V srpnu 1978 vydal INDEX ON CENSORSHIP This Czech edition first published in August 1978 by INDEX ON CENSORSHIP

SPEKTRUM 1

V srpnu 1978 vydal INDEX ON CENSORSHIP This Czech edition first published in August 1978 by INDEX ON CENSORSHIP Index on Censorship vychází v Londýně šestkrát roč ně . Zabývá se otázkami svobody projevu a tisku na celém svě ě t a vydává práce autorů postižených cenzurou ve vlastní zeni. Index on Censorship is a journal devoted to problems of intellectual and artistic freedom throughout the world and publishes the work of writers who are censored in their own countries. Copyright: © Petr Pithart 1978; (c; Ladislav Hejdánek 1978; C Vlasta Chramostová 1978; (cj Josefa Slánská 1978; (C: Jiří Dienstbier 1978; (6) Josef Zvě ř ain1978; (č. František Kadlus 1978; (Qj Pavel Zajíč k e 1978; (c, Alexandr Kliment 1978; <6 Luboš Dobrovský 1978; (c, Jan Lopatka 1978; (c; Vě a r Jirousová 1978;
ISBN

0

904286

06 1

Printed in Great Britain by J & P Weldon, London

SPEKTRUM 1

NAPOCATKUSTVORIL BUHNEBEAZEMI ZEM EPAKBYLANESLICNA APUSTA ATMABYLAN ADPR0PA3TI ADUCH BOZIVZNASELSENAD VODAMI IREKLBUHB UDSVETLO IBYL03V ETIO AVIDELBUHSV ETLO ZEBYLODOBRE IODDELILBUHSVETL OODTMY ANAZVALBU HSVETLODNEM ATMU NAZVALNOCI IBYLV ECERABYLOJITRO D ENPRVNI REK.LTAKE BUH BUDOBLOHAUPR OSTREDVOD ADELVO DYODVOD IUGINILB UHTUOBLOHU AODDE LILVODY KTEREZJ3 OUPODOBLOHOU ODV OD KTEREZJSOUNAD OBLOHOU A3TAL03E TAK INAZVALBUHOB LOHUNEBEM IBYLVE CERABYLOJITRO DE NDRUHY REKLTAKEB UH SHR0MAZDTE3EV ODY KTEREZJSOUPO DNEBEM VMISTOJED NO AUKAZSEMI3TOS UCHE ASTALOSETAK INAZVALBUHMISTOS UCHEZEMI SHROMAZ DENIPAKVODNAZVAL MOREM AVIDELBUHZ ETOBYLODOBRE POT OMREKLBUH ZPIODZ EMETRAVU ABYLINU VYDAVAJICISIME A STROMPLODNY NE30

P r o c i t á n i 

Hodiny odbily* Semena stínu«  Sypou se* Nerostou. Nemají hlínu»  Chléb bud®* Chvátají do smrti mlýnů.  Srítání, zatmě ní * Hodiny odbily*  V tmy, svě tl a kam.«nech Kainovo obili*  Za» ně kd o procitá* Ně koh o zabili*  Sviji a« na vě i ž had č erný , had bílý*  lad hodin svinutý* Slepý had zavilý*  Tma* Z tmy se rozedni «Zítra » už za chvíli*  Snad zrno vyklíč * í Klíč v zámku zakvílí* 

3 

*****

p r ů

k l e p o vý

p a p í r

b í l ý

30 gr/m

p 

************************************

Sotva je slyšíme ­ proroky hlasu volajícího z pouště. Tentokrát z pouště hojnosti. Doléhají na nás starosti lidí společ nost i sice také konzumní, leč zároveň společ nost i nedostatku a tak je snad omluvitelný náš sklon krč i t rameny nad hlasy nadšenců pro život ekologicky zdravý či nad hlasy zvě stovatel ů soudného dne, zhroucení př írodn í rovnováhy. Sotva je slyšíme ­ jejich nabádavá varování a výzvy: Č lově , č máš e pomalu nejvyšší č s a př es ­ tat se spoléhat na obslužné mechanismy téhle zbloudilé civilizace, zbožň ujíc í sílu a výkon za každou cenu. Nebude dlouho trvat a zač no u ti vypínat proud, prodají jen půl nádržky nízkookta­ nového benzínu a to ještě na př ídě,lnevyrobí lék, který nutně potř ebuješ.. . Udě le j se proto sám pro sebe: nejlépe bude, když si s ně kolik a př átel i zakoupíš na venkově kus země a založíš s nimi komunu samozásobitelů; zač i n ovocem, zeleninou, mlékem... A pak, č lově , č e vě nu j se ve volném č as e zálibám pokud možno ekologicky perspektivním: č i t zase staré tlusté knihy místo magazínů pro rozptýlení a vyhození a také sám tvoř, tř eb a jako nedě ln í malíř! Nebo zkoušej hrát na flétnu ­ radě i j než na knoflíky televizních programů .. . Tvoř t i a vstř ebáva t kulturní hodnoty je př ec e energeticky zcela nenároč né , stejně jako vyrábět elektř in u s pomocí vě trníku , jako si jednoduše podomácku udě la t tvaroh nebo zř ídi t pod severní stranou domu sklep místo chladnič ky.. . Tak ně ja k zní dnes př ikázán í tě ch , kterým už nikoli romantická vzpoura proti rozumu či sentimentální kult ztraceného ráje, ale zcela exaktní vě domost i př írodově é dn zabar­ vují hlas onou prorockou dikcí. S halasným optimismem našich úř ad ů na tomto místě nechci polemizovat: vycházejí zř ejm ě z nepř esnéh o př edpokladu , že př íroda , právě tak jako jimi př idě lovan á obč ansk á svoboda či spra­ vedlnost př d e soudem, není ideologicky a politicky neutrální, tj. "nadtř ídní " a že tudíž

U 

ekologické nehody a katastrofy se mohou př iháze t leda tak tř ídním u nepř íteli . My však víme své: máme vlastní nouzi ­ i kdyby zítra úř ad y vskutku dokázaly poruč t i vě tr u a dešti. Př ekvapivo u př esmyč ko u dě jinnéh o č as u patří nemalá č ás t č tenář ů tohoto textu mezi ty, kteří tvoíí v samém srdci Evropy  jednu z kuriózních, ba extravagantních př edzvě dnýc h hlídek ekolo­ gického zdraví, jak si jej př edstavuj í jen ti docela nejstarostlivě jš í lidé v širším svě tě , ^odstě hoval i jsme se z mě st , abychom se nauč il i pě stova t sluneč nic e a lisovat z nich olej, abychom př ivykl i kozímu mléku a odvykli elektrické troubě a pilulkám pro lepší trávení, ale ocitli jsme se jako "výrobci" i "spotř ebitelé " mimo státně koncesované kulturní vyvař ovn y a stravovny. Byli jsme a už nejsme zamě stnán i v nakladatelstvích a redakcích, na katedrách a ve vě deckýc h ústavech, v divadlech a filmových stuiích, v rozhlase či televizi; stále méně a méně  K u p u j e m e pů vodn í vytiště é n knížky, protože jsou stále stejně jší , méně chodíme do kin a divadel, jen sporadicky zapínáme televizi. Stali jsme se ­ pokud jde o statky duchovní ­ samo­ zásobiteli. «Jsme vesměs nižšími úř edníky , dě lníky , noč ním i hlídač i , prodavači novin či zmrzliny, pen­ zisty. Po úživné práci a souvisejících starostech sedáme k rozepsanému textu románu, historické studie, eseje nebo fejetonu a tu nás č ast o zaskakuje osvobodivé zjiště ní , že vlastně psát ­ m obživy, to spíše úř ad y se obč s a př ič iní , aby nemusíme 1 Napsané slovo není pro nás prostř edke nám kvů i l takovému slovu existenč níc h starostí ještě př ibylo . Píšeme­li př esto , pak těm z nás, kteří nejsou zrovna notorickými grafomany, nezbývá než č ini t tak z potř eby , s prominutím, vnitř ní . V tak č ist é podobě je to motivace, která se za normá?*.ních pomě r ů vyskytuje spíše

5 

zř ídka . Co jsou tedy normální pomě ry ? Hotový text zase jiní opět po své práci rozepíší a bez pomoci pošty nebo telefonu pů jč í ně kolik a př átelů m a známým a tak vlastně stovkám a snad i tisicům č tenář.ů I ti ještě aby se báli, že budou voláni a zpovídáni, zda Č etli , od koho dostali a komu pů jč ili , kdo je k tomu navedl a kdo a kolik jim za to zaplatil... Žádná nouze sama o sobě nemů e ž pomoci autorovi, aby psal lépe než umí, ale na druhé straně nikdo nemů e ž v této situaci kohokoli nutit, aby proti vů l i úř ad ů opisoval či pů jč ova l text, který mu ř ík á jen málo nebo nic. Tak výluč ě n nákladem lidí, kteří byli osloveni, vynaložením jejich obě í t vychází dílo, které pak nemů e ž zftstat ně kd e ležet jako nepotř ebné , nadbyteč né . Jsou to skuteč ě n jen nenormální pomě ry , když o míře rozšíř en í psaného sláva nerozhoduje nic jiného než naléhavost jeho poselství, mírně n á ­ pravda ­ obavami z maléru? í pomalu Jak je to ale všechno namáhavé a vysilující 1 w ení se co divit, vždyí s dů slednost tě h c nejmilitantně jšíc h stoupenců tzv. nulového rů st u šetř ím e zdroje této vykoř istovan é planety: od elektř iny , která rozsvě cuj e žárovku ve stolní lampě nakladatelského lektora až po platy knih­ kupců. I pro nás má však taková nedobrovolná př epjatos t svůj líc: stávka knihtiskař ů , náhlé zostř en í cenzurní praxe, bankrot nakladatele, změ a n edič níh o plánu v dů sledk u zatáč y k ideolo­ gické linie, inflace nebo jen nepozornost profesionálního korektora ­ nic z toho, co limituje autory tiště nýc h knih tu i onde, nás nemů e ž ohrozit, nebol jsme sobě stač . níJen sami sebe opo­ tř ebovávám e v míř e , která docela jistě př esahuj e obvyklou míru ztrát v úsilí č lověak sdě li t cosi dů ležitéh o pokud možno všem. Vždyt jen riziko omamné samomluvy je tu neporovnatelně vě tš í než všude tam, kde č lově k pro­

6 

mlouvá jako jeden z tisíců normálně slyšitelných, Nebot zde nikdy nemáme jistotu, že náš hlas nezů stan e osamocený, Že se ještě ně kd o př id á ­ spolu s námi, že se ­vydá na prů zku m země, v níž jsou lvi) že podá zpráva, Qpisovači v př edguttenbergovsk é době na tom nebyli hů ř :enemě l i sice naše vymlácené psací stroje a museli se hmoždit s majuskulemi, ale nemě i l zase za zády tak dotě rn é a př ito m stále hrozící úř ady,$ř ady , kterým se jako samozásobitelé jevíme nejspíše podezř elým i už proto, že nepř ím o a vlastně nechtě ě n dosvě dč ujem e stav nouze na pozadí úř edníh o optimismu, že všeho je a bude dost: románů i vepř ového . Ale nejméně ze všeho chtěl jsem si tu stě žova t na pomě ry . Jejich politicky nepř ízniv é zabar­ vení by se nás totiž nemě l o osobně dotýkat do té míry, abychom v afektu či v rozladě í n př ehlédl i cosi mnohem závažně jšího , protože co nevidě t obecně platného: stav nouze je př ec e stále zř etel ­ ně j i stavem normálním. Nouze se také netýká jen hodnot, které lze změ řti či zvážit ­ bere na sfebe př ekvapiv ě rozmanité podoby: ně kd e lidé umírají pro nedostatek základních potravin, jinde demokracie hyne na úbytě proto, že mladým radikálům dochází trpě livost . Chybí voda i smysluplné a vě rohodn é dě jinn é tradice, př irozen á hnojiva i autorita otců, lů žk a v nemocnicích i víra v univerzálně jš í a nadč asov é hodnoty. Zdá se obč as , jakoby lokální hojnost č ehokol i byla jen jino­ bytím globálního deficitu ­ rakovinným bujením v organismu, stále více sužovaném nedostatkem nejrozmanitě jšíh o druhu. Dokonce i moci, kterou nazvě m e př esněij instituč í n než dráždivě i j státní, docházejí zásoby. Nemluvím o energii či obili, ale o zásobách sebevě dom é jistoty, kterou se skuteč á n moc, neodvo­ zená totiž jen ze sebe samotné, vždycky vyznač uje . Sebevě dom á moc by př ec e velkoryse umožnila,

7 

aby se na veř ejné m kulturním životě zemé podíleli i ti, kteří nejsou ochotni odpř isáhnou t všechny její pravdy. Kulturní zař ízen í instituč í n moci však chrlí př evážn ě jen konfekč ní , ideo­ logicky stř ižen é zboží, které mnohdy zů stáv á ve skladech jako neprodejné, a př est o nebo právě proto chlubí se tahle moc př d e svě te m kvantitou vyprodukovaného zboží* poč ít á na itusy opery, lístky prodané na povinná př edstavení , lyrické poémy i sochy, a usiluje tak usvě dčti udivený svět o své kulturní superioritě ,. . Instituč í n moc tedy ve stavu nouze propadá charakteristické panice, totiž právě ­ plýtvá. Tak dokáže jednat jen proto, že je odpově dn á jen sama sobe. Plýtvá, ale zároveň jako kontraband vyř azuj e z oficiálně povolenéno obě u h díla tě ch , kteří nepř ísahaj í s mocí. Taková situace jen zdánlivě není nová: netolerance a potlač ován í nekonformní kultury byly i v jiných dobách spíše vě tš í než menší. Nová je však míra monopolu oně h c neosobních insti­ tucí jako provozovatelů a povolovatelů hodnot, které právem či neprávem slují kulturní. Právem či neprávem ­ to je ta otázka! Co je a co není kultura a jak a zda ji vskutku potř ­ e bujeme? «Jsou i její zásoby již u dna? Moc, která se cítí ohrožena a vyhlašuje proto na "kulturní frontě" trvalý výjimeč ý n stav a tedy jako normu mimoř ádn á opatř ení , je vždycky hrozbou pro ty, kteří s ní chtě nechte vedou nerovnou zákopovou válku. Zároveň je vsak pro ně výzvou ­ šancí, aby využili svého výjimeč ného , ano privilegovaného postavení vyvržených k prů zkum u základních otázek týkajících se vztahu č lověak a kultruy. Tvrdím­li, že jde o postavení privilegované, spě chá m hned dodat, že to nikterak neznamená poklepání na rameno každému, kdo dnes popíše papír a diskrétně jej vloží do dě ravéh o potrubí naší tiché pošty. Rozhodně musíme odolat svodu, který by z naší nouze udě la l rovnou ctnost.

8 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * 

Budeme muset teprve dokázat, zda jsme vskut&u právi oné nikoli bě žn é šance ­ vypadnout z pro­ vozu. Z instituč ě n zajiště néh o provozu, který z č lověakvždycky snímá vě tš í či menší č ás t existenciální odpově dnosti . Rozhodně tedy neplatí, že institucí nepožehnané dílo je už proto pozoruhodné; že je hodnot­ ně jš í o obč ansk ý postoj jejich autorů. Bylo by pošetilé spoléhat se na naši nouzi, že ona mů ž e cokoli udě la t za nás. Naše nová obč anské , profesionální a lidská situace nám talentu ani jéné skvě lost i sama od sebe nepř idá . Č lově k zbavený instituč níh o př ístř eší , vystavený nepohodě bě dn é každodennnosti i nepohodě, zlomyslně inscenované mocí, mů ž e se nakonec svobodně rozhodnout, že odmítne hledat problematic­ ké nouzové východy, Př ijme­l i ovsem jednou takový osud, pak každé falešné gesto a každá nepocti­ vost se ukáže ve vypouklém zrcadle jeho nouze jako monstrozní nesmysl, vpravdě tragický debakl. Ně kolik a takových debaklů jsme byli v posledních letech svě dky . Upoutaly, domnívám se, zcel§ nepř irozen ě mnoho naší pozornosti; př iznejm e si, že je snad fascinující pokušení z nouzové situace uniknout, že však není vů be c fascinující podívaná na obchodování s vydě rač sko u mocí, která požaduje hlasité zř eknut í se vlastní identity. Př ijmeme­l i tedy svůj osud, pak jsme mu ovšem jako autoř i , obč an é a lidé dokonce zavázáni: žijeme v něm pod tlakem, který v č lověuk sceluje všechno, co v něm ke scelení jest. Snad právě proto podstupujeme tolik nepohodlí a nejistoty. Proto, že obč s a tušíme, v č m e mů ž e spoč íva t ona šance lidí, kteří nechtě j í či prostě nemohou usilovat o kariéru, výhodu či úspě c h v konvenč ní m slova smyslu. Kteří však snáze mohou v sobě vypě stova t schopnost postř eh ­ nout a př edevší m chránit onu stále vzácně i j se vyskytující souvislost mezi tím, co č lově k tvoř , í

9 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * 

co ctí, č em u vě í ř ­ a tím jak žije. A př edevší m schopnost a vů i l trvat na takovéto souvislosti jako na docela základním kritériu kultury, jako na kulturotvorném imperativu. Vždyí v rutinném instituč ní m provozu tu i jinde žijí dnes vedle sebe č lově k veř ejn ý a tentýž č lově k soukromý č ast o jako dva lidé, kteří se sotva znají a kteří by se na ulici jeden druhému snad radě i j vyhnuli... Př ijímajíc e svůj úděl máme tedy možnost získat ně o c víc, než jen svobodu od svodu vně jškovýc h výhod zavedené existence. Mů žem e být solidárními svě dk y č lově , kakterý se ocitl ve stavu nouze. Lépe porozumět tomu, jakým bude muset být, má­li se jako č lově k nerozpolcený nauč t i s touto nouzí žít, s nouzí, která se dř ív e či pozdě i j bude týkat všeho a všech. V př elidně m né svě tě , zmítaném individuálními i kolektivními neurózami nebude už nikdy např íšt ě př ibýva t ani materiálních zdrojů blahobytu, ani č ist é vody, ale ani svobody ve smyslu pouhé volnosti a nevázanosti. Možné budoucí změ y n politického pově tř í jsou z tohoto hlediska záležitostmi jen efemerními, ač kol i se nám chce tolik vě řti opaku... Č lově k v nouzi bude mít stále méně možností př ekonáva t ji jejím radikálním popř ením : neudě l á z ní už nikdy nadbytek, právě tak jako z omezení neuč in í pouhou volnost. Nesvobodu př evrát í • opak jen tehdy, podař í­l i se mu vyvolat zároveň chaos a anarchii, tedy pouze bude­li dobrovolně rezignovat na vlastní odpově dnost . Moudrý č lově k bude se muset stále č astěijnouzi už jen př izpů ­ sobovat, ale měl by při tom zů sta t č lově m ke z jednoho kusu, který se na nic nevymlouvá. Trápí­li jej nedostateč á n míra lidské, obč ansk é či politické svobody, dokáže víc než dost, uč iní­l i ze zbytků této svobody věc mužné odpově dnosti . To znamená, že dobrovolně př ijm e závazek k neúplatné myšlenkové práci, k úč inn é solidaritě s ostatními, stejně postiženými a k morální nároč nost i

10 

př edevší m vů č i sobě samému. Ani nedostatek vody v planetárním mě ř ítk u nepř ekonám e ně jaký m sen­ zač ní m vynálezem jak vyrábě t vodu novou: budeme se muset starat o to, aby voda, které zbývá, byla co nejč istší . Proto dnes nejde v prvé ř ad ě o práva a svobody, kterých se nám nedostává, V

ale o závazky, které na sebe bereme s rozhodnutím bránit a pozitivním obsahem naplnovat práva a svobody, které nám ještě zbývají. Nároč nost , dů slednost , nedostatek, závazek, starost... ta slova se tváří tuze chmurně, skoro jako Cromwell s biblí v jedné a s meč e m v druhé ruce, ale je to jen zdání, nebol oznamují úlevu od skuteč é n ř ehole , kterou je krušná rutina pokrytectví. Bez ironie a sebeironie, bez vů e l a schopnosti k odstupu a tedy beze smyslu pro humor podlehneme nudě ještě dř ív e než bezpráví či žízni..• Vě řmí proto, že starost o to, co postrádáme či už jen o to, co dosud ­ byt i je to nejisté a ubohé ­ ještě máme, prokáže se nakonec jako zisk. Jako ně co , co máme vlastně navíc ­ oproti tě , m kteří jsou doma i leckde v širším svě ě t bláhově štastně jš í jen proto, že si dosud méně př ipouštěíj všeobecný a nevratný proces atrofie tradič níc h svobod a vů be c ofenzívu moderní lid­ ské nouze jako dvou stran téže inflač í n mince. Stě žují­l i si tak č asto , že postrádají vě dom í smysluplnosti jakékoli angažovanosti, že svět je jen absurdní, pak jim nejspíše chybí vě dom í nadosobního závazku, povinnosti, úkolu. Nepokládají zř ejm ě za nutné brát na sebe ­ ke všemu den­ nímu shonu lidí sloužících instituci ­ ještě jakési pomysly. Tř eb a závazek nezištné spolupráce vzhledem k budoucí hrozbě ekologických kalamit, nebo závazek solidarity s lidmi, kteří trpí kdesi daleko od nich. A př ec e právě kř ehk é pouto spojující myšlenku a č n i téhož č lově , ka tř eb a ruko­ pis díla a lidskou, obč ansko u každodennost jeho autora, ale i jeho č tenář e ­ snad právě to je

11 

kultura: trpě liv á péče o to, aby alespoň pod tlakem nouze jako srostlé žilo a rostlo to, co jinak v podtlaku výhod živoří v samotě ­nezávazn é oddě lenost i jako morální schizofrenie. Jako zapírané zoufalství lidí talentovaných, vzdě lanýc h a tř eb a i rozšafně moudrých, kteří však jednají v rozporu s tím, co si myslí. Mluví se dnes č ast o o "tř etí m koši" jedné mezinárodní konference. Vím ještě o koši ­ spíše však o košíku ­ č tvrté m a ten naště st í dosud není př edmě te m diplomatických sporů, Je v něm pouze 2 balík s nálepkou: "Prů klepov ý papír bílý 30 gr/m " a naše právo vstupovat volně do papírnictví, A tedy také možnost xíci instituci klidně, bez vzdoru a výč itek : nic po vás nechceme. Dokud poslední z nás bude odkázán na papírnictví t nechte si vaše nevě rohodn é nabídky, tím spíše, že nám je vyř izuj í lidé, s nimiž se setkáváme jen pod hrozbou úř edníh o př edvedení . Kromě balíku papíru jsou v košíku už jen a jen povinnosti: poctivě svě dčti o č lověuk v nouzi naší zbloudilé civilizace. Stát na straně lidí v jakémkoli ohledu diskriminovaných,  A to dnes ­ po všech dě jinnýc h selháních vzdě lanc ů ­ mů ž e smysluplně znamenat jen jedno: stát se sám diskri­ minovaným.

A vydržet dů sledk y této volby, protože tentokrát nejde o literáímí brigádu či exkurzi

do života. Jde o to dostát docela základnímu kulturotvornému imperativu, totiž pravdě o tom, že život č lověakmusí souviset s jeho dílem, s myšlenkou, které č lově k dal tvar a zaruč i l se tak za ni př ím o osobně. N eplatí­li tato pravda, není už žádná kultura, nýbrž je jen provoz př íslušnýc h institucí, ř ízenýc h př íslušný m ministerstvem. Č tvrt ý košík musíme př ijmou t buS celý nebo se jej radě j i celého vzdát, A potud jsem optimistou: vě ř mí totiž, že kdybychom se balíku prů klepák u zbrkle zř ekl i ve prospě c h kotouče rotač níh o papíru, kdybychom nevytě žil i z naší situace maximum, zř ekl i bychom se ve skuteč nost i vzácné možnosti kultury. P E T R  P I T H A R T 

12

W H M a W M i W M W W M W W i « « SV&E JAKO DIVADLO? g w w « B » B g

5 V S T , Y 13 Ł M ž Ž I J E M E gggoaagggggggg^^ l a d i s l a v h e j d á n e k

Vlasta chramcatová >Bagw«awMí wnaBnaaBPaaBMWMggggaaPMPPttMtgK

O zrození olovlka ně kd y ř íkáme : př iše l na svě t . A jindyi uzř e l svě tl o svě ta . Ovocná mluva jo ováesi plná metafor a nepoč ít á  tí 115 o doslovnosti. Ditě a© zajisté nemů ž e narodit tak, že př ijde , nebol př edavší » neuaí ohodit a muaí a© vto • nejprve neuč it . A .:dyž se narodí, nevidí, anebo alespoň nemů žem e hovoř i t o ton, že ně c o usř ol o a oo uzř elo f a z© viebo ­ . To v šeelino ovšes plati 2« nejméně "svě t a jeho *svě tlo* př edpokladu , že n e c M s e v plctnosti př evládajíc i pojetí ově t a jako úhrnu váeho jsoucího, jako souboru vě cí , př edmě tů ; a za ř edpok l żdu, že esao zrození č lověakchápeme bě žn ě jako biologický fakt poč átk u extrauterinní ssdUtenceS a za př edpokladu , že saiaotného Slováka povážujese za zoologický druh. To vieehno jsou o v é m př edpoklad y konvenč ní , niosséai vě cn ě nezdů vodněén a doytl labilní. Po«kaž»e proto nejprve struč n ě na ně kter é stv.ánky nezaruič enost t a neopodstntně nost i na šlo li konvenci v uvedené vě ci . pochybná je př edevší m př edstava , že se dítě rodí jako č lově.k Dokonce stana zoologie označ uj e č lověak jako Horno s&piens$ narozené dítě váak Kíá daleko k tomu, aby bylo • saplcas" , tj. moudré^ rozumné, vě doucí . Č lově k se vyznač uj e schopno tí mluvit? dítě se rodí jako nemluvně. Č lově k aa rozdíl ode všech ostatních "živoč ich ů umí vyráKtj dítě se

13 

ObnoSené podobenství. Hereč k u ovsem a tále př itahuje . Dnes spi3e jako velká divadelní agentura a boasy všeho d :*uhu, se Štáby manažérůj autorů, režisérů i ;>oskoků ochotných ke vSeiuu ­ s tisíci filiálkaiai divade]U kabaretů i hospods­ kých podií. Na všechny strany putuj i eplzodiiité i aistři rů znýc h charakterů, texty pestyého obsahu, výzdoba i mundury pro každou př íležitost . Vyrábě j í se o^ony železné i lehké závě sy , které :aají kouř ovo u clonou snížit viditelnost na ně kter á jeviště, aby nebylo vidě t , j ak kladní hrdinové mizí tu a tam v propadlišti. Ideově se straní hrá® s vojenskou a teroristickou tematikou; rekvizity pro ně jsou zasílány yř edno­tně .Tak é Spatné detektivky a h o n o r y jsou u vedeni agentury v oblibě. ż V vda, ve velkém divadle souč asnéh o svě t a 0© hrají i staré, etále stejné př íběyh a nemizí  z pvograau prů bě ý žn kmenový rapertoáv. Jen výpravy żsou bohatší, tř ebaž e miliony nepř estal y

HgggMBgBBBgOaHWHWBffBngBgggggtgggg tomu musí velmi dlouho uč it . Dítě se proto jako č lově k nerodí, nýbrž č lově m ke se teprve postupně stává. Z toho vů be c ovjem nevyplývá, že bychom č erstv ě narozené dítě nebo lidské embryo nemuseli považovat za č lově ; ka změ něý n př ístu p k tě mt o otázkám nás totiž dovede k závě ru , že č lově k není to, co "jest*, nýbrž př edevší m to, co "bude", č m í se stane. Respekt k. druhému č lověuk je př evážn ě respektem k jeho budoucnosti. Lidské embryo je povoláno, aby se narodilo; a narozené dítě je povoláno, aby se stalo č lově kem ; a č lově k Je povolán, aby se stal kulturní a duchovní bytostí; a jako takováto bytost je povolán k pravdě, spravedlnosti a lásce. Tak zvaná lidská práva nejsou nič m í "př irozeným * v tom smyslu, že by jimi bylo lidské mládě ně ja k vybaveno při narození, ale jsou to ve skuteč nost i závazky druhých lidí a celé společ nosti . Rodiče jsou zavázáni napomáhat tomu, aby se jejich dítě narodilo, mají závazek vytvoř t i mu domov, společ nos t je zavázána to umožnit a všemožně podporovat, právě tok jako je zavázána poskytnout mu v rámci svých možností veškerou výuku, veškeré vzdě lání , veškerou výchovu, tj. uvádě í n do mravního, kulturního, myšlenkového a duchovního života doby, a tc v ne j vě tš í možné šíři i hloubce, pouze v závislosti na jeho individuálních možnostech a schopnostech. 'Lidská* společ nos t bude ve skuteč nost i nelidská do té doby, dokud bude docházet k umě lý m interrupcím, dokud dě i t budou hynout hlt dem po potr, virních., po teple domova a pc

1U 

hladovět a nedostatek potravin se rozšíř l i ještě o nedostatek č istéh o pově tř í a prů zračén vody. A pak ovsem j3ou tu herci; ti bezejmenní ­ materiál př íběůh i dě ji n ­ a potom ti, které intelektuální a morální odpově dnos t nutí vystoupit do popř edí ; vstupují na ně ktero u z osvě tlenýc h scén a ve vymezeném prostoru nastavují tvář i ků ži , aby se v dobrem č as e doč kal i uznání, v č as e dramatu pak trestu a za katastrofy aby promě nil i místo slávy vlastní krví v mí sto popravč . í To hrozí vždycky tehdy, když bez ohledu na vrchnost a vů i l šéfů a dramaturgů onoho svě tovéh o divadelního ř edi ­ telství,bez ohledu na režimy, které zhrů zně , lyi na č as , který se stal nebezpeč ným , se rozhodnou pobouř en í aktéři v nových okolnostech uposleolinout kategorického imperativu př edk ů o naplně í n vlastního smyslu herectví, "které od pů vod u mě o l a má podnes", jak nabádá princ Hemlet, "jako cíl nastavit zrcadlo dě jů m svě ta , dů stoj ­ nosti př edvést , v č m e spoč ívá ,

lásce, dokud, bude mladým lidem z rasových, náboženských či politických dů vod ů bráně o n v př ístup u k plnému vzdě lání , jehož jsou schopni, a dokud talentovaným, kvalifikovaným lidem bude znemožň ováno , aby dě lal i to nejlepší, co dovedou a co chtě í j dě lat . To všechno ukazuje, že č lově k se nejenom č lově m ke nerodí, nýbrž stává, ale že se jím nestává ně jaký m vývojem a dospíváním, nýbrž teprve ve vztahu k druhým lidem ­ a př edevší m ve vztahu k tě , m kteří jsou slabí a kterým je maximálně zapotř eb í pomoci tě h c druhých, kteří na tom jsou lépe. Č lově k se nestává č lově m ke tím, že rozvíjí své schopnosti a tedy sebe samotného, nýbrž že je schopen odpově dě t na výzvu, která jej oslovuje v každém slabém, utiště ném , ponižovaném a ohrožovaném bližním. Neméně pochybná je př edstav a svě a t jako souboru či hromady všeho, co jest. Bě žn ě se totiž má za to, že všechno, co jest, všechny vě i c a události náleží ke svě u t a do svě ta ; svět je synonymem veškerenstva, všehomíru, vesmíru. Ale už etymologie /alespoň č esk á etymologie/ nás usvě dč e uj z povrchnosti: svět souvisí se svě tlem . Svět je osvě tlen á scéna, na níž se všechno ukazuje ve své pravé podobě. Ale v pravé podobě se mů e ž ně o c ukázat jen tak, že se vyjeví ve svém smyslu, ve svém významu. A to př edevší m zase znamená v urč ité m smě ro ­ datném kontextu, ne pouze v ně jaké m okamžitém prů ř ezu , ale zejména v dimenzích č asu , v dimenzích dě jin . Z toho plyne gggg^gggjggsajagggggsigigiggggggg^ 15 

ukázat smě šn ý obraz drzé nafoukanosti a celé době, se vším, co s ní hýbe, odhalit její podoby a mravy". Uposlechnutí této povinnosti se stává pro herce riskantní • žždyck y tehdy, když př edepsan á a nápově do u našeptaná slova se dostanou do rozporu s jeho i divákovou zkušeností a smyslem pro j>ravdu,a když se rozhodne­ ­nepř ežvykova t nadále vyč ichl é texty s vybledlými myšlenkami, ­odstrč i t šálivost kulis nepravdivé selanky plné faleš­ né radostnosti, ­odhodit kostým šaška z tisíc­ krát reprízované triviální frašky bez špetky noblesy a krá sy, ­a zahodit nepotř ebno u rekvi­ zitu masky s pokryteckým úsmě ve m vlažného př átelství . Pak vmete do tváře MOCI, ukryté za anonymitu a zamč en é dveře nedobytných kanceláří divadelního zákulisí, rukavici svého obč anskéh o líE ­ a divá­ kovi do tmy pevným hlasem sdě í l své doporuč ení : "Jdi ke dvoru a rci, že svítí, září ­ jako shnilé dř evo. " A hlediště, plné lhostejného, vyč káváj í č íh o diváctva, které je vždy př ipraven o neteč n ě př ihlíže t nejhorším hrů zám ,

ˇragggwqnjrerargggrwprargntfflrgrarflrgroiawaaiBaL

př edevší m dvojí závě . r Jednak se smysl jednotliviny vyjeví teprve tam, kde jsou osvě tlen y její vztahy jak k minulosti, tak k budoucnosti /pochopitelně specifické vztahy, tj. k "její* m i n u l o s t i k "její" budoucnosti/, př ič em ž rozhodující je budoucnost. Jednak se smysl mů ž e vyjevit jenom v urč it é pers­ pektivě /dokonce v perspektivě urč it é do budoucnosti orientova­ né aktivity/ a tedy vždy v závislosti na ně jaké m subjektu takové perspektivy /tedy subjektu aktivity/. Tím je dáno zase př edevší m to, že sngrsl se vyjevuje vždy jen do urč it é míry podle úrovně př íslušnéh o subjektu. Umě á l družice kupř. vysílá urč it é signály; pro ně jak ý zasažený atom neznamená takový signál resp, č ás t signálu nic než energetické kvantum; vě tšin a živých bytostí sigiál nezaregistruje vů bec , př estož e je ně ja ­ kým takovým kvantem zasažena. Ani č lově k nemá př irozen é senzorium pro podobné signály. Je­li však vybaven urč itým i př ístroji , mů ž e signál zaznamenat; je­li navíc vybaven kódem a potř ebným i znalostmi, je schopen signál také dešifrovat. V daném př ípad ě jde o signál, jímž jsou př edáván y informace z družice, ale tak, jak to př ede m aranžoval zase č lově.k Z vesmíru však př icházej í k naší planetě signály, o nichž není př ede m jasno dokonce ani to, zda to jsou vů be c signály. Př est © se č lově k pokouší vždy znovu je zachytit, zaznamenat a objasnit, interpretovat. I když se zatím vždy ukázalo, že nejde o signály v pravém slova smyslu, př ec e jejich

