, 1893, 1894, 1896, 1900)

50

Inv. Sign. č.

Časový rozsah Ev. j. č.

Obsah

C) Nemanipulované spisy 1. Záležitosti majitelů a uživatelů statku 53

Dopis kardinála Giuseppe Firrao, protektora maltézského řádu Camillu Paoluccimu, papežskému nunciovi ve Vídni ve věci pozůstalosti po baillim Giovannim Battistovi Spinolovi († 1737); italsky

1739

kar 2

54

Relace Giovanniho Ferendiniho o dovozu rozinek z Řecka sepsaná na rozkaz maltézského velkobailliho Guillauma-Françoise d´Avernes de Bocage; francouzsky

[1700]–[1747]

kar 2

55

Ověřená relace velmistra maltézského řádu Manuela Pinto de Fonseca o postupu ve věci anglické válečné lodi, která se roku 1756 objevila v maltském přístavu; italsky

1756

kar 2

56

Sdělení neurčeného pisatele neurčenému adresátovi o postupu ve věci anglické lodi v maltském přístavu; italsky

[1756]

kar 2

57

Relace o střetu maltézských lodí s loděmi alžírských pirátů u Tunisu roku 1756; italsky

[1756]

kar 2

58

Žádost komtura Octaviana o osvobození od nucené půjčky

Sinzendorf

1758–1759

kar 2

59

Přehled výdajů komtura Octaviana von Sinzendorf na osobní služebnictvo pro účely zaplacení mimořádné válečné daně

1759

kar 2

60

Sdělení pruského dvora komturovi v Goldbergu a Lembergu Philippovi von Sinzendorf, že nemá bez předchozího svolení zeměpána odvádět z uvedených komend mimořádné dávky řádovému ústředí na Maltě

1761

kar 2

61

Výzva komturu Octavianovi von Sinzendorf jakožto držiteli rodinného fideikomisu Sinzendorfů k zaplacení dědické daně a jeho žádost o posunutí termínu

1767

kar 2

51

von

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

62

Záležitosti spolia po komturu Octavianovi von Sinzendorf

(1753) 1768

kar 2

2. Správa statku jakožto maltézské komendy 63

Převzetí komendy komturem Václavem Joachimem Čejkou z Olbramovic od předchozího komtura Franze Antona von Königsegg a nájemce Johanna Jakoba Mayera

1727–1728

kar 2

64

Převzetí komendy komturem Octavianem von Sinzendorf od předchozího komtura Václava Joachima Čejky z Olbramovic

(1744) 1745– [1753]

kar 3

65

Potvrzení o převzetí soupisu hospodářského inventáře komendy z roku 1759 a jeho uložení do velkopřevorského archivu

1760

kar 3

66

Předání komendy komturu Philippovi von Sinzendorf a pronájem Martinu Adalbertu Matzurovi

(1776) 1777–1780

kar 3

67

Předání komendy komturovi Colloredo-Mels-Wallsee

Maria

1789

kar 3

68

Separace komendy po smrti komtura Michaela Johanna Wallise

1798

kar 3

69

Soupisy osob k zařazení do maltézské sanitní služby

1878–1914

kar 3

70

Podklady k předávacímu protokolu komendy z let 1876, 1889 a 1912–1913

1876–1913

kar 4

71

Meliorace komendy (podklady k melioračním protokolům z let 1750, 1872, 1884, 1898, 1903, 1908 a 1918, mj. opisy písemností z vizitace baillivy v Dožicích roku 1904)

1750–1918

kar 4

52

Josephu

Inv. Sign. č.

Časový rozsah Ev. j. č.

Obsah

3. Vlastní správa statku a) Dominikální agenda 1. Majetkové záležitosti 72

Anulace smluv mezi hospodářskou správou komendy a mlynáři a hostinskými na statku Měcholupy

(1751) 1757

kar 5

73

Potvrzení nájemce komendy Měcholupy Jana Václava Malého o přijetí dluhopisu od komtura Octaviana von Sinzendorf

1760

kar 5

74

Pronájmy dominikálních pozemků a podniků (mj. pronájem flusárny a vinopalny v Měcholupech roku 1845)

1799–1820

kar 5

75

Přehledy dominikálních pozemků a rybníků, jejich využití a změn

[1799]

kar 5

76

Protokol o obnově a Měcholupy (opis)

