V tomto čísle nepřehlédněte: Prázdniny skončily – 1 Návrat do školy – 8 Už to začalo – 10
Jaká byla B7? – 13 Co se děje ve škole – 20 Co jsme vymysleli – 22
Vážení čtenáři, i když se to nezdá, jsou velké prázdniny už měsíc minulostí a za dalších devět přijdou další. Držíte v rukách 111. číslo Druhého patra a to je asi dobrá zpráva, protože časopis přežil odchod svých zkušených redaktorů a v redakci se objevily nové tváře. Držte nám palce a pokud se vám nějaký článek nebo obrázek bude líbit, můžete jeho autora pochválit. Jistě si to zaslouží. Děkuji za všechny redaktory a malíře. Petr Ondryáš (z)odpovědný vedoucí.
Prázdniny Můj největší zážitek byl, jak jsem byl v Itálii, protože jsem se koupal v moři a stavěl jsem tam hrady. Adam Souhrada 3. D Největší zážitek byl skákání z mola ve Francii. Beny Rašovský 3. D Nejpěknější zážitek mám, jak jsme spali pod širým nebem. Adéla Petrová 3. D
Mně se nejvíc líbilo o prázdninách to, že jsme byli na farmě. Kristýna Ivanová 3. D Nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje v kategorii I. a II. stupeň:
-1-
Já jsem sice jezdila na kole pouze týden, ale zato jsem si to užila. Byli jsme s rodinou v Alpách ve městečku poblíž Zugspitze. Nebylo to těžké, ale nebyla to ani žádná pohoda… Když jedete do kopečka, tak si všímáte víc krajiny, protože jedete pomalu. Zato když jedete z kopce, odpočinete si a také se rozhlížíte po okolí, které ubíhá za vás dál a dál. Je to okouzlující. Většinou vyjedete hned ráno po snídani a vrátíte se buď na oběd, nebo pár hodin před večeří (podle toho, jak je trasa náročná). Když jezdíte na kole celý den, moc toho sice nestihnete, ale klidně si můžete zajet na různé památky, nebo prostě kam chcete. Je to taková volnost... Dobré je spojit jízdu na kole s přáteli. To je pak více zábavy a zážitků. Jana Horáková 8. A Kolo je prostě super ;) O prázdninách jsem byl v Chorvatsku s mojí rodinou. Každý den tam bylo pěkně a chodili jsme na pláž. Byli jsme v městě Baška Voda. Poslední den tam byly největší vlny a taky tam bylo poslední den největší vedro. Byli jsme v mobil domu a když se někdo pohnul, tak se hýbal celý dům. Moc se mi tam líbilo a bylo to fajn. Vojta Teichmann 5. A
Byla jsem v Itálii. Bylo to super. Spali jsme ve stanech. Moře bylo teplé, ale nebylo hluboké, v moři byli krabi a medúzy, takže jsem se moc nekoupala. Jídlo nám vařily kuchařky ze Slovenska. Potom jsme jeli na výlety do Benátek, na loď Tamaru. A na poslední 2 dny jsme mohli jet do zábavního parku Mirabilandia, bylo to super. Byly tam atrakce lepší než v Praze. Mamka byla na atrakci hlavou dolů. Ale já jsem nemohla, měla jsem zlomenou ruku, takže jsem nemohla na atrakce jako jinačí děcka, co tam byly s námi. Jely děti z Frenštátu, tu dovolenou udělala ASTRA. Ale ta sádra byla vodní, takže jsem mohla do moře a na vodní atrakce. Poslední den jsme šli do moře, ale přihnala Klára Sasínová 5. A se bouře. -2-
Byli jsme v Chorvatsku, moře bylo studené, ale i někdy teplé a jsem se furt koupala. Bylo mi dobře a pak jsem jela k babičce, u babičky jsme léčili slepici oko, už je v pořádku, ale další nejí, což je smůla, protože je mladá. Pak jsem jela k taťkovi. Nakonec přijela babička a to je konec prázdnin. Katka Milatová 5. A Nejlíp mi bylo doma na Ukrajině. Byla jsem tam 20 dní, hned když jsem přijela, nikdo venku nebyl, protože bylo 47 °C na slunku. Těšila jsem se na sestřenici, bratrance, na tetu a strýce a na kamarádky. Skoro každý den jsme chodili na řeku se koupat a vedle školy jsme chodili na ořechy a byla tam sranda, jak jedna kámoška vylezla na strom a málem spadla a já jsem dole jedla ořechy, které ona nasbírala. Každý večer jsme hráli schovku, hoňku a když jsme nevěděli, co máme dělat, tak jsme si sedli na trávu a kluci nám říkali vtipy, z toho jsem se nejvíc nasmála. Když jsme jeli zpátky do Česka, tak jsem brečela, že chci zůstat, bylo mi tam fajn. Už se těším, až tam pojedu zase. Edita Levko 7. B
Jeli jsme do Švýcarska do hor. Jednou jsme vyjeli vlakem, pak přesedli na lanovku, která nás vyvezla na horu, od které začínala naše túra. Když už jsme šli asi 3 hodiny, strejda navrhl, že si výlet ještě prodloužíme jedním výšlapem na horu, kolem které jsme zrovna šli. Byla vysoká 2472 m. n. m. Nadšeně jsem souhlasil. Byl by to můj nejvyšší výšlap na horu. Po jedné hodině jsme byli na místě. Neuvěřitelné, stál jsem na nejvyšším vrcholku mého života. Daniel Romanovský 7. B.
Co se mi podařilo o prázdninách Mně se o prázdninách podařila jedna věc. V jednom dni jsem uběhl 7 kilometrů a na kole jsem jich ujel 34. Stalo se to proto, že taťka pořádal týmový maraton. Každý běžel 7 kilometrů a zbytek ho doprovázel na kolech. Byli jsme celkově 2 týmy a v každém nás bylo 8. Byl to celkem vydařený den. Ondra Polách 7. B O prázdninách jsem byla u babičky a dědy. Půjčila jsem si volejbalový míč a házela si s ním na zahradě, kde byly kolem chodníku 4 solární -3-
lampičky. Pak jsem si házela s mamkou a byla sranda, až po chvíli ta sranda skončila. V tu chvíli jsem zlomila míčem dědovu solární Sára Malíková 7. B lampičku. O prázdninách se mi podařilo vyhrát pohár za druhé místo ve dvouhře a medaili za druhé místo ve čtyřhře v tenise na turnaji na Dolině. Mamka mi moc držela palce. Edita a Rebecca mě furt otravovaly, ať jim dám čokoládu. Filip Jaškovský 7. B Za tyto prázdniny se mi podařilo se naučit šít. Ušila jsem si tři kapsičky a jedno pouzdro do školy. A taky jsem si ušila kabelku. Zdislava Fialková 7. C
Vylezl jsem na nejvyšší horu Šumavy, která se nachází za hranicemi v Německu. Sice to byl slušný hrb, ale šlo to. Říkali jsme si, že vyjedeme lanovkou, nakonec jsme šli pěšky. Martin Žižka 7. C.
Podařilo se mi s rodiči a s kamarády od rodičů vyjít 3krát na Javorník. Poprvé se ještě ta rozhledna stavěla a podruhé jsem tam šla s rodiči už na postavenou rozhlednu a potřetí s těma kámošema od rodičů. Klára Petrová 7. C
Podařilo se mi za 7 bodů v Albertu dostat plyšáka. Táboří u mě doma na posteli. David Člupný 7. C O prázdninách se mi podařilo vylézt na Radhošť, ale co se mi o prázdninách nejvíc podařilo, bylo to, že jsem zprovoznil motorku a podařilo se mi vidět a promluvit si s prezidentem. Marek Placar 7. C
Podařilo se mi utěšit moji dvouletou sestřenici Simonku. Bouchla se do hlavy a začala brečet a když ona brečí, tak se z toho otřásá celý dům. Většinou ji utěší jen mamka. Tereza Lupíková 7. C
-4-
Na co jsem se těšil o prázdninách a jak to dopadlo? Těšila jsem se na dovolenou v Americe! Bylo tam moc krásně, akorát cesta letadlem byla moc dlouhá, ale nevadí, protože Amerika stojí za to! Dopadlo to skvěle! Simona Konvičková 5. B Na prázdniny jsem se těšila moc i na výlety. Byli jsme na Olešné v Dinoparku. A byla jsem u tety na prázdninách a šli jsme do lesa a tam jsem si podvrtla nohu. Potom jsme jeli k doktorovi a dal mi mastičku a obvaz a ještě ortézu. Moc mě to bolelo. Na konci prázdnin jsme si dali pizzu a colu. A bylo to super. Terezie Škorňová 5. B
Já jsem se těšil na dovolenou do Bulharska a dopadlo to dobře i špatně, protože jsme 3 dny byli nemocní a potom jsme si užili Černého moře. Těšil jsem se na dovolenou s taťkou. Dopadlo to dobře a za 3 dny jsme ujeli na kole 100 km, protože jsme na dovolenou brali kola. Martin Bartoň 5. B
Těšil jsem se na to, až pojedeme do Jeseníku. Dopadlo to dobře, ale všude dobře, doma nejlépe. A byli jsme i v zámku Raduň. Těšil jsem se i na nového kocourka. Přivezli jsme si ho a po několika dnech jsme zjistili, že není naučený chodit na WC, kam má a to u té paní uměl. Jindřich Jurek 5. B
Těšil jsem se na dlouhé spaní a na počítač a to všechno se splnilo. Jediné, co se nesplnilo, bylo sjíždění řeky Orlice na lodi, protože jsme místo toho jeli do Švýcarska do hor. Překvapilo mě, že tam je tak krásně, ty vodopády, ledovce, hory a louky. Bylo to super! Danek Romanovský 7. B
O prázdninách jsem se nejvíce těšil na svoje narozeniny. Mamka mi řekla, že prý nebudou moc drahé dárky, a tak jsem jí řekl, aby mi dali peníze, protože si šetřím na tablet. Jakmile byl oběd na moje narozeniny, přišla ke mně babička a popřála mi. Jako další mi popřála sestra s bratrem. Po nich mi popřála mamka a dala mi dárkový košík a řekla mi, že v tom mám dobroty na tábor. Nakonec mi popřál taťka a dal mi novou tenisovou raketu. Já myslel, že umřu. Tenisovou raketu jsem z celého srdce nechtěl. Po celou dobu jsem měl špatnou náladu. -5-
Mamka mi řekla, že v tom košíku mám bonboniéru, tak ať jim nabídnu. Já jsem si to ale chtěl šetřit na tábor. Pak mi to dal taťka za rozkaz, že ji mám nabídnout. Tak jsem otevřel tu bonboniéru a uvnitř byl tablet. Já jsem se štěstím celý rozzářil a všem jsem poděkoval. Moje Kamil Mrkvan 7. B narozeniny se nakonec povedly.
Co se dá dělat o prázdninách proti nudě Něco na nudu Na nudu je nejlepší jít třeba ven s kamarády, něco se dozvíte, co je nového a na chvíli se zabavíte. Nebo můžete jít ven za psama a být rozhodčí psích zápasů. Nebo si můžete hrát s kočkou, zahrát si nějakou hru na počítači. Zabaví vás to na dlouho, ale bacha, je to žrout času =D. Pokud umíte kreslit, můžete něco nakreslit. Tomáš Chladný 7. B Co dělat proti nudě? Když se někdo nudí a neví co, tak se vždy dá něco vymyslet. Třeba když se nudím já, tak jdu ven za mýma kočkama a hraji si s nimi. Nebo vezmu vodítko a našeho psa a jdu se s ním projít na procházku někde, kde je klid a nejezdí tam moc aut. A když přijdem domů, tak si vezmu nějaké věci a jdu ven do pergoly něco vyrábět, ale Natálie Heřmánková 7. B jen někdy, když se mi chce.
