V tomto čísle nepřehlédněte: Byly Velikonoce – 170 Ministr školství – 175 Přijímací zkoušky – 178
Soustředění – 179 Co se dělo ve škole – 183 O Karkulce – 187
Tak už jsme zase o číslo starší, je nám devadesát osm a máme pro vás malé překvapení. K některým tématům se nám vždy sejde spousta článků a my můžeme otisknout jen pár. Tentokrát vám dáme možnost přečíst si i ty, které na stránkách nejsou. U některých nadpisů najdete odkaz *. Když navštívíte naše stránky (http://www.druhepatro.ic.cz/), vyhledáte 10. ročník, číslo osm, můžete si přečíst vše.
Nocování s Andersenem (2. C) nejvíce se mi líbilo, že jsme s Majdou ze třídy daly Jakubovi a Vilémovi pod spacák plyšového hada a že jsme se dívali na pohádku. Amálka líbilo se mi, jak jsme zpívali písničky a jak jsme leželi a Niki mě lechtala. Kačka nejvíce se mi líbilo, jak jsme se procházeli po zhasnuté škole. Ale škoda, že nebylo zhasnuté všude. Kristinka nejvíce se mi líbilo, jak jsme chodili po škole, svítili si baterkami a ještě jak jsme šli do chemie. A překonala jsem strach a dala si na hlavu obří tarantuli. Anička nejvíc se mi líbilo, jak jsme spali a já, Kačka, Žaneta a Kuba nespali, já spal hodinu. Líbilo se mi, jak se holky bály pavouků. Vilda líbilo se mi, jak jsme jedli preclíky a samé dobroty a jak jsme ve škole nocovali. Martin hezká noc pohádková. Hezké hry a práce mě bavila. Emilka
-169-
Moje úžasné Velikonoce * V sobotu jsme byli ve světě kamenů. Maminka si vybírala jenom oranžové a zelené, já jsem si koupil ametyst v podobě pyramidy, tatínek si koupil dva podobné kamínky a babička si koupila kamínek s úchytem na řetízek. Potom jsme jeli do Dřevěného městečka, kde byly i formy na velikonoční zajíčky a beránky. Některé domky byly otevřené, my jsme se šli podívat do dvou a jednoho kostela. V jednom domku bylo, jak lidi kdysi bydleli, ve druhém byly potřeby na zabijačku, brousky na nože a mlýnky na maso. V kostele to bylo jak v dnešní době. Vykoledoval jsem si sladkosti a knížku Neštovice, mor a jiné pohromy. Dominik Najzar 3. B Přijela od babiččina přítele vnučka, která bude mít dva roky. Šla jsem s mamkou a Johankou na procházku. Jak jsme šli do kopce, tak v lese přede mnou asi 3–4 metry běžely srnky. V pondělí přišli koledníci a já se sestrou jsme se šly schovat do skříně a nemohli nás najít. Najednou vešel do pokoje strýc, podíval se do skříně a chytl Johanku za ruku a práskal ji po zadku. Pak chytil mě a taky mě práskal a pak přišli další a zas to samé. Ale jeden říkal, že Johanka dostane víc, protože mu nadává. A pak přijela mamka a rychle si sedla do křesla a luštila křížovky. Přišel strýc a tahal ji za ruku, mamka spadla na zem a strýc řekl, že nebude čekat hodinu, než vstane. Zvedl mamku a napráskal jí na zadek. Šla jsem se umýt, vylezla jsem z vany a šla do pokoje. Chtěla jsem si sednout, ale spadla jsem na zadek a narazila si kost a bolí mě to ještě teď. Amálie Bartoňová 3. B Byl jsem v pondělí u mojí sestřenice Hanky. Tam přišli tři kluci a hodili Zuzku do sprchy a potom přišla jak zmoklá slepice. Hanka se strašně bála, a proto se zamkla na záchodě. Lukáš Sobota 3. B Velikonoce byly hrozné! Děda na mě přišel s prutem, taťka s bráchou mě vyšlehali tatarem a brácha mě asi 10x povoňal voňavkou. Kamila Geryková 3. B O Velikonocích jsem vstala a taťka mě vzal do koupelny a umyl mě. Byla jsem celá mokrá. Pak mi mamka dala oblečení a přišel strýc s jalovcem a navoněl mě klučičí voňavkou. Potom jsem se schovala -170-
pod postel, za chvilku přišel další strýc s vařechou. Poplácal mě po zadku, vůbec to nebolelo. Pak přišel Patrik s tatarem a dala jsem mu Terezie Škorňová 3. B velké vajíčko, pak všichni odešli. Velikonoce tak neprožívám, jsem doma a k nám nikdo nechodí. My jsme jezdili za prababičkou, ale ta před půl rokem zemřela, tak zůstáváme doma. Já koleduju s dědou a děda vždy přinese jalovec. Všechny vypráskám a dostaneme sladkosti. Je to zábava, a tak to děláme každý den. Samuel Sochatzi 6. A Velikonoce jsou zvykem, který umožňuje klukům chodit za holkama, babičkama, maminkama a také sousedky budou rády. Kluci přijdou s tatarem nebo s jalovcem vyšmigrustovat holky a za to dostanou nějakou sladkost, vajíčko a také mašličku na tatar nebo jalovec. Holky to moc nebaví, protože to bolí a házet nás do vany nebo do potoka není moc příjemné. Udělala bych zákon, který by zakazoval holky házet do vody!!! Jana Strnadlová 6. A Návrh zákona, který upravuje činnost o Velikonocích: Chtěla bych změnit na Velikonocích jen to, aby kluci, jak chodí k holkám je vyšlehat, přišli jen v domluvenou dobu a jen v přestupný rok a ještě aby si vždy donesli něco sladkého a my (holky) jim to jen zabalíme a dáme jim to zpět. Daniela Skřehotová 6. A Co by kluci na Velikonoce mohli a nemohli? Nemohli by nás házet do sprchy, nosit jalovec místo prutu, mýt holky za krkem a polévat holky voňavkou. Mohli by nás mýt po obličeji, lehce švihat prutem, zvonit po domech, nosit košík. Veronika Grygarová 6. A Chtěla bych, aby kluci holky házeli jenom do teplé vody. A aby kluci přišli, jenom když se s holkou domluví na přesný čas a aby vždy dali něco za odměnu, že nás mohli vyšlehat. Pavlína Mertová 6. A Strana 299 odstavec třetí – Velikonoční zákony Pokud děvčata nechtějí, aby za nimi na Velikonoce chodili chlapci, musí na vrátka či vrata připevnit ceduli „Vstup na vlastní nebezpečí“. Pokud chlapci toto varování nechají být a o Velikonocích půjdou -171-
k děvčatům, mohou dívky zavolat policii. Chlapci by dostali trest, např. den veřejně prospěšných prací. Aneta Havlová 6. A Na Velikonoce nesmí kluci pouštět ledovou vodu a vlažnou a ve vaně to samé. Mohly bychom dostat infarkt a to by bylo zlé. Ale může se to udělat jen na přestupný rok, jinak ne. A ještě, že na přestupný rok budou chodit holky a ne kluci, protože i holky by chtěly taky někoho zmlátit. Tereza Mičulková 6. A Proč jsou kluci více nemocní než holky? Dělali jsme výzkum v 6. C a zjistili jsme, že kluci jsou více nemocní než holky! Jak je to možné? Přišli jsme na to, že o Velikonocích holky dostanou tatarem, aby byly zdravé a kluci ne. To způsobuje, že holky jsou odolné proti nemocem. Kluci bohužel tatarem nedostanou, a proto jsou více nemocní. A jak tomu zabránit? Jednoduše! Stačí v úterý po Velikonocích kluky zmlátit tatarem. Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová
Jak šel můj život… Ahoj, jmenuji se Karla a chtěli po mně, abych vám popsala mé dětství a i to, jak se mám teď. Z narození si pamatuju, jak jsem vypadla z něčeho teplého. Spadla jsem do měkkého, ale celkem to píchalo. Všude bylo spousta dalších vajíček a stále opakující otravný zvuk. Někdo na mě sedl (asi ta paní, co mě snesla). Nějaký tvor mě vzal a označkoval. Zanedlouho jsem už seděla v studeném křesle. Myslím, že se tomu říká obal. Bylo nás tam mnohem víc. Mluvili jsme o zážitcích a o tom, co nás vlastně čeká. Uplynulo pár hodin a najednou začalo všechno drnčet, dokonce nás postavili i na hlavu, ale to naštěstí jen chvíli. Najednou mi začala být opravdová zima a z okolí šly slyšet zvláštní zvuky, byly jiné, než ty, co jsem slyšela po narození. Najednou jsem cítila já i ostatní teplo, konečně teplo! Opět jsme se v balení začali pohybovat. Po pár minutách jsme nejspíš byli zase -172-
položeni, jelikož mi začala být zas zima. Naráz jsme ucítila teplo, ale jen na některých místech. Vypadalo to jako pařát, ale bylo to trošku tlustší. Začali mě natírat, asi barvou. Přišla jsem si jako oblečená. Osoba, která mě natírala, byla asi nervózní, protože se mnou jemně třepala. Netrvalo dlouho a byla jsem položena do dolíčku, na který se nedalo ani pořádně sednout. Slyším výkřik, spoustu křiku, ale i smíchu a nadávek. Najednou jsem se začala zas pohybovat. Hodili mě do igelitové tašky… Byla tam spousta dalších vajíček, ale ty se se mnou nechtěly bavit, vážně nevím proč. Možná proto, že jsem viděla, že pod obalem byly černé a to já asi nejsem. Připadala jsem si jako na trampolíně a čekala, kdy se konečně dočkám klidu. Navíc jsem schytala i pár ran ve výskoku s jinými, asi němými vajíčky. Skončila jsem zase v chladnu, ale stejně jsem za to byla ráda. Zase jsem viděla svá příbuzná vajíčka, i když mi byla zima. Jak to se mnou bude dál, to ještě nevím. Ale myslím, že bych si už zasloužila klid od toho šílenství, co jsem zažila. Lucie Stupavská Já se vám přiznám. Nikdy jsem pořádně nevěděl, co to vlastně Velikonoce jsou. Samozřejmě nějaké představy jsem měl, to ano, ale žádné z nich se neukázaly jako pravdivé. Že by to byl název pro Veliké Noci? Nebo snad se blížily nějaké Veliké Konce? Kdepak. To byly čistě mé představy. Byl začátek dubna. Krásný den přede mnou, venku svítilo sluníčko a já se pohupoval v lehkém vánku. Po chvíli už jsem nebyl tak spokojený. Někdo mi můj dopolední relax chce zprotivit. Najednou se k mé mamince přihrnula halda nějakých namachrovaných kluků. Co si o sobě vůbec myslí? Přijdou, ani nepozdraví a hned začnou ubližovat mým sourozencům a začnou je vytrhovat? No to ne! Vůbec, ale vůbec se mi to nelíbilo. Nejraději bych je zlostí mrskl po těch špinavých rukách. Ale co? Než jsem se nadál, ublížili také mi. Ta štiplavá bolest, jak mě oddělili od maminky, nebyla nijak příjemná. Ocitl jsem se tedy také v ruce jednoho frajírka. Neměl jsem ani tušení, co se mnou bude. Když už se i mnoho mých dalších sourozenců ocitlo v rukou chlapců, ti nás začali jaksi proplétat. Řeknu vám, dost to šimralo! Po nějaké té době jsem byl zapletený v takovou zajímavou věc. Co bude dál, jsem neměl tušení. -173-
To byl však jen začátek. To „nejlepší“ teprve přišlo v pondělí devátého dubna. Můj majitel mě vzal brzy ráno a co se nedělo! Normálně mě chytl do ruky a začal se mnou pleskat svou maminku. Nejdříve mi bylo té paní líto, ale když už se mnou pleskal i svou sestru, přišlo mi to zábavné. Jeho maminka na mě uvázala takovou mašli. Poté jsme s mým majitelem šli k sousedce, dále pak k zřejmě jeho kamarádce, no prostě jsme toho prošli dost. A já byl celý zamašličkovaný. Konečně už tedy vím, co jsou to ty Velikonoce. Můžu spokojeně říct, že mi už žádných holek líto není. Akorát tedy nevím, čím si to holky zasloužily. Na to už asi nepřijdu… Kamča Skurková
Ocenění učitelů Stalo se již tradicí, že na konci měsíce března oceňuje starosta (starostka) města některé učitele. Letos zastupovaly naši školu na
frenštátské radnici paní učitelka Jaroslava Káňová (Ocenění za dlouholetou tvůrčí pedagogickou činnost) a paní učitelka Pavlína Maňasová (Ocenění Výrazná pedagogická osobnost). Časopis Druhé patro se přidává ke gratulantům.
-174-
Hledá se ministr školství… * Jaké vlastnosti by podle 7. C měl mít ministr školství? Měl by být chytrý; schopný; rozumný; laskavý; měl by se umět vcítit do dítěte; stát za názory žáků; výřečný; poctivý; skromný; všímavý; moudrý; klidný; odvážný; komunikativní; normální; spravedlivý; umět zřetelně mluvit; něco o tom vědět. Jaké vlastnosti by mít neměl? Lenivý; retard; pyšný; drzý; hloupý; neměl by se vyhýbat své práci; protivný; ustrašený; pyšný; lakomý; lhostejný; hrubý; urážlivý; chamtivý; hamižný; líný; pasivní; slabý. JÁ TO TEDA BERU – Budu ministrem školství! Chtěla bych být ministryně školství, protože bych chtěla změnit hodně věcí a školních pomůcek, např. notebooky na zápisy, místo do sešitů tak do notebooků nebo tabletů, protože ne každý píše čitelně a někteří to ani po sobě nepřečtou, tak mi to přijde jako ideální pomůcka. Taky bych zavedla školní uniformy. Vím, že ne každému by se to líbilo, ale zase by se nepomlouvalo, co má kdo na sobě a další podobné věci tohoto typu. Potom bych změnila podmínky na hodiny tělesné výchovy. Častěji chodit ven, mívat hodiny tance atd. A poslední věc, kterou bych změnila, je pozdější příchod do školy, cca na 12 hodin do večera. Tak to je všechno, co bych asi změnila. Vendula Smelíková 8. B Já Barbora Jenčková bych byla nejlepší ministryní školství, opravdu tomu věřím. Už od malička ráda navrhuji a prosazuji svůj názor, ale také kritizuji. Ministr musí kritizovat a navrhovat a to by mi šlo! Chtěla bych být ministrem školství, protože už slovo škola znamená, že musíte být ale aspoň trošku chytří, to by mi vyhovovalo, kdyby se o mně lidí bavili jako o vzdělané osobě! Učení mi vždy celkem šlo, i když jsem na to „kašlala“! Já bych chtěla provést spoustu změn. Např. sjednotit prázdniny ve všech školách, zařídit více peněz pro celostátní školství, upravovat školní prostory v budově i na hřištích, zvláště ve velkých městech i na vesnicích, kde jsou školy starší. Školství nemá peníze a přitom je to tak důležité, za tím bych si stála! Trošku bych také pozměnila školní řády a tresty, provedla bych spoustu změn. Barbora Jenčková 8. B
-175-
Jestli prezident opravdu uvažuje, aby ministrem školství byli puberťáci, tak já to Beru! Byl bych tím nejlepším, vždyť mám přeci jenom ředitelskou důtku. A proto bych byl tím nejlepším ministrem. I když s tím nemám jakékoliv zkušenosti, určitě bych neváhal a změnil pár věcí. Jelikož jsem na základce byl mezi těmi nejlepšími v prospěchu (od 2,70 až 2,90), tak jsem ten pravý. A potom bych byl tím nejlepším, mám znalosti o všem, ale určitě by byl velký plat, tak jo, to se mi líbí… Honza Kahánek 9. C
CRRR! Zvoní mi telefon. „Prosím?" „Halo, halo je tam Andrea Kociánová?“ „Ano, jsem zde.“ Najednou mi milý, přesto trochu agresivní hlásek řekne: „Nechcete se stát ministrem školství?" „Jsem v šoku, děláte si srandu?“ Chvíli nahlas uvažuji. Jsem vhodný kandidát? No, vždyť mám ve škole průměr 1,28, to není jen tak od věci. Ve škole poslouchám, vím o chybách ve školství, no proč ne? Výbušně a nadšeně odpovím: „JÁ TO TEDA BERU!“ A už druhý den se mi mění srst, jsem v novinách, jezdím si luxusním autem a navíc vliv, jak a co se děti budou učit. Není tohle sen? Ano. Právě se mnou třepe mamka a říká: „Vstávej, jdeme do školy!“ Hezký sen, ale realita je jiná. Andrea Kociánová 9. C
Osvětim * Místo, na které se snad nikdy nezapomene. Těch lidí, co tam zemřelo zbytečně. Kdysi byl tento komplex hotovým peklem, nikdo by si nepomyslel ani trochu, co se tam mohlo dít. Nechápu, jak ti vojáci vůbec snesli smrt tolika lidí, že jim to nebylo líto, nebo že neměli strach ohledně pomsty. Ti lidé, co si mysleli, že se konečně budou pracovat, ta brána s nápisem „Práce osvobozuje“. To všechno byla lež, podvod a drzost! Po vstupu do tábora už nebyla cesta zpět. Po vstupu do tábora se člověk stal otrokem, či zvířetem. -176-
Dnes je to místo smutku, strachu a klidu. Je to spíše velký hřbitov než muzeum. Myslím, že by bylo slušné chovat se na tomto místě slušně a po celém komplexu udržovat smutek jako úctu těm zemřelým. Emil Milata 9. C
Je mi hrozně líto, co tam všichni ti lidé zažili. Při pohledu na místa, kde přišlo o život tolik lidí, mi krvácelo srdce. Tolik zla, bezmoci, neútěšnosti a strachu se na jednom místě jen tak nevidí. Jen si říkám, jak tohle všechno mohl způsobit člověk. Jak to mohla udělat lidská Kristýna Kampová 9. A bytost? To člověku nebere mozek…
Do naší školy chodí MISS Žabka, Mistr Bahňák i nejlépe fandící třída! Titul Miss Žabka letos získala Klára Vantuchová ze 4. A před Anežkou Pražákovou z 5. A, Mistrem Bahňákem se stal Adam Soudil ze 4. A. Nejlépe fandící třídou byla 4. A, která vyhrála volnou vstupenku pro celou třídu do Tarzánie. Anežky a Adama jsme se zeptaly na průběh soutěže. Dozvěděly jsme se, že je do soutěže vybrali spolužáci a že otázky a úkoly byly namáhavé, ale bavily je. Před soutěží si zkoušeli, jak co řeknou a udělají, chodili pořád sem a tam. Anežka tam měla kamarádku, která ji uklidňovala vždy, když byla na řadě. Proto ani neměla trému. Adam vůbec trému neměl, protože celá třída je povzbuzovala. Vítězstvím byli oba překvapeni. Mezi porotci byla i vítězka loňského ročníku Pavlína Mertová ze 6. A, také jí jsme položili několik otázek. ? Bavilo tě být porotkyní a chtěla ! Ano, byla lepší než minulý rok by sis to zopakovat? hlavně kvůli soutěžím, byly ! Bylo to zajímavé a ráda bych si zábavnější, ale minulý rok byly to zopakovala. taky možná zábavné, to mi ale, ? Co tě nejvíce zaujalo na když jsem soutěžila, tak nepřišlo. soutěžících? ? Shodla ses s ostatními porotci? ! Jak kreslili na balonky a co ! Ano, shodla, každý byl originál, ale i tak se lišili jen o pár bodů. dělají o volném čase. ? Líbila se ti letošní soutěž? Lucie Syrovatková a Sára Síbková
-177-
Přijímací zkoušky * Hodně lidí si myslí, že přijímačky jsou nutné zlo a abych řekla pravdu, tak s tím souhlasím. Už od září se většina deváťáků obává toho dne, kdy budeme muset v jednom testu předvést, co jsme se za celých devět let naučili. Můj názor je takový, že je to zbytečné. Podle mě jsou lidé v den přijímaček tak nervózní, že stejně předvedou svůj nejhorší výsledek. Ale na druhou stranu, podle čeho by měly střední školy usuzovat, zda žáka přijmou či ne? Takže asi budeme všichni muset zatnout zuby a celé to nějak přečkat. Rozhodně byste přijímačky neměli brát na lehkou váhu. Doporučuju se na ně připravit, ale zase to nesmíte přehánět, protože je pravda, že to, co jste se za celých devět let nenaučili doteď, se vám asi do hlav nepodaří dostat během jednoho půlroku… To, co si o tom myslí naši deváťáci a jak oni letošní přijímání přečkali, si teď můžete přečíst… Kristýna Kampová
Přijímací zkoušky (před) Na příjmačky jsem se připravoval jedním zkušebním testem z matematiky a českého jazyka. Cítím se být připraven. Děsím se příjmaček. Tak moc závidím těm, kteří příjmačky dělat nemusí. Ti se nemusí učit, aby vše rychle dopochopili, jako my ostatní. Pracně se učím, ale jakmile pomyslím na to, co vše je v sázce, mám v hlavě vygumováno. Já se bojím!!! Mé pocity jsou hrozné… už předem vím, že to nedám, ani kdybych chtěla, nevím, co budu dělat… už teď jsem nervózní, ztracená a mám pocit nikam nechodit. Pocity před přijímačkami se snažím nevnímat. Jsem sice trochu nervózní, ale snažím se to brát s klidem. Furt dokola si říkám: „Přijdu, napíšu a odejdu.“ A pak ať se stane, co se má stát. Do té doby, než k nám mluvila paní učitelka Bartošová, to bylo vpoho. Teď už tak vpoho nejsem a trochu mám obavy, že toho hodně neumím. Doufám, že v neděli usnu bez nervů a že se nebudu v pondělí a úterý moc stresovat u příjmaček.
Přijímací zkoušky (po) Už je to za mnou. Už jsem konečně napsala příjmačky a vůbec nechápu, proč jsem se tak stresovala. To nejhorší totiž přišlo až teď, až -178-
teď se dozvím verdikt. Ten stres z výsledku je snad stokrát horší než ten, který jsem zažívala před příjmačkama. Když se zamyslím nad tím, co jsem psala, skoro vše mi vychází, ale stejně mám pocit, že jsem to nějak pokazila. Mám za sebou přijímačky. V pondělí jsem psala ve F-M a celkový pocit jsem měla dobrý. V úterý jsem psala v NJ a pocit moc dobrý nebyl. U matematiky to byl úplně tipsport. Cermaty se mi zdály těžší. Bojím se výsledků. No, na to, že dneska se to dovím, tak jsem celkem napjatá! Ale raději už budu vypisovat to ODVOLÁNÍ! Nejistá euforie – to je moje cítění. Je to pocit, který je krásný, ale nevím, jak to ještě dopadne, takže ve mně bloudí taková nejistota, která v mojí hlavě dělá divy. Nejvíc mě ale rozčiluje to, že nás školy ještě více a více napínají a vůbec s námi nesoucítí. Jen přemýšlím, jak otevřít ty stránky s výsledkama. Můžu ale říct, že pocit po, je o mnoho lepší.
Soustředění V jakých sportech se žáci soustřeďují, a jak soustředění vypadá, to vše se můžete dozvědět v následujících článcích. Vybrali jsme pouze pár činností, ale věřte nebo ne, není soustředění jako soustředění. Přesvědčte se sami. Volejbal Na volejbalové soustředění jezdíváme většinou do Kunčic pod Ondřejníkem. Jsou to dny, kdy máme tréninky vlastně dvakrát denně, což nám pomáhá být lepší a lepší. Trénujeme hned od druhého rána. V 7:30 jdeme na snídani, poté máme čas se připravit na trénink. Zhruba v 8:30 vycházíme do tělocvičny, tam se oblečeme do sportovního, začíná trénink. Ze začátku rozcvička, ta nesmí chybět. Poté rozházení, a dál se trénuje to, co je potřeba. Smeče, bloky, náhry a vůbec vše, co je třeba zlepšit. A že toho není málo. Po tréninku se celé utahané vracíme zpátky do penzionu, kde nás pak čeká oběd. Po obědě máme asi do 14 hod. volno. Někteří jsou na pokojích, jiní zase dělají kraviny venku, Ve 14:30 se jde zase trénovat. Na odpoledním tréninku jsme tak do 17:00 až 18:00 hod. -179-
Když se vrátíme i z tohoto tréninku, máme přichystanou večeři. Po večeři je volný program. Většinou bývá v 22:00 hod. večerka. A my jako správné vzorné sportovkyně po desáté hodině večerní zalehneme bez problému. Ráno pak vstaneme čilé jako rybičky a dobře vyspané. A další a další den je stejný, jen s menšími rozdíly v trénincích. No, trocha ironie nikdy neuškodí. Kamča Skurková Taekwondo Soustředění z taekwonda míváme o letních prázdninách na jeden týden a bývá v Kunčicích p. O. Jelikož náš trenér Václav Vašek, co nás trénuje, trénuje i ve Frýdku-Místku, odkud pochází, jezdí s námi na soustředění, závody a různé akce taekwondisti z Frýdku. Celé soustředění začíná odpoledním tréninkem v tělocvičně. Tam nás rozdělí do dvou skupin – starší trénuje náš trenér Vašek, mladší trénuje Tomáš. Po náročném dvouhodinovém tréninku máme hodinu volno a v 19:00 je večeře. Asi půl hodiny po večeři začíná večerní trénink se zbraněmi (velké a malé tyče, nunchaky, nůž – ovšem NE opravdový…). Ve 22:00 máme večerku. Ráno v sedm budíček, 7:15 rozcvička, většinou se běží jeden km někam a tam se rozcvičíme a běžíme zpátky na chatu. V 8:00 snídaně. V 9:00 nástup na dopolední trénink, který jako večerní je venku. Na tomto se trénují kopy, údery, … Tento tréninky závisí na počasí, když je škaredě, jdeme do tělocvičny, trénujeme až do 11:00. Ve 12:00 se všichni nahrneme do jídelny hladoví jako vlci. Po dobrém obědě máme tři hodiny volno. Každý si dělá, co chce, někdo si zajde do obchodu, někdo jde k bazénu a jiní se jen tak vyvalují na pokojích. V 15:00 je nástup na odpolední trénink. Všichni společně odcházíme do tělocvičny. Zde trénujeme pády, sestavy, přehoz přes záda, sparingy… Po dlouhém a vyčerpávajícím tréninku máme volno. Místo večeře si opečeme špekáčky a zpíváme písničky u ohně. Všichni jsou rádi, že večerní trénink odpadl. V 22:00 nás večerka nemine a všichni musíme jít spát. Takhle a podobně probíhá celý týden, až na jeden den, kdy se jde na Ondřejník. Na soustředění z taekwonda zažijeme vždycky hodně zábavy, ale i dřiny. Po skončení soustředění se všichni těší domů, ale zároveň se těšíme na příští léto a na další soustředění. Monika Lančová 8. A
Matematika, fyzika, chemie V polovině dubna 2012 se konalo matematické soustředění KoKoS v Bílovci, které dopadlo velice dobře. Celkem se zúčastnilo 27 žáků -180-
(z naší školy jsme jeli čtyři), k tomu bylo zhruba 8 pořadatelů. Moc se mi tam líbily přednášky, ubytování a měli moc dobrá jídla. Co se mi nelíbilo, byly přehnané večerní hry. Celá akce se jim pěkně vydařila, vyšlo jim i pěkné počasí. Kristýna Kociánová 6. B 12.–15. dubna jsme se 4 žáci sbalili a odjeli do dalekého Bílovce na „KoKoSové“ soustředění, abychom se něco nového dověděli o matematice, fyzice a chemii. Z matiky nám třeba vysvětlovali, proč je střed trojúhelníku středem trojúhelníku, nebo jak násobit docela velká čísla z hlavy a rychle. V chemii jsme dělali různé pokusy včetně výroby slizu, který někteří experti používali jako past na mravence umístěnou na záchodě. Dění ve fyzice? Organizátoři k nám jednou přišli s tím, že budeme „překonávat gravitaci.“ To vypadalo tak, že jsme ve skupinách začali budovat létající stroje velmi podobné lampionům štěstí, naše „překonávání gravitace“ dopadlo tak, že všechny lampiony zůstaly na zemi a všechny až na jeden skončily v plamenech. Jsem rád, že nás tam něco zajímavého a užitečného naučili. Celkově to bylo dobré až na to, že soustředění bylo pravděpodobně zaměřeno na mladší děti, takže tam bylo dle mého vkusu až moc her. Vařili nám tam dobře, ubytování bylo vcelku dobré. Já osobně považuji za úspěch to, že mě škola vybrala k účasti na této akci… Radek Ondryáš 9. A
Co je ještě normální? Připadá vám chování některých žáků v této škole normální? Mně teda ne. Myslím si, že kdybychom vzkřísili někoho z našich předků, tak by tady nepřežil ani minutu. Už i zvířata se chovají lépe a zedníci mluví slušněji než někteří ze žáků. Vždyť jsme teprve na základce! Jaké to bude dál, nebo spíše – jde zajít ještě dál? Jestli to tak půjde dál, za chvíli budou muset mít učitelé v povinné výbavě obušek a chrániče. Adéla
Co je ještě normální? No jak pro koho… Pro některé učitele je zcela nepřípustné, když někdo v hodině vykřikne, pro žáky je to samozřejmost. A proč se někteří tak chovají? Co já vím… Asi se -181-
předvádí, chtějí zabodovat, nebo to mají v krvi? Musíme ale pochopit, že někdo má prostě rád pozornost. Jak má například babička ráda pečení, někteří jedinci mají rádi pozornost. Tento problém bývá většinou u chlapců pubertálního věku. Takže je to asi normální. Ale někdy mi naše třída o přestávce připomíná ZOO bez plotů, kde se potkali dohromady kachny, krávy, paviáni, opice a voli a tančí prapodivné africké tance a hrozně u toho hekají… Nic proti zvířatům a Afričanům, ale takhle se to dá nejlépe přirovnat. Kristýna Záleží na tom, co si každý představí pod pojmem být normál, normální? Pro pana školníka nemůže být nic normální, protože když opravuje urvaný sifon nebo vysklené okno, tak si tuhle otázku musí říkat každou chvíli. A když někdo grgá někomu do ucha, tak si člověk musí říct, jestli je ve třídě s hovady nebo idioty. Nevím, možná je to vina rodičů, že své děti nenaučí slušnému chovaní a že kopat po někom papuči se prostě nemá. Asi by se měla dělat psychická vyšetření a pak znovu na Honza druhém stupni.
Obrázky nemusíme pouze kreslit - VRŠKOMÁNIE Školní hřiště, dvě kopy vršků všech druhů, dvanáct tříd a pouze jeden úkol. Ten zněl jasně. Do předem vyznačených čtverců o ploše metru čtverečního vytvořit z vršků obrázek na Den Země. Každou třídu zastupovali zástupci až pěti členů. Po prohlášení, že už se může začít, se každá třída nahrnula k jednomu čtverci, kde měla tvořit. Většina šla hned pro vršky, aby jich měla dost (no jakoby toho nebyla plná hromada). Pak začalo to překřikování a vymýšlení, co se bude vůbec tvořit. Když už nějaká skupina věděla, co stavět, mnohdy to dopadlo takto. Někteří členové už vytvářeli obrázek, zatímco ostatní členové se hrabali ve vršcích a hledali příslušné barvy. Už po -182-
pár minutách se začalo něco vyvíjet. Ne že by ostatní třídy tušily, co zrovna jedna třída má, ale nějaké rysy tam už byly. A jelikož na toto skládání bylo tři čtvrtě hodiny a někdo si mohl myslet, že vše v pořádku stihne, někteří se však zmýlili. Proto také ke konci dávali hlavy dohromady, aby si to mohli ulehčit. Bylo zajímavé se dívat, jak žáci přehrabávají celou hromadu vršků, jen aby našli tu svou barvu, kterou potřebují. Ke konci hřiště vypadalo krásně barevně. Už z dálky se dalo poznat, jaký že to obrázek má ta třída, jaký si vymyslela další. Někteří už měli své dílo hotové, další vylepšovali, co mohli. Vyhlášení bylo po patnácti minutách, kdy se třídy seřadily a čekaly, co bude. Jako vítěze porota vyhlásila 8. C s obrázkem Země. Mimořádnou cenu poroty dostala 9. C. Vítězům gratulujeme a ostatním děkujeme za účast. Kamča Skurková
Co se dělo ve škole? Včera proběhla dopravní soutěž ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde žáci 9. C pomáhali stavět hřiště pro soutěž. Jak soutěž skončila a my uklízeli hřiště, tak nám městská policie věnovala 5 kol, která byla z roku asi 1970. Kola byla červené a modré barvy, cena takového kola je nevyčíslitelná. Kola musí projít generálku, jestli jsou vhodná na cesty nebo ne, ale myslím si, že jsou v tom nejlepším stavu. Tam upadávají řidítka, ale to je v pohodě. Kola musí projít zkouškou výdrže, takže ho čeká sjezd z Rekovic dolů přes les, a potom se uvidí, jak jsou kola v pořádku. A zda jsou vhodná na ježdění… Lukáš Mihula 9. C
Mé nové kolo čeká náročná a velmi únavná úprava všeho druhu. To krásné kolo se tam tak dívalo, že jsem ho musel chudáka vzít. Musím ho obrousit a nastříkat, asi celé na černou. Nejlepší na tom je, že je to originální kolo a těch je na světě málo asi tak 1000 kusů. Když jsem ho přivezl, tak mamka se na mě dívala hodně divně, ale na krásné nové RETROKOLO mi nic neřekla. Asi se divila moc dobře, že tak krásně ušlechtilé kolo neviděla hodně dlouho… Jarek Kralovič 9. C
-183-
Hasiči Minulý týden k nám přijeli hasiči z Nového Jičína. Byli u nás už podruhé. Přijeli si s námi popovídat o bezpečnosti a o hasicích přístrojích. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí. Např. jaké druhy hasicích přístrojů máme nebo jak dlouho který hasicí přístroj hasí. Byla to moc zajímavá přednáška a velice se nám líbila. Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová 6. C
Houpání U nás ve třídě máme pár expertů, co se pořád houpou na židlích. Pan učitel Ondryáš jim říká, aby si donesli houpací koně a kohouty pro malé děti. Moje představa o dnu, kdy by se všichni domluvili a donesli si své houpačky, je asi taková. Ráno jdou kluci do školy a nesou zabalený objemný náklad. Nikdo ani netuší, co to je. Přijdou do třídy a začnou vybalovat svoje koníky a kohouty. Židle dají stranou a postaví na své místo houpačku. Hodina začne a do třídy vejde někdo z učitelů, podiví se, jestli je ve správné třídě. Podívá se na dveře, na nich je napsáno 7. C. Vejde zpátky a začne učit. Jakmile něco řekne, kluci se začnou houpat. Takhle by to mohlo vypadat v naší třídě, kdyby si kluci donesli houpací koně. Lucie Syrovatková
Nové učební pomůcky! Dne 18. 4. 2012 objevili žáci 6. A Afriku a Jižní Ameriku, a to ve své třídě. Nejsme v zeměpise moc dobří, a tak se dá říci, že nám srýpaná omítka pomáhá… Nejde to moc rozpoznat, ale když otočíte pravý „flek“ o 180° (o polovinu kruhu) vyklube se z něj J. Amerika. Levý „flek“ zase připomíná Afriku, i když trochu nakřivo a kousek chybí, ale za 2–3 roky bude určitě celá. Vůbec netušíme, jak vznikly nebo kdo je vytvořil, protože tu byly už předtím, třeba sloužily jiné třídě jako tzv. tahák…
-184-
Někteří z naší třídy říkají (jako třeba Matěj Štefek), že to vyrýpala jeho sestra, když chodila do 6. třídy jako my. Ale my si to nemyslíme (alespoň většina třídy). Občas si na srýpanou omítku (fleky) vzpomeneme a uvažujeme, jestli by se daly využít, ale nejspíš ne. Jana Horáková Smutný osud tarantule… Měli jsme spojené pracovní činnosti a taky supl, paní uč. Pavlínu Maňasovou. K učebně jsme dorazili dřív, tak jsme šli do učebny. Přede mnou a Pájou seděla Daniela a Sabina. Povídaly jsme si, když v tom Ondra D. dal Sabině na hlavu svlečku tarantule. Sabina začala ječet a snažila se tarantuli dostat pryč. Ta se ve vzduchu rozpadla na pár částí. Několik částí skončilo na zemi a jeden kousek tarantule přistál u mne na pouzdře. Viník všechny části posbíral a dal je zpátky do misky na učitelský stůl. Když to paní učitelka zjistila, strašně se zlobila. No a asi víte, co následovalo. Pachatel se smál a očividně mu to bylo jedno. A asi tak nějak vypadají spojené pracovky v 6. A. Aneta Havlová
Smrdí nám třída! Naše třída 9. B fakt smrdí. Ti malíři mohli použít nějakou méně čichově výraznou barvu, anebo to vymalovat a opravit až o velkých prázdninách. Stejně je i možné, že to kluci zase nějak poničí. My si chceme vždycky o přestávkách otevírat okna, ale ti tyrani učitelé nás raději chtějí nechat udusit. A přitom oni sami krčí nos, když k nám musí jít učit. Fakt je to hrozné. V naší třídě máte dvě možnosti – zmrznout nebo se udusit. Kristýna Maková
Rytíři očima 7. A Být vojákem by mě nebavilo, protože bych pořád musela vyjíždět do nějakých bitev, nemohla bych si odpočinout a taky je velké riziko, že mě někdo zabije: Ovšem občas si zašermovat např. s kamarádkou by špatné nebylo. Eliška Káňová -185-
Ne, nechtěl bych to, bál bych se a asi bych do 5 minut zhebnul. A to by hóódně bolelo, a proto bych v té době vůbec žít nechtěl. Jan Bartoš Mně by se nelíbilo jezdit na takové akce, protože by to za chvíli bylo nudné a válečníkem bych nechtěl být, protože bych asi za chvíli padnul (to se stane každému). Ale to představení, co jsme měli 26. dubna, bylo dobré a podle mě bylo dobré každé, co tu měli. Lukáš Prášek Rytířem bych nechtěla být, protože bych se hodně bála. Zkusit bych to chtěla, jedině když by ten meč byl tupý. Kdyby byl ostrý, tak bych se bála, že při tréninku by mě ten meč sekl a usekl prsty. Ale jako vystoupení s tupými meči by mě trochu bavilo. Natálie Blažková Školní bufet Školní bufet je nejoblíbenější a nejvoňavější místo na škole, kde se všichni rádi vracejí. Navštěvují ho žáci z celé školy od 1. do 9. třídy, ale i učitelé. Položili jsme paním, které tady prodávají, pár otázek. 1. Co se nejvíce prodává? Všechno, ale nejvíce pečivo, pití, ale i sladkosti. 2. O které přestávce je nejvíce rušno? Asi o půl deváté. 3. Stalo se už někdy, že by vám někdo něco ukradl? Občas ano, když ještě nebyly potraviny za sklem. Nyní jsou zakryté, takže krádeže už nebývají. Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová
Den pro radost v 6. C Už podruhé nás navštívila paní psychoterapeutka. Měli jsme program první čtyři hodiny. Povídali jsme si, jak se chováme, jestli dodržujme pravidla, která jsme si na začátku roku napsali a hráli jsme hry. Hry byly asi nejlepší a nejzábavnější. Dostali jsme papír a na něj jsme měli napsat své jméno. Potom jsme si papír všichni vyměnili. Dostali jsme papír se jménem jiného spolužáka a nakreslili jsme mu třeba hlavu nebo oči a pak se zase všechny papíry vyměnily. Tak jsme kreslili své spolužáky. Nakonec jsme vytvořené obrázky dali jejich majitelům. Celé dopoledne nás bavilo a moc se nám líbilo. Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová
-186-
Dal si nohy do batohu! Určitě jste už slyšeli, že někdo vzal nohy na ramena. My máme spolužáka, který má nohy v batohu! Jeden náš spolužák má menší problém se svými papuči. Paní učitelka po nás chtěla, abychom si zvedli papuče a dali je na lavičku pokaždé, když po škole jdeme domů. Pro našeho spolužáka to bylo moc obtížné. Nebyl schopný dát si papuče na lavičku, tak je šatnáři vzali a hodili nejspíš do bedny. Luboš, ten spolužák, si pro ně nešel a teď ve třídě sedí a nohy má ve svém školním batohu. Takhle to je už 3 dny a stále své papuče nemá. Myslíme si, že už je ani mít nebude. Sára Síbková
Příběh z bedny Ahoj, jmenuji se Teniska a narodila jsem se v Číně mé mamince Adidas. Mám také sestru Botasku, která je úplně stejná jako já. Můj život byl krásný – na skladě jsem měla plno kámošů a byla sranda. Až do doby, než si mě koupil nějaký kluk. Už od začátku jsem věděla, že mě nemá rád. Hrozně mu smrděly nohy a já jsem to musela pořád čichat. Ani mě nemyl – nechával mě jen tak, špinavou. Jednou mě vzal na moc zvláštní místo. Byla to velká budova, kde bylo hrozně moc dalších kluků a holek a kde jsem se konečně setkala s některými kamarády. Bylo mi ale hrozně trapně – byla jsem špinavá a nezavázaná, a tak jsem raději zalezla do kouta. Čekala jsem a čekala a můj majitel pořád nikde. Řekla jsem si tedy, že mu vyjdu naproti. Najednou mě vzal nějaký člověk a začal mě natahovat a roztahovat a dávat na nohu. Hrozně mě to bolelo, a tak toho nechal. A pak mě pustil, a já jsem se ocitla v nějaké bedně. Naštěstí mě pád až tak moc nebolel, protože jsem spadla do měkkého – na haldu oblečení. No, nemůžu si stěžovat, mám se tu opravdu fajn. Je tu teplo a sem tam nás tu i pošimrají a prohrábnou. Chybí mi tu ale má sestřička, a tak jestli ji někdo někdy najdete, prosím, přineste mi ji sem. Adéla Romanovská
Jak to bylo s Karkulkou? Já jsem babička Boženka. Bydlím na paloučku za lesem. Dnes mám narozeniny a očekávám návštěvu Karkulky. Právě peču koláče, abych ji -187-
mohla něčím pohostit. Ale místo Karkulky se do mého domu vetřel zlý vlk. Vrhnul se na mě a normálně mě sežral. V tom momentu jsem dostala šok a upadla do bezvědomí. Probrala jsem se, až když už vedle mě seděla Karkulka. Začala mi všechno vysvětlovat, abych věděla, jak se sem taky dostala. Pak už si jen vzpomínám, jak jsme viděly světlo a slyšely jsme hlas myslivce. Vylezly jsme z břicha vlka. Nastrkali jsme mu do břicha kameny, zašili a počkali jsme, až se půjde napit do studny a spadne. Pak jsme to všichni tři oslavili. Rebeka Fuksová 8. B
Já jsem Alois, vlk místního lesíka. Celý svůj život tak pobývám v lesíku, sleduji veverky, jak si staví domky ve stromech a nosí oříšky, jak zajíci vesele skáčou přes pařezy, jak se lištičky motají kolem cizích doupat, jak je tak pořád v lese veselo, jen já stále čekám, až budu moci také provést nějaký svůj pořádný vlčí kousek! Plynou dny a týdny a dny… a najednou, HA! A je to tady! Tak se tak dívám do dáli a zahlédnu tam nějakou červenou holku, malou! Tak se tak přibližuji HOP sem, HOP tam, až se doplazím k pěšince v lese! Měl jsem pravdu, vesele si tu skáče nějaká malá, červená děvenka s košem, HMMM to je slaďounké! Vyskočím z křaku a holka klidně stojí. Povídám: „Kampak si jako myslíš, že jdeš, holko?“ Ona na to: „Neměla bych ti to prozradit, ale jdu k babičce, bydlí támhle na stráni, je moc nemocná a já jí tady nesu medicínu a něco na zub.“ HMM, tak něco na zub? Zakručelo mi v bachoru, toho musím využít! „Ty, hele, holko,“ povídám, „ale co by to bylo za navštívení bez krásné polní květinky, hele tady máš a sbírej, ŠUP, ŠUP!“ Byla fakt malá a hloupá, sbírala, sbírala a já jsem hezky rafinovaně popadl košík a uháněl a uháněl na nedalekou stráň. Když jsem dorazil k domku babky, povídám za dveřmi, když ťukám: „To jsem já, babičko, Karkulka, nesu ti dobrůtky!“ Babka věrohodně otevře dveře a já CHLAMST!!! Jo, jo vybrala si svůj osud, život je vlk! Lehnu si do babiččiny postele a chrupkám, za chvíli BUCH BUCH do dveří, vzbudí mě ta malá hlupačka, stojí za dveřma, má plnou hubu keců, tisíce otázek a já nemám nervy! Odkryju peřinu a CHLAMST!!! Opět, vždyť to říkám, že každý si svůj osud vybírá sám, měla prostě držet hubu, ale na druhou stranu chápu, že se ještě chtěla setkat s babkou, i přesto že ani nevěděla, -188-
že jde za ní! Po chvíli dosyta nažraný jsem si hodil šlofíka, pak jsem něco slyšel, měl jsem takový divný sen, když jsem se však probral poloutopený v nějaké studni, pochopil jsem, že sen to tak úplně nebyl a že náš myslivec v tom má prsty, bohužél! Jojo, každý si svůj osud „gloglgo“ vybírá sám!!! Barbora Jenčková 8. B Včera jsem se dozvěděl, že má jít ta dívka v červeném oblečku dneska lesem, tak jsem si řekl, že ji pozdravím. Už z dávné doby vím, že ta červenka svou mamku nikdy neposlouchá a půjde cestičkou, kterou nemá. Tak zhruba ve 2 hodiny jsem se vydal na čekanou. Už z dálky jsem viděl zářivost jejího oblečení, tak jsem se schoval, že na ni ze srandy bafnu. Už, už jsem slyšel pískání veselé dívky, právě míjela keříček, za kterým jsem byl. Tak jsem se rozhoupal a hóóp! „Baf na tebe, červená hučko.“ „Jéje, to jsem se lekla.“ „Kampak to jdeš?“ zeptal jsem se. „Za babičkou.“ A tak jsem jí řekl, ať jí natrhá kytky. A honem jsem k její babči s dalším plánem utíkal. Babičku jsem chytil v kuchyni, zamkl jsem ji na záchod a šel se připravit. Není to tak, jak si myslíte. Oblékl jsem se do babčiných šatů a lehl. Hučka přišla a měla zase ty přiblblé kecy, proč mám co velké, tak jsem ji odpověděl a BAF! Zase se lekla, až to s ní seklo a já se mohl smíchy potrhat, až jsem se zakuckal a v tom jste přišli vy, našli jste mě, jak nad ní ležím a babča celá rudá, asi od toho, jak se snažila vymlátit dveře a jak Hučka leží. A teď jsem tady, u soudu, a musím se obhajovat. Kristýna Babincová 8. B
Karolína skáče nejvýš… Určitě jste slyšeli, že se ve škole uskutečnila Školní laťka. V kategorii starších dívek zvítězila Karolína Šablaturová, která skočila rekordních 140 cm! Proto jsem Karči položila pár otázek. ? Kolik si myslíš, že překonáš školních rekordů? ! Myslím si, že bych mohla překonat rekord na 800 m, nebo se aspoň dostat mezi ty nejlepší. ? Jsi spokojena se svým výkonem? ! Jsem velice spokojená se svým výkonem. Ani jsem nečekala, že můžu dosáhnout takového výkonu. ? Jak to děláš, že jsi tak sportovně nadaná? ! Nemyslím si, že jsem nějak zvláště nadaná, je to jen dlouholetá dřina. ? Máš trému, když skáčeš a všichni se na tebe dívají? -189-
! Ze začátku ano, ale časem se uklidním a zaměřím se na disciplinu a okolí mě už nezajímá. ? Těšíš se na Záhuňskou laťku? Kolik si myslíš, že skočíš? ! Ano, ještě jsem tam nebyla a kdybych skočila tak, jak jsem skočila na školním kole, tak budu ráda. Markéta Petrová
Chcete si udržet kondičku, ale nebaví vás posilovat ve fitku? Zkuste Zumbu! Při Zumbě si zacvičíte, zatančíte a myslím, že i pobavíte, protože u toho můžete poslouchat moderní známé písničky. Zumba se tančí nejenom na moderní latinskoamerické písničky, ale i hiphopové a další písničky. Většinou od Pitbulla, Shakiry, Jennifer Lopez a LMFAO. Instruktor si většinou své sestavy vymyslí sám a při hodinách je nevysvětluje. Takže stačí, když ho budete jen napodobovat. Jedna lekce trvá většinou hodinu a stojí kolen 70–80 Kč podle toho, k jakému instruktorovi chodíte. Na lekce Zumby v okolí Frenštátu můžete chodit buď do Astry, na hotelovku u bazénu nebo do hotelu Beskyd, kde je zumba s chlapem. Můžete zkusit i Aqua Zumbu. Ta se cvičí ve vodě a slouží spíše pro rehabilitační účely. Pokud jste mladší dvanácti let, můžete chodit na Zumbatomic, což je Zumba od 4 do 12 let. Myslím, že když začnete na Zumbu chodit, bude vás to bavit. Markéta Petrová
Městská knihovna ve Frenštátě připravila pro žáky frenštátských škol literární soutěž. Třetí místo v ní obsadila Nikola Španihelová: Secret Usedněte si pohodlně do křesla, přikryjte se měkkou dekou, popíjejte šálek čaje a zkuste přemýšlet. Je jedno o čem, prostě cokoliv vás napadne, můžete myslet, na co chcete, protože to, co se skrývá uvnitř vaší mysli, se nikdo nedozví. Schválně, kdy jste tohle naposledy udělali? Lidé v dnešní době si většinou ve chvilce volna pustí televizi, jsou na počítači a podobně. Kdysi to ale bylo úplně jinak. Vžijme se do prostorů středověkých zámků, kde nejsou žádné „vymoženosti“ jako elektrotechnika, to znamená televize, počítače, mobily…, naopak tam najdeme polstrovaná křesla s bohatou výzdobou, kamna a velké okno s výhledem ven, do přírody, na louky, lesy, pole, řeky, paprsky slunce se odrážejí od drobounkých lístků bříz, poletují zde ptáci a my slyšíme jejich zpěv, tu a tam proběhne srna, zajíci, a my se -190-
můžeme dívat a přemýšlet. Je škoda, že tyhle chvíle už v našich životech nejsou tak časté. Vždyť naše mysl, srdce, to je snad poslední místo, do kterého nikdo nevidí. Můžeme si myslet, co chceme, a pokud to nikomu neřekneme nebo nedáme najevo, zůstane to v nás. Naším tajemstvím. Proto bychom tyhle chvíle neměli nechat uplynout v zapomnění, ale využít jich, zamyslet se nad svým životem, jak se dá změnit, vylepšit, protože je jen jeden a utíká rychle a každý má možnost ho prožít krásně, i když si to neuvědomujeme. Záleží jen na našem postoji k problémům a trablům. Ale když už jsme u toho, kdo vlastně jaksi ovládá tento svět? Věci, které se nám přihodí v našich životech? Tohle je pro mě asi největším tajemstvím. Vezměme to od samého začátku. Byl velký třesk. Ale kdo ho způsobil? Dobře, pro křesťany to byl Bůh. Ale co bylo předtím? V „našem světě“ všechno končí a začíná, proto si nedokážeme přestavit, že něco nezačalo, prostě to bylo. A kde se vzalo tolik odlišných druhů rostlin, stromů, zvířat a lidí? Kdo vymyslel, jak budeme vypadat? Kdo ovlivňuje naše rozhodnutí? Myslíte, že už je život předem „předepsaný“ a už kdosi ví, co uděláme a jak to skončí? Jo, skončí, jednou všichni zemřeme. A co bude potom? Křesťané věří v posmrtný život, který trvá navždy. Ale co je to navždy? Zase jsme u toho, že si nedokážeme představit, že něco neskončí. A trvá prostě navždy. Nutí mě to „navždy, až do smrti,“ ale to je prostě napořád, nezestárneme, nebude se blížit konec. Když mluvíme o tom „nekončícím“, představme si vesmír. Říká se, že to je nekonečný prostor. Letíme, stále rovně, občas se vyhneme nějaké planetě, ale nikdy nedojdeme do konce. Protože tady žádný není. A poletíme takto napořád, nikdy se nezastavíme. Neznám větší a tajnější tajemství. Každý tohle tajemství zná, ví, že tady je, ale nikdo na něj neodpoví. Asi jsou tyhle věci nepředstavitelné a otázky zůstávají bez odpovědí. Ale já doufám, že jednou odpověď najdu. Nejspíš to bude až po smrti, jestli vůbec. Myslím, že by nebylo ono, kdybychom tyhle věci věděli. Život už by byl o něčem jiném, jsme zkrátka „stavěni“ tak, abychom to nemohli pochopit a každý by si to mohl představovat, jak chce, udělat si na to svůj názor. Ale… představme si můru letící k ohni. Ona neví, že je to pro ni nebezpečné, že si může ublížit, prostě jde za světlem. Nemůže pochopit to, co víme my. A stejně tak to je s námi. My asi ještě nemůžeme pochopit „nekonečnost“ vesmíru, vznik života, nevíme, že děláme špatná rozhodnutí, ale třeba to někdo ví, ale nemůže nám to říci. Stejně jako my nemůžeme dát můře najevo, že oheň, do kterého letí, ji může zabít. Udělejte si o tom své názory, myslete si cokoliv chcete a pokud to nikomu neřeknete, tak to budete vědět jen vy a nikdo vám to nebude rozmlouvat, každý má právo myslet si, co chce a mít svá jedinečná tajemství, kterým věří. Nikola Španihelová
-191-
První cenu ve školní tombole
Komiks
Jsme rádi, že i v tomto horkém počasí jste si našli chvilku na přečtení Druhého patra. V tiráži se píše, že čtete 98. číslo Druhého patra, v květnu by to mělo být číslo devadesáté deváté a v červnu? Zkuste hádat... Uvidíme, čím nás naši redaktoři překvapí. Ale Druhé patro nejsou jen redaktoři (ti píší hlavně to, co druzí psát nechtějí ☺), ale všech 661 žáků naší školy. Napište nám taky něco. Dobrých nápadů není nikdy dost...
Stává se šťastným majitelem
získává majitel losu 2121.
plné bedny pokladů z šatny!
Na vydání 98. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Markéta Petrová, Nikola Španihelová, Adéla Romanovská, Katka Žingorová, Kristýna Maková, Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Sára Síbková, Jana Horáková, Aneta Havlová Obrázky kreslili: An h Tranová, Tomáš Wolf, Monika Lančová, Sara Rebecca Concu Fotografie: Romana Stejskalová (str. 174), Petr Ondryáš (str. 176, 182) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 2. 5. 2012
-192-