16 

stejně jako po jediné vyhrané bitvě se špatností zazpívat pů vabn ě a s líbezností svého rodu odu na radost ­ .ustrne. Sedí zastrašeno prvními výstř el y nespravedlnosti a sprostoty, spoutáno náhle vlastní neschopností rozptýlit tísnivý pocit narů stajícíh o strachu. A bezpráví kř ič í a vnucuje se jako špatný televizní seriál o tisíci pokrač ováních:únosy , vraždy, vykonstruované procesy, nespravedlivé roz­ sudky bezostyšně vypovídají o neznič iteln é existenci zla. A lež vymývá mozky a otupuje srdce pro vnímání dě e j na jevišti ­ naléhavých, varov­ ných hlasů i svě deckýc h výpo­ vě dí . Myslím na jeviště Athén př d e dvě a m tisíci lety. Jak nepoč etn á obec. a př ec e právě jejím protagonistům bylo sou­ zeno, aby vývoj své poezie dovršili stvoř ení m dramatu, tragédie a komedie. Ve vy­ mezeném prostoru ř eckéh o divadla př edstoupil i př d e shromáždě no u obec a jejího vládce, aby v prů běuhoslav k poctě boha př írodn í plodnosti a dárce extáze zápasili na život a na smrt­ za svou vě o .

argg h eraraig  gcrarg» o* a w ta prgggggarHggHHgg  "dešifrování" vždycky znamenalo významný krok v poznání "svě ta" , př esněij v poznaní urč itýc h př írodníc h jevů a dě jů . Vidíme z toho, že ani jednotlivé jevy a dě je , natožpak svět jako celek nejsou př d e námi jako ně c o hotového a daného, nýbrž spíše jako ně co , co se nám otvírá např e d zč ást i a pozdě j i více v závislosti na tom, co dě láme , jak si poč ínáme , jak k jevů m , dě jů m a vů be c ke svě t u př istupujeme . Jaký je tedy vlastně svě t , v ně m ž žijeme, tj, v jakých jeho vrstvách jsme kterou složkou svého života zakotveni, Č lově k je po jedné stránce živý organismus, tj. je tě lem ; jako takový má své na první pohled naprosto bezvýznamné postavení ve svě t a tzv, př írody : je jedním z velmi mnoha organizmů, žijících na jediné planetě sluneč í n soustavy, která je pouhým práškem v jedné z miliónů galaxií. Nevíme, zda se život vyskytuje ještě na jiných místech naši galaxie nebo alespoň v jiných galaxiích. Podle našich dosavad­ ních vě domost í se vesmír jeví jako životu cizí a snad př ím o nepř átelský , č lově k však v tomto neživém a životu cizím vesmíru př ím o nežije a sdílí s ním pouze ně kter é nespecifické vlastnos­ ti a okolnosti /např. atomární skladbu, alespoň pokud víme ­ , rozprostraně nost , č asovos t apod./. Haproti tomu je lidský život podstatně zakotven v prostř ed í života, v biosféře a ve vývojovém proudu. Zatímco prostorově a co do hmotnosti je bio­ sféra v rámci vesmíru vcelku zanedbatelnou velič ino u /a to i kdyby se ukgzalo, že Země není jedinou oživenou planetou/,

17 

Když nikdo z tragédů se neodvážil nasadit si masku hlavy obce a tlumoč i t verše, které mocnáři nelichotily, vstoupil na scénu sán} básník a s odhalenou tváří zaútoč i l na jeho vel^omyslnost i oceně n í lidu. Zaútoč i l skvě lost í díla, které obsáhlo svět a všechno svě dč í en o č lověuk­ i velko­ lepostí své odvahy pramenící z nadšené potř eb y vyslovit a př eda t dál lidský problém a udě l . Hrál o život svůj i o život své výpově d i a vybojoval obě m a nesmrtelnost. Tuto raketu vymrštila z rampy antického amfiteátru patrně nejen síla poselství, ale i intenzita odhodlání, ona pružina stlač en á do jediného př edstavení , jehož vypě t í proneslo krásu př e s generace dvou tisíciletí. Stojím ve stísně né m prostoru malého č eskéh o jeviště, odkud je tak dobře př ehlédnuteln ý celý svě t...Zd á se být stále otrlejší ke zlu ­ ale smrti války se bojí. Snad proto vystoupilo už př d e dvě m a lety na helsinské jeviště pě tatř ice t pozdě jšíc h signatářů nejisté a rozpač itě : všem a sobě vyhlásilo jedineč­ nou válku ­ svě tovo u válku

č asov ě je s vesmírem /rozumí se s naším vesmírem/ soumě ř itelná ! život na Zemi trvá odhadem asi po dvě tř etin y až tři č tvrtin y té doby, po kterou trvá sama Z®mě a sluneč í n soustava. Zatímco o neživém vesmíru mů žem e být na pochybách, smysluplnost život­ ních dě j ů zů stáv á mimo veškerou pochybnost. Dojem nesmyslnosti vlastního nebo obecně lidského života a života celého lidstva by proto měl být vždycky korigován vě domím , že proud života až dosud nepř etržit ě pokrač ova l asi po dobu 3,5 miliardy let a že za ten č s a dosáhl díky nesč etný m vynálezům pozoruhodných úspě ch ů v náporu smě re m k tornu, co je stále nepravdě podobně jší , stále složitě jš í a stále vyšší úrovně. Vznik života uprostř d e neživého vesmíru byl nepochybně první obrovskou, svě todě jno u událostí. Nicméně život př edstavova l pouze ostrů vek , oázu, výjimku. Svět živého dě í n je sice zvláštní® svě tem , ale zů stáv á v rámci dosavadního, tj. neživého svě a t a není schopen do sebe pojmout a vintegrovat víc než pouhé vzorky neživé hmoty. I tak je ovšem postač ující m dů kaze m toho, že i tzv. neživé atomy jsou schopny se zapojit do organizač níh o plánu a programu živého dě jství , do struktury živého organizmu. Zapojit do života veškerou hmotu vesmíru však zů stáv á /alespoň pokud naše dosavadní vě domost i nasvě dč ují / mimo jeho možnosti. Nic se nezdá být tak vylouč en o jako ožití celého vesmíru. K prů lom u však pě ec e došlo, ale na úrovni vyšší než vegeta­ tivní a animální. Nicméně to byl právě životní proud, který

morální, Musí být vyhrána, protože zmodernizovaná a zme­ chanizované bezpráví př ­ i pravuje neodvratně záhubu všeho a všech* Proto v tom velkém divadle souč asnéh o svě a t nemáme právo na př estávku , na pohodlí neteč nosti . na únavu ­ na jeho jevišti se opakuji donekoneč na , v sté a jedné repríze, zloč iny ř které znali již v Athénách,, Opakujme i pravdy, o nichž t&ké vě děil už tehdy ­ pravdy o č lověuk a jeho právech».. Které z nich nemusejí být znovu hlásány?

gggggag»ttg8Bttttia!8rgttttaaBHBtt»garaarcr 18 

HUMANISMUS A DNEŠEK HWMHBWaWCIHHWWWgJUgaa 

vývojově dospěl k organismům tak vysoké úrovně, že byly, schopny tento pronikavý, vpravdě revoluč í n krok podniknout tím, že se oddě lil y ode všeho dosavadního svě ta , vykroč il y z ně o h a­ v jistém smyslu se postavily proti ně mu . Tak došlo k podstatné promě ě n samotného svě ta , samotného vesmíru. Zatímco až dosud byl vesmír vším, tj. byl svě te m vcelku, stal se vydě lení m č lověak z rodiny živých organismů a vů be c z dosavadního svě a t č íms i jen partikulárním, tj. pouhou ř írodou . V témž okamžiku, kdy vznikl č lově,k vznikla toké "pouhá" př íroda , tj. př írod a jako pouhá č ást , pouhá složka svě a t vcelku. Y tom smyslu č lově k nikdy nebyl a není př írodní m tvorem; v době , kdy ještě př írod ­ ním tvorem byl, nebyl ještě č lově kem , a jakmile se č lově m ke étal, př esta l eo ipso být tvorem př írodním . Yercorsňv termín "nepř irozen é zvíř " e neobyč ejn ě hluboce vystihuje nejhlubší povahu lidského pobývání na svě tě . Jde totiž o to, že č lově k nedovedl, nemohl prostě odejít z př írod y a nechat ji celou "za sebou"; ně c o z ní si s sebou odnášel. Ejciaéně opravdu př esta l být uzavř n e do 'jejího rámce; to, co se od té chvíle,kdy se ob­ jevil, stalo "pouhou" př írodou , bylo rozdě len o na dvě takř a k nesoumě ř iteln é Č ásti , totiž na př írod u mimo něj a na př írod u v ně m . Na první pohled je to jen pokrač ován í rozdílu, který existoval již dř íve , totiž rozdílu mezi neživými atomy cizího vesmíru a oživenými atomy vlastního tě a l organismu. Ve skuteč nost i však šlo­ o ně o c naprosto nového:č lově k se stal

19 

osip mandelštam «flHBHBHBHBBBBMBflflmg Bývají doby, kterým není nic  po č lově ku,zacházej í s ním jako s cihlou, jako s cen;en tem, stavě í j z ně o h a ne pro ně j . Mírou sociální architek­ tury je míra Č lově , ka Tato architektura se ně kd y stává nepř ítele m č lověak a živí svoji velikost jeho ponížením a nicotností,,. Asyrstí zajatci se hemží jako kuř at a pod nohama obrovitého krále, vojáci ztě lesň ujíc í č lověuknepř átelsko u moc státu zabíjejí dlouhými kopí­ mi svázané t rpaslíky. E^yptané a egyptští stavitelé zác&ázejí s lidskou masou jako s materiálem, kterého musí být dost, který musí být dodán v libovolném množství. Existuje však: jiná sociální architektura a jejím mě ř ít ­ kem, její mírou je také č lově;k fa však nestaví z č lově , ka ale pro č lově . ka Buduje svou velikost niitoli z nicoty osobnosti, nýbrž v souladu s potř ebam i osobnosti. Yšichni tušíme monumentalitu forem nadcházející sociální architektury. Horu ještě nevidíme, ale ona už na nás

č lově m ke tak, že svou tě lesnos t kultivoval, že ji podroboval plánů , m které nebyly dů sledke m vlastností neživé hmoty, ale ani vlastností hmoty oživené. Tím, že se stal č lově kem , vykroč l i do prostoru, v ně m ž vypovídal37 službu dokonce i samotné instinkty, tj. organické stereotypy umožň ující , aby se živoč ic h v rů znýc h typech situací dovedl chovat co nejefektivně j i a zároveň co nejekonomič tě ji . Č lově k se stal z př írodníh o tvora bytostí trvale znejistě nou , rozpač ito u a tudíž hledající nové opory, k tyto nové opory musel nutně hledat v novém svě tě , do ně ho ž vstoupil. Tímto novým svě te m byl svět slova, ř eč,ipovídání a rituální­ ho chování, krátce svět mýtu. IHavním cílem mýtu bylo konáiiuovat a zachovávat nové stereotypy tam, kde instinkty nechávaly č lověak potácet se v nejistotě anebo kde naopak hrozily natolik zbytně , t že o liro žo valy život vcelku. Mýty fun­ govaly př edevší m jako výzva a návod k napodobování božských archetypů; druhotně byly mýty vymýšleny, aby objasnily urč it é formy lidského jednání a konání. To vedlo např. v homérských mýtech k líč en í božských archetypů i tak "nelidských" či alespoň pochybných lidských poč inů , jako je nič en í vlastních potomků, krádež, nevě ra , podvod apod. To se pak v !íecku stalo terč m e filosofické kritiky, která nicméně zů stal a př íli š na povrchu a ve skuteč nost i zů stal a poplatná základní mýtické orientaci. V hloubce byl naproti tomu mýtus př ekoná n a

20 

vrhá svůj stín a my, protože jsme odvykli monumentálním formám společ enskéh o života, protože jsme vyrostli v státo­ právních polohách devatenácté­ ho století, pohybujeme se v tomto stínu plni strachu a pochyb a nevíme, zda je to kř ídl o nadcházející moci nebo stín rodného mě sta , do ně ho ž máme vejít. Obyč ejn á mechanická obrovitost a holé množství jsou nepř átel é č lověak a nás vábí nikoli nová sociální pyramida, nýbrž sociální gotika: svobodná hra vah a sil, lidská společ nos t pojatá jako složitý a nedotč e ­ ný architektonický lesř v ně m ž je všechno úč elné , individuál­ ní a každá jednotlivost nachází v cclku ozvě nu . I n stinkt sociální architek­ tury, totiž uspoř ádán í života ve vznešených monumentálních foraách, zdánlivě velice př e ­ sahujících př ím é potř eb y č lově , ka je v lidských pospo­ litostech hluboce zakoř eně n a není diktován prázdným vrtochem. Zř ekněet se sociální archi­ tektury, a zř ít í se ta nej­ prostší, pro každého nepo­ chybná a potř ebn á stavba,

vlastně likvidován ve starém Izraeli: prorocká tradice proble­ matizovala kult a rituální bohoslužbu a zdů razň oval a odpově dn é jednání ku prospě ch u a na pomoc slabým  /ne obě ti , ale milo­ srdenství a soud, zdů razň í uj proroci/. Zatímco význam č as u byl v ř eck é filosofii neobyč ejn ě potlač en , prorocká tradice vy­ zdvihla proř ad ý význam budoucnosti. Evropská civilizace a kultura mohla vzniknout jen na společ né m základě, vytvoř ené m na jedné straně vysoce kultivovaným, př esný m a př ísným , meto­ dickým myšlením a na druhé straně odvahou a nadě í j tváří v tvář budoucnosti. Mytický Č lově k se dě si l budoucnosti, protože se obávrl, že se v ní mů ž e setkat s č ímkoli v /jistý se cítil jen v setkání se starým, tj. s ně č ím , s č m í se již setkal a co už zná/, líaproti tomu nově, opač ě n orientovaný č lově,kkterý jde budoucnosti vstř c í s hlubokou vírou a nadě jí,č í in okolnost, že se mů ž e stát cokoliv, právě naopak př edmě m te své nadě je . Tato nová životní orientace se stala základem a východiskem obrovských výkonů, ale v dů sledk u oslabené obezř etnost i v prak­ tickém podnikání / v duchu oč ekáván í "nekoneč néh o pokroku", jak tuto myšlenku poprvé formuloval fiehoř z Iíyssy/ také zdrojem velikých a vposledu nezmě rnýc h nebezpeč . í Tak došlo k tomu, že evropské a Evropou poznamenané společ nost i jsou sice orientová­ ny na budoucnost a do budoucnosti, ale jejich nadě e j a téměř bezstarostná dů věarv to, co má př ijít , je dnes povážlivě otř esena . Svě , t v ně m ž žijeme, je dnes ohrožen a pohybuje se ve astgam a ^gea^ftgžž^ggggrw­weiiaigggags^gggs­gprwigsrgn a graman?

21 

zř ít í se dům č lově , ka lidské obydlí. V zemích ohrožených země tř­e sením stavě í j lidé plochá obydlí ­ tíhnutí k plošnosti, rezignace na architekturu, se poč ínají c francouzskou revolu­ cí vinou veškerým právním životem devatenáctého století, jež celé uplynulo v napjatém oč ekáván í pfjdzemního otř esu , sociálního uderu. Ale země tř esen í neušetř il o ani plochá obydlí. Chaotický svět vtrhl do anglického "home" i do ně meckéh o "C­emiit", chaos zpívá v našich ruských pecích, tluče nám v nich záklopkami a dvíř ky . Jak zaštítit lidské obydlí íř de bouř ným i otř esy , kde pojistit jeho zdi př d e pod­ zemními otř es y dě jin ? Kdo se odváží ř íci , že lidský př íby ­ tek, svobodný dům č lověak nemá stát na zemi jako její nejlep­ ší okrasa a to nejtrvalejsi ze všeho, co existuje? Právní tvorba posledních gene­ rací nebyla schopna zaštítit to, kvů l i č em u vznikla, nad č m í si lámala hlavu a neplodně mudrovala. Žádné zákony o lidských

•«

naagagaagggragMgggBtHMflagnonig

• » a gmrtrarwr« arangarar

stínu hrozících katastrof; ve stínu jaderné, chemické a bio­ logické války; ve stínu př elidně nost i a hladomorů; ve stínu tenč ícíc h se zásob zdrojů; ve stínu zamoř en í planety odpady; ve stínu znič en í nebo tě žkéh o a nenapravitelného narušení př ­ í rody. Č lově k je první živou bytostí na této planetě, která je schopna znič t i svůj druh proto, že už se dále nedovede př izpů sobova t změ ně m ný okolnostem, ale proto že př íroda , zejména pak biosféra, prostě neunese a nezvládne všechny dů kaz y jeho nekontrolovatelně narů stajícíc h aktivit. P 0 stup lidského svě a t je od poč átk u spjat s ústupem a zatlač ování m př írody ; dodnes mů žem e č ís t v novinách násilnické fráze o 'pokoř ení * hory nebo ř eky . Ale s tě mit o pudovými a p ř edsudeč nýo i reakcemi musíme co nejdř ív e rázně skoncovat.Př írod u nemů žem e likvidovat, aniž bychom zároveň likvidovali sami sebe, tj. př írod u v nás. Č lově k př írod u potř ebuj e a nemů e ž bez ní žít; nemů že­1 1 př írod a př eží t vedle ně o h jako samostatná skuteč nost , jako s amostatný a svébytný svě , t musí se o ni č lově k postarat tak, jak se musel postarat o př írod u v sobě, chtě l­l i se stát č lově kem . Je nej­ vyšší č as , aby č lově k př esta l př írod u podmaň ova t a exploato­ vat a aby ji zač l a chránit a eventelně rekultivovat. S v ět lidí a svět př írod y musejí být znovu integrovány, dnes však už jenom na lidské rovině. Zatírt jde př edevší m o biosféru, a zachování nebo znovuvytvoř en í podmínek její existence. Ale u toho nemů ž e zástat.

22 

právech, žádné principy vlastnictví a nedotknutelnosti už nepojistí lidské obydlí, domy už nechrání př d e kata­ strofou, nedávají ani jistotu, ani bezpeč í . Anglič a n se víc neŁ kdo jiný licomě rn ě stará o právní garance osobnosti ­ zapomněl však, že pojem "home* vznikl právě v jeho zemi př d e mnoha staletími jako pojem revoluč­ ní, jako př irozen é ospravedl­ ně í n první sociální revoluce v Evropě, oo do typu hlubší a př íbuzně í jš s naší dobou než revoluce francouzská. Monument elita nadoházející sociální architektury je pod­ míně n a jejím posláním, totiž úkolem zorganizovat svě tov é hospodář stv í podle zásady celosvě tov é domáckosti k užitku č lově ka , rozšíř t i okruh jeho domaoké svobody do dimenzi celosvě tových , roz­ dmychat plamen jeho indivi­ duálního ohniště do dimenzí plamene vesmírného. Budoucnost je studená a straš­ ná pro ty, kdo nechápou, že vnitř ^ n teplo budoucnosti, teplo úč elnosti , hospodárnos­ ti a teleologie je dnešnímu humanistovi stejně jasné jako

• «^• «aniaaaaaraaaaaaaBaawaBwaM a

Když se č lově k vydě li l z př írody , vykroč i l z ní, jak ř eč eno , do svě t a mýtu. T e n se však nakonec ukázal neschopným zajistit integritu lidského života a "byl nahrazen tím, č em u staří Ř ekov é ř íkal i logos. Zatímco v mýtu př evažova l dů ra z na nepř edmě tn é intence ř eč i a myšlení, logos ae postupně aformoval jako myšlení zcela př edmě tné . C elá dosavadní evropská myšlenko­ vá tradice radikálně potlač il a či spíše "vytě snila " nepř edmě tn é konnotace z myšlení i z mluvení, Tím si však znemožnila myslekově uchopit samu ř č e a také myšlení /Vedle mnoha jiných nepř edmě tnýc h skuteč nost í nebo nepř edmě tn é s tránky tzv.konkrét­ ních skuteč ností,kter é mají jak svou vnitř ní,nepř edmě tnou , tak vně jší , př edmě tno u stránku/. 2 a to tradice je však dnes u konce! zatím př ežív á ještě v obecné mluvě a ve vě d ě /zejména př írodní , ale i tam, nepř. ve fysice,zač ín á selhávat/. Všechny velké myšlenkové objevy dnes znamenají jen další mohutné otř es y pi*> př edmě tn é nyšlení /a mluveni/, které je př ekážko u a neúnosným zatížení® zejména pro filosofii. Ppávě filosofie je však povo­ lána, aby vyjasnila povrhu volného, otevř enéh o prostoru, který umožnil č lově uk onen odstup, onu distanci od dosavadního svě t a vcelku. Proto se musí zabývat otázkou svě t a slova, svě t a ř eč .i ^usíme totiž odlišovat mluvu jako lidský výkon od ř eč i jako pro> storu či prostř edí , v ně m ž jedině je možno promlouvat.Když mlu­ víme,musíme se spravovat jistými pravidly /ne pouze logič ivými/ , abychom nevypadli ze smyslu, aby se z našeho prcolouvání nestal

žár rozpálených pedí dueška. ^obuáe­li vpravdě humanistic­ ké zdů vodněín položeno do základů sociální architektu­ ry, architektura rozdrtí č lověak jako Agýrle a Baby­ lon. le jsou dnes hodnoty humanis­ nismu vzáoné,jakoby byly staže­ ny z obě h u a ukryty, nesní vů be c spatné znamení. Humanistické hodnoty jan odešly, schovaly se jako zlatá valuta, avšak jako zlatá zásoba zajištují veške­ ré ideové obě živ o dnešní Evropy a skrytě je ř íd í o to pevně ji . Př echo d na zlatou valutu je vec budoucnosti a v kultuře nás č ek á výmě n a doč asnýc h idejí ­ papírových emisí ­za zlatou ražbu evropského huma­ nistického odkazu. A nebude toiýč archeologa, pod nímž zazvoní nádherné florény humanismu; tyto zlaté mince se doč kaj í svého dne a jako zlaté obě živ o pů jdo u z ruky do ruky ­ až př ijd e č as . /1923/

WWIIIgail»wwwwinaai»aiiiafl»auiaaui«wMMf

23 

• aaaaawaawifaaaiiggga c

blábolí a tato pravidla nejsou naším, nejsou lidským výtvorem, Zachováváni tě cht o pravidel, jež na sebe bere podobu ochoty nechat se vést ř eč í při svém promlouvání, nicméně nezaruč uje , že neupadneme do omylu nebo že se nemů žem e dopustit klamu vů 5 i druhým a vů č i sobě. Jako je svět př írod y /a pozdě j i svět dě jin / vlastně jén scénou, na níž se vě i c a dě e j vyjevují, je svět ř eč i opět jen další scénou, na níž se omyl vyjevuje jako omyl, lež jako lež a ­ pravda jako pravda. A ^ako se v^ci a události v př írod ě a v dě jinác h mohou ­vyjevit jen ve svě tl e slova, ř eč i /tj. jsouce jakoby vtaženy do svě a t slova/, tak se omyly, lži' 1 aama pravda mohou vyjevit jen ve svě tl e pravdy, která není souč ást í svě a t ř eč,inýbrž spíše jeho normou a kritériem. lidské mládě muže vstoupit do svě t a ř eč i jen pod vedením jinýoh lidí, kteří se jeho obyvateli stali už dř íve . Ho je významný fakt, z ně ho ž lze pochopit mnoho vě í c dalších.Př ede ­ vším to znamená,už jak bylo ostatně aaanač eno , že např, matka jedná se svým dítě tem , jako by to už byl č lově k,ač koli v to vlastně č lově k ještě není? že na své dítě, tj. na nemluvně mluví, jako kdyby dítě mohlo rozumě t , jako kdyby umě o l mluvit. 2 dítě e t se stane č lově k pouze tendy, jestliže s ním je jako s č lově m ke jednáno ještě dř íve , než se jím opravdu stalo? z nemluvně t e se stane mluvící č lově k jenom tehdy, jestliže na ně ně kd o mluví, tj. jestliže s ním jedná jako s mluvícím a pro­ mlouvání rozumě jícím . Ale nestačí to podniknout kdykoliv,

2k 

Milá př ítelkyně , tak trochu jsi mě zaskoč il a otázkou, o® s oudím o postave­ ní č lověakv dnešním svě tě , ^ebudu se pouštět do hlubo­ kých úvah ani do teoretických výkladů. Pomohou­li Ti v Tvém bádání slova © postavení jed­ noho jediného č lovíč , kakterý po této planetě bě á h uz více než šest desítek let, pak č i t dál. Cekala­lis víc, neztrácej č as , Zvedám sluoMtko.Paří ž.U telefonu pan profesor B e rnard c uau. Protože nemluvím fran­ couzsky, hovoř ím e prostř ed ­ nictvím franoc«zsko­ně mecké ­ ho tlumoč níka, . profesor mi sdě luje , že originál mého dopisu z 2o.č eryenc e itóo ­ stal, teprve ted kopii, velice dojat a dě kuj e ml«; omlouvá se, že text své hnr má jen ve francouzštině, ^á pro mne př ipraven y už i foto­ grafie z provedení na scéně. Jak prý mi to má p®slat? "Doporuč ené , zapeč etě , né vysoce pojiště né, " ­ tak mi to kdysi poradil pracovník vlakové pošty v Opavě. To je  prý nejspolehlivě jš í záruka ­proti ztrátě zásilky. Ale protože 1 tak č er v pochybnos­ ti hlodá, prosím pana profe­

lyj^mrrsrarsngTgarararara » «  « w w « w f flrw WWBf BfWCC 

h nýbrž je zapotř eb í s tím zač í t hned v první cli dnech a mě sícíc po narození. Existuje dokonce př esvě dčěivdoložená teorie, že č lově k se vlastně rodí př edč asně , tj. př d e koncem první polo­ viny svého embryonálního vývoje? v tom př ípad ě by se ukazovalo, že sociální kontakty musí lidské mládě navazovat velmi inten­ zívně už bě he m svého embryonálního života, nemá­li dojít k vážným poruchám v jeho dalším vývoji /např. k deprivacl apod./. Společ ensk ý život č lověak zř ejm ě nelze chápat jako ně jako u nad­ stavbu nad jeho pří rodností, nýbrž je to urč ujíc í rovina, na í př írody* / níž jsou vtaženy zbytky lidské pří rodnosti /"vnitř n a tam potom restrukturovány a hlavně kultivovány, polidště n y /to platí zejména o sexualitě / . A to není možné bez prostř ed ­ nictví slova, ř eč»i pouze Č lově,kkterý je obyvatelem svě t á ř eč,i je schopen polidštit sám sebe i př írod u v sobě. Sekli jsme, že do svě t a ř eč i nemů ž e dítě proniknout samo svou iniciativou, ale musí do ně h o být uvedeno. Výchova /e­ducatio/ je vy­vedením lidského mládě t e do svě t a ř eč i a jeho prostř ed ­ nictvím do lidského svě ta , do svě t a lidského společ enství ? a dále pak se stává opě tovný m vyvádě ní m č lověak ze situací, v nichž je sevř e n a zaklesnut, do otevř enost i svě t a zakotveného v budoucnosti. Zprvu asistují rodiče a př átelé , pák vychovate­ lé, posléze je č lově k vychováván /tj. vy­vádě n / svými vlastní­ mi zkušenostmi ze setkání s osvobozující pravdou. Ale č lově k je vysvobozován k nové službě: k pomoci tě m , kteří jeho pomoc gwgttwaas^aaaggagaaaaraamtaM^^

25 

sora, aby ml pro jistotu u sebe nechal další kopii. Oč vlastně jde" Jak víš, v ř íjn u 1943 mi v M 0 skvě byla unesena naše dvaapů lmě síč í ndcerka Nadě žda . Vysílala jsem právě, ze gtudia sově tskéh o rozhlasu do Č esko ­ slovenska! Nada mě l a dostat pít. unos byl dokonale orga­ nizován v necelých dvaceti minutách. Struč n ě a nedrsma­ ticky jsem tuto událost popsala ve své knize "Zpráva o mém muži", která byla svého č as u př ijat a k vydání v pražs­ kém nakladatelství "Svo­ boda" a v bratislavském dateiství "Pravda". Vydání se však doč kal a jen v zahraničí ­ v %.kousku, Itálii, Francii, A n giii 1 v Dánsku a Holandsku. Smlouvy na tato zahranič n í vydání zprostř edkoval a oficiální agentura "Dllia" ­ tedy žádný samizdat". U nás vyšly jen výň atk y v Literár­ ních listech. L e tos, dne 16. č ervence , právě v den č tyř iatř icátýc h narozenin Hadi, otiskl fran­ couzský Le i 0 nae recenzi divadelního kritika Dana Cournota & divadelní"hře "Nadja", která mě l a premiéru 14.č ervenc e 1977 na VII.roč­ níku "Otevř enéh o divadla"

^anragOTCTBramgiracr^^

g « « H « 08 gsnffPfflrWffgm WWMWaWftwwni»« WWWaX. • aw«a»Mi»^wgraT^wwiiiCBWWH«BiBiaaiiia

potř ebují , a k službě pravdě, spravedlnosti a pokoji mezi lidmi. A tak mů žem e uzavř í t shrnutím toho, č eh o jsme se č ast o jen , v ně m ž žijeme, je př edevší m dotkli. S v ě t 1/ svět neživé  př írody , který nám př ipad á cizí a hrozivý a př e d jehož cizotou a hro živo stí /která se však vpo sledu ukáže jako zdánlivá/ nás chrání jakoby polštář 2/ svě t a živýoh bytostí, totiž biosféry. V n ěm jsme podstatně zakotveni svým pů vodem , jsouce momentálním vrcholem dosavadního miliardy let trvajícího vývoje života na naší ph netě. Př est o však jsme od svě a t živých organismů oddě leni , nebot nejsme př í ­ rodní, nýbrž společ ensk é bytosti.Rozhodující je pro nás tedy V svět sociálních vztahů, který musel intefvě nova t již v prů bě uh extrauterinní č ást i embryonálního období každého jedin­ ce, abychom se stali opravdu lidmi. Haše socialita musí o ně c o málo př edcháze t našemu vstupu do 4/ svě t a ř eč ,ikterý je vně jšn ě manifestován tím, že se nau­ č ím e mluvit, ale který je podmínkou smysluplnosti našeho pro­ mlouvání. Pojmenováním dostávají všechny vě c i a všechny dě e j i své místo v tomto svě ě t a vyjevují tak svou podobu. S v §t ř eč je všeobsáhlý a vždy otevř ený , umožň ujíc í vždy dalším skuteč­ nostem, aby se v něm vyjevovaly. Výmluvnost však nemusí být vzdy vyjasň ující , ale leckdy i matoucí; skuteč nos t nemusí byt promlouváním jen ukazována, ale také naopak zamlouvána. « mra w « « MgrroaaamaafflragflaBa^

26 

/Theatre Ouvert/ v Avignonu. Z recenze jsem se dově dě la.ž e pan profesor c uau, jinak filo­ sof a politolog /autor knih "Politika šílenství" ­ La po­ litique de ^a Polie a "Př ípa d Mj^rval" ­ 1» affalre Mirval/ po př eč ten í mé knihy,která ve Prancii vyšla pod názvem "Rapport sur mon M ari", Namo­ č l i své pero do jiného kalamá­ ře a jsa inspirován únosem mé dcery napsal ­ divadelní hru "Nadja", Sotva by se asi našla matka v mé situaci, kterou by nezajímal text divadelní hry o vlastní dceř i . A kromě toho ml prostá slušnost velela po­ dě kova t autorovi, režisérovi J e an~Claude ^allovi, herecké­ mu souboru i recenzentovi panu Cournotovi, jehož záslu­ hou jsem vů be c o této divadel­ ní hře se dově dě la . 26. č ervenc e jsem doporuč en é odeslala na adresu I»e ®ondu dopis panu Cournotovi souč as ­ ně s prosbou, aby druhé dva dopisy poslal adresátů m , jejichž adresy jsem nemohla znát. Pana profesora jsem žádala o text hry, pana režiséra o fotografické zábě ry . Pouč en a zkušenostmi vlastními i zkušenostmi př átel ,

č lově k jako obyvatel svě a t ř eč i musí být proto trvale př iprave n také umlknout a naslouchat oslovující výzvě samotné pravdy, která nikdy není souč ást í nebo vlastností toho, co je ř eč eno , ale je poslední mírou a kritériem sebe samotné i omylu a lži. Č lově k se však nemů ž e stát obyvatelem 5/ svě a t pravdy, nehol není schopen se v něm udržet životem naprosto pravdivým. Ijoméně jsou chvíle, kdy se mu dostává tíživé, ale slavné výsady být svě dke m a tlumoč níke m pravdy.Ty chvíle si sám nevybírá, ale mů ž e je naopak sám zmař t i a pro­ marnit. Roli obhájce pravdy si nemů ž e a nesmí vnucovat, ale je­li na ně o h takové poslání ­vloženo, pak nepotř ebuj e pově ř í en ani ­souhlas nikoho z lidí. Radost i dů stojnos t lidského života má své koř en y a své zdů vodněín ve všech vrstvách našeho pobýváni na svě tě . Vgdomí, že jsme potomky prvních živých osadníků na této planetě, je jistě samo o sobě povznášející; dokonce ani pohled do hlubin vesmíru, o ně m ž dosud nevíme, zda neposkytl i na jiných místech domov živým by to stem,nenechává lidskou duši bez pohnutí. Obrana chudých a slabých, solidarita s ponižovanými a diskriminovanými a neohrožený zápas proti bezpráví a lži jsou slávou života vskutku odpově dného . Vrcholným posláním č lověak je v.ak nepochybně život ve službách pravdy, kterou si nevymýšlíme, kterou nemáme ve svém držení, ale která nás náhle osloví,takže sami nahlédneme, jak se vě i c mají ­ a pak už se buj schoulíme

27 

že dopis z Č eskoslovensk a do druhého tábora "tř ídn ě roz­ dě lenéh o svě ta " putuje déle než"plavba kolem svě ta , trpě liv ě jsem č ekal a i celý srpen. Ticho po pě šině . Jsou to nezdvgř áci , pomyslela jsem si, aspoň mohli napsat, abych je neobtě žovala . ^Vopršelo zář , í nastal studený a mlhavý ř íjen . V zlé př edtuše , že se dopisy ztratily, poslala jsem kopie dopisů uz ne doporuč ené , a také bez zpáteč í n adresy na obálce. Vč er a mi pan profesor zatelefonoval. Doporuč en é dopisy z 26,7. nedošly, dostali až ty kopie. Jaký div, že jsem ho požádala, aby mi nechal u sebe ještě další kopii hry a fotografie, kdyby se náhodou cestou ztratily. A  taky. aby mi laskavě zatelefo­ noval, az zásilku odešle. Pytjmin, možná, že se Ti vě­ ny ton, jakým Ti to líč ím , zdá cynioký. Ale pokus se pochopit, že č tyř iatř t icelet, 24 320 dnů, tedy víc jak 300 000 hodin neustále myslím na svou unesenou dcerku, V e dne v noci př emítá m ­ žije, nežije; a jestli žije,, jak žije. żacházejí s ní únosci licacy, má aspoň to nejnutně ­ j ší, co k životu potř ebuje?Ja k

a rezignovaně se stáhneme do sebe, anebo sebereme veškero u odvahu a propů jč e ím pravdě svá ústa i své č iny . N s n í to možné jinak než v urč ité m okamžiku, v urč it é dě jinn é chvíli ­ a to znamená vždy jen relativně, vždy doč asně , bez záruky, že bychom se v př íštíc h dnech a letech nemuseli obávat, že se pravdě od­ cizíme. Pravd je jakoby vždy nová, vždy živáí nikdy  ji nemů že ­ me sevř t í  do ně jak é hotové, definitivní formule. '2ím méně  ji  mů žem e druhým lidem vnucovat násilím nebo podvodně. P r avda musí př esvě dč ovat . Ale aby mohla př esvě dč ovat , musí být vyslovena? a vyslovit ji mů e ž jen č lově.kP r avda na nás č eká . Jgsie př i ­ praveni na její oslovení? J g me hotovi jí naslouchat? Je pro nás služba pravdě životně dů ležitě í jš než př íjemn ý a klidný život? Jestliže ano, pak náležíme k lidem, kteří již dnes žijí z budoucnosti. Budoucnost totiž je královstvím pravdy. A tak se každému č lověuk otvírá možnost žít nejenom uprostř e d svě ta , kterým je obklopen, ale mít svůj tř eba s jen malý podíl na budoucnosti lidstva, na budoucnosti č lově ka .