Jak se těší rodiče (prarodiče) na konec prázdnin? moje mamka je ráda, že jdu zase do školy, protože jsem doma nic nedělal, jen chytal prach. A jelikož jsem byl doma sám, tak mi mamka furt musela vozit jídlo z města, ale bylo to lepší, než kdybych si vařil sám, protože by to pak mamka musela všechno po mně uklízet. Kamil 7. B já si myslím, že si moji rodiče neoddechli, když už byl konec prázdnin, že by s námi rači zůstali. Protože chystat se do školy je větší únava než chystat oběd o prázdninách! Zdislava 7. C podle mě rádi nejsou, protože teď budou muset hlídat mladší děti sami a starší budou ve škole. Marie 7. C já si myslím, že si oddechli, protože mě měli furt na očích. Kristýna NE (protože budu mít úkoly ze školy a oni budou muset dělat věci, které jsem já stíhal o prázdninách.) Martin Ž. 7. C moje mamka si ani tak moc neodpočine, protože bude muset se učit s bráchou a starat se každý den o bráchu. Karolína 7. C -6-
ano, protože se o mě nemusí tolik starat. Adam 7. C mamka byla trochu ráda, že jdeme do školy a že ji nebudeme otravovat. Jiří S. 7. C asi ano, protože když jsem byla u babičky, přijela jsem a byli celí odpočatí. Klára P. 7. C myslím, že se jim dost ulevilo, protože mít takové dva haranty (já a brácha) každý den na očích a navíc rodiče někdy říkali – školu na vás. Martin G. 7. C já si myslím, že mamka nebyla ráda, že prázdniny končí, protože je učitelkou. Otakar 7. C já si myslím, že tak na půl, protože se nemusí tak o nás starat a vařit, ale zase když dostanu špatnou známku, tak zas se budou rozčilovat a taky když nám něco nejde, tak se s námi musí učit a tak nemají čas. Aneta 7. C
Jsem SEDMÁK… Moje plány na tento rok: hodlám se víc učit, budu se snažit více kontrolovat, jestli mám nachystané všechny věci do školy, pokusím se vstávat s radostí. učit se a dostat dobré známky, zlepšit se v matyce. chtěla bych se zlepšit v angličtině, abych měla 2 a z dějepisu abych mněla 2 bez vykřičníka a nebo 1 a ještě z fyziky, tak že se budu víc učit. získat vyznamenání, méně zapomínat, naučit se vařit, naučit se něco v dílnách. míň zapomínat, žádnou pětku z diktátu, zlepšit tělocvik. nedostat žádnou trojku na vysvědčení, s nikým se nepohádat a sedět stále s Tomem. mít lepší známky, lepší písmo. jsem sedmák a chci projít. moje plány na tento školní rok jsou zatím nenaplánované. 7. B Jsem OSMÁK… Moje plány na tento rok: od osmé třídy očekávám, že mi narostou vlasy. -7-
očekávám a doufám, že osmička rychle uteče. A doufám, že ji zvládnu co nejlépe. Dal jsem si předsevzetí, že se už budu učit. já očekávám, že nás učitelé nebudou tolik zkoušet. Abychom se lépe psychicky připravili na to, že už se naše známky zapisují. Bude nám to totiž trvat, než nám to dojde. Podle mě to bude sice úplně naopak (úplně nás vyšťaví), ale doufám…!!! těším se na dějepis, tělocvik, výtvarku, pracovky a dal jsem si předsevzetí, že už ve škole neusnu a že si spravím známky. dal jsem si přecevzetí že skusím dát na vysvětčení vyznamenání, ale to se asi nepovede, protože český jazyk je sakra těžký. Do školy jsem se celkem těšil, protože o prázdninách byla někdy nuda. myslím si, že jestli chci mít na vysvědčení dobré známky, budu se muset učit o hodně víc než dříve, protože tento rok bude těžký. Nejvíc se bojím chemie. Toho, že ji nepochopím. já jsem se do 8. třídy hodně bála, protože jak všichni ví, známky už se píšou na přihlášku. Proto jsem si řekla, že se budu připravovat každý den na každou hodinu, aby na mě nevybafla nějaká škaredá známka ze zákeřných písemek. 8. C
Začátek školního roku První školní den – jaké to bylo vloni? - Do školy jsem se těšila. Šla jsem s tatínkem a s maminkou a s babičkou a s bráchou. Kristýnka 2. B - Se mnou šla mamka a taťka a sedím s Kristy. Já jsem se těšila. Byl krásný den. Já jsem šla pěšky. Já mám 1. Natálie 2. B - Těšil jsem se do školy. Vzal jsem si aktovku, doprovázel mě tatínek a maminka. Těšil jsem se na mého kamaráda Kubu. Už jsem to tu znal – chodil jsem na předškoláka. A našel jsem si nové kamarády jako Šimona, Danka a Kubíka. Honza 2. B - Já jsem se nebál, ale byl jsem trochu nervózní. Kuba 2. B - Minulý rok jsem si zase sedla s Kiki. Seděly jsme v druhé lavici u dveří. A po pár týdnů či dnů jsme zase byly rozsazené kvůli dvou kluků, kteří kecali a -8-
my jako vždy jsme to schytaly! Sára M. 7. B - Nejhorší dny mojeho života. Bylo to jako zlý sen. Dělal jsem ze sebe šaška a napsal jsem si na jmenovku rybí filé. Filip 7. B - Když jsem šla poprvé do 6. třídy, tak si z toho dne pamatuji, že jsme se fotili celá třída a potom každý zvlášť. Jinak si pamatuji jen, že jsme se všichni představovali, jak se jmenujem, a poslední, co si pamatuji, že jsem seděla s Katkou. Natálie 7. B - Přišli Trojanovičani a bylo to asi nejhorší věc, co se stala. Sedl jsem si s Dankem. Ondra 7. B Eliška 7. B - Paní učitelka se smála, že jsme malí. - Byla jsem nervózní, protože jsem si chtěla sednout s Verčou a byla tu poslední volná lavice. Rychle jsme si ji zabraly. Schválně jsme byly potichu, aby nás pan učitel nerozsadil. Klára 7. C - Jak jsem přišel do třídy tak jsem byl velice překvapen, že je tu tolik nových spolužáků a že nás pan učitel pohostil suchým chlebem ze solí. Martin G. 7. C - Když jsem přišel do této třídy, tak tu bylo více žáků než normálně, protože tady byli i žáci z Tiché. Zdeněk 7. C
Jak to udělat, abychom se těšili do školy? Ráno se zhnuseně chystám do školy, ale vtom mi rozbije okno cihla se vzkazem. Otevřu vzkaz a tam je napsáno: Přijď rychle do školy, je tam úžasný tobogán, který tě doveze do třídy, automat na sladkosti, za které nic neplatíš, celé dny můžeš být v bazénu, nebo se nechat masírovat osobní masérkou. Ve škole dále můžeš potkat nejznámější osobnosti, se kterými můžeš trávit celý den v nejmodernějších hernách! Nic jsem neříkal, ani jsem nepřemýšlel. Běžel jsem, stopoval, jen abych se dostal do té úžasné školy. Cestou jsem potkal kamarády, kteří také běželi. Za každou cenu jsem tam musel být první. Už jsem skoro tam, na tom vysněném místě. Zbývá oběhnout poslední dům. Aaaaaa, jsem zase u té staré škaredé školy. Tomáš Wolf 8. A Školní rok by měl zahájit tak, že bychom se učili jen do půl dvanácté, ale aby mě dotáhli do školy, musí na mě poslat 50 včel, to bych hned utíkala do školy. Nebo by bylo super, kdyby ředitelka rozhodla, že se -9-
budeme učit v bazénu, že by bylo několik bazénů a jedna třída měla svůj vlastní velký bazén a kdyby se nás ptali na otázky a někdo odpověděl dobře, tak by dostal třeba lístky do kina nebo vstupenky na aquapark zdarma. Na školní výlet bychom jako třída letěli letadlem třeba na Madagaskar a prázdniny bychom měli každý měsíc na dva Pavlína Rudelová 8. A týdny. Škola snů V mé škole snů by se mi líbilo, kdyby se nemusely stát fronty na oběd a mohli bychom zůstat v lavicích a někdo nám ten oběd donesl. Radost by mi také udělalo, kdybychom si mohli vybírat, co budeme chtít na oběd. Nejvíce by mě potěšilo, kdybychom si mohli brát do školy svoje zvířátka. Moc by se mi líbilo, kdyby do školy vedly koleje z bytu a po nich jezdil vláček a já na něm jezdila do školy. Hodně bych chtěla, aby všechny věci zůstávaly ve škole a nemusela jsem nosit aktovku. Denisa Švancarová 3. A
Já bych chtěla ve škole snů chodit v 9.30 hod. a končit ve 13.00 hod. a místo učebnic bych chtěla tablet, na kterém bychom místo učení hráli hry. A taky bychom měli z okna skluzavku, po které bychom se klouzali do světa radosti. Ve světě radosti by každý dělal to, co ho baví. A co by chtěl, to by se mu splnilo. Taky by měl každý svoje auto a to by každému sloužilo. Thea Mája Hubálková 3. A V mé škole snů by se mi líbilo, kdyby místo oken byly čokolády, místo sešitů notebooky, místo černé tabule interaktivní tabule. Naše paní učitelka třídní by měla vlasy až po pás. A taky by bylo dobré, kdyby každý žák měl jednoho holuba a ten donesl vždycky, co by chtěl a taky co by chtěl nachystat. Adéla Jevičová 3. A
Už to začíná (začalo)… Jednou, když jsem si šel pro oblečení do skříně, uviděl jsem svou aktovku, vzal jsem si ji a postavil na stůl. Byla celá špinavá a smradlavá od starých svačin, které tam ještě hnily. Bylo mi jí líto, tak jsem si představoval, jaké to musí být být zavřený ve skříni celé prázdniny. Začal jsem se aktovky ptát: Líbily se ti prázdniny? Vůbec ne, musela jsem být pořád v té tmavé a strašidelné skříni. -10-
Těšila ses do školy? Ano, hodně moc, nemohla jsem se dočkat nových učebnic, žákovské knížky a taky pouzdra. Bavila ses aspoň trochu ve skříni? Moc ne, stará žákovská knížka měla špatnou náladu a byla smutná z toho, že už nikdy nepůjde do školy. Tak to je smutné, ale mám pro tebe dobrou zprávu: budeš mít novou žákovskou knížku a taky budeš znovu chodit do školy! Ale teď ne, musím tě ještě pořádně nazdobit a vyprat, abys byla znovu jako nová. Aktovka byla velmi ráda a těšila se na žákovskou knížku a na školu. Jakub Jeřábek 5. A
V čem je 7. třída lepší (a v čem horší) než 6. třída? lepší – velká šatna, horší – dél se učíme, víc DÚ lepší v tom, že jsme už ve vyšší třídě, že budeme mít v pracovních činnostech kuchyňku a dílny, na to jsem se těšila. Naopak je sedmá třída horší v tom, že učivo bude čím dál těžší. je lepší v tom, že jedeme na lyžák, horší v tom, že bude víc učení v šesté třídě to byla větší sranda, ale chybí mi Nela. V sedmé třídě jsem ráda, že sedím se Zuzkou, ale 7. třída je o dost těžší. 7. třída je trochu horší, protože začíná být matematika těžší. A škoda, že nemáme dvouhodinovku tělocviku. A ta lepší stránka je, že máme vaření! A němčinu. 7. ročník je lepší, protože máme vaření a dílny. 7. třída je horší kvůli těžšímu učení a učení bylo už v 6. třídě mučení! 7. ročník je horší, protože máme víc hodin a je lepší, protože už mám tři malé jedničky a jednu velkou a že se zatím nechovám jako šašek a opět je začátek roku a opět sedím s Kamčou. lepší: šatna, protože se tak netlačíme s druhými třídami na chodbě, máme dvě volná místa ve třídě a máme pracovky. Horší: těžší předměty, malá tělocvična, jedna literatura. -11-
7. třída je horší, protože mi přibyla ruština a fyzika je 2x týdně. Dobré zas je, že máme lepší šatny. 7. B
Posily v učitelském sboru Děti budou do školy chodit pořád, ale všichni učitelé stárnou, proto se musí učitelé střídat. Jeden jde do důchodu a druhý musí přijít. Proto máme i tady nové učitele. Dnes představíme paní učitelku Zuzanou Pončovou. Veronika Mladěnková 6. A ? Jakou školu jste vystudovala, abyste se mohla stát učitelkou anglického jazyka? ! Já jsem studovala v Ostravě na Ostravské univerzitě nejprve bakalářské a poté magisterské studium s aprobací biologie angličtina – učitelství pro střední školy. ? Jak vás napadlo být učitelkou (chtěla jste být vždy učitelkou)? ! Tato otázka je velmi zapeklitá… Asi mě to napadlo, když jsem dělala bakalářské studium. Velmi ráda pracuji s lidmi, ráda jsem středem pozornosti. ? Když jste byla malá, jaký předmět vám nešel (neměla jste ho ráda, nebavil vás)? ! No nejvíce nemám ráda dějepis a zeměpis, vůbec mi to nejde, nepamatuji si data ani události, nic takového. ? Jak jste se připravovala na tento školní rok, učila jste už někde nebo to bylo pro vás něco neznámé? ! O prázdninách jsem byla ještě na vysoké škole, protože tam semestr končí až posledního srpna. Takže na přípravu jsem ani moc neměla čas, jelikož jsem vystudovala a nastoupila jsem hned na tuto školu. ? Jak se zdokonalujete v anglickém jazyce? ! Nejvíce při tom, když pro žáky připravuji hodiny. Je to spousta práce nejen z učebnice, ale člověk si musí najít také třeba slovní zásobu. Hodně čtu anglické knihy od Penguina, sleduji anglické seriály. ? Jak byste poradila nám žákům, abychom se zdokonalili v angličtině, co bychom pro to mohli udělat? ! Moje nejlepší zkušenost je s filmy a seriály. Já osobně jsem třeba -12-
vyrostla na seriálu Přátelé, který právě teď běží, myslím, na Smíchově. Dalo mi to hodně frází, slovní zásobu, ale člověk musí i trochu umět, aby každé slovo nehledal ve slovníku. Ještě výborná je četba. ? Které zvíře z celého světa byste si vybrala domů? ! Já jsem „kočkomil“, takže u mě by to asi byla určitě nějaká další kočička (jednu už mám doma). ? Jaký je váš největší zážitek a sen? ! Můj největší sen je cesta kolem světa. Chtěla bych se podívat do Asie, do pouště, na ledovce atd. Můj největší zážitek je, když jsme se byli projet s přítelem v jednom velmi rychlém autě, myslím, že to byl jaguár, a jeli jsme skoro 200 km/h po letišti nedaleko Prahy. ? Umíte vařit? Co nejraději vaříte? ! Vařit celkem umím a nejraději vařím špagety, to je taková klasika. ? Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, je něco, co nejíte? ! Moje nejoblíbenější jídlo je svíčková, ale moc ji nevařím, protože je pracnější. A nejím toho víc, třeba vnitřnosti nebo dršťkovou polévku a papriku. Jinak moc vybíravá nejsem. ? Jaké auto byste si pořídila? ! Asi Smart for two. To je takové malinké auto. Vešli bychom se tam já a moje kočka, to je tak akorát ☺ Ptaly se Jana Cibulcová a Kristýna Biolková ze 7. A
B7 Beskydská sedmička byla zahájena 6. září 2013 a skončila 8. září 2013. Závodu se zúčastnilo asi 3 tisíce závodníků, kteří se vydali přes 7 beskydských vrcholů. Start trasy byl v Třinci a závodníci šli přes Javorový, Ropici, Travný, Lysou horu, Smrk, Čertův mlýn, Radhošť a poslední horu závodu Velký Javorník. Ve Frenštátě pod Radhoštěm byl cíl. Přibližná délka závodu byla 90 km. Naše škola ZŠ Tyršova poskytla prostory školy pro závodníky a žáci malovali plakáty do soutěže na téma B7. Závodu se zúčastnila také třídní učitelka 6. A Eva Pavlasová a paní ředitelka Zdeňka Murasová. V sobotu dorazili první závodníci – byli to profesionální sportovci a třetí byli amatéři. Veronika Mladěnková 6. A
Jak tento závod viděli naši redaktoři? Tělocvična Čáry, máry, fuk! Tak jako by přesně tuto kouzelnou formuli někdo -13-
použil na naši tělocvičnu. Změnila se k nepoznání. Podlaha byla pokryta kartony po celé ploše. Vypadalo to jako v mraveništi. Desítky lidí chodily ven, další chtěli dovnitř. No prostě chaos. Dovnitř se nosily bedny a krabice, uvnitř pilně pracovali žáci, chystali kartičky a startovní čísla. Kolem dvanácté tenhle chaos skončil a začal ještě větší. Do tělocvičny začaly proudit masy lidí – účastníků. Jestli předtím tady bylo mraveniště, tak teď ... ani nevím, jestli je něco zalidněnějšího než mraveniště. Kolonie tučňáků? Snad. Až na to, že v naší tělocvičně byli trénovaní sportovci a ti, co brali sport jako koníček. Zkrátka a dobře – nepoužívejte kouzelnou formuli Čáry, máry, fuk. Nikdo totiž nechce mít na zahradě 3000 lidí, nebo snad ano? Aneta Havlová 8. A Cíl Představte si, že jste se odhodlali jít B7. Po dlouhé cestě plné kopců, lesů, tmy, občerstvovacích stanic a utrpení jste konečně dorazili do Frenštátu. Plni radosti, že už máte všechno za sebou. Ale zdání klame. V cíli na vás čekalo jedno menší překvapení. Byla to K2! Sněhem pokrytá, vysoká a nelítostná velehora tyčící se na frenštátském náměstí. Cesta na vrchol byla pouze jedna. Může se zdát snadná, vždyť po schodech chodíme snad všichni. Ale když už jste měli za sebou nějaký ten kilometr, tak bych to za snadné nepovažovala. Takže jste museli sebrat poslední síly a vylézt nahoru. Já teda nevím jak vy, ale já bych to nedala. Nejspíš proto, že bych ani B7 neušla. Ale většina závodníků, kteří došli do cíle, to poslední stoupání zvládla. Já teda obdivuju všechny. I ty, kteří skončili třeba v polovině, protože i to chtělo odvahu. Zuzana Vachalová 8. C Školní dvůr Když jsem vyšla ze šaten druhého stupně, myslela jsem si, že jsem někde na trhu, protože kolem mě najednou byly stánky, třeba s oblečením ADIDAS. Chvíli jsem si ty věci prohlížela a nakonec jsem si řekla, že to stejně mít nebudu. Šla jsem dál. Kolem mě se objevovaly -14-
různě velké kreslené plakáty, které měly povzbudit soutěžící, aby došli v pořádku do cíle. Z ničeho nic se přede mnou zjevil skákací hrad. Samozřejmě to skákací hrad nebyl, ale vypadalo to tak, protože děcka na tom skákaly. Nakonec se z toho vyklubala velká nafukovací cedule ADIDAS. Markéta Petrová 8. C
Odstoupení Na B7 je blbé, že když někdo z týmu odpadne, tak se výsledek toho, který dojde do cíle, nepočítá. Někteří účastníci třeba zkolabovali na úplné vyčerpání někde v polovině. To už je špatné… Ale když někdo z týmu odpadne třeba 1,5 km před cílem, tak to už je k naštvání! A i takové případy se bohužel na letošní B7 staly. Martina Vachalová 8. C
Parkoviště Jaké bylo náměstí ve Frenštátě při B7? Nádhera. Falešná K2, která byla posledním vrcholem závodu, velké množství stánků, plno fanoušků v cíli, kteří svým potleskem povzbudili unavené a vyčerpané soutěžící k běhu do cíle, úžasná atmosféra. Ale jen jedna věc mi vadila. A to ta, že celé město bylo zataraseno auty, ať už závodníků, nebo místních. Proč? Nebylo určeno parkovací místo jen pro závodníky a tak parkovali úplně všude, jelikož parkoviště u Alberta se opravuje. To byla jediná vada závodu. Ale jinak bylo vše skvěle zorganizováno, což nám potvrdili i sami účastníci, těšící se na další ročník B7. Mají můj veliký obdiv. Zdeněk Horečka 8. C
Jaké vlastnosti musí mít ten, kdo chce B7 dojít (přežít)? Musí být vytrvalý, psychicky silný, vytrénovaný; musí mít plno energie, musí mít výdrž, pevnou mysl a baterku – toť vše; měl by mít dobrou kondičku a co nejmíň toho s sebou brát; být zdravý, jíst hodně vitamínů, nejméně každý týden chodit na Javorník, na Lysou horu a jiné hory; nebýt ospalý, nesmí mrčet, nemít hlad, nebýt nemocný, nemít -15-
úraz; musí mít kondičku a energetické tyčinky; musí mít spacák, aby měl kde spát a hlavně nesmí máchat rukama před vosou, když ji potká; musí umět vydržet nějakou tu bolest, nepít nic s bublinkami; musí umět se ošetřit, uklidit po sobě odpadky a pomoct druhým; musí mít silné nohy a musí to chtít opravdu vylézt a hned se nevzdávat; měl by mít odvahu a odhodlání; během cesty by měl hodně jíst, třeba guláš a pít hodně kafe, aby na cestě neusnul, musí trénovat a svést aspoň 3 kotouly za sebou. 7. C
Beskydská sedmička je závod, který se chodí u nás po Beskydech. Letos poprvé ho od nás ze školy šla i paní učitelka Pavlasová a i paní ředitelka Murasová. Paní učitelku Pavlasovou máme na VKZ a pochopitelně jsme se jí museli zeptat, jak celý závod probíhal. Řekla nám pár zážitků, třeba to, jak šli s jejím kamarádem a on se musel všude fotit, takže jim to trvalo déle. Nebo jak si celou trasu trénovala o prázdninách a najednou jim změnili cestu z Javorníku a celou jim ji prodloužili. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o tom, jak se na závod čeká, že musí všichni projít a aktivovat čip, aby jim začal počítat čas a jak první už byli dávno na kopci a ostatní ještě procházeli tím zařízením na čipy. O paní ředitelce jsme se třeba dozvěděli, že čekala 50 minut na kafe na Lysé hoře, ale věřím, že to pak dohnala, protože když ji občas potkám, jak jde na Javorník, tak si říkám, jak to může tak rychle zvládnout. Myslím, že to určitě zvládly dobře a jsou na sebe pyšné a pokud půjdou i příští rok, přeju hodně štěstí! Barbora Štarhová 9. C
Rozhovor s panem školníkem (pohled do zákulisí) ? Kolik lidí asi z B7 spalo ve škole (odhadem)? ! 800, ale to je opravdu hrubý odhad. ? A kde všude spali? ! Všude. Od sklepa po první patro. Spali na chodbách, ve třídách, v šatnách, prostě všude, kde se dalo. ? Na čem spali? ! Na tom, co si přinesli. Někteří spali jenom tak na zemi. -16-
? Byl jste celou noc vzhůru, nebo jste si na chvíli odpočinul a trochu se prospal? ! Byl jsem ze soboty na neděli celou noc vzhůru. ? Musel jste po účastnících B7 hodně uklízet, nebo byli „čistotní“? ! Nebylo to tak hrozné. Ve třídách to bylo docela v pořádku. ? Byl tam zmatek nebo všechno probíhalo, jak se říká „podle plánu“? ! Celkem to bylo v pohodě. ? Bavila Vás ta práce? ! Jo. Dělám to už čtvrtým rokem. Hlásím se dobrovolně. ? Chtěl byste se někdy B7 zúčastnit? ! Neuvažuji o tom. Děkuji za rozhovor Martina Vachalová 8. C
B7 na vlastní oči (a nohy)... Naše škola měla svůj velký podíl na organizaci soutěže, ale také své zastoupení mezi soutěžícími. Zeptali jsme se paní učitelky Evy Pavlasové (E.P.) a paní ředitelky Zdeňky Murasové (Z.M.), jak to bylo s jejich účastí v soutěži. ? Proč jste se rozhodly přihlásit do tak náročného závodu jako je B7? ! E.P.: Jelikož jsem před rokem byla organizátorka tohoto závodu a strašně se mi to líbilo. Moc ráda chodím na hory, a tak jsem se rozhodla před rokem, že bych si to chtěla vyzkoušet. Z.M.: Můj nápad to nebyl. Do závodu jsem se přihlásila asi po měsíčním přemlouvání mým parťákem. Sama bych si na něj v prvopočátku netroufla. A pak už to byla hozená rukavice. ? Jak jste se připravovaly na tento závod? ! E.P.: V podstatě jsem celý rok chodila na hory. Když jsem měla volnou chvíli, vyšla jsem na Javorník nebo na Radhošť. Taky jsem jezdila na kole a o prázdninách jsem byla u moře, takže tam jsem se snažila ještě i plavat. Z.M.: Pravidelně jednou týdně po celý rok výšlap na Javorník, o hlavních prázdninách i častěji. K tomu jsem měla prošlou celou trasu -17-
na dvakrát, tj. Javorový - Lysá, Lysá - Javorník. Teď už šlo jen o to, je spojit. :-) ? Jaké vybavení jste s sebou měly v závodě? ! E.P.: Museli jsme mít takzvanou povinnou výbavu, do které patří třeba obvazy, náplasti, speciální folie, ale také léky proti bolesti. Pořídila jsem si trekové hole, s kterýma jsem začala chodit a zjistila jsem, že to hodně pomohlo. Jediná novinka pro mě byl energetický gel, který jsem předtím nikdy nepoužívala. Z.M.: Myslím, že standardní – čelovku, kompresivní podkolenky, bandáže na kolena, hydrovak, pevné boty, hole. ? Jakou nejhorší chvíli závodu si pamatujete, byla někdy chvíle, kdy jste si myslely, že už to nezvládnete a že nepůjdete dál? ! E.P.: Nejhorší a nejnáročnější chvíle pro mě byl výstup na Smrk. Šli jsme z Ostravice a tato chvíle pro mě byla opravdu nejnáročnější… Myslela jsem si, že třeba Lysá hora bude náročnější, ale nebyla. Chvíle, kdy bych si řekla, že už dál nepůjdu, nebyla žádná. Myslela jsem si, že bude aspoň jedna, ale opravdu žádná nebyla. Možná kdybychom to ušli rychleji než za 24 hodin, byla bych asi více vyčerpaná a tato chvíle by možná nastala. Z.M.: Zase takovou krizi, že bych závod nezvládla vnitřně nebo si sáhla na dno svých sil, jsem neměla. Ale od Lysé hory mě začala bolet kolena a tehdy jsem měla obavy, zda mi zdravotní stav dovolí závod dokončit. Cestou jsem potkala známou, která měla stejný problém při závodě vloni a vůlí ho přes bolest dokončila. To mě neobyčejně podpořilo, celou cestu jsem na ni myslela, ibalgin i bandáže splnily své. ? Jaký byl váš pocit, když jste šláply na cílovou čáru? ! E.P.: Můj pocit byl úžasný, bylo to něco, z čeho jsem měla strašnou -18-
radost, splnila jsem si cíl, který jsem si dala. Makala jsem na tom a podařilo se mi to… Z.M.: Krásný, podařilo se mi překonat sama sebe. ? Půjdete příští rok znovu? ! E.P.: Určitě půjdu zase. Hned se tam co nejdříve přihlásím. Budeme se snažit s mojí kamarádkou, s kterou jsem to šla, se zlepšit aspoň o dvě hodiny. Z.M.: Záleží na mnoha okolnostech, ale nezaříkám se. Ptaly se a za odpovědi děkují Jana Cibulcová a Kristýna Biolková 7. A
Už nemůžu… Jestli už mi někdy došly síly? Ano, když jsme byli tyto prázdniny v Chorvatsku, tak jsem plavala k bójkám, hned zpět a zase k bójkám. V půli cesty, když jsem k bójkám plavala podruhé, už jsem byla zadýchaná a nemohla jsem, jsem si „lehla“ na vodu a chvíli odpočívala. Po pár minutách jsem se na to vykašlala a plavala na břeh. Trochu jsme si lokla té odporně slané vody a musela jsem se napít čaje. Jana Horáková 8. A Na školním výletě jsme museli jít 21 kilometrů, to už jsme nemohla udělat ani krok. V lese to bylo v pohodě, ale chůze po normální cestě byla nekonečná. Pomohlo mi sednout si a „chvíli“ si odpočinout. Z toho vyplývá ponaučení – že se nemá chodit tak daleko. Daniela Skřehotová 8. A
Já osobně jsem „na dně“ po každém tělocviku. Ale úplně nejhorší bylo, když jsem jela na kole. Byl to super výlet, dokud jsem nebyla u Žuchovského kopce. V polovině kopce jsem začala chcípat, byla to hrůza! Nakonec jsem kopec vyšlapala, ale napůl mrtvá. V životě už tam nepojedu! Pavlína Mertová 8. A Vloni o prázdninách jsem jela s rodiči a se sestrou na kole na Lysou horu. Ten kopec byl nekonečný, pořád jsme měli Lysou horu před námi, ale nikdy, abychom na ní stáli. Já jsem už v půlce cesty myslela, že umřu. Síly mě opouštěly a já už fakt nemohla. A potom na mě mamka křičí shora, že už je to jen za zatáčkou. Rychle jsem naskočila -19-
na kolo a spěchala nahoru. Na hoře jsem si dala kofolu, která mi dodala sílu a já v klidu a celá dojela bezpečně domů. Lucie Kalmusová 8. A Na dně sil jsem byl, když jsem poprvé běžel 1500 metrů a nenapil jsem se. Ze začátku jsem běžel v pořádku, ale pak se to zhoršilo, skoro jsem ani nedoběhl. Když jsem doběhl, spadl jsem do trávy a ležel. To byl asi můj jediný pokraj sil. Tomáš Wolf 8. A Jednou jsme se s mamkou jeli někam projet na kole. Bylo to vcelku daleko a já umírala vyčerpáním na cestě do kopce. Pomohlo mi akorát to, že jsem se napila a asi tak na minutu se zastavila. Kdybych měla jít tu B7, tak po prvním kopci už nežiju, páč já nejsem moc sportovní typ. Tereza Mičulková 8. A
Jednou jsme byli s kamarády běhat, bylo to něco jako závody, pár dní předtím jsme s kámoškou trénovali. Moje předsevzetí bylo nedoběhnout poslední, ale překonat sama sebe. Běželi jsme v kuse už dva kilometry, všichni už to pomalu vzdávali, ale já a kmoška jsme to nevzdaly, chtěly jsme doběhnout do cíle. Zbýval nám už jen kousek, prostě už mě nohy neposlouchaly, několikrát jsem spadla, měla jsem odřená kolena. Ale přesto jsem to zvládla. Už jenom ten pocit, že jsem to zvládla a jako první, je úžasný. Překonat sama sebe jsem dokázala a to je ten nejlepší pocit. Marie Veselá 8. A
Co se děje ve škole? Zuby naše, zoubky… V pátek 13. září jsme měli přednášku o čistění zubů, přednášely nám dvě studentky z lékařské fakulty. Přinesly nám ukázat zvětšený model zubů, který byl asi třikrát větší než naše zuby. Modelu jsme čistili zuby obrovským kartáčkem. Slečny nám také pustily prezentaci, kde byl obrázek, jak bychom dopadli, kdybychom si zuby nečistili. Nebylo to moc hezké. Kdo chtěl, mohl si vzít fialovou tabletku. Když jsme ji rozžvýkali, měli jsme fialové zuby. Potom jsme si pusu vypláchli a zuby zůstaly fialové tam, kde byly bakterie. Nejvíce bakterií jsme měli v prostorech mezi zuby. Přednáška byla velmi zajímavá a myslím, že se všem líbila. Veronika Mladěnková 6. A
-20-
Pavel Pajlík se dostal na Strahov Jak už asi všichni víte – jednou z našich školních „celebrit“ je i Pavel Pajlík. V OVOV (Odznaku všestrannosti olympijských vítězů) se z krajského kola probojoval až do republikového finále do Prahy na Strahov. Tak jsem se ho trochu poptala: ? Když k nám do školy přijela Šárka Kašpárková představit OVOV, napadlo tě, že by ses mohl dostat tak daleko? ! Ne. ☺ ? Jaké se ti zdály jednotlivé disciplíny a která ti podle tebe šla nejvíce? ! Disciplíny nebyly nejtěžší až na kliky a shyby. Nejvíce asi švihadlo a skok do dálky. ? Když jsi zjistil, že pojedeš do Prahy, co tě napadlo nejdříve? ! Že nebudu aspoň na 2 dny ve škole. ? Předpokládám, že na disciplíny ses do školy nepřipravoval ☺ Ale do Prahy jsi nějak trénoval? ! Jenom švihadlo. ? Když jsi dojel do Prahy, jak to tam probíhalo? ! První den jsme přijeli, ubytovali jsme se, další dva dny jsme dělali disciplíny a v neděli ráno jsme jeli domů. ? Kolik tam bylo celkem soutěžících a jak jsi dopadl? ! Celkem 620 a skončil jsem na 200. místě. ? Po návratu se z tebe stala mediální hvězda – psali o tobě v Novojičínském deníku, v 5+2 dny, … jaký to je pocit? ! Takový příjemný ☺ ? Chtěl bys být profesionálním sportovcem, jako je např. Roman Šebrle, Šárka Kašpárková, Robert Změlík, … ! Asi jo. Děkuji Pavlovi za rozhovor. Zuzana Vachalová 8. C Jak se dařilo volejbalistkám? Dne 14. a 15. září 2013 jsme s volejbalem jeli na zápas do Žiliny, to je na Slovensku. Ráno jsme se v 6 hodin vydali na cestu. Tam jsme dojeli -21-