Otín

1833

kar 5

77

Sumáře dominikálních pozemků komendy Měcholupy dle stavu z roku 1785 (3 formuláře, 2 nevyplněné)

[1850]–[1900]

kar 5

78

Pozemnostní archy a související spisy

[1870]–1913

kar 5

79

Pozemková reforma

1920–1926

kar 5

hranic

mezi

statky

2. Hospodářské záležitosti 80

Plná moc komtura Octaviana von Sinzendorf pro Franze Jakoba Holzhausera k revizi účtů komendy

1750

kar 5

81

Hospodářská korespondence (zlomky) (mj. dopis komtura Antona Skrbenského správci Leopoldu Miltnerovi, aby podchytil zájemce o projekt kolonizace na panství Kurimka v Šarišské župě v Horním Uhersku, kolem roku 1880)

1760–1923

kar 5

82

Přehledy tržních v Klatovech

1777–1872

kar 6

cen

zemědělských

53

produktů

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

83

Soupis a popis dominikálních pozemků s přehledem hnojení v letech 1772–1783

1783

kar 6

84

Soupis údajů o rostlinné a živočišné výrobě, které měla pro zplnomocněnce komtura Leopolda Strasolda barona Antona Karla von Königsbrunn připravit hospodářská správa statku

1799

kar 6

85

Připomínky komtura Leopolda Strasolda k poznámkám jeho zplnomocněnce barona Antona Karla von Königsbrunn o správě komendy Měcholupy

1799

kar 6

86

Instrukce pro krmení dobytka na statku Měcholupy

1799

kar 6

87

Personální záležitosti (mj. deputátní a mzdové tabely z let 1800–1900)

1800–1920

kar 6

88

Koncepty odeslané korespondence hospodářské správy s komtury a dalšími řádovými orgány z let 1873, 1881–1883 a 1894–1913

1873–1913

kar 6

89

Koncepty odeslané hospodářské korespondence z let 1898–1899 a 1901–1903

1898–1903

kar 6

90

Týdenní hospodářské zprávy

1898–1901

kar 6

91

Lesnictví a myslivost (mj. výkaz zajíců rozdávaných na maltézském velkostatku Strakonice státním úředníkům a zasloužilým osobám, pokyny okresního úřadu v Klatovech a generálního receptorátu maltézského řádu ve Vídni pro vypracování lesního hospodářského plánu)

1893–1917

kar 7

92

Pojištění majetku

1897–1908

kar 7

93

Projekt zavlažování nebo odvodnění pozemků dvorů v Měcholupech a Újezdci

[1905]

kar 7

1765–1891

kar 7

b) Přenesená agenda 94

Patronátní záležitosti

54

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

95

Knihovní záležitosti

1790–1803

kar 7

96

Patenty a cirkuláře krajského úřadu (mj. státní celní tarif, 1819, poučení o chorobách hospodářských zvířat pro správy velkostatků, ranhojiče, rychtáře ad., 1834)

1790–1834

kar 7

97

Záležitosti stabilního katastru (mj. parcelní protokoly stabilního katastru obcí Měcholupy, Domažličky, Kamýk, Makov, Pečetín, Petrovičky a Újezdec, tabela změn v držbě pozemků v katastrální obci Třebíšov, opisy popisů hranic katastrálních obcí Pečetín a Kamýk)

1837– [1910]

kar 7

98

Průvodní dopis k zaslanému zhostu pro Václava Krause

1842

kar 7

99

Cestovní pasy

1848–1849

kar 7

[1850]–[1930]

kar 7

1767–1768

ukn 47

1769–1770

kar 7

4. Varia 100

Blíže neurčený a nezařaditelný spisový materiál (mj. šeková knížka neznámého majitele z roku 1810, poznámky o literární teorii, nedatovaný soupis literárních titulů) III. ÚČTY A) Hospodářské účty 1. Hospodářské účty do roku 1834 a) Společné účty pro více úřadů

101

Hlavní účetní kniha (Haupt Rechnungs Buch Der Commendae Miecholup a Prima Maÿ 1767 bis Ultima Aprilis 1768) Německy; 29 × 41 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování (vazba odřená)

102

Inventáře pololetních vyúčtování všech a účetních příloh předávaných k revizi

55

úřadů

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

103

Kniha ročních vyúčtování všech úřadů a účetních příloh; konvolut svázaných účtů jednotlivých úřadů (Comenda Miecholupper Rechnung Von 1a Maÿ A[nn]o 1784 bis ult[im]a Aprilis 1785, No I.)