28 

asi vypadá, jaké má vlasy, komu je víc podobná, je inte­ ligentní? Tisíce a tisíce rů znýc h př edstav . Probouzím se uprostř d e noci a slyším manželův hlas, jak ml do t ele­ fonu po dvou hodinách marného hledání dě í t ř íká:"Rudík a jíaem našel, ale koč áre k je prázdný". A prožívám to všech­ no znovu, jako by to bylo dnes. A jak léty ubývá nadě je,ž e ji ještě ně kd y v životě uvidím, ztrácí se í nadě je , že ji uvi­ dí můj syn Suda, který ji ukazoval svým malým kamarádům se slovy:"Sj^otri, eto sama:] a krasivaja sestrphka v m i r e . 2q svou sestru pozná o šest let mladší M a rta. Ta Marta, která ve svých dvaapůl letech stala nejmladším vě zně m republiky, pro kterou svět konč i l u pbtu internace. A jaký div, že jsem žila a žiji v neustálém strachu o své dě ti , že pokud bydlely společ ě n se mnou, stále jsem chtě a l v ídě , t kam jdou, kdy př ijdo u a každá minuta'jejich zpoždě í n ve mně vyvolávala stavy úzkosti. Mů že š se pak divit, že po celá léta jsem do provážela Martu do školy i ze školy, že jsem ji nikam nepouště l a samotnou, že bezé

N A Š E j i ř

N E P Ř í

E T R Ž I TÉ

K R I Z E

d i e n s t b i e r Opustíš­li se sám, nepomů e ž ti nikdo. MachlaveHi

Téměř dvě stě let zkoumáme, jací jsme, jaký je smysl našich dě jin , jaký je obsah č esk é otázky a její místové sv tě. Obracíme se k jazyku, hledáme mocné spojence a ochránce a obč as př ipouštíme , že charakterové poklesky bývají podmíně y n nejen vně jší m tlakem, tile př edevší m nejistotou vlastní osobnosti. Moderní č esk á společ ensk á vě d a od poč átk u snáší hory mate­ riálu; jeho interpretace však pouze př enáš í nejistotu na vyšší uroven. Palacký a Masaryk zkoumají dě jin y sub specie svých názorů na potř eb y vyvíjející se č esk é společ nosti.Jd e jim o vy­ tvoř en í pevné národní tradice a •% minulosti zdů razň í uj podle tohoto závě ru . Masaryk pak na dlouhou dobu v našem vě dom í fixuje "problém malého národa", "zvláštní Ú4.0I1U jazyka u nás" a stanovuje, že "my Č echov é vsel: cítíme politicky méně, pro nás je národ osobností mravní". Politické spory o historické a př ­ i rozené právo, ideu státu rakouského a o hledání opor venku př íznačěn nedoř ešil i ani vů dč í politikové, Palacký př enecha l své rozpaky Masarykovi, který ještě v roce 1905 soudí, že

29 

mne nebo bez Rudy či babič y k nesmě l a na krok? Ze jsem nepř ipustila , aby už jako sedmnáctiletá mohla zů sta t ve­ č r e sama doma,aČ r>o tom tolik toužila? Sotva ši dovedeš př edstavit , co je to za pocit, když ty, vlastní matka, ochu­ zuješ život svých dě tí.Pocho ­ pí ně kdy , že to není jen moje vina? Marta nemá na otce jedinou živou vzpomínku, zná ho jen z fotografií a svou sestru ani z fotografií nezná, ne bol; žádná její fotografie neexistuje.Za to ale jí byla položena otázka " 90 sleduje tím, že si při sň atk u nechala otcovo jméno?" A tecl je mi upíráno právo seznámit se s divadelní hrou o mé unesené dceř . i Cekám trpě liv ě dál, zda zásilka z Francie dojde. A kdy ­ mně anebo ně kom u jinému, povolaně ­ j šímu. Nevím t inohu­li vů be c jinak odpově dě t na T v ou otázku o postavení č lověakv souč asné m svě tě . Velikost, ale i malost celého svě a t mě řmí tím, že po tomto svě tě ­kdes i chodí NaSa. Jo daleko? J e blízko? Ale jak se vů be c mě í ř lidská vzdále­ nost?. ..

"národ je př irozen ý č le n společ enstv a a že č lově č enstv o nemá být organizováno státně, nýbrž národnostně " , Ngrodnl myšlenka se ma ř ito m "ujasň uj e myšlenkou humanitní", Takové pojetí ne­ imponuje historickými berlič kami , kterými je Masaryk podepírá, když se snaží odvodit humanitní ideu z č eskýc h dě jin , nýbrž tím, že politik zde urč uj e smysl př íštíh o usilováni. Rozpory této koncepce zahalil závoj meziváleč n é republiky. Zcela výjimeč ě n demokratická země uprostř d e despocií byla až př íli š štastným uskuteč ně m ní politikovy př edstav y v míř e , v jaké je idea vů be c uskuteč nitelná . S nevyř ešeno u národní a sociální otázkou a také s veškerou podmíně nost í samotné ideje. Tvů rc e koncepce, mimoř ádn á vě deck á a politická osobnost, uznávaná navíc jako zdroj mravnosti, mohl ještě nalézt mezi rozpory pevný bod, zakotvitelný do př ítomnéh o okamžiku.Vývojo­ vé tendence však proto nezmizely a nikdo další už je nezkrotli. Protože "politický vývoj ř íd í se mnohem více skuteč nost í nežli fikcemi" a protože *Palacký dobře poznal...jak politický osud národa našeho závislý je na tom, co on sval 'centralizací celé země koule' " /TGM/. Po zhroucení našich fikcí př icház í pravidelně i zhroucení morální, pocity zrady tě ch , kdo ve skuteč nost i nic neslibovali, či slibovali jen to, 00 považovali také za svůj zájem a kdo nemě i l komu př ijí t na pomoc, když potenciální zájemce se opustil sám. K tomu poslanecké výroky typu: "Budeme malí,ale

30 

srn tř ­ e S n ad toto vidě í n ní celého svě a t bude př ipada t osobní* ale i tento př íbě h je­ sle spon podle mne ­ jedním z rozmě ů r svě ta , který se př e s všechny své fyzikální a poli­ tické zákonistoab i skládá z osudů jednotlivců. Př ej i Ti, milá př ítelkyně , hodně pevné víry v lepší č as y a sí­ lu k stálému př emáhán i tě žkost i dne. ­voje Josefa Slánská Praha, ř íje n 1977

sví.* Jeká interpretace problému malého národa! Cynické protiklady iluzi pak opět mytízují, tentokrát naši bezmocnost. Sem patří Kollárovo kolaborantatví s Vídní /typic­ ké pro básníka s názorem: "Nepř ipisu j svaté jméno vlasti kraji tomu, v kterém bydlíme; pravou vlast jen v srdci nosíme",neboí v srdci lze nosit cokoli i v Bachových salónech/, Sabinovo konfidentství > Palackého únik do soukromí, zdů vodněýn obavami manželky o Otce národa, př ijet í Mnichova, M 0 ravcova záchrana é ř íš e za cenu katanství jazyka v životním prostoru Velkoně meck vlastních lidí nebo fatalistické č ekání , ne­li už na svatého Václava v č el e blanických rytíř ů , tedy na změ y n v Moskvě. Máme zř ejm ě trvalý pocit, že malá č esk á zahrádka potř ebuj e mocného, a pokud možno cizího zahradníka, bez kterého by vů be c nevykvet­ la, Bez koho a č eh o by např íkla d nebyl ani 28.ř íjen ? Bez Kramář e , Masaryka, Wilsona nebo Ř íjnov é revoluce? Při hledání spojenců, Čí spíše ochránců, neanalyzujeme reálné síly a potř eb y našeho a širšího, regionálního či evropského společ enství , ale vytvář ím e si jakousi poetizovanou ideologii. Sentimentalizované všeslovanství, satanizovaný pan­ germanismus, mocná dubiska, západní demokracie, zvon zrady, prolétář sk ý či socialistický internacionalismus, láska k Sově tském u svazu nejsou u nás nikdy reálné politické programy a charakteristiky, ale metafory vzdálené svých vě cnýc h obsahů. Podléhají jim až pozoruhodně všechny ideové a politické smě r y

31 

Č IJEM E V POSEDLÉM SVÍTĚ. A jsme si toho vě domi . Nikoho by nepř ekvapilo , kdyby toto ší­ lenství najednou propuklo v zuř ivost , z níž by ubohé evropské lidstvo vyšlo otupě l é a pomatené, zatímco by se motory ještě toč il y a vlajky tř epetaly , ale duch by byl vyprchal. Vgude se jeví pochyby o pevnosti společ enskéh o ř ádu , v ně m ž žijeme, neurč it é obavy. 9 nejbližší budoucno:t, tušení upadku a zániky vzdě lanosti . Nejsou to jen úzkosti př epada ­ jící nás v hodinách noč níh o bdě ní , kdy plamen života hoří nízko. Je to i dobře uvážené př edvídán^ , založené na pozo­ rování a usudku. Skuteč nost i nás zavalují. Vadíme na vlastní oč i,ja k se staly vratkými skoro všechny vě ci , které se kdysi zdály pevné a svaté: pravda a lidskost, rozum a právo. Vidíme státní formy, které nefungují, výrobní sou­ stavy, ktere odumírají. Vidíme síly, které ženou společ nos t dále do nepř íč etnéh o stavu. Zdá se, že skř ípajíc í stroj této hrozné doby dospěl k bodu, kde se zastaví. Zároveň se však vnucuje protiklad. Dosud v žádné době si č lově k

KHOTgggaBCTaBgBfflE^^

až ke karikatuř e , k Slavkovského pravoslaví nebo k ^ě dov i Mrá, zovi. Ř ekneme­li , že jsme se dosud zcela nevymanili z pubertálních let národního obrození, lze to doložit i tím, že jsme se nevy­ rovnali ani s téměř sto let starou koncepcí Masarykovou. Když Masaryk cítí nedostateč nos t herderovských postulátů národa a váže národní a humanitní ideu, reaguje tím na ztrátu jednoty po rozpadu všeobecného náboženství a. při postupujícím rozkladu velkých státních celků. Avšak taková idealizace národního principu ­ výslovně vystaveného do kontrastu vů č i principu státu, ř íš e a církve, které ovládaly př edchoz í staletí evrops­ kých dě ji n ­ nemů ž e zastř ít , že jakoukoli všelidskou ideou se stát, ř íš e a církev mohou ujasň ovat , vzhledem ke své universál­ nosti, př irozeně ji . Národní atomizace ostatně ani pozdě j i Masarykovu ideu jako humanitní nepotvrdila a nehumánní konflik­ tyř vč etn ě obou svě tovýc h válek, si opatř il y nový motiv v nacionálních ideologiích. Masarykova koncepce byla ovšem také reakcí, na marxismus, který v duhé polovině minulého století navázal na univerzál!stickou tradici evropských dě jin , odmítl nacionální výklad konfliktů a interpretoval je tř ídně , P^oletář sk ý inter­ nacionalismus teoreticky opět zdů razni l všelidskost, protože proletariát měl zrušit a osvobodit všechny tř ídy , vč etn ě sebe sama. Mgl tedy být politickým nástrojem humanitní myšlenky

32 

nebyl tolik vě do m naléhavého úkolu, aby spolupracoval na zachování a zdokonalení pozem­ ského blahobytu a kultury. N^kdy dř ív e nebyla práce v takové vážnosti.Č lově k nikdy nebyl do té míry hotov praco­ vat" a dávat v sázku svoji odvahu a obě tova t celou svoji osobnost pro obecné TaLaho. N e stratil nadě je . Má­li býti tato kultura zachráně na^ ­ nemá­li se propadnout ve sta­ letí barbarství, nýbrž př ejí t i s nejvě tším i hodnotami, které jsou jejím dě dictvím , v nově jš í a pevně jš í stav, pak je opravdu nutné, aby si lidé nyní žijící náležíte uvě domili , jak daleko pokroč il a zkáza, která ji ohrožuje, 9Q3SE  Nelady plynoucí z obav př e d hrozícím zánikem a rychle po­ krač ujíc í zkázou kultury zobecně l y teprve nedávno. U vě tšin y lidí př ipravil a pů d u pro takové myšlenky teprve hogpodář sk á krize, kterou po­ citu jí ná tě e l /lidé jsou už vě tšino u právě citlivě jš í na tě e l než na duchu/. Je nasna­ dě, že filosofové a sociologo­ vé, kteří jsou zvyklí př emýš ­ let soustavně a kriticky o společ nost i a kultuř e , vě děil

proti nacionalismu a jiným partikularismů . m A v šak při pozdě jš í realizaci se z vlasti socialismu brzy stal socialismus v jedné zemi a zatím jen v kvě tináč íc h př edpě stovan ý kmínek teorie byl naroubován typickými dř evinam i ruského lesa. P^etných peri­ petiích se poslepované zlomky teorie zatím materializovaly v "reálném socialismu", který zjevně nenaplnil svou ctižádost stát se universální základnou. Nevírae však ani o žádné jiné. Jsme tedy svě dk y postupující společ ensk é desintegrace ve svě tě , který ­ jak známo ­ stále zmenšuje.D^es už nejen díky komunikač ní m prostř edků m a nadzvukovým letadlů m , ale z potř eb y spravedlivého př erozdě len í a ochrany zdrojů, které potř ebujem e k uchování a zkvalitně í n našeho života. N a ší rostoucí vzájemné závislosti př ekážej í nacionalistické ideo­ logie, č ast o znemožň ujíc í tuto problematiku bez hoř kost i a okamžité difamace úmyslů druhých vů be c otwř ít . Hledání univerzální základjiy vždy znovu naruší zájem nacionální, velmocenský nebo blokový, jenž pouze ideologicky maskuje zájmy velkých nacionalismů /např. intervence ve Vietnamu nebo Č eskoslovensku/, se všemi z toho vyplývajíč ím i dů sledk y a strašáky, vč etn ě obnovování nacionalismu, ­gžko pak argumento­ vat jeho nedostateč ností , zů stává­l i poslední obranou a morál­ ním útoč iště m lidí. Mů žeme­l i vů be c ně o c s jistotou konstatovat, bude to asi zjiště ní , že jsou mrtvy utopie, které chtě y l od renesance

33 

jíž dř ív e dobř , e že není v š e "v poř ádku " s vysoce vychvalo­ vanou moderní kulturou. Pro ně je již př ede m jasné, že hospo­ dář sk ý rozvrat je jen jedním z př íznak ů daleko obsáhlejšího kuíturního proc esu. D n es proniklo vě domí , že žijeme uprostř d e prudké kulturní krize hrozící zánikem,až do širokých vrstev. ííeo tř s e ený kul turní optimismus podrželi zatím jen ti,kdo pro nedostatek soudnos­ ti nedovedou pochopit,co kul­ tuře chybí, a sami j§ou tedy zachváceni procesem upadku,ne­ bo ti,kteří se domnívají,že je­ jich samospasitelná společ ens ­ ká nebo politická nauka př ed ­ stavuje již opravdovou budoucí kulturu, a proto jí hned sa­ plavují ubohé lidstvo. Mezi kulturním pesimismem z př esvě dčíena jistotou nastá­ vající pozemské blaženosti stojí všichni ti, kteří vidí vážná zla a nedostatky dneška, kteří nevě dí , jak je léč i t ne­ bo odvracet,kteří vsak pracu­ jí a doufají, snaží se pocho­ pit a j§ou hotovi nést bř ím ě tohoto ukolu. Johan Huizinga,1955 BB*a»«aiaauiaiH&imiiiaBB»ai«aaiiingBrawMMM

SVÍT JE MIÍOHOLOZMERŠT nahrazovat boha. Na rozdíl od stř edově kýc h zbožných lidí a novově kýc h utopistů a ideologů víme, že neexistuje ř ešen í lidských a planetárních problémů pod jedinou vlajkou, náboženstvím, symbolem, utopií. P0tř ebuje­l i ně kd o útě chu,muž e ji hledat v poznání, že do pově stnéh o propadliště dě ji n se zasunují také antiutopie dvacátého století. Hrů zn é vise Zamja­ tina, Huxleyho a Orwella se nepotvrdily. Totalita je možná jen za trvalé spolupráce významné č ást i aktivních a kvalifikova­ ných lidí na sebeznič en í a toto nebezpečí nám dě jin y dvacátého století zř ejm ě už pomohly  ­by í dosti drasticky ­ př ekonat . Svět je jen tak beznadě jný , jak beznadě jn é je místo, které si v něm sami urč íme . J e výsledkem vů e l a č innost i př edchozíc h generaci a generace naší a je­li mizerný, nestě žujm e si na svě . t Náleží také na našem vidě í n a schopnosti utř ídi t rů zn é b. rvy existujícího spektra. Nejde př ito m o hledání zrnek, která lze ještě vyklovat z mísy ideálů, ^ájem o lid3ká práva, šíř íc í se dnes ve svě tě , není už zájmem o Deklarace a Prohlá­ šení, ale o úsilí uč ini t ideu zákonem. Domyšleno ad absurdum by dů sledn é uplatně í n takových zákonů vedlo k realizaci tužeb všech lidí, linutí a ideologií, které se kdy zajímaly o osvobození č lově . ka Tedy k novému ráji na zemi? li hrozbě nové ideologie, jež b si opět v:., tvoř il a své pod jáhny a velekně ze , prapory a katedrá­ ly? koncepce lidských práv jako zákona se nevztahuje k xiimo­

3k 

josef zvě ř a in Př íslov í "pro samé stromy nevidí les" je asi velmi dávné, protože skx­ývá v jadrné prostotě sílu myšlení, která se stává v mnoha smě rec h vzácnou. *­le zralé myšleni poznává, že je  c h y bo u také opak: vidět jen les a žádný strom. napadá, k d ž slyším ř č e Torač * o svě tě . Takové téma na mně zašustí suchým listím: jeví se mi jako abstrakce,o které lze mnoho filosofovat i teologiso­ vat. ^echci upadnout do žádné krajnosti; proto jsem se roz­ hodl, že nevypovím své krédo o konkrétním, souč asné m svě tě , ale radě ji , jak jsem k ně m u došel, że dobré psát na vlast­ ní ků ži , když je nedostatek /či př ebytek / papíru. °dvažuji se toho poč ínán í také proto, že bych rád př ispě l ke sblíže­ ní lidí v tomto svě tě . Mám totiž lidi rád a vě řm ív svě , t dokonce ve stvoř en ý svě ; t byl bych však nerad, kdyby vás proti mně stavě a l př edstav a o stx oř en i svě a t podle karikatur Effela. B ^eprožil j sem kopemikovský obrat v roce 1543, ale docela

P • M « M M OTWWffOTrwwaTOarOTraTBga^ zemské síle ani ke zvláštní, partikulární, pozemské moc,jež potř ebuj í zprostř edkovatel é a vykladač . e Obrací se ke každému jednotlivému č lově , kukterý sám ví, co si př eje , po č m e louží, č eh o se mu nedostává a co odmítá. lě , m kdo vždy touží po rř esn ě specifikovaných programech se to zdá málo. Mají ovšem pravdu, tvrdí­li, že je to př íli š obecné. <Jenže koncepce také př edpo ­ kládá, že každý č lově,kkaždé teritoriální, zájmové či ideové sdružení lidí př edlož í ostatním své konkrétní př edstavy , jak se podílet na úpravě prostoru, vymezeném uzákoně ným i lidskými právy, V naší evropské tradici se to týká m#. tě h c demokratů, socialistů, komunistů, kř esť anů , organizovaných či nezávislých, kteří toto vymezení prostoru lidskými právy uznávají. Hnutí tedy není vším, cíl není nič ím . linutí je soubor prostř edk ů k dosažení cíle a cíl n*»ní ráj na zemi, ale v dané historické chvíli lidskými prostř edk y dosažitelný kompromis. A protože kompromis je vždy jakýsi př ibližn ý a pohyblivý stř d e mezi póly, záleží na každém č lově , kunárodu, státu či jiném sdružení lidí, jaké póly budou kompromisu k dispozici. v  Našim kompromisníků m , kteří tak rádi zsř íkávaj í dábla kompromisu, bude možná vhodné př ipomenout , že kompromis není líné kupení balvanů, které kdo hodil na společ no u skládku. Znamená, že každý př ines e kámen, který opracoval jak nejlépe umí a všichni společ ě n vyberou ty, které se nejlépe hodí do klenby k př emostěín propasti mezi společ ensko u situací a veř ej ­

35 

nedávno, když mi moderní fyzika pohř bil a starý obraz svě ta , ^istě cele nechápu n o v ý b o r a z p ř í r o dy, vždyt se ještě rodí. Ale cítím, jak ten chlidný. abstraktní svět klasické fyziky, tak krásně definovaný a v sebe uzavř en ý dokonalý systém ustupuje svě u t konkrétně jšímu , otevř enému , svě u t stolika možnostmi. Byl ohromen i nadšen. Cítil jsem se osvobozen.Př ­ e stoupil jsem jakoby z př iká ­ zaného trojrozmě u r do prostoru nového. Z pochybností, které jsem měl opř íkazec h poziti­ vistické vě dy , se zrodila jistota: existují netušené a nepř edvídan é možnosti. Změ nil o se vidě í n a myšlení. Poznal jsem kletbu č ásteč nost i a ome­ zenosti. Zdě si l jsem se ­ a stále se dě sí m ­ teroru spoutaného myšlení. Pochopil jsem omyl uzavř ených , sobě dostač ujícíc h systému a jejich lež, jakmile se vnucu­ jí jako poslední odpově d . Uznal jsem nutnost trsnácen­ dence, m  0 ně c o pozdě i j jsem sledoval filosofický zápas o s m y s l s v ě t a. Instinktivně ml

ným pů sobení m č lověak a jeho vě domí m či ­ zvláště v našem kontextu ­ svě domím . Zamlouvají­li lidé neč innos t př edstírano u bezmocí či pracují­li jen na zajiště í n hradeb svého soukromí, z nichž vycházejí mezi ostatní v šaškovském, př ípadn ě i katovs­ kém př evlek u a starají se, aby nikdo nenahlédl jejich skutáč é n smýšleni, pracují k schizofrenii, rozpadu osobnosti a společ­ nosti. Neuteč em e sobě ani do sebe. Vždycky jde o "kraj ten" a právě proto, že v něm bydlíme. Ł e ská kultura si je toho v posledních letech stále více vě dom a a rozvíjí se mimo oficiální instituce způ sobem , který nenahrává depresím. N e iká nad tragickým osudem, ale hledá životní hodnoty, které nemů ž e žádný ®ué zrušit. Chápe, že svě tovos t není v programech, které bychom vysílali do svě a t jako Standu dudáka s př edstavou , že všichni budou tancovat podle jeho píštaly. N e bo$ nikdo nepomů ž e tomu, kdo volá o pomoc a sám nic nenabízí. S y ět ochrání jen toho, bez jehož pracovních a duchovních výsledků nemů ž e dobře ani žít, a jakákoli otázka se stává svě tovou , když se svě *t musí vyrov­ návat s č in y a myšlenkami, které z nich vyzař ují . Tady ovšem č esk á kultura politiku nespuluje, ale tvoř . i To Ą je tř eb a zvlášt zdů razni t proto, že u nás je dosud automaticky podezř el ý každý,kdo př estan e o politice žvanit a zač e n ji dě lat . Masarykovo nešť astn é oddě len í politiky a morálky,proje­ vující se i v zásadním nepochopení Machiavelliho, se v národním

mi byla protivná nabubř el á pýcha buržoazního idealismu a materialismu! dialektický materialismus byl ještě ješitně jš í a vlezleAší. proto jsem ocenil pokoru ^eideggero­ vu a Husserlcvu. S úč ast í jsem sledoval cestu Alberta C^muse­ od jeho deníku, kde se cítil tak štastný v tomto svě tě , "neboí mé království je z tohoto svě ta" , až po Mýtua o Sysifovi, kde jej bolest, "vina" a smrt př ivedl a k závě ru , že svět je absurdní. N0sdílel jsem názory tohoto dokonalého pozemštana, ani názory dalších. I'tady jsem se cítil sávř e n do jakéhosi př ede m daného systému,i když byl obohacen lidskými rozmě ry ­ autonomií, seberealizací č lově , ka rozborem jeho pobytu v tomto svě tě , hermeneutikou jeho pozemské existence, metodou eidetické redukce atd. To tyly jistě úctyhodně jš í a pravdivě jš í pohledy než jaké­ si ochuzené závě y r odvozené z více nebo méně pochopených př írodníc h vě , d které se na­ bízejí za jedině správný "vě deck ý svě tov ý názor". Ale cítil jsem se jako ve zlaté kleci. kudy cesta z této sevř enosti ?

36 

y»imMHiaMarHfi»«ei»MHM«aemtafiiaaBjafluaBLa.

vě dom i obtisklo v nechuti k politice až po zkarikovsnou podobu pivního výroku, že politika je svinstvo. Dodnes z H a vlíč k a známe př edevší m Brixen a trnový vě ne c nad jeho č ele m chápeme radě i j jako symbol muč ednictv í než jako politický č n i Boženy Ně mcové , když vě ne c nad jeho č el o zavě sila . Yždyí právě Havlíč k e u nás spojuje poznáni a č in , a morálka a humanita mu nejsou programem, ale př edpoklade m a Integrální souč ást í jakéhokoli konkrétního jednání. T e škole se uč ím e Tyrolské elegie, ale málokdy o tom, že Havllč e k nejde svádět marnou bitvu na barikády a opouští frašku kromě ř ížskéh o sně mu,ž e se neskrývá v domácnosti ani tehdy, kdy ostatní už př ešl i k nepř íteli , zalezli nebo jsou v pevnostech a on už tedy ví,č m í se platí. Havlíč e k však roxněš ví, že ně c o je možné vždycky a je­li ně o c možné, je politik povinen za tím stát. P 0 žaduje: "Např d e bul každý našinec sám př ič inlivý , vzdě lan ý a č estn ý č lově k a pak teprve vlastenec.* A navrhuje postup:"Proti vlá­ dě č iňemoposici jednosvornou, ale v př ísnýc h mezech feákonů , bojujíce silami duševními, když nám schází materielních, jako až posud jsme č inili. " ^dybychom si chtě i l sestavit seznam jen základních lidských a politických problémů naší země koule , nestač il y by mnohé stránky. U nás bychom zř ejm ě vyšli z potř eb y vyř eši t naši poslední národní a státní krizi, př ekona t schémata blokového myšlení, navázat na podstatné a př ekona t bludné aspekty našeho

37 

•  Dialektický materialismus kdysi ukázal potř eb u Sinu; nebyl sice ani první, ani jediný, ani nejlepší, ale ukázal nutnost v mě ř ítk u svě tovém . Proti abstraktním strukturám zdů razni l konkrét­ nost. proti č ir é spekulaci praxif od té doby se už nebude smět uohýllt myšlení d© slonové vě ž e a filosof se bude muset znepokojovat v gntologickém problému s  úzkostí o život zamě stnanc e podzemní dráhy /G.Marcel/s Bohužel, upadl marxismu­le­ ninismus do tolika omezení, zákazů a apriorismů, že právě v tom cenném ­ totiž v praxi­ zabř ed l do tak tragických a krvavých dů sledk ů jako žádná jiná filosofie, m  Ale tato tragika navozuje nové poznání: svět nepotř ebuj e č n i spojený s metafysikou nenávis­ ti ­ potř ebuj e př edevší m 1 á s k u. Ď ásk u jako základní princip. T a to láska vyvažujs abstraktnost a jednostrannost rozumu srdcemt konkrétností  a  č inem . Sjjjysl života nejen ob­ jevuje, ale i ukládá. Nepro­ vozuje "objektivnífl/tj úč astné / konstatace, ale na­ sazuje sebe. J e to nejvě tš í

ˇagnBPnaOPMDBMBDMBMPM*8BBK tvů rč í  silou.  Zakládá  jednotu.  pokusu o ř ešen í  v šedesátém  osmém  rooe. J^nde pů jd e o vyř ešen í  Tuto pravdu objasnil mně  a  rasové  otázky,  doř ešen í  následků  kolonialismu  a jinde  dokonce  mnohým  Pierre Teilhard  de  Cha^din a Dietrich  Bonhoeffer.  ještě o zajiště í n  minimálního množství  potravy k př ežití . S  Každý  jinak: Teilhard  svý*  vě domím ,  že všechny  problémy  se stále více propojují  a žádný  kosmickým  rozletem,Bonhoeffer  svou hoř kou , kritickou láskou  nelze  vylouč el t  z našeho  smě ř ován í k  sociálnímu  zajiště í n  a  a pozemskou  nadě jí .Př edevší m osvobození  č lověa všude n k a  svě tě . Př ito m  bude  doma i na mezi—  však Kristovo  evangeliu«  se mi  stalo nejradikálně jš í  cestou  národní  scéně nevyhnutelné  hledat  záruky,  že 3e síly neorgani­ ­ ivobody,  ze  svě a t j áko uzavř e zují k nič en í  a pomstě,  ale ke  spojenectví  pro  dostupné, byí  ného  systému.  m  m  tě žk o  chápat  i dílčí  a postupné, pozitivní  cíle. Lze  př ito Co mi  ř ík á  tento pohled  tě kavo u moc, která  se kdekoli  v rámci  svého pů soben í  snaží vy­ v i r y ?  Hrozím  se: jak možno  vypsat,  že č lově k  2©.století  tvoř t i  sl co nejvě tš í  poč t e  nepř átel , pokud možno  nesmiř itel ­ /a dalších/ mů ž e  v  sekularizo­ ných. To už není logika žádných idejí, ale logika  impotenoe.  vanéig svě ě t  vě řt v B^ha?  i Extrémně  ř eč eno : V§ude má ně kd o  vedoucí úlohu. J^e pouze  Vgdyt mnozí napsali mocně ,ž e  je to nemožné. Jjní  ovšem  0  to, do  jaké míry  je tato  autorita př irozená,d o  jaké míry je  ukázali velmi hluboce  opak.  funkci  rovných možností  a potř e b společ nosti.Nen í tedy  tř eb a  Na rozdíl od bě žnýc h  rč ení ,  která mě byla vnucována,  jsem  slavit  ani  zavrhovat  ty  či ony instituce, ideje a pojmy, ale  zjistil,  že to vů be o není  bez ohledu na  jejich matoucí  obsah usilovat  o reflexi  života  "odcizený  obraz svě ta * /slot/,  ale dooela náš  svě , t   tento  a svě ta ,  o tvoř iv ý lidský  život, vztahy mezi lidmi,  skupinami  ý  jinýma oč i ­ svě , t  jmže # vidě n 1 státy. V tomto  proč eš u se ně kter é instituce  a pojmy  př etvoř,  í ma a jaksi úplně jší . Jak  jsem  k ně m u došel? UŁ jsem  ř ekl :  jiné se  a ním  dostanou ­  jako  stř edověá  k moc  církve nebo novo­ př estoupení m  všecn  zákazů:  vě ý k kolonialismus ­ do nesmiř itelnéh o  rozporu  a př e s  všechna  př ijetí m  všeho,  co mi bylo k  dispozioi, ovšem  i toho. c©  Pyrrhova vítě zstv í  zahynou  jako historické  anachronismy.  zrovna k  dispozici  nebyjU.  Vada mi  dávala informace,  filosofie  smysl  svě ta . Víra ml  nabízí  lásku a č in , nadě j i  a  zbožnost  v tomto  svě tě .  38 

C H A L U P Á Ř I  f r a n t i š e k 

k a d 1 u s 

Na pě kno u  3tarou vesnici  je radost  pohledě t . Zapadlé  mě steč ­ ko, nezkažená  ­  ještě př d e  dvaceti lety  se ř íkal o  "zaostalá"  ­ vesnice, pě kn é  3tavení,  dř evník , dvorek  a klika u dveř , í to  všechno nemů ž e  č lověa nechat lhostejným. Jistě,  k jsou tu  vzpomínky  z dě tství,prázdnin y  na  vesnici, dům  a zahrada,  ale  to ještě  zdaleka nevysvě tluj e  vztah, který  č lově k k  těm starýa  vě ce m  má. A ani  jejich stáří  sajmo o sobě nehraje  rozhodující  roli, o ně jakýc h umě leckýc h kvalitách  ani nemluvě. Aie masové  hnutí  chalupářů  ukazuje  zjevně,  že jde o zkušenost pomě rn ě  roz­ šíř enou .  Z vesnických chalup se už dnes nedě laj í  ani procovská  sídla s mř ížem i  a kovanými lucernami, ani perníkové  chalappky a  Sně hurk y  a Ruiacajze ve  zdech stále č astěi nahrazují  j kola od  vozu nebo  vidle. Od př edchozíc h  generací se  chalupáři liší  tím,  že zdů razň í  uj a peč liv ě udržují  právě  to, č » í  jejich  chalupa  sama o sobě  je. Neklamnou  jistotu  jejího  zasazení  do krajiny,  nedostižnou  skromnost  prostř edk ů  a dokonalost  tvarů,  stř ech y  a oken, samozř ejmos t  její  dispozice  a nejbližšího  okolí ­  za­ hrady  a stromů. V tomto prostř ed í  si o  sobotách  a nedě líc h  vy­ nahrazují  ně co ,  co jim po  zbytek  týdne na proseckém  sídlgti  zoufale  chybí.  Nebot  vesnická  chalupa  je nesportě obydlí,  prostř edek ,  médium  a zároveň i  výraz zasazení  č lověa do svě k ta .  Zprostř ed ­

39 

Tak  je mi  svět př írodoU j  ale  opouštím  geocentrismus. Svět  je mi lidště jší , protože  už  není  antropocentrický. V dů­ sledku vylouč en í  apriorlsmů  a  zákazů  patří  do tohoto  celého  svě a t i Bů h , Poč áte k  a Cíl,  transcendentní  a souč asn ě   ia^nentní, vzdálený, ale  záro­ veň svě u t bližší než  je svět  sám  sobě.  K<jvž tedy ř íká m  "svět  stvoř ­ e ný  , mám na mysli ně o c  zcela  jiného, než byla př edstav a  snad vašeho  dě tství . Dnes to  pro mne  znaaaená, že svět má  další  dimenze.Svět  3tvoř en ý ne­ ní modlou; není  sobě stač , v  ný sebe uzavř en ý  systém, nejvyšší  hodnota. Svět  stvoř en ý  Bohem  znamená, že  v zásadě není  ab­ surdní;  i­eho absurdita  33 př ­ e konaná  vírou,  že svět má  smysl,  že  ieBzabydlen dobrými  du­ chy*,  jak ř íkáva l  P.X.Salda.  K d yž vě řm ve  í svět  stvoř ený ,  ke kterému patří  č lově, vě­ k ř ím , že mi  jej Stvoř ite l  svě­ ř il . Svět  je ukol. Jsem  svou  vírou vyzýván k  jeho  zdokona­ lování. V lásce, odvaze,  spravedlnosti  a moudrosti.  Vgř m l  ve  svět lidský  a Boží,  toužím  svými č in y napodobo­ vat  jeho  Stvoř itele .  Svět  stvoř en ý  je tedy  dynamický,  otevř en ý  systém,  svět  eseha­

• amiH f «BiwolagiMBBiawwaMMiaBiga

kuje  a zároveň vyjadř uje , že č lově k  do  svě a t patř í , že mu  rozu­ mí, že  je v něm  doma.  S touto  funkcí se u prů myslov ě  vyrábě nýc h  bytů nepoč ítá ,  ale proč  ji  ták špatně  plní  i nové  domy, které  si lidé  staví  sami pro  sebe?  S n & d  právě proto, že  staví  sami  pro sebe. °statně naše obydlí  tě žk o mohou  vyjadř ova t  ně co , s  č m í  si sami nevíme rady, Vztah ke  svě u t  je pro nás věc  zdaleka  ne samozř ejmá ,  ale obtížná,  problematická  a spíše  neř ešitelná .  N e vime,  jak být ve svě ě t  doma.  Praktická /tj. diogenovská/ odpově L c chalupáře  je ta nej­ prostší  pod  sluncem:  jak být  ve svě ě t doma? Př esn ě  tak, jako  naši př edkov é  ­ př inejmenší m  v  sobotu a v nedě li , proti  této  jednoduché  odpově d i  tě žk i ně c o namítat. P r otože i kdyby  to  M byla náhražka nebo únik"  ­  oož lze tě žk o dokázat ­  je to  stejně č innos t  chvályhodná  a objevná, př inejmenší m  jako  pravdi­ vý  výraz aktuální  situace, a ve skuteč nost i  ještě mnohem  víc.  Problém  jak být  ve svě ě t doma není  ovšem  jen praktický  prob­ lém bydlení  a domu a ostatně ne každý  chce nebo mů ž e být  cha­ lupář em . N e n í  však i na  jiných rovinách a v jiných Oblastech  tou nejprostší a nejpř lrozeně jš í  odpově í d  ­  být ve  svě ě t tak  í  jako naši př edkové ? N e  ovšem  ti, od nichž  se kupují  nebo dě d chalupy, protože  ti už sami  žili a žijí v tomtéž svě ě t jako my  a v podstatě  jak  jako my. A^e  ti  dávní př edkové , kteří  vytvo­ ř il i vesnici,  chalupu, dř evník ? Jaký  byl svě , t v ně m ž byli  oni  doma  a v ně m ž  tuto svou  srozumě nos t  se svě te m  tak  dobře 

ho 

tolotioký.  Ale  z l o  ve svě ě t  se stalo  obžalobou  Boha, byl proto  od­ souzen na smrt. Jenže  zlo tím  nebylo  ze svě a t  sprovozeno.  Trvá dál ­  trvá  tedy i  žalo­ ba. A n o,  žaluji  svět  viním  sebe l jej  z hř íchu . Ale ne­ odsuzuji  svě t , př edevší m  ne na  smrt. Nikdy,protože vě řm  í ve  svě j t  a v nej  vě ř , protože  im vě řm v Boha.  í Ale Bůh  je mrtev! Tuhle  vě t u  vrhl do svě t a Nietzcheův  blá­ zen, když marně hledal  za dne  3 lucernou na ulici Boha:"Vy  jste ho  zabili."  N e zabili,ale  vyklidili pro  svě tskos t  svě ta .  Proto  je ně kd y  tak nevlídný,  proto i  jeho nejvě rně í  jš vy­ znavači  se  v něm  cítí  ztracení.  "Bůh je mrtev,  at  žije  smrt",  ironizuje  Simone  Weilová.  K

do  jej  zachrání,  ř ekně te.Sl o  jej zachrání?  "Slovek", odpo­ vídáte. Č ástečě  n s vámi  souhlasím. Pavel napsal  v  tom  smvslu velmi  hlubokou  myšlenku:*C0lé  tvorstve  totiž  č eká , až se Boží synové  zjeví  ve  slávě "/ * 8.13/. Ale  č lově k  sám není spasiteli  všichni  spasitelé  prolévali krev  dru­ hých. J e n  jeden prolil  svou  vlastní. 

