Vážení čtenáři, po měsíci k Vám pět přicházíme s novým číslem našeho magazínu. Vydání tohoto čísla bylo sice díky naší zaneprázdněnosti před brněnským veletrhem mírně zpožděno, věříme však, že Vám to vynahradíme obsahovou stránkou tohoto čísla. V březnovém Carp Webu opět najdete řadu zajímavých článků, rad a kaprařských příběhů, které Vás pravděpodobně hezky „nastartují“ do nové sezóny. Ta už se pomalu začíná rozjíždět (jestli se tedy dá v případě letošní zimy vůbec mluvit o konci sezóny minulé...) Touto cestou chceme poděkovat všem, kteří se za náma zastavili na stánku Karla Nikla na brněnském výstavišti a dle počtu byl Váš zájem o naše periodikum nadstandardní. Abychom smazali náš rest v podobě opožďeného vydání tohoto čísla, bude v nejbližší době následovat také čislo dubnové. Věříme, že nám zachováte přízeň i nadále. Přejeme hezké počtení redakce
Lov kaprů na velkých přehradních nádržích mě vždy přitahoval. Už mé první pokusy o chytaní na boilie, se odehrávaly na rozlehlých vodách. Tenkrát to byly především Dyje 5, Dyje 7 a Dolní Benešov. Myslím si, že se jedná o nejsložitější způsob lovu. Ryby se velkých vodních plochách těžko lokalizují, velký vítr stěžuje vyvážení i samotný lov atd. Následující řádky by Vám měly napovědět, jakou taktiku zvolit na tomto typu vod.
Lokalizace kaprů je nejdůležitější části lovu nejen na velkých vodních nádržích!! Mnoho rybářů tuto činnost zanedbává a pak se jen diví, že za 14 dní nic nechytili. A to i když použili to nejlepší vybavení a nástrahy, které jsou na rybářském trhu k dostání. Na takovýchto vodách u mě není výjimkou, že strávím s echolotem na vodě i více než 6 hodin. Často trvá opravdu dlouho než naleznu to správné místo a jsem spokojený s umístěním bójek. Na velkých lokalitách si vybírám následující typy míst:
Lavice - mám na mysli lavice, které se liší svou výškou oproti dnu alespoň o jeden metr a více. Lze sice úspěšně lovit i na menších zlomech (na Dyji 5 se dá úspěšně chytat i na zlomech, které jsou jen o 30cm vyšší než dno), ale já raději vyhledávám lavice s co největším převýšením oproti okolnímu dnu. Mám nejraději lavice, kde je hloubka od 1 do 5 metrů. Lze samozřejmě chytat i na větších hloubkách, ale tomu se já, pokud to jen trochu jde, vyhýbám. Velice důležitým aspektem, který ovlivní úspěch či neúspěch, je
přesné položení montáže na lavici. Já pokládám své montáže většinou třemi různými způsoby: A-na hranu lavice, kdy olovo leží úplně na hraně a návazec s háčkem je položen již na šikmou část lavice(obrázek 1+obrázek 2). Velmi důležité při tomto položení je, aby byla montáž položena na vzdálenějším konci lavice. A- tím zamezíme kaprovi, aby se dostal do kontaktu s pletenkou - ta totiž leží na dně B- je pro kapra pohodlnější vzít nástrahu, která je na boku lavice, nemusí se pro ni totiž ,,shýbat“!(obrázek 3). Pokud se kapr dostane do kontaktu s pletenkou, většinou se vyplaší a okamžitě prchá z našeho lovného místa. Při tomto způsobu lovu musíme použít hrubší pletenku. Pokud
zasekneme kapra na konci lavice, je celá délka pletenky, která vede přes lavici extrémně namáhaná. Kapr totiž často prchá do boku a pletenka se dostává do kontaktu se dnem( obrázek 4). Většinou totiž bývají na vršcích lavic škeble, které nám tenčí pletenku okamžitě přetrhnou. V těchto situacích tedy radím používat pletenky o nosnosti minimálně 35kg v extremních případech přes 60Kg(například Raduta). Jelikož pletenka leží na dně, nemusíte se bát použít takto hrubé pletenky, kaprům to vadit nebude. B-Pokud je na vodu na, které chytáte, velký tlak, kapři se začnou místům na bocích lavic vyhýbat. Zprvu začnou být na těchto místech více ostražití a za
nějakou dobu přestanou na těchto místech přijímat potravu téměř úplně. V těchto případech umísťuji svou montáž co nejdále od boku lavice. Téměř každý kaprař totiž umístí svou montáž na bok lavice. Proto se snažím, aby umístění mé nástrahy, bylo co nejméně „standardní“. Tato taktika se mi již mnohokrát vyplatila a radím Vám, abyste ji také vyzkoušeli. Volba pletenky v závislosti na položení montáže Pokud se jedná o velkou lavici, na které montáž umísťujeme dále než 20 metrů od kraje lavice, musíme opět použít hrubší pletenku. Riziko přetrhnutí pletenky je totiž dost vysoké. Již mnohokrát se mi vyplatilo položení montáže přímo na vrchol velké lavice. Například na
Radutě jsem pokládal montáže na některých místech i více jak 50 metrů od kraje velkých lavic. Pokud jde o lavici, která je malá(do 6-ti metrů), použijte pletenku tenčí(kolem 18Kg), riziko ztráty kapra, přeříznutím o bok lavice je velmi malé a tenčí šňůra nám pomůže naši montáž více zamaskovat. Je totiž dosti pravděpodobné, že se kapr dostane do kontaktu s naší šňůrou. Proto je v této situaci lepší použít pletenku tenčí. Pokud se ale jedná o lavici s velkým nánosem škeblí nebo jsou na bocích lavic vázky, musíme i v těchto případech použít pletenku ve větším průměru. Délku volíme podle velikosti lavice. V místech, ve kterých může kapr přijít do kontaktu se šňůrou, přivážeme pletenku tenčí(obrázek 5). Tím zamezíme utrhnutí kapra o překážku a také omezíme možnost, že kapra pletenka vyplaší. C-V některých případech je dobré položit montáž pod lavici. Takovéto umístění může být
účinné např. v zimě nebo při extrémním větru. V zimě kapři vyhledávají hlubší partie vody a nelze předpokládat, že by se zdržovali na mělčích lavicích. I když v některých případech tomu tak může být! Např. při výrazném oteplení, se slunečným počasím. Také při extrémním větru se kapři na plytkých lavicích(1-1,5 metrů) nezdržují. To se mi potvrdilo na jedné vodě na Slovensku, kdy jsem neměl za velkého větru několik dní záběr z nejlepší lavice, na níž
byla hloubka 1 metr. V těchto dnech byly produktivní jen místa s větší hloubkou, ale na této mělké lavici, z které jsem do té doby zdolal nejvíce kaprů, se nic nedělo. Zkusil jsem proto umístnit montáž dolů, pod tuto lavici a hned jsem začal tahat jednoho kapra za druhým. V těchto výše uvedených případech je proto lepší montáž položit pod lavici.Ujistěte se ovšem, že na takovémto místě není černé zapáchající bahno. Spodní proudění vody totiž velmi často na takovéto místa, nanáší nečistoty, které postupem času hnijí. Tyto místa nemá kapr příliš rád (ale slyšel jsem i o případech, kdy byly místa, s takovýmto bahnem úspěšná!) Staré koryto Ryby se v něm cítí bezpečně a vyhledávají ho. Pozor - není tomu tak ale vždy! Např. na Lipně je v některých místech staré koryto řeky hluboké přes 30m. Nechci tím říct, že se kapři v takovýchto hloubkách nevyskytují. Raději ale na takových místech nechytám. Pokud máte staré koryto řeky v dosahu a je v něm hloubka do
