Velká RIA k návrhu zákona o audiovizuálních dílech, podpoře kinematografie a o změně některých zákonů

Národní 981/ 17, Praha 1 –Staré Město, 110 08, Czech Republic

tel.: +420 224 232 754, +420 224 224 242, [email protected]

fax: +420 224 238 738,

e-mail:

Velká RIA k návrhu zákona o audiovizuálních dílech, podpoře kinematografie a o změně některých zákonů

září 2011

1

Společnost EEIP, a.s. zpracovala hodnocení dopadů regulace ve formě velké RIA na základě údajů poskytnutých Ministerstvem kultury (dále jen MK), jednání pracovních skupin Ministerstva kultury k zákonu o kinematografii, na základě informací Českého filmového centra - Film Commission a dalších subjektů dotazovaných v rámci konzultačního procesu, jakož i na základě veřejně dostupných podkladů – zejména podkladů uvedených ve smlouvě mezi EEIP a Ministerstvem kultury. Výběr řešení je proveden na základě kvalitativního a kvantitativního vyhodnocení návrhů a analýz. Společnost EEIP, a.s. vypracovala velkou RIA v souladu s obecnými principy zpracování hodnocení dopadů regulace a s metodickými pokyny Ministerstva vnitra ČR k vyhodnocení nákladů. EEIP, a.s. není odpovědná za využití tohoto dokumentu k jinému účelu, než k jakému byl určen.

2

Obsah Obsah .................................................................................................................................. 3 1

Důvod předložení........................................................................................................ 5 1.1

Název.................................................................................................................... 5

1.2

Zhodnocení platného právního stavu ................................................................... 5

1.2.1

Stručně o historii české kinematografie a její právní úpravy........................ 5

1.2.2

Vývoj kinematografie po roce 1989 ............................................................. 7

1.2.3

Instituce v oblasti kinematografie a filmového průmyslu............................. 8

1.2.4 Přehled předpisů upravujících v současnosti kinematografii a filmový průmysl 10 1.3

Věcné členění návrhu zákona o kinematografii v rámci velké RIA .................. 11

1.4

Současný stav ..................................................................................................... 12

1.5 Identifikace problémů, cílů, kterých má být dosaženo, a rizik spojených s nečinností.................................................................................................................... 21 1.6

Okruh dotčených subjektů.................................................................................. 22

2 Hodnocení dopadů opatření navrhovaných v rámci jednotlivých věcně souvisejících okruhů ............................................................................................................................... 24 2.1

Financování Fondu............................................................................................. 24

2.1.1 Varianta 0 – zachování stávajícího stavu – poplatek 2% z reklamy na celoplošných plnoformátových televizích ................................................................ 25 2.1.2 Financování podpory Fondu zavedením poplatků pro vybrané subjekty v oblasti audiovize (varianta I) ................................................................................. 34 2.1.3 2.2

4

Evidence ............................................................................................................. 61

2.2.1

Evidence subjektů působících v oblasti audiovize...................................... 61

2.2.2

Evidence děl................................................................................................ 66

2.3 3

Vyhodnocení varianty I a jejích subvariant oproti variantě 0 - shrnutí ...... 60

Klasifikace audiovizuálních produktů (AV produktů)....................................... 70

Dopady na státní rozpočet a podnikatelský sektor.................................................... 95 3.1

Dopady na podnikatelský sektor ........................................................................ 95

3.2

Dopady na veřejné rozpočty............................................................................... 95

Konzultace ................................................................................................................ 97 4.1

Připomínková řízení k předchozím návrhům zákona o kinematografii ............. 97 3

4.2

Pracovní skupiny................................................................................................ 97

4.3

Konzultace k AV klasifikaci .............................................................................. 97

5

Implementace............................................................................................................ 98

6

Vynucování ............................................................................................................. 102

7

Přezkum účinnosti................................................................................................... 103

8

9

7.1

Obecný postup přezkumu účinnosti ................................................................. 103

7.2

Specifické ukazatele účinnosti pro nový zákon o kinematografii.................... 103

Kontakt.................................................................................................................... 104 8.1

Kontakt na předkladatele.................................................................................. 104

8.2

Kontakt na zpracovatele ................................................................................... 104

Zdroje...................................................................................................................... 105

4

1 Důvod předložení 1.1 Název Velká RIA k návrhu zákona o audiovizuálních dílech, podpoře kinematografie a o změně některých zákonů

1.2 Zhodnocení platného právního stavu 1.2.1 Stručně o historii české kinematografie1 a její právní úpravy Česká kinematografie má za sebou více než stoletou existenci. Zprávy o senzačním představení pohyblivých či „oživlých“ obrazů bratří Lumièrových v Paříži 25. prosince 1895 se do českých zemí dostaly jen s nepatrným zpožděním a už v polovině 1896 se v Čechách a na Moravě uskutečnila první kinematografická představení. První stálé kino2 otevřel v Praze Viktor Ponrepo. České země nezůstaly pozadu ani ve vlastní filmové produkci. U příležitosti Výstavy architektury a inženýrství v Praze v roce 1898 zaměstnanec pražského stavebního úřadu Jan Kříženecký s přítelem Josefem Pokorným zakoupili přístroj, který byl zároveň kamerou i projektorem a začali natáčet krátké dokumentární snímky z Prahy i z Výstaviště. Pokusili se rovněž o hraný film. Jejich tvorba byla však časově omezena. První skromné filmové výrobny se objevily až na počátku dvacátého století. Jejich rozvoj zbrzdila první světová válka, ale její skončení a vznik samostatného státu byl velkým impulsem pro vznik mnoha výrobních i distribučních společností. Koncem dvacátých let se už v objemu filmové výroby objevují filmy, které lze srovnávat s mezinárodní tvorbou (Cikáni, Pohádka máje, Varhaník u sv. Víta, Erotikon, Tonka Šibenice). Prosazují se rovněž výrazné talenty herecké, režijní, kameramanské: Anny Ondráková, Theodor Pištěk, Karel Anton, Gustav Machatý, Martin Frič, Karel Kopřiva, Otto Heller, které nacházely uplatnění i v jiných evropských zemích. Nástup zvukového filmu přečkal český filmový průmysl bez velkých otřesů. Přispělo k tomu jistě i vybudování moderních Barrandovských ateliérů, otevřených v roce 1933. Do výbuchu druhé světové války zde byly vyrobeny desítky filmů nejrůznějších žánrů, využívajících hereckou i režisérskou elitu této doby: Vlasta Burian, Hugo Haas, Jan Werich, Jiří Voskovec, Adina Mandlová, Lída Baarová, Karel Lamač, Martin Frič, Otakar Vávra, aj. A filmy z těchto let mají dodnes své diváky v pořadech pro pamětníky (Burianovy komedie, Bílá nemoc, Panenství, Svět patří nám, Extase, Ze soboty na neděli…). Zásadní událostí pro český film v době První republiky bylo vedle nástupu zvuku také vybudování Barrandovských ateliérů. Na okraji Prahy vyrostl velký filmový komplex, který byl v té době nejmoderněji vybaveným studiem v Evropě a stal se jedním ze 1

Zpracováno NFA a zpracovatelem dle informací www.eu2009.cz a www.czech.cz

2

Jméno zakladatele nese dodnes promítací síň českého Národního filmového archivu, jenž je předním světovým filmovým archivem.

5

symbolů českého filmového průmyslu. První film zde byl natočen roku 1933. Na začátku druhé světové války ještě po určitou dobu pokračovalo natáčení českých filmů, z nichž některé skrytě podporovaly národní cítění českého národa. Profesionální základna umožnila i v nesnadných letech vyrobit řadu filmů, které měly svou úroveň po stránce technické i umělecké (Pacientka dr. Hegla, Pohádka máje, Turbina, Městečko na dlani. Jak postupovala válka, počet filmů výrazně klesal. V době od uzavření Mnichovské dohody do konce Druhé světové války v roce 1945 byl český film pochopitelně poznamenán obsazením Česka německými okupanty a vývojem válečné situace. Na začátku války bylo stále možné, byť v omezené míře, natáčet české filmy pro české publikum, ke konci však okleštěná kinematografie bojovala o přežití. Filmaři často využívali námětů z české historie a literatury, ale vznikly také tituly, především komedie, které oslovovaly publikum po celé Evropě (například drama Noční motýl Františka Čápa). Tyto tituly dodnes patří ke stálicím programu českých televizních stanic (např. Kristián Martina Friče, v němž zářila největší herecká osobnost 40. let Oldřich Nový). Německá administrativa měla od počátku velký zájem o pražské Barrandovské ateliéry, které se staly hlavním filmovým centrem Říše. Konec války a zejména události roku 1948 znamenaly konec soukromého podnikání v oblasti filmu. Filmový průmysl byl znárodněn (dekret presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu), kinematografie byla z velké části využívána pro potřeby propagandy komunistické strany, veškerá díla v oblasti filmu podléhala přísné cenzuře. Vzhledem k tomu, že hraný film té doby byl silně zatížen motivy třídní nenávisti a budovatelství, dají se za nejlepší díla té doby považovat zejména filmy animované a trikové – jako např. Cesta do pravěku (režie Karel Zeman), Špalíček, Bajaja nebo Sen noci svatojánské (režie Jiří Trnka). Mezi další poválečné počiny v oblasti filmu patřilo také založení Akademie múzických umění s filmovou fakultou (FAMU) a také v roce 1946 ustavení filmového festivalu v Mariánských Lázních, který byl později přesunut do Karlových Varů, aby se z něj postupem času stala největší tuzemská filmová přehlídka - Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Na konci padesátých let se zrodil ještě jeden fenomén české kultury. Tím byl projekt renomovaného filmového a divadelního režiséra Alfréda Radoka nazvaný Laterna magika. Představení, která velmi poetizujícím způsobem kombinovala divadlo, tanec a film, měla premiéru na světové výstavě EXPO ´58 v Bruselu, kde si získala zlatou medaili a obdiv světové veřejnosti. Na úspěch Laterny magiky se podařilo československým filmařům navázat až na veletrhu EXPO ´67 v Montrealu projektem Kinoautomat, což byl první film na světě, který si diváci mohli zastavovat v průběhu děje. V poválečných letech vzniklo několik filmů, které se obracely k nedávné minulosti – k německé okupaci. Po roce 1948 politické zásahy do tvorby negativně ovlivnily filmy všech druhů a žánrů. Novou kapitolu české (československé) kinematografie začala psát až léta šedesátá. Politické klima uvolnilo síly i schopnosti nové generace filmařů, absolventů FAMU, ale i těch starších. Miloš Forman, Jiří Menzel, Věra Chytilová, Jan 6

Němec, František Vláčil, Vojtěch Jasný, a další…se podíleli na vzniku fenomenu „nová vlna“. K významným uměleckým úspěchům se dopracovali i režiséři, kteří debutovali před válkou nebo krátce po ní (Kladivo na čarodějnice, r. Otakara Vávra). V tomto desetiletí získala také kinematografie významná ocenění v zahraničí např. Oscar pro Obchod na korze Klose a Kadára, či Menzlovy Ostře sledované vlaky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl tento nadějný trend československé kultury razantně zastaven. Někteří filmoví tvůrci emigrovali, jiní z politických důvodů nesměli točit a řadu filmů „nové vlny“ postihl zákaz veřejného promítání (Všichni dobří rodáci, Skřivánci na niti, Spalovač mrtvol např.). Přesto i v letech normalizace sedmdesátých a osmdesátých let najdeme hodnotné filmy. Na příklad filmy pro děti či některé komedie. Šedesátá léta a uvolnění poměrů, v němž se nesla až do příchodu okupačních vojsk v létě roku 1968, umožnily nástup jedné z nejslavnějších dob českého filmu – nové vlny (nazvané po francouzském vzoru). Mnohé filmy, které vznikly v období nové vlny, byly oceněny na předních světových festivalech – filmy Obchod na korze Jána Kadára a Elmara Klose v roce 1965 a Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela v roce 1967 navíc získaly světové ocenění – jako nejlepší zahraniční film cenu Americké filmové akademie – Oscara. Mezi představitele československé nové vlny se řadí zejména Miloš Forman, Ivan Passer, Věra Chytilová, Jaroslav Papoušek, Jiří Menzel, Jan Němec, Jaromil Jireš, Evald Schorm a Vojtěch Jasný. V oblasti animovaného a trikové filmu je nepřehlédnutelnou osobností Jan Švankmajer. V období po roce 1968 v kinematografii jako ostatně v celé československé kultuře nastoupily ideologický dohled a tvrdá cenzura. Řada filmových tvůrců se nuceně odmlčela a někteří filmoví tvůrci odešli nuceně i dobrovolně do emigrace. 1.2.2 Vývoj kinematografie po roce 19893 Před listopadem 1989 byla oblast kinematografie ve srovnání s ostatními uměleckými obory výlučná tím, že v ní platil bezvýhradní státní monopol, byla plně centralizována v tzv. výrobně hospodářské jednotce Československý film a nespadala do působnosti Ministerstva kultury (MK). Odlišoval a odlišuje ji také průmyslový charakter filmové výroby a stále těsnější propojení s elektronickými médii jako je televize a internet. Transformace české kinematografie začala v roce 1990 z iniciativy filmařů, sdružených v obnoveném Českém filmovém a televizním svazu FITES. Na jejich popud vláda k 1. 1.1991 zrušila výrobně hospodářskou jednotku Československý film a jeho Ústřední ředitelství, kterou však filmařské plénum nebylo schopno nahradit jinou strukturou, která by odpovídajícím způsobem reflektovala dosavadní společenské změny i potřeby filmového průmyslu a kinematografie v tržní ekonomice. V roce 1991 FITES prosadil svého kandidáta na místo poradce ministra kultury pro 3

Zdroj –MK ČR

7

kinematografii, kolem kterého později vzniklo oddělení a posléze odbor kinematografie, pověřený přípravou audiovizuální legislativy, prosazením privatizace filmových podniků, složek bývalého Československého filmu a dalších nezbytných transformačních kroků. Patrně v obavě z nežádoucího návratu státního dirigismu byl tento útvar vybaven minimálními pravomocemi, proto se tak nemohl stát efektivním centrem a koordinátorem transformačního procesu. Zákonem č. 241/1992 Sb. byl zřízen Státní Fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (FOND), jenž měl na hranou, ale i dokumentární a animovanou tvorbu přispívat. Jeho hlavními zdroji se stal a dosud je korunový příplatek k ceně vstupného v kinech a příjmy z obchodního využití českých filmů z let 1965 až 1991. Zdroje Fondu se při prudce klesající návštěvnosti kin a stagnujících výnosech z obchodního využití starších snímků ukázal jako nedostačující a pokryl maximálně desetinu nákladů na výrobu filmů. Stěžejní filmový zákon č. 273/1993 Sb. o audiovizuálních dílech vstoupil v platnost koncem roku 1993, privatizace posledního z filmových podniků, Ateliérů Zlín, byla dokončena až o pět let později. Rok 1992 byl pro český hraný film rokem kritickým. Produkce klesla na pouhých 9 snímků. Překlenovací dotace z let 1991 a 1992 ve výši 100 mil. Kčs, určená na dokončení rozpracovaných projektů, byla vyčerpána a přínos soukromých sponzorů nedokázal nahradit někdejší roli státu, který přeléval tržby z kin do filmové výroby. Dle údajů MK zvýšení počtu filmových produkcí v následujících letech na vcelku optimální výši 15 až 20 titulů ročně nastalo zásluhou České televize. 1.2.3 Instituce v oblasti kinematografie a filmového průmyslu I přes chronickou podfinancovanost české kinematografie a českého filmu se Česká republika může stále pyšnit několika úspěšně fungujícími institucemi v této oblasti. V prvé řadě je třeba zmínit Národní filmový archiv4 (NFA), jakožto špičkové pracoviště v oblasti shromažďování, ochrany, vědeckého zpracování a zkoumání a využívání kinematografických děl. NFA byl založen Českomoravským filmovým ústředím v roce 1943 za účelem ochrany filmových materiálů před válečnými událostmi. Od roku 1946 je členem Mezinárodní federace filmových archivů a v roce 1997 se stal zakládajícím členem Asociace evropských cinematék. V roce 1992 se filmový archiv jako součást Československého filmového ústavu transformoval rozhodnutím ministra kultury ČR na samostatný Národní filmový archiv. Tato změna byla potvrzena zákonem č. 273/1993 Sb. o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů a následně rovněž §80 zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě. Podle citovaného §80 je NFA akreditovaným specializovaným archivem a jeho posláním je shromažďování, ochrana, vědecké zpracování a využívání audiovizuálních archiválií dokumentujících národní 4

Zdroj informací: www.nfa.cz

8

filmovou produkci, vznik a vývoj filmového umění, život českého národa a významné světové události. NFA má dle zákona č. 121/2000 Sb. autorský zákon a dalších právních předpisů právo hospodaření s českými filmy, jejichž premiéra se uskutečnila do 31. 12. 1964. V současné době NFA pečuje o více než 150 milionů metrů filmu, 600 tisíc fotografií, 30 tisíc plakátů, 100 tisíc propagačních materiálů, rozsáhlý archiv českého filmu a filmovou knihovnu. Dalšími důležitými institucemi působícími v oblasti kinematografie a filmového průmyslu jsou na soukromé bázi fungující organizace zastřešené Českou filmovou komorou. Česká filmová komora, o.p.s., (ČFK)5 je obecně prospěšná společnost, která vznikla v lednu 2003 z iniciativy Asociace producentů v audiovizi (APA), Unie filmových distributorů (UFD) a Asociace provozovatelů kin (APK). Česká filmová komora zajišťuje činnost národního zastoupení programu Evropské unie MEDIA kanceláře MEDIA Desk Česká republika. Od 1. ledna 2004 zastřešuje ČFK i aktivity obou složek Českého filmového centra - Film Promotion, jejímž úkolem je propagace české kinematografie především v zahraničí, a Film Commission, která má na starosti servis pro zahraniční filmové produkce. Česká filmová komora je rovněž společnou platformou pro výměnu názorů mezi zástupci jednotlivých složek českého audiovizuálního sektoru a pro koordinaci společného postupu v případech, které se dotýkají české audiovize jako celku. Při svých aktivitách Česká filmová komora spolupracuje s dalšími profesními asociacemi a sdruženími. Významnou úlohu mají v české kinematografii rovněž filmové festivaly a filmové přehlídky hraných, dokumentárních a animovaných filmů i festivaly tematicky zaměřené. Mezi největší patří již zmíněný Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež Zlín, Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava, festival Letní filmová škola v Uherském Hradišti a Mezinárodní festival animovaných filmů AniFest Třeboň. V oblasti vzdělávání odborníků i veřejnosti hrají významnou úlohu filmové školy a vzdělávací instituce – např. Letní filmová škola Uherské Hradiště, Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, Soukromá vyšší odborná škola filmová v Písku a další. V oblasti kinematografie působí rovněž řada profesních sdružení a dalších organizací – např. Asociace českých kameramanů, Asociace filmových a televizních střihačů, Asociace pracovníků se zvukem, Asociace producentů v audiovizi, Herecká asociace, Asociace režisérů a scénáristů, Sdružení autorů animovaného filmu apod.

5

Zdroj informací: http://filmovakomora.cz/info-o-cfk

9

Důležitou roli v oblasti rozvoje a propagace českého filmu hrají i filmové kluby, artkina a řada dalších institucí, sdružení, unií a asociací. Významnou institucí v oblasti kinematografie je pak pochopitelně i již několikrát zmíněný FOND, o němž bude pojednáno níže v samostatné kapitole. 1.2.4 Přehled předpisů upravujících v současnosti kinematografii a filmový průmysl Kinematografie, filmový průmysl a některé instituce v nich působící jsou v českém právním řádu upraveny zejména následujícími zákony:
zákon č. 241/1992 Sb., o Státním Fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 121/2000 Sb. autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů
zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 304/2007 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Dalšími dokumenty důležitými pro oblast kinematografie a filmového průmyslu jsou následující:
Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie 2011 - 2016
Státní kulturní politika České republiky na léta 2009−2014
Strategie účinnější státní podpory kultury (kulturní politika) z roku 2001
Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007–2013
Koncepce jednotné prezentace České republiky z roku 2005
Program podpory filmového průmyslu od roku 2010 (V rámci programu jsou investoři po splnění podmínek oprávněni požádat o vrácení až 20 procent některých utracených nákladů v České republice. Cílem je motivovat zahraniční i 10

domácí filmové produkce k investicím na území České republiky.) Mezi nejvýznamnější mezinárodní smlouvy a další dokumenty v oblasti kinematografie a filmu patří následující:
Evropská úmluva o filmové koprodukci č. 26/2000 Sb.m.s.
Dohoda o filmové spolupráci s Itálií z roku 1968
Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o koprodukci a výměně filmů z roku 1968 Z dokumentů EU jsou pro kinematografii nejvýznamnější následující:
článek 151 Smlouvy o Evropském společenství
doporučení členským státům EU ohledně filmového dědictví 2005/865/ES
sdělení Komise o kritériích hodnocení státní podpory ze sdělení Komise o některých právních aspektech týkajících se filmových a ostatních audiovizuálních děl (sdělení o filmu) ze dne 26. září 2001 (tzv. Cinema Communication)
Směrnice EP a Rady 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách.

1.3 Věcné členění návrhu zákona o kinematografii v rámci velké RIA Zákon o kinematografii je věcně členěn v následující celky vyhodnocené v následující kapitole tohoto dokumentu:
povinnosti při výrobě a veřejném šíření kinematografických a jiných audiovizuálních děl,
postavení a činnost Národního filmového archivu a Státního Fondu kinematografie a
poskytování podpor kinematografii a způsoby jejího financování. U každé jednotlivé výše uvedené sekce jsou stručně popsán současný stav, popis problému, cíle a rizika změny úpravy a následně jsou představeny a vyhodnoceny jednotlivé varianty.

11

Obrázek 1: Struktura RIA k zákonu o kinematografii

1.4 Současný stav Státní Fond na podporu a rozvoj české kinematografie (Fond) Státní Fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie byl zřízen zákonem č. 241/1992 Sb., o Státním Fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Správcem Fondu je Ministerstvo kultury a statutárním orgánem ministr kultury. Fondu nemá žádné vlastní zaměstnance. Rada má nejvýše 13 členů, přičemž v současnosti6 je 10 míst obsazených a 3 místa neobsazená. Členové Rady jsou dosazeni na funkční období tří let, k nejbližší obměně Rady dojde v roce 2012. Okruh projektů, které se mohou z Fondu podporovat, je dán § 9 zákona o Státním Fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie následovně: „Poskytování prostředků z finančních zdrojů Fondu formou účelových dotací, půjček nebo návratných finančních výpomocí na: 6

Situace k 15.6.2009

12

a) tvorbu českého kinematografického díla, b) výrobu českého kinematografického díla, c) distribuci hodnotného kinematografického díla, d) propagaci české kinematografie, e) technický rozvoj a modernizaci české kinematografie, f) výrobu, distribuci a propagaci kinematografických děl národnostních a etnických menšin, žijících na území ČR.“ V praxi je převážný většině odsouhlasených projektů udělena účelová dotace. Forma půjčky se v současné době nevyužívá, finanční výpomoc je udělená jenom občasně. Činnost Fondu Největší část dotací od roku 2000 vždy tvořily dotace na výrobu českého kinematografického díla, postupně stoupal i podíl propagace české kinematografie. O přidělení samotné podpory však rozhoduje výhradně kvalita projektu a výsledek tajného hlasování, ne jeho okruhové zařazení. Struktura přidělených dotací se následkem vyššího objemu disponibilních zdrojů v letech 2007-2008 zásadně nezměnila. Když srovnáme strukturu čerpaných dotací s referenčním rokem 2005, výroba českého kinematografického díla zodpovídá nadále cca. 72% přidělených prostředků (74% v roce 2005), Propagace české kinematografie cca. 13% (12% v roce 2005) a distribuce hodnotného kinematografického díla cca. 9% prostředků (11% v roce 2005). V roce 2010 stoupla hodnota dotací do technického rozvoje kinematografických děl, a to především díky digitalizaci a modernizaci kin. Projekty ve zbylých kategoriích mají v měřítku absolutní hodnoty přidělených dotací jenom marginální váhu. Absolutní převaha prostředků přidělených pro projekty kategorie Výroba českého kinematografického díla, je převážně ovlivněna větším rozpočtem projektu a tudíž i větším průměrným objemem dotace na projekt. Strukturu podpory v letech 2009 a 2010 ukazuje následující obrázek. Obrázek 2: Struktura čerpaných dotací v letech 2009 a 2010 Druh podpory Tvorba filmů (pouze scénář) Výroba českého kinematografického díla Distribuce hodnotných kinematografických děl Propagace českého kinematografického díla Technický rozvoj a modernizace české kinematografie Celkem

13

Objem dotace (Kč)

Podíl

3 815 000 165 920 000 24 595 500 36 310 000 49 310 000 279 950 500

1,36% 59,27% 8,79% 12,97% 17,61% 100%

Počet 18 70 27 35 50 200

Druh podpory Tvorba filmů (pouze scénář) Výroba českého kinematografického díla Distribuce hodnotných kinematografických děl Propagace českého kinematografického díla Technický rozvoj a modernizace české kinematografie Celkem

Objem dotace (Kč)

Podíl

32 675 000 135 445 000 10 200 000 16 850 000 239 638 000 434 808 000

7,51% 31,15% 2,35% 3,88% 55,11% 100%

Zdroj: MK Celkové příjmy Fondu pro rok 2009 ve výši 211 000,00 tis. Kč byly rozpočtovány z části jako daňové příjmy ve výši 11 000,00 tis Kč (z korunových příplatků), z části jako nedaňové ve výši 200 000,00 tis. Kč. Z toho 47 000,00 tis. Kč jako příjmy z vlastní činnosti (z obchodního využití filmů dle autorského zákona, podíly na výnosech podpořených projektů a splátky dříve poskytnutých finančních výpomocí), 500,00 tis. Kč příjmy z pronájmu majetku, 1 100,00 tis. Kč z přijatých úroků, 1 400,00 tis. Kč ostatní nedaňové příjmy (z poplatků žadatelů, autorských honorářů) a 150 000,00 tis. Kč jako přijaté transfery (prostředky z reklamy od ČT). Schvalování výše podpor Dopředu nelze odhadnou kolik žádostí, do kterých okruhů a v jaké výši bude v daném roce podáno. Při stanovení výše se není ani možné řídit se srovnáním se skutečností z předchozích let, protože se nejedná o opakující se akce a nelze tedy ani rámcově odhadnout kvalitu projektů a počet žádostí k podpoře. Na Fond jsou podávány opakující se projekty pouze v části propagace a jedná se o filmové festivaly a přehlídky. Navíc Fond nemá stanovené žádné uzávěrky, ale v souladu se zákonem o Fondu je možné žádost podat kdykoliv a do tří měsíců od podání o ní musí rada rozhodnout. Projekty jsou pouze pro administrativní účely (toto zařazení se vůbec nezveřejňuje) zařazeny do tzv. uzávěrky, která má číselné označení. Do každé uzávěrky jsou automaticky zařazeny pouze projekty, které po formální stránce splňují všechny náležitosti s tím, že poslední projekt je do dané uzávěrky zařazen cca. 3 týdny před zasedáním rady, aby ho bylo možné po administrativní stránce na jednání rady připravit a členové rady měli dostatek času se s ním seznámit. Další projekt je již zařazen do následující uzávěrky. Jde tedy o tzv. „průběžný systém“ podávání i posuzování. Na prvním zasedání v daném roce rada obdrží informaci o disponibilních zdrojích na celý rok. Před každým zasedáním je správcem Fondu zpracován podklad o projektech zařazených do dané uzávěrky (popis viz výše) s přehledem požadavků (dle zákona o Fondu je možné u podpory formou dotací je z Fondu poskytnout pouze 50 % z plánovaných nákladů na realizaci projektu). Porovnáním počtu zařazených žádostí, výší požadavků, zkušeností z předchozích let, disponibilních zdrojů pro daný rok apod. je stanovena přibližná částka k rozdělení pro dané kolo celkem. Vůbec není možné stanovit částky pro jednotlivé grantové okruhy, což je opět ovlivněno průběžných podáváním žádostí – viz výše. Disponibilní zdroje Fondu se aktualizují před každým zasedáním rady. 14

Počet 17 66 10 25 39 157

Tvorba rozpočtu Fondu Rozpočet Fondu je součástí státního rozpočtu a podléhá tedy schválení PS PČR. Rovněž účetní závěrka je součástí státního závěrečného účtu (ze zákona č. 241/1992 o Fondu musí být ověřena auditorem) a podléhá schválení PS PČR. Sestavování celého státního rozpočtu i státního závěrečného účtu je v kompetenci MF a Fond tedy veškeré práce na rozpočtu i závěrečném účtu provádí dle pokynů a v termínech stanoveným MF a v souladu s obecnými předpisy (zejména zákonem č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech). První fází přípravy rozpočtu je střednědobý výhled (§ 4 rozpočtových pravidel). Tento výhled je závazný a provádění případných úprav je následně prakticky neřešitelné. Druhou fází – podrobnější - je rozpracování schváleného střednědobého výhledu na daný rok do konečného a podrobně členěného rozpisu schváleného rozpočtu na daný rok. Tento rozpočet, který následně schvaluje PS PČR (viz výše), je pak pro Fond závazný. Fond v průběhu roku neprovádí rozpočtové změny (úpravy jednotlivých schválených položek rozpočtu), ale případné změny příjmů či výdajů se promítnou do konečného zúčtování se státním rozpočtem a jejich zdůvodnění je součástí příslušných komentářů k uzávěrce a ke státnímu závěrečnému účtu. Zdůvodnění musí být velice podrobné, protože i závěrečný účet musí schválit PS PČR (viz výše)7. Tabulka 1 uvádí rozdíl mezi rozpočtovaným a skutečným hospodařením Fondu v roce 2009.