Ve svě ě t je skuteč ě n zlo a vyjádř ili ? hř íc h a vina. Ale i Kristův Svě , t v ně m ž vznikla vesnice, byl svět mýtu. Ve stř edověék smír, jeho vykoupení, vzkř íše ­ ní, nový život. Svět dostal Evropě šlo o mýtus už oslabený a jaksi zkrocený kř esť anstvím , dimenzi k r i s t o l o ­ nicméně i to byl svě , t kde č lověukvládnou mocn sti. Vztah mezi g i c k o u. BC kř esť anství m a mýtem je složitě jší . Ježíš sám pů sobi l ve výji­ Nemů e ž č lově k zdokonalovat meč né m prostř ed í Izraele, které jako jediné nebylo zakotveno v svět a sloužit č lověuki bez víry v Boha? Zajisté. Naopak kosmickém mýtu. Proto se také Ježíš k tomuto mýtu mohl vztaho­ je mnoho "vě jících" , kteří ne­ vat velmi svobodně, používat jeho obrazů, ale nikdy  s ním výslo­ dosahují té úrovně, kterou na nich žádá víra.Proto je nutno vně nepolemizoval. Mluvil prostě o ně čme jiném. V setkání vě ř ícím u mluvit s velkou sJtirom­ kř esť anstv í s helénským svě te m byla kř esť ansk á  zvě t 3 nejvýzham­ nosti.Bez Boha a lidské víry v ně o h by skuteč nos t svě a t neby­ ně jším i teology, Janem a zejména Pavlem, vyložena jako osvobo­ la celistvá,nebylo by stvoř ení , zení od vlády kosmického mýtu, př emožen í mocností tohoto svě ta , vzkř íšen í a posvě ceni . Ale prá­ vě tato víra mě musí spojovat a dostala se tak do př ím é polemiky s mýtem. Tato polemika se se všemi lidmi, kterým jde o brzy posunula do vod asketického odmítáni svě a t vů be c a to skuteč é n hodnoty.Jinak by má víra byla pouhou ideologií. paradoxním způ sobe m umožnilo stále širší koexistenci kř esť anst ­ Víra totiž není soubor pravd, ví a mýtu vedle sebe. Nakonefc právě ve stř edověék Evropě vy­ tezí a dogmat. Víra zajisté souvisí s pravdou, ale je pracovalo kř esť anstv í s obnoveným mýtem pozoruhodnou symbiózu, ­zvláštním pohybem ducha. Na­ v níž první místo patř il o jistě Bohu, ale v niž ani "mocnosti plň uj e svět nadě jí , zbožností a láskou. Puch Kristův vede a panstva" /ARCHAI KAI EKSOUSIAI, jindy STOICÍTEIA/ nepř išl y víc než co znám k zvniterně í n docela zkrátka. A právě tyto mocnosti tvoří strukturu mýtického č lověaka zduchovně í n kultury, k radosti a odpově dnosti , pro­ svě ta , do níž byli naši př edkov é svým obydlím zasazeni. mě ň e uj č loyěaka promě něýn č lo ­ V té podobě, v níž se s ním př ím o setkáváme, má starý mýtus věk polidštuje svět tím, že jej př ipravuj e pro nejvyšší spíše idylické rysy. Venkovská domácnost, pouť, pohádky a př ­ í rozmě : r ten Boží. sloví. Jenže to, s č m í se tu setkáváme, jsou už poslední stádia g^gw^Brgj^gmimggg^

a a a a gragjMBgg aw area wgBwgH«Tgff ggggm

DHEŠ1TÍ SVET POKROČ I L DALEKO na cestě obecného zapř en í mrav­ ních norem.. Všude vidíme sáplatky, které budou nutkavě vyžadovat brzké rozř ešení , a 0 nichž každý nepř edpojat ý po­ zorovatel musí uznati že.lze stě í ž vymyslet takové ř ešení , které by nepoškozovalo ničí o­ právně n é zájmy, nemař il o ničí spravedlivá př ání.. . Ł každém z nich stojí jisté právo proti jistému bezpráví. Rozhodnutí se zdá možné jen dvě m a způ so ­ by. Jeden z nich je ozbrojené násilí. Druhý je úprava při dalekosáhlé mezinárodní dobré vů li , při níž je nutné upustit od vzájemných spravedlivýoh Z tě cht o nepř ímýc h svě dectv í lze bezpeč n ě usoudit, že starý požadavků ve prospě c h ucty mýtus byl skuteč ě n to, co má nad č lově ke m neomezenou moo, př e d právem a zájmem druhého, krátce cesta nezištnosti a "živly* ne ve fyzikálním, ale v kosmickém a náboženském smyslu. spravedlnosti. Od tě cht o ctnos­ Struktura mýtického svě t a není tedy lidský rozvrh,nýbrž je č lo ­ tí zdá ae však dnešní svět ví­ ce vgdálen, než chtěl být nebo vě k u dána př edem , platí a musí se ctít, V krajním př ípad ě má aspoň př edstíral , že chce být č lově k jaksi zajiště n u možnost vzpoury, kterou se stává vyvrhe­ bě he m ně kolik a ataletí.DokoncA lem své společ nosti.Nicmén ě klasická vzpoura vů be c neznamená 1 zásadní požadavek mezinárodní spravedlnosti a mezinárodního zrušení vlády ksomických mocností, osvobození od jejich moci, blaha se nyní mnohými popírá, a proto j e v mýtickém svě t ě tolerována, poč ít á se s ní a dokon­ N«uka o bezusdném mocenském státu osvobozuje př ede m kaž­ ce je jí tř eba . Všichni kaloové a polo^ozi jsou vzbouř enci , dého násilníka. Svět je bez po­ kteří odepř el i poslušnost^ nicméně nepopírají to, proti č em u ae  moci neustále ohrožován šílen­ stvím nič iv é války, která chová bouř í , J ejich tragický osud je nejvýšším potvrzením vlády mocno­ ve svém klíně nové a horší zdi­ ísasa voč ení . ..

tisíciletého rozpadání kosmického mýtu. Od zač átk u historické doby mů ž e sledovat objektivaci, zpochybň ování , obmekč ován í  a  rozplývání ně č eho , k č em u se mů žem e dostat jen nepř ímo.Prot o že  i to nejstarší, co známe ­ totiž vyslovení a zapsání mýtu ­ byla už obrovská profanace mýtu jako náboženské zkušenosti. 0 pravé podobě živého mýtu podávají nejspíš zprávu osudy tě ch , kdo se s ním dostali do sporu, kdo ho poprvé objektivovali,kdo se poprvé ptali a stavě l i ho pod autoritu pravdy, ^ezi tyto svě dk y patří ř ad a slavných postav antického R e cka, Pythagoras, Ezopos, Sokrates a ovšem celý I z rael, který ve své vlastní duchovní tradici kosmický mýtus vždycky odmítal­a nesl si ná­ sledky v antické, kř esť ansk é i moderní společ nosti .

42 

stí nad č lově kem . Absolutním a za žádných okolností net pě ný m zloč ine m ve svě ě t mýtu je teprve svobodný a nezávislý postoj ­ struč ě n ř eč en o otázka a pochybnost ­ které staví celou vládu kosmických mocno­ stí pod jurisdikci ně č eh o jiného, co není souč ást í tohoto kosmu. U Izraelských proroků je to Jahvovo slovo, u Ř ek ů náhled a pravda. Reakce mýtické společ nost i na takový poč i n je velmi pouč n á a v podstatě stejná v antice, stř edověuk i novově ku . Č lově,kkterý se ptá nebo pochybuje, musí být jako fysický šků dc e společ nost i co nejrychleji a co nejdokonaleji fyzicky znič n e a duchovně vyložen jako vzbouř enec , nebot jedině tak zů stan e budova mýtu celá a neporušená. Proto se např. vyšetř o ­ vací postupy inkvizice nebo soudců Sokratových jeví modernímu č tenář i jako zlovolné př ekrucování , které se nikdy nesnaží rozumět otázkám a odpovídat na ně, nýbrž jde nejkratším smě re m ke svému cíli ­ ke stanovení a dů kaz u vzpoury. Po tom, co bylo ř eč o en c povaze svě t a mýtu, mů žem e lápe posoudit alternativy nebo aspoň cesty, které vedou k ř ešen í otázky, jak být ve svě ě t doma. Zdá se mi, že jsou v podstatě tř . i Č lově ,kkterý mezi nimi "volí, by však měl dokázat ocenit jakousi legitimitu nebo aspoň domovské právo tě ch , které si ne­ ý volí nemýtické al­ zvol 11. A jsem př esvě dč ,enže č lově k,kter ternativ;;, je př ím o povinen chápat postoj toho,kdo si "zvolil" svět mýtu ­ kdo o ně jak é volbě ani neví a žije v daném svě t ě

U3 

Katharsí, oč iště ní m nazývali Ř ekov é duševní stav,který za­ nechává v č lověuk pohled na tragédii; ztišení srdce, v ně m ž se rozplynuly soustrast a strachj oč ištěín mysli, které pramení z toho, že jsme pocho­ pili hlubší smysl vě cí . Které vážně j i a znovu př ipravuj e k plně i n povinnosti a k odevzdá­ ní se osudu. Které láme zpup­ nost­ hybrls, tak jako se v tragedii př edvád í její zlome­ ní. Které odvádí od prudkých vášní života a př ivád í duší k míru. K duchovnímu oč iště ní , kterého doba potř ebuje , oude nezbytná nová askeze. Ř ešite ­ lé oč ištěén kultury budou muset ze sebe setř ás t zlé sny. Sen o své duši,která vyrost­ a do ně h o la z bahna a chtě l zase zapadnout. Sen o svém mozku, který byl jen ocelovým drátem, a o svém srdci, které bylo skleně né . Sen o spárech, v něž se změ nil y jejich ruce, a o klech,místo zubá mezi je­ jich rty. Rudou si muset vzpo­ menout na to, Se č lově k m ů že c h t í t nebýt dravcem. Johan  Huizinga,1935 

garcrarararsrwgprBrwarwgw  g www x w M gfggflqggg 

P 0 dezř en í vlády se šíř il o na kruhy nejnevinně jší , na spolky dobroč inné , bratrstva nábožen­ nevi, oo č iní" . ská; j ednotlivci,když dávali První z cest, jak mů ž e č lově k ve svě ě t zdomácně , t není tedy ples,zvali kommiaaře poli­ cejního, aby nebyli vydáninej­ vlastně alternativou a volbou, nýbrž jakýmsi výchozím stavem, nepř íjemně jším u podezř ení.Uni ­ z ně ho ž se č lově k teprve mů ž e k otázce a volbě dostat. Je to versitám zakázáno udržovat sty­ ky s uč eným i společ nostm i za­ svět "živého", t.j. platného mýtu, př ijet í mocností, které hr ani č ilými . C e sty za hranice vládnou svě tem , ucházení se o jejich př íze ň a obrana proti byly skoro docela zamezeny a prů vodníc h listů požadováno s každému, kdo by tyto mocnosti mohl svým jednáním popudit a tím nejprotivně jš í př ísností. V 0­ př ivodi t  záhubu kmene, společ nost , svě ta . I 0 kový platný, t.j.  lomouci se mluvilo roku 1798 a 1799 o tajných popravách,© ob­ neobjektivovaný a nereflektovaný mýtus dává skuteč ě n č lověuk č anech , kteří vyrváni byli s vým  jakousi orientaci v souč asné m svě tě , i když podle jiných os, rodínám;pově st i ty mě l y svůj pů vo d v č astýc h prohlídkách do­ než kosmický mýtu3 mladší  doby kamenné.  struktura starého movních a v Č innost i tajné po­ mýtu vyjádř a Heideggerovou "č tveř inou " země, nebe»smrtelníků » ( en lcie,jež ráda šíř il a hrů zu , a nebeštanu, dala by se pro platný a vládnoucí mýtus dnešního lánky zákonníku byly tak ne­ urč ité , že dopouště y l úř adů m svě a t vyslovit č tveř a inpeníze, policie, naše a cizíf I ona zaplétat v obžalobu ze spiknu­ má všecky podstatné vlastnosti mýtické struktury svě a t a za­ í všecky,kdo se jim nelíbili, ř ad y byly tím pozorně jší , že sazuje č lověak do svě a t právě prostř ednictví m proseckého se cítily špehovány hejnem bi­ sídliště. Kdo v ní žije jako v mýtu, t.j. bez otázek a pochyb­ ř iců v a zvě dů v a že udáni nej­ nesmyslně jš í byla př ijímán a bez ností, mů ž e být ve svě ě t "doma" ­ dokud se mu z ně č o en neudě á l kontroly. E^nduit^í listy byly špatně a nestane se tak vzbouř ence m a vyvrhelem ve svém kmeni. znovu zavedeny a úř edníc i byli propouště i n nebo pensionováni, Druhá, rovněž starobylá a vyzkoušená cesta je cesta starého aniž zpraveni byli o chybách, Izraele, který vidí č lověakpodstatně jako poutníka a jež jim byly vytýkány. Proto­ že opět reformami J 0 sefa II. souštavně odmítá být ve svě ě t doma. To je a vždycky byla sku­ byla zvláště rozšíř en a pravomoc teč á n alternativa, t.j. ně co , co si č lově k voli a za co nese §tátu a že x~>oč te kandidátů k afflfflraaaattraga3gg«nnaBK^^ a m a m g m g WmimXSDgX úř adů m veř ejný m byl znač ný ,

pod vládou mocnosti svě a t tak, jako jeho dávní př edkové^neho t

kk 

odpově dnost , a už proto je to oesta nároč ná . Ze je mimoto živo­ tu nebezpeč ná , ukazují nejlépe dě jin y Izraele v setkání s ostatním svě tem , jinak ř eč eno , dě jin y antisemitismu, i vnitř­ ních nebezpečí této cesty se mi zdá nejvážně jší m sklon k pole­ mič nost i a vzpouř e , který dovedl kř esť anstv í od nezdomácně n í do lů n a mýtu bě he m ně kolik a století, a nový pokus reformace ještě daleko rychleji, V obou př ípadec h osvě dčli mýtus svoji života­ schopnost a př evahu , neboť dokázal vnutit odpů rc i svůj způ so b boje ­ př esněij ř eč en o prostě boj ­ a už tím zlikvidovat jeho bezpeč nost . 0 tř et í alternativě je tě žk o psát, Vychází asi nutně z druhé, rozhodně z poznání, že být na svě ě t doma není nic samozř ejméh o a nepatří k "základním lidským právů m" . T e dle toho však vyža­ duje jistou trpě livos t a skromnost, neboť nemů ž e př edepisova t svě tu , jaký by musel být, abychom v něm byli doma. ^e totiž právě založena na nadě ji , že při pozorném naslouchání tomu,č m í se svět na č lověak obrací, při dostateč n é míře otevř enost i k tomu, jak se svět zjevuje, a při zachování "vě rnost i zemi" nalezne v tomto svě ě t vodítko a poukaz k tomu, jak být svobodně doma. A náhlí želi­li lidé svět po staletí oč im a mýtu, mě l i bychom se snažit porozumět i této výpově di , t.j. pochopit ji a vyjádř i t nemýticky. Yýpověd mýtu o svě t ě má zhruba ř eč o en tři složky. Př edevší m ohranič uj e svět č lověak tím, že naproti zemi /resp. peně zů /m

U5 

tento systém politický pů sobi l pronikavým vlivem na mravy.Ob­ č anstv o žilo v jakés úzkostli­ vé malátno3ti a vyjevené námě­ síč ností . Nebylo žádné vzájem­ né dů vě ? ry v kavránách,jakmile vstoupil cizinec,zavládlo úpl­ né mlč ení . Hovory v úzkém kroužku se týkaly žertů rozpus­ tilých a hrubých;způ so b života byl volný a př edstaven í rádi př ehlížel i milostná dobrodruž­ ství svých podři zených,proto­ že pokládali je takto za chrá­ ně n é od horších pokušení. Policie obklopila celou spo­ leč nos t sítí klič e k neobyč ejn ě jemných? žádný skutek nebyl dosti nepatrný, aby unikl je­ jímu dozoru, žádná tř íd a dosti vysoká nebo žádný jednotlivec dosti jistýt aby se vymkl je­ jímu pátráni. A n i nejvyšší,dů_ stojníci,ani nejpř edně jš í u­ ř edníci,b a ani sami př edsta ­ veni poxicie nebyli chráně n i od jejího udání?  všecky dopisy byly č teny , všecky spolky v podezř ení ? kavárny, hospody, dostavníky, salony byly plny špehounů? nejnevinně jš í hovory dávaly podnět k trestnímu ř ­ í zení. G­rillparser, v ně m ž za­ jisté nebylo nic revolucionář­ ského, tak úzkostlivý, tak Loyální, jehož aesthetika mě­ la za základ strach a hrů z u z

Boauuramstucasstar sra a aaaaama» as aseso aaaa aaaaaaasaaaaaaaasLaaaaaaaaa vášně,  v svých Pam|teoh líčí  klr.de bobj* /rgsp. tát a olicii/, & tak vykazuje č lověuk př e ­ nám svou 01*93 to  úchvatný  o­ hledný a urč it ý pro tor k životu. ­Votože jen v ohranič ené m se braz tě žk 4 úzkosti,  p$d níž u­ pě y l dušc^resignace  zuplna vy­ č lově k neztrácí, ale mů ž e žít jako č lově.k Vzkvétat a prospívat sílené, v níž živoř il o  obyvatel­ mů ž e zanrada, nikoli bezmezné celiny, &ýtua zadruhé dává tomuto stvo  z dfivodfi nejmalicherně j ­ ších^neustále  vyrvané  týravé  ohranič eném u r o ^ r u lidského života skuteč no u platnost a váž­ adsinistraci;potmššilého nepř á ­ nost tím, že ho uvádí do vztahu k nesmrtelnému a neomezenému. telství ,jímž císař a jeho pomo­ cníci pronásledovali  projevy  Sak 30 ohranič en ý životní vět podílí na nekoneč né m celku,kte­ duševní."Vě y d  a umě í n  ,píše  rý mu propů jč uj e poslední smysl. Á koneč n ě tř et í složkou mýtic­ ^artig,"jsou v hakousku vě cmi ,  jež se pokládají  za  potř ebn é   ké výpově d i o svě ě t je to, co č lověak př ituhuje , podně cuj e a pro  cizinu a pro  slušnost,ale  naopak dě sí , a tak zajišť uj e nedotknutelnost mýtického rozvrhu, jimž se nepř ipisuj e  skuteč á n  dů ležitost í   snášejí,ale  nepodpo­ př ípadn ě na něm založených společ enskýc h truktur,. rují. "Ještě byl  docela  zvláštní  Je­li takové nemýtické porozumě í n možné a zachycuje­li skuteč­ způ sob, jak se rozumě o l  snášen­ livosti.Požadavky  oensury  př e ­ ně jádro mýtické výpově di , mě l o by být i v nemýtickém svě ě t sahovaly meze srn šnostijpř ed ­ možné to, co se zatím zdá s rozpadem osmického mýtu nenávratně stavení Dona Carlose  dovoleno  jen s podmínkou,aby si princ  ne­ ztraceno. Heideggerova "poslední veselost, kterou dává polní ssmiloval  svou maceohujv loupež­ cesta", skuteč é n obydlí a domov ve svě t ě by nemusely být závis­ nících  změ nil a otce Ve  strýce  a ve Wallensteinu kapucina v  lé na životním př ijet í starých mýtů a nových paeudomýtŮ. Podle obecního konšela;  jako  nemrav­ rů znýc h náznaků se zdá, že t to cesta ,není naši době uzavř ena . nou škrtla vě tu : mě l a bílá  a  Vyžaduje však v každém př ípad ě trpě livost , úsilí a vnitř í n ká­ plná ň adr a a nahradila ji: by­ la spř ed u sě kn ě rostlá. Jest­ zeň, a i kdyby se po ní vydslo .mnoho lidí, nelze ještě oč ekáva t liže se ubohý  spisovatel  od ní  ně jak é doklady úspě chu . Ještě dlouho oe budou její výsledky i odvolili k  ^edlniekému,  tento  neodpovídal,  dokud autor yro  v tom nejlepším př ípad ě ohlušovat v jevech tak dvojznač ných , svou věc nezískal ně jako u pů­ jako jsou tř eb a chalupář i . vabnou  figurantku.  Ernest  Denis,"Č ech y  po Bílé  hoř e "  k6 

..VYSLOV 

MMK'K'l* SEBE I SVŮJ  SVÍT.. 

a  zápisky/ 

[BWgMWMWWMMWHWmnWI pavel zajíč k e

19.3.1977 potř ebuj u let!  to  co  sem v sobě  zpochybň oval­jakákoli v  vrávoravá  tísen­ ­hloubící  si prostor  ve  stále kostnatém  a masitém  tě le .  KVAS povzbuzující /i kotva/  potř ebuj u letl  krok uprostř d e  znovuzrozenejch  ulic­plechů ­rozmlouvájícíc h  propastí  vzniku i znániku­pochyba i nejistota  pouze  živoucí nutí  nepř esta t  dej chat  obraz ostrova­torza  žití  krásný  slova sou př ec e  jen perly, pro "teče stač il y  zevzácně l t  cejtim  se nahnile  noč n í  chvíle sou  tím halucem  a slzou  nic  necentralizuju!  dlužíme  svýmu životu moo  spousta drobnosti k oživení  leží při  cestách  betonový  otroci mě  strašej­nezvyk  sem  si na ně   každéj v sobě př enáš í  podivnýho  dábia  nesmí mu  podlehnout..  nechci úprk  ze života  kde však /asi  kdekoliv/  zů sta t  tou  jiskř ivo u nenápadnou  jehlou  plamenit  pocit /bez patetický  stopy/  každéj útržek vyslovenej­zachovanej  je tím  nejcenně jší m  darem—po trávou­pravdivou po silou 

47 

vě čýn hledač ství. . hwa..hwa..hwa..hwa.. trhej život a "buď «. př ijímej ! vyslov sám sebe i svůj svět zbav se pokušení utéci př ijm i bř emen a i př ekážk y dresnosti i radosti wau.,wtu,.. 12.6.1977 byl jsem na SIÓNU.na skuteč ý n hoře obklopení.na hoře barevný­robnažený­drásavý. ON rozř eza l a vyhř eznu l morbidně ­č isto u vizi svě a t a vizi obklopení.neni bez bolesti amputovat vlastní okamžiky­amputovat sám sebe na jjlátno oč iště ní.obtisknoů tsvů j obraz? vě čěn rozpálenej boj.boj párající jakoukoliv jistotu.č lově k kerej se rozpíná do novejch podob a tvarů v ­ tomto víru ztrácí hmotnost a naráží na dno pocitu. SION­hora nejistoty a deformace propálila stř ech u mýho mozka.otevř en í jlnejch sfér.. K půl č ervn a uvnitř vniř ů k všech dní se skrejvaj stř ev a všech dě ní­uvnit ř kerejch se skrejvaj pocity všeho prožitýho. e tvář e­ker ý nezakryl koberec nesou vyrytéj koberec zakryl mnohý tvář j OBPJIZ:vrásky rýsující do hloubek. TO CO JE PŘ ENÁŠENO.vrstv y podivnosti­masa a ků ž e smrskávající Č S A do svejch žluté jdi chladů tě sn ě př d e koncem.

UQ 

zdá se­že TO­co se zvrací­je odrazem př evrácenýh o CHTĚ Í N radost stromů ­paprsků ­ a skal je zabalená do mlžnejch záclon, ř íká m si: hlídej sobce hlídej neteč nos t balení těl do mateř skejc h vaků .sobeck á a vysilující závislost. CO TI PATŘ ? Í KDO KOMU PATŘ Í ? majetek umě lejc h armád plodících další generace umě lejc h arraád­s touhou po CELISTVOSTI, necitlivá zhovadilost korunovaná dobovou žravostí.uchvatitelé tuč néjc h soust vystrkujou svoji dě dič u noKORUNU­kterou posazujou na svůj omezenej obzor, vychcanost uchvatitelů tak cennejch č ástečke svobody­vychcanost stejnos­ ti­vychcanost uniformity myšlení­vychcanost davů a jejich vudců ­vychcanos t svů doů ­nabízejícíc h blyštivej pramen nicoty­za áalou mř íž í servilních BLÍŽENÍCH SE • 28.6. když nastává boj o slovo.když za slovem není víc než slovo.když moudrost­kerá neni­ vkrádá sé do slov za kerejma neni víc než slovo.když je všeho moc a moc rozplizlýho. když podezíravost vkrádá se do srdcí.když za tou podezíravostí neni nic víc než právě TA strachuplná podezíravost.když č lově k se zač ín á smrskávat.když zač e n př d e nový prostory stavět dary neuvě ř iteln ě blbejch kulis­zámlnek /aby se nemusel koukat a zúč astň ovat / když zmrzne krok na noze­pohled na oku­myšlenka. na mozku.když č lově k zdř evě ní­nech á se pově si t na drátky a stane se jednim z loutkohry­dobře vypasenou dř evě u nokrávou­lízající prdel svě a t za zlatej milodar..

k9 

ti kdo vyrostli  sami  ze sebe­saai  se  sebou­v odtrženi.ti kdo vyrů stal i  z okamžiku  a vrů stal i  do  dalšího okamžiku v plnosti.ti kdo našli a neustali v dalším  hledáni,  ti­kdo  dokážou milovat.ti kdo po  sobě  zanechávají  FLEKY­tisknutý  do plamennýho  letu  žitím.ti kdo nestojej  na místě  a dokážou VŠE obě tova t  pro MZŠLENKU.ti kdo  se nezastavěj  a pro který  je smrt  jen př echodem.t i kdo př estal i vnímat  č s a a sou  schopný do svýho  žití  nasadit mozaiku nehmotnejch  diamantů,  ti kdo nejsou pouze  tě le m  a př est o  se tě a l nebojej.  ti kdo  zač al i  vidě t­slyšet­cejtit.t i  kdo nestač il i  zmrtvě . t  •   č ervene c  chtěl bych 60SI dě la t a př edevší m  COSI ŽÍT.znamená  toíNAPLNIT každéj  okamžik?  zajímaj mě vě ci­ker ý  dejchaj­vě ci­ker ý  je možný uchopit  v  jejich  nehmostnosti.  sem  staženej had.plazim  se po obnaženým  tě le.hledá m  body­z kerejch  je možný  spatř t i POČ ÁTEK,hnut í  myšlenek­kerý  drásaj hluboko,kerý  koušou  a ř vou .  v každý myšlence  spatř uj u propast.propast­ktferá  je skuteč no u hlubinou.  propast­kde  temnota  zář í. s pocitem  praskajícího  mozku bloudim VĚ Č NÝ M HLUDIStEm. bezprizorný  tě kání­záchvěy  v toho  akuteč nýh o  andě lskýh o  ř ev u  ­kerej  by měl  svojí  symbolikou naplň ova t náš č as. 4  jsem na pochybách­v  slanéjch pochybách.sme  až př íli š podivný hosti  ­vymykající  se  svojí  TOUHOU všemu pochopitelnýmu.trošeč níc i  v barevným moři  ­kde  záchranou  je myšlenka NŽDÍUE.úzký  cesty  sou lemovaný  ostnatým  plotem.  sně í n  je nabodaný  injekcemi uniformity všech podob.transplantace  okamžitosti  a rozpad  č asu.nemožnos t  podstoupit  z magickýho kruhu a dotknout  se ABSOLUTNÍHO JASU.  mě 3t a  sou nabitý  stejností.z oken  se vyklání neteč á n  HLAVA­uvě zněá  n v prostř ed í  trvalý  debility.hmotný  nadě e j vylejzaj  z dů lk ů  tě h c  ­pro který  změ a n  znamená  další  hmotu. 

50 

OWMvIvWI* ták ty si myslíš­že neusínáš?tak ty si myslíš­že seš "bdě ál relikvie? tak ty si myslíš­že reaguješ správně ?ta k ty si myslíš­že TO­co tě obklopuje je JáS? tak ty si tono dovopravdy tolik myslíš? až "budeš usilovat a nebudeš znásilnovat až nebudeš otrok ale tvů rc e svýho žití až neteč ne j zrak pukne pod tlakem svě tl a až na vrcholcích skal budeš stát nahej až roztluč e š hrady lžijistot a obnaženě př ijme š vichr až hmotu př estane š krást a ponoř í š se do vln sně í n až nezavraždíš ani v myšlenkách a nenávistná záší ti shnije pod nohama až na svý obloze rozeženeš mraky a spatř í š prvotní jas až př eř ízne š mř íž e omezenosti a roztavíš sebazáchovnéj pud

uvě domí š si cennost poznání a každéj dotek každej zvuk každéj krok každej pohled každý slovo tě naplní výbuchem jisker až tvý žití se 3tane jednim mohutným proudem spojujícím tebe se vším až př estane š lpět na tom co pomíjí až prolineš z okovů na který ses sám př ikova l až vstoupíš na cestu př irozenost i A PŘ ESTANE Š POVYŠOVAT  SVOJE  MASEM VOBALENÝ KOSTI  a z z a č n eš m o z a i k u z •.
51 

l e p i t o k a m ž i k ů mimimimumm 

Procházejí tímto svě te m nadlehč eně .kole m jejich těl se plaví fialový fluidum.opírají se o hůl vlastních vř edstav.chtěij svět k žití,ne svět k ř ežití.maj í své sny,který se nesou oroatorem a sahaj po uskuteč ně ní. v moř i,kter ý zdvihá svoje vlny a stává se clonou,objevujou MODEL,kterej není ustrnutím.maj v sobě stopu barbarství,protože tento svět jim nenabízí nic, vč m e by chtě i l ustrnout.bouráj bě žnosti.so u to blíženci destrukce,která se stává východiskem novejch životních staveb.př ecitlivě los t se mísí s agresivitou.propadaj sítem, svět neni to co tj obklopuje­svět je to co jako promě nne j ob raz vzniká uvnitř tvejeh snů a oř edstav.t o hmotný­co tě obklopuje je pouhým impulsem k tvorbě tvýho svě ta , snad proto taky bylo vždy hledání č ehos i vyššího záležitostí skupinek JEDINCÍ ­kerý v oč íc h "TOHOTO SVÍTÁ" propadli do blázinců ­vě znic­sebevražd­úplnýh o osamě ni­smyč ek­podežř . eni /Ve svých noč níc h chvílích př erušuj u spánek pláč em , spánek je plnej pronásledování. neni místa k spoč inutí / proraž svůj vlastni strop.další prostory sou.nezmrtvě ! t zář í7 7 oživit všechny krásný projekty­protože jde o VÍC Č ISTOU , vše provedené je jakýmsi oč iště m ní našich ;> o zemských kroků, rozházené dary se dotýkají ve své u a konce.stojíme ve smrskávajících nehmotnosti vě č nosti.st o jíme v klestích poč átk se okamžicích.sto jíme na propadávajíci se pů ě d radosti i vzteku,stojíme v prostoru kacíř sk ý nasranosti i nechluběi pokory.máme zbraně nevr ždící­právě proto padáme do osidel podezř ení.jine j sen je našim svě tem.mám e paranoický periody plný bezmocnosti

na vrcholcích okamžiků zanecháváme SKVRNY­svě dč í íc o naší př ítomnosti . kdosi ř íkal,ž e máme zatemně ý n slunce a zkyslý srdce. já .vidím jinost.jinost sahající do všech koutů a vě čěnhledající. prostory jsou otevř ený.mnoz í naleznou správný smě r,mnoz í "budou stále bloudit, ve snaze ukazovat svoji výjimeč nost.ten,kd o v sobě nese pokoru,se mů e ž dotknout hledaného stínu. stín se však rozplyne a je tudy dalši dlouhá a tvrdá cesta, pronikající všemi vrstvami nejistot. setkáváme se na plošce lidskosti.odkrýváme sami sebe.po znáváme. sme vláč en i nekoneč ný m vírem,není místa k trvalému spoč inutí . jen stálý pohyb a tála promě a n máže př ináše t nové obrazy,nové pocity vytržené z č asu , položené př d e jedince jako nový plamen,který nenechá svě tl o zhasnout, sme nositelé propastnejch rozporů .váleč níc i beze zbraní.uvrženi do boje sebeboje, kterej rozpadá a lepí č lověakna jeho pouti s ti mí unikaj.v oslednira č as e vnímám model svě a t 7.10.77 vidim vše dost depresivně ­mal i č ko jako dvě proti sobě stojící zrcadla­v jejichž hlubinách se nevodxáží vů be c nic. osamocení­v kterým se č lově k ocitá;osamocení bez východiska;osamocení na cestě k; osamocení 4r radosti;osamocení v milování j divný hledači vymykající se "kritickýmu krkavč ím u voku normality".os moč en í jako noř e;osrocen í bez sebelítosti; dá se estě ně o c ropojit?dá se najít cesta nesobeckýho lidství?prostor k naplně ní ? dis z reakcí­děs z lenosti­děs z lhostejnosti.miluju hvě zdy , miluju hvě zdné j povrch.miluju "^ˇáhnout dál", a 

53 

20.10.77 mam strach z č esk a ,.v č esk u kvete hromada krásnejch mozků mam strach z č oska­protož e nenávidím chvíle svázáno3ti př est o nechci výhody­nechei vlastně vod svě a t nic­ pokusim se ně o c málo strhat se ový roztř esen ý ků že — protože drobný radosti považuju za naši nehmotnou drogu vě čýn č ekatelstv í ve vlastních skrýších č eka t eis tví na TEN PRÁVEJ OKAMŽIK! !! a k č em u to.. k č em u toto vše.. nadutý a zavř en ý ve vlastní šíávš pod plechovou ků i ž * n ač a s ov an ý konzervy" co se neudě á l v okamžlku~kdy je tř &b a aby tc "oylo udě láno­t o zbrací koncentraci oslovujících stav a stává se lhostejným pozorovatelem * chrtí ch závo dů"

žití to je lepení okamžiků výtažek z okamžiků okamžiky se vším a ve všem

5k 

mmmmmmmmwmmm  chci svět náš chci zbě síle j č s a chci kus skály kerou rozkoušem chci vidět paprsek za kterým dem chci všech se dotknout chci rez a ř v e chci vidět chci cejtlt chci vnímat chci dopř ed u a nevobracet se chci cestu chci živej sen chci syrový chci bez hranic chci slyšet chci nadě e j chci chápat chci drsnost ­chci plnost

ZláŽKEC NEBO ZMIZET

pod tímto šokujícím názvem  uveř ejni l v roce  1972 Eduard  Galdsmith A e l k á Británie/ a  jeto skupina rozsáhlý  ekolo­ gický pro  jekt s mimoř ádný m  ohlasem po  celém, svě tě »  Tento  "plán na př ežit i  inspiroval  vznik č etnýc h ekologických  hnuti od Spojených států  po  Indii» Aktivita  samotného  Goldsmithe  svě dč í  o tom ř  že  avět  zač ín á brát  ekologické  koncepty vážně»  kanadská  mini sterstvo pro životni páro*»  stř ed í jej povolalo, aby ses»*  tavilzprávu o budoucnosti  Kanady, v Atlante  zorganizoval  za podpory federální admini­ strativy konferenci  o budouc­ nosti Spojených států, v roce  1974 byl ve volbách kandidá­ tem anglické ekologické  strany,  v rpce 1977 kandidoval dá ra­ dy hrabství  Cornouaillea»  Pař ížsk ý Express  uveř ejni l  v kvě tn u  1977 s Goldsmithěm  rozsáhlý rozhovor*, jehož  pod­ statnou  č ás t  př inášíme » 

M0ŽE EKOLOGIE VYŘ EŠÍ ! VŠE ?

E X P R E S S * V

G O L D S M I T H *

posledních létech se velmi mnoho mluví o ekologických hnutích: ve Francii zasáhlo do voleb, v Ně meck u zabránilo výstavbě neukleár­ ní elektrárny. Vidíte v tom př edznamen í rozhodujících změ ? n Jsem př esvě dč en,ž e je to zač áte k všeobecného postupu proti in­ dustriální civilizaci, jejímž symbolem jsou nukleární elektrárny. Ekologie vyjadř uj e tuto revoltu proti mechanizaci, uniformitě, prostř ednosti , zohyzdě í n mě t s i venkova ­ proti biologickému a kulturnímu ochuzování. Ekologové jsou povoláni, aby se stali dů le ­ žitou intelektuální a politickou silou, se kterou bude tř eb a na­ př íšt ě poč ítat . Ekologická hnutí dnes vznikají všude. Dokonce i v Himalájích. Objevil jsem tam skvě é l hnutí ­ ř íkaj í mu Chipc®. Jistě víte, že Indie se drasticky zbavuje lesů. Horalé se uvě do ­ mili katastrofální dů sledk y této politiky: ztráty humusu, sesou­ vání pů dy , záplavy, A tak když dř evorubc i př icházejí , aby porazi­ li himalájské duby, vesnické ženy utvoří kolem stromů kruh a obej­ mou je svými pažemi /"chipco" znamená "obejmout"/: "Jestliže chcete porazit tento strom, musíte nás nejdř ív e zabít". Vládní experti marně prohlašují, že to jsou jen emotivní reakce, které nejsou založeny na vě deckýc h podkladech; hnutí Chipco se rozši­ ř uj e na všechny strany a zač ín á zabraň ova t pů vodn ě nezabranitel­ nému.

56 

E X P B E

S S * Domníval jste se už př d e osmi léty, kdy jste zakládal revui "The Ecologist", že tento vývoj pů jd e tak rychle? G O L D S M I T H * Aby se prosadily velké myšlenky je tř eba , aby se objevily ve vhodný okamžik. Ani př íli š brzo, ani př íli š poadě, Není to pouhá koincidence, jestliže Leibniz a Newton objevili ve stejnou dobu diferenciální poč et , jestliže Wallace a Darwin došli ve stejná době ke stejným závorům o vývojovém zákoně, Marx stejně jako Freud formulovali teorie, které tak ř íkají c již visely ve vzdu­ chu ­ oni z nich vytvoř il i syntézu. Dnes napomáhá nové intelektu­ ální klima rozvoji ekologických př ístupů , protože př edstavuj í je­ dinou alternativu tradič í n vě deck é metody, jejíž slabiny jsou č m í dál tím více zř ejmé . Kromě toho se konstatuje naprostá ideologická prázdnota, kte­ rá nemů e ž být př ekonán a materialistickými filozofiemi. Komunis­ mus je př ekonan á archaická doktrína, socialismus jen posiluje tendence smě ř ujíc í k byrokratickému centralismu. Vede ke společ­ nosti neodpově dné , ve které všechny individuální, rodinné a spo­ leč ensk é odpově dnost i jsou uzurpovány státem, A dále ke společ­ nosti masové, bez jakékoliv struktury, protože rodina a společ en ­ ství, zbaveny své odpově dnosti , ztratily svůj raison d'etre a jsou odsouzeny k dezintegraci. Pokud jde o kapitalismus, mů e ž na­ bídnout jen krajní individualismus, laisser­aller a konzumní ne­ zř ízenost . Oba systémy jsou založeny na stejných materialistických

57 

mýtech. E X P R E S S * G O L D S M I T H *

Ekologie je ovšemntak trochu magické slovo. Podal byste nám její definici? Klasická ekologie je studium ekologických systémů. Ekologický systém mů ž e být l­©s, moč ál , ostrov. Mezi konstitutivními prvky každého ekosystému existují vztahy vzájemné závislosti, o kterých se zpravidla dlouho neví. Tyto vztahy mu vtiskují identitu a jed­ notu chování a tvoří tedy "př irozen ý systém", jakým je např íkla d biologický organismus nebo rodina. Ekologie dokazuje, že nelze beztrestně mě ni t vztahy mezi tě mit o rů zným i elementy, stejně jako nelze modifikovat vztahy ně jakéh o organismu nebo rodiny. Avšak ekologie pokrývá dnes pole mnohem rozsáhlejší. Dnešní eko logové se vě nuj í studiu tě cht o vztahů nejen na úrovni biologické, ale také společ ensk é a technologické. Studují tímto způ sobe m č lo ­ vě ka , zejména v životním prostř ed í mnohem méně př irozené m ­ v pro­ stř ed í změ ně m né industrializací. Abychom pochopili tyto nové vztahy, musíme použít postupu, kte­ * rý je v protikladu k tomu, který používala tradič n í vě da , jež stu­ dovala systémy rozdě len é na izolované č ásti . Tuto redukující me­ todu nemů žem e použít při studiu př írodníh o systému, nebol ten se neredukuje na úhrn elementů, které jej tvoř í , ale př edpoklád á organizaci. Obyvatelstvo, společ nost , jedinci, orgány, buň ky , mo­. lekuly, atomy ­ každý př írodn í systém je organizován hierarchicky

58 

a na všech úrovních. Vezmete za př íkla d lidské tě lo . Je z 80 % tvoř en o vodou a ve zbytku chemickými substancemi a minerály. Avšak souč t e tě cht o komponent nedává dohromady č lově . ka Teprve progresivní organi­ zace tě cht o substancí vytvoř il a na konci snad tří miliard let onen mimoř ádn ě složitý systém, kterým je lidský organismus. Stojně je tomu ve všech dalších syytémech. ČI enové rodiny, kte­ ří byli oddě len i na dlouhou dobu, nemohou už znovu navázat zá­ kladní vztahy, které je spojovaly a vytvoř t i skuteč no u rodinnou jednotu. Rodina je totiž více a ně o c jiného než úhrn jejích č lenů . Toto organizač í n pojetí je základní. Studium izolovaných prvků nám poskytne jen málo informací o chování živých systémů. Proto se ekologický postup vě nuj e jejich studiu v úhrnu a v jejich vzájemných vztazích} ómístuje je do co nejširšího kontextu. E X P R E S S * G O L D S M I T H *

Ekologie, jak Vy jí rozumíte, je tedy zkrátka př ístupe m filozo­ fickým. .. Ano. Je to radikálně nový, 'komplexní př ístu p ke všem velkým pro­ blémů , m kterým č elím e ­ k nezamě stananosti , bydlení, výchově, ze­ mě dě lství , prů myslu , společ ensk é organizaci, vládě. Lidé se je dnes snaží ř eši t tím, že je oddě luj í jeden od druhého, zatímco ekologický př ístu p spoč ív á naopak v tom, že k nim př istupujem e z hlediska jejich vzájemné souvislosti a závislosti. Kromě toho tradič í n disciplíny, které se studují na univerzi­

59 

tách, ať se jedná o politickou ekonomii nebo sociologii, jsou založeny př edevší m na zkušenostech č lověakprů myslového . Ale co je zkušenost stopadesáti let v pomě r u k dě jiná m lidstva? Nic. Co nás zajímá, to je celková zkušenost č lově . ka Zaznamená­ váme—li dnes úpadek ekonomické vě dy , která již nestačí ř eši t noSe problémy, pak je to proto, že se snažila vyslovovat vše­ obecné a trvalé principy, zatímco tyto principy se ve skuteč­ nosti vztahují jen na velmi krátký úsek našich dě jin . E X P R E S S * Popíráte objektivitu tě cht o disciplín? <3> 0 L B S M I T H * Absolutně, protože spoč ívaj í na totožných základech povahy té­ měř náboženské: absolutní víře v industrialismus a v jeho mýtus, v mýtus materiálního ráje stvoř enéh o vě do u a technologií. V ráj,  kde by všechny statky existovaly v nadbytku, kde je život plný volného č asu , bez chudoby, bez zamě stnanosti , bez nemocí. Avšak ze všech rájů, které si kdy č lově k vymyslel, je tento zdaleka nejnaivně jsi , A nejméně dosažitelný, neboť př edpoklád á porušení všech velkých zákonů, které vě dc i sami odhalili, zejména pri­ cipů termodynamiky /'všeobecná tendence k rů st u entropie/ a vývojové biologie. Nemluvě o zákonech ekologie a společ ensk é organizace. E X P R E S S * Když Vás tak poslouchám, vnucuje se dojem, že č lově k pracuje po dobu dvou set let na svém znič ení.. . G 0 L D S M I 1 H * Technologická civilizace ce ubírá jediným smě rem : smě re m mete—

60 

riálního pokroku a jen potud se zabývá výzkumem možných změ . n Je tedy tvů rce m nestability. E X P R E S S * ' Co rozumíte pod pojmem nestability? G O L D S M I T H * V normálních podmínkách smě ř e uj chování všech př írodníc h systé­ mů na všech úrovních ke stabilitě. Vyvíjejí se ve smě u r této stability, stávají se imunně jš í vů i č změ ná m prostř edí , které jsou tak stále méně a méně sto tyto systémy rozrušit či znič it . Takovým způ sobe m se př írodn í systémy brání hrozícím diskontinui­ tám. To je vlastní vývojový zákon. Systém, který není stabilní, je ze samého pojmu slova odsouzen k zániku. Souhlasíte? Neboí, stabilita je jenom jiné slovo pro př ežití , B X P R E S S * V technologické civilizaci však jde o změ y n smě ř ujía í ke zdoko­ nalení, ke zlepšení... G O L D S M I T H * J e to zlepšování iluzorní, které vynalézá potř eby , aby mohly být uspokojeny. Technologická civilizace potlač uj e a ničí to, co je, aby to nahrazovala ně čmí jiným. Stále obnovované produkty lidské vynalézavosti ­ mě sta , továrny, stroje, vozidla, dálnice, letadla, lednič y k ­ vše to, co se nazývá technosférou, systematicky nahra­ zuje živý svět ­ svět stability, svět biosféry, který potř ebova l k vývoji tři miliardy let. Tyto dvě organizace hmoty, technosféra a biosféra, se nemohou vrstvit nad sebou: nutně spolu soupeř . í Expanze jedné jde na úkor druhé. Nemů žem e mít na stejném místě les a cementárnu. Pole a dálnici. Je tř eb a volit. Např íkla d dva­ XXXXXXXXXXXXXXXÍĚ XMÍÉÍÉSSXXIQfXSSíXXXSXXXXXXXMS&lXMXSMXXXXXXKXXXXXí í 61 

E X P R E S S * G O L D S M I T H *

E X P R E S S * G O L D S M I T H *

náct procent angliclé pů y d je již zabetonováno a jde př ito m o nejlepší země dě lsk é pozemky. Kdybychom mě l i pokrač ova t tímto tempem, nezů sta l by v roce 2167 v Anglii ani jeden obdě lavateln ý kilometr č tverečýn pů dy . Každé expanzi technosféry odpovídá stejný ústup biosféry, A to tak př esně , že tam, kde uvádíme kř iv ­ ky o ekonomickém rů stu , mů žem e rovnou mluvit o zmenšování bio­ sféry. A tak nás každý ekonomický rů t s ochuzuje o př írodn í bohat­ ství, Stabilita, to je zachování dané situace, stagnace. Mů ž e vést rovněž k opakování omylů. Vyluč uj e každou ideu pokroku,,, Vývoj spoč ív á v př izpů sobování , v adaptaci. Není to proces, kte­ rý se snaží vě i c změ nit . Idea pokroku naproti tomu obsahuje po­ jem změ ny . Existuje­li potř eb a nebo př án í ně o c mě nit , je to právě proto, že jsme se dobře nepř izpů sobil i svému prostř edí . Pojem po­ kroku se zrodil nedávno, ze svě a t již nestabilního, zmítaného rychlým sledem změ . n Ve skuteč nost i jediná progresivní společ nos t je taková, která je schopna žít ve složitém prostř edí , aniž by ho znič ila . Proč by se č lově,kkterý se stále adaptoval po milióny let, ne­ mohl př izpů sobi t pokroč il é industriální společ nosti ? Záleží na tom, co nazýváme př izpů sobením . Pro nás dnes př izpů so ­ bování znamená spíše zakrýváni, symptomů než léč en í nemoci. 7 An­ glii zaznamenáváme ohromný vzestup zubních kazů. V této zemi je XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX 62 

E X P R E S S * G O L D S M I T H *

17 milionů lidí bezzubých! Př íč ina : chybná výživa. Př izpů soben i se by mě o l spoč íva t ve zdravě jš í stravě, A co dě láme ? Vychová­ váme stále vě tš í poč t e dentistů, aby zhotovovali miliony umě lýc h chrupů. Kompenzujeme, neř ešíme . Jiný př íklad : kriminalita ve vel­ kých amerických mě stec h vzrů stá . Př íč ina : společ enský , rodinný rozklad, nezamě 3tnanaBt » Co však dě láme ? Najímáme nové policisty; vyrábíme pro ně obrně á n auta, instalujeme nákladné poplachové systémy. To není adaptace. Zakrývajíce projevy nemocí, č iním e je snesitelně jšími , toŁ vše. Ale jednajíce takto, př ijímám e je, A nemoci tedy zvě č ň ujeme . Ještě jiný př íklad : stále rostoucí výs­ kyt rakoviny. Př íč ina : nejrů zně í jš zneč išť ován í a celkový rů t s radiace. Co proti tomu dě láme ? Budujeme nemocnice, vynalézáme novou, stále nákladně jš í léč bu . Př izpů sobi l se lidský organis­ mus? Je č m í dále tím zranitelně jší . Společ nos t prostě neodpovídá na položenou otázku, Myslíte, že č lově k je méně adaptabilní ve srovnání s jinými živoč ichy ? Dokonce mnohem méně. Hmyz, který se reprodukuje ve dvou týdnech, se mů ž e velmi rychle adaptovat na takové jedy, jako je DDT. Stovky druhů se už staly vů i č ně m u odolnými. Ale to není př ípa d lidského organismu. Je tř eb a si vštípit tuto základní myšlenku: ideální prostř ed í pro č lově , ka stejně jako pro každého jiného živoč icha , je takové, kterému se př izpů sobi l celým svým vývojem.

63 

X E P R E S S * G O L D S M I T H *

Technický pokrok spoč ív á v metodickém př etvář í en tohoto život­ ního prostř ed í tak, že se stále méně podobá tomuto modelu» Dů­ sledek? Nerovnováhy, jejichž symptomy jsou snadno rozpoznatelné: výskytta šíř en í "civilizač níc h chorob* stejně jako rů t s zloč in ­ nosti, vandalismu, narkomanie, alkoholismu, schizofrenie, sebe­ vraždy, To vše jsou př íznak y společ nosti , která se hroutí: č lo ­ věk už ně můež č eli t svému životnímu prostř edí , Nevě ř e ítmu, že nalezne léky proti tě mt o zlů ? m Domně nka , že č lově k mů ž e vše, že se mů ž e př izpů sobi t č emukoliv , že technologie př ekon á všechny př ekážk y a nalezne ř ešení , je nejosudně jší , nejškodlivě jš í ze všech, které se kdy zrodily v lidské mysli. Je to strašlivá iluze ­ a bě da ! — velmi rozšíř en á mezi lidmi vě dy . Zneklidnilo mě nedávno, že v Toskánsku opouště í j lidé obdě lá ­ vání pů y d na terasách: vždyí za dvacet let nebudou mít žádnou pů du , erose ji znič ! í Jeden profesor země dě lstv í mně dal tuto odpově : S "Za dvacet let vě a d objeví ně o c jiného" ­ Aby nahradila pů du ? Na konferenci o životním prostř ed í v Praze tvrdil jeden sově tsk ý profesor, č le n Akademie vě d , že není nic jednoduššího, než vyč isti t Atlantický oceán. Jak, s jakou technikou a s jakým kapitálem se podaří odstranit z oceánu ně jak é dva miliony rů znýc h chemických substancí, tam byly Takové iluze dávají které ve skuteč nost i vylity? oprávně ní , aby svět byl

6U 

znič en , Ilufce a omyly o to osudně jší , že jsou rozvádě y n a racio­ nalisovány vě dou . Kdyby se ně jak é individuum, oběí takovýchto úchylných názorů, rozhodlo ještě př d e sto lety vykácet sekerou amazonské lesy, nemě o l by to žádné následky. Dnes máme všechny technické prostř edk y k. jejich znič ení . E X P R E S S *

G O L D S M I T H *

Odmítáte souhrnně všechny př ínos y technologie, vě dy ? Ve stř edo ­ vě u k č ern ý mor zahubil milióny obě tí . Ještě  v XVII. století umí­ rali lidé hladem a ve XX. století na tuberkulózu. Celé generace dě í t zač ínal y pracovat v osmi letech.,. Technologie je dokonale schopna rozř eši t problémy př ísn ě techno­ logické. Nemů e ž však rozř eši t naše opravdové problémy, které jsou př edevší m povahy biologické a společ enské . Technologie umožň uj e letět na Mě síc , to je problém technologický. Ale pro č lověak ne­ bylo nikdy opravdovým problémem, že nelítá na Mě síc , Jestliže se rozkládá rodina, jestliže otec je opilec a jestliže matka opouští své dítě, který technologický vynález obnoví rodinný krb? Je tř eb a vrátit se k úplné pokoř : e není technologických ř ešen í pro problé­ my biosféry. Ostatně zjišíujeme, že nastává zpomalení v technologických objevech. Nadále sice tu a tam lecos zdokonalujeme, ale provádíme ještě revoluci? Když bylo objeveno DDT, mysleli jsme, že to je první z generace pesticidů: zů sta l nejúč inně jší m a nejlacině jším . Penicilin měl být rovněž prvním  z mmožství antibiotik. Zů sta l

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 65 

E X P B E S S * G O L D S M I T H *

nejúč inně jší m a nejméně toxixckým. Byla objevena novál umě á l vlák­ na zásadně odlišná od nylonu, akrylinu a polyesteru? Liší se auto­ mobil dnešních dnů ně ja k podstatně od auta př d e č tyř icet i lety? V rozporu s tím, co se dř ív e tvrdilo, existuje skuteč ě n exponen­ ciální rů t s problémů, ale nikoliv exponenciální rů t s technických ř ešení . Anglický ekonom Schumacher tvrdí, že je tř eb a volit mezi vě do u a moudrostí. Jsou skuteč ě n nesluč itelné ? Tradič í n společ nost i prokázaly skuteč ě n mnohem více moudrosti, než společ nost i moderní, ř eč é envě decké . Eugen Gdum, který je pa­ trně otcem ekologie, konstatuje, že tato moudrost byla dokonale vyjádř en a v poř ekadlech . Lidová moudrost praví, že se nemají všech­ na vajíč a k klást do stejného košíku, A př ec e je to právě to, co dnes zuř iv ě provádíme. Naše společ nos t zcela závisí na naftě ­ díky jí pulsuje náš prů mysl , nezastavuje se doprava, díky jí se ovšem také živíme? bez nafty nejsou hnojiva a ani traktory. Avšak v desetiletích, která n yní př icházejí , bude nafta vyč erpána . Jiný omyl: země dě lstv í se všude orientuje na monokultury. Tady obilí, tam cukrová tř tina . Stač , í aby se na tomto jediném zdroji uhnízdila ně jak á nemoc a zruinuje a vyhladoví zemi. Na všech úrov­ ních ­ na biologické, společ enské , kulturní ­ se mů e ž stabilita opírat jen o diverzitu. Př írod a neklade všechna svá vejce do stej­ ného košíku.

66 

E X P R E S S * ? programu opatř ení , která vytyč ujet e v knize "Změ ni t nebo zmizet", př ednostn ě žádáta opustit země dě lsk é stroje, chemická hnojiva a pesticidy. Mů e ž se dnes země dě lstv í bez nich obejít? G O L D S M I T H * Je naléhavé, aby se bez nich obešlo. Mechanizace nezvyšuje vý­ robu, alouží jedině k tomu, aby se zmenšil poč t e pracovních sil, zatímco se dnes potýkáme s problémy nezamě stnanosti . Jakmile zač­ neme používat stroje, pak vše to, co lze pě stova t jen ruč ně , má tendenci být opuště no ; např íkla d sadař ství , v ně kterýc h oblastech elementárně dů ležit é kultury na terasách, Neboť ­ bohužel ­ v ze­ mě dě lstv í to, co je dů ležit é pro zachování pů dy , musí být nejč as ­ tě i j vykonáno ruč ně . Došli jsme rovněž až tam, že užíváme umě á l hnojiva a pesticidy ve stále vě tšíc h dávkách, abychom zabránili poklesu výnosů, A jsme tak daleko, že se blížíme okamžiku, kdy toto užívání už nebude rentabilní. Není to už jen nerentabilní, je to nebezpeč né . Žádné chemické hnojivo nemů e ž nahradit hnojivo organické, obsažené v živoč iš ­ ných nebo rostlinných odpadech. Zatím kráč ím e k př eměěnnašeho globu v poušť, E X P R E S S * G O L D S M I T H *

Zahrnujete do organických hnojiv i odpady, které po sobě nechává č lově k sám? Splachovadlo na toaletách je vynález naháně jíc í stejný strach jako vodíková bomba. Nejenže zbavuje pů u d velkého množství potř eb ­

67 

ných př írodníc h hnojiv, ale nadto vede k plýtvání našimi vzác­ nými zdroji vody. Pokaždé, když zatáhnete za šň ů u rk splachovadla, proteče 20 litrů vody. A ke všemu se tímto způ sobe m systematicky zneČ išíuj í ř eky . Je rovněž tř eb a se vrátit k rotaci země dě lskýc h kultur, ke stř ídavém u osevnímu postupu , který jediný mů e ž dodat pů ě d př iro ­ zenou cestou dusík. A jak už jsem ř ekl , je tésba vrátit se k poly­ kulturám. Pro každou kulturu existují specifické nemoci, speci­ fič í t paraziti. Tím, že diverzifikujeme kultury, omezujeme rizika rozšíř en i tě cht o pohrom. E X P R E S S * G O L D S M I T H * V

Industriální společ nos t je tedy podle Vás odsouzena? dlouhodobé perspektivě bude tato společ nos t radikálně transfor­ mována, protože podmínky jejího rozvoje už nejsou zajiště ny . Proč byla možná prů myslov á revoluce? Protože využívala výjimeč nýc h okolností. Př edevší m nadbytek surovin za smě šn ě nízké ceny» Bylo tř eb a tří miliard let k utvoř en í našich zásob nafty. Stačí jedno století, abychom je vyč erpal i za smě šno u cenu 1,50 dolaru za barel. Při míře užívání tohoto pohádkové bohatství, rozpoč te ­ ného dokonce na tisíc let, zů stáv á cena 14 dolarů za barel stále absurdní. A to platí o všech surovinách. Kdyby byly placeny podle jejich skuteč é n ceny, prů myslov á revoluce by se nikdy neuskuteč­ nila, Nikdy by č lově k nebyl nahrazován systematicky strojem, ani př írodn í produkty výrobky chemickými.

68 

Jsme nyní konfrontováni s vyč erpání m př írodníc h zdrojů. Ex­ perti se mezi sebou potýkají. Kolik let budeme mít ještě mě ? 5 A nikl? A olovo? Př d e deseti léty se tě žil a ruda, jejíž obsah mě i d byl 4%» Dnes už existuje jen ruda s obsahem 0,6% mě di . Až klesne na obsah 0,1%, nebude už tě žb a ekonomicky možná. To platí o vě tšin ě podzemních zdrojů. Házíme č íslicemi . Nikdo není schopen ř íc i jednu jedinou, která by byla př esná . A co na tom záleží? Dvacet lat, tř ice t let, co to mě í n na vě ci ? Jediná dů ležit á sku­ teč nost , kterou je tř eb a znát, je ta, že celá naše společ nos t je založena na exponenciální tě žb ě zdrojů, které zač ínaj í mizet á vyvodit z toho dů sledky . Rozházíme jejich neobnovitelnou zásobu ve tř ec h generacích. E X P R E S S * G O L D S M I T H *

Vaše vývody jso; ovšem velmi radikální: žádáte prostě odprů mysl ­ ně í n bez omezení. Je to opravdu realistické ř ešení ? Je dokonale realistické za podmínky, že se do toho dáme vč s a e že budeme postupovat po wtapách. Industrializace spoč ív á v nahra­ zení lidí stroji. Naše ekonomy dosud nenapadlo, že jednoho dne mů e ž být rentabilně jš í zvolit cestu opač nou , to znamená nahradit Stroje lidmi. Mů žem e si př edstavit , že industrializace bude za­ stavena vyč erpání m zdrojů, zneč iště ním , ekologickými katastrofami. Vě řmívšak, že ve skuteč nost i tyto faktory budou pů sobi t nepř ím o tak, ře budou zvyšovat závratným způ sobe m náklady na udržení naší společ nosti .

69 

Kenneth Watt ve své knize "The Titanic Effect" vypoč ítal , kolik by stálo udr.'et po dobu tř icet i let americkou společ nos t takovou, jaká je: výstavba 2000 nukleárních elektráren, zásobo­ vání vodou, rekonstrukce bytového fondu, výdaje na veř ejn é zdra­ votnictví, náklady související s krizí společ nosti,. . Došel k šíleným č ástkám , A k závě ru , Se Amerika mů e ž udržet industriální společ nos t do konce století jen za cenu nezmě rnýc h potíží. Nebude se jí dostávat dostateč néh o kapitálu, A jestliže toho nebude schopna Amerika, kdomjiný toho bude schopen? Vezmě e t jako př íkla d nezamě stnanost . Stále se tvrdilo, že je­ dině hospodář sk ý rů t s mů e zajistit plnou zamě stnanost , To by by­ la pravda, kdyby materiálová earoje a kapitál byly neomezeny a ekonomika byla schopna rů t s nekoneč ně , V naší době vysoké techno­ logie každé pracovní místo vyžaduje č m í dále tím vyššího podílu kapitálu a zdrojů. Hlavní omezení pracovních míst v dů sledk u stoupajících nákladů na každé místo spoč ív á v nedostatku kapitálu. Od okamžiku, kdy př estáv á být ekonomika ve stádiu rů stu , zrušíte pracovní místa, které se jinde nevytvoří pokaždé, když zavedete do podniku stroj, E X P R E S S * Jako je ekologické ř ešen í nezamě stnanosti ? G 0 L T S M I T H * Je tř eb a zmenšit podíl kapitálu při vytvář en í pracovních míst. Nadále je tř eb a tvoř t i malá výrobní jednotky, které vyžadují malé investice a které jsou schopné znásobovat pracovní místa.

70 

Jestliže se chceme vylinout chaosu, nemů žem e ponechat tuto deindu­ strializaci,/ a la long nevyhnutelnou pro nedostatek zdrojů, aby probíhala anarchicky. Je tř eb a tento proces vzít do rukou, koordi­ novat jej. Např íšt ě jediná uskuteč niteln á ř ešen í jsou ř ešen í ekologická, protože jsou to ř ešen í laciná. Využívání př írodníc h mechanismů nestojí nic. Vynalézat náhradní mechanismy se stává nákladné, nad naše prostř edky » Je tř eb a si uvě domit , že všechny výrobky indu­ striální společ nost i nejsou než náhradou za př írodn í statky, jichž byli lidé zbaveni. Kdyby existovaly ještě opravdové společ ensk é vztahy, opravdové vazby rodinné, nebylo by tř eb a dívat se jen na televizi. Kdyby existovaly ještě rodiny v širokém slova smyslu, nebylo by tř eb a stavět jesle a domovy pro staré osoby. Př íklad y bychom mohli rozmnožovat do nekoneč na . E X P R E S S

± Avšak opatř ení , která navrhujete k provedení dezindustrializace vyžadují rovněž enormních investic, G O L D S M I T H * Ale mnohem menší než ty, které jsou nutné k realizaci Superphoe­ nixu, k projektu Apollo nebo konstrukci Concordu. Jde o to inves­ tovat odlišným způ sobe m do ř ešení , které a la long už pak nestojí nic. Solární pec Či vě trn ý motor, když už jsou vyrobeny, stojí jen tolik, kolik stojí jejich údržba a dodávají energii zdarma. Kompostery pro lidské odpady, když už byly jednou vyrobeny, ne­ stojí dále nic a zajištují úrodnost pů y d zdanila.

71 

Program, který jsme publikovali v knize "Změ ni t n»bo zmizet" a který doplň ujem e v kvě tnové m č ísl e "The Scologist", navrhuje také velmi jednoduchá opatř ení , která mohou mít velmi rychlý úč ine k ­ odrazující nebo stimulující. Např íkla d progresivní daň na suroviny, tím více zatě žující , č m í více se rezervy blíží vy­ č erpání , Tato daň by byla samozř ejm ě oznámena dostateč ě n dlouho dopř edu , aby podniky mohly situaci č eli t a př istoupi t k nutným úpravám. Daň by penalizovala intenzívní užívání tě cht o zdrojů a odmě ň oval a by zamě stnáván í poč etnýc h pracovních sil, Penalizovala by také výrobky krátké životnosti a pobízela by k recyklizování materiálů, použitých k jejich výrobě. Lze si př edstavi t stejný typ opatř ení , pokud jde o spotř eb u vody a energie. Jiný př íkla d je zrušení všech úvě ů r pro stavbu dálnic a jejich př idě len í železnicím a veř ejn é dopravě, E X P R E S S * Jak však rozř ešít e problém energie? G O L D S M I T H *

Spotř eb a energie poskytuje nejlepší př íkla d pro změ ř í en škod, která prů myslov á č innos t způ sobuj e biosféř , e našemu př irozeném u životnímu prostř edí . Jestliže chceme zachránit biosféru, je tř ­ e ba omezit spotř eb u energie. A to je možné, aniž to skuteč ě n změ í n náš způ so b života. Jak? Masovým používáním hromadné dopravy, te­ pelnou izolací domů, odmítnutím všech druhů elektrických novinek, bez nichž se lze dokonale obejít, decentralizací země dě lsk é vý­ roby a distribuce, znásobením takových energetických zdrojů jako

72 

je energie solární, vě trn á či vnitrozemskáj zachycováním tepelné energie, která je produkována velkými elektrárnami ­ myslete na to, že 70% vyrobené energie se ztrácí v ř ekác h nebo v atmosféř . e A za­ v 

E X P R E S S * G O L D S M I T H *

E X P R E S S * G O L D S M I T H *

v 

jištovat budoucnost tím, že budeme ve velkém mě ř ítk a zalesň ovat , Kdo bude mít moc a odvahu př ijmou t toto rozhodnutí? Francouzští výrobci automobilů ohlašovali ještě v únoru rekordní prodej,,, Volba je velmi jasná. Budeme pokrač ova t na této cestě a oč ekáva t katastrofu? Nebo se pokusíme zajistit s minimem otř es ů postupný př echo d k postiindustriální společ nosti ? Továrny na automobily se jednoho dne zastaví. Neodvratně, Protože cena automobilů se stane nedosažitelná, protože už nebudou suroviny k jejich výrobě, proto*­ že pohonné hmoty budou př íli š drahé a protože vů be c nebudou. Není tř eb a č ekat , abychom př ijal i rozhodnutí, která jsou ekonomicky v  nezbytná: stává se nesnadně jší m industrializovat než odprů myslno ­ vat, Je to opravdu dlouhodobá politika, kterou definujete. Která vláda má dnes možnost ji zač ít , i kdyby mě l a potř ebno u vů li ? Domnívám se, že jen oblastní a místní autority jsou schopné př ­ i jmout tento typ ř ešen í a získat souhlas a spolupráci obyvatelstva. Tato politika se prosadí jen v podmínkách decentralizace. Je tř eb a k ní dojít tak, že vytvoř ím e na úrovni omezených společ enstv í /komun/ ekonomickou a zaruč ím e politickou autonomii. Ostatně tím, že jdeme každých pět let k volbám, nevykonáváme žádnou politickou 5SÉ5S00ÍMM 73 

moc. Tzv. masová demokracie není skuteč no u demokracií. Skuteč á n demokracie spoč ív á v úč ast i na rozhodnutích a ta mů e ž existovat jen na úrovni malých společ enství . Prožívali jsme epochu, kdy společ nos t byla zcexa podrobena ekonomice. Jde o to, vytvoř t i nyní podmínky, aby ekonomická akti­ vita byla opět ve službách společ enskýc h potř eb . Vě ř , ímže tento decentralizač í n politický a ekonomický proces je nevyhnutelný. Všude se projevuje touha po regionální autonomii. Tlak v tomto smě u r zesiluje. E X P R E S S *

Boj proti plýtvání, komuny, které stačí samy sobě, nerozvinutá technologie ­ není to tak trochu č ínsk ý vzor»..? G O L D S M I T H * S tím rozdílem, že Č ín a př edstavuj e ideologickou a kulturní uni­ formitu, mravenčí hemžení, které je opakem toho, co si př eji : živá a diverzifikovaná společ enství . Kdyby bylo tř eb a volit vzor, hledal bych jej spíše v gándhismu. V odmítnutí rozvoje tř etíh o svě ta.. . E X P R E S S * G O L D S M I T H *

Zde ovšem stojíte proti smě u r souč asnéh o vývoje... Géndhí vždy soudil, že západní model není v Asii aplikovatelný ­ že Indie nemů e ž nic získat a naopak, že m&že vše ztratit, bude­li industrializovat. Hlavním problémem Indie je živit její obyvatel­ stvo a tedy maximálně rozvíjet země dě lsko u výrobu. Industrializace vyúsť uj e ve výsledek právě opač ný : nezbytné zdroje pro země dě lstv í jsou odvádě y n ve prospě h c industrializace. Např íkla d dř ev o ­ Indie

6U 

se zbavuje lesů, aby si opatř il a devizy, energii a stavební mate­ riál. V.ýsledkem je ochuzení pů dy . Pro zásobování prů mysl u a pro rpzvoj mě t s zužitkovává Indie enormní množství vody, životně dů­ ležité pro tuto zemi, a ta pak chybí země dě lství . Již nyní je v Madrásu spotř eb a vody 30 litrů na osobu a den, Sím více se industrializuje, č m í více se rozvíjí mě sta , tím více se potř ebuj e vody, V San Diegu v Kalifornii to dnes č in í 2 000 litrů na osobu. Obvyklá námitka: industrializace umožnila dodávat traktory a hnojiva země dě lství . Avšak traktor v nič m e nezvýšil výnosy; šetří pracovní síly. Je žádoucí v zemi o 600 mi­ liónech obyvatel vyhánět rolníky z pů y d a namač ka t je do mě st ? Chemická hnojiva ­ která ostatně mů e ž kupovat jen ně koli k velkýcn země dě lskýc h podnikatelů, nebot jsou drahá ­ nejsou k nič emu . Na pů dě , která je chudá na humus, nenahradí organické látky dusík. Zelená revoluce, která spoč íval a v zavádě í n nových odrůd obilovin s vyššími výnosy, avšak citlivě jší m vů i č nemocem, byla nakonec nezdarem. Je to další dů kaz , že západní metody jsou neaplikovatel­ né v Asii, dokonce i v země dě lství . Ve chvíli, kdy jeden mě t s ­ šílený vývoj spě šiř uj e se rozloha farem Je to zcestné. Je nutné vity, která se až dosud

75 

z nejvě tšíc h problémů v Indii je rů t s e j k mě stů m o 30 miliónech obyvatel ­ roz­ a vytváří se tak země dě lsk á nezamě stnanost i zcela revidovat pojem země dě lsk é Droditktl­ vypoč ítával a ve vztahu k poč u t zamě stna ­

E X P R E S S * G O L D S M I T H *

E X P R E S S * G O L D S M I T H *

ných ve výrobě. Bude tř eb a ji vypoč ítáva t v závislosti na jednot­ ce pů dy , protože pů a d je omezená, a v závislosti na spotř ebovan é energii, protože energie je rovněž omezená. Zatímco lidská energie omezená není, Jen s pracovní silou je možné vytě ži t z pů y d maximum, využít plaě   všechny ekosystémy, sázet všude, kde to je možné a sázet to, co tam mů e ž rů t s a co by nerostlo o sto metrů dále. To mů e ž opravdu dě la t jen č lově. kUž nejíme mouku z kaštanů, protože nemáme stroje na jejich č esání , V Itálii se nechávají hnít olivy, v Anglii jablka, protože nejsou stroje na jejich sbě . r Už jsme zjistili, ze bylo chybné zrušit živé ploty. Bránily však prů jezd u traktorů a potř eboval y k udržování lidskou ruku. Za této situace vě ř e ítjistě v další rů t s ekologických hnutí,,, Vše mů e ž jit daleko rychleji, než se dnes myslí. Podle mého mí­ ně í n politická strana, která nebude brát v úvahu nová fakta, má málo nadě í j vyhrát za pě t,le t volby.

76 

ü  L  T  U  R  A  J E 

K D Y Ž . . . 

^ • • « • • • • • « • « » • • « • • M M f l n r a m ™ 

Mám kamaráda, je to básník, esejista, romano­ pisec, ale od onoho osudného predelu v naších souč asnýc h dě jinác h nic nepublikuje. Nemů e ž s n»etmi. Totiž ­ mohl by a směl by, kdyby si veř ejn ě nasypal na hlavu popel, jako to ko­ neč í n udě lal o už více lidí a méně spisovate­ lů, mezi nimi ně koli k opravdu výborných au­ torů. Ale to on nikdy neudě lá . Píše si tedy do šuplíku a živí se jinou civilní prací. Tak jsem si to ř ek l ­ jaképak další oř emýafen l o daném témata. Tu máš dnešní náš svět a v něm kulturu. Asociací na Salvadora Daliho př edstavi l jsem si kamaráda, jak jde na dlou­ hých nohou vypů jč enýc h od žirafy a z bř uch a si vytahuje hořílei šuplič y k a štelář ky . Kra­ jina je pustá, dě len á bílými rovnobě žkami , které se v nekoneč u n stýkají a po obou stra­ nách stojí nedohledný les. Ale když se po­ díváš blíž, jsou to špalíry oři slušníkú'nej­ rů zně jšíc h sborů vojsk, dústojnictev, poli­ cistů, hasičů a požárníků, jak si na ně pestře vzpomínáme z barevných knížek v his­ torii uniformovaného kostýmu. Měl bych tenhle obrázek psychoanalyticky ro­ zebrat a popsat, ale pale jsem si ř ekl , ze to nemá žádnou šanci. Vždyí bych zase jen balil do poetické omáč y k stížnost na veř ejné ' vě ci . Cítím, že bych tu stížnost měl formulovat jasně, striktně a nebeletristicky. A tu jsem si zase ř ekl , že to také zase nemá žádný smysl. Př ec e bych psal jen o tom, co nám po­ ř d á tak chybí, a to př ec e každý zná. Psal~ ż i s t ě A t á k é , o ^ ^ i ^

8

^  ®!3116  Př e s tu moc

a až moo. A to každý &ž př íli š dobře cítí. Ale komu žalovat? Rád bych tomu jednou př ­ i šel na kloub, jak spolu se stížností mít v

77 

ruce hned taky opravný nástroj. Stížnosti bez úč ink ů z nás dě laj í elegiky. Tedy jsem se rozhodl, že úskalí naléhavého té­ matu obejdu abstraktní pě šinkou . Proto beze studu a smě e l podávám na dané téma ně koli k bonmotů, ně koli k aforismů a ně koli k maximt a snad i pro tebe, kamaráde, s minimálním užit­ kem. Kdybys mi byl ř ekl , abych napsal na téma "Zrají švestky" nebo "Major a spisovatel", to uz by pak bylo ně o c štavnatě jšíh o jako švestky nebo konkrétně jšlho , jako jsou otáz­ ky vyšetř ovatelů . Ale takhle? Tedy takhle: Jednou př iše l profesor Patoč ka . Zeptal jsem se, jestli mu mů ž u nabídnout č j a nebo vlno. Hekl, že v tom je právě jeden z tě h c krásně odlišujících znaků mezi kulturou východní a západní. Klasický východ pil č aj , mnoho dob­ rého č aj e a č ajov á droga př iváděal pijáka č aj e ­ a mohl být docela dobře jen sám ­ stá­ le k vě tš í stř ízlivosti , která se náhle pro­ mě nil a v hluboké opojení. Klasický západ" pil víno, mnoho dobrého vína ­ a faikdy nemohl být docela dobře jen 3ám ­ stále k vě tším u opo­ jení, které se náhle promě í n ve vrcholnou stř ízlivost . Pan profesor volil č aj . Zeptal jsem se, jestli chce silný č aj . R e kl: To bychom si nejprge mu­ seli definovat, co je to silný č aj . T a k jsme tu sílu společ ě n definovali co do chuti, barvy a vů ě n a pili jsme č j a a já jsem si od té doby navždycky zvykl př d e každé téma vytýkat jakoby př d e žárovku tu dů ležito u vě­ tu: to bychom si tep?;ve museli definovat, co

je to kultura a co je to dnešní svě . t Yů be c se o to ani nepokusím a hned ř eknu , že ně kter é vě ci , jevy, mohutnosti a pojmové zjevy se definovat nedají. Dnešní svět se definovat nedá. Dnešní svět se dá jen prožívat, pozorovat a popisovat. Snad jen historik mů e ž odvážně definovat jeden mi­ nulý a č asov ě neohraniČ en ý svě . t Zrovna tak kultura. Kultura se definovat nedá. Kultura definuje nás. Tady platí ono novozá­ konní: Neuč iní š sobě rytiny aniž jakohokoli odobenství. Pán Ježíš K r i s tus chtěl prostě lei, že plodný stromeč k e je plodný strome­ č ek , a Mojžíš tlumoč l i božský zákon pro kaž­ dou talentovanou osobu: Ty tvoř, ale neopova­ žuj se cokoli napodobovat! Sestavuj s chutí nové vě ci , ale bě da , jestli se zač ne š opič it ! Kultura je svobodná jalp láska. A př ec e i otroctvím a nejvě tší m útlakem se prohrabává talent k samostatnému projevu. To na protest. Kultura je společ ensk á jako č lově. kA pfece i v samotěva v samotce píše tř eb a nazpaměť vel­ kou báseň. To na protest. Kultura je vytrvalé pě stování . Bez tradice upadá a mizí, A ř ec e i na úhoru a v poušti vykvétá př ekvapiv ě zázrač ý n kvě . t To na pro­ test.

P

Múzy mlčí ve skladišti kulometů. A př ec e i války stvoř il y velmé umě lce . To na protest. Kultura se př izpů sobuj e svému prostř ed í jako živý organismus, a př ec e je nezávislá. To na protest. 78 

Kultura sedl na peně zíc h jako obchod, a př ec e je šť astn ě plodná i v chudobě ,T o na protest. Kultura je urč en a politickými pomě y r jako každý obč n a a př ec e je anarchická. To na pfeo­ test. Kultura je krásná jako př írod a a př ec e odo­ lává sezónnímu vkusu. To na protest. Kultura je nehmotná jako duše. A p ece se Vyjadř uj e kamenem, barvou a tiskem. To na protest. Kultura se šíří technicky a př ec e je ochotna chodit a roznášet se pě šky , a jako na poč át ­ ku všeho vystač t i s pazourkem a hlině no u destič kou . To na protest. Kultura je životná jako plíseň, A př ec e hyne. To taky na proiest. Základním znakem, hlavní vlastností kultury je tedy protest a úplně v jádru je to pro­ test proti uplývání, proti nicotě a smrti. Metoda kulturního protestování je oč ividn á ­ je to tvorba. Je takdy rozdíl mezi kulturou a umě ním.Schop ­ ný umě le c mů e ž být dů sledn ě nekulturní a primitiv nás m$že př ekvapi t nejrafinovaně ­ j ěí kulturností. A kde je morálka? Morálka se ovšem dá defi­ novat velmippř esně , dokonce kodifikovat. A tak je kultura ­ bohužel? bohudíky? ­ morál­ ní i nemorální, podle toho, jak si to defi­ nující moralista porovná se svými zákony, A nemylme se a nepodceň ujm e a nepř eceň ujm e

vztah humanismu a kultury.Bylo by možné uká­ zat, že celé kulturní epochy jsou nehumanis­ tické, a př ec e tvoř ivé . A kdy byla kultura vů be c dů sledn ě demokratická? Nežije tu poř d á paralelně gentihomme de beaux arts a folklo­ rista? Duch kam chce, vě je , praví Písmo a to je snad ta nejlepší poznámka o kultuře nakonec. Netř ­ e ba se tedy bát o kulturu. tř eb a bát se o lidi. A új­j&ně nakonec p ece jen ještě ně o c o švest­ kách. Ü nás nejsou žádné. Kvě y t spálil mráz a co Vyrostlo na protest, znič il y dlouhé deště. A poslední rozhovor jednoho majora s 

jedním spisovatelem měl následující závě : r Major: Jak si to tedy př edstavujete , že se to všechno má s vámi vyř ešit ? Spisovatel; Jednoduše. Publikovat bez jakých­ koli př edbě žnýc h podmínek. A protože vím, že každá kultura žije v urč ité m politickém kli­ matu, jsem ochoten rozumně a pomě rn ě dobro­ volně tuhle kulturně politicko u meteorologii respektovat. Je totiž tolik témat, př ím o ne­ koneč no , ale já jsem jenom jeden. Jsem ocho­ ten zř eknou t se ně t k rého tématu. Sám sebe se zř eknou t nemů žu . a l e z a n d r

k l i m e n t

BLUD A FALEŠNÉ POJEïf bují všude. ?íce už kdy dř ív e zdají se lidé otroky ně jakéh o slova, ně­ jakého hesla, aby se jím navzájem zabíjeli...Svět je nabit nenávistí a nedorozumě ním . Chybí nám mě ř ítko , jímž bychom zjistili, jak velké je procento pomatených, nebo je­li vě tš í než dř ­ í ve, ale bláznovství má vě tš í moc škodit než dř ív e a sedí výše na trů ně . ÊÊLkému polovzdě lanc i zač ínaj í chbět č m í dál tím víc zdravé brzdy^úcty př d e tradicí, formou a kultem. Nejhorší ze vfceho je všude pozorovatelná "indifférence á la vérité" ¿lhostejnost k pravdě , / která dosahuje svého vrcholu v otevř ené m vychvalování politického podvodu. Barbarizace na tává tehdy, když v ně jak é staré kultuř , e která se kdysi bě he m dlouhých sto­ letí pov*nasla k jasnosti a č istot ě myšlení a chápání, magič nos t a fantastič nost , jež vystou­ pila v dýmu horkých vášní, zatemň uj e soudnost, když mythos zatlač uj e logos$ j o h a n

h u i z i n g a

/193 5/

«anrarBrgmrarcraBgMHMHHBmfOTMBB^^ 

HRA O ŽIVOT 5®í5KSíSra5EI®Ja&&a» luboš dobrovský  Ke knihám,  jež nám v byly v  uplynulých letech odň aty , či  př inejmenší m k literárním dí­ lů , m jimiž se mů ž e tě ši t  jen  ten, komu př ál o ště stí , př i ­ byla další. Napsal  ji Milan  Kundera,  jmenuje  se "Valéík na  rozlouč enou " a v roce 1976 ji  ˇfrancouzsky vydal Gallimard v  Pař íži , Je to  již druhý Kunde­ rů r  i román, který  je č eském u  č tenář i nedostupný v jazyce, v  ně ž m byl napsán a v ně m ž měl  být vydán př edevším , /Př edcho ­ zí Kunderovo dílo, které se  muselo obrátit o pomoc k fran­ couzskému př ekladateli , aby  mohlo vů be c vyjít?  je obsáhlý  román "Život  je jinde" ­ "La vie est ailleurs* a vydal ho  také Gallimard v roce 1973.  Kriticky  se mu př d e č ase m vě­ noval H, Rak ve  strojopisné  studii s názvem  "Hledání  vlastního  života"/.  Syžet  posledního  Kunderova  románu, který vzbudil  obdiv  evropské a americké  literární  kritiky  stejně,  jako  jeho prá­

ce př edchozí ,  je na první po­ hled  snad až př íli š prostý:  Mladá ošetř ovatelk a  Rů žena ,  žena intelektuálně  prázdná,  primitivně mazaná,  pracující  v malých lázních, v nichž ženy  léči svou skuteč no u či domně­ lou neplodnost, označí  za otce  svého budoucího  dítě e t  známého  jazzového hudebníka Klímu, su­ žovaného  žárlivou láskou  vlast  ní  ženy. Ten př iměe Rů j žen u k  souhlasu s potratem. Př íbě h  vkomponovaný  do pouhých pě i t  dnů se ovšem prudce rozvíjí v  dramatických  peripetiíehj v  osudovém prolínání  ně kolik a  dalších postay: gynekologa^  Škréty, oplodň ujícíh o  lázeň­ ské pacientky vlastním  sperma­ tem bez  jejich vě dom í a usilu­ jícího o to, aby ho  adoptoval  poně ku d  záhadný  cizinec Bert­ lef, Američ a n se srdeč í n  vadou  a amatérský malíř svatých  ob­ rázků j Jakuba, obě i t ně kdej ­ ších politických č istek , který  je právě na cestě do emigrace  a z kunderovsky  inscenované  náhody se stává Rů ženiný m vra*  hemj Jakubovy  schovanky  Olgy,  dcery  popraveného  politického 

nit  se z žárlivé  závislosti  na  svém muži.  Reminiscence  politicích  č is ­ tek, př íč y Jakubovy  in emigrace  a drastická scéna v parku, v  ně m ž skupinka dobrovolníků s  neuvě ř itelno u krutostí fanati­ ků zinstitucionované  "dobré  vů le " chytá psy  "v zájmu bez­ peč nost i dě ti " dostateč ě n  vě r ­ ně  charakterizuje  a definuje  atmosféru existenciální  krize  konkrétní doby a konkrétního  místa, 0 to př esně í a vě jš ro ­ jatně jš í  je tato  geograficko­ společ ensko­hástorick á  chara­ kteristika, oč zř etelně í  jš je  autorův záměr uč ini t  ze si­ tuací svých postav  situaci  obecně lidskou® 0 Kunderovi dnes píše joriti­ ka francouzská,  italská i ame­ rická, nešetří  chválou a obdi­ vem; redaktéři  kulturních rub­ rik a francouzského radia si u  ně o h podávají  dveř e , kladou  otázky  a Kundera odpovídá. Vy­ znává se ze své poetiky  a ř íká :  "• ».strašn ě  se mi chce demys­ tifikovat mýty*.  Hlavním cílem  jeho demysti­ fikač níh o úsilí, cílem, který  funkcionář e | Klímovy  ženy, na­ zasahuje a rozbíjí na padrt,  lézající v  ně kolikaminutové m  je lyrismus ideologie. Román  rozhovoru s Jakubem  sílu vyma­ vidí pak jako umě í n  zásadně  

protiideologické, jako auto­ nomní vyjádř en í /vymýšleni/ gostav, jako možnost zpochyb­ ně í n j e d i n é pravdy, j e d i n é h o pojetí č lo ­ vě ka . Aniž to ovšem deklaruje, není tu Kunderovi č lově k č lo ­ vě ke m své doby, bytostí urč ­ e nou místem, prostř edí m a his­ toricko­společ enským i okol­ nostmi, nýbrž sumou možností č in ů a jednání, jež zdánlivě vycházejí z jeho vlastní vů le » Zde má svůj komplikovaný výz­ nam rafinovaně koncipovaná ná­ hoda, jeden ze základních prv­ ků kunderovské kompozice lite­ rárního díla. Náhoda jako vzpoura proti ideologicky de­ klarované nutnosti. Nedostatek sociálně ­historickýc h chara­ kteristik nebo jejich naprostá absence vyvolávají doj^m, že postavy Kunderových proz jed­ nají svévolně? že se pohybují ve svě ě t utopie a absurdity. Nicméně jejich č in y rozehráva­ jí hru, v níž shledáváme kau­ zalitu př ím o fatální. Okamžitý nápad, jedna z nekoneč néh o poč u t variant chování, jehož motivač í n proces jako by auto­ ra nezajímal, nebo eř esněij­ o ně ž m nic nesdelujě, stává se východiskem, motivem a podně­

tem k osudové hř , e jejíž iro­ nická logika je neúprosná; tu sg náhle prolnou a vzájemně ovlivní osudy lidí dosud si zeela cizích, jejichž jediným poutem stává se nevyhnutelnost dů sledku . To je princip "Smě ­ š ných lásek", románů "život je jinde" a "Valč ík u na rozlou­ č enou" . Takto pojaté postavy nejsou si ovšem ve svých obec­ ně lidských charakteristikách rovny: jiný index lidství má ten, kdo rozehrává hru, jiný ten, koho se pů vodn í č n i dotý­ ká; druhý už není ve svém ko­ nání svobodný, je podř íze n kauzalitě, hra je mu vnucena. ­k dokonce i tehdy, obrací­li se proti svému pů vodci , není tomu tak ze svobodné vule to­ ho, kdo byl do ní zatažen, ný­ bež ze samotné logiky vě ci . Ponechá­li Jakub /"Valč k í na rozlouč enoť/ ijed v tubě ne­ známé mu ženy /Rů žena/ , nezbývá partnerce této osudové "hry", tohoto fatálního "žet­ tu" než zemř ít . Je to zvláštní hra, kterou hraje autor se svými postavami, lira, v níž svobodně se hraje pouze první v  tah. Po něm už se zmocň uj e svých práv př ísn á a př esn á lo­ gika pravidel, z nichž to nej­

záklcdně jš í je, že hru nelze již zastavit a "žert" se obra­ cí proti svému pů vodci . Ten, chtě nechtě, nese dů sledky , tu nevýznamné, tu závažně jší , či dokonce fatální. V této hře ne­ ní vskutku př ípustn ý princip jediné pravdy, dobro a zlo se vzájemně stř ídají , hodnoty se relativizují a nelze vynášet soudy o vině. Kundera je zde nesporně uč enlivý m žákem Clau­ da Roye, nebgfe svou románovou tvorbou naplnuje maximu tohoto francouzského kritika: "Velký román je vždy zoufalým náč rt ­ kem Posledního soudu, /tle ro­ manopisec nemů e ž umístit po své pravici apravedlivé a po své leváci zavržené. Zadrží svůj soud právě ve chvíli, kdy by měl ř íc i rozhodné slovo, Vysloví­li př est o svůj soud, je to soud bez "výroku o vině . " Kundera vskutku nevynáší vý­ roky, Ba víc, dě á l všechno pro to, aby ani Č tená ř nebyl tako­ vého výroku schopen, žádné ná­ pově i d ř ešen í v autorské ř eč i /ta v Kunderově próze chybí stejně jako pro ni není místo ve filmu/? žádné komentář , e nic než č n i a jeho dů sledek , A č tenář,ivyber si co chceš, • i vybírat musíš, neboť jsi za­

tažen do hry, jsi drážděn ná­ hodou, kterou odmítáš, nebot tě zbavuje ­ alespoň se ti to zdá ­ svobodné vů le , ­jsi vyváděn z míry svých mýtů o dobru a zlu, zaskoč n e př edstavou , že t v ů j básník /"Život je jinde"/ není jen básník, ale i denunciant, že t v ů j lékař /"Valč k í na rozlouč enou" / má, či mů e ž mít manickou potř eb u vivisekce. 0 to víc je č tená ř dráždě , n že vše, co se u Kundery dě e j ­ jakkoli jsou to č ast o situace fatální ­ dě e j se s lehkostí a elegancí, s jakou se vyprávě í j dobré, duchaplné, vtipně př ­ i krášlené př íběyh kavárenských lebatérů, jimž žádné vě děín není cizí, kteří filozofují s provokující nonšalancí, kteří glosují svě , t jakoby se jich netýkal, jakoby oni žili v ji­ ném sociálním a historickém prostoru. Zbaveni iluzí ­ hrá­ či a inscenátoři náhod ­ plodí dobro i zlo jako bůh i jako áábě , l odpovídajíce na otázku po odpově dnost i nafoukaným po­ stojem ironiků. Vzpomeň e m v této souvislosti Hrabala a "hospodský kec", který v jeho tvorbě objevil a definoval Václav Č erný . Jestli­ že je hospodský kec gesto, je

kavárenská debata póza. První je vázán na prostř edí , zatímco v druhém př ípad ě jde o vazbu osobní. Hospodské gesto Hraba­ lových postav není fatální, v životě orovokuje nejspíš hos­ podskou rvač ku j pozy elegant­ ních ironiků Xunderových až př íli š krutě př evracej í naruby životy a osud^/­ tě ch , jimž jsou urč eny , ba i životy a osudy pozéru samých. Což nejsou snad př evracen y naruby životy všech, koho jen se Kunderovi hrdinové dotknou svým hravým zámě rem , svými "žerty", svou povýšenou suve­ rénní jistotou, svou č ast o cy­ nickou ironií, svými arogant­ ními pokusy býti strů jc i osu­ du, býti samotným osudem? Což nejsou př evracen y i životy jich samých, obě í t vlastní "svobody" jednání? A k č em u to všechno? Jaký je úč l e a smysl č inu , v ně ž m nám Kundera své postavy pre­ zentuje? Nic méně než zjiště­ ní, že nejsme pány dů sledk ů svého jednání, že sotva roze­ známe dobro od zla, že je tu př íli š moho úhlů vidě í n vě ci , než abychom byli sto stanovit objektivní cenu vlastních č ­ i nů, a nezbývá ­ než se s tím

buď smíř it , nebo př ijmou t po­ zici autorovu: "Já jsem jiný". A pak tedy i já ­ č tená ř ­ vidí a nahlížím svět jako co­ si, co není v poř ádku , i já stejně jako autor mám ironic­ ký odstup od oně h c lidí, je­ jichž osudy mě baví. Ano, je­ jich osudy me př edevší m baví, nebot jsem postř ehl , 2e život Kunderových postav je lira in­ telektuální, ironická, výsmě ­ š ná, nemilosrdná, chladná. Hra bez shovívavosti, hra v níž je všechno dovoleno, v níž všech­ no je v mezích pravidel s vý­ jimkou nudy, "Svě , t který nás obklopuje, nezaslouží, abyste ho brali vážně ,.. " ř ík á Kundera v jed­ nom interview na okraj svých "Smě šnýc h lásek". Obávám to nelze ř íc i in margine "Valč ík u na rozlou­ č enou" , tím méně o "Žertu", a koneč ě n sotva lze nevzíí váž­ ně pana Zátureckého z povídky "Nikdo se nebude smát". Tě h c "žertů , " které se "náhodou" promě ň í ujv osud známe z vlastního života až př íli š mnoho a velice dobře víme, jak dovedou roztoč t i kola mašiné­' rie ulič ních , závodních a ji­ ných "společ enských " výborů

nadaných osudovými kompeten­ vaná programovými deklaracemi prozrazuje tu Kundera na sebe, cemi. ^evážnost, s níž Xundera, je tu vždy a nemá jen jednu po­ že př ec e jen hledá COSIř co jak sám praví, pojímá svě , t je dobu: autor sám sobě je samo­ stojí nad všemi náhodami a žer­ mystifikace a není radno jí zř ejm ě nadě í j nejvě tší , jak už ty, COSI, k č em u lze vztáhnout vě ř . itTo, co tak osudověvpro­ tu bylo naznač eno . Stojí mimo lidský život; dává najevo, že mě u n je život Ludvíkův v "Žer­ svět svých postav, jeho pozice má smysl mluvit pravdu, Se ct­ tu", to co č in í z Jaromila je postojem experimentátora, nost., má. smysl, a že není vrcho­ udavač , e co zbaví Klímu v 'r\i­ pozorujícího a ovlivň ujícíh o lem smě šnost i brát vážně svou kdo se nebude smát" na celé chování pokusných zvíř at j vy­ práci. Vždyt př ec e nelze jinak, týdny klidu, to jsou síly tra­ staví labyrint a vpouští do než chápat Bertlefa jako inkar­ gické. Kdyby Klíma stokrát­ ně o h své postavy jako profesor naci svatosti,vJakuba jako ztě­ tvrdil: "Teprve po chvíli mi Skinner krysy. Kunderův Laby­ lesně í n prvku ď ábelskéh o v jeho došlo, že /navzdory mrazivému rint má více či méně podobu sváru se sebou samým, jako vz­ tichu, jež mne obklopilo/ není našeho svě a t /v "Žertu" více, pouru proti ctnosti, když se můj př íbě h z rodu tragických, v "Život je jinde" jde spíš o rozhodne ponechat jed v tubě nýbrž spíš komických př íbě hů . " model, ve "Valč ík u na rozlou­ léků ošetř ovatelk y Raženy, A "To není př ec e jen výrok Klí­ č enou " je architektura laby­ jak jinak, než jako princip mů v , to je i výrok autorů , v rintu­svě a t téměř svévolná a Magdaleny vykládat ště stí , kte­ výrok o svě tě , který v jeho skuteč nos t je do ní vnášena rého se Bertlefovi dostává od skuteč ě n absurdní podobě Kun­ pouhými rekvizitami/. té prázdné, vychytralé potvů ­ r dera nemíní př ijmou t a absur­ Jiným prvkem nadě e j je Kun­ ky v noci př d e její dabeleky ditu motivovanou ideologicky derovi historická analogie. náhodně nastrojenou smrtí. Kdy­ popírá a př ekonáv á absurditou Kontrast trapné smrti Jaroni­ by se autor stokrát bránil, autorské .svévola. Nebylo tomu lovy /"Život je jinde"/ a tra­ stokrát znevažoval svět i sebe tak vždy: ještě v "Majitelích giky a velikosti skonu Lermon­ sama, je to tam a sotva to po­ klíč " ů je autor schopen vidět tovova jc nám dokladem autoro­ pfe programovými mystifikacemi. nadě i j v ideologicky pojatém vy potř eb y mít pro tento svět Je to ovšem dobř , e že se v kontrastu postav. Tady ještě mě ř ítk o ještě jiné, než krité­ Kunderově tvorbě znovu objevuje myslí na změ nu , ba dokonce na rium vlastního postoje. .. což nadě je , tř eb a potlač ovaná , iro­ revoluci v postavách Vě y r a teprve "Valč k í na rozlouč ­ e nická, autorem odmítaná a vy­ Toníka. Ale pak už je konec a nou"... Opatrně a s nedů vě rou , smívaná jako ideologický ly­ nadě í j promítnutou do budouc­ pojištěn proti výkladu, který rismus. Tato nadě je % s níž se nosti, konec s mýtem revoluce. setkáváme v posledním Kunderově uč iníme , programovými deklara­ Nicméně nadě je , ironizovaná, románu znamená, že autor pro­ cemi, navzdory svému tvrzení zaháně á n nevážností a zapuzo­ šel složitou cestou od mýtu re­ o "legrač nosti " tohoto románu,

voluce oř s e odmítnutí a pople­ ní mýtů voech  až k obnově sta­ ronového mýtu, k nadě i j v prin­ ci o, který má v evropské lite­ ratuře podobu kř est'nskýc h symbolů ctnosti a hř íchu , do­ bra a zla a Posledního soudu. Je to dobře oro Kunderu a je u literatu­ to dobř e vpro č esko ru, nebot jen tehdy, je­li Kunderova tvorba č íms i víc než nevážnou hrou, mů e ž mít a má smysl v jejím kontextu.