1784–1785

ukn 48

1789–1800

kar 7

Německy; 25 × 38 cm; vazba z lepenky a papíru (odřená) 104

Účetní likvidace všech úřadů z let 1789 a 1800 b) Důchodní a pivní úřad

105

Pololetní vyúčtování důchodního a pivního úřadu

1769–1770

kar 8

106

Účetní přílohy k pololetnímu vyúčtování důchodního a pivního úřadu

1769–1771

kar 8

107

Šestiletý účetní přehled důchodního úřadu za období 1. 5. 1793 – 30. 4. 1799

1799

kar 8

108

Rozpočty důchodního úřadu

1799–1800

kar 8

109

Nesignované přílohy k důchodnímu účtu

1799–1832

kar 8

c) Skladištní, lesní a rybniční úřad 110

Pololetní vyúčtování a rybničního úřadu

skladištního,

lesního

1769–1770

kar 8

111

Účetní přílohy k pololetnímu vyúčtování skladištního, lesního a rybničního úřadu

1769–1770

kar 8

112

Roční vyúčtování rybničního úřadu

1792

kar 8

113

Přílohy k ročnímu vyúčtování rybničního úřadu

1791–1792

kar 8

114

Nesignované přílohy k lesnímu účtu

1801–1834

kar 8

1769–1770

kar 8

1770

kar 8

d) Dobytčí úřad 115

Pololetní vyúčtování dobytčího úřadu

116

Účetní přílohy k pololetnímu vyúčtování dobytčího úřadu

56

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

117

Nesignované přílohy k dobytčímu účtu

1799–1800

kar 8

1754–1759

kar 9

e) Obroční úřad 118

Kvartální obroční účty

119

Účetní přílohy k pololetnímu vyúčtování obročního úřadu

1769

kar 9

120

Měsíční cedule obročního úřadu (duben 1770)

1770

kar 9

121

Šestileté účetní přehledy obročního úřadu za období 1. 5. 1791 – 30. 4. 1797 a 1. 5. 1795 – 30. 4. 1800

1799

kar 9

122

Obroční rejstřík

1800

kar 9

123

Nesignované přílohy k obročnímu účtu

1799–1834

kar 9

1849–1850

ukn 49

1850–1851

ukn 50

2. Hospodářské účty z let 1837–1852 124

Důchodní a naturální hlavní kniha (Rent und Naturalien Hauptbuch Für das Malteser Jahr vom 1ten Mai 1849 bis Ende April 1850.) Německy; 32 × 47 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, tkanice na zavazování (papírová vrstva desek potrhaná)

125

Důchodní a naturální hlavní kniha (Rent und Naturalien Hauptbuch Für das Maltheser Jahr vom 1ten Mai 1850 bis Ende April 1851) Německy; 31 × 46 cm; bez desek, hřbet potažen hnědou usní

126

Důchodní a naturální deník

1852

kar 9

127

Účetní přílohy k důchodnímu a naturálnímu deníku

1846

kar 9

128

Důchodní rozpočet

1837

kar 9

129

Výtahy z naturálního a důchodního účtu (duben – říjen 1838, únor 1839)

1838–1839

kar 9

57

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

130

Obroční manuál ([G]e[t]reide Manuale Vom 1te Jänner 1845)

1845–1850

ukn 51

[1850]

kar 9

Německy; 21 × 34,5 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní (hřbet i desky silně odřené) 131

Formuláře pro likvidaci purkrabského, rybničního a lesního účtu (nevyplněné) 3. Hospodářské účty po roce 1852 a) Důchodní účty

132

Důchodní hlavní kniha

1870–1871

ukn 52

133

Důchodní hlavní kniha

1878–1879

ukn 53

134

Důchodní hlavní kniha

1905–1906

ukn 54

135

Důchodní hlavní kniha

1910–1911

ukn 55

136

Důchodní hlavní kniha

1914–1915

ukn 56

137

Důchodní hlavní kniha

1925

ukn 57

138

Pololetní důchodní deníky (mezerovité)

