V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Kameny Booya, Hlavní téma: Apokalypsa v roce 2012, Anketa: Co si myslíte o údajném konci světa v roce 2012?

V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Kameny Booya, Hlavní téma: Apokalypsa v roce 2012, Anketa: Co si myslíte o údajném konci světa v roce 2012?, Reportáž: Festival Fantazie Speciál 2009, Recenze: Runový meč; Kníže mečů; Flotila Země; Nikdykde; 2012; Rise of Legends, Povídka: Klan; Zrazeni, Magic: the Gathering: Dimir; Deskové hry: Wie verhext!, Záhady: Divoký muž z Altaje; Historie: Germáni a Slované na našem území, Mytologie: Nadpřirozené bytosti Japonska – Část první; Finská mytologie, Rozhovor: Rozhovor se Štěpánem Kopřivou

Úvodník

2

Úvodník................................................................................2 Zajímavost – Kameny Booya…………...............................3 Hlavní téma – Apokalypsa v roce 2012................................4 Anketa – Co si myslíte o údajném konci světa v r. 2012?…9 Novinky – 11/2008……………………………………….12 Reportáž – Festival Fantazie Speciál 2009……..………...13 Literatura – Runový m., Kníže m., Nikdykde, F. Země….14 Film – 2012……….............................................................15 Hra – Rise of Legends……………………………………16

Milí čtenáři! Hned na začátku tohoto čísla většinu z vás zřejmě zklamu. Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to rovnou: Z Camelotu se stane dvouměsíčník! K tomuto rozhodnutí jsem dospěl hned z několika důvodů. Prvním a nejpodstatnějším důvodem je, že s narůstající délkou článků přibývá i čas, který musím Camelotu věnovat a toho je již tolik, že to prostě nestíhám. Abychom tedy mohli nadále zvyšovat kvalitu i kvantitu textu a já se při tom nezbláznil, musíme přistoupit k nižší periodicitě. V prosincovém čísle jsme se vskutku důkladně pustili do populárního tématu – údajné apokalypsy na zimní slunovrat roku 2012. Podívali jsme se na toto zneklidňující datum očima starověkých Mayů, vědců, mystiků, skeptiků, záhadologů, členů hnutí Zeitgeist a především jsme připravili anketu, ve které se ptáme zajímavých osobností, co si o tomto tématu myslí. Nelenil ani redaktor naší filmové rubriky a napsal pro vás recenzi na nový katastrofický snímek 2012. Dále si v tomto čísle můžete přečíst například reportáž z podzimního Festivalu Fantazie Speciál, článek o divokém člověku Almasovi, pokračování seriálu o historii naší vlasti, první část článku o nadpřirozených bytostech japonské mytologie, článek o mytologii Finska… A na straně 28 najdete slibovaný rozhovor se spisovatelem Štěpánem Kopřivou. Příjemné čtení, veselé Vánoce a šťastný nový rok Vám (za celou redakci) přeje Jakub Cepník

Povídková část: Klan (Rastislav Kučírek).................................……….......17 Zrazeni (Jakub Cepník).................…………......................19 Magic: the Gathering – Dimir….........................................20 Deskové hry – Wie verhext!……………...........................21 Záhada – Divoký muž z Altaje…………………………...22 Historie – Germáni a Slované na našem území………......23 Mytologie – Nadpřitozené bytosti Japonska – Část první..25 Mytologie – Finská mytologie…………………................26 Rozhovor – Rozhovor se Štěpánem Kopřivou...................28

• V anketě na našich stránkách jste si téměř jednohlasně zvolili, že byste jako hlavní téma příštího čísla uvítali Ztracené světadíly. Vyhovíme vám tedy a můžeme prozradit, že jsme již článek začali chystat. • Zajisté vás také potěší, že přibudou hned dvě nové rubriky. Budou se jmenovat Vyřešené záhady a Šílené teorie. Jejich názvy mluví za vše. :-) • Můžete se těšit na pokračování seriálů o historii naší vlasti a o nadpřirozených bytostech Japonska. • Na své si přijdou i fanoušci fantastiky – přichystali jsme rozhovor se slovenským spisovatelem Ďurem Červenákem. • A jedno „extra překvapení“ na závěr. Počínaje příštím číslem se budete setkávat s pokračováním oblíbené ságy Azurová planeta. A to zdaleka není všechno! Příští číslo vychází v pondělí 15. února 2009. Zaujal vás nějaký článek v Camelotu? Nebo vás naopak pobouřil? Chtěli byste se vyjádřit k tématům, které v Camelotu probíráme? Nelíbí se vám na našem časopise něco a byli byste rádi, kdyby se to změnilo? Nebo nás snad chcete pochválit? Od toho je tu naše fórum! Neváhejte a napište nám! Za každý názor nebo kritiku jsme vděční. www.camelot.czweb.org/forum.php

Foto a zajímavost měsíce

3

Okolí hradu Tintagel v Anglii, kde se podle pověsti narodil král Artuš

Kameny Booya Jiří Šika (Článek pochází ze stránek www.tajemstvi.mysteria.cz a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora.)

V dobrodružném filmu Stevena Spielberga Indiana Jones a chrám zkázy, v němž hraje Harrison Ford, se hlavní hrdina vydává hledat ukradené posvátné kameny, které dokážou vyzařovat tajuplné světlo. To je samozřejmě fikce, avšak kameny Booya z Murraiových ostrovů jsou vskutku pravé. Murraiovy ostrovy leží v Torresově průlivu oddělujícím Yorský poloostrov v Queenslandu od nové Guiney. Kameny Booya (známy jsou tři exempláře) původně vlastnili kněží na Murraiových ostrovech, kteří si je od nepaměti předávali z generace na generaci. Tyto pozoruhodné minerály podrobně prozkoumal australský cestopisec Ion Idriess, který zjistil, že vydávají modré světlo o takové intenzitě, že když se soustředí pomocí zvláštního zařízení do paprsku, dosahuje účinku rentgenového záření a mohlo by člověka usmrtit. Idriess uvažoval, zda se nejedná o kusy čistého rádia, ale to nebylo nikdy potvrzeno, protože když do Austrálie přišli Evropané, kněží z Murrayových ostrovů kameny ukryli v tajných jeskyních. Tam balvany čekají, až nějaký skutečný Indiana Jones objeví jejich úkryt i jejich neuvěřitelně velkou moc.

Hlavní téma

4

Apokalypsa v roce 2012 Z údajného konce světa na zimní slunovrat 2012 se v poslední době stalo velmi oblíbené téma. Jak se na něj dívají vědci, skeptici, mystikové, záhadologové a mnozí další? Konec světa v roce 2012 – Úvod Stanislav Cepník st. Předpovědi o hrozícím konci světa mají velmi dlouhou historii. Některé jsou spojeny s náboženskými proroctvími (bible), jiné s různými astronomickými událostmi. Od r. 2006 je v mnoha článcích i knihách více než dřív rozpracovávána myšlenka Dne zkázy 21. 12. 2012 (Doomsday prediction). Jde o kulturní fenomén tvořený z historických i současných předpokladů. Má k němu dojít v den zimního slunovratu. I když je rok 2012 pro lidstvo důležitý, nemusí jít o apokalypsu v biblickém pojetí, spíš by se mělo datum shodovat s vysvětlením konce mayského kalendáře – jako konce času. (Mayský kalendář je předpověděn na 5125 let a byl používán na předpověď zatmění Slunce.) Aztékové a Mayové spočítali čas Aztécký kalendář nejpřesněji na světě. Nepůjde o konec světa, jen o konec jednoho období a začátek druhého (= konec času). Ve bude v nás, to si přinejhorším odneseme do zmiňovaný den dojde, jak vědí našeho bytí mimo hmotu. astronomové, k vzácnému sladění Země, Nechci vás seznamovat s nejrůznějšími Slunce a středu Mléčné dráhy. teoriemi, většinou velmi zajímavými, ty si Někteří badatelé věří, že toto sladění můžete snadno najít (třeba na internetu), signalizuje přechod z jednoho věku do ale na závěr uvedu aspoň názor potomka věku druhého. Nový svět vykládají jako starověkých Mayů, A. P. Pixtuna. Říká, že dobu, během níž planeta a její obyvatelé hlavním zdrojem je mayský kalendář, který mohou projít fyzickou nebo duchovní 21. prosincem 2012 podivně končí, že transformací. Podle dalších výkladů má jít astronomičtí nadšenci našli řadu podivných o „duchovní posun ve vědomí“ nad shod, které jsou pro někoho vítaným nejrůznějších spekulací, fyzickou změnou, domnívají se, že zdrojem materiální svět je ohrožen spíš než cokoliv televizních seriálů apod., ale že – podle jiného. Tuto teorii zastává např. Daniel jeho mínění – v prosinci roku 2012 konec světa nenastane. Pinchbeck. www.wikipedia.cz, Existuje množství nejrůznějších výpočtů, Zdroje: www.novinky.cz, www.zivotnienergie.cz, velice zajímavých, ale zatížených chybami. Není možné stanovit datum konce www.maysky-kalendar.cz čehokoliv podobného, ale jen tušit, že v ☼☼☼ budoucnosti se stane něco převratného. Na to chtěly upozornit minulé civilizace, naše věda to však nedokáže (nebo nechce) Konec světa v roce 2012 – Další pochopit. proroctví V každém případě se tato budoucnost blíží stále rychleji a je možné, až pravděpodobné, že to potká už naši generaci. Proto nebude nikomu na škodu duchovní rozvoj a poznání. To uvádí Jan Pavlík v jedné své stati a dodává, že co

Jakub Cepník Mayové nebyli jediní, kdo na rok 2012 předpověděl apokalypsu. Byl to také americký filosof a spisovatel Terence McKenna, počítačový program Web-Bot a

řada věštců žijících v různých dobách na různých místech. Ještě než začnu jejich proroctví rozebírat, měl bych se zmínit, že jsem čerpal informace především z amerického dokumentu Dešifrování minulosti - Konec světa 2012. Doporučuji ho zhlédnout, rozhodně to stojí za to. Je udělaný velmi působivě (zkrátka v americkém stylu), ale bezpochyby vás donutí k zamyšlení. Najdete ho například na serveru YouTube.com (i s českými titulky), stačí zadat do vyhledávání "Konec světa 2012". Nejspíše někdy kolem roku 2800 př. n. l. vznikla v Číně kniha I-ťing. Jedná se o knihu, pomocí které se dá věštit. Nejprve položíte otázku, která se může týkat prakticky čehokoliv. Poté si hodíte třemi mincemi. Pokud padne více dolních stran mince, nakreslíte na papír rovnou čáru. Pokud padne více stran horních, nakreslíte čáru přerušovanou. To zopakujete šestkrát, čímž vytvoříte tzv. hexagram. Hexagramů existuje celkem 64 a s každým se pojí jedna odpověď na vaši otázku. Je příznačné, že jsou odpovědi dělány právě tak, aby „pasovaly“ na většinu možných dotazů. Americký spisovatel, filozof a etnobotanik (to je ten, kdo zkoumá vztahy mezi rostlinami a lidmi) Terence McKenna ►

Blíží se konec světa?

5

(1946 – 2000) přišel s fascinující teorií. Pokud propojíte všech 64 hexagramů, dostanete graf, který stoupá a klesá. Pokud si ho představíme jako časovou osu, zjistíme, že „vzestupy a pády“ na grafu přesně odpovídají významným událostem, které v dějinách nastaly. A časová osa končí přesně 21. prosince 2012 (na to, že ve stejný den končí i mayský kalendář, přišel McKenna až později). Na základě tohoto zjištění vytvořil McKenna svoji nejznámější teorii, tzv. teorii novosti (anglicky novelty theory nebo time wave zero). O té se můžete více dočíst např. na Wikipedii. Ještě zmíním, že se McKenna domníval, že poselství skryté v I-ťing pochází od mimozemšťanů. Program Web-Bot vytvořený na konci 90. let minulého století byl původně určen pro odhadování možných změn akcií. Prohledává obrovské množství textu na celém internetu a hledá fráze a slovní spojení, ze kterých usuzuje, co by se mělo v blízké budoucnosti stát. Monitoruje tak široké podvědomí lidí. Nutno dodat, že velké množství událostí předpovězených Web-Botem skutečně nastaly, ať už to byly například teroristické útoky 11. září 2001, smrtící vlna tsunami v roce 2004, hurikán Katrina z roku 2005 nebo současná hospodářská krize. A právě podle Web-Botu by se tyto katastrofy měly stupňovat a vyvrcholit v roce 2012.

Merlina si dnes většina lidí představuje jako moudrého starce z pověstí o králi Artušovi

Merlin). Čerpal přitom prý z pramenů, které údajně pocházely již z 5. století, a Merlin v nich byl popisován jako keltský šaman. Existoval však Merlin doopravdy, nebo je to jen smyšlená postava? Někteří odborníci se domnívají, že byl Merlin (nebo přesněji Myrddin – tak zní původní velšská verze jména) pouze jakýsi titul, který označoval pološílené věštce a šamany žijící v lesích. Odborníci soudí, že byli Myrddinové nejméně dva nebo tři. V již zmiňované Monmouthově knize najdete množství různých proroctví, která prý od Merlina pocházejí. Některá z nich se již vyplnila (badatelé se domnívají, že Merlin předpověděl např. založení první kolonie na území Ameriky, bitvu u Waterloo, nacistický holocaust, globální oteplování, teroristické útoky či mobilní telefony), jiná na své vyplnění teprve čekají. Mluví se o katastrofě u britské řeky Severn (nachází se tam jaderná elektrárna), při které prý ryby zemřou horkem, a o blíže nespecifikovaném neštěstí v Londýně, které způsobí smrt dvaceti tisíců lidí. Celá předpověď je pak završena jakousi apokalypsou. Planety prý zdivočí, což mnohým odborníkům připomíná změnu pólů Země, o které budeme mluvit později. Knihu History of the Kings of Britain si můžete přečíst například na stránkách www.wikisource.org (v angličtině).

Ve starověkém Římě měly velmi významné postavení věštkyně. Sídlily v jeskyních a předpovídaly budoucnost. Jejich předpovědi byly zaznamenávány, takže se dochovaly dodnes a my shledáváme, že se některá proroctví vyplnila. A najdeme mezi nimi i jedno, které hovoří o apokalypse. Ta prý má nastat, až se vystřídá devět generací, z nichž každá bude trvat 800 let. Začátek desáté generace vychází přibližně na rok 2000. A právě v tomto období má zaniknout mnoho měst (některá strhne zemětřesení do moře, jiná spálí oheň), přijde válka, obloha se zastře temnými mraky... V těch časech se prý ukáže hněv bohů. Připomeňme si ovšem, že podobné věštby s velkou pravděpodobností vznikaly pod vlivem plynů, které způsobovaly vidiny a halucinace (např. v případě nejslavnější věštírny v Delfách se přítomnost omamných plynů podařilo vědcům Matka Shipton byla anglická vědma žijící v 16. století v jeskyni v Yorkshiru. Stejně dokázat). jako to bylo u již zmíněných věštců, i její Čaroděj Merlin je známý z pověstí o králi předpovědi se v mnoha případech vyplnily. Artušovi. Jako první o něm napsal slavný Je však dost možné, že byla proroctví anglický kronikář Geoffrey z Monmouthu Matky Shipton vytvořena až o mnoho let ve svém díle History of the Kings of později lidmi, kteří si chtěli zajistit peníze Britain (v knize sedmé - The Prophesies of a slávu. Tato „proroctví“ byla tedy možná

napsána až poté, co „předpovězené“ události nastaly. Není ani jisté, jestli nějaká Matka Shipton vůbec někdy žila. Přesto musíme připustit, že jsou tu i předpovědi mluvící o událostech, které nastaly prokazatelně až poté, co byla proroctví sepsána. A opět se zde mluví o apokalypse: „Když obrazy se budou hýbat jako živé, když lodě plout budou pod mořem jak ryby čilé, když člověk vzletí jako pták a zkříží oblohu, pak polovina světa krví zbrocená umírá.“ Na první pohled si všimnete podobnosti s televizí, ponorkami a letadly. Co si o tom budete myslet, nechám na vás. Severoameričtí indiáni Hopi věří, že svět byl v minulosti zničen již čtyřikrát a my teď stojíme na prahu páté zkázy. Již v dnešní době procházíme řadou nepříjemných zkoušek a ty by měly již brzy vyvrcholit. Hopi se na tuto událost připravují již dlouhou dobu. Chlubí se, že již v minulosti předpověděli řadu událostí a drtivá většina se jich skutečně vyplnila. Dále konec světa předpověděl siouxský šaman Černý los žijící na konci 18. století. Proč nejsou všechna tato proroctví napsaná jasně, ale jsou zamaskovaná a skrytá? Odpověď je jednoduchá: Kdybyste například ve středověku začali mluvit o příchodu konce světa, skončili byste na hranici. Proto proroci svá poselství šifrovali a doufali, že se je někdy někomu podaří rozluštit. Tak to dělali například Svobodní zednáři nebo nejslavnější prorok všech dob – Nostradamus. Nebudu jeho proroctví nijak rozebírat, zmíním pouze toto: v roce 1994 se v Římě objevil ►

Co se nám snaží říct stará proroctví? rukopis, který mnozí přisuzují právě Nostradamovi. Obsahuje mimo jiné sedm kreseb, ve kterých je zřejmě důmyslně zamaskované varování před obrovskou katastrofou (je zde plno symbolů odkazujících na Nostradamovy úžasné znalosti astronomie). Ta by měla nastat zřejmě v období, kdy Země vstoupí do tzv. galaktické roviny (k tomu se za chvíli vrátím). Kresby ukazují, že tato událost bude mít děsivé následky, ale zároveň dávají lidem naději, že lidstvo může přežít. To se hlouběji rozebírá v novém dokumentu Nostradamus 2012, který můžete zhlédnout na serveru YouTube.com.

6

A archeologové potvrzují, že před 26 000 lety skutečně vyhynulo množství živočišných druhů. Jaké další katastrofy nám hrozí? Mohla by např. nastat další doba ledová. Mohl by vybuchnout supervulkán, což by zřejmě dostalo civilizaci do trosek (jeho výbuch by mohla „nastartovat“ i jiná katastrofa – např. zemětřesení). Mohly by nás sežehnout sluneční erupce. Mohlo by být oslabeno magnetické pole Země (to by v nejlepším případě způsobilo „pouze“ zničení telefonických signálů, internetu atd.). Mohla by nás zasáhnout „supervlna“ ze středu galaxie (to se stalo již na konci poslední doby ledové a mělo to smrtící účinky). Někteří lidé tvrdí, že „supervlnu“ popisuje ve svých proroctvích Nostradamus a severoameričtí Hopiové. Země by se mohla srazit s jiným tělesem (hodně se mluví o legendární planetě Nibiru). Mohla by přijít potopa světa (třeba v případě, že by se k Zemi přiblížilo těleso, které by svou gravitací „vyzvedlo“ vodu z oceánů). A uvědomte si, že by snadno nastal dominový efekt, při kterém by některá z těchto katastrof vyvolala jinou. Pak by to byla totální apokalypsa. Vědci tvrdí, že život na naší planetě se již nejméně pětkrát dostal na pokraj vymření. Zopakuje se tato situace v roce 2012?

Další proroctví se pokusíme najít v nejslavnější knize všech dob – v Bibli. Mnozí badatelé se snaží objevit v ní skrytá poselství a varování. Jednoho odborníka například zneklidnilo, že když sestavil celý text Bible do jakési osmisměrky, přišel na to, že v ní lze najít množství dosud nepovšimnutých slov a slovních spojení. Například se zde kříží „zničená země“ a „2012“. Sám si ovšem myslím, že tohle je opravdu jen náhoda a že v tom není žádný větší význam. Zmiňme ještě poslední knihu Nového zákona – Zjevení svatého Jana, známou také pod názvem Apokalypsa. Apoštol Jan zde popisuje konec světa a Na závěr vás odkáži na studium dalších nešetří množstvím bizarních vizí, ve pramenů – můj článek není příliš podrobný kterých někteří rozpoznávají popis a o zmiňovaných tématech se dá hodně helikoptér, tanků atd. dohledat na internetu a v literatuře. Velmi podstatnou informací je, že na zimní Zdroje: dokumentární filmy Dešifrování slunovrat 2012 se planety seřadí do tzv. minulosti – Konec světa 2012 a galaktické roviny. Slunce bude v tu chvíli Nostradamus 2012 (oba je můžete z našeho pohledu vidět ve středu Mléčné zhlédnout na www.youtube.com), dráhy. To se stává jen jednou za 26 000 let www.wikipedia.cz a staří Mayové i další proroci si toho byli vědomi. Nikdo sice nedokáže vysvětlit, ☼☼☼ jakým způsobem to mohli zjistit, protože to s jejich technikou není možné (sami světa v roce 2012 vědci si toho všimli teprve nedávno), ale Konec z pohledu vědců musíme to brát jako fakt. Zkrátka o tom věděli. A ve svých proroctvích nás Metoděj Novotný varovali, že v okamžiku, kdy se Země do galaktické roviny dostane, nastane jakási Racionalita, to je to, na čem stojí dnešní společnost. Vyskytne se problém, aplikujte katastrofa. Mayové ve své mytologii mluví o „temné logiku a on se vyřeší. Jak prosté! Podle mě trhlině“ ve středu galaxie (ve skutečnosti je ale existují věci, které zkrátka racionálně to obrovská černá díra). Považovali vstup vyřešit nelze. Magie, podivné úkazy nebo do galaktické roviny za velmi důležitou třeba schopnosti věštců. událost a někteří odborníci soudí, že si ji Právě tyto všechny věci se spojují v něco, „připomínali“ ve svých slavných míčových co se jeví zcela iracionální, v to, že spousty hrách (hřiště představuje galaxii, míč lidí nezávisle na sobě předpověděly jediný Slunce a branka již zmiňovanou černou rok jako rok poslední nebo jako rok, ve kterém se stane něco globálně kolosálního. díru). Co na to vědci? Zjistili, že při vstupu do Ať už Mayové ve svých kalendářích, galaktické roviny může nastat přepólování Merlin ve svých viděních nebo Sibyla ve Země, které by mělo pro naší civilizaci svých záchvatech šílenství, ti všichni určili jako tento rok právě blížící se 2012. nedozírné následky.

Michael Nostradamus, jak ho ztvárnil malíř Aimé de Lemud Musíme nahlédnout též na to, že tito lidé žili častokrát půl světa od sebe a v různých dobách. Nemohli mít nějaké spojení. Zajímavé ale je, že mimo věštce zkázu světa předpověděl i nějaký počítačový program. Výplod vědy. Jak jsem se tak brouzdal internetem a knihami, více a více se mi vědci jevili jako skeptici. Podávali svoje vlastní důkazy a ty ostatní prostě přehlíželi. Nedávno se k roku 2012 vyjádřila i NASA a uvedla čtyři důvody, proč nemůže konec světa nastat. Jeden z nich například zní: „Konec světa také nepřijde v okamžiku, kdy přestane platit kalendář v kuchyni.“ Pardon, ale přirovnávat konec světa ke kalendáři na stěně kuchyně mi přijde dost absurdní. To je stejné, jako kdybych přirovnával život k toaletnímu papíru. Velmi mě také pobavilo, když NASA v závěru svého článku zvolává: „Kde je věda? Kde jsou důkazy?“ Sama žádné nepředložila a teď se jich dovolává od těch, kdo mají odlišný názor. Například „katastrofisti“ – ti mají na své straně staré věštce, jejichž věštby se již mnohokrát vyplnily, zatímco NASA má kalendář v kuchyni a tvrzení typu: ,,Kdyby se něco blížilo, tak už bychom to na obloze viděli, ne?“. Ne všichni vědci jsou ale zarytí skeptici. Spousta jich také přiznává, že by se mohlo v roce 2012 něco stát, a řada dalších i uvádí, co přesně. Značně dominuje teorie o jakési polarizaci, situaci, kdy se jih stane severem a naopak. Tato změna gravitace se prý opakuje každých 26 tisíc let vlivem nějakého tělesa, kolem kterého prolétá ►

Konec světa v roce 2012 Země, ale tentokrát bude mít změna pólů za následek srážku naší Modré planety s jiným vesmírným tělesem a následné vymýcení civilizace. Vědci nemají moc důkazů, že se nic nestane a ani „katastrofisti“ nemají žádné racionální důkazy. Oni na nich ale nelpí a nestaví teorie. Vše zkrátka nelze racionálně vysvětlit a s tím se podle mě musíme smířit. Vzpomeňme si, že věštce věda považuje za podvodníky a přesto se jejich věštby již tolikrát vyplnily. Tak jako byla předpovězena první i druhá světová válka, tak bylo předpovězeno cosi v roce 2012. Není v naší moci to přemoct, a tak nám nezbývá než vyčkávat. Zdroje: dokumentární film Dešifrování minulosti – Konec světa 2012, www.technet.cz, ☼☼☼

Konec světa v roce 2012 očima mystiků Stanislav Cepník ml. Obtížné, ale volné téma – při maturitní písemce by patřilo k tématům „únikovým“. Krátce se mu zde zkusím věnovat, přestože očima mystika bohužel opatřen nejsem. Redakcí Camelotu mi však byl daný námět zadán. Redakce nejspíš ví, že mě zajímá. Problematika mezního roku 2012, která, ačkoli není nová, se přibližně v posledním roce poměrně rychle dostala do širšího povědomí lidí – určitě hlavně díky internetu. Pro obyčejného člověka je těžké rozpoznat, jak je závažná. Někdy lze totiž vhodným výběrem různých informačních zdrojů a jejich kombinací účelově vytvořit zdání nového důležitého tématu. Rok 2012 je jako důležité téma podáván, dokonce zpravidla vyznívá jako poplašná zpráva. Motivy k šíření takových znepokojivých informací mohou být různé – upřímná touha po faktech a po pravdě, nebo třeba touha po senzaci, snaha připoutat pozornost, poděsit (sebe i druhé) nebo dokonce někoho zmanipulovat či zneužít (např. k vlastnímu finančnímu prospěchu). Mnoho lidí si daného tématu vůbec nevšimlo. Buď se s ním nesetkali, nebo jim nestálo za sebemenší pozornost. Různých bombastických informací kolem nás poletuje obrovské množství. Každý člověk reaguje jinak, avšak většina z nás si více či méně vytváří skeptický odstup, přijímá je (či odmítá) s rezervou (zdravá míra odstupu nám pomáhá nezbláznit se, že?). Informací k tématu 2012 je mnoho – otázkou je, kolik z nich je dobrých – troufám si říci, že určitě ne více než zlomek. Ale co s tím zlomkem ?

Existuje mnoho různorodých výkladů a hypotéz, které zjevně nemohou platit současně, protože se navzájem vylučují. Některé podávají rok 2012 jako konec světa, jiné jako zásadní zlom, kdy končí jedna epocha a současná forma života vymizí (s veselou nadějí, že časem život vzejde znovu), jiné (jemnější) teorie mluví o „probírce lidstva“ (ne každý dokáže nastalé změny vydržet). Někteří říkají, že lidstvo přejde do šťastnějšího období, kdy začnou platit spravedlivější zákony soužití Můj názor je názor vnějšího pozorovatele, který na sebe dané téma nechává působit a nebere jej úplně na lehkou váhu. Možná existují osobnosti, které vědí nebo tuší, co se bude kolem r. 2012 odehrávat. Mimochodem možná už se odehrává, jen mnozí z nás to nevnímají jako něco zvláštního, přestože mnohé události ve společnosti i v přírodě jsou dosti výrazné. Já jasnozřivost odhalující budoucnost nemám, ale o tom, že někteří lidé vědí dosti, jsem přesvědčený – a konečně se dostávám k pojmu mystik – myslím tím jedince, který se opravdu zabývá podstatou věcí a který došel k nějakému hlubšímu poznání (vždy se jedná o duchovní pravdy, které, aspoň z mého pohledu, nebývají ponuré, ale spíš optimistické a plné naděje). Mystici se obvykle moc nezviditelňují a ostatní o nich třeba ani netuší, že něco důležitého vědí. Tito lidé si nepotrpí na senzace, jejich pravdy často bývají obyčejné, přirozeně prosté, ale silné a nezvratné (jde-li tedy o pravé mystiky a o opravdové pravdy). Potíž je v tom, že k mystikům se těžko dostaneme. Když je začneme shánět, nejspíš se nám mnoho lidí přihlásí, ale to skoro jistě nebudou mystici. Pokusím se teď odhadnout, jak se na rok 2012 dívají mystici. Rok 2012 úzce souvisí s pojmem „transformace“. Co že se má transformovat? Vědomí lidí? Forma života? Fyzická podstata člověka (s ní i jeho psychika)? Část vesmíru nebo dokonce celý? Kloním se k názoru, že se nejedná prioritně o fyzické přeskupení světa (i když vyloučit to nelze), ale spíš o přeměnu duše světa či vývojového stupně povahy všeho živého, což se souběžně promítá i do fyzických projevů světa. A někdy možná i dost dramaticky. Často se mluví o přírodních katastrofách. Někdo dokonce avizované změny předkládá jako „prst boha“, kterému už dochází trpělivost se současnou populací, někdo jiný přistupuje čistě racionálně a zvažuje pravděpodobnosti různých možných fyzikálních zvratů ve vývoji planety Země, které vesměs všechny vedou k fatálním následkům a k ohrožení

7 existence života na Zemi (to už jsem se ale odklonil od domnělého pohledu mystika). K tomuto pohledu na věc je docela zajímavé (a nepříliš povzbudivé) si přečíst knihu Věda na Zeměploše od Terryho Pratchetta, kde spolu se dvěma vědci probírá pod pláštíkem svého typického fantastického humorného světa na Zeměploše skutečné vědecko - fyzikální hypotézy o naší planetě. Nicméně za scestné považuji přístup různých podnikavých lovců senzací a tvůrců různých akčních hororových filmů o konci světa. Ti vycítili obchodní nebo možná psychologicko-patologické nutkání děsit a provokovat lidi. Podle mých útržkovitých informací a dle mého dojmu představuje „transformace“ změny probíhající po určitý delší časový interval a přejímám optimistický názor, že jde o „změnu k lepšímu“. I zastánci „transformace“ však připouštějí, že změny budou (a jsou) pro mnoho lidí natolik převratné, že je neunesou, protože se nedokážou vzdát svých návyků – jak fyzických, tak duševních (mimochodem jeli to pravda, tipuji, že budu mezi těmi, kdo mají s adaptací problém). Za inspirativní považuji četbu internetových článků od autora Karla Kourka, který předkládá kompaktní a s technickou zručností propracovaný výklad k pojmu „transformace“. Ať si myslí každý, co chce. Závěr ? Apokalypsu v r. 2012 neočekávám, ale o tom, že se děje něco podstatného, co mění život nás všech a co není jen snůškou náhod, jsem přesvědčený. Počkejme si na názory mystiků až poté, co změny proběhnou, nejlépe po roce 2012… ☼☼☼

Konec světa v roce z pohledu skeptiků Tomáš Křivohlavý

2012

Pohledů na konec světa v roce 2012 je spousta. Jeden z nich patří i skeptikům. Skeptik je ten, kdo má nedůvěřivý postoj k specifickým nebo všem věcem. Když máme na mysli skeptiky u předvídané katastrofy v tomto magickém roce, mluvíme o lidech, kteří nevěří této předpovědi nebo k ní mají záporný postoj. Jedinců, kteří jsou v tomto ohledu skeptičtí, je celá řada. Velká část z nich ani neví, že jsou skeptici, stačí jen, když se zasmějí při pohledu na nějaký článek o roce 2012 v novinách nebo na internetu a dodají, že je to naprostý nesmysl. Další část skeptiků si velmi dobře uvědomuje, že patří k této skupině, ale ►

Hlavní téma

8

vůbec to na sobě nedají znát. V duchu jsou naštvaní na ty, kteří na webu rozbouřili diskuze o konci máyského kalendáře, někdy i na samotné Máye, ovšem nedají to na sobě znát. Rozhovor se svými vrstevníky na toto téma se snaží co nejdříve ukončit, ať ze strachu z odhalení jejich postoje, nebo kvůli snaze o nerozšiřování předpovědi mezi další lidi. Do menší skupiny můžeme pak zařadit skeptiky, kteří normálně mluví o sobě jako o skeptikovi nebo realistovi. Vyjadřují se o lidech, co kvůli předpokládané apokalypse zanechali práce, vzali si úvěr a teď si užívají života, jako o bláznech, kteří, až konec světa nepřijde, budou litovat. V tom horším případě mluví o Mayích jako o starých páprdech, kteří ničemu nerozuměli. Skeptici mají určitě pravdu v tom, že srážka s planetou Nibiru patří spíš do katastrofického filmu, než aby se svět začal připravovat na svůj konec. Určitě bychom ale neměli staré Máye zatracovat jenom kvůli tomu, že se nám to nezdá. Teď můžeme jen dumat nad tím, jestli máme věřit skeptikům, nebo Máyům. Odpovědi na tyto otázky nejspíš dostaneme až 21.12. 2012, nezbývá nám nic než čekat. Zdroj: www.kpufo.cz, www.wikipedia.cz ☼☼☼

Konec světa v roce mimozemšťané Jakub Cepník

2012

a

Přesuňme se na naší cestě do jihovýchodní části Mexika, do spolkové země Tabasco. Nacházejí se tam trosky starodávného mayského města zvaného Tortuguero nalezené v šedesátých letech minulého století při stavbě dálnice. Navzdory tomu, že bylo toto archeologické naleziště poškozeno zloději a civilizací, podařilo se zde najít unikátní artefakt – kamennou desku, na které je údajně popsáno, co se má stát 21. prosince 2012. Píše se tam o mayském bohu války, podsvětí a stvoření – Bolonu Yoktovi. Text je bohužel z velké části nečitelný a setkáváme se s různými pokusy o jeho rozluštění. Ponechme debaty o přesný výklad a symboliku tohoto textu kvalifikovanějším lidem a zmiňme se pouze o tom, že se mexický archeolog Guilermo Bernal domnívá, že poslední věta zní: „...a On sestoupí z nebes.“ To zavání – řekl bych – něčím „dänikenovským“. Ostatně, nejlepší nakonec bude, když dáme slavnému švýcarskému badateli slovo: „Já jsem absolutně přesvědčen, že se

[mimozemšťané] vrátí, protože to slíbili. (…) Jediní, kteří udávají přesné datum [návratu mimozemšťanů], jsou Mayové. A podle mayského kalendáře by se mimozemšťané měli na Zemi vrátit v prosinci roku 2012.“ To prohlásil v roce 2006 v rozhovoru pro Český rozhlas Ostrava. Podobného názoru je i Jiří Wojnar, český spisovatel a badatel. Věří, že v Bibli jsou zaznamenány skutečné události, které nastaly v Bůh Bolon Yokte dávných dobách. Bůh a andělé byli prý ve skutečnosti kvázi svoj pohľad na svet. Jeho filozofia mimozemšťané. Sídlili na planetě Nibiru, mi je veľmi blízka, častokrát až moc která obíhá kolem Slunce v intervalu 3100 protiamerická a vôbec prehnaná, ale je – 3750 let. A právě v roce 2012 (případně vidno, že režisér chce napokon tie „toľko v r. 2011 – v tom se výpočty mohou lišit) zalepené oči“ poriadne všetkým pootvárať se Nibiru s velkou pravděpodobností mine ukazovaním skutočných záberov, se Zemí. príležitostných animácií, komentármi alebo K téměř shodným závěrům došel i zábermi na oko pozorujúce tento svet, až americký spisovatel Zecharia Sitchin – celý tento film pôsobí neuveriteľne doporučuji přečíst si článek o jeho knize depresívne. Na mušku si zobrali teda Dvanáctá planeta v 8. čísle Camelotu na najmä kresťanstvo, útok na budovy WTC straně 4. 11.09. 2001, uja menom Bush i veľké A pak jsou tu teorie, že se Země s Nibiru finančné korporácie, ktoré sa údajne srazí (což prý mimo jiné předpověděl chystajú prebrať vládu nad svetom. slavný prorok Nostradamus), ty ovšem 15.03.2009 - Vtedy sa to má celé vraj hlouběji rozebírat nebudu. spustiť. Všetkým je jasné, že nič zvláštne sa nestalo, ale toto sú veci, ktoré sa ☼☼☼ nedostávajú tak na povrch, ako to mnohí sledovatelia dokumentu čakali, že v ten Konec světa v roce 2012 z deň proste celý svet vybuchne... Ja som pohledu hnutí Zeitgeist niektoré veci v sebe už poriešené mal, ale prevažne som si rozšíril obzor. Rastislav Kučírek Od toho, čo stále počujem hudbu z filmu, ako sa k nemu vraciam v myšlienkach stále cítim jeho geniálnu spracovanosť a to, že mi najprv vadilo, ako na niektoré otázky odpovedá presne a na niektoré odpoveď len načne, mi už vôbec nevadí, pretože ono to má svoj zmysel. Dalo by sa teda povedať, že Peter Joseph a jeho kolektív vytvorili skvelé dielo, ale oni viac-menej zobrazili svoj pohľad na svet, s väčšou mierou efektu, aby spravili silnejší dojem K dátumu 21. 12. 2012 a vôbec o konci na diváka, ktorý bohužiaľ v mnoho sveta vtedy sa nevyjadrujú nejak prípadoch bol čisto laik. konkrétne, ale k (relatívnemu) koncu civilizácie sa vyjadrujú celkom jasne Keď ste neodišli od filmu v prvých 20 filmom: The Zeitgeist Movie a jeho minútach, potom pravdepodobne po jeho pokračovaním Zeitgeist Addendum. Len konci budete sedieť, nebude sa vám už tak okrajovo podotknem, že filmy sa dajú pomaly ani chcieť vstať... Zeitgeist Movie dokonca zdarma stiahnuť z ich oficiálnej je bezpodmienečne silným zážitkom. ■ stránky a momentálne sa pracuje na tretej časti. Obrázky: www.wikipedia.cz, Pokiaľ ste kresťan, prvých 10 minút filmu www.crystalinks.com, vás istotne odradí. Začína totiž monológom www.mexicolere.co.u o bohovi. Potom sa to graduje a autor (Peter Joseph) postupne celkom ukazuje

Zeitgeist už pravdepodobne viacerí poznáte. Je to skupina ľudí zaoberajúcich svetovou problematikou, ukazujú svetu svoje názory a podľa mňa otvárajú ľuďom oči. Poukazujú na lži cirkvi, spoločnosti a nútia človeka zamýšľať sa nad vecami, ktoré (možno) považoval doposiaľ za absolútnu pravdu. Majú svoje stránky, videá, ktoré doporučujem pozrieť, aby ste pochopili, o čo ide.

Anketa

9

Co si myslíte o údajném konci světa v roce 2012? Jakub Cepník Na tuto otázku nám odpovídali čtenáři, redaktoři a především zajímavé osobnosti. (Názory odpovídajících se nemusí shodovat s názory členů redakce!) Jiří Grygar astronom, fyzik Z předpovídání konců světa se stal docela vytrvalý evergreen v posledních šestnácti stoletích. Blamáže příslušných předpovědí z let 1982-2001 jsou jistě ještě v dobré paměti. Pravděpodobnost, že to nepoučitelným zastáncům podobných ptákovin vyjde v r. 2012, je s pravděpodobností hraničící s jistotou opět rovna nule. ☼☼☼

Vladimír Šiška ufolog, vedoucí projektu Záře Jsem už poměrně starý a očekávaný konec světa jsem přežil několikrát. Vždycky to nějak nevyšlo (naposledy rok 2000, pamatujete?). Navíc vím, že kalendář starých Mayů vlastně naším rokem 2012 nekončí, to jen tzv. "velký cyklus" neboli "Páté slunce". Tyto cykly podle Mayů končily velkými katastrofami, což je hlavní inspirace dnešních katastrofistů. Na druhé straně nás určitě nějaké katastrofy čekají. O některé si koledujeme sami (množství jaderných hlavic, sílící terorismus atd.), některé prostě mohou přijít kdykoliv (zemětřesení, epidemie nebo trefa nějakým kosmickým smetím). Jestli to bude zrovna 21.12.2012, nevím, ale pochybuji. Celá věc má ještě jeden aspekt: jestliže by skutečně došlo k tak veliké katastrofě, že by lidstvo nepřežilo vůbec, rozhodně by nešlo o konec světa. A je otázka, zda by to v konečném důsledku vlastně planetě Zemi neprospělo... ☼☼☼

Rainbowdemon čtenář Camelotu Můj názor je ten, že to nebude absolutní materiální konec světa v pravém slova smyslu, ale celosvětová globální politickospolečensko a čertví kdoví ještě jaká změna / převrat. ☼☼☼

Otomar Dvořák spisovatel, badatel

ovládat ostatní (jediné, co opravdu dobře umějí) ztrácejí. Podrobněji popisuji Galaktickou Takových konců světa už bylo v historii transformaci 2012 na stránkách velké množství. Teď je záminkou konec http://www.pentablue.net mayského kalendáře, křesťané propadali hysterii v roce 1000 a 1400, protože Přeji všem šťastnou volbu v těchto Kristus řekl, že se vrátí po tisíci letech k významných dnech! Poslednímu soudu. Nedávno bylo velké ☼☼☼ vzrušení kolem data 1999, jež je číslem ďábla, astrologové varovali před planetami, které se ocitnou v zákrytu, Štěpán Kopřiva hledaly se jinotaje v Nostradamových spisovatel, scénárista proroctvích atd. 21. 12. 2012 nastane konec světa. Tvrdí to Je to hlavně zdroj prosperity pro autory Mayové a ti to přece musí vědět. Mayové různých varovných knih, románů, filmů a byli koumáci, kteří přišli na to, že pro sekty, které lapají vyděšené ovečky. přebytečným prvkem hromadné dopravy je kolo, a vynalezli basketbal kombinovaný s ☼☼☼ rituálním obětováním. Kdo by jim nevěřil? 21. 12. 2012 nastane konec světa. Tvrdí to Pavel Renčín solární fyzici a ti to přece musí vědět. spisovatel Solární fyzici jsou fíci, co odhalili, že Jak jsem už někde napsal, docela se na něj Slunce ve skutečnosti není velké jako těším. V roce 2010 snad dopíšu trilogii pingpongový míček, jak se nám při Městských válek, pak si dám roční pohledu ze Země jeví, ale je daleko, daleko dovolenou a budu se těšit na to, že svět větší. Možná dokonce jako tenisák. Kdo by zanikne nějakým obzvlášť originálním jim nevěřil? způsobem, který nikdo nepředpokládal. :-) 21. 12. 2012 nastane konec světa. Tvrdí to koncesvěťáci a ti to přece musí vědět. Říkali nám to přece už v roce 1000, 1033, ☼☼☼ 1900, 1914, 1925, 1975 a 1999. Kdo by jim nevěřil? Karel Kourek Každopádně se na základě tvrzení autor stránek www.pentablue.net nezpochybnitelných kapacit (Hodně Dlouho Mrtví Indiáni, solární tenisté a Vše v projeveném i neprojeveném universu (Systému) se pouze přeměňuje, apokalyptičtí romantici) dá s vysokou transformuje. Systém nikde nezačíná ani pravděpodobností říct, že stejně jako v nikde nekončí, tudíž nikde nezačíná ani letech 1000, 1033, 1900, 1914, 1925, 1975 nekončí vlastní život všeho. Je snahou a 1999, tak i 21. 12. 2012 konec světa mocenských sil každou významnou opravdu nastane. Otázka je, zda bude událost, sloužící prospěchu a vývoji patřičně spektakulární. Protože jestli bude lidstva, předem diskreditovat. O takto tak nudný jako v letech 1000, 1033, 1900, významné, bezprecedentní události, jakou 1914, 1925, 1975 a 1999, tak se opět je "Galaktická transformace 2012", to platí nedostane do hlavních zpráv a zase si ho dvojnásob. Jde totiž o moment, kdy je ve nikdo nevšimne. A to by byla možná "Velkém cyklu universa" překročen škoda. "Obratník". Mimo jiné zde lidé odhazují ☼☼☼ prostředníky (manipulátory) a kontaktují přímo Páteřní informaci universa (Kvantový skok), čímž se stávají skutečně Jakub „Drak“ Kočí svobodnými, informačně nezávislými spisovatel, malíř, hudebník bytostmi. To se pochopitelně nelíbí mocenským ovládacím tendencím Osobně se na rok 2012 velice těším a jsem současného světa, které tím možnost zvědavý, jestli na něj lidé zapomenou stejně rychle, jako na všechny ostatní ►

Anketa

10

konce světa. Jsem tedy v tomto ohledu našeho světa, tedy konec lidstva či lidské civilizace na Zemi. Anebo konec života na skeptikem. Zemi vůbec? Či dokonce konec Země, Ovšem neříkám, že mě neláká nekoupit si Sluneční soustavy, vesmíru? Pokud jde o letenku a na 21.12.2012 nevyrazit do konec naší civilizace, samozřejmě, že je Ejmeriké na zkušenou. ohrožena jak zvnějšku, třeba dopadem asteroidu na Zemi, tak zvnitřku, třeba ☼☼☼ použitím jaderných či biologických zbraní. Podle mě tedy konec světa v roce 2012 Františka Vrbenská podle mayského kalendáře nenastane. spisovatelka Může však dojít k nějaké zásadní změně, protože dějiny se rády opakují v cyklech a Prosinec roku 2012 je teď mediálně smyčkách, a možná právě tuto možnost propíraný. Cituje se tzv. mayské proroctví, staří Mayové dokázali postihnout. V které je známé hodně dlouho – řadu let si menším měřítku však „konec světa, jak ho ho nikdo nevšímal. Podle této předpovědi známe“, nastává každou vteřinu díky by však nemělo jít o ultimativní zničení mnoha více či méně dějinným událostem, lidstva nebo zeměkoule. Hovoří se v něm o ať je to přístání na Měsíci, smrt lady Diany Ohnivém pánu, který se ujme vlády, a nebo prasečí chřipka. A tak si jen přeji, aby tehdy skončí svět, jak jsme ho dosud znali. v novém roce všechny ty malé konce světa Kandidátů na „Ohnivého pána“ je víc. znamenaly zároveň začátky příštích, Klimatické změny; vzácné sladění Země, lepších světů. Slunce a středu Mléčné dráhy právě o slunovratu r. 2012; věštba fenomenální bulharské vědmy Evangelie "Vangy" Gušterové, která předvídá globální jaderný konflikt; posun magnetických pólů, k němuž se prokazatelně schyluje. Našly by se i další pomyslné nálože ve skříni naší civilizace. V každém případě se mění podmínky, ve kterých žijeme. Vědeckotechnické vynálezy a informační technologie na jedné straně, dále pak poškozené životní prostředí a posuny v psychosociální sféře. Svět nemusí projít katastrofou, aby byl výrazně jiný, než jsme ho znali dřív: stačí na to eskalující evoluce lidské společnosti. ☼☼☼

Michal Karas čtenář Camelotu Je těžké domýšlet, co se stane. Podle mého názoru exodus nenastane. Nejspíš se v datu 21.12.2012 něco přihodí, ale na Zemi to nebude mít velký vliv. Určitě ale by se měla změnit politika zemí v oblasti životního prostředí. Současné vypouštění plynů, zvyšování teplot a zvětšování ozonové díry se může časem proměnit v globální katastrofu a nastane chaos. V podstatě není potřeba velké katastrofy, je velmi pravděpodobné, že se zničíme sami. ☼☼☼

Jitka Lenková spisovatelka, překladatelka Konec světa může nastat v roce 2012 stejně jako za pět vteřin nebo nikdy. Otázkou je, co si pod tímto souslovím vlastně představujeme. Zřejmě konec

obavu z tohoto okamžiku. Konec světa jednou určitě nastane, ale nemyslím si, že by byl někdo schopen jej určit na den přesně, a to ani v případě, že by souvisel s vesmírnými objekty. Ani tak chytří lidé, jakými byli mayští astronomové. Koneckonců Mayové nebyli schopni určit ani konec světa, kterých se jich bytostně týkal. Tedy konec svého světa. Evropští válečníci je takřka vyhladili. Ale nebojte se, jak už jsem napsal... jednou určitě nastane konec světa a pak? Bůh nám buď milostiv. :-) ☼☼☼

Lunwer ap Óir sruthán novodobý druid Co si myslím o konci světa v roce 2012?

Tahle otázka se dnes pomalu začíná objevovat mezi lidmi a už jsou na trhu ☼☼☼ knihy, které se jí zabývají. Doposud nejlépe zpracované údaje o celém „konci“ Walter Pavliš se objevily v knihách Mexické záhady, hledač Měsíční šachty Mayská proroctví a v neskutečně moudré úvaze od Barbary Hand Clow, mayské Konec světa... Soudný den... Armagedon... starší (Comunidad Indigena Maya), se Existuje snad pochmurnější a děsivější kterými se ztotožňuji. téma než takovéto? Pochybuji. V historii lidstva již bylo několik takových Pravdou je, že v Mayském kalendáři není jistých a předem ohlášených okamžiků, nikde zaznamenáno, co se skutečně stane. kdy měl nastat konec světa. Jedním z nich Vyskytlo se a ještě se vyskytne mnoho byl rok 1 000 n.l., kdy lidé očekávali tezí, od nebezpečných magnetických sil příchod Satana a zánik jejich světa. Hledali Slunce až po teorie výskytu meteoritu. útočiště ve víře, v jeskyních, v horách. Nechci se zde zabývat ani jednou z těchto Konec světa nenastal... tezí, protože jim nedůvěřuji. Mayové byli, Před asi 15 lety jsem byl na Sibiři a jeden z či snad ještě jsou národem, který své místních proroků mi sděloval, že v roce kořeny neměl v hmotném světě, ale ve 1996 v listopadu nastane konec světa. Měl světě svých „duchů“ a Bohů. Dokonale vytřeštěné oči, ale byl zaslepen fanatickou pochopili tok času a snažili se mu vírou v tento okamžik a naprosto nechápal, přizpůsobit. jak mohu být tak skeptický a klidný, když Dost často nalézáme informace, že Mayský nastává konec světa. kalendář končí 22. prosince 2012. Lidstvo zatím přežilo všechny "konce" Ani tato informace není tak přesná, jak by světa, které hlásali tito proroci. Mám za to, se mohlo zdát. Rok 2012 bude již jen že jde o zajímavý příběh, který se dotýká jakýmsi zrcadlem toho, co jsme stihli každého z nás. Někdo na něm chce vydělat udělat, samotné šachy však budou rozdány peníze (film 2012), někdo chce získat nové v roce předchozím (28. října 2011), kdy duše pro své náboženství... skutečně skončí krátký cyklus a Dlouhý Nicméně pokud se začnete detailněji počet bude v důsledku planetárních vlivů zabývat tím, jak toto proroctví vzniklo, pokračovat až do roku následujícího. nastanou potíže. U roku 2012 jde o datum, Vědci zkoumající tuto problematiku tak kterým údajně končí mayský kalendář. stále neměli jasno, které datum je správné, Jakmile se začtete do systému mayského a široká veřejnost se tím nezabývala. Pak kalendáře, zjistíte, že máte problém. Nevíte se ovšem přihnal Mell Gibson ze přesně, kdy kalendář začínal, ani se skotských plání se svým filmem nemůžete dopočítat k přesnému datu Apocalypto a na něj navázali další. Tito nejčastěji se uvádí zimní rovnodennost „novodobí proroci“ tak určují, čemu roku 2012. vlastně bude moderní člověk věřit a v co Můj soud je následující – lidé se rádi bojí a může doufat. Souhlasím s Barbarou Clow neexistuje děsivější téma, než je konec a říkám, že naše oči by neměly sledovat to, světa. Takže vezmeme krásně děsivé téma co bude, ale to, co je nyní. ► a najdeme další "důkazy", které podpoří

Anketa

11

Žijeme ve čtvrtém světě Galaktického podsvětí, dle mayského kalendáře. Až se věk přehoupne do Vesmírného podsvětí v roce 2011, bude ten správný čas pokládat otázky. Tedy abych přímo odpověděl na tazatelovu otázku: Nevěřím v konec světa, ani v konec existence lidstva v roce 2012. Věřím v odstranění „karantény“, která na nás byla uvržena již na počátku. Díky této karanténě se vývoj naší společnosti takto pohnul a snad i díky této karanténě se naše duše mohly vyvinout do takových rozměrů. Neděsí mne geomagnetické vlivy Slunce na zemský povrch ani výbuch supernovy, či srážky s meteoritem. Věřím v lidskost v její nejkrásnější podobě, věřím v ušlechtilost duše a neměnnost času… Pochopení složitého Mayského kalendáře je jen začátek, zbytek už je na každém z nás, jak si jej vysvětlí… Věřím, tedy jsem… Lunwer PS: Skutečně doporučuji nevěřit médiím v této otázce a doporučuji tyto publikace: Mexické záhady, Arnošt Vašíček Mayská proroctví, Adrian Gilbert Mayský kód, Barbara Hand Clow Mayský kalendář a transformace vědomí, Carl Johan Calleman Stručná historie času, Stephen Hawking ☼☼☼

Rastislav Kučírek redaktor Camelotu Dlho som premýšľal, čo sem napíšem. Stále som sa nevedel rozhodnúť, utvoriť si napevno názor. Spočiatku som teórii konca sveta 21.12.2012 veril a žil chvíľu v strachu, čo príde. Bál som sa akejsi hroznej útrapy všetkých ľudí. Vyhľadával som videá a články, týkajúce sa konca světa, a so „stiahnutým zadkom“ sedel na stoličke pred monitorom okolo polnoci a sledoval dianie. Keď som sa už konečne rozhodol ísť spať, všetko som zatvoril a ostal sa pozerať na plochu svojho PC. Na tapete som mal čínsky znak Jing-Jang. Chvíľu som sa naň pozeral a potom šiel do sprchy. Keď na seba pustíte horúci prúd vody, všetko sa uvoľní. Telo, svalstvo, rozum i duša. Zrazu sa dumá a chápe akoby oveľa lepšie. Videl som mayské mozaiky priam pred sebou na kúpeľňových obkladačkách. Je to možné? Hlas muža, ktorý stále hovoril o absolútnej beznádeji, sa mi prestal páčiť. Prestalo sa mi to celé páčiť. Veď to nie je ničím kryté. Ako sa môžem spoľahnúť na slová niekoho, koho ani nepoznám? Historici? Nerozoznám ich

– pravého od falošného, pracujúceho pre bulvárne médiá. Veď koniec sveta mal byť už roku 2000 – a nič sa nestalo. Že vraj kvôli posledným rámom na portréty pápežov v akomsi katolíckom chráme... Nenapáchali toho zla katolíci už dosť? Aj nad tým som sa zamýšľal po večeroch. Takmer polovica ľudu Zeme verí v boha, Ježiša a svoj čas trávia v kostoloch hádzaním svojich starostí modlitbami na boha. Cirkev, najväčšia mafia, si v kľude vysedáva vo Vatikáne a riadi svoj svet. Tento názor sa mi neustále usadzoval v hlave a s čoraz väčším a väčším smútkom v očiach som sa prizeral na svojho deduška, ako sa denne modlí. Čistý dobrák a pritom... Vlastne prečo? Prečo sú katolíci takí dobrí? Žeby očistení od večných starostí s mierumilovnou ilúziou v hlave? A na druhej strane sveta – masové vraždenie biohazardom, umelými vírusmi, ktoré sa predstavujú ako vtáčie alebo prasacie chrípky, a je len otázkou času, kedy sa to už nepodarí znova zastaviť čiernym vedcom z tajných laboratórií... To všetko sú obrazy, vytvorené na základe mojich domnienok z pozorovania tohto sveta. Ako sa tu vo veľkom klame... a podvádza a kradne, stále odniekiaľ... Už aj len tá obyčajná sprostota, ktorá kvôli peniazom spôsobila úmrtie mnoho malých detí vďaka otrávenému mlieku... Nemôže to fungovať večne. Nedá sa stále žiť len pre súčasnosť. Nič nie je večné... A práve som si odpovedal – jing-jang – nič nie je večné... Je dátum 21.12.2012 len malá čiastočka veľkej hry, ktorá pozostáva v strašení ľudí? Vypadá to, že áno... Strachom ľudí prinútite robiť obrovské nezmysly. Samotným príkladom je cirkev. Ale čo chce niekto dosiahnuť strašením vo forme tohto dátumu? Žeby časť sústavy programov lží rôznych organizácií? A čo je potom vlastne pravda? ... Nič a všetko zároveň? Otázok je veľmi veľa, ale odpovedí málo. Myslím si však, že civilizácia sa vyvíja po špirále – ide síce dohora, ale stále v rovnakých kruhoch. A momentálne sa zužuje. Zužuje a veľmi prudko. Ľudia dosahujú extrémov, ktoré vedú ku koncom a tie vedú k začiatkom. Takže, ak má byť nejaký koniec, s tým plne súhlasím. To, kedy bude, ešte neviem, možno aj 21.12.2012. Ale som si istý, že to nebude koniec všetkých koncov. Nech sa aj všetci vyvraždíme atómovými zbraňami, zostanú mikrobaktérie a mikroorganizmy a zase raz na Zemi vznikne nový život, z ktorého sa vyvinie človek, ku ktorému sa nejako dostane duchovná stránka – viera, ktorá bude opäť sprostredkovaná aj na posun ľudstva dopredu.

A tak je to stále a stále dokola... ☼☼☼

Jakub Cepník šéfredaktor Camelotu Netvrdím, že 21. prosince 2012 nastane konec světa (to jistě ne), ale opravdu mě štve, když plno chytráků (v čele s vědci z NASA) zesměšňují a zavrhují tuto teorii, aniž by o ní něco věděli. Mimochodem, pokud by vlády států přišly na to, že se blíží konec světa, stejně by to tajily a nikdo by se o tom nedozvěděl. Vyvolalo by to totiž strašný chaos a nejspíš by to ani ničemu nepomohlo. Sám nevím, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu určitě mohou za povyk kolem tohoto fenoménu média, kterým jde především o senzaci a peníze. Přesto nelze ignorovat bezpočet různých proroctví, která vznikla nezávisle na sobě v různých koutech světa a v různých dobách, a přitom se shodují s nepochopitelnou přesností. Již v minulosti se ukázalo, že se v mnoha případech proroci nemýlili. Navíc jsem přesvědčen, že dávné kultury NEMOHLY získat své fantastické znalosti astronomie pouze důvtipem a pozorováním oblohy. Nedávno jsem si uvědomil, že už od malička na něco čekám. Na něco skutečně převratného. Co znamenají tisíce katastrof, které se v poslední době dějí? Války, teroristické útoky, přírodní katastrofy, globální oteplování, hladomor, nedostatek vody, nové smrtící nemoci, mizení živočišných druhů, docházení ropy... Nejsou to náhodou jakási znamení, která nás mají varovat? To vše jako by spělo k nějakému famóznímu závěru. A tento závěr se k nám možná blíží mílovými kroky. Připadá mi, že jsem se ocitl v nějakém katastrofickém filmu. Jenže co máme dělat? Jak můžeme svět odvrátit od cesty k nevyhnutelné zkáze (která ovšem vůbec nemusí nastat 21. 12. 2012)? Zdá se mi, že některé předpovědi se již začínají vyplňovat. Připadá mi, že čas běží stále rychleji a události nabírají spád. Ale to jsou jen úvahy, kterými vás nechci nijak strašit a – jak už jsem řekl – nemyslím si, že 21. 12. 2012 nastane konec světa. Pouze mám pocit, že některé skutečnosti už nemůžeme dále ignorovat a že bychom měli začít se současným stavem světa něco dělat. A to co nejrychleji. ■

Anketa

12

Novinky 11/2009 Jakub Cepník 29. listopadu zemřel ve věku 51 let Robert Holdstock, jeden z nejvýznamnějších současných autorů žánru fantasy. Proslavil se především knihou Les mytág.

Již od srpna 2007 probíhá rekonstrukce jedné z nejvýznamnějších českých památek – Karlova mostu. Bohužel, úroveň „rekonstrukce“ je naprosto katastrofální, jedná se spíše o destrukci. Navíc s tím pánové z magistrátu nejsou ochotni cokoli dělat. Proto vznikl web, který se snaží tomuto zvěrstvu zabránit – www.zachrante-karluv-most.cz Je na něm k dispozici on-line petice a já všechny čtenáře vyzývám, aby ji také podepsali a dali tím najevo, že nezůstanou k takovýmto věcem lhostejní.

Foto: www.gamecity.org Zdroj: www.sarden.cz

Na stránkách televize Nova se objevil článek, ve kterém se píše o podivném zážitku jednoho britského policisty. 6. července prý spatřil na poli v kraji Wiltshire trojici postav ve stříbrných kombinézách. Když je chtěl zkontrolovat, utekli mu tempem, které není u lidí možné. Napadlo ho tedy, že to byli mimozemšťané. Jeho kolegové ovšem upozorňují, že onen policista nebyl ten den ve službě. :-) Zdroj: www.tv.nova.cz

Server www.novinky.cz zveřejnil článek o tom, že v odlehlé čínské oblasti v sečuánských horách žije skupina zakrslých lidí vysokých asi jeden metr. Narodili se mezi lety 1930 – 1940 a v dětství byli postiženi neznámou chorobou, která kromě nízkého vzrůstu způsobuje také bolesti.

Nedávno se na internetu objevily stránky www.exopolitika.cz. Jejich autoři věří, že světové vlády zatajují spolupráci s mimozemskými civilizacemi. Možná se tímto tématem budeme v Camelotu v budoucnu zabývat.

V poslední době se konalo množství různých scifistických akcí. 21. listopadu se uskutečnil v prostorách ústřední Městské knihovny již 26. ročník kultovního MiniConu. Dále to byla beseda s folkloristou Petrem Janečkem (zúčastnil jsem se jí a byla skvělá), křest knihy Runový meč od Pavla Renčína (její recenzi najdete na straně 14), literární večer v plzeňském klubu Home Cafe či křest básnické sbírky Vajgly autora Jakuba „Draka“ Kočího, A samozřejmě také jeden z největších českých conů – Fénixcon, který se uskutečnil 4. – 6. prosince v Brně.

Ve středu 9. prosince se na obloze nad Norskem objevila světelná spirála, kterou vidělo a vyfotografovalo množství lidí. Nakonec se však z tohoto UFA vyklubal nepovedený test ruské rakety Bulava. Zdroj: www.novinky.cz

Rodina Mrázkových žijící v domku ve Strašicích na Rokycansku zažívá od konce září krušné časy. V jejich domě totiž sami od sebe hoří zásuvky a praskají žárovky. Vzhledem k tomu, že se tyto jevy opakovaly až 100 x denně, musel být dům odpojen od elektřiny a rodina se dočasně odstěhovala k příbuzným. Pouze otec Jiří Mrázek zde stále hlídal, aby dům neshořel. Veřejnost se rozdělila do dvou táborů. První zastává názor, že za záhadné jevy Mrázkovi nemohou. Zato druzí si myslí, že si členové rodiny podpalují vlastní dům, aby si zajistili mediální slávu. Tento názor byl však prakticky vyvrácen, když dům začali monitorovat odborníci z ČEZ, ČVUT a další. Sami se stali svědky záhadných jevů. V současné době samovznícení ubývá a rodina se již mohla nastěhovat zpět. Někteří odborníci se domnívají, že tyto jevy způsobuje nedaleké zařízení místní vodárny. Zdroj: www.tyden.cz

Novinky jednou větou:

• Ukázalo se, že Machu Picchu bylo možná objeveno již o třicet let dřív, než se dosud předpokládalo, a objevil ho jistý Němec August Berns. • Archeologům se podařilo odkrýt hrobku rodu Rožmberků v kostele ve Vyšším Brodě (je v ní pohřben slavný Petr Vok) a jsou překvapeni, jak stroze je vybavena. • Na Třebíčsku, u obce Mohelno, se archeologům povedlo objevit úlomek pravěké „venuše“, kterou pojmenovali Jitka. • Bylo poprvé natočeno mládě „živoucí fosilie“ latimérie podivné, povedlo se to Japoncům. • Po roční opravě byl opět uveden do provozu zřejmě nejsložitější přístroj vytvořený lidskou rukou – urychlovač částic ve švýcarském výzkumném středisku CERN. • Bylo uzavřeno hlasování v anketě Einsteinův mozek o nejlepší české dílo z oblasti fantastiky, seznam nominovaných najdete na Sardenu. :-) • Byly vyhlášeny výsledky soutěže o nejlepší slovenskou povídku žánru fantasy – Cena fantázie 2009, její vítězkou se stala Lucie Droppová s povídkou Hladný tovar.

Reportáž

13

Festival Fantazie Speciál 2009 Jakub Cepník Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si, že je právě poledne 1. listopadu 2009 a vy pozorujete autobusovou zastávku na náměstí TGM v Chotěboři. Postávají tam čtyři kluci se zavazadly a hlasitě si povídají. Jakub: „Tak už je to zase za náma. Uběhlo to děsně rychle, nemyslíte?“ Adam: „Ale užili jsme si to!“ Honza H.: „Jo jo, bylo to fantastické.“ Honza C.: „A co se vám líbilo nejvíc?“ Adam: „Hraní na konzolích!“ Honza H.: „Přednáška o japonských mýtech – asi podle ní napíšu článek do Camelotu.“ Jakub: „Toho bylo víc. Ale zaujaly mě třeba přednášky o pravděpodobnosti setkání s mimozemšťany, o nacistické vědě a pseudovědě, besedy se známýma osobnostma v rámci AvalConu, povídání Jana Procházky o spisovateli Charlesi Bukowskim... Dobrá byla také linie Fantasy & Mýty.“ Honza H.: „Na mimozemšťanech jsem byl taky a musím uznat, že to se povedlo.“ Honza C.: „A deskovky vás nebavily?“ Adam: „Bavily! Nejlepší byl Dominion.“ Jakub: „Souhlas, ten se mi také líbil. Ale zahrál jsem si i mnohé další a musím pochválit organizátory, jak pestrý výběr her připravili. Stačilo si najít spoluhráče a hned jste mohli začít hrát.“ Adam: „Jo, a já je zase musím pochválit, že tam dali tolik konzolí... Ty závody byly prostě dokonalé.“ Honza H.: „Zatímco ty jsi pařil, já jsem byl v místním kině, které měli pořadatelé pronajaté. Koukali jsme s Jakubem třeba na film Proroctví.“ Jakub: „I když to bylo docela děsivé, dost se mi to líbilo. A byl jsem taky na

Jánošíkovi a na Čísle 9.“ Honza C.: „Zorganizované to bylo fakt dobře. Ubytování ve škole vyšlo levně a nebyly s ním žádné problémy. Měli jsme k dispozici i záchod, sprchy... Skvělé bylo také občerstvení.“ Adam: TOASTY! (Z Adama sálá fanatismus.)

(Přijíždí autobus a kluci do něj jako poslední nastupují.) Honza C.: „Dobrý den! Já bych prosil čtyři lístky do Prahy, z toho tři poloviční.“ Řidič: „Jasně. To bude dělat 237 korun.“

(Řidič zavírá dveře a autobus se rozjíždí. Cestující jsou uvnitř namačkáni jako sardinky, naše čtveřice skončila úplně (Na zastávce už vydatně přibývá lidí a vepředu u řidiče.) všichni naši skupinu předbíhají, byť přišli Řidič: „A cože je tu teď v Chotěboři tolik až později.) mladejch lidí? To tu byla ňáká kalba? Jakub: „Víte o Nebo skautskej tábor?“ tom, že na jedné Náhodný scifista sedící na přední besedě se sedačce: „Byl tu Festival Fantazie. To je dokonce taková akce, kde se sejdou fanoušci nedostavil fantasy, sci-fi a horroru. Jsou tam přednášející a přednášky, besedy, hry, divadlo, filmy a stejně to zvládli tak.“ vedoucí linie tak Jakub: „Koná se dvakrát do roka. Tohle dobře byla zrovna ta „komornější“ podzimní zaimprovizovat, varianta.“ že to vlastně ani Honza H.: „Já myslím, že o komornosti se nevadilo?“ ve spojitosti s FF moc nedá mluvit.“ Honza C.: „A Adam: „To teda nedá! Bylo tam přes osm co to bylo za set účastníků!“ přednášku?“ Řidič: „Hmmm...“ Jakub: „Baví Jakub: „Opravdu se to povedlo. Klobouk mě být ateistou dolů před pořadateli.“ ■ od Sebastiana Fotografie: Adam Cepník Chuma.“

Knižní recenze

14

Literatura Runový meč

Kníže mečů

Pavel Renčín

Michael Moorcock

O Runovém meči, druhém dílu trilogie Městské války od Pavla Renčína odehrávající se v současné České republice, jsme se zmiňovali již v minulém čísle, takže jistě víte, o co jde, a nebudeme se zdržovat vysvětlováním (viz článek Městské války v 14. č. na str. 13). Runový meč je skutečně fantastickým „magickým průvodcem po Čechách a Moravě“. Seznámíte se v něm s našimi městy daleko lépe, než kdybyste přečetli několik otravných, suše napsaných turistických průvodců. S charakteristikou jednotlivých měst totiž Renčínovi pomohli jeho čtenáři, kteří v oněch městech žijí a dobře je znají. Ještě k tomu si oproti četbě turistického průvodce užijete kopec zábavy a napětí. Renčín je totiž výborným vypravěčem. Runový meč je velmi čtivý a není jednoduché se od něj odtrhnout. A to i přesto, že jsou v něm sem tam poměrně zdlouhavé popisy. Jsou zde sympatické postavy (v čele s Václavem Vranem, ze kterého se postupně stává opravdový hrdina) a vskutku nečekané dějové zvraty. Renčín hýří bizarními nápady – setkáte se například s tramvají plnou kostlivců poslouchajících Karla Gotta, která se řítí pražskou kanalizací, s brněnským elfem, který je zažraným fanouškem Tolkiena a má na dveřích do svého bytu namalovanou bránu do Morie atd. atd. Kniha nám ukazuje náš svět v nezvyklém světle a nechává dostatek prostoru pro kouzelné bytosti, živá města a kilometry se táhnoucí obydlené podzemní prostory. Tato „druhá realita“ je výborně promyšlená, má své zákonitosti, historii a pravidla a vypadá poměrně uvěřitelně a skutečně. Zároveň kniha funguje jako jakési zrcadlo, které úžasně odráží dnešní dobu se všemi jejími výhodami i nedostatky. Příběh je čtenáři velmi blízký, protože se odehrává na místech, z nichž mnohé dobře známe. V knize také najdete množství různých „odkazů“, které většinou pochopí jen fanoušci fantastiky a čtenáři Renčínova internetového románu Labyrint. Celý tento koktejl je okořeněn špetkou nádherně poetických obratů a přirovnání. Hodnocení: 90% (těžký nadprůměr) Stručné info: Autor: Pavel Renčín, Obálka: J. Husák, Nakladatelství: Argo, Datum vydání: 11. 11. 2009 Jakub Cepník

Touha po pomstě je hlavní, ale zdaleka ne jedinou náplní v novém vydání Knížete Mečů od Michaela Moorcocka v edici Mistrovská díla fantasy. Jedná se o fantasy s drobnými prvky sci-fi. Moorcock vypráví o osudech a útrapách knížete Coruma, který zůstane posledním zastupcem rasy Vadhagů. Mabden Glandyth ho připraví o oko spolu s rukou. Corumovi se naštěstí podaří uniknout, což mu umožní pokračovat ve svém dobrodružství. Mezi hlavní klady knihy patří svižný děj a napínavost. Naopak nelíbí se mi krutost, na kterou v ní narazíme. Kromě toho se jedná o velice dobrou knihu. Román doporučuji všem příznivcům dobrodružné a hrdinské fantasy. Na závěr jen dodám, že nakladatelství Laser –books připravuje k vydání další díly, takže se máme rozhodně na co těšit. Hodnocení: 75 % (dost dobré) Stručné info: Autor: Michael Moorcock, Překlad: Jiří Pilch, Obálka: Don Maitz, Nakladatelství: Laser Books, Datum vydání: 6. 2. 2009 Tomáš Křivohlavý

Flotila Země Patrick Zandl Kde se vzali, tu se vzali mimozemšťané. Letěli vesmírem, přistáli na Zemi, shodou okolností přímo v Česku. A tak se Češi dostali ke všem tajemstvím techniky, sestrojili obří flotilu vesmírných lodí a teď ovládají sluneční soustavu. A kde se vzali, tu se vzali další mimozemšťané. Ale ti nebyli hodní, nechtěli poučit lidstvo a právě naopak, chtěli ho vyhladit z povrchu zemského (a v této době i z povrchu Marsu, Mimasu a dalších vesmírných těles), zabrat celou naši soustavu a zabydlet se v ní. Tato kniha není o tom, jak to zkusili poprvé, tato kniha je o tom, jak to zkusili už po X-té, ale tentokrát opravdu ve velkém (přesný počet nepřátelských lodí jsem nenašel, ale je jich kolem 20-ti tisíc). A tak Flotila Země musí vyvolat poplach, mobilizovat všechny lodě a vyjet přímo k nepříteli. Toto je jedna z těch knih, která si potrpí na detail. Jak jinak si vysvětlit, že více než polovina knihy je pouze popis této bitvy? Není ale úplně celá o válce, je zde popsán i pokus novinářů zúčastnit se této bitvy, námitky OSN proti chování Flotily a ještě pár dalších doplňků. Také si v ní lze všimnout idealismu Flotily – například hymna je Morituri te salutant od Kryla nebo závěrečná motlitba za mrtvé… no, nechte se překvapit. Styl se mi moc líbil a vždy jsem

se těšil na večer, až si budu zase číst. Škoda, že kniha nebyla alespoň o pár stránek delší… Hodnocení: 70 % (těžký nadprůměr) Stručné info: Autor: Patrick Zandl, Obálka: G. Vyatkin, Nakladatelství: Wolf Publishing, Datum vydání: 6. 4. 2006 Metoděj Novotný

Nikdykde (komiks) Neil Gaiman, Mike Carey Neil Gaiman. Možná jste to jméno už někde slyšeli. Možná vám připadá povědomé. Možná jste od něho už něco četli. Mezi jeho nejznámější díla patří Koralína, Sandman a Nikdykde. Já nyní zrecenzuji komiksovou variantu Nikdykde z roku 2008. Je to opravdu povedený komiks. Na jeho ztvárnění se podíleli Mike Carey a Glenn Fabry. I tato jména vám možná budou povědomá. Mike Carey psal scénář například ke komiksu Lucifer. A o čem že Nikdykde vlastně je? Ústřední postavou je Richard Mayhewe. Žije si klidným a spokojeným životem a o některých věcech nemá ani tušení. Pracuje ve své kanceláři a občas si někam vyjde se svou přítelkyní Jessicou. Zrovna za chvíli má doprovázet svoji přítelkyni do luxusní restaurace na večeři s jejím šéfem. Avšak Richard zapomněl zamluvit stůl. Zdá se vám toto jako dobrodružný komiks plný zvratů? Ne? Tak to nevíte, co přijde. Potíž byla vyřešena a Richard konečně kráčí po tvrdé dlažbě Londýna s Jessicou po boku. Když tu náhle vypadne ze zdi dívka. Krvácí a žádá o pomoc. Richard měl na výběr. A vybral si tu horší možnost – rozhodl se, že dívce pomůže. Tak začíná příběh, ve kterém se nakonec Richard octne v Podlondýně – městě pod městem. Není v něm řád ani spravedlnost a krysy jsou tam považovány za šlechtu. Celá kniha je rozdělena do devíti kapitol, takže si nemyslete, že ji přečtete na jedno posezení (myslím, že má něco okolo 220 stran, což je na komiks úctyhodná délka). Není nouze o akci, dobrodružství či překvapivé dějové zvraty. Dokonce zde najdete i trochu černého humoru („Máte rád kočky?“ „No ano, míval jsem mourka...“ „Tak ji dojezte.“). Zkrátka a dobře, tento komiks stojí za to. A rozhodně by si ho měl každý fanoušek fantastiky (nebo alespoň komiksů) přečíst. Hodnocení: 95 % (téměř dokonalé) ■ Stručné info: Autor: Neil Gaiman a Mike Carey, Ilustrace: Glenn Fabry, Překlad: S. Pošustová, Nakladatelství: Crew, Rok vydání: 2008 Jan Holan

Film

15

2012 Jan Cepník Ve filmové rubrice Camelotu jsem si pro vás vůbec poprvé připravil recenzi filmu, který stále ještě můžete zhlédnout na plátnech kin. Film 2012 měl českou premiéru 12.listopadu 2009, a je tedy téměř novinkou. Vznikl (resp. byl dokončen) v letošním roce v koprodukci USA a Kanady. Abych řekl pravdu, rozhodl jsem se tento snímek zhlédnout jen proto, abych mohl napsat tuto recenzi (pan šéfredaktor mě o to požádal :-) ). Očekával jsem totiž depresivní a krvavou podívanou o konci světa plnou davů ječících umírajících lidí. Nejsem příliš otrlým divákem a z podobných snímků mám špatné sny :-( Ale rovnou prozradím, že to nakonec bylo trochu jinak. Tedy k samotnému ději. Příběh začíná v současnosti, v roce 2009. Vědci zjistí, že teplota vnitřku Země vlivem stále intenzivnějšího slunečního záření nebývale vzrostla a hrozí nestabilita zemského povrchu.

zachránit. A jako jeden z mála ví jak. V poslední chvíli odveze rodinu pryč z domova, z města, zajistí letadlo na další cestu... V průběhu zběsilého útěku mají hlavní hrdinové mnohokrát namále, země O situaci je neprodleně informován se několikrát propadne těsně za nimi. americký prezident a následně i hlavy Samotný útěk tvoří značnou část filmu, dalších států G8 a také Číny. Informováni odhaduji tak jednu třetinu. jsou také vybraní vědci a potom někteří další lidé, vesměs bohatí či vlivní... Pro Pokud se chystáte film sami zhlédnout a všechny ostatní jsou však tyto informace chcete se nechat alespoň trochu překvapit, přísně tajné. Když někdo ví příliš mnoho, dál už nečtěte ;-) Pokud vás zajímá, jak vše za nejasných okolností umírá... Stabilita dopadne, prozradím vám, že otec dovede zemského povrchu se stále zmenšuje, stále rodinu do Himalájí, kde za největšího častěji dochází k zemětřesením, která mají utajení vzniklo 8 novodobých Noemových stále větší sílu. Vše vyvrcholí 21.12.2012. arch. Vstupenky na archy si mohli koupit pouze „vyvolení“, a to za cenu 1 milión Na pozadí těchto událostí divák sleduje eur. Na poslední chvíli jsou však vpuštěni i příběh jedné americké rodiny. Otec jako dělníci, kteří pracovali na stavbě arch, a jeden z mála pochopí do všech důsledků, také hlavní hrdinové. co se děje, a snaží se sebe i svou rodinu

Dojde k potopě světa a zachrání se pouze lidé na archách (těch není úplně málo, ale nejsem si jistý číslem...). Prakticky všichni hlavní hrdinové přežijí a člověk má na konci pocit, že film skončil happy-endem (navzdory tomu, že zemřelo nějakých 6 miliard lidí :-( ). Celkově film hodnotím spíš kladně, a to hlavně kvůli silnému námětu (potopa světa...). Popis klimatických změn byl pro mě vcelku uvěřitelný a naháněl mi husí kůži. Právě opačně však působil příběh hlavních hrdinů. Těm se během jejich útěku propadala země doslova za patami, domy padaly za koly jejich limuzíny a ranveje letišť mizely, ještě než jejich letadlo vzlétlo... Zkrátka to bylo dost „přitažené za vlasy“. Nicméně obdivoval jsem počítačové zpracování celé té zkázy. Vše podle mě působilo velice realisticky. Napjatá atmosféra filmu byla občas odlehčena nějakým tím „hollywoodským pseudovtipem“, někdy i normálním vtipem. Nechyběly ani tradiční patetické proslovy :-( Jeden mi utkvěl v paměti, protože narozdíl od ostatních dával smysl: „Když se lidé přestanou starat o druhé, přestávají být lidmi.“ To bylo možná i hlavní poselství filmu a vůbec by neškodilo, kdyby si ho lidé vzali k srdci. A nemusí ani dojít k potopě světa. ;-) Hodnocení: 60 % (mírný nadprůměr) ■ Fotografie: www.csfd.cz (Photos copyright © Sony Pictures Entertainment)

Počítačová hra

16

Rise of Legends Jan Holan Rise of Legends (dále jen „RoL“) je čistokrevnou strategií a nic jiného od něj tedy neočekávejte. Mimochodem, někteří jste možná měli tu čest zahrát si předchozí díl s názvem Rise of Nations, ve kterém jste se ve světě ne-nepodobném tomu našemu postavili do čela jednoho národa, abyste ho provedli od pravěku do doby technologické. První změnou v RoL je svět, který se přesunul do oblasti fantazie. Narazíte v něm na ohnivé pouště, stejně tak na země zamořené temným sklem. Další změnou jsou rasy. Jejich počet byl zredukován na tři. První z nich jsou Vinci – národ technologicky vyspělý, který spoléhá na palebnou sílu svých kluzáků a juggernautů. Za ně taky začínáte první kampaň. Hrajete za vynálezce Vinciů Giacoma, jehož bratra zabil zlotřilý Baron. Baronova vojska ukořistila podivnou věc, která spadla z nebe, a s její pomocí získal Baron obrovskou sílu. Teď je jen na Giacomovi, aby ho zastavil. Vlastně nejen na něm. Během kampaně získává různé spojenecké hrdiny, které si pak za drobný obnos můžete povolat do boje. Navíc každý hrdina disponuje zvláštními schopnostmi, které se postupem času vylepšují. Třeba Giacomo (kromě toho, že umí léčit), dokáže vytvořit štít, který na 25 sekund chrání jednotky proti veškerému poškození. Dalším hrdinou je třeba generál Carlini,

který je na život a na smrt věrný Giacomovi. Dokáže například pomocí své ostřelovací pušky způsobit obrovské poškození jednomu cíli, či vytáhnout z kapsy obléhací věž. Dále je zde třeba Battaglion, obléhací generál a velitel zběhů z Baronovy armády. Teď zpátky k samotné kampani. Nejdříve se ocitáte na mapě světa. Vaším úkolem je porazit Barona. Pohybujete po mapě s figurkou Giacoma a obsazujete jednotlivá území. Na každém území máte jiný úkol. Někdy to je obyčejné „znič nepřítele“, avšak naleznete také úkoly jako „braň se sedm minut“, „převeď bezpečně karavany přes poušť“ atd. Na většině map se také nachází alespoň jeden vedlejší úkol, který musíte nejprve objevit. Za úkoly získáváte různé body. Ty mohou být výzkumné, hrdinské, vojenské či stavební. Za ně potom můžete na mapě světa vykonávat příslušné akce. Za hrdinské body nakupujete nové schopnosti svým svěřencům, za výzkumné zkoumáte nové jednotky (v pozdější fázi magii), za vojenské zvětšujete svoji armádu a za stavební můžete stavět budovy. V každé zemi můžete mít pouze omezený počet budov. Budovy jsou vojenské, výzkumné, obchodní (stavební) a královské. Každá budova vám následující tah zaručí jeden bod svého typu a královská vám dá od každého jeden. Ceny budov se mění s počtem budov v zemi. První stojí jeden bod, druhá dva atd.

Druhou kampaň si odehrajete za Aliny. Vaším hrdinou bude pořád Giacomo, vaše řady pouze rozšíří noví alinští hrdinové. Jestliže Vinci spoléhají na technologii, jsou Alinové jejich přesným opakem. Používají magii, se kterou nějak souvisí všechny jejich jednotky i stavby. Jejich jednotky se dělí do tří kruhů: písečný, ohnivý a skleněný. Z písků pouští jim přicházejí na pomoc škorpióni a nomádští bojovníci, ze sopečných ohňů Rukhové a elementálové ohně a ze skleněné citadely pochází tuny skla v podobě skleněných golemů. Jejich hrdinové jsou orientováni spíše na schopnost „v mžiku vykouzlit celou armádu“. Za tento národ si zahrajete druhou kampaň. Vaším cílem bude mimo jiné najít klíče ke ztracenému městu Mezekeshi. Dostáváme se k rase třetí – k Cuotlům, národu uctívajícím mocné bohy. Jejich technologie jsou Vinciům i Alinům dosud neznámé. Vyrábějí vojáky z kamene. Dalo by se říct, že styl staveb i jednotek je velmi podobný stylu doby Aztéků. Ornamenty či sochy je v mnohém připomínají. S Cuotly po boku i proti sobě prožijete poslední kampaň. Na Barona zapomeňte – čeká vás mnohem větší hrozba... A můj verdikt? Hra je chytlavá jako každá jiná strategie. Přináší však s sebou i pár dobrých inovací a skvělý příběh. Jediné, co se jí dá občas vytknout, je chování vašich jednotek – zaseknou se například o strom a prostě nejdou dál. Po celou dobu hry hraje příjemná hudba, která jen pobízí k tomu, abyste si hru zahráli znova. Herní dobu navíc prodlužuje multiplayer, ať už po internetu či po LANu. Hodnocení: 80 % (velmi dobré) ■ Obrázky: www.hrej.cz

www.baboo.com.br,

Román na pokračování

17

Klan Splnené sny – Část piata

Rastislav Kučírek Z ružových tvárí ťahalo šťastie. My sme sedeli za jedným stolom a snažili sa debatovať, ale stratilo to význam. Cez hluk sme sa síce počuli, lenže oboch nás chytala skvelá nálada, ktorá panovala vo veľkej miestnosti krčmy. V strede izby bol na stole vyskočený chlapík a vyhrával na čosi, čo mi pripomínalo naše banjo. Nech to bolo čokoľvek, išlo mu to skvele. Atmosféra bola neodolateľná, s čarovným duchom plným radosti a šťastia. Nohy mnohých chlapov si dupkali do rytmu, ba mnohí sa i pustili do tanca. Podvedomá nálada šťastia sa už aj mne dostávala do hlavy. Pozrel som na elfa. Vyzeral tak šťastne, že mi to prišlo až smutné. Vyzeral ako nejaký tridsiatnik, sledujúci svoje deti. Zahĺbil som sa do seba. Prečo si stále všetko spájam s obrazmi nášho sveta? Predsa som si povedal, že tu sa všetkých tých spomienok a obrazov „onoho“ života zbavím. Ako som si to vtedy povedal? Aha, už viem „škoda, že sa myšlienky nedajú tak ľahko zhrnúť zo stola“. Veď to chce čáás, upokojil som sa do pohody. Nechcel som sa rozoberať, v takej skvelej atmosfére, ktorá už pochytila aj môjho ducha. V takýchto situáciách som presne ten typ človeka, čo sedí v úzadí, v spokojnom rozpoložení z vlastnej vnútornej radosti; a pousmiaty sleduje zabávajúcich sa ľudí. Tak som to urobil aj teraz. Natiahol som sa na stoličke, ruky založil za hlavu a nohy vystrel pred seba. Chvíľu som tak zotrval, užívajúc si okamihu. Potom ma akosi stiahlo. Cítil som sa nechránený na bruchu, akoby som tam bol niečím ohrozený. A pritom – v podstate nikým; boli to iba hlúpe výčitky svedomia, čo ma nútili konať ako zbabelec. Nevedel som sa s chuti uvoľniť ako chlap a relaxovať, pretože sa mi to proste nedalo. Cítil som sa všade ohrozený, ten duch ma sledoval všade, liezol mi po chrbte ako zima, keď sa plíži do izby oblokom. Niekedy som mal chuť zaliezť do rohu a schúliť sa do klbka, kde som sa cítil tak bezpečne. Keď som si predstavil, že sa dakedy pred svedomím neschovám už ani tak, vytvorila sa mi v ústach trpká slina. Taká tá, čo sa tak ťažko prehĺta a vypľúva zároveň... Prehltol som ju. Mračil som sa. Škaredo som sa mračil a zazeral vôkol seba. Nechcel som, ale bolo to tak. Akoby som sa teraz povznášal nad tým všetkým a cítil všetko akosi z nadhľadu. Hudba znela stále rovnako, ale

už som sa na ňu nedíval, tak ako predtým. Ponorený v svojej múze problémov; zdalo sa mi všetko inak. Hmlisto. Skrčil som sa, pritisol o stôl a snažil sa usadiť nejak prirodzene, tak som aspoň napodobnil elfa. Ten sedel opretý o stoličku a s jednou rukou na stole si prstami vyklopkával melódiu muzikantov. Druhou rukou držal fajku, ktorú som u neho videl prvýkrát, ale vôbec ma neprekvapila. Nohy mal vo voľnej polohe. Chvíľku som tak bol aj ja, ale nemalo to význam. Chcel som prejsť na iné myšlienky a tak som potichu vyšiel von. Vonku už bola tma. Malé plochy dlaždíc pred krčmou osvetľoval jedine olejový lampáš pred dverami. Oprel som sa o stenu krčmy a pozoroval mihotajúce sa svetlo od lampy na zemi. Vzduch bol čerstvý, svieži a plný elánu. To ma prinútilo usmiať sa. Vykročil som vpred, trochu sa poprechádzať. Prešiel som zopár krokov, vyšiel z okruhu svetla a pred sebou som narazil na múr. „Jasné“ – spomenul som si, veď s elfom sme prišli zo strechy a zoskočili sme z nejakého múru. Ale... Nebol to ten vpravo? Šiel som sa tam pozrieť. Aj tu bol múr. Načo by stavali steny okolo krčmy do tvaru „L“? Išiel som k ľavej strane, s dúfaním, že sa budem môcť poprechádzať v tieňoch mesta tak, aby ma nik nespatril. Narazil som na múr. Nechápavo som sa obzeral. Takže som tu v pasti? Opäť som pribehol k pravému múru a pokúsil sa ho aspoň preliezť. Nemal som s tým problém. Vydriapal som sa naňho, zoskočil dole a voľne sa pohyboval. Spravil som krok, dva, tri... Bez ťažkostí, nik ma nezačaroval. Otočil som sa späť k múru a takmer som onemel. Predo mnou stál dom kamenný, s drevenými brvnami, klasický pre toto mesto, vysoký aspoň 4 poschodia. Ako sa dostanem späť? Žiadne dvere ma nenapadlo hľadať. Načiahol som sa na prvý trámec – vrch steny, z ktorej som zoskočil a po kameňoch sa driapal hore. Vlastne som ani nevedel, kam idem, možno som chcel vyjsť na strechu, keby som sa rukou zavesenou na trámci nepohol smerom k múru. Potreboval som sa podhodiť, a tak som spravil prudší pohyb rukou, čakajúc, že zavadím o chladnú stenu, no nestalo sa tak. Teraz akoby som mal v objatí dlane vrch trámu. Prešiel som cez stenu! Druhej ruke sa to podarilo

rovnako; až som o chvíľu striehol učupený na vrchu trámca. Nachádzal som sa v stene, ale pritom som ju vôbec necítil. Necítil som nič, žiaden pocit mágie alebo také niečo. Nedalo sa tomu uveriť. Pozeral som do „dvorca“ pred dverami krčmy a nechápal súvistlosti. Žeby nejaké maskovanie? Kto spravil tú magickú ilúziu domu? Elf? A načo by to robil? ... Dumal som pozerajúc na svetlo. Zo zamyslenia som sa vynoril, keď som si všimol na lampáši niečo zvláštne. Nikde tam nebol horák, knôt ani banka s olejom. Sklená nádoba bola len vkusne okrášlená a v nej horel plamienok alebo čo to vlastne bolo. Akási plameňová guľa. Až teraz som si všimol, že je vo vnútri sfarbená do fialova, ale pritom vydáva žltkastú žiaru. Zase mágia – magický oheň, možno taký, ktorý je večný... Naraz sa otvorili dvere. Niekto pomaly vychádzal von. Bol značne obozretný. Na sebe mal plášť s kapucňou a na páse previazaný zvláštnym, tenkým lanom. Vyšiel pred dvere, ktoré za sebou zavrel a spopod tieňa kapucne sa rozhliadal po okolí. Ja som tam v tme na múri ticho čučal a napäto čakal, čo bude robiť. Rozvážne sa párkrát obzrel, tak, že sa to dalo sotva spozorovať. O jeho tvári som nemal ani potuchy. Chvíľu stál na mieste a potom pomaly zdvíhal svoje ruky smerom k hlave. Pripravený konať som čupel na múre a nervózne obchytkával rukoväť dýky ukrytej v pošve. Muž v plášti bol s rukami už celkom pri hlave, keď sa dotkol okrajov kapucne a sňal si ju. Jeho oči boli uprené na mňa. Nechápem, ako ma mohol zbadať. Pousmial sa. Lepšie som sa zadíval a v jeho tvári som spoznal elfa... „Ako si ma v tej tme zbadal?“ – ozval som sa. On nič nehovoril, len sa usmieval. „Isto ti vŕta v hlave ilúzia tejto krčmy, vlastne domu čo si zvonka videl...“ „Ako vieš, že som bol za týmto múrom?“ „To som si domyslel, keď na ňom čupíš.“ Krátko som sa zamyslel a po chvíli povedal: „Kto je tu taký dôležitý, že sme takto chránení od vonka?“ Teraz už trochu zvážnel a odpovedal: „Dlžím ti ešte veľa tých rozhovorov a nezodpovedaných otázok...“ ►

Román na pokračování Zoskočil som dole a prikračoval k nemu, zatiaľ čo sa on usadil na lavičke opretej o stenu krčmy. Keď som aj ja prišiel a sadol si vedľa neho, chvíľu počkal, nadýchol sa a spustil: „Vieš, vo svete je všetko relatívne. Keď povieš, že niečo „je“, teda existuje, môžem ti kľudne povedať, že to „nie je“. Ak mi to chceš nejak dokázať, tak v podstate nemáš ako. A práve preto ja a náš klan neodsudzujeme ilúzie, pretože všetko na tomto svete za ne pokladáme.“ „Tvoj klan?“ „Áno, čoskoro ti ho predstavím.“ „Ehm... No dobre a ako tie ilúzie vytvárate? Ste snáď mágovia?“ „Isto sú aj tebe známe štyri živly – oheň, voda, zem a vzduch. My s nimi pracujeme. Každý z našich mágov sa venuje niečomu – niektorí sa venujú viacerým naraz, niektorí sčasti všetkým. Pomocou našich magických síl ich kombinujeme a upravujeme ako alchymisti svoje bylinky. Z toho, čo potom v mysli vytvoríme, môžu vzniknúť kliatby, obdarenia alebo aj reálne hodnoty – v svojej podstate tiež neisté, čiže relatívne.“ „A prečo je ilúzia domu na tejto krčme? A kto ju vytvoril?“ „My sme ju vytvorili, kvôli sebe ako ochranu pred nepriateľmi. „Takže tam v krčme sú členovia tvojho klanu?“ „Áno, presne tak.“ „Hmm. A odkiaľ beriete tie magické sily?“ „Sú v každom. Aj v tebe.“ Zamyslel som sa nad tým. To bude zrejme na dlhú debatu. Prešiel som radšej k otázkam, ktoré ma najviac zaujímali: „Keďže si Garwell, teda človek, ktorý bol na našom svete, ako si sa tam dostal? A vôbec prečo je tento svet a náš taký podobný?“ Zostal mlčky pozerať do zeme. „Dúfal som, že táto otázka nepríde, pretože som vedel, že ti stále nemôžem povedať pravdu.“ „Prečo?“ „Zložilo by ťa to. Najprv to tu musíš viac preskúmať a oboznámiť sa s veľa vecami, až potom budeš pripravený na to, čo ti chcem povedať.“ „Uhm... Dobre, tak mohol by si mi povedať niečo o tvojom drakovi?“ „Samozrejme. Volá sa Akryl a je samica. Patrí do rodu Firdov, ktorý už takmer vyhynul. Ale poznal si, že je to Fird, vravel si, že to vieš z nejakých kníh. O tom mi niečo povedz.“ „Áno, naštudoval som si veľa kníh o vašom svete – o drakoch, rasách, zvieratách...“

„Keby som sa ťa opýtal, odkiaľ to máš, odpovedal by si mi rovnako ako ja tebe, keď si sa pýtal na moju minulosť?“ Ticho, ktoré nastalo, som schválne podržal. Odpoveď už som mal v hlave dlhšie, ale chcel som, aby spravila trochu väčší dojem. „Život, ktorý som viedol v našom svete a ktorí tam viedli všetci, sa mi protivil. Neznášal som ho. Vtedy som urobil veľa vecí, ktoré ma teraz prenasledujú... A začal som vytrvalo hľadať nový život. Kam až som to až dotiahol, je takmer neuveriteľné. Vlastne stále mám pocit, že je to sen, ktorého realitu si však plne uvedomujem. Som tu, v inom svete, podobnom ako náš stredovek, skúšam nový život, spoznávam nových ľudí a snažím sa dodržiavať aspoň nejaké morálne zásady, aby to malo všetko aj nejaký poriadok a nezosypal som sa hneď za prvým rohom. Cestu som si dôkladne pripravoval, to si si snáď už všimol – ten luk som vyrábal pol roka, tá dýka je ručná práca, ten plášť, tie bylinky... Nesmel som nijako zlyhať, aby som to určite prežil. Preto som sa tak nastrašil, keď si ma v hostinci odchytil. Ale to, ako si vypustil tú ohnivú guľu do tej steny, tie plamene a tí vojaci... Zato mi dlžíš vysvetlenie...“ Zase potreboval dlhšiu dobu na premyslenie. Potom sa nadýchol a povedal: „Prenasledujú ma už dlho. Hľadajú ma a chcú ma zabiť. Nie je to také, ako si myslíš – obyčajné prenasledovanie, na konci ktorého je smrť. Oni sú iný, vyžívajú sa v bolesti cudzích. Nezomieral by si tak krátko, ako sa domnievaš. A vôbec asi si si už všimol, že smrť je úplne iná, ako sa to ukazuje vo filmoch...“ „Na tú hrôzu vtedy asi nikdy nezabudnem. A prečo ťa prenasledovali? „Volajú sa Nizovia. Vedia aj čarovať – sú majstri v mágii mrazu. A prenasledujú ma preto, že som im ukradol dračie vajce. Teraz je z neho Akryl.“ „A prečo si to urobil?“ „Pretože som to tak cítil. Akoby ma to vajce vábilo, aby som si preňho prišiel...“ „Aha.“ – chvíľku som rozmýšľal, ako som sa pozeral na tých horiacich ľudí, to utrpenie a nemohol si do hlavy pustiť, že niečo zavinil, len preto, že mi to hovoril elf. Keď som sa však naňho pozrel, vypadal, že mu je jasné, ako sa s tým nemôžem zmieriť, tak to asi nechal na mňa. Po kratšej odmlke som dodal: „No, ako tak rozmýšľam, kam som sa dostal, o moc lepšie to tu asi nebude, ale určite tu máte aj kopu iných krás a scenérií.“ „To vieš, že hej. Poď, zoznámim ťa s mojím klanom.“

18 „Ešte počkaj. Keď som sem prichádzal, myslím na tento svet, po tej lúke, smerom do hostinca u Kartera; Akryl letela ponad mňa. Bol to pre mňa zážitok, lenže potom ma zočila a akoby sa zľakla a utiekla zase späť, odkiaľ prišla. Prečo to urobila? Vieš s ňou nejako komunikovať?“ „Jasné, môžeme sa jej to neskôr opýtať. Možno v tebe niečo vycítila, draky majú výborné schopnosti vcítenia sa do druhých.“ „Áno, to viem...“ „Keď už sme teda pritom, prezradíš mi, kde si vo vašom svete našiel všetky tie knihy a spisy o tom našom?“ „Na tajnom mieste. Som presvedčený, že ich tam niekto nechal. Ak ešte žije, určite v tomto svete bol a možno tu ešte aj je...“ Elf jemne prikývol, zadíval sa do diaľky a po chvíli sa ozval: „No ideme?“ Na znak súhlasu som sa postavil a spolu sme vykročili dnu. V krčme stále panovala skvelá nálada. Už sa tu síce nespievalo a nevyhrávalo, ale bola tu bujná vrava, z ktorej sálala spokojnosť. I tváre chlapov o tom svedčili. Aj ja som sa tu cítil príjemne. Sadli sme si opäť za stôl, kde sme boli aj pred tým, a elf si zapálil fajku. Ako som ho tak sledoval, tak ma napadla jedna vec: „Počuj, elf, ako sa ty vlastne voláš?“ Pomaly ku mne otáčal hlavu a keď som sa mu mohol konečne pozrieť do očí, premeral si ma a zase sa usmial. Odvrátil tvár a stále sa usmievajúc odvetil, tak aby som to počul: „Môžeš ma volať Silver. Dobre... pomyslel som si už len pre seba. „A ty? Ako sa voláš?“ „Ja... Ja sa... Volám sa Bartok – povedal som mu prezývku. „Uhm...“ – prikyvoval hlavou. „No a... Kde je ten tvoj klan?“ Teraz už sa usmieval oveľa viac ako doteraz. „Priamo pred tebou!“ Čože? Premeriaval som si rýchlo chlapov od jedného k jednému a neveril vlastným očiam a ušiam. Tie, ktorých som doteraz pokladal za spokojných mešťanov, boli členovia klanu, o ktorom som mal také vznešené predstavy. Ale veď predsa jasné, takí chlapi by nepreliezli 2 metrový múr... Ako som si ich tak premeriaval, ani neboli takí tuční. Tím čo mali plátenné tričká, bolo vidno dobré svaly na rukách, iný boli zase šľachovití. Všetci sa sem prišli zabaviť, oddýchnuť si. Pôsobilo to na mňa fakticky skvele. Zrazu sa Silver nahlas ozval tak, aby ho všetci počuli: ►

Povídka „Utíšte sa, priatelia! Pozrite sa, koho tu máme. Volá sa Bartok a je to Garwell!“ Prekvapene som naňho pozrel. To im povedal, že som prišiel z iného sveta? Nastúpili vo mne mierne obavy, no všetci boli ticho a očakávajúco na mňa hľadeli.

19 Zrejme čakajú, že sa im viac predstavím. „Naštudoval som si ju. A je ešte toho Neisto som sa postavil. veľa, čo sa chcem o tomto svete naučiť. „Ja... Som moc rád, že vás Dúfam, že sa mi to bude dariť... spoznávam...“ „K tomu sa ti pokúsime dopomôcť. „Odkiaľ vie elfštinu?“ – pýtali sa Vitaj v klane Garwellov!“ ■ prekvapene jeden druhého.

Zrazeni Devátá část povídky Wotanovo bratrstvo

Jakub Cepník „Omlouvám se za toto nepříjemné přivítání, ale sami dobře víte, že se tu poslední dobou dějou divný věci a je nutný dávat si velkej pozor,“ řekl stařík v červeném tričku plynnou angličtinou a popotáhl si z fajfky. Před chvílí jsme se usadili v obývacím pokoji jeho domku na kraji vesnice Ørnes, kam nás vystrašení vesničané zavedli. „To víte. Když před dvěma týdny vypadly telefonní, televizní i rozhlasový signály a přestal fungovat internet, dostali jsme strach. A pak se stalo, že jsme na místě, kde stála sousední obec, našli les. Prostě zmizela celá vesnice! Taky se tu začalo potloukat několik dost divnejch lidí. Takže jsme se zabarikádovali na návsi a snažíme se zjistit, co se děje.“ „A zjistili jste něco?“ zeptal jsem se. „Ne,“ stroze odpověděl muž a na chvíli se odmlčel. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Místnost nebyla příliš velká. Bylo v ní důkladně uklizeno. Na stěnách viselo několik obrazů krajin a zátiší. Také tu byla knihovna plná různorodých svazků. „A co vy? Odkud přicházíte?“ zeptal se náhle stařík. „Jsme čeští turisté,“ odpověděl pohotově profesor Pittner. „Byli jsme na dovolené ve městě Bodø. Zůstali jsme tam, i když se začaly dít tyhle… věci. Báli jsme se totiž, že se nám cestou domů něco přihodí. Včera jsme se ovšem rozhodli, že už nemůžeme dál čekat, a odhodlali jsme se k návratu.“ „A co tyhle dva chlapi? Měl jsem pocit, že mluví spíše rusky, ne?“ ukázal muž nedůvěřivě na dva námořníky z Herkula. „Ano, jsou to Rusové. Ale dobře se s nimi známe,“ zamračil se profesor. „Proč vás to zajímá?“ „Jak už jsem řekl, potloukají se tu divný lidi. Třeba jsme viděli skupinu chlapů, který vypadali úplně jako Vikingové. Měli

kožichy, dlouhé vousy, štíty a sekery. Nechovali se zrovna přátelsky. Proto si teď dáváme na všechny lidi velkýho majzla.“ „Už jste nás vyzpovídali, takže nás můžete zase pustit,“ navrhl profesor. „Ňák moc spěcháte,“ odvětil stařík. „Ale máte pravdu. Není důvod, abych vás tu dýl držel. Můžete jít.“ Zvedl jsem se společně s ostatními z pohovky, rozloučil jsem se a vyšel domovními dveřmi do mrazu ven. Tam na nás již čekala skupina vesničanů. Měli obušky v rukou a zdáli se být nervózní. Dovedli nás bez jediného slova k našemu autu. Už jsme se chystali odjet, když se najednou ozval jakýsi podivný hluk. Znělo to podobně, jako když hučí nějaký větrák. Co to může být? divil jsem se. Když jsem se však podíval na oblohu, strnul jsem. Obrovskou rychlostí se tam pohyboval létající talíř. Byl tmavý, měl několik kulatých okének a letěl poměrně nízko nad zemí. Bylo mi na první pohled jasné, že už jsem ho jednou viděl. Bylo to tehdy, když jsme s Jakubem objevili záhadnou svatyni na Šumavě. „Jedeme!“ zavelel profesor. Naskákali jsme do džípu a Andrew se rozjel. Za chvíli jsme se již řítili nejméně stovkou po zasněžené asfaltce. Posádka talíře si nás nejspíš nevšimla a talíř vzápětí zmizel za obzorem. Oddechl jsem si. Obyvatelé Ørnesu nám poradili, že jestli se chceme dostat dál na jih, musíme se vrátit několik kilometrů zpátky a cestovat dál vnitrozemím. V opačném případě bychom totiž museli použít nejméně jeden přívoz a ten za těchto podmínek pravděpodobně nebude v provozu. Vraceli jsme se tedy zpátky oklikou kolem menhiru (nebezpeční „domorodci“ zde už naštěstí nebyli) a kolem několika neexistujících vesnic. Musel jsem připustit, že je Andrew výborný řidič.

Kličkoval mistrovsky po zasněžené silnici, aniž by jedinkrát dostal smyk. Když jsme se asi po dvou hodinách dostali na širokou dálnici E6, Rusanov nám začal něco vykládat. „Já a můj druh se musíme co nejdříve dostat do naší vlasti,“ překládal profesor, „až se přeplavíme přes průliv Skagerrak, musíte nás tam dovést.“ „To přece není možné!“ vykřikla doktorka Tobiasová. „Jestli se hned nedostaneme do Čech, Wotanovo bratrstvo může mezitím udělat něco… hrozného.“ „Doktorka má pravdu, nemůžeme se zdržovat cestou do Ruska,“ souhlasil profesor a ještě jednou to v ruštině zopakoval pro Rusanova. Ten se jen zachmuřil a dál už nic neříkal. ●●● Uplynulo asi deset hodin. Ujeli jsme možná tisíc kilometrů. I přesto, že jsem byl velmi unavený, nezamhouřil jsem po cestě oko. V hlavě se mi pořád dokola přehrávaly zážitky z předchozích dnů. „Muset odpočinout,“ řekl najednou Andrew, sjel po jedné odbočce z dálnice a za chvíli již zastavil na kraji pole. Zabrzdil, vytáhl klíčky z motoru a usnul. Ostatní následovali jeho příkladu. ●●● Spal jsem snad deset minut. Náhle mě něco udeřilo do hlavy a já jsem upadl do bezvědomí. Když jsem se o chvíli později probral, ležel jsem společně s profesorem, Andrewem a doktorkou Tobiasovou na kraji pole vedle norské dálnice E6. Rusanov, jeho kolega i kradený džíp byli pryč. „Do prdele,“ zaklel Andrew. ■

Magic: the Gathering

20

Dimir Adam Cepník Minule jsem psal o guildě z Ravniky s jménem Orzhov. Dnes se budu zabývat guildou Dimir. Tato guilda se skládá z modré a černé barvy a specializuje se na „olízávání“ soupeře (tzn. že v jednom kuse dáváte soupeřovi karty z vrchu knihovny na hřbitov – když soupeř nemá žádné karty v knihovně a je na tahu, tak prohrává hru). Ve svém znaku má pavouka s jedním okem (viz obrázek), což dobře charakterizuje tuto guildu. Dimir je plný vampírů, vedalkenů, zlodějů, přízraků, skeletonů a kouzelníků. Jako pozadí k těmto bytostem většinou slouží kanály a jiné luxusní lokace. Jak na to? Jak už jsem řekl, Dimir se specializuje na „olízávání“ oponenta. Nesnažte se vytvořit armádu. Ne. Jen olízávat. „Králem“ Dimiru by se dalo nazvat hned několik karet. Zaprvé by to mohl být Circu, Dimir Lobotomist. Zadruhé Szadek, Lord of Secrets a nakonec Dimir Guildmage. Ještě bych rád zmínil opravdu super kartu. Sice není z Ravniky, ale dokonale do Dimiru sedí. Je to Traumatize. Sorcery za dva modré a tři libovolné many. Dá soupeřovi vrchní polovinu knihovny na hřbitov. Nyní se vrhnu na decklist. Decklist 11x Island 11x Swamp 4x Duskmantle, House of Shadow

3x Dimir Aqueduct 4x Vedalken Entrancer 2x Dimir Guildmage 2x Traumatize (1 ks 50 Kč, komu je to moc, nechť koupí další dva Dimir Guildmage) 2x Szadek, Lord of Secrets 3x Dimir Machinations 2x Circu, Dimir Lobotomist (to stejné jako u Traumatize, akorát místo Dimir

Guildmage další jeden Dimir Machinations a 1x Dimir Aqueduct) 1x Dimir Signet 1x Dimir Cutpurse ■ Obrázky: www.spiderwebart.com, www.magiccards.info

Deskové hry

21

Wie verhext! Jakub Dobal (Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora) Počet hráčů: 3-5 Doporučený věk: od 9 let Délka hry: 45-60 minut Autor: Andreas Pelikan Rok vydání: 2008 Výrobce: Alea, Rio Grande Games Jiné názvy: Jako začarovaný, Witch's Brew Ocenění: Spiel des Jahres 2008 (nominace) Obvyklá cena: cca 480 Kč Herní systém: karetní fantasy hra s prvky blafování Čeština: česká pravidla jsou k dispozici ke stažení, herní materiál obsahuje cizojazyčné texty, ale veškeré informace pro hru jsou také ve formě obrázků

Hra probíhá v několika fázích. Kolik jich celkem bude, záleží na tom, kdy některý z hráčů získá čtvrtou kartu s vyobrazením havrana (viz obrázky s černým a zeleným kotlíkem). Na začátku každé fáze si nejprve hráči vyberou pět karet postav, které budou žádat o akci, či alespoň malou přízeň. V jedné fázi se tak odehraje 5-12 kol. Začínající hráč vynese kartu postavy. Pokud si například vybral bylinkáře, oznámí: "Já jsem bylinkář." Všichni hráči musí postupně, po směru hodinových ručiček vyložit na stůl kartu stejné postavy nebo oznámit, že ji nemají. Při vyložení se vždy musí rozhodnout, zda si dělá nárok na akci, nebo se spokojí s malou přízní (a místo tří zelených ingrediencí obdržet jen jednu). Akci totiž provede jen hráč, který se o ni přihlásil jako poslední, ten poté vynáší novou kartu. Tímto způsobem získáváte nové ingredience. Nebo z těch, co máte, vaříte v některém kotlíku a která postava ve čtyřech hráčích (či dvě v požadovaný lektvar - kartu kotlíku si pak pěti hráčích) nebude v aktuální fázi hry pomáhat. vyložíte před sebe atd.

Jednou z loňských novinek, která stojí za pozornost, je na první pohled nenápadná karetní hra Wie verhext!. Možná jste zaznamenali, že se tato hra dostala do výběru na cenu Spiel des Jahres 2008. Jedná se o svižnou karetní hra, při které hráči uplatní své blafovací dovednosti pokerového hráče. Díky jednoduchým pravidlům je přístupná širokému okruhu Platí tedy – kdo chce moc, a nespokojí se s málem, nemusí mít nic. Záleží na tom, jak zájemců a rodinnému hraní. odhadnete ostatní hráče – co plánují, jaké Hra Wie verhext! by se mohla česky postavy zvolí –, ale také v jakém pořadí nazývat Uvař lektvar! nebo Kouzelnická bude ta která karta postavy zahrána. apatyka. Hráči totiž představují Musíte proto vážit, zda opravdu chcete kouzelníky, čarodějnice a druidy, kteří se z akci a začínat, nebo zda se spokojíte s bylin, hadího jedu a vlčí krve snaží uvařit malou přízní, protože začínající hráč je co možná nejsilnější kouzelné lektvary. vždy v menší nevýhodě (ostatní mohli Bez pomoci šikovných pomocníků, zvolit stejnou postavu). Toto neustálé nějakého zlata a alespoň špetky štěstí to ale vyvažování, co chci hrát já a co mohou nepůjde. Pomocníci jsou klíčem k úspěchu, chtít ostatní, je jednou z předností a v každém kole totiž podpoří akcí jen kořením této hry. někoho. Ostatní vyjdou naprázdno. Podle síly lektvaru obdrží hráči body. Vyhraje Hra je určena pro tři až pět hráčů. Nejzábavnější je v pěti či čtyřech, protože ten, kdo jich bude mít na konci nejvíce. vám dává více příležitostí využívat jen Každý hráč má svůj balíček dvanácti "malou" přízeň, před "velkou" akcí. karet postav - pomocníků. Pojďme se Pravděpodobnost, že více hráčů zvolila podívat, které to jsou. Tři postavy na stejnou postavu, je větší, a o to více vás zelených kartách - strážce vlků, chytač nutí hrát jinak než ostatní. Máte pak o to hadů, bylinkář - dávají hráčům nové větší radost, když se vám odhad povede přísady. Tři postavy na modrých kartách nebo když "překazíte" akci jiného hráče. kouzelník, čarodějnice, druid - vaří Jedna partie vám zabere necelou hodinu, příslušné lektvary. Tři postavy na žlutých takže můžete zahrát i několik partií za kartách využívají zlato - alchymista, sebou. vědma, pomocník. Poslední tři karty jsou speciální: mistr čaroděj na šedé kartě Náhoda má ve hře své místo. Největší díl poskytuje zaklínadla; kapsář a žebravý ale představují sami hráči - jaké postavy si mnich na červených kartách umožňují vybrali, a také v jakém pořadí je zahrávají. nákup lektvarů převážně na náklady Navíc se jen náhodně určuje, se kterou kouzelnou formulí pomůže mistr kouzelník spoluhráčů.

Graficky jsou karty velmi pěkně zpracovány a výborně dokreslují atmosféru hry. Kapičky ingrediencí jsou dřevěné, malé flakonky a zlato je z kartonu. Barevně jsou karty dobře odlišeny, takže v nich máte dobrý přehled. Co by se dalo vylepšit, je výraznější odlišení kotlíků, například symbolem. Vysvětlující a doplňující texty jsou v němčině, ale vždy s názornou ilustrací, takže je při hraní nepotřebujete. Jediné, co vám může dělat trochu potíž, jsou německá jména postav. Hodila by se česká ;-) Pokud hledáte svižnou, méně náročnou hru vhodnou i pro méně zkušené hráče či "smíšenou" skupinku, měli byste si Wie verhext! určitě vyzkoušet. Německé texty na kartách a pojmenování postav může zprvu odrazovat, ale hře nebrání. Rychle si zvyknete na obrázky, které jsou dostatečně ilustrativní. Pravidla jsou jednoduchá, přehledná a rychle si je osvojíte, takže si dobře zahrajete již první hru. Letoš vyšla Pokladnice her (10 Jahre alea Schatzkiste), která obsahuje rozšíření k šesti hrám včetně Wie verhext!. Obsahuje například sadu pro šestého hráče. ■

Záhada

22

Divoký člověk z Altaje Stanislav Cepník st. Zmínku o almasovi nenajdete v žádné učebnici. Žádný vědec ho nepopsal, neurčil mu místo mezi živočišnými druhy, oficiálně tedy neexistuje. Pastevci z podhůří Altaje vám ale řeknou, že je to divoký chlupatý člověk, a projevíte-li zájem, budou vám o něm vyprávět nekonečně dlouho. Je to prý samotář, a jen když má mládě, je možné ho zahlédnout – i s jeho družkou. Málokdy se sdružuje do větších skupin. Žije v jeskyni, z té vychází teprve noci – na lov. Je plachý, rád pozoruje člověka, občas ho i unese, ale ublížit nechce. K únosu dochází obvykle tehdy, když samice přijde o své mládě a hledá za ně náhradu. Unesené ženy dopadnou špatně. Jen málokdy se jim podaří vrátit se, to když o ně samec ztratí zájem. Jsou vyčerpané, a pokud nepřišly o rozum a jsou schopné mluvit, uvádějí strašné zážitky. Jeden starý Mongol vyprávěl při popíjení čaje, pak vodky a nakonec domácí pálenky, jak roztoužené samice dovedou unést statné Mongoly a držet je v zajetí s úmyslem přimět je k milostnému styku. Nosí jim syrové maso, vodu, a když se přesto nic neděje, ztratí o ně zájem a pustí je na svobodu. Dopadnou tedy lépe než unesené ženy.

sice ohlášen, ale tehdy nikoho nezajímal, ač by byl měl pro vědu nesmírnou cenu. Něco málo vědci přece jen mají: několik fotografií a sádrových odlitků almasových stop nalezených ve sněhu, v blátě nebo písku. Jsou mnohem větší než lidské. Mezi nepřímé důkazy by mohly patřit i záznamy ve starých knihách. Český antropolog dr. Emanuel Vlček nalezl v r. 1958 v knihovně kláštera Gandau v Ulanbátaru mezi skupinou medvědů a skupinou opic vyobrazení divokého člověka. Kniha je z konce 18. století. Ve vydání z počátku 20. století je postava divokého člověka překreslena do daleko lidštější podoby. Záznamy o podobném tvoru jsou i v jiných starých knihách, někde dokonce s podrobným popisem. Mongolští pastevci se domnívají, že almas se živí masem ovcí, které se mu podaří ulovit. V r. 1994 se v mongolských novinách objevilo vyprávění pastevce Chuvá, který zašel hlouběji do hor. Při cestě domů, už se stmívalo, ho upoutala na vrcholu blízkého kopce zvláštní záře. Vyšplhal se tam a užasl. Dvě chlupaté bytosti si ve skalní prohlubni opékaly maso horského berana. Když se pastevec objevil, utekly. Na zemi zůstaly jen ohlodané kosti a zbytek napůl opečeného masa. - Takovou činnost by žádné zvíře nedokázalo.

Jakýsi muž tvrdil, že existují dva druhy almasů, ale nejspíš šlo o různé pojmenování téhož tvora, protože onen muž nebyl schopen vysvětlit, čím se ty dva druhy od sebe liší. Je patrné i to, že almas má více pojmenování. Dále uvedl, že objevil pravěké kresby almase vyryté ve skále. Od člověka prý se liší tím, že má ruce dlouhé až skoro na zem Další příhody vyprávěné mongolskými a hlavu posazenou přímo na trupu – bez pastevci naznačují, že se almas chová lidštěji než podobné bytosti z Himálaje krku. (yetti), nebo ze Skalnatých hor v USA (big Některá vyprávění domorodců o něm foot). Na rozdíl od nich používá primitivní (předávají se z generace na generaci) mají i nástroje a má zájem o člověka – až typické mytologické prvky, podle náklonnost k němu, jak už jsme jednou mongolských etnologů však vychází z uváděli. To vede některé badatele k existence reálného dvounohého tvora, domněnce, že je to spíš zdivočelý než kterého šamani označili za démona. divoký člověk. Venkované – až na malé výjimky – o jeho existenci nepochybují. Mnoho lidí, např. i anglická antropoložka M. Shackleyová nebo profesorka Kofmanová z Moskvy, se domnívá, že jde o poslední zbytky neandrtálců, kteří byli vyspělejším druhem homo sapiens vytlačeni do odlehlých horských oblastí. O tom by svědčil také jejich popis uváděný očitými svědky.

Pokud almas žije, pak logicky vzato také umírá. V poušti Gobi byla objevena mrtvolka asi sedmiletého dítěte, nahého a porostlého hrubou srstí. V r. 1953 nalezl almasovu mrtvolu pracovník jedné experimentální stanice Mongolské akademie věd. Bylo to vysušené chlupaté tělo barvy velbloudí srsti, napůl zasypané pískem. Bylo podobné člověku, ale nebyl to člověk, ani medvěd, ani opice. Nález byl

Ivan Mackerle popisuje ve své knize hledání almase. Sice ho nenalezl, ale zato slyšel od různých lidí, zejména pastevců, řadu věrohodných a napínavých příhod o těchto tvorech, bohužel i o tom, že zatímco almasové hledali u člověka lásku, člověk je zabíjel a části jejich těla používal i pro léčebné účely, vypreparované mrtvoly někdy i pro účely rituální. Následuje celá řada zajímavých svědectví. S těmito divokými lidmi se prý dříve lidé setkávali poměrě často, v letech 1800 1870 obýval almas celé Mongolsko, zejména oblast od Altaje přes Gobi až daleko na východ, v letech 1870 – 1930 se jeho výskyt dramaticky snížil. Postupně byl vytlačován do vysokohorských oblastí Altaje a zdá se, že neúprosně ztrácí šanci na přežití. Připustíme-li jeho exitenci (těžko ji nepřipustit), zůstává nedořešená zásadní otázka: je to spíš zvíře, nebo člověk? ●●● Pozn.: Článek jen velmi zhruba a neúplně informuje o tomto zajímavém tvoru, zájemce odkazuji na kapitolu Cesta za divokým člověkem z knihy Ivana Mackerleho „Cesty za příšerami a dobrodružstvím“ (nakl. Motto, Praha 2005), z níž jsem čerpal. Obrázek: www.picasaweb.google.cz/walter.pavlis/

Historie

23

Germáni a Slované na našem území Anna C. Poslední rozkvět keltské kultury a moci, o nichž byla řeč v minulém vydání Camelotu, nastává ve 2. století n. l. V té době se ohlašuje náraz cizích kmenů, který měl na naše Kelty neblahý účinek. Přichází pomalý tlak germánských kmenů, které se začínají hýbat směrem k jihu. Kolébkou Germánů byl evropský sever – zhruba území mezi Baltickým a Severním mořem, dánské ostrovy, jižní část Skandinávie a pobřežní kraje mezi horním Labem a horní Vislou. Germáni tehdy byli domorodými Evropany, nikoliv tedy přistěhovalci z jiných oblastí, a z toho vyplynuly některé nebezpečné teorie o čistokrevné germánské rase, o její nadřazenosti a starobylosti. A to už byl krůček k nárokům na právo nadvlády. Germánských kmenů byla řada – nejznámější byli Alamani, Frankové, Gótové (později rozděleni na Ostrogóty a Vizigóty), Durynkové, Kvádové, Langobardi, Markomani, Sasové, Vandalové aj. Podle Římanů byli barbary. Našeho území se dotkli zejména Markomani a Kvádové, krátce Langobardi. Posun germánských kmenů ze severu do oblastí střední Evropy nastal již v době keltské moci. Jednotlivé skupiny k nám pronikaly už ve 2. a 1. století př. n. l., ale dostaly se pouze na severní hornatý okraj. Germáni se rozcházeli vějířovitě proti toku Rýna, Labe a důvodem jejich expanzivních výprav byl zřejmě hrozící nedostatek potravy, zhoršování podnebí, ale i vidina bohatství. Jevili se jako velmi útoční. I když Keltové z velké části opustili naše území v průběhu 1. století, předpokládáme, že určitý (a zřejmě nemalý) počet keltského obyvatelstva u nás zůstal. A nyní přibývá složka germánská. Germáni se usazovali zejména v úrodných oblastech. Zatímco porobené keltské zbytky obyvatel již ustupovaly od původního rodového uspořádání společnosti, Germáni žili ještě zcela v řádu rodovém, takže obraz společnosti a jejích vztahů byl tehdy velmi pestrý a složitý. Vše nasvědčuje tomu, že na konci posledního století př. n. l. zanikají oppida, i když všechna ještě nebyla zcela opuštěna. Dobyvatelští Germáni nemají taková velká centra, nejsou známa velká hradiště (s výjimkou sídla vládce Marobuda, které se snad nacházelo na hradisku ve Stradonicích). S příchodem Germánů se projevuje vývojový návrat, kultura se ocitá v troskách, Germáni byli na nižší úrovni.

Germánská rodina na obrazu z roku 1913 Zabývali se hlavně (kromě válčení) chovem dobytka, řemeslná výroba zaznamenala postup zpět, úplně zmizel hrnčířský kruh, nádoby se opět hnětly v ruce, nepoužívaly se kamenné rotační mlýny na obilí ani železná radlice. Germáni neznali soustředění řemesel do center, naopak se řemeslo rozptylovalo do jednotlivých osad, šlo téměř o domáckou výrobu. Ale neznamená to úplný pokles technické úrovně výroby – naopak, například v železářství se rudy v místech výskytu zpracovávaly v pecích nového typu, v tzv. „šachtových pecích“. To si Germáni přinesli ze severu. Rozrůstal se směnný obchod, znali mince, ale ve velkém je nerazili a užívali jich málo. Germánští válečníci užívali meče a oštěpy, bojovali polonazí s malými kruhovitými dřevěnými štíty a byli nesmírně bojovní.

Germánská společnost V 1. stol. n. l. jde o rodovou společnost ve vývojové fázi větší majetkové diferenciace. Germáni v té době (pobyt u nás probíhá zhruba v 1. - 4. stol. n. l.) neuznávali státní moc a k ní patřící právo, řídili se zvykovým právem plynoucím z obyčejů a řádů rodové společnosti. Vedle svobodných občanů tu byli otroci, a to jednak kmenoví příslušníci, kteří nějakým způsobem přišli o svou svobodu, například dluhem, a jednak váleční zajatci. Z pramenů je známo, že například při výpravách za Dunaj měli Germáni ve zvyku nejdříve odehnat dobytek a pak většinu lidí pobít nebo odvléci do zajetí. Například ve válkách markomanských (za císaře Marka Aurelia v letech 166 – 171) Germáni pronikli na římské území, Římané jejich útok odrazili, ale ►

Historie

24

Aureliův nástupce s Germány uzavřel mír. (Z té doby pochází proslulý římský nápis na skále trenčínského hradu.) Množství germánských zajatců z těchto válek se přiblížilo deseti tisícům a byli buď vyměňováni za výkupné, prodáváni, nebo se jich využívalo v domácích nebo výrobních pracích. Kromě těchto společenských vrstev tu byli ještě původní obyvatelé a zbytky Keltů. Ti byli povinni odvádět podstatnou část výnosu své práce. Postupně se stále jasněji projevoval útočný poměr Germánů k sousedům. Ve 4. století nastává pohroma – vpád Hunů. Začíná stěhování národů a na celém našem území řídne obyvatelstvo. Germáni ustupují na západ. Dá se říci, že v poslední čtvrtině 5. století Germáni z našeho území definitivně ustupují – Slovanská „polozemnice“ (autorem kresby je M. Ernée) Markomani někam do Bavorska a Kvádové, kteří okupovali Moravu a jihozápadní Slovensko, se připojili k Čechách bylo asi tolik obyvatel, jako je dnes produktivní). Obecně známý byl tažný Vandalům a odešli asi do severní Afriky. dobytek, stejně jako jinde v Evropě. ve větším městě.) Pěstovali všechny druhy obilovin i ●●● Otázka vzniku a původu Slovanů patří k technické plodiny – jako konopí a len. Pod pojmem „stěhování národů“ si nesnadným problémům evropských dějin. Užívali rotačních žernovů. nesmíme představovat nějaký obrovský Písemné zprávy téměř neexistují, hlavním Předpokládáme společné vlastnictví půdy pohyb lidských mas. V podstatě šlo o pramenem poznatků je archeologie. i stád. Pomineme-li Kosmovu Kroniku českou, pohyb nepočetných skupin. Hutnictví bylo dost vyspělé, používalo Hunové vpadají do Evropy v poslední která ale nemůže být zcela hodnověrným pecí. Kovářství se přidržovalo typů čtvrtině 4. století a jejich vpád končí roku pramenem, máme zprávy římských autorů známých už Keltům. V hrnčířství se (Plinia a Tacita) o „velikém národě 451. vyráběly nádoby bez hrnčířského kruhu. Stěhování národů je charakteristické obývajícím oblasti kolem řeky Visly mezi Slovanská obydlí představují hlavně prudkým pohybem lidí, chaosem, Baltickým mořem a Karpaty“. Nejstarší nevelké chaty rozměrů asi 3 x 3 až 3 x 4 ničením, loupežemi a vražděním. Čeští souvislejší písemný záznam týkající se metry. Slovanů a jejich nejstarších dějin na našem Markomani se hnuli kolem roku 400. Osady nebyly zřejmě tvořeny rody ani Způsob života Hunů byl nomádský. Žili v území je rukopis Historia Francemorum velkorodinami, ale nastupuje sousedská několika kmenech spojených osobou nazývaný Kronika mnicha Fredegara. Je občina pokrevně nespřízněná. Svého vůdce Attily, přezdívaného „bič boží“. anonymní a pochází ze 7. století. významu tedy pozbývá rod a kmen a Budili hrůzu svým vzezřením, svou Praslované ze své pravlasti odešli do tří nabývá sdružení interesované teritoriálně. nesmírnou bojovností a brutalitou. Jejich směrů – na východ, západ a jih – a tím Do života našich Slovanů zasáhly osudově nájezdy byly motivovány touhou po vznikly tři větve Slovanů a jejich jazyků. dvě významné události v 6. století: kořisti. K nám tedy přišli při svém putování na francká invaze a Avaři, pohybliví západ. Nálezy, které potvrzují jakési soužití pastevečtí nomádi patrně tureckého Příchod Slovanů Slovanů a Germánů, nás neopravňují k Archeologické nálezy dokazují, že výkladu o slovanské méněcennosti. Naopak: původu, přišlí z euroasijských stepí, o nejstaršími obyvateli našich zemí nebyli snadnost, s jakou slovanské obyvatelstvo něco méně brutální než Hunové. ani keltští Bójové, ani po nich následující vstřebalo zbytky keltské a germánské (O nich v příštím čísle Camelotu.) Markomani a Kvádové, ale že tu dávno kultury, svědčí o jeho vitalitě. www.wikipedia.cz, byly kmeny a rody, jejichž etnickou Slovanské obyvatelstvo rychle přibývalo – Obrázky: www.encyklopedie.ckrumlov.cz příslušnost lze těžko jednoznačně určit. jednak přirozenou cestou a jednak Ale kolem roku 500 už u nás byli Slované. příchodem nových rodů – a bylo převážně Další články na toto téma: Přišli za hunského vpádu, někdy v letech zemědělské a dobytkářské. Orali stejně jako • Římané na našem území (6. 400 – 550, a nešlo o nějaké milionové Germáni dřevěným hákem nebo oradlem a číslo, str. 19) masy, bylo jich tenkrát asi třicet až předpokládáme u nich dvojpolní • Slovanští bohové – Část první padesát tisíc. (Uvědomme si, že v těch hospodářství (to znamená, že vždy polovina (7. číslo, str. 22) dobách bylo velmi řídké osídlení, v celých půdy leží ladem, a to je velmi málo Knihy: • Čsl. Vlastivěda díl II. - Dějiny svazek I., Orbis Praha 1963 • Toulky českou minulostí I. díl, Práce 1985, autor: P.Hora

Mytologie

25

Nadpřirozené bytosti Japonska – Část první Jan Holan kappové velice inteligentní a že se občas spřátelí s nějakým mudrcem. Právě tak se lidstvu dostalo umění věštit z kostí. Na rozdíl od našeho vodníka ovšem nemusí mít mokrý šos. Jeho síla je schována ve vodě, kterou má v důlku na hlavě. Pokud se voda vylije, přijde Kappa o svou sílu. A jak na něj vyzrát? kappa nade vše miluje okurky. Pokud mu nějakou dáte, pustí vás na druhou stranu řeky. Pak je tu ještě druhá možnost. O kappech je známo, že jsou velmi zdvořilí. A tak si stačí stoupnout před něj a uklonit se. Zdvořilý kappa se ukloní taky a voda se mu vylije z důlku na hlavě – tak kappa přijde o svou sílu.

Kappa

Jinšin-Uwo Obrovský seizmický úhoř, který se nachází pod japonskými ostrovy. Je dlouhý sedm set mil. Jeho hlava se nachází u Kjóta a jeho ocas končí u Aomori. Nese na sobě celou váhu japonských ostrovů. A protože to není žádné peříčko, tak se občas potřebuje protáhnout, čímž způsobí zemětřesení.

Nejdříve pár slov na úvod. Tento článek dočasně nahradí seriály o bozích, od kterých si už chci odpočinout. Představím vám v něm (i v jeho pokračováních) nadpřirozené bytosti Japonska, staré legendy a nakonec možná dojde i na ty bohy. Ještě bych chtěl podotknout, že k tomuto článku mě inspirovala přednáška o Nukekubi japonské mytologii na Festivalu Fantazie Jedna z japonských nejobávanějších nestvůr. Ve dne žije životem normálního člověka, Speciál (viz reportáž na straně 13). teprve při západu slunce se mění ve Kappa strašlivého zabijáka. Jakmile se setmí, Kappa je japonskou obdobou našeho upadne nukekubi do zvláštního transu, vodníka. během nějž se oddělí hlava od těla. Ta pak Podle legend vypadá jako želva, avšak poletuje jako tichý lovec v blízkém okolí jeho tvář má opičí rysy. Obývá místa, ve svého bydliště, dokud nenalezne vhodnou kterých lidé přecházejí řeky. potravu. Je nebezpečný. Topí zvířata, poutníky i Podle starověkých legend si vybírá malé děti. Také se ale povídá, že jsou osamocené oběti a snaží se jim útočit na krk.

Yuki-Onna Podle jednoho řeckého folkloristy, který se zajímal o japonskou mytologii, „před útokem varuje jekotem, při kterém tuhne krev v žilách“. Dále tento folklorista tvrdí, že nukekubi takhle zvládne za noc spořádat až několik obětí. Avšak i tato bytost má svoje slabé místo. Tělo nukekubiho totiž během nočního řádění zůstává na místě bez jakýchkoliv známek života. Pokud se hlava nepřipojí do rozbřesku k tělu, nukekubi umírá. Této slabé stránky využívali profesionální lovci. Pokud našli bezhlavé tělo, schovali ho. Do dalšího dne bylo o jednu nestvůru méně. Pokud nukekubi najde svoje tělo do rozbřesku, hlava se připojí zpátky k tělu a nestvůra žije přes den normálním životem. Nukekubi se dá také poznat podle tenké červené čáry na krku – v tom místě, kde se v noci odděluje hlava. Nukekubi tuto čáru maskují šperky, šátky či oblečením, a tak jsou přes den skoro neodhalitelní. Yuki-Onna Její jméno znamená v doslovném překladu Sněžná žena. Dalo by se říct, že ji její jméno dokonale vystihuje. Tento ledový démon láká ve vánicích lidi z cest a občas je zmrazí svým ledovým dechem. Avšak některé japonské pověsti dokazují, že není tak úplně bezcitná a že může i pomáhat. ■ Obrázky: www.wikipedia.cz Zdroj: www.fext.cz, www.nimwen.blog.cz, přednáška „Legendy a nadpřirozené bytosti Japonska“ na FFS 2009

Nukekubi

Mytologie

26

Finská mytologie Stanislav Cepník st. Nejstarší zmínku o Finech najdeme v Tacitově Germanii z r. 98 n. l. (Cornelius Publius Tacitus byl římský historik a politik). Charakterizuje je jako nesmírně barbarské a chudé. Podle něho nemají zbraně, koně, domy, za potravu jim slouží plané rostliny, oblékají se do kůže, spí na holé zemi. Podle svědectví skalních kreseb jedli ale také kozí maso a ryby. V době železné (asi 500 let př. n. l. až 40 let n. l.) se vynořují výrazné rysy jejich lidové poezie a venkovského způsobu života, který kombinoval zemědělství s lovem a rybolovem. Předkové dnešních Finů obývali jižní část dnešního Finska asi od r. 5000 př. n. l. S Finy jsou blízce spřízněni Estonci z jižní strany Finského zálivu a Ugriani z Maďarska a západní Sibiře. Některé mýty mají společné. Rané finské kmeny mluvily různými dialekty uralštiny, která se ve Finsku rozšířila mezi roky 4000 až 2000 př. n. l. Finové žili v rodinných skupinách, obklopeni sousedními rasami, s nimiž obchodovali. Skupiny byly navzájem poměrně izolované, tudíž nevznikl jednotný soubor věr, navíc byly vystaveny působení jiných kultur, proto jsou v jejich starých příbězích patrné i vnější vlivy, zejména vlivy slovanské, severské a germánské mytologie. Mytologie Finů a s nimi příbuzných Karelů se až do 18. století dochovávala prakticky jen v ústním podání. První zmínky o mytologii Finů jsou známy z předmluvy k finskému překladu Žaltáře pořízeného biskupem Mikealem Agricolou z roku 1551. V 19. století sesbíral starou lidovou slovesnost lékař Elias Lönnrot (1802 – 1884) a uspořádal ji do hrdinského eposu Kalevala. Dalším lidovým dílem s nespočetnými informacemi jsou Staré básně finského lidu (34 svazků) vydané v 20. století Společností pro finskou literaturu. Finská mytologie se vyznačuje silným vztahem k přírodě a silnou magickou tradicí. Finové totiž byli (někdy v záměně za Laponce) považováni za velké kouzelníky. (Laponci = Sámové.) Do popředí vystupuje důležitost lesa, který pokrývá většinu území Finska, a vztah k severu, protože výrazná část země leží za polárním kruhem. Je tam tudíž lesní říše Tapiola a severní říše Pohjola. Najdeme tam i říši mrtvých Tuonelu. Do

Jedna z ilustrací ke Kalevale od finského malíře Akseli Gallen-Kallely ní se dostávají jak dobří, tak i zlí lidé. Vládcem je tam král Tuoni. Nejvyšším bohem je Ukko. Vládne nebesům a zodpovídá za počasí. Jeho hlasem je hrom, oštěpem blesk. Jeho ženou je Rauni. Ahti je bohem vodstev a rybaření. Bydlí se svou ženou Vellamo v podmořské říši Ahtole. Bůh lesa Tapio, třetí nejdůležitější bůh, žije se svou manželkou Mielikki, bohyní lesa a lovu, v Metsole. Tam stály i tři zámky – pokladnice. Zlaté klíče k nim nosila na svém pase Mielikki. Jejich děti se jmenují Nyyrikki, Tellervo, Tuulikki. Tursas byl bohem války, Ilmari bohem míru a pocestných. Ajattara (Ajatar, Ajattaro) je ženský zlý lesní duch v podobě draka nebo hada známý též jako „Ďábel lesů“. Rozsévá nemoci a mor. Kdo se na něj podívá, okamžitě onemocní. Ajattara je pravděpodobně příbuzná litevskému domácímu duchu Aitvarasovi a estonskému duchu Äiovi (Äijo, Äijatar). Je tu i určitá podoba s babylonskou bohyní Tiamat, dračí matkou babylonských bohů. Akka („bába“, „stařena“) je ženský duch/bůh ve finské a sámské mytologii. V sámské mytologii byla první akkou

Maderakka, jejími dcerami Sarakka, Uksakka a Juksakka. Podle legendy povstal sámský lid z moře vzniklého z Maderačiných slz. U Finů (především západních) byla uctívána jako manželka boha Ukka (Jumaly). Když prý mu akka spílala, hřmělo. Sámskou bohyní podsvětí je Jabme-akka („Stařena mrtvých“). Hiisi je druh lesního či horského (většinou zlého) ducha, démona. Jeho pomocníky jsou hiisii. Näkki (Vesihiisi, Vetehinen) je zlý vodní skřet. Pekko, bůh polí, se stará o růst plodin a lesa. Äkräs (Ärgöi, Egres) je bůh plodnosti, zeleniny, konopí a některých dalších plodin. ●●● Kalevala, karelofinský epos, je zčásti starověkou mytologií, zčásti výtvorem badatele, lékaře, básníka a lingvisty Eliase Lönnrot, který jako sběratel lidových písní a básní procestoval celé Finsko a Karelii, porovnal sebrané příběhy a uspořádal je do hrdinského eposu. Sbírka má téměř ►

Mytologie

27

23 tisíce veršů. Lönnrot chtěl vytvořit epos srovnatelný s Homérovou Iliadou, a tak vytvořil ze sesbíraných fragmentů zcela nové básně.

nakonec jim ukradne slunce a měsíc a ukryje je ve veliké hoře, ale Väinämöinen je kouzlem, obratností v boji a lovu a velkými znalostmi získá zpátky. Tím zachrání svůj lid a on sám, zestárlý a bohům podobný, Kalevala líčí boj mezi dvěma národy: požehná svého nástupce a odpluje se svým Kalevy z jižního Finska a Pohjoly ze kantele k zaslouženému odpočinku. severu země, z Laponska. Pohjola, Země severu, může ve skutečném Kalevala přináší řadu dalších dobrodružství, světě odpovídat části dnešního Finska, líčí např. i původ železa a ohně, uvádí formu části Laponska a historické provincie vzývání propůjčujících recitátorovi Kainuu, ale může být též míněna jako mystickou moc a obsahuje i praktické rady čistě mýtické místo – zdroj zla – věčně pro čtenáře. zmrzlá zem daleko na severu, z níž pocházejí nemoci a mráz. Pohjola je ●●● nepřítelem země Kalevy (Väinolä). Uctívání předků a šamanismus Nejvýznamnější postavou Kalevaly je Starověcí Finové věřili v trojjediný svět. Väinämöinen, největší mudrc a kouzelník. Nahoře v nebi žili bohové, živí tvorové Moudrým se už narodil, protože jeho obývali ostrov obklopený velikou řekou. Na božská matka Luonnotar ho nosila ve druhém břehu řeky bylo království mrtvých svém lůně třicet let. Z prvopočátečního Tuonela. chaosu na Zemi si vyřízl zemi Kalevu. Rodinná jednotka zahrnovala živé i mrtvé. Byl vynikající válečník, ale také Mrtví se mnoha způsoby podíleli na životě nepřekonatelný hudebník a zpěvák. Z potomků, živí na oplátku vykonávali staré kostí veliké štiky si vyrobil kantele, obřady a pokračovali v díle předků. – To pětistrunný nástroj podobný harfě. Když bylo starofinské pojetí rodinného života. na něj zahrál, přiběhla si ho poslechnout Pokud ale nebyly řádně provedeny rituály všechna zvířata. přechodu do Tuonely, mohly se ze Neměl však štěstí v lásce. S přítelem zemřelých stát duše neznající klid kovářem Ilmarinenem se vydají hledat (sjattomat, rielut) a ty pak strašily v domech manželku. Na své cestě se dostávají do budoucích generací a nebyly pojaty do Pohjoly. Její vládkyně Louhi, mocná a zlá širšího rodinného společenství. čarodějnice, požaduje za svou dceru sampo (jakýsi mlýnek), které namele Království mrtvých není místem trestu. Je svému majiteli neomezené množství temnější než ostatní světy, ale i tam svítí bohatství. Ilmarinen ho vyková a ožení se slunce a rostou rostliny. Do tohoto světa je s dcerou vládkyně Pohjoly. možné cestovat, ale končí to pravděpodobně Pyšný a nedůtklivý mladík z Kalevy, hroznou smrtí. Lemminkainen, si jde rovněž na sever Jediný Väinämöinen dokáže návštěvu říše najít nevěstu. Neuspěje, a když zabije mrtvých přežít, aby o tom mohl vyprávět. jednoho z místních náčelníků, je z Pohjoly vyhnán. Mezi lidmi z Pohjoly a Kalevy Rodina mohla komunikovat s mrtvými dojde k otevřenému konfliktu. předky prostřednictvím šamana, který Když Väinämöinen zjistí, že sampo navazoval styk s mrtvým tlučením do přináší severním sousedům ohromný kouzelného bubnu, do potřebného transu se blahobyt, chce ho se svými krajany dostával tím, že jedl jistý druh muchomůrky. Ilmarinenem a Lemminkainenem ukrást. Väinämöinen uspí svým kantele nepřítele Pozdější sousedé a okupanti Finska měli ze a společně se svými přáteli odplouvají s šamanů strach. odcizeným sampem domů. Vládkyně Pohjoly rozpoutá strašnou bouři, sampo se Svět živých roztříští na tisíc kousků a mizí ve vlnách. Staří Finové věřili, že každá věc má svou Väinämöinen však několik kousků podstatu, duši (haltijat). Na rozdíl od zachrání, přiveze je domů a přinese jimi křesťanského pojetí však umírá společně s svému lidu blahobyt. předmětem, který obývá. Finové se Vládkyně Pohjoly posílá za ztrátu sampa dommívali, že i neživé objekty mají jakýsi na obyvatele Kalevy řadu pohrom,

Knihy: • Mytologie, Fortuna Print 2006, kolektiv autorů • Kalevala, karelo-finský národní epos

druh života. Byli tu např. duchové domu, dvora, mlatu… Pokud se s nimi jednalo uctivě, dohlíželi na činnost lidí pracujících v těchto místech. Proto Finové při čerpání vody u studny vylili z úcty před duchem studny trochu vody zpátky. O duších zvířat věřili Finové, že přežívají, dokud existují kosti zvířete. ●●● Finská mytologie nestanovuje podrobnou hierarchii bohů. Je jich celá řada, mnohé jsme uvedli v první části. ●●● Pozn.: Kalevala vyšla třikrát v překladu Josefa Holečka: 1. v pěti svazcích 1894 – 1896 2. r. 1957 (v SNKLHU) 3. r. 1999 I když se mladému čtenáři může zdát zpočátku (než se začte) zdlouhavá, dokáže zaujmout. Velice zajímavá je i finská národní lyrika Kanteletar, opět v překladu Josefa Holečka (vyšla v r. 1905 s datací 1904). ■ Obrázky: www.wikipedia.cz

Web:

•

www.wikipedia.cz

Rozhovor

28

Rozhovor se Štěpánem Kopřivou Rastislav Kučírek Zdravím vás z redakcie Camelotu! Hneď zo začiatku sa vás chcem osloviť otázkou, ktorá istotne mnohým čitateľom vŕta v hlave. Čo nám viete povedať o vašom chystanom novom románe? Ako sa bude volať? A kedy vyjde? No, román – jak se to vezme: od 11. ledna mi začne na internetu vycházet něco jako čtení na pokračování. Bude se to jmenovat Aktivní olovo a budu to psát průběžně, každý týden jednu část. Zatím mám vymyšlený rozstřel a schválně o tom moc neuvažuju, aby pak čtenáři mohli v přímém přenosu sledovat, jak se ten děj samovolně vyvíjí. Vycházet to bude na online magazínu www.prochlapa.cz - což je webová adresa, která se ke mně asi hodí víc než klasické žánrové stránky, po kterých se prohánějí nyvé elfky a ušlechtilí hraničáři. Kromě Aktivního olova kutám na nové knížce s názvem Holomráz, což budou fantasy příběhy propojené hlavním hrdinou, falešným kouzelníkem Wolrichem (objevil se v povídce Bedna, která vyšla v letošní březnové Pevnosti). Plus tam asi jako bonus vrazím pár nikdy nepublikovaných povídek, co mi už nějaký čas zrajou v harddiskových sklepeních, a celému tomu nechutnému útvaru nasadí korunu doslov Jirky Pavlovského, který mě doufám patřičně znectí, jak je jeho zvykem. Takže přímo román to nebude, spíš takový hybrid. Možná jsem si ho měl schovat do otázky ohledně povídkových sbírek. Vaše predošlé romány („Zabíjení“(2004) a „Asfalt“(2009)) si dobre udobrili roztrpčených čitateľov, ktorým vadilo, že sa venujete takmer všetkým žánrom, ale ani jednému „poriadne“. V súčasnosti by sa dalo povedať, že najpopulárnejšie sú vaše poviedky vychádzajúce v rôznych časopisoch. Plánujete vydať nejakú zbierku poviedok? Sakra, já věděl, že si mám ten Holomráz schovat sem. Teď tady můžu leda tak zastepovat a zažonglovat se stolními cirkulárkami. Pamätáte sa ešte na svoje začiatky? Kedy ste začali písať? Aké boli vaše prvé výtvory? Pamatuju si jenom velice matně. Naštěstí. Byla to klasika, standardní nepublikovatelné sračky. Od té doby jsem se samozřejmě vyvinul. Teď píšu

publikovatelné sračky. Pamätáte sa, ktorý autor alebo nejaká kniha vás naviedla na písanie? Máte ešte z detstva nejaké vzory? Je krakonošovsky fousatou pravdou, že to, co do sebe člověk futruje, ať už to jsou knížky, filmy, comicsy, hudba nebo drogy, se během života mění s tím, jak se dotyčný vyvíjí (nebo v mém případě degeneruje). Obecně si myslím, že lpět na dětských idolech je baaaaaad: jediná dobrá nostalgie je NO-stalgie. Jeden z mála autorů, který mi z dětství vydržel, je Donald Westlake, ale jenom proto, že jsem asi před deseti lety začal číst drsárny, co psal pod pseudonymem Richard Stark, a které jsou radikálně jiné než věci, co psal pod svým pravým jménem. Díky téhle autorské a stylové schizofrenii se na mě DW/RS vlastně podepsal dvakrát – pokaždé v jiném období a pokaždé úplně jinak.

dopisoval ty těžší, Stephen Hunter si jako první určí typ zbraně, kterou bude spáchán zločin, a z toho konkrétního typu odvozuje, co to bude za příběh. Každý si sám musí najít způsob, který nejvíc vyhovuje jeho uvažování. Já jsem se časem dopracoval k takovému nedůslednému mixu dopředu rozpracovaných postav a hodně hrubé osnovy, ale to neznamená, že to časem zase nezměním. Člověk by měl pořád zkoušet nové postupy (to je třeba případ Aktivního olova). Protože jinak je to nuda. Momentálne píšete vynikajúcu A všichni víme, k čemu nuda vede. K fantastiku a taktiež trochu horor. vstřikování heroinu do varlat a k zakládání Plánujete do budúcnosti načať aj iné rodin. Ne že by to de facto nebylo to jedno a to samé. žánre? Neplánuju nic, žiju volně a nespoutaně, Ako to bolo s písaním vášho komixu – svobodně cválám po nedozírných „Nitro těžkne glycerínem“? jihočeských stepích, proháním se nahý po Pripravujete aj nejaké ďalšie komixy? lesích, imaginární vlasy mi fiktivně vlají Mám rozpracované tři náměty, ale protože ve větru a nikdy nemám ponětí, co napíšu se mezi nimi pořád nějak nedokážu příště. Takže další knížka bude detektivka. rozhodnout, udělal jsem to, co při Nebo špionážka. Tyhle dva dějové obtížném rozhodování dělá každý pořádný půdorysy se mi furt nějak prokopírovávají chlap: odložil jsem to. do psaní, možná nastal čas, abych se tomu postavil čelem. No a nebo space opera. Spolu s Marekom Dobešom ste Nebo historická polit fiction o vraždě Jana vypracovali film „Byl jsem mladistvým a taktiež ste Masaryka. Nebo patnáctidílná sága o elfu intelektuálem“ spolupracovali pri filme „Choking hraničářovi, který má magického syfla. hazard“. Chcete aj ďalej pokračovať v Z vašich príbehov vždy ťahá skvelá oblasti filmov? Píšete aj nejaké scenáre, atmosféra a napätie. Vedeli by ste nám ktoré v budúcnosti možno budú prezradiť ako sa vám to darí? Vytvárate spracované? Čo nám prezradíte o vašom si nejakú osnovu celého príbehu, ktorý scenári v príprave – „Adolf Hitler nemá potom spracujete alebo píšete rovno z rád disco“? hlavy? Jelikož nestíhám, tak jsem se v oblasti Tak i tak. (Není fajn, když je člověk filmu/televize přepnul do módu čistě konkrétní?) Ono v podstatě neexistuje nájemného psaní. Naivně doufám, že žádné univerzální pravidlo, kterým by se dočasně. Hitlera jsem kompletně přepustil psavec mohl řídit, mozek každého autora Markovi a on ho dost extenzivně přepsal, funguje jinak, někomu se představivost myslím, že v názvu už nefiguruje ani Hitler zažíhá od postav, někomu od nápadu, ani disco a že je to vůbec dost o něčem někomu od detailu. Stephen King nebo jiném. Jirka Kulhánek prostě začnou psát od první scény a jedou, James Ellroy si ke každé To je všetko. Ďakujeme za váš čas pre knížce dělá čtyřistastránkovou synopsi, Ed náš rozhovor a želáme Vám veľa šťastia McBain psával tak, že napřed nadrtil do budúcna. ■ všechny lehčí scény a pak mezi ně Fotografie: www.comicsdb.cz

Camelot – prosinec 2009 vychází 24. 12. 2009, Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách – www.camelot.czweb.org, je však zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!