Tak př ekroč í­1 i ř ízen í obce svoji pravomoc tím, že se stýká a nař izuj e nejen svým be zpro s t ře dně podři zeným, ale chce ř ídi t i každé další rameno, kterým prochází vý­ konné moc až k je dno tli výra č lenů m obca, vyvstanou na­ bíledni jiné casty, pomíje­ jící prostř edník y i ř ízení , stejně jako lidé, kteří tě h c cest použijí. Nelze­li zákon obejít, lze jej př e ­ kroč it. " Vě a r Linhartová

III.ilCD^DNÍ FESTIVAL HHHH^iáia 1. ř íjn a 1977 uskuteč ni l č esk ý HHHaaSSHHHHEiaaiiíiaMHHEř MHSfSSEHH underground III. hudební festi­ druhé kultury v Č SS K ^reHKHHMH EKHaMSEEíEEaaHEíaHHSEKEr? ú&mmmmvi®.  val /I. byl v září 1974 v po­ stupicích, II, v únoru 1976 v Bojanovicích/ ­ v usedlosti " żo 3 ti? ená inkvi z i c e pr avi­ Václava Havla na Hradecku u delně vyvolá zástupy blouz­ Trutnova, Ir o krátkost č asové ­ nivců, Osobuje­li si nej­ ho odstupu zatím nelze zhodno­ výš s í moc právo př íméh o do­, tit jeho význam; pokusmo se hledu na všechny slovky oro­ tedy alespoň o struč é n chara­ stredkující, najdou se oo­ kteristiky zúč astně nýc h hudeb­ každé lidé, kteří se chtě í j níků. obejít bez každé složky a tmosféra veselého ghetta, dosáhnout bezprostř edn ě až kterou se od ooč átk u sedmdesá­ k tomu, co si svr hovaná tých let vyznač uj í všechny moc osobuj3 zastupovat, to koncerty č esk é podzemní hudby, .jest popř t í nakonec ji sumu. byla tentokrát výrazně jš í a

extatič tě í jš než jindy. Kon­ cert se konal ve stodole ­ ideálním duchovním prostora, kde nic nerozptyluje pozornost a kde si všichni uvě domuj í jedno: je to poslední místo, kam až jsme se nechali zahnat a dál není kam ustoupit. Pocit vně jšíh o ohrožení byl konkre­ tizován policií, která nepro­ dyšně obklíč il a celou usedlost; nicméně nevkroč il a na soukro­ mou pů du , jak se to stalo 9.č ervenc e v Rychnově, ale ne­ chala koncert probě hnou t bez jakéhokoliv zásahu. První vystoupila rocková sku­ pina umě á l Hmota; byla oslabe­ na o flétnistu, zatč enéh o na autobusovém nádraží v Praze tšsne př d e odjezdem na koncert, I tak bylo její vystoupení ne­ obyč ejn ě vyzrálé, př edevší m po duchovní stránce, a  výrazně   př odznamenal o chiliastickou atmosféra celého festivalu, Dino, autor textů skupiny, zpí­ val svoje kř eč ovit é viae, .zabý­ vající se posledními vě cm i č lo ­ vč k& : "Živí na struně, mrtví v rakvi", "My dva a kně z" , "Dru­ hé j svot". Vystoupení Sváti Karáska pů­ sobilo neobyč ejn ě prostým a hlubokým dojmem, Zpíval ně kter é

stará spirituály ­ jako "Byl jsi tam, když byl kř ižová n nůj Pán" ­ ale jako lidové spirituály pů sobil y tentolpát i jeho vlastni písně i MIt s too latě /"Oni se k sobě tu­ le j, jakoby lásky poslední den měl bejt"/ a "Báby" /jak hebrejské porodní báby neupo­ slechly rozkazu faraóna a ne­ povraždily mužská novoroze­ ná tka/. Zatímco brně ál Hmota pů sobil a spíš vizionář sky , Karáskova vroucnost byla hlu­ boce lidská. Co do kontaktu s lidmi př ítomným i koncertu to bylo bezpochyby jeho nejlepší př edstavení . Skupina Tne Hever and Vaze­ lína, kterou na místě sesta­ vil její leader Miroslav Ska­ lický z hudebníků i diváků, se uvedla v mimoř ádn ě spon­ tánní podobě. Skalický je bluesman v ryzím smyslu toho slovaj veselost a hravost jeho písní, př enášejícíc h se s leh­ kostí př s e ty nejostř ejš í pro­ blémy svě a t undergroundu kon­ frontovaného s policejně by­ rokraticky manipulovaným svě­ tem konzumní společ nosti , ja­ koby prozař oval a chmurnou atmosféru jeho témat a mě nil a ji ve zpěv plný nadě je , komen­

tující svět establišmentácké zhovadilosti s veselou ironií, bez zatrpklosti a zbyteč é n rétoriky. Č ás t več er a odehrávající se v prostoru stodoly uzavř el i The Plastic People of the Uni­ verse. Po dvou skladbách star­ šího data, "Magické noci" a "Spofa blues" poprvé př ed ­ vedli rozsáhlou kompozici "100^bodů . " Lze ji bez nej­ menších pochyb označ t i za syn­ tézu celého dosavadního usi­ lování skupiny. Psychedelický úč inek , který u ně kterýc h skihadeb Plastiků ustupuje do pozadí aa ryze hudební 5 i tex­ tové záležitosti, byl tady jednotící klenbou, které byla podř ízen a hudba, text, osvě ­ t lení i projekce diapozitivů. Vyzně í n bylo o to .pů sobivě jší , oo cudně jším i a jednoduššími prostř edk y bylo dosaženo. Po př estávc e pokrač ova l kon­ cert v^prostorách bytu reei­ tály soIových zpě váků . První vystoupil Charlie Soukup oe svými ironieko­perziflážními komentáři všeho, co nabízí svět konzumu a komerce. Ale v jedné skladbě zazně a l u Sou* kupa neobvyklá poloha: píseň o kreatuře moci, která má lid­

skou ttář i hlas, byla prodchnu­ ta podivuhodným soucítě ní m a pochopením; o to hrů zněijpů so ­ bila, jako dokument absurdní panoptikálnosti svě ta , ve kte­ rém žijeme, 3vě a t fízlů a ne­ lidského strachu, který jako temná noc zahaluje všechno, co dě láme , vč etn ě tohoto koncertu, o ně ž m je referováno. Prvně vystoupili v souvislos­ tech undergroundu zpě vác i Ja­ roslav Ků tk a a Vlasta Tř ešň , ák které estabíishment postupně protlač l i svým sítem na takzva­ né dno společ nosti , kde se vo vzácné shodě postupně schází všec­.no, co je v č esk é kultuře živé. Jestliže je Soukup bř it ­ ký ironik, Bů tkov a poloha je docela jiná. I v písni "Havlíč­ ku, Havle", vě novan é dvě a m č eský m "disidentů " m ­ jednomu z 19. století a druhému z naší souč asnosti , je Hutka pž'edevšíru nesmírně laskavý pozorovatel a komentátor života. Ze zúč ast ­ ně nýc h zpě vák ů je nejvíc bás­ ník, a to lyrický básník, kte­ rý svět vidí a chápe jako pros­ tor poezie. Sváta ^íxrásek je v prvé ř ad ě kně , z a to i tehdy, když zpívá. Soukup je ironik, Hutka básník. Vlasta Tř ešňkánení nic z toho.

fMMMaMMMMMWMWBMWOTIWWCTMMWBMWMM«^^ 

fiozpakoval bych se jakkoliv blíže urč t i jeho zpě j v zdá se mi, ževje to č ist á mystická výpově b c jakoby nezpíval Tř eš ­ ň ák , ale skrze ně o h zpíva­ lo cosi vyššího, jakoby byl jeho hlas i on sám jenom ná­ strojem, na který hraje ně kd o jiný» I při vzácné vyrovna­ nosti umě leckéh o dojmu z jed­ notlivých souborů i zpě vák ů III. festivalu /to se netýká techniky ani vyzrálosti hu­ debníků, ale prožitku a au­ tenticity hudebního projevu/ soudím, že Tř ešňkávnesl na podzemní hudební scénu polo­ hu, která ji obohatila nepř ­ e hlédnutelným způ sobem . V závě u r festivalu vystou­ pila Marta Kubišová; dopro­ vázel ji na kytaru Jaroslav Hutka a zpívala jednu ^ jeho úprav moravského folkloru ze Sušilovy sbírky "Starala se máti má". Až sem jsme dospě i l od ně kdejš í rockové intole­ rance} lidová píseň zpívaný ně kdejš í hvě zdo u č esk é pop scény byla symbolickým vyjád­ ř ení m duchovní jednoty, kte­ rá se u nás v posledních le­ tech vytvoř ila . Jednotyx kte­ rá spoč ív á v př ijímán í jaké­ hokoliv autentického projevu,

a dítě e t trochu obstarává ži­ vobytí. Mají spolu roztomilou holč ič . kuUmře jim. Ne o půl druhém léto, jak by choulosti­ vě jš í divák uvítal vzhledem k tomu, že vše je rozehráno se M. srdceryvnými drastickými efek­ * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *  ty a útokem na sentiment, ale H H H H H E T H H S H H E H H H asi tak ve tř ech . Smrt je fa­ tálně navozena dobře míně ným i M A L I Č KO a sta± by se ale špatně bodrými úkony roz­ tomile př ihloupléh o šéfa kvě­ I*I*$*$*l*$*$*I*I*$*i*$*i*I*S*  tinář ství , které př íhodn ě v témž domě šíří jemně hř bitovn í č lově k filmovým recenzentem. atmosféru. Ditě tedy nešikovně Př ito m by mohl znovu př ijí t na umře na zánět mozkových blan. kloub té v Cecheách téměř po­ Pro rodiče je to velmi nepř ­ í svě cen é záležitosti takř íkají c jemné, to musí uznat i nejku­ šaldovského rodu ­ jak se stát í divák. Co dě lají ? kritikem z bezprostř edníh o dik­ lantně jš Všechno pro to, aby se z toho tátu chvíle, jak se pě kn ě ř íka ­ k dostali. Pomohou drobná lo. ­le jsou zř ejm ě opravdu mo­ ně ja lidsky jímavá rozptýlení v za­ menty, kdy si nelze pomoci a mě stnán í /zvlášt při ateliéro­ kdy by č lově,k i kdyby mu u­ vém fotografování se užije sekli všechny údy, napsal glo­ spousta povedených a teple su, jsa torzem. prost ch legrácek/ i vevškole. Pomoci si nelze u filmu "Den Tak tedy nejprve odstraň uj í pro mou lásku". Zapamatoval všechny př edmě , ty které ­ jim jsem si, že sutorem námě u t a dítě př ipomínají , pak se tro­ scénáře je Markéta Zinnerová, chu vzmuz i a zkouší si př d e režisérem Juraj Herz. Úlohy zraky diváků udě la t nové ro­ prota, onietů hrají on ­ polo­ bě, ale najak to nejde. Ono inuž ­ položena a ona ­ polo­ totiž ­ jak se doslova dozví­ žena ­ polomuž. Vytvář ej í tzv, me ­ ani poč t í nejde jen tak moderní manželskou dvojici. On mechanicky a bez citu /nič eh o studuje, ona kromě domácnosti pokud v jeho pozadí není po­ stranní úmysl a pokud je ne­ sen snahou vyjít vstř c í všem lidem dobré vů le .

86 

se tedy nebojte vy, kteří jste pro cool sex/, ti naši dva mladí lidé se zase musejí tak trochu najít, bez totální ně y h se dá zř ejm ě souložit na­ poř ád . Př ec e bych to však ješ­ tě nechal ově ř I it $ha př ijd e v nízkém porostu /jde zř ejm ě o ně jak é stř edoevropsk é ohilí, ale při rozoraných mezích, ex­ tenzivním hospodař en í a roz­ ostř ovacíc h grifech kamery se to velmi tě žk o poznává/. Ná­ sledkem ječ mínkovsk é soulože se narodí syn,vPorod je boha­ týrský, alespoň se tak dá u­ soudit z tohoř že se dáma zpr­ vu kroutí bolestí /jde nejspíš o koncepcivporodu bolestného/ a pak se štastně usmě je , když jí'ukážou mladého bohatýra ja­ ko výsledek. Mu ale ­ proč je tu situace spíš pro glosu než pro recen­ zi? Protože nejde jen o hlou­ pý film, jde o stav, který v našem mravním prostř ed í dovo­ luje, aby podobný superkýč pů­ sobil jako lepší či horší mož­ ný pokus o sociologické ztvár­ ně i n tzv. naší př ítomnosti , o tzv. menší zlo. Jak ňe ztvár­ ně né ? Disneyovským kýč em , mecha­ nickými synestéziem navozo­ vaným životním pocitem. Ob­

razem ně č o eh jako komplikova­ ného civilního štostí, rámco­ vaného smrtí a katarakticky, do štastně pově děén budouc­ nosti dovedeného k pozitivnímu futufologickému plánu. V ba­ revném prově dn í př ím o mecha­ nickou synestézií vtíravé hud­ by a do bodovitosti rozptýle­ ným zábě re m kamery /jakých užitkových konců se tu doč ka l pointilismus!/, které dovolují tlumivou nápově du . Co je ztvárně no ? Co se napo­ vídá? Polorozptýlená mravní indiferentnost dvou polopo­ hlavních individuí. Život, kte­ rý národní umě lkyn ě Marie Puj­ manová ­ Hennerová /o níž dnes už vzpomenutý F.X.Salda ve tř icátýc h letech napsal, že má v jediném malíč u k víc talentu a vtipu, než on ve všech svých deseti reumatických prstech dohromady/ charakterizovala jako lenost smyslů, lenost ci­ tů, lenost intelektu. Tato le­ nost je stimulem i výsledkem nenucené oficiálního životní­ ho obrazu, který se tu nutka­ vě vtírá. Poznáte ho př edevší m podle dů slednéh o zesoukromě í n a apolitič nost i osobního živo­ ta, trochu jako z jiné planety pocházející všeobecné sterili­

ty, mravní indiferentnosti a oktrojovaného vitalismu. Málem jako by se ně kd o pokusil trans­ ponovat Malého prince do úda­ jů souč asnéh o oficiálního so­ ciologického šetř ení . J de o stav, př íznačýn zř ejm ě nejen pro film. ­ Je pozorovatelný při namátkovém prolistování mládežnických č asopisů , je př íznačýn pro tzv. lepší, zá­ mě rn ě vybraně jší , elitně jš í polohu zábavy ve sdě lovacíc h prostř edcích , která se má plánovitě odlišit od estrádní vulgarity zabírající nejvě tš í procento. Je to alternativa konzervovaného životního sta­ vu, svě a t náhradních dílů z lev­ ně jšíc h domácích surovin. jan

l o p a t k a

MBtumf» MMMMHHftggBtgEHBflgjgH ERNEST HEMINGWAY waaiagEgBBnramm» v nedě i l 2. č ervenc e 1961, než se zastř eli l loveckou puškou? Záhada je koneč ě n vyř ešena : recitoval po ně koli k hodin texty Rolfa Hochhutha. Poté, pochopitelně, se mu už nechtě o l

žít. Tak se to píše v recenzi, uveř ejněénv hamburském týde­ níku "Die Zeit" /Č .35A977 / k svě tov é premiéře Hochhuthovy hry "Smrt myslivce". Recenze by si zasloužila doslovný př ­ e klad ­ omlouváme se však auto­ rovi, Benjaminu Henrichsovi, že z ní jen ně o c vykrademe. Hochhuthova hra vyšla knižně už v r.1976. Pro jeviště ji zpracoval Bernhard Wicki /kte­ rý spolu s Curdem Jftrgensem pak hrál Hemingwaye ­ Wicki jako Hochhuthův protagonieta? Jürgens jako recitátor v mezi­ hrách originálů Hemingwaye/, a premiéra byla koncipována jako jedna z událostí letoš­ ních "Salzburger Pestpiele". Tahanice mezi herci, proti­ chů dn é zprávy o uvedení, resp. stažení hry a jiné nepě knost i charakterizuje recenzent jako akandál. "Ale jak §e skandál promě­ nil! Kolem Námě stka" a také ještě ,kole m ^ry o Churchil­ lovi/ Vojáci/ byly vzrušené diskuse o historických a mo­ rálních otázkách... Co H 0 ch­ huth nemohl nikdy ztratit, to byla pově t s dramatika. Byla tu pově t s angažovaného, fanaticky

opravdového, až ř ezav ě vzrušu­ jícího souč asníka . Jenže tako­ vou pově st , jež se opírá spíš o morální než umě leck é kvality, vystavuje riziku ten, kdo se odebírá do pseudosvě a t Salz­ burku a do polosvě a t pana Jť tr ­ gense." "Dosud snad žádný dramatik nerezignoval tak radikálně na to, aby dal postavě její vlast­ ní jazyk. Hochhuth cpe vě y t bezohledně ubohému Kemingway­ ovi do úst... Zase jednou se­ psal bez váháni všechno, co ho napadlo a co vyč etl , a nesta­ ral se o to, zda se to hodí ke hře a k tématu. Že se Heming­ way zastř eli l když zjistil, že už nemů e ž psát, je myslitel­ né témaj snad i téma, jež lze zdramatizovat, a ně kd e v Hoch­ huthově hře se také vyskytuje. Ale neobjevuje se, protože je zasypáno tisícem dalších témat. Bůh a svě , t poezie a malíř ství , dě jin y a souč asnost , ženy a alkohol. Hemingway je př inuce n recitovat všechny dosud nepu­ blikované Hochhuthovy eseje. Místo aby myslel na smrt, což sebevrah pravdě podobn ě č iní , př edvád í publiku svou sectë^ lost, své vzdě lán í veskrze zá­ padní ­ nic dů ležitě jšíh o nemá

na práci básník, jenž se rozho­ dl zemř ít . Z vlastního trauma­ tu udě la l Hochhuth trauma své­ ho hrdiny. Všechny jeho hry jsou svě dectví m strachu. Stra­ chu z jazyka ­ nedů vě ře uj ani síle vlastních myšlenek a neu­ stále hledá útoč išt ě u myšlenek cizích... A protože prožívá svět pln úzkosti, má stále po­ tř ebu * zjednat poř ádek , vtě ­ s nat chaotický svět do př ehled ­ ných výroků ... " Recenzent lituje publikum. Je nuceno protrpě , t jak autor deklasuje umě i n sentence na sériovou výrobu kalendář ovýc h výroků. Malý výbě : r Závist je eros tě ch , kteří mají zamě stnání . Manželky, a př ece , kdybychom je nemě li.. . Nenávist je ranní ptáč . e Dobré se daří jen tomu, kdo hodně píše. Dě i t jsou ­ výč itky . Ženy č ast o berou sebou dě i t ­ muži nikdyj rozhodně ne tehdy, když opouště í j ženu. Sláva: padesát procent pros­ tituce, padesát transpirace. ­ af ­

P ř í c h od s t í n ů 1 9 7 1 unášen odtud domovem se zacpanými ústy unášen se zacpanými ústy domovem jenž mne do mobilu rve unášen do nehybu domovem, ústy zacpanými odtud

a

P E T R

a k é a

ozdobím hlavu slova jakým vavř íne m pod ním se bude olizovat solná hůl

8 a a & a ˇa a a a a a a a a

­ ­ ­ jeho ř č e možná jen zpívá ale zpěv zastavený zdí vypráví a zase možná jen jemu o nem a protože kdo vypráví druhému o něm vypráví o sobě zpěv mluví o sobě a tím i o zdi která jej zastavila která jej vrací a tím. i nechtě vydává ta zed se stává ústy kam už nelze vejít vezdít se protože zpívá­li kdo umí i zpě u v naslouchat a svě dčtio tom neslýchaném, slýchaném

oči na stopkách

a 

­  ­  ­

oči na tř ešň ové m stromě

a

..* perlorodky tam proplouvají

mezi listy v srpnu

a

lítacími dvíř y k praseč ník u

mezi listy v srpnu

a

kovovou pružinu dvíř k e

ba ještě i v září

a

kde na potítku touhy marně jsem č eka l na marnost: žaluzíny př d e okny se nepohnuly smluvená znamení zaznívala odevšud S k a n z e n y 1 H ě zavři si př d e sebou všechny dveře odtud zů sta ň tady neč eka t

a

89 

K A B E Š

opakují zpomalené chaluhy perlorodkám povolují slastí svaly

ve vlahém proudu pod stropem /malá voda/ nebe putující novým nebem hlína putující starou hlínou nové nebe deroucí se starou hlínou nová hlína deroucí se starým nebem nebe plné chodníků a se stopami hlíny hlína plná chodeb se stopami nebe všude stopy po stopách stopy po chodbách a po chodnících stopy VE hlíně a stopy v nebi stopy které bíle odrolují mapu do vě rnost i mfctvou svislým kra

a K s B h a B s B

blíž ­ k tobě ­ blíž /jako/ u vytržení: na něm hlína na tom sladkém koř án í po té hlíně svě tl o ty tak náhle na svě tl e a v tom svě tl e vidíš jak př epad á vpř ed u poslední, a je to myš

B 

­  ­ 

h a

navštíven jedlíky, hledím se spasit v akváriu

­

B 

a b

je ale sucho a je pů t s na př edposledn í chvíli

B 

ji nám

B B

mezi paloukem a mezi loukou

B 

jiná variace na trávu

0

vlnité plechy, vodotě sn á hladina

B 

90 

rvu zlaté šupiny svých úst vzepřu je př d e oči

opř enéh o o veř e j z morového sloupu  po letech tě tak stř etává m  jsi biletář m e uzavř enýc h promítání  za veř ej í z morového sloupu  ten se z toho všeho olistil zatím 

a  a  a  a  a 

co já jsem z tebe na vě tv i a hledám  východ z té nouze po letech tě zažít jak kontroluješ lupeny pod rašící vě tv í  která je svě tlý m paprskem, hrotem  vetká mne v promítací plátno  kde stojí ně ý m film to se však vetknout v něj už otáč m í a hrobím 

a  a a  a  a  a a 

tvoji hlavu šlehač kový m dortem  a  smě u j se ti až padám  a  z ně méh o filmu smě u j se  a  nad sladkým sladkým hrobem tvým  a  ­  ­  ­  a  mít slova pro svá slova!  a  mít smyč c e na tvůj zvon!  a  mít v tabletkách tvůj cukerín  a  a jím si sladit panelový med samoty  a  kde mlč en í je př íli š veř ejn é  a  veř ejn é jako tento vě žov ý dům tajemství a hanby» v ně ž m jenom prů va n má své soukromí  a  a 

91 

od pů y d nad stř echo u po hromosvod pod sklepem dům v ně ž m zvukové vlny se neviní neohebné jako políč k e jako prkno jako mrtvola jako prkno pod mrtvolu. zvuk ztuhlý poznáním že pově dě t je možné všechno ale dýchat tím už ne a proto vzpě č e uj se v kolmou kru v houslový klíč ke hluchému masakru co ještě vč er a rozevíral pohledem celého jej svírá ta pouta která kladl jako odpově i d v ocel otazníku stahují se jím a on tak sebe ve ztraceném stř ed u drtí podoben jako vejce smrti podoben jako vejce smrti podoben vejci pod náporem klece uvnitř zde př d e zrcadlem skály které rozpadá se v mě st o na škrabošku kostí odlupujíc tvář

O d l e t 

v l a š t o v e k 

Odlétají vlaštovice, mlh a strnisk č ern é svíce, šípy č ernýc h plamenů. Pod stř echo u a nad pě šino u v krvi namoč eno u tř tino u kreslí Amen na stě nu . Oči léta. Bolí. Hynou. Nevzpomínej. Vzpomenu.

Ztuhlé lokte rohů v stáji nikoho neobjímají, po ně ko m se ještě ptají. Bílá svě tl a spadaná, sliby stydlé do rána v áLámě s otluč eno u duší. Ně mota , jež s klenem stéká sloupů s košilemi mléka,

Uletě ly . Už ne naše,

sloupů v plášti z plísně muší.

hř eb y v oč íc h Tobiáše, V tů i n ryba uzdravení. Tma je v síti. Ryba není.

Sloupů stromů V . ráji kvetly. Č ekaj í až zima setlí.

Je tam. Vlna dme se, vzlyká.

Č ekaj í až zkameně ly .

Radost. Anděl hladí psíka.

Č ekají . Už na andě ly, .

Odletě ly . V polích stony sezlátly a v chlévech stlaní, Ezauovo požehnání hrsti slámy v př ítm í dlaní. Osiř el y v chlévech rohy, pokácené otazníky na č el e krav, kř iv é dýky, pů lmě síc e zjizvené. Lampy zhaslé. Ještě ne.

B o h u s l a v

9U 

R e y n e k

m o t t o 

P A M Á T C E 

B O H U S L A V A 

E E I N K A 

Strach máme. Ně kd y nemáme.

Básník a grafik Bohuslav Reynek /31.V,1892 ­ 28.IX.1971/

Strach slepoty. Strach veliký

uzavř l e své básnické dílo dvanáctou sbírkou, nazvanou Odlet

př ibil y prsty neznámé

vl štovek, do níž jsou shrnuty básně z let 1969­71. Pro

č erným i oč k e hř ebíky .

jeho básně a pro jeho grafické listy /jichž je na č tyř i sta/ není dnes jiného místa než v srdci a pamě i t tě ch , jimž se

Je noci strach, je bázeň dne. Neznámé prsty napsaly na uší svitky prů hledn é žil krví Sibyl signály.

setkání s jeho dílem stalo živou událostí ­ ohniskem vždy zno­ vu vzcházející jasnosti a vroucnosti, jejichž mocí se dě e j ono podivuhodné poznávání /rozumě ní/ , které neodhaluje nijaké esotemí tajemství, právě naopak: tajemství ctí a neruší, ne­ botbno samo je př edpoklade m a zdrojem tohoto sdíleného poro­

Bohuslav Reynek

zumě í n v ř ád u poezie. Básně Reynkovy zaznívají v tichu a z ticha. Jejich tvů rc e nebyl nikdy obklopen svě tsko u slávou a ostatně dodnes trvají rozpaky, jak uchopit v kontextu č eské ­ ho umě í n tohoto století dílo tak jiné a odlišné, že bývá zč ást i shledáváno konzervativním a zč ást i podivínským. Ne­ sdílíme starosti tě ch , jejichž metou je mapování umě lecko ­ historického vývoje, vede nás toufca po porozumě í n básnickému sdě lení , které uchvacuje a kterého si nanejvýš vážíme. Umě í n tohoto století, moderní umě ní , bývá nazýváno velkým dobrodružstvím. Na prahu tohoto duchovního dobrodružství sto­ jí vypjaté existenciální cítě ní , jehož nejvlastně jší m vyjá­ dř ení m se stalo umě í n expresionismu, "jako nejpů vodně í jš reakce na duchovní krizi moderního svě ta"./I / Jestliže výchozí zkušeností expresionismu byla "vnitř í n desiniegrace osobnosti a odcizenost vů i č skuteč nost i vně jší " /2/, 95

L i s t o p a d Žebrák je u plotu. Nezvaný, Zvaný, Halí mi nahotu tyč k e stany. Za plotem žeber srdce se choulí, "Hic s sebou neber. Dají, zvou­li." Ve mracích obrazy, tmy dveře dě ravé . Hlad máme. Odchází, Strach vchází. Bez ave. Déšť listů, Horate, Strom. Stíny zubaté. Plot, Ptáci zpívali. Déšt ran a hallali... V hroudách a pod natí zajíci rezatí s č erným a oč ima . Za plotem je zima. Smrt chce se ohř áti . Nah. S mrazem ve vě tru , "Sníh s krví nesetru, šatí a hř ej e to." Svrab v ků ži : zaseto. Hlad. Ústa kř eč í kř ivá . Hvě d z manna jim zbývá. Mléko sloupu. Luny s:;ýva. Smrt se smě je . Neusmívá.

stvoř il a tato nová zkušenost výraz nad jiné vř elejš í a hro­ zivě jší , nebol vyrů sta l na horizontu rozlámujíč íh o se svě a t spě jícíh o k váleč ném u konfliktu a př est o ještě v živé pamě i t celistvého př irozenéh o svě a t tvoř enéh o a neseného evropskou duchovní tradici, do ně ho ž teprve v prů běuhminulého století zač al y vstupovat masívní př íznak y moderní vě y d a techniky, Bohuslavu Reynkovi byl prostor básnictví otevř n e setkáním s Rilkem ­ s jeho Knihou hodinek,/3/ To bylo ještě př d e první svě tovo u válkou. Za války př eloži l dílo Traklovo. Lépe je ř ­ í ci př ebásnil , neboť pro ono existenciální cítě í n tvoří bás­ nický výraz v prostoru č eskéh o jazyka, V tě chž e letech př ­ e kládá Péguyho a Marinettiho, /4/ Jeho vlastní poezie /básně první sbírky Žizně 1912­16/ dorů st á k expresivnímu vidě í n a př est o je tu cosi n a v í c , "Nebesa jsou zpuáaýbéna a roz­ vlně a n jako moř e . Keř jest útlý, tichými plameny touží do vý­ še s takovou vášní, že se zdá, jako kdyby jej neviditelná l vnésti do blankytu: modlím se, by ruka trhalaxi prs ti a chtě a se tak nestalo, ­ koř eny , vylezše z prsti, vždy se svíjejí a syčí jako hadi, dě í s mne rány země, stahují mi srdce...Kvě y t podobají se ohnivým jazykům o letnicích.., A hle, keř sám se shýbá... Kladu tvář svou do plamene: Ohně svatodušní, vypalte mi oč , i ­ jsem slep a tolik toužím prohlédnouti," v 

Báseň je modlitbou. Ja*© b y pro moderní básnictví ř ek l sv. Pavel:"Pokušení vás zachvátilo jen lidské; Bůh však  j e  vě rný ; ten nedopustí vás pokoušeti nad to, co mů žet e snésti." Kdo tuto jedinou vě t u by uvě ř , ilnevydal by duši záhubě sle­ poty nebqfeoufalství. Neboť moderní umě í n  j e nepochybně velké 96 

K r ů

p ěj 

d e š t i 

duchovní dobrodružství, v ně m ž však ti blízcí a naši nej­ dražší,  ti pravdiví, vyhlašují  ztroskotání  z míst, kde už 

Krů pě j deště na kaluži 

je neumíme  dostihnout ­ za prahem  zoufalství,  za prahem  Ší­

kreslí  živou, bílou rů ži . 

lenství. Ti, kdož  žijí z tohoto  svě ta , feynoŁ z  jeho úzkosti,  neboí  jejich duše vydávající  se v oběí tuhne v  zrcadlo na­

Bílá z č ernýc h mraků  slétla 

stavené duchovní  závrati  a pádu lidského  svě ta , jaký  je ­

hvě zd a slibu, vážka  svě tla . 

mimo lidskou míru. A  př ece t  v  evropské duchovní  tradici  ode­ vždy byla známa  ještě i jiná cest básnická,  již  podstupovali 

Ale ve vln kř íde l hasne 

básníci  prostí  i artificiální  spolu  s mysliteli  a  církevními 

roztrhané  srdce  jasné. 

otci. Tato  cesta kř estansk é mystiky  dává rů s t básnictví, v  nS»ž zaznívá duchovni závrat, n, á zazél  práh  transeendence 

Voda roste v  živá kola, 

myšlfení i imaginace, kde duše, př ésahují c hranice  př irozenéh o 

v osidla. Baa  z vody  volá. 

svě ta , zrcadlí  celek  svě ta ,  a př est o  je v bezpečí  a bezpeč n a  jak dítě, byvši odevzdána  Bohu. 

Cizí  tváře obrys  vratký  zapletl  se do  oprátky. 

Reynkovy  básně  žijí z této tradice. "Rozptyl, Bože,  temno­ ty kol mne, bych vidě i l Nemodlím  se k tobě vstoje, oči  obrá­ ceny k svě tlu ,  jak jen svě tc i mohou, ale  tváří k zemi př i ­ tisknut,  jež voní fialkami«" /z  básně Modlitba  ze sbírky  Žízně / . V  oddílu druhé  sbírky Smutek  země /1924/  nazvaném  Kvě tn á nedě l e /z r.l§>18/ nalézáme  báseň ­ modlitbu: Bohu  Otci. ­  "Tys to, Pane:/  veliká,  č erná , drsná zeá,/  chlad z  ní vane./ Vysoká,  tvrdá, studená  zeá/ na mé  skráni./  Tisknu  se na ni,/ vím,  že  tys to: vím,  žes ty tam./ Tuhnu, a již  jen v kř eč íc h  se zmítám,/  á šeptám: Voluntas Dei/  fiat../  ... Pane, prsa tvá  jsou č erná ,  jako prsa Noci./ Ale Noc  Slun­ ce pod srdcem nosí./" Týto básně ­ modli tt?y byly  psány  z hlu­ boké úzkosti  let  první  svě tov é války,  z níž se nevrátili  97 

H o d i n y 

Reynkovi bratři v básnictví /vždyl básnictví zná blízkost, která př erů á st pokrevní svazky/ : Georg Trakl a Charles Pé­

Hodiny« Dnů tvář povadlá. Pih vteř n i smutná zrcadla«

guy, padlí na opač nýc h stranách bojiště svě tovéh o konfliktu.

Tvář nad kladivem kyvadla.

do níž svět upadl a jejíž podoba zač al a být rýsována tě i m o­

Tvář tvrdá, Rty bez úsmě vu . Polyká, Zrno i plevu. Zjevení tuší. Návště vu ,

Ti, kdo př ežili , vrátili se otř esen i propastí bídy lidskosti, tř eseným i a už provždy poznamenanými hrů zou , pro jejíž př íšt í tvář nebyla dosud objevena př edstavivost , již však bylo lze tušit pod iluzí doč asnéh o budovatelského optimismu pováleč nýc h let. Richard Weiner, básník básnictví, opomíjený a nesrozumi­

Pot minut písmem po zdi jezdí. Snad ně kd o šeptá. Ně ý m ze zdi.

telný ve své vlasti, objevený básníky, tak jako jimi byl ob­ jeven Heynek, /5/ píše právě z této otř esenosti , jejímž nej­

Snad srozumí, kdo nedoslýchá rafií ostnů , m prstům ticha.

vlastně jší m místem zrodu bylo existenciální zázemí expresio­ nismu. V prostoru moderního básnictví, kde byl nalezen sen,

Tvář trne v t m í . Nevítá. Tikotu hř eb y pobitá. Bez oč . í Slz má dosyta. Hafijýpavouk lakový, vyzáblý, č eká . Jako my. Můr dvanáct v sítě z plétá. Do vrásek, do slin, Rfeta,

jako objevená zkušenost a prožitek celistvosti a jednoty, byla zapomenuta země, která toto poznání odevždy skrývala i poskytovala a dodnes uchovává. Básnici ke Grand Jeu, jejíž blízkostí byl zasažen Richard Weiner, mluví se sebezatracují­ cím gestem bloudících a zavedených dě í t o tom, že za skuteč­ nou rezignací, rezignaci na svobodu, považují odevzdání tě a l

Snad hrkne chvíle neznámá. Hafije lomí rukama.

i duše Bohu. Neutě šitelní , stř emhlav í a vymknuvší se každé lidské útě še , jež nemů žem e dosti milovat, po právu vmetli surrealismu do tváře své pohrdání "vě deckým i hř íč kami " mo­ derního umě ní , jeho experimentátorství a kř eč ovito u krásou. Odmítli svě , t který jim odepř l e zemi jako domov a vy :ázal jejich"hře vysoké" prostor "svobody bez nadě je " a "svobodu tě ch , jimž odepř en a volba". "Ano i ne jedno jsou". Hlas básníků mezi dvě a m válkami zaznívá z úzkosti a nebez­ 98

M o u c h a 

Okř ídlen á září na zdi. Stíny hostů bleskem brázdí. Letí, mizí. Je a není. Splně ni . Snad promě ně . ní Písmo písně na zdi sedá. Slib se plní? Leze bě da ? Latrin hvě zd a kř ídlatá , v prachu zrno ze zlata. Na rubáši záplata. Hoř . í V blesku zakvilí. Jsme tu, ^ejsme? Na chvíli. Plachá duše oblaku hyne hř ebe m zobáku. Duha mizí. hvě zd a letí. hasne. Strach je ve voleti. V bludišti a jeskyni hrů a z stř v e ji zastíní. Na omítce zhasla duha. Radost chvíle, ^de je druhá?

pečí do ně ho ž svět upadl, které trvá a nelze je uzavř t í do vymezujících 1 topoč ů t propuknutí a vítě znéh o konce první a druhé svě tov é války. Hlas Osipgt Mandelštsma a Hlas Roberta Desnose /za mnohé/ to dosvě dč í uj z míst nejhlubších ­ z kon­ centrač níc h táborů opač nýc h stran bojujících v druhém svě to ­ vém váleč né m konfliktu, v nichž zahynuli obklopeni anonymní smrtí statisíců pro svou volbu svě dčti pravdě, jíž se básník zř íc i nemů že , a zř ekne­l i se jí, př estáv á být básníkem, Bohuslav Reynek vydávající se na cestu básnictví, které se dě e j v nebezpečí svě a t a př est o na zemi, již nám odkazují ot­ cové, záštituje se nejmocně i j ­ modlitbou, odevzdáním duše Bohu rezignuje na nepravou svobodu ducha, a pamě tí , /která j e právě tak jako imaginace mohutností duse/, která dává rů t s poznání a zahlížení celku, v ně ž m mrtví, živí a nezrození jsou tu pospolu př d e tváří Boží. Ne v oné ztuhlé metafyzické vě č nosti , z níž vzcnází a do níž zachází náš nedokonalý lidský údě l,nýbr ž pospolu v onom živoucím, dě jící m se a dě jinné m universu dávání a nesení ži­ vota, ve kterém jsme tajemnými svazky spojeni s veškerenstvem zjevujícím se i skrytým. 2 ně o h vzešlo a vzchází v echno skuteč é n básnictví, odkazujíc k tomuto společ ném u pů vod u a dosvě dč ují c je v pamě i t lidí, Ze zdroje, jehož př edpoklade m je tajemství sdílené a samo básnictví je jedním s pohybů jeho sdílení, K této pamě i t se Reynek vztahuj©výslovně ­ ve verších: "mrtví jsou nejprudší nadě e j dě ti", , "mrtví jsou 3 ě tlo , jež z této země už není." /z básně Mrtví ze sbírky Smutek 99 

S v a t ý 

M a r t i n 

Sníh na plášti, sníh na plotě, led ve vlasech a na ků ži , na nadě ji , na nahotě » Ha zakletém dnů zálnží» Sníh padá na hlad č lověak a na kameny vystydlé» Na hlavu psa, jenž neště ká , do peří vrabcům na bidle» Mrak slíbil» Te­S se chumelí» Sníh odívá a neiáře je» Noc« Nadě j e se otmě ly » Sníh voní» Voní nadě je . Půl pláště» Visí kde visí» N& žeber mř íži . Na kosti» Na zakopané radosti» Půl pláště» Radost najdi si» Prst bílý píše na stř ech y váhavé  zvě st i © ráji. Na př ejat ý plášfc útě ch y žebráci hustě padají«