1868–1899

kar 10

139

Měsíční důchodní deníky (mezerovité)

1866–1876

kar 11

140

Účetní přílohy k důchodnímu deníku (mj. přehled výdajů na stavby a adaptace kaple sv. Apollonie, zámecké zahrady a obytných a hospodářských budov v panském dvoře v Měcholupech v letech 1870–1871)

1859–1872

kar 12

140

Účetní přílohy k důchodnímu deníku

1874–1908

kar 13

140

Účetní přílohy k důchodnímu deníku

1908–1909

kar 14

140

Účetní přílohy k důchodnímu deníku

1911–1927

kar 15

141

Důchodní zúčtovací manuály

1865–1875

kar 15

142

Seznamy příloh k ročnímu vyúčtování důchodního účtu předávané k revizi

1867–1870

kar 15

58

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

143

Účetní likvidace komendy Měcholupy

144

1880

kar 11

Důchodní skontra

1876–1896

kar 11

145

Sumární přehledy příjmů a vydání

1884–1894

kar 11

146

Měsíční účetní přehledy z let 1879–1880 a 1919– 1920

1879–1920

kar 16

147

Výkaz nedoplatků důchodního účtu

1875

kar 16

148

Rejstříky denních mezd

1866–1912

kar 16

149

Přílohy k rejstříkům denních mezd

1868–1904

kar 16

150

Kniha diet služebního personálu statku Měcholupy

1909–1913

kar 16

b) Souhrnné naturální účty 151

Hlavní kniha naturálního účtu

1860–1861

ukn 58

152

Hlavní kniha naturálního účtu

1863–1864

ukn 59

153

Hlavní kniha naturálního účtu

1869–1870

ukn 60

154

Hlavní kniha naturálního účtu

1871–1872

ukn 61

155

Hlavní kniha naturálního účtu

1885–1886

ukn 62

156

Hlavní kniha naturálního účtu (vlepeny různé novinové výstřižky se zemědělskou tematikou)

1904–1905

ukn 63

157

Naturální deníky

1856–1903

kar 16

158

Měsíční výtahy z naturálního účtu

1915–1916

kar 17

c) Obroční účty 159

Obroční deníky

1876–1885

kar 17

160

Obroční manuály

1903–1911

kar 17

161

Obroční rozpočty

1866–1869

kar 17

59

Časový rozsah Ev. j. č.

Inv. Sign. č.

Obsah

162

Rejstříky osevu a sklizně

1875–1909

kar 17

163

Rejstřík osevu a sklizně

1917–1920

ukn 64

164

Osevní a sklizňové tabely

1866–1901

kar 17

165

Rejstřík sklizně sena a otavy

1889–1900

kar 17

166

Sklizňové tabely pro seno a otavu

1867–1892

kar 17

167

Výmlatní rejstříky

1863–1900

kar 17

d) Dobytčí účty 168

Dobytčí deník

1891–1893

kar 17

169

Dobytčí manuály

1898–1911

kar 17

170

Dobytčí rejstřík dvora Makov

1880–1882

kar 17

171

Rejstřík ovčího dobytka

1861–1871

kar 17

172

Výkaz narozených telat

1858–1859

kar 17

173

Krmivové rozpočty z let 1867 a 1893

1867–1893

kar 17

174

Mléčné rejstříky

1903–1906

kar 17

175

Účet deputátního mléka, másla a tvarohu

1900–1902

kar 17

e) Pivní účty 176

Pivní účet za období 1. 5. 1868 – 30. 4. 1869

1869

kar 17

177

Výkaz čistého výnosu z pronájmu pivovaru v Měcholupech za období 1872–1874 pro daňové účely

1875

kar 17

1858–1907

kar 18

1868

kar 18

1869–1903

kar 18

f) Lesní účty 178

Manuály lesního úřadu

179

Dodací lístek na zvěřinu

180

Evidence těžby a spotřeby dřeva 60

Inv. Sign. č.

Časový rozsah Ev. j. č.

