V tomto čísle nepřehlédněte: Byli jsme v divadle – 99 Do lyží! – 107 Cyril a Metoděj odešli! – 110
Jaké je to v ZUŠce – 114 Přepište dějiny! – 114 Podivná zvířata – 116
Co mě těší na zimě? Nejvíce se na zimu těším proto, že mám ráda, jak venku sněží a já sedím doma u televize a pojídám chipsy a sem tam kouknu z okna a tam jsou lidi, jak chodí a já nikam nemusím. Na zimě mám ráda i to, že se kouluji s kámoškou, ležím na sněhu a směju se. Zima je moje nejoblíbenější roční období. Pavlína Mertová 6. A
Nejvíce mě na zimě láká, když můžu jít s kamarádkami ven a dělat ze sněhu nábytek. S kamarádkami se taky rády bobujeme u lesa na velkém kopci. Taky mě láká, když můžu bruslit na ledě hned naproti paneláku. Vždycky tam jsme dlouho a pořádně se vydovádíme. Rády se taky koulujeme a můžeme hrát schovku, je tam hodně místa a nové schovky za sněhem. Daniela Skřehotová 6. A
Kdybych já byl sněhulák, přál bych si hlavně zimu, pak taky šálu a hokejku na rybník. Ale taky nový hrnec. A taky pytel uhlí, kdyby mi spadalo to staré uhlí. A nejvíc si přeju nějakého kamaráda ze sněhu, ať si mám s kým hrát. Moje sedmé přání je, ať ten sníh pořád netaje, pak je trochu teplo a mám starost, ať neroztaju, to mi dělá velkou starost. A také si přeju, ať je sníh dost tvrdý, aby mi hned ten sněhový kamarád neroztál. Jinak si už nic nepřeju. Martin Kundrát 2. C
-97-
Když jsem byla bobovat, dělali jsme s děckama vlak na bobách, byla to legrace. Měla jsem červené boby a modrou lopatu, někomu jsem to půjčila. Na bobách a lopatě mi to strašně svištělo. Dělaly jsme i závody. Moji lopatu si půjčila i paní učitelka. Taky jsem si půjčila od Natálky pekáč a od Lukyho nějaké boby. S Žanetkou jsem jela na jedněch bobech. Když jsme šli do školy, tak jsem byla trochu mokrá a když jsem si sundala čepku, měla jsem vlasy tak trochu mokré a střapaté. Ale byla to zábava. Barbora Dreslerová 2. C Když jsme bobovali, jela skoro celá třída ve vlaku na bobech. Hodně jsem jezdila ve vlaku. Taky jsem si hodně dávala s kamarády závody, nejvíc s Aničkou. Pořád sněžilo, Anička měla ve vlasech nádhernou vločku. Když jsme jezdili ve vlaku, tak jsme do sebe naráželi. Paní učitelka jela na Amčiné lopatě. Pořád jsem jezdila do kolečka. Strašně se mi líbilo, když jsem závodila, hodně jsem vyhrávala. Ale strašně mi klouzaly boty, když jsem šla do kopce. Já a Amča i s Claudií jsme samy táhly všechny boby ve vlaku. Hodně se mi to líbilo. Martinka Boháčová 2. C
Konečně nasněžilo! Třída 9. C se letos do zimní či vánoční výzdoby opravdu položila. Sice 2 dny před vánočními prázdninami, ale stálo to za to. Ve chvíli byla třída samá vločka. Samozřejmě z papíru, však za okny se rozsněžilo opravdově, jako by ten sníh přivolali. Sněžilo sice hustě, ale drobně. A to se jim zřejmě nelíbilo a začala megalománie. Vločka za vločkou, ale nemyslete si, že to byly jen obyčejné vločky normálních rozměrů. Ne, byly to obří vločky. Ano, papíry se slepovaly ve velkém a vločky se pomalu budily k životu. Vločky obřích rozměrů (80 cm v průměru!) vyplnily zdi. Jednu z nich jste všichni mohli na vlastní oči vidět na sloupu v prvním patře u schodiště. Katka Žingorová 9. C
-98-
Na co zapomněl Ježíšek? Ježíšek zapomněl na sestřičku. Už dávno jsem si ji přála, ale ještě nedorazila. Toš snad příští rok. Ježíšek si k Vánocům zapomněl vyzvednout můj dopis!!! Ale vytáhl se novou baterií na mobil a sedmi tisíci. Ale zapomněl na xbox 360 a PSP 60!! Příště na to snad nezapomene, jinak si to budu muset koupit sám… Když dával dárky pod stromek, tak se zapomnělo na zabalené víno pro strejdu. Všichni jsme se smáli, když ho tam mamka najednou donesla a řekla, že na to Ježíšek zapomněl. Letos Ježíšek zapomněl… no vlastně na nic, jen jsem byla trochu zklamaná, že jsem dostala jen oblečení a povlečení. Chtěla jsem foťák nebo notebook, u stromku jsem našla krabici, která vypadala jako od notebooku, nakonec to byly boty. Tak snad na narozky. Zapomněl na notebook, asi si ho někde schoval a nechal si ho. Myslím si, že v mém případě Ježíšek nezapomněl na nic, dostala jsem všechno, co jsem chtěla. Zato bráchovi asi zapomněl strčit pyžamo pod stromek a dostal ho až někdy teď. Já jsem byla spokojená a nic mi nechybí. Tak u nás Ježíšek zapomněl na hodně věcí. Např. nový foťák, taťkovi zapomněl donést trenky… Ježíšek zapomněl na bráchu nebo ségru. Moc bych chtěla dalšího sourozence. Taky bych si přála už větší koloběžku, tu jsem taky nedostala. Ale místo toho mi přinesl velké bedny s rádiem, vlastně Hi-fi věž. Ježíšek mi zapomněl přinést psa, kterého si přeju už hodně dlouho. A zapomněl mi donést i vybavení pro psa. A mohl mi donést notebook, abych se už nemusela dělit o PC se ségrama a mamkou. 7. C
Byli jsme v divadle - Vánoční putování skřítků Pohádka byla hezká. Líbilo se mi, jaké tam byly pohádkové bytosti. A taky se mi líbili srandovní trolové. Byla k tomu dobrá hudba a slovíčka. A líbily se mi také bludičky, bylo to hezké, jak tancovaly. U hejkalů se mi líbilo, jak hráli na schovku. U čarodějnic se mi líbilo, -99-
jaké používaly slůvka a jak hrály karty. Trolové byli tak srandovní, že jsem málem spadla ze židle. Skřítkové byli strašně srandovní, jak si je trolové spletli s hračkami a šprtali do nich. Moc se mi to líbilo. Renča 2. A
Milá paní učitelko, divadlo se mi moc líbilo. Bylo bez jediné chybičky. Bylo to moc srandovní. Měla jste to moc dobré. Máte moc dobré herce. Natálie 2. A 20. prosince bylo divadlo, které se jmenovalo Vánoční putování skřítků. Nejvíce se mi líbila Trolínie. Ta byla moc legrační. A pak ještě Trolanda, Trolička, ježibaby, bludičky, hejkalové a skřítci Zvonek, Vločka, Prskavka, Hvězdička a Rolnička. Bylo to moc prima. Naty 2. B Na tomto představení byla nejzábavnější trolí rodina. Podle mě je hloupost, aby trolové vzali vánoční dárky tak, že nikoho nevzbudili. Některým hercům nebylo moc rozumět. Byla škoda, že tam 5. B nevystupoval někdo jako Ježíšek. Bylo to pěkné představení. Nejvíce se mi líbil ten, který chtěl pořád bouchat petardy. Myslím, na to jak byli malí, tak se jim to moc povedlo. Určitě se to líbilo všem. Jan F. 6. A Pokud jste divadlo neviděli, vydejte se na stránky http://tyrsovadlo.webnode.cz/
Sport II. V minulém čísle jste si mohli přečíst o našich školních sportovcích. Slíbili jsme vám pokračování. Tady je. Pokud víte o dalších sportovcích, se kterými bychom měli vést rozhovor, dejte nám tip. Nejlépe Nikole Španihelové v 9. A Airsoft Tomuto sportu se věnuje Lukáš Kabuďa z 9. A, který nám však nedokázal na naše otázky odpovědět, tak jsme se zeptali Petra -100-
Albrechta, který je v prváku na gymnáziu a ještě loni chodil do naší školy. ? Co je airsoft, čím se liší od paintballu? ! Je to hra na vojáky pro pokročilé, kteří se tomu chtějí aktivně věnovat. Zájemci si vyberou konflikt, období či válku nebo armádu, kterou chtějí napodobovat. Liší se jednou zásadní věcí – místo barevných kuliček, které vás označkují, se střílí keramicko-plastovými kuličkami, které jsou podstatně menší. Je to hlavně o fair play, jelikož kulička nikoho neoznačkuje barvou ani ničím podobným. Rozdíl je rovněž ve výstroji. Hráči airsoftu mají věrohodné kopie zbraní i výstroje, akorát s tím rozdílem, že jsou na "kuličky". ? Jak dlouho a jak často hraješ? ! Hraji už tři a půl roku. Tréninky či akce máme každý víkend. Buď děláme cvičení postupů, přežití v přírodě či něco podobného z armádního prostředí, nebo si jdeme zastřílet na nějaké větší airsoftové akce, které bývají v okolí. ? Proč to hraješ? ! Hraji to hlavně proto, že mě to baví a tak mě i baví vojenství už od dětství. Líbí se mi adrenalin a taktizování a všechno kolem toho. ? Chtěl by ses tomu věnovat nějak profesionálně? ! Profesionálně se tomu snažím věnovat už od začátku, ale pokud chci vypadat přesně jako můj vzor, tak to stojí nemalé finance. Takže spíš jen skládám časem střípky a za nějakou dobu už začínám vypadat jako jednotka, či armáda, kterou jsem si vybral. ? Co k tomu potřebuješ? ! Na začátku nepotřebuji téměř nic. Stačí jen zbraň, ale na leckterých akcích jsou k zapůjčení za malinký poplatek či dokonce zadarmo, jen střelivo si zaplatíte. Ale nejhlavnější jsou brýle – kvalitní brýle určené k airsoftu, zrak je hlavní věc, kterou musíte chránit, když airsoft hrajete. Bez brýlí vás na žádnou akci nepustí a ohrožujete tím sami sebe. Navíc je to jedno ze základních pravidel airsoftu. Poté už si skládám jen podle sebe výbavu, jak chci a je to jen na mě, kolik do toho hodlám dát peněz. -101-
? Kolik peněz to stojí ! Tak pokud už mám všechno nakoupeno a vypadám tak, jak chci, tak za půl roku zaplatím asi 400 Kč. Odvíjí se to od toho, že ve zbrani může selhat některá součástka a hned to bude víc. A jde vlastně téměř jen o vystřílené kuličky a také smysl pro reálnost, čili zase dokupování výstroje, ale záleží to na každém a na povaze člověka. ? Doporučil bys to ostatním? ! Ostatním bych to samozřejmě doporučil, jelikož se airsoftem utužuje fyzická i psychická zdatnost, smysl pro fair play a týmový duch. Kromě toho je to skvělá zábava, která stojí minimálně za vyzkoušení. Ale kdo nezkusil, nepochopí. ? Co mají ostatní udělat, když chtějí hrát airsoft? Kam mají jít? ! Nejprve se poradit s někým zkušeným, kdo airsoft hraje, a ptát se, co si koupit a co udělat. Nejprve bych si zjistil pomocí internetu, jaké jsou v nejbližším okolí týmy. A zkusil se zeptat u nějakého z týmů, ti by vás už podle svého programu zaučili a řekli vám, co si například koupit, co je dobré a co ne. Fotbal (Miroslav Petr – 9. A) ? Jak dlouho už hraješ fotbal? ! Asi 7–8let. ? Řekni nám něco o fotbale. ! Hraje se na hřišti, které má většinou na délku 105 metrů a na šířku asi 90 metrů, fotbal se může hrát i na umělých plochách, také je plážový fotbal. ? Kolikrát týdně hraješ? ! No, jak v kterých týmech, já to teď moc nestihám, protože mám školu, některé hrají čtyřikrát týdně, pětkrát, dvakrát, je to různé. ? Takže hraješ ve více týmech? ! Jo, a teď mám přestupný start, to znamená, že mohu hrát za tým, který hraje nižší ligu a pak můžu jít do vyššího. ? Kde hraješ? ! Ve Frýdku a ve Frenštátě ? Kde tě to více baví? ! Ve Frýdku, jsou tam lepší tréninky, je to větší zábava, je to sice namáhavější, ale stojí to za to. ? A proč to vůbec hraješ, když je to takové namáhavé? -102-
! Tak tím, že jsou tréninky namáhavější, se více zlepšuji, a kdybych vůbec fotbal nehrál, tak bych se pořád válel u počítače. ? Jaké oblečení k tomu potřebuješ? ! Jelikož já jsem brankář, tak potřebuji štulpny, kopačky, dres, rukavice. ? Kolik peněz tě fotbal stojí? ! Ve Frýdku platím měsíčně 350 Kč a ve Frenštátě okolo 200 Kč, přesně nevím, ale je to tam levnější. ? Doporučil bys to ostatním? ! Jo, je to skvělá zábava. ? Pokud někdo chce také hrát, co pro to může udělat? ! Hlavně by měl začít v nižším věku, v takovém dorostu už je to těžší, všichni jsou na tom rychlostně lépe… Koně (Markéta Petrová – 6. C) ? Jak dlouho už se koním věnuješ? ! Čtyři a půl roku na jízdárně v Trojanovicích a chodím tam dvakrát až třikrát týdně. ? Baví tě to? ! Jo, mám ráda koně. ? Zabere to hodně práce? ! Jo, je to dřina ? A proč to děláš, když to je taková dřina? ! Protože mě baví jezdit na koni, skákat přes překážky a mám tam dobré kamarády. ? Chtěla by ses tomu věnovat profesionálně? ! No… jo. ? Jaké oblečení k tomu potřebuješ? ! Přilbu, bezpečnostní vestu, jezdecké sako, bílé rajtky, jezdecké boty, bič… je toho hodně. ? Kolik peněz to asi stojí? ! Za měsíc 350 Kč, k tomu za každý trénink 50 Kč a závody si také platíme sami. ? Doporučila bys to ostatní? ! Jo. ? Pokud se tomu někdo chce věnovat, co by měl pro to udělat? ! Může si zajít za naší paní vedoucí, pak si zkusit jestli ho to bude bavit a když jo, tak může začít. Nikola Španihelová 9. A -103-
Frenštátské ulice očima deváťáků ulice FRANTIŠKA PALACKÉHO Tato ulice doslala název po Františku Palackém. Tato ulice začíná na ulici Rožnovská a končí na ulici Horní. Celá ulice měří 385 našich kroků. Má jiný tvar než ostatní. Má tvar oblouku. Cesta na ulici je v dobrém stavu. Na ulici lze najít zastávky, pekárnu, kostel, muzeum, Kyčeru a sokolovnu. Ulice má nový chodník. Na ulici je devět domů. Pavel
ulice TYRŠOVA Tato ulice dostala název od Miroslava Tyrše, který založil Sokol. Tato ulice začíná na ulici Dr. Parmy a končí na Rožnovské. Mezi těmi ulicemi je 470 kroků. Tato ulice má chodníky ve vynikajícím stavu, ale cesta není moc pěkná. Kolem cesty je nasazeno 44 bříz. Na ulici jsou 3 přechody. V ulici můžete najít Základní školu Tyršova, kino, sokolovnu, policii, polikliniku, zubaře, lékárnu a Hong Kong (bistro). Lukáš V této ulici je 16 domů. ulice BŘETISLAVA BARTOŠE Začíná v ulici Tyršově a končí v Horní ulici. Délka je asi 150 kroků. Počet obytných domů je 6. Stromy, které ohraničují tuto ulici, jsou túje a jedna jabloň. Povrch kryje asfaltová cesta. V této ulici jsou dva bílí psi a jeden černý. Zajímavostí je Zahrádka na blbém místě. Chodník tam není. Klára Ulice Břetislava Bartoše ve Frenštátě pod Radhoštěm je dlouhá 189 kroků. Na této ulici je 7 budov, v jedné je Zahrádka na blbém místě. Na této ulici se nachází docela dost psů, přesný počet je 4, jeden z nich je uštěkaný. Tato ulice začíná od Tyršovy ulice a končí ulicí Horní. Jiří
Město Frenštát v roce 2061 Život Lidé budou mít doma zvířata ne jako teď, ale budou mít například hada s nohama nebo křečka, který bude umět mluvit. Bude to fakt zajímavé, když půjde třeba nějaký pán, který venčí psa, a budou se třeba bavit o tom, jak hrál Baník proti Spartě. Tomu bych se vážně zasmál, ale to se asi nestane, i když je -104-
to možné. Mlíko budou dojit roboti a to mlíko bude chutnat jako originál. To fakt bude divné, já to pít ale nebudu. Hadi už nebudou jíst myši, ale dají si třeba chleba s paštikou, protože jim bude líto sníst živého tvora. Na tuto éru se fakt moc těšit nebudu, protože vím, že to bude hrůza. Lituju lidi, kteří budou žit v této době. Jiří Kusý 9. B Jídlo Myslím si, že lidé v roce 2061 si jídlo nebudou vařit, budou jíst jenom pilulky. Jedna pilulka bude třeba chutnat jako jablko a jiná zase třeba jako kuře. Pilulky začaly jídlo nahrazovat až nedávno. Důvody byly hlavně tyto: Není problém s uskladněním, Nebudou se moci zkazit a náklady na výrobu jsou minimální. Hodně lidí kvůli pilulkám přišlo o práci, zrušilo se hodně obchodů, skoro všechny, a téměř se zrušilo zemědělství, protože pilulky se vyrábí z plastu a uměle vytvořené tekutiny, nebylo potřeba žádné zeleniny ani ovoce. Úplně se zrušilo kuchařství. Jídlo z naší doby je zdravější, ale je velmi obtížné sehnat na jeho přípravu suroviny, proto si to mohou dovolit jenom nejbohatší lidé. O svou práci přijdou i majitelé restaurací, protože si veškeré jídlo mohou dát lidé doma. Tomáš Fojtík 9. B Škola Jak už každý ví, v roce 2061 Frenštát ovládne chaos. Tesco zdraží energy drinky o 156 %, tím pádem žáci základní školy Tyršova nemají co kupovat. Tato situace ovlivní jejich chování ve škole. Učitelé říkají, že jsou velice ospalí a nemůžou se soustředit. Proto hrouda chytrých hlav vymyslela řešení: Elektrický výboj o síle 30 voltů zasáhne žáka, který podle vyhodnocovacího programu nedává pozor, nebo se mu chce spát. Síla voltů se zvyšuje, jestli žák pokračuje ve spaní nebo stále nedává pozor. Generátor elektřiny pouštěné do židlí je uschován v podsvětí školy. Děti si však řekly Dost! A již několikrát zaútočily na generátor elektřiny, byly však odraženy školníkem (veterán války s kamzíky v roce 2045). S postupem času však žáci zvítězili. Kryštof Rampír 9. A
Místo klasických dětí na fotbalových hřištích, tenisových kurtech se dneska s kopačkama na nohách za míčem prohánějí roboti a různé stvůry a na tenisových kurtech se dneska s raketou v ruce také prohánějí roboti. Hodně lidí začíná brečet, když si na -105-
to vzpomene, a také nikomu není o tom příjemné mluvit. Z výpovědi jednoho starého pána, který se narodil asi před 65 lety, kdysi v obchodech se sportovními potřebami prodávali až na některé výjimky celkem obyčejní lidé, to si ale my v dnešní době robotů nedokážeme ani představit. Vědci se sice snaží na žádosti různých občanů tyto roboty z Frenštátu a vůbec celého světa vyhladit, ale to asi podle lidí nepůjde, protože počet robotů pořád narůstá. Marek Macura 9. C
Už zase bude zápis Až ve škole uvidíte malé, většinou netrpělivé a hlavně stydlivé děti, nedivte se. Od 25. ledna se koná zápis dětí do prvních tříd. Pamatujete si ještě na svůj úplný počátek ve školních lavicích? Která paní učitelka vás přivítala nebo nějaké dojmy? Já ano, oblečený jsem měla zelenobílý svetr a manšestráky. Pamatuji si, jak mě a mé rodiče přivítala paní zástupkyně. Nemůžu zapomenout na mou kresbu postavy. Místo břicha jsem nakreslila čtvereček. Jako by to bylo včera. Jak si na tento významný den pamatují malí prvňáčci či druháci? Navštívila jsem školní družinu a zeptala se dětí: Pamatuješ si ještě na zápis do první třídy? Co ti přišlo nejtěžší? Anička: Skládání domina. Alička: Dokreslení obrázku. Co se ti na zápisu nejvíc líbilo? Dita: Dárek, který jsme tam dostali. Vaňka: Pochvala od maminky. Lucie Stupavská 8. A
Co by, kdyby… Co by se stalo, kdyby sněžilo celých 40 dní a nocí? dostali bychom ředitelské volno, protože by se ani nedalo dostat ven z domu, jak by bylo tolik sněhu bude zasněžená škola, že se do ní nebude nikdo moci dostat, nebudou fungovat elektronické přístroje (na elektrické dráty spadne sníh), bude hodně volna, bude se nepracovat, protože kvůli sněhu se nikdo nebude moci dostat ven z baráku. kdyby sněžilo celých 40 dní v kuse, tak by to bylo -106-
dobré, šel bych postavit velké iglú sníh by už neroztál. Vybudovala by se podsněhová města, vypěstovaly sněhové rostliny a lidé by vyvinuli sněhové technologie a teplejší oblečení asi by byly velikánské závěje a nedostali bychom se z domu a neměli 7. C bychom jídlo a asi bychom umřeli
Do lyží! Ve středu 5. ledna 1887 (tedy před 125 lety) se poprvé veřejnosti představily lyže. Josef Rössler-Ořovský sjel Koňský trh (dnešní Václavské náměstí). Zeptali jsme se osmáků, jaký je jejich vztah k lyžím a odkud vzaly lyže své jméno. já osobně lyžuji rád. Lyže vznikly pro rychlejší zdolání kopce a jméno mají snad po svém vynálezci. lyžuji už od mých dvou let, můj táta je totiž instruktor lyžování. Lyžujeme celá rodina, kromě mámy. Nejlepší sjezdovky jsem našla v Rakousku. Lyžování mě baví, protože při tom sportuju a někdy je to i docela adrenalin. lyžuji už od 4 let, nejraději jezdím do Itálie nebo do Rakouska, protože právě tam jsem se naučila pořádně lyžovat. Když mi bylo osm nebo devět let, dostala jsem nabídku, že bych lyžovala závodně. Ale já ji odmítla. lyžování mám moc ráda, jsem vděčná tomu pánovi, co je vymyslel. Ale opravdu mě nenapadá, jak přišel na název lyže. Možná na nich jel, potkal lišku a nazval je lišky, ale časem se to zkomolilo. Kde se u nás vzalo slovo lyže? Etymologický slovník uvádí, že slovo bylo přejato koncem 19. století z ruského lýža, to asi z ruského nářečí lýzgat (klouzat). Pokud by se jednalo o označení ski – pochází z norského ski a to ze staroislandského skid (sněžnice). Tak vzhůru na lyže! Jak viděli své vyhlídky sedmáci před lyžákem? lyžovat neumím vůbec, ale myslím, že je nás víc, kdo neumí lyžovat. Už se vidím, jak se na lyže postavím a hned sletím. těším se, ale neumím lyžovat, naposledy jsem stál na lyžích asi ve -107-
4. třídě, teď jezdím na snowboardu, takže se na lyžák těším spíš na to, jak budem na pokoji. já lyžuju v zimě skoro pořád, teda když je sníh, celkem mě to i baví, ale nejsem v tom žádný mistr. Jezdíme o zimních prázdninách na chatu s kamarády, je to sranda a strašně mě baví jezdit ve tmě, teda večer. lyžovat umím hodně dobře, lyžuju asi od čtyř let. Mám karvingové lyže a každý rok jezdíme aspoň třikrát lyžovat. Každoročně jezdím do Alp na týden. Hodně se těším na lyžák, každý, kdo tam byl, říkal, že je to zábava. Jaké to bylo ve skutečnosti? lyžák se vydařil, byla sranda a líbil se mi móóóóc. Nechtěl jsem se vrátit, ale musel jsem. Ty večery a odpolední klidy, to bylo něco. první a druhá skupina hned šla na velkou sjezdovku. Zpočátku jsem se bála a plužila jsem, ke konci týdne už ne. Zůstala bych tam i dýl. na svahu to byla taky sranda, jak ostatní házeli mrchy na vleku nebo na svahu. Nejlíp z učitelů jezdila p. uč. Lavičková, hodně se mi líbil její styl jízdy. sněhu jsme měli dost a všichni přežili ve zdraví. Naučili jsme se ještě líp lyžovat, než jsme uměli. Poslední den jsme měli zajímavou zábavu, stavěli jsme sněhuláka z věcí, které jsme měli na pokoji. Náš se jmenoval Pepa a skončil na třetím místě. na lyžáku to bylo prostě nepopsatelně boží! S holkama na pokoji super, i večerní hry byly dobré. Byla jsem v 1. skupině a myslím, že jsem se naučila trochu líp lyžovat.
Lyžařský kurz Lyžák jsme si myslím všichni suprově užili. V pondělí jsme přijížděli do Velkých Karlovic se strašnou haldou tašek ve dvou autobusech. Naši třídu 7. C a kluky ze třídy 7. B ubytovali na chatě Kyčerce hned pod sjezdovkou. Třídy 7. A a holek ze 7. B jsme se dočkali až na svahu, když nás rozdělovali do skupin. Odpoledne už si to první a druhá skupina frčela na velkou sjezdovku. Myslím, že většina dvojky se docela bála to sjet, ale ke konci týdne už jsme měli i volné jízdy ve dvojicích až pěticích, to už nám pak jelo o sto šest. Dozvěděli jsme se taky, že třída 7. A a -108-
holky ze 7. B jsou ubytovaní na chatě a restauraci U Muzea. Vařili docela dobře a dokonce jsme jeden den měli na oběd kuřecí přírodní řízek s hranolkama. Večer jsme měli většinou nějaký program, akorát dva večery byly zaplněné náma holkama ze dvou pokojů. Jeden večer měly holky z vedlejšího pokoje. Hráli jsme společenskou hru Activity. Další večer byl na naší chatě trochu větší řev, a proto daly paní učitelky večerku v 8 (vždycky byla v 10). Museli jsme být na pokojích, ale mohli si povídat. Jinak se vstávalo o půl osmé ráno. Poslední večer byl večer našeho pokoje. Hráli jsme hru tu samou, co na Adapťáku. Je to hra, kdy jsou dvě skupiny a z jedné skupiny se převleče jeden člověk (vezme si např. někoho mikinu nebo papuče) a pak se hádá, kdo to je. Druhá naše hra byla postavit sněhuláka do 10 minut z toho, co najdete na pokoji a přinést ho dolů do jídelny. Na lyžování byly perfektní podmínky, ale v pátek to bylo trochu víc zledovatělé. Myslím, že i ti, kteří stáli na lyžích poprvé, udělali velký pokrok, myslím, že všichni udělali velký pokrok. V pátek už šla i čtverka na velkou sjezdovku a taky to přežili. Večer, kdy jsme odjížděli (ještě předtím, než přijel autobus) všichni zařvali slavné DŘEPKINS!!! A bylo po lyžáku… Velká škoda, velké zážitky a božská sranda!!! Barbora Štarhová, 7. C
VYSVĚDČENÍ Jméno: Kurz Příjmení: Lyžařský Datum narození: 9. 1. 2012 (pondělí) Datum úmrtí: 13. 1. 2012 (pátek) Bydliště: Velké Karlovice, restaurace U Muzea Předměty Dopoledne Odpoledne Obloučky 2 1 Jízda ve skupině 1 1 Strava 1 2 Pády 1 1 Jízda na vleku 3 3 Pobyt 1 1 Kvalita sněhu 2 1 Prudkost svahu 1 1 Zábava 1 1 Vysvědčení bylo vystaveno dne 18. 1. 2012 Podpis: Lyžařky ze 7. A -109-
Posila na příští lyžáky! Víme první! Před nedávnem jsme měli supla, paní učitelku Pavlasovou na matiku. Ta se velmi krátce zmínila o tom, jak přežila takový v podstatě dospělácký lyžák. S nasazením života bojovala se škaredým počasím, carvingovým obloukem, sněhem na běžkách a dalšími krutými překážkami. „Při představě, že přijedu a paní ředitelce řeknu, že jsem to neudělala, že prostě nemáááám, jsem pobrala odvahu a udělala pro to všechno.“ Nějak tak vypadala jedna z vět naší oblíbené paní učitelky. Zvládla všechny obtížné zkoušky a stala se tak náhradním učitelem lyžařského kurzu. Třeba se někteří z nás paní instruktorky Pavlasové na Lucie Stupavská 8. A lyžáku dočkají.
Novinářská kachna Centrum ekologické výchovy Ochrany fauny ČR, Farského 887, 390 02 Tábor uspořádalo novinářskou soutěž na téma „Novinářská kachna“. Zdatná třída 8. A vyslala do bojů čtyři své příspěvky, mezi 12 soutěžícími v kategorii novináři – kolektivy získal čtvrté místo tento článek:
Cyril a Metoděj z Radhoště zmizeli! Skoro slepý 75letý turista se šel podívat na horu Radhošť na Cyrila a Metoděje. Když tam vyšel, ani si nevšiml, že Cyril a Metoděj chybí. Chtěl si osahat jejich palečky na nohou, ale nenašel je. Zavolal policii a ta začala vyšetřovat místo činu, zda socha nebyla ukradena. Našli jen Cyrilovu knihu, kde byl vzkaz: Šli jsme se projít a trochu protáhnout. Novináři se vydali po jejich obrovských stopách, vyptávali se kolemjdoucích. Potkali jednoho pána, který jim řekl, že šli směrem na západ. Novináři nasedli do auta a jeli stejným směrem. Asi po 200 km je našli. Cyril s Metodějem si založili svou vlastní firmu a prodávali různé spreje a podobné výrobky. Oběma věrozvěstům se zpátky jít nechtělo. Novináři zavolali policii a ta díky moderní technice odvezla Cyrila a Metoděje zpátky nahoru na horu Radhošť. Lenka Gengelová, Radek Gillar, Martin Štefek 8. A
-110-
Jak jde na učitelích poznat, že uzavírají zámky? Většinou jsou to ty dva nejhorší týdny, kdy se píšou samé pololetní práce, srovnávačky a všechno možné (i nemožné). Už když slyšíme o nějaké té tzv. pololetce, vidíme vše černě. A kdo by ne. Ten den píšeme písemku z toho předmětu, další den z toho. No kdo to má všechno umět? Zjevně my, žáci. Ale to ovšem učitelé netuší, že když se něco naučíme na písemku, málokdy nám to zůstane v hlavě delší dobu. Takže v těchto případech jsme většinou v „pytli“. U učitelů jde i v hodinách poznat, že se zaměřují na žáky, kteří mají známku nerozhodně. Někteří žáci jsou však „chytřejší“, takže když ví, že známku mají nerozhodně, aspoň se na učivo podívají. Kamila Skurková 8. A
Kdo může za moje špatné známky? To je ale otázka! Stejnou jsme položili našim žákům ve školním roce 2002/2003 (poslední dva sloupce tabulky). Tak se podívejte a srovnávejte. Výsledky spočítala Kamila Skurková z 8. A. třída 4. 5. 6. 7. 8. 9. 6. tř. 2002 7. tř. 2002 vždy já 15 10 3 2 1 4 4 3 většinou já 7 8 22 17 15 10 18 5 většinou učitel 1 0 0 1 3 11 2 10 vždy učitel 1 0 1 1 1 0 2 8 Hodnocení školní úspěšnosti: Jednou z důležitých stránek školní docházky je reakce na hodnocení úspěchů a neúspěchů ve škole. V dotazníku se jednalo o hodnocení známek, což nemusí být zcela adekvátní tomu, co žák skutečně může, je schopen dokázat. Chybování nemusí být vždy důkazem neúspěchu. Je to součást učení. Všichni se ze svých chyb učíme a pátráme, kde jsme se zmýlili a vytváříme si strategie, jak se z chyb poučit. Selhání ve škole je spíše postojem mysli než objektivní skutečností. Děti, které si tento postoj vytvoří díky obdrženým známkám, mohou mít sklon se vzdávat a projevovat malou motivovanost i tehdy, pokud je zvládnutí úkolů v jejich silách. Žáci ve vyšších ročnících projevují tzv. „vnější místo kontroly“, to znamená, že ze svých nezdarů častěji viní druhé nebo samotný předmět, protože se stávají kritičtější a kritika druhých a okolí zaujímá větší -111-
prostor než sebekritika. Souvisí to s tvorbou „já“, svého posouzení a sebehodnocení a následně i sebevědomí. Žáci v nižších ročních mají spíše místo kontroly v sobě, vidí spíše vlastní chybu. Proto se ptejme: Jakou zkušenost s neúspěchy máme a jak tato zkušenost ovlivňuje naši motivaci k učení, ke škole? Škola je mnohdy prvním prostředím, kde máme povinnosti, jejichž plnění se od nás očekává.
Do školy chodím docela rád protože musím podle toho, co mě čeká
4. 5. 6. 7. 8. 9. 6. tř. 2002 7. tř. 4 5 5 4 1 2 6 5 17 9 18 9 11 20 13 18 1 4 5 8 8 2 7 4
Abychom vyhodnotili druhou otázku, zda do školy chodíme rádi, musíme se zamyslet, co je příčinou našich dobrých či zlých pocitů? Škola je prostředím, v němž dochází k prověřování našich znalostí, schopností i dalších osobnostních předpokladů: schopnost kamarádit, pomáhat, podporovat, být součástí dobrého týmu, zažívat úspěch. Každý člověk chce někam patřit, ale musí se tam cítit dobře. Jak se mění atmosféra ve škole s ohledem na předměty toho dne, či vyučující a jejich oblíbenost, jak se mění naše nálada? Nálada je emoční stav. Jak vyrůstáme, uvědomujeme si, že nálada je proměnlivá a tento fakt je nevyhnutelný. Co bychom dělali, kdybychom do školy nechodili? Je tolik jiných zajímavých činnosti, kterým bychom se věnovali a kde nedochází k pověřování našich znalostí a schopností? Za hodnocení anket děkujeme Mgr. Martě Pavelcové, naší školní psycholožce
Co by, kdyby… Co bych dělal(a), kdybych se z rádia dozvěděl(a), že ministr školství zrušil školní docházku? řekl bych to rodičům, kteří by si mysleli, že jsem blázen. Poslali by mě do pokoje, ale pak by zjistili, že to je pravda a poslali by mě do školy i přesto, že ji zrušili.
-112-
hned bych šla oslavovat, bylo by to super až na to, že bych nic neuměla, takže by to bylo vlastně blbé. já bych radostí vyskočil až do nebe, nebo bych zařval Jupí a šel bych se dospat. byl bych trochu rád, protože bych si odpočinul. Ale potom bych se nemohl učit, studovat a pak bych neměl práci ani peníze. Rád bych si odpočinul tak na 3 měsíce a pak bych zase šel. zařval bych jupí a šel bych ven. Spálil bych aktovku i se všemi učebnicemi a pak bych šel do školy a spálil všechno, co je moje a naše všech. 6. A
Jak byste šetrně řekli rodičům, že propadáte ze tří předmětů? řekla bych, že se mi tento rok moc líbil, a tak bych si ho chtěla Aneta zopakovat. A pak bych jim řekla, že propadám. víš, mami, vypadá to tak, že na vízo dostanu asi tři pětky. Já vím, že je to blbě. Ale jinak to nešlo. Příště se budu více snažit a možná dostanu čtyři pětky. Ne, to byla sranda. Je mi to fakt hodně líto. Klára koupil bych mamce diamant, mamka by omdlela a pak bych jí to řekl. Vojta K. mami, tati, nějak mi to ve škole nejde a do konce roku se to už asi nezmění, protože známky už jsou uzavřeny. Budu propadat ze tří předmětů a budu opakovat ročník. Ale příští rok se to určitě zlepší. Míša P. přišel bych ze školy a řekl bych: „Tati, měl jsi někdy špatné známky na vízu?“ „Proč?“ „Protože mám omylem 3 pětky. Promiň, já si to opravím.“ Zdeněk kdybych na vysvědčení dostal 3 pětky, tak bych zašel k Vojtovi Šivicovi a to vysvědčení bych si naskenoval a ty pětky bych si přepsal na jedničky a vytiskl bych si to a machroval bych, že jsem dostal ze všeho jedničky. Radim mami, hlavně buď v klidu. Propadám. Sedni si a napij se. Dostala jsem tři pětky, ale jen z pracovek, tělocviku a výtvarky. Laura napíšu rozlučný dopis a schoval bych ho u dveří. Pak bych se doma schoval, počkal bych, až by mamka s taťkou měli pořádný strach, a pak bych vylezl z úkrytu a všechno bych rodičům řekl. Karel víte, já mám všechny rád a vy mě též a ostatní není důležité. 6. C
-113-
Na návštěvě u sousedů Celý loňský rok vyučující a žáky rušil strašný hluk vycházející z Tyršovy ulice. Bylo to opravdu otřesné (hlavně pro nás, co máme třídy hned naproti ZUŠce), hluk byl hrozný a často jsme se díky hluku nemohli plně soustředit na učivo. O to více jsme byli nadšeni, když se před našimi okny objevila ZUŠka v novém kabátku. Je celá šedá s oranžovými detaily. Přibyl jí výtah a jedno vrchní patro. Strašně jsem se těšila, až základní umělecká škola bude mít Den otevřených dveří, abych mohla posoudit, jestli došlo ke změnám k lepšímu. A po prošmejdění celé školy musím konstatovat, že změny vevnitř nejsou sice nějak extrémně veliké, ale jsou to rozhodně změny k lepšímu. V novém patře úplně nahoře je pár učeben a jeden nový sál, který dělá obrovskou radost místním baletkám. Je pokrytý tmavým linoleem, na kterém to nebude baletkám klouzat, ani když budou tančit bosky a z obou stran se mohou pozorovat v zrcadlech. Doufám, že se žákům ZUŠky líbí její změny stejně jako mně a že si budou nové prostory náležitě užívat! Kristýna Kampová 9. A
Praotec Čech tady nebyl první??? Žil byl, na místě, kde dnes stojí město Milán v Itálii, rod sněžných králíků. Žili zde více než deset generací, ale nebyli tam šťastní, protože jim tam bylo horko. „Jsme sněžní králíci a to opalování nám moc nesvědčí, musíme si najít nový domov.“ Díky výzkumům králičích stařešinů věděli, že na severu je větší zima. Jednou, když se odhodlali vyrazit, naložili na své ochočené bernardýny své obrovské zásoby mrkví, několik stanů a zemědělské nástroje a vyrazili. Po dlouhé a vyčerpávající cestě dorazili na vrcholky obrovského pohoří, dnes známého jako Alpy. Byla tam zima, ale oni byli sněhoví králíci, a tak se jim tam velice líbilo a byli velice -114-
šťastní, ale nic netrvá věčně. Mrkev, kterou hned po svém příchodu zasadili, zmrzla a jim začaly docházet zásoby, a tak se museli vydat dál na sever, pryč z Alp. Na hřbetech svých statných bernardýnů překonali nejeden kopec a nejednu řeku. Konečně, když přešli přes pohoří Šumava, se na ně usmálo štěstí, viděli velikou řeku Vltavu, přešli na druhý břeh a pokračovali po proudu. Poté, co minuli velký soutok Labe a Vltavy, za nějakou chvíli uviděli velký kopec, který samotný stál v naprosto rovné krajině, a pod ním se utábořili. Velící králík řekl, že se jde projít a vyrazil na kopec. Další den, až se ráno všichni vzbudili, pronesl proslov, který vstoupil do historie: „Tato země, plná úrodné půdy a oplývající mrkvemi, je pro nás jako dělaná a budeme zde prosperovat!“ A tak se usadili pod Řípem a žijí tam dodnes. Radek Ondryáš 9. A
V jednom malém ruském lese žila tlupa mravenců. Byla to obrovská tlupa. Žili si docela pokojný život, až na tu zimu. Denně jich v zimě umíraly tisíce. Jednoho dne pramravenec Lubomír, nejvýše postavený mravenec, prohlásil, že takové velké ztráty svého lidu už trpět dál nebude. K jeho prohlášení se také přidal kamarád a rádce pramravence Lubomíra – Loiza Studený. Společně přišli na nápad odstěhovat se s kolonií někam, kde budou spokojení a šťastní a kde budou vychovávat a v klidu živit své potomky. Všem mravencům se nápad líbil, tak se sbalili, naložili potřebnou potravu a vydali se na dalekou cestu do země slíbené. I přes vědomí, že cesta bude zdlouhavá a neúprosná, se vydali za svými vůdci – pramravencem Lubomírem a mravencem Loizou. A opravdu, často nenašli žádné jídlo a slabí jedinci zahynuli. Šli dlouho přes kopce, přes údolí, přes řeky, až došli na místo, jež bylo obsypáno jehličkami, větvičkami a vším potřebným k stavbě nového domova. Všude rostla tráva a různé ovocné plody. V dáli se tyčil urostlý smrk, skrz něj prosvítaly sluneční paprsky přímo na kopec, nebo spíš hromádku z hlíny posetou jehličím. Mravenci vystoupali na kopec a pramravenec plný nadšení prohlásil: „Hle, toto je svět stvořen pro mravence a tato hora bude naše hora Slíp.“ A tak se mravenci usadili a žili spokojený život. Denisa Galková 9. A
-115-
Kdysi dávno a daleko za horami, někde v místech, kde dnes leží Mongolsko, existovala pro nás exotická ohrada Kurů domácích. Této malé smečce veleli dva významní kohouti Čech a Egg. Postupem času jak v ohrádce žili, jim začalo docházet, že na stejném místě už dlouho nevydrží, protože docházela potrava a žížaly a jiná havěť pomalu, ale jistě vymírala. Proto se mocný prakohout Čech domníval, že by měl svému kuřecímu stádu spolu s bratrem Eggem přikázat, aby sebrali svých pár vajíček a připravili se na velmi dlouhou a krutou cestu do země jim neznámé a jinými šikmookými slípkami neprozkoumané! Jak řekl, tak udělal. Počkal si na vhodnou chvíli, kdy Mistr Farmář z nepozornosti nechal pootevřená vrátka a celé stádo s Čechem v čele a devíti sty slípkami za zády se vydalo na cestu. Cestovali dlouho a drsně, několik desítek slípek cestu nevydrželo. Cestovali přes hory a řeky, přes pouště a ledy, když nakonec dorazili na překrásné místo, dnes nazývané Česká republika, ale tehdy to byly jen neobydlené kopečky, mohutné vodopády na každém rohu a potravy tolik, že by vystačila i pro milióny kur na celý život. Praotec spatřil jeden přenádherný kopec plný obilnin a žížal a rozhodl se na něj vyjít. Došel tam a řekl: „Tak, a jsme tady, vy bando jedna! Konečně jsme našli to místo, kde se zakotvíme a budeme snášet vajíčka po celá století! Zde si postavíme osadu! A zde budeme žít!“ Pronesl prakohout Čech, podle kterého byla následně zem pojmenována. Jan Šrubař 9. A
Takové zvíře byste měli vidět! (podle 2. B) ELPŮM Můj Elpům je jeden metr vysoký. Má křídla jako netopýr, protože je alergický na peří a netopýří křídla peří nemají. Přesto může létat. Ocas má dlouhý jako opice a zavěšuje se jím na větve. Jazyk má jako kobra. Má šest noh jako hmyz a rychle běhá. Krk má žirafí, dlouhý. Dobře se umí rozhlédnout do dálky. Má dlouhé uši po zajíci. Výborně slyší. Na těle má bodliny na obranu jako ježeček. -116-
ORTÁL Žije na souši, ale dokáže i plavat ve vodě, jelikož má žábra jako ryby. Tělo má levharta, má krásný skvrnitý kožíšek. Nohy a ocas má od lemura a umí se krásně přichytávat na stromy a viset hlavou dolů. Má soví křídla, aby mohl létat do výšek. Živí se masem, které si uloví. Má jedové zuby hada, ale sám se svým jeden neotráví. PRAPOPOUCH Tělo a zobák jsem vybrala od papouška. Ten je pěkně barevný a umí dobře létat. Drápy má pumy, protože je má ostré. Zuby jsem mu dala od hada. Ty jsou totiž jedovaté. Mezi prsty má blány, aby se mohl pohybovat ve vodě. Je vysoký 1 metr a váží 40 kilogramů. IXA Má chobot slona, aby mohla odfouknout nepřítele. Uši jsou od jezevčíka, protože psi dobře slyší. Křídlo sovy pálené, aby si mohl hrát, dělat kotrmelce a tak. V chobotu má jedové zuby na obranu. Má rybí ploutve, které jsou velké a používá je k lovu. Tělo má myší. Je malinká, a tak ji nikdo nevidí. Má oháňku psa a podle ní jsou vidět její pocity. Hlavu má orla, ale bez zobáku. Má skvělý orlí zrak. Na zádech má velbloudí hrby – na zásoby.
Nové vysvědčení? Také vás nebaví neustále se opakující slova na vysvědčení? Mě už unavuje každé pololetí dostávat ten nudný bezbarvý papír se slovíčky, kvůli kterým musím hledat ve vysvětlivkách, abych vůbec pochopila, co znamenají. Uznejte, mnohem zábavnější by bylo, kdyby se tam objevovaly obrázky a vy byste hned věděli, co to znamená. Například štika v kolonce tělocviku by hned každému dala jasně najevo, že jste mrštný a obratný, a naopak zase šnek by značil, jaké jste pomalé -117-
nemehlo. V jiných předmětech, do kterých se musíte pilně učit, by mohla liška nebo rys poukazovat na váš důvtip a vaši bystrost. U biologických předmětů by obrázek encyklopedie jistě mluvil za vše. A k mnoha dalším naukám se dá hodně přiřadit. No uznejte, že by vysvědčení nebylo zdaleka tak jednotvárné a splývající. A k tomu ještě pomyslete na ty výhody! Vždyť bez vysvětlivek byste to mohli rodičům přeložit tak, abyste vy byli ti nejlepší. Kristýna Maková 9. B
Zlatá přednostenka se vrací! Chceš získat pro sebe a jednu svou kamarádku (jednoho kamaráda) na týden zlatou přednostenku, která vás posune na obědech přímo k okénku? Bude to chtít trochu štěstí (při losování) a trochu práce s hledáním. V následujícím textu se ukryla smečka zvířat. Najděte jich aspoň dvaadvacet, napište je na kousek papíru, podepište a doneste Kamile Skurkové do 8. A. Čas máte do 10. února 2012. Chrápe starý dědek. Máme dvě díže se zásobami na zimu. Lov celý proběhl v lesíku. Řekl: „Vyskoč, Kamile!“ Král Ík povolal stráže a dostal křeče kolen a potom písk o milost. Máslo nosí manžel vampýrky. Slepí cestovatelé se vydali na cestu kolem kapradí. Pohádkové postavy Rákos a Tkanička se muckali, když mlha dopadla do údolí. Nová analýza jícnu dopadla dobře. Je len na té louce? V televizi viděli Pavel a Marek nový ruksak. Hry si koupím u Žovky. O reliéfu nic nevím, ale je tu kanál. V Praze brali dobrovolníky. Ty granule způsobily mor červených buněk. Oko selhalo. Z nory leze bratranec. Necháme Leonu spát. Ledové kry samy uplavaly. 6. A
Brno – svědek úspěchu našich volejbalistek 6. ledna jsme se vydali s volejbalovým týmem do Brna na soutěž Českého poháru 2. kola. Když jsme cestovali vlakem, probírali jsme, na kolikátém místě bychom se mohli umístit. Dohadovali jsme se, ale nakonec jsme usoudili, že když se nám bude dařit, tak bychom mohli skončit na 5. místě. V sobotu 7. ledna jsme vyrazili do haly, kde se mělo vše odehrát. Byli jsme strašně nervózní, protože v prvním kole jsme dopadli dost špatně a navíc nás čekaly týmy, které nás tak trochu vydrtily… Po odehrání všech zápasů v sobotu jsme si říkaly, že jsme se -118-
docela dost zlepšily, a tak nás za odměnu vzal trenér na extraligový zápas Prostějov proti Brnu. Bylo to úžasné. Všem se nám tam moc líbilo… Když jsme se vrátili na ubytovnu, tak jsme si o tom ještě povídali. Další den nás čekaly ještě 3 zápasy. Nejvíce jsme se těšili i netěšili na tým Znojma. Při odehrávání zápasu proti Znojmu nám pomohl tým Svitav, protože nám pomáhali křičet naše pokřiky, a tak i díky tomu jsme Znojmo vlastně porazili. Bylo to něco neskutečného. Tým Znojma byl úplně zdrcený. Byly jsme moc šťastné, že se nám tak dařilo. Po odehrání všech zápasů jsme se šli naobědvat. Jeden z trenérů a pár holek šli na vyhlášení, my ostatní jsme zůstali v restauraci. Když holky přišly, ukázaly nám pohár a diplom za 3. místo! Všichni jsme byli štěstím bez sebe! Byl to nádherný pocit… Vraceli jsme se domů s pocitem, že jsme to dokázali! Doufám, že se nám takhle povede i nadále! Sára Zrůstová 8. A
Zazpíváme si… Na podzim proběhl v hodinách hudební výchovy mezi žáky druhého stupně průzkum, který měl zmapovat, nakolik je dnes oblíbená hudba a které hudební směry získávají mezi dětmi největší oblibu. Doplňkové otázky se pak týkaly zpěvu a znalosti stupnice C dur. V šestých ročnících jsou na prvních třech pozicích hudební styly téměř vyrovnané – k rocku se hlásí 20, k hip hopu 17 a k popu 15 žáků. Někteří pak poslouchají rap, či metal (po 5 žácích). U sedmáků jasně vede pop – 20 hlasů, méně rock (10) a hip hop (7). Zajímavostí je, že se již vyskytují posluchači menšinových žánrů (ska, street music, r´b). V osmých třídách vítězí těsně rock (12) nad hip hopem (10) a popem (10). Nejstarší ročníky se pak věnují poslechu popu a rocku ve stejné míře (po 14 hlasech). Daleko za nimi pak třetí místo pomyslného žebříčku získal metal (8). Na dotaz, co by žáci nikdy dobrovolně neposlouchali, vede ve všech ročnících jednoznačně dechovka, za ní pak opera (v 6. a 8. roč.), v sedmičkách pak nemusí metal a devítky kupodivu rap. Ve všech třídách se objevuje informace, že k nejoblíbenějším zpěvákům a zpěvačkám patří hlavně Ewa Farná a Karel Gott, u skupin vyhrává ve všech třídách Kabát. Zajímavé výsledky jsou u otázek týkajících se zpěvu: prozpěvující rodiče má téměř polovina všech dotázaných. A mezi námi jsou pak přibližně dvě třetiny dětí, které si doma samy zazpívají. Horší je to se -119-
znalostí stupnice C dur, kterou znají teoreticky děti již od třetí třídy. V šestém a sedmém roč. ji nezná 1/3 dětí, v osmém se již číslo blíží polovině ročníku a v devítce stupnici znají 2/3 žáků. Některé odpovědi byly zajímavé – víme, ve kterých místnostech přesně rodiče nejčastěji zpívají ☺, někdy překvapující (děti z 6. roč. poslouchají country i jazz) a našly se i odpovědi, které udivují (stupnice C dur: c,d,e,f,g,h,ch,i,j,..). Podrobnější přehled a přesné výsledky se objeví pro zájemce v průběhu února na velké nástěnce patřící k hudební výchově.
Ne, je mi líto,
Komik s
Lenka Pustějovská
všichni učitelé odešli,
právě jim začala
provozní porada!
Na vydání 95. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Adéla Romanovská, Katka Žingorová, Barbora Štarhová Obrázky kreslili: Adéla Romanovská, An h Tranová, Tomáš Wolf, Kristýna Kociánová, Monika Lančová Fotografie: Petr Ondryáš (str. 100, 110, 113, 114) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 27. 1. 2012
-120-