O p u š t ě

ní 

Plny brázd jsou prázdné dlaně« Prsty ještě tápou tmami. Je tu ně kdo . Ně o c dá mi. Nebyl. Bída spadla na ně« Č íhaj í pod bř evne m č el a žárliví pavouci oč . í Pavuč in a neposkoč ? í Vrásek sít se nezachvě la . Př ec e doč á k se, kdo prosí. V dlani pavučí jsou vosy, živé, s žahadly a žhavé. V jedné Pater. V druhé Ave. V dlaních hoří vrásek sláma. Z ohně aspoň popel zbývá. Lehounká a tenká skýva. V jedné sám. A v druhé sama.

země . / Z pamě i t je obživována jetoo duše, nebot př ítomnos t sama by stě í ž vydala nadě i j tak velikou, aby otevř el a budouc­ nost. Na poč átk u 30. let v Reynkově krátkém textu ke knize Legend, vydávaných edicí Atlantis, č teme : "Jsou to památky z dob fiírkve, kdy evangelium bylo ještě jediným pokladem v srdcích kř estanů j kdy pokušení byla snad žhavě jší , ale daleko ne tak záludná jako dnes.. V oně h c dobách ještě netjyl znám šerosvit mezi dobrem a zlem, nebot aspoň se o něm nemluvilo. % l o svě tl o a byla tma, a dě lil y se od sebe." Básníku Reynkovi pro jeho pokoru byla darována země jako místo pro domov. Zř ek l se dobrodružství moderního umě ní , hluku mě st , avšak neodepř l e úč as t tě , m kdož v nich žijí. Zvolil chudobu a službu, která se mu stala ctí. Jestliže až posud byly zmiň ován y př edpoklad y jeho tvorby, obraíme se nyní k jeho dílu, v ně m ž chválí a sdě luj e zemi, kterou uchoval a již ve vážnosti a úctě př ijímáme . Je to dar živoucí nadě je , již rozpoznáme, ač jsme jí dosud nedorostli. 0 této zemi kdysi napsal, objevuje blízkého autora minu­ lého století:"máte pocit, jako byste tyli v mezích rodné země, kteréžto meze jsou tajemné a plné symbolů. N$kdy jsou to zdi rodného domu, jindy plot zahrady, jindy pole a lesy vů kol , zvonice a stř ech y statků. A když duše sálá v jižních nadě jích , rozlétají se př d e paprsky její zář , e a aniž by Éni­ Iqprly v nekoneč no , obklič uj í Domov." Reynek je básníkem rozhraní. Rozhraní noci a dne, úsvitu a soumraku. V tomto č ase , kdy se otevírá nebo uzavírá vidě í n 102 

M ů

r ka

v

n o c i

Mů rk a plamen lampy hasí letu vlajícími vlasy, na omítce stínu tř tin a srpem letu svě tl o stíná. Ha skle závoj, jizva ve zdi. Po omítce písmo jezdí. Rozestř enýc h sítí sliby, vyplašené stíny rybí, Z koutů noci mů rk a letí, kreslí kosti prstů pě ti . Divá mů rk a barvy žita po omítce stébly zmítá, potácí se kozel kruhem v svě tl e prvním; v svě tl e druhém. Réva př ehoř kéh o vína drápky stínů se popíná chvě jíc í se pavuč ina , Kouzelnice kreslí kruhy. První ze svě tla , z tmy druhý, ^de je svě tlo ? A kde tma je? Kde je klíč? Kde klika ráje?

dne, je vždy spolupř ítomn o naslouchání noci. Svě tl o a tma, den a noc, služba dne a služba noci, dobro a zlo tu nejsou proto, aby byly poznány a oddě leny , nýbrž vykoupeny a smíř ­ e ny existenciální odpově dnost í lidské cesty. Báseň vzcházející z rozhraní viditelné skuteč nost i reálného svě a t a imaginace, se vrství a roste jako sdě lujíc í se sebenalézající porozumě í n v ř ád u poezie, př ekrač ují c rámec prožitku. V tomto otevř ené m č as e se básník vztahuje k celku možností, v nichž ho oslovuje svě , t Reynkovy grafiky, více než básně, dokládají potř eb u za­ kotvení v blízkém, v zemi a domovu, "Je dvojí soumrak. Dne i díla,/ po písních tě í š obrazy,/ Duše se do tmy uchýlila,/ tř py t sedmi ran ji provází." /Z bás­ ně Soumrak ­ 15.IX, ­ ze sbírky Podzimní motýli 1946/. Básnické vize Reynkových grafických listů, př ekrač ujíc e a prostupujíce viditelné a blízké, nacházejí v roznraní vnitř ní ­ ho a vně jšíh o svůj nejvlastně jš í prostor, a právě jejich vy­ jádř en í ruší ono rozhraní jakiíhranici. Polární existence mystického básnictví roste pohybem zakoř eněín v zemi. Grafické dílo Reynkovo vznikající v prů běuh č tvr t století /1945­1977/ je pů vodní m skloně ní m se k zemi, k vě ce m a bytostem, k blíz­ kému. Okna a dveř , e stě y n domu, zahrada a pole př ijímaj í vize Piety, Ukř ižován í a biblických obrazů. Každé rozhraní je chá­ P^no jako otevř en á možnost vykoupení a sjednocení.Krajina a všechno v ní jsou prostoupeny svě tle m úč asti . Krása je tu ne­ popiratelnou skuteč nost í a nikoli př eludem . Vě i c vydechují radost, stávájí­li se tím, č m í vskutku jsou, nalezeny a vzta­ ženy k svému pů vodu , ^amísto symbolů vě ci , jež v dů věeř za­ 103 

N e s p a v o s t 

Matka č ern á v č ern é pleny dě i t dne má obaleny, dě i t č erné , dř ímo t stíny, mrtvé tř ikrá t tři hodiny. Proudy noci, vě čánvoda. Pletou se vln chladné chvíle, lesknou 3e pěn nože bílé, Zabíjejí, Pro heroda. Plaché svě tlo . Den se vrací. Č erno u rosu pijí ptáci. Pijí pot halucinací. Prolitou krev pije sláma, Ráchel v Rama pláče sama. Sama, sama, sama.

bydlují místo ­ domov. Žebř íky.n a dvoř , e žebře Ukř ižování , upamatovávají na žebř Jákobů v , po ně m ž v snu vystupovali a se­ stupovali andě lé . Př ipomínaj í jeho slova v procitnutí ze snuí "Na tomto místě je Bůh a já to nevě dě l. * Nebe a země, sakrální a svě tské , mají spojitý koř n e v př ­ í tomnosti svě ta , ve kterém žijeme, a pro který máme porozumě ní , protože žijeme z nadě je , i tehdy, kdy o ní nevíme. Žijeme z daru př irozenéh o svě ta , tř ebaž e je zpustošen a jeho zdroje jsou ohroženy, č lově k sám si zahražuje př ístu p k jeho bohat­ ství. V př ednášc e Kř estansk á víra a myšlení /z r.1975/ hovoří filosof Jan Patoč a k o svě é t př irozeném , v ně ž m porozumě í n pro božské vždy existovalo, který je př ekryt ý svě te m moderní ob­ jektivitjr, vykazujícím se schématy "objektivizované zkušenos­ ti", tím jediným co je nejspíš skuteč ě n mrtvé, V tomto histo­ rickém svě tě , kde existuje dvojí objektivita, dě jinn á a vě­ decká, rozpadl se jednotný mravní svět jakofcř edpokla d všeho realismu. Básník a obzvláště básník katolický 3tává se v toffr­ to svě ě t vyhoště ncem . Ne on se zř ík á svě ta , svět se zř ík á kaž­ dého, kdo je veden obavami o lidství, ocitající se v nebez­ pečí záhuby duše. Starost o duši, stejně jako individuální zku­ šenost vztahu kř esť a ank Bohu a veškerá imaginace nemají v dnešním svě ě t vykazatelnou ­ ve smyslu "objektivizovataLnou" ­ cenu. Avšak básníci a myslitelé mají zkušenost života ve vztahu k pů vodu , života vnitř ě n nezbytně nekoneč ného . Z této zkuše­ nosti roste jejich dílo. Tvoř en í samo je tímto pohybem z ni­ tra k svě tu . Jím vzchází svě tlo , a svgrt. Toto/sř ekroč ení , rostoucí ze zdrojů př irozenéh o svě ta , je prací nanejvýš lid­

10*4­

1/ Jindř ic h Chalupě cký ,

skou, tím  n a v í c, jímž č lově k dosvě dč uje ,  že není  jen 

v nevydané  studii o Richar­

zde ve svě tě , že je do svě a t poslán, aby vydal  svě dectv í 

du Weinerovi /1975/ 

pravdě  a poskytoval prostor k rozvinutí  života. Básníci i 

2/ Tamtéž 

myslitelé  takto  existanciálně  a nikoli  př edmě ě  tn vykazují 

3/ Bohuslav  Reynek, První 

svou víru. Jsou to oni, kdo uchovávajíce  smysl pro  podstatné 

č etba , Arch /1969/ 

tajemství  celku svě ta , dě jícíh o  se v dě jinách , nejen zachová­

4/  Ch. Péguy, Koberec  vyšívaný 

vají zemi, ale odkrývají  a otevírají  svým porozumě ní m  př iro ­

svaté °enovéfě  a Johance z 

zený  svět budoucnosti  a promě ň í historický  uj svět ve smyslu 

A r cu, /1915/?  Ch,Péguy, 

nadě je . 

Mystérium  lásky  a útrpnosti 

Bohuslav  Reynek nabyl  skrze  své dílo, dosvě dč é  en životem, 

Johanny  d'Are,/1916/, Mari­

velikosti  patriarchální. Básně  jeho  dvanácti  sbírek a jeho 

ně tti, Král Hodokvas, nevy­

grafické listy  jsou neseny  oním ustavič ný m  pohybem  sebepř ­ e

daný  př eklad . 

krač ován í  a př ibližování , který  tvoří prostor k setkání a 

5/ nevydanou výbor básní B.Reyn­

dokonce  samu blízkost. Blízkost  blízkého. Básně  jeho  sbírky 

ka, uspoř ádan ý Jiř í m Kolář m e 

poslední uchvacují  strohostí lásky. Báseň podobna  stromu je 

/z r.1952/ 

obnažena na holou kostru verše. Vegetace  slov, hojnost  listí  opadala. Listí i plody rozváty  a odevzdány  do  svě ta . Zů sta l  holý  a ryzí kmen imaginace a nadě je . Živý a upomínající  na  dř ev o kř íže . Dě dictv í  př esahujíc í  zázrak naplň uj e  se z moci  Slova.  •  ě ra 

105 

j i r o u s o v á 

V z p o m í n k a 

n a 

s a m o t u 

Samota oken« Samota dveř * í Dveře żsou ve tmě» V okně se šeř » í Dveře zvou Sele» Šeptá stín v keř . i V koutě je okno» Ně kd e jen stě na » Stě n a se potí. Strop nad ni sténá» Pod. kroky vzdechli ústa unavená* Samota. stropu. Samota víka* Samota samot.­ Ně kd o tu vzlyká* Samota zimy* Mráz» Drábky bílé škrábou* Zaíaté chvíle* Pod prahem svítá. Oheň tam není* Liatf plamen spadlý« Popel golíbeiií. List s vě tv e svátý, Peč t e na prahu. Rty ještě líbám* Pracím a podlahu*

Zápis J a n a Z r z a v é h o do pamě tn í knihy Doma umě n í v Hodoníně roku 1969»

V Fetrkavě u Havlíč kov a Brodu žiji© v rodném svém domě, básník a malíř Bohuslav Reyriek» Byl to kdysi velký a krásný selský dvů r­ , dnes je to smutná zř ícenina , dvůr plný bahna a moč ů vky , drobící se zdi, vet­ ché stř echy , rozpadající se okna» Státní statek» Po zabrání majetku zbylo mu jen stádo ovcí, jichž pasením se živil. Nyní dožívá svůj život v tomto bě dné m zbytku domova, v chudobě, meditaci a modlitbách a ryje své vidiny do­ mě dě nýc h destič k e a veršů. Jaký to ubohý a hloupý ži­ vot, myslí si asi vě tšin a dnešních pokrokových lidí» Nemá tušení, že pan Reynek by s nimi nemě ni l a že je velmi šť aste n ­ šť astně í jš než každý

108 

z nich» Protože žije v Krá­ lovství božím, zná jeh« tajem­ ství niterného života vě č ného , zná jeho­ moudrost a spravedl­ nost. Bohat milostí raduje se s jeho krás a zpívá jeho chvála» Jak je to» divné ­ oba z Vy­ soč iny , v ní narození, téměř stejně stař , í ani na dvě ho­ diny cesty vzdálení, v ni žijící, do nedávná skoro* se neznajíce, máme stejnou touhu, cíl a poslání: Království Boží I A oba ho hledáme a dostihujeme" skrz umě ní , kteréž není. cílem, ale ukazatelem smě u r našim spolupracovníkům na cestě k ně mu » Jak je to divné. Nemá snad duch tohoto kusu naší č esk é země na tom ně jak ý podílí Byl a je mi vždy takový záhadný a tajemný»

/ d o s l o v y /

1. Svou bolest svírám a odvraceje paměí od srdce líč m í to mě st o moř i"zaslíben é mimo č as . /Robert Duncan/

2. Hic netuše, jen zpola při smyslech, jsem postavil svou netušenou locí. /T.S.Eliot/ 3. Tu noc jsem kř ičle ze spaní a popisoval ztroskotání parníku. /W.B.Yeats/ 4. ..• nen í však pravda, že buduji mě sto , staví jen pomník vlastní samotě. /Josif Brodskij/

2081:2081í  2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:  H A R R I S O N

B E R G E R O N

SSÍSRAHAKHEKKSZHSHHHHHHHHLSSSSEHISSSÍBNA  v o n n e g u t j r .  BBBBBBBBBBHBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB 

k u r t

HCB*K Ł |S ssHanasisiaia B  BE  B  BBBHSHIKB  BBBBBBBBBBBBBB  HKBÍBSSÍSHHHSSJAAH 

0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=0=^^ 

Psal se rok 2081 a všichni si koneč n ě byli rovni.Nebyli si rovni pouze př d e Bohem a př d e zákonem.Jinak si byli rovni ve všem všudy. Nikdo nebyl chytř ejš í než druzí,Nikdo nebyl hezčí než druzí.Nikdo nebyl silně jš í ani rychlejší než druzí.Tuto rovnost zabezpe­ č ova l 211.,212» a 213.doplněk Ústavy,jakož i neutuchající bdě los t agentů ministerstva normalizace Spojených států. Veškeré problémy života však dosud vyř ešen y nebyly.Tak např íkla d duben stále př ivádě l lidi k šílenství,že jaro ne a ne př ijít » A právě v tomto sychravém mě síc i sebrali př íslušníc i normalizač n í policie Harrisona Bergerona,č trnáctiletéh o syna George a Házel Bergeronových. Byla to tragédie,to jistě ,al e George ani Házel tomu př íli š myšlenek nevě novali.Haze l mě l a dokonale prů mě rno u inteligenci,což zna­ mená, že nepř emýšlel a jinak,než v krátkých záblescích.Oproti tomu Georgova inteligence byla vysoko nadprů mě rn á a mel proto v uchu malý mentální normalizátor,Zákon př ikazoval , aby ho nosil ve dne v noci.Normalizátor byl naladěn na vládní vysílač ,kter ý př ibližn ě

110 

každých dvacet vteř i n vysílal do éteru ostré pazvuky,bránící lidem jako byl George v ne­ poctivém zneužívání př ednost í jejich mozku* George a Házel se dívali na televizi.Házel stékaly slzy po tvář ích,al e už zase zapomně­ la proč vlastně pláč e . Po televizní obrazovce se pohybovaly taneč­ nice. Georgovi zahvízdala v hlavě parní píššala. Ifyšlenky se mu panicky rozprchly jako lupiči při zvuku poplachového zvonce. M To byl ale krásnéj taneč ek,"ř ekl a Házel. H Cože?"ř ek l George, "Ten taneč ek,ž e byl moc hezkej,"ř ekl a Házel. "Jo,"ř ek l George,Pokusil se soustř edi t myš­ lenky k baletkám,Vů be c nebyly dobré ­ roz­ hodně o nic lepší než každý druhý na jejich místě ,Byl y obtíženy pytlíky s olově ným i ku­ lič kam i a na tvář íc h mě l y masky,aby si při pohledu na volný pů vabn ý pohyb nebo krásný oblič e j nemusel nikdo př ipada t jak ©šlapek. Georgovi vytanula na mysl nejasná př edstava , že baletky by snad normalizovat nemuseli.Ale než se nad tím stač i l zamyslet hloubě ji,roz ­ prášil jeho myšlenky další zvuk z naslouchátka.

2081:2081í  2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081: 

George se zkroutil bolestí.Rověž tak dvě z osmi baletek. Házel si všimla,jak sebou škubl,Sama men­ tální normalizátor nenosila,takže se mu­ sela George zeptat,co to bylo za hluk. "Jako když ř achne š kladivem do lahve od mléka,"ř ek l George, "Stejně to musí být príma,poslouchat všec­ ky ty zvláštní zvuky,"ř ekl a trochu závis­ tivě Házel."Dokážou si vymyslet úžasný vě ci. " "Hm,"ř ek l George. "Víš,co bych udě lala,kdybyc h byla minis­ tryní normalizace?"ř ekl a Házel.Po pravdě ř eč eno,Háze l se ministryni normalizace,kte­ rou byla Diana Monn Glampersová,silně podo­ bala. "Já být Dianou Monn Glampersovou,"ř ekl a Házel,"nechala bych každou nedě i l vyzvánět zvony ­ nic jinýho než zvony.Byla by to ta­ ková pocta náboženství." "Ale to bych mohl př emýšlet,kdyb y jenom vy­ zváně y l zvony,"ř ek l George. "No ­ tak by zvonily poř ádn ě nahlas,"ř ekl a Házel• "Myslím,ž e bych byla dobrá ministryně normalizace." "Stejně dobrá jako každý druhý,"ř ek l George. "Ví snad ně kd o lip než já,co je to bejt nor­ mální? "ř ekl a Házel. "Máš pravdu,"ř ek l George.Zač l a se matně roz­ pomínat na svého nenormálního syna,který sedí ve vě zení,al e zatrhla mu to dě lov á salva. "Páni?"ř ekl a Házel."To byla slupka,co?" Byla to taková slupka,že George zbledl,roz­ tř ás l se a do zarudlých očí mu vyhrkly slzy. Dvě z baletek se svalily jak špalek na po­

111 

dlahu studia a s rukama na spáncích zů ­ s taly ležet. "Vypadáš najednou hrozně unaveně ,"ř ekl a Há­ zel. "Natáhni se na pohovku,kocourku,a po­ lož si ten normalizač í n pytlík na polštář " , Narážela tím na tř iadvace t kilogramů kuli­ č k e v plátě né m pytli na Georgově krku,za­ jiště né m visacím zámkem,"Lehni si a dej si na chvíli pohov,"ř ekla."Mn ě je to fuk,že si pár minut nebudem rovný," George potě žka l pytel v dlaních."Nepř ekáž í mi,"ř ekl."U ž ho ani necítím.Prostě ke mně patř í. " "Jsi poslední dobou poř d á tak unavenej ­ vypadáš strašně utahaně ,"ř ekl a Házel."Co kdybysme do toho pytle udě lal i malou dír­ ku, jen docela malou díreč ku, a trošku tě h c olově néjc h kulič k e vysypali?Jenom trošič ku. " "Dva roky vě zen í a dva tisíce dolarů za kaž­ dou ubranou kulič ku,"ř l ek George."To mi za to nestojí." "Kdyby sis mon aspoň trochu ubrat,když př ­ í deš z práce,"ř ekl a Házel."Tady dona př ec e nikomu nekonkuruješ.Akorát tady posedáváš." "Kdybych si takhle ulevoval a prošlo mi to," ř ek l George,"zkoušeli by to ostatní taky ­ a za chvíli bychom byli zpátky v tě h c do­ bách temna,kdy každý konkuroval každému. A to by se ti př ec e nelíbilo,že ne?" "To bych teda nesnesla,"ř ekl a Házel. "Tak vidíš,"ř ek l George."Co myslíš,že se sta­ ne se společ ností,jakmil e lidé zač no u zákon obcházet?" Pokud nebyla Házel na tuto otázku schopna od­ pově di , Gv.orge jí odpověď neposkytl.V hlavě

2081:2081í  2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:  mu zavyla letecká siréna. "Poč ítám,ž e by se rozpadla,"ř ekl a Házel. "Co by se rozpadlo?"ř ek l zmateně George. "Společ nost,"ř ekl a Házel nejistě ."Nepoví ­ dals ně o c takovýho?" "Kdo ví?"ř ek l George. Televizní poř d a náhle př erušil o zvláštní zpravodajství.Zpoč átk u nebylo jasné,o co v něm jde,nebot hlasatel,ostatně jako všich­ ni hlasatelé,měl vážnou vadu ř eč i.Dobro u pů lminut u se ve stavu krajního rozč ilen í pokoušel pronést pouhé "Dámy a pánové ­" Posléze se vzdal a podal hlášení jedné z ba­ letek, aby to př eč etl a za ně ho . "Tak se mi to líbí,"ř ekl a Házel na adresu hlasatele,"snažil se.To je př ec e ohromný. Dě la l co moh,aby to sved s tím,co mu pámbů nadě lil.Mě l by dostat př idáno,kdy ž je tak snaživéj." "Dámy a pánové ­"č etla vbaletka.Musela být mimoř ádn ě krásná,nebot její oblič e j zakrý­ vala zvláště škaredá maska,A lehce bylo k poz­ nání, že mezi svými kolegyně i m také nejsil­ ně jš í a nejpružně jší,protož e její normali­ zač í n pytle odpovídaly svou velikostí pytlům pro stokilové muže. Vzápě í t se musela omluvit za svůj hlas,nebot nebylo fér,aby žena mluvila takovým hlasem. Zněl jako ně jak á hř ejivá,prozář ená,věáč me­ n lodie. "Promiň te' ' ­ ř ekl a a zač al a znovu,ten­ tokrát už hlasem naprosto prů mě rným . "Harrison Bergeron,č trnáctiletý,"krákal a jako straka,"uprchl právě z vě zení,kd e se nacházel pro podezř en í z podvratné č innost i smě ř ujíc í k odstraně í n vlády.Bergeron je atlet a génius,

112 

silně podnormalizovaný,a tudíž mimoř ádn ě nebezpeč ný. " Na obrazovku naskoč il a policejní fotografie Harrisona Bergerona ­ nejprve hlavou dolů, pak např č í a teprve potom správně .Sníme k ukazoval Harrisona v plné výšce na pozadí metrické stupnice.Mě řlipř esn ě dva metry a deset centimetrů. Ostatek Harrisonova zjevu byla noč í n mů r a a chodící železář ství.Ješt ě žádný smrtelník nenosil tě žš í normalizátory.Př erů sta l všech­ na omezení rychleji?než je stač il i úř edníc i ministerstva normalizace vymýšlet.Namísto malého mentálního normalizátoru měl na uších ohromná sluchátka a na nose brýle s tlustými zvlně ným i č oč kami,Brýl e ho mě y l jednak osle­ povat,jednak mu pů sobi t pronikavé bolesti hlavy. Tě o l měl kolem dokola ově šen o kusy železa. Normalizátory pro silné jedince se obvykle vyznač oval y jakausi vyvážeností,takř a k vo­ jenskou úpravností,ale Harrison vypadal jak oživlá hromada šrotu.Harrison se probíjel životem obtížen sto padesáti kilogramy zá­ tě že . Aby nepobuř ova l svým hezkým zevně jškem,muse l z př íkaz u normalizač í n policie ustavič ě n nosit na nose č erven ý gumový pumlíč ,vyholo ­ vat si obočí a své ptavidelné bílé zuby za­ krývat č erným i č epič kami,takž e vypadaly jako vykotlané. "Spatř íte­l i tohoto chlapce,"č etl a baletka, "nesnažte se ­ opakuji,nesnažte se s ním jednat po dobrém," Zaúpě y l dveře vytrhávané z veř ejí .

2081:2081í  2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081: 

Z televizoru se ozýval jekot a zdě šen ý kř ik . Fotografie Harrisona Bergerona zač al a ská­ kat po obrazovce,jako by tanč il a v rytmu země tř esení . George Bergeroa urč i l pů vo d tohoto země tř­e sení zcela bezpeč ně .Nebyl o to nijak tě žk é ­ jeho dům se mnohokrát roztanč i l v tomhle zkázonosném rytmu."líů jtybož e ­"ř ek l George, "to je urč it ě Harrison!" Vzápě t í mu toto poznání vypudil z mysli tř es k automobilové bourač ky . Když byl GeoTge znovu schopen otevř í t oč i , Harrisonova fotografie byla tatam.Obrazovku vyplň ova l livý,dýchájící Harrison. Stál uprostř e d televizního studia,obrovský, smě šný,ř inčííc kovem.V ruce dosud svíral kliku vyvrácených dveř í.Baletky,technici , muzikanti a hlasatelé sé př d e ním hrbili na kolenou a oč ekával i smrt. M zvolal Harrison."Slyšíte? "Jsem váš císař l Jsem váš císař !Všichn i okamžitě udě láte,c o vám nař ídím!"Dupnu l a studio se otř áslo . "I v téhle podobě ,ja k tu př d e vámi stojím," ř va l z plných plic,"zmrzač ený,spoutan ý a zohyzdě ý n ­ jsem poř d á vě tš í panovník než kterýkoli jiný smrtelník všech dob!A teS se dívejte,jak se stanu tím,kým se m o h u stát!" Harrison se sebe serval popruhy normalizač­ ního postroje jako vlhký krepový papír,po­ pruhy,které mě l y vydržet zatížení pů ltř etíh o tisíce kilogramů. Harrisonovy normalizač n í pláty železa zadu­ ně y l o podlahu. Pak zastrč l i palce pod petlici zámku,který

113 

zajistoval postroj na jeho hlavě .Petlic e praskla jako celerová naí.Harrison roz­ tř íšti l sluchátka a brýle o zeS. Odhodil stranou mě chuř inovit ý gumový nos a svě u t se zjevil muž,který by jistě na­ hnal strach i samotnému Thorovi,bohovi hromu. "A tea si zvolím císař ovnu!"ř ek l s pohle­ dem na př ikrč é en lidič y k u svých nohou. "První žena,která se odváží povstat,zís­ ká manžela a jeho trů n! " Neubě hl a snad ani vteř ina,kdy ž jedna z baletek povstalajkymácela se jako vrba. Harrison jí vytrhl z ucha naslouchátko normalizátoru a velice ně žn ě s ní strhal normalizač n í pytlíky.Nakonec jí sejmul masku. Byla oslnivě krásná. "A teď ­"ř ek l Harrison,"ukážeme lidem,co znamená slovo tanec!Hudba!"rozkázal. Muzikanti se vyškrabali do židlí a Harri­ son je zbavil normalizátorů ."Hrajte,ja k nejlíp umíte,"ř ekl," a udě lá m z vás ba­ rony, vévody a knížata." Hudba spustila.Zpoč átk u zně a l normálně ­ lacině ,hloupě ,falešně .Harriso n zdvihl ze židlí dva muzikanty a mávaje jimi jako taktovkami,př edzpě vova l ostatním melodii, kterou chtěl slyšet.Pak ty dva hodil zpát­ ky do židlí. Hudba zač al a znovu a zně a l daleko lépe. Harrison s císař ovno u chvíli jen tiše na­ slouchali ­ naslouchali hudbě ,jak o by s ní synchronizovali tep svých srdcí. Př enesl i váhu na špič ky .

2081:2081í  2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081:2081: 

Harrison objal svýma ohromnýma rukama dívku kolem útlého pasu a nechal ji okusit poci­ tu beztíže,jaký mě l a vzápě í t poznat sama. A pak se v jediném výbuchu radosti a krásy vznesli do vzduchu! Nejenže př estoupil i zákony státu,př estou ­ pili i zákony zemské př itažlivost i a po­ hybu. Otáč el i se stále rychleji,kroužili,víř il i po celém studiu,vzpínali se,dovádě i l a laškovali. Vyskakovali jak jelen na mě síc . Strop studia byl devět metrů nad jejich hlavami,ale každým skokem mu byli blíž a blíže. Po chvíli bylo každému jasné,že se chtě í j dotknout stropu. Dotkli se ho. A pak láskou a vů í l zrušili př itažlivos t a setrvali ně koli k okamžiků nehnuté ve vzduchu pod samým stropem a dlouze»př edlouz e se políbili. Vtom vešla do studia Diana Monn Glampersová, ministryně normalizace,s dvojhlavň ovo u velkorážní ruč nicí.Dvakrá t vystř elil a a císař s císař ovno u byli mrtvi ještě dř íve , než dopadli na podlahu.

114 

Diana Monn Glampersová znovu nabila zbraň. • Namíř ailji na muzikanty a dala jim deset vteř n i na nasazení normalizátorů. A potom Bergeronovým vyhasla obrazovka. Házel se obrátila k Georgovi,aby pozname­ nala ně o c o náhlé poruše.Ale George ode­ šel do kuchyně pro další láhev piva. Když se vracel s pivem,musel se cestou krátce zastavit?nebot jím otř ás l další signál z normalizátoru.Potom se opět po­ sadil. "Tys plakala?"zeptal se Házel,když si všiml,že si utírá slzy. "Jo,"ř ekla . "A proč " ? "Už ani nevím,"ř ekla." V televizi bylo ně o c strašně smutnýho." "Co to bylo?"ř ekl , "Mám to v hlavě celý zpř eházený,"ř ekl a Házel. "Na smutné vě i c je nejlepší zapomenout," ř ek l George. "To př ec i dě lám,"ř ekl a Házel. "Tak se mi líbíš,"ř ek l George.Vzápě í t se zkroutil bolestí.Hlavou mu zaduně a l nýto­ vací pistole. "Paneč u k ­ to teda byla pecka,"ř ekl a Házel. "Cos to povídala?Mř ek l George. "Paneč u k ­"ř ekl a Házel ­"to teda byla pecka."

1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977:  1977: 

Dobrá povídka...Př esn ě ten Vonnegut, jak ho známe z románu, to není, to ne, vlastně ani č ist á sci­fi. Ale copak na tom záleží? Ostatně, kdo vů be c dneska ví, co to ta sci­fi je? Dokud to psali všelijací šmoci, to ještě šlo ­ př eč etl o se to a zahodilo. Vě y d v tom moc nebylo, literatury abys pohledal; však i ten scientifický Wells a Č ape k nám dodnes trochu zatouchají. Pak se ale v tomhle pochybném sousedství objevili páni Huxleyová, Zamjatinové a Orwellové, př isadi l si Steinbeck, ?ast a Vercors, píše to William Burroughs, Anthony Burgess, Thomas Berger, John Barth, a v jejich patách desítky a stovky dalších. A všich­ ni č tou , oč iča kna šíopkách jako ta ně kdejš í vesmírná monstr»., a jsou doma. I když se tomu poř d á ještě ř ík á science­fiction, i když nám poř d á ještě její autoři jaksi zatouchajío.„ Pozdravme je slovy dalšího Vonnegutova hrdiny, ozralého Eliota Rosewa­ tera, který takto promlouvá ke shromáždě í n spisovatelů sci­fi: "Miluju vás, vy gauneř i*,« . Nic jinýho než vás už dneska neč tu . Jedině vy dokážete mluvit o tě h c o p r a v d u dě snýc h změ nách , co se kolem nás odehrávají, jedině vy jste dost praště ní , aby­ ste vě dě , liže život je vesmírná cesta a už vů be c ne krátká, ale cesta, která potrvá miliardy let„ Jedině vy máte dost kuráže, abyste se o p r a v d u starali o budoucnost, jedině vy jste si o p r a v d u povšimnuli, co nám dě laj í stroje, co nám dě laj í války, co nám dě laj í mě sta , co nám dě laj í velký, prostý myš­ lenky, co nám dě laj í obrovská nedorozumě ní , omyly, neštastné náhody a katastrofy. Jedině vy jste takoví pitomci, aby vás muč il y otázky č as u á nekoneč nýc h vzdáleností, vě čá nzáhady, skuteč nost , že právě teá rozhodujeme o tom, zdali naše vesmírná cesta v př íšt í miliardě let povede do pekla nebo do nebe."

i  I 

+  +  + 

47  47  47  47  47  47  47 47 47 47 47 47

KDO

C H C E Š

PSA

BÍT...

+

+

+  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  +  + 

47  47 

47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

K A R O L

S I D O N

Hámán se bez ně o h neobejde. Vedoucí Nadř íze ­ ného úř adu , pod jehož pravomoc spadá židovská Obec, se s ním telefonicky radí až ně kolikrá t denně. Je to nepř ítel , pravda, ale i př s e svůj mladý věk se v židovském písemnictví vyz­ ná lip, než vě tšin a takzvaně vzdě lanýc h židů. Ně kd y se spolu zapovídají a zapomenou, že jsou vlastně nepř átelé . Cesty Boží jsou nevyzpyta­ telné ­ a s blázny o v tom nemá smysl mluvit. Svě řti se bláznu, tot jako strkat hlavu do tlamy lvové. Na pomluvy a lidskou závist on kašle. Pro doktora Rabinoviče nebyli blázni žádnou novinkou, S nikým jiným se nestýkal. Ale šílence, který by si roku 5702 vzal do hlavy, že se nechá rituálně obř ezat , měl spat­ ř t i poprvé. Př d e chvílí mu telefonoval z Jóse­ fovské ulice ten pacholek Goldstein, že ho za ním poslal. Odstál si prý frontu na př ídě lov é lístky, a když př iše l na ř adu , vytasil se s touhle, Bůh mi odpust, pitomostí, Ted si tam všichni mnou ruce, jak doktorovi zavař ili . Lidič y k se vybarvují č m í dál lip. Zvláště ten syč k á Goldsteinl Nemyslí urč it ě na nic jiného, než jak se dostat na jeho místo. Př ito m má tchána v Př edstavenstvu , Taková protekce by mu snad mohla stač it . Ale ne, on chce sedět v kultovním oddě lení , Div se nezajíkal smíchy,

Doktor Rabinovič viděl za svého života hodně bláznů. Jak stárl, stále jich př ibývalo . Když se dožil požehnaného vě ku , tu aby ro­ zumného č lověakpohledal. Rozumný č lově k se stal vzácností. Vydával zář , i z níž př echá ­ zel zrak. Po usilovném pátrání ho př ec e je­ nom objevil. Nebylo vlastně divu, že tím č lově m kebyl on sám. Vždyt Všemohoucí bůh je také rozumná bytost, a když si ho vyvolil, aby v roce 5702 spravoval kultovní oddě lení , musil být téhož názoru. Kdykoliv trestá, spravedlivě trestá. Kdykoliv se slituje, právem se slituje. Proto doktor vě ř , ilze kámen nezů stan e na kameni, ale než blázni splatí daň za svou pitomost, on př ečák zlé č as y tady na té židli. Až bude po všem, př ­ i bě hno u k ně m u zbytkové Jisraélovi a hř át i se budou ve svě tl e nepomíjející pravdy. Salomon Rabinovič zasvitne ze sutin svě a t jako zář ­ i vé sluníč ko . Je psáno, že moudří a rozumní jsou sloupové svě ta . On se za jeden z nich považoval. At se však rozhlížel, jak se roz­ hlížel, daleko široko žádný jiný nebyl. Snad tedy už svět drží jenom na ně m . Byla to tedy velká odpově dnost , př ežít . Proto nad ním také držel Bůh svou všemohoucí ruku a uč ini l jej i v této době nepostradatelným. Ani ