V tomto čísle nepřehlédněte: Jaký byl školní ples – 122 Cestování časem – 125 Jak dopadlo vysvědčení – 128
„Zasloužilý olympionik“ – 131 Co by změnil kouzelník – 138 Zimní olympiáda I. stupně – 141
Člověk zručný, člověk vzpřímený, člověk … Člověk zručný, člověk vzpřímený, … tak tohle si určitě každý z nás pamatuje a dobře zná, jak jinak než z dějepisu. To je samé člověk sem, člověk tam, kdo si to má zapamatovat! A proto si mládež z 8.A tuto nudnou výuku zpestřila svými vlastními originálními lidmi. Posuďte sami! Člověk sportovní je nejvíc hyperaktivní člověk na světě. Dny tráví odpočinkem a sportováním a spánkem. Vypadá sportovně, má vyvinutější svaly. Slovní zásoba se mu rozšířila sportovními výrazy. Tomáš
Člověk počítačový je nespolečenský jedinec, neboť žije v samotě svého pokoje nebo počítačové herny. Je nejrozšířenější v Americe a Koreji, ale můžeme ho najít všude na světě. Vyhýbá se přímému kontaktu s lidmi. U některých jedinců jsou zvýšeny reflexy v důsledku nepřerušovaného hraní na PC. Mají zrychlený tep o 15 % oproti normálnímu člověku. Ruka, která ovládá myš, má větší počet kloubů a tím pádem zaručuje mnohem větší výkonnost. Takový člověk má pokroucenou páteř, proto je nakloněn dopředu. Má světlejší kůži a chybí mu pigment, zastavil se mu růst vlasů. Tomuto člověku také zakrněly nohy tím, že furt sedí na židli a dokonce v ní i spí, nohy přestal používat. Nevnímá téměř žádné emoce a jeho slovní zásoba je omezená. Richard, Kryštof, Jan M., Václav
-121-
Člověk hospodský se vyskytuje po celém světě, nejvíce v Česku. Největší nashromáždění je kolem hospod a v hospodách. Třikrát do roka se zajde podívat do práce a po zbytek roku sedí s kamarády v hospodě. Často bojuje s rovnováhou a občas vymetá příkopy. Má trochu delší vlasy, skoro pořád červené oči. Tvář má zarostlou vousy, které si neholí. Jeho játra jsou hodně tvrdá a více vydrží. Má pivní pupek, na který je hrdý, a někdy si s ním povídá. Díky zvedání piva má svalnaté ruce. Simona, Nikola, Petr, Jan P., Jiří, Michaela
Člověk počítačový Rozšíření: po celém světě, v domácnostech a v počítačových hernách. Živí se virtuální stravou, žije v domech bez rozdělených místností. Celé roky nevychází ven, po městech se přesunuje tunely. Žije, spí a odpočívá ve speciálních kolečkových křeslech, spí dvě hodiny denně. Vzhled: má velkou hlavu, aby mozek obsáhl všechny informace z internetu, velké uši na sluchátka a velké oči, aby dobře viděl na monitor. Má krátké tenké ruce s velkými dlaněmi, na kterých je sedm dlouhých pilných prstů. Má malé tlusté tělo a velmi krátké nohy. Nejvyšší jedinci měří 150 centimetrů, z toho 50 cm měří hlava. Tento člověk se vyznačuje obrovskou slovní zásobou a ovládá mnoho jazyků. Radek, Jan Š. 8.A
Jak probíhal školní ples Když jsem se dozvěděla, že můžu pomáhat na školním plese, byla jsem šťastná. Měsíc dopředu přípravy, shánění šatů, bot a dalších malých drobností. Do té doby jsem si nemohla představit, co to všechno obnáší. Až ráno v ten den, kdy se měl chystat, jsem to poznala. Doteď obdivuji paní učitelku Pavlasovou, jak má všechno promyšlené a do posledního detailu naplánované. Při vstupu už jsme se šli každý rozdělit, kam měl. Někdo měl na starost šatnu, bufet nebo tombolu. Já jsem dostala za úkol bufet. Při dvacetiminutových pauzách jsem byla v bufetu na pomoc do dvanácti. Během večera spolužáci prodávali lístky, byla různá vystoupení. Nejdříve vystoupily mažoretky, jak mladší, tak i starší. V tanečním vystoupení radostně se svojí třídou poskakovala
-122-
paní učitelka Pavlasová a v dalším vystoupení břišních tanců jsme mohli vidět paní učitelku Strakovou s děvčaty. Všechna vystoupení získala obrovský potlesk. Ve 23 hodin došla na řadu tombola, která byla letos bohatá. Já jsem vyhrála s mamkou perník. Celý večer doprovázela hudbou skupina Sága, která hrála jak novější písničky, tak i starší. Myslím, že hudba se líbila všem. V malém salónku byla připravena pro mladé diskotéka. Určitě stálo zato na tento ples jít. Lada Chromelová 9.A
Jak se vystupuje na školním plese V pátek 21. ledna proběhl v kulturním domě tyršovácký ples. Jako každý rok byla připravena řada vystoupení, jedním z nich byly „břišní tance“, které nacvičily holky z osmých a devátých tříd pod vedením šikovné paní učitelky Strakové. A jak už to s různými vystoupeními bývá, vždy se musí perfektně nacvičit. Začaly jsme už v prosinci. Nevím, jak ostatní holky, ale já jsem byla velice překvapená, jak paní učitelka dobře tančí. Naše nacvičování byla docela velká legrace. Sem tam se stalo, že některá z nás uklouzla nebo nám přišly příliš směšné některé kroky, které paní učitelka vymyslela. Postupem času to začalo vypadat na skvělé vystoupení. Začaly jsme také přemýšlet, co na sebe. Základem byl červený průsvitný šátek, který byl uvázaný kolem pasu na obyčejném černém šátku. Dohodly jsme se, že si oblečeme černou podprsenku pošitou flitry různých barev, to vše doplníme červenými třásněmi. Kolem krku jsme měly černý látkový pásek pošitý flitry se zlatou hvězdou uprostřed. Součástí našeho vystoupení byl i výstup dvou šikovných kluků, které paní učitelka vybrala pro breakdance. Byli moc obratní a šlo jim to skvěle. V den, kdy se ples měl uskutečnit, jsme měly dopoledne generální zkoušku v kulturáku. Byla to docela dost velká legrace, měly jsme tam i pár diváků. Ti se určitě hodně pobavili tím, jak neposedné šátky kolem pasu lehce padaly a některé z nás se ocitly na parketě pouze ve spodním prádle. Stalo se to dvěma holkám a my se samozřejmě neubránily velkému smíchu. Přišel onen očekávaný ples. Byl večer a my se sešly v šatně a začaly se chystat. Obávaly jsme se toho, že nám zase spadnou šátky, proto jsme
-123-
je pospínaly „sicherkami“. Byly jsme dost nervózní a už přišla chvíle, kdy jsme měly nastoupit na parket. Měly jsme velký potlesk. Písnička začala hrát a my tancovat. Atmosféra byla skvělá, diváci byli skvělí! Všechno bylo tak skvělé! Obrovský potlesk! Vystoupení se nám povedlo, bylo úžasné a moc jsme si ho užili. Všichni! Byl to moc krásný večer. Paní učitelka nám po víkendu ve škole řekla, že jsme byly ještě několikrát pochválené od lidí, kteří za ní chodili po vystoupení. Moc nás to potěšilo. Doufám, že si to všechno zopakujeme na Dni města a bude to tak skvělé jako na plese. Denisa Chladná 9.B
Zlatá přednostenka skončila, básničky zůstaly Soutěž o zlatou přednostenku má své vítěze. Sešlo se více než 20 básniček a porota se rozhodla ocenit časopisem ty nejnápaditější básníře a básnířky. Můžete si přečíst, co napsali.
Na zahradě U našeho domku roste spousta stromů. Po zahradě běhá psíček, ten malý mazlíček.
Pes Alík Přijela k nám teta Anče, když loupali jsme pomeranče, přitom „krásně“ zpívala, mamka nudou zívala.
Kdopak se nám v kůlně schovává? Naše kočka mňoukavá.
Její zpěv zněl jako „mňau“, bolely nás uši, au. I chudák pes Alík do komory zalít.
V kleci ptáček poskakuje, jak pomeranč barevný je. Zazpívat by nám měl, jen kdyby tak chtěl.
Chtěl jsem ho zachránit, tak jsem nás musel toho zpěvu uchránit, jak otevřel jsem dveře domu, hned skončil na prvním stromu.
Natálie Bačová 3.B
Lukáš Hoďák 7.C
-124-
Ten náš pes je lotr malý, skáče z okna na strom starý, přitom škube pomeranče, kočka na něj mňouká z ranče. K tomu zpívá písničku, neubliž si, Alíčku. Denisa Oprštěná 3.B
Barvu má tak zrzavou, jak pomeranč podobnou, je to hrdá kočička má překrásná očička.
Zpívám, zpívám písničku, pes jde kolem stromečku, potká kočku chlupatou, ta hned na něj mňau, mňau.
Pejsek štěká haf, haf, haf, aby kočka měla strach. Kočička se nebojí, to štěkání obstojí. Sára Luchesi 3.B
Pojďme chvíli cestovat časem! Místo: Frenštát + 50 let Město Frenštát se v průběhu padesáti let od roku 2010 hodně změnilo, začalo to nálezem unikátní rudy, která byla nalezena hluboko pod městem a tato ruda oplývala velice specifickými vlastnostmi. Dalo se z ní utvořit vše, na co se dá jen pomyslet, dala se také přeměnit v určitou hmotu, která tvořila tuto rudu, a tudíž se město nepropadalo důsledkem dolování. Frenštátští vědci dokázali s touto rudou velké věci. Dokázali udělat elektromagnetické pole, zkratkou také nazývané EM pole, které chránilo město před "vnějšími narušiteli". Také díky této rudě dokázali manipulovat s gravitací a dokázali utvořit pohoří, které se nedotýkalo země a poletovalo nad Frenštátem tak, aby zároveň nepřerušovalo sluneční paprsky. Vědci také dokázali utvořit jakési magnetické dráhy, pomocí kterých se dalo vzdušně pohybovat ve speciálně vyrobených strojích, které se těchto drah držely a efektivně se tak zrychlila rychlost dopravy po celém městě. Tyto stroje zároveň neznečišťovaly ovzduší. Ve Frenštátě byly zbořeny všechny domy a všechny budovy a v jednom měsíci bylo vytvořeno vše znovu s minimálním úsilím. Ruda se totiž také dala programovat tak, aby měla
-125-
určité vlastnosti, popřípadě aby se replikovala v určitém tvaru a směru. Ve Frenštátě je největší budova na světě, která měří 9000 metrů a v nejvyšších patrech sněží. Ve Frenštátě je také moře a lyžařský areál, který je položen téměř 4000 metrů nad městem. Lidé ve Frenštátě nemají nadváhu, protože bylo pomocí rudy vytvořeno jídlo, po kterém lidé netloustnou a zároveň má blahodárné účinky na organismus. Toto jídlo má zároveň jakoukoli chuť, kterou si člověk jen může přát. Lidé jedí ve speciálně zřízených budovách ke stravování výše zmíněné potravy. Frenštátští vědci také dokázali vytvořit léky na všechny nemoci a to včetně rakoviny. Ve Frenštátě jsou také speciální zařízení pro vyhynulé tvory, které se podařilo vzkřísit a to jednoduchým způsobem, stačilo pouze získat vzorek vyhynulého zvířete, dále se z tohoto zvířete daly určit postupné evoluční změny a nechat vytvořit kosti tohoto tvora, jeho orgány, mozek, kůži, reflexy, geny a všechen biologický materiál potřebný ke "znovuzrození" těchto pradávných tvorů. Frenštát se stal nejvyspělejším městem na světě, ve kterém žije více než 50 miliónů obyvatel, tolik lidí dokáže žít v tomto městě, protože dokážeme udělat prostory v jiných dimenzích. Ve Frenštátě neexistují bohatí nebo chudí, existuje pouze společnost. Frenštát je nezávislé město. Jiří Janošek 9.A
Chtěl bych žít před 50 či 100 lety? Projekt 8.C Strava na Valašsku se věnoval hlavně jídlu, tedy tomu, co se jí dnes, co jedli dědečkové a babičky a co se jedlo na začátku 20. století. Ta doba, ve které žila např. moje babička, se mi moc líbí a chtěla bych si to zkusit – ty pece, ve kterých se peklo a mohlo se na nich i spát. Určitě by se to dalo přežít i tak, abychom byli spokojeni všichni. Jídla byla zdravější, ale podle slov mé babičky se asi muselo hodně pracovat a dřít (i za jídlo). Mnohdy sice nebylo tolik masa a tučných
-126-
jídel, ale to přece prospívá zdraví člověka. Líbilo se mi také to, že bylo hodně pohybu a že se lidé starali více o hospodářská zvířata, např. kozy, ovce, krávy atd. Myslím si, že by mě ta doba bavila. Žili zdravěji! Možná bych to zvládla, u nás doma si připadám jako před těmi sto lety, stravuji se rozdílně než má matka a její manžel (vegetarián). Určitě je to lepší strava než dnes, srovnejte si ta jídla, dneska polovina mých vrstevníků nedá do pusy pohanku. Nebo dostanou hrách a fazole a dělají z toho vědu. Bez masa bych to asi přežila, ale možná by mi to chybělo. Před sto lety by se mi líbilo žít. Nebylo tolik jídla na výběr, nemohli si vymýšlet, co bude k obědu. Nebyli rozežraní, lidé netrpěli bulimií ani anorexií, ale děti mohly být podvyživené. Tak já bych určitě před 100 lety nemohl žít! Ale kdysi lidé nevěděli, že dnešní doba bude tak super. Určitě bych nevyměnil počítač za smradlavé věci a neumyté tělo. Určitě bych vyměnil to naše smradlavé podnebí. Líbily by se mi např. v zimě závěje a ne žádné rozbahněné cesty od aut atd. Sice bylo málo jídla, nebyla elektřina ani žádná elektronika, byla zima, ale představit si tu krásnou krajinu by bylo krásné! Já bych bral asi to, že bych jezdil na koni místo v autě. Jídlo nevím, to by mi možná nevadilo, protože já nejím hamburgery, takže by mi to nechybělo, ale určitě by mi chyběl foťák a počítač. Myslím, že byli chudí, protože neznali čokolády a různé sladkosti a jedli zdravé luštěniny a obiloviny atd. V této době bych asi chtěl žít, protože se bydlelo v domech a ne v zatracených bytech. Prostě jsem vždy rád, když jedu k tetě do Bordovic, bydlí totiž v roubence na samotě u lesa. Když tam přijedu, tak se cítím jako před sto lety. Sice mají krásný moderní barák, ale někdy mi přijde, jako by to bylo před těmi 100 lety. Rozhodně bych ale nechtěl přijít o počítač a o televizi. Také ta strava mě moc neláká. Radši bych měl hamburgery a tak. Prostě bych to se stravou nevydržel. Život před 100 lety by se mi možná i líbil, protože bylo zdravější jídlo, lidé netrpěli chorobami jako obezita a bůhví co ještě. Ale naopak, že bych musela jíst to samé jídlo třeba týden v kuse, tak to by mi asi už lezlo krkem. Některá jídla, třeba ta zelňačka z vody a zkvašeného zelí, nezní moc hezky a ani bych si to nemohla představit, jak to chutná, ale
-127-
oni taky nevěděli, co je to pizza, hranolky atd., takže vybírat bych si nemohla. Před 100 lety bych nechtěl žít, bo bylo méně věcí a menší výběr jídel a nebyly nic moc a muselo se často chodit pěšky. Před 50 lety už to mohlo být lepší, ale ta jídla taky prý nebyla moc dobrá, skoro pořád chleba a nějaké pečivo s máslem, sádlem a mléko anebo zelí s bramborama. Tato doba, co je teď, je nejlepší! Myslím si, že bych asi před 100 lety nemohla žít. Upřímně – pořád jíst zelí a brambory, to bych asi nevydržela. Navíc zelí moc nemusím. Před 50 lety už to bylo lepší, možná bych vydržela. Ale závidím jim, že jak kdysi děti došly ze školy, tak si šly hrát nebo pracovaly s rodinou na poli atd. Byli prostě spolu, měli se rádi!
Rozhovor dvou vysvědčení Dobré: „Ahoj, tak co, jaké na tebe natiskli známky?“ Špatné: „Ale, radši se ani neptej, samé čtverky a pětky.“ Dobré: „Cha, já mám samé jedničky, kromě jedné dvojky.“ Špatné: „Tak to máš opravdu dobré.“ Dobré: „Dobré?! Pche, to je skvělé, se mnou se nemáš co měřit.“ Špatné: „A to jsem si myslel, že se nic neděje, že nemám zrovna nejlepší známky.“
Dobré: „Neděje?! To si ze mě už fakt děláš srandu. Tyhle známky se s tebou potáhnou celý život. Pro všechny budeš okamžitě nula, jakmile zjistí, jaké máš známky.“ Špatné: „Víš co, strč si ty svoje kecy někam. Se cítíš jako velký borec, když máš dobré známky, ale nejsi. Známky nejsou to jediné, o co v životě jde. Odmítám se už s tebou dál bavit. Nazdar.“ Dobré: „Čau nulo.“ Dominik Schneiderka 9.A
Prospěl s vyznamenáním. A jakým? Medaile za vyznamenání by se neměla vůbec dávat za průměr, ale za to, že budou samé jedničky. Medaile je červenozelená se stříbrným pozlaceným medailonem, na kterém je podobizna Karla IV., protože to byl dost slavný panovník. Samuel Očenáš 8.C
-128-
Za dobré známky bych udělila vyznamenání, které by vypadalo jako malý čtyřlístek. Vyznamenání by dostali jen žáci se známkami do průměru 1,5. Čtyřlístek by visel na zelené stužce. Jak by udělování probíhalo? V hodině češtiny by vždy přišla paní ředitelka a měla by proslov na celou hodinu. Pak by rozdala vyznamenání na zlaté sponě. Andrea Kociánová 8.C
Vyznamenání bude pověšeno na krk určité osobě s průměrem do 1,5. Vypadat bude asi takto: bude zavěšeno na krk, bude s nápisem prospěla s vyznamenáním a na konci bude zakončen větší osmičkou. Stužka bude mít modrou barvu a na ní budou bílá písmena, která vytvoří nápis. Vyznamenání rozdá prezident ČR na Pražském hradě, děti obdaruje malým dárkem. 8.C Vyznamenání za nejlepší prospěch školy by se mělo dát připnout, byla by to taková stříbrná stužka a na konci je kulatá perlička a na ní je vyryto: Vyznamenání za prospěch. Bude jej předávat ministr školství i s ředitelkou školy. Zatím je vyrobeno 50 kusů, výroba ve velkém bude až od 1. 9. 2011. Petra Kutajová 8.C
Vyznamenání bude tvořit zlatý štítek, který budou z obou stran svírat barevné stužky. Na štítku bude výrazně napsáno: Vyznamenání zlatobronzostříbrnobramborového tygra. Tygra proto, že se školou se bojuje jako tygr s lovci. Spona bude ze stříbra a celé to vyznamenání je docela malé. Cenu bude předávat prezident. David Sobota 8.C
Vyznamenání bude vypadat jako medaile s pozlaceným krajem a uvnitř s nápisem: Prospěl s vyznamenáním. Bude se moct pověsit na krk a na stužce bude: 8. ročník. Vyznamenání se bude rozdávat na konci školního roku, ale dostane je pouze ten, kdo má jenom dvě dvojky a jinak samé jedničky. Tato medaile bude mít cenu 3 000 000 Kč, bude ji rozdávat jenom prezident republiky. Lukáš Mihula 8.C
-129-
Vyznamenání je udělováno za skvělý prospěch a chování. Stuha, na které ocenění visí, je modrá, uprostřed je bílý pruh s hvězdou a červeným vyšíváním. Z horních rohů jsou šikmo spuštěny žluté hedvábné stužky. Na špičce visí pozlacený kruh a na něm žlutá medaile. Na ní vyniká velká jednička. Okolo kruhu je napsáno: Skvělý prospěch a chování, 31. 1. 2011. Toto vyznamenání rozdává paní ředitelka v den vysvědčení. 7.B Medaile je příchytná na různé druhy oblečení. Pásek je červený s napsaným datem. Druhá část je samotná medaile modré barvy s nápisem Vyznamenání a k tomu s velkou jedničkou. Obě poloviny spojuje zlatá spona. Katka Okálová 7.B
Jak se podepisují vysvědčení Určitě každý z vás už někdy v životě nějaké to vysvědčení dostal. Nezapřemýšleli jste někdy nad tím, jak takové vysvědčení vzniká, nebo jak dlouho vůbec trvá všechna vysvědčení podepsat? Tuto otázku a několik dalších jsme položily paní ředitelce Zdeňce Murasové. ? Jak dlouho trvá podepsat všechna vysvědčení? ! Vysvědčení podepisuji 4–5 pracovních dní, průběžně během celého dne, je to 700 podpisů, co se týká vysvědčení a výstupního hodnocení pro deváté ročníky. Hned následující týden podepisuji 300 přihlášek na střední školy včetně zápisových listů. Jakmile skončí týden s přihláškami a zápisovými listy, tak další týden podepisuji rozhodnutí o přijetí prvňáčků a těch bude taky 200, takže ten leden a únor je velmi náročný, co se týká podpisů, běžně se během dne podepisuji 10krát až 20krát, ale teď je to opravdu kolem těch stovek. Ale nedá se nic dělat, patří to k té práci a žáků máme hodně. ? Nepřemýšlela jste o výpisech vysvědčení? ! No není to jenom váš nápad, tyto návrhy už padly. Ale na konci roku bych měla dvojnásobek podpisů, místo 700 1 400… Člověk si tu práci neušetří, buď v polovině roku a na konci, nebo jen na konci, ale dvojnásobek. ? Stalo se Vám někdy, že jste se přepsala a napsala špatně písmenka?
-130-
! Nestalo, ale ke konci dne se mi stává, že mám křeče v rukách a ten podpis už není takový, jaký bych si ho představovala. Na podepisování si ovšem musím vybrat vhodnou propisku, aby se to na papíře nerozpíjelo a také si musím připravit razítko. Každý si řekne, že je to razítkování jednoduché, ale asi až dvacáté razítko bylo dobře, musím vědět, jak moc je potřeba přitlačit, aby bylo pěkně kulaté a na žádných místech nebylo vynechané. ? Takže se Vám ještě nestalo, že se Vám razítko rozmazalo nebo jste ho špatně natiskla? ! Ne, nestalo, snažím se to dělat pečlivě. Asi proto to potom déle trvá, ale nedá se nic dělat, musí to trochu vypadat, žáci to mají na památku… Děkujeme za rozhovor. Nikola Španihelová, Kristýna Kampová
Žijí mezi námi – „zasloužilý olympionik“ Jan Tesař V naší škole se konají olympiády z různých předmětů a na nástěnce u sborovny si pak můžeme prohlédnout výsledky. My jsme se rozhodli udělat rozhovor s žákem, který se na těchto výsledkových listinách objevuje velmi často, navštěvuje téměř všechny olympiády, ve kterých má výborné výsledky. Jednoznačně jsme vybrali Jana Tesaře. Podle jeho znalostí a školních výsledků byste řekli, že je to nějaký šprt, který se zabývá jen školou, ale jakmile ho trochu poznáte, zjistíte, že je to fajn kluk se smyslem pro humor. ? Chodíš často na olympiády? ! Ano, když můžu, tak se zúčastním. ? Na jakých olympiádách jsi byl tento školní rok? ! Na chemické, dějepisné, češtinářské a matematické, teď řeším fyzikální, chci jít na zeměpisnou a jestli se uvolní místo, tak půjdu na přírodopisnou. ? Jak se většinou umístíš? ! První jsem byl akorát v chemickém školním kole, v dějepise druhý, jinak skončím v první polovině…. ? Připravuješ se doma nějak na olympiády?
-131-
! Jo, asi hodinu. ? Jak dlouho ses připravoval na okresní kolo? ! Připravoval jsem se dva dny předtím, než jsem tam jel, každý den asi dvě hodiny. Pak jsem skončil z dějepisu 11. z 52 a z chemie 10. ze dvaceti soutěžících. ? Jaký je tvůj největší úspěch? ! Když jsem minulý rok vyhrál druhé místo v soutěži „Co bych změnil, kdybych byl starostou Frenštátu?‘‘ ? A proč vůbec chodíš na olympiády? ! Udělám radost učitelům, někdy za to dostanu i jedničku, uleju se z některých hodin a rád si zasoutěžím. ? Myslíš si, že by žáci měli chodit na olympiády? ! Jo, určitě, je to dobré, když vyhrajou, vyhrajou, když ne, tak se nic nestane. ? A jak je možné, že ty jsi tak chytrý? ! Nemyslím, že jsem zase nějak extra chytrý. Buď se s chytrostí narodíte a máte talent, nebo na sobě budete makat a pořádně se připravíte. Chytrost se nedá jen tak získat, člověk se s ní buď musí narodit, nebo si ji vydřít a makat na tom. ? Tobě jde psaní slohových prací, chemie, dějepis, umíš pěkně kreslit, je vůbec něco, co neumíš? ! No, neumím zpívat a … chodit po rukách. ☺ ? Máš vůbec čas na holky a koníčky? ! Teď poslední tři týdny jsem měl jenom pracovní režim, takže venku nebo s kamarády jsem byl jen občasně, ale teďka už mám většinu práce za sebou, takže si zase můžu užívat volna. Ono taky bez práce nejsou koláče, takže člověk někdy musí obětovat svůj volný čas, aby něčeho dosáhl… Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů a ať ti ta chytrost zůstane! ☺ Ptala se Nikola Španihelová 8.A
Potřinácté na vysvědčení samé jedničky! Jak se vám vydařilo vysvědčení? Jistě jste byli spokojeni nejen vy, ale i vaši rodiče. Objevili jsme jednu dívčinu, která nepřinesla na vysvědčení jinou známku než jedničku a položili jí spoustu otázek.
-132-
? Chodíš si ráda pro vysvědčení? ! No… nejsem moc ráda, když jsem hodně středem pozornosti. Normálně mi to moc nevadí, ale při takových referátech, vystoupeních, soutěžích mi to není příjemné. Beztak jsem celá červená, když tam jdu před tabuli. ? Stydíš se za to, že máš samé jedničky nebo jsi ráda, že nepropadáš? ! Jak kdy. Někdy si připadám fakt jak ta šprtka. Ale většinou si o škole nepovídám. ? Máš ráda učení? ! Nemám, ale stejně nepatřím mezi ty, kteří všechen svůj volný čas dávají školám, učení. ? Jsi ráda, že máš už potřinácté na vysvědčení samé jedničky? ! Nevím, asi jo. Někdy mi asi vadí ty narážky, ale vlastně když si to tak vezmeš, když chtějí být machýrci, tak nadávají a když si neví rady s úkolem, tak jsem jim dobrá! ? Jsou na tebe rodiče pyšní a poradí ti, když si s nějakým učivem nevíš rady? ! Mamka ano. Taťka asi taky, ale málokdy to dává najevo. Ale já vím, že v tom na první pohled drsném taťkovi se skrývá aspoň trochu hrdosti. ? Měli tvoji rodiče též takové známky?
! Po pravdě nevím. Taťka říká, že jo, ale znáte to, že … Nevím, jestli jenom nemachruje… ? Měla jsi někdy nějakou známku „namále“? ! Měla, párkrát jsem to tak měla v matice. Ale vždy se to nějak ukecalo. Tento rok jsem měla mít dvojku, počítala jsem s tím, ale jednou mi dala paní učitelka písemku a já ji napsala za jedna. ? Berou tě kamarádi jako šprta? ! Ti nejbližší ne, ale někteří známí spíš jen tak ze srandy. Když se někdy stane, tak je ignoruju. ? Jak se cítíš, když dostaneš jedničku? ! Normálně, popravdě už jsem si zvykla. Už to se mnou nic nedělá. Jen výjimečně. ? Jak dlouho se denně učíš? ! Neučím se skoro vůbec. Když už, tak jen na větší písemky z přírazu, dějáku, zemáku. Asi fotografická paměť? ? Jak se učíš na písemku? ! Jenom si to přečtu. A pak si to říkám v duchu třeba v posteli, když nemůžu usnout. ? Jak vysvětlíš, že blondýnka je tak chytrá? ! No… Víš, chtěla jsem brunetám dokázat, že my blondýnky na to máme!!! Johoo! Blondýnky, blondýnky, nejsme žádná béčka! Otázky vymýšleli spolužáci
-133-
Jaká odměna na mě za vysvědčení čekala? pochvala maminky a 100 korun přál jsem si pistoli NERF, má pěnové náboje, nesmím s ní střílet do obličeje maminka s tatínkem i babička mě moc pochválili, za krásné vysvědčení pojedu s tatínkem lyžovat do Rakouska líbila se mi oslava vysvědčení, dostal jsem kinder vajíčko, laskonku a popcorn maminka s tatínkem mě pochválili a koupili mi hračku za dobré známky mi dala maminka velkou pusinku babička, děda i maminka mě pochválili, když budu mít pěkné známky na konci roku, dostanu mobilní telefon dostala jsem dva plyšáčky, jsou to přívěsky ke klíčům nebo třeba na aktovku, je to medvědice Tetinka a pejsek Flíček hodně mě pochválili, dostala jsem 50 korun a taťka mě pozve na pizzu a pohár dostala jsem atlas psů, panenku, povlečení do postele a mikinu od maminky jsem dostal čokoládu a tatínek mě pozval na pizzu dostala jsem čokoládu, jablko a limonádu byla jsem pochválena, že nemám trojku, maminka a tatínek mi řekli, že musím ve druhém pololetí zabrat mamince a tatínkovi se vysvědčení líbilo a domluvili jsme se, že mi koupí stolní hru. Chci, aby hra obsahovala bezpečná i nebezpečná políčka, karty a pěkné obrázky. Už se těším, až si všichni tuto hru zahrajeme. maminka mě za vysvědčení trochu pochválila moc se vysvědčení mamince nelíbilo, musím v učení přidat 3.B
Jak jsem se těšil (na vysvědčení) a jak to dopadlo? Před: Myslím, že budou jedničky a dvojky, možná trojka, ale jen s mizivou šancí, takže je to OK. Doma snad bude pochvala a určitě nějaká drobnost. Po: Trojku jsem nakonec neměl vůbec. Doma byla pochvala a drobnost jsme taky dostali, prostě úplně podle mých představ. Luboš
-134-
Před: Těším se, ale hodně mě zajímá, jestli prospěju s vyznamenáním nebo jenom prospěju. Myslím si, že doma to přijmou dobře a jestli za to něco dostanu, to teda nevím. Vím, že mám pět dvojek a chci se do 2. pololetí zlepšit. Po: Vysvědčení bylo krásné, prospěla jsem s vyznamenáním, doma mě zatím pochválila jen mamka, od babičky jsem dostala hořkou čokoládu s mandlemi, zatím mě všichni pochválili, tak jsem šťastná. Julie
Před: Na své vysvědčení se netěším, protože budu mít samé čtverky. Doma mi dá mamka s taťkou pár facek. Je to škoda podpisů paní ředitelky. Po: Skutečnost byla docela dobrá, nedostal jsem, ale mamka s taťkou to věděli. Ale docela dobré, možná se sestrou dostaneme psa. Vilém
Před: Na vysvědčení se VŮŮŮŮBEC netěším!! Dostanu sedm trojek, ale nevím z čeho. Doma dostanu nářez a budu mít zaracha. Jsem v pytli. Konec. Po: Doma mě přijali špatně, dostal jsem několik facek a jinak dobré. Ondřej
Před: Já se tak napůl těším a napůl netěším. Doma to přijmou doufám dobře, už jsem je připravila na nejhorší. Taťka jako vždy řekne: „No dobré,“ a ostatní řeknou: „Ty jsi šikula,“ a budou si dělat srandu. Po: Doma mi na to nic neřekli, jen se podívali a pak to leželo v kuchyni na stole a ještě leží. Taťka to ani neviděl! A sousedka mi řekla, že jsem šikulka. Míša 6.C
Jak by to vypadalo, kdyby se přestalo zkoušet a psát písemky? Moje příprava do školy by byla dost blbá, vůbec bych se neučil. Štval bych na školu. Vyrušoval bych, štval bych učitele a učitelky. Radek
-135-
Kdyby se ve škole přestalo zkoušet, známkovat atd., tak moje příprava by vypadala asi tak: přijdu domů, nachystám si aktovku a jdu na FB anebo zapnu TV. Petr Kdyby se přestalo zkoušet? Moje chystání do školy by se nijak zvlášť nezměnilo. Doma se moc neučím, jedině na nějaké větší písemky Kristýna z Př, D… Dívám se do sešitu před hodinou. No, to by bylo super, kdyby se neznámkovalo. Nemusel bych se učit, ale byl bych blbý. Zato škola by byla fajn. Učitelé by byli sice na nervy, ale co už. Vlastně bych tam nemusel ani chodit. Vojtěch Kdyby skončilo známkování, zkoušení a psaní písemek, bylo by to super. Ale zase bych se asi přestala učit a připravovat do školy. A kdybych potom šla na střední a tam by se známkovalo, dopadla bych blbě. Monika Byl bych úplně blbý. Nemusela by být škola, skoro všichni by se neučili, příprava na hodinu by byla špatná a všichni by dělali bordel. Školy by zanikly a bylo by to jako kdysi. Nebyly by peníze. Martin Kdyby se ve škole přestalo zkoušet a psát písemky, tak by to bylo určitě super. Myslím si ale, že super by bylo do doby, kdy bychom byli dospělí a chtěli se stát třeba doktorem, právníkem nebo jiným povoláním, ke kterému je potřeba vzdělání. Kdyby se totiž ve škole přestalo zkoušet, nikdo by se neučil. Žaneta Kdyby se neznámkovalo, tak by mě škola bavila o mnoho víc! Neučila bych se vůbec. Byla by to sranda. Myslím, že bychom dávali i větší pozor a nekecali bychom. Ale byli bychom asi úplně tupí. Kdybychom si nemohli vyzkoušet na písemce, jestli to umíme nebo ne. Sára 7.A
Ještě jednou k tahákům… - Já si taháky nepíšu, ale můj strejda si ho dával vždy do průhledné propisky a napsal písemku na 1 nebo 2. - V první třídě jsme brali domácí zvířata. Nemohl jsem si zapamatovat, jestli je jehně od kozy nebo ovce. Mamka dostala nápad – tahák. Nevěděl jsem, co to je. Napsala mi lísteček a dala mi ho do pouzdra. V hodině jsem otevřel pouzdro a uviděl lísteček přilepený na stěně pouzdra. Nakonec jsem z písemky dostal 1.
-136-
- Já s tahákama nemám žádné zkušenosti, já to nepotřebuju a jsem někdy lepší než někdo jiný. - Taháky nechci moc používat, ale když nemám jinou možnost, tak ho použiju. Často se mi stává, že si tahák napíšu, ale nakonec stejně nepoužiju, protože si to zapamatuju. Ale párkrát jsem ho použila, učitelčino pestré oko mě zahlédlo a okamžitě pětka. - Ve třetí třídě si kámoška napsala na papuč tahák na další den. A ten den, jak ten tahák potřebovala, tak si ty papuče zapomněla doma. Byla na sebe naštvaná a dostala za pět. - Mamka říkala, že si taháky psala na ruce, na nohy, na brýle. Používala hodně taháků, hlavně do chemie, matiky, fyziky. - Před angličtinou jsem zjistila, že píšeme slovesa v minulém čase. Jelikož moje hlava byla na tohle učivo dutá, napsala jsem si tahák na lavici a ani jsem se nekoukla do učebnice. Začala hodina a paní učitelka mě posadila o lavici dál a já byla v … - S taháky mám pár zkušeností, třeba v přírodopise, tam to vůbec nevidí anebo ve fyzice, tam to už vůbec nevidí. Ale zas do některých předmětů to nejde, ale to nevadí, aspoň se naučím. - Znám pár lidí, co taháky používají a vždy jim to vyjde. Ale myslím, že je to nespravedlivé, když si někdo napíše tahák a někdo se to musí našrotit, ten, co má tahák, má 1 zadarmo. Trochu mi to vadí, ale nic proti tomu nemůžu udělat. - Já taháky už nepoužívám, protože jednou jsem si ho napsala tak malým písmem, že se ani nedal přečíst, takže jsem z něho neměla nic. Radši mít hnusné známky než podvádět při písemkách. - Taháky vždy a všude. Mamka mi vždycky diktuje taháky. Když má někdo ve třídě tahák, tak každý – puč mi ho, puč mi ho! Taháky všude možně, kam se podíváte. - Nejoriginálnější byl můj tahák do hudebky. Měli jsme psát písemku na nějaké hudební skladatele, jako Bedřich Smetana atd. Nechtělo se mi to učit, tak jsem si vzala sukni a napsala si to na stehno a pak jsem vždycky tu sukni odhrnula a opsala. - Pokaždé jsem měla respekt z toho, že mě učitel nebo učitelka čapne. Protože raději dostanu za 5 s čistým svědomím, že nic nevím, než s tím, že mi to vezme a napíše stejně 5. - Já si s taháky hlavu nedělám. Mám vedle sebe Radka…
-137-
Umím čarovat, jenže jsem kouzelníkem jen jeden den v roce. Co bych změnil? Natálie: Chtěla bych změnit chování dětí mezi sebou. Moc se mi nelíbí jejich vztahy, vysmívají se, nadřazují se, … V blízkosti svého bydliště bych okamžitě zrušila Doly Frenštát. Václav: Chtěl bych mít tu kouzelnou moc, vyčaroval bych všem lidem zdraví, hodně štěstí, taky aby měly postižené děti v ústavech hodně dárků. David: Změnil bych životní prostředí tak, aby nebylo špinavé, ale bylo čisté. Změnil bych celý svět, aby se měli lidé rádi a nebyly války. Saskie: Kdybych uměla čarovat, změnila bych svoji paměť a známky, aby se mamka na mě nezlobila, taky tatínek, abych jim dělala jen radost. Patricie: Změnila bych peníze, místo peněz bychom platili třeba trávou. Bezdomovci nemají peníze, stačilo by jim si utrhnout trávu, měli by na pití i jídlo. Chtěla bych taky změnit bílý sníh na růžový, protože růžové barvy je na světě málo. Karolína Š.: Dnes jsem malá čarodějnice a můžu splnit tři přání. Přeji si, aby bylo na světě dost jídla pro všechny hodné lidi. Je hloupé, že někdo v Africe umře hlady, v jiné zemi někdo jídlo vyhodí do popelnice. A taky bych si přála, aby úplně všechny děti na světě našly pod stromečkem to, co si přejí. Byly by pak šťastné a poslouchaly by maminku i paní učitelku. Pro sebe si přeji, aby byli všichni doma zdraví a ve škole byla pohoda. Agáta: Kdybych byla kouzelníkem, chtěla bych změnit chování některých dětí v naší třídě. Obzvlášť někteří, když někomu ublíží, neumí se ani omluvit. Navzájem si berou věci, potom se o ně hádají, dokonce se i poperou. Chtěla bych, aby se to změnilo. Děti se mají k sobě chovat hezky. Nemají běhat po chodbách, to pak dojde zbytečně k úrazům. Vzala bych kouzelnou hůlku a tyto děti začarovala na hodnější. Viktorie: Zrychlila bych čas. Škola by byla jen hodinu, pak už se šlo domů. Změnila bych to proto, abych měla více času na rodinu. Hned bych si udělala úkoly a mohla bych jít ven. Ten výjimečný den by měl
-138-
ale 48 hodin, jak mají normálně dohromady dva dny. To proto, že nemůžu být dlouho vzhůru, mohu jen do osmi hodin večer. Beáta: Kdybych uměla kouzlit ještě líp, než umím, změnila bych svůj pokojíček na království. Žila by tu se mnou divoká a domácí zvířátka, taky ptáci a Dinosaurus Rex. V čarování se musím hodně zlepšovat, abych vyčarovala lepší svět, bez válek, násilí, bez hladu. Všichni bychom na naší planetě Zemi žili spokojeně. Dále bych si vyčarovala speciálního robota, který by mi nosil do školy aktovku a vozil mě v kočáru se dvěma jednorožci do školy i zpět domů. Ještě bych se chtěla proměnit na jeden den na dospělou ženskou a vyzkoušet si boty na vysokém jehlovém podpatku. Chtěla bych pracovat jako veterinářka a cvičitelka delfínů. Poslední věc, kterou bych chtěla změnit, je, aby můj bratr, který má pět let, řekl konečně Ř. 3.B
Pohádka o Raškovi Ve čtvrtek 3. února jsme navštívili divadlo Pohádka o Raškovi, frenštátském rodákovi, který nedávno oslavil 70 let. Divadlo nebylo povinné, ale naše třída měla zrovna psát písemku z matematiky, tak jsme chtěli jít všichni. Pan učitel vybral jen pětici z naší třídy a já měla to štěstí a mohla se divadelní hry zúčastnit. Došli jsme do kulturního domu a nevěřili svým očím. Nebylo to klasické vystoupení s oponou, ale museli jsme jít do arény. Což bylo fajn, aspoň jsem lépe viděla na herce i dřevěné loutky. Zanedlouho se začalo. Malého Jirku donesly rodičům tři vrány. Jirka se chtěl podívat až do nebe, a tak si splnit svůj vytoužený sen. Nejvíce času strávil u tetičky a ta ho ve všem podporovala. Jednou Jirka dostal lyže a pomalu se na nich učil skákat. Ostatní mu nevěřili, ale tetička ano, Jirka musel poctivě trénovat. Vrány mu našly trenéra z Liberce, který pospíchal za svou manželkou, ale nakonec se nechal přemluvit. Po mnoha hodinách tréninku vyrazil Jirka i s trenérem na olympiádu. Porazil svého největšího rivala a stal se prvním československým olympijským vítězem ve skoku na lyžích. Jen co přijel do rodného Frenštátu, tetičce přivezl parfém a desku na gramofon, po které tolik toužila. Toto divadlo se mi moc líbilo, hlavně kvůli výborným efektům a krásném zpracování života Jiřího Rašky. Těším se na příště. Lucie Stupavská 7.A
-139-
V 8. ročníku se žáci zamysleli nad otázkou využití nových nezvyklých technologií. Vyzkoušeli si skupinový Brainwriting 632. Šest žáků ve skupině psalo postupně do tabulky 3 myšlenky s časovým limitem 2 minuty. Reagovali na článek, který byl uveřejněn na webu http://digiweb.ihned.cz. Texty vznikly v rámci projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí.
„Máme materiál na neviditelný plášť“, hlásí americký tým Američtí vědci tvrdí, že jsou o krok blíž vývoji materiálů, které by mohly učinit lidi neviditelnými. Výzkumníci z kalifornské univerzity v Berkeley údajně vyvinuli materiál, který může ohýbat světlo kolem trojrozměrných objektů a způsobit tak, že "zmizí". Podobné přírodní materiály sice neexistují, ale mohou být uměle vytvořeny nanotechnologiemi. Výzkum, financovaný americkou vládou, by mohl být jednoho dne použit v rámci tajných vojenských operací – neviditelný plášť by mohl například zajistit, že tanky zmizí před nepřítelem. http://digiweb.ihned.cz/c1-26329760-mame-material-na-neviditelnyplast-hlasi-americky-tym Výběr některých myšlenek z Brainwritingu: Při písemkách bych se prošla po třídě. Na beďary. Vykradla bych banku. Tajné ujídání z ledničky. Špehovala bych kluka, co se mi líbí. Utíkala bych z baráku na akce. Jak bychom hráli na schovku, nikdy by mě nikdo nenašel. Dělala bych, že v domě straší. Byla bych reportérkou a o celebritách bych věděla vše. Zavítal bych do dámských sprch. Pro chytání zlodějů. Kradl bych sestře sladkosti. Pozoroval bych opačné pohlaví. Na pozorování zvířat. Pro pozorování děvčat zblízka. Uplatňoval bych zákony schválnosti. Na škádlení. Pláštěm bych obalil všechny odpadky. Chodit zdarma na diskotéky. Na schůzky naslepo –
-140-
viděla bych toho druhého a on mne ne. Šla bych navštívit zvířata v ZOO. Čůrala bych na veřejnosti. V létě v pařáku bych chodila venku nahatá. Kradla bych třídnici, kdyby mě někdo zapsal. Vkradla se do ředitelny. Balil bych na to holky. Jezdil bych autobusem zadarmo. Spát – když tě nevidí, tak tě nebudí. Jedl bych v obchodech. Kdybychom nosili brýle a neslušely nám, tak je do toho obalit. Schovali chyby. Kryli čas. Na mraky. Darovala bych ho. Jela bych do zahraničí ukrást princeznovské šaty a korunku. Plášť bych zakázal používat. A jak žáci vynález zhodnotili? - Tento materiál by se dal využít k mnoha věcem. Určitě by se hodil pro maskování letadel. Ale mnoho lidí by ho využívalo ke špatným věcem, např. loupeže, vraždy. - Dá se využít k různým věcem. Většina lidí by ho však zneužila. Takže je dobře, že nic takového zatím neexistuje. -Neviditelný plášť není vůbec špatná věc. Nicméně by se ho zneužívalo ke krádežím, šmírování. Možná by byl dobrý k obraně nebo maskování. Stejně
si myslím, že američtí vědci to nikdy nevymyslí. - Neviditelný plášť by se hodil, ale kdyby ho měli všichni, bylo by to spíš na obtíž. - Tento přístroj má víc nevýhod než výhod. - Tento materiál je dobrý pro armádu. Špatné je, že se dá využít i proti vám. - Tento materiál bych používal k pozorování věcí, které nemohu pozorovat viditelný. Snažil bych se ho chránit před nesprávným využitím.
Olympiáda prvního stupně Ve středu 9. února jsme na olympiádě zastupovali Polskou republiku a myslím, že Justynu Kowalczykovou a Adama Malysze jsme potěšili. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme běhali sami a sbírali body za soutěže. Já jich měla 8, ale nelíbilo se mi, jak jsme běhali spolu, protože Christian tam furt křičel na nás. Ale stejnak jsme vyhráli 1. místo. Tereza Kutáčová 3.A
My, třída 3.A, jsme vyhráli olympijské hry pod vlajkou Polské republiky. Myslím, že paní učitelky a páni učitelé měli vynikající
-141-
nápad, dort byl strašně moc dobrý a pěkně upečený. Medaili jsem snědl hned, jak jsem šel domů Patrik Žídek 3.A
Hurá, konečně středa, dnes je přece olympiáda ve škole, bílá olympiáda pro 1. stupeň. Reprezentovali jsme polskou zem! V první části děti soutěžily samy za sebe, ale ta druhá část, to bylo za celou třídu, stejně jako jeden za všechny a všichni za jednoho. Bylo moc hezké, že deváťáci pomáhali v těch disciplínách. V soutěži tříd se mi i ostatním z naší třídy nejvíc líbilo převážení ve vozíku. A pak přišlo vyhlášení. Když jsem slyšel, že druzí jsou 4.C, tak jsem myslel, že první budou páťáci. A najednou řekla paní učitelka, která uváděla olympiádu: „A vyhrála 3.A za zemi Polsko! Hurá, hurá, hurá!!!“ Jsme první, paní učitelka nám dala zlaté medaile za 1. místo. Dostali jsme i slíbený dort, ale paní učitelka řekla, že dort sníme až druhou vyučovací hodinu. Paní učitelka donesla ve druhé hodině dort s marcipánem. Ten dort byl ale dobrý. Ne. Byl přímo skvělý. Marek Golas 3.A
Devátého února proběhla na školním hřišti Zimní olympiáda. Soutěžili jsme v 11 disciplínách za Dánsko. Nejvíce se mi líbila disciplína prolézání myší dírou, protože jsem maličký a v pohodě jsem se tam vešel. Nelíbila se mi disciplína skok přes potok, protože jsem si tam roztrhl tabulku a neumím moc skákat. Nakonec jsme obsadili 6. místo. Ondřej Malina 3.D
Na olympiádě se mi líbilo, že to měli dobře vymyšlené. Všechny disciplíny se mi líbily, hlavně číšník. Dokonce se mi líbilo, že tam pouštěli českou hymnu. Nejvíce se mi líbil dort pro celkového vítěze – 3.A. Nakonec jsme byli šestí. Lenka Špačková 3.D
-142-
Co nového v Recyklohraní? V tomto školním roce RECYKLOHRANÍ připravuje již čtvrtý úkol a prozatím jsme se zúčastnili všech předchozích. První úkol se týkal příběhů našich babiček a dědečků o starých elektrospotřebičích, který slohově vypracovali žáci devátých ročníků. Druhý pod názvem „Sešlápni, ušetříš“ řešili hoši z 6.B, jeho cílem bylo zjistit rozdíl v počtu sešlápnutých a nesešlápnutých plastových lahví, které umístíme do stejné nádoby. Třetí úkol byl „Vánoční koledy trochu jinak“, které nazpívala děvčata z 9. B. Čtvrtý je nazván „Baterie do koše nepatří“ a úkolem je vytvořit plakát s cílem informovat veřejnost v okolí, že použité baterie jsou nebezpečný odpad, který je nutné odevzdat k recyklaci.
K dnešnímu dni máme dvě sběrné nádoby na vybité baterie (jedna je umístěna v učebně přírodopisu, druhá ve 2. patře) a dva kontejnery na nefunkční elektrozařízení (ty jsou v učebně přírodopisu). A co do nich nosíme? Staré kulmy, fény, topinkovače, mixéry, žehličky, toustovače, holicí strojky a podobně. Na 14. březen plánujeme sběr větších spotřebičů tj. televizorů, monitorů, kopírek, mikrovlnek, tiskáren a podobných zařízení. Sběr proběhne od 14.00 hodin do 15.30 hodin v garáži školy z Mariánské ulice, která je přístupná pro auta. A proto! Co se u vás válí jako nepotřebný elektrospotřebič, šup s ním do tašky nebo 14. 3. 2011 do auta a hurá do školy!!! Alena Maňasová
Šrubařův memoriál V sobotu 12. a v neděli 13. února se konal na Pustevnách již 63. ročník běžeckých lyžařských závodů Šrubařův memoriál. V sobotu se jelo klasicky a v neděli volnou technikou (kromě předžáků a předžaček, kteří jeli klasicky). Frenštátský tým si vybojoval spoustu medailí a poháry, které se dávaly za oba dva dny. Těchto závodů jsem se zúčastnil podruhé a tentokrát jsem byl se svým výsledkem spokojený. V sobotu jsem jel 4 kilometry klasicky a v neděli 4 kilometry volně. Trať byla dobrá, hnusné bylo ale za začátku počasí, pak se zlepšilo. Jakub Lorek 6.C
-143-
Ideálním člověkem byl lovec,
Komiks
Co si přečtete příště? jak bude vypadat dětský pokoj v roce 2060 redaktoři byli na exkurzi tam, kde se nedostanete překvapivé (?) výsledky ankety Já a počítač možná se objeví Pruhovaná slepice Komenský by se divil…
pak úspěšný bankéř.
později vzdělaný sportovec,
A dnes?
Na vydání 6. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Kristýna Maková, Markéta Petrová, Dominik Schneiderka, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Patricie Šimuláková, Nikola Španihelová, Jan Tesař, Veronika Hrubišová (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Obrázky kreslili: An h Tranová, Lada Chromelová, Monika Lančová, Adéla Romanovská Fotografie: Patricie Šimuláková, Petr Ondryáš Komiks: Jan Tesař e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz http://www.druhepatro.ic.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 1. 3. 2011
-144-