7

Od roku 2005 zohledňují účetní a finanční výkazy Fondu i příjmy a výdaje, které fyzicky neprošly bankovním účtem, ale bylo o nich účtováno. Fond proto vždy zohlední v návrhu rozpočtu výši hrubých příjmů (týká se především příjmů z užití filmových děl od uživatelů licencí nebo příjmů dle autorského zákona) a současně zohlední výdaje, které na dosažení těchto příjmů vynakládá (tj. vyplacené autorské honoráře, odměna obchodnímu zástupci či odměna ochranným organizacím).

15

Tabulka 1 - Hospodaření Fondu za roky 2009 a 2010 (tis.Kč) rozpočet 2009

rozpočet 2009

Skutečnost

plnění

schválený

Upravený

2009

v%

Nedaňové příjmy

11 000

11 000

13 283

120,8

Kapitálové příjmy

50 000

50 000

154 788

309,6

Přijaté transfery

150 000

150 000

150 000

100,0

211 000

211 000

318 072

150,7

Běžné výdaje

61 700

61 700

97461

158,0

Kapitálové výdaje

33 300

33 300

140 980

423,4

Výdaje celkem

95 000

95 000

238 442

251,0

Saldo příjmů a výdajů

116 000

116 000

79 629

x

Financování

- 116 000

- 116 000

- 79 629

x

- 116 000

- 79 629

x

Ukazatel Příjmy Daňové příjmy

– z toho ze státního rozpočtu Příjmy celkem Výdaje

Ostatní výdaje

z toho – změna stavu na - 116 000 bankovních účtech – změna stavu bankovních úvěrů

x

– změna stavu nebankovních půjček

X

16

rozpočet 2010

rozpočet 2010

skutečnost

plnění

schválený

Upravený

2010

v%

Daňové příjmy

11 000

11 000

13 865,13

126,05

Nedaňové příjmy

43 000

43 000

150 000

150 000

150 000

100

204 000

204 000

253 718,26

124,37

Běžné výdaje

75 700

75 700

96 767,52

127,83

Kapitálové výdaje

42 300

42 300

215 683,85

509,89

Výdaje celkem

118 000

118 000

312 451,37

264,79

Saldo příjmů a výdajů

86 000

86 000

-58 733,11

x

Financování

-86 000

-86 000

58 733,11

x

Ukazatel Příjmy

89 853,13

208,96

Kapitálové příjmy Přijaté transfery – z toho státního rozpočtu

ze

Příjmy celkem Výdaje

Ostatní výdaje

z toho – změna stavu na bankovních účtech

x x

– změna stavu bankovních úvěrů

x

– změna stavu nebankovních půjček

x

Zdroj: Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2009 a 2010

17

V daném roce není možné pracovat pouze se schváleným rozpočtem a odečíst od plánovaných příjmů výdaje a zbytek rozdělit na granty. Fond může mít k 31.12. neuzavřené projekty. Některé plánované příjmy jsou proto pouze odhad a dopředu je nelze přesněji vypočítat (Fond ani jeho obchodní zástupce např. nemůže předem určit zájem o „Fondové“ filmy a tedy příjmy z jejich využití; v předchozích letech se opakovaně stalo, že při zvýhodněném předprodeji licencí na delší dobu se příjem značně lišil od plánu), účtuje i o příjmech a výdajích, které neprojdou přes jeho účet (viz výše) atd. Na počátku roku se tedy sestaví, jako pomocný podklad pro stanovení částky, kterou je možné přidělit na nové projekty, tzv. disponibilní zdroje Fondu, kde se porovnávají skutečné zůstatky na účtech, plánované příjmy se skutečnou výší závazků z předchozích podpor a dalších plánovaných výdajů vč. stanovení nutné rezervy na neočekávané výdaje a rezerva je rovněž nutná i z hlediska dlouhodobého plánování, protože některé z příjmů Fondu jsou dočasné. Teprve výsledným porovnáním získáme číslo – prostředky, které by bylo možné během roku rozdělit8. Příjmy Fondu Finanční zdroje Fondu jsou v současnosti definovány §7 zákona č. 241/1992 Sb. o Státním Fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (dále jenom zákon o Fondu), který byl naposledy novelizován v roce 2006. §7 vymezuje 13 možných druhů příjmů. Tabulka 2 ilustruje, nakolik byly jednotlivé zdroje možných finančních toků v posledních letech reálně využity. Obvyklé příjmy plynou do Fondu z následujících zdrojů:
Korunové příplatky ke vstupnému do kin (tzv. daňové příjmy)
Příjmy z vlastní činnosti: o z obchodního využití filmů dle autorského zákona o podíly na výnosech podpořených projektů o splátky dříve poskytnutých finančních výpomocí
Příjmy z pronájmu majetku
Ostatní nedaňové příjmy (poplatky žadatelů, autorské honoráře)

8

Při sestavování rozpočtu, údajích o jeho plnění a zejména při uvádění o podporách je třeba si uvědomit zásadní věc, která již byla zmíněna výše, ale je třeba ji zdůraznit: Fond nemá pouze jednoleté projekty a nikdy se tedy schválená výše prostředků v daném roce nerovná vyplaceným prostředkům v daném roce. Projekty podporované z Fondu jsou většinou dlouhodobé a podpory se vyplácejí v několika splátkách. Dopředu nelze určit, kdy žadateli vznikne na splátku nárok a při plánování hospodaření Fondu je třeba vždy mít rezervu na souhrn všech závazků vůči žadatelům.

18

Tabulka 2 – Finanční zdroje Fondu dle aktuálního znění zákona č. 241/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Druh příjmu Výnosy z majetkových účastí České republiky na podnikání právnických osob ve filmovém průmyslu Výnosy z cenných papírů nabytých Fondem od jiných subjektů Úvěry od právnických osob Úroky z návratných finančních výpomocí a z půjček poskytnutých Fondem žadatelům, a úroky z prostředků Fondu uložených v bance Splátky půjček a návratných finančních výpomocí poskytnutých Fondem žadatelům Smluvní pokuty placené žadateli v případech, ve kterých prostředky Fondu nebyly použity podle stanovených podmínek (§ 11 odst. 5) Dary a dědictví pro Fond Výnosy z veřejných sbírek a loterií organizovaných Fondem Sjednané podíly na příjmech z kinematografických děl, na které byly poskytnuty prostředky Fondu Dotace ze státního rozpočtu Korunový příplatek k ceně vstupného Příjmy z využití filmových děl pokud byly na Fond převedeny Příjmy za užití kinematografických děl, u nichž Fond vykonává autorská práva výrobce, která na něj přešla na základě zvláštního zákona Další zdroje stanovené zvláštními právními předpisy Zdroj: Zákon o Fondu

Vzhledem k tomu, že příjmy jsou do Fondu odváděny průběžně během celého roku, není možné v každém roce rozdělit 100% všech získaných zdrojů. Nerozdělené zůstatky na běžných účtech k 31.12. se neodvádějí do státního rozpočtu, ale zůstávají na účtech Fondu (čímž kromě jiného generují úroky ve prospěch Fondu). Disponibilní prostředky, které je možné každý rok rozdělit v rámci jednotlivých uzávěrek, jsou tudíž součtem zůstatků na účtech a aktuálních příjmů daného kalendářního roku. Nejvýznamnějšími položkami se v průběhu posledních let staly příležitostné příjmy buď ve formě (a) jednorázových dotací ze státního rozpočtu, nebo (b) převodů ze strany České televize na základě tzv. ‘diginovely‘. Jedinou významnou stabilní položkou je (c) příjem z užití kinematografických děl, u kterých vykonává Fond autorská práva výrobce. Stabilní příjmovou položkou je rovněž jednokorunový příplatek ke vstupnému do kin, výše těchto položek je však nedostatečná pro financování české kinematografie. 19

Dotace ze státního rozpočtu Fond obdržel dotaci ze státního rozpočtu v roce 2001 ve výši 10 mil. Kč. V roce 2007 obdrželo MK účelovou dotaci ve výši 100 mil. Kč pro Fond. Částka byla průběžně čerpána během roku 2007, ale administrativní zpracování při tomto způsobu přidělení dotace je velice náročné. V závěru roku 2007 MK obdrželo další 100 mil. Kč pro Fond (následně převedeno do roku 2008). Z hlediska stability podpory kinematografie je podpora formou ad hoc dotací nevhodná – nejedná se o udržitelný systém financování, který by vytvářel stabilní podmínky pro rozvoj odvětví i umělecké tvorby. Diginovela Na základě zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání a jenž nabyl účinnosti 1. 1. 2008, byla České televizi stanovena povinnost převádět z výnosů z reklamy částku 12 500 000 Kč měsíčně (tzn. 150 mil. Kč ročně) na účet Fondu. V souladu s výše uvedeným zákonem Fond obdržel v roce 2008 celkem 137.500,00 tis. Kč (první platba byla zaslána v únoru 2008). V současné době tvoří tento příjem největší část příjmů a výrazně napomohl ke zvýšení disponibilních zdrojů k rozdělení v roce 2008 a má vliv i na hospodaření v roce 2009. Jedná se, ale pouze o dočasný příjem Fondu, který bude ukončen s ukončením přechodu na digitální vysílání. Novela zákona o České televizi, kterou počátkem září t.r. přijal Parlament, nově stanoví poplatek celoplošných plnoformátových televizí do Fondu ve výši 2% výnosu z reklamy. Reklama na České televizi bude výrazně omezena – zcela zmizí z programu ČT1 a ČT4 Sport a na programech ČT2 a ČT24 bude zachována pouze v minimálním rozsahu. Příjem z užití kinematografických děl, u nichž vykonává Fond autorská práva výrobce Tvoří největší část příjmů z vlastní činnosti. Fond vykonává autorská práva výrobce, jejichž správu zajišťuje na základě smlouvy společnost Ateliéry Bonton Zlín, a. s. (dále jen ABZ). Z toho za obchodní užití filmů od ABZ bylo přijato 144 406,28 tis. Kč, dle autorského zákona 2 267,24 tis. Kč a podíl na výnosech dříve podpořených děl činil 130,01 tis. Kč. . Správa českých filmů společností ABZ je jeden z pozůstatků transformace československého filmového průmyslu v devadesátých letech. Zatímco Národní filmový archiv vykonává správu českých filmů natočených před rokem 1965, ABZ byla svěřena smlouvou správa filmů natočené v období mezi lety 1965 – 1991. Správou filmů se rozumí (dle www.nfa.cz) zejména následující kategorie nakládání s filmovými díly:
poskytnutí filmového materiálu a licence k profesionálnímu užití při výrobě střihových filmů (dokumentů, hraných filmů, studentských filmů) a jejich šíření;
poskytnutí celých filmů a licence k užití provozovatelům televizního vysílání a vydavatelům DVD nosičů;
poskytnutí filmového materiálu a licence k užití pro prezentace v rámci výstav, 20

stálých expozic, vzdělávacích akcí, akcí pro veřejnost atp.;
poskytnutí filmového materiálu a licence k užití v rámci komerčních prezentací a komerčního užití různého druhu;
poskytnutí filmového materiálu pro studijní účely;
pronájem filmových kopií pro jednorázové projekce a projekce v rámci filmových festivalů a přehlídek;
poskytnutí souhlasu s veřejnou projekcí celých filmů z nosičů DVD či VHS vydaných pro účely home video;
poskytnutí materiálů soudobé dokumentace (zejména fotografií či plakátů k filmům) a licence k jejich prezentaci v rámci výstav a obdobných akcí, v knižních publikacích a tisku či licence k jinému komerčnímu užití. Národní filmový archiv je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury a jako taková vykazuje své příjmy a výdaje zřizovateli. Korunový příplatek Je jediným fakticky daňovým příjmem Fondu. Poplatek byl zaveden zákonem o Fondu v původní výši 1 Kčs a od této doby nebyl zvyšován. Plátcem poplatku je návštěvník veřejné produkce, poplatek však vyúčtuje a odvede pořadatel veřejné produkce (dle §8 zákona o Fondu). Částka přijatých korunových příplatků ve vykazovaném kalendářním roce obsahuje vždy příjmy od posledního čtvrtletí předchozího kalendářního roku až do 3. čtvrtletí roku vykazovaného, protože provozovatelé kin mají zákonnou povinnost vykazovat a odvádět příplatek vždy do 15. dne měsíce následujícího po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí. Poplatek je závislý na úrovni návštěvnosti kin. Korunový příplatek ke vstupnému do kin v roce 2010 představoval částku 13.865,13 tis. Kč. Rozpočtovaná částka 11 000,00 tis. Kč byla tedy naplněna na 126,05 %. V roce 2009 představoval částku 13 283 tis. Kč. V roce 2008 např. dosáhl 12 213 tis. Kč, čímž přesáhl původně rozpočtovanou částku o 11%. Správu agendy korunového příplatku zajišťuje Unie filmových distributorů, za což jí byla vyplacena kupř. v roce 2007 odměna ve výši 764 tis. Kč (odpovídá marži 5%).

1.5 Identifikace problémů, cílů, kterých má být dosaženo, a rizik spojených s nečinností V současnosti platný zákon č. 241/1992 Sb., o Státním Fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění pozdějších předpisů, je zákon koncipovaný před více než sedmnácti lety a svým charakterem naprosto neodpovídá potřebám současné české kinematografie. Z věcných okruhů řešených v rámci této RIA se tento zákon zabývá v podstatě jen financováním české kinematografie. Základní problémy současné právní úpravy kinematografie a filmového průmyslu jsou následující: 21


neobsahuje udržitelnou a koncepční úpravu financování české kinematografie;
neobsahuje dostatečnou úpravu evidence audiovizuálních děl a subjektů působících v oblasti audiovize;
nereflektuje dostatečně výhody a nevýhody současné informační a digitalizované společnosti – a neobsahuje tedy úpravu institutů, jako je např. klasifikace audiovizuálních děl atp.
není kompatibilní se Sdělením Komise k některým právním aspektům týkajících se kinematografických děl a jiných audiovizuálních děl (CC), Současná právní úprava české kinematografie byla navíc vytvořena v době, kdy digitalizace byla více vizí budoucnosti než každodenní realitou, a není tedy schopna fungovat jako efektivní regulace filmového průmyslu a české kinematografie v dnešní době. Vzhledem k tomu, že hlavními problémy současné právní úpravy jsou její zastaralost a nedostatek vize, hlavním rizikem současného stavu je rozklad české kinematografie, což by znamenalo pro ČR nenahraditelnou ztrátu vzhledem k její dlouhé a úspěšné filmařské tradici (viz výše v této kapitole). Základním strategickým cílem navrhované právní úpravy je vytvoření koncepční úpravy české kinematografie, která by řešila výše uvedené problémy a eliminovala výše uvedená rizika. Operativní cíle navrhované úpravy jsou:
zajistit dlouhodobě udržitelné financování pro českou kinematografii
adaptovat českou právní úpravu kinematografie na nové trendy v odvětví (zejména digitalizace, změna diváckých preferencí ve vztahu k televizi, kinu a internetovému sledování filmů) – mj. např. klasifikace audiovizuálních děl
efektivně komunikovat s regulovanými subjekty – rovněž díky zlepšení evidence subjektů působících v audiovizi.

1.6 Okruh dotčených subjektů Okruh subjektů dotčených tímto zákonem je poměrně široký, vzhledem k relativně velkému rozsahu navrhované úpravy. K jednotlivým věcným sekcím by bylo možné rozčlenit okruhy dotčených subjektů na tyto hlavní skupiny: Financování:
pracovníci štábových profesí (např. kameramani, režiséři, zvukaři, výrobci kostýmů, osvětlovači, zvukaři, filmoví výrobci atp.); tyto subjekty působí obvykle jako osoby samostatně výdělečně činné, nebo jako malé a střední podniky; pracovníci a podnikatelé v segmentu stavebnictví – stavby dekorací pro filmovou výrobu; herci a kompars; 22


pracovníci a podnikatelé v odvětvích na filmovou výrobu navazujících (např. filmoví distributoři, provozovatelé kin, videopůjčoven, televize, ale i pracovníci a podnikatelé v odvětvích využívaných zahraničními filmovými výrobami – např. pohostinství, ubytování, informační a telekomunikační služby, překladatelé a tlumočníci aj.);
diváci;
orgány státní správy – Ministerstvo kultury (MK), Ministerstvo financí (MF; konkrétně z hlediska dopadů na státní rozpočet;
Státní Fond na podporu a rozvoj české kinematografie (Fond);
televize, včetně České televize; další poplatníci poplatků navrhovaných v rámci této RIA Evidence:
subjekty působící v audiovizi (televize, distributoři, provozovatelé kin aj.)

producenti

v audiovizi,

filmoví


orgány státní správy – Ministerstvo kultury (MK), Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
Státní Fond na podporu a rozvoj české kinematografie;
Národní filmový archiv, Národní poradenské a informační středisko pro kulturu (NIPOS) Klasifikace audiovizuálních děl (AV klasifikace):
subjekty, na něž by povinnost klasifikovat AV díla dopadla (výrobci, distributoři, televize aj.);
děti a rodiče, diváci,
orgány státní správy – Ministerstvo kultury (MK), Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
Státní Fond na podporu a rozvoj české kinematografie;

23

2 Hodnocení dopadů opatření navrhovaných v rámci jednotlivých věcně souvisejících okruhů V této kapitole RIA jsou podrobně rozebrány tři věcné okruhy navrhované právní úpravy –povinnosti při výrobě a veřejném šíření kinematografických a jiných audiovizuálních děl, postavení a činnost Národního filmového archivu a Státního Fondu kinematografie a poskytování podpor kinematografii a způsoby jejího financování.).

2.1 Financování Fondu Tato část se zabývá udržitelným financováním české kinematografie. Dle odborných odhadů je částka nutná pro stabilní fungování a rozvoj české kinematografie cca. 400 mil. Kč ročně. Částkou v této výši Fond od roku 2000 doposud nikdy nedisponoval – v roce 2008 se k ní rozpočet Fondu přiblížil, když díky jednorázové dotaci ze státního rozpočtu a diginovele získal 368 mil. Kč. V rámci tohoto dokumentu jsou vyhodnoceny možné poplatky od subjektů, jejichž činnost je svázána s českou kinematografií a je vyhodnocen celkový odhad výnosů z těchto poplatků. Studie již neřeší poplatky komerčních televizí, které se budou vyplácet na základě novely zákona o České televizi, která je v době přípravy tohoto dokumentu v Parlamentu (červenec 2011) – tyto poplatky jsou pouze shrnuty v rámci varianty 0. Následující část bude věnovaná možným způsobům financování české kinematografie rozčleněná na následující celky:
varianta 0 – pouhé zachování současného stavu  

poplatek z vysílání reklamy a teleshoppingu v televizním vysílání ve výši 2% a další stávající příjmy Fondu (viz výše v této RIA) s výjimkou poplatku z kinematografického představení, u něhož se navrhuje změna ve variantě I


varianta I – financování Fondu dle varianty 0 a prostřednictvím dalších poplatků9:    

poplatek pořadatele kinematografického představení, poplatek poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání , příplatek k provozování převzatého televizního vyslání, poplatek z vlastní podnikatelské činnosti České televize


výběr nejvhodnější varianty10

9 Varianta I je členěna na další subvarianty, které jsou vyhodnoceny a u nichž je doporučeno, zda poplatek zavést či nikoliv. 10

Na základě porovnání variant 0 a subvariant varianty I.

24

2.1.1 Varianta 0 – zachování stávajícího stavu – poplatek 2% z reklamy na celoplošných plnoformátových televizích Poplatek provozovatele televizního vysílání je v zásadě poplatek, který se váže na příjmy z vysílání reklamy a teleshoppingu. Tržby za prodej reklamního času jsou hlavním zdrojem příjmu u většiny soukromých celoplošných provozovatelů televizního vysílání. Televize tradičně zůstávají nejsilnějším médiem na reklamním trhu, v roce 2008 dosáhly více než 47 % podíl na celkových mediálních výdajích. Trend nominálních výdajů na reklamu v televizi je v průběhu posledních let rostoucí11 (Obrázek 3 a Obrázek 3). Jelikož provozovatelé televizního vysílání při výkonu svého předmětu podnikání nepřímo profitují z vysílání kinematografických děl, cílem zavedení příspěvku je dosáhnout, aby se také finančně podílely na podpoře rozvoje českého kinematografického průmyslu.12 Obrázek 3 - Investice do reklamy dle jednotlivých typů médií (2000-2008)

Zdroj: ARBOmedia

11

V období ekonomické krize tržby televizí z prodeje reklamního času poklesly, nicméně s ozdravěním trhů probíhá i opětovný nárůst k původním hodnotám.

12

K tomuto argumentu je však třeba poznamenat, že televize jsou zároveň v roli koproducentů nebo producentů spolutvůrci kinematografických děl (ve větší či menší míře).

25

Obrázek 4: Investice do reklamy dle jednotlivých typů médií v roce 2010

Zdroj: AdMosphere V loňském roce utratili zadavatelé reklamy za televizní reklamu (včetně přípravy spotů aj.) více než 25,5 miliardy korun. Navzdory prognózám, že investice do reklamy na internetu v brzké době předhoní inzerci v tisku, se tak ještě zdaleka nestalo. Tiskoviny jsou i nadále velmi žádaným prostředkem propagace. O tom svědčí i celkové výdaje do reklamy v tisku ve výši 21,5 miliardy korun. Internet je, z hlediska objemu investic za rok 2010, až dalším v pořadí. Výdaje za reklamu na internetu jsou oproti těm v tisku pětinové. Za loňský rok se tak do on-line propagace proinvestovaly 4,2 miliardy korun. Vzhledem k tomu, že do monitoringu tohoto mediatypu vstupuje pouze plošná (displey) reklama, která je stále dominantním produktem, odhaduje se celkový objem investovaných prostředků do reklamy na internetu větší. Přesto je odstup od televize a tisku stále výrazný. Co se týče out-of-home reklamy (3,3 miliardy Kč), z 83 % zadavatelé směřovali přímo do outdooru (2,7 miliard Kč), relativně často vyhledávali i kino (231 mil. Kč) a instore reklamu (182 mil. Kč). Pořadí mediatypů dle objemu reklamních investic uzavírá rozhlas s 1,2 miliardami korun. Současný stav V objemu reklamních investic v České republice v roce 2010 tradičně dominovala televize. Největší koncentrace reklamy (na straně jejích zadavatelů) je v oblasti zboží velkých firem – velmi tradiční zákazníci: •

Co se týče televizních stanic, největšího nárůstu ve využití disponibilního prostoru zaznamenaly nové digitální televize Prima Cool (+1682 %), Barrandov (+747 %) a Nova Cinema (+207 %). TV Nova dokázala využít 93% objemu GRPs v porovnání se stejným obdobím loňského roku a veřejnoprávní televize dohromady za ČT1, ČT2, ČT4 Sport a ČT24 jen 90 %. V tomto ohledu si nejlépe 26

vedla TV Prima, která zobchodovala 101 % objemu z minulého období. Úspěšnost jednotlivých televizí však není dána pouze počtem využitých GRPs. Je nutné sledovat jejich obchodní politiku, rozdílné ceny za 1 GRP, celkovou vyprodanost a další faktory. Internet se mezi investicemi do nadlinkových (ATL) médií umístil až na třetím místě. Tisk ho v tomto ohledu předhonil pětinásobně. Navzdory prognózám, že investice do reklamy na internetu v brzké době předhoní inzerci v tisku, se tak ještě zdaleka nestalo. Tiskoviny jsou i nadále velmi žádaným prostředkem propagace. O tom svědčí i celkové výdaje do reklamy v tisku ve výši 21,5 miliardy korun. Internet je, z hlediska objemu investic za rok 2010, až dalším v pořadí. Výdaje za reklamu na internetu jsou oproti těm v tisku pětinové. Za loňský rok se tak do on-line propagace proinvestovaly 4,2 miliardy korun. Vzhledem k tomu, že do monitoringu tohoto mediatypu vstupuje pouze plošná (displey) reklama, která je stale dominantním produktem, odhaduje se celkový objem investovaných prostředků do reklamy na internetu větší. Přesto je odstup od televize a tisku stále výrazný. Co se týče out-of-home reklamy (3,3 miliardy Kč), z 83 % zadavatelé směřovali přímo do outdooru (2,7 miliard Kč), relativně často vyhledávali i kino (231 mil. Kč) a instore reklamu (182 mil. Kč). Negativní trend v sledovanosti televizních pořadů v letech 2003-2009 se však neprojevil na reklamním trhu. Hrubé výdaje do reklamy vzrostly, narostl počet spotů i počet umístěných GRPs13 (viz Obrázek 7). Počet zadavatelům dodaných GRP vzrostl jenom v roce 2007 o 17%. Největší přírůstky zaznamenaly nově spuštěné celoplošné stanice Nova Cinema, ČT 24 nebo ČT 4. Za zmínku stojí, že pozitivní trend přetrvává navzdory faktorům posledních let jako stoupající cena reklamních spotů nebo omezení času, který může být věnován reklamnímu vysílání na stanicích České televize. Obrázek 5 – Podíl televizních stanic na dodaných GRPs 30‘‘

Zdroj: Mediaguru

13

GRP = Gross Rating Point; veličina, která se používá pro popis zásahu kampaně v tzv. široké cílové skupině, tj.15+, která představuje ekvivalent koupěschopné populace v ČR

27

Obrázek 6: Odvysílané nákupní GRPs dle jednotlivých odvětví

Zdroj: TNS, ATO Kombinace dvou výše popsaných vývojových trendů – nižší doby sledovanosti a většího počtu odvysílaných GRP - implikují další vývojový trend: větší počet reklamních spotů v jednom bloku a tudíž narůstající délka samotného bloku, se kterým je divák konfrontován. Výše uvedené může být snadno doloženo čísly srovnávajícími průměrnou délku bloku či počet spotů v bloku s ukazateli za jednotlivé televize. Televize PRIMA, která jasně vévodí trhu s počtem odvysílaných GRPs, vykazuje přirozeně nejvyšší průměrnou délku reklamního bloku: 4 min 41 sekund (oproti průměru trhu 3 min 49 sek) a největší průměrný počet spotů v bloku: 11,9 (oproti průměru trhu 9,7). Obrázek 7 – Počet spotů během jednoho reklamního breaku

Zdroj: Mediaguru I navzdory předpovědím ohledně dalšího zdražování reklamy od počátku roku 2009, 28

reklamní agentury ani samotní zadavatelé reklamních spotů v prvních třech měsících roku zdražení neevidovali (www.finweb.cz ). Důvodem bude pravděpodobně hmatatelný pokles zájmu ze strany zadavatelů, kteří v důsledku finanční krize omezují své výdaje na reklamu. Omezení výdajů do televizní reklamy se týká i největších zadavatelů, jakými jsou kupříkladu mobilní operátoři. Ti utratili dle agentury TNS Media Intelligence jenom v prvních deseti měsících roku 2008 souhrnně až 951 milionů korun14. Jak již bylo řečeno, spolu s globálním ekonomickým oživením obchodu (po finanční a ekonomické krizi let 2008 – 2010) a spotřeby domácností došlo i k oživení reklamního trhu. V následujících letech lze tedy čekat nárůst výnosů z prodeje reklamního času.

Hlavní hráči na televizním reklamním trhu Dle údajů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) poskytují v České republice jiné než místní nebo regionální televizní vysílání nechráněné podmíněným přístupem následující provozovatelé celoplošného plnoformátového15 televizního vysílání: Tabulka 3 – Klíčoví provozovatelé plnoformátového celoplošného televizního vysílaní v ČR Provozovatel

Název programu

Barrandov Televizní Studio a.s.

Televize Barrandov

CET 21 spol. s r.o.

NOVA, Nova Cinema

FTV Prima, spol. s r.o.

Prima

Česká televize

ČT 1, ČT2, ČT 24, ČT4 Sport

Zdroj: RRTV Jelikož reklama na České televizi by nově měla být upravena zákonem tak (novela zákona o České televizi souvisejících zákonů byla na začátku září přijata Parlamentem ČR), že ponechává pouze minimální objem reklamy programům ČT2 a ČT24, není hodnocení poplatku z její činnosti předmětem této sekce. TV reklama v ČR je prakticky vidět na TV Nova, Prima TV a ČT1 a ČT2, přičemž trh ovládají dvě prvně jmenované soukromé televizní stanice, které si dohromady dělí přibližně 86-90% všech příjmů z reklamy. Značný vliv na rozdělení reklamního trhu má fakt, že čas věnovaný reklamních spotům je pro regulován zákonem (viz níže), přičemž veřejnoprávní Česká televize podléhá přísnějším podmínkám ohledně maximálního času věnovaného reklamním blokům a teleshoppingu.

14

Dle ,,Reklam je méně, televize lákají na slevy“, 26. leden 2009, www.finweb.cz

15

Plnoformátový program televizního vysílání je dle Zákona č.231/2001 Sb. o provozování a rozhlasového a televizního vysílání program obsahující pořady různého zaměření a témat, zejména pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, hudební a vzdělávací, který není zaměřen pouze na určitou skupinu obyvatel se shodnými zájmy

29

Obrázek 8: Vývoj sledovanosti TV stanic v letech 2009 a 2010

Zdroj: ATO Trh s TV reklamou ovládají Nova a Prima, kterým patří dohromady přibližně 85 % všech příjmů z TV reklamy. Česká televize má objem reklamy zákonem omezen na minimum a po skončení procesu digitalizace na podzim roku 2011 by reklama měla z obrazovky ČT zmizet (resp. povolen má být jen určitý typ reklamních sdělení vázaných na vybrané události). Obě komerční stanice proto také nejvíce ovlivňují úroveň cen televizní reklamy v České republice. Čeká se, zda situaci s cenou reklamy odemkne proces digitalizace, ale stále ještě jsou to spíše naděje než reálné zhodnocení situace. Hrubý objem investic do televizní reklamy (včetně produkce a nákladů na spoty) dosáhl v roce 2010 podle údajů z monitoringu Admosphere 26 miliard Kč. Televize je tradičně 30

nejsilnějším reklamním médiem v ČR. Obrázek 9 - Výdaje na reklamu u klíčových hráčů na českém televizním trhu 2003-2006

Zdroj: Mediaguru Podle CME byl podíl televizí ve skupině CME na televizním trhu v roce 2010 celkem 69% (což je pokled o 2% oproti roku 2009), podíl televizí primy 22% (oproti 21 v roce 2009) a podíl ČT 7% (stabilní oproti 2009). O 1% posílily malé televize – zejm Barrandov. ČT měla podle výroční zprávy příjmy z reklamy asi ve výši 580 mil. Kč v roce 2009, v roce 2010 prý nižší, kolem 500 mil. Kč; tzn. pokud 500 mil. Kč je 7% objemu reklamy, pak celkový objem TV reklamy za rok 2010 musel být cca. 7 100 mil. Kč. Z tohoto koláče si skupina CME ukrojila 4 930 mil. Kč a skupina kolem TV prima 1 560 mil. Kč. Barrandov měl dle tohoto odhadu tržby cca. 100 mil. Kč z TV reklamy. Cena reklamy Cena reklamy se v současnosti odvozuje od počtu zasažených diváků starších patnácti let, přičemž na jednotlivých TV stanicích se nakupuje reklamní čas dle sledovanosti různými cílovými skupinami: Prima a ČT mají cílovou skupinu stanovenou jako dospělí 15+, Nova změnila v roce 2007 svou cílovou skupinu a začala zadavatelům nabízet reklamní prostor pro cílovou skupinu dospělí 15-54 let. Ve stručnosti výše ceny, kterou si můžou televize diktovat, se odvíjí od jejich sledovanosti skupinou diváků, kterou pokládají zadavatelé za nejvíc atraktivní. Cena TV reklamy se odvozuje od počtu zasažených diváků starších patnácti let. To znamená, že za oslovení 1% dospělých 15+ (čili za 85 000 diváků) zaplatil klient v roce 2010 přibližně 23 500 Kč (na jednotlivých TV stanicích se nakupuje na různé cílové skupiny: Prima a ČT - dospělí 15+, Nova - dospělí 15-54 let). Jinými slovy, k placení reklamy je potřeba znát sledovanost TV, kterou poskytují TV-metry (dříve peoplemetry). Možnosti televizní prezentace rozšířilo od poloviny roku 2010 oficiální uzákonění product placementu (umístění produktu do vysílání). 31

Obrázek 10 –Podíl sledovanosti jednotlivých stanic u cílové skupiny Dospělí 15+ (6:00-6:00, tz. celý den; 2008)

Zdroj: ATO - MEDIARESEARCH Z menších stanic vysílá plnoformátově pouze Televize Barrandov. Všechny jmenované ‘malé’ televize, rovněž jako hudební stanice Óčko, však mají pouze marginální podíl na celkových příjmech za prodej reklamního času. Obrázek 11 – Příjmy za prodej reklamního času za období leden 2009

Zdroj: TNS Media Intelligence Poplatky z vysílání reklamy a teleshoppingu V současné době je připraveno zavedení poplatku pro předem stanovenou skupinu provozovatelů televizního vysílání – provozovatele celoplošného plnoformátového televizního vysílání. Jednotlivé původně zvažované subvarianty se lišily navrhovanou výší poplatků (1% - 5%). Výše poplatků je vždy vázaná poměrně k celkovým výnosům

32

provozovatele televizního vysílání z vysílání reklamy a teleshoppingu. Relevantním obdobím pro výpočet poplatku je kalendářní rok. Základem poplatku z vysílání reklamy jsou celkové výnosy provozovatele televizního vysílání z vysílání reklamy a teleshoppingu v kalendářním roce. Pokud provozovatel televizního vysílání nevede účetnictví, základem poplatku z vysílání reklamy jsou celkové příjmy z vysílání reklamy a teleshoppingu v kalendářním roce. Do základu poplatku se zahrnují veškeré částky, na něž má provozovatel televizního vysílání nárok v přímé souvislosti s vysíláním reklamy a teleshoppingu. Sazba poplatku činí 2 % ze základu poplatku. Očekávaný výnos z poplatků Očekává se, že výnos z poplatků (zde shrnutých v rámci varianty 0) bude cca. 150 mil. Kč ročně pro Fond.

33

2.1.2 Financování podpory Fondu zavedením poplatků pro vybrané subjekty v oblasti audiovize (varianta I) Tato varianta předpokládá zavedení několika typů poplatků pro subjekty působící v audiovizi, z nichž by měl být generován dostatečný příjem k financování podpory filmovému průmyslu v ČR. Poplatky jsou vybrány tak, aby se dotýkaly takových subjektů v oblasti audiovize, které nejvíce profitují z rozvoje filmového průmyslu i české kinematografie. Jak naznačuje níže uvedené schéma, byly uvažovány následující druhy poplatků:
poplatek z vysílání reklamy a teleshoppingu v televizním vysílání
poplatek pořadatele kinematografického představení
poplatek z vlastní podnikatelské činnosti provozovatele televizního vysílání ze zákona (Česká televize)
poplatek poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání
příplatek k provozování převzatého televizního vyslání Rámcově budou pro všechny typy navrhovaných poplatků (nebo příplatků) vyhodnocovat následující základní subvarianty (v praxi se zaokrouhlováním směrem nahoru): Varianta A - Zavedení poplatku ve výši 1% Varianta B – Zavedení poplatku ve výši 3% Varianta C – Zavedení poplatku ve výši 5% Základní varianta I (zavedení poplatků/příplatků) je v jednotlivých případech rozšířena o další varianty na základě užšího či širšího vymezení poplatníka, nebo na základě jiných variabilních parametrů specifických pro jednotlivé poplatky.

2.1.2.1Náklady a přínosy varianty I oproti variantě 0 Varianta 0 – tedy zachování současného stavu - předpokládá, že Fond bude nadále spoléhat na své pravidelné zdroje příjmů (korunový příplatek, výnosy z filmů natočených do roku 1991 aj.) a na nahodilou politickou podporu obdobnou té, jež byla poskytnuta kinematografii formou dotace v roce 2007 a 2008. Náklady současného stavu jsou jednak náklady příležitosti – plynoucí např. z nerealizování kvalitních, ale nákladných kinematografických děl v důsledku nedostatku prostředků v FOND (resp. očekávaném nedostatku prostředků – neboť je takřka nemožné předvídat, zda a kdy vznikne politická vůle navýšit prostředky FOND dotací ze státního rozpočtu a v jaké výši). Přímými náklady zachování současného stavu pak jsou zejména náklady plynoucí z deteriorace české kinematografie16, která se vzhledem k velikosti trhu pro česká kinematografická 16

Je pochopitelně zřejmé, že v případě umění nelze aplikovat rovnici více peněz=lepší filmy – i s velkým rozpočtem a silnou státní podporou je možné natočit umělecky a divácky málo hodnotné dílo a s malým rozpočtem kvalitní film, nicméně v případě, že nebude české kinematografii poskytnuta podpora, nebude

34

díla (zejm. ČR, některá díla rovněž Slovensko, poptávka z dalších zemí je spíše výjimkou) bez státní podpory neobejde. Náklady varianty I jsou podrobněji vyhodnoceny podle jednotlivých poplatků v níže v tomto dokumentu. Obrázek 12: Výhledy příjmů FOND (nulová varianta – zachování současného stavu) – v tis. Kč, zdůraznění dopadů na českou kinematografii

Od roku 2012 bude kinematografie opět podfinancovaná

česká silně

Zdroj: Koncepce české kinematografie a filmového průmyslu 2010 – 2016

2.1.2.2Dotčené skupiny – financování podpory české kinematografie Obrázek 13 níže ilustruje negativně dotčené skupiny v případě zvolení varianty vybírat všechny výše uvedené poplatky (na obrázku nejsou uvedeny skupiny pozitivně dotčené, jimiž jsou čeští filmoví tvůrci – scénáristé, režiséři a další štábové profese, producenti, distributoři, Fond a v neposlední řadě diváci).

možné filmy s velkým rozpočtem natáčet vůbec.

35

Obrázek 13 – Dotčené skupiny poplatníků

Zdroj: EEIP

V současnosti je podpora kinematografickému průmyslu v České republice poskytována ze dvou zdrojů – státních a soukromých. Státní podpora se provádí v České republice prostřednictvím Státního Fondu na podporu a rozvoj české kinematografie (FOND).

36

2.1.2.3Poplatek z kinematografického představení Obrázek 14: Struktura variant k jednotlivým typům poplatků

Popis současného stavu Poplatek pořadatele je jediným z navrhovaných poplatků, který je v současné době v pozměněné podobě (v podobě tzv. “korunového příplatku ke vstupnému“) již vybírán. Korunový příplatek ke vstupnému na kinematografické představení je vybírán od roku 1992, od této doby však nebyl valorizován. Výnosy plynoucí z korunového příplatku jsou odváděny Fondu, jehož jsou stálou příjmovou položkou dle zákona č. 241/1992 Sb. Výběrem a správou korunového příplatku smluvně zajišťuje Unie filmových distributorů. Za tuto činnost jí v roce 2009 byla vyplacena odměna ve výši 581 510 Kč (což odpovídá cca. 1000 Kč za jeden spravovaný subjekt ročně). Výše korunového příplatku není určována úměrně k ceně představení, jak naznačuje název, již od svého zavedení v roce 1992 je stanovena jako 1 Kč (resp. Kčs) z každé prodané vstupenky na kinematografické představení v ČR. Jelikož cena vstupného se v České republice značně liší dle druhu kina (multikino v Praze versus kino v menší obci), v němž se představení promítá, nebyl dosavadní mechanizmus “fixního“ příspěvku považován za spravedlivý. Provozovatelé menších kin, charakterizovaných často nižší cenou vstupenky na kinematografické představení, byli relativně víc zatíženi než např. provozovatelé multikin, ve kterých dosahuje průměrná cena vstupenky vyšších hodnot. Jak ilustruje Obrázek 15, multikina se podílela v roce 2008 na 84,16 % celkových tržeb plynoucích ze vstupného, zatímco je navštívilo “pouze“ 66,45 % z celkového počtu návštěvníků kinematografických představení. Rozdíl v procentuálním zastoupení multikin v rámci výše zmíněných ukazatelů implikuje vyšší než průměrnou cenu vstupného v případě multikin. Cílem úpravy stávající regulace je spravedlivější systém příspěvků, kdy návštěvníci tradičních kin s nižším vstupným budou zatížení méně než návštěvníci dražších představení promítaných v multikinech.

37

Obrázek 15 – % zastoupení multikin v rámci jednotlivých provozních a finančních ukazatelů (ČR; 1999 – 2010)

Zdroj: UFD

V roce 2010 působilo v České republice celkem 701 kin. Pro účely této studie budeme kina rozdělovat do dvou hlavních kategorií: (a) multikina a (b) tradiční kina. MK ČR dělí tradiční kina na další podkategorie: (c) stálá kina, (d) letní kina, (e) kinokavárny, (f) místa s provozem putovních kin a (g) ostatní nepravidelná promítací místa. MKČR uvádí následující údaje ohledně počtu jednotlivých druhů kin v České republice: Tabulka 4 – Počty kin v České republice (dle druhů)

typ kina

2007

2008

2009

2010

467

444

444

435

Letní kina

95

99

101

100

Multikina

19

24

24

26

ostatní (nepravidelné)

45

15

48

46

místa s provozem putovních kin

58

42

70

54

Kinokavárny

42

43

48

40

Celkem

726

667

735

701

z toho pravidelný provoz

623

610

617

601

Klasická stálá kina

Zdroj: MKČR V roce 2010 bylo v České republice 26 multikin, což znamená oproti roku 2007 nárůst o 5. 38

Vývoj v návštěvnosti kin byl v posledních dvou dekádách určen dvěma faktory: rozmachem videodistribuce a kabelové televize na počátku devadesátých let a rozmachem multikin na počátku nového století. Největší propad návštěvnosti kin představoval rok 1994, kdy na trhu vstoupily komerční televizní stanice TV Nova a FTV Premiéra (později měnící jméno na TV Premiéra a konečně na Prima televize) nabízející širokou paletu programů a filmů. Návštěvnost kin v tomto roce meziročně propadla takřka o 58 % z 21,9 mil diváků v roce 1993 na 12,9 mil diváků v roce 1994 (Obrázek 16). Obrázek 16 – Počet filmových diváků a cena vstupenky na filmové představení v letech 1989 - 2009

Zdroj: ČSÚ K částečnému oživení návštěvnosti došlo až počátkem 21. století, kdy na český trh vstoupila multikina. První multikino, jehož provozovatelem byla společnost Ster Century (později přejmenována na Palace Cinemas Czech), bylo otevřeno v Brně již v roce 1999. Ve stejném roce zahájily svou činnost další dva multiplexy. V roce 2010 vzrostl jejich počet na konečnou úroveň 26, což znamená zosminásobení jejich počtu v průběhu desetiletí. Zatímco v roce 1999 zavítalo do multikin jen něco málo přes 10% z celkového počtu návštěvníků kin, v roce 2009 vykázala multikina rekordní hodnoty jak v absolutním (9,471,523 diváků) tak v relativním měřítku (69,97% diváků). Rozvoj moderních technologií umožnil vznik i tzv. 3D kin. V těchto kinech může divák zhlédnout film přes polarizační brýle, které v kině půjčují. Výsledný dojem z filmu je umocněn tím, že divák má pocit, že je sám součástí děje: divákovi se zdá, že ho postavy a prostředí filmu obklopují a sám divák je součástí filmového příběhu. Filmy, které jsou v těchto typech kin promítány, jsou natáčené speciální technologií. V České republice bylo koncem května 2010 v provozu 70 digitálních kinosálů, z toho 60 39

vybavených i 3-D systémem pro stereoskopickou projekci. Jediné IMAX kino se nachází v Praze, v blízké budoucnosti lze ale očekávat investice do podobných typů kin. Krom toho stále vznikají nové technologie, jako například 4D kinosály, které pracují např. s pohyblivými sedačkami. To vše navzdory značně vyšším cenám vstupenek: při průměrné ceně vstupného do kin na území ČR na úrovni takřka 100,33 Kč dosažené v roce 2010, vstupné na představení promítané v multikinech dosahuje průměrných hodnot až 169 Kč. Vstupné na představení 3D dosahuje až výše 210 Kč (průměrná hodnota je 160 Kč). Ještě dramatičtější je srovnání mezi vstupným do multikin a tradičních kin: zatímco průměrná cena vstupenky do multikina oscilovala v průběhu posledních pěti let kolem průměrné hodnoty 116 Kč, průměrná cena vstupného do tradičních kin dosáhla ve stejném období jenom 55 Kč17. Vznik multikin způsobil zároveň jakousi revoluci na trhu provozovatelů tradičních českých kin. Zásadně se zvýšil konkurenční boj o diváka, provozovatelé klasických kin si uvědomili, že bez dalších investic do technického rozvoje svého sálu budou nuceni opustit trh. Jako významný důsledek rozšiřování multikin na území České republiky se zvýšila technická úroveň tradičních kin. Došlo rovněž k jakémusi vymezování se kin mezi sebou navzájem: ,,Fungování klasického kina v blízkosti multiplexu se ukázalo jako nevýhodné, začalo se proto více prosazovat několik alternativních kin, která jako jediná svým programem dokázala multikinům konkurovat (v Praze např. Aero, Světozor, Evald, Mat, Perštýn, Oko aj.).“ (Zdroj: Analýza návštěvnosti českých kin – vývoj a prognóza, Olga Raitoralová) Obrázek 17 – Vývoj počtu kin a multikin v letech 1999 - 2010

Zdroj: UFD; MK ČR; Akademie múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta, magisterská práce Analýza návštěvnosti českých kin – vývoj a prognóza, Olga Raitoralová

17

Vypočteno na základě údajů ohledně tržeb a počtu návštěvníku. Zdroj dat: UFD.

40

Obrázek 17 slouží jako shrnutí výše uvedených trendů. Nárůst počtu multikin v roce 2002-2010 byl doprovázen poklesem v počtu tradičních kin: v roce 2008 dosáhl meziroční pokles úrovně téměř 10 %. Úrovně návštěvnosti kin posledních let mají pozitivní trend: počty diváků v letech 2007 až 2010 přesáhly 12 mil. diváků, v roce 2010 dosáhly úrovně takřka 13,5 milionu, což představuje 35% nárůst oproti roku 1999. Při detailnějším nahlédnutí je však zřejmé, že z nárůstu návštěvnosti (a souvisejícího nárůstu tržeb) profituje jenom úzká skupina provozovatelů multiplexů. Výhledově se však vzhledem k ekonomické krizi nedá očekávat, že bude návštěvnost kin a multikin dále vzrůstat. Jelikož je zvýšená návštěvnost provázaná s příjmem Fondu prostřednictvím korunového příplatku, příjmy Fondu z tohoto zdroje jsou identické s počtem diváků Z hlediska příjmů Fondu tak v současnosti není podstatné, jaký druh kina diváci navštíví, ani kolik vydají za jednu vstupenku. Vzhledem k výše popsanému trendu vzniku 3D filmů lze předpokládat i zvýšené průměrné ceny vstupenky. Pokud by došlo ke změně z korunového příplatku na procentní příplatek, je pravděpodobné že se v budoucnu vybere více peněz. Navíc by skrze to došlo k nepřímé podpoře malý „artových“ kin, kde jsou vstupenky levnější.

Navrhované varianty Cíle stanoveného v úvodu sekce je možné dosáhnout navázáním výše poplatku na cenu vstupného, které zákazník uhradí při návštěvě kinematografického představení. Z tohoto důvodu uvažujeme následující varianty:
Varianta 0 – zachování současného stavu, tj. diváci platí v rámci vstupného tzv. korunový příspěvek, který není vázán na cenu vstupenky.
Varianta 1A – příspěvek ve výši 1% z ceny vstupenky na kinematografické představení
Varianta 2A – příspěvek ve výši 3% z ceny vstupenky na kinematografické představení
Varianta 3A – příspěvek ve výši 5% z ceny vstupenky na kinematografické představení Náklady a přínosy variant I když se jedná o příspěvek pořadatele, je nutno si být vědom rizika, že poplatek (nebo část poplatku) může být pořadatelem přenesena na konečného zákazníka. Jelikož v současnosti platí provozovatelé/návštěvníci korunový příplatek k ceně vstupenky, dodatečnou zátěž tvoří pouze rozdíl mezi jednou korunou (odváděnou v současnosti) a navrhovaným odvodem (pro ilustraci poslouží následující příklad: při ceně vstupenky 100 Kč a zpoplatněním 3% z ceny vstupenky (tj. 3 Kč) představuje dodatečná zátěž pouze 2 41

Kč). Dodatečnou zátěž tak pocítí výrazněji pouze provozovatelé kin, u kterých dosahuje průměrná cena vstupného hodnot vyšších než je 100 Kč. Provozovatelé kin s nižším vstupným budou ze zavedení poměrného zpoplatnění profitovat. Zda bude ze změny způsobu výpočtu příspěvku profitovat i Fond závisí na relativní návštěvnosti kin s cenou vstupného převyšující 100 Kč (v případě Varianty 1A). V případě Variant 1B a 1C by měl Fond profitovat ze změny systému bez ohledu na strukturu návštěvnosti kin. Abychom mohli vyčíslit dopady na jednotlivé dotčené skupiny, přijmeme zjednodušující předpoklad ohledně cen vstupenek:
Za cenu vstupenky do multikina budeme považovat průměrnou cenu vstupenky do multikina za posledních 5 let – tj. 116 Kč18.
Za cenu vstupenky do tradičního kina budeme rovněž považovat průměrnou cenu vstupenky za posledních pět let (dle způsobu vyčíslení popsaného výše) – tj. 55 Kč.

Tabulka 5 – Náklady a přínosy jednotlivých variant Varianta

Náklady

Přínosy

0

----

-----

1A

Dodatečné náklady na straně kin, kde průměrné vstupné převyšuje 100 Kč, tj. na straně multikin. Dodatečný náklad za předpokladu průměrné ceny vstupného 116 Kč je (116-100Kč)*0,01*počet návštěvníků multikin = 0,16Kč * počet návštěvníků multikin.

Spravedlivější systém zpoplatnění pořadatelů kinematografických představení.

Náklady na straně FOND v podobě ušlých výnosů za návštěvníky tradičních kin. Za předpokladu průměrné ceny vstupného 55 Kč se jedná o ztrátu příjmů ve výši (10055Kč)*0,01*počet návštěvníků tradičních kin = 45Kč*0,01*počet návštěvníků tradičních kin 1B

Dodatečné náklady na straně všech kin. V případě multikin ((116Kč*0,03)1Kč)*počet návštěvníků multikin. V případě

tradičních

kin

((55Kč*0,03)-

18

Přínosy na straně FOND v podobě dodatečných zisků za návštěvníky multikin. Za předpokladu průměrné ceny vstupného 116Kč se jedná o navýšení příjmů vy výši (116100Kč)*0,01*počet návštěvníků multikin. Přínosy na straně tradičních kin v podobě ušetřených nákladů. Za předpokladu průměrné ceny vstupného 55 Kč se jedná o ušetřené náklady ve výši (100-55Kč)*0,01*počet návštěvníků tradičních kin = 45Kč*0,01*počet návštěvníků tradičních kin Spravedlivější systém zpoplatnění pořadatelů kinematografických představení. Jelikož dochází k čistému navýšení příjmů Fondu ve výši =

Vzhledem k nárůstu počtu multikin, digitalizaci a orientaci mezinárodních produkcí na 3D díla lze očekávat nárůst této částky v průběhu příštích let o několik desítek korun.

42

1Kč)*počet návštěvníků tradičních kin.

= (((116Kč*0,03)-1Kč)*počet návštěvníků multikin)+ ((55Kč*0,03)-1Kč)*počet návštěvníků tradičních kin přispívá zavedení 3% poplatku z ceny vstupného k zajištění stabilního fungování FOND, a tudíž k dalšímu rozvoji české kinematografie.

1C

V případě multikin ((116Kč*0,05)1Kč)*počet návštěvníků multikin.

Spravedlivější systém zpoplatnění pořadatelů kinematografických představení.

V případě tradičních kin ((55Kč*0,03)1Kč)*počet návštěvníků tradičních kin.

Jelikož dochází k čistému navýšení příjmů FOND ve výši = = (((116Kč*0,05)-1Kč)*počet návštěvníků multikin)+ ((55Kč*0,05)-1Kč)*počet návštěvníků tradičních kin přispívá zavedení 5% příspěvku z ceny vstupného k zajištění stabilního fungování FOND, a tudíž k dalšímu rozvoji české kinematografie.

Vyhodnocení variant Jak naznačuje výše uvedená analýza, jedinou variantou, která má nejasný dopad na čisté příjmy samotného Fondu je Varianta 1A. Konkrétní výše nákladů a přínosů pro jednotlivé strany bude vždy záviset na struktuře návštěvnosti kin, tzn. kolik % diváků navštíví multikina. Ze zpoplatnění dle varianty 1A jasně profituje skupina provozovatelů tradičních kin a naopak je více zatížena skupina provozovatelů multikin. Dopad na straně Fondu je nejistý. Jak však ilustruje Obrázek 18, v případě, že by byl zaveden systém výpočtu poplatku dle varianty 1A již v roce 2010, příjmy Fondu by byly mírně (355 tis. Kč) pod úrovní skutečných příjmů (tj. příjmů plynoucích z korunového příplatku z každé vstupenky). Obrázek 18 – Celkový objem vybraných prostředků prostřednictvím “korunového příplatku“ (skutečný stav a srovnání s výpočetním mechanizmem dle Varianty 1A)

Zdroj: EEIP 43

Obrázek 18 však poskytuje i jinou informaci, a to citlivost struktury příjmů Fondu na návštěvnost kin a multikin. Ještě v roce 1999, kdy návštěvnost multikin dosahovala jenom 10,17% by výpočet příspěvku dle varianty 1A připravil Fond o 3,4 mil. (ve srovnání se skutečným výběrem dle současného systému). Se stoupající relativní návštěvností multikin však rozdíl takřka mizí a v posledních letech může být považován za téměř zanedbatelný. Tzn. je pravděpodobné, že zavedení varianty 1A nepřinese Fondu výrazné navýšení příjmů, ale ani snížení. Zavedení zpoplatnění dle varianty 1B a 1C by poskytlo Fondu čisté zisky ve všech sledovaných obdobích (tj. od roku 1999). Obrázek 19 poskytuje ilustraci situace na základě reálných dat roku 2010. V případě zpoplatnění dle Varianty 1B by příjem Fondu stoupl o 24 mil. Kč, v případě varianty 1C o 48 mil. Kč. Je však nutné si uvědomit, že zvýšené příjmy Fondu jsou zvýšenými náklady na straně provozovatelů kin. Nominálně pocítí vyšší zátěž provozovatelé multikin, jelikož inkasují vyšší jednotkové příjmy za vstupenky. Obrázek 19 – Celkový objem Fondem vybraných příspěvků v případě jednotlivých variant (příklad roku 2008)

Zdroj: EEIP Výše uvedené náklady a výnosy byly vyčísleny na základě následujících předpokladů:
Struktura návštěvnosti kin dle roku 2010
Průměrné ceny vstupného na představení promítané v jednotlivých druzích kin (116 Kč multikino, 55 Kč tradiční kina)

44

Doporučená varianta Z hlediska spravedlnosti systému se jeví jako nejvhodnější řešení varianta 1A, jelikož naplňuje předem stanovený cíl spravedlivějšího zpoplatnění pořadatelů kinematografických představení (dochází k přerozdělení od provozovatelů multikin směrem k provozovatelům tradičních kin; viz Obrázek 20), tato varianta by nicméně znamenala z pohledu FOND čisté náklady (úbytek příjmů), což je v přímém rozporu s cílem navrhované úpravy – zajištěním financování podpory filmového průmyslu a české kinematografie. V následujících letech však lze očekávat zvýšení příjmů v rámci varianty 1A. Varianty 1B a 1C sice zvyšují Fondu vybraný objem prostředků, nadměrně však zatěžují provozovatele obou druhů kin. Obrázek 20 – Relativní rozdělení přispěvatelů dle jednotlivých druhů kin (% z celkového objemu vybraných prostředků)

Zdroj: EEIP

2.1.2.4Poplatek poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání Současný stav Video na vyžádání (Video-on-demand, VoD) je služba umožňující jednotlivcům vybrat si audiovizuální díla z centrálního serveru a shlédnout je za použití internetu na vzdálené obrazovce buď přímo (streaming), nebo po stáhnutí na lokální disk. Další řešení pro VoD používají sítě kabelové televize19. VoD služby se liší především formou přístupu k audiovizuálnímu dílu (streaming, dočasné stažení atd.) a způsobem zpoplatnění (payper-view, předplatné atd.). Tabulka 6 nabízí přehled nejběžnějších typů VoD služeb a jejich stručný popis.

19

Kabelové sítě však řeší jiná část této RIA (poplatek z vysílání chráněného podmíněným přístupem).

45

Tabulka 6: Video na vyžádání (VoD) – typy služeb

Název služby

Popis

VoD - streaming

VoD umožňující divákovi sledovat program v omezeném časovém úseku. Obsah je uložen na serveru operátora.

VoD - dočasné stažení

VoD umožňující divákovi sledovat program v omezeném časovém úseku. Obsah je převeden ze serverů operátora to počítače uživatele, čímž uživatele může sledovat obsah bez současného připojení k Internetu.

VoD - elektronický prodej (EST)

VoD umožňující divákovi sledovat program bez časového omezení. Obsah je převeden ze serverů operátora to počítače uživatele, čímž uživatele může sledovat obsah bez současného připojení k Internetu.

nVoD - téměř video na vyžádání

Model v podobě platby za zhlédnutí (pay-per-view), který vysílá stejný obsah ve velmi krátkých časových intervalech, umožňující divákovi vyzkoušet si VoD. Není založen na IP sítích.

