Vážené dámy a pánové, Vážení hosté, Milé studentky a studenti,

Vážené dámy a pánové, Vážení hosté, Milé studentky a studenti, je mi nesmírnou ctí, že Vás mohu přivítat na půdě Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově, která se stala v letošním školním roce organizátorkou celostátní soutěže středních pedagogických škol v uměleckém přednesu prózy, poezie, improvizovaného vyprávění a četby – Pedagogické poemy 2012. Listováním Kronikou Pedagogické školy v Přerově mě zaujala následující slova: „Má-li se člověk umět radovat z krásy a má-li také umět vychovávat jiné k citlivému vnímání krásy, musí napřed sám dokázat krásu pochopit, prožít ji, a to slovně i prostřednictvím konkrétního styku s uměním. Pro budoucí pedagogy – studenty SPgŠ je zvlášť důležité získat potřebné vlastnosti k estetické výchově a osvojit si vlastní estetické cítění, aby je potom mohli dále předávat ve vyučovacím procesu i mimo něj.“ Střední pedagogická škola vzdělala za dobu své existence desítky učitelek mateřských škol, vychovatelů ve školách a školských zařízeních, kteří měli a mají tu krásnou příležitost tyto poznatky předávat dál. Letošní 45. ročník Pedagogické poemy připravoval tým pedagogů naší školy se zodpovědností sobě vlastní, elánem i notnou dávkou nápadů s cílem navázat na skvělé roky předcházející a obohatit naši mysl o nové dojmy. Všem jim patří poděkování. Slova díků také směřují ke všem sponzorům, bez jejichž přispění by se nemohla celostátní přehlídka uskutečnit. A to by byla škoda. Věřím, že prožijete na naší škole a ve městě Přerově příjemný týden protkaný uměleckým slovem. Mgr. Romana Studýnková ředitelka školy

Obsah Program............................................................................................................................................................ 3 Představujeme Vám lektory .......................................................................................................................... 5 Kde budete ubytováni? .................................................................................................................................. 7 Harmonogram přehlídky .............................................................................................................................. 8 Pedagogický doprovod................................................................................................................................ 10 Účinkující se představují ............................................................................................................................. 11 Pedagogická poema od minulosti k dnešku ............................................................................................. 13 Historie města Přerova ................................................................................................................................ 15 Významné osobnosti města Přerova.......................................................................................................... 16 Z historie Střední pedagogické školy v Přerově ...................................................................................... 25 Malý exkurz do dílny výchov, realizované projekty ............................................................................... 27 Z tvorby žáků naší školy ............................................................................................................................. 33 Sponzoři Pedagogické poemy Přerov........................................................................................................ 35

Program (místní a časový harmonogram)

Pondělí 19. 11. 2012 od 17:00

příjezd, prezence a ubytování účastníků

Domov mládeže, Střední škola technická, Kouřílkova 8, Přerov

Úterý 20. 11. 2012 7:00–8:00

snídaně

9:00

slavnostní zahájení přehlídky ředitelkou školy

multimediální

a představiteli kraje a města

sál

moderuje Jan Bartoň 10:00–12:00

10:00–12:00

práce v dílnách – studenti:  improvizace

3. C, 3. D

 čtení

1. C, 3. AP

 přednes

1. BP, 2. BP

seminář č. 1: Barbora Voráčová: Storytelling – vyprávění příběhů

2. D

seminář č. 2: Jana Machalíková: Průpravná cvičení k improvizaci

4. BP

12:00–13:00

oběd

13:30–17:00

práce v dílnách – studenti:

15:00–17:00

 improvizace

3. C, 3. D

 čtení

1. C, 3. AP

 přednes

1. BP, 2. BP

seminář č. 1: Barbora Voráčová: Storytelling – vyprávění příběhů

2. D

seminář č. 2: Jana Machalíková: Průpravná cvičení k improvizaci

4. BP

18:00–19:00

večeře

19:30–20:30

divadelní představení „Jsem nebe“, Divadlo na cucky Olomouc

21:00

návštěva Muzea Komenského Přerov na Horním náměstí

multimediální sál

3

Středa 21. 11. 2012 7:00–8:00

snídaně

8:00–8:30

hlasová rozcvička

multimediální sál

8:30–12:00

první část přehlídky (pro předškolní věk)

multimediální sál

12:00–13:00

oběd

13:00–16:05

druhá část přehlídky (pro žáky střední školy – středoškoláky)

16:15–18:00

studenti – práce v dílnách (rozbory předvedeného)

16:15–18:00

návštěva Pivovaru Zubr (pro pedagogický doprovod)

18:00–19:00

večeře

19:30

večerní kulturní program:

multimediální

 divadelní performance „Karkulka“

sál

multimediální sál

 vystoupení hudební skupiny „Arrhythmia“ Přerov 21:00

společné posezení pedagogů a lektorů

školní jídelna

Čtvrtek 22. 11. 2012 7:00–8:00

snídaně, oběd (balíček)

8:00–9:00

setkání pedagogického doprovodu s lektory a pořadateli přehlídky

3. BP

9:30–11:00

slavnostní zakončení přehlídky ředitelkou školy

multimediální

ukázky inspirativních výkonů

sál

předání putovního poháru organizátorům Pedagogické poemy 2013 SPgŠ a SZdŠ sv. Anežky České, Odry moderuje Jan Bartoň

Po celou dobu přehlídky Šatna (pedagogický doprovod+ lektoři)

1. AP

Šatna (žáci)

odborná učebna (OU)

Příprava žáků (čtení a improvizace)

učebna výtvarné výchovy (VV)

Šatna (účinkující)

učebna výtvarné výchovy (VV)

Bufet (pedagogický doprovod+ lektoři)

3. BP

Snídaně, večeře

jídelna, Střední škola technická, Kouřílkova 8, Přerov

Oběd

jídelna GJB a SPgŠ Přerov, Denisova 3

4

Představujeme Vám lektory Mgr. Jakub Doubrava – přednes Herec a režisér, laureát Wolkerova Prostějova ’95 a ’96. Absolvoval na pražské DAMU v oboru herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla pod vedením doc. J. Schmida. Ve Studiu Ypsilon účinkoval v autorských představeních. Spolupracoval s Operou Národního divadla, vedl autorskou dílnu v Helsinkách, spolupracoval s loutkovým souborem Karromato a vytvořil četná autorská představení. Ztvárnil hlavní roli ve filmu Kousek nebe. Pracoval jako režisér literárních pořadů v Českém rozhlase v Českých Budějovicích, hostuje v Jihočeském divadle v inscenaci Saturnin. Založil a v současné době tvoří v Kabaretu Kajbar.

Jiřina Lhotská – přednes Vystudovala obor dramaturgie na pražské DAMU, působila jako pedagog na katedře dramatické výchovy DAMU v Praze. Ředitelka ZUŠ v Kralupech. V současné době vede LDO v ZUŠ Strakonice. Pracuje jako lektorka přednesu a dramatické výchovy, je členkou odborné rady pro dětský přednes a dětské divadlo při NIPOS Artama.

Bc. Eva Kodešová – čtení Absolventka Pedagogické fakulty UK oboru speciální pedagogika, působí jako učitelka a ředitelka v mateřské škole. Absolvovala lidovou konzervatoř Středočeského kraje, obor divadelní režie a herectví. Dlouholetá herečka souboru Tyl Rakovník, jehož tvorba vychází z ochotnické rodinné tradice. Od roku 2005 spolupracuje s Rádobydivadlem Klapý. Spolu s manželem založili v osmdesátých letech mládežnickou skupinu, která byla součástí souboru Tyl, a řadu let ji vedli. Eva pracuje i jako porotce při regionálních soutěžích dětského přednesu a přehlídkách divadelních souborů hrajících pro děti.

Mgr. Jaroslav Kodeš – čtení Absolvoval gymnázium v Poděbradech, Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, Lidovou konzervatoř, obor divadelní režie. Dnes pracuje jako rozhlasový a divadelní režisér. V českém rozhlase zastává pozici slovesného režiséra dokumentární a dramatické tvorby (cyklus Velké osudy, vlastní rozhlasová adaptace a režie dvanáctidílného televizního scénáře J. Dietla Doktor Marcus a jeho rod, režie řady rozhlasových pohádek a her, např. K. Šiktance, V. Zajíce, J. Knitlové, M. Kubátové atd.). Zabývá se i pedagogickou činností, vyučuje v oddělení elévů Českého rozhlasu hlasovou výchovu a interpretaci, stejně tak na Jiráskově Hronově a v různých souborech. Je dlouholetým členem odborné rady pro amatérské divadlo a porotce divadelních přehlídek. Žije v Rakovníku.

Alexandr Dvořák – improvizace Vystudoval obor sociální pedagogika na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. Dnes pracuje v olomoucké Charitě jako koordinátor Nízkoprahového denního centra pro lidi bez domova, kde v rámci volnočasových aktivit založil a vede divadlo ÚLET pro lidi s bezdomoveckou zkušeností. Jako dobrovolník spolupracoval s psychiatrickou léčebnou ve Šternberku, kde se podílel na vedení dramaterapeutického kroužku na dětském oddělení. Dále se angažuje v České improvizační lize jako trenér i hráč. Několik let vedl skupinu scénického šermu. 5

Zuzana Vodičková – improvizace Učitelka v mateřské škole ve Velké Bystřici, zdravotní klaunka, členka olomoucké improvizační skupiny Olivy. V roce 1992 odmaturovala na SPgŠ Přerov. Tímto okamžikem odstartovala dvacetiletou dráhu naplněnou mateřstvím, učením v mateřinkách, improvizováním, klaunováním pro malé pacienty v nemocnicích a nejnověji i vedením workshopů. Na konci této „dvacetiletky“ se na místě, kde to vlastně všechno začalo, těší na setkání s vámi.

MgA. Jana Machalíková – seminář pro učitele Vystudovala Katedru výchovné dramatiky DAMU. Je trenérkou a spoluzakladatelkou České improvizační ligy. Je členkou skupiny Improvize, recitátorkou, herečkou, klaunkou sdružení Zdravotní klaun. Vede lektorské pořady v Národní galerii. Organizuje recitační přehlídky. Je členkou lektorských sborů. Je pedagožkou Pedagogické fakulty UK a Katedry výchovné dramatiky DAMU.

Barbora Voráčová – seminář pro učitele V roce 2011 absolvovala na Divadelní fakultě JAMU obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Během studia se výrazněji specializovala na rozhlas, divadlo a autorskou tvorbu. Natáčela rozhlasové dokumenty pro Český rozhlas, s nímž spolupracovala také autorsky. Divadlu se věnuje řadu let. Jako herečka působila v Divadle v 7 a půl a od roku 2007 je členkou souboru olomouckého Divadla na cucky, pro které píše, v němž občasně hraje a zastává funkci dramaturgyně. Z oblasti filmové má zkušenosti jako spoluautorka televizních scénářů a jako asistentka režie při natáčení. Roku 2010 se vydala na stáž do norského Osla, kde studovala zajímavou divadelní disciplínu storytelling/vypravěčství a po svém návratu se jí nadále věnuje. Pořádá kurzy storytellingu v češtině i angličtině (festival ProART, festival Týden improvizace, dílna ve Veselí nad Moravou, JAMU, spolupráce s režisérkou Petrou Tejnorovou) a pracuje také s herci na inscenacích nazkoušených metodou storytellingu (Jsem nebe – Divadlo na cucky; První dáma platí, druhá leze z gatí – Studio Damúza).

6

Kde budete ubytováni? Domov mládeže je součástí komplexu Střední školy technické a zabezpečuje ubytování vlastních žáků a žáků dalších středních škol v Přerově. Tvoří jej celkem 3 budovy, z nichž dvě se nacházejí na ulici Bří Hovůrkových 17 a jedna na ulici Kouřílkova 8. Nedaleko domova mládeže se nachází zimní stadion, kino Hvězda, obchodní dům Prior, Penny Market, vlakové i autobusové nádraží. Centrum města je vzdáleno asi 15 minut pěší chůze. Žáci jsou ubytováni v třílůžkových pokojích. Kapacita domova mládeže je 210 lůžek. Na každém patře jsou koupelny se sprchami, společenské místnosti s televizory a studovny. Pro ubytované je dále k dispozici:  studentský klub s televizí a DVD/VIDEO rekordérem  posilovna  sportovní hala  venkovní hřiště s umělým povrchem  tenisový kurt  sportovní nářadí

7

Harmonogram přehlídky Středa 21. listopadu – dopolední část Cílová skupina: předškolní věk Kategorie:

čtení – ČT, přednes – PŘ, improvizace – IM

8:30–9:00 Mrázková Klára Koubek Ladislav Krejčová Nikola Štefková Eliška Groulíková Vendula

Beroun Znojmo Litomyšl Odry Liberec

ČT ČT ČT ČT ČT

Škrabalová Kateřina

Boskovice

ČT

9:05 –9:35 Lehká Petra Paclíková Adéla Bruchanovová Aneta Romanská Kristýna

Praha-Futurum Prachatice Praha-Evropská Brno-Lerchova

ČT ČT ČT ČT

Jelínková Kateřina Vyoralová Dominika

Nová Paka Zlín

ČT ČT

9:40–10:10 Lančová Alena Pavúčková Eliška

Litoměřice Kroměříž

ČT ČT

Kokrdová Nikol Nguyenová Lucie Studecká Šárka Kuba David

Čáslav Havířov-Suchá Most Krnov

ČT ČT ČT ČT

10:15–10:35 Nesnídal Jakub Skýpalová Kateřina Vatansever Atilla Iléšová Anežka

Boskovice Přerov Praha-Futurum Beroun

PŘ PŘ PŘ PŘ

10:40 – 11:10 Nečočková Kateřina Blahušová Veronika Ilgnerová Karolína

Litomyšl Zlín Kroměříž

IM IM IM

Fronková Lucie Valuchová Monika Hladišová Andrea

Most Přerov Čáslav

IM IM IM

Z. Svěrák / Tatínku, ta se ti povedla: O hasicím přístroji A. Lobel / Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc: Šup dolů… lidová, upravil J. Brukner / Námluvy L. Štíplová / Prapohádky: Jak vynalezli hrneček

8

Středa 21. listopadu – odpolední část Cílová skupina: středoškoláci Kategorie:

čtení – ČT, přednes – PŘ, improvizace – IM

13:00 – 13:10 Janská Linda Nesvadbová Tereza

Karlovy Vary Přerov

ČT ČT

13:15 – 13:45 Altmanová Natálie Janeček Karel Barančíková Hana Kapinusová Lucie Fejferová Lucie Červinková Nikola

Karlovy Vary Znojmo Brno-Lerchova Zlín Most Nová Paka

PŘ PŘ PŘ PŘ PŘ PŘ

I. Wernisch / Pojízdný hřbitov francouzská lidová / Na trhu J. Prévert / Snídaně M. Kundera / Chtěla bych odtud odejít L. Ferlinghetti / Svět je báječné místo Kopřivová / Zpověď modelky

13:50 – 14:15 Schubertová Gabriela Syrový Pavel Dvořáková Lucie Plecháčová Tereza Horčička Tomáš

Litomyšl Litoměřice Liberec Krnov Čáslav

PŘ PŘ PŘ PŘ PŘ

M. Macourek / Láska a dělová koule P. Hudec / Malému princi J. Žáček / Blues o noční tramvaji A. Tetzner / Tři stateční bojovníci J. Oulík / Tabletky

14:20 – 14:45 Hrabovská Adéla Čepicová Vendula Chytrá Michaela Pišteková Petra Pichler Jan

Odry Kroměříž Praha-Evropská Havířov-Suchá Prachatice

PŘ PŘ PŘ PŘ PŘ

J. Žák / Výklad básně M. Holub / Pes v lomu E. Kishon / Jak se pomstít dopravnímu strážníkovi E. Coppola / Povinná účast v porotě J. Vyskočil / Jak jsem neprokázal dramatický talent

14:50 – 15:25 Novotná Kristýna Mecelová Lucie Másnicová Eliška Žouželka Jaroslav Szokalová Lenka Hradečná Anna Pospíšilová Klára

Praha-Evopská Karlovy Vary Nová Paka Boskovice Havířov-Suchá Odry Litoměřice

IM IM IM IM IM IM IM

15:30 – 16:05 Červená Alena Anna Bernardová Denisa Salavová Lenka Kučerová Gabriela Jelínková Erika Hettnerová Evelína Čižmář Vojtěch

Beroun Znojmo Liberec Praha-Futurum Krnov Prachatice Brno-Lerchova

IM IM IM IM IM IM IM 9

Pedagogický doprovod Andrejsková Jana

Čáslav

Bečvářová Ivana

Prachatice

Bultasová Andrea

Krnov

Burešová Václava

Most

Doležel Marek

Brno – Lerchova

Dotřelová Hana

Praha – Evropská

Dušková Kristýna

Litomyšl

Ďulíková Lenka

Odry

Hančová Jana

Litoměřice

Hejnicová Vlasta

Liberec

Helebrantová Yvona

Znojmo

Helemíková Lenka

Kroměříž

Horáková Šárka

Nová Paka

Káňová Žaneta

Odry

Knapová Jana

Nová Paka

Kopčilová Iva

Kroměříž

Králová Jana

Beroun

Kučerová Zdeňka

Brno – Lerchova

Kybová Věra

Přerov

Lepková Monika

Boskovice

Manda Roman

Havířov – Prostřední Suchá

Mikulcová Věra

Přerov

Musil Roman

Beroun

Pavlíčková Jana

Prachatice

Pléhová Gabriela

Boskovice

Rezek Jiří

Praha – Futurum

Riedlová Anna

Liberec

Severinová Petra

Krnov

Skuhrovcová Alena

Karlovy Vary

Sobotková Lenka

Litoměřice

Štěpánková Radka

Zlín

Štiková Milada

Karlovy Vary

Švábová Lucie

Praha – Evropská

Vrbková Ladislava

Znojmo

10

Účinkující se představují Divadélko Rybky, MŠ Velká Bystřice V loňském školním roce vzniklé divadélko se poprvé veřejně představilo na divadelní přehlídce Poděs. Díky této zkušenosti si jak děti, tak paní učitelky Zua a Zuzka uvědomily, že hrát pro opravdové publikum je baví a že chtějí společně pokračovat! Prvňáčci, předškoláčci, holčičky a kluci se proto od letošního října scházejí, hrají si a tvoří. Malou ukázku inspirovanou tentokrát pravěkem společně představí na přerovské Pedagogické poemě! Těší se na Vás a malý vzkaz na závěr: „Mamute, mamute, máš to pěkně nahnuté!“ Rybky

Divadlo Michala Bukovjana: Červená karkulka Vloni, přibližně touto dobou, ve vesnici, kde lišky dávají dobrou noc, slavily narozeniny Nikča a Nikča. Ráno následujícího dne vznikl zajímavý nápad na hru. Takový, který se už dlouho hledal pro dramaťák v ZUŠ Otrokovice. Většině ale přišel natolik šílený, že ho odmítli realizovat. Nám ovšem přišel geniální. Červená karkulka… Proběhlo pár zkoušek, na kterých jsme doladili maličkosti a svá osobní očekávání. Vznikl název Divadlo Michala Bukovjana, pod kterým jsme odehráli polovinu našich inscenací. Jednu. Experiment, či počátek nového divadla? Divadla jako fosfor – lehce osvětlujeme neskutečno.

Divadlo na cucky: Jsem nebe Inscenace Jsem nebe byla nazkoušena metodou storytellingu neboli vyprávění. Tato nepříliš známá divadelní disciplína otevírá dveře do jiného pojetí lidských osudů a příběhů. Herci přestávají hrát, opouštějí své role a vystupují sami za sebe, vracejí se k tradici vypravěčství. Diváci se ocitají ve světě čtveřice žen, které dokázaly přijmout zodpovědnost samy za sebe a jít za svým cílem. Jsem nebe je jejich osobní mantrou, kterou si opakují stále dokola ve chvílích, kdy nejvíce potřebují cítit jistotu samy v sebe. Nebe je spojuje jako klenba jejich příběhů.

11

Arrhythmia Skupina vznikla v roce 2008 z nadšení čtyř mladých hudebníků – Ondry Kratochvíla, Břeti Vybírala, Lukáše Mana a Míši Jančaříkové. Ve svých počátcích jsme působili při Základní umělecké škole Bedřicha Kozánka v Přerově. V roce 2010 Míšu vystřídal Martin Přemyslovský a ve stejném roce jsme zakoupili snímače Shadow pro ozvučení nadcházejících megakoncertů. Pod názvem Arrhythmia vystoupilo naše kvarteto poprvé v přerovském boulderbaru Base Camp. V současné době hrajeme ve složení čtyři violoncella, která na bicí doprovází Radek Hrůza. Vážení posluchači, zažijete spalující hudbu! Děláme, co nás baví, a vy to poznáte! Dostanem vás do varu!!

12

Pedagogická poema od minulosti k dnešku Je to až k nevíře, že Pedagogická poema – celostátní přehlídka pedagogických škol v uměleckém přednesu – má za sebou už pětačtyřicetiletou tradici. Její první účastníci dnes dosahují důchodového věku, vyměnily se i řady pedagogů a porotců. Zastavme se u některých jejích klíčových momentů. Impuls vznikl na přelomu let 1967/1968 na Pedagogické škole v Kroměříži, na níž profesorka Jitka Dvořáková organizovala recitační soutěže a na počest právě zesnulého kolegy češtináře Oldřicha Tillmanna přehlídku nazvala jeho jménem – Memoriál Oldřicha Tillmanna (dále jen MOT). V roce 1968 se ještě jednalo o školní akci, už v tom následujícím byly přizvány i další pedagogické školy z celého Československa. MOT získával stále větší ohlas i mimo Kroměříž; navíc zorganizovat obdobnou akci mezi oborově příbuznými školami nebylo dosud obvyklé. Protože Pedagogická škola v Kroměříži měla družbu s Pedagogickou školou v Prešově, zapojit Prešov i ostatních pět slovenských škol do přehlídky bylo jen otázkou času. O Memoriál se postupně začali zajímat nejen profesoři a žáci československých pedagogických škol, pro něž měla soutěž význam z hlediska přípravy na budoucí povolání i vytváření kladného vztahu k umělecké literatuře, ale také odborníci, kritici a novináři. Zpočátku byl pojímán jako soutěž v uměleckém přednesu poezie a prózy a orientoval se na předškoláky a dospělé. Později přibyly disciplíny improvizace a četba. Kromě samotné soutěžní přehlídky se součástí staly také odborné semináře, besedy, přednášky a dílny týkající se práce s uměleckým slovem. V období normalizačních snah se objevovaly otázky druhu: Proč Memoriál Oldřicha Tillmanna? Kdo to byl Oldřich Tillmann? Byla to však jen záminka k tomu, aby se prosadila změna názvu. A tak byl MOT po třinácti letech přejmenován na Pedagogickou poemu. Místa konání se pak každoročně měnila, ostatní pedagogické školy si předávaly putovní pohár. Na začátku devadesátých let došlo ke dvěma podstatným změnám. Po rozdělení ČSSR se jednalo už jen o soutěž českých a moravských škol, i když na obohacení krásným slovenským jazykem mnozí s nostalgií vzpomínali. Dále se z finančních důvodů toto klání zkrátilo z původních pěti dnů pouze na tři a zkrátil se i název na Poemu. Stalo se tak údajně z toho důvodu, že sousloví pedagogická poema připomínalo název spisu sovětského pedagoga Makarenka. Raná porevoluční doba nebyla nakloněna tomu, co bylo spojováno s dobou předlistopadovou. A pokud něco „zavánělo“ socialismem, byla tendence to rušit. Název Poema se udržel až do roku 1999. S následujícím třicátým třetím ročníkem v Čáslavi se přehlídka díky čáslavským vyučujícím vrátila ke svému předchozímu pojmenování Pedagogická poema. Tento název si přehlídka ponechává od roku 2000 až do současnosti. Úplný zánik této akce hrozil v roce 2001, kdy MŠMT zkrátilo finanční příspěvek na akci o 50 % a hrozilo, že od roku 2002 na tuto specializovanou soutěž nebude přispívat vůbec. Situaci se pak naštěstí podařilo stabilizovat. Vyhlašovatelem je dnes ministerstvo školství (do roku 2008 i ARTAMA), garantem Asociace středních pedagogických škol. Jedná se o tříkolovou akci. Třídní a školní kolo má charakter soutěže, třetí kolo je národní přehlídkou, ve které jsou oceněny inspirativní výkony. Každá škola může nominovat nejvýše jednoho žáka do disciplíny přednesu, jednoho do disciplíny četby a jednoho pro improvizaci. Byly vytvořeny čtyři cílové skupiny, ke kterým se žáci mají obracet: děti mateřské školy (5–7 let), žáci 1. stupně základní školy (8–9 let), žáci střední školy a novou skupinou jsou senioři (obyvatelé domova důchodců, penzionu pro seniory apod.). Cílové skupiny jsou tedy záměrně voleny tak, aby žák působil na ty jedince, se kterými bude 13

pravděpodobně v budoucnu pracovat. Kvůli jednodušší organizaci si však pořádající škola určí pouze dvě cílové skupiny. Co ale zůstává pro přehlídku typické a vlastní, co ji odlišuje od recitačních soutěží, to je dnes nejen její nesoutěžní charakter, ale i právě pedagogická stránka zprostředkování informace cílové skupině. Podporuje tak profil absolventa pedagogické školy, naplňuje i cíle moderního odborného vzdělávání, ke kterým patří schopnost pracovat v týmech, spolupracovat s ostatními a především motivovat žáky k zájmu o krásnou literaturu a tvořivou práci s dětmi. Věřme, že národní přehlídka bude i nadále plnit své poslání, přispěje k setkávání a rozvoji nadaných žáků a bude i inspirací pro jejich učitele! Mgr. Věra Kybová Poděkování patří panu Mgr. Romanu Mandovi za souhlas k použití informací z jeho bakalářské práce Vývoj a proměny Pedagogické poemy (JAMU, Brno 2011).

14

Historie města Přerova Nejstarší osídlení na území dnešního Přerova nacházíme v lokalitě Předmostí, v oblasti Skalky a Hradiska, kde bylo v roce 1894 objeveno nejvýznamnější středoevropské tábořiště lovců mamutů z doby 25 000 let před naším letopočtem. Po stopách lovců mamutů se mohou návštěvníci města vydat do expozice Archeologie Přerovska v Muzeu Komenského v Přerově či po naučné stezce v Předmostí. Původ názvu města není jednoznačný. Nejčastěji se odborníci přiklánějí ke slovu „row“, tj. řeka, bažina, příkop, označující pravděpodobně prostory za či před řekou Bečvou. Na tomto místě také podle nejstarších písemných zmínek ze 12. století stával zeměpanský hrad. První písemná zpráva o Přerovu se nachází v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. V roce 1256 český král Přemysl Otakar II. udělil osadě práva královského města. Přerov se tak stal jedním z královských měst na Moravě. V době husitských válek představoval Přerov důležité středisko kališníků na Moravě. Poválečná obnova města v druhé polovině 15. století souvisela s významným rodem Tovačovských z Cimburka, který měl město v zástavě od roku 1457 do roku 1470. Vrcholného rozvoje se ale Přerovu dostalo za Pernštejnů, kterým byl dán roku 1487 dědičně v držení a stal se tak městem poddanským. Atribut jejich rodového erbu – černá zubří hlava se zlatým kruhem v nozdrách – našel místo v městském znaku. Během jejich éry došlo ke kolonizaci návrší kolem hradu novými osadníky, mezi nimiž byli zastoupeni členové jednoty bratrské. Jejich zásluhou se Přerov stal v 16. století důležitým kulturním střediskem, sídlem biskupa jednoty bratrské a rovněž místem, kde působila významná bratrská škola. Roku 1523 se v Přerově narodil Jan Blahoslav. Z dalších osobností českobratrského společenství nesmíme opomenout světově významného Jana Amose Komenského, který se na zdejší bratrské škole v letech 1608–1611 učil a následně tu i v letech 1614– 1618 působil jako učitel a pomocník českobratrského biskupa. Vrchol i tragický pád zažíval Přerov za vlády předáka moravské protestantské šlechty, vzdělaného Karla staršího ze Žerotína, v letech 1598–1636. Dvě století následující po prohraném stavovském povstání znamenala pozvolný úpadek a ztrátu významu města. Příjezd prvního vlaku na přerovské nádraží v roce 1841 symbolicky zahajuje další prudký rozmach města. Vzhledem ke své poloze uprostřed Hané nově rozvíjející se odvětví průmyslu jako cukrovarnictví a pivovarnictví navazovala na bohaté místní zemědělské zdroje. Rozvoj Přerova jakožto města průmyslového dále umocnilo založení podniků na počátku 20. století: Kazeto, výrobce cestovních kufrů, Optikotechna, optické přístroje, později proslulá Meopta, strojírenské a chemické závody, dnešní Přerovské strojírny a Precheza, největší zaměstnavatelé v regionu. Do poslední třetiny 19. století spadá i prudký rozvoj školství. Bylo založeno gymnázium (1870), dnes Gymnázium Jakuba Škody, třetí nejstarší české gymnázium na Moravě, dále průmyslová škola (1889), obchodní akademie (1900) a pedagogická škola (1907). První republika je dobou bohatého kulturního a společenského života města (r. 1932 – 191 spolků, klubů a jednot). V závěru druhé světové války povstali obyvatelé Přerova proti místní posádce gestapa. Stalo se tak 1. května 1945, tedy o čtyři dny dříve než proslulé Pražské povstání. Statečný vzdor nezůstal bez odezvy. Ve večerních hodinách 2. května 1945 bylo 21 „viníků“ z řad revolučního národního výboru popraveno na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích. Přerov je od roku 2006 statutárním městem a jeho součástí je 13 městských částí. Mgr. Lenka Marhefková Tomečková 15

Významné osobnosti města Přerova Tradičně bývá město Přerov označováno jako město Blahoslavovo, Žerotínovo a město Komenského. Tato trojice velikánů české a evropské historie stojí svým významem na výsluní a určitě si zaslouží velkou pozornost, ale jsou zde i další osobnosti, které mají vztah k městu Přerovu a svým významem a tvorbou nějakým způsobem překročily regionální význam. V následujícím textu si připomeneme nejen spisovatele a básníky, ale i další známé osobnosti z oblasti populární hudby, skladatele, malíře, sportovce a některé slavné rodáky, tedy ty osobnosti, které nějakým způsobem „prošly Přerovem“. Jejich výčet není a nemůže být úplný, výběr je utilitární a pořadí chronologické, podle roku, kdy přišly na tento svět.

Homo predmostensis – neandrtálský člověk z Předmostí, praobyvatel města Mezi historicky nejstarší obyvatele Přerova patří bezesporu Homo predmostensis, člověk, který žil cca před 26.000 lety v Předmostí u Přerova (dnes Přerov) v tzv. době lovců mamutů. Ostatky neandrtálského člověka byly objeveny v roce 1894 a Předmostí u Přerova se tak významně zapsalo do dějin světové archeologie. Byly zde objeveny také mamutí kostry a další cenné předměty. Lovce mamutů připomíná ve svých knihách např. spisovatel Eduard Štorch a malíř pravěku Zdeněk Burian. Dnes je v Předmostí Památník lovců mamutů (2009), travertinová plastika Sonda do pravěku a v prostorách známé Přerovské rokle je socha malého mamuta Toma, kterému všichni říkají „Mamutík“. Sochu vytvořil přerovský výtvarník Pavel Stejskal, který učil na pedagogické škole. O lokalitě Skalka se zmiňuje už Jan Blahoslav ve své Gramatice české. V lokalitě Hradisko byly nalezeny i pracovní nástroje neandrtálského člověka. Možná právě těmito nástroji vytvořil rytinu ženy do mamutího klu, která je známá jako venuše z Předmostí. Je jí asi 26 tisíc let.

Přemysl Otakar II. – český král, který povýšil Přerov na královské město Přemysl Otakar II., král železný a zlatý (1233-1278), je pátý český král z rodu Přemyslovců. V roce 1256 povýšil Přerov na královské město. Vláda krále Přemysla Otakara II. je obdobím velkého rozmachu přemyslovského panství. K českým zemím byla připojena nová velká území. Přemysl II. Otakar se zasloužil také o výstavbu nových českých měst: Klatovy, České Budějovice, Louny, Domažlice ad. Za jeho vlády dochází k velkému rozvoji hospodářství, je zřízen zemský soud a jsou vedeny zemské desky. V 70. letech 13. století byl Přemysl donucen vzdát se části svého území a v jeho moci zůstaly jen Čechy a Morava. Při pokusu o obnovu své říše se v roce 1278 střetává s Rudolfem Habsburským v bitvě na moravském poli, která však končí porážkou a Přemysl Otakar II. umírá. Jeho ostatky pak byly uloženy ve Vídni, později ve Znojmě a v Praze. Přemysl Otakar Druhý je pochován v Katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, kam dal jeho ostatky uložit císař Karel IV.

Jan Blahoslav – český humanista a slavný přerovský rodák „Kdož uměním a učením pohrdá, jest podoben tomu, kterýž by chtěl sukně, kabáty etc. sobě i jiným šíti, avšak krejčovského řemesla by neuměl, jemu se učiti nechtěl, ale haněl je a potupoval.“ (Jan Blahoslav: Filipika proti misomusům, 1567) Jedním z velkých přerovských rodáků je Jan Blahoslav (1523–1571), humanistický spisovatel, teolog, biskup Jednoty bratrské a předchůdce Komenského na bratrské škole v Přerově. 16

Blahoslavovo jméno spojujeme nejčastěji s překladem Nového zákona do češtiny, ale jeho odborná a literární činnost je mnohem bohatší. Blahoslav je autorem spisů Gramatika česká, Musica, Filipika proti misomusům ad. V Přerově připomíná Jana Blahoslava pomník na Horním náměstí, přímo proti vstupu do Muzea J. A. Komenského. Socha představuje Jana Blahoslava, jak symbolicky podává lidem překlad Nového zákona. Pomník od Františka Bílka byl vytvořen k 400. výročí Blahoslavova narození a pochází z roku 1923. V minulých letech byl zrestaurován.

Jan Amos Komenský – „učitel národů“ získal v Přerově vzdělání a manželku „Jak božský dar věnovaný lidské mysli jsou tedy knihy! Nic většího nad něj nemohlo být dopřáno pro život paměti a úsudku! Nemilovat je znamená stávat se hlupákem“ (Jan Amos Komenský: Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělávání, 1650) V Přerově působil „učitel národů“ Jan Amos Komenský (1592–1670), nástupce Blahoslavův na bratrské škole. Do města přišel jako Jan a za přerovského pobytu dostal přídomek Amos. Učil se zde od šestnácti do devatenácti let (1608–1611) a vynikal tak, že k dokončení studií byl poslán do Herbornu a Heidelbergu. Do Přerova se vrátil po třech letech a stal se učitelem (1614–1618) na škole, z níž nedávno vyšel. Jméno Komenský začal používat v roce 1621 v latinské podobě Comenius. Komenský se zde také oženil se svou první ženou, Mandalenou Vizovskou (1618). Velký význam Komenského je všeobecně znám. Komenský proslul jako myslitel, filozof, teolog, kartograf, zakladatel novodobé pedagogiky atd. Z literárních děl připomeňme česky psaný Labyrint světa a Ráj srdce, Informatorium školy mateřské a Všeobecnou poradu o nápravě věcí lidských, z latinských spisů pak Orbis sensualium pictus, Didaktica magna a Janua linguarum reserta. V roce 1874 byla v Přerově slavnostně odhalena první Komenského socha na světě. Je dílem sochaře Tomáše Seidana. V Přerově vzniklo také první muzeum Komenského na světě. Dnes jsou v něm uloženy unikátní komeniologické sbírky: rukopisy, prvotisky a další předměty.

Josef Čapka-Drahlovský – přerovský skladatel, varhaník a sbormistr Hudební skladatel Josef Čapka-Drahlovský (1847–1926), vlastním jménem Josef Čapka, působil v Přerově jako varhaník, ředitel kůru sv. Vavřince (od roku 1871), sbormistr a učitel zpěvu na gymnáziu (21 let). Významně se zapojil do hudebního ruchu města. V letech 1872–1892 a 1892– 1907 byl sbormistrem Pěveckého a hudebního sdružení PŘERUB. Ve své době patřil k předním moravským skladatelům. Je autorem asi 200 skladeb. Mezi nejznámější kompozice patří Moravské trojzpěvy a orchestrální Moravské tance.

Amálie Vrbová – přerovská spisovatelka píšící pod pseudonymem Jiří Sumín „Vešli do velkého sálu se starým, zachovalým nábytkem. Strop byl dřevěný, zčernalý, s řezanými ozdobami, zdi nedávno bílené. Šesti okny, jež vedla do parku, odpolední slunce vlévalo sem proudy žhavých paprsků.“ (Jiří Sumín: Vyloupená svatyně, 1900) Spisovatelka Amálie Vrbová (1863–1936) má blízký vztah k Přerovu, kde žila a psala pod uměleckým jménem Jiří Sumín. Vydala dva romány a desítky povídek. Dnes je neprávem zapomenutou autorkou generace bratří Mrštíků a Gabriely Preissové. Od roku 1880 důsledně používala mužský pseudonym a prakticky celý život působila v Přerově (62 let). Během velmi plodného života napsala 19 knih: romány Zrádné proudy a Spása, řadu povídek (např. Můj přítel 17

Vlk, Vyloupená svatyně, Koňaři, Příčina rozvodu) a divadelní hru Tajný sňatek. Vydala knihy povídek: Úskalím (1900), V samotách duší (1903), Podle cest (1909), Kroky osudu (1912), Zápas s andělem (1917), Děti soumraku (1918) a další. Její tvůrčí období vrcholí v prvním desetiletí 20. století. Stala se členkou České akademie věd a umění (1925). Amálie Vrbová (Jiří Sumín) žila v ulici Za Mlýnem č. 13. Tam také napsala celé své literární dílo. Zemřela v Přerově na mozkovou mrtvici (1936) a má pomník na městském hřbitově.

Jiří Mahen – český spisovatel a publicista se vztahem k Přerovu „A cože je to před námi? Království světa. A komuže je Bůh dal? Či nedal je nám všem?“ (Jiří Mahen: Jánošík, 1909) Spisovatel Jiří Mahen (1882–1939) byl významnou literární osobností v období mezi dvěma světovými válkami. Narodil se v Čáslavi, studoval v Praze a potom působil na Moravě. Mahenův odchod na Moravu znamenal osudový obrat v jeho životě. Moravské prostředí si zamiloval a vzniklo zde prakticky celé jeho literární dílo: romány, povídky, úvahy, básně, cestopisy a divadelní hry. Jako učitel působil v Hodoníně a potom dva roky na obchodní akademii v Přerově (1908–1910). Těžištěm Mahenovy tvorby jsou dramata. První velký úspěch měla hra Jánošík (1909), jejíž hlavní roli v pražském Národním divadle hrál slavný český herec Eduard Vojan. Roku 1910 se Jiří Mahen přestěhoval do Brna, kde působil až do konce života jako redaktor Lidových novin, dramaturg brněnského Národního divadla a knihovník. Dnes je podle Jiřího Mahena pojmenována jedna z budov brněnského Národního divadla (Mahenovo divadlo) a městská knihovna.

Antonín Kubát – akademický malíř, figuralista a krajinář, působil v Přerově Akademický malíř Antonín Kubát (1885–1970) patří k předním přerovským umělcům první poloviny 20. století. Vynikl jako figuralista a krajinář, zachycoval také národopisné náměty. Narodil se v Praze, studoval na Akademii výtvarných umění (1904–1906). Poznal mnoho evropských zemí: Francie, Itálie, Švýcarsko a za první světové války se dostal na Balkán. Krátce pak působil ve Vídni, ale dlouhodobě se usadil v Přerově (47 let). Učil kreslení na gymnáziu (30 let) a maloval. Svými akvarely zachytil starý Přerov, přízemní domky starého města, hanácké lidové kroje a stavby, ale především maloval krajiny: Itálie, Jugoslávie, Slovensko. Obrazy Antonína Kubáta zdobí např. arcibiskupskou galerii v Olomouci, Galerii Pražského hradu a galerii v Innsbrucku. Souborné výstavy měl v Praze (1925), v Brně (1928), v Pardubicích (1929), v Olomouci (1930), v Náměšti na Hané (1939) a v Přerově (1919, 1926, 1939), vystavoval také v Moskvě, ve Vídni (1933) a v Benátkách (1935). V roce 1942 dostal cenu České akademie věd a umění za zobrazení hanáckého folklóru. Přerovský malíř Antonín Kubát zemřel roku 1970 v Praze.

Augustin Mervart – malíř velkých pláten s tematikou Přerova Akademický malíř Augustin Mervart (1889–1968) je významný moravský malířkrajinář. Narodil se v Krásně nad Bečvou. Jeho otec byl litograf ve sklárnách a bratr byl malířem skla. Vliv prostředí a velké osobní nadání přivedlo Augustina Mervarta k studiu výtvarného umění. Studoval sochařství a malířství a stále více kreslil a maloval v přírodě. Prožil první i druhou světovou válku, poznal Polsko, Ukrajinu a Rumunsko. Do roku 1914 žil ve svém rodišti a po válce v roce 1919 přišel do Přerova, kde žil a působil až do konce života. Stal se malířem Přerova a Pobečví. Malíř Mervart byl členem Svazu výtvarných umělců Mánes. Od roku 18

1910 se zúčastňoval členských výstav a byl zastoupen nejen doma (Praha, Brno, Kroměříž, Hradec Králové, Valašské Meziříčí, Přerov, Chrudim), ale i ve světě: Kodaň, New York a San Francisco. Mervartovy obrazy jsou uloženy také v Národní galerii Praha. Augustin Mervart je jedním z nejlepších moravských malířů, kteří významem překročili hranice regionu. Svou uměleckou činnost rozvinul v Přerově. Městu a okolí věnoval řadu svých obrazů. Některé z nich byly použity jako první pohlednice města Přerova (1919). Malíř Augustin Mervart zachytil Přerov a jeho malebná zákoutí, staré ulice, městské hradby a dnes už neexistující domy a obchody. Kromě města Přerova zobrazil také Krásno, Valašské Meziříčí, Rožnovsko a Vsetínsko. V roce 1968 byla v Přerově slavnostně otevřena Pamětní síň Augustina Mervarta. Dnešní rekonstruovaný Mervartův sál s velkými malířovými plátny je součástí expozice Muzea Jana Amose Komenského.

Emil Hlobil – český skladatel studoval v Přerově na gymnáziu Hudební skladatel a pedagog Emil Hlobil (1901–1987) studoval v letech 1912 až 1920 v Přerově na gymnáziu. Potom na konzervatoři v Praze studoval skladbu u Jaroslava Křičky. Mezi jeho učiteli byl i Josef Bohuslav Foerster. Po absolutoriu přešel do mistrovské školy Josefa Suka. Své bohaté umělecké i pedagogické zkušenosti uplatnil na konzervatoři, kde vedl kompoziční třídy, a na Akademii muzických umění v Praze (1957). Jako profesor AMU vyučoval skladbu až do roku 1971. Jeho práce zahrnují opery, symfonie, sonáty, koncerty a smyčcové kvartety. Za šedesát let tvůrčí činnosti vytvořil desítky kompozic: Koncert pro violoncello a orchestr, Koncert pro housle a orchestr, balet Kráska a zvíře, 9 symfonií, operu Anna Kareninová ad. Za svou bohatou tvůrčí činnost byl jmenován zasloužilým umělcem (1971) a národním umělcem (1981). Emil Hlobil zemřel v Praze (1987) a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Josef Baják – akademický sochař a medailér vytvořil pro Přerov řadu soch Akademický sochař a medailér Josef Baják (1906–1980) se narodil v Přerově a pro Přerov vytvořil řadu bust a medailí. Často zobrazoval Jana Amose Komenského a další slavné osobnosti svého města. Sochař Josef Baják studoval na Státní průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a potom na Akademii výtvarných umění v Praze (1931-1934), kde byl žákem Otakara Španiela. Jako člen Svazu výtvarných umělců (od roku 1950) vystavoval na mnoha společných i autorských výstavách (např. Olomouc, Praha, Prostějov) a opakovaně byly jeho medaile a plastiky vystavovány v Přerově (1965, 1978, 1990). Bajákova díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, v Muzeu umění v Olomouci a v Muzeu Jana Amose Komenského v Přerově a Uherském Brodu. Některé jeho plastiky jsou instalovány v městském parku Michalov. Sochař Josef Baják zemřel v Přerově (1980).

Oldřich Halma – sbormistr PSMU, dirigent a skladatel, rodák z Přerova Sbormistr a skladatel Oldřich Halma (1907–1985) se narodil v Přerově. Od roku 1939 zpíval v Pěveckém sdružení moravských učitelů. Později se stal uměleckým vedoucím PSMU a jeho dirigentem (1972). Uměleckým vrcholem sbormistrovské činnosti Oldřicha Halmy bylo vystoupení PSMU na 30. ročníku Pražského jara v roce 1975. Kromě Pěveckého sdružení moravských učitelů působil také jako dirigent Slovácké filharmonie. Psal sborové skladby. Velkou popularitu si získaly jeho krásné úpravy lidových písní, zejména ze Slovácka,

19

které jsou trvalou součástí repertoáru mnoha českých a moravských pěveckých sborů. Oldřich Halma zemřel roku 1985.

Ivo Váňa Psota – světově proslulý tanečník a choreograf žil v Přerově Tanečník a choreograf Ivo Váňa Psota (1908–1952) patří dodnes k největším osobnostem světového baletu. Narodil se v Kyjevě, kde byla jeho matka učitelkou tance. Když ovdověla, přestěhovala se do Přerova a založila zde taneční školu. Ve své přerovské taneční škole dala základy pro budoucí uměleckou kariéru i svému synovi. Jeho další cesta vedla přes Prahu a Brno do celého světa. V roce 1926 se stal baletním mistrem a začal používat pseudonym Ivo Váňa Psota. Stal se uměleckým šéfem brněnského Národního divadla. V roce 1932 přijal angažmá v Ruském baletu de Monte Carlo – pokračovatele slavného baletu Sergeje Ďagileva, se kterým procestoval Evropu, USA, Kanadu a Mexiko. Za okupace odešel do USA a přijal angažmá v newyorské Metropolitní opeře. Po válce se vrátil zpět do vlasti a od roku 1945 byl učitelem tance v Brně (vila Tugendhat). Zemřel v roce 1952. Ostatky slavného tanečníka jsou uloženy v rodinné hrobce Psotových na městském hřbitově v Přerově.

Oldřich Mikulášek – český básník a přerovský rodák „Jsi mi daleko bližší a stoupáš k mým smyslům silou své vysilující vůně, takové úplně, ale úplně pomerančové, že dýchat znamená skoro zemřít s pocitem zakázaného života.“ (Oldřich Mikulášek: Agogh, 1980) Český básník Oldřich Mikulášek (1910–1985) patří mezi velké osobnosti české poezie 20. století. Narodil se a žil v Přerově, kde také absolvoval dvoutřídní obchodní školu (1927). Během života vystřídal různá zaměstnání: byl fakturistou v továrně na cukrovinky, cihlářským dělníkem v Újezdci u Přerova a litografem ve Zlíně. V Přerově vydal své první básně (1930). V té době bydlel na Náměstí svobody č. 13. Od roku 1933 pracoval v rozhlase a také v přerovské redakci časopisu Obzor. V roce 1937 se natrvalo usadil v Brně a stal se redaktorem Lidových novin. Poznal mnoho osobností české literatury: František Halas, Josef Čapek, Vladimír Holan ad. K jeho nejbližším přátelům patřil Josef Kainar, Ludvík Kundera, Jan Skácel a Milan Uhde. Od roku 1964 se zabýval pouze literaturou. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem a až v roce 1980 mu bylo umožněno publikovat. Básnické sbírky: Marné milování (1941), Podle plotu (1946), Ortely a milosti (1958), Svlékání hadů (1963), Šokovaná růže (1969), Agogh (1980), Žebro Adamovo (1981) a další. Mikuláškova poezie je přemýšlivá, zdůrazňuje polaritu života a smrti a reaguje na všechny životní situace, které autor prožívá. Básník Mikulášek zemřel v Brně roku 1985.

Josef Kainar – český básník a hudebník ovlivněný jazzem, přerovský rodák „Pár století zaniká v hodinách. Slýchám tiše v nich bít srdce malé. Tam na bílém zápěstí v hodinkách slýcháš tikat můj sen po špičkách.“ (Josef Kainar: Kuře v hodinkách, 1972) Básník Josef Kainar (1917–1971) se narodil v Přerově v rodině železničáře. Po rozvodu rodičů zůstal jako desetiletý chlapec s otcem. Bydleli nedaleko vlakového nádraží. V Přerově prožil Kainar dětství a dospíval zde v mladého muže. Pubertu prožíval velmi bouřlivě včetně pokusu o sebevraždu. Kainar studoval na gymnáziu v Přerově, v Olomouci a v Hlučíně. Po maturitě (1938) začal studovat češtinu 20

a francouzštinu na FF UK v Praze. Po uzavření vysokých škol pracoval jako dělník, hráč tanečního orchestru, redaktor a básník. V roce 1940 debutoval sbírkou Příběhy a menší básně. Po válce už ve studiích nepokračoval. Žil v Brně (nejprve u Ivana Blatného), živil se jako redaktor časopisu Rovnost a poprvé se oženil. Od roku 1947 byl spisovatelem z povolání. V roce 1956 odešel Josef Kainar z Brna do Prahy, kde se oženil podruhé. V Praze pracoval jako dramaturg Divadla satiry a básník. Umělecký talent Josefa Kainara byl velmi široký: Kainar byl básník, dramatik, textař, novinář, hudebník, který hrál výborně na několik nástrojů (klavír, housle a kytara), výtvarník, fotograf, karikaturista a překladatel. Psal nejen básně, např. Nové mýty (1946), Lazar a píseň (1960), Moje blues (1966), ale také divadelní a loutkové hry (např. Zlatovláska). Spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. Jako hudebník, textař a skladatel měl blízko k jazzu (swing, blues), což se odrazilo i v jeho básnickém díle. Kainarovy básně byly mnohokrát zhudebňovány. Dnes už legendární je rockové album „Kuře v hodinkách“ (1972) od skupiny Flamengo. Kainarovy texty v jazzové, beatové a folkové podobě nazpíval Vladimír Mišík, Jiří Suchý, Michal Prokop, Waldemar Matuška, Eva Olmerová, Karel Plíhal, Zuzana Navarová a další. Některé své texty Kainar i sám zhudebnil (např. Blues železničního mostu, Černá kára, Starý mrtvý vrabec, Míval jsem klobouk) a jako básník překládal do češtiny anglické texty slavných swingových melodií Irvinga Berlina, George Gershwina a Duka Ellingtona. Nahrávky těchto amerických písní pořídil orchestr Gustava Broma. V období normalizace (v roce 1970) přijal básník Kainar funkci předsedy přípravného výboru nového Svazu českých spisovatelů. Josef Kainar zemřel v Dobříši roku 1971.

Jiřina Hauková – česká básnířka a překladatelka, původem z Přerova „Nechce se mi loučit, ale každý máme svůj čas, život jsem nepředala dál, jen v myšlenkách se mi zakutal a vypadlé řádky se ve verše srovnaly.“ (Jiřina Hauková: Mozaika z vedřin, 1997) Spisovatelka Jiřina Hauková (1919–2005) se narodila v Přerově, studovala filozofii v Brně a potom byla v Přerově redaktorkou časopisu Obzor. Po druhé světové válce pracovala v Praze na ministerstvu informací a v roce 1950 se stala spisovatelkou z povolání. Jiřina Hauková byla členkou skupiny 42. Překládala z angličtiny (Poe, Eliot, Keats) a vydala 9 básnických sbírek: Přísluní (1943), Cizí pokoj (1946), Oheň ve sněhu (1958), Rozvodí času (1970), Spodní proudy (1988), Motýl a smrt (1990), Světlo září (1995), Mozaika z vedřin (1997) a Večerní prška (2002). V roce 1996 vydala své paměti nazvané Záblesky života. Ve stejném roce dostala prestiží „Cenu Jaroslava Seiferta“ za sbírku Světlo v září. Tuto literární cenu uděluje Nadace Charty 77. Jiřina Hauková zemřela v roce 2005.

Milan Uherek – sbormistr libereckého „Severáčku“ studoval v Přerově Český sbormistr a dirigent Milan Uherek (1925–2012) se narodil v Bzenci a mládí prožil v několika moravských městech. Studoval na gymnáziu v Přerově v letech 1936–1944. V Přerově také získal základy hudebního vzdělání u Karla Maříka. Po studiu na brněnské univerzitě a na JAMU přijal v roce 1954 místo sbormistra v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde působil i jako operní dirigent čtyři desítky let. V roce 1958 založil se svou manželkou Jiřinou Uherkovou Dětský pěvecký sbor Severáček, který dosáhl profesionální úrovně a získal řadu ocenění v prestižních soutěžích celého světa. V čele Severáčku stál Milan Uherek do roku 1997 a poté s ním spolupracoval jako umělecký poradce. Svou skladatelskou činnost zaměřil pro potřeby Severáčku. Psal také scénickou hudbu, upravil desítky lidových písní a pro děti napsal několik písňových cyklů: Vrabčí písničky, Hrátky se zvířátky, Od jara do zimy a Jarní

21

trojlístek. Milan Uherek byl zván jako čestný porotce mezinárodních pěveckých soutěží a stal se čestným občanem Liberce. Zemřel v letošním roce ve věku 86 let.

Ljubomír Burian – akademický malíř a bývalý ředitel přerovské pedagogické školy Akademický malíř a pedagog Ljubomír Burian (1923) se narodil v Boskovicích, do Přerova přišel v roce 1950. Učil na Střední pedagogické škole a mnoho let byl jejím ředitelem (33 let). Těžištěm Burianova malířského díla jsou krajiny a drobná grafika, zabýval se také tvorbou fotografickou. Většinu malířských motivů zpracoval akvarelem: krajiny z domova a z cest po Evropě. Vystavoval v sálech Komenského muzea v Přerově (např. 1998 a 2003). Velkou část tvorby věnoval Přerovu: městské čtvrti, náměstí s přilehlými uličkami apod. Ljubomír Burian žije v Přerově na nábřeží.

Lubomír Pleva – přerovský učitel a „mistr světa“ ve hře na foukací harmoniku Koncertní hráč na foukací harmoniku Lubomír Pleva (1929–1998) se narodil v Grygově, studoval v Olomouci a potom působil v Přerově jako profesor angličtiny a tělesné výchovy. Od mládí se věnoval sportu, ale proslavil se hrou na foukací harmoniku. Čtyřikrát byl vítězem mistrovství světa ve hře na foukací harmoniku: 1971, 1973, 1974 a 1975. Pravidelně hostoval v rozhlase a televizi a spolupracoval s předními českými orchestry: Orchestr Gustava Broma, Orchestr Karla Vlacha, Orchestr Ladislava Štaidla, Ostravský rozhlasový orchestr a TOČR. Lubomír Pleva hrál od dětství na housle, hrával také na basu v jazzbandu, ale ve hře na foukací harmoniku byl samouk. Jako koncertní hráč pak vystupoval na pódiích celého světa. Mezi prestižní vystoupení patří např. galakoncert ve Sporting Clubu Monaco, reprezentace Československa na Světové výstavě v Montrealu a koncertní turné v Kanadě (182 koncertů). Poslední deska s názvem „Přerovské nocturno“ (1998) obsahuje 21 nejlepších orchestrálních nahrávek z let 1975–1992. Lubomír Pleva zemřel v Přerově.

František Venclovský – přemožitel Kanálu La Manche žil a zemřel v Přerově Legendární otužilec a první český přemožitel kanálu La Manche František Venclovský (1932–1996) patřil v padesátých letech jako atlet ke špičce československých zápasníků. Po úrazu páteře zanechal atletiky a začal se věnovat otužování a dálkovému plavání. Od roku 1964 žádal československé úřady o povolení přeplavat La Manche, ale k prvnímu pokusu mohl nastoupit až v roce 1970. Vyplaval z Francie, ale pro nevolnost a vyčerpání pokus nedokončil. O rok později byl úspěšný. Po doplavání (1971) pronesl slavnou větu: „Já su tak šťastné!“ Od svých kamarádů pak dostal přezdívku „Franta Kanál“. Legendární plavec zemřel v Přerově po kolapsu, který dostal při běžném plaveckém výkonu v řece Bečvě. Jeho řeka se mu stala osudnou. Pamětní deska připomínající známého českého sportovce je umístěna v Přerově na nábřeží Bečvy u Sokolovny.

Jaroslav Mazáč – přerovský pedagog a básník velkého srdce „Dnes nenapíšu ani řádku do deníku, dnes neujdu ani krok kolem své řeky. Ale když zašeptám prastará planoucí slova, hvězdy se semknou a trvají v modré mžitce.“ (Jaroslav Mazáč: Tichá mše, 1994) Básník Jaroslav Mazáč (1934–2006) se narodil v Přerově. Po maturitě (1952) na přerovském gymnáziu studoval na FF Univerzity Palackého v Olomouci (1955), kde později získal doktorát 22

filozofie (PhDr.). Po krátkém působení v Kojetíně a v Šumperku působil mnoho let jako profesor českého jazyka a literatury na Střední zemědělsko technické škole v Přerově. Svou první básnickou sbírku „Havraní stříbro“ vydal v roce 1965. Mazáčova poezie je podmanivá a v jistém smyslu i vážná, ale především vyjadřuje prožitky intimního citového světa. Básnické sbírky: Laskavý soud (1969), Setkání křídel (1974), Hvězdná země (1980), Sen o širé pláni (1984), Dálkový pochod (1985), Tichá mše (1991), Konec návštěv (1996), Světlo mezi krami (1997), Bílé zeravy (1999), Oidipus nabývá zraku (2001) a další. Jaroslav Mazáč prožil většinu života v Přerově, kde také zemřel v roce 2006.

Vladimír Válek – přední český dirigent s blízkým vztahem k Přerovu Dirigent Vladimír Válek (1935) žil v Kokorách u Přerova. Od dětství hrál na housle, později také na klavír, violu a pozoun. Po maturitě na přerovském gymnáziu studoval dirigování na kroměřížské konzervatoři. Ve studiu dirigování dále pokračoval na Akademii muzických umění v Praze. V letech 1975–1986 působil jako dirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Vladimír Válek hostuje u významných symfonických orchestrů, jako např. Amsterdam, Berlín, Bonn, Brusel, Káhira, Kodaň, Londýn, Madrid, Moskva, New York, Ósaka, Paříž, Peking, Salzburg, Singapur, Soul, Tel Aviv, Tokio, Vídeň a Zürich. Jako dlouholetý šéfdirigent Symfonického orchestru Československého rozhlasu (1985– 2011) vytvořil řadu orchestrálních nahrávek české a světové hudby. Nahrál přes tisíc nahrávek pro rozhlasové stanice v Evropě i v zámoří. Od roku 2004 je dirigentem Slovenské filharmonie. Dne 28. října 2010 získal Medaili Za zásluhy v oblasti kultury.

Jaroslav Wykrent – zpěvák, textař a skladatel žijící v Přerově „Řeky lásky proud kolem nás jde dál, přebroď řeku snů a přijdi blíž. Mosty zpátky spal, život půjde dál, svoje sny, ty s láskou neztratíš.“ (Jaroslav Wykrent: Řeka lásky, 1974) Přerovský hudební skladatel, textař a konferenciér Jaroslav Wykrent (1943) napsal krásné písňové texty pro Marii Rottrovou. V šedesátých létech byl jedním z původních členů hudební skupiny Synkopa, která patřila k předním tehdy vznikajícím big-beatovým kapelám. Mezi nejznámější skladby Jaroslava Wykrenta patří Růžová pentle, Řeka lásky a Slunečnice. Nezapomenutelné jsou i jeho písňové texty pro Marii Rottrovou: Skořápky ořechů, Večerem zhýčkaná, Most vzpomínání, Lásko, Padá hvězda, Střapatá nohatá a mnohé další. V roce 1999 zpěvák utrpěl několik vážných mozkových příhod, které mu znemožnily hru na kytaru a na čas zastavily veřejné vystupování. Po návratu na scénu vystupuje příležitostně na koncertech Marie Rottrové, moderuje pořady o hudbě v Českém rozhlase Olomouc a píše písňové texty, např. pro nové CD Věry Špinarové. Jaroslav Wykrent žije v Přerově.

Pavel Novák – hvězda československé populární hudby pocházející z Přerova „Mám duhu pro svůj den, hvězdy zase pro svou noc, ráno jsem okouzlen, denně poznávám tu moc. Tvé oči pro mě jsou duhou barev lákavou. Tvé pihy září tmou jako hvězdy nad hlavou.“ (Pavel Novák: Pihovatá dívka, 1967) Za více než 40 let působení na domácí hudební scéně zpíval Pavel Novák (1944 až 2009) prakticky se všemi špičkovými domácími orchestry. Vystupoval ve většině států Evropy, také v Asii a Americe, v Kanadě a Austrálii. Po maturitě na gymnáziu v Přerově (1962) studoval na univerzitě 23

v Olomouci obor biologie a tělesná výchova. V roce 1966 nahrál se skupinou Synkopa píseň Vyznání, která překonala v rozhlasové Houpačce všechny dosavadní rekordy. Postupně dostal nabídky k natáčení s Ostravským rozhlasovým orchestrem a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. Velký úspěch měly jeho písně Nádherná láska, Vyznání, Pihovatá dívka, Asi a mnohé další. V roce 1967 založil skupinu Vox, potom skupinu Proto a od 90. let vystupoval se skupinou Family. Velkou část tvorby posledních let věnoval dětem: připravoval pro ně výchovné koncerty a psal dětské písně. Pavel Novák se uplatnil nejen jako zpěvák, ale i jako textař a skladatel. Napsal 2.000 textů a téměř 700 písní. Největší úspěchy v oblasti československé populární hudby měl na přelomu 60. a 70. let 20. století. Od roku 1962 do roku 2009 absolvoval 27.000 různých veřejných vystoupení, koncertů a recitálů. Ocenění: Bronzový slavík (1967), Zlatý štít vydavatelství Panton, Cena belgické televize, Bratislavská lyra, Děčínská kotva ad. Pavel Novák zemřel v Přerově v roce 2009. V tradici jeho skupiny Family pokračuje Pavel Novák mladší.

Helena Fibingerová – olympijská medailistka, která studovala na SPgŠ v Přerově „Nelituji svého rozhodnutí zůstat přes všechnu smůlu u atletiky, zlatá medaile z Helsink 1983 zůstává pro mne nejkrásnější vzpomínkou.“ (Helena Fibingerová) Několikanásobná mistryně světa v hodu koulí a bronzová olympijská medailistka (1976) Helena Fibingerová (1949) patří k nejlepším koulařkám atletické historie. Narodila se jako dcera mlynáře ve Víceměřicích na Hané. Tehdy určitě nikdo netušil, že se „malá Helenka“ stane naší nejúspěšnější koulařkou všech dob. V letech 1972–1975 studovala na pedagogické škole v Přerově (tělovýchovná instruktorka). Její halový světový rekord v hodu koulí (22,50 m) z roku 1977 nebyl dosud překonán. Přes svou vynikající formu (opakovaně mistryní světa) nikdy nedosáhla na nejvyšší medailové umístění na olympijských hrách. V letech 1973–1979 byla sedmkrát vyhlášena první v anketě o nejlepší československou atletku roku.

Leona Machálková – úspěšná muzikálová zpěvačka prožila mládí v Přerově „Zpívat jsem začala už jako malá holka. Rodiče mě přihlásili do dětského pěveckého sboru v Přerově. Do houslí jsem chodila spíš z donucení, protože jsem byla líná cvičit, ale zpěv mě hodně bavil.“ (Leona Machálková) Zpěvačka Leona Machálková (1967) se narodila ve Zlíně a v deseti letech se přestěhovala s rodiči a mladší sestrou Adélou do Přerova. Od dětství inklinovala k hudbě a k divadlu. V Přerově navštěvovala základní školu, hudební školu a gymnázium. Po maturitě vystudovala obor český jazyk a dějepis na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Už tehdy zpívala v různých rockových a jazzových sdruženích. Roku 1991 se odstěhovala do Prahy (Evropa 2, Semafor, Česká televize). Následovaly role v muzikálech: West Side Story, Jesus Christ Superstar, Dracula, Monte Cristo. Vydala několik alb: Leona (1996), Blízká setkání (2001), To jsem já (2002) a podílela se i na dalších albech. V roce 2003 porodila svému příteli Bořku Šípkovi syna Artura. Leona Machálková vystupovala v mnoha koncertních a televizních pořadech s předními českými interprety. Nadále zpívá v muzikálech, např.: Angelika (2007), Jack Rozparovač (2010), Robin Hood (2010). Ocenění: Objev roku (1996), zlatá deska (1998) a platinová deska (1999). Žije v Praze a do Přerova se ráda vrací. PhDr. Jiří Zapletal 24

Z historie Střední pedagogické školy v Přerově Přerovu právem náleží bohatá historie pedagogického školství. Vždyť ne každé město se může pyšnit působením učitele národů Jana Amose Komenského, který se na bratrské škole vzdělával a posléze zde i učil. Právě J. A. Komenský se v díle Informatorium školy mateřské zabývá výchovou těch nejmenších. „Člověk potřebuje prozíravé výchovy hned od prvního dětství a naděje na všestrannou nápravu věcí závisí na ní, neboť chyby první výchovy nás provázejí po celý život. Proto nejpřednější stráž lidského pokolení je v kolébce.“ Komenský učinil předškolní výchovu jako pevnou součást svého systému. Jeho pojetí je od stávající struktury odlišné. Hovoří o „škole mateřského klína“, čímž myslí výchovu dítěte do šesti let jeho věku matkou. V roce 2010 si připomněla Střední pedagogická škola v Přerově 60 let od svého založení. Její počátky však můžeme hledat již na počátku 20. století, kdy v roce 1907 vznikl v Přerově Soukromý ústav ku vzdělávání učitelek, který vzdělával učitelky pro obecné školy. Učilo se na více místech, profesoři byli z Gymnázia, Obchodní školy, Zemské hospodářské školy, měšťanských škol, hygienu zde učili také přerovští lékaři. Začátky byly poměrně složité, ústav dlouho hledal svou tvář. Velkou pomoc dostával od Gymnázia. Tehdejší ředitel Vincenc Vávra propůjčoval škole ty nejlepší učitele. Vyučovalo se v provizorních prostorách, studentky měly 26 hodin týdně. Předměty byly matematika, pedagogika, zeměpis, dějepis, přírodopis, kreslení, krasopis, nauka o hudbě a zpěvu, tělocvik, náboženství, hra na klavír a varhany, hra na housle byla nepovinná. Poslední čtvrtý rok byl věnován metodice jednotlivých předmětů. V roce 1910 byla postavena nová budova, které se říkalo pedagogium, dnešní Základní škola B. Němcové. Když mělo dojít ke konání první maturitní zkoušky, neměl přerovský ústav ještě právo veřejnosti, a proto se studentky přihlásily k závěrečné zkoušce do Kroměříže. Právo veřejnosti škola získala v roce 1913. Slibný vývoj školy přerušila 1. světová válka. Její budova byla zabrána pro vojenskou nemocnici. V roce 1920 se stal učitelský ústav státním zařízením. Jeho existenci zrušila telegrafická zpráva v roce 1926, v níž stálo, že se ústav postupně ruší a přesouvá do Znojma. Důvodem bylo posílení českého živlu v jihomoravském pohraničí. Po přemístění učitelského ústavu zůstal Přerov do roku 1950 bez školy podobného druhu. V roce 1934 a 1940 byly zásluhou Marie Polákové a Marie Bayerové, ředitelek Veřejné odborné školy pro ženská povolání, postaveny dvě školy. Obecná koedukační škola (dnešní Gymnázium Jana Blahoslava) a Škola pro ženská povolání (dnešní Střední pedagogická škola). Pozemky na jejich stavbu získaly již v roce 1928, a to z bývalé Kulkovy továrny ve Štefánikově ulici. Škola pro ženská povolání byla záhy obsazena německou organizací Hitler-jugend. Po 2. světové válce byly pro výchovu učitelek mateřských škol založeny Vyšší sociální školy, z nichž vznikla od školního roku 1950–1951 Pedagogická gymnázia pro vzdělávání učitelek mateřských škol. Délka studia byla stanovena na čtyři roky. Současně se školou byl zřízen také internát a školní jídelna. Změna přišla již v roce 1953, a to vznikem Pedagogických škol pro vzdělávání učitelek mateřských škol. Studium bylo tříleté s roční praxí. V roce 1958 se začalo vážně uvažovat o nutnosti vysokoškolského vzdělání pro učitelky mateřských škol. Pedagogické školy v Přerově, Prostějově a Olomouci měly být sloučeny v jednu se sídlem v Olomouci. Záměr nebyl naplněn a v roce 1959 rozhodlo ministerstvo školství o rozšíření studia ze tří na čtyři roky. Učitelé školy, z nichž mnozí byli skutečnými pedagogickými osobnostmi, vzdělali ve studijních oborech Učitelství pro mateřské školy a Vychovatelství desítky a stovky kvalitních učitelů a vychovatelů, kterým rodiče po desítky let svěřují to nejcennější, co mají, své děti.

25

V 90. letech byly dva výše uvedené studijní obory spojeny v jeden, a to Předškolní a mimoškolní pedagogiku. Důvodem bylo rozšíření možnosti uplatnění absolventů na trhu práce. Rok 2000 doplnil studijní nabídku o obor Pedagogické lyceum, který velmi dobře připravuje žáky pro studium v terciární sféře, zejména pedagogiky, psychologie a dalších humanitních oborů. Pedagogickou školu řídilo od roku 1950 šest ředitelů: RNDr. Jiřina Kašparová, Antonín Sosík, PhDr. Jaroslav Hanáček, od roku 1959 do roku 1983, tedy celých dvacet čtyři let, Ljubomír Burian, na jehož práci navázal PhDr. František Vaňatka. Roky 1992–2005 byly pod vedením RNDr. Karla Dvořáka. Rozhodnutím Olomouckého kraje, který je zřizovatelem školy, došlo k 1. 1. 2008 ke sloučení školy s Gymnáziem Jana Blahoslava. Důvodem byl výrazný pokles žáků hlásících se na střední školy a s ním spojená eliminace problémů, které by mohly nastat v následujících letech, zvláště pak s ohledem na normativní financování, jež se odvíjí od počtu žáků ve škole. Racionalizační záměr byl doprovázen vlnou nesouhlasu a protestů, zvláště z obavy o osud gymnaziálních oborů. V současné době koexistují vedle sebe dva typy střední školy, každá má svá specifika, která jsou důsledně respektována. Studenti přerovské pedagogické školy se aktivně zapojují pod vedením pedagogů do dění města Přerova. Velkou tradici má pěvecký sbor, který se nejednou představil občanům města Přerova s kvalitně nastudovaným repertoárem. Žáci pravidelně prezentují místní veřejnosti své výtvarné práce. Nelze také nezmínit velmi dobrou spolupráci s mateřskými školami, základními školami a dalšími výchovně vzdělávacími institucemi na území města i mimo něj. Povinnou pedagogickou praxi by nebylo možné realizovat bez ochotného a vstřícného přístupu paní učitelek a paní vychovatelek z těch zařízení, na nichž naši studenti povinnou praxi plní. Právě díky úzkému propojení teorie s praxí vychází z naší školy absolventi, kteří jsou schopni zapojit se plynule do pracovního procesu nebo pokračovat v dalším studiu. Pozitivní hodnocení našich studentů a děkovné dopisy nás těší a zároveň zavazují k tomu, abychom udrželi vysokou laťku, kterou škola má, a nezklamali ty, kteří postupně skládali nádhernou mozaiku, vitráž, naplňující poselství J. A. Komenského: „Člověk potřebuje prozíravé výchovy hned od prvního dětství“. Díky velmi kvalitní práci pedagogů a prezentaci školy na veřejnosti jsme stále vnímáni nejen městem Přerovem, ale také Olomouckým krajem jako škola, jejíž existence je zcela oprávněná. Přestože školství procházelo a prochází řadou legislativních změn, úprav učebních plánů, tvorbou nových vzdělávacích programů, lze konstatovat, že škola nikdy neztratila při těchto změnách na své kvalitě a vždy byla schopna udržet si vysoký kredit. Mgr. Romana Studýnková

26

Malý exkurz do dílny výchov, realizované projekty Předmětová komise Pedagogika, Psychologie a Pedagogická praxe Divadelní představení Je již tradicí, že žáci třetích ročníků oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika připravují divadelní představení pro mateřské školy a školní družiny. Představení se odehrávají v průběhu měsíce dubna na půdě naší školy, kterou tak navštíví mnoho dětí předškolního i školního věku se svými učiteli a vychovateli. Pro nás i pro žáky je to jedna z cest, jak poděkovat vedoucím učitelkám za možnost vykonávat na jejich zařízení učební pedagogickou praxi. V minulém školním roce se zhostila tohoto úkolu velmi dobře třída 3. AP, která hrála pro školní družiny pohádku „O Zlatovlásce“. Stejně úspěšné bylo také představení třídy 3. BP „O perníkové chaloupce“, určené pro děti mateřských škol. Celkem žáci třetích ročníků odehráli šest představení, která zhlédlo přes pět set dětí. Obě představení měla kladnou odezvu ze strany dětí i jejich pedagogického doprovodu. Kvalitní výkony našich žáků a jejich dobrá připravenost jsou výsledkem práce nejen naší komise, ale i pedagogů výtvarné, hudební a dramatické výchovy. Mgr. Zuzana Benešová „Tiché rozhovory“ aneb „Pojďte se s námi učit znakový jazyk“ Naše počáteční pocity neklidu a nejistoty při prvním setkání s dětmi na pedagogické praxi zmizely, když na nás vykoukly veselé dětské oči, byť jsme si nemohli nevšimnout nepatrně vyčnívajících sluchadel. V tu chvíli asi každý z nás ocenil kurzy znakového jazyka jako alternativní komunikační cestu pro jedince sluchově postižené, ale i jedince mentálně retardované, se somatickým postižením nebo logopedickým handicapem… Výuku škola organizuje víc než deset let. Již první hodiny vedené zábavnou formou sluchově postiženým lektorem nás motivovaly k usilovným pokusům umět vyjádřit své zážitky pohyby rukou, podělit se o představy a umět reagovat na situace kolem nás. Naše celoroční snaha při závěrečných zkouškách ohodnotila zkušební komise velmi kladně. Završením celoročního vzdělávání v jednotlivých kurzech bylo navíc dvoudenní školení a společný pobyt ve školách a školských zařízeních v Olomouci a Valašském Meziříčí v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost. Skvělou příležitostí k navázání kontaktů s dětmi a žáky bylo představení ve znakovém jazyce pohádky O paní Vodě a vodním království. Na ně navazovaly bloky činností, ve kterých se děti seznamovaly s vodním světem. S pohádkovými postavami děti putovaly od pramene k moři a plnily úkoly didaktického charakteru „Co do vody patří a nepatří“, aktivity vedoucí k pozornému vnímání zajímavých skutečností v životě lidí i v přírodě. Pracovaly s mikroskopem a lupou, pozorovaly líhnutí vodního živočicha, vnímaly kameny, mušle aj. Další bohaté zkušenosti jsme získali samostatnou prací s dětmi v mateřské škole při řízených činnostech a pobytu venku. Pro děti školní družiny a internátu jsme připravili zábavné odpoledne s využitím moderních pomůcek pro volnočasové aktivity. Ve Valašském Meziříčí pak proběhla se žáky střední školy sportovní utkání ve vybíjené, fotbale, tenise a dalších disciplínách. V neformálním rozhovoru jsme si vyměnili zkušenosti a poznatky o studovaných oborech, doplněné prezentací školy. Mgr. Stanislava Ludíková

27

Předmětová komise Český jazyk a dramatická výchova Literární kavárna „Kovárna?“ zeptala se udiveně Anička skřítek. „Kavárna!“ odpověděl jí Slaměný Hubert. „Nikdy jsem neviděla takovou kovárnu.“ „Neříkejte stále kovárna.“ „Jak mám říkat?“ „Kavárna.“ Těmito slovy začíná už dvanáct let naše Literární kavárna. Nápad vytvářet poetické odpoledne se zrodil ve specializaci dramatické výchovy. Jde o setkání přátel uměleckého slova, zajímavých knížek, živé muziky, autorské tvorby, ale také krátkých studentských filmů, divadelních „drobniček“. Kavárna je prostor široce otevřený, kde lidé brzy ztrácejí trému vystoupit. Je zde neopakovatelná atmosféra, která přitahuje bývalé žáky naší školy, již se vracejí a přivádějí své přátele, své „pracovní“ děti, které většinou také přinášejí svůj díl do programu celého odpoledne a večera. Atmosféra neopakovatelná s vůní čaje, kafíčka i malých, doma napečených sladkostí. Každý ročník Literární kavárny má své volné téma. V minulých letech např. témata Afrika, klobouky, „hrábě“ nebo loutky. Vybrané téma určuje propagaci celé akce, pozvánky, plakáty i výzdobu.

Zážitkové lekce – „Jen si, děti, všimněte, co je krásy na světě…“ V prostoru máme cesty, cestičky, dálnice, silnice, autostrády... – z rolí papíru, provázků, kamínků. Procházíme se naší „krajinou“ – chůze, běh, tanec, po špičkách, pochodujeme. Cesty se kříží, protínají, klikatí, míří někam k někomu, nekončí, rozšiřují se, nikdy nekončí, jsou tajemné, jdou do kopce, za obzor… Přicházíme do kontaktu, zdravíme, voláme na sebe. Jsem zlý člověk, vzal jsem lidem řeč a chci, aby se všichni chovali tiše, pomalu, ustrašeně… – přečtení textu „O panu Šnofousovi“ od E. Petišky. Rozhovor o přečteném, vyprávění příběhu. Děti vstupují do role pana Šnofouse – jak se tvářil, jak chodil? Každý si vybaví svůj strom – jeho kmen, kůru, korunu, větve – nakreslí ho. Z obrázků zvířátek vyberou ta, která bydlí na stromě, a na svůj strom je umístí. Jak by vám bylo, kdyby je někdo zničil? Děti zavřou oči, obrázky schovám. Stávám se panem Šnofousem. Mé oblečení je polepené bankovkami, mám velkou truhlu s penězi – děti mi je musí potichu a za spolupráce odcizit. Koho přistihnu, toho začaruji! Musíme se poradit v kruhu. Jak mu zabráníme, popř. jak mu můžeme pomoci? Vyprávíme, vymýšlíme jiný konec. Živými obrazy zachytíme náš příběh s dobrým koncem. Právě jste přečetli malou ukázku jedné z osmi lekcí, které jsme se studenty připravili a realizovali na MŠ a ZŠ pro romské děti v rámci projektu OP VK Vyhledávání a podpora talentů z řad sociokulturně znevýhodněných žáků.

28

Jaký je cíl takovýchto zážitkových lekcí? Žáci si uvědomují důsledky svého chování a jednání, učí se komunikovat, spolupracovat, vzájemně si pomáhat. Učí se také nebýt sobečtí. Lekce vedou k pocitu sounáležitosti a vzájemné potřebnosti všech bytostí na Zemi… Zážitkové programy Už více než deset let sekce dramatické výchovy spolupracuje s olomouckým Sdružením D. Připravují pro naše žáky zážitkové programy k protidrogové prevenci, k nezdravým společenským jevům, šikaně… Samotní lektoři, zkušení pedagogové, hodnotí práci s našimi žáky velmi pozitivně. Jedna z lekcí se např. týkala dívky, která se dostala do konfliktu se zákonem a které hrozilo trestní stíhání, třebaže byla jen občasnou uživatelkou drogy. Během tří hodin prošli žáci společně s lektory přes uvolňovací techniky k diskusi o potřebě extáze a katarze v životě člověka, přes poznávání aktérky příběhu z jejího deníku k hraní situací, v nichž protagonisté hledají řešení krizových momentů – matka objevila u dcery drogy a rodiče jsou vyzváni policií, aby se pokusili dceru zachránit před trestním stíháním. Během práce vyjadřovali studenti otevřeně a upřímně své názory, výborně spolupracovali, projevili schopnost empatie a někteří i svou lidskou zralost. Lekce bývají obohacením nejen pro žáky dramatické výchovy, ale i pro lektory samotné. Mgr. Věra Mikulcová

Školní časopis Litero Školní časopis Litero vznikl z iniciativy studentů SPgŠ v roce 2011. Obsahuje zprávy o událostech a akcích školy, rozhovory se zajímavými osobnostmi, recenze filmů a knih a v neposlední řadě i literární tvorbu našich studentů. Vždy se snažíme, aby byl náš časopis o studentech a pro studenty. Píšeme tedy o dění ve škole z pohledu studentů, v anketách se snažíme prezentovat naše názory a přání. Vítáme každý podnět, připomínku a inspiraci. Nezapomínáme ani na design. Už od druhého čísla je náš časopis opatřen barevnou titulní stranou, čímž se ještě více přiblížil profesionálnímu tisku. V letošním roce došlo ke „generační obměně“ v redakci. Dosavadního šéfredaktora Adama Podaného vystřídal mladší kolega Tadeáš Kratochvíl, jehož články už několikrát vyšly i v Mladé frontě v rámci soutěže Studenti čtou a píší noviny, jíž se naše škola už tradičně účastní. Součástí činnosti časopisu jsou i exkurze a besedy s profesionálními novináři. Litero existuje v tištěné i elektronické verzi. V tištěné podobě je k dostání u našich „kamelotů“ a v elektronické jej můžete najít na webových stránkách školy. V loňském roce náš časopis obsadil druhé místo v krajském kole soutěže školních časopisů a postoupil do celostátního kola. Naši redaktoři tak měli možnost zúčastnit se workshopu o tvorbě školních časopisů, který pořádala Asociace středoškolských klubů v Brně. Mgr. Eva Fojtová 29

Předmětová komise Výtvarná výchova 20. ročník Salonu – výstavy výtvarných prací absolventů a žáků pedagogické školy Salon dospěl v početní řadě elegantní rychlostí k číslu 20 a byl důvod k malé oslavě. Uvědomili jsme si, že zvládl dějinný pohyb, přežil drobné vibrace, rozkládal se a zase skládal, vyskakoval si a lidé kolem něho i jeho přípravy neskutečně kmitali. Někdy více, někdy méně provokoval, dráždil, urážel, působil poprask, choval se hlučně a vydával nejrůznější zvuky. Ti, co ho organizovali, i ti, co na něm vystavovali, by dnes vytvořili obrovský dav. Jako první přijal pozvání na vernisáž ten, kterému nejsou zvuky, tóny, harmonie a dynamika cizí. Přivítali jsme pěvecký sbor školy pod vedením Mgr. A. Králové. Nastudovat futuristický repertoár bylo pro něj velkým oříškem, ale sbor to zvládl na výbornou. Podobně na tom byla specializace dramatické výchovy. Doslova se poprala s futuristickým manifestem: Dopis "Passéistického" pána mladé krasavici od Filippa Marinettiho. Studenti 3. AP a 3. BP pod vedením Mgr. V. Mikulcové v něm našli něhu, touhu, chtíč, oddanost, zoufalost, naději, horlivost, zuřivost, emoce i představy. Mezi vystoupeními dvou specializací dramaťáku „běžela“ prezentace výtvarných prací jedenácti absolventů pedagogické školy. Ono čapkovské: „Jaké by to bylo, kdyby všechnu práci za člověka dělali roboti?“ se stalo inspirací pro druhé vystoupení specializace dramatické výchovy, v provedení třídy 3. C, 3. D. Posledním hostem byl absolvent pedagogické školy z roku 1996 Brice Mensah. Tento přerovský rodák s africkými kořeny je absolvent oboru Design oděvů na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a Módního designu na Akademii v Basileji. Hlavním těžištěm jeho práce je tvorba užitého designu sportovního charakteru. Svou autorskou tvorbu soustředí do navrhování malých ucelených kolekcí dámské studiové tvorby. V současnosti patří k předním českým oděvním návrhářům. Pro 20. Salon si připravil – dnes již legendární – kolekci „Simply white“, která mu přinesla nejvyšší ocenění v oděvní branži u nás, a to titul Top Styl Designer. Zážitek to byl nadmíru příjemný a nám bylo jasné, že jsme důstojně oslavili 20. výročí Salonu. Výtvarný kurz v Dubu nad Moravou Na konci „babího léta“ se stal místem plenéru pro žákyně 2. a 3. ročníku naší školy, specializace výtvarné výchovy, kostel Panny Marie v Dubu nad Moravou. Ten je již přes 200 let cílem poutníků, kteří se sem přichází poklonit milostnému obrazu Panny Marie Dubské. Dívky zde strávily čtyři dny, v jejichž průběhu postupně kreslily a malovaly obrázky architektury, vytvářely objekty a realizovaly landartové akce. Jako první vzniklo ve farní stodole třicet čtyři lineárně kreslených podob obrazu již zmiňované Panny Marie Dubské, a to na základě verbálního popisu dřevorytu lidového umělce. Některé kresby byly naivistické, jiné realisticky prokreslené. Magickou působivost obrazu následně dodala stříbrná fólie, kterou žákyně vkládaly do jejího pozadí.

30

Po této tvůrčí aktivitě následovala komentovaná prohlídka interiéru barokního kostela a setkání se skutečnou podobou obrazu. Dívky se ocitly v jednolodním dvoupatrovém prostoru, vnímaly specifičnost barokního slohu, prošly si ochoz s chodbou a vystoupaly na kůr s nádhernými barokními varhanami. Vnější podobu stavby v průběhu plenéru poznaly dokonale. Kreslily a malovaly kostel, jeho průčelí se sochami, ba i přilehlou faru z nejrůznějších pohledů, řešily perspektivu arkád či různých zákoutí a neubránily se přitom realismu, expresi, ani tvarové nadsázce. Krása detailů na průčelí kostela je přivedla k nápadu prořezat je do stěn kartonových krabic a na vernisáži výstavy v rámci krátké performance z nich postavit pomyslný chrám. S detaily si potom pohrály ještě jednou, a to když se staly součástí křehkých mobilů, jež byly zavěšeny na masivní trámy střechy ve farní stodole. Drobné landartové akce spojené s body artem vnesly do kurzu určitou míru uvolnění. Poslední den dopoledne si s námi počasí hrálo a „babí léto“ nám dávalo znamení, že pomalu končí. Déšť nás zahnal pod střechu přilehlé stodoly. Tam jsme na stěny a okna nainstalovaly vše, co jsme v průběhu plenéru vytvořily. A nebylo toho málo.

Projektová činnost „Svět všemi smysly – moderní metody rozvoje tvořivosti dětí předškolního věku" aneb projekt Tvořivé dílny Vzdělávací projekt Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost byl koncipován jako sled čtyř dvoudenních tvořivých dílen. V rámci dílny prošel každý frekventant třemi 3,5 hodinovými moduly výtvarné, hudební a dramatické výchovy, přičemž každý modul obsahoval environmentální část. Práce ve třech modulech vyústila v závěru každé tvořivé dílny ve společnou dramatickohudebně-výtvarnou performanci. Projekt reagoval na poptávku po využívání klasických a alternativních forem a přístupů ve výtvarné, hudební a dramatické dětí předškolního věku. Byl určen učitelkám mateřských škol Olomouckého kraje, které zkušenosti získané v rámci tvořivých dílen mohou využívat ve své práci a tím je i předávat svým kolegům. Probíhal ve čtyřech tvořivých dílnách zaměřených na dialog člověka s živly (Oheň, Voda, Vzduch, Země) a motivoval k aktivnímu poznávání a vnímání jevů, které s nimi souvisejí. Zprostředkoval teoretické, a především praktické dovednosti, jeho základem bylo střídání různých přístupů a učebních strategií. Mgr. Olga Jünglingová

31

Předmětová komise Hudební výchova Práce předmětové komise Hudební výchova se soustřeďuje do různých oblastí hudebních aktivit. Mimořádnou pozornost věnuje studentům hudební specializace oborů Předškolní a mimoškolní pedagogika a Pedagogické lyceum na SPgŠ a studentům hudební výchovy na GJB. Dlouholetou tradici má na naší škole pěvecký sbor. Vystupuje v rámci školních akcí (Salon, Dny otevřených dveří, vánoční jarmark, jarní koncert aj.), účastní se sborových festivalů a soutěží (např. Hudební festival SPgŠ a VOŠ, Mezinárodní festival duchovní hudby v Olomouci, Festa Choralis Bratislava) a každoročně pořádá vánoční a jarní koncerty pro veřejnost. Pěvecký sbor má na svém kontě řadu ocenění a sklízí uznání jak od odborných porotců, tak i z řad veřejnosti. Sbor v současné době řídí Mgr. Kateřina Skácelová. Žáci každoročně reprezentují naši školu v sólovém a v instrumentální hře (např. Hudební festival SPgŠ a VOŠ).

zpěvu

(např.

Slavíci

z Přerova)

Členové předmětové komise pořádají každoročně tematický Jarní koncert. Novou tradicí se na škole stal rockový open-air koncert Masters of GJB&SPgŠ, kterého se účastní školní kapely a další hosté. Mgr. Jana Beranová

Realizované projekty Škola je úspěšným realizátorem projektů EU:  Řízení lidských zdrojů od vykonavatele k lídrovi. 

Zkvalitňování nástrojů a metod výuky dějin umění na Gymnáziu Jana Blahoslava a Střední pedagogické škole v Přerově.



Vyhledávání a podpora talentů z řad sociokulturně znevýhodněných žáků.



Výuka znakové řeči na Gymnáziu Jana Blahoslava a Střední pedagogické škole v Přerově.



Tvořivé dílny pro pedagogické pracovníky mateřských škol Olomouckého kraje.



Comenius.



Realizace úspor energie na budově Gymnázia Jana Blahoslava a SPgŠ, Přerov, Denisova 3. Mgr. Romana Studýnková

32

Z tvorby žáků naší školy Závěrečná Tereza Maliková Svět dnes mlčenlivý ve své koláži, v zrcadlech chodníků se odráží žel bohu slastný cit, propastmi vláčen mučen a bit. Jsi vnější podnět, který zmizel, ale smyslový dojem zůstává. Je to radost i velká svízel, že jsi snů mých postava. Prázdná nádraží a zasnění chodci – proč jsem vás neviděla? Ptáš se, proč už neslyšíš hudbu? Není, drahý, většího ticha, než když zemře láska. Já jí nasadila oprátku, a tys skopl židli.

Jak Svíčka Záříš Ondřej Bala Tvářím se jako drsnej rváč a přitom sil mám míň než dost. Víš dobře – nejsem žádnej bůh, a přesto si mě vážíš… Děkuješ, i když nemáš zač, a málokdy máš na mě zlost. Dávám to, co jen můžu dát a ty jak svíčka záříš. Hádám se, abych radost měl, až se zase usmířím. A pak se s tebou proletěl až tam, kde můžem jenom my. Zapomenout na zbytečnosti a naše trapný starosti. Mínusy měnit v přednosti – to nejde? K čertu s námi.

33

100x Zlámeš V Jámě Vaz Ondřej Bala Na světle anděl, v šeru kat. Vše není, jak se může zdát. Ukázat pravou tvář má strach, v duchu se bude podle smát. Skrývají v sobě závist svou, jde slyšet jen zastřený hlas. K dalšímu dojde změněná, mění ji nepřející čas. Já se jednou uzdravím. Taky jsem si jistej tím, že jsem zaplatil už dost za svou upřímnost. Těžká zátěž na zádech. Nikdo nemá modrou krev. Stokrát zlámeš v jámě vaz dřív, než přejdeš most. Ostrá dýka blízko zad tvých očí bude se však bát. Slyšíš jenom to, co chceš? Takhle nejde pevně stát.

Nadějná symfonie Jitka Korhoňová Někdy stačí přijít ke kamenům a vzít si s sebou housle. Nebo flašinet. Sednout si k nim a nejprve zavřít malinko oči. Neozve se na shledanou a sbohem už vůbec ne. Když se housličky v muziku poddávají – kameny… …hle – ony touží po měkkosti. Hrajme dál. A když se rozhlédneme kolem, spatříme lidi, co drží se za ruce. Koliko málo činů stačí. Jen se nebát. Kameny se tváří nesmírně pevně, uvnitř v nich však pláče malý kamínek. Žádné jablko není cele prohnilé. 34

Sponzoři Pedagogické poemy Přerov MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR

OLOMOUCKÝ KRAJ

STATUTÁRNÍ MĚSTO PŘEROV

SDRUŽENÍ PRO SPOLUPRÁCI A POMOC PŘI SPGŠ Přerov

AMAZONKA – KVĚTINY A SNY, s.r.o., Přerov

FAIN COMPANY, s. r. o., PAPÍRNICTVÍ, Přerov

FERROCENTRUM, a. s., Olomouc

FILÁK JOSEF, ŘEZNICTVÍ A UZENÁŘSTVÍ, Horní Lideč

HANÁCKÁ KYSELKA, s. r. o., Horní Moštěnice

HENRY – CAFÉ TOMÁŠ HRADIL, Olomouc

HOSPŮDKA VE STODOLE, JOSEF NĚMEC, Zábeštní Lhota

KVĚTINÁŘSTVÍ ROZÁRKA, Přerov

35

MĚSTSKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM, Přerov

NESTLÉ ČOKOLÁDOVNY, a.s., ZÁVOD SFINX, Holešov

NOE, s. r. o., Lipník nad Bečvou

ORRERO, a. s., VÝROBCE TVRDÝCH SÝRŮ, Tři Dvory

PAPÍR PLUS s. r. o., Přerov

PEKÁRNA RACEK, Mader a synové s.r.o., Přerov

PROVA HK, s.r.o., Svitávka

REP TISK, spol. s r.o., Jeseník

CUKRÁRNA JAN LIPNER, Tršice CUKRÁRNA MARTA NĚMCOVÁ, Prostějov ING. OLDŘICH MATURA – VÝROBCE SIRUPŮ, Přerov-Penčice NADĚŽDA ŠIMEČKOVÁ – CENTRUM, Tršice POTRAVINY JANA JANULÍKOVÁ, Přerov ROBERT ROJÍK, Brno SMÍŠENÉ ZBOŽÍ MILENA POLÁKOVÁ, Zábeštní Lhota VLADIMÍR MOJŽÍŠ-OBCHODNÍ ČINNOST, Přerov

36

Zpravodaj Pedagogické poemy Přerov Zpracoval kolektiv pracovníků GJB a SPgŠ Přerov: Mgr. Zuzana Benešová (Malý exkurz do dílny výchov) Mgr. Jana Beranová (Harmonogram přehlídky, Malý exkurz do dílny výchov) Mgr. Eva Fojtová (Malý exkurz do dílny výchov) Mgr. Marie Haluzová (Harmonogram přehlídky, Pedagogický doprovod) Mgr. Olga Jünglingová (Obsah zpravodaje, Program, Kde budete ubytováni, Malý exkurz do dílny výchov) Mgr. Věra Kybová (Pedagogická poema od minulosti k dnešku, Z tvorby žáků naší školy) Mgr. Stanislava Ludíková (Malý exkurz do dílny výchov) Mgr. Lenka Marhefková (Historie města Přerova) Mgr. Věra Mikulcová (Obsah zpravodaje, Program, Představujeme Vám lektory, Účinkující se představují, Malý exkurz do dílny výchov) Mgr. Romana Studýnková (Úvodní slovo ředitelky školy, Z historie Střední pedagogické školy v Přerově, Realizované projekty) Mgr. Michael Tesař (editor) Mgr. Josef Vytřísal (Sponzoři Pedagogické poemy Přerov) PhDr. Jiří Zapletal (Významné osobnosti města Přerova)

Vydalo Gymnázium Jana Blahoslava a Střední pedagogická škola v Přerově 2012 1. vydání Návrh obálky: Mgr. Šárka Lančová Grafická úprava obálky: Mgr. Jitka Švajdová Technický redaktor: Ing. Libor Zámecký Tisk: REP Tisk spol. s r.o., Jeseník 37