Vážení čtenáři, po měsíci Vás opět vítáme u nového vydání magazínu. Tento Carp Web je ale opravdu výjimečný. Dlouho slibované inovace, na kterých jsme pracovali již delší dobu jsou konečně tady! Kaprařská liga, jak jste si již asi všimli, dostala zbrusu nový kabát. Ne však pouze po grafické stránce. Důležitým posunem je především fakt, že jakékoliv hranice Ligy jsme v podstatě odstranili a úplně ji otevřeli pro všechny kapraře světa. S pomocí týmu překladatelů převádíme kompletní prostředí ligy do celé řady jazyků, aby mohli zasílat své úlovky všichni kapraři bez rozdílu národností. Druhým vylepšením uvnitř tohoto čísla je nový způsob zakomponování multimediálních formátů přímo na stranu časopisu, jak se o tom můžete přesvědčit u testu měsíce. A na závěr to nejlepší. Počínaje tímto číslem začíná vycházet Carp Web dvojjazyčně. Vedle české verze přicházíme i s verzí anglickou! Přejeme všem hodně krásných zážitků u vody a samozřejmě... …příjemné počtení. redakce
„Jó napot“ pozdraví nás maďarská celnice z okénka a s úsměvem si prohlíží můj, až po střechu naložený Passat combi. Konečně přišla dlouho očekávaná společná výprava našeho Stella teamu, tentokrát dokonce posílená o dalšího kapraře – našeho pražského kamaráda Davida, přezdívaného jako Vectif. Naším cílem je jedna státní přehrada v Maďarsku, o které nám Vladys vyprávěl už před dvěma lety jako o potenciálním revíru na velké kapry. Vždy se však událo něco, co způsobilo, že jsme se sem nikdy nedostali chytat. Až zpráva kamaráda Michala, který nám těsně před rozhodováním se, kam na jarní
nějakých 170-180 metrů od břehu.
Po dobu naší návštěvy měla přehrada
výpravu, nadšeně volal o svém
Tato vzdálenost byla speciálně
118ha. Musím se přiznat, že se mi
úspěchu na této vodě, nás jasně
vymezena a označena tyčovými
tato voda hned zalíbila a to nejen pro
nasměrovala na jarní rybačku přímo
bójkami na vodě. Ostatní části jezera
její velikost, ale i pro příjemné
sem. Spolu s Davidem, který nás
a břehu využívají místní rybáři a to
prostředí, které ji obklopovalo. Možná i
následuje ve svém autě se tedy
zejména přes víkendy a svátky. Tato
díky tomu, že se nachází v poměrně
vydáváme na cestu napříč
voda je také známa velkými sumci,
kopcovité krajině, pro Maďarsko ne příliš typické. I samotná místa u vody,
Maďarskem k vodě, která skrývá
což potvrzovali poměrně časté a
hodně překvapení. O tom jsme se
intenzivní zvuky vábničky z místních
které jsme měli reservované působily
však měli přesvědčit až v
člunů. Jaká však byla jejich úspěšnost
příjemně a nedaleké stromy nám
následujících dnech. Zhruba po dvou
nevíme, věnovali jsme se výhradně
poskytovaly dostatek stínu po dobu
hodinách jízdy přijíždíme do malé
lovu kaprů. Hned po příjezdu k vodě
následujících slunečných dní.
vesničky, kde si vyjednáváme
mě upoutala její velikost. Nevím z
Zjišťujeme také, že na vedlejším místě
rybářské povolení určené speciální
jakého důvodu, ale představoval jsem
jsou kapraři z Moravy, kteří nás hned
pro „boilie rybáře“, díky kterému
si ji o hodně menší, podobnou jiným
zvou na uvítací drink. Těšíme se, že
můžeme chytat 24 hodin denně po
Maďarským revírům. Správce nás
se všichni budeme moci dohodnout,
celý týden. Jediným výraznějším
informuje, že vodní plocha se
například na tom, kam bude kdo
omezením je možnost vyvážky a
pohybuje od 75ti do 225ha v závislosti
vyvážet. Naši radost však kazí fakt,
kladení bójek jen do vzdálenosti
na výšce hladiny.
Už v noci mě budí nějaké šplouchání u břehu. Hm, zdá se, že je tu dost candátů, pomyslel jsem si. Ráno jsem si však neuměl toto šplouchání nijak logicky odůvodnit, a tak se „soukám“ ze spacáku, abych se podíval o co jde. To, co jsem uviděl mě vůbec nepotěšilo. Všude okolo břehu se vesele naháněli cejni pěkných rozměrů. Vůbec jim nevadilo, že jsou na břehu pohybující se lidé. Pudy byly jednoduše silnější. Tření. Tak na tuto alternativu jsme radši ani nepomýšleli, i když nás to samozřejmě napadlo, ale proč by se to mělo stát zrovna nám? Věděli jsme, že jestliže se počasí nezmění, za pár dní se začnou třít i že vedle našich nových Moravských
doteď úplně zapomněli. Konečně
kapři a to už se můžeme opravdu jen
přátel se usadil místní boilie team,
přijíždí z Bratislavy i poslední člen
opalovat. Ten den to tak opravdu bylo.
který se rozhodl vyvážet prudce
našeho teamu – Patrik, který měl ještě
Po půldenním sonarování a
doprava, čímž vytlačil i nás. Vzápětí
pracovní povinnosti, a tak se vydal na
přesouvaní bójek na „vhodnější“
přichází Atila – správce, který nám
cestu až navečer. Vyvážíme ještě
pozice jsme byli všichni „pěkně“
prodával povolení a začne se
Patrikovy udice a potom už se naplno
opálení. Někteří dohněda, jiní do
lámanou Němčinou s řádnou příměsí
věnujeme grilovaní při kterém
růžova. Za celý den jsme samozřejmě
Maďarštiny omlouvat za uvedený
ochutnáváme slivovici ze Slovenska,
neudělali ani jeden záběr. Akorát
team. Prý ví, jak vyváží, ale nemůže s
Moravy a Čech a odhadujeme, ze
večer Vlado pochopil, že má pořádný
tím nic udělat. Nu což, nezbývalo nám
které bójky asi dnes večer zabere
úpal a odporoučel se předčasně do
nic jiného, než aby každý z nás
první kapr. S veselou náladou a
spacáku.
vyvážel víc napravo tak, abychom si
plnými žaludky jdeme kolem půlnoci,
všichni zachytali. Nebyl to nakonec
plni očekávání, postupně spát.
žádný velký problém. Po echolotování zjišťujeme, že dno je tu úplně uniformní a pokládáme tedy bójky do diagonály tak, abychom pokryli co největší plochu ve vzdálenosti od 90ti do 160ti metrů od břehu a zjistili, v jaké vzdálenosti budou ryby migrovat, respektive, z jaké vzdálenosti budou přicházet záběry. Překážek je na dně málo, až na pár starých pařezů s hrozivě trčícími věnci kořenů. Přesto v následujících dnech rychle pochopíme, že o jejich umístění mají místní kapři dokonalý přehled. V podvečer máme všechno nachystané a začínáme se zaobírat i vlastními žaludky, na které jsme až
Ráno nás však potěšil slabý severozápadní vítr, který přes den stále sílil, přemísťoval a ochlazoval
vodu v jezeře. Díky tomu nám stoupla naděje aspoň na nějaké záběry. I přes tento optimismus však signalizátory opět celý den zarytě mlčí. Občas vidíme v dálce vyskočit osamělého kapra, ale stále častěji se tomu tak děje v chráněné rybí oblasti, kam se už stahují na tření. Po obědě si přijíždí na dvě noci zachytat i Michal, který je nabuzený jeho výsledkem z minulého týdne a ještě chce na této vodě něco ukázat. A věru že i ukáže. O deváté večer se rozezvučí jeho hlásič a všichni společně s ním běžíme k jeho stojanu. První záběr po třech dnech. Konečně. Zdolává pěkného 11kg šupináče. Všichni se radujeme, jakoby jsme ho chytili my. Dává nám to nové naděje na záběr na naše udice. Zjišťujeme, že Mišo měl záběr na čerstvé boilie s vyšším dávkováním atrakantů. Dáváme hlavy dohromady a Vlado po krátké úvaze navrhuje, abych vyzkoušeli chytat jen na nadipované boilie, protože se zdá, že kapři ovládnutí hormony mají v hlavě všechno jiné než se pořádně cpát a ignorují proto naše boilie s nižším dávkováním esencí, které jsme cíleně sestavili za účelem eliminace menších, hojně zastoupených 5 až
bocích čerstvé odřeniny a škrábance
boilies ze směsi Oliheň&Chobotnice
8kg ryb. Protože se jedná o záběry
utržené při milostných radovánkách.
HNV s esencí Squid&octopus od
náhodných ryb, snižujeme množství
Nálada je hned o poznání lepší, jen
Vision Baits namočené v dipu 3XL.
krmení na minimum, případně ho
Patrik, který už musí odjet domů kvůli
Na ten však až doteď záběr nebyl. I
vynecháváme úplně a zvýrazňujme
práci a přítelkyni je smutný. Neměl
přes to ho každý den na jedné udici
naši nástrahu v dipu. A skutečně,
zatím záběr. Je nám to všem líto, ale
máčíme dál a čekáme, co to udělá.
změna pomohla. Do rána zdolává
nic se nedá dělat. Spolu s Michalem,
David dvě ryby s vahou 13 a 8kg a
který vytahuje po obědě ještě jednu
čekat. Okolo deváté hodiny večer
nad ránem vytahuji i já 8kg šupiho. Po
osmičku odjíždí do Bratislavy. Záběry
přichází na mojí pravou udici, která
dobu následujících dvou dní se nám
poobědě ustanou a my se věnujeme
doteď zarytě mlčela „píp“ a po něm
ještě podaří pochytat pár ryb nejen
vaření nové várky boilie, na které byla
krásná plynulá jízda. Po záseku
mně a Davidovi, ale i Vladovi, který
zatím většina záběrů – osvědčený
pociťuji někde v dálce velkou váhu,
druhý den po obědě zdolává 12 a 9kg
Food Signal od Karla Nikla. Ten za
která se pomalu pohnula doprava a
šupináče. David však zatím vede a
čerstva „voní“ opravdu přesvědčivě a
rozptýlila moje obavy, že jsem se
má největší rybu s vahou 15,6kg.
v průběhu pár minut jsou u nás mraky
zamotal do kořenů. Naskakujeme
Téměř všichni kapři, které jsme chytli
zblázněných much ze širokého okolí.
společně s Vladem do člunu a
jsou mlíčňáci po vytření a mají na
Na druhé udici oba s Vladem trpělivě
zdoláváme rybu na vodě. Nad jezerem
zkoušíme 24mm
svítí velký jasný měsíc a já si
Odpověď na sebe nenechá dlouho
vzpomínám na to, o čem mi celou
lehké. Asi po 5ti minutách se mi rybu
neviděl. Po zvážení jikernačky se mi
výpravu vyprávěl David: „Velcí
podaří konečně přitáhnout až k člunu,
podlomila kolena a sedám si na zem.
šupináči berou za úplňku“. Hm, že by
kde mi ji Vlado napoprvé podebírá.
Váha od Kevina Nashe do 32kg se
na tom něco bylo? Ale už se
Kapr, vědomý si své porážky se v
téměř celá přetáčí. Po odečtení vážící
soustředím na jen na zdolávání kapra.
podběráku převalí na bok. To, co jsme
podložky zjišťujeme, že ryba váží
Cítím jen velkou váhu, obzvlášť silně
viděli nám oběma vyrazilo dech.
rovných 28kg a měří 99cm!!! Nechce
však nebojuje. Pokouším se ho dostat
Poměrně krátké tělo kapra
se nám tomu uvěřit a kapra pro jistotu
na hladinu. Nejde to. Stále se drží u
kontrastovalo s jeho výškou a šířkou.
převažujeme i na druhé váze. Rybě
dna a vypadá to, že má i nějaký cíl.
Při letmém pohledu nám bylo oběma
však navážíme stejnou váhu. Všichni
Zanedlouho pochopíme. Kapr se
jasné, že jde o rybu přes 20kg. Nijak
mi gratulují. Oslavujeme. Do rána
snaží ze všech sil dostat do
jsme to však nekomentovali, byli jsme
ještě chytám jednoho 11kg lysce a
zatopeného kořenu, který jsme objevili
umlčeni tím, co jsme viděli. Pomalu
nad ránem se mi v překážce, kam se
ještě první den a umístili tam jednu z
míříme ke břehu, kapra máme v
snažil dostat i můj velký šupi vyhákne
bójek. Je nám jasné, že o této
rozebraném podběráku u člunu,
ještě jedna ryba. Hmotnost však
překážce ví a snaží se tam dostat.
abychom ho neporanili. U stojanu na
nedokážu odhadnout. V následujících
Vlado zapíná elektromotor a směřuje
nás čeká David a naši moravští
dnech všichni horoucně plánují,
člun od překážky. Ryba se nevzdává.
přátelé Petr a Kamil. Jsou překvapeni,
připravují montáže a nástrahy s
Kroužíme v podstatě na místě. Ryba
že vezeme rybu. Ze břehu se jim
vidinou velké ryby i na jejich udicích.
se snaží za každou cenu plavat k
zdálo, že jsme někde s prutem uvízli,
Nejvíc ji přeji Vladovi a několikrát si na
překážce, my od ní. Síly jsou
když se točíme se člunem na jednom
ni i připíjíme. Opravdu to zabralo
vyrovnané a člun se kroutí dokola na
místě. Vlado přenáší podběrák na
jednom místě. Po 10ti minutách se
podložku a divně se při tom tváří. Přes
aromou Squid&octopuss nastraženou
však kapr unaví a začne pomalu
zaťaté zuby ze sebe vydává, že tak
na pravé udici nesmělé „pííp“ a
zvedat k hladině. V prvním záblesku
těžkou rybu ještě v rukách prý nenesl.
utažená brzda začíná pomalu cvakat.
světla čelovky neskrývá Vlado svoje
Na podložce se tedy podruhé
Po záseku se ryba pohne doleva a o
zklamání. Vidíme jen hřbet ryby,
koukáme na kapra. Pokouší se o nás
chvíli později je zamotaná v nějaké
avšak podle délky těla vypadá tak na
infarkt. Všichni ztichnou při pohledu
překážce. Ptám se Vláda, jestli pro ni
12kg. Vlado mě nabádá, abych se s
na obrovské tělo mohutného šupináče
jedem na člunu, ale ten mi odvětí, že
ním už nepiplal, že mi ho prý
s kulatým břichem k prasknutí plným
je to zbytečné, protože jde nejspíš o
podebere. Nebylo to však až tak
jikrami. Takto velkou rybu ještě nikdo
nějakého menšího kapra 7-8lg, které
z nás na živo
jsme bez problémů zdolávali ze břehu.
Dvě noci na to má Vlado na boilie s
Opatrně se ji snaží vymotat a po chvíli je kapr opravdu volný a začíná se ozývat silnějšími kopanci do prutu. Po 15ti minutách ho dotáhne na dohled, kde se však kapr lekne světla Davidovy čelovky a prudce vyrazí na vodu. Vlado naštěstí duchapřítomně povoluje brzdu a celý tanec u břehu začíná znovu. Okolí se koupe v měkkém měsíčním světle a nás čeká nekonečných 10minut tvrdého boje, při kterém je nám jasné, že se Vlado zmýlil a má na prutu podstatně větší rybu. Kapr bojuje prudkými výpady a vůbec se mu nechce do podběráku. Konečně si nechal říct a unaveně se
pokládá na bok. Opatrně ho podebírám a společnými silami ho s Vladysem přenášíme na odháčkovaní matraci. Světlo čelovek nám vzápětí odhalí masivní tělo statného šupináče. Kapra postupně vážíme na dvou vahách. Velká jikernačka má po odečtení vážící podložky fantastických 25,5kg a měří rovných 100cm. Vlado klesá do kolen a drží si hlavu v rukou. Výraz tváře prozrazuje vzpomínky na ty nespočetné hodiny dřiny, úsilí a odříkání, které jsou jakoby mávnutím kouzelného proutku pryč, ztracené v zapomenutí. Toto jsou ty nejkrásnější okamžiky na kapraření, když se Vám náhle, bez jakéhokoliv varování podaří vytáhnout Vaši vysněnou rybu. Obě jikernačky jsme hned pojmenovali. Moje dostala jméno Mia a Vladysova Ela. To proto, aby se lépe zapamatovaly nám, jako i dalším šťastným kaprařům. Při porovnání fotek ze správcova katalogu zjišťujeme, že Mia je dosud největší ulovený kapr na přehradě a při předešlém ulovení měla 25,5kg. Vladys ještě tu samou noc téměř zrcadlově jako já před dvěmi dny zdolává 11kg lysce, který se nechal přelstít na nadipovaný Food signal. Po ranním focení máme povznesenou náladu a vzpomínáme si na Patrika. Škoda, že tu není s námi. Předposlední den nám však David oznámil, že tu chce zůstat ještě déle a pokusí se chytit si také „dvacítku“, s kterou intenzivně komunikoval v rámci pobavení nás všech přes příposlech už od začátku výpravy. Jediné, co mu stálo v cestě jeho plánům byl nedostatek boilies. Poprosil tedy Patrika, jestli by mu nějaké nedovezl z Bratislavy. Tým pádem mohl být Paťo s námi alespoň poslední noc z pátku na sobotu, aby se pokusil si nějakou rybu z této krásné vody chytit. Poslední den nad ránem se mu to opravdu podařilo. Bojovný osm kilo vážící šupináč mu při ranní kávičce spravil náladu. Nebyl to sice žádný velikán, ale svůj účel splnil. Tato voda je opravdu spravedlivá. Od vody jsme odjížděli všichni nadmíru spokojeni a těšili se na brzký návrat – možná už na podzim. Víme, že se do této téměř panenské přírody vyplatí vrátit…
Po dlouhých týdnech čekání konečně přišel čas na balení kaprařské výbavy. Před námi je cesta ze Severního Walesu přes přístav v Doveru na 10ti hektarové jezero Luka Moffatta u města Dijon. Cestujeme ve třech společně s Shanem a Brucem. Je to naše v pořadí čtvrtá výprava na toto malebné jezero, na kterém se nám v minulosti opravdu dařilo. Jezero je dobře zarybněné a kapři velmi slušně rostou. Ryby okolo 13 až 15kg, které se nám podařilo chytit během první výpravy před pěti lety v současnosti atakují hranici 25 až 30kg!! Naším hlavním cílem bylo ulovit
více jak 30kg vážícího zjizveného lysce zvaného „Scar fish“, kterého jsem chytil v roce 2001 během naší první výpravy. Tehdy vážil 28kg. Jeho ulovením by si kdokoliv z nás zlepšil svůj osobák. Jak už jsem uvedl, díky vynikajícím podmínkám pro růst kaprů má tato voda fantastický potencionál pro ulovení opravdu velkých ryb. Majiteli Lukovi Moffattovi se za 7 sedm roků podařilo vybudovat skvělou vodu s kompletní nabídkou služeb pro rybáře. Na deseti hektarové ploše je dostatek míst, které je možné prochytat. Většina z nich je dostupná
z jakéhosi centrálního výběžku, který je opravdu strategickým místem pro lov na celém jezeře. Lze z něj pozorovat téměř celou vodní plochu a v případě potřeby je možné se z něj přesunout do míst, kde jste zpozorovali kapry. Po úspěšném přeplavání kanálu La Manche jsme se po pěti hodinové jízdě konečně dostali k jezeru. Hned jsme se vydali na obhlídku jezera a poté jsme se rozhodli prohodit pár slov s lovícími rybáři. Největším kaprem, který se za minulý týden chytil byl 27kg lysec a pár ryb kolem 15ti kilogramů. Do tváře nám
pofukoval příznivý severní vítr, který v minulosti vždy rozhýbal ryby. Avšak předpověď počasí na nejbližší dny nebyla moc příznivá. Za tři dny se však mělo změnit počasí a vítr se měl otočit. Po rozbalení udic jsem se pár hodin toulal po břehu. Hledal jsem krmící se ryby a zkoušel jsem chytit některého z kaprů na šoulačku. Po dvou hodinách jsem našel 3 krmící se ryby u pásu rostlin. Nakrmil jsem hrstkou nalámaného boilie a zkoušel jsem některou z ryb přilákat. Všechny moje pokusy však selhaly, a tak jsem se s příchodem večera přesunul na svoje vyhlídnuté místo. I přes ideální počasí byly tu noc uloveny pouze 2 ryby. Bruce, který chytal z centrálního výběžku chytil 15kg a Shane 13,5kg lysce. Zbudil jsem se k mlčícím signalizátorům a proto jsem se vydal hledat ryby a nová místa pro umístění mých montáží. Převlékl jsem se do kamuflovaného oblečení, pod háček nastražil jedno 22mm boilie LT 94 od Vision Baits, přibalil si pytlík boilie na krmení, podběrák, odháčkovací matraci a vydal jsem se na několikahodinovou procházku při břehu. O chvíli později jsem spatřil 30 metrů od břehu ve sloupci stát několik ryb. Jak jsem se potichu pohyboval skrytý ve stínu stromů, uviděl jsem záblesk velké ryby necelé dva metry od břehu. V okamžiku jsem zkameněl a skrytý za bujnou vegetací jsem se zatajeným dechem sledoval 3 velké šupináče plavající při břehu, kteří nejspíš sháněli něco s snědku. Opatrně jsem sáhl do pytlíku pro boilie na přikrmení. V tu chvíli jsem s hrůzou zjistil, že jsem si vzal špatný pytlík. Když jsem si ale představil, jak couvám zpět pod stromy a opět se prodírám porostem k rybám, rozhodl jsem se, že přikrmím Ocean Proteinem. Pomalu jsem prsty nalámal pár boilies a vhodil je mezi krmící se ryby. Dvě z nich se po chvíli ponořily ke dnu a začaly nasávat krmení. Konečně jsem měl čas si pořádně prohlédnout krmící se kapry. Skoro
jsem omdel. Ryby, které jsem původně odhadoval na 15kg měly určitě kolem 25kg. Povím Vám, na tento pohled nikdy nezapomenu. Tři krmící se dvacetikiláči doslova pod mýma nohama. Jako ve zpomaleném filmu jsem pomaličku zdvihl ruku, odepnul háček a snažil se jednou rukou vyměnit boilie. Podařilo se mi to až po nekonečných pěti minutách. Vypnul jsem ze závěsu olovo a na návazec jsem natlačil trochu plastického tmelu. Montáž jsem opatrně spustil asi metr od krmících se ryb. Kapři byli naštěstí tak zabráni do přerývání dna, že si toho nevšimli. Úplně jsem povolil silon. Tak, aby kopíroval dno a nevyplašil ryby. Následující tři hodiny určitě patří mezi mé nejdelší v životě. Krčící se v nezměněné poloze, držící prut jednou rukou jsem sledoval kapry, jako se věnují přerývání dna v okolí mé montáže bez toho, aniž by se nástrahy jen dotkli. Nevydržel jsem a vytáhl nástrahu ven. Všechno bylo v pořádku, a proto jsem ji jemným zhoupnutím poslal necelý metr vpravo od krmící se ryby. Povolil jsem cívku a po centimetrech jsem se začal natahovat pro láhev s vodou. Nestihl jsem ji však chytit do ruky, když přede mnou doslova explodovala voda a naviják se rozvrčel jako šílený. Pořádně jsem
uchopil prut, vběhl do vody a snažil se přibrzdit rozzuřenou rybu. Po pár desítkách metrů se mi však kapr zamotal do pásu vodních rostlin, a proto jsem začal křičet na Bruce, aby hned připlul s lodí. Za necelé dvě minuty mě Bruce vyzvedl a vydali jsme se za zamotanou rybou. Silné údery do prutu dávaly tušit opravdu pěknou rybu. Můj tří a půl librový prut se skláněl k vodní hladině a ryba nás tahala hlouběji a hlouběji mezi vodní rostliny. Snažil jsem se ji pumpovat k hladině a po chvíli jsme uviděli asi 40metrů od nás převalit se na hladině obrovského lysce. Pomalu jsem ho přitahoval k lodi a tehdy jsem poprvé zaznamenal na jeho pravé straně velkou jizvu. Byla to ona. Naše cílová ryba, jikrnačka – „Scar fish“. Po několika výpadech ji Bruce napoprvé podebírá a hned poté jedeme zpátkuje břehu. Chystám si svoji největší váhu do 30kg, ale ta se hned po zavěšení ryby ve vážícím saku úplně přetočí. Víme, že při posledním ulovení měla přes 32kg. Stojíme proto před těžkým rozhodnutím, jestli rybu pustíme zpět do vody nebo počkáme na Luka, který donese ze správcovského domečku větší váhu. Kamarádi se obracejí na mne a čekají na mé rozhodnutí. Při pohledu na ležící
obrovskou jikernačku na odháčkovací matraci a lapající po kyslíku během horkého dne se rychle rozhoduji. Děláme pár fotek a rychle ji vracíme zpět do svého rodného živlu. Vysmátý otevírám šampaňské a společně si připíjíme na skvělý začátek týdne. Po šampaňském jsem všichni přehodili své pruty. Shane uvařil skvělé jídlo a odebrali jsme se zpět. V noci byl úspěšný jen Bruce s dvěmi lysci 13 a 16kg. Následující dny jsem neměl ani záběr, což mi ale ani moc nevadilo, díky mému skvělému úlovku. Na jezeře se chytilo jen pár menších ryb. Až v úterý večer se Sahanovi podařilo po tvrdém boji chytit téměř 26kg lysce. Kapr zabral na nejdále nahozený prut a pro Shana tento úlovek znamenal nový osobák. Po čtvrteční snídani jsem se opět vydal s jedním prutem okolo jezera najít a přelstít nějakého kapra. Jak se ukázalo, nebyl problém kapry najít, ale přimět je ke krmení. Po dobrých 6-7 hodinách bezvýsledného snažení jsem se pomalu vydal zpět k bivaku. Tu jsem na jednom úzkém zarostlém místě spatřil kousek od břehu pomalu se přesouvající stín. Hodil jsem hrst boilies pár metrů před plavající rybu. Stín se zastavil. Napadlo mně, že se asi zalekl zvuku padajícího boilies na hladinu. Očividně ten zvuk však rybu zaujal, protože stín pomalu klesl ke dnu a začal se nepravidelně pohybovat. Jemným trhnutím zápěstí jsem spodním vrhem umístil 22mm boilies LT94 asi 3-4metry před krmící se rybu a vyčkával jsem, co se bude dít. O chvíli později nakrmené místo zahalil oblak sedimentů, takže jsem ztratil přehled o tom, co se děje na lovném místě. Celý napnutý jsem upřeně sledoval povolený silon a čekal na záběr. V tu jsem bez varování dostal do prutu prudký úder a zaseknutá ryba šílenou rychlostí uplavala během pár sekund 20metrů směrem ke skupině potopených stromů. Naplno jsem se opřel do prutu a přidržel kvílející cívku. Kvůli
přečnívajícím větvím stromů jsem nemohl dobře manévrovat s prutem a moje šance na vylovení ryby z takovéto džungle byly velmi malé. Opět sem proto křikl na Bruce, aby přijel s člunem. Ten opravdu ve chvilce připlul, ale místo toho, aby mi pomohl dostal záchvat smíchu. Z lodi viděl jen mezi větvemi stromů trčící konec ohnuté udice a moji zatnutou brutální tvář. V tom momentě se však kapr, kterého jsem držel všemi silami nějaké 3-4metry od potopených stromů vyhodil v obrovském gejzíru vody nad hladinu. Stříkající voda ošplouchla překvapeného Bruce, kterému v momentě zmizel smích z tváře. Rychle mě vzal s sebou do lodě a já jsem pomalu začal přitahovat bránící se rybu. Po chvíli jsem začal mít navrch. Údery do vlasce pomalu slábly a po pár minutách mi Bruce podebral velkého lysce. Poznal jsem v něm stejnou rybu, kterou ulovil Bruce před pár dny. Lysec měl přesně 26kg a i přes opakované ulovení v tak krátké době byl ve skvělé kondici. Skoro jsem odpadl. Chytit 26 a přibližně 32kg kapra v průběhu týdne
se mi pravděpodobně nepodaří zopakovat do konce života. Nejvíc mě těšilo, že se mi obě ryby podařilo ulovit kousek od břehu na šoulačku, které se intenzivně věnuji několik let a o které si stále hodně rybářů myslí, že při ní není možné chytit velkého kapra. Zbytek týdne probíhal monotónně až do pátku ráno, kdy se ozvala brzda na Brucově prutu. Po napínavém 20ti minutovém boji mu Shane podebral krásného 23,5kg lysce. Neuměli jsme si představit lepší zakončení tohoto fantastického týdne. Každému z nás se podařilo chytit kapra přes 20kg. Na závěr jen dodám, že za nějakých 4 nebo 5 týdnů byla „Scar fish“ opět ulovena. Tentokrát s vahou téměř 38kg, což se v té době rovnalo světovému rekordu. Viděl jsem fotky a musím přiznat, že vypadala masivněji, než když jsem ji chytil já. I tak jsem se ale musel zamyslet natím, kolik asi vážila, když jsem ji ulovil já. To se už ale nikdo nedozví. Každopádně bylo skvělé se s ní opět setkat.
Tento měsíc jsme pro vás připravili recenzi digitálního signalizátoru Fishtron SX1 od firmy Flajzar. Při jeho praktickém testování jsme se zaměřili na ověření všech výrobcem deklarovaných funkcí a vlastností. A protože je firma Flajzar kromě jiného známá kvalitou svých výrobků, podrobili jsme signalizátor i zkouškám, které při běžném provozu nejsou zcela obvyklé. Při prvním pohledu na Fishtron SX1 jsme byli trochu zaraženi netradičním umístěním LED diody přímo pod snímací kladku. Byli jsme přesvědčeni, že to není příliš šťastné řešení, protože dioda může být často stíněna blankem prutu. Ale již po několika vycházkách s Fishtronem k vodě můžeme potvrdit, že prut diodu ve většině úhlů nezakrývá. Signalizátor je příjemně malý, oproti většině konkurenčních výrobků snad o něco málo
tlustší. Se svou vahou 131g (včetně baterií) nepatří zrovna k nejlehčím na trhu, což ale samozřejmě u hlásiče není nijak zvlášť podstatný údaj. Přesné rozměry jsou: 91 mm (výška), 38 mm (hloubka), 49 mm (šířka v oblasti tlačítek). Šířka vidličky pro vložení prutu je 18 mm. Přičemž nejen majitelé dražších prutů určitě ocení gumové vystýlky, které chrání blank před odřením. Zpracování je kvalitní, čisté bez ostrých hran či nepřesností. Celkově by vzhledu možná prospěl méně výrazný potisk ovládacích tlačítek. I když „líbivost“ signalizátoru není bezvýznamná, nepovažujeme ji za rozhodující, neboť je to vždy otázka subjektivního pohledu a vkusu každého rybáře. Signalizátor Fishtron SX1 byl výrobcem navržen a je deklarován jako 100% dešti odolný. Ale nejen to podle výrobce mu neuškodí ani krátkodobý pobyt pod vodou. Na veletrhu Rybaření 2007 byly na stánku firmy Flajzar tyto signalizátory ponořeny v akváriu po celou dobu výstavy (5 dní) bez jakýchkoliv známek ztráty funkčnosti. Takto dokonale provedená těsnost nás
samozřejmě velmi zaujala, neboť se zcela dokonalým utěsněním jsme se u signalizátorů konkurenčních značek ještě nesetkali. Provedli jsme tedy také vlastní zkoušky. Nejprve běžný test v terénu za deštivého počasí (celkem 3 dny provozu v neustálém dešti), který podle našeho očekávaní dopadl na výbornou. Následovala zkouška ověřující
vodotěsnost při úplném ponoření pod vodu. Ponořili jsme zapnutý Fishtron do vody na 5 hodin a ani během testu, ani po něm jsme nezaznamenali žádný problém. Po těchto zkouškách musíme uznat, že výrobcem udané vlastnosti týkající se vodotěsnosti Fishtron beze zbytku nejen splňuje, ale i překračuje. Vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům zajišťují zejména dvě gumová těsnění, membránové tlačítka a odolný materiál, ze kterého je signalizátor vyroben. V neposlední řadě přispívá k vysoké spolehlivosti digitální princip a elektronika na bázi moderního mikroprocesoru. Častou příčinou funkčního selhání různých signalizátorů byl podle našich zkušeností provoz v zimním, velmi chladném období. Vložili jsme tedy zapnutý Fishtron na 36 hodin do mrazáku s teplotou -18° C a simulovali tak jeho provoz v náročných zimních podmínkách. Během „zimního“ testu i po jeho skončení reagoval signalizátor vždy spolehlivě. Indikátor je vybaven nadstandardními funkcemi a možnostmi nastavení. Ovládání signalizátoru je řízeno zapuštěnými tlačítky. Zapnutí a vypnutí se provádí podržením tlačítka + nebo – po dobu asi 2 sekund a je indikováno trojitým pípnutím a rozsvícením diody (zapnutí) respektive jedním hlubším tónem (vypnuto). Nastavení hlasitosti zvukové indikace zapnutí, vypnutí i změn funkcí je výrobcem zvoleno příjemně velmi tiše a nijak lovce snažícího se být u vody co nejméně nápadný neprozrazuje. Optickou signalizaci zajišťuje LED dioda s plynule regulovatelnou intenzitou jasu. Nastavení intenzity LED diody dle libosti je velmi příjemná věc - ve dne můžete přidat, v noci ubrat nebo naopak, podle aktuálních podmínek. Při maximální intenzitě
svitu dioda osvítí prostor za signalizátorem včetně swingeru. Navíc lze nastavit a do paměti uložit délku svitu diody po záběru (paměť). Rozsah nastavení doby svitu je opravdu velkorysý – od 1 sekundy do 1 minuty! Signalizátor je nabízen v barvách LED zelená, červená, žlutá a modrá. Zvuková signalizace je regulovatelná v 10 stupních od zcela tichého provozu (svítí pouze LED) po velmi hlasitý signál. Fishtron vedle toho disponuje i nadstandardní možností voleb tónů i 2 melodií.
Zvukově je rozlišen i směr odvíjení vlasce (signalizace padáku). Lahůdkou jsou ovšem možnosti nastavení citlivosti. Máte možnost citlivost nastavit v 12 krocích (od cca 8 mm do 14 cm). V tomto rozsahu je rozlišen i směr odvíjeného vlasce (jiný tón pro padák). Novinkou je nastavení extrémní citlivosti pro délku potahu pouhých 4,5 mm!Při nastavení této citlivosti (4,5mm) není ovšem již možné rozlišit směr odvíjení. Signalizátor kromě toho disponuje i zajímavou funkcí
„automatické naučení citlivosti“, kdy se přístroj naučí a do paměti uloží vámi požadovanou citlivost. My jsme při testování ocenili zejména spolehlivé nastavení menší citlivosti, které vám bezpečně odfiltruje „falešná pípnutí“ při velkém větru, vlnách nebo například při lovu z lodi, kdy díky houpání jindy nebylo možné signalizátory + swingery používat, aniž by nedocházelo k časté a falešné zvukové signalizaci. Díky této nadstandardně nízké citlivosti bylo možné mít zavěšené swingery i zároveň zapnuté signalizátory. Na boku naleznete programovatelný konektor pro připojení dálkového příposlechu Flajzar DBP nebo svítícího swingeru (např. FOX). Na tomto konektoru lze nastavit buď trvalé napětí (po celou dobu svitu LED), což je vhodné pro připojení svítícího swingeru nebo pouze impulsní, potřebné pro připojení dálkového příposlechu. Fishtron je napájen dvěma články LR1. Tyto baterie jsou v obchodech běžně k dostání a v alkalickém provedení stojí jeden kus kolem 40,- Kč. Kvůli dokonalé ochraně proti vlhkosti jsou baterie umístěny pod víčkem jištěným třemi šrouby s křížovou hlavou. Díky inteligentnímu řízení spotřeby je zajištěna velmi dlouhá životnost baterii, jak už je tomu ostatně u hlásičů Flajzar dobrým zvykem. Jako velké plus jsme shledali záruku 36 měsíců, která ho v kombinaci s bezproblémovým servisem firmy Flajzar předurčuje pro dlouhé a spokojené používání. Cena signalizátoru pro domácí trh je 1 990,Kč, oficiální cena pro EU je 71,07 €. Celkově můžeme tento výrobek označit za velice povedené dílo předního českého výrobce signalizátorů. Nezbývá snad nic jiného, než s klidným svědomím doporučit.
Díky prožitým dobrodružstvím na lodi jsem nemohl vydržet sedět doma, a tak se plně naložený ženu zpět na místo činu. Od třetí výpravy jsem očekával hodně a podle předešlých zkušeností jsem si výbavu přichystal na 120% a nic jsem neponechal náhodě. Místo 50-ky vlasce, který mě několikrát zradil a přetrhl se mi v tahu s rybou, jsem si na každou udici dal po sto metrech 70ti kilové sumcové šňůry, vysoko-pevnostní obratlíky a pevné háčky, které mě nikdy nezklamaly. Co se týkalo boilies, plnou důvěru jsem měl v osvědčené 3XL, a tak jsem ho měl v dostatečném množství. Místo jsem dobře znal a ryby mi od prvního dne dobře braly. Všechny se mi podařilo otočit ještě před potopenými keři, ale kvůli silovému zdolávání jsem jich hodně vypnul. Třetí den jsem však dostal jeden záběr, na který dodnes nemůžu zapomenout. Se zaťatými zuby jsem oběma rukama držel prut, který se ohýbal do neuvěřitelné paraboly a přesto si ryba z dotáhnuté cívky vytáhla metr šňůry a vyřezala se mi. Začínal jsem toho mít plné zuby. Sám a v tichu na člunu jsem dostal nápad vyzkoušet si tento způsob lovu na vodě bez překážek, ale na místech které se nedají prochytat ze břehu. Volba padla na jednu z velkých slovenských vodních nádrží. Předpokládal jsem, že ve vzdálenosti 400-500 metrů od břehu by ryby mohly ztrácet opatrnost a doufal jsem, že šance chytit místního obra bude velká. Lokalitu jsem měl vybranou předem a protože šlo o větší vodní plochu, velmi pozorně jsem sledoval předpověď počasí. Na
čtyři dny hlásili bezvětří a to byl signál vyrazit. Pokud by se rozfoukalo, měl jsem v plánu ukotvit se někde blíže ke břehu a ukrýt se do závětří. Připlouvám na místo, kde chci chytat a umisťuji tyčovou bójku na hranu koryta. Výhodou chytání ze člunu bylo, že jsem chytal poblíž hrany koryta a nahazoval jsem maximálně 60 metrů. Místo jsem mohl častěji prokrmovat po troškách v pravidelných intervalech. V plánu
jsem měl ukotvit se pomocí tyčí tak, jak minulé výpravy. Nechávám se splavit od tyčovky tak na 60 metrů a jedu se zakotvit. Pod sebou mám 1.3 metru vody a naráz však nastává problém. Nemůžu totiž zapíchnout tyče do dna tak, abych byl ve člunu dostatečně stabilní. Zkouším to i na jiných místech, ale marně. S jinou variantou jsem nepočítal, a tak rychle přemýšlím co dál. Asi sto metrů od sebe vidím strom trčící z vody o který
se přivážu. Velký strom je zachycený na hraně koryta. Přemisťuji bójku po hraně k sobě na dohoz. Udice si umisťuji na stojan s dlouhými teleskopickými nohami. Vypadá to přesně jako kdybych chytal na břehu jen udice jsou nad vodou. Toto všechno mi trvá celý den a pomalu se začíná stmívat. Rychle nahazuji svoje pruty a unavený okamžitě usínám. Píp,píp rychle se budím a rozespalý kontroluji situaci. Swinger trošku klesl, a tak ho zlehoučka došponuji. Výhoda je, že před sebou nemám překážky. Můžu chytat s povolenou brzdou, a tak pomalejší reakce na záběr tu nevadí. Nic se však neděje, a tak po 15 minutách dokrmuji pár kuličkami. Zanedlouho mám zase padák a tentokrát vytahuji velkého jelce. Je úplná tma, a tak si svítím čelovkou na místo, kde mám tyčovku. Nahazuji a opět dokrmuji Nejsem velký zastánce tyčových bójek, ale jsou určité situace, kdy vám mohou zpříjemnit lov. Častokrát právě díky reflexní pásce na jejím konci. Při vyvážkách ve tmě na velkých vodách, kde nejsou orientační body, si pomocí baterky velmi pohodlně najdete své lovné místo. Při přesné vyvážce blízko k bójce, zase zmenšuje riziko ztráty ryby zamotáním se do ní. Budím se ráno v 7 hodin a sleduji klidnou hladinu. Je nádherné ticho a u člunu se houfují malé rybičky. Z mého rozjímání mě probírá pípnutí. Podívám se na udice a špička na levém prutu, kde mám
Kolínského lososa se ohýbá. Než se vzpamatuji, cívka se roztáčí a za plné jízdy beru prut do ruky. Ryba si bere své metry. Snažím se ji dobrzdit a po krásném boji si podebírám svého prvního krásně vybarveného šupináče. Moje radost je velká, protože vidím že ryba má okolo 15kg. Vážím ji a zjišťuji váhu 16.5kg!!! Hned první ryba a takovýto obr. Jsem nesmírně šťastný, protože této lokalitě se věnuji už šest roků a největšího kapra jsem tu měl chyceného 12.5kg. Po obědě vytahuji ještě dvě ryby do 10 kilo. Protože jsem šel jen na tři dny, měl jsem před sebou poslední noc. Ta ale proběhla ve znamení jelců a další záběr přichází zase až ráno. Dopoledne vytahuji ještě 10 kiláče a dva menší kapříky. Po obědě to balím a na břehu mě čeká kamarád. Ukazuji mu fotku
šupiho 16.5kg na mém digitálním foťáku. Ten hned poznává, že tato ryba se chytila před dvěma dny se stejnou váhou, asi o 6 kilometrů výše po toku. Tato ryba má velkou hlavu s výraznými masitými pysky a domácí rybář mu dává jméno „Large“. Je to neuvěřitelné jak některé ryby dokáží migrovat. Za dva týdny se vracím zpět na místo. Kotvit jsem chtěl o zachycený strom na hraně. Šok nastal, když jsem dorazil na místo a strom tam nebyl. Zachytávám se tedy o jiný strom, ale tentokrát to mám daleko ke korytu a tak volím vyvážku. Na první zákrm dávám víc boilies. Celý víkend byla však nízká voda a až těsně před odjezdem zdolávám malého kapříka. Na další výpravu do těchto míst mam k dispozici si půjčit velký vojenský člun. Je asi 5 metrů dlouhý a 2.5 m
široký. Na datum plánované rybačky hlásí občasný déšť a vítr. protože je to velký a stabilní člun neměním datum výpravy a na začátek člunu umisťuji svůj bivak, abych byl chráněný před nepřízní počasí. Bivak je „garážového“ typu a musím ho zkrátit o jednu tyč. Udice umisťuji na doma vyrobený stojan, který se dá upevnit na zadní čelo lodě. Člun je natolik velký, že se tam vejdou vedle sebe dvě lehátka a ještě zůstává mezi nimi malá ulička. Proto se ke mně přidává moje přítelkyně. Tentokrát plánuji se ukotvit pomocí lana a jako kotvy jsem použil pytle od brambor, které jsem naplnil kameny. Připlouváme na místo a pod člun spouštím tři kotvy. Jednu umisťuji na špičku člunu a dvě na konci po stranách. Jedna kotva má okolo 3O kg. Po zakotvení rychle nahazuji a krmím. Asi hodinu po nahození začíná zlehka pofukovat. Dostáváme první pípance. Dívám se na špičky prutů, ale jsou ohnuté všechny. Mně je jasné, že nejde o záběr. Kotvy nás nedokázaly udržet na místě a vítr nás roztáčí. Chyba byla, že jsem kotvy pustil přímo pod člun. Jak se pytle posunovaly po dně, tak se prodřely a kameny z nich vypadaly. Náhradní pytle jsem samozřejmě neměl
a naštěstí, že na hraně není je hluboko. Skáču do vody a táhnu člun zpět. Na dně nacházím velké kameny. Lano okolo nich omotám a zavalím ho ještě dalšími. Teď jsem nechal délku lana tak 8 metrů. Člun stál konečně na místě a zdá se, že odolá i většímu větru. Měli jsme štěstí, že se to nestalo v noci. Teď jsem se mohl plně věnovat lovu. Krmím hranu koryta i samotné koryto. Jednotlivými kuličkami dělám delší cestu křížem v korytě. Záběry na sebe nenechaly dlouho čekat a první kapřík zabral z hrany na Kolínského lososa. Ryby byly při chuti a byl jsem zvědavý jestli i teď dokáže svoji silu 3XL. Po pátém záběru mám konečně záběr i na 3XL a jak jsem předpokládal, kapři ho začínají preferovat. Další den se zhoršuje počasí a v noci se spouští silný liják. Budím se v noci k záběru a stoupám asi do 2Ocm vody co máme ve člunu napršené. Po zdolaní malého kapříka kýblujeme vodu ze člunu. K ránu začíná silně foukat a jen doufáme, že kotvy vydrží. Záběry přicházejí ve 2 až 3 hodinových intervalech. Na oběd vytahuji pěkného lysáka 11kg ze kterého úplně stříká 3XL. Plánujeme si lov ještě o jeden den prodloužit. Za tři dny fantastické rybačky jsme vytáhli
30 kaprů a čekal jsem ještě nějakého obra. Po obědě se rozfoukalo ale tak silně, že kotvy nevydržely a protože jsme byli už i solidně „vyhoupaní“, rozhodujeme se ukončit lov. Po konzultaci s majitelem člunu se shodujeme na tom, že kotvení lanem by šlo v tomto člunu jen pomocí opravdu těžkých kotev, které by se vytahovaly navijákem. Ukazuje mi tedy jedno místo kde se dá zakotvit o velký potopený strom v blízkosti břehu, kudy se také táhne koryto. Zkouším to tedy další víkend tam a kotvení o strom se mi velmi líbí. Je to přesně tak, jako když jsem byl takto ukotvený v malém člunu. Místo je nádherné a bez lidí. Strávili jsme tam s přítelkyní nakonec dva krásné víkendy pěkné rybačky, ale nepodařilo se nám překonat hranici 10 kilo. Chytání z lodi vám otevře nový pohled na lov kaprů. Tato metoda ale rozhodně není pro každého. Je potřeba si uvědomit, že jste k rybám mnohem blíže a tím pádem musíte přizpůsobit své chování v lodi. Čas v člunu o samotě plyne mnohem pomaleji a i dlouhé hodiny bez pohybu, nejsou nic záviděníhodného. Avšak takovéto dobrodružství a adrenalinové zdolávání bojovných ryb na krátkou vzdálenost vám to bohatě vynahradí.
Je konec ledna a mě se blíží jarní prázdniny – tedy týden volna, který hodlám strávit rybařením. Tato zima sice nebyla nijak chladná, ale ani přesto není v České republice mnoho revírů, kde by se dalo přes zimu úspěšně rybařit. Proto rád využívám nabídky kámošů Vojty a Honzy, vydat se s nimi na legendu francouzských jezer - St. Cassien. Kluci mají v plánu odjet na 16 dní, což mi nevadí rád si prázdniny o týden prodloužím. Ve škole to přece jenom už znám. Na rozdíl od Cassienu? Je půlka února a Vojta,Honza a já vyjíždíme z Kolína v Honzově po střechu naloženém Vitu vstříc slavnému jezeru. Cesta probíhá bez problému, také díky GPS navigaci, která nás spolehlivě vede správnou cestou. Postupně projíždíme Rakousko, Německo, Itálii a konečně i Francii. Naším prvním zážitkem bylo naše náhodné setkání s bývalým slavným pilotem F1 Mikou Hakkinenem na benzínové pumpě v Monaku. Snažili jsme se ho vyfotit, ale moc se nám to nezdařilo. Museli jsme se tak spokojit jen s fotkou jeho Ferrari. Po 16ti hodinové cestě konečně přijíždíme ke Cassienu.
Vystupujeme z auta a začínáme nasávat jeho atmosféru. Jeho slavná historie nás zcela pohlcuje. Čekal jsem hodně, ale byl jsem vážně unešený. Vegetace sice prožívala zimní spánek, ale i přes to je okolní
Cena roční povolenky, je v přepočtu cca 1900,-Kč. Jedeme ještě nakoupit poslední nezbytné potraviny a také pivo - na doporučení jsme si koupili Kronenbourg – a udělali jsme dobře. V odpoledních hodinách
příroda okouzlující. Celí nedočkaví vyrážíme pro povolenky, které jsme měli koupit v kempu. Čeká nás však nemilé překvapení a zjišťujeme,že kemp už není prodejním místem povolenek. Rukama nohama se lámanou angličtinou dozvídáme, že povolenky je možné zakoupit jen v nedalekém městečku v optice. Sice nám chvilku trvalo, než jsme optiku našli, ale povedlo se.
přijíždíme konečně ke Cassienu tentokrát už plně připraveni na patnáctidenní lov. Postupně vykládáme věci z auta a překládáme je do lodí. Po vyložení všech věcí do člunů odváží Honza s Vojtou auto do kempu. Tam je ho možné zaparkovat na oploceném pozemku a mít tak za poplatek 20 Eur určitý pocit, že je auto v bezpečí. Je večer a už se pomalu stmívá, tak narychlo odjíždíme na
místa. Honza měl předem promyšlenou strategii, a proto se usazuje na místo, které měl předem vytipované. Na tomto místě měl v plánu zůstat po celou dobu, což také udělal. Já s Vojtou se rozmisťujeme v okolí mostu. Již za tmy stavím bivak a jen nahazuji. Zmožen po namáhavé cestě uléhám. První noc na Cassienu se mi však nedaří usnout. Hlavou se mi honí zvláštní pocity. Je vůbec možné, že chytám na vodě, na které chytaly i největší kapacity z kaprařské branže? Hlavou se mi honí myšlenky, že 14 dní na tak složitou vodu je poměrně málo času a že asi nejspíš neudělám záběr. Zvláště v únoru, což je údajně statisticky nejméně úspěšný měsíc. Nechci si ale připustit myšlenku, že odjedu bez záběru. Snažím se ale tyto zoufalé pocity potlačit. Přece jsem nepřijel na Cassien s tím, že je to těžká voda a proto neudělám jediný záběr! Jsem odhodlán udělat maximum pro to, aby se tak nestalo. Věřím tomu, že zúročím
informace které se mi povedlo získat od kamarádů. Již první noc se mi ozývá hlásič. Nevěřím vlastním uším - vybíhám s pocitem, že se může jednat o některého ze zdejších velikánů. Bohužel tomu tak není a já vytahuji prvního cassienského cejna. Jsem rád i za tuto rybu. Do rána se už nic neděje - ostatně jako i další dny. Za celou dobu jsem neslyšel vyhodit se ani jednoho kapra. Jediné, co celý den slyším, je hlasité
povzbuzování ‘‘buzeráků‘‘ – tedy trenérů povzbuzujících veslaře, kterých se po Cassienu prohání každodenně od rána do večera velké množství. Pět dní bez záběru (kromě zmiňovaného cejna) mě přimělo ke změně místa. Rozhoduji se přestěhovat se do severního ramena.Nemám dostatek času čekat až připlují kapři za mnou, musím se je pokusit najít. Stejný záměr má i Vojta, který se také záběru nedočkal. Proto odjíždíme společně a cestou se zastavujeme ještě u Honzy, který je zatím také bez záběru. Projíždíme severem a se zklamáním pozorujeme, jak jsou všechna místa obsazena. Na volné místo narážíme až ke konci severního ramene. Jednalo se o dvě místa vzdálená nedaleko sebe. Obsazujeme tedy každý jedno. Druhý den na tomto místě se stává i mým dosud nejúspěšnějším. Ve 21 hodin mám záběr na prut, který mám nastražen u skalnatého výběžku jen kousek od břehu. Zasekávám a hned volám na
pomoc Vojtu, který během chvíle přijíždí. Nasedám k němu do člunu a vyrážíme za rybou. Už od počátku tuším, že se jedná o velkou rybu. Zhruba po dvaceti minutách nervy-drásajícího boje mi Vojta podebírá krásného lysce. Neudržím se a vykřikuji radostí. Můj první Cassienský kapr a hned takové monstrum. Kapr váží nádherných 23,2kg. Neodolal kouzlu pop-up brusinky od Vision baits. Jsem neskutečně šťastný. Vojta mi gratuluje a dodává, že nováčkům na Cassienu štěstí přeje (Vojta minulý rok také při první návštěvě Cassu ulovil kapra vážícího 20kg). Ještě druhý den nemůžu uvěřit tomu, co jsem předešlý večer prožil. Na tomto pro mě skvělém místě jsem vydržel ještě 3 dny. Záběru jsem se už ale nedočkal. Vojtovi chytajícímu vedle mě se podařilo chytit dva kapry do 8kg. S Honzou jsme byli ve spojení přes vysílačky a dozvídáme se, že měl taky záběr od kapra, ale nepovedlo se mu ho zdolat. Během dnů strávených v severu jsme viděli mnoho přijíždějících a zase odjíždějících rybářů. Podle jejich gestikulací usuzujeme, že se asi moc ryb nenachytalo. Do konce našeho pobytu zbývají 4 dny. Rozhoduji se ještě jednou změnit místo.Myslím si,že se vyplatí nebýt pohodlný a několikrát změnit místo.Je pravdou,že balit veškeré věci,nakládat je,následně je zase vykládat, znovu budovat tábor není nic až tak úžasného, ale v mnoha případech se to vyplatí. Na Casseinu je velmi důležité zůstávat mobilní a pokud vám kaprařský cit říká, že by bylo
lepší se přesunout na jiné místo, rozhodně to udělejte. Společně se mnou odjíždí i Vojta. Zastavujeme se na pokec u Honzy. Určitě je rád, že nás zase po delší době vidí a že si můžeme popovídat. Po pokecu odjíždíme a já se usazuji nedaleko od Honzy. Projíždím si nové místo a následně vyvážím pruty. Jdu si lehnout. Ve 3 hodiny ráno mě budí záběr. Neváhám, rychle skáču do Terezy a vyrážím za rybou. Boj mi značně znepříjemňuje silný vítr, který (protože nemám motor) mě táhne daleko od mého místa. Nakonec se mi daří vytáhnout 13kg kapra, kterého také okouzlila plovoucí brusinka od VB. Po opětovném vyvezení si jdu lehnout. To ještě netuším, co mě bude čekat následující dopoledne. V 11 hodin mám záběr na pravý prut ze zátoky, kde mám nastraženo boilie Indian spice od Karla Nikla. Nasedám do lodě, cítím jak mi vlasec drhne o vázku. Musím se co nejrychleji dostat nad kapra, což bez motoru a proti silnému větru není žádná sranda. Nakonec se mi to však daří. Vázka povolila a kapr vyjíždí na volnou vodu.
Znervózňuje mě však silný vítr, který mě opět unáší stále dál od mého místa. Naštěstí vše vidí kluci a jedou mi na pomoc. S jejich pomocí se mi daří vytáhnout krásného lysce vážícího 18,4kg. Má radost nezná mezí. Po pořízení pár fotek a po vypití kávy odjíždějí kluci na svá místa. V noci má záběr Honza, jenže se ho drží smůla a ani na druhý pokus se mu nedaří kapra vytáhnout. Následující den se už nic neděje. Je před námi poslední noc a já nemůžu spát. Stejně tak, jako tu první. V hlavě si promítám ty krásné okamžiky, které jsem tu prožil. Uvědomuji si že se mi vyplatila námaha při několikerém stěhování. Jsem rád, že jsem se nenechal hned ze začátku zlomit „Cassienským komplexem“ a snažil se dělat pro svůj úspěch maximum. Ze snění mě budí záběr. Po chvilce zdolávám nádherného řádkače. Není sice velký,ale o to je krásnější. Sladký bonbónek na konec. Náš čas na Cassienu vypršel a my musíme domů. Je to škoda, ale co se dá dělat.Už teď se těším ,až se sem znovu vrátím. Cassien mě prostě okouzlil…
První letošní rybářskou výpravu jsem naplánoval na konec března. Jak už to tak ale bývá, velké pracovní vytížení mi dovolilo vyrazit až koncem dubna. Dohodli jsme se s přáteli, že 27. dubna vyrazíme na Pálavská jezera, konkrétně na D7. Týden před plánovaným odjezdem mi volal kamarád Jirka Křístek, že mu odpadl parťák do Španělska, jestli nechci jet s ním. Prohodil, že se odsud vrátil před třemi týdny, kdy voda měla teprve 10 stupňů, byla zima, pršelo a přesto chytil kapra přes 19 kg. Každý den sledoval počasí ve Španělsku a byl si jistý, že to určitě klapne. Že přijedeme včas, ještě před třením.V ten okamžik mi to začalo v hlavě šrotovat a netrvalo dlouho a rozhodl jsem se, že jedu taky. Představa více než 2000 km cesty, průjezd celým Německem, Francií, velkou částí Španělska a k tomu 24 hod v autě byla hrozná, ale „kapří horečka“ byla silnější. V den příjezdu na dolní přehradu řeky Ebro stále pršelo. Voda měla na tu dobu netypických necelých 12 stupňů, prostě Španělské El-Nino. Před plánovaným odjezdem mi kamarádi v Maďarsku hlásili teplotu vody 20 stupňů.
Po příjezdu jsme si zakoupili v
svažující dno s pařezy, až do hloubky
městečku Mequinenza roční rybářský
2,7 m (vzdálenost cca 40 m od
lístek (9,50 EUR) a povolenku za 17
břehu), kde je prudký zlom na 4,9 m,
EUR. Podmínky k lovu jsou zde
který je plný velkých stromů se silnými
poměrně přísné: lov na dva pruty, loví
větvemi. Pravděpodobně se jedná o
se pouze od svítání do půlnoci a je
starý zatopený sad olivovníků, ze
zde zákaz používání bivaků s
kterých byly ořezány jen koncové
podlážkou. Ale ke kaprařům není
větve s plody. Pak je pozvolný svah s
místní rybářská stráž až tak přísná.
občasnými stromy až na 8,1 m, kde je
Důležité je dodržovat pořádek na
silný pás stromů (vzdálenost cca 140
lovném místě a pokud nechytáte
m od břehu). Pak už bylo dno
sumce, candáty a ukážete, že kapry
poměrně čisté a šlo do hloubky
pouštíte, tak Vám kromě napomenutí
necelých 15 m a poměrně rychle
nic nehrozí. Místo jsme vybrali cca 8 km po
stoupá směrem k protějšímu břehu. U protějšího břehu ovšem hrozí časté
proudu od městečka Mequinenza. Je
sesuvy kamenů ze skal a je zde
to úsek s velkým množstvím vázek,
poměrně silný proud. Po zvážení
kde se kapři zdržují po celý rok, ale je
všech okolností umisťuji jednu bójku
velmi obtížné je z vody vytáhnout.
před zatopené stromy do hloubky 2,7
Profil dna byl následující: mírně se
m a druhou do 8 m, také
těsně před stromy a vázky. Nechtěl
noc se vše zase opakovalo, s tím, že
tyčovky, tak jsem využil 2 l PET lahve,
jsem žádné masivní krmné kampaně
jsem z celkových 15 záběrů nedostal
kterou jsem ukotvil cca 4 kg kamenem. Ta jediná vydržela až do
a proto jsem zvolil moji nejoblíbenější
ani jednu rybu na břeh a všichni
metodu, vhození jen pár kuliček boilie
šupináči skončili ve vázkách.
konce výpravy. Ještě byl problém, jak
k montáži. Žádné halibut pelety,
Pokaždé ztráta celé montáže,
překonat vázky, které byly v trase ke
kukuřici, či tolik ve Španělsku
většinou včetně šokové šňůry.
krmnému místu. To jsem vyřešil
oblíbené „Frolic“. Raději mám míň
Problém byl v tom, že vlasec se
použitím cca 5,5 m dlouhého
záběrů, ale od větších ryb a tato
zachytil do vázek v průběhu trasy a
rákosového stvolu (od bambusu k
taktika většinou funguje. Rozhodl
nikdy jsme se s lodí nedostali až nad
nerozeznání), kterých je na břehu
jsem se pro kamenné montáže, s tím,
rybu a nebo když jsme vlasec uvolnili,
kolem vody víc než dost. Na tento
že z bližší bójky musím kapra co
tak nám mezitím ryba vjela do další
rákos jsem přivázal kámen a spustil
nejrychleji otočit, aby mi v prvním
vázky. Použití podvodních splávků
ho do největšího potopeného stromu
okamžiku nezajel do vázky. Od
bylo díky silnému proudu a
tak, aby vyčuhovala jen špička, na
vzdálenější bójky po záseku hned
splavovanému množství větví a trávy
které jsem nechal lístky, do kterých
odklopím naviják a nechám kapra
nemožné. Čtvrtý den se konečně
jsem pak zachytával vlasec, aby
volně, aby se moc nerozjel a
zlepšilo počasí, přestalo pršet a
zůstal nad hladinou. Pořád pofukoval
nezamotal se mi do stromů. Montáž
pomalu začali upouštět vodu. Z mého
poměrně silný vítr, tak jsem se obával
jsem totiž umísťoval mezi pásy stromů
stanoviště bylo prakticky nereálné
zavážení, aby se mi neudělal na vlasci
a jediná šance byla zdolat kapra, když
vytáhnout rybu, tak jsem využil
„pytel“. Naštěstí je Jirka perfektní a
budu nad ním s lodí a budu ho tahat
klesající vody a posunul stojan o 25
zkušený rybář, tak jsme zaváželi ve
kolmo k hladině. Abych nepromarnil
m. I když to nemám rád, vzpřímil jsem
dvojici a tím jsem si mohl vlasec
žádný záběr, dal jsem si lehátko přímo
špičky prutů k oblakům. Znovu jsem
krásně dopínat a nakonec umístit do
ke stojanu a to mi umožňovalo být co
echolotem brázdil po vodě a pokoušel
lupínků na rákosu.
nejdříve v kontaktu s rybou. Ale kapři
jsem se najít aspoň trochu čistá místa.
Ještě to odpoledne přichází záběr.
byli chytřejší než já. Hned první noc
Našel jsem je ve vzdálenosti cca 170
Tentokrát všechno klaplo a pomocí
jsem udělal tři záběry, ale s žádnou
m v hloubce 10, 5 až 12 metrů.
benzínového motoru jsme se rychle
rybou jsem si neporadil a skončily ve
Hnedle jsem na tohle místo umístil
dostali nad rybu. Kapr minul všechny
stromu. Parťák proměnil jeden záběr a
bójky a trochu prokrmil. Už jsem
vázky a tak mu nechci dát jedinou
podařilo se mu ze spárů stromů zdolat
nechtěl riskovat ztrátu
šanci a pumpuju ho z vodního
nádherného mlíčáka necelých 15 kg. K ránu začalo silně pršet a poměrně rychle se zvedala hladina vody. Proud vody s sebou unášel větve, části kmenů stromů, velké množství trávy a ty zachytávaly naše vlasce a zatahovaly celé montáže do vázek ve vodě. Proud byl tak silný, že mi odnesl jednu tyčovou bójku a parťákovi obě dvě. Prostě šílený. Několikrát jsem si pomyslel: „jak by mi mohlo být na Pálavě“. Ale v duchu jsem si říkal: dal jsi se na boj chlapče, tak to dotáhni do vítězného konce. Druhou a třetí
sloupce, abych se někde nepověsil. Bojovnost „španělů“ je fantastická, ryba mi nedává ani metr zadarmo a 2,5 lbs proutek prořezává hladinu. Vše dotahuji do vítězného konce a mlíčák 14 kg se konečně pokládá na hladinu. S touto taktikou se rapidně zvýšila úspěšnost zdolaných ryb až na 70 procent. S každým zavezením jsem dokrmoval 30-40 kuliček boilie o průměru 21 mm. Intenzita záběrů vzrostla na 2-3 za den a 4-5 v noci. Na začátku výpravy přicházelo nejvíce záběrů na boilie Trufle-x, který je sladko-slaného charakteru, vždy nastraženého na panáčka, postupně bylo více záběrů na rybí příchutě, rovněž na panáčka, a ke konci výpravy už jezdily jen dvě těžké boilie na montáži. Měl jsem s sebou 7 druhů boilie, ale řekl bych, že zatím nejsou moc na Ebru kapři vybíraví. Jezdilo totiž vše. Snad jen to, že na boilie bez esencí, brali kapři větší váhové kategorie. Celkově jsem udělal nejvíce záběrů na Stink sniper a Devil fish. Teplota vody rostla přibližně o jeden stupeň denně. Bylo dobré, že jsme chytali i jikrnačky, které byly přímo nacpané jikrami. Načasování výpravy tedy klaplo téměř na den. V den naplánovaného odjezdu už voda dosahovala téměř 20 stupňů a začala být převaha záběrů od mlíčáků, ze kterých už mlíčí doslova teklo. Používali jsme montáže s kamenem, který po záseku odpadl. Když jsem se do prutu neopíral, jen volně navíjel vlasec a s lodí najel nad místo záběru, tak jikrnačky „stály“ ve vodním sloupci a začly bojovat až když jsem se opřel do prutu. Zato mlíčáci, ti bojují od samého začátku.
Vím, že jsou na Ebru i místa, kde není
k peletám, i když jsem je nepoužíval,
protože se tady neskutečně trhá. Už
tolik překážek ve vodě a kapři se dají
tak jsem si všiml, že v rybářském
jsem byl na mnoho vodách, ale tady
zdolávat i ze břehu, ale většinou zde
obchodě v Mequinenze se prodávají
byly ztráty opravdu obrovské.
přichází méně záběrů a jsou nutné
halibutky v 25 kg pytli za super cenu.
větší krmné kampaně, na udržení
To jen pro ty, kteří si je oblíbili, aby
Pokud se rozhodnete vyrazit na tuto vodu a budete chtít také lovit ve
kaprů na místě a ani váhový průměr
ušetřili místo v autě a koupili si je až
vázkách, rozhodně Vám doporučuji
nebývá tak vysoký. Za celou výpravu
skoro na místě.
vzít si sebou benzínový motor. Má to
jsem nechytil kapra pod 10 kg a
Během výpravy jsem vystřídal
mnoho výhod, hlavní vidím v tom, že
všichni byli krásně zdraví bez
několik háčků a nejlépe se mi
budete brzy po záběru nad rybou. A
nějakých šrámů na těle. Větší velikost
osvědčily menší velikosti č. 4 a 5 ze
kaprům zvuk motoru očividně nevadí.
ryb přisuzuju i tomu, že jsme
silnějšího drátu. Návazce jsem kvůli
Jsou už zvyklí od častých přejezdů
nepoužívali žádný partikl ani halibut
škebličkám, které jsou snad na každé
sumcařů a zatím si nespojují tento
pellety a také to, že jsme chytali přímo
větvi, používal ze splétaných šňůrek s
zvuk s nebezpečím. Několikrát jsme
u potopených stromů ve větších
kevlarovou úpravou v 35 a 45 lbs.
totiž měli záběr bezprostředně po
hloubkách. Předposlední den jsem na
Díky používání kamenné montáže
zavezení.
Jirkův prut zdolal jediného „sumíka“ v
jsem návazce používal v délce 35-40
délce 120 cm. Záběrů od sumců jsem
cm. Návazcového materiálu,
se bál, ale naštěstí naše nástrahy
šokových šňůr, háčků a obratlíků si
Mnoho hezkých chvil u vody Vám za
nechali na pokoji. A ještě
vezměte dostatečné množství,
MAX CARP přeje Pavel Převor.
Jak dlouho chytáš kapry ? Kolik dní v roce rybaříš? Chytáním kaprů se zabývám již hezkou řádku let, ale profesionálně to bude 13 let. Ještě v době studií jsem rybařil více jak 150 nocí za rok. Dnes jsem velmi zaneprázdněn mými profesionálními a společenskými aktivitami, které mi zabírají mnoho času. Musím říci, že když nyní uskutečním 50-75 nocí za rok, potom jsem spokojen. Které jsou tvé nejoblíbenější vody? Řeky, jezera, rybníky? Začal jsem chytat kapry na březích řeky; Řeky mě nadchnuly vzhledem k tomu, že jsou plné tajemství… Nikdo přesně nezná potenciál ryb v našich řekách. Po neskutečném rybaření na řece Rýn v průběhu 5ti let jsem byl vyprovokován nabídkou rybařit na řece Moselle. Tato řeka je v současné době mým oblíbeným místem. Tady mám rád drsnost, hrubost a odlišnosti, kterých je dosti a stálé změny. Musím ale říci, že jsem v minulosti hodně chytal na francouzských jezerech mimořádné ryby… Posledním bylo jezero Orient v říjnu 2006. Mohl by ses s námi podělit o nějakou anekdotu zTvého rybaření? Anekdotu? Pro vznik vtipných situací jsem měl spoustu příležitostí. Hlavně moje práce, která mi nedovolila ani pár dní nerybařit. Ne že bych rezignoval, ale rozhodl jsem se rybařit doma. Ano, slyšíte dobře, rybařit doma. Protože nyní bydlím několik metrů od řeky Moselle , oddělené cestou. Takže jsem se rozhodl, že umístím prut dostatečně vysoko tak, aby vlasec vedl nad projíždějícími automobily - nad silnicí. Od té doby, co mám zahradu vybavenou přenosným počítačem, jsem chytil celou řadu ryb….! To je celkem sranda, ne? To je vtip? Ne, to je pravda (smích). Chytáš často v zahraničí? Které z jezer máš nejraději? Kromě mých výletů kamkoliv do Francie (řeka Saone) jezdím většinou po celé Evropě… Rybařil jsem na na spoustě vod počínaje Ebrem ve Španělsku až po deltu Dunaje…Musím přiznat, že opravdu rád měním místa, když mám pocit, že už nemohu jít dál…! Rybaříš zpravidla sám nebo ve společnosti někoho (s přáteli)? Čemu dáváš přednost? Většinu času při rybaření trávím, jak možná víte, na mé lodi „Technostrat“ a z pochopitelných bezpečnostních důvodů a možnosti vzájemné pomoci dávám přednost lovu ryb ve dvou. Někdy se stane, že nedokážu sladit termín s mými přáteli a potom rybařím sám, což je pro mě organizačně snazší.
Máš rád kaprařské soutěže, závody? Ne, závody mě osobně nenaplňují vášní. Kromě soutěží v Německu, kterých není tak mnoho a nemají takový úspěch jako soutěže organizované ve Francii, jsem prezentován jako novinář nebo porotce při velkých akcích, jako je byl například Světový pohár 99 na jezeře Sarulesti… Kdy jsi založil svoji společnost? Jak jsi přišel na myšlenku vybudovat tento business? Společnost jsem vytvořil v září roku 2004 spojením se s přidruženou společností „Imperial Baits“, ovšem už před červnem 2003 jsem prodával směsi speciálně určené pro chytání kaprů. Myšlenka uskutečnit můj business a řadu Imperial Baits ( směsi atd.) vyvstala z množících se požadavků a doporučení, která jsem stále více dostával. Dnes můj sortiment roste extrémně rychle, a proto jsem šťastný a nelituji toho… Je důležité o tom hovořit, ovšem jeden člověk nemůže dělat všechno. Jsem obklopen vynikajícím týmem specialistů na kapry, který jsem krok za krokem pečlivě vybral. Můj přítel Rene Rex mi pomohl ve vývoji mých prvních produktů – což byly atraktory. Žiješ dnes svými výrobky? Zkouším to. Ano v současné době žiji svými výrobky, které uvádím na trh. Jako v každém businessu je mnoho práce a když nerybařím, pracuji až 12 hodin denně. Když něco děláte, nemůžete to přece dělat napůl! Která řada se nejlépe prodává? Kde je můžeme koupit? Bez jakýchkoliv rozpaků jsou to Monster Boilies a Ifinder Carp GPS. Moučka, která je obsažena ve směsi Monster je velmi účinná a na trhu zcela ojedinělá. Tato exkluzivní moučka není rybí moučka… Vše, co vám o ní mohu říci je to „chuťová moučka“. Jinými slovy, nemáte již žádnou jinou potřebu dodávat syntetické příchutě (glycerol, ethyletanol atd.), s kterými se můžete setkat u ostatních směsí na trhu. Na rozdíl od ostatních návnad je výhodou Monster boilies to, že jsou funkční samozřejmě jak dlouhodobě , tak i při několikahodinových lovech. Mé výzkumy jsou zaměřené na to, abychom dosáhli co nejlepších návnad, tak aby byly co nejpřirozenější. V současné době je na trhu značný počet značek. Jak to vidíte, co přinést nového? Mé návnady jsou rozhodně odlišné a korespondují mým potřebám pro rybáře, kteří chytají na jezerech a řekách. Nepřeji si vyvíjet spousty směsí a vybavení… Chci jednoduše limitovat produkty tak, aby mi poskytovaly v térenu skutečné výsledky. Všimněte si, že všechny produkty které nabízím, korespondují se skutečnými potřebami kaprařů. Všechny jsem vyvinul sám nebo s pomocí informací, které se u mne soustřeďují. Carp Gps je známým příkladem.
Máš nějaký projekt zahrnující uvádění nových výrobků do praxe? Ano, minulý rok byl v tomto ohledu velmi náročný. Uvedli jsme na trh nový model GPS Lowrance H2O. Vyvinul jsem tento produkt v dialogu s Lawrancem, protože rybáři kolem mne vyjádřili potřebu zapamatovat si jejich trasu či místo rybaření na velkých vodních plochách. Dále nabízíme nový model lodě Technostrat a rovněž rozšiřující se řadu Imperial baits. Pruty navrhované v Anglii ve společnosti North Western s progresivním přístupem jsou také již k dostání. Všechny mé výrobky můžete nalézt na videu a na fotografiích, umístěných na internetových stránkách (neustále aktualizovaných) a i na mém novém DVD „Adventure for Carp and Catfish“. Existuje Imperial Baits tým? Pokud ano, tak z kolika lidí je tým sestaven? Ano, jsem velmi šťastný, že jsem dal dohromady tým specialistů z Francie, Německa, Itálie, Holandska, Česka, Maďarska, Slovenska a Velké Británie. Se spoustou z nich jsem v neustálém kontaktu (přes mobil nebo e-mail). Zabírá to dost času, ale je to pro mne skutečně velmi důležité. V naší společnosti je mnohem důležitější přátelství než sponzorské aktivity, které jsou upřednostňovány jinými společnostmi. Tvoje řada návnad je omezena na 8 boilies příchutí a směsí ( ořech, játra, monster, ovoce, krém, ryba, osmotické koření, banánoý ptačí zob). Které z návnad je pro tebe nejefektivnější? To je opravdu delikátní otázka závisející na momentálních podmínkách ( rybářský tlak, přirozená potrava, hospodářská zvířata atd.). Některé návnady jsou mnohem více přitažlivější a funkčnější než ostatní. Když se vydávám na rybářskou výpravu, beru si zpravidla dva druhy boilies založené na odlišných základech. Jednak něco jako „Monsters, Fish nebo Liver“ , druhý mix pak na krémovém základu „Creamy“ nebo ovocném „Nut, Fruit“. Abych pravdivě odpověděl na otázku - kdybych si musel vybrat jen jeden produkt,
Dostaneme tím návnadu s časem rozpustnosti, pohybujícím se mezi dobrými peletami a boilies. Něco takového na trhu ještě nebylo. I během léta je budete moci nastražit přinejmenším na jednu noc –přičemž budou celou dobu velmi aktivní a postupně se budou zmenšovat, ale uvnitř zůstanou stále dost tvrdé! Používáte k výrobě tvého boilies skutečná vejce?Obsahují tvé boilies konzervační látky?
bude to Monster, který když jsem rybařil po celé Evropě, ve všech typech vod (jezerech, řekách atd) a v různých ročních obdobích, mě opravdu nikdy nezklamal. Výrobek „Osmotic spice“ je úplně nový a na trh přijde velmi brzy . Co by si poradil čtenářům ohledně použití tvého boilies v praxi? Jsou koncipovány tak, aby fungovaly dlouhodobě? Které boilies doporučuješ pro dlouhodobý lov a které pro použití při krátkých vycházkách? Vynikající otázka. Co vám mohu říci je to, že většina prodávaného hotového boilies jsou příliš jednoduché. Boilies založené prostě na kukuřičném základu, k tomu bez obav přidané silné příchutě – tohle Vám bude také fungovat, ale opravdu jen velmi krátkodobě. Při dlouhodobějším použití se ukáží jako velmi neefektivní. V Imperial Baits jsme pracovali na přísadách velmi vysokých kvalit v každé směsi, které jsou účinné na nastartování delších rybářských akcí. Přitom jsou dostatečně atraktivní na to, aby jejich „životnost“ byla víc než jen několik prvních hodin. Od minulého roku distribuujeme stovky vzorků 3ks boilies. Hodně rybářů lovících kapry používá čistě jen boilies jako samostatnou nástrahu. Mnohým z nich se takto podařilo chytit opravdu skvostné kusy. Monster a Liver boilies byly rybáři velmi oceňovány. Naše návnady nejsou zázračné – je to jen prostě výsledek našich experimentů a neskutečné mravenčí práce. Chystáš se vyvinout v blízké budoucnosti nové produkty ve vaší řadě Imperial Baits? Ano, po vypuštění návnad „Flying Hook Baits“ ( plovoucí boilies ) a našich originálních příchutí „Carptrack Flavours“ v roce 2006 a na konci roku 2006 i V-Popů, díky kterým se vyšplhal oficiální rekord v ulovení šupináče na 38,15 kg, budeme pokračovat s dalším rozvojem řady Monster a Liver boilies. Mezi ně se zařadí MonsterACTIV a LiverACTIV. Jsou založené na stejné směsi jako verze pro chladné vody pouze s tím rozdílem, že je budeme rolovat v průměru 28mm.
Ano. Boilies vyrábíme ze skutečných vajec a přidáváme rovněž ty nejlepší konzervovaní přípravky. Jsou relativně drahé (jedny z nejdražších na našem trhu) ale z mého pohledu se zdají být výborné, neboť nejsou zjistitelné a jsou zcela bez zápachu a vůně. Při rozjíždění krmné kampaně se skvěle osvědčí jak během krátkodobých, tak i při dlouhodobých výsledcích rybaření ve srovnání s jinými konzervovanými. Hotové konzervované boilies jsou významným elementem ve vývoji boilies. Příliš mnoho firem jim dnes nevěnuje pozornost! Tvoje výrobky umožňují sbírat rekordy po celé Evropě. Jak si to vysvětluješ? (Banán z Cassienu, Word Record Common v Německu, 10 kaprů s váhou přes 30 kg!) To je pravda, v průběhu necelých pěti měsíců v celé Evropě měl TEAM neskutečný úspěch při chytání : 4 kapři s vahou více jak 31 kg a mnoho úlovků s vahou až do 25 kilogramů. Je to pravda, i když mí přátelé dosáhli úspěchu, byla to mimořádná sezóna – jak pro nás, tak pro naše zákazníky. I když bych mohl být polichocen účinností mé řady výrobků, musím upřímně přiznat, že jsem sám překvapen mimořádným nadšením rybářů z výrobků Imperial Baits řady. World Record Common byl třešničkou na dortu, z kterého mám neskutečnou radost. Existuje stále někde tvé vysněné místo, kde by sis chtěl zarybařit? Ve Francii či někde v zahraničí? Asi vás to překvapí, ale ne. Nejsem skutečně tichý snílek, na druhé straně si přeji rybařit na místech, která mě celkově okouzlí a abych jimi nebyl bezpochyby do konce života nasycen. Co mne naplňuje ze všeho nejvíce, chytat nejpůvabnější druhy na místech, která jsem navštívil. Každý ví, že dost cestuješ. Kde se podle tvého názoru a zkušeností chytají největší kapři? Ve Francii, v Itálii? Proč ne v Německu? Velký šupináč ( světový rekord je zaznamenán v Německu) je již neobyčejný rekord. Můj přítel Andreas Scherf ztratil tohoto stejného kapra před podběrákem pouze 4 měsíce předtím. Překonal hranici 35 kilogramů v dubnu a květnu 2006 a v současné době
je to nový světový rekord. Jezera ve francii a panenská místa v Itálii tají skryté poklady a velké ryby, která čekají na nás! Je obtížné si jednoho všimnout, zaznamenat, ale co je jisté, že ve Francii se rybaří čím dál více a více a stává se extrémně oblíbenou a opět nás v nastávajících letech překvapí. Víme, že opravdu rád vnadíš opravdu dlouhodobě zvláště v řekách. Můžeš nám popsat tvoji taktiku , týkající se selekce největších ryb? I když jsem dříve rybařil se zmíněnými dlouhými krmnými kampaněmi, nedostatek času v současné době mě nutí rybařit v jen krátkodobě využívajíc loď Technostrat Boat během tak dvou – tří nocí. Vše je odvislé od mojí mobility na nepřístupná stanoviště; Ta mi umožňuje lovit poměrně pěkné kapry (mezi 1 a 10 kilogramy) v průběhu krátké periody ( mezi 1 a 7 dny). Jakožto specialistovi na říční kapry ti pokládáme otázku. Která řeka podle tvého názoru má nejlepší podmínky pro získání světového
rekordu? Extrémně obtížná otázka. Mezi nejzajímavější řeky, kde rybařím, bych zařadil řeky Saone a Mosellu, které v sobě ukrývají spoustu krásných velkých ryb. Ale říci, která z nich je lepší je velmi obtížné. Ty jsi se původně zabýval specifickou lodí, určenou na lov ryb. Můžeš nám o tom říci pár slov ? Začal jsem rybařit na lodi na řece Rýn, kde se již více jak 12 let chytalo různě a já byl mnohem více mobilnější. V tom čase jsem chytal ryby z lodi, z dřevěné lodi. Mé začátky byly obtížné, řízení provozu, bezpečnost, postavení lodi atd. Zápasil jsem se spoustou obtíží a problémů.Používám dobrou loď Technostrat Catcher, stojan na pruty Amiaud. Jsem mnohem více v pohodě a rybařím mnohem efektivněji. Dnes, na závěr tohoto rozhovoru, chtěl bys něco vzkázat něco čtenářům Carp Webu? Rád bych jednoduše vzkázal všem kaprařům, aby pokračovali v rybaření s vášní a s respektem k přírodě.
1) Podle jakých kritérií si vybíráš novou lokalitu? 2) Jakou roli hraje délka výpravy v tvojí krmné taktice? 3)Používáš pro zatraktivňování svých nástrah dipy? Pokud ano, v jakých situacích?
1) Podle jakých kritérií si vybíráš
3) Používáš pro zatraktivňování
Každoročně se tímto způsobem v UK
novou lokalitu?
svých nástrah dipy? Pokud ano, v
chytí desítky opravdu velkých a
Vždy se snažím najít vodu, kam
jakých situacích?
opatrných ryb. K chytání jen na jednu
nechodí moc rybářů. Ať už kvůli jejich
Vždy se snažím zatraktivnit a
nadipovanou nástrahu ale musíte
velikosti nebo zarybnění. Lákají mne
zvýraznit mojí nástrahu, když chytám
nasbírat dostatek odvahy a mít
zejména vody, o kterých se neví, jaké
s malým množstvím krmení. Dipy byly
absolutní důvěru ve Vaši nástrahu,
ryby v nich plavou. Nejzajímavější
vymyšlené za účelem zvýraznění Vaší
což mnoho rybářů odradí a jen pár z
jsou však revíry, o kterých je většina
nástrahy vůči ostatním kouskům
nich se odhodlá tento způsob
rybářů přesvědčena, že v nich velcí
potravy ve Vašem krmném místě.
dlouhodobě vyzkoušet. I díky tomu je
kapři neplavou, případně nevěří, že se
Nadipované nástrahy skvěle fungují
tato metoda stále velmi úspěšná.
někomu podaří je ulovit.
zejména při minimálním krmení,
Můj tip: V případě, že vidíte ryby na
2) Jakou roli hraje délka výpravy v
respektive při jeho úplném vyloučení.
hladině, případně těsně pod ní,
tvojí krmné taktice?
To znamená, že chytáte pouze na
chytám na pop-up a používám trochu
Při naprosté většině mého chytání
jednu nadipovanou nástrahu bez
dipu nalitého do PVA sáčku s pár
používám minimum krmení, které se
krmení, kterou zejména vyškolené
plovajícími boilies. Po rozpuštění PVA sáčku strhnnou plovoucí návnady
skládá z nalámaného boilies, směsi
ryby nemůžou vyhodnotit jako
pelet a partiklu. Taktiku vnadění i
nebezpečnou díky tomu, že ji nemají
trochu dipu s sebou k hladině. Tímto
množství krmení přizpůsobuji zejména
jak porovnat s jinou nástrahou. S
způsobem se mi podařilo vzbudit
velikosti a počtu ryb na mém lovném
touto taktikou můžete opravdu
pozornost i u vyhřívajících se ryb a
místě bez ohledu na to, jestli jdu na
dosáhnout pozoruhodných výsledků.
přesvědčit je k přijímání potravy.
ryby na den nebo týden. Nejraději chytám v místech, kde mám možnost vizuální kontroly a můžu pozorovat, jestli se na nakrmeném místě ryby nacházejí a jak se chovají. Po záběru ryby ihned jen jemně dokrmím. Snažím se dosáhnout toho, aby na krmném místě ryby měly neustále něco na zub, ale aby je to nezasytilo a o to dříve našly moji nástrahu.
1) Podle jakých kritérií si vybíráš
plochy a velikosti ryb. Poslední roky
Věřím, že více z Vás zažilo tuto
novou lokalitu?
se mi nejvíc osvědčilo opakované
situaci. Mezi dalšími návštěvami
Díky tomu, že se v převažující míře
překrmení lovného místa. Uvedu
dělám 3 až 4 denní přestávky(někdy i
věnuji lovu kaprů během krátké doby,
příklad: Klasický začátek lovu na
dva týdny), abych krmené místo
snažím se tomu v první řadě
novém místě začíná obhlídkou a
„nepřepálil“. Osvědčilo se mi to
přizpůsobit i výběr rybářského revíru.
vytipováním lovného místa. Následně
zejména na menších tocích a
Pro krátkodobý lov, to znamená
chodím každý den na vybrané místo
jezerech, kde se populace ryb rychle
během dne nebo v průběhu jedné
krmit směsí partiklu, pelet a boilies.
poplaší. Zde ryby potřebovaly na
noci, je podle mne nejdůležitější najít
Krmnou směs měním podle
„uklidnění“ i týden.
vodu v okolí Vašeho bydliště. Vodu by
podmínek, typu vody, na které lovím a
3) Používáš pro zatraktivňování
jste měli alespoň trochu poznat.
podle množství bílých ryb. První dvě
svých nástrah dipy? Pokud ano, v
Vědět, zda je pravidelně zarybňována
zakrmení jsou většinou masivnější i s
jakých situacích?
násadovými rybami, jaký je na ni
artiklem a peletami, další dny (asi 5-7)
V drtivé většině případů se snažím
vyvíjen tlak ze strany rybářů a
už krmím pouze s boilies. Tím docílím
nástrahu, kterou prezentuji kaprům na
neméně důležité je i vědět o výskytu
toho, že bílé ryby, které se po prvním
koncové udici, nezvýrazňovat od
větších kaprů. Vyhledávám skryté
masivním krmení stáhnou na lovné
ostatních, ale snažím se, aby byla
zákoutí a nechytaná místa, které
místo a přilákají i kapry, se pomalu
pokud možno co nejméně nápadná.
většina rybářů kvůli špatnému
vytratí a přestanou mít o mé krmené
přístupu k vodě nenavštěvuje. To na
místo zájem.
mě působí jako magnet a většinou se
Přibližně po týdnu, když mám pocit,
K tomuto chování mne vedlo víceleté pozorování chování kaprů na lovném místě a následná kontrola
ani kapři nenacházejí daleko od
že si ryby na nově vzniklé krmné
lovného místa s potápěčskými brýlemi
břehu, protože se cítí v bezpečí.
místo zvykly a zařadily ho jako jednu
a šnorchlem. Málo co je podle mne
Při dlouhodobém lovu, který trvá
ze zastávek za potravou, vydávám se
pro kapraře víc flustrující než najít na
týden i víc se většinou soustřeďuji na
na zkušební lov. Když se mi podaří
dně jen zamotanou montáž s
větší vodní plochy doma i v zahraničí.
chytit víc ryb v jednom období, snažím
nastraženým boilies, kdy jsou ostatní
Mám dost času na jejich zmapování,
se moje další návštěvy zkrátit na
návnady vysbírané. Tato situace se
vytipování rybích cest za potravou a
2-3hodiny v doby, kdy jsem měl
vícekrát ze začátku opakovala a
ozkoušení různých nástrah.
záběry. Častokrát se mi podaří
kromě pár pípanců a nepatrných
2) Jakou roli hraje délka výpravy v
poměrně přesně trefit do času, kdy se
pohnutí swingeru o sobě kapři nedali
tvojí krmné taktice?
migrující ryby zdržují na krmném
jinak vědět. Skutečnost, že jsem měl
Taktiku jako i množství krmení
místě. Někdy je možné si podle nich
kapry na svém lovném místě poměrně
přizpůsobuji zejména velikosti vodní
doslova nařídit hodinky.
dlouhou dobu, předkládané
návnady jim chutnaly a i přesto se mi
k několika závěrům, který bych shrnul
po práci kdy je mi jedno, jestli přilákám
nepodařilo ani jednoho přelstít mě
do následujících bodů. Nástrahy
i menší ryby)
přiváděla k šílenství. Po pár dnech se
zatraktivňuji (dipuji) jen v případě
5.chytám jen s jedním boilies bez
mi to však rozleželo v hlavě a přinutilo
když:
dalšího krmení (v tomto případě
mne to víc se zaměřit na mou
nástrahu silně a opakovaně nadipuji)
koncovou montáž a na prezentaci
1.chytám v chladné vodě, kde je
nástrahy. Začal jsem vymýšlet různé
šíření aromatických látek z nástrah
6.chytám na páchnoucím dně
obměny montáží, vyměňoval jsem
obtížnější
Ve všech ostatních případech se
návazcové šňůrky, hrál jsem si s
2.chytám v období tření, kdy kapři
snažím, jak už jsem zmínil na začátku,
délkou montáže a podobně. Jednou
nejeví zájem o krmení, dají se ale
dosáhnout toho, aby byla nástraha
ze změn prezentace mé nástrahy bylo
občas přemluvit na „malou třešničku“
pokud možno co nejméně nápadná.
právě její zvýraznění a zatraktivnění.
3.chytám s jedním boilies nad
Opakovaně jsem se přesvědčil, že při
Nástrahy jsem zatraktivňoval
kobercem partiklu nebo pelet
správně zvolené montáži a ničím se
namáčením do různých typů
4.chytám během krátkého časového
nelišící nástraze od ostatních návnad
kupovaných, ale i doma vyrobených
období a snažím se o rychlý záběr
se mi podařilo chytit i starší a
dipů. V určitých situacích jsem na
(např. závody nebo krátká vycházka
vychytralejší ryby.
dipované nástrahy nachytal většinu ryb, jindy jsem však s nimi zažíval velké zklamání. Zjistil jsem, že zatraktivněním předkládané nástrahy vůči ostatním ji více zvýrazním a dosáhnu víc a rychlejších záběrů, ale průměrná hmotnost ryb je menší. Dělo se to zejména z toho důvodu, že mladší ročníky ryb tuto nástrahu našli podstatně dříve a upřednostnily ji mezi prvními. Po delší době strávené pozorováním a porovnáváním úspěšnosti klasických a zatraktivněných nástrah jsem dospěl