Obsah g) Stavební účty

181

Stavební knihy

1866–1912

kar 18

182

Přílohy ke stavebnímu účtu

1867–1908

kar 18

183

Stavební rozpočty

1777–1921

kar 18

1805–1874

ukn 65

B) Účty přenesené agendy 1. Patronátní účty 184 Public., Fach V, Fasc. II

Kniha ročních vyúčtování kaple sv. Apollonie v Měcholupech (Sct. Appollonia Schloß Kappellen Geldverrechn. Buch Anfangend von 1tem 9mber [1]805) Německy; 23 × 35 cm; vazba z lepenky a papíru, hřbet a rohy potaženy hnědou usní, pozůstatky tkanic na zavazování (hřbet odřen)

185

Roční vyúčtování kaple sv. Apollonie v Měcholupech

1851–1891

kar 19

186

Účetní přílohy k ročnímu sv. Apollonie v Měcholupech

kaple

1850–1867

kar 19

187

Deníky kostelní pokladny kaple sv. Apollonie v Měcholupech

1850–1867

kar 19

1828–1848

kar 19

[1800]–[1930]

kar 19

1938

map 1

vyúčtování

2. Sirotčí účty 188

Roční vyúčtování sirotčích peněz s přílohami (ročníky 1828–1830 opatřeny signaturou: Jus Dominicale, Fach V, Fasc. I, ročník 1845 nedochován) C) Varia

189

Blíže neurčený pomocný účetní materiál

IV. MAPY 190

Porostní mapa statku Měcholupy (Porostní mapa lesa velkostatku Měcholup) Autor neuveden; 1 : 8640; kolorovaný tisk; papír na plátně; 39 × 34 cm 61

Rejstřík osobní d´Avernes de Bocage, Guillaume-François 54 Colloredo-Mels-Wallsee, Joseph Maria

67

Čejka z Olbramovic, Václav Joachim

63, 64

Ferendini, Giovanni

54

Firrao, Giuseppe

53

Holzhauser, Franz Jakob

80

von Königsbrunn, Anton Karl

84

von Königsegg, Franz Anton

63

Kraus, Václav

98

Kučera, Benedikt

51

Malý, Jan Václav

73

Matzura, Martin Adalbert

66

Mayer, Johann Jakob

63

Miltner, Leopold

81

Paolucci, Camillo

53

Pinto de Fonseca, Manuel

55

von Sinzendorf, Octavian

58, 59, 61, 62, 64, 73, 80

von Sinzendorf, Philipp

60, 66

Skrbensky, Anton

81

Spinola, Giovanni Battista

53

Strasoldo, Leopold

7, 84, 85

Wallis, Michael Johann

68

62

Rejstřík zeměpisný Alžír, Alžírsko -

piráti

57

Domažličky, č. o. Bolešiny, okr. Klatovy

27–31, 97

Dožice, č. o. Mladý Smolivec, okr. Plzeň-jih -

bailliva

71

Goldberg viz Złotoryja Horní Uhersko

81

Hůrka, č. o. Předslav, okr. Klatovy

21, 28–30, 32

Kamýk, č. o. Švihov, okr. Klatovy

97

Klatovy, okr. Klatovy

82, 91

Kurimka, okr. Svidník, Slovensko

81

Lemberg viz Lwówek Śląski Lwówek Śląski (Lemberg), okr. Powiat Lwówecki, Polsko -

