Vždy Bùh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti. (2 Tim 1, 7)

Roèník 19

Èíslo 5

8. 6. 2014

Vždy Bùh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti. (2 Tim 1, 7)

MEDIÁLNÍ SVÌT Ve chvíli, kdy ètete tento úvodník, máme za sebou 7. nedìli velikonoèní, kdy se spoleènì v církvi obvykle modlíme za pracovníky v médiích a za uživatele médií. Nejinak tomu bylo i letos. Mediální svìt zahrnuje svìt tiskovin (noviny, èasopisy, knihy), rozhlasu, televize, internetu. Dovolte mi však, abych se nad tímto svìtem tentokrát spolu s vámi zamyslel i na stránkách našeho farního èasopisu, který sám do mediálního svìta také patøí. Slovo médium mùžeme vyložit termínem zprostøedkovatel. V tomto našem pøípadì jde o zprostøedkování informací a zábavy. Možná bychom mohli øíci, že nás média nejen informují, ale i formují. Budu-li parafrázovat jedno pøísloví, mohu øíct, „øekni mi, co èteš, co posloucháš, co sleduješ, a já ti øeknu, k èemu jsi formován, jakým jsi èlovìkem“. Tím chci øíci, že je potøebné si vybírat, jaké informace a z jakých kanálù (nìkdy jde skuteènì o kanály, stoky ve vlastním slova smyslu) do sebe dostávám, abych si zachoval nejen solidní pøehled toho skuteènì dùležitého, ale zároveò zùstal èistý a svìží ve svém vlastním charakteru. Proè má tak èasto právì „bulvár“ velkou úspìšnost? Možná právì proto, že odpovídá na konzumentovu zvìdavost po pikantnostech, naklonìnost klepùm a drbùm, bez ohledu zdali je to pravda èi lež, a v neposlední øadì svou jednoduchou povrchností notuje také na neochotu skuteènì myslet èi pøemýšlet. Èemu se otevírám já, každý z nás? Èemu umožním vstoupit do výsostného území svého vnitøního svìta? Èím jsem ve skuteènosti formován? Zcela specifickým svìtem médií jsou média køesanská. Žijeme v dobì náboženské svobody, a proto se mùžeme tìšit z toho velkého daru svobodného šíøení dobré zvìsti skrze všechny druhy médií. Rád bych upozornil aspoò na nìkterá køesanská média kvalitního významu, aniž bych si èinil nárok na úplnost. Televizní vysílání se konkretizuje skrze TV NOE (èeské) nebo TV LUX (slovenské). Pøíjem tìchto televizí je ovšem obvykle jen prostøednictvím satelitu. Rozhlasové

vysílání k nám pøichází prostøednictvím Rádia PROGLAS (èeské), Rádia LUMEN (slovenské) èi RÁDIA 7 (evangelikální církve). Co se týèe tiskovin, pak asi nejrozšíøenìjším je KATOLICKÝ TÝDENÍK, pak množství rùzných èasopisù, jako je NEZBEDA (pro dìti), TARSICIUS (pro ministranty), IN (pro dìvèata), MILUJTE SE (pro novou evangelizaci) a tøeba i náš vlastní èasopis PASTÝØ. Svìt køesanského internetu je nesmírnì rozvìtvený, napø. na stránkách naší farnosti (adresa viz dole) najdete tipy na nìkteré konkrétní webové stránky. Zkrátka je to úžasný dar tento svobodný køesanský mediální svìt, ale i zde (a týká se to i knih) platí zdravá obezøetnost, protože ne vše, co se tváøí zbožnì, musí být nutnì kvalitní. I zde je tøeba moudøe vybírat. Jsme samozøejmì vdìèni i za to, že veøejnoprávní média (Èeská televize, Èeský rozhlas) nabízejí èas od èasu poøady s køesanskou tématikou. Vím od mnoha lidí, že je vysílání køesanských médií obohacuje, povzbuzuje a tøeba i potìšuje v jejich pøípadné samotì. Jednou ze služeb tìchto médií je i vysílání pravidelné nedìlní bohoslužby (TV NOE a LUX, Rádia PROGLAS a LUMEN, Èeský rozhlas Dvojka, obèas i Èeská televize). Je to výborná služba zvláštì pro ty, kteøí z rùzných dùvodù nemohou osobnì pøijít slavit bohoslužbu. Samozøejmì, že sledováním pøenosu bohoslužby nemohu nahradit svou živou úèast na slavení mše sv., je to spíše jen náhrada pro ty, kteøí nemohou, nebo doplnìk pro ty, kteøí už živì slavili, ale nemohu-li osobnì pøijít, pak je dobré prožít bohoslužbu skrze média, ale pozornì, vnímavì, ne jen jako kulisa pøi práci, prostì jako bychom byli v kostele. Modleme se tedy za všechny pracovníky mediálního svìta, aby byli šiøiteli pravdy, dobra a lásky. Modleme se i za nás „konzumenty médií“, abychom ve svìtle Ducha Sv. moudøe rozlišovali, co do svého života pustíme, co nás mùže skuteènì obohatit, povzbudit, potìšit a tøeba i posunout dopøedu. P. Miroslav Strnad

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Pastýøský list Letnice 2014 Drazí pøátelé, v Roku rodiny jsme doputovali k Letnicím. Ježíš Kristus, když naplnil své vykupitelské poslání na zemi a jako vítìz nad høíchem a smrtí se navrátil ke svému Otci, seslal své církvi Svatého Ducha, aby on naplnil, co Kristus hlásal, aby uskuteènil Boží království na zemi. O Letnicích se uskuteèòuje nové stvoøení. Naplòují se starozákonní proroctví: Vložím svùj zákon do jejich nitra. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha. Ten, který nepøišel zákon zrušit, ale naplnit, v den, kdy si Izraelité pøipomínali pøijetí Zákona na hoøe Sinaj, odevzdal své církvi Ducha Svatého jako nový, duchovní zákon. Kdo má Ducha Svatého, miluje, tedy zachovává nejvìtší pøikázání, pøikázání lásky k Bohu a bližnímu. To platí pro všechny køesany, ale pøiznejme, že zcela zvláštì pro vás, manžele a manželky, protože vy jste pøijali svátost manželství jako svátost lásky. Vy máte stavovské poslání: být zvláštními strážci lásky v církvi a ve spoleènosti. Ve svátosti manželství se køesanští manželé stávají znamením tajemství jednoty a plodné lásky mezi Kristem a církví, a také se na tomto tajemství podílejí. Dostávají sílu, aby si navzájem pomáhali ke svatosti v manželském životì a pøi rození a vychovávání dìtí. Rodina jako škola života a lásky je nejdùležitìjším místem, kde se další generace uèí prakticky milovat skuteènou láskou, která hledá dobro druhého a nevzdává se, ani když je to tìžké, láskou, která je obìtavá a vìrná, shovívavá, dobrosrdeèná, nezávidí, nevychloubá se, nenadýmá, nedìlá, co se nepatøí, nemyslí jen a jen na sebe, nerozèiluje se, zapomíná, když jí nìkdo ublíží, má zármutek, když se dìlá nìco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu vìøí, nikdy nad nikým nezoufá, všechno vydrží. Láska nikdy nepøestává. Ano, taková je láska Ducha Svatého. Být køesanem, který se zrodil z køestní vody a z Ducha Svatého, znamená nechat v sobì milovat Boha. Naopak: Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bùh je láska. V tom smyslu jsou vaše rodiny školou lásky i víry. Pøedáváním umìní milovat uèíte dìti poznávat Boha, který je Láska. Svìt bez lásky nemá budoucnost, a proto nemá ani nadìji. Odvìký nepøítel èlovìka, ïábel, kterého Ježíš na køíži porazil, se pochopitelnì stále snaží vyrvat Kristu ty, které on vykoupil. Proto svádí lidi k høíchu, proto útoèí na manželství, nìkdy sobectvím, chtivostí èi nevìrností, nìkdy chce zatížit svìdomí hrozným høíchem potratù, ba dokonce útoèí na manželství jako instituci. Pøesvìdèuje lidi, že manželství je zbyteèné a nìkteøí politici s ním vyslovenì spolupracují, když ekonomicky znevýhodòují sezdané manžely. Lidská láska zlého ducha popuzuje. Manželství je svátost lásky. A proto je ïábel touží znièit. Mnohé manželské problémy však lze pøekonat odpuštìním,

POUTNÍ ZÁJEZD DO POLSKA Ve dnech 16. a 17. kvìtna uspoøádala slavièínská farnost poutní zájezd do Polska. V pùl páté ráno se vydal naplnìný autobus smìrem k polským hranicím. Díky dešti jsme minuli naši první plánovanou zastávku v Invaldu, kde jsme mìli v plánu prohlídku parku miniatur. A tak jsme pokraèovali až do Wadowic, rodištì svatého Jana Pavla II. Ten se narodil v roce 1920 a žil zde až do maturity na místním gymnáziu. Zkoušeli jsme se „dostat“ do jeho rodného domu, ve kterém je muzeum, ale vzhledem k velkému zájmu jiných poutníkù se nám to nepodaøilo. Hned vedle muzea je bazilika Obìtování Nejsvìtìjší Panny Marie, která je také úzce spojena s životem Jana Pavla II. V presbyteriu z 15. století je køtitelnice, u níž byl pokøtìn budoucí papež a svìtec. Pomodlili jsme se v kapli, kde byla vystavena Nejsvìtìjší Svátost Oltáøní. Nakonec nebylo možné neochutnat „kremówki papieskie“, jejichž vznik se datuje do roku 1999. Pøi návštìvì papeže ve Wadowicích se zmínil o tom, jak v mládí chodil do cukrárny na „kremówki“. Od té doby je na každém rohu štít lákající na ty pravé „kremówki papieskie“. Náš další cíl byla Kalwaria Zebrzydowska, která se nachází na pùl cesty mezi Wadowicemi a Krakowem. Celý název areálu je Sanktuarium pasyjno-maryjne w Kalwarii Zebrzydowskiej. Centrem je rozsáhlý „Klasztor Bernardynów“ (františkánù) s bazilikou a kaplí se zázraèným obrazem Panny Marie, poutními domy, restauracemi, jídelnou… Kalwaria je od roku 1999 na seznamu svìtového dìdictví UNESCO. V krajinì kolem Kalwarie byla shledána znaèná podobnost s místy kolem Jeruzaléma za

