Variace B dur pro klavír ZdeÀka Fibicha nález autografu

115

Variace B dur Z. Fibicha – nález autografu

Variace B dur pro klavír ZdeÀka Fibicha – nález autografu Martin Rudovsk˘ The article deals with Zdenûk Fibich’s (1850–1900) Variations in B major for piano which Vladimír Hudec, the author of the Tematick˘ katalog ZdeÀka Fibicha (Thematic Catalogue of Zdenûk Fibich’s Works), believed to have been lost. Its complete autograph, however, was recently discovered by the author of this article in the music collection of the Prague Hlahol Choral Society. The discovery of this composition, therefore, has substantially changed the existing knowledge of this work – as shown in the following paper, describing its context, such as the Fibich sources linked to it (including the Moser catalogue and the estate of Stanislav Kamenick˘). The article also points out the discrepancies found in the secondary literature.

Při listování v tematických katalozích skladatelů nacházíme vždy trochu smutný oddíl nedokončených či ztracených skladeb. Také velmi cenný Tematický katalog Zdeňka Fibicha od Vladimíra Hudce takový oddíl, bohužel poměrně naditý, obsahuje. Hudec ho nazývá Nedokončené skladby, nerealizované skicy [!] a motivy. V následujícím textu však ukážeme, že přítomnost určité skladby v takovém oddílu nemusí být definitivní. Konkrétně se budeme věnovat hudebnině, kterou Hudec do svého katalogu zařadil pod číslo 506 – Variacím B dur pro klavír.1 Dle katalogu jde o nerealizovanou skicu klavírní skladby z roku 1877, jejíž autograf není znám. Hudec dále uvádí odkaz na tzv. Moserův katalog, notový incipit,2 informaci o vydání a referenci na číslo 269 svého katalogu, pod které náleží smyčcový kvartet Thema con Variationi B dur.

obr. 1 – úplný notový incipit v Hudcově Tematickém katalogu, s. 619

Při revizi notového archivu Zpěváckého spolku Hlahol v Praze autor tohoto textu dne 4. března 2007 objevil rukopisnou skladbu nadepsanou: Variace na původní théma od Zd Fibicha. Jedná se o velice dobře zachovaný klavírní part, psaný převážně perem s drobnými doplňky obyčejnou tužkou. Hudebnina je datována 6. 10. 1877 v Praze, sestává z obalu a osmi nečíslovaných stran,3 je svázána papírovou lepenou 1 2 3

Viz HUDEC 2001, Tematický katalog, s. 619–620. Viz obr. 1. Tj. 2 + 4 f.

© Academia, Praha 2008

Hudební věda 2008, ročník XLV, číslo 1–2

116

Martin Rudovsk˘

vazbou a dodatečně oříznuta.4 Pro notový zápis je užito 12 pětilinkových osnov při formátu stránky 306 ¥245 mm. Celek obsahuje následující části: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Thema. Poco allegretto Var. I., Poco piu moto Var. II., Allegro moderato Var. III., Canone all’ottava, Andante espressivo Var. IV., Allegro marciale, Con fuoco Var. V., Allegro brillante Coda, Adagio – Piu mosso – Allegro moderato – Ancora piu mosso – Grandioso – Presto

Modrý papírový obal zpevňuje na hřbetu hnědá lepicí páska, zevnitř pak páska průhledná. Na titulní straně obalu se v horní třetině uprostřed nachází lepený štítek s červeným orámováním. Na štítku je vepsáno černým perem: Variace | na původní théma | od | Zd Fibicha. Vedle slova Variace nacházíme červeným perem psanou signaturu: Aa 35. Mimo rámeček vpravo nahoře leží obdélníkové fialové signaturovací razítko, které ve dvou třetinách rozděluje čára.5 Ve vrchní třetině, tj. nad čárou, čteme popisek: Archiv | Pražského Hlaholu. Ve spodní části, pod čárou, pak: č. 5976. Zadní strana obalu, taktéž modrá, a nažloutlé vnitřní strany jsou prázdné. Velkou část plochy titulní strany notované části pokrývá krasopisně provedený text psaný přes prázdné notové osnovy: Svému příteli | p. Sallačovi | Variace na | puvodní Thema. do B dur | Zdeňek [!] Fibich. Tento text je zjevně psán jinou rukou než text na obalu. Nad slovem Zdeňek se nalézá fialové razítko: Prof. Jos. Sallač a vpravo nahoře, nad první notovou osnovou, znovu vidíme červeným perem psanou signaturu: Aa 35. Třetí strana obsahuje již notový zápis. Zde nad první notovou osnovou stojí opět černým perem psaný text: Thema con Variationi, který je zřejmě psán stejnou rukou jako celá tato strana. Slovo Variationi částečně překrývá fialové razítko: Prof. Jos. Sallač. V pravém horním rohu pak je již zmíněná datace, psaná ve formě 18 106 77. Další textové části hudebniny, týkající se tempa, dynamiky, agogiky a formy, jsou psány stejnou rukou a stejným černým inkoustem. Notová část je taktéž provedena jednou rukou. Za zvláštní případ, o němž ještě pohovoříme, považujeme vpisky psané obyčejnou tužkou, resp. modrou a oranžovou pastelkou. Údaj o neznámém autografu ve zmíněném Hudcově tematickém katalogu nás přivádí k otázce, jakou má nalezená hudebnina povahu. K jejímu určení nám může pomoci několik komparací. Jednak lze přípis Zdeňek Fibich, nacházející se na titulní straně notované části, považovat za skladatelův vlastnoruční podpis, který lze srovnat s dalšími jeho podpisy.6 Ale především je účelné porovnat notový zápis s jinými, prokazatelně autografními zápisy Zdeňka Fibicha. K získání takového srovnávacího materiálu poslouží opět Hudcův katalog, a to u neznámého autografu trochu překvapivým odkazem na vydání, konkrétně na pamětní list Národ sobě 4 5 6

Viz chybějící noty ve čtvrté variaci. V notovém archivu Zpěváckého spolku Hlahol běžně užívané. Viz podpisy otištěné in: Pamětní list Národ sobě (viz dále) či BOHÁČEK 1950, Zdeněk Fibich.


117

z roku 1880.7 A také poukazem na číslo 269, za kterým se skrývá smyčcový kvartet Thema con Variationi B dur. Pamětní list můžeme obecně považovat za unikátní pramen, neboť kromě jiného obsahuje stranu Autografy českých skladatelů operních.8 Vedle otištěných autografů Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany či Karla Bendla je zde uveden také notový zápis9 a podpis Fibichův. Pamětní list cituje celé téma, tj. 1. část z „hlaholské“ hudebniny, je ovšem upraveno. V pamětním listě Fibich využil repetice a označení da capo sin’al Fine, díky čemuž 24 taktů s předtaktím stáhl do 17 taktů s předtaktím, což je bez problémů možné, neboť repríza dílu a ve třídílné formě tématu je dokonalá. Dále má podoba tématu z pamětního listu drobně pozměněné frázování i dynamickou strukturu. Důležitá je změna tempa, místo Poco allegretto vidíme v pamětním listě Andantino.

obr. 2 – incipit hudebniny z notového archivu Zpěváckého spolku Hlahol, sign. 5976 (5. takt incipitu je již z 2. systému)

obr. 3 – notový incipit z pamětního listu Národ sobě

Srovnejme však nyní oba prameny (obr. 2 a 3), abychom zjistili charakter nalezené hudebniny. Za klíčové shody lze považovat několik grafických prvků: často nejsou spojeny hlavičky not v souzvucích (viz např. v pravé ruce 1. doba 2. taktu), 7 8 9

Viz Prameny a literatura, s. 123. Národ sobě 1880, s. 17. Viz obr. 3.

118

Martin Rudovsk˘

dále Fibich zapisuje takt v podobě šikmého zlomku a specificky také píše basový F klíč (obr. 4 a 5). Tyto znaky jsou přítomny systematicky v obou pramenech.

obr. 4 – detail hudebniny z notového archivu Zpěváckého spolku Hlahol

obr. 5 – detail z pamětního listu Národ sobě

Na základě těchto shod považujeme za prokázané, že v případě pramenu nalezeného v notovém archivu Zpěváckého spolku Hlahol se jedná o Fibichův autograf. Za autografní lze označit nejen zápis černým perem, ale také – na rozdíl od zmíněné pastelky – zápisy obyčejnou tužkou, neboť například znaménka pro frázování, obloučky a akcenty jsou v autografu z archivu Hlaholu i v tématu z pamětního listu psány evidentně stejnou rukou. Konečně ke stejnému výsledku, totiž k autografní povaze nalezené hudebniny, dospěl i tvůrce pracovního lístkového katalogu notového archivu Hlaholu, když na lístku uvádí „rukopis“.10 Způsob realizace Fibichovy autografní partitury zmíněného kvartetu Thema con Variationi B dur11 navíc dokazuje, že takový způsob práce, tj. kombinace tužky a pera, je pro Fibicha typický.12 Fibichův smyčcový kvartet Thema con Variationi13 z roku 1883, sestávající z 9 variací s kodou, souvisí s našimi Variacemi pro klavír velmi úzce. Hudcův katalog totiž ke kvartetu uvádí, že se na jeho autografu nachází přípis (dle Anny Cha-

obr. 6 – notový incipit autografu z Českého muzea hudby, fond S 80, č. 148 10

Na lístcích se pracuje s pojmy „psané“ pro opis a „rukopis“ pro autograf. Viz Prameny a literatura, s. 123. 12 Viz obr. 6. 13 Na autografu z ČMH je užito formy Variationi, v Tematickém katalogu zase variazioni, viz HUDEC 2001, Tematický katalog, s. 315. 11


119

dové psaný cizí rukou14): „Thema samo napsáno v pamětním listě ,Národ sobě‘ v roce 1880“15 a dále: „Modelem variací se stalo téma nedokončených variací B dur z r. 1877…“16 V souvislosti s kvartetem na chvíli opusťme strukturu Hudcových hesel a věnujme se velmi skrovné sekundární literatuře. Celé fibichovské bádání totiž podle všeho zmiňuje Variace pro klavír i kvartet jen čtyřikrát. Dvě pasáže pocházejí z Hudcovy monografie: „Jeho stálý zájem o lidové intonace dokládají variace pro klavír B dur z r. 1877, přepracované o šest let později do variací pro smyčcový kvartet…“17 „Mezi kompozicí Vodníka a Emy se Fibich vrátil ke dvěma starším plánům. V březnu 1883 přepracoval pět [!] klavírních variací z r. 1877 do devíti charakteristických variací pro smyčcový kvartet. Variace tu nechápal jako tektonický úkol, ale jako možnost uplatnit i v této formě poetický typ skladatelský, tíhnoucí k obsahovému přehodnocování hudební myšlenky.“18

Třetí zmínka pochází dokonce přímo z Hudcova katalogu, což je poněkud zarážející, neboť v témže katalogu Hudec píše o nerealizované skice: „Snaha o ‚českoslovanský‘ ráz tohoto typu je patrná ve Fibichově tvorbě téměř až do konce sedmdesátých let, jak to příznačně dokazuje […] lidovost klavírních variací B dur z r. 1877…“19

(Čtvrtou zmínkou je pak sleeve-note Jaromíra Havlíka k nahrávce Fibichových kvartetů.20 Z našeho hlediska však nepřináší nic důležitého.) Jak je zřejmé, Hudcovy komentáře z katalogu a fibichovské monografie musíme považovat za kontroverzní. Vždyť na jedné straně píše Hudec o variacích nedokončených (rok 2001), na druhé straně v monografii (rok 1971) operuje s konkrétním počtem variací, tedy s pěti. Také tempová označení a frázování zmíněných notových incipitů vykazují podobnou rozpornost: incipit v Hudcově katalogu při údaji o neznámém autografu se s incipitem nalezeného autografu v uvedených parametrech zcela shoduje, včetně tempového označení Poco allegretto. Přitom bychom spíše očekávali shodu s incipitem z pamětního listu, ten je totiž Hudcem v katalogu uváděn jako klíčový pramen. Dalším pramenem, na který Hudcův katalog odkazuje a který by mohl zároveň osvětlit zmíněné nesrovnalosti, je tzv. Moserův katalog. Moserův katalog21 – v Hudcově katalogu se v rámci hesel skrývá pod zkratkou MK – sepsal Fibichův žák Viktor Roman Moser (1864–1939), kterého v roce 1883 soupisem pověřil sám skladatel. Tento Thematický seznam veškerých skladeb Zdeňka Fibicha se dělí na 2 části: kompletní první část zachycuje skladby z doby od roku 1862 do 31. května 1885, navazující druhá část zůstala v torzu. 14

Viz CHADOVÁ 1999, Zdeněk Fibich, s. 68. HUDEC 2001, Tematický katalog, s. 315. 16 Tamtéž, s. 315. 17 HUDEC 1971, Zdeněk Fibich, s. 61. 18 Tamtéž, s. 76. 19 HUDEC 2001, Tematický katalog, s. 17. 20 HAVLÍK 2001, Commentary, s. 17. 21 V současnosti je ve Fibichově pozůstalosti, uložené v rodině RNDr. Zdeňka Fibicha. Autor tohoto textu pracoval s kopiemi, které mu laskavě zapůjčil Mgr. Jiří Kopecký, Ph.D., FF UP Olomouc. 15

120

Martin Rudovsk˘

V tomto soupisu se probíraná skladba pod názvem Thema a variace B dur nachází pod číslem 405 a rokem 1877. Moser cituje úvodní tři takty s předtaktím, včetně tempového označení Andantino a repetice. Jde tedy přesně o podobu, jakou známe z pamětního listu, což dokládá i přípis nacházející se pod incipitem: Toto thema napsáno v pamětním listě „Národ sobě“ v roce 1880.22 Za tímto přípisem ještě stojí odkaz na č. 465 a rok 1883, jenž vede k Variacím pro smyčcový quartett,23 u něhož je jen reference zpět na číslo 405. Zjišťujeme tedy, že Moserův katalog záhadnou existenci autografního incipitu v Hudcově katalogu nevysvětluje. Moser se pravděpodobně s autografem vůbec nesetkal. Abychom mohli pokročit dále v naznačené problematice, musíme již opustit katalog Vladimíra Hudce a zamířit do dalších pramenů. Jedním z nejdůležitějších je rozsáhlá pozůstalost Stanislava Kamenického24 (1881–1965), profesora příbramského gymnázia, který začal v první polovině dvacátého století pracovat na Fibichově tematickém katalogu. Katalog sice nakonec nedokončil, ovšem heuristická příprava vytvořila několik cenných pramenů k fibichovskému bádání. Ve zmíněné pozůstalosti se například nachází několik zajímavých soupisů. Za prvé jde o opis prvního dílu Moserova katalogu,25 kde skladbu zde nazvanou Thema a variace B dur pro klavír najdeme samozřejmě také u čísla 405 a roku 1877.26 Kamenického opis na rozdíl od předlohy ale neobsahuje notové incipity skladeb, ty zde nahrazují údaje o tónině (B dur), tempu (Andantino), metru (3/4) a počtu taktů (24 t.), přičemž všechna data ukazují na téma z pamětního listu. Kamenický také odkazuje na č. 465, Variace pro smyčcový kvartett,27 na pamětní list a vlevo od č. 405 křížkem vyjadřuje, že „motiv mám opsaný“.28 Dále opis zaznamenává rukopisné vpisky cizí rukou, a to obyčejnou tužkou a modrým perem. (Kamenickému patří pero černé.) Modrým perem je dopsáno: „jako ztracené“ a následuje přeškrtnutá nula, Kamenického symbol pro „Ztraceno, zachováno pouze thema“.29 Obyčejnou tužkou je zaznamenáno: „Pryč!“, „fragment“ a „Blbost!“. Za druhý, pro nás zajímavý svazek Kamenického pozůstalosti lze považovat Přehled themat veškerých skladeb Zdeňka Fibicha,30 kde se Thema a variace B-dur 31 opět vyskytují pod č. 405 a který cituje úvod verze z pamětního listu. Heslo dále pomocí zkratek „TM“ a vpisku „jen thema“ zachycuje, že Kamenický vytištěné téma znal a „měl“, a prostřednictvím „RM“ a vpisku „celé“ fakt, že Kamenický dokonce vlastnil opis celého rukopisu [!]. O skutečnosti, že Kamenický znal skladbu celou a že ji také opsal, svědčí data z dalšího přehledu, a to z Přehledů veškerých skladeb Zd. Fibicha.32 Zde totiž ta22

MOSER 1883–1888, s. 127. Tamtéž, s. 160. Kamenického pozůstalost je dnes uložena v Informačním a dokumentačním centru Univerzity Palackého v Olomouci. Šest svazků z pozůstalosti je zdigitalizováno. DVD s fotokopiemi těchto svazků je k dispozici například v knihovně Ústavu hudební vědy FF UK v Praze. Pramen autorovi tohoto textu opět ochotně zprostředkoval Jiří Kopecký. 25 Thematický seznam veškerých skladeb Zdeňka Fibicha od r. 1862 do 31. května 1885, dále jako KAMENICKÝ I. 26 KAMENICKÝ I, s. 81. 27 Tamtéž, s. 98. 28 Tamtéž, s. 4. 29 Tamtéž, s. 3. 30 Dále jako KAMENICKÝ II. 31 KAMENICKÝ II, s. 55. 32 Dále jako KAMENICKÝ III. 23

24


121

ké nacházíme Thema a variace -B-33 pod číslem 42134 a u nich poznámku o existenci opisu, ale v tempu Andantino [!]. V podčarové vysvětlivce Kamenický dokonce vyjmenovává části skladby (5 variací a kodu) s tempy a s počty taktů, přičemž tyto přesně odpovídají autografu z Hlaholu. Zmínky o Variacích nacházíme i v dalších soupisech. V cenném soupisu Anežky Schulzové35 se sice Variace neobjevují, zato je najdeme v pomocném seznamu Ludvíka Boháčka, který vyšel v roce 1950 hned ve dvou publikacích, vždy v rámci oddílu Některé skladby rukopisné. V případě brožury Zdeněk Fibich, sestavené Ladislavem Šípem a Otakarem Svobodou, je skladba Boháčkem uvedena jako Thema s variacemi B-dur pro klavír 2r.36 V publikaci Dílo Zdeňka Fibicha ji týž autor uvádí pod titulem Thema con variazioni pro klavír na dvě ruce (1877).37 Poslední skutečnost svázaná s autografem Variací, kterou podobně jako přesné datum a lokaci vzniku díla ostatní prameny nereflektují vůbec, je jméno dedikanta Sallače, psané na titulním listu autografu pravděpodobně Fibichovou rukou. Dále se na autografu vyskytují ještě dvě razítka s titulem a naznačeným křestním jménem: Prof. Jos. Sallač. S největší pravděpodobností se jedná o profesora Josefa Sallače, o němž píše Josef Juza v hesle Sallač Josef v rámci monografie Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou: „SALLAČ Josef – gymnazijní profesor, hudebník (*24. 12. 1849 Jindřichův Hradec, + 8. 6. 1929 Praha). Střední vzdělání získal v Jindřichově Hradci, Písku a Plzni. Vystudoval matematiku a fyziku ve Vídni a Praze, potom působil 5 let jako suplující profesor na reálce v Rakovníku a v letech 1878–1900 byl profesorem na gymnáziu v Rychnově n. Kn. Na reálce v Praze vyučoval v období 1900 –1919, kdy odešel do důchodu. Byl vynikajícím pedagogem, měl přirozenou autoritu a mezi studujícími byl velmi uznávaný. V Rychnově n. Kn. byl zapojen do společenského života, byl např. organizátorem turistiky. Byl též výborným hudebníkem. Organizoval koncerty. Osobně se znal s Ant. Dvořákem, Bedřichem Smetanou a dalšími osobnostmi našeho kulturního života. Jeho koníčkem byl sborový zpěv, byl ředitelem a sbormistrem Pěveckého spolku. Byl sběratelem uměleckého skla.“38

Více informací o osobnosti Josefa Sallače se autorovi této studie zjistit nepodařilo. Ovšem vzhledem k tomu, že její hlubší poznání může pomoci při zkoumání historie autografu, bude záhodno se jí věnovat nadále. Dedikace Josefu Sallačovi však není jediná. Z noticky v časopise Dalibor z 20. dubna 1879, sekce Drobné zprávy,39 se totiž dovídáme následující: „Zdeněk Fibich napsal v nejnovější době velkou symfonickou báseň ,Smrt Otakara‘ pro orkestr, dále sextet pro dvoje housle, dvě violy, dvě cella a variace klavírní, jež vě-

33

KAMENICKÝ III, s. 34–35. Uvedeno je také číslování Moserova katalogu, které je dvojí – např. Variace Moser označuje číslem 405 a 185. 35 V rámci její monografie Zdenko Fibich – Eine musikalische Silhouette. Ta byla vydána pod pseudonymem Carl Ludwig Richter. 36 ŠÍP – SVOBODA 1950, Zdeněk Fibich, s. 52. 37 BOHÁČEK 1950, Dílo Zdeňka Fibicha, s. 30. 38 JUZA 1994, Sallač, Josef, s. 267–268, 2001, s. 274–275. 39 ANONYM 1879, s. 97. Na stopu této noticky autora tohoto textu přivedl pečlivě indexovaný svazek z Kamenického pozůstalosti – Drobné prameny o jeho životě a díle, dále jako KAMENICKÝ IV. 34

122

Martin Rudovsk˘

noval mistru Smetanovi.“ Zatímco dedikace profesoru Sallačovi je zřejmá, věnování Variací Bedřichu Smetanovi považujme spíše za pochybné, neboť nevíme, zda jde skutečně o probírané Variace B dur,40 a pokud ano, zda si onu dedikaci neznámý autor zprávy (či sám Fibich?) nevymyslel kvůli větší propagaci. Jak je patrno z předchozího textu, nález autografu Fibichových Variací B dur pro klavír nejen rozšiřuje okruh známých a dokončených skladeb Zdeňka Fibicha, ale také vzbuzuje otázky. Například zůstává záhadou, jak je možné, že se shodují incipity skladby z Hudcova tematického katalogu a z nalezeného autografu, s čímž souvisí i protichůdnost Hudcových komentářů; jednou Hudec hovoří o nerealizované skice (katalog), podruhé o konkrétním počtu variací (monografie i katalog). Dále zůstává nejasný osud údajného opisu skladby, který pořídil Stanislav Kamenický, což poznamenává ve svém vlastním katalogu. V neposlední řadě je také otázkou, proč se autograf dochoval právě v notovém archivu Zpěváckého spolku Hlahol v Praze. Vodítkem k zodpovězení otázky by mohlo být bližší poznání osobnosti dedikanta Josefa Sallače. Tento nález také dává naději, že notový archiv Hlaholu, jehož revizi v současnosti provádí autor tohoto textu, skrývá ještě nějaké další cenné hudební prameny. Adresa: Mgr. Martin Rudovský, U smaltovny 22c, CZ-170 00 Praha 7 e-mail: [email protected]

40

Zvláště když ke zmíněným skladbám (symfonické básni a sextetu) nemáme jiných pramenů než novinových článků, viz KAMENICKÝ IV, s. 319 a 321.


123

Prameny a literatura BOHÁČEK 1950

Ludvík BOHÁČEK: Dílo Zdeňka Fibicha. Jubilejní seznam, Orbis, Knihovna Společnosti Zdeňka Fibicha, sv. 4, Praha 1950.

DALIBOR 1879

ANONYM: Drobné zprávy, Dalibor, roč. 1, č. 12, 20. dubna 1879, s. 97.

FIBICH 1877

Zdeněk FIBICH: Variace na puvodní Thema / Variace B dur, Praha 1877, autograf, uložení: Notový archiv Zpěváckého spolku Hlahol, sign. 5976.

FIBICH 1883

Zdeněk FIBICH: Thema con Variationi / variazioni, Praha 1883, autograf, uložení: Národní muzeum – České muzeum hudby – Hudebněhistorické oddělení – fond S 80, č. 148.

HAVLÍK 2001

Jaromír HAVLÍK: Commentary, in: CD Zdeněk Fibich: String Quartets, Supraphon, Praha 2001, s. 17.

HUDEC 1971

Vladimír HUDEC: Zdeněk Fibich, SPN, Praha – MTZ, Olomouc 1971.

HUDEC 2001

Vladimír HUDEC: Zdeněk Fibich. Tematický katalog, Editio Bärenreiter, Praha 2001.

CHADOVÁ 1999

Anna CHADOVÁ: Zdeněk Fibich, inventář fondu sign. S 80, Národní muzeum – České muzeum hudby – Hudebněhistorické oddělení, Praha 1999.

JUZA 1994, 2001

Josef JUZA: Sallač, Josef, in: Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou – Okresní úřad Rychnov nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou 11994, 22001.

KAMENICKÝ I

Stanislav KAMENICKÝ: Thematický seznam veškerých skladeb Zdeňka Fibicha od r. 1862 do 31. května 1885, rukopis, Pozůstalost Stanislava Kamenického, Informační a dokumentační centrum Univerzity Palackého v Olomouci, nedat.

KAMENICKÝ II

Stanislav KAMENICKÝ: Přehled themat veškerých skladeb Zdeňka Fibicha, rukopis, Pozůstalost Stanislava Kamenického, Informační a dokumentační centrum Univerzity Palackého v Olomouci, nedat.

KAMENICKÝ III

Stanislav KAMENICKÝ: Přehledy veškerých skladeb Zd. Fibicha, rukopis, Pozůstalost Stanislava Kamenického, Informační a dokumentační centrum Univerzity Palackého v Olomouci, nedat.

KAMENICKÝ IV

Stanislav KAMENICKÝ: Drobné prameny o jeho životě a díle, rukopis, Pozůstalost Stanislava Kamenického, Informační a dokumentační centrum Univerzity Palackého v Olomouci, nedat.

KRÁČMAR 2007

Tomáš KRÁČMAR: Svazky Stanislava Kamenického z pozůstalosti Vladimíra Hudce. Editorská zpráva, nepublikovaná příloha k DVD, Olomouc 2007.

MOSER 1883–1888

Viktor Roman MOSER: Thematický seznam veškerých skladeb Zdeňka Fibicha, Fibichova pozůstalost uložená v rodině RNDr. Zdeňka Fibicha, 1883–1888.

NÁROD SOBĚ 1880

NÁROD SOBĚ. List pamětní, vydaný ve prospěch Českého divadla národního, Umělecká beseda, Praha 1880.

RICHTER 1900

Carl Ludwig RICHTER (A. Schulzová): Zdenko Fibich; Eine musikalische Silhouette, Fr. A. Urbánek, Praha 1900.

SVOBODA 1950

Otakar SVOBODA – Ladislav ŠÍP: Zdeněk Fibich, Gramofonové závody, n. p. – Centrogram, Praha 1950.

124

Martin Rudovsk˘

Die Variationen B-Dur für Klavier von Zdeněk Fibich – Fund eines Autographs Martin Rudovský Der Fund des Autographs zu Fibichs Variationen B-Dur für Klavier erweitert nicht nur den Kreis der bekannten und beendeten Kompositionen Zdeněk Fibichs, sondern ruft auch neue Fragen hervor. So zum Beispiel bleibt es ein Rätsel, wie es möglich ist, dass die Inzipits der Komposition aus dem Thematischen Katalog von Vladimír Hudec und aus dem aufgefundenen Autograph übereinstimmen, womit auch die Widersprüchlichkeit der Kommentare von Hudec zusammenhängt, wo Hudec einmal von einer nicht realisierten Skizze (Katalog) und einmal von einer konkreten Anzahl an Variationen (Monographie Zdeněk Fibich und Katalog) spricht. Des Weiteren bleibt das Schicksal einer angeblichen Abschrift der Komposition unklar, die von Stanislav Kamenický angefertigt wurde, was er in seinem eigenen Katalog vermerkt. Nicht zuletzt ist es auch die Frage, warum das Autograph gerade im Notenarchiv des Sängerbundes Hlahol in Prag erhalten geblieben ist. Ein Leitfaden zur Beantwortung dieser Frage könnte auch das nähere Kennenlernen der Persönlichkeit desjenigen, dem die Komposition gewidmet ist, nämlich Josef Sallač, sein. Dieser Fund verleiht auch der Hoffnung Ausdruck, dass das Notenarchiv des Hlahol, dessen Revision der Autor dieses Textes derzeit vornimmt, noch weitere wertvolle musikalische Quellen birgt. Deutsch von Silke Klein

Variace B dur pro klavír ZdeÀka Fibicha nález autografu

Recommend Documents