komtur

60

Makov, č. o. Předslav, okr. Klatovy -

27–30, 33, 50, 97

dvůr

170

Malta (Malta) -

přístav

55, 56

-

řádové ústředí

60

Měcholupy, č. o. Předslav, okr. Klatovy

27–30, 34, 97

-

kaple sv. Apollonie

140, 184–187

-

dvůr

93, 140

-

flusárna

74

-

komenda, statek

8–12, 14–20, 22, 72, 73, 76, 77, 85, 86, 143, 150, 190

-

pivovar

177

-

vinopalna

74

-

zámecká zahrada

140

Otín, okr. Klatovy

76

Pečetín, č. o. Bolešiny, okr. Klatovy

21, 28–30, 35, 97

Petrovičky, č. o. Předslav, okr. Klatovy

27–30, 36, 50, 97 63

Řecko

54

Strakonice, okr. Strakonice -

velkostatek

91

Šariš, Slovenská republika

81

Těšnice, č. o. Švihov, okr. Klatovy

28–30, 37

Třebíšov, č. o. Předslav, okr. Klatovy

28–30, 38, 50, 97

Tunis, Tunisko

57

Újezdec, č. o. Bolešiny, okr. Klatovy

27–30, 39, 97

-

dvůr

93

Vídeň (Wien), Rakousko -

nunciatura

53

-

receptorát maltézského řádu

91

Vlčí, okr. Plzeň-jih

51

Złotoryja (Goldberg), okr. Powiat Złotoryjski, Polsko -

komtur

60

Zbyslav, č. o. Plánice, okr. Klatovy

21, 28–30

64

Rejstřík věcný anulace smluv

72

archiv -

komendy

8

-

velkopřevorský

65

bailli

53

bailliva

71

cedule -

dílčí

1–3

-

měsíční

120

cestovní pasy

99

cirkuláře krajského úřadu

96

daň -

dědická

61

-

mimořádná válečná

59

-

dobytčí

168

-

důchodní a naturální

126

-

důchodní měsíční

139

-

důchodní pololetní

138

-

kostelní pokladny

187

-

naturální

157

-

obroční

159

deník

dluhopis

73

dopis průvodní

98

dřevo (těžba a spotřeba)

180

dvůr -

pruský

60

-

v Makově

170

-

v Měcholupech

93

-

v Újezdci

93

fase josefského katastru

21 65

fideikomis Sinzendorfů

61

flusárna

74

generální receptorát maltézského řádu

91

hnojení

47, 83

hospodářské zprávy

13, 90

hostinští

72

instrukce -

k vyměřování hranic

50

-

pro krmení dobytka

86

-

pro správu a služební personál

12

inventář -

hospodářský

8, 65

-

pololetních vyúčtování

102

-

účetních příloh

102

kabreum

6

kaple sv. Apollonie v Měcholupech

139, 184–187

katastr -

josefský

21

-

stabilní

22, 50, 97

-

diet služebního personálu

150

-

dlužních úpisů

41, 42

-

hlavní důchodní

132–137

-

hlavní důchodní a naturální

124, 125

-

hlavní naturálního účtu

151–156

-

hlavní účetní

101

-

hospodářských zpráv

13

-

kvitancí

43, 44

-

nájemních smluv (dominikální)

24–26

-

pozemková

27–39

-

pozůstalostních řízení

45, 46

-

ročního vyúčtování a účetních příloh103, 184

-

svatebních smluv

kniha

40 66

knihovní záležitosti

95

kolonizace

81

komenda -

hospodářský inventář

8

-

hranice

9–11

-

kabreum

6

-

meliorace, meliorační protokol

15–18, 71

-

popis

7

-

pronájem

66

-

předání, předávací protokol

14, 66, 67, 70

-

převzetí

63, 64

-

separace

68

-

správa

85

-

v Goldbergu, Lembergu

60

komtur

58–64, 66–68, 73, 80, 81, 84, 85, 88

koncepty odeslané korespondence

88, 89

korespondence hospodářského úřadu, hospodářská

52, 81, 88, 89

krmení dobytka

86

lesnictví

91

likvidace -

účetní

-

purkrabského, rybničního a lesního účtu

104, 143

131

literární teorie

100

lodě

55–57

maltézská sanitní služba

69

manuál -

dobytčí

169

-

důchodní zúčtovací

141

-

lesního úřadu

178

-

obroční

130, 160

meliorace

15–18, 71 67

mimořádné dávky

60

mlynáři

72

myslivost

91

mzdy

87, 148, 149

nájemce komendy

63, 66, 73

nuncius

53

ocenění dobytka

47

odhad statku

4, 5

odvodnění

93

patenty krajského úřadu

96

patronátní záležitosti

48, 94

piráti

57

pivovar

177

personální záležitosti

87

plná moc

80

pojištění

92

pokladna -

kostelní

187

-

sirotčí

51

-

hranic

9–11, 22, 50, 97

-

komendy

7

-

pozemků

83

popis

porostní mapa

190

poučení o chorobách hospodářských zvířat 96 pozemková reforma

79

pozemky -

dominikální

10, 74, 75, 77, 83, 93

-

rustikální

10, 97

pozemnostní archy

78

pozůstalost

45, 46, 53

projekt -

kolonizace

81 68

-

zavlažování, odvodnění

93

pronájem -

dominikálních pozemků

24–26

-

dominikálních podniků

74

-

flusárny

74

-

komendy

66

-

pivovaru

177

-

vinopalny

74

protektor maltézského řádu

53

protokol -

meliorační

15–18, 71

-

o obnově hranic

76

-

parcelní

97

-

předávací

14, 70

-

soudní

23

předání komendy

66, 67

přehled -

dominikálních pozemků a rybníků 75, 83

-

hnojení

83

-

měsíční účetní

146

-

příjmů, vydání

59, 139, 145

-

šestiletý účetní

121, 107

-

tržních cen

82

převzetí -

hospodářského inventáře

65

-

komendy

63, 64

-

k dobytčímu účtu

117

-

k důchodnímu účtu

109, 140

-

k důchodnímu a naturálnímu účtu

127

-

k lesnímu účtu

114

-

k obročnímu účtu

123

-

k pololetnímu vyúčtování

106, 111, 116, 119

přílohy

69

-

k rejstříkům denních mezd

149

-

k ročnímu vyúčtování

113, 186, 188

-

ke stavebnímu účtu

182

-

účetní

102, 103

přístav

55, 56

rejstřík -

denních mezd

148

-

dobytčí

170

-

mléčný

174

-

obroční

122

-

osevu a sklizně

163

-

ovčího dobytka

171

-

sklizně sena a otavy

165

-

výmlatní

167

relace

54, 55, 57

revize účtů

80, 102, 142

rostlinná výroba

84

rozinky

54

rozpočet -

důchodní, důchodního úřadu

108, 128

-

krmivový

173

-

obroční

161

-

osevní a sklizňové

47

-

stavební

183

rybníky

75

separace komendy

68

sirotčí peníze

51, 188

skontro (důchodní)

144

služebnictvo osobní

59

služební personál

12, 150

soupis -

archivu komendy

8

-

dominikálních pozemků

83 70

-

lidu, poddaných

19, 20, 27

-

literárních titulů

100

-

osob k zařazení do maltézské sanitní služby

-

69

údajů o rostlinné a živočišné výrobě 84

spisový materiál (blíže neurčený)

100

spolium

62

správa -

hospodářská

12, 88

-

komendy

85

státní tarif celní

96

sumář dominikálních pozemků

77

šeková knížka

100

tabela -

deputátní, mzdová

87

-

krmivová

47

-

osevní a sklizňová

164

-

sklizňová pro seno a otavu

166

-

změn v držbě pozemků

97

tržní ceny

82

účet -

dobytčí

115–117, 168–175

-

důchodní

124–129, 132–150

-

hospodářský

101–183

-

lesní

110, 111, 114, 131, 178–180

-

naturální

124–127, 151–158

-

obroční

118–123, 130, 159–161

-

patronátní

184–187

-

pivní

105, 106, 176, 177

-

purkrabský

131

-

rybniční

110–113, 131

-

sirotčí

188

-

skladištní

110, 111 71

-

stavební

účetní materiál pomocný (blíže neurčený)

181–183 189

úřad -

hospodářský

52

-

krajský

96

-

okresní

91

velkobailli

54

velmistr

55

vinopalna

74

vizitace

71

výkaz -

narozených telat

172

-

nedoplatků důchodního účtu

147

-

výnosu z pronájmu pivovaru

177

-

zajíců

91

výtah -

z dominikální knihy nájemních smluv

25

-

z důchodního účtu

129

-

z naturálního účtu

129, 158

zavlažování

93

zhosty

49, 98

zvěřina

179

žádost -

o osvobození od nucené půjčky

58

-

o peníze ze sirotčí pokladny

51

-

o posunutí termínu úhrady dědické daně

živočišná výroba

61 84

72

Název archivní pomůcky:

Velkostatek Měcholupy

Značka archivního fondu:

Vs Měcholupy

Časové rozmezí:

1588–1938

Počet evidenčních jednotek:

85 (65 úředních knih, 19 kartonů, 1 mapa)

Počet inventárních jednotek:

190

Rozsah v bm:

4,05 bm

Stav ke dni:

22. 10. 2015

Zpracovatel archivního fondu:

Mgr. Vladimír Červenka

Zpracovatel archivní pomůcky:

Mgr. Vladimír Červenka

Počet stran:

73

Počet exemplářů:

5 Mgr. Petr Hubka, ředitel SOA v Plzni, dne 22. 10. 2015, č. j. SOAP/0006-1982/2015

Schválil:

73