10metrů, je dobré takovéto místo vyzkoušet. Montáž většinou pokládám na hrany koryta. Pokud jsou moc strmé, tak montáž pokládám až na dno koryta. Někdy bývá koryto zaneseno větvemi nebo velkou vrstvou měkkého bahna.V těchto případech je dobré montáž položit na kraj koryta a snažit se ryby vylákat z koryta pomocí krmení(obrázek 6). Zatopené stromy a jiné překážky na dně Takovéto místa mám rád, kapři se tady cítí bezpečně a tráví na takových místech mnoho času. Většinou platí, že čím blíže k překážce položíte montáž, tím dříve budete mít záběr. Při volbě vzdálenosti od překážek musíte vzít v úvahu průtažnost vlasce a reakční dobu, kterou potřebujeme k záseku. Pokud chytám na takových místech, tak utahuji brzdu navijáku na maximum. Pokud povolíte brzdu a montáž položíte do těsné blízkosti překážek, tak nemáte téměř žádnou šanci na jeho úspěšné zdolání. Je k ničemu, když máte dvacet záběrů za den,
ale všechny ryby utrhnete ve stromech. Například na 200 metrů nemáte šanci při vzdálenosti menší než cca 5m. U takovýchto překážek, bývá velice často zapáchající bahno. Snažte se najít buď tvrdé dno, nebo nezapáchající bahno. Dejte si tu práci, určitě se Vám to vyplatí. Extrémem, který jsem vyzkoušel, je lov přímo uprostřed zatopeného lesa. Tento způsob lovu příliš nedoporučuji. Pokud se pro něj i tak rozhodnete, tak jen ve výjimečných případech,
kdy vše ostatní selhává. Je třeba použít tu nejhrubší pletenku (nosnost kolem 100kg) na celou délku, která se může dostat do styku se stromy. Myslím, si že neexistuje návazcová šňůrka, která takový nápor vydrží. Já jsem v tomto případě použil ocelové lanko v teflonovém obalu( obrázek 7). To jediné takovouto zátěž vydrží, ale i tak jsem ho po dvou rybách musel vždy vyměnit(při kontaktu se stromy, se zkroutilo). Brzdy navijáku musí být dotažené na maximum. Po záběru jsem vždy zaseknul a poté, jsem co nejrychleji jel za rybou. Důležité je dotáčet jen volný silon - rybu nesmíte přitahovat! Pokud se jí budete násilím snažit vytáhnout z takovéto džungle, ryba se bude velmi urputně bránit a zcela určitě se zamotá do spleti stromů a vy o ni velmi pravděpodobně přijdete. Pokud jsem ovšem rybu nepřitahoval, tak byla o poznání klidnější a většinu z takto ulovených ryb jsem s pravidelností vytáhnul jen kousek od místa, na kterém jsem jí zaseknul!
Příbřeží oblasti Mnoho lidí, takováto místa úplně zanedbává. Zkrátka to berou tak, že přijeli na velkou vodu a nebudou chytat blíže než 250 metrů. Již mnohokrát se mi osvědčil lov na extrémně krátkou vzdálenost - do 10 metrů od břehu. Samozřejmě, že tato taktika nejde použít na všech vodách. Na některých vodách se kapři z různých důvodů nejezdí ke břehu krmit a ani zde neprojíždějí. Úplně ideální je, pokud se dno svažuje velmi pomalu a nějakých cca 6-10 metrů od břehu se dno svažuje prudce dolů(obrázek 8). Montáž umístíme stejně jako na lavici(viz výše) - tedy co nejblíže ke zlomu. Dalším vhodným tipem je umístění montáže k příbřežnímu pásu trav, rákosí nebo převislých stromů. Mnoho lidí, takovýmto místům nevěří. Je zde totiž zpravidla malá hloubka. Já jsem ale chytil hodně velkých kaprů v hloubce do 1 metru. Věřte tomu, že kapři pravidelně takové místa navštěvují. Zkuste umístit montáž do těchto míst a uvidíte, že budete překvapeni. Při tomto typu lovu musíte dodržovat naprostý klid. Překážkou může být hluk (velký pohyb chodců, cyklistů, jezdící auta, podnapilí sousední rybáři atd.). Pokud to jde, umísťuji své montáže třeba i 50 metrů kolem břehu - do míst, kde je větší klid. V takovém případě, musíte co nejvýše zvednout špičku prutu nahoru. V opačném případě by vlny spolu v kombinaci s malou hloubkou u břehu úplně zničily váš drahocený vlasec. Na takovéto umístění prutů, jsou vhodné vysoké vidličky. Na těch jsem schopen špičku umístit až do výšky kolem 6-ti metrů(obrázek 9).
Když jsme se dozvěděli, že se bude konat druhý ročník kaprařského maratonu na Liptovské Maře, ani chvíli jsme neváhali a přihlásili se. Naše družstvo ve složení Lukáš Dostál a Vojtěch Brunclík pod hlavičkou CT Kolín mělo startovní číslo 89. Maratón nalákal 99 startujicích dvojic, což znamenalo, že konkurence bude tento rok obrovská. My jsme však byli odhodláni udělat pro dosažení co nejlepšího výsledku maximum. Našim tajným přáním bylo skončit do 10.místa. Případné umístění na stupních vítězů nám přišlo jako nemyslitelné-ale člověk nikdy neví... Jelikož jsme si stanovili poměrně vysoké cíle, nehodlali jsme nic podcenit. Rozhodli jsme, že na Maru pojedeme o týden dříve abychom měli dostatek času vybrat si dobré místo a čas na jeho důkladné zmapování. Je den D a my postupně zjišťujeme, že do Vojtěchova nového auta všechny věci nenaložíme. Proto necháváme narychlo namontovat v servisu tažné zařízení dokládáme věci do vozíku a vyrážíme směr Liptovská Mara. Cesta ubíhá velmi dobře až na Slovenské dálnici ve tři hodiny ráno nás zastavuje policista. Je nám jasné, že nastanou problémy, protože místo povolených 80km/h
jsme si to svištěli 130km/h. Oba dva jsme se začali klepat. Policista byl naštěstí sám a byl velice vstřícný, díky čemuž jsme se nakonec rozumně domluvili. Zbytek cesty jsme už raději jeli pomaleji a v osm hodin jsme konečně stáli na břehu Mary. Udiveně zjišťujeme že vodní hladina je snad o 3 metry níže. Než jsme začali hledat vhodné místo pro lov, zajeli jsme do Liptovského Mikuláše pro povolenky. Předem jsme měli naplánováno, že se usadíme někde pod dálnicí. Proto přijíždíme k těžebně štěrku, kde parkujeme auto
a vyrážíme na obhlídku pěšky. Zaujímá nás místo vzdálené cca 1 km od štěrků směrem k hrázi. Na tomto místě jsme se nakonec shodli. Měli jsme však strach, aby nezačala stoupat voda, protože rozdíl mezi našimi bivaky a vodní hladinou byl sotva metr. Naštěstí se tak nestalo….Místo jsme měli vybrané a tak začalo stěhování veškerého vybavení a krmení na 14 dní lovu.Vše jsme vozili po vodě na malé loďce (Tereze). Převážení věcí nám zabralo několik hodin a při krásném slunečném počasí to bylo zničující.
V odpoledních hodinách máme věci převezené a začínáme stavět tábor. Narychlo stavíme dva bivaky a při pivku, unaveni ale šťastni debatujeme o všem možném. Ráno nás budí slunce a my se vydáváme hledat samotná místa lovu. Tato činnost nám zabrala skoro celý den.Výsledkem bylo 8 bójek cca 150-500m od břehu s hloubkami od 2.5-11m. Ještě ani tento den nevyvážíme jen ke každé bojce vhazujeme něco málo z krmení. Naše taktika zněla tak, že před závodem budeme jen krmit a chytat budeme mimo boje na velké nástrahy. Účelem této taktiky bylo abychom si zbytečně nepopíchali bodované kapry. Ale zase jsme se chtěli pokusit chytit nějakého z Liptovských velikánů. Proto jsme si vyrobili boilies pro nás trochu netradičních rozměrů cca 40-50mm. O to víc jsme byli překvapeni, když na naše mega nástrahy reagovali kapři okolo 5kg(i méně). Naštěstí jich nebylo mnoho. Největšího kapra kterého se nám podařili na mega koule ulovit byl 11,20kg vážící šupináč. Nastal poslední den před zahájením závodu a my začínáme vyvážet své montáže k bójim na už podstatně menší nástrahy, abychom zjistili jestli kapři reagují na naše krmná místa. Ke krmným místům jsme začali sypat více a více krmení s blížícím se
startem závodů. Odezvou nám bylo několik kaprů v rozmezí od 4-7kg. Přesvědčili jsme se, že kapři na našich krmných místech jsou, proto jsme už nevyváželi a čekání na zahájení závodů jsme trávili přípravou a vařením boiliesu. V jedenáct hodin vyvážíme montáže a celí nedočkaví čekáme na 13. hodinu, kdy je závod odstartován výstřelem. Čekání na prvního kapra se zdá být neskutečně dlouhé. Prvního bodovaného kapra se nám daří zdolat kolem 17.hodiny od levé bóje z hloubky 3,5metrů na boilies 3XL. První bodovaný kapr závodu nám
udělal velkou radost. Do půlnoci zdoláváme ještě několik nebodovaných a jednoho bodovaného kapra. Celou noc nespíme a nedočkavě očekáváme další záběr. Čekání si krátíme válením boilies. Tato činnost se stala naším večerním rituálem až do konce závodů.Vždy, když se setmělo, začali jsme vařit boilies. Důvodem bylo to, že jsme chtěli potlačit potřebu spánku. I když jsme každou noc dělali várku jen ze 40 vajec, trvala nám tato činnost častokrát až do rána. Naše válení bylo totiž rušeno záběry. Po první noci jsme měli na kontě 4 bodované kapry. Přes den jsme chtěli načerpat síly spánkem. Bylo ale takové teplo, že se spát nedalo. Tento den se nám podařilo ulovit 5 bodovaných kaprů a dalších asi 10 nebodovaných. Večer jsme opět šoulali boilies, tuto noc jsme měli hodně záběrů převážně však od nebodovaných ryb. K ránu jsme se pokoušeli o první hodinky spánku při závodu. Povedlo se nám naspat stěží 2 hodiny přerušovaného spánku. Třetí den se nám podařilo chytit 11 bodovaných ryb. Nejvíce záběrů jsme měli na boilies Ryba s Kolínským lososem, Ryba s Javorem a 3XL. Zbývající dny jsme lovili už jen na tyto druhy boiliesu. Dařilo se nám chytat hodně kaprů, jenže více jak polovina
kaprů byla nebodovaných. Síly nám pomalu ubývaly, velké množství záběrů sebou neslo nutnost neustálého pádlování - pro každého zaseknutého kapra jsme museli na vodu. Důvodem byl fakt, že se od našeho břehu táhla asi 10 metrů dlouhá mělčina. Po každém záběru jsme tedy museli do lodi, zdolat kapra a znovu zavést. Navíc to úmorné teplo mělo za následek několik pro okolí veselých historek. Myslím, že to bylo předposlední noc závodů. Byli jsme maximálně unaveni a vyčerpáni, ale měli jsme závod perfektně rozjetý a to nám nedovolovalo usnout. Únavou se nám už pletly nohy, ale kapři byli při chuti. Od setmění jsme měli chycených 8 kaprů, dalšího případného uloveného kapra bychom už neměli kam dát. Proto jsme museli sundat síťku z podběráku (naštěstí jsme měli dva) a navléci do ní šňůrku. Tohoto úkolu se zhostil Vojta. Já jel mezitím zavést montáž. Jako vždy jsem dovesloval k bojce, spustil
montáž a dokrmil boiliesem. Při zpáteční cestě mě však přemohla únava a já usnul na Tereze. Vzbudil jsem se a strašně jsem se leknul, kde to jsem a co se děje. Chtěl jsem vstát, ale skutečnost, že jsem na lodi a že se mnou hází poměrně velké vlny způsobila moji nestabilitu a málem i pád do Mary. Naštěstí jsem se stihl chytit bortu lodi. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Když mi došlo, kde jsem a co se děje, tak jsem se chtěl vrátit na naše lovné místo, ale vítr mě odvál příliš daleko. Trvalo mi snad půl hodiny, než se mi povedlo po tmě najít naše místo. Ještě celý rozrušený z předešlé události vylézám na břeh a chci sdělit prožité trauma Vojtovi. Jaké je však mé překvapení když nacházím Vojtu spícího vsedě s podběrákovou síťkou na klíně a s tkaničkou částečně v rukách a částečně v puse. Když se mi ho povedlo vzbudit tak jsme se shodli, že usnul přesně při
dotahování uzlu na tkaničce. Když ráno přicházejí rozhodčí, sdělujeme jim naši veselou noční historku. Myslím, že je zaujala, protože už za pár hodin nám psali kamarádi z ČR ať nespíme a koukáme zabrat. Informace se šíří rychle :-) Po celou dobu závodů jsme měli informace o průběžných výsledcích tedy až na poslední noc a den. Věděli jsme, že máme nepatrný náskok před druhou dvojicí v pořadí. Nedovolili jsme si však ani na chvilku polevit, a tak i poslední noc jsme odchytali na 100%. Ryby nás naštěstí nezklamaly a potvrdili stoupající zájem o naše nástrahy. Poslední den jsme chytli 14 bodovaných kaprů. Věřili jsme, že se nám po této noci podařilo udržet náskok a že se nám podařilo zvítězit!! Na vyhlášení výsledků jsme jeli plní očekávání jestli jsme nachytali nejvíc ze všech. POVEDLO SE!!
Rekapitulace - Celkem se nám podařilo ulovit 57 bodovaných kaprů s hmotností 399,08kg - Nebodovaných kaprů jsme ulovili kolem 80ks - Chytili jsme 5 kaprů přes 10kg. Největší vážil 14.12kg - Nejúspěšnější boilies – RRR Pepper s Kolínským lososem, Ryba s Javor, 3XL vše od Karla Nikla a plovoucí boilies řady Fuoro Laser a New Dimension od Vision Baits - Zkrmili jsme: 50kg boilies, 25kg pelet a 40kg řepky - Za závod jsme naspali cca 12 hod. Závěrečné poděkování patří především našim rodičům, kteří nás podporují což je stojí nemálo peněz a hlavně nervů. Děkujeme také všem kamarádům za materiální pomoc, jež nám pro Maraton poskytli. Přece jenom jsme mladí a nemáme prostředky na vše potřebné.