kolem půl deváté. Potom jsme se převlékly do dresů a šly do haly, kde jsme měly hrát. První den jsme hrály 5 zápasů a z toho jsme 2 vyhrály a díky tomu jsme se dostaly do skupiny o 7.–12. místo. Jenže při druhém zápase se nám zranila jedna z nejlepších hráček a šlo to s námi trochu z kopce. Nic se s tím nedalo dělat, druhý den jsme to musely dohrát i bez ní. Hrály jsme 3 zápasy, ale po velkém boji se nám nepodařilo ani jeden vyhrát, proto jsme skončily na 12. místě z 24 týmů. Trochu nás to nejdřív naštvalo, jenže když jsme si uvědomily, že je to vlastně pro nás velký úspěch, tak jsme byli spokojení a jeli jsme domů. Hrály tam tyto hráčky: kapitánka Markéta Petrová, Johana Bartoňová, Sabina Daňhelová, Tereza Čechová, Kristýna Kociánová, Karolína Petrová, Tereza Andrlová, Michaela Krupová, Aneta Šturalová, Adéla Beitlová (ze Záhuní), Klára Tkáčová (z gymnázia). Markéta Petrová 8. C
Začíná podzim Kaštany mnoho z vás určitě sbírá. Někteří si z nich dělají různé postavičky, ale jiní je nosí do lesů zvířátkům, aby měla potravu na zimu. Cestou do školy vidím tolik kaštanů, že vždycky po škole musím jít ven nějaké nasbírat a potom je odnesu do lesa. Myslím si, že nosit kaštany do lesa je velmi užitečné pro naši přírodu, a proto i vy byste mohli nějaké donést. Jakub Jeřábek 5. A Kdo nás dneska bude učit? Na český jazyk jsme jako dárek po prázdninách dostali hned čtyři učitele. Každý rok už od šesté třídy nám učitele vyměnili, většinou proto, že dostal svoji třídu a musel ji učit. Jelikož je naše češtinářka pro tento rok paní Straková na nemocenské, tak si asi paní ředitelka s panem zástupcem řekli, že by nebylo na škodu dát nám další tři učitele. Doufám, že se něco naučíme, když jich máme tolik. Řeknu vám, je to celkem zábavné, když do každé hodiny češtiny přijde někdo jiný, ale nejčastěji máme paní učitelku Vodrážkovou. Lucie Syrovatková 9. C
A jak to bylo dál? Pohádka nemůže přece končit tím, že zazvoní zvonek. Zkuste si s námi domyslet konce (pokračování) slavných pohádek. Dnes přišla na řadu
-22-
Perníková chaloupka, na příště můžete napsat pokračování pohádky Sůl nad zlato. Jak tedy pokračuje Perníková pohádka v představách 6. A? děti se vrátily domů k tatínkovi a společně vyhnali macechu. Macecha odešla k dědkovi do perníkové chaloupky. A tam spolu žijou a možná jsou tam i teď. (Darina) Jeníček a Mařenka se vrátili domů a tam je zase poslali pryč. Tak šli, až našli Hvězdnou bránu, do které vešli a byli v Bradavicích. Tam se naučili kouzlit. Potom jeli domů a zakleli macechu. (Kateřina) když je doma nikdo nechtěl, tak si našli práci v cukrářství, protože milovali sladké. (Johana) macecha vyhnala děti do lesa a děti se vrátily do perníkové chaloupky za dědkem. Dědek děti uviděl a začal je honit, chytil je a děti adoptoval. O tři roky později je sežral a umřel na otravu. (Kristýna) asi za týden se stala taková podivná věc. Někdo zaklepal na dveře, Jeníček šel otevřít a za dveřmi stál dědek tlustý jak svět a řekl: „Sežral jsem svou chaloupku a teď nemám kde bydlet.“ Po testu pravdomluvnosti si dědka nechali a prohlásili ho za svého dědu! (Patrik) děti se vrátily domů a táta na ně čekal. Macecha byla naštvaná, tak odešla z domu a žili šťastně až do smrti a dědek zůstal v lese. (Lucie)
STALO SE… - nejmenovaný žák prvého stupně si doma zapomněl papuče. Stane se. Proč ale v šedých ponožkách capkal z jídelny do šatny přes školní dvůr, vysvětlit neuměl… - nejmenovaný šatnář Michal si hrál s klíči od šatny tak dlouho, až mu jeden zapadl do sloupku dveří. Bojoval s ním asi deset minut, pak mu pomáhal spolužák, pastelka. Marně. Nakonec si Michal vzpomněl, že máme šikovného pana školníka. Ten během pár vteřin s pomocí šroubováku klíč vytáhl. Inu, zlaté moravské ručičky… - nejmenovaný Ondřej zavelel své třídě při hodině tělocviku: „Třído, na můj povel, DRŽTE HUBU!“
-23-
Zjistila jsem, že učitelé
Komiks
A jste skoro na konci 111. čísla Druhého patra. V redakci se objevili šikovní nadšenci, neztratili se ani ti zkušení, přesto nám pár lidí chybí – pokud tedy víte o někom, kdo umí psát, malovat či fotit, dejte vědět. Snažili jsme se, aby toto číslo bylo pestré a zajímavé a věříme, že skoro takové je. Ještě jedno vysvětlení – v textu se objevila fotka velkého auta. Tato Tatra sem určitě patří, vyrobilo se jich v Kopřivnici přes 33 000 kusů a patří mezi nejlepší nákladní auta, která byla v naší republice vyrobena (pohledejte na internetu). A proč je v 111. čísle časopisu? To auto se jmenovalo se Tatra 111 (a postavili mu pomník ☺)!
navíc neznají krásy Beskyd,
i žáci mají málo pohybu,
proto jsem je přihlásila na B7!
Na vydání 111. čísla Druhého patra se podíleli: Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Barbora Štarhová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Zdeněk Horečka, Veronika Mladěnková, Jakub Jeřábek, Jana Cibulcová a Kristýna Biolková Obrázky kreslili: Natálie Heřmánková, Tomáš Wolf, Jakub Juřík Fotografie: Gabriela Strakošová (str. 12), Pavel Pajlík (str. 21) Petr Ondryáš (ostatní) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 1. 10. 2013
-24-