které je výsostným skutkem lásky a které ïábla doslova pokládá na lopatky. Když milujeme, vítìzíme nad ïáblem. Mnozí to máte dobøe vyzkoušené. Proto vás, pøátelé, upøímnì vyzývám, vzývejte dennì Ducha Svatého a proste ho i mnohokrát za den, aby k vám pøišel. Nevíte, jak v urèité chvíli reagovat, aby to bylo dobøe, aby to bylo podle slov Pána Ježíše? Øeknìte prostì: Pøijï, Duchu Svatý, a dej mi svìtlo. Duch Svatý pøijde a nauèí vás všemu a pøipomene vám všechno, co jsem vám øekl já, slibuje Pán Ježíš. Pociujete slabost, máte v sobì nejistotu èi chaos? Prostì: Pøijï, Duchu Svatý, a ty sám mnì vnukni, jak se mám modlit o sílu. Apoštol Pavel vás ujišuje: Duch pøichází na pomoc v naší slabosti. Vždy ani nevíme, zaè se máme vhodnì modlit. A tu Duch sám se za nás pøimlouvá vzdechy, které nelze vyjádøit, a Bùh, který zná pøesnì, co je uvnitø, ví, co Duch žádá, a že jeho pøímluva za køesany je ve shodì s Boží vùlí. Z vlastní zkušenosti vás mohu ujistit, že je to spolehlivá cesta. Sám vzývám tak krátce Ducha Svatého mnohokrát za den, zvláštì když mám nìco øíci. On skuteènì pøichází a pùsobí. Vím však, že se musím ještì mnoho uèit a rád bych v tom pokraèoval spoleènì s vámi. Dnešním dnem konèí doba velikonoèní a vstupujeme do takzvaného období bìhem roku, které skonèí myšlenkami na poslední soud a slavností Krista Krále. Jestli jsme v jiných liturgických dobách hledìli na biblická období dìjin spásy, pak toto období je obdobím života církve a pùsobení Ducha Svatého, obdobím, které spoluvytváøíme jako spoluodpovìdní. Žijeme ve svìtì, kde je stálý boj dobra a zla. Lidé svìtsky smýšlející se nìkdy hodnì liší od našeho poslání. Nezapomínejme, že dary Ducha, zvláštì poznání Boha a schopnost milovat, nám byly dány proto, abychom mohli být užiteèní. Ty dary nemáme jen pro sebe. Èím více jich rozdáme, tím budeme bohatší, protože Bùh je štìdrý a naší velkorysostí se nikdy nedá zahanbit. Nièeho se nebojme, pokud se necháme vést Duchem Svatým. Žijte duchovnì, a nepropadnete žádostem tìla. Zakusíte bohaté plody života v Duchu Svatém, protože ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, vìrnost, tichost, zdrženlivost. Tìším se, že i toto bohatství zazáøí v našich rodinách, že nebudeme tyto vlastnosti jen èekat od druhých, ale sami se tìmito plody staneme pøitažlivìjšími pro lásku druhých. Na každé rodinì záleží. Èím krásnìjší a pevnìjší bude rodina, tím šastnìjší bude i naše spoleènost. Pøijï, Duchu Svatý, a pøebývej v našich rodinách, aby byly chrámem tvé lásky, místem, kde roste Boží království, nová kultura života a nová civilizace lásky. O to spolu s vámi usiluje a všem ze srdce žehná arcibiskup Jan èasù, kdy tam pobýval Ježíš. Postupnì zde vznikl úžasný architektonický komplex, který obklopuje tzv. Poutní park. Je to rozlehlé území s øadou kaplí a kostelù. Mnoho kilometrù cest a lesních chodníkù tu spojuje jednotlivá zastavení nìkolika køížových cest. Napøíklad cesta Pána Ježíše pøedstavuje 28 zastavení u 24 objektù. Cesta Matky Boží má 24 zastavení, z toho je 10 spoleèných s cestou Pána Ježíše. Místa nazvaná Olivová hora, Golgota, Sinaj pøipomenou biblickou krajinu. Nacházejí se zde také

ÚSPORA Z okraje nebezpeèné propasti se otvíral zajímavý výhled. „Proè tu nestojí cedule, která by pøed propastí varovala?“ ptá se turistka domorodce. „Tu jsme zase odmontovali. Ještì nikdy tady nikdo nespadl.“ - PASTÝØ strana 2 -

Svaté schody nebo Andìlský most. Nám se podaøilo, vzhledem k nedostatku èasu a dešti, nahlédnout pouze do baziliky a jejího blízkého okolí, ale i tak to byl úžasný zážitek. Další poutní zastávkou byly Lagiewniky, kde se nachází centrální støedisko Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství s milostivým obrazem Milosrdného Ježíše a ostatky sv. Faustyny Kowalské, které jsou umístìny pod ním na oltáøi. Svatý otec Jan Pavel II. nazval toto místo hlavním místem úcty k Božímu Milosrdenství. Odtud totiž vyšlo poselství o Božím milosrdenství, které chtìl sám Kristus odevzdat našemu pokolení prostøednictvím sv. Faustyny. Naše skupinka zde mìla tu milost slavit mši svatou s otcem Miroslavem v tzv. slovenské kapli. Soukromì jsme se pomodlili i u obrazu Božího Milosrdenství a ostatkù sv. Faustyny. S nepopsatelnými zážitky jsme toto promodlené místo naplnìné Božím milosrdenstvím neradi opouštìli. Posledním místem páteèního putování byl nedaleký Krakow. V tomto úžasném historickém polském mìstì jsme i nocovali. Skvìlá paní prùvodkynì nás v pátek „protáhla“ židovskými památkami, ve ètvrti Kazimierz nám ukázala židovské synagogy, židovské námìstí, významné židovské domy, prostory, které sloužily jako exteriéry pro natáèení oscarového filmu Stevena Spielberga „Schindlerùv seznam“. Vzhledem k tomu, že byla zrovna v Krakowì Noc muzeí a vstupy byly zdarma, vzala nás paní prùvodkynì veèer na prohlídku Fabryki „Emalia“ Oskara Schindlera (ul. Lipowa 4). Právì zde fungovala továrna na smaltované nádobí, kterou Oskar Schindler v roce 1939 arizoval. Za jejími zdmi se dnes nachází unikátní expozice Krakow v dobì nacistické okupace 1939 – 1945. Expozice skýtá mnoho dobových fotografií, pøedmìtù, materiálù, písemností, audiovizuálních záznamù. Je zde k vidìní napø. fotografické studio, holièská oficína, Schidlerova pracovna a mnoho jiného. I když jsme si museli pøed vstupem vystát malou frontu, za tu námahu prohlídka urèitì stála. Veèer si pak každý mohl „jít svou vlastní cestou“, podívat se do otevøených muzeí, nakoupit, posedìt v kavárnì,… V sobotu ráno jsme zamíøili na Wawel, symbolické místo velkého významu pro všechny Poláky. Právì na Wawelu stojí královský hrad a katedrála. S výkladem paní prùvodkynì jsme mìli možnost prohlédnout si katedrálu svatých Stanislava a Václava. Jedná se o trojlodní gotickou baziliku, která byla postupem èasu rùznì upravována a pøistavována. Za dobu existence v ní bylo korunováno 37 polských králù a princù. Mohli jsme obdivovat nádherné bruselské gobelíny velkých rozmìrù s biblickými motivy, velké množství postranních kaplí, z nichž nejznámìjší je bezesporu Zikmundova kaple pøikrytá zlacenou kopulí, presbytáø, hrobky známých polských vladaøù, ale také napø. nám známého polského spisovatele Adama Mickiewicze. Úžasným zážitkem pro nás bylo „vyšplhat se“ do nejvyššího patra Zikmundovy vìže k nejznámìjšímu polskému zvonu Zikmund, který byl do vìže zavìšen v roce 1521 (prùmìr 2, 5 m; výška 2 m; hmotnost 11 tun). Tradice øíká, že dokud zvon visí na vìži, nepotká Krakow nic zlého. Jeho zvuk je slyšet pouze u pøíležitosti velkých církevních slavností a významných národních událostí. Vidìli jsme i hrobku polského prezidenta Lecha Kaczynskieho a jeho manželky, kteøí zahynuli spolu s ostatními pøi leteckém neštìstí v roce 2010 v ruském Smolensku, když letìli do Katynì uctít památku Polákù zavraždìných bìhem Katyòského masakru. Z Wawelu nás paní prùvodkynì dovedla na Rynek Glowny (= hlavní námìstí), což je støed starého mìsta, kulturní dìdictví UNESCO od roku 1978. Je to tøetí nejvìtší námìstí v Evropì a na dvì èásti ho dìlí budova se jménem Sukiennice (= svìtoznámá polská tržnice). Cestou jsme mohli navštívit kostel sv. Františka z Assisi, kde se modlíval svatý Jan Pavel II., nebo se kostel nachází naproti krakowského biskupství. Paní prùvodkynì nám ukázala místo, kde Jan Pavel II. klekával pøi modlitbì, tak jsme si samozøejmì taky chtìli zkusit, jak se kleèí na papežem „vykleèeném“ místì. S Krakowem jsme se v odpoledních hodinách neradi rozlouèili a vydali jsme se na poslední zastávku našeho zájezdu, a to do již zmiòovaného Parku miniatur v Invaldu. Bylo to super vidìt za cca hodinu všechny nejvýznamnìjší památky celého svìta – napø. Vatikán – svatopetrské námìstí, šikmou vìž v Pise, Eiffelovu vìž, pyramidy, Tádž Mahal, sochy na Velikonoèních ostrovech, Benátky, Sochu Krista Spasitele v Brazílii a mnoho jiných památek. Pro

nìkteré byla nejvìtším zážitkem návštìva „domu hrùzy“ – smáli se ještì cestou domù. Po této prohlídce jsme už nabrali smìr domov. Pan øidiè nás spokojené a naplnìné spoustou zážitkù pøivezl po deváté veèerní do Slavièína… Zbývá už jen podìkovat Pánu Bohu za všechna dobrodiní pøijatá na této cestì a také tìm, kteøí pro nás tento zájezd pøipravili, a to otci Miroslavovi, Lidušce Koudelové a Ivì Èastulíkové… Takže DÍKY s nadìjí, že se zase nìkdy setkáme na nìjakém podobném poutním zájezdì. Jana Adámková