FVoD - volně dostupné video na vyžádání VoD umožňující divákovi sledovat obsah na vyžádání zdarma, takzvaný model založený primárně na inzerci. SVoD - předplacené video na vyžádání

VoD umožňující divákovi sledovat neomezený obsah na vyžádání na základě zaplacení určitého předplatného

Zdroj:MCG20 Sledování audiovizuálních děl na dálku prostřednictvím VoD a obdobných služeb patří k rychle se rozvíjejícím oblastem zprostředkování audiovizuálního obsahu. Podle odhadů společnosti Screen Digest, dosáhly celosvětové tržby za půjčovné audiovizuálních děl na dálku (přes kabelové/satelitní TV a online platformy) cca 2,2 mld. USD v roce 2008, v roce 2011 pak přes 3 mld. USD. Odhaduje se, že celosvětový obrat za tuto formu služeb dosáhne v roce 2016 5,7 mld. USD, což znamená 58% nárůst oproti současnému stavu21. Co se týče počtu domácností disponujících vysokorychlostním připojením k internetu a připraveným k užívání VoD služeb, jejich počet se odhaduje na 308 mil. v roce 2008 a do roku 2016 se očekává podobný nárůst jako u tržeb, tedy o více než 50 %.. Služby typu nVoD byly v roce 2008 k dispozici zhruba 106 mil. domácností, zatímco služeb VoD přes rozvody kabelové televize využívalo kolem 62 mil. domácností. 20

Media Consulting Group (MCG): Study on the role of SMEs and European audiovisual works in the context of the fast changing and converging home entertainment sector (PayTV, Homevideo, Video on Demand, video games, internet, etc) SMART 2007/0004, October 2008 21

http://www.smartbrief.com/news/ceadigital/storyDetails.jsp?issueid=53590D38-7231-4B55-A2DB1C79CF1A2C66©id=D736D5D7-B3B1-4C6C-AE1D-236895182E0B

46

Na globálním trhu s audiovizuálními službami na vyžádání bude i nadále dominovat severní Amerika, přičemž lze očekávat, že hlavní podíl příjmů za audiovizuální díla na dálku bude i nadále generován v USA. Trh s VoD v USA totiž zažívá významný boom v posledních letech, především díky modernizaci kabelových sítí, umožňující stále většímu počtu domácností využívat VoD služeb. Dalším faktorem je i dlouhodobý přesun zákazníků z analogových na digitální služby. Očekává se proto, že hodnota trhu s VoD v severní Americe vzroste až na 1,8 mld. USD do roku 2012. Nejrychlejší nárůst tržeb je však očekáván v Evropě, především kvůli rostoucí nabídce IPTV22 služeb a již zmiňované modernizaci kabelových sítí. Společnost Bain & Company, ve studii “The digital video consumer”23, uvádí, že nejpravděpodobnější scénář vývoje trhu videa na vyžádání do roku 2011 bude přibližně následující: diváci se budou postupně přesouvat od analogové k digitální televizi a přijmou za svou televizi na vyžádání, která poroste tempem zhruba 4 až 6% ročně, zatímco tradiční televize zůstanou ziskové. Lze očekávat, že větší zájem bude ze strany mladší generace a Bain &Co. předpokládá, že do roku 2012 můžou mladí diváci sledovat až 20% televizních programů ve formě služby na vyžádání. Naproti tomu, zbytek populace bude preferovat zažité schéma spíše pasivnějšího sledování tradiční televize oproti zážitku interaktivní služby na vyžádání. Za tohoto předpokladu, 10% populace se přesune ke službám na vyžádání v průběhu následujících 5 let. Služba na vyžádání bude dostupná ve 100% domácností s přístupem ke kabelové a IPTV televizi (35% diváků celkem)24. Obrázek 21 ilustruje stav trhu s domácí zábavou v EU v roce 200625. Jak vyplývá z obrázku, pozice televize26 na trhu s domácí zábavou zůstává i nadále neohrožena, ve většině členských států generuje klasické televizní vysílání zhruba 80% celkových tržeb v oblasti domácí zábavy. Druhým nejvýznamnějším segmentem je domácí video, s průměrným tržním podílem kolem 11,8% v zemích EU. Je však třeba zmínit, že tato oblast domácí zábavy, na rozdíl od televizního vysílání, nepředstavuje homogenní celek v rámci EU, a že stale existují významné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Zatímco v zemích severní Evropy (Dánsko, Norsko, Velká Británie) tvoří domácí video zhruba 15% trhu s domácí zábavou, v ostatních zemích, a to především ve východní a jižní Evropě, zůstává podíl domácího videa významně pod 10% hranicí (Řecko, Itálie, Španělsko, Polsko, Maďarsko, Česká Republika atd.) Podíl VoD na evropské domácí zábavě zůstává i v roce 2006 zanedbatelný, dosahující v průměru méně než 1% podíl. Přesto lze pozorovat rostoucí trend v této oblasti domácí zábavy, především v některých členských státech. V Portugalsku a Rumunsku překročily v roce 2006 tržby z VoD 1% 22

IPTV je běžné označení pro televizní služby nabízené přes internetový protokol.

23

Diváci digitálního videa.

24

The Digital Video Consumer, Transforming the European Video Content Market, Bain &Company, Boston, 2007.

25

Studie EU (2008) je poslední studie týkající se domácí zábavy v Evropské unii v rozsahu potřebném pro tuto RIA, Novější takto podrobná data k dispozici nejsou, 26

Podle definice EU zahrnuje televize všechny formy televizního vysílání, od pozemního, přes kabelové a satelitní, až po standardní IP vysílání.

47

celkových tržeb na trhu s domácí zábavou a lze pozorovat i rostoucí příjmy z VoD i v jiných státech: Irsko (0,9%), Finsko (0,7%), nebo Velká Británie, Francie, Španělsko, Dánsko a Norsko (0,6%). Obrázek 21: Evropský trh s domácí zábavou (2006) VoD Hry 0,45% 6,79%

Mobilní obsah 1,87%

Domácí video 11,31%

Televize 79,58%

Televize

Domácí video

VoD

Hry

Mobilní obsah

Zdroj: EU 2008 Obrázek 22 znázorňuje situaci na trhu s domácí zábavou v ČR v roce 2006. Je zřejmé, že vývoj na českém trhu stále zaostává za vývojem v zemích EU 15. Dominantní pozici na českém trhu si stále udržuje televizní vysílání, generující zhruba 700 mil. EUR ročně, s tržním podílem převyšujícím 93%, tedy výrazně vyšším než je evropský průměr. Naopak segment domácího videa dosáhl v roce obratu kolem 50 mil. EUR a pohyboval se hluboce pod evropským průměrem, na úrovni 6,45%. VoD lze považovat za slibně se rozvíjející, ale stale marginální odvětví české domácí zábavy, v roce 2006 vygenerovalo toto odvětví zhruba 1,3 mil. EUR a dosáhlo jen 0,17% podíl, čímž se ČR řadí mezi členské státy s nejnižším podílem VoD na celkovém trhu s domácí zábavou. Nižší objem v roce 2006 vykázalo jen Rakousko a Německo, což jsou tradičně se silným zastoupením domácího videa a televizní produkce. V současné době je v ČR nejrozšířenější a nejsnáze dostupnou službou VoD O2 Videotéka, nabízená společností O2 v rámci nabídky jejich IPTV. Počet zákazníků služby O2 TV k 31. prosinci 2008 dosáhl 115 tisíc, což představuje rapidní nárůst o téměř 60% oproti roku 2007, kdy počet zákazníků služby O2 TV činil 73 tisíc. Nabídka VoD služeb ostatních IPTV poskytovatelů (RIO Media, T-Systems, Maxprogress atd.) je v současnosti ještě marginální. K nárůstu nabídky VoD služeb by v budoucnu mohlo docházet v souvislosti s modernizací sítí kabelové televize, tzv. hybridizaci, kdy je do klasické kabelové sítě přidána možnost přenosu IP. Tato modernizace tak umožňuje výrazné rozšíření služeb kabelové televize. První hybridní síť v ČR, provozovaná společností nanguTV zahájila zkušební provoz v Praze v červenci 2009. 48

Obrázek 22: Český trh s domácí zábavou (2006)27

Televize 93,38%

VoD 0,17% Domácí video 6,45%

Televize

Domácí video

VoD

Zdroj: EU (2008) Dotčené skupiny Mezi subjekty dotčené navrhovanou regulací budou patřit:
poskytovatelé videa na vyžádání
stát
spotřebitelé (zákazníci služby video na vyžádání)
maloobchodníci s nosiči kinematografického díla
distributoři tisku
videopůjčovny Hlavními dotčenými skupinami jsou poskytovatelé videa na vyžádání, stát (resp. Fond) a zákazníci služby videa na vyžádání. Maloobchodníci s nosiči kinematografických díl, distributoři tisku a videopůjčovny budou dotčeny spíše nepřímo, jako poskytovatelé substitučních produktů. Nedomníváme se však, že zavedení příspěvku provozovatele služby na vyžádání bude mít významný dopad na tyto provozovatele. Navrhované varianty 27

Údaje za Hry a Mobilní obsah nejsou v případě ČR k dispozici.

49


Varianta 0 – Zachování současného stavu
Varianta 1 – Zavedení poplatku poskytovatele služby na vyžádání, který zajišťuje poskytnutí kinematografického díla. Poplatek je stanoven jako procentuální podíl z celkových výnosů provozovatele služby na vyžádání za kalendářní rok z jednotlivých poskytnutí kinematografických děl. Detailní rozpis variant Varianta 0 předpokládá zachování současného stavu a nezavedení poplatku poskytovatele. Varianta 1 předpokládá zavedení příspěvku poskytovatele s tím, že bude stanoven jako procentuální podíl z celkových výnosů poskytovatele služby. Plátcem příspěvku bude poskytovatel. V rámci Varianty 1 uvažoval zpracovatel analýzu senzitivity, obsaženou v podvariantách:
1A

poplatek 1%


1B

poplatek 3%


1C

poplatek 5%

Náklady a přínosy variant Následující tabulka uvádí přehled přínosů a nákladů zavedení poplatku poskytovatele. V konečném důsledku se tak jednotlivé varianty, jakožto i jednotlivé podvarianty liší zejména v intenzitě dopadu na jednotlivé dotčené strany. Zároveň jednotlivé náklady nerozlišují intenzitu dopadů na větší nebo menší společnosti. Tabulka 7: Přínosy a náklady zavedení příspěvku poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na požádání

Varianta Náklady

Přínosy

0

náklady ušlé příležitosti (viz výše ----v tomto dokumentu)

1A, B, C

Dodatečná finanční zátěž ve výši 1% Finanční přínosy ve výši 1% (resp. 3% (resp. 3% a 5%) z celkových výnosů nebo 5%) z celkových výnosů poskytovatele služby na vyžádání. poskytovatelů služby na vyžádání. Dodatečné administrativní náklady Zajištění financování podpory na straně poskytovatelů služby na kinematografie zpracování plateb poplatků. Administrativní náklady na straně Fondu, resp. jiné instituce na výběr a zpracování plateb poplatku.

50

Vyhodnocení variant Trh s VoD zaznamenává v posledních letech významný rozvoj, a to především v USA a vyspělých západních zemích EU, které se nacházejí v pokročilém stádiu digitalizace a kde existuje rostoucí nabídka VoD služeb. Tento trend by měl pokračovat i v příštích letech, nedá se však očekávat, že ve střednědobém horizontu dojde k významnější změně struktury trhu s domácí multimediální zábavou. I přesto, že trh s VoD zaznamenal rychlý růst v posledních několika letech, podíl této služby na celkových příjmech zůstává i nadále marginální a průměr EU nepřekračuje 1%. Podíl VoD na českém trhu je v současnosti naprosto marginální a tyto služby generují zhruba 30 mil. Kč ročně (údaj roku 2007). Na trhu českém trhu VoD v současnosti dominuje společnost O2, lze však očekávat postupný vstup ostatních poskytovatelů mediálních služeb, především v souvislosti s postupující digitalizací a modernizací kabelových sítí. Podle nejnovější studie PricewaterhouseCoopers (PwC) Global Entertainment & Media Outlook 2009 – 2013 se dynamika trhu domácí zábavy zvyšuje především díky digitalizaci a to jak u poskytovatelů, tak i u spotřebitelů digitálních médií. Český zábavní a mediální trh poroste podle studie v průběhu následujících pěti let 3% tempem. Nejvyššího růstu dosáhnou v Česku podle studie internetový a mobilní trh, a to díky zvyšujícím se příjmům z reklamy a rostoucímu přístupu k internetu. I při velmi optimistickém odhadu růstu trhu s VoD o 10% ročně a maximální výši příspěvku 1,5%, nelze podle našich odhadů očekávat výrazné příjmy plynoucí ze zavedení příspěvků distributora. Tabulka 8: Odhad vývoje trhu VoD a výběru příspěvků distributora

tis. Kč

2008

2009

2010

2011

44 584

49 042

53 946

59 341

Poplatek - Varianta 1A

446

490

539

593

Poplatek - Varianta 1B

669

736

809

890

Poplatek - Varianta 1C

1338

1472

1618

1780

Video na vyžádání (objem trhu)

Zdroj: Odhad EEIP Vzhledem k tomu, že zavedení příspěvků přinese dodatečné administrativní náklady na straně provozovatele služby na zpracování plateb příspěvků a administrativní náklady na straně Fondu, resp. jiné instituce na výběr a zpracování plateb příspěvků, nedá se očekávat, že výše vybraných příspěvků (890 tis. Kč v roce 2012) bude dostačující k pokrytí dodatečných administrativních nákladů. Dalším problémem je i nepříliš přesná definice provozovatelů VoD, podle §2 odst. h) provozovatelem služby na vyžádání poskytovatel služby informační společnosti6), která spočívá v poskytování kinematografických děl na základě sestavené nabídky za úplatu. 6

) § 2 písm. a) a d) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).

51

Letmý pohled nás utvrzuje v tom, že ustanovení §2 h) v současném znění by mohlo komplikovat efektivní zpoplatnění poskytovatelů VoD a je potřebné lépe definovat. I přes růst trhu s VoD lze navíc očekávat, že do konce 5 let (tj. do roku 2016) nepřekročí objem 200 mil. Kč (viz jeho velikost v roce 2007 citovaná výše a výhledy do roku 2011 dle PWC) – což by i při maximálním zpoplatnění dle varianty 1C znamenalo přínos do Fondu ve výši max. 10 mil. Kč ročně. Na druhou stranu je však třeba brát v potaz, že v oblasti domácí zábavy a VoD jde technologický vývoj velmi rychle kupředu a je často vystaven externím technologickým šokům (např. zlevnění technologií na výrobu plochých obrazovek, 3D technologií pro domácí kina, splývání internetu a televize prostřednictvím speciálních televizních přístrojů aj.), které vedou k prudkému nárůstu trhu. Vzhledem k tomu je vhodné pravidelně vyhodnocovat situaci na trhu s VoD a vyhodnocovat jeho objem a možnosti zpoplatnění. Doporučená varianta Domníváme se, že Varianta 1 nepřinese dostatečný objem vybraných prostředků ve srovnání s administrativními náklady jak na straně státu (resp. Fondu), tak i na straně dalších dotčených skupin (poskytovatelé VoD, apod.). Zpoplatnění VoD by navíc mohlo zbrzdit rozvoj tohoto slibného druhu domácí zábavy. Vzhledem k výše uvedenému se jako nejvhodnější varianta jeví Varianta 0, t.j. zachování současného stavu, s tím, že by se situace měla znovu přehodnotit přibližně za 4 - 5 let a v případě, že trh nabude dostatečného objemu a síly, zavést jeho zpoplatnění.

2.1.2.5 Příplatek k převzatému televiznímu vysílání Popis současného stavu Provozovatelé převzatého televizního vysílání zakládají část svých zisků na vysílání kinematografických děl. Proto je ke zvážení zda by neměly tyto subjekty přispívat Fond na tvorbu českých kinematografických děl. Je sice pravdou, že provozovatelé v mnoha případech vysílají převzaté televizní programy, které nemají k české kinematografii žádný přímý vztah, nicméně i v základní nabídce kanálů v rámci převzatého vysílání se najde určitý počet kanálů, které kinematografická díla obsahují. Vzhledem k tomu, že cílem tohoto poplatku však není znevýhodňovat jakýmkoliv způsobem provozování převzatého televizního vysílání, je struktura poplatku navržena tak, aby odpovídal příplatku k ceně vstupného do kina – tedy jako příplatek k ceně převzatého vysílání, kterou platí divák. Vzhledem k tomu, že zprostředkování kabelové televize nabízí i řada drobných firem, lze odhadnout, že dohromady bude subjektů vykonávajících tuto činnost přibližně 150.

52

Tabulka 9: Nejvýznamnější subjekty převzatého televizního vysílání (2008)

Činnost

Subjekty UPC Česká republika, a.s.

Distributor programy

Media Vision, s.r.o.

Distributor satelitní televize pod značkou CS Link, české i zahraniční programy

TradeTec, a.s.

Distributor satelitní televize pod značkou Skylink, české i zahraniční programy

kabelové

televize,

české

i

zahraniční

Telefónica O2 Czech Republic, Distributor televize přes pevnou linku, české i zahraniční a.s. programy Elsat spol. s r. o.

Distributor programy

kabelové

televize,

české

i

zahraniční

KATEL spol. s r.o

Distributor programy

kabelové

televize,

české

i

zahraniční

J.D.Production, s.r.o.

Distributor programy

kabelové

televize,

české

i

zahraniční

SATT, a.s.

Distributor programy

kabelové

televize,

české

i

zahraniční

CABEL MEDIA s.r.o.

Distributor programy

kabelové

televize,

české

i

zahraniční

Návrh variant Varianta 0 – zachování současného stavu – nezpoplatňovat uživatele převzatého televizního vysílání Varianta A – zavést příplatek ve výši 1 % plateb za užití převzatého televizního vysílání Varianta B – zavést příplatek ve výši 3 % plateb za užití převzatého televizního vysílání Varianta C – zavést příplatek ve výši 5 % plateb za užití převzatého televizního vysílání Vyhodnocení nákladů a přínosů Přínosy všech variant kromě nulové budou spočívat ve zvýšení příjmu Fondu v podobě určitého procenta z plateb uživatelů provozování převzatého televizního vysílání. Bohužel tyto výnosy nelze přesně vyčíslit vzhledem k faktu, že většina subjektů provozuje i další činnosti a nelze přesně odhadnout, které výnosy pochází z které činnosti. Například provozovatelé kabelových televizí často poskytují i internet a telefonické služby. Proto bude odhad přínosů založen na hlavních subjektech, které 53

provozují chráněné a převzaté vysílání, které jsou uvedeny v Tabulka 9. Jejich výnosy jsou uvedeny v Tabulka 10, ze které je vidět, že dominantním hráčem na trhu chráněného vysílání je společnost UPC, která kromě kabelové televize poskytuje i kabelový internet. Tabulka 10: Výnosy provozovatelů chráněného vysílání v roce 2009

* Příjem o2-tv je odhad na základě počtu uživatelů

Součet příjmů výše zmíněných společností je přibližně 7,5 mld. Kč. Toto číslo je potřeba brát pouze jako horní odhad, protože většina z nich kromě provozování chráněného vysílání má i jiné aktivity, často to bývají internetové či telefonní služby, které by nebyly do poplatkové povinnosti zahrnuty. Např. u společnosti UPC se odhady podílu internetu pohybují kolem 30 %. Na druhou stranu existuje řada dalších drobných provozovatelů, kteří provozují chráněné vysílání jako okrajovou část svého podnikání, a jejichž výnosy nejsou započítané ve výše uvedené sumě. Z tohoto důvodu byl odhad proveden formou následujícího modelového příkladu. Počet uživatelů převzatého televizního vysílání je cca. 1 000 000. Průměrné výdaje na toto vysílání jsou cca. 200 Kč měsíčně, což činí za rok 2400 Kč. Pro odhadovaný výnos jednotlivých variant to znamená následující: •

varianta A – 24 000 000 Kč za rok

•

varianta B – 72 000 000 Kč za rok

•

varianta C – 120 000 000 Kč za rok

Návrh řešení Vzhledem k charakteru subjektů působících v oblasti provozování převzatého televizního vysílání (vedle několika velkých subjektů převládají malé a střední podniky) se jeví varianty B a C jako značné zatížení podnikání v tomto sektoru. Varianta A se jeví jako relativně schůdná a zároveň jde o relativně přijatelný výnos v poměru k očekávaným nákladům výběru příplatků. Očekává se, že ačkoliv je poplatníkem uživatel služby, 54

administraci příplatku budou provádět provozovatelé převzatého televizního vysílání.

55

2.1.2.6 Poplatek z vlastní podnikatelské činnosti provozovatele televizního vysílání ze zákona (Česká televize) Česká televize je veřejnoprávní institucí provozující televizní vysílání a v rámci České republiky jediným provozovatelem vysílání ze zákona. Jejím hlavním úkolem je tvorba televizních programů a jejich vysílání prostřednictvím zemských vysílacích zařízení a jiných technických prostředků, a to analogově i digitálně. Její činnost je regulována a definována zákonem č. 483/1991 Sb. o České televizi, ve znění pozdějších předpisů (dále jenom zákon o ČT) a zákonem č.231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Česká televize v současnosti provozuje čtyři televizní stanice: ČT 1 a ČT 2 vysílající plnoformátový program, ČT 24 byla spuštěna v květnu 2005 jako první český čistě zpravodajský kanál, sportovní kanál ČT 4 Sport byl spuštěn v únoru 2006. Jedná se o čistě digitální televizi. Cílem zavedení příspěvku provozovatele ze zákona je přispění České televize jako veřejnoprávního provozovatele televizního vysílání k podpoře filmového průmyslu v ČR. Tento poplatek nesouvisí s legislativní úpravou reklamy na České televizi, ale týká se pouze další podnikatelské činnosti na ČT. Cílem příspěvku je přispět k posílení kapacit Fondu. Současný stav Financování České televize dle zákona o ČT probíhá zejména ze dvou hlavních zdrojů, kterými jsou (a) vybírané televizní poplatky a (b) vlastní podnikatelská činnost. Samotný termín ,,podnikatelská činnost“ je však v zákoně specifikován jen velmi široce jako činnost, která souvisí s předmětem její činnosti a neohrožuje její úkoly. Česká televize je dle zákona o ČT povinna nejen organizačně oddělit činnosti spočívající v poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání od podnikatelské činnosti, ale každou z těchto služeb musí i povinně účtovat tak, aby bylo možno rozlišit náklady a výnosy související s poskytnutím veřejné služby v oblasti televizního vysílání od nákladů a výnosů souvisejících s podnikatelskými činnostmi. Tabulka 11 poskytuje přehled objemu jednotlivých zdrojů financování. Tabulka 11- Vývoj výnosů České televize v letech 2004-2010

mil Kč 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Výnosy z reklamy 1 046,90 1 041,70 1 193,70 847,5 739 469 380 Čerpání fondu tv poplatků 2 181,00 2 529,40 3 337,00 4 242,20 4 717,00 5 398,00 5 480,00 Ostatní výnosy 1 108,90 1 025,60 1 007,70 1 064,00 1 303,00 1 059,00 839,00 Spolu

4 336,80 4 596,70 5 538,40 6 153,70 6 759,00 6 926,00 6 699,00

Zdroj: Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2010 I když výnosy z reklamy tvoří stěžejní složku výnosů z podnikatelské činnosti České televize, relativně stabilní položka ostatních výnosů obsahuje výnosy z prodeje práv 56

v tuzemsku i v zahraničí (nejúspěšnější je v tomto ohledu neposkytování licencí k vydávání pořadů vyrobených ČT na videonosičích, převážně DVD. Výnosy z této činnosti dosáhly v roce 2007 takřka 31 mil. Kč. Za relevantní položku může být taktéž považován prodej práv do zahraničí, který dosáhl takřka úrovně 14 mil. Kč). V průběhu posledních let dochází k přeskupování podílů jednotlivých zdrojů financování od výnosů z podnikatelské činnosti (pro účely této studie budeme definovat výnos z podnikatelské činnosti jako ostatní výnosy. Jelikož zadavatel pracoval s veřejně dostupnými daty, nebyl víc detailní odhad možný). Počátkem roku 2007 došlo k omezení maximální doby reklamního vysílání na 0,5% denního vysílacího času. Jako následek se přirozeně zvýšily realizované výnosy z reklamy. Aby bylo možno udržet vyrovnaný rozpočet hospodaření, který ČT vykazuje v posledních letech, byl televizní poplatek zvýšen z původních 100 Kč na 120 Kč od 1. 1. 2007. K 1. lednu 2008 došlo dle zákona č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů k dalšímu navýšení na současnou výši 135 Kč měsíčně. V roce 2011 by mělo dojít vlivem změny zákona (počátkem září t.r. přijato v Parlamentu ČR) k dalšímu omezení reklamy (viz výše v této RIA) na ČT. Ostatní podnikatelská činnost ČT zůstane změnou zákona nedotčena, nicméně vzhledem k úbytku příjmů z reklamy lze očekávat, že ČT bude více než kdy dříve potřebovat výnosy z podnikatelské činnosti na investice a ke krytí dalších výdajů. Navrhované varianty
Varianta 0 – Zachování současného stavu
Varianta 1 – Zavedení poplatku pro provozovatele televizního vysílání ze zákona z ostatních výnosů (které používáme jako odhad výnosů z podnikatelské činnosti, která není prodejem reklamního času)
Varianta 2 – Zavedení poplatku pro provozovatele televizního vysílání ze zákona z ostatních výnosů a z výnosů z prodeje reklamního času V případě, že vstoupí v účinnost novela zákona o České televizi a změny souvisejících zákonů (sněmovní tisk 27), kterou se odebírá vysílání reklamy na kanálech ČT 1 a ČT 24 a výnosy na ČT 2 se budou odvádět Fondu kultury a z ČT 4 na financování výroby vysílání pořadů se sportovní tématikou nelze očekávat, že Česká televize bude mít nějaký významný relevantní čistý zisk z vysílání reklamy, který by mohl být předmětem poplatku do Fondu. Současně se zmiňovanou novelou zakazuje České televizi umísťování obchodních sdělení na internetových stránkách České televize, což bude mít dopad na příjmy z ostatní podnikatelské činnosti. Z tohoto důvodu nebude varianta 2 dále hodnocena. Subvarianty jednotlivých variant (A, B, C) alternují výši poplatku na 1%, 3% a 5% (v tomto pořadí).

57

Náklady a přínosy jednotlivých variant Tabulka 12 slouží jako kvalitativní shrnutí základních přínosů, nákladů a rizik. Stejně jako v případě ostatních poplatků platí, že náklady poplatníků jsou ekvivalentní přínosům Fond, neliší se v objemu, pouze ve znaménku. Náklady a přínosy jednotlivých subvariant se liší pouze v intenzitě dopadu na jednotlivé subjekty. V případě obou varianty 1 – zavedení poplatku – považujeme za nutné upozornit na riziko, že snížené disponibilní výnosy z podnikatelské činnosti by mohly být opět kompenzovány zvýšením televizního poplatku, tak jako tomu již bylo v minulosti v případě omezení maximálního času určeného pro reklamní účely (a tudíž snížení příjmů z reklamy) na obrazovkách České televize. Zátěž uvalená na ČT by tak byla v konečném důsledku převedena dál na konečného spotřebitele, kterým jsou všechny osoby vlastnící televizní přijímač. Alternativně lze poznamenat, že pokud ČT nezvýší koncesionářské poplatky, mohla by šetřit náklady omezením vlastních filmových produkcí a koprodukcí, což je rovněž varianta, která by obecně české kinematografii neprospěla. Administrativní náklady na straně ČT na vyčíslení a zpracování plateb poplatku jsou v porovnání s výší samotného poplatku marginální a nebudou tudíž explicitně vyčíslovány. Administrativní náklady na straně Fondu jsou vyčísleny v samostatné sekci výše v tomto dokumentu. Tabulka 12- Náklady a přínosy zavedení poplatku provozovatele vysílání ze zákona Varianta

Náklady

Přínosy

0

-----

-----

1A, B, C

Riziko přenesení zátěže na konečného spotřebitele (popř. náklady ČT související s platbou poplatku z vlastní podnikatelské činnosti v případě, že tyto náklady nebudou přeneseny na končené spotřebitele navýšením koncesionářského poplatku). Popřípadě riziko omezení produkcí a koprodukcí.

Finanční přínosy ve výši 1% (resp. 3% a 5%) výnosů z podnikatelské činnosti ČT na straně Fondu. Zajištění prostředků na podporu filmového průmyslu v ČR.

Dodatečné administrativní náklady na straně ČT na zpracování plateb poplatků. Administrativní náklady na straně Fondu, resp. jiné instituce na výběr a zpracování plateb poplatku.

Vyhodnocení variant Příjem ČT v roce 2010 z ostatní podnikatelské činnosti činil 839 mil. Kč. Nicméně lze předpokládat, že po vstupu v účinnost nové úpravy vysílání reklamy v ČT, by fakticky ČT měla jen velmi omezený zisk (prodej práv k seriálům, dokumentům a další vlastní produkci, prodej DVD, sponsoring a product placement). Při zvažování povinnosti České televize se podílet na podpoře české kinematografie je třeba vzít v potaz ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona o České televizi, které České 58

televizi ukládá podporovat českou filmovou tvorbu, jakožto součást její veřejné služby. Pro financování úkolů veřejné služby je dle pravidel Evropské komise možné použít jak veřejné zdroje (tj. televizní poplatky) tak i obchodní činnost České televize. Naplňování této povinnosti kontroluje Rada České televize, která každoročně Poslanecké sněmovně předkládá ke schválení výroční zprávy a o činnosti ČT i o hospodaření ČT, čímž se dostatečně zajišťuje kontrola plnění úkolů veřejné služby České televize. Doporučená varianta Vzhledem k pravděpodobnému výrazně sníženému výnosu ČT z vlastní podnikatelské činnosti (omezení reklamy, přikázání výnosů ze zbývající reklamy do Fondu kultury a na rozvoj sportovní produkce, omezení reklamy na webu apod.) se varianta 1 jeví jako nepříliš výnosná, navíc vyvolává riziko zvýšení koncesionářských poplatků nebo omezení produkce a koprodukce. Naopak příspěvek na podporu a rozvoj české kinematografie (formou produkcí a koprodukcí) je dán obecně jako jeden z úkolů veřejné služby dle zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi. Česká televize tak má ze zákona již danou povinnost se podílet na podpoře české kinematografie, k čemuž používá jak prostředky z veřejných zdrojů tak i z další své obchodní činnosti. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodné, aby byla zvolena varianta 0 a ČT intenzivně podporovala českou kinematografii produkcemi a koprodukcemi.

59

2.1.3 Vyhodnocení varianty I a jejích subvariant oproti variantě 0 - shrnutí Z provedeného vyhodnocení vyplývá, že varianta 0 – tj. poplatek komerčních celoplošných plnoformátových televizí z prodeje reklamního času nebude stačit k naplnění požadavku na výši příjmů do Fondu (400 mil. Kč), protože výše výnosu z tohoto poplatku se očekává v objemu cca. 150 mil. Kč ročně. Připočteme-li očekávané výnosy z dalších činností Fondu ve výši cca. 91 mil. Kč, jsou výnosy varianty 0 pouze cca. 241 mil. Kč. Vzhledem k výše uvedenému se jeví jako vhodná varianta I v následujícím doporučeném výběru subvariant:
příspěvek ve výši 1% z ceny vstupenky na kinematografické představení (varianta A) – v tomto případě jde pouze o změnu výpočtu poplatku (z 1 Kč na 1%) – výnosy pro Fond se v zásadě očekávají ve stejné výši jako v minulosti (tj. bez výrazné změny oproti variantě 0)
příplatek ve výši 1 % z plateb za převzaté televizní vysílání (varianta A) – dodatečný výnos do Fondu ve výši cca. 24 mil. Kč ročně
potenciální zavedení poplatku z poskytování VoD v případě, že dojde během následujících 4 – 5 let k dostatečnému rozvoji tohoto segmentu ve výši 1% (varianta A s odkladem na 4 – 5 let a v návaznosti na vyhodnocení rozvoje tohoto segmentu) – zatím žádný dodatečný příjem pro Fond V případě realizace výše uvedených kroků lze tedy očekávat roční výnosy pro Fond ve výši = 150 mil. Kč (reklama na komerčních televizích)+91 mil. Kč (výnosy z běžné činnosti Fondu) = 241 mil. Kč (varianta 0) + 24 mil. Kč (varianta I a doporučené subvarianty) = 261 mil. Kč. Z uvedeného vyplývá, že ani varianta I není schopna zajistit požadovaný příjem Fondu, nicméně se přibližuje požadované částce lépe než varianta 0.

60

2.2 Evidence 2.2.1 Evidence subjektů působících v oblasti audiovize Identifikace problému, cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností V současné době zákon č. 241/1992 neukládá žádnému subjektu povinnost vést jakoukoli databázi subjektů v oblasti audiovize. Evidenci jisté části těchto subjektů upravuje zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, který ukládá Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) povinnost vést evidenci provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání a provozovatelů převzatého rozhlasového a televizního vysílání. RRTV tyto subjekty monitoruje a rozhoduje o udělení licencí těmto subjektům. Od 1. ledna 2007 má odbor médií a audiovize MK dle zákona č. 249/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 273/1993 Sb. o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, povinnost vést evidenci
podnikatelů v oblasti audiovize, (pouze v souvislosti s označením přístupnosti)
českých audiovizuálních děl,
jiných než českých audiovizuálních děl. Výrobci, distributoři a pořadatelé kinematografických představení mají povinnost informovat MK o uvedení audiovizuálního díla do distribuce vyplněným formulářem do 10 dnů před jeho zveřejněním v ČR. Pod pojmem subjekty působící v oblasti audiovize, jejichž evidenci by měl vést Fond podle návrhu zákona, rozumíme v této studii;









produkčních společností, pořadatelů filmových festivalů a přehlídek, pořadatelů kinematografických představení, distributorů, provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, provozovatelů převzatého vysílání, provozovatelů televizního vysílání, provozovatelů vysílání ze zákona.

Dále Fond vede evidenci žádostí o poskytnutí podpory a poskytnutých podpor. V evidenci se u uvedených subjektů vedou tyto údaje;
jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě obchodní firma, místo trvalého pobytu, místo podnikání, identifikační číslo a datum narození, jde-li o fyzickou osobu,
obchodní firma nebo název, právní forma, sídlo, popřípadě identifikační číslo, statutární orgán a předmět činnosti, jde-li o právnickou osobu,
účel a výše podpory, která mu byla Fondem poskytnuta,
údaj o zaplacení poplatku Fondu, 61


zahájení řízení o správním deliktu podle tohoto zákona,
uložení pokuty za správní delikt podle tohoto zákona,
udělení koprodukčního statutu. V souvislosti s vedením databází by bylo možné propojit databázi RRTV s databází Fondu. Lze tudíž říct, že komplexní evidence subjektů v oblasti audiovize v současné době neexistuje. V případě přijetí zákona o audiovizi, jehož návrh zvažuje zavedení nových poplatků, však bude s největší pravděpodobností nutná změna. Efektivní vybírání uvažovaných poplatků (ovšem stejně jako efektivní podpora filmovému průmyslu a české kinematografie) totiž vyžaduje existenci komplexní evidence relevantních subjektů. Mezi nově zvažované poplatky patří: poplatek pořadatele kinematografického představení, poplatek distributora, poplatek provozovatele služby na vyžádání, poplatek provozovatele televizního vysílání, poplatek provozovatele převzatého televizního vysílání a poplatek provozovatele vysílání ze zákona. Nutno říci, zvažované poplatky se dotknou drtivé většiny subjektů v oblasti audiovize. Kapitola evidence subjektů v oblasti audiovize je rozdělena do následujících variantních hodnocení:
Varianta 0 – zachování současného stavu, kdy neexistuje žádná úplná evidence
Varianta I – zavedení komplexní evidence subjektů v oblasti audiovize o varianta IA – výběr subjektu, který bude evidenci spravovat o varianta IB – forma evidence

2.2.1.1Výběr vhodné varianty mezi variantou 0 a variantou I Vzhledem k tomu, že je v souvislosti s návrhem financování potřeb Fondu prostřednictvím uvalení poplatků na celou řadu subjektů v oblasti audiovize se jeví varianta 0 jako neudržitelná – evidence bude muset být výrazně rozšířena a její komplexnost je zásadní pro fungování většiny návrhů, které jsou v této RIA vyhodnocovány. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodování v této části RIA netkví v tom, zda úplnou evidenci subjektů zavést, ale v tom, kdo ji bude spravovat a jakým způsobem bude evidence fungovat (subvarianty IA a IB).

2.2.1.2 Návrh variant IA (kdo povede evidenci subjektů) Varianty A řeší různé podoby fungování evidence z hlediska subjektu, který evidenci povede. Varianta IA1 – ponechat evidence Fondu a RRTV nezávisle oddělené Dle Varianty A1 by evidence RRTV a Fondu zůstaly odděleny. To znamená, že RRTV by dále evidovala pouze provozovatele rozhlasového a televizního vysílání a 62

provozovatele převzatého rozhlasového a televizního vysílání. Fond by kromě těchto subjektů evidoval i všechny ostatní subjekty v audiovizi. Jistá podmnožina subjektů v audiovizi by tedy byla evidována dvakrát. Varianta IA2 – Sloučit evidence RRTV a Fondu. Tuto evidenci by spravovala RRTV. Varianta A2 navrhuje sloučení evidencí RRTV a Fondu a vytvoření komplexní databáze subjektů v oblasti audiovize. Administraci této evidence by měla na starosti RRTV. Varianta IA3 - Sloučit evidence RRTV a Fondu. Tuto evidenci by spravoval Fond. Varianta A3 navrhuje sloučení evidence RRTV a Fondu a vytvoření komplexní databáze subjektů v oblasti audiovizi. Administraci této evidence by měl na starosti Fond. Varianta IA4 – Ponechat evidenci RRTV a Fondu oddělenou, ale zavést užší spolupráci pro výměnu informací. Tato varianta počítá s oběma subjekty vedoucími si své vlastní evidence. Nicméně by se ustanovila jistá forma spolupráce, která by zjednodušovala vedení evidence. Například RRTV by mohla údaje o registrovaných provozovatelích televizního vysílání poskytovat Fond.

2.2.1.3 Návrh variant B (z hlediska konkrétní podoby evidence) Varianty IB řeší různé podoby existence evidence z hlediska její formy. Varianta IB1 – Elektronická databáze (bez internetového přístupu) Evidence subjektů v audiovizi by fungovala na základě elektronické databáze v rámci subjektu, který evidenci spravuje (dále v této podkapitole „provozující subjekt“). Provozující subjekt musí vytvořit administrativní tým, který by evidenci spravoval. Subjekty v oblasti audiovize by své údaje poskytovaly současně s placením poplatků, a to vyplněním formuláře, který by mohly zaslat poštou či osobně dodat do sídla provozujícího subjektu, a v případě, že by evidovaný subjekt používal elektronický podpis, tak přes internet. Evidence subjektů v audiovizi bude přístupná pro veřejnost, proto bude provozující subjekt povinen z něj za administrativní poplatek vydávat informace každé fyzické či právnické osobě, která si o ně požádá. Na správu evidence budou potřeba 3 osoby, které budou mít rozdělené kompetence dle následující tabulky: Tabulka 13: Složení administrativního týmu databáze subjektů v audiovizi

Pracovník*

Spravovaná oblast

1

Produkční společnosti, pořadatelé filmových festivalů a přehlídek a pořadatelé kinematografických představení*

0,5

Provozovatelé převzatého vysílání, provozovatelé televizního vysílání a Česká televize (výhledově - provozovatelé audiovizuálních děl na vyžádání) 63

* Souvislost s převedením či částečným převedením stávajících zaměstnanců MK do samostatného Fondu je diskutována v dalších částech této kapitoly a v kapitole implementace

Varianta IB2 – Elektronická databáze (s internetovým přístupem) Evidence subjektů v audiovizi by fungovala na základě elektronické databáze, která by byla přístupná na internetu. Tato internetová aplikace by umožňovala veřejnosti jednoduše získat údaje o evidovaných subjektech. Provozující subjekt musí i v tomto případě vytvořit administrativní tým, který by evidenci spravoval. Subjekty v oblasti audiovize by své údaje poskytovaly současně s placením poplatků, a to vyplněním formuláře, který by mohly zaslat poštou, osobně dodat do sídla provozujícího subjektu, a v případě, že by evidovaný subjekt používal elektronický podpis, tak přes internet. Na správu evidence subjektů v audiovizi budou potřeba 2 osoby, které budou mít rozdělené kompetence (viz. Tabulka 13).

2.2.1.4Vyhodnocení nákladů a přínosů variant IA a IB Tabulka 14: Přínosy a náklady jednotlivých variant Varianta A1

Přínosy

Náklady

Efektivní vybírání poplatků, udělování dotací, regulace aj.

Náklady Fondu a oddělených evidencí

RRTV

na

provozování

2

A2

Náklady RRTV na provozování 1 společné evidence

A3

Náklady Fondu evidence

A4

Náklady Fondu a RRTV na provozování 2 evidencí, které by navzájem využívaly informace v každé z nich již obsažené

B1

Efektivní vybírání poplatků, udělování dotací, regulace aj.

Efektivní vybírání poplatků, udělování dotací, regulace aj.

provozování

1

společné

Náklady na zřízení elektronické databáze bez internetového přístupu Náklady na informací

B2

na

zpracování

žádostí

o

poskytnutí

Náklady na zřízení elektronické s elektronickým přístupem

databáze

Přístup do evidence přes internet

Varianta A1 Dle této varianty budou existovat dvě oddělené evidence. Problém je, že by se některá činnost těchto dvou evidencí duplikovala. Konkrétně jde o provozovatele televizního 64

vysílání a provozovatele převzatého televizního vysílání. V současné době28 RRTV eviduje 132 provozovatelů televizního vysílání. Dle této varianty by si Fond měl tento seznam vybudovat a aktualizovat sám, což by přineslo znatelné náklady. Varianta A2, Varianta A3 Dle Variant A2 a A3 by se evidence Fondu a RRTV měla spojit v jednu. S tím ovšem přichází několik problémů jako například otázka, který subjekt by tuto evidenci měl spravovat nebo jak by do této evidence přistupoval druhý subjekt. Dále lze říci, že oba subjekty používají evidenci k jiným účelům (RRTV uděluje licence, zatímco Fond vybírá své poplatky) a množina subjektů, kterou monitorují společně, je poměrně malá. Varianta A4 Varianta A4 zachovává dvě oddělené evidence, ale ustanovuje spolupráci mezi Fond a RRTV, která by měla usnadnit práci zejména Fond. Fond by měl přístup k seznamu provozovatelů televizního vysílání, kteří získali licenci k vysílání. Tím by Fond mohl efektivně vybírat poplatky od těchto subjektů, udělovat dotace a podpory atp. Varianta B1 Varianta B1 počítá se třemi zaměstnanci, kteří by spravovali evidenci subjektů v audiovizi. V současné době již na MK oddělení spravující Fond je jeden pracovník, který by mohl vykonávat tuto práci (s tím, že by došlo k navýšení objemu jeho práce29). Bylo by tudíž možné jeho převedení, čímž by nedošlo k navýšení nákladů na tvorbu systemizovaných pracovních míst. Dalšími náklady varianty B1 jsou náklady na elektronickou databázi bez přístupu k internetu. Software i se školením zaměstnanců vyjde přibližně na 300 000 Kč. Celkové náklady této varianty jsou tedy 300 000 Kč. Přínosem varianty B1 je efektivní monitorování, a tudíž i efektivní vybírání poplatků. Existence elektronické databáze by rovněž umožnila určitou formu zjednodušení vyplňování formulářů při placení poplatků, a to i při neexistenci internetového přístupu do databáze. Formuláře by bylo možné vyplňovat v elektronické formě a s připojeným elektronickým podpisem zasílat zpět zaměstnancům evidence. Stejně tak by bylo možné zasílat výpisy z evidence v elektronické formě. Došlo by tak k úsporám za papírové výpisy a poštovní služby, nijak významně by se však nesnížila administrativní zátěž zaměstnanců evidence. Varianta B2 28

k 16. březnu 2009

29

Vzhledem k tomu je dále doporučena varianta B2, díky níž se omezuje agenda spočívající ve vypořádávání dotazů ze strany evidovaných subjektů (které si díky otevřenému rozhraní databáze budou moci řadu odpovědí na otázky nalézt samy).

65

Náklady na vytvoření elektronické databáze s přístupem přes internet navrhované ve Variantě B2 budou pravděpodobně vyšší než náklady na databázi ve Variantě B1 (o cca. 250 – 400 tis. Kč – celkem tedy náklady 550 – 700 tis. Kč). Na druhou stranu lze očekávat pokles provozních nákladů na vypořádávání žádostí o informace, neboť zájemci budou mít možnost získat relevantní informace sami přes internet. Lze předpokládat, že dostupnost informací z evidence přes internet sníží reálné pracovní vytížení administrátora, vzhledem k nižšímu počtu žádostí vypořádávaných samotnými zaměstnanci. Přínosem varianty B2 je efektivní monitorování, a tudíž i vybírání poplatků. Dalším přínosem je ulehčení práce těm subjektům v audiovizi, které preferují vyplňovaní formulářů při placení poplatků přes internet a mají elektronický podpis. Nakonec ubude práce všem subjektům, které mají zájem získat informace z evidence subjektů v audiovizi. Ty budou totiž volně dostupné na internetu, a ušetří se tak náklady za papírové výpisy a jejich osobní či poštovní výdej.

2.2.1.5 Návrh řešení varianty IA a IB Co se týče variant A, varianty A2 a A3 přináší značný problém v podobě sjednocení databází dvou nezávislých institucí. Vzhledem k tomu, že množina, kterou by měly evidovat oba orgány najednou (provozovatele televizního vysílání a provozovatelé převzatého televizního vysílání), je poměrně malá ve srovnání se všemi subjekty v audiovizi, nevýhody spojené s fúzí těchto dvou evidencí převyšují její výhody. Proto není vhodné tyto dvě databáze spojit. Ze zbývajících variant A1 a A4 je vhodnější varianta A4, která navrhuje ponechání dvou oddělených databází, ale umožňuje užší spolupráci institucí, jež je spravují, při výměně některých dat. Z pohledu variant B se jako jednoznačně vhodnější jeví varianta B2, která do jisté míry zabezpečuje, že řada dotazů týkajících se evidence a evidovaných subjektů bude vyřešena otevřeným webovým rozhraním. 2.2.2 Evidence děl Identifikace problému, cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností Evidence audiovizuálních děl je jednou z podmínek nutných k lepšímu zachování kulturního dědictví v rámci kinematografie. V současné době se touto evidencí zabývají dva subjekty: České filmové centrum (ČFC) a Národní filmový archiv (NFA). NFA, zabývající se archivací českých filmů a reklam, poskytuje pravděpodobně nejucelenější přehled o audiovizuálních dílech v České republice. Ve svém Fondu má desítky tisíc negativů hraných i nehraných filmů. Vůči NFA mají výrobci českých audiovizuálních děl tzv. nabídkovou povinnost. Dle zákona č. 249/2006 o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl musí každý výrobce českého audiovizuálního díla nabídnout NFA dvě kopie tohoto díla ke koupi. NFA také každoročně rozesílá přibližně 800 subjektům dotazníky týkající se evidence nových audiovizuálních děl, z nichž je přibližně 350 – 400 zodpovězeno. 66

ČFC každoročně vydává katalog českých filmů. Filmy rozděluje do tří kategorií: hrané filmy, krátké filmy a dokumenty. Informace o filmech získávají zaměstnanci ČFC přímým obvoláváním filmových produkčních společností. Ve svém katalogu ČFC každoročně zveřejňuje informace o několika desítkách filmů. Konkrétní počty jsou k nahlédnutí v Obrázek 23. Obrázek 23: Počet filmů v katalogu ČFC 70

60

50

40

Dokumenty Krátké filmy Hrané filmy

30

20

10

0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: ČFC Jak je vidět z popisu činností tří českých evidenčních institucí, neexistuje v České republice žádná ucelená databáze audiovizuálních děl, a ani jedna ze tří databází není kompletní. Oblastí k dalšímu rozpracování však zůstává otázka, nakolik detailní monitoring výroby audiovizuálních děl je nutný pro potřeby státní správy. Přínosy plynoucí z detailní evidence je nutno srovnat s dodatečnou administrativní zátěží, která bude tímto způsobem uvalena na výrobce audiovizuálních děl i evidenční instituce.

67

Obrázek 24: Schéma variant – evidence audiovizuálních děl

Návrh variant Varianta 0 – Zachování současného stavu - nevytvářet novou evidenci subjektů Státní evidence audiovizuálních děl by nadále zůstala rozdělena mezi NFA a MK ČR. Varianta 1 –Pověřit NFA evidencí audiovizuálních děl Varianta 1 navrhuje veškerou státní evidenci audiovizuálních děl sloučit pod NFA. NFA bude z tohoto titulu evidovat pouze kinematografická díla. Na tato díla platí nabídková povinnost, proto by NFA neměl mít takový problém se získáváním informací. Odpovědnost za evidenci bude nést odbor médií a audiovize MK ČR. Varianta 2 – pověřit Fond evidencí audiovizuálních děl Varianta 2 počítá s ponecháním činnosti, kterou provádí NFA nyní. Novou evidenci kinematografických děl by prováděl Fond. Pokud by byl Fond pověřen i evidencí subjektů v oblasti audiovize, tak by se tyto dvě evidence mohly sloučit. Získávání informací o nových kinematografických dílech (v rámci nabídkové povinnosti a dotazníkových šetření) a jejich evidenci by měl na starosti 1 nový zaměstnanec. Zřízením nového pracovního místa, zodpovědného jen za agendu evidence kinematografických děl (v současnosti má zodpovědný pracovník na starosti i evidencí muzeí) tak dojde i k zvýšení efektivity sběru dat o nových audiovizuálních dílech, a tím i zkvalitnění celkové kvality evidence. Odpovědnost za evidenci bude i v rámci této varianty nést odbor médií a audiovize MK ČR. Pro zvýšení kvality evidence bude dále potřeba efektivněji sbírat data o nových audiovizuálních dílech v rámci dotazníkových šetření.

68

Vyhodnocení nákladů a přínosů Tabulka 15: Přínosy a náklady jednotlivých variant Varianta

Přínosy

Náklady

0

Nekvalitní evidence děl Centralizovaná evidence kinematografických děl; snížení administrativní zátěže MK

Zvýšení administrativní zátěže NFA (*)1

1

2

Centralizovaná a kvalitnější evidence kinematografických děl

Zvýšení administrativní zátěže Fondu (***)

1

Počet hvězdiček v závorkách označuje stupeň zvýšení administrativní zátěže, plynoucí z většího rozsahu evidovaných děl a zavádění efektivnějšího sběru dat z dotazníkových šetření. Varianta 1 Přenést zákonnou povinnost evidence děl na Národní filmový archiv bude vyžadovat jenom nízké administrativní náklady, protože NFA již nyní spravuje kvalitní evidenci většiny kinematografických děl a reklam v rámci svých archivnických povinností. Dá se však očekávat, že efektivnější sběr dat o nových audiovizuálních dílech, vygeneruje dodatečné administrativní náklady pro NFA. Tyto náklady jsou odhadovány na 250 tis. Kč za rok za dodatečnou činnost pro stávající zaměstnance NFA, popřípadě k zaměstnání brigádnické výpomoci. Varianta 2 Dle Varianty 2 by musel Fond zřídit evidenci audiovizuálních děl. Zároveň by neubyla žádným způsobem práce NFA, který vede evidenci z titulu svých archivnických povinností. Stejně jako v případě NFA by bylo i v rámci Fondu nutné navýšit mzdový rozpočet kvůli zvýšení administrativní náročnosti – nicméně vzhledem k tomu, že by se tato činnost vytvářela ve Fondu zcela nově, bylo by toto uspořádání podstatně dražší než v případě jejího provádění NFA. Návrh řešení Z hlediska nákladů i logiky návrhu se jeví jako vhodnější, aby evidenci audiovizuálních děl prováděl NFA (varianta 1).

69

2.3 Klasifikace audiovizuálních produktů (AV produktů) Popis problému 1) Nutnost splňovat znění Směrnice EP a Rady 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách). Ochranu nezletilých osob v televizním vysílání upravuje kapitola V., článek 27 Směrnice: 1. Členské státy učiní náležitá opatření zajišťující, aby televizní vysílání vysílajícími subjekty pod jejich pravomocí nezahrnovalo jakékoli programy, které by mohly vážně ohrozit tělesný, mentální nebo morální vývoj mladistvých, zejména programy, které obsahují pornografii nebo nežádoucí násilí. 2. Opatření uvedená v bodě 1 se budou také vztahovat na jiné programy, které mohou ohrozit tělesný, mentální nebo morální vývoj mladistvých, s výjimkou toho, kde je zajištěno zvolením doby vysílání nebo jakýmikoli technickými opatřeními, že mladiství v oblasti přenosu nebudou normálně slyšet nebo vidět takováto vysílání. 3. Kromě toho, jsou-li takové programy vysílány v nezakódované formě, členské státy zajistí, že jim bude předcházet akustické varování nebo budou rozpoznány zařazením vizuálního symbolu po celou dobu trvání. 2) Nutnost ochrany duševního a mravního vývoje dětí a mládeže – problém = nízká ochrana dětí a mládeže a z ní plynoucí např. možný nárůst agresivity jedinců V určení míry vlivu násilí na televizní obrazovce a v dalších AV produktech se různé studie liší. Většina odborníků se však na určitém negativním vlivu AV produktů na děti a mladistvé shodne. Např. dle jedné z nejnovějších amerických studií Michiganské univerzity může násilí v televizi podporovat agresivitu. V této studii tým odborníků zkoumal 329 mladých lidí, kteří již odpovídali v jiném průzkumu z roku 1977. Tehdy ještě jako děti jmenovali televizní pořady, kde se vyskytuje násilí, uváděli, zda se ztotožňují s agresivními postavami a zda si myslí, že násilné scény jsou realistické. Nová studie se znovu dotazovala týchž lidí, kteří jsou nyní dospělí. Experti hovořili i s jejich partnery, studovali jejich trestní záznamy a dopravní přestupky. Ukázalo se, že muži, kteří v dětství hojně sledovali televizní pořady s násilím, měli mnohem větší sklon fyzicky napadat své partnerky. Také měli více záznamů v trestním rejstříku a více dopravních přestupků. Bylo mezi nimi například třikrát více odsouzených za trestné činy než mezi ostatními muži. Ženy, které viděly v dětství hodně násilí v televizi, mnohem častěji vrhaly po svých partnerech nějaké předměty a člověka, který je rozzlobil, měly větší tendenci udeřit, strkat či škrtit. Měly rovněž v průměru čtyřikrát více trestních záznamů a dopravních přestupků než ostatní ženy. (http://www.med.umich.edu/yourchild/topics/tv.htm). Podle výsledků jiného dlouhodobého výzkumu, pořádaného vědeckými pracovníky Kolumbijské univerzity v New Yorku, násilí v televizi zcela jistě rozvíjí agresivitu dětí. Tato studie, sledující vzorek 707 dětí po dobu 17 let, je nejrozsáhlejší studií, která byla dosud uskutečněna. Vědci z Kolumbijské univerzity shromáždili údaje o počtu hodin, které děti ve věku kolem třinácti čtrnácti let denně věnují televizním programům, pak prozkoumali informace, které jim poskytla policie a FBI, aby zjistili, do jaké míry se děti 70

podíleli na násilné trestné činnosti. Z výsledku vyplynulo, že třetina dětí, které v průměru sledovaly televizní program víc než tři hodiny denně, spáchala nebo spáchá ve věku mezi šestnácti až dvaadvaceti lety nějaký násilný čin. Chlapci se nechají ovlivnit více než dívky. Je třeba přihlédnout i k ekonomickým faktorům, jako je sociálně ekonomické prostředí a rodinná anamnéza, ale televize se jeví jako jeden z faktorů, který v dítěti nejvíce determinuje zakořenění násilí. Počet hodin strávených u televize může dlouhodobě ovlivňovat osobnost, televize trvale mění vnímání světa. Především otupuje citlivost, čím více násilných činů děti opakovaně vzhlédnou, tím méně litují jejich oběti. Televize předkládá obraz světa nebezpečnějšího, než ve skutečnosti je. Dospívající má proto sklon reagovat na problémy, s nimiž se setká, s nepřiměřenou agresivitou. (ANTIER, E. (2004), Agresivita dětí, Praha, Portál) Je však otázkou, zda lze míru agresivity jedinců spojovat s působením AV produktů přímo. Jejich vliv z velké míry závisí také na osobnosti dítěte, o jejímž rozvoji rozhodují především rodiče. Největší negativní dopad se tak objevuje u dětí z problémových rodin, které pociťují nedostatek pozitivních vzorů u svých rodičů. To, co bývá ve výchově nejsilnější, je však bezesporu příklad rodičů. Děti přirozeně napodobují jejich postoje, názory, způsob vyjadřování, gesta, zkrátka celý způsob života. "Když je rodina zvyklá trávit hodně času u televize nebo přijímat život spíš pasivně, dá se něco podobného očekávat i od dětí, které v ní žijí," říká doktor Klíma. "A naopak, když mají stejně jako jejich rodiče spoustu koníčků, jsou zvídaví, aktivní a přemýšliví, stojí televize někde na okraji jejich zájmu." (www.novinky.cz, 15. května 2003) Obrázek 25: Schéma vztahu rodiny, AV produktů s obsahem násilných scén a agresivitou

Dá se předpokládat, že opakující se mediální násilí má spíše kumulativní a dlouhodobější účinek a jeho frekventované zobrazování může mít svým způsobem normotvorný dopad. Děti a mládež, pokud jsou vystavovány mediálnímu násilí častěji, mohou mít pocit, že násilí je normálním a běžným způsobem řešení konfliktů a problémů. Ale zase jen za určitých podmínek! A to zejména v případě, že selhává socializační role rodiny, že je rodiče nenaučí, že se životní situace řeší určitým způsobem. Mediální násilí pak může mít zcela jiné vyznění, pokud při jeho sledování rodiče dětem poskytují to, čemu říkáme „interpretační rámec“, pokud rodiče situaci pro dítě komentují, vysvětlí a hodnotí, zda je pozitivní či negativní... ...Ačkoliv může existovat určitá souvislost mezi výskytem patologických jevů a délkou času stráveného sledováním televize, při interpretaci tohoto zjištění musíme být opatrní. Je zde totiž přinejmenším jedna metodologická nejistota; tato souvislost totiž nemusí vůbec znamenat, že patologické jevy jsou vyvolány sledováním televize. Stejně dobře to může znamenat, že jedinci, kteří mají sklony k patologickým jevům, mají odlišné vzorce trávení volného času a mají zároveň sklon trávit více svého volného času pasivním sledováním televize. Popisovaná souvislost totiž nemusí znamenat časově-příčinnou návaznost typu: nejdříve časté sledování televize, posléze vznik patologického jevu. ... 71

Intenzivní a časté sledování televize dětmi a mládeží zároveň může ve skutečnosti být indexem zcela jiného zdroje patologického jevu. To, že dítě tráví čtyři nebo pět hodin denně před novodobým domácím krbem - televizí, může také znamenat, že rodiče nemají na dítě čas a před obrazovku si ho pravidelně odkládají, může to znamenat, že rodina nefunguje tak, jak má nebo také, že dítě není (z různých příčin) vedeno k aktivnímu vybití energie pozitivně vnímaným způsobem jako je sport. Stejně tak může znamenat (s trochou fantazie), že nemá kamarády, se kterými by trávilo čas venku na hřišti, je svým způsobem exkomunikováno ze sociální sítě spolužáků, což může být (podle mého z hlediska psychologie neodborného názoru) důvodem ke vzniku patologického jevu par excellence. Intenzivní sledování tak nemusí být nutně příčinou, ale může být i průvodním jevem. (Tomáš Trampota, Literární noviny, panelová diskuze „Je násilí v médiích důležitým faktorem způsobujícím následně kriminalitu mládeže?“) Další názor na vliv filmů na dítě je prezentován v posouzení jednotného systému klasifikace AV produktů podle věkových hranic, zpracovaném v rámci studie „Koncepce klasifikace audiovizuálních produktů podle věkových skupin“, psychology PhDr. Václavem Mertinem (katedra psychologie FFUK) a PhDr. Ilonou Gillernovou, CSc. (katedra psychologie FFUK). Posouzení zmiňuje následující fakta: „(Filmy) Přinášejí mu (dítěti) informace o světě kolem něho, nabízejí mu vzory chování a jednání, předávají mu kulturní a společenské normy, vybízejí ho k nápodobě a identifikaci, vzbuzují v něm emoce, kultivují estetické cítění... Základní otázka, se kterou se musíme vypořádat, je, zda film může ohrozit či dokonce poškodit duševní a mravní vývoj dítěte. Jednoduchá odpověď na uvedenou otázku je, že film pravděpodobně může ohrozit nebo poškodit dítě. Ovšem úplně stejným způsobem mohou dítě poškodit kniha, jednání politiků, interakce s vrstevníky, hádky rodičů, špatné známky ve škole, přírodní podmínky, (ne)vyřčené slovo… Výzkumy nemohou přinést jednoznačné doklady o tom, že některé filmy či v nich obsažené podněty ohrožují vždy zdravý vývoj každého dítěte, že přispívají k agresivitě, že zhoršují duševní zdraví dítěte, že způsobují nepatřičné sexuální chování. Důvod je jednoduchý. Člověk je natolik složitá, multikauzálně a multifaktoriálně podmíněná bytost, že se vzpírá jakýmkoli jednoznačným a jednoduchým výkladům. Odpověď na to, zda filmy poškodí (negativně ovlivní) duševní vývoj konkrétního dítěte, je závislá na celé řadě okolností. Kupříkladu připomeneme několik skutečností. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že výzkumná data zpravidla pracují s rozdíly mezi skupinami. Jestliže tedy data signalizují, že jsou například rozdíly mezi skupinami dětí, které víc sledují televizi, a těmi, které méně, tak tato data rozhodně nevypovídají o každém dítěti a už vůbec nejsou s to zachytit kauzální vztahy. Zjistit kauzální vztahy je v oblasti takto komplexních jevů zatím prakticky nemožné. Takový opatrný přístup k interpretaci existujících dat by mohl vést k závěru, že je tedy jedno, co dítě sleduje, jaké hry hraje, že stejně nejsme s to predikovat, jak bude konkrétní film působit na konkrétní dítěte. I velmi sporný film nemusí mít na jedince vůbec žádný vliv (tedy ani kladný ani záporný), na některé má vliv záporný, ale mohou se také ve výzkumném vzorku vyskytnout jedinci, u kterých se dokonce objeví souvislost kladná. Spíše jen v konkrétním případě u konkrétního jedince jsme do jisté míry s to predikovat vyústění vlivu filmu. 72

Používané pojetí ohrožení bývá velmi statické. Vezme se jedna konkrétní okolnost (např. sex) a ta se seřadí na stupnici od nejmírnější k nejzávažnější podobě. Jako kdyby mohla působit sama o sobě, což vlastně nepřichází v úvahu. Neberou se v potaz různé okolnosti – např. to, zda nositelem nepěkného jednání je kladný hrdina, nebo naopak padouch, za jakých okolností se dítě na film dívá (např. je nemocné), v jaké sociální situaci (např. dívá se s rodiči, sleduje film s vrstevníky, je samo), v jakém je kognitivním a emocionálním rozpoložení (je smutné, je zvědavé, nudí se apod.). V neposlední řadě je adekvátní připomenout i genderové souvislosti. Naše kultura obecně nabízí dívkám jiný způsob chování než chlapcům, připouští, že chlapci se mohou chovat agresivněji než dívky, dívky mohou veřejně plakat atd. Jestliže výzkumná data nemohou přinést doklady o jednoznačně negativním působení filmů na všechny jedince a neumíme zároveň přesně porozumět tomu, za jakých okolností působí negativně, tak rozhodně nepřinášejí doklady ani o tom, že by sledování „nevhodných“ skutečností obsažených ve filmech prospívalo rozvoji dítěte, že by podporovalo jeho psychický a mravní vývoj. To by nás však rozhodně mělo vést k maximální obezřetnosti a měli bychom se chovat tak, jako kdyby některé skutečnosti měly negativní dopad. Tato varianta je mnohem bezpečnější než opačná, kdy věříme, že se nic nestane...“ Oba výše zmíněné názory i studie odborníků z michiganské univerzity připouští možnost existence vlivu AV produktů na děti a mládež. Všechny zdroje navíc zdůrazňují roli rodiny a rodičů v procesu přijímání a vyhodnocování informací přicházejících z vnějšího světa dítětem. Proto by bylo dle posledně zmíněné studie žádoucí přinést rodičům či jiným dospělým takové informace o filmech, které by snížily riziko jejich nevhodného použití na minimum. Vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých realizovatelných systémů (nejen tedy implementace systému poskytujícího informace o jednotlivých AV produktech rodičům) je náplní dalších částí tohoto hodnocení dopadů regulace (RIA). 3) Poskytnutí návodu k jednání „Pachatelé získávají rychle hotové návody k jednání ... I prvopachatelé včetně dětí a mládeže jsou s to páchat velice dokonalé delikty právě na základě přebírání hotového modelu jednání. Tím se zvyšuje riziko jejich neodhalení. Další instruktivnost médií se projevuje v oblasti učení pachatele trestných činů, jak se vyhnout trestní odpovědnosti a chovat se v průběhu trestního jednání tak, aby ztížili své usvědčení. Jedná se například o různé způsoby ničení stop, zabraňování tomu, aby tyto stopy vznikly.“ (Prof. JUDr. Jan Musil, DrSc., rektor Policejní akademie ČR). 4) Kinematografie - pravidla pro označování věkových hranic přístupnosti mají spíše zvykový a intuitivní charakter (částečně se inspirují zahraničními výsledky klasifikace), než aby byla založena na jasně definovaných kritériích a jejich sdílení a jasně formulované metodice. 5) Stávající systém je z právního hlediska vícekolejný a jednotlivé subjekty do něj vstupují za rozdílně definovaných legislativních podmínek. Pro část subjektů jsou kontrola a případné sankce spíše teoretické (filmová a DVD distribuce, provozovatele audiovizuálních představení), pro jinou část subjektů jsou velmi tvrdé (provozovatelé televizního vysílání), pro další část žádné („nová média“, tedy 73

subjekty působící v prostředí internetu a poskytovatelé vyžádaných služeb). Vícekolejnost existuje samozřejmě také ve správě jednotlivých oblastí šíření audiovizuálních produktů. Oblast filmové a DVD distribuce je kontrolována institucemi, jejichž kompetence jsou mnohem širší a tato činnost je pro ně jen okrajovou záležitostí (Ministerstvo kultury České republiky, krajské úřady). Televizní sektor spravuje samostatný správní orgán (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání), pro nějž je tato činnost jednou z hlavních náplní práce. „Nová média“ nejsou spravována žádným správním či kontrolním orgánem. 6) Nedostatečná definice „škodlivosti“ audiovizuálního produktu Nedostatečná definice „škodlivosti“ audiovizuálního produktu, která se omezuje na velmi obecné úpravy v zákonech typu: „dílo, jehož obsah může ohrozit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí“ nebo „pořady, které mohou vážně narušit (ohrozit) fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých“. Tyto obecné úpravy vedou k intuitivním řešením, neposkytují dostatečně jasná a věcně podložená kritéria, jak lze rozpoznat pořad nevhodný pro děti a mladistvé, a zároveň neposkytují subjektům působícím v oblasti audiovize dostatečné argumenty a ochranu před stížnostmi veřejnosti a postihy kontrolních a státních orgánů, jejichž rozhodnutí mohou být zcela odlišná od názorů programových pracovníků televizních či distribučních společností. Absence jednotného a jasně definovaného systému klasifikace se projevuje především tak, že si jednotlivé subjekty (např. televize, ale také velké distribuční společnosti) zavádějí vlastní klasifikační systémy, často odvozené od zahraničních modelů. I přesto v současné době dochází k řadě rozporů mezi názorem provozovatelů televizního vysílání a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (která argument souladu se zahraničním klasifikačním systémem nepřijímá). Především v distribuční praxi se udržují historicky vzniklé pomocné klasifikační kategorie (12 let jako orientační informace u audiovizuálních představení). V případě internetu se většinou pracuje s formulářem jednoduché otázky (např. Je vám více než 18 let? Ano/Ne), a to pouze u sexuálně explicitních (pornografických) obsahů. Tato praxe má však samozřejmě víceméně pouze informativní charakter, protože přístupu dětí a mladistvých nezabrání. Legislativa30 K problematice klasifikace audiovizuálních produktů se nejblíže vztahují Zákon č. 273/1993 Sb. a Zákon č. 231/2001 Sb. Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů se z tohoto pohledu týká především veřejného provozování audiovizuálních děl (např. v kinodistribuci) nebo jejich distribuce (např. v síti prodejen či půjčoven) a přímo stanovuje nutnost některá audiovizuální díla označovat. Zákon stanovuje, že audiovizuální dílo, 30

Převzato ze studie “JUDr. Petra Pecharová (MK ČR), Přehled ustanovení zákonů o přístupnosti audiovizuálních děl pro děti a mladistvé”

74

jehož obsah může ohrozit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí, musí být před jeho zveřejněním označeno hranicí přístupnosti dosažením věku 15 nebo 18 let; věkovou hranici přístupnosti audiovizuálního díla určuje výrobce českého audiovizuálního díla nebo distributor jiného než českého audiovizuálního díla, případně pořadatel audiovizuálního představení, provozovatel prodejny nebo provozovatel půjčovny audiovizuálních děl; nedodržení povinnosti projednává krajský úřad, v případě pořadatelů audiovizuálního představení, provozovatelů prodejny nebo provozovatelů půjčovny audiovizuálních děl obecní úřad. Poměrně jasná formulace zákona nenašla v současné situaci odpovídající naplnění ve společenské praxi. Pro distribuci audiovizuálních děl, stejně jako pro pořádání audiovizuálních představení, neexistuje centrální kontrolní ani (samo)regulační orgán, který by se klasifikací zabýval. Pravidla pro označování věkových hranic přístupnosti mají spíše zvykový a intuitivní charakter (částečně se inspirují zahraničními výsledky klasifikace), než aby byla založena na jasně definovaných kritériích a jejich sdílení a jasně formulované metodice. Také evidence subjektů působících v oblasti audiovize je v současné praxi nedostatečná. Tato situace implikuje možné problémy s vymahatelností dodržování klasifikačních standardů v České republice. Na druhou stranu existuje velmi podstatný argument, který naznačuje, že stávající praxe je funkční: v praxi se za 15 let působení tohoto zákona téměř nevyskytly stížnosti ze strany občanů ani státních orgánů. Dodejme ovšem, že se tím myslí oficiální stížnosti podané formou trestního oznámení, nikoliv případy, které „pouze“ vyvolaly diskuzi veřejnosti (v průběhu roku 2008 šlo například o marketingové akce společnosti Aerofilms kolem filmu Faunův labyrint nebo pohoršení médií a veřejnosti nad obhrouble eroticky dvojsmyslným obsahem dialogů v animovaném filmu Sissy a Yetti). Za pozornost jistě stojí skutečnost, že hranice 15 a 18 let je snadno kontrolovatelná pomocí občanského průkazu, zatímco nižší hranice (například 6 a 12) již nikoliv. Děti do 15 let občanský průkaz ani jiný doklad totožnosti zpravidla nemají. Změna této praxe by zcela jistě rozkolísala možnosti kontroly při veřejných audiovizuálních představeních. Zažitá klasifikace děl pro distribuci filmů a provozování veřejného předvádění audiovizuálních děl má navíc vlastní „historickou“ setrvačnost, jakousi zvykovou „dobrou praxi“, která má svou společenskou váhu. V distribuční praxi se občas používá ještě doporučující věková hranice 12 let pro lepší orientaci při posuzování vhodnosti předváděného díla pro děti a mládež. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, se otázky potenciální škodlivosti audiovizuálních produktů (v dikci zákona „pořadů“) rovněž dotýká a v této oblasti činnost provozovatelů vysílání a převzatého vysílání jednak přímo omezuje, jednak ji váže na provedení alespoň základní klasifikace, jelikož stanovuje, že mezi jejich povinnosti patří nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí; pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, nezařazovat v době od 6.00 hodin do 22.00 hodin; zajistit, aby takovým pořadům bezprostředně předcházelo slovní upozornění na nevhodnost pořadu pro děti a mladistvé, a aby pořad, který by mohl ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a 75

mladistvých, byl označen obrazovým symbolem upozorňujícím na jeho nevhodnost pro děti a mladistvé po celou dobu jeho vysílání. Kontrolu nad dodržováním zákona také ve věci klasifikace vykonává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která je oprávněna také udílet pokuty za porušení těchto povinností. Z jednání s profesní skupinou zástupců provozovatelů a poskytovatelů televizního vysílání z řad pracovníků programových a právních oddělení a archivů ovšem jednoznačně vyplynul názor, že současná legislativa nedefinuje klasifikační kategorie dostatečně. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v současném složení zároveň podle zástupců provozovatelů televizního vysílání postupuje (narozdíl od předchozích Rad) velice přísně a současně subjektivně (tj. bez jasně stanovených kritérií). Podle názorů provozovatelů jsou nejednou pokutovány pořady na základě neobjektivizovatelných morálních soudů a na základě implikovaných názorů dospělého analytika, který není nikterak podložen otázkou pochopitelnosti pro dětského diváka. Problematika klasifikace audiovizuálních produktů šířených prostřednictvím tzv. nových médií (sítě internet, audiovizuálních služeb na požádání či záznamových nebo telekomunikačních zařízení) není v současné legislativě České republiky řešena. Zároveň neexistuje centralizovaný systém evidence a kontroly subjektů působících v této oblasti. Spíše spontánně a „zespoda“ vzniklo několik neziskových organizací pracujících v oblasti kontroly internetu na úrovni české (projekt InternetHotLine Nadace Naše dítě, činnost Safer Internet Institut, Internet helpline Czech Republic, Linka bezpečí aj.) i evropské (projekt Insafe, Inhope aj.). Také několik větších komerčních subjektů (Vodafone Czech Republic a.s., Microsoft Česká republika aj.) se v této oblasti angažuje. Většina těchto projektů se v současné době soustřeďuje na potírání trestně-právního chování v síti internet, osvětu nebo zavedení specifických filtračních systémů, nikoliv na klasifikaci audiovizuálních produktů. Poněkud odlišná situace je v oblasti počítačových a video-her. Ty jsou v současné době běžně klasifikovány v rámci několika nadnárodních klasifikačních systémů. Tím nejčastějším je PEGI (Pan-European Game Information). Tento ratingový systém byl vyvinut v úzké součinnosti s nizozemským systémem klasifikace Kijkwijzer a v roce 2003 spuštěn Evropskou federací interaktivního softwaru (ISFE). Počítačové hry nepatří mezi klasické audiovizuální produkty ani z pohledu české legislativy (nespadají například do kompetence Ministerstva kultury ČR) a jejich zařazení do jednotného klasifikačního systému audiovizuálních produktů je nepravděpodobné. Zároveň ale je pravděpodobné, že další vývoj preferující (marketingově přitažlivou) interaktivitu a využívající možností technologické konvergence povede ke sbližování „tradičních“ audiovizuálních produktů a počítačových her. Vzhledem k budoucímu přibližování oblasti počítačových her a audiovizuálních produktů šířených prostřednictvím tzv. nových médií je ale možné – a zřejmě i praktické – uvažovat o případném nikoliv systémovém, ale organizačním propojení obou systémů (tj. např. přímé personální a organizační navázání českého zastoupení PEGI na budoucí instituci kompetentní ve věci klasifikace audiovizuálních produktů v ČR).

Statistická data o problému 76

Následující část ilustruje na základě statistických dat významnost problému a potřebu řešení ochrany duševního a mravního vývoje dětí a mládeže. Data o nárůstu agresivity Následující výtahy z projevů představitelů Policie ČR potvrzují skutečnost, že brutalita dětí a mladistvích narůstá. Z důvodu nemožnosti přesného definování intuitivních pojmů jako brutalita, agresivita apod. a jejich obtížné měřitelnosti se budeme muset smířit pouze se slovním potvrzením tohoto závěru relevantními osobami namísto přesvědčivých empirických důkazů. Např. na www.idnes.cz , „Zločinnost dětí klesá, brutalita roste“, 2. 11. 2008: „Případy dětské kriminality z poslední doby svědčí o rostoucím násilí i klesajícím věku pachatelů. Podle policie sice v dlouhodobých statistikách případů dětské kriminality ubývá, stupňuje se ale jejich brutalita. "V Ostravě se skoro každý rok objeví skupina mladistvých či dětí, kteří nám dělají potíže," říká ředitel ostravské policie Tomáš Landsfeld“. Uvedený zdroj uvádí několik případů ze současnosti, překvapujících svou brutalitou. Dále pak v Kutnohorském deníku, „Počet brutálních vražd narůstá, přiznává policie“, 4. 2. 2009: „Kromě toho kriminalisty oproti roku 2007 trápil také větší počet brutálních vražd, rostoucí násilná trestná činnost dětí nebo extremismus. Na středeční tiskové konferenci o kriminalitě v roce 2008 v Praze o tom informoval náměstek policejního prezidenta Jiří Houba. Kromě nárůstu vražd, které překročily magickou hranici dvou stovek obětí, trápí policii především trestná činnost dětí do 15 let. Podezřelých z kriminální činnosti bylo loni totiž 2723 dětí, tedy o 7 % více než v roce 2007. Mírný nárůst dětské kriminality však Houba nevidí jako hlavní problém. „Alarmující je především nesmyslná brutalita spojená s bezcitností a lhostejností, které se děti dopouštějí často i ve skupinách,“ upozorňuje Houba.“ Denní průměr doby trávené sledováním televize u dětí ve věku 4-14 let V roce 2007 činil denní objem času tráveného dětmi ve společnosti televize téměř 2 hodiny. Délka sledování televize závisela na ročním období – u televizorů byli diváci nejdéle během 1. a 4. čtvrtletí, nejméně pak ve 3. čtvrtletí (na něž připadají letní prázdniny).

77

Obrázek 26: Vývoj průměrné denní doby trávené sledováním televize dětským divákem v jednotlivých čtvrtletí od roku 2003 (v minutách)

Zdroj: Oddělení Elektronického výzkumu VPA ČT

Celkový přehled průměrné denní doby trávené sledováním televizorů u děvčat a chlapců ve věku od 4 do 14 let ukazuje následující tabulka. Tabulka 16: Denní průměr doby trávené sledováním televize (děti ve věku 4 až 14 let) (v minutách) Období Q1 Q2 Q3 Q4 Průměr roku

1997

127 128 155

1998 170 128 127 171 150

1999 154 116 109 148 132

2000 134 106 112 142 124

2001 161 111 105 139 129

2002 125 125 124 166 135

2003 158 112 109 151 132

2004 145 125 117 161 137

2005 167 126 115 146 139

2006 138 112 102 133 121

Zpracoval: Oddělení Elektronického výzkumu VPA ČT

Další data uvádí závěrečná zpráva o řešení projektu „Koncepce klasifikace audiovizuálních produktů podle věkových skupin“. Jak ukázal reprezentativní průzkum postojů veřejnosti zadaný v rámci zmíněné studie, necelá pětina dětí (18%) má svůj samostatný prostor/pokoj, který obývají samy, a dalších 59% sdílí samostatný pokoj se sourozenci. Vybavenost „dětských“ pokojů audiovizuální technikou je následující: barevný televizor (34%), stolní počítač/notebook (30% celkem, ale 39% v domácnostech, které vlastní PC/notebook a děti mají samostatný pokoj), herní konzole (17% celkem, ale 67% v domácnostech, které vlastní herní konzoly a děti mají samostatný pokoj), přístup na internet (25% celkem, ale 37% v domácnostech, které mají připojení na internet a děti mají samostatný pokoj) a vlastní knihovna (43% celkem, ale 54% v domácnostech, kde děti mají samostatný pokoj). Rozšíření a využívání počítačů a internetu v domácnostech a mezi jednotlivci v ČR31 Následující data vychází ze šetření ČTÚ do roku 2006. Během následujících dvou let je 31

ČSÚ, Šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci 2003, 2004, 2005, 2006

78

2007 121 96 93 128 109

však téměř jisté, že vybavenost domácností osobním počítačem dále narostla. Totéž se týká připojení domácností k internetu. V roce 2006 mělo osobní počítač doma 36 % domácností, připojení k internetu pak 27 % domácností, z toho 57 % z nich vysokorychlostní. Největší podíl domácností s počítačem a připojením k internetu byl v Praze (42 a 37 %), nejmenší pak v Ústeckém kraji (25 a 19 %). Obrázek 27: Vybavenost domácností osobním počítačem, připojením k internetu celkově a vysokorychlostním připojením

Pozn. 1: Osobní počítač zahrnuje všechny typy osobních počítačů: tj. stolní počítač (klasický nepřenosný osobní počítač), přenosný počítač (často také nazývaný notebook) a palmtop (PDA – neboli počítač do dlaně). Pozn. 2: Vysokorychlostní připojení (ADSL, připojení přes kabelovou televizi, bezdrátové připojení, WiFi, vysokorychlostní mobilní připojení atd.): připojení umožňující vyšší přenosovou rychlost dat (144 kb/s a více).

Nejvíce počítače využívají mladí lidé mezi 16 a 24 lety (84 % obyvatel v tomto věku jsou uživatelé PC) a vysokoškolsky vzdělaní (83 %). S přibývajícím věkem podíl uživatelů počítače v této věkové skupině klesá. Obrázek 28: Uživatelé osobního počítače celkem, podle pohlaví a podle věku

Pozn. 3: Za uživatele osobního počítače je považován jednotlivec, který použil osobní počítač v posledních 3 měsících (šetření proběhlo ve 2. čtvrtletí 2006).

Co se týče internetu, největšími fanoušky jeho používání jsou mladí ve věku 16-24 let a vysokoškolsky vzdělaní lidé, z obou skupin internet používá 78 %. 79

Obrázek 29: Uživatelé internetu celkem, podle pohlaví a podle věku

Pozn. 4: Za uživatele internetu je považován jednotlivec, který použil internet v posledních 3 měsících (šetření proběhlo ve 2. čtvrtletí 2006).

Návrh možných variant řešení Varianta 0 – zachování současného stavu Ponechání dvou vedle sebe existujících systémů, kdy provozovatelé veřejných představení zajišťují, že na základě klasifikace nepřipustí na předvedení produktu diváka do příslušné věkové hranice (15 a 18 let), a vysílatelé garantují, že se potenciálně škodlivé dílo nedostane do vysílání mezi 6. a 22. hodinou. Velmi rozdílný zůstane také způsob postihu nedodržení pravidel od prakticky žádného (internet), přes velmi teoretické (kina) až po velmi striktní a přísný (televize). Tato varianta nevyřeší výše zmíněné problémy. Zároveň nepřinese změnu nákladů ani výnosů pro žádnou z dotčených stran. Varianta 1 - Zrušení současného systému omezení V případě, že vliv AV produkce je na každého jedince rozdílný, hraje zde důležitou roli osobnost jedince, přístup rodičů a z hlediska psychologického neexistují přesně věkem dané mezníky, které by oddělovaly jednotlivé věkové kategorie. Jednou z variant může být ponechání oblasti bez regulace. Zároveň zde nebude působit efekt „zakázaného ovoce, které nejvíce chutná“, tj. neoznačené filmy nevhodné pro děti a mládež nebudou přitahovat nechtěnou pozornost jedinců této věkové kategorie. Vše bude ponecháno na působení rodičů jako hlavního výchovného faktoru. Varianta 2 - Existence dvou různých systémů pro kina a TV Za klasifikaci kino-filmů a DVD/videa bude odpovídat nově založený úřad. Orgánem odpovědným za řešení námitek proti klasifikaci bude Fond. Televizní vysílání bude kontrolovat RRTV, jež bude i orgánem odpovědným za řešení 80

námitek proti klasifikaci Konkrétní pravidla klasifikace budou voleny jednotlivými vysílateli na základě jejich uvážení. Celkově tak zůstane zachován současný režim pro TV vysílání, dojde ke sjednocení klasifikace v oblasti kino-filmů a DVD/videa. Varianta 3 - Existence dvou různých systémů pro kina a TV s AVMS na vyžádání Za klasifikaci kino-filmů a DVD/videa bude odpovídat nově založený úřad. Orgánem odpovědným za řešení námitek proti klasifikaci bude Fond. Televizní vysílání a AVMS na vyžádání bude kontrolovat RRTV, jež bude i orgánem odpovědným za řešení námitek proti klasifikaci. Konkrétní pravidla klasifikace budou voleny jednotlivými vysílateli na základě jejich uvážení. Celkově tak zůstane zachován současný režim pro TV vysílání, dojde ke sjednocení klasifikace v oblasti kino-filmů a DVD/videa. Jako podvarianta varianty 3 lze uvažovat možnost zavedení povinnosti poskytovatelů AVMS a AVMS na vyžádání aktivně zamezit přístupu ohrožených skupin s pomocí jasně definované technologie. a. Vytvoření registru stránek s potenciálně škodlivým obsahem, jako veřejně dostupné služby spadá svou podstatou mezi činnosti náležící státu (neboť se jedná o poskytování veřejného statku tj. public goods); komplementem k tomuto registru stránek obsahujících škodlivý AV obsah by byl počítačový program, který by se k tomuto registru po připojení k internetu automaticky připojil a zakázal by nainstalovaným internetovým prohlížečům připojit se na kteroukoliv stránku zanesenou v tomto registru stránek se škodlivým obsahem; tento počítačový program by byl ke stažení zdarma např. na stránkách RRTV či MK pro každého uživatele internetu; aby bylo vyhověno podmínkám Směrnice, musely by povinně tento program nainstalovat školy, veřejné internet check points, domovy dětí a mládeže a další instituce, kde by se potenciálně děti mohly dostat ke škodlivému obsahu webových stránek. b. Zavedení povinnosti poskytovatelů AV aktivně zamezit přístupu ohrožených skupin s pomocí jasně definované technologie (např. USB klíče, platby kreditní kartou, heslo vydávané na konkrétním místě proti předložení občanského průkazu atd.). Varianta 4 - Zavedení jednotného klasifikačního systému pro všechny formy šíření AV produktů Na základě studie CEMES UK FSV „Koncepce klasifikace audiovizuálních produktů podle věkových skupin“ se jako nejslibnější jeví inspirace holandským modelem – systémem Kijkwijzer32. Studie hodnotí tři možnosti aplikace systému - převzetí systému Kijkwijzer, adaptace systému Kijkwijzer na kulturní, právní a organizačně provozní 32

Podrobný popis a fungování systému viz zmíněná studie

81

podmínky ČR a vývoj vlastního systému. První řešení z hlediska technologického nepřichází v úvahu. Při volbě ať druhé či třetí možnosti bude nutné najít možnou cestu implementace. a. koregulační schéma jako v případě Holandska -

instituty samoregulace a spoluregulace jsou v českém právu oblastí poměrně neprobádanou, a proto by jejich okamžitá implementace do českého práva byla pravděpodobně spojena se značnými obtížemi.

b. vytvoření nového samostatného úřadu pro regulaci a klasifikaci c. správa klasifikace při Fondu, stížnosti řeší v první instanci sami distributoři, Fond ve spolupráci s RRTV řeší stížnosti ve druhé instanci (tj. pokud stěžovatel nenalezne shodu se zástupci distributorů, jinak klasifikaci v rámci koregulace provádí sami distributoři i.

bez AVM služeb na vyžádání

ii.

s AVM službami na vyžádání

Dotčené subjekty33 Dotčené subjekty Provozovatelé televizního vysílání • poskytovatelé se sídlem v ČR • poskytovatelé, kteří sídlí v zahraničí a ze zahraničí produkty distribuují. Tyto subjekty bude obtížné (ba nemožné) přimět k tomu, aby se podřídily českému systému klasifikace. Distributoři audiovizuálních produktů na filmovém materiálu, dvd a podobných nosičích, nepřímo též výrobci těchto audiovizuálních produktů Provozovatelé veřejných představení audiovizuálních produktů (provozovatelé kin, organizátoři festivalů aj.) Provozovatelé tzv. nových médií - do této kategorie patří široké spektrum subjektů od tvůrců obsahu a poskytovatelů audiovizuálních produktů šířených prostřednictvím sítě internet po ty, kteří nabízejí audiovizuální produkty prostřednictvím přenosných telekomunikačních a záznamových zařízení. Děti a mladiství Rodiče RRTV Fond MK ČR Společnosti vytvářející identifikační klíče, PINy apod. Stát - Nová koregulační instituce a její komise Stát - Nový klasifikační úřad

33

Na základě studie CEMES UK FSV „Koncepce klasifikace audiovizuálních produktů podle věkových skupin“

82

Vyhodnocení nákladů a přínosů Hodnocení dopadů jednotlivých variant Varianta

Přínosy

Náklady

0

-

-

1

2

3

3a

Provozovatelé televizního vysílání – možné vyšší příjmy z reklamy v případě uvolnění ∗∗ režimu a možnosti vysílat libovolný AV produkt v libovolném čase Distributoři AV produktů – eliminace výdajů na ∗∗∗ označování produktů, možný nárůst tržeb Provozovatelé veřejných představení AV produktů – eliminace výdajů na klasifikace ∗∗∗∗ produktů a kontrolu diváků, možný nárůst tržeb RRTV – úspora nákladů na kontrolu a ∗∗∗∗∗ vynucování

Děti a mladiství – negativní vliv AV produktů

Rodiče – nutnost obtížného sběru informací ∗∗∗∗∗ o AV produktech Náklady na zamezení přístupu dětí ∗∗∗∗∗ k nežádoucím veřejným představením apod.

Distributoři AV produktů – pokles tržeb Děti a mladiství – ochrana mravního a ∗∗∗∗ v případě přísnějšího hodnocení, než je duševního vývoje stávající Rodiče – možná kontrola a zamezení přístupu Provozovatelé veřejných představení AV dětí k nežádoucím AV produktům, ale nutná ∗∗∗ produktů – pokles tržeb v případě přísnějšího orientace ve 2 systémech hodnocení, než je stávající Nový úřad – odpovídá za klasifikaci kinoDistributoři AV produktů – nebudou muset sami ∗∗∗∗∗ filmů a DVD/videa (náklady na zřízení a označovat AV produkty provoz) Provozovatelé veřejných představení AV Fond – náklady spojené s procesem řešení ∗∗∗∗∗ produktů – nebudou muset sami označovat námitek Distributoři AV produktů – pokles tržeb Děti a mladiství – ochrana mravního a ∗∗∗∗∗ v případě přísnějšího hodnocení, než je duševního vývoje stávající Rodiče – možná kontrola a zamezení přístupu Provozovatelé veřejných představení AV dětí k nežádoucím AV produktům, ale nutná ∗∗∗ produktů – pokles tržeb v případě přísnějšího orientace ve 2 systémech hodnocení, než je to současné Nový úřad – odpovídá za klasifikaci kinoDistributoři AV produktů – nebudou muset sami ∗∗∗∗∗ filmů a DVD/videa (náklady na zřízení a označovat provoz) Provozovatelé veřejných představení AV ∗∗∗∗∗ Fond – řešení námitek produktů – nebudou muset sami označovat Provozovatelé tzv. nových médií – náklady na klasifikaci, pokles návštěvnosti webových stránek RRTV – kontrola dodržování pravidel provozovateli nových médií Děti a mladiství – ochrana mravního a Rodiče – pořízení softwaru zamezujícího ∗∗∗∗∗ duševního vývoje přístupu ke škodlivým stránkám Rodiče – možná kontrola a zamezení přístupu Distributoři AV produktů – pokles tržeb dětí k nežádoucím AV produktům, ale nutná ∗∗∗∗ v případě přísnějšího hodnocení, než je to orientace ve 2 systémech současné Distributoři AV produktů – nebudou muset sami Provozovatelé TV vysílání – pokles příjmů ∗∗∗∗∗ označovat z reklamy z důvodu menší divácké obce Provozovatelé veřejných představení AV Provozovatelé veřejných představení AV ∗∗∗∗∗ produktů – pokles tržeb v případě přísnějšího produktů – nebudou muset sami označovat hodnocení, než je tstávající Nový úřad – odpovídá za klasifikaci kinofilmů a DVD/videa Fond – řešení námitek

83

∗∗∗∗∗

∗∗∗∗ ∗∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗ ∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗ ∗∗∗ ∗∗∗ ∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗∗∗

Provozovatelé tzv. nových médií – náklady na klasifikaci, pokles návštěvnosti webových ∗∗∗∗∗ stránek RRTV – kontrola dodržování pravidel ∗∗∗ provozovateli nových médií

3b

Děti a mladiství – ochrana mravního a ∗∗∗∗∗ duševního vývoje Rodiče – možná kontrola a zamezení přístupu dětí k nežádoucím AV produktům, ale nutná ∗∗∗∗ orientace ve 2 systémech Distributoři AV produktů – nebudou muset sami ∗∗∗∗∗ označovat Provozovatelé veřejných představení AV produktů – nebudou muset sami označovat

4ai

∗∗∗∗∗

MK ČR – vytvoření a vedení registru

∗∗

Veřejné instituce a internet check pointy – povinnost instalace softwaru MK CR – nutnost kampaně či osvěty, prostřednictví níž by byly zejména veřejné instituce (ale i rodiče) seznámeny s nutností instalovat na všechny počítače, k nimž mají přístup nezletilí software k zamezení škodlivému obsahu, náklady na kontrolu a vynucování Rodiče – pořízení technologie zamezující přístup Distributoři AV produktů – pokles tržeb v případě přísnějšího hodnocení, než je stávající Provozovatelé TV vysílání – pokles příjmů z reklamy z důvodu menší divácké obce Provozovatelé veřejných představení AV produktů – pokles tržeb v případě přísnějšího hodnocení, než je stávající Nový úřad – odpovídá za klasifikaci kinofilmů a DVD/videa

∗∗

Společnosti vytvářející identifikační klíče, PINy ∗∗∗∗ apod. – TV vysílání Společnosti vytvářející identifikační klíče, PINy ∗∗∗∗ Fond – řešení námitek apod. – nová média Provozovatelé tzv. nových médií – náklady na klasifikaci, pokles návštěvnosti webových stránek RRTV – kontrola dodržování pravidel provozovateli nových médií Nový úřad, RRTV – náklady na kontrolu a vynucování povinnosti instalovat identifikační klíč apod. – nová média Provozovatelé televizního vysílání – vyplňování dotazníku, možný pokles příjmů Provozovatelé televizního vysílání – omezení ∗∗ z reklamy v případě přísnějšího hodnocení a nákladů na vlastní hodnocení AV produktů poklesu sledovanosti; spolufinancování koregulační instituce Distributoři AV produktů – vyplňování Provozovatelé veřejných představení AV dotazníku, pokles tržeb v případě přísnějšího produktů – eliminace nákladů na vlastní ∗∗ hodnocení, než je to současné; hodnocení AV produktů spolufinancování koregulační instituce Provozovatelé veřejných představení AV produktů - vyplňování dotazníku, pokles tržeb Distributoři AV produktů – eliminace nákladů ∗∗ v případě přísnějšího hodnocení, než je to na vlastní hodnocení AV produktů současné; spolufinancování koregulační instituce Děti a mladiství – ochrana mravního a Stát - Nová koregulační instituce a její ∗∗∗ duševního vývoje komise (část nákladů na zřízení a provoz) Legislativně-technické náklady – vytvoření Rodiče – možná kontrola a zamezení přístupu mechanismu a jeho ∗∗∗∗ koregulačního dětí k nežádoucím AV produktům implementace do českého právního řádu ∗∗∗∗∗

RRTV – úspora nákladů

84

∗∗∗∗∗

∗∗∗∗∗ ∗∗∗ ∗∗∗ ∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗∗∗ ∗∗∗

∗∗∗∗∗

∗∗∗∗∗

∗∗∗∗∗

∗∗∗∗ ∗∗∗

∗∗∗∗∗

Zvýšení právní jistoty

4bi

4ci

Provozovatelé televizního vysílání – vyplňování dotazníku, možný pokles příjmů Provozovatelé televizního vysílání – omezení ∗∗ z reklamy v případě přísnějšího hodnocení a nákladů na vlastní hodnocení AV produktů poklesu sledovanosti; poplatky klasifikačnímu úřadu Distributoři AV produktů – vyplňování Provozovatelé veřejných představení AV dotazníku, pokles tržeb v případě přísnějšího produktů – eliminace nákladů na vlastní ∗∗ hodnocení, než je to současné; poplatky hodnocení AV produktů klasifikačnímu úřadu Provozovatelé veřejných představení AV produktů - vyplňování dotazníku, pokles tržeb Distributoři AV produktů – eliminace nákladů ∗∗ v případě přísnějšího hodnocení, než je to na vlastní hodnocení AV produktů současné; spolufinancování koregulační instituce; poplatky klasifikačnímu úřadu Děti a mladiství – ochrana mravního a Stát - Nový klasifikační úřad (náklady na ∗∗∗ duševního vývoje zřízení a provoz) Rodiče – možná kontrola a zamezení přístupu ∗∗∗∗ dětí k nežádoucím AV produktům RRTV - úspora nákladů

∗∗∗∗∗

Zvýšení právní jistoty

∗∗∗∗∗

Provozovatelé televizního vysílání – omezení nákladů na vlastní hodnocení AV produktů

∗∗

Provozovatelé veřejných představení AV produktů – eliminace nákladů na vlastní hodnocení AV produktů

∗∗

Distributoři AV produktů – eliminace nákladů na vlastní hodnocení AV produktů

∗∗

∗∗∗∗∗

Zvýšení právní jistoty

∗∗∗∗∗

Nulová varianta nepovede k vyřešení výše zmíněných problémů. Zároveň nepřinese změnu nákladů ani výnosů pro žádnou z dotčených stran. Důvodem zařazení této varianty je především její použití jako benchmarku pro kvantifikaci nákladů a přínosů dalších scénářů. Varianta 1 by vedla ke značnému snížení nákladů provozovatelů TV a veřejných představení stejně jako distributorů AV produktů. I přes efekt zakázaného ovoce by však došlo k citelnému zhoršení v oblasti ochrany duševního a mravního vývoje dětí a mládeže. V případě možnosti stálé kontroly rodičů by přínosy této varianty převážily nad náklady. Rodiče však své děti např. v odpoledních hodinách kontrolovat nemohou. Negativní vliv AV produktů by tak mohl vést např. ke zvýšené agresivitě dětí s citelnými následky pro společnost v budoucnosti. Varianty 2 a 3 by vedly ke zvýšení ochrany dětí a mládeže, nevyřešily by však problém 85

∗∗∗∗

∗∗∗∗

∗∗∗∗∗

Provozovatelé televizního vysílání – vyplňování dotazníku, možný pokles příjmů ∗∗∗∗ z reklamy v případě přísnějšího hodnocení a poklesu sledovanosti; poplatky za klasifikaci Distributoři AV produktů – vyplňování dotazníku, pokles tržeb v případě přísnějšího ∗∗∗∗ hodnocení, než je to současné; poplatky za klasifikaci Provozovatelé veřejných představení AV produktů - vyplňování dotazníku, pokles tržeb ∗∗∗∗ v případě přísnějšího hodnocení, než je to současné; poplatky za klasifikaci

Děti a mladiství – ochrana mravního a ∗∗∗ Fond – náklady na novou agendu duševního vývoje Rodiče – možná kontrola a zamezení přístupu MK ČR, RRTV – náklady na řešení stížností ∗∗∗∗ dětí k nežádoucím AV produktům proti klasifikaci RRTV – úspora nákladů

∗∗∗∗

∗∗ ∗∗

vícekolejnosti systému. Tato skutečnost zvyšuje oproti jednomu systému náklady rodičů, kteří se musí orientovat v obou systémech. Navíc by mohlo dojít k situaci, kdy tentýž produkt se na trhu objeví s různou klasifikací. Totéž platí pro subvarianty 3a a 3b. K nákladům této varianty pouze přibudou v případě první subvarianty
regulatorní náklady RRTV (neboť se rozšíří okruh subjektů, jež bude muset RRTV z hlediska dodržování povinností spojených s ochranou skupin osob Rada kontrolovat a popřípadě sankcionovat),
náklady ušlé příležitosti doposud neregulovaných subjektů (provozovatelů nových typů TV vysílání a poskytovatelů AVMS na vyžádání) – vzhledem k tomu, že bude omezen z řady míst přístup k jejich službám (vzhledem k zavedení registru webových stránek se škodlivým obsahem by jim mohlo potenciálně ubýt uživatelů); náklady provozovatelů TV vysílání spojených s úpravou programové skladby aj.
náklady ušlé příležitosti pro instituce poskytující veřejný internet (nebo internet jinak dostupný nezletilým – ve školách, domovech dětí apod.) spojené s možným úbytkem uživatelů; náklady spojené s instalací programu zachycujícího webové stránky se škodlivým obsahem by nebyly vysoké
náklady státního rozpočtu – jde o vypracování a průběžnou aktualizaci seznamu webových stránek poskytujících škodlivý obsah a vytvoření programu zachycujícího tyto webové stránky – tyto náklady by představovaly zhruba vytvoření 2 stálých pracovních míst (aktivní vyhledávání webových stránek poskytujících škodlivý obsah) a zakázku k vytvoření příslušného programu, který však není příliš technicky náročný (tj. relativně nenákladný); vysoké náklady by však vyvolávala nutnost uložit, kontrolovat a vynucovat povinnost nainstalovat a aktivně využívat tento program všem institucím poskytujícím internetové připojení dostupné dětem; je také možné (a tuto povinnost aktivně vynucovat); zvýšené finanční nároky by si pravděpodobně vyžádala i případná propagační kampaň zaměřená na rodiče dětí s cílem přesvědčit je, aby rovněž aktivně využívali tento program Dodatečné přínosy varianty 3a v porovnání s variantou 3:
vzhledem k tomu, že v rámci této varianty by bylo možné bez problémů blokovat nejen škodlivý obsah webových poskytovatelů usazených v ČR (respektive na území EU), ale škodlivý obsah webových stránek z celého světa (protože do seznamu webových stránek poskytujících škodlivý obsah mohou být zaneseny webové stránky bez ohledu na jejich poskytovatele), je tato varianta z hlediska dosažení zamýšlené ochrany nerušeného mravního vývoje dětí vysoce efektivní (zejména v případě, že bude ochrana jejich nerušeného mravního vývoje probíhat rovněž přímo v rodinách, kde je pochopitelně nejpřirozenější a nejefektivnější); v kombinaci s reklamní kampaní, jež by rodiče seznámila s možností ochrany dětí před škodlivým obsahem webových stránek pomocí blokačního programu, by tato varianta měla výrazné přínosy

86


přínosem pro stávající provozovatele TV vysílání je fakt, že po transpozici Směrnice budou v oblasti ochrany osob regulováni i jejich konkurenti (tj. regulace již nebude fungovat diskriminačně)
přínosem pro rodiče je fakt, že budou díky této variantě moci rovněž oni bezplatně chránit své děti před webovými stránkami se škodlivým obsahem Dodatečné náklady varianty 3b v porovnání s variantou 3:
regulatorní náklady RRTV (neboť se rozšíří okruh subjektů, jež bude muset RRTV z hlediska dodržování povinností spojených s ochranou skupin osob Rada kontrolovat a popřípadě sankcionovat) – zejména se dají očekávat vysoké náklady vynucování plnění povinnosti aktivně omezovat přístup subjektů ke škodlivému obsahu
náklady ušlé příležitosti doposud neregulovaných subjektů (provozovatelů nových typů TV vysílání a poskytovatelů AVMS na vyžádání) – vzhledem k tomu, že bude omezen přístup k jejich službám, ubude jejich uživatelů; náklady provozovatelů TV vysílání spojených s úpravou programové skladby aj., náklady nově regulovaných subjektů na implementaci zvoleného identifikačního systému a jeho využívání (PIN, USB klíče apod.)
náklady uživatelů regulovaného typu AV děl – neboť jim bude ztížen přístup k příslušné AVM službě (nutností vyžádat si PIN či USB klíč apod.)
regulatorní náklady spojené s identifikací a (pod)zákonným zakotvením vhodné technologie k zamezení přístupu nezletilých ke škodlivému obsahu AV děl (počítačové technologie prochází rychlým vývojem, proto by se zakotvení konkrétní technologie ve formě vyhlášky nebo dokonce zákona mohlo stát v krátkém čase překonaným ustanovením – nutnost častých novelizací) Dodatečné přínosy varianty 3b v porovnání s variantou 3:
očekávaný přínos ze zavedení varianty 3b by měla být zvýšená ochrana nezletilých; vzhledem k tomu, že však bude omezen pouze škodlivý obsah webových stránek, jejichž poskytovatel je usazen na území EU, bude faktický přínos v tomto ohledu menší
přínosem pro stávající provozovatele TV vysílání je fakt, že po transpozici Směrnice budou v oblasti ochrany osob regulováni i jejich konkurenti (tj. regulace již nebude fungovat diskriminačně)
přínosem bude implementace této varianty jednoznačně pro poskytovatele AVMS na vyžádání usazené mimo EU, jimž se zvýší počet uživatelů jejich služeb (kteří k nim plynule přejdou od poskytovatelů usazených v EU, kteří po nich budou požadovat identifikaci či poplatek)
mírný přínos bude mít tato varianta i pro společnosti zabývající se vytvářením identifikačních softwarových systémů34 34

Malá RIA (Hodnocení dopadů regulace) k transpozici Směrnice EP a Rady 2007/65/ES, kterou se mění Směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států

87

Nejslibnější variantou z pohledu porovnání nákladů a přínosů i z hlediska její aplikovatelnosti je varianta 4, což naznačuje její úspěšné zavedení a fungování v Nizozemí a převzetí modelů založených na obdobném principu několika dalšími evropskými zeměmi. Další členské státy EU o implementaci nizozemského systému též uvažují. Pokud by EU zvažovala schválení směrnice požadující snížení heterogenity těchto systémů mezi jednotlivými členskými zeměmi, používání systému podobného dalším zemím EU by bylo jedině výhodou. Možnost implementace systému založeného na holandském vzoru podrobně hodnotí již několikrát zmiňovaná studie CEMES UK. Relevantní částky odhadu nákladů v další části tak budou převzaty z této studie. Jednotný klasifikační systém je možné implementovat několika způsoby: a. koregulační schéma jako v případě Nizozemí (v zásadě vytvoření české mutace nizozemské organizace NICAM) b. vytvoření nového samostatného úřadu (v zásadě vytvoření Rady pro AV klasifikaci) -

Jednalo by se o vytvoření orgánu podobného RRTV, který by se zabýval pouze klasifikací; tento úřad bude provozovat systém; bude vytvořena odborná komise pro tvorbu obsahu (odborníci z oblasti médií, školství, psychologie apod.) – jednání 6-10x do roka (průměrně na 3 hodiny); bude vytvořen orgán (komise) pro řešení stížností na nesprávnou klasifikaci a odvolací komise – jednání obou 8-10x v roce (právní otázkou spojenou s vytvořením samostatného úřadu pro klasifikaci je to, zda by se jednalo o úřad správní – obdobný RRTV – nebo např. o příspěvkovou organizaci MK, k níž by MK bylo dohledovým orgánem s možností přezkumu rozhodnutí této organizace).

-

Náklady na vytvoření nového samostatného úřadu se tak budou sestávat z provozních nákladů (pronájem, vybavení kanceláří, provoz kanceláře, její internetové připojení a vybavení a další provozní náklady) a personálních nákladů (členové jednotlivých komisí). Očekává se35, že počet členů úřadu bude cca. 8, počet členů odborné komise cca. 8 a počet členů komise pro stížnosti 5, počet členů odvolací komise 3.

c. provádění této činnosti Fondem, stížnosti řeší Fond (popř. ve spolupráci s RRTV) ve druhé instanci, v první instanci řeší samy regulované subjekty; systém je provozován v rámci Fondu, který provádí i školení kodérů a pravidelnou aktualizaci systému a jeho hodnocení. Rozdíl mezi náklady jednotlivých subvariant 4a – 4c nebude zásadně v jejich výši, ale v tom, kdo je bude hradit. Podrobnější vyčíslení nákladů je obtížné vzhledem k tomu, že se jedná o zavedení nové a českému právu doposud neznámé instituce. Nicméně s částečným využitím zahraničních dat i obecných zkušeností s fungováním institucí v České republice se dají náklady a přínosy subvariant 4a – 4c vyčíslit následujícím upravujících provozování televizního vysílání 35

Analogicky ke zkušenostem nizozemského institutu NICAM (Kijkwizer).

88

způsobem. Náklady společné subvariantám 4a – 4c:
Technologické náklady o Zavedení systému Kijkwijzer 

jednorázové v prvním roce – 1 590 000 Kč (zejména nákup licence, její aktivace na první rok a kodérů)



průměrné roční náklady – 1 000 000 Kč (udržování licence, serveru, školení hodnotitelů a pravidelná aktualizace systému)


Náklady na odměny členů odborné komise (odborné36 a pro stížnosti): o schůze komise cca. 5-krát ročně (odvolací) a 2 ročně odborná o počet členů komisí cca. 5 (zástupci regulovaných subjektů, RRTV a Fondu v odvolací komisi, odborníci z řad psychologů, kulturologů, regulovaných subjektů, RRTV a Fondu v odborné komisi) o odměny členů komisí – měly by být adekvátní ušlému příjmu z výkonu pracovní činnosti členů komisí (tj. kvalifikovaných odborníků): 

odměna za 1 schůzi (a přípravu na ni) – cca. 3000Kč/osoba



tj. za rok 105 000 Kč

Náklady specifické pro variantu 4b:
Pronájem kancelářských prostor, průběžné náklady na provoz kanceláře (elektřina, internet, telefon apod.) o dle ceníků realitních kanceláří cca. 20 000 - 40 000 Kč/měsíc (bez režie) v méně exponovaných částech Prahy (Praha 2, Praha 6, Praha 10) o Jednorázové náklady na vybavení kanceláří (kancelářský stůl + židle = cca. 10000 Kč - dle průzkumu cen IKEA); notebook = cca. 25000 Kč (průzkum cen Alzasoft), monitor+klávesnice+myš=7000 Kč - průzkum cen Alzasoft; tiskárna+scanner=5000 Kč - průzkum cen Alzasoft; software licence = cca. 13000 Kč; mobilní telefon a telefon – pevná linka=cca. 4000 Kč - průzkum cen Alzasoft, O2, T-mobile; skříň = cca. 3000 Kč; další kancelářské vybavení - např. lampička, šanony, tužky, papíry, pořadače = cca. 3000 Kč; tisk vizitek = 1000 Kč - odhad www.tiskvizitek.cz ; další vybavení kanceláře, popřípadě další nutný hardware a software = 14000 Kč)

36



tj- přibližně 85 000 Kč na jedno pracovní místo



předpokládají se max. 4 zaměstnanci – tj. celkové jednorázové náklady 340 000 Kč

posuzování nastavení systému klasifikace, schvalování případných změn nebo rozšíření systému

89


Náklady na zaměstnance – až cca. 4 osoby o jednalo by se v zásadě spíše o administrativní pozice (SŠ, znalost anglického jazyka), v případě možnosti bezbariérového přístupu do kanceláře vhodné např. pro osoby s postižením pohybového ústrojí (což by navíc vhodně korespondovalo se snahou státu vytvářet pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením) 

tržní mzda odhadem (obdobné pozice personálními agenturami) cca. 20 000 Kč



v případě, že by subjektem byl úřad státní správy, jednalo by se odhadem o zaměstnance v max. 9 platové třídě a max. 5 platovém stupni – tj. 12 090 Kč

zprostředkovávané

o vyčísleno podle Obecné metodiky hodnocení dopadů regulace by pak celkové náklady na zaměstnance byly buď 37 180Kč (hrubá tržní mzda+povinné odvody+režijní náklady), nebo 26 400Kč (hrubý plat+ povinné odvody+netarifní složky platu+ režijní náklady) na zaměstnance na měsíc o celkové měsíční mzdové náklady by tedy dosáhly 148 720 Kč/měsíčně, resp. 105 600 Kč/měsíčně Náklady specifické pro variantu 4c:
Náklady na zaměstnance Fondu (1 osoba) o jednalo by se v zásadě spíše o administrativní pozice (SŠ, znalost anglického jazyka), v případě možnosti bezbariérového přístupu do kanceláře vhodné např. pro osoby s postižením pohybového ústrojí (což by navíc vhodně korespondovalo se snahou státu vytvářet pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením) o Jinak viz výše varianta 4b – náklady na jednu osobu – státního zaměstnance na měsíc cca. 26 400 Kč, za rok 316 800 Kč Přínosy společné subvariantám 4a – 4c: Jak již bylo uvedeno výše v tomto dokumentu, základními přínosy zavedení AV klasifikace ve více (4b, 4c) či méně (4a) modifikované obdobě nizozemského systému Kijkwizer jsou:
zavedení jednotného, jasného a přehledného systému označování AV děl, které usnadní předběžnou orientaci v obsahu AV děl širokému okruhu osob počínaje rodiči nezletilých, přes pedagogy, distributory a prodejce AV děl, provozovatele kin až po provozovatele televizního vysílání a RRTV;
zejména na straně provozovatelů televizního vysílání, ale i filmových distributorů bude významným přínosem to, že dojde k částečnému snížení nejistoty týkající se vysílání AV děl, které se svým obsahem pohybují na hranici přístupnosti – prostřednictvím AV klasifikace bude jednoznačně stanoveno, od jaké věkové 90

hranice je konkrétní AV dílo doporučené, což usnadní zejména distributorům a kinům plnění jejich povinností a do jisté míry (s reflexí toho, že v případě televizního vysílání zůstane bez změny dalších předpisů37 v konečném důsledku RRTV) usnadní tvorbu programové skladby i provozovatelům televizního vysílání (bude jasnější, které pořady je možné vysílat před 22:00 a které nikoliv apod.)38;
s výše uvedenými přínosy korespondují přínosy na straně RRTV – zejména částečná úspora nákladů na správní řízení, potažmo soudní spory (v minulosti se řada sporů týkajících se pokut za ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu – což znamená – nehledě na výsledek takového sporu – vysoké náklady na straně státu i provozovatelů televizního vysílání);
zavedení systému AV klasifikace je také zároveň přiblížení se státům původní EU15, přičemž se dá relativně legitimně očekávat, že EU v dohledné době stejně povinnost provádět AV klasifikaci v rámci harmonizace trhu s AV produkty zavede (pravděpodobně právě ve formě obdobné Kijkwizeru). V případě subvarianty 4a (NICAM systém) by náklady byly hrazeny takřka ze 100% soukromými subjekty – zejména profesními sdruženími různých podnikatelů v audiovizi – které mají zájem na zavedení funkčního a přehledného systému klasifikace audiovizuálních děl, který by vytvořil jednoznačný základ pro rozhodování RRTV i dalších orgánů (v otázkách, zda určité AV dílo ohrožuje nebo neohrožuje mravní vývoj nezletilých apod.). V Nizozemí se podle webových stránek Kijkwizeru (http://www.kijkwijzer.nl/pagina.php?id=3) podílí na fungování institutu NICAM přímo nebo zprostředkovaně cca. 2 200 společností – tj. náklady fungování systému AV klasifikace na jeden subjekt nejsou příliš vysoké. V České republice se dá očekávat, že počet subjektů, které by se podílely na financování AV klasifikace, by byl nižší - cca. 200 subjektů (nejen filmoví distributoři, producenti, provozovatelé televizního vysílání, kina, marketingové agentury apod.). Financování opakovaných nákladů by tedy v průměru (příspěvek by v případě zavedení však byl nejspíše odstupňován podle tržní síly jednotlivých podnikatelů) na jeden subjekt činilo cca. 10 000 – 15 000 Kč39, což je relativně přijatelná suma (která by navíc 37

zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění pozdějších předpisů

38

Např. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila správní řízení proti TV NOVA kvůli odvysílání pořadu Fajn brigáda z cyklu Soukromé pasti dne 17. září 2008 ve 20:00 hodin, který podle názoru RRTV mohl ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. TV NOVA konzultovala cyklus Soukromé pasti s psychology a posoudila jej jako pořad, který je možné vysílat před 22:00. Dokud pořad nebyl odvysílán, neměla TV NOVA možnost zjistit, jakým způsobem bude pořad posuzovat RRTV. V případě zavedení AV klasifikace by se tento problém nemusel opakovat, vzhledem k tomu, že AV klasifikace bude jakýmsi vodítkem a doporučením, což bude přínosem z hlediska právní jistoty. Ekonomickým přínosem by pak měla být úspora nákladů na správní řízení a případné soudní spory (a případné pokuty, resp. náklady spojené s jejich vymáháním).

39

V prvním roce – následně by to bylo méně (viz jednorázové náklady na spuštění systému Kijkwizer)

91

nemusela být uhrazena ve formě peněžních prostředků, ale i např. naturálním plněním – ve formě poskytnutí zaměstnanců apod.), uhrazením odměn svým členům komisí apod. Náklady veřejných rozpočtů by nebyly de facto žádné – tato varianta předpokládá, že náklady spojené s licencí a provozem systému plně ponesou soukromé subjekty. Se subvariantou 4a je však spojeno několik zásadních problémů:
úprava spoluregulačního orgánu v rámci českého právního řádu (jde o českému právu cizí způsob úpravy práv a povinností, který by proto vyžadoval poměrně náročnou přípravu z legislativně-technického hlediska; včetně možných konfliktů s EK, která stanoví povinnost státu dohlížet na ochranu nezletilých před škodlivým obsahem)
zajištění odbornosti a nestrannosti spoluregulačního orgánu (pravděpodobně relativně náročná vyjednávání s jednotlivými dotčenými subjekty o tom, kdo bude v jednotlivých komisích – aby spoluregulační orgán pro AV klasifikaci fungoval jako odborná a objektivní instituce, nikoliv jako prostředek prosazování zájmů konkrétních subjektů či skupin subjektů)
odpovědnost spoluregulačního orgánu pro AV klasifikaci za vlastní rozhodnutí a její zakotvení v právní úpravě tohoto institutu (pokud by byl zaveden)
problémy vyplývající z dobrovolné účasti na fungování AV klasifikace – např. tzv. černé pasažérství – kdy by se některým dotčeným subjektům vyplatilo na AV klasifikaci nepřispívat, nicméně požívat všech výhod z ní plynoucích
možnost, že nebude nalezena mezi dotčenými subjekty shoda na konečné podobě a způsobu úhrady nákladů za systém AV klasifikace V případě subvarianty 4b – tj. zřízení Rady pro AV klasifikaci – by většina výše uvedených nákladů byla přenesena na stát (respektive státní rozpočet). Bylo by sice možné převést pod tuto nově zřízenou Radu část stávajících zaměstnanců z RRTV a MK (tj. část nákladů na platy zaměstnanců nové Rady by byla pouze převedena z RRTV a MK), popřípadě rovněž zavést povinný poplatek, který by kryl část nákladů na zřízení a provoz AV klasifikace (který by ovšem musel být ve vyšší výši než v případě spoluregulačního orgánu, aby ekonomicky kompenzoval náklady na jeho správu a výběr; tento poplatek by měl pokud možno být příjmem nové Rady, nikoliv státního rozpočtu). Subvarianta 4b zároveň nebude mít takový přínos jako subvarianta 4a, vzhledem k tomu, že dotčené subjekty nebudou moci namísto finančního příspěvku přispívat na provoz systému AV klasifikace jinak (např. poskytnutím zaměstnanců či kancelářských prostor apod.). Celkové náklady varianty 4b by se tedy daly očekávat ve výši cca. 2 500 000 Kč za rok (s tím, že při zřizování nového úřadu je pravděpodobné, že by se náklady v prvním roce vyhouply výrazně nad rámec 2 mil. Kč). Náklady státního rozpočtu by se v tomto případě odvíjely od toho, zda by byl pro subjekty podléhající klasifikaci zaveden poplatek za klasifikaci a v jaké výši. Jednou z krajních možností je pochopitelně, že by poplatky pokrývaly kompletně veškeré 92

náklady spojené se vznikem nového úřadu pro klasifikaci a s jeho chodem. V případě zpoplatnění 200 subjektů by to znamenalo ročně poplatek v minimální výši 10 000 Kč za rok (s výjimkou prvního roku, kdy by byl poplatek pravděpodobně několikanásobně vyšší). Čím nižší poplatek bude nový úřad vybírat, tím větší náklady spojené s klasifikací ponese státní rozpočet. V tomto případě je nicméně zřejmé, že z hlediska nákladů se jedná v každém ohledu méně vhodná varianta než 4a a 4c, protože obnáší významné fixní náklady na zřízení nového subjektu, které se nejeví jako nezbytné. Subvarianta 4c je v podstatě pouze transformovanou verzí subvariant 4a a 4b. V zásadě veškeré náklady spojené s licencí jsou opět na straně státu (státního rozpočtu), náklady spojené s provozem systému (vyhodnocováním) budou provádět samy regulované subjekty prostřednictvím kodérů. Školení kodérů bude provádět Fond – aby byla zajištěna kvalita fungování systému a rovněž pravidelné seznámení regulovaných subjektů s aktualizacemi systému. První instance řešení stížností na klasifikaci bude prováděna regulovanými subjekty (jedná se v zásadě o opětovné provedení klasifikace jiným kodérem a komunikaci se stěžovatelem), druhá instance by (opět v zájmu zachování kvality systému) měla být prováděna odvolací komisí při Fondu (ve spolupráci s RRTV, regulovanými subjekty apod. – viz popis varianty 4c výše). Fond by měl rovněž provádět prostřednictvím své odborné komise aktualizaci systému (mj. v návaznosti na stížnosti a podněty veřejnosti, RRTV apod.). Náklady spojené s činností Fondu v této variantě by obnášely platbu za licenci a školení kodérů 1 590 000 Kč v prvním roce a 1 000 000 Kč v následujících letech a dále platby za odměny odborných komisí ve výši 105 000 Kč a náklady na vlastního zaměstnance, který bude mít agendu na starosti ve výši 316 800 Kč. Očekává se výnos z každoročního školení kodérů (které bude jako služba zpoplatněno) ve výši 500 000 Kč (při odhadu 50 školených kodérů to znamená 10 000 Kč na osobu)40 Rozdílem oproti subvariantě 4b je, že podpůrnou agendu k AV klasifikaci bude provádět pracovník Fondu, zbytek bude založen na spoluregulaci. V rámci této varianty lze očekávat, že náklady budou pro veřejné rozpočty vyšší než v případě varianty 4a, nicméně na druhou stranu bude zachován určitý základní dohled nad klasifikací ze strany Fondu. Doporučená varianta:
jako vhodná se jeví varianta 4c, která kombinuje spoluregulaci s elementární kontrolou ze strany Fondu
nicméně, aby varianta 4c fungovala, muselo by dojít k celkové koncepční změně fungování RRTV (které by díky systému NICAM odpadla část činností, které doposud prováděla), což se jeví jako relativně koncepčně náročný proces;

40

Lze očekávat, že velké subjekty (např. televize a distributoři) budou potřebovat vyšší počty kodérů (zastupitelnost, velký objem pořadů), naopak menší subjekty pouze jednoho kodéra – tzn. nejde o nadměrnou zátěž pro MSP.

93


rovněž jde o variantu, která nese v první fázi určité náklady (byť dlouhodobě vede k úspoře nákladů u všech dotčených subjektů), které v době rozpočtových škrtů není vhodné vynakládat.
z těchto důvodů se doporučuje zachování současného stavu (varianta 0) s tím, že bude zahájena systematická spolupráce mezi MK a RRTV tak, aby bylo možné ve střednědobém horizontu spustit variantu 4c.

94

3 Dopady na státní rozpočet a podnikatelský sektor 3.1 Dopady na podnikatelský sektor Dopady na podnikatelský sektor by se daly shrnout následujícím způsobem (pro jednotlivé věcné kategorie) – jedná se pouze o shrnutí, detailnější rozbor přínosů a nákladů pro podnikatelský sektor je sepsáno v jednotlivých částech kapitoly 2 výše v tomto dokumentu: Přínosy:
Financování české kinematografie o Přínosy ze stabilní a rozvíjející se české kinematografie o Spravedlivější výběr poplatků z ceny vstupenek na kinematografická představení
Evidence o Efektivní vybírání poplatků, udělování dotací, regulace, aj. o Systematizace rozdělení činností při evidenci v oblasti kinematografie
AV klasifikace o Požadavek na zavedení systému AV klasifikace vyplynul z konzultací s dotčenými podnikatelskými subjekty v oblasti AV – zavedením AV klasifikace dojde k naplnění tohoto požadavku (konzultované dotčené subjekty pociťovaly neexistenci tohoto institutu jako zásadní komplikaci svého podnikání) o příprava na spuštění AV klasifikace ve spolupráci s RRTV Náklady:
Financování české kinematografie o příspěvek ve výši 1% z ceny vstupenky na kinematografické představení (varianta A) – zatížení z poplatku se při této variantě sníží pro menší kina a mírně zvýší pro multikina; celkové zatížení by se nemělo zvýšit o příplatek ke službám provozování převzatého vysílání (varianta A) – roční výběr příplatku ve výši cca. 24 mil. Kč ročně
Evidence o V zásadě bez nákladů

3.2 Dopady na veřejné rozpočty Dopady jednotlivých vybraných variant na státní rozpočet (popř. na další veřejné rozpočty) jsou uvedeny v jednotlivých částech věcných sekcí kapitoly 2, včetně jejich 95

detailního odůvodnění. Tato část tedy shrnuje pouze nejvýznamnější z těchto dopadů (v členění dle věcných sekcí). Přínosy:
Financování české kinematografie o Přínosy ze stabilní a rozvíjející se české kinematografie pro rozvoj filmového průmyslu o Zajištění financování české kinematografie a související rozvoj kultury, kreativity, umění a tvůrčího potenciálu ČR (včetně rozvoje inovací a lidských zdrojů) o Přínosy pro Fond ve výši 24 mil. Kč ročně
Evidence o Efektivní vybírání poplatků, udělování dotací, regulace, kvalitativní přínosy, jako je komplexní evidence subjektů v audiovizi či integrace osob se zdravotním postižením do společnosti, jsou významné – přínosy
AV klasifikace o Příprava na zavedení jednotného, jasného a přehledného systému označování AV děl, které usnadní předběžnou orientaci v obsahu AV děl širokému mj. i regulátorům RRTV, Fondu aj.; Náklady:
Financování české kinematografie¨ o Náklady spojené se správou a výběrem poplatků ve výši cca. 3 milionů Kč za rok41
Evidence o Náklady ve výši cca. 550 – 750 tis. Kč (jednorázové – tvorba databáze a proškolení osob), cca. 250 tis. Kč (navýšení prac. povinností zaměstnance Fondu a NFA)42

41

Odhad cca. na úrovni 4 - 5% dodatečně vybraných prostředků Fondem

42

Náklady na činnost rady a expertů jsou odhadnuty v kapitole implementace

96

4 Konzultace 4.1 Připomínková řízení k předchozím návrhům zákona o kinematografii Jak již bylo zmíněno výše v tomto dokumentu, a jak vyplývá z analýzy současného stavu provedené v tomto dokumentu, zákon o kinematografii (popř. novely zákona č. 241/1992 Sb.) byl předložen Poslanecké sněmovně v minulosti již několikrát, a tedy pošel již několikrát kompletním připomínkovým řízením. Podněty obdržené MK v rámci těchto připomínkových řízení se dají považovat za důležitou součást konzultací (neboť byly využity při tvorbě této navrhované právní úpravy). Materiál byl poskytnut k vyjádření i odborné veřejnosti.

4.2 Pracovní skupiny V rámci přípravy této části velké RIA k zákonu o kinematografii byly Ministerstvem kultury osloveny ve formě separátních dotazů i pracovní skupiny následující subjekty:
Ministerstvo financí
Ministerstvo průmyslu a obchodu
CzechInvest
Czech Film Center – Film Commission
Česká filmová komora
Národní filmový archiv
Státní Fond na podporu a rozvoj české kinematografie Odbor médií a audiovize ve spolupráci s Českým filmovým centrem – Film Commission rovněž průběžně komunikoval s institucemi, které mají na starosti pobídky filmovému průmyslu v jiných členských státech EU – zejména v Německu, Maďarsku, Irsku apod. Výše uvedené subjekty se dají považovat za reprezentativní zástupce všech skupin nejvýznamněji dotčených zavedením (resp. nezavedením) pobídek filmovému průmyslu.

4.3 Konzultace k AV klasifikaci MK si v roce 2008 nechalo zpracovat Centrem pro mediální studia CEMES UK FSV studii, která se zabývala jednotlivými aspekty zavedení AV klasifikace v České republice. V průběhu zpracování této studie byli k jednotlivým tématům konzultováni odborníci – např. dětští psychologové, odborníci z oblasti informačních technologií, odborníci na média a komunikaci – i představitelé zahraničních institucí, které se AV klasifikací zabývají. Výsledky studie byly poskytnuty ke konzultaci i odborné veřejnosti. Podrobnosti o studii i její výsledky jsou přístupné na internetové stránce www.avklasifikace.cz. 97

5 Implementace V rámci implementace je třeba se zaměřit především na postavení Fondu a jeho zaměstnance. Doposud byl Státní fond na podporu a rozvoj české kinematografie bez zaměstnanců a o jeho provoz se staral odbor MK. Nově by však Fond měl mít vlastní zaměstnance, ředitele a radu fondu a značně rozšířenou působnost, což bude vyžadovat poměrně rozsáhlé administrativní a organizačně technické změny. Variantně vyjádřeno, existují následující možnosti uspořádání a financování chodu Fondu: Varianta 0 – zachování současného stavu (nelze, vzhledem k tomu, že veškeré změny vyhodnocené v této RIA předpokládají aktivní činnost ze strany Fondu, a tedy de facto Fond s vlastním rozpočtem a zaměstnanci) Varianta 1 – převedení zaměstnanců z MK do Fondu, zřízení pozice ředitele a zabezpečení fungování Fondu (včetně rady) bude probíhat z rozpočtu Fondu (Fond by měl – podobně jako například zdravotní pojišťovny nebo státní Exportní garanční a pojišťovací společnost povoleno využít určité procento svých příjmů na svůj provoz a rozvoj s tím, že bude pevně stanoven maximální procentní strop) Varianta 2 – doje k převedení zaměstnanců z MK do Fondu, zřízení pozice ředitele a zabezpečení fungování Fondu (včetně rady), a to prostřednictvím státního rozpočtu (tzn. provoz Fondu bude de facto dotován a tím pádem bude moci veškeré vybrané prostředky využít na podporu kinematografie).V rámci této varianty tedy dojde pouze k přesunu prostředků mezi MK a Fondem – z hlediska státního rozpočtu půjde o rozpočtově neutrální opatření. Vyhodnocení variant v návaznosti na další okruhy RIA Jak již bylo řečeno, jeví se varianta 0 jako naprosto neschůdná – vzhledem k tomu, že Fond bez zaměstnanců by nebyl schopen být efektivním implementačním nástrojem pro návrhy hodnocené v rámci této RIA (financování, část evidence a AV klasifikace – část dohledu a odvolání). Varianta 1 se jeví jako schůdná, nicméně je třeba brát v úvahu fakt, že emancipací Fondu od MK v rámci administrativních úspor není vhodné osamostatnění Fondu vidět jako vznik kompletní instituce (samostatná budova, kancelářské vybavení, administrativa a účetnictví apod.) – neboť to by obnášelo zvýšené administrativní náklady a bylo by to v rozporu se snahou o hledání úspor ve veřejné správě. Fond proto pravděpodobně bude nadále fakticky sídlit v budovách MK a využívat jeho zázemí – což by ovšem v případě, kdy by Fond měl hradit své náklady, znamenalo rozúčtovávání následujících položek (nejedná se o úplný výčet): 1) mzdy pracovníků vč. výpočtu, odvodu poplatků, daní, důchodová evidence, atd. 2) vstup do budovy a s tím související evidence docházky 3) pronájem kanceláří a jejich zařízení a s tím související vedení evidence a inventarizace majetku (jde o nárůst práce) 98

4) využívání velkokapacitních kopírek na chodbách 5) telefony 6) napojení počítačů – na síti jsou uložené např. některé používané programy (JASU, CEDR) 7) napojení na GINIS a podatelnu 8) zajišťování kancelářských potřeb 9) zajištění stravy pro zaměstnance (obědy v jídelně MK či stravenky – včetně jejich nákupu a evidence) 10) další – školení požární ochrana, bezpečnost práce, kolektivní smlouvy (příspěvky na dovolenou, pro děti, půjčky, příspěvek na penzijní připojištění, ….) atd. Ačkoliv tento systém rozúčtování funguje v řadě institucí naprosto běžně, jeho implementace na vztah Fond a MK by pravděpodobně obnášela určitý nárůst nákladů na stranách obou subjektů. Navíc je třeba brát v potaz, že Fond bude i po zavedení poplatků vyhodnocených v rámci této RIA stále disponovat méně než odhadovanými 400 mil. Kč, které odborníci považují za dostatečné k financování rozvoje české kinematografie. Nutnost financovat administrativu z prostředků Fondu by pak dále snižovala objem prostředků, které by Fond měl poskytovat reálně na rozvoj české kinematografie. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodná varianta 2, kdy MK převede zaměstnance Fondu a jako de facto „naturální příspěvek“ podpoří Fond tím, že bude krýt jeho provozní náklady (viz body 1 – 10 výše). Na zbytek aktivit bude Fond vybírat prostředky od regulovaných subjektů (viz AV klasifikace) apod. Tento typ uspořádání se jeví jako vhodně úsporný a zároveň dostatečně posilující postavení Fondu tak, aby byl schopen plnit úkoly související s administrativním a věcným zajištěním podpory rozvoje české kinematografie. V současné době vykonávají agendu, která by v případě varianty 2 byla přesunuta do Fondu, celkem 7 zaměstnanců MK zařazeni do platových tříd 11 až 13. Jejich průměrný hrubý měsíční příjem činní 29882 Kč a osobní ohodnocení 5100 Kč. Na základě těchto hodnot byl vytvořen odhad ročních nákladů na tuto agendu s roční valorizací platů 2 % od 3. roku. Tyto odhady jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 17: Výpočet mzdových nákladů na zaměstnance fondu (převedených z MK)

Rok Měsíční náklady na jednoho zaměstnance (Kč) Valorizace platu Celkové roční náklady na provoz agendy (Kč)

1

2

3

4

5

34982 0%

34982 0%

35682 2%

36395 2%

37123 2%

2 938 488

2 938 488

3 022 488

3 057 180

3 118 332

Pozn.: vytvořeno podle metodiky MVČR

43

43

http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/CENMSFQN2NX8/$FILE/metod_stanoveni_planovanych_nakl_%20na_vykon_stspr%20.p df

99

Náklady na Radu Fondu a Experty a poplatky za posuzování žádostí Náklady na Radu Fondu a Experty Personální náklady Fondu se dále vztahují k Radě Fondu a Expertům, kteří posuzují žádosti o dotace na následující činnosti: •

tvorba dlouhometrážního díla

•

výroba dlouhometrážního díla

•

technický rozvoj a modernizace

•

tvorba krátkometrážního díla

•

výroba krátkometrážního díla

•

distribuce

•

propagace

Mzdové náklady na Radu a experty by měly být pokryty z výběru poplatků za tyto žádosti. Platy na členy rady budou počítány pomocí koeficientu z platové základny, experti jednorázovým poplatkem 1 500 Kč. Platová základna členů rady je převzata z RRTV a činní 51 731 Kč. Co se týče platového koeficientu, byly navrženy dvě varianty: Varianta I – převzetí koeficientů podle RRTV ve výši -

předseda 1,3

-

místopředseda 1,19

-

člen rady 1,08

Varianta II – koeficienty ve výši -

předseda 0,7

-

místopředseda 0,6

-

člen rady 0,5

Vyhodnocení variant: V rámci varianty I by náklady na radu a experty posuzující žádosti byly následující: SFPRČK

koeficient

platová základna

plat

počet

měsíců

roční plat

Předseda

1,30

51 731

67 250,30

1

12

807 003,60

Místopředseda

1,19

51 731

61 559,89

1

12

738 718,68

člen rady experti (280x1.500Kč)

1,08

51 731

55 869,48

5

12

3 352 168,80 420 000,00

CELKEM

5 317 891,08

100

Pozn: Předpokládá se přibližně stejný počet žádostí jako v roce 2010 V rámci Varianty II by náklady na fond a experty posuzující žádosti byly následující SFPRČK

koeficient

platová základna

plat

počet

měsíců

roční plat

Předseda

0,70

51 731

36 211,70

1

12

434 540,40

Místopředseda

0,60

51 731

31 038,60

1

12

372 463,20

člen rady experti (280x1.500Kč) CELKEM

0,50

51 731

25 865,50

5

12 1 551 930,00 420 000,00 2 778 933,60

Pozn: Předpokládá se přibližně stejný počet žádostí jako v roce 2010 Vzhledem k faktu, že agenda Rady RRTV má významně širší záběr činností než Rada Fondu a institucionálně obsahuje jiné činnosti nebo žádostí, oceňovat členy Rady Fondu stejně jako členy RRTV se nejeví jako vhodná varianta. Prováděné činnosti odpovídá ohodnocení stanovené v rámci Varianty II, která je doporučená. Poplatky za posuzování žádostí Jak již bylo uvedeno, poplatky za posuzování žádostí mají pokrýt mzdové náklady na Radu Fondu a experty posuzující tyto žádosti. V současné je cena těchto poplatků 5000 resp. 10000 Kč v závislosti na druhu žádosti44. V roce 2010 bylo na těchto poplatcích vybráno celkem 2 034 000 Kč. Varianty stanovující výši poplatků jsou následující: Varianta I – poplatek ve výši 5 000 Kč Varianta II – poplatek ve výši 10 000 Kč Varianta III – poplatek ve výši 8 000 Kč Vyhodnocení variant

44 10 tis. Kč – tvorba dlouhometrážního díla, výroba dlouhometrážního díla, technický rozvoj a modernizace

5 tis. Kč – tvorba krátkometrážního díla, výroba krátkometrážního díla, distribuce, propagace

101

Vyhodnocení variant s použitím počtu žádostí jako v roce 2010 ukazuje následující tabulka

Žádostí Poplatek CELKEM

varianta I

varianta II

varianta III

rok 2010

283

283

283

5 000

10 000

8 000

283 5 / 10 tis. Kč

1 415 000

2 830 000

2 264 000

2 034 000

Vzhledem k výši vybraných celkových částek se jako nejvhodnější jeví Varianta II. Vzhledem k tomu, že tato varianta nijak nereflektuje obsah a délku žádosti a tedy náročnost jejího posouzení, doporučujeme ponechat MK možnost změnit výši poplatků, případně stanovit jejich odstupňování vzhledem k náročnosti (potom odhadovaný výnos odpovídá roku 2010 – tj. 2 034 000 Kč).

6 Vynucování Vynucování plnění navrhované úpravy se liší podle jednotlivých věcných okruhů. V případě financování české kinematografie se výkon kontroly plnění, resp. splnění podmínek poskytnutí čerpání veřejné podpory, řídí platnými právními předpisy (zejména zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Příjemce umožní příslušnému kontrolnímu orgánu kontrolu plnění, resp. splnění podmínek poskytnutí a čerpání veřejné podpory a poskytne další nezbytnou součinnost těmto orgánům k zajištění výkonu kontroly. Vynucujícím mechanismem plnění podmínek stanovených příslušnou úpravou je zejména možnost odnětí/neudělení dotace, dále pak postihy podle příslušných předpisů finančního, správního a trestního práva. V případě evidence je třeba, aby fungovaly v zásadě dva základní mechanismy faktického vynucování plnění povinností s evidencí spojených pro soukromé subjekty. V prvé řadě se jedná o provázání plnění požadavků evidence s dotacemi a podporou české kinematografie i filmového průmyslu. Pouze subjektům, které řádně plní své povinnosti vyplývající z požadavků na evidenci subjektů v oblasti audiovize i a na evidenci audiovizuálních děl, by mělo být umožněno čerpat dotace i jakékoliv jiné formy státní podpory. Druhým prostředkem vynucování by pak mělo v případě plnění povinností vyplývajících z evidence subjektů v audiovizi i audiovizuálních děl by pak měla být standardní správní řízení (včetně přestupkového řízení). V případě AV klasifikace je třeba jako mechanismus vynucování doporučit zejména samoregulační a spoluregulační mechanismy, které se v této oblasti jeví jako nejefektivnější a ekonomicky nejvýhodnější – viz vyhodnocení varianty 4c k AV klasifikaci výše.

102

7 Přezkum účinnosti 7.1

Obecný postup přezkumu účinnosti

„Žádný, byť sebelépe připravený právní předpis není dokonalý. Zároveň se stále rychleji mění podmínky na trhu, rozvíjí se technologie atd. Z těchto důvodů je nezbytné po určitém čase každý existující právní předpis podrobit přezkumu z hlediska platnosti a naplňování daných cílů. Je třeba stanovit lhůtu od nabytí účinnosti právní normy, ve které musí být norma přezkoumána z následujících hledisek. Existuje stále problém, kvůli kterému byl právní předpis vytvořen? Plní právní předpis stanovené cíle? Jsou splněny předpokládané dopady? Vyskytly se neočekávané problémy a dopady? Je stále potřeba řešit daný problém? Je stále problém řešen odpovídajícím způsobem? Plyne z dosavadních zkušeností možnost ke zlepšení způsobu řešení problému? Takové vyhodnocení účinnosti právního předpisu musí být vždy prováděno ve spolupráci s dotčenými subjekty. Výsledkem přezkumu pak může být, prokáže-li neplnění stanovených cílů, návrh na úpravu či zrušení právní normy.“

7.2

Specifické ukazatele účinnosti pro nový zákon o kinematografii

V případě financování kinematografie a její administrace je třeba sledovat zejména transakční náklady spojené s procesem získávání prostředků pro Fond. Tyto administrativní náklady by měly být v čase co nejnižší. Z hlediska evidence subjektů působících v audiovizi je třeba sledovat, zda se počet registrovaných subjektů zvyšuje a rovněž průběžně vyhodnocovat údaje z této evidence, jakožto cenný zdroj informací o vývoji audiovizního trhu. Obdobně je třeba postupovat i v případě evidence audiovizuálních děl.

103

8 Kontakt 8.1 Kontakt na předkladatele Mgr. Helena Fraňková ředitelka Odboru médií a audiovize Ministerstvo kultury České republiky Úřadovna v Praze 6, Milady Horákové 139 Tel: 257 085 111 Email: [email protected]

8.2 Kontakt na zpracovatele PhDr. Mgr. Jana Chvalkovská EEIP, a.s. Thunovská 12, Praha 1 – Malá Strana Tel: 224 232 754 Email: [email protected]

104

9 Zdroje Analýzy administrativní zátěže podnikatelů; Úřad vlády; 2006 A Comparative Analysis of Regulatory Impact Assessment in Ten EU countries (2004), Dublin, A report prepared for the EU directors of Better Regulation Group, Formez, www.betterregulation.ie Better Regulation Task Force (2005): Regulation – Less is More. Reducing Burdens, Improving Outcomes. Správa BRTF pro předsedu vlády, březen 2005, dostupné na http://www.brtf.gov.uk/docs/pdf/lessismore.pdf. CABINET OFFICE (1998): Deregulation Initiative. Memorandum from the Cabinet Office, srpen 1998, dostupné na http://www.cabinetoffice.gov.uk/regulation/about_us/documents/pdf/doc075.pdf. CEMES FSV UK: AV klasifikace – studie pro MK; www.avklasifikace.cz ČSÚ: Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci 2007 Článek 151 Smlouvy o Evropském společenství Dohoda o filmové spolupráci s Itálií z roku 1968 Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o koprodukci a výměně filmů z roku 1968 Doporučení členským státům EU ohledně filmového dědictví 2005/865/ES European Commission (2003): The EU Economy: 2003 Review. COM (2003) 729. European Commission (2005): Report on the Implementation of the European Charter for Small Enterprises in the Member States of the European Union. Commission Staff Working Paper, 8 února 2005, COM/2005/30, SEC(2005) 167, dostupné na http://www.wales.gov.uk/keypubassemeuropeancomm2/content/euleg050214/6336-05add1.pdf Evropská úmluva o filmové koprodukci č. 26/2000 Sb.m.s. GARG, Anjali, and Manisha KABRA (2004): Regulatory Impact Assessment: Key to Good Governance. SAFIR Newsletter, str. 8-13. dostupné na http://www.teriin.org/division/regdiv/rp/docs/ft03.pdf Good Policy making: A guide to RIA, Londýn 2000 HAMPTON, Philip (2005): Reducing Administrative Burdens: Effective Inspection and Enforcement. Report by HM Treasury, březen 2005, dostupné na http://www.hmtreasury.gov.uk/media/A63/EF/bud05hamptonv1.pdf. Harrison, Tim (2007): Work and Families Bill: choice and flexibility. A case study in the use of regulatory impact assessment. RIA Workshop Prague: zkušenosti Spojeného království a širší mezinárodní pohled,7.– 8. března 2007 105

http://mediaguru.cz/media-typy/televize/uvod-do-televizniho-trhu.html http://www.sochorek.cz/cz/pr/blog/1111491852-titulkovani-poradu-pro-ceske-televiznispolecnosti.htm Interim Report, Study on Co-Regulatory Measures in the Media Sector; Study for the European Commission, Directorate Information Society Unit A1 Audiovisual and Media Policies, Digital Rights, Task Force on Coordination of Media Affairs; Hamburg, 19 květen 2005 JACOBS, Colin (2005): Improving the Quality of Regulatory Impact Assessments in the UK. Centre on Regulation and Competition Working Paper No. 102, březen 2005, Institute for Development Policy and Management, University of Manchester. Dostupné na http://www.competition-regulation.org.uk/publications/working_papers/wp102.pdf. KIRKPATRICK, Colin (2002): Regulatory Impact Assessment in Developing Countries. In: “Enterprise Impact News,” Issue 9, June 2002, Enterprise Development Impact Assessment Information Service (EDIAIS). Available at http://www.enterpriseimpact.org.uk/pdf/EINJune02.pdf. Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007–2013 Koncepce jednotné prezentace České republiky z roku 2005 Listina základních práv EU Mejstřík, Michal (2008): Přínosy a uplatnění hodnocení dopadů regulace (Regulatory impact assessment): teorie a praxe, Panelová diskuse k tématu „Kvalita výstupu legislativního procesu v ČR a možnosti jejího zlepšení prostřednictvím analýzy dopadu regulace (RIA)“, Institut ekonomických studií, UK-FSV, 16. 1. 2008, http://www.eeip.cz/cz/docs/4-Mejstrik_Ria_panel16_1_2008.pdf Mejstřík, Michal, ve spolupráci s Janou Chvalkovskou (2008): Hodnocení dopadů (Impact Assessment) Evropské Komise: Status quo, Konference „EU v objetí regulace: Jak dále?“, Institut ekonomických studií, UK-FSV, a eStat, 14. 5. 2008, http://www.eeip.cz/cz/docs/070526_Konference_sbornik.pdf Metodika stanovení plánovaných nákladů na výkon veřejné správy MV ČR 2007 Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace (RIA) schválené usnesením vlády č. 877/2007, Praha 2007 OECD (2005): Guiding Principles for regulatory quality and performance, Paříž srpen 2005 OECD (2003): Regulatory Performance: Ex-post evaluation of Regulatory Policies, Paříž 2003 dostupné na: http://www.oecd.org/dataoecd/34/30/30401951.pdf Pokyny pro hodnocení dopadů vydané Evropskou komisí SEC (2005) 791 včetně příloh (Impact Assessment Guidelines with Annexes), Brusel 2005 s aktualizací 15.3.2006 RIA Prague Workshop (2007): zkušenosti Spojeného království a širší mezinárodní pohled, 7. – 8. března 2007“ RENDA, Andrea (2006), Impact assessment in the EU (The state of art and the art of 106

state), Centre for European Policy Studies CEPS), Brussels Sdělení Komise o kritériích hodnocení státní podpory ze sdělení Komise o některých právních aspektech týkajících se filmových a ostatních audiovizuálních děl (sdělení o filmu) ze dne 26. září 2001 (tzv. Cinema Communication) Směrnice EP a Rady 2007/65/ES, kterou se mění Směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. Směrnice pro hodnocení dopadů regulace platná ve Spojeném království (Regulatory Assessment Guidance), Cabinet Office 2005 Směrnice pro hodnocení dopadů regulace schválená usnesením vlády č. 420/2005, Praha 2005 Směrnice o elektronickém obchodu, Směrnice o nekalých obchodních praktikách Směrnice o reklamě na tabákové výrobky) Směrnice o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání Státní kulturní politika České republiky na léta 2009−2014 Strategie účinnější státní podpory kultury (kulturní politika) z roku 2001 Vychodil (2005): Making RIA Meet Its Purpose: A Long Way to Go in the Czech Republic, Praha listopad 2005 Výroční zprávy RRTV (2003 – 2007) Výroční zprávy TV Nova, FTV Prima a ČT Woodfield, Richard (2007): The Directive on traditional herbal medicinal products. A case study in the use of regulatory impact assessment. RIA Workshop Prague: zkušenosti Spojeného království a širší mezinárodní pohled, 7. – 8. března 2007 Zákon č. 241/1992 Sb., o Státním Fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 121/2000 Sb. autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 107

Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 304/2007 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání

108