Telefony nepřestávaly zvonit a všechno to stěžování na zpožděné dodávky ne a ne přestat. Myslím, že bychom měli všichni poděkovat Franku Warwickovi za jeho skvělé články o lovu kaprů na kostní červy zveřejněné v časopise Crafty Carper před pár roky. Jeho famózní úspěchy způsobily doslova revoluci v používání kostních červů při lovu trofejních kaprů v současnosti. Velmi těžko najdete lepší okamžitou nástrahu na kapry než jsou kostní červi. Platí to stejně tak v případě, že všechny ostatní nástrahy selhávají. Na kostní červy se Vám ve většině případů podaří nějakého kapra chytit. Jak funguje Maggot clip Použití Maggot klipu je velmi jednoduché. V minulosti jste pravděpodobně velmi pracně jehlou navlékali kroutící se kostní červy na dentální niť nebo návaznou šňůrku. Při použití magot klipu všechny tyto nepříjemnosti odpadají. Po otevření klipu stačí jednoduše navléct 10-15 kostních červů a následně uzavřít, aby se tito kroutící se chlapíci nedostali pryč. Variací montáží s použitím klipu je nespočetně. Proto se soustředím jen na popsání té nejzákladnější verze. Prezentaci kostních červů na klipu jako nástrahy na dno na jednoduché montáži. Potřebné komponenty Háček Doporučuji Vám použít háček Wide Gape č.8. Je lehký a pevný. Když se kapři intenzivně krmí, snadno ho přehlédnou a nasají. Má širší oblouček a dlouhý, mírně zahnutý hrot, který se po zapíchnutí pevně usadí ve spodním pysku. Smršťovací hadička a silikonová bužírka Aby montáž fungovala správně, je potřeba použít 12mm smršťovací hadičky a kousek silikonové bužírky, která mění úhel, když návazcová šňůrka opouští háček. To dodává háčku větší volnost a snadněji se zachytí kaprovi v ústní dutině. Návazcová šňůrka Doporučuji Vám použít Hybrid od společnosti Korda. Existuje několik možností jak použít ztuženou návazcovou šňůrku. Osobně ji nejraději používám celou ztuženou a svlékám jen poslední 2cm u háčku. Měkká návazcová šňůrka umožňuje háčku volný pohyb a nástraha je prezentována velmi přirozeně.
Alastaire, mohl by si nám trochu přiblížit českým a slovenským kaprařům čím se zabýváš? Na trhu s rybářskými potřebami se pohybuji již 15 roků. Stejně dlouho se také zabývám vývojem a výrobou ručně stavěných prutů. V naší dílně se vyráběla většina slavných prutů, jako například „Grey Shadow“, „Horizont“ , „IMX“ a „Sabre“. pruty Roda Hutchinsona řady DREAM Maker a Enigma a nyní pruty Leon Hoogendijk řady Millenium a Specimen. O Tvých prutech se všeobecně hovoří jako o Rolls Roycech. Jaký druh materiálů v současnosti používáš a kde jsou tvé pruty vyráběny? Pro výrobu blanků pro naši nejvyšší řadu našich ručně vázaných prutů - Millenium dovážíme přímo z Japonska ten nejkvalitnější uhlík na trhu. Z tohoto japonského uhlíku jsou následně přímo v Anglii vyráběné na míru blanky na naše pruty (vidět na videu). Blanky jsou vyráběné podle požadavků a představ Leona Hoogendijka, který každý z typů produkovaných prutů nejdříve několik kusů testoval a dolaďoval, až dosáhl požadovaného výsledku, který splňoval jeho přísná kritéria. Můžeš nám povědět, něco o jejich výrobě, je to opravdu ruční práce? Většina našeho současného týmu se učila svému řemeslu ve firmě „Hardy Brother Ltd.“. U samých základů stál Neil Henderson, náš skvělý učitel. V počátcích jsme se zaměřovali na muškařské pruty a jako první vyráběli pravé bambusové pruty – opravdové umělecké kousky. Ale zpět k tvé otázce. Veškerá práce je ruční. Žádné stroje u nás ani nikdy nebyly. Všechno, tzn.vyvazování oček, lakování, dobrušování blanku, včetně popisování prutů, je výhradně ruční práce. Důkazem ruční práce je i to, že ani jeden nápis není na prutu úplně stejný stejný. Jsme na naše pruty velmi pyšní. Je to opravdová RUČNÍ PRÁCE MADE IN ENGLAND. Je nějaký důvod, proč se na Tvé pruty podepisuje Leon? Leon se na vývoji našich prutů velkou měrou podílí a jeho jméno má ve světě kaprařiny velký zvuk. Je to tradice stará několik desítek roků. Stejná paní, která v minulosti ručně podepisovala ručně vyvázané pruty pro Roda Hutchinsona podepisuje dnes pruty pro Leona Hoogendijka. Porovnejte je a uvidíte, že podpis je stejný. Jaká používáš očka,sedla navijáků a rukojeti? Nejlepší očka na světě jsou podle mého názoru Fuji Sic. Nepleťte si je s tzv. Sic očky. Za posledních 10 let jsme s nimi neměli jediný problém. Jsou samozřejmě drahá, ale na své pruty dáváme jen to nejlepší. Od stejné firmy používáme také sedla navijáků. Na držadla používáme vysokojakostní materiál „Duplon Eva“, který tvarujeme na našem soustruhu. Konec držadla osazujeme anodizovanými aluminiovými koncovkami s vyrytým logem Leon. Vypadají velmi pěkně a mají praktický význam – chrání držadlo před veškerými nečistotami.
Vidím, že očka Tvých jsou dokonale prolakována. Používáš nějaký speciální lak? Lak, který používáme v naší firmě je přísně střeženým tajemstvím a naším patentem. Na rozdíl od hromadných výrob prutů mají naše pruty alespoň 3 nátěrové vrstvy. Prostor mezi nožkami oček lakujeme, abychom ochránili vázací vlákno před účinky vody a nepříznivým vlivům počasí. Trvanlivost těchto prutů se tak zvyšuje na maximum. Proč jsou oba díly prutů očíslovány vždy stejným číslem? Při výrobě blanku jsou obě jeho části vyráběny samostatně. Poté jsou k sobě obě části sesazovány, pečlivě dobrušovány a až poté, co perfektně sedí, jsou očíslovány. Každý díl, spodní i horní je tak opravdový originál. Číslování každého prutu nám tedy zajistí, že každá horní část najde ten správný protějšek. Jak je to s vyřizováním případných oprav a reklamací? Naše špičkové materiály a poctivá ruční práce snižují případné reklamace na minimum. A je to o našich prutech všeobecně známo. A tak jakékoliv případné reklamace vyřizujeme vždy k plné spokojnost našich zákazníků a doba, po kterou poskytujeme záruku na naše pruty, je 5 let. Myslíš, že je velký rozdíl mezi hromadně vyráběnými sériovým pruty a pruty ručně stavěnými? Ano, je tu několik rozdílů. Rozdíl je hlavně ve finální úpravě, která je málokdy při sériové výrobě perfektní a bez defektů, jako úseky s nerovnoměrně nalakovaným povrchem blanku a pod. Kvalita blanků je pravděpodobně nejdůležitější. Většina lidí i v současnosti považuje za nejkvalitnější blanky vyrobené v Anglii. Bylo by samozřejmě neférové, kdybych nepochválil i japonské blanky, které jsou ale současně i nejdražší. Co by si poradil rybářům, který se chystají koupit nové pruty. Na co je potřeba se zaměřit? To je jednoduché. Každý preferuje něco jiného. Někteří parabolickou akci, vhodnější spíše na zdolávání ryb, někteří špičkovou akci, která je vhodná na daleké nahazování. Chce to prut vzít do rukou a vyzkoušet akci a pořádně se přesvědčit o kvalitě jeho zpracování. Víme, že jsi svého času spolupracoval s Rodem Hutchinsonem… To je pravda, vyráběli jsme pruty pro Roda Hutchinsona po dobu desíti let až do roku 2002, kdy jsem prodal práva společnosti Keenets/Sharpe’s Group, která následně zastavila ruční výrobu prutů, protože je časově a finančně náročná a začali je nakupovat už hotové přímo z Jihovýchodní Asie. Jen pro informaci uvádím, že špatné hospodaření společnosti Keenets/Sharpe’s Group, která distribuovala výrobky pod značkou Rod Hutchinson v rámci Evropy, v roce 2006 vyústilo do bankrotu společnosti a dluhu v výši 12 milionů liber. Pod značkou Rod Hutchinson byly prodávané stejné ručně vázané pruty jako jsou v současnosti vyráběné pod značkou Leon Hoogendijk pouze s tím rozdílem, že vývoj v technologii při výrobě blanků i způsoby povrchové úpravy blanků se posunuly mezičase o kus dopředu. Jak dlouho už chytáš kapry? Nejsem kaprař, jsem muškař. Můj hlavní vazač prutů ke mně přišel od společnosti Hardy před desíti lety a přesto, že je považovaný za absolutní špičku ve svém oboru, nikdy nebyl rybář. Můj další vazač prutů zase rybaří jen na moři. Těmito příklady chci jen poukázat, že neexistuje přímá souvislost mezi tím, že postavit a vyvázat vysoce kvalitní kaprařské pruty dokáže jen kaprař. V České republice a na Slovensku je Leon Hoogendijk uznávaný kaprař, ale málokdo už ví, že je také spoluvlastníkem společnosti prodávající špičkové kaprové pruty, návnady a příslušenství pro kapraře. Ano, Leon je nejen celosvětově známý a uznávaný kaprař, ale už čtvrtý rok společně s velkou francouzskou distribuční společností Pacific Peche vedeme firmu s ochranou známkou Leon Hoogendijk, která je stejně jako Leonovo jméno po více než dvě desetiletí zárukou nejvyšší kvality. Děkujeme Ti Alastaire za zajímavý rozhovor a přejeme hodně úspěchů u vody i v dalším vývoji Tvých prutů.
Vezmu Vás zpět do sezony 2002/2003. Tehdy
mám v kapse kamuflážovou bundu. To jen tak pro
bylo jezero, o kterém budu mluvit, pro rybáře
jistotu... Nosím s sebou ještě vodítko na psa,
uzavřeno a jeho otevření bylo v nedohlednu.
samozřejmě bez toho psa. Dvakrát jsem při hledání
Prostě smůla. Je to jedna z těch vod, kam
ryb byl spatřen hlídači. Vždy jsem se věrohodně
pokud jednou vkročíte, není už cesty zpět.
vymluvil na to, že se mi zatoulal pes. Jednou mi ho
Trávil jsem 2 roky prozkomáváním všech zákoutí tohoto velkého jezera a míst, kde se vyskytují kapři.
dokonce hlídač pomáhal 50minut hledat. Celou dobu jsem přitom volal jeho jméno :-)
Můj odhad byl 9-11 kaprů na přibližně 35
Nenápadnost na tomto jezeře při příchodu a
hektarech. Rybaření na jezeře s tak malou
odchodu byla nutná. Z tohoto důvodu jsem celou
obsádkou a tak velkou rozlohou Vás může svádět k
svoji výbavu nechával schovanou v porostu u
myšlence, že je to ztráta času. Ryby jsou však
jezera. Vidličky jsem umisťoval do vody nebo je
hodně předvídatelné a já Vám za ta léta mohu
zavrtal co nejhlouběji to šlo. Pruty a podběrák jsem
přesně říct v jakém čase se ryby budou pohybovat
přivazoval ke stromu - ne ke kořenům, ale asi 3
na určitém místě. Samozřejmě to také záleží na
metry nad zem. Tedy tam, kam se prostě normální
počasí. Jak je vidět na fotografii, odváží se připlout
člověk nedívá. Deštník a lehátko jsem schoval ve
až ke kraji, méně jak metr od břehu v hloubce
křoví. Během mého prvního roku na tomto jezeře
necelého metru. Přimět je k přijímání návnad je už
jsem se snažil vytvořit několik krmných míst.
ale věc jiná. Avšak pozorování kaprů je velkou
Problém byl v tom, že jsem mohl bezpečně chytat
výhodou, které moc rybářů nevyužívá.
jen na třech ze čtyř míst, která byla dostatečně
Příchod k vodě s rybářskou výbavou nebo už jen
skrytá. Ryby tato místa navštěvovaly když se
v rybářském oblečení je nejlepší recept na pořádný
pohybovaly podle větru. Je to jedna z mnoha věcí,
průšvih. Tedy alespoň pokud plánujete něco
které se mi na tomto jezeře přihodily.
podobného jako já. Vždy jsem chodil v oblečení, které nosím do práce a nebo ve sportovním. Pro všechny případy s sebou ale
Začal jsem krmit sladkou kukuřicí a peletami,
pruty. Po pozorování těchto ryb jsem usoudil, že je to jen otázkou času, kdy budu moci nahodit a nějakou ulovit. Ale pak se to stalo. Z ničeho nic se ryby po hodině zvedly a odpluly do hloubky. Totálně šokovány touto situací jsem nechal nástrahu ve vodě v naději, že se snad vrátí. Za dvě hodiny přišla náhlá změna tlaku, kterou jsem pocítil sám na sobě. Byl to ten správný čas na změnu místa. Myslím, že ryby vycítily změnu počasí a proto se přemístily. Kam - to nevím. Ale v následujících 3 týdnech jsem je neviděl. Kapři se mi doslova vyhýbali! Další příležitost přišla až 19. června, kdy jsem se šel po které jsem doplňoval trochou boilie. Krmit jsem začal ve vybraných oblastech a to vždy když přestal foukat vítr. Spíše než staticky jsem musel chytat v pohybu. Někomu se to může zdát divné, ale byl to jediný způsob jak se nenechat chytit. Pruty jsem vytahoval v době, kdy se šeřilo. Byl by to velký risk zkoušet to za světla, kdy Vám za zády chodí zástupy lidí. Vždy jsem je dobře schoval pod stromy. Led diody na hlásičích jsem přelepil černou páskou a zvuk stáhnul na minimum. V té době mě trápilo něco jako noční můra. Tím byla překážka v podobě ostnatého drátu, který byl natažený přes jedno mé místo. Povedlo se mi díky němu prořezat troje broďáky, no prostě hrůza. Nejhorší bylo to, že nebyl způsob jako ho odstranit,
práci podívat k vodě. Po příchodu jsem si všimnul čtyř odpočívajících ryb na místě, které jsem krmil. Skoro všechna návnada byla sežraná. Stačilo jen sundat prut ze stromu a mohl jsem nahodit. Ryby už sbíraly poslední zrnka a já stále ještě neměl nahozeno. Chyběla mi vzpěra po která jsem lezl na strom. Bruce s ní však už byl na cestě. Jakmile dorazil, vylezli jsme na strom. Bruce udělal několik fotek krmících se ryb. Slez jsem ze stromu, abych mohl nastražit past. Na začátku jsem použil jen jeden prut. Během příprav odjel Bruce domů. Slíbil jsem mu, že pokud se něco bude dít, dám mu okamžitě vědět. Chvilku po jeho odchodu jsem nahodil i druhý prut, kousek za linii stromů….
aniž by si mě někdo všimnul. Proto jsem použil dvě tyče, kterými jsem ho dokonale přišpendlil k zemi. Od té doby jsem měl klid. Při sledování ryb ze stromu si můžete povšimnout změn v jejich chováni. Některé dny kapři jen tak stáli na místě, jindy zase jezdili po celém jezeře. Nikdy jsem je však neviděl se krmit. Ať jsem je pozoroval sebedéle. Jednou, bylo to ke konci června, jsem viděl tři ryby jak neuvěřitelně intenzivně ryjí. Bylo to poprvé po třech letech, co jsem viděl jak se krmí. Sežrali všechno, co jsem jim vhodil do cesty - boilies, kukuřici, pelety a stále neměli dost. Jenže byly dvě hodiny odpoledne a ještě ke všemu neděle. S nejméně třiceti jachtaři na vodě nešlo riskovat. Bez ohledu na to, jak moc jsem toužil nahodit své
...pokračování příště.
Zajímavý rozhovor s Ivanem Juřičkou, majitelem firmy MAX CARP Fish Food Dependence. Poslední dobou se na mě a mé kolegy valí lavina otázek ohledně „tajemstvím opředené“ firmy MAX CARP a jejich produktů. Prostřednictvím tohoto jedinečného webu se na ně pokusím odpovědět. 1) Proč jsi začal chytat na vlastní boilies a co tě k tomu vedlo? Na vlastní boilies jsem začal chytat, protože jsem si chtěl prostě dokázat, že umím udělat tu nejlepší nástrahu, které vdechnu duši a které žádný kapr neodolá. Jezdil jsem na kapry a pořád mi nedalo, jestli ten kapr opravdu chce to, co mi prodali v obchodě, a tak jsem začal vymýšlet. Zpočátku jsem si vyráběl boilie sám pro sebe, věřil jsem mu a ono prostě chytalo. Je pravda, že nejsem lenošný vstát k jakémukoliv záběru, přemýšlím, předělávám – pracuji na co nejlepším výsledku, nebojím se experimentovat. Kaprařinu dělám prostě srdcem, jinak si to ani nedovedu představit. A překážky v tom, co dělám, jsou pro mě spíš motivující než deprimující. Když moji přátelé viděli, že chytám, začali mě postupně žádat, abych jim také udělal boilies na jejich výpravy. Naše první boilies jsme začali testovat v České republice i v zahraničí (Raduta, Cassien, Orient, méně známé lokality
ve Francii, Itálii, Španělsku a především nepřeberné množství revírů v Maďarsku, dle našeho názoru - v zemi zaslíbené největším kaprům). Přibylo záběrů a kilogramů ulovených kaprů na našich mincířích. No a potom jsme začali soutěžit.
Nejdřív jen tak „z hecu“ mezi sebou a potom na vážno. Máme velmi dobré vztahy se správci některých revírů, a tak jsme se začali zúčastňovat prestižních závodů na Háromfě, Merenye a v loňském roce i na mistrovství světa WCC na Orientu.
2) Proč zrovna MAX? Protože chceme, aby každý, kdo bude chytat kapry na toto boilies, chytal ty největší, nejkrásnější a bylo jich co nejvíc, proto MAX CARP Fish Food Dependence. 3) Kterých úlovků si nejvíce vážíš? Vlastních nebo na Vaše boilies? Baví mě vždycky to, co dělám a snažím se to dělat co nejlépe - takže je lehké odpovědět na tuto otázku. Boilies Max Carp nachytalo několika rybářům hodně (i velkých) kaprů a boduje pravidelně v prestižních závodech a z toho mám prostě radost. Protože jsem ale i kaprař a ne jenom výrobce, mám samozřejmě radost z každého kapříka, kterého sám ulovím a z toho, když můžu na rybách strávit ty nejkrásnější chvilky. U vody vznikla vynikající parta lidí, kteří se chovají ohleduplně k přírodě a k rybám. A to jsou mí opravdoví přátelé. Vážím si úlovků svých přátel na naše boilies, ale stejně tak i kaprů, které ulovím sám – dal bych to prostě do rovnováhy. Připravujeme fotogalerii na našich www stránkách. Máte se na co těšit. 4) Z čeho se tedy skládá to vaše pohádkové boilies? Zde nemohu odpovědět vše, ale přece jen Vám něco prozradím: vsadili jsme na co nejvyšší kvalitu.
A v první řadě – na chuť. Jak jistě víte, kapr je vybaven několika receptory, kterými rozpozná, jestli potravu přijme, či nikoliv. Pro to, abychom mohli úspěšně lovit kapry, je třeba vědět, že chuť je minimálně tak důležitá jako vůně a nutriční hodnota potravy. Kapr prostě boilies nemusí pozřít, ale přitom ví, jak chutná. Naše boilies se skládá až z 36 komponentů, vzájemně sladěných v harmonii chuti, vůně a výživy. 5) Proč máte v názvu firmy slova „potravní závislost“? Nevěděli jsme, jak značku pojmenovat a tak jsme vymýšleli
s přáteli různé varianty a ve srandě mi kdosi řekl, že mi na to odpoví kapři sami. Podle výsledků celkového množství a velikosti ulovených kaprů tomu vše nasvědčuje. No a jinou závislost – závislost na mém boilies co by kvalitní nástraze a návnadě mají i mí přátelé, kteří už nechtějí chytat na nic jiného. 6) Jaké produkty se objeví v roce 2007 na trhu a hlavně kdy je bude možné zakoupit? V letošním roce se prozatím objeví mražené a plovoucí boilie. Je zamraženo speciální ICE-schock technologií a bude prodáváno v ojedinělém balení, které mu zaručí 100% zachování jeho kvalit. Prodej bude zahájen na jaře letošního roku a podmínky budou zveřejněny na našich stránkách. 7) Proč pouze tento produkt? Důvody jsou dva. 1) Jedním je to, že chceme nabídnout našim potenciálním zákazníkům stejné boilie, se kterým naši testeři a kamarádi opakovaně dosahovali a dosahují obrovské úspěchy a to i na prestižních závodech. Jen v mražené formě boilie, bez použití konzervantů, je vždy zaručena účinnost výživných a enzymatických látek. Tyto jsou v něm obsaženy v nejefektivnější podobě. A tím pádem
je boilie nejúčinnější. 2) Zároveň vycházíme vstříc rybářům, kteří mají ve stísněných domácích prostorech problém narolovat a uchovat čerstvé boilie, nehledě k tomu, že ne všichni mají tak
tolerantní partnery, kteří strpí výrobu těchto kapřích „pamlsků“. Oproti ostatním firmám, jsme zvolili trochu odlišný způsob balení. Kapři mají různé „nálady“, jednou preferují malé kuličky, jindy větší… Proto v balení není pouze jedna velikost.
Převažuje ta, která je uvedena na obalu, ale současně je přidáno cca 10 % menších a 10% větších průměrů. Tímto jsme pro Vás připravili jakýsi universální balíček. Plovoucí boilie je sestaveno z identických přírodních směsí a komponentů, jako je naše mražené boilie, bez použití syntetických látek. 8) Chystáte ještě něco dalšího? Samozřejmě. Ale jelikož vidíme úžasnou budoucnost moderní kaprařiny v mraženém boilie, nechceme od původního záměru jen tak upustit. Je to stejné jako u lidí, kteří pro svoje čtyřnohé mazlíčky také nevyrábí psí granule doma, ale nechají to na odbornících, protože ušetří čas a zároveň dostanou to, co je pro ně nejlepší. Stejně to vidíme i s našimi „šupinatými“ soupeři. Máme perfektní rolovací servis, který bude reagovat na individuální požadavky našich zákazníků a to si myslíme, že je krok správným směrem. Možná to zní samolibě, ale chceme být nejlepší
tuzemská firma na mražené boilie. Do budoucna budou k prodeji krmítkové, feeder a method mixy, pelety, dipy, ….. Vše bude závislé od požadavků Vás, rybářů. 9) Kolik lidí se účastnilo a účastní aktivního testování? Dlouhodobému (téměř šestiletému) testování se věnují čeští i zahraniční kapraři (z Maďarska, Itálie, Francie, Rakouska, Slovenska), kterých je cca 30. Možnost vyzkoušet toto boilie měli i naši kamarádi a jejich známí. Téměř všichni si překonali své osobní rekordy. 10) Můžete se pochlubit nějakými úspěchy na závodech? Tak např. jen za minulý rok:
Boilies show 2006 v Maďarsku na revíru Háromfa 1. místo – František Janulík a Martin Schrötter (MAX CARP team) 2. místo - František Kouba a Petr Smíšek (MAX CARP team) 3. místo - Ivan Juřička a Jiří Fanta (MAX CARP team) 1. místo za největší rybu - František Janulík (MAX CARP team)
Závody Merenye Kupa v Maďarsku
Nejlepší jednotlivec – Ivan Juřička (MAX CARP team) Takže všechny ceny, které bylo možné v této soutěži získat, putovaly do České republiky díky triumfu teamů i jednotlivců soutěžících v barvách MAX CARP. Závodů se účastnilo 29 týmů z Evropy.
4. místo a 5. místo, závodů se účastnilo 28 týmů z Evropy
A ten největší úspěch byl na mistrovství světa:
ROK 2006
Nechci, aby tento rozhovor vyzněl jako samochvála, protože za mnoho úspěchů můžou právě mí přátelé – testeři, kteří mi věřili a začali chytat na naše boilies. U lidí to začíná a končí. A já jsem jim za to vděčný. Díky přátelé, kamarádi! 11) A pár slov na závěr našeho rozhovoru: Určitě bych chtěl popřát všem rybářům krásné rybářské zážitky, úspěchy a samozřejmě hodně štěstí v osobním životě. Doufám, že se na těchto stránkách budeme setkávat i nadále prostřednictvím zajímavých článků a rad našich i zahraničních testerů. Snad brzy nashledanou u některého z revírů, MAXŮV zdar! P.S. Jestli stále ještě váháte a přemýšlíte, jak vyzrát nad velkými kapry, tak vyzkoušejte právě nástrahy MAX CARP Fish Food Dependence. Ušetříte mnoho drahocenného času s experimentováním a tento čas můžete věnovat právě honbě za kapřími velikány. Uvidíte, že budete příjemně překvapeni! Vždyť jen toto boilie má přece „srdce a svou duši“.
17.12.2006 -Světový rekord „Kapr šupináč“ se vrací do Německa! Stále jsem ještě opojen z nekončícího přívalu endorfinů stále mi nedochází co mě potkalo!!Ten nepopsatelný pocit blaha a svalové napětí v rukou ,které jsem nikdy před tím necítil. Bylo krásné nedělní slunečné poledne. Přestože podle kalendáře zbývalo pouze 7 dní do Vánoc, teplota nenasvědčovala tomu, že panuje zima. Protože jsem měl doma nějaké problémy, rozhodl jsem se nakrátko odjet a navštívit vodu, kde jsem plánoval rybařit až příští rok. Rozhodl jsem se využít k chytání poslední 4 hodiny, kdy ještě svítilo slunce. Na této vodě byl vždy značný tlak rybářů, a proto jsem přemýšlel o různých způsobech a variantách , které zde již dříve mí přátelé a ostatní rybáři při chytání používali. Zkoušel jsem vymyslet něco, co zdejší ryby neznají. V domácích podmínkách jsem měl možnost pozorovat mého „domácího kapra“ a vypozoroval jsem, že po přijetí potravy se kapr narovná do horizontální polohy a buď potravu pozře nebo vyplivne. V průběhu této činnosti to vypadá, že zřejmě stoupá jejich pozornost (ostražitost),
protože jsem pozoroval, že jsou značně neklidní. Většinou “stáli“ nebo plavali nade dnem přibližně v úrovni 1,5 násobku jejich výšky. Vysvětloval jsem si toto jejich chování tím, že kapři mají pravděpodobně při procesu krmení zapojeny všechny své smysly. Toto dělali s takovou pravidelností, že nevěřím v náhodu, a toto pozorování jsem uzavřel poznatkem, že tento fakt je potřeba využít při chytání. Dokonce si myslím, že když se kapři krmí, je předložení Pop –up nástrahy při krmení kaprů v „horizontální poloze“ nejvíce přitažlivé. Předložení nástrahy by mělo být co nejvíce atraktivní. Naštěstí jsem měl při sobě
Visible pop ups –white (bílé), které jsem obdržel od Maxe Nollerta na Carp Expo. Po přemlouvání jsem od Maxe obdržel vzorky, které na Carp Expu měl (Ještě jednou děkuji Maxi!!!). Naložil jsem do auta pouze nejdůležitějším vybavením a vyrazil. Po příjezdu jsem měl velké štěstí. Místo, na kterém jsem chtěl chytat, bylo volné. Ten den bylo slunečné počasí. Plný dojmů a očekávání jsem se ponořil do příprav. Vzhledem k velikosti ryb, na které jsem se zaměřil, jsem sestavil návazec o délce 75cm na kterém jsem prezentoval můj bílý V-Pops. Jelikož jsem se rozhodl nástrahu
co nejvíce zatraktivnit, ponořil jsem V-Pops do AMINO Monster Dipu. Takto připravené montáže jsem položil do 4 a 6 metrové hloubky. Dlouhý návazec jsem ještě opatřil proti případnému zamotání PVA. Zhruba do vzdálenosti 3m od nástrahy jsem nastřílel pár pelet v naději, že kapra přilákají a potvrdí tím mou teorii. Zapnul jsem své hlásiče a lehnul si na lehátko. Stále jsem přemýšlel o svých problémech a snažil jsem se si trochu odpočinout. Sotva jsem zavřel oči, probudil mě cca po 45 minutách můj hlásič. Pohledem na swinger jsem zjistil, že je přilepený k prutu. Byl jsem překvapen, protože něco takového se mi na této vodě v tak krátké době ještě nestalo. Byl to fakt. Na mém pravém prutu se začaly odmotávat metry vlasce. Než jsem doběhl k prutu, díky notné dávce adrenalinu jsem dvakrát upadnul. Zvednul jsem prut a byl jsem okamžitě v kontaktu s rybou, která o sobě dávala vědět silným tahem. Patrně to musí být jeden z velkých mohykánů tohoto jezera, který to dokazoval svou bojovností a silou.Vůbec jsem nedokázal zvednout prut. Tato hra trvala několik minut. Pomalu jsem tímto způsobem přitahoval rybu k blízké mělčině. Náhle jsem před sebou asi 5m přede
mnou uviděl zlato-žlutý bok. Srdce mi sklouzlo do kalhot. Myslel jsem, že se mi to jenom zdá, protože něco tak obrovského jsem ještě neviděl!! Byl jsem velmi nervózní a měl jsem opravdový strach, že ho ztratím, protože ztratit rybu - to se občas stává. Ale vidět takhle velkou rybu na háčku a ztratit ji, to se mi nechtělo! Myslel jsem si, že mám vidiny, ale mohla by to být velká šupinatá jikernačka. Že se něco takového stalo zrovna mě? Ubral jsem na síle tahu, kvůli strachu, aby při posledních metrech vydržel můj návazec a háček. Zdálo
se, že to zpozorovala a pokusila se ještě jednou naposled vší silou, která se skrývala v jejím mohutném ocase, o únik. S velkou dávkou štěstí, třesoucími se koleny, v ponožkách a po kolena ve studené vodě jsem jí bezpečně na první pokus nabral do podběráku. Nevěřícně jsem se podíval do podběráku. Byl jsem v rozpacích. Zlehka jsem hladil "onu dámu", obdivoval její sílu a mohutnost a hlasitě jsem křičel!! Byla to Ona – Big Lady. Nebyl to sen. Byla to skutečnost. Tak obrovského kapra jsem nikdy neviděl! Bylo to neuvěřitelné! Ihned jsem volal všechny kamarády, kteří jsou posedlí naší kapří vášní. Do 10 minut přijelo 7 lidí z různých kaprařských klubů z této oblasti. Ryba byla opatrně zvážena. Váha se ustálila! Pohledy 14-ti očí se rozzářily...... ukazovala 38Kg a 150gramů! Německý rekord a zároveň světový rekord kapra šupináče..... Od tohoto okamžiku jsem už nemohl nic říct, nemohl jsem se smát, ani brečet štěstím. Byl jsem jako v transu. Pouze si vzpomínám na pálení v pažích... Dieter Markus Stein (Max Nollert – Imperial baits®)
Návazec je veledůležitou součástí kaprařovy sestavy. Jako s bezprostředním zakončením udice s ním ryba přichází při záběru vždy do kontaktu. Je to ten nejkritičtější článek sestavy a podle toho je potřeba s ním zacházet. Každý dobrý kaprař dbá na kvalitu a neporušenost svých návazců. Hodně kaprařů si své návazce váže přímo u vody a otázku jejich bezpečného skladování vůbec neřeší. Avšak v případě, že používáme složitější návazce,
jejichž příprava zabere víc času než jednoduché forpasy, je mnohem praktičtější si je připravovat předem a mít je připravené k okamžitému použití. Stejně tak pokud praktikujeme chytání během krátkých vycházek, je dobré mít návazce navázané v zásobě. Během několikahodinového lovu je v případě potřeby rychlé převázání forpasu naprosto nezbytné. Najedou-li nám na lovné místo kapři, je každá minuta drahá a prodlení při převazování bývá velkou chybou… Ke skladování a transportu návazců k vodě se používá množství různých pomůcek. Většinou se jedná o kus pěnové hmoty, na kterou se návazce připínají. Produkty anglické firmy Korda jsou po celém světě
známé svou dokonalou funkčností a precizním zpracováním. Byla zřejmě jen otázka času, kdy přijde na trh i s pouzdrem na návazce. Pouzdro Korda Rig Safe je na první pohled věcí vysoce funkční a propracovanou do nejmenších detailů. Navíc v dokonalém designu, vlastním všem výrobkům této prestižní značky. Rig Safe je koncipováno jako protáhlé pevné pouzdro, které se po odjištění otevře jako kniha. Vnější skořepina penálu je zhotovena z vysoce kvalitního plastu ABS ve vkusné tmavě zelené barvě odstínu khaki. Vnější rozměry pouzdra jsou 34 x 9 x 4,5cm. Na horní straně pouzdra je vyznačena číselná míra pro měření délky návazců. Vyznačeny jsou jak centimetry,
tak anglické palce (inche). Pouzdro je uzavíráno po straně dvěma plastovými klipy. Ty jdou otevírat až překvapivě ztuha. Když se mi poprvé Rig Safe dostal do rukou, byl jsem obtížností odjišťování jistících klipů poměrně zaskočen. Při jejich otevírání jsem měl především zpočátku prostě pocit, jakoby měly každou chvíli prasknout. Po roce používání ale klipy nevykazují žádné opotřebení a drží stále naprosto spolehlivě. Na horní straně pouzdra se nachází plastový odlitek (tzv. „euro výsek“) sloužící pro zavěšení pouzdra v obchodě, který po zakoupení jednoduchým způsobem odlomíte. Otevřené pouzdro poskytuje dva samostatné panely sloužící pro samotné ukládání návazců. Na obou koncích je umístěna příčná hrazdička z tvrzeného
plastu sloužící k zaháknutí háčku. Návazce se tedy v Rig Safe ukládají tak, že háček zahákneme o hrazdičku a druhý konec návazce přišpendlíme na podložku z tvrzené pěny. Vnitřní délka pouzdra postačuje pro skladování návazců v nejčastěji používaných délkách. V případě, že používáte extra dlouhé návazce, při jejich ukládání do Rig Safe je jednoduše přehnete kolem druhého připínáčku díky čemuž v něm uložíte v podstatě jakýkoliv forpas. V pouzdru jsou vestaveny vedle tří hrazdiček na háčky také tři malé uzavíratelné přihrádky určené pro uložení zásoby špendlíků (pouzdro je dodáváno s 50ks připínáčků), zarážek na boilies, rychlo-klipů Kwik link či Stik clip atd.
Díky důmyslné konstrukci je v zásobníku možné uložit až 50ks návazců, což si myslím, je kapacita splňující požadavky i těch nejnáročnějších kaprařů. Rig Safe rozhodně není levnou záležitostí, do které by investoval každý kaprař. Pokud ale máte rádi funkční věci a hledáte bezpečný způsob přechovávání Vašich návazců, bez váhání Vám můžeme Rig Safe doporučit. Když nad tím tak přemýšlím, nenapadá mě vlastně nic, co bych mohl tomuto zásobníku vytknout. Snad jen opravdu poněkud vyšší pořizovací cenu. Kdo se ale přes ni dokáže přenést, získá maximálně funkční a designově vyvedenou věc, která bude dlouho a dobře sloužit.
Ve dnech 14. - 18 března 2007 se v Brně uskutečnil již devátý ročník mezinárodní výstavy rybářských potřeb pod názvem RYBAŘENÍ 2007. Výstavy se zúčastnilo více než 90 vystavovatelů, kteří se prezentovali na ploše pavilónu F. Z uvedené akci jsme pro vás připravili malou fotogalerii, ze které můžete alespoň z části vdechnout atmosféru celé akce.
Ve dnech 14. - 18 března 2007 se v Brně uskutečnil již devátý ročník mezinárodní výstavy rybářských potřeb pod názvem RYBAŘENÍ 2007. Výstavy se zúčastnilo více než 90 vystavovatelů, kteří se prezentovali na ploše pavilónu F. Z uvedené akci jsme pro vás připravili malou fotogalerii, ze které můžete alespoň z části vdechnout atmosféru celé akce.