TAJEMSTVÍ Za mistrem pøišel muž, se kterým si osud krutì zahrával, a zeptal se: „Mistøe, musím ti položit jednu mimoøádnì dùležitou otázku, nebo ve svém životì jsem na ni dosud nenašel odpovìï. Prosím, povìz mi, jestli to víš: Co je tajemstvím štìstí?“ Mistr se na okamžik zamyslel a øekl: „Tajemství štìstí spoèívá ve správných rozhodnutích.“ „Ano, ale jak èlovìk dojde ke správným rozhodnutím?“ zeptal se muž. „Prostøednictvím zkušeností,“ øekl mistr. „A jak èlovìk získá zkušenosti?“ „Prostøednictvím špatných rozhodnutí.“ - PASTÝØ strana 3 -

DUCH SVATÝ USCHOPÒUJE K HLÁSÁNÍ EVANGELIA Ježíš, když se pøed svým ukøižováním louèí se svými uèedníky, jim øíká: „Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Pøímluvce, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás nauèí všemu a pøipomene vám všecko, co jsem vám øekl.“ (J 14,25-26) „Až pøijde Pøímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mnì vydá svìdectví. Také vy vydávejte svìdectví, nebo jste se mnou od zaèátku.“ (J 15,26-27) Evangelista Lukáš ve Skutcích apoštolù píše: Když byl s nimi u stolu, naøídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Èekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o nìmž jste ode mne slyšeli. Jan køtil vodou, vy však budete pokøtìni Duchem Svatým, až uplyne tìchto nìkolik dní.“ „Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svìdky v Jeruzalémì a v celém Judsku, Samaøsku a až na sám konec zemì. (Sk1,4-5.8) Bez Ducha Svatého by církev nemohla žít a uskuteèòovat své poslání jít a získávat za uèedníky všechny národy. Evangelizace není posláním jen nìkterých, ale je mým, tvým a našim posláním. Chci vás pozvat k zamyšlení nad myšlenkami z exhortace papeže Františka „RADOST EVANGELIA“. Spása, kterou nám Bùh nabízí, je dílem jeho milosrdenství. Neexistuje žádný lidský èin, kterým bychom si zasloužili tak obrovský dar. On sesílá svého Ducha do našich srdcí, aby z nás uèinil své dìti, promìnil nás a dal nám schopnost odpovìdìt svým životem na jeho lásku. Ježíš Kristus pak posílá církev jakožto svátost, v níž Bùh nabízí spásu. Být církví znamená být lidem Božím ve shodì s velkým plánem Otcovy lásky. Znamená to, že má zvìstovat a pøinášet Boží spásu do tohoto svìta, který èasto bloudí, potøebuje odpovìdi, jež mu dodají odvahy a nadìje a novou sílu na cestu. Církev musí být místem zdarma rozdávaného milosrdenství, kde všichni budou moci pocítit, že jsou pøijati, milováni, že je jim odpuštìno a že jsou povzbuzováni k tomu, aby žili dobrým životem evangelia. O letnicích Duch Svatý pùsobí, že apoštolové vycházejí ze sebe samých, a dìlá z nich zvìstovatele velkých Božích skutkù, kterým každý poèíná rozumìt ve vlastním jazyce. Duch Svatý navíc vlévá sílu k hlásání novosti evangelia s odvahou a nahlas, v každé dobì a na každém místì, i proti proudu. Vzývejme jej dnes vroucí modlitbou, bez níž nám hrozí, že veškeré naše pùsobení zùstane prázdné a našemu hlásání bude chybìt duše. Ježíš chce evangelizátory, kteøí hlásají dobrou zvìst nejenom slovy, ale pøedevším životem promìnìným Boží pøítomností. Hlavní motivací k evangelizaci je Ježíšova láska, kterou jsme pøijali a zkušenost, že jsme spaseni, nás vede k tomu, abychom ho milovali stále více. Co by to bylo za lásku, která necítí potøebu mluvit o milované osobì a pøedstavovat ji druhým? Pokud nezakoušíme intenzivní touhu sdílet tuto lásku, potøebujeme se zastavit v modlitbì a prosit Pána, aby nás opìt nadchl. Každý den potøebujeme prosit a žádat o jeho milost, aby On otevøel naše chladné srdce a otøásl našim vlažným a povrchním životem. Jak nám prospìje, když mu dovolíme, aby se opìt dotkl našeho života a vyslal nás šíøit svùj nový život! Dobøe víme, že život s Ježíšem je plnìjší a s ním lze snadnìji nalézt smysl každé vìci. Proto hlásáme evangelium. Když setrváváme pøed ukøižovaným Ježíšem, vnímáme všechnu jeho lásku, jež nám dává dùstojnost a sílu, ale zároveò, nejsme-li slepí, vnímáme, že Ježíšùv pohled se rozšiøuje a s velkou láskou a vøelostí se upírá ke všemu lidu. Chce nás použít k tomu, aby se stále víc pøibližoval ke svému milovanému lidu. Nìkdy cítíme pokušení být køesany, kteøí se drží v bezpeèné vzdálenosti od Pánových ran. Ježíš chce, abychom se dotýkali lidské bídy, trpícího tìla druhých. Pokaždé, když se v lásce setkáváme s lidskou bytostí, stáváme se schopnými objevit nìco nového o Bohu. Hlásání evangelia obohacuje mysl i srdce, rozšiøuje naše duchovní obzory, èiní nás vnímavìjšími k rozpoznání pùsobení Ducha Svatého. Misionáøem mùže být jen ten, kdo se cítí dobøe v úsilí o dobro bližního a touží po štìstí druhých. Tato otevøenost je zdrojem štìstí, protože „blaženìjší je dávat, než dostávat“. Ježíš Kristus daroval na køíži svou drahocennou krev za každého èlovìka. Myslíme-li si, že se vìci nezmìní, pøipomeòme si, že Ježíš Kristus

pøemohl høích a smrt a je plný moci. Ježíš Kristus opravdu žije. Vzkøíšený a oslavený Kristus je hlubokým pramenem naší nadìje a pøi plnìní poslání, které nám svìøuje, nám nebude chybìt jeho pomoc. Jeho vzkøíšení není událost patøící minulosti; obsahuje životní sílu, která pronikla svìt. Èastokrát se zdá, že Bùh neexistuje: vidíme, jak neubývá projevù nespravedlnosti, špatnosti, lhostejnosti a krutosti. Je však jisté, že uprostøed temnot vždycky zaèíná klíèit nìco nového, co døíve èi pozdìji pøinese plody. Na zoraném poli se opìt objeví život – nezdolný a nepøemožitelný. Budou se dít mnohé ohavnosti, ale dobro vždy vzklíèí znovu a rozšíøí se, a to je síla vzkøíšení. Mít víru znamená vìøit v Nìho, vìøit, že On nás opravdu miluje, že je živý, že mùže tajemnì zasáhnout, že nás neopustí, že svou mocí a svou nekoneènou tvoøivostí vytìží ze zla dobro. Vìøíme evangeliu, které praví, že Boží království je již pøítomné ve svìtì a tam se rùznými zpùsoby rozvíjí: jako malé semínko, které mùže vyrùst a stát se velkou rostlinou, jako špetka kvasu, která prokvasí celé tìsto a jako dobré zrno, které roste mezi plevelem. Je pøítomno, znovu pøichází, zápasí, aby znovu vykvetlo. Nìkdy se nám zdá, že jsme svou námahou nedosáhli žádného výsledku. Možná Pán využije našeho vynaloženého úsilí, aby vylil své požehnání na jiném místì svìta, kam se nikdy nedostaneme. Duch Svatý pùsobí, jak chce a kde chce. My se zcela odevzdáváme, ale nedožadujeme se viditelných výsledkù. Víme pouze, že naše sebedarování je potøebné. K tomu, abychom si uchovali živou misijní horlivost, je potøebná dùvìra v Ducha Svatého, protože On „nám pøichází na pomoc v naší slabosti“. (Ø 8,26) Taková dùvìra se však musí živit, a proto ho musíme ustaviènì vzývat. Nechat se vést Duchem Svatým a dovolit mu, aby nás osvìcoval, vedl, orientoval a posouval tam, kam si pøeje On. On dobøe ví, co je v každé dobì a v každé chvíli tøeba. Papež Pavel VI. ve své exhortaci „HLÁSÁNÍ EVANGELIA“ øíká: Evangelizace nebude nikdy možná bez pùsobení Ducha Svatého. I na Ježíše z Nazareta sestoupil Duch Svatý ve chvíli jeho køtu, hlas nebeského Otce „toto je mùj milovaný Syn, v nìm mám zalíbení“, vyjevil jeho vyvolení a poslání. Ježíš „byl vyveden od Ducha na pouš“ a tam svedl rozhodující boj a zkoušku pøed zahájením tohoto poslání. „V síle Ducha“ se vrátil do Galileje a zaèal kázat. Teprve po sestoupení Ducha Svatého o letnicích se apoštolové rozešli na všechny strany, aby zahájili velké dílo hlásání evangelia v církvi. Církev roste a Duch Svatý je její duší, On vysvìtluje vìøícím hluboký význam Kristova uèení a jeho tajemství, uschopòuje duši toho, kdo tìm slovùm naslouchá, k pøijetí radostné zvìsti a hlásaného Božího království. Rùzné evangelizaèní metody a pøípravy bez Ducha Svatého nic nesvedou. Nyní prožíváme období, kdy Duch Svatý v církvi zvl᚝ pùsobí. Zaujímá-li Duch Svatý význaèné místo v církvi, pùsobí obzvl᚝ silnì pøi hlásání evangelia. Duch Svatý je pøi evangelizaci hlavním èinitelem, On umožòuje, že v hloubi svého svìdomí pøijímáme a chápeme slovo spásy. On dává vznik novému stvoøení a novému lidství. Pùsobením Ducha Svatého evangelium proniká do srdce svìta, On nás vede pøi rozpoznávání „znamení doby“. Vyzýváme všechny hlasatele evangelia, aby neustále s hlubokou vírou vzývali Ducha Svatého a nechali se od nìho vést. Naše století žízní po opravdovosti, zvláštì mládež má odpor k falši a pøetváøce a hledá pøedevším pravdu a upøímnost. Svìdectví vydávané vlastním životem se stalo dnes základní podmínkou evangelizace. Jsme odpovìdni za úspìch evangelia, které hlásáme, aby naše evangelizaèní horlivost pramenila ze života, který èerpá sílu z modlitby a z lásky k Eucharistii. Svìt, který Boha odmítá, ho zároveò i hledá a bolestnì pociuje, jak ho potøebuje, proto volá po hlasatelích evangelia, kteøí by mu mluvili o Bohu, kterého by sami znali, se kterým by byli v dùvìrném styku, jakoby vidìli i neviditelné. Svìt od nás oèekává prostý život, ducha modlitby, lásku ke všem, zvl᚝ k malým a ubohým, chce poslušnost a pokoru, vnitøní svobodu a sebezápor. Jednota mezi jeho následovníky je dùkazem, že patøíme Kristu, ale i toho, že Ježíš byl poslán svým nebeským

SYMPTOMY Muž mìl pocit, že je nemocný, a vydal se k doktorovi. Ten ho vyšetøil a ptal se: „Pijete alkohol?“ „Ne,“ øekl pacient. Ale ruce se mu tøásly a jeho dech svìdèil o tom, že se nedávno alkoholu napil. „No dobrá,“ øekl lékaø. „Ženské vám nedají spát?“ „Ne,“ øekl pacient. Ale stopy rtìnky nešly pøehlédnout. „Ehmm,“ odkašlal si lékaø a zeptal se: „Kouøíte?“ „Nikdy!“ odpovìdìl pacient. Koneèky prstù mìl zbarvené nikotinem a ve vyboulené kapse jeho džín krabièku cigaret nešlo pøehlédnout. „Jaké tedy máte potíže?“ zeptal se lékaø. „Poøád jen lžu,“ odpovìdìl pacient. - PASTÝØ strana 4 -

Otcem. Jednota mezi všemi køesany je i cestou a nástrojem evangelizace. Je tøeba se více modlit, aby se prohlubovala spolupráce s bratry køesany jiných vyznání, aby se základem stal køest a spoleèný poklad víry, spoleèné svìdectví o Kristu celému svìtu, naše povinnost je hlásat evangelium a být jeho svìdky. Evangelium je též slovem pravdy. Je to pravda, která osvobozuje a která mùže poskytnout mír v srdci. My nejsme pány této pravdy, jsme pouze strážci, hlasatelé a služebníci, jen ten, kdo stále hledá pravdu i za cenu vlastního utrpení ví, že ji má pøedávat ostatním. Úkolem rodièù a uèitelù je pomáhat svým dìtem a žákùm pøi odhalování pravdy i náboženské a duchovní pravdy. Hlasatel radostné zvìsti cítí stále rostoucí bratrskou lásku k tìm, mezi nimiž šíøí evangelium. Má to být otcovský i mateøský vztah. Znamením této lásky bude vaše snaha rozdávat pravdu a vést lidi k jednotì, že budeme hlásat Krista bez výhrad a zámlk, hlásat jim to, co je spolehlivé, protože je to zakotveno ve slovì Božím. Ohleduplný zpùsob hlásání Krista a jeho království je právem, ale i povinností toho, kdo hlásá evangelium. Jeho bratøi mají právo slyšet od nìho zvìst o radostném poselství. Bùh mùže spasit koho chce, a èasto k tomu používá podivuhodné cesty, které zná jen On

sám. Jeho Syn sestoupil na svìt právì proto, aby nám svým slovem a životem zjevil øádnou cestu ke spáse. Díky Božímu milosrdenství se mohou lidé spasit i jinými cestami, když jsme jim my nehlásali evangelium. Ale budeme se moci spasit my, když jsme se zpronevìøili Božímu hlasu? Zachovejme si duchovní horlivost i radost ze šíøení evangelia i tehdy, musíme-li zasévat v slzách. A se stane radostnou skuteèností našeho života zasvìceného evangelizaci tìch, kteøí zakusili Kristovu radost a jsou ochotni nasadit i život pro hlásání Božího království a pro zakoøenìní a rùst církve v srdci svìta. Kdo nám dá poznat, že Ježíš je Slovem pravdy? Je to právì Duch Svatý. Ježíš ho nazývá „Pøímluvcem, tím, kdo nám pøichází na pomoc“. Duch Svatý vtiskuje do srdcí vìøících slova, která Ježíš øekl, a skrze nì je do našeho srdce vepsán Boží zákon, který øídí naše každodenní jednání. Uskuteèòuje se velké Ezechielovo proroctví: „Budete èisti ode všech svých neèistot, oèistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha a zpùsobím, že budete žít podle mých zákonù, zachovávat má pøikázání a plnit je.“ (Ez 36,25-27) Ludmila Dulíková

DÌKUJI VÁM, MILÍ PØÁTELÉ!

slavnostních bohoslužeb pøi rùzných pøíležitostech. A Panna Maria nás chránila a vedla i dále. Když už pro své zdraví jsem toto vykonávat nemohl, pøevzal tento úkol velmi fundovaný, ochotný a obìtavý èlovìk, Jaroslav Münster. Ten si vytvoøil kolektiv ochotných a obìtavých lidí, kteøí o kapli a náboženský život v obci peèují s mimoøádným úspìchem. Ve spolupráci s paní Ludmilou Cigánikovou jsme založili Charitu sv. Vojtìcha Slavièín. Nejprve jsme pracovali samostatnì na zahranièních charitativních akcích a samostatnì pro místní potøeby. Pak jsme své síly spojili. Pøidala se k nám skupina ochotných a obìtavých lidí a vytvoøili tak neformální „Farní spoleèenství“. To jsme zasvìtili Pannì Marii. A Panna Maria na nás nezapomínala. Èinnost Farního spoleèenství mìlo takové úspìchy, že dosavadní forma už nestaèila. Bylo nutno pøemìnit ji na organizaci s vlastní právní subjektivitou. Na naši žádost a na doporuèení pana faráøe byla vystavena Zøizovací listina arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera ze dne 1. záøí 2000 s právní subjektivitou v rámci Arcibiskupské charity Olomouc (ACHO) a zøízena „Charita svatého Vojtìcha Slavièín“, s platností od 1. øíjna 2000. A díky Bohu a Pannì Marii její èinnost byla tak aktivní, že bylo nutno pøistoupit na profesionální vedení (dosud bylo vše výhradnì dobrovolnické). A i zde se ukázala pomoc Panny Marie. Øeditelkou charity se stala velmi fundovaná osoba, paní Mgr. Milena Tománková. Pod jejím vedením se tak èinnost charity rozšíøila do šíøky i náplnì, že slouží též øadì jiných farností ve valašsko klobouckém dìkanátu. Díky Bohu za tento dar. Spoleènì s panem faráøem P. Bohumírem Zapletalem jsme založili farní knihovnu. Pan faráø v její úspìch moc nedoufal. Øíkal: „Já vím, že to bude mrtvá investice. No, ale když myslíš, tak dìlej.“ Ale knihovna nebyla mrtvou investicí. Z toho mìl pan faráø radost a tuto èinnost dále podporoval. Mìl jsem však vìtší starost. Mého zdraví a sil ubývalo a já jsem mìl starost, aby se knihovna dostala do dobrých rukou. A zde Bùh zasáhl témìø zázraènì. Knihovnu pøevzala osoba mimoøádnì fundovaná, ochotná, velmi obìtavá, osoba s teologickým vzdìláním, paní Mgr. Marie Fojtíková. Pod jejím vedením se èinnost knihovny zdárnì rozrùstá. Pan faráø mìl také starost. Nevìdìl, jak se zachová nový pan faráø P. Miroslav. Když jsme o tom jednou mluvili, øekl jsem mu, jakou péèi a pomoc P. Miroslav vìnuje. Tehdy panu faráøi „zajiskøily oèi radostí“ a radostnì prohlásil: „Tak knihovna pøece nezanikne.“ Mohu øíci, že P. Miroslav udìlal P. Bohumírovi velkou radost. Ve spolupráci s MVDr. Miroslavem Svobodou jsme založili regionální poboèku Moravsko – slezské køesanské akademie ve Zlínì (MSKA). Nejprve jsme vytvoøili „Klub køesanských lektorù“ pøi Akademii J.A.Komenského ve Zlínì. Pomocí ÈSL (Ès stana lidová) se nám podaøilo vytvoøit vlastní rektorský klub a široký okruh zájemcù. Obèas jsme zajistili také cizí lektory (napø. Jan Graubner, Vojtìch Cikrle a p.). Dr. Svoboda však brzy zemøel na následky

Na ulici si hraje dìvèátko. Má krásnou panenku. „Ty máš krásnou panenku“ pochválíte jí. A uvidíte, jak se v dìtských oèkách radostnì zajiskøí. A mùžete to èasto opakovat, vždycky v tìch oèích uvidíte radost. „Mám tì rád, mám tì ráda“ (ovšem pokud je to pravda) – ta krásná slova vám nikdy nezevšední. Laskavé slovo, pochvalu, vždy každý rád uslyší. Také já rád slyším pochvalu, vaši pochvalu. Ale vy jste mnì dali více. Vy jste ocenili a zhodnotili moji dlouholetou èinnost. Z vaší iniciativy, prostøednictvím farní rady, mnì byla v sobotu 10. kvìtna 2014 Janem Graubnerem, arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským, udìlena Medaile svatého Jana Sarkandera jako projev uznání a vdìènosti za aktivní a nezištnou práci pro církev a zvláštì dlouholetou obìtavou péèi o kapli v Nevšové, vybudování farní knihovny a publikování farního èasopisu Pastýø. Jako každá jiná, také tato iniciativa musela pøijít od jednoho èlovìka. Tím èlovìkem byl náš pan faráø P. Miroslav Strnad. „Otèe Miroslave, za Vaše uznání mé práce jsem Vám nesmírnì vdìèný.“ Snad by bylo vhodné podat nìkolik informací o mé práci. Alespoò krátce je uvádím. Narodil jsem se v Lipové na Štìdrý den v roce 1925. Do Nevšové jsem pøišel v roce 1954 – v tom roce byla vysvìcena a Pannì Marii zasvìcena kaple v Nevšové. Ta mnì asi byla souzena. Když už o ni nemohl (ze zdravotních dùvodù) peèovat pan Josef Žák, pøevzal jsem po nìm tuto èinnost. A péèe o kapli a náboženský život v obci byly naléhavé. Po dlouhých deštích se utrhnul bøeh u kaple, až cca 2 m od ní a hrozilo zøícení kaple. Mnoho ochotných a obìtavých lidí se zapojilo do opravy. A dílo, v rozpoètové hodnotì cca 500 000 Kè tehdejší hodnoty, se podaøilo – vesmìs z vlastních darù a dobrovolné práce. Z vìtších akcí dále mohu jmenovat: zøízení nového schodištì, záklopová podlaha na pùdì (která dosud nebyla), topení, rekonstrukce el. sítì, elektrické zvonìní, izolace a øada dalších úprav. Mnoho ochotných rukou obìtavì a nezištnì pomáhalo – dary i prací. Tìžko je zde vyjmenovat. Velké zásluhy na tomto díle mají: Josef Janáèek pøi opatøování materiálu a dále øízení celé akce zhotovení záklopu na pùdì. Dále František Krahulík, který dokonèil zøízení nového schodištì (v dobì mé nemoci), odvodnìní kaple a jiné. Velkou službu udìlal Miloš Maòas. Byl vždy k dispozici, když bylo potøeba pomoci pøi jakékoliv práci. Veškeré kováøské práce provedl František Urbánek. A speciální práce navrhl a obìtavì zajistil jejich realizaci Jenda Vaòatka. Z další naší èinnosti: Øada obìtavých lidí peèovala o výzdobu a úklid kaple. Zøídili jsme 25 èlennou dìtskou schólu a spoleènì zajišovali májové pobožnosti, pobožnosti køížové cesty a pøípravy

BØÍMÌ Mistr uèil své žáky, jak zvládat výzvy života. Vždy snad každý èlovìk bude muset ve svém životì zažít zklamání, nemoc, bídu, ztrátu a smrt. „Jaká je nejvìtší zátìž, kterou by èlovìk musel ve svém životì nést?“ zeptal se ho jeden žák. „Nejtìžší bøímì pro èlovìka je,“ odpovìdìl mistr, „pokud nikdy nemusel žádné nést.“ - PASTÝØ strana 5 -

„pobytu“ v koncentraèním táboøe. Ochotnì se po nìm ujal tohoto úkolu velmi schopný, obìtavý až do krajnosti, s bohatými styky, Dr. Václav Slaný. Na jeho návrh jsme se slouèili se zemskou organizací MSKA v Brnì jako regionální poboèka ve Zlínì. Zde se plnì rozvinuly mimoøádné schopnosti a styky Dr. Slaného. Díky mým funkcím v MSKA a ÈSL se mnì podaøilo uskuteènit ve Slavièínì a ve Val. Kloboukách veøejnou besedu s významnými katolickými politiky a dalšími významnými osobami. Byl to místopøedseda vlády, ministr zemìdìlství a pøedseda strany Josef Lux, dále ministr školství prof. Petr Piha, ministr obrany Antonín Baudyš a ministr pro hospodáøský rozvoj Stanislav Bìlehrádek. A pøímo v Nevšové místopøedseda parlamentu a pøedseda strany Josef Bartonèík, katolický historik prof. Antonín Linhard a poslanec parlamentu, èlen mezivládní unie a úèastník Helsinské konference Miroslav Hudeèek. Valné shromáždìní MSKA v Brnì ocenilo mou práci.. Usnesením Valného shromáždìní MSKA v Brnì dne 19. února 2005 bylo „udìleno Ing. Antonínu Novákovi, regionální poboèka Zlín - èestné èlenství MSKA“. Když jsem pro své zdraví musel ukonèit tuto práci a Dr. Slaný zmìnil pùsobištì a bydlištì, pøevzala vedení této poboèky jiná skupina. A, žel Bohu, tito neschopní lidé celou tuto naši práci ve Zlínì rozbili. Je to èlovìku líto vidìt takto znièený výsledek své práce. Po pøevratu byl nedostatek náboženské literatury. Rozhodl jsem se tuto mezeru vyplnit - alespoò v našem kraji. Podaøilo se mnì navázat kontakt s dobrými nakladatelstvími. Rovnìž v antikvariátech byl dobrý výbìr. Tak jsem toho využil k distribuci i prodeji pro širší okolí. V celém okolí takový výbìr nebyl. Opatøoval jsem také kancionály, bible, kalendáøe a pohlednice s náboženskou tématikou. Náš pan jáhen – pozdìji kaplan P. Josef Èervenka zavádìl také mnoho novot. Mimo jiné založil vydávání farního èasopisu Pastýø. Tam jsem se stal pravidelným dopisovatelem. Mnoho protivenství a útlaku jsem prožil pro svou víru. To všechno byla jen nicotnost proti darùm, jimiž mne Bùh obdaroval. Žádná

lidská hodnota není schopna vyvážit ani jediného z tìchto darù. Bùh mnì dal rodinu, v níž se máme navzájem všichni velmi rádi. Dal mnì hodné a milující dìti a vnuky. Dnes, když s manželkou nejsme už schopni se o sebe postarat, peèují o nás všichni s láskou jako „o batolata“. Prosím Boha, aby jim jednou jejich lásku bohatì odmìnil. Ale ten nejvìtší poklad, poklad žádnou lidskou hodnotou nenahraditelný, za nìjž jsem Bohu neskonale vdìèný, je moje dobrá, tìlem i duší vìrnì plnì oddaná manželka. Je to mùj druhý andìl strážný. Neskonale jsem Bohu vdìèný za to, že jsem katolickým køesanem. Bùh je mùj Otec. Do jeho rukou vkládám svùj život a životy mých drahých. A aby mnì a nám pøístup k sobì více otevøel, zùstává zde s námi ve svátosti Eucharistie. Toto je vzácná, nenahraditelná milost: toto je jádro katolické víry. A to nejvzácnìjší a nejcennìjší, co nám Bùh daroval, je kus svého božství – je to láska. Bez lásky nemùže být štìstí. Láska k Bohu skrze lásku k èlovìku. Lže ten, kdo øíká, že miluje Boha neviditelného, nemiluje-li èlovìka, kterého vidí. A láska, ke všemu Božímu stvoøení. Ježíš Kristus pøišel na svìt, aby nám tuto lásku pøinesl. Poznáme v ní Boží dar: kdo lásku dává, sám jí nejvíce pøijímá. Bùh mne touto láskou bohatì obdaøil. Vidím-li dva šastné lidi nebo šastnou rodinu, teèou mnì proudem slzy radosti. Vím, jak zlá je bolest. Proto vidím-li trpícího, trpím spoleènì s ním. Vím, jakou bolest, jaký smutek prožívá ten, jemuž zemøel nìkdo drahý. Proto, pokud je mnì to dostupné, snažím se alespoò zmírnit tuto bolest. A jsem šastný, když se mi to alespoò z èásti podaøí. „Kde je opravdová láska, tam pøebývá Bùh.“ Mnoho trampot bylo v našem životì. Ale díky vzácným darùm Božím mùžeme smìle øíci: „Žili jsme šastný život. “ Moji milí pøátelé, velmi vám pøeji, abyste i vy na sklonku svého života mohli øíci: "Žili jsme v lásce. Žili jsme šastný život. Odcházíme odevzdáni Bohu, do Božích rukou.“ Ing. Antonín Novák

Do Tvých rukou, Pane, vkládám svùj život i svou smrt.

jsme vìøící a èleny katolické církve. Jak jsme litovali tìch nevìøících, pro nìž je po konci života nicota! Tolik klidu a míru se nám dostává ve víøe ve vìèný život po tìlesné smrti!

Velmi bolestnì postihla obec Nevšovou zpráva: dne 12.4.2014 zemøel po dlouhé a tìžké nemoci ve vìku 77 let vzácný èlovìk, Jaroslav Münster. Velmi bolestnì se dotkne jeho odchod náboženského života v obci. Již jeho otec se velmi zasloužil o vybudování kaple v Nevšové. Po obèanech, kteøí døíve o kapli a náboženský život v obci peèovali, když už jim tuto èinnost zdraví neumožòovalo, pøevzal tuto péèi velmi ochotnì a s velkou iniciativou Jaroš (jak jsme mu obecnì øíkali). Vytvoøil k sobì kolektiv dobrých, ochotných a obìtavých lidí a stal se „hlavou“ tohoto kolektivu. Èinnost Jarošova a èinnost kolektivu byly velmi aktivní. Dobudovali a udržovali kapli tak, že je dnes krásným stánkem Božím. Je zasvìcena Pannì Marii. Peèoval o náboženský život obce. Zajišoval bohoslužebné potøeby tak, že kaple je dnes sobìstaèná. Stále doplòoval pomùcky, obnovoval malbu, zajistil nový zvon, odstraòoval poruchy. Organizoval bohoslužby, jako májové pobožnosti a køížové cesty, organizoval oslavy významných výroèí, k nimž zajišoval významné duchovní osoby, organizoval spoleèné sv. zpovìdi za pøítomnosti cizích zpovìdníkù. Dennì byla kaple pøipravena k bohoslužbì a mši sv. (tuto obìtavì dennì sloužil náš obèan P. Ing. Karel Petráš). Pro veškeré akce zajišoval financování a vedl úèetnictví. Mìl na mysli øadu dalších plánù – žel Bohu, už se asi neuskuteèní. I pøi své tìžké nemoci byl stále veselý a k dispozici, kdykoliv bylo potøeba. Byl øadu let èlenem farní rady, a tak byl zajištìn stálý kontakt s veškerým dìním ve farnosti. Nìkolik dnù jsme spolu leželi v jednom pokoji, v postelích vedle sebe, na urologii v nemocnici ve Zlínì. Oba jsme byli tìžce postiženi. On však mnohem více – a pøece byl stále tak veselý, že žádný by na nìm nemoc nepoznal. Oba jsme vìdìli, jak je náš stav vážný. Pøesto jsme jej pøijímali klidnì, odevzdaní do rukou Božích. Mìli jsme dost èasu, tak jsme se mohli bavit o èemkoliv. Pøedevším o našich spoleèných problémech a potížích v obci. Ale velmi èasto na náboženská témata. A svornì jsme vzdávali dík Bohu za to štìstí, že

Diagnoza lékaøù – protože èasto nelze urèit – obyèejnì znìla: „Uvidíme.“ I když jsme vìdìli, že ji opìt uslyšíme, vždycky nám pøinesla trochu útìchy, veselosti a vždy uklidnìní. V našich debatách se nám stalo prùpovídkou: „Uvidíme.“ - a vždycky trochu veselí, radosti a útìchy. Jaroše si Bùh pøivolal k sobì. Ale Jaroš už dávno vložil svùj život do rukou Božích. Byl Bohu plnì oddaný. A mìl ve velké úctì Pannu Marii. Vìøím, že jej Bùh pøijal do své náruèe. A jsem pøesvìdèen, že ani na vìènosti nezapomene na svou obec a vyprosí nám u Boha osoby hodné jej zastupovat, které v jeho práci budou pokraèovat a dále budou peèovat o náboženský život v obci. Na pøímluvu naší patronky Panny Marie a na pøímluvu Jaroše u Boha a Bùh žehná jeho nástupcùm a jejich práci. Ing. Antonín Novák

DÙLEŽITOST Král malé øíše náhle ucítil, jak se zem pod jeho nohama zatøásla. Hroznì se vylekal. Zbledl jako stìna, posadil se ke stolu a ani se nepohnul. O nìco pozdìji dovnitø vrazil rozrušený ministr a hlásil, že zemìtøesení znièilo pùlku ètvrti a mnoho domù je zboøených nebo neobyvatelných. „Uf, to jsem si oddechl,“ øekl král a otøel si èelo. „Už jsem myslel, že se o mì pokoušely mdloby.“ - PASTÝØ strana 6 -

DRŽET JAZYK ZA ZUBY V malém jezírku žila želva. U svých spolubydlících nebyla vùbec oblíbená, protože ani na chvilku nezavøela pusu. Jednoho dne pøiletìly dvì husy a želva jim bez ustání nìco vykládala. Jejího tlachání už mìly plné zuby, a tak se rozhodly odletìt. „Ach, vezmìte mì s sebou!“ škemrala želva. „Sedím tu jako pøikovaná už tolik let, cítím se velmi osamìlá. Tak mi pøece dovolte letìt s vámi!“ Husy se jí vysmály. Jak by to asi šlo? Nìco tak bláznivého ještì nikdy neslyšely. „Pøestaòte si ze mì dìlat legraci!“ køièela želva. „Vždy je to docela jednoduché. Nejdøív musíme najít nìjaký dlouhý klacek. Musí být silný a rovný. Každá z vás

vezme do zobáku jeden konec. A já se pevnì zakousnu doprostøed. Pak poletíme. Moje silné èelisti mì urèitì pevnì udrží. Tak mì mùžete klidnì nést a já s vámi poletím pryè odtud až k nìjakému jezeru, které se vám bude líbit. „Jaký neobvyklý nápad!“ øekly husy. „Ale je to pøíliš nebezpeèné. Mohla bys spadnout dolù a byla bys hned mrtvá.“ „Nic se mi nestane, jsem si úplnì jistá. Mám silnou pusu a moji váhu lehce unese.“ „To by možná šlo,“ odpovìdìly husy. „Máš silnou pusu od neustálého mluvení. Budeš v bezpeèí, jestli tì tvoje pusa udrží a ty udržíš ji.“ „Víš, o co jde,“ konejšila je želva. „Budu držet jazyk za zuby. Vím, kdy mùžu mluvit a kdy musím mlèet. Tak do toho. Mùj nápad je brilantní. Buïte, prosím, tak hodné a vezmìte mì s sebou.“ „No dobrá,“ øekly husy, „nezkazíme hru. Ale za tvoji bezpeènost neruèíme. Jsi za sebe sama zodpovìdná.“ „Tak najdìme vhodný klacek. Uvidíte, jak umím krásnì mlèet, když na to pøijde, je lepší mlèet než mluvit.“ Zanedlouho našli vhodnou vìtev. Každá husa vzala do zobáku jeden konec a želva se zakousla uprostøed. Potom husy silnì máchly køídly a když vzlétly, želva visela na klacku mezi nimi. Letìly nad stromy, pøes pole a cesty, a kdo se podíval vzhùru a uvidìl tohle zvláštní trio, nemohl uvìøit svým oèím. Právì letìly nad vesnicí. Dole si hrály dìti. „Jé, koukejte, koukejte!“ dolehl k nim nahoru vzrušený dìtský hlásek. „Dvì husy letí se želvou!“ „Úžasné!“ volal obdivnì chlapec. „Jak jsou ty husy chytré! Našly zpùsob, jak pøepravit želvu!“ „Bravo, husy!“ „Skvìlý trik, husy!“ Želva samozøejmì slyšela nadšené výkøiky dìtí. A zlobilo ji, že chváleny byly husy. Koneckoncù všechno vymyslela ona sama. Jí patøila chvála. Proto… „To byl mùj nápad!“ staèila vykøiknout, než opìt pøistála na zemi a zmlkla navždy. Norbert Lechleitner Oázy pro duši

CO DÌLÁŠ S RUKAMA TY? Na mé cestì do kostela mì zastavil žebrák. Jeho zanícené, slzící oèi, promodralé rty, obnošené šaty a roztøepené kalhoty poskytovaly odpudivý obraz bídy, do které ten èlovìk upadl. Natáhl ke mnì èervenou nateklou špinavou ruku a naøíkavì prosil o almužnu. Rychle jsem prohledal kapsy. Nemìl jsem penìženku, ani hodinky, dokonce ani kapesník. Nemìl jsem u sebe nic, vùbec nic, a žebrák èekal. Jeho ruka se trochu tøásla. Zrozpaèitìl jsem a nevìdìl jsem, co mám dìlat. Najednou jsem pevnì uchopil tu špinavou tøesoucí se ruku. „Nezlobte se, bratøe, nic u sebe nemám!“ Jeho èervené oèi a promodralé rty se roztáhly do úsmìvu, tiskl mi studené prsty. „Nebuï smutný, bratøe!“ øekl drsným hlasem, „stisk tvé ruky je také dar!“ LOVECKÁ VÁŠEÒ Jednoho rána lovecký pes zachytil pach kapitálního srnce a pustil se do pronásledování. Pøes jeho stopu ale právì pøebìhla liška, pach byl ještì zcela èerstvý. Pes se vydal za liškou. Stopu lišky zkøížil pøed pár minutami králík a pes už se za ním hnal. Jeho stopu zkøížila veverka. Lovecký pes se za ní rozbìhl. Pøes stopu veverky pøebìhla polní myš a pes se rozhodl ulovit ji. Myš už cítila horký dech svého pronásledovatele, když zmizela ve své noøe. Lovecký pes, který ráno vyrazil ulovit srnce, veèer kòuèel pøed myší dírou. - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Jeden farník vyèítal v pondìlí faráøovi: „Následkem vašeho kázání jsem veèer nemohl usnout.“ „Tak vás to rozrušilo?“ „Ne, uspalo. A když spím ve dne, nemohu už spát v noci.“ Kazatel se v kázání obul do špatností svìta: „Zaè vydáváte svoje peníze? Za alkohol a cigarety! Za to, co nám škodí! Které akcie nejvíce vynášejí? Akcie lihovarù a tabákového prùmyslu!“ Po skonèení bohoslužby k nìmu pøistoupil jeden z úèastníkù: „Vaše kázání bylo pro mne inspirativní,“ øekl mu. „Stanete se abstinentem?“ „Ne, poradil jste mi, do èeho mám investovat.“ Po skonèení jedné církevní slavnosti, pravil jeden knìz druhému: „Milý bratøe, vaše kázání trvalo celou hodinu!“ „Však jsem si ho pøipravoval dlouho do noci.“ „To je mimoøádná obìtavost. Odepøel sis spánek, abys ho pøipravil druhým.“ Babièka se nakloní k sousedce: „O èem faráø káže? Já jsem hluchá.“ „Neptejte se a podìkujte Pánu Bohu, že neslyšíte.“ Knìz jednou oznámil, že se louèí, ponìvadž odchází na funkci vìzeòského kaplana. A jako téma posledního kázání zvolil z Janova evangelia: „Jdu, abych vám pøipravil místo.“ V sobotu náš klášter navštíví biskup,“ sdìlil pøevor spolubratrùm. „Taky nachystejte nìjaké víno!“ obrátil se na správce kuchynì. „Ve sklepì nic není,“ posteskl si oslovený. „To je zlé,“ zhrozil se pøevor. „Co si poèneme?!“ staral se dále. „Ježíš promìnil vodu ve víno,“ špièkoval jeden z mnichù. „To ano,“ øekl pøevor zamyšlenì, „ale nenechal nám recept.“ Pan faráø si nechal opravit kohoutek. Instalatér pøedložil úèet na tisíc korun. „Tolik penìz!“ zhrozil se knìz. „To bych nevzal za køest, svatbu èi cokoliv jiného!“ „Já jsem proto taky nešel do semináøe,“ nedal se zviklat øemeslník. Stará Kopeèková pøišla ke zpovìdi: „Ve jménu Otce i Ducha Svatého.“ „A kde máte Syna?“ pøerušil ji knìz. „Má dnes službu.“ Knìz potkal místního ochmelku. Tentokrát se však na nìho mohl usmát a øíci mu: „Potìšilo mne, mùj synu, že jsem tì vèera vidìl v kostele!“ „Tak v kostele jsem byl taky?“ Na faru pøijdou dva mladí lidé a žádají: „Chtìli bychom mít svatbu.“ „To musíte být ale pøipravení,“ øíká jim faráø. „My jsme,“ ohradili se mladí, „máme basu šampaòského, deset litrù slivovice a soudek vína.“ Ladislav Jílek Humor za kostelem VI.

Dary Ducha Svatého Mnohokrát jsme o nich slyšeli, ale málokdo po nich touží. Možná je dokážeme vyjmenovat, ale èasto nevíme, co tyto pojmy znamenají pro náš každodenní život. A pøece Duch Svatý, štìdrý dárce milosti, nìžný Pøítel našich duší, touží své dary rozdávat každému z nás. Z naší strany je k tomu potøeba jediné – mít touhu Ducha Svatého pøijímat a poslouchat, nechat se jím vést a o jeho dary prosit. Kde se vùbec vzalo tìchto sedm pojmù, které dohromady nazýváme sedm darù Ducha Svatého? V 11.kapitole knihy proroka Izaiáše se píše: I vzejde proutek z paøeru Lišajova a výhonek z jeho koøenù vydá ovoce. Na nìm spoèine duch Hospodinùv: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a báznì Hospodinovy. (Iz 11,1-2) Toto proroctví je o Ježíši Kristu. Ježíš má plnost darù Ducha Svatého a chce je rozdávat i své církvi, každému z nás. Co tedy znamenají dary Ducha Svatého pro nás? Dar moudrosti pomáhá èlovìku chápat události, vidìt a èíst znamení doby v souvislosti s øádem stvoøení a ve vztahu k Bohu. Èlovìk obdaøený darem moudrosti nepodléhá chaosu a nepokoji, je zakotvený v Boží prozøetelnosti a dùvìøe k Nìmu a tyto své postoje dokáže pøedávat druhým. Dar rozumu nesouvisí s vysokým IQ. Jde o to, že skrze rozum docházíme k hlubšímu poznání pravd víry a Boha samotného. Atak ten, kdo je obdarován tímto darem, chápe rozumem správnì Boží slovo a uèení Církve, toto poznání vnímá v širších souvislostech a dokáže to pøedat druhým tak, že jim tím usnadòuje cestu k Bohu. Dar rady – skrze nìj nám pomáhá Duch Svatý, abychom se ve všech, zvláštì obtížných životních situacích, správnì rozhodovali. Je také velmi užiteèné pro lidi, kteøí pomáhají druhým na cestì k Bohu. Èasto k nim mohou pøicházet lidé v rùzných, èasto v až lidskýma oèima vidìno neøešitelných situacích, lidé hledají pomoc, radu, øešení. Dar rady se projevuje tak, že jím obdarovaný èlovìk øekne v pravý èas slovo útìchy, povzbuzení a rady. A nìkdy sám žasne nad tím, co právì øekl. To slovo však vnese do temnoty svìtlo, ukáže smìr, kudy vede cesta ven. To sám Duch Svatý skrze nìj promluvil slovo života. Dar síly je darem, který uschopòuje èlovìka pøes všechny pøekážky vykonat to, co Bùh po nìm žádá. Také uschopòuje èlovìka unést tíhu námahy a nìkdy i velkého utrpení – a to nemusí být pøímo napø.muèednictví, ale mùže se jednat i o vnitøní utrpení. Obstát v tìžkých životních zkouškách bez reptání a pøitom ostatním rozdávat nadìji. Dar umìní umožní èlovìku vyjádøit svou lásku k Bohu zpùsobem, který je plný fantazie, tvoøivosti a krásy. Milost pøedpokládá pøirozenost a Duch Svatý staví na schopnostech, které daný èlovìk už má. On je však promìní, naplní, zdokonalí… Mùže to být v oblasti výtvarné, hudební, dramatické, mùže se jednat napø. o aranžování kvìtin v kostele apd. Tato krása vytvoøená Bohem skrze èlovìka pak oslovuje druhé lidi a pøivádí je k Nìmu. Dar zbožnosti prostoupí celý život èlovìka Boží pøítomností. Takový èlovìk žije trvale pod Božím láskyplným pohledem a s oèima víry upøenýma na Nìj. Takový èlovìk je pokorný a radostný. Jeho zbožnost neprovokuje, ale pøitahuje. Všechno, co takový èlovìk žije a co dìlá, podøizuje a odevzdává Bohu – všechno èiní ve vztahu k Nìmu. Má vztah dìtské, bezmezné dùvìry ke svému milujícímu a milovanému Otci. Dar báznì Boží je postoj èlovìka, který ví, kdo je Bùh, a kdo je on sám ve smyslu Bùh – všemohoucí stvoøitel a èlovìk – pouhý tvor, ale zároveò ví, že je tímto mocným Bohem nekoneènì milován. Bázeò není totéž, co strach, co strach z Boha. Je to postoj lásky. Èlovìk nechce zarmoutit høíchem Boha, kterého tolik miluje, a proto žije v poslušnosti Jeho pøikázáním a Jeho slovu. Ovoce Ducha Svatého Èlovìk, který pøijal Ducha Svatého, modlí se k Nìmu, poèítá s Ním ve svém životì a nechává se jím vést, mùže zùstávat slabý a nedokonalý. Ale i tato slabost jej pøibližuje k Bohu a èiní jej na Bohu v tom nejlepším slova smyslu závislým. I pøes tuto slabost se však pøítomnost Ducha Svatého projevuje. Znamením jeho pøítomnosti je tzv,ovoce Ducha Svatého, jak nám je vyjmenoval sv.Pavel: Ovoce Božího Ducha je však láska, radost, pokoj, trpìlivost, laskavost, dobrota, vìrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,22-23) Jacques Philippe Ve škole Ducha Svatého O darech a plodech Ducha Svatého se píše v Katechismu katolické církve ve èláncích è.1830 až 1832.

PROZÍRAVOST Bohatá dáma byla na prvním sezení u známého malíøe. „Chtìla bych, abyste mì portrétoval s diamantovými náušnicemi, diamantovým náhrdelníkem, smaragdovým náramkem na zápìstí a stejným rubínovým náramkem na druhé ruce.“ „Vážená paní,“ protestoval umìlec, „proè bych vás tak mìl malovat? Vždy tyhle šperky pøece vùbec nenosíte!“ „A dokonce je ani nemám, mladý muži. Ale kdybych umøela døív než mùj muž, urèitì by se znovu oženil. A já bych chtìla, aby moje následovnice zbledla závistí a zešílela pøi pátrání po tìch špercích.“ - PASTÝØ strana 8 -

Výstavba kaple ve Slavièínì – Hrádku Obèanské sdružení „Výstavba kaple“ má pøipraveny veškeré podklady nutné pro zahájení výstavby svatostánku, který bude zasvìcen „Duchu Svatému“, jehož kapacita je 40 až 50 míst. Kaple bude umístìna v lokalitì naproti domù s peèovatelskou službou za potokem Øíkou vedle cyklostezky ve Slavièínì – Hrádku. Do souèasné doby náklady spojené s pøipravovanou stavbou vè. projektové dokumentace pøesáhly èástku 550 000,- Kè. Parcely, na kterých by kaple mìla být postavena, díky pochopení a pøístupu všech dotèených vlastníkù, patøí již obèanskému sdružení se specifikací sakrální stavby. V souèasné dobì probíhá sbírka, která je schválena Krajským úøadem Zlín, a která bude základem pro zahájení stavby. Vzhledem k poloze plánované kaple bylo rozhodnuto, že základy budou provedeny pilotáží, aby se zabránilo narušení stavby v pøípadì zvýšené vodní hladiny. Tato pilotáž vè. vrtù je dohovoøena na èástku 400 000,- Kè. V souèasné dobì schází pro zahájení prací cca 100 000,- Kè, a proto nové geometrické zamìøení a postup dalších V sobotu 14.6.2014 v 10.15 hodin se koná POU LÉKAØÙ A PRACOVNÍKÙ VE ZDRAVOTNICTVÍ hlavním celebrantem bude olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner na mši svatou bude navazovat v 11.30 hod. Cesta svìtla povede ji P. Bohumír Vitásek Poutníci jsou zváni i do Jurkovièova sálu ke zhlédnutí výstavy fotografií „Být nablízku“ Informace o Svatém Hostýnu naleznete na www.hostyn.cz, www.hostyn.cz/živé kamery a zvuk/ vniøní kamera Bližší informace o pouti pøípadnì na e-mailu [email protected]

XXXIV. pìší pou z Krakova do Èenstochové 5. – 12. srpna 2014 se i letos pøidá èeská skupinka è.9 Prùmìrnì se ujde 25 km dennì bez ohledu na poèasí Cena 1.400,- Kè (pro studenty 1.300,- Kè) Datum podání pøihlášek do 15.7.2014 Místo odjezdu a návratu: Pøerov nebo Olomouc Kontakty: P. Jan Šimoník, 696 47 Žeravice 103, [email protected]; tel. 776060825 P. Pawel Zaczyk, Farní 50/3, 785 01 Šternberk, [email protected]; tel. 736139264 Dny lidí dobré vùle 4.- 5. èervence 2014

VELEHRAD 2014 PÁTEK 4. 7. v 19.30 hod. KONCERT LIDÍ DOBRÉ VÙLE SOBOTA 5.7. SLAVNOSTNÍ POUTNÍ MŠE SVATÁ v 10.30 hod. NEDÌLE 6.7. MALÁ POU Bližší informace a program na: www.farnostvelehrad.cz; www.velehradinfo.cz V sobotu 30. srpna 2014 se na Svatém Hostýnì uskuteèní pou rodin a pedagogù, která bude vrcholem Roku rodiny naší olomoucké Arcidiecéze. Z programu: slavnostní mše svatá, pøednášky pro rodièe a pedagogy, hry a soutìže pro dìti a další… Mši svatou bude sloužit o. arcibiskup Jan Graubner V nedìli 26. øíjna 2014 v naší farnosti pøijmou pøipravující se biømovanci svátost BIØMOVÁNÍ.

prací je silnì odvislý na stavu finanèních prostøedkù. Sedmileté úsilí vynaložené tomuto zámìru by se mohlo pomalu realizovat. Vím, že tato akce bude více jak nároèná. Ale pokud se dílo podaøí, bez ohledu na èasový horizont, bude v budoucnu dotváøet kolorit naší krásné krajiny a také s urèitostí zajistí malé zastavení obyvatel, a již z Hrádku, sídlištì Mír, obyvatel z Domù s peèovatelskou službou nebo i mladým lidem, kteøí díky cyklostezce, jenž je hodnì provozována, si uvìdomí i jiné hodnoty, než které nás díky uspìchané dobì všude provázejí. Proto bych Vás chtìla požádat o pomoc a pochopení pøi realizaci tohoto zámìru a dovoluji si zveøejnit èíslo sbírkového úètu 245743398/0300, na které je možno zaslat jakoukoliv èástku (mùže být použita i pro odpoèet z daní na základì smlouvy o daru) a nebo pøispìt hotovostí pøímo nìkterému èlenu obèanského sdružení. Ráda bych se držela myšlenky p. Františky Bednáøové, která je iniciátorkou tohoto zámìru, že jestliže se nìco øeší s Božím požehnáním, tak se cesty k uskuteènìní najdou. Vlasta Mudráková, o.s. Výstavba kaple

Charita sv. Vojtìcha Slavièín dìkuje slavièínským farníkùm, kteøí pøispìli do Postní almužny. Touto sbírkou pomohou konat charitní dílo pro potøebné v naší farnosti. Pøíspìvek byl letos rekordní - èinil 29 000 Kè.

Novinky ve farní knihovnì Kateøina Lachmanová: Vìzení s klíèem uvnitø. Dvì tváøe duchovní nesvobody, se kterými se potýká každý èlovìk. Jedná se o vìzení neodpuštìní a vìzení samospravedlnosti. P. František Lízna: Musím jít dál. 4404286 krokù známého cestovatele P. Františka Lízny za svatým Jakubem. Jozef Šuppa SJ: Vyznat se sám v sobì. Rozlišování duchù. Jak umìt rozlišovat své myšlenky a úmysly, jak se nauèit zacházet s pokušením a pokojnì prožívat svìtlé i temnìjší chvíle života. Papež František: Jednou vìtou. Papežova komunikace na Twitteru zvláštì s nejmladšími køesany a jejich nevìøícími pøáteli. Tomasz Dostatni, Jaroslav Šubrt: Dominik Duka Tradice, která je výzvou. Rozhovor na téma smysl tradice, koøeny víry a vìrnosti Církvi, dìjiny dominikánského øádu. Kolektiv autorù: Pùst v roce povolání. Svìdectví knìží hradecké diecéze o cestì za Kristem. Cyrille Debris: Zita dùvìrný portrét císaøovny. Životopis poslední rakouské, èeské (a uherské) královny. Eduard Martin: Andìlské úsmìvy. Povídky, v nichž jediné dobré slovo, pouhé gesto nebo nepatrný èin výraznì promìnily životy lidí nebo jejich vzájemné vztahy. Papež František: Evangelii gaudium Radost evangelia. Apoštolská exhortace o hlásání evangelia v souèasném svìtì. Jan Pavel II. Teologie tìla. Katecheze papeže Jana Pavla II. o lidské lásce podle Božího plánu. Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Marie Fojtíková Podìkování Všem, kteøí jste v pátek 23. kvìtna 2014 navštívili náš kostel sv. Vojtìcha v rámci akce Noci kostelù, patøí velké podìkování. Celkem 223 úèastníkù poctilo náš kostel svou návštìvou. Podìkování patøí také tìm, kteøí se na akci podíleli svým vystoupením a tìm, kteøí jakýmkoliv zpùsobem pøiložili ruku k dílu. UPØÍMNÉ PÁN BÙH ZAPLA! Tìšíme se na setkání pøi dalším roèníku tohoto projektu… Poøadatelé

SKUTEÈNOST Otec si všiml, že jeho syn vidí všechno dvakrát. Kde je jedna vìc, vidí dvì: kde jsou dvì vìci, vidí ètyøi. Otec chtìl tohle zjištìní se svým synem probrat, ale ten se rozèiloval a odmítal jeho tvrzení jako nepravdivé. „Kdyby to, co øíkáš, otèe, byla pravda, potom bych vidìl tamhle nahoøe místo dvou mìsícù ètyøi!“ - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 4.5. Veronika Bártová 4.5. Eliška Jureèková 4.5. Jana Plášková 4.5. Žaneta Plášková 4.5. Tereza Pešková SVATBY 26.4. Petr Fojtù, Vlachovice + Petra Šišková, Slavièín POHØBY 12.4. Božena Humpolová, 1932, Šanov 26.4. Marie Plevová, 1932, Bohuslavice n.Vl. 17.5. Stanislav Belžík, 1930, Slavièín 20.5. Emil Saòák, 1936, Slavièín 30.5. Jan Štefánik, 1933, Slavièín ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 7.6. - 13.6. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová 14.6. - 20.6. Obadalová, Durïáková, Borová L., Tománková M., Kuželová L. Kuželová M. 21.6. - 27.6. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 28.6. - 4.7. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová, Šebáková, Nováková 5.7. - 11.7 Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 12.7. - 18.7. Zlámalová J., Peniašková, Borová D., Studeníková J., Lysáková, Dubská, 19.7. - 25.7. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., 26.7. - 1.8. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 2.8. - 8.8. Bohuslavice 9.8. - 15.8. Hrádek 16.8. - 22.8. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., 23.8. - 29.8. Rudimov 30.8. - 5.9. Petrùvka 6.9. - 12.9. Zupková P., Fojtíková I., Raková R., Durïáková E., Štìpanèíková I., Zollerová L. 13. 9. - 19.9. Nevšová 20.9. - 26.9. Lipová 27.9. - 3.10. Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová

Krátké pøíbìhy v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou pøevzaty z knihy Oázy pro duši Norberta Lechleitnera. Øešení ze strany 7: Název pùvodnì židovských svátkù: LETNICE.

Prosba o Ducha Svatého Duchu Svatý, když se uèedníci zamkli ze strachu pøed židy, sestoupils na nì jako bouøe a vyhnals je ze stísnìnosti. Náhle pocítili odvahu vydávat svìdectví zmrtvýchvstalému Ježíšovi. Znám dobøe ten strach uèedníkù. Èasto se neodvažuji øíkat, co si skuteènì myslím, a to ze strachu, že by se tomu ostatní mohli smát. Cítím v sobì zábrany, protože se bojím toho, co by si o mnì asi pomysleli. V tìch chvílích tì potøebuji, Duchu Svatý, abych nezùstal v zajetí myšlenek druhých lidí. Potøebuji tì, abych dokázal zùstat v kontaktu s vlastním srdcem a abych dokázal vyslovit to, co se v nìm, rodí. Èasto mám strach mluvit o své víøe. Mám strach, že se zesmìšním nebo že utržím zranìní. Duchu Svatý, dej mi odvahu stát pøi své víøe. Ukaž mi také, kdy je na místì vyznat, že jsem køesan, a kdy mám radìji mlèet, protože by to druzí stejnì nedokázali pøijmout. Duchu Svatý, uè mì smyslu pro to, co je správné, abych správnì žil a abych dokázal øíkat to, co ve mnì skuteènì je. Dej, a ze mì tryskají slova, která dokážou otevírat srdce druhých lidí tak, aby mohlo dojít ke skuteènému rozhovoru. Anselm Grün Moje modlitební kniha

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO NE PÁ NE ÈT NE ÚT PÁ SO NE ÈT PÁ SO NE PÁ NE ST NE ST PÁ SO NE ÈT NE PO ST PÁ SO NE ÈT PÁ NE NE ÈT PÁ NE ST NE PO SO NE PO ÚT NE

8.6. 13.6. 15.6. 19.6. 22.6. 24.6. 27.6. 28.6. 29.6. 3.7. 4.7. 5.7. 6.7. 11.7. 13.7. 16.7. 20.7. 23.7. 25.7. 26.7. 27.7. 31.7. 3.8. 4.8. 6.8. 8.8. 9.8. 10.8. 14.8. 15.8. 17.8. 24.8. 28.8. 29.8. 31.8. 3.9. 7.9. 8.9. 13.9. 14.9. 15.9. 16.9. 21.9.

PÁ NE

26.9. 28.9.

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin Slavnost Seslání Ducha Svatého sv. Antonín z Padovy Slavnost Nejsvìtìjší Trojice Slavnost Tìla a Krve Pánì 12. nedìle v mezidobí Slavnost Narození sv. Jana Køtitele Slavnost Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova Neposkvrnìné Srdce Panny Marie Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolù Svátek sv. Tomáše, apoštola sv. Prokop Slavnost sv. Cyrila a Metodìje,patronùEvropy 14. nedìle v mezidobí Svátek sv. Benedikta, patrona Evropy 15. nedìle v mezidobí Panna Maria Karmelská 16. nedìle v mezidobí Svátek sv. Brigity, patronky Evropy Svátek sv. Jakuba, apoštola sv. Jáchym a Anna 17. nedìle v mezidobí sv. Ignác z Loyoly 18. nedìle v mezidobí sv. Jan Maria Vianney Svátek Promìnìní Pánì sv. Dominik Svátek sv. Terezie Benedikty od Køíže, patronky Evropy 19. nedìle v mezidobí sv. Maxmilián Kolbe Slavnost Nanebevzetí Panny Marie 20. nedìle v mezidobí 21. Nedìle v mezidobí, Svátek sv. Bartolomìje, apoštola sv. Augustin Umuèení sv. Jana Køtitele 22. nedìle v mezidobí sv. Øehoø Veliký 23. nedìle v mezidobí Svátek Narození Panny Marie sv. Jan Zlatoústý Svátek Povýšení sv. Køíže Panna Maria Bolestná sv. Ludmila 25. nedìle v mezidobí, Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty sv. Kosma a Damián Slavnost sv. Václava, hlavního patrona èeského národa

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v nedìli 28.9.2014 na Slavnost sv. Václava. Uzávìrka bude v nedìli 14.9.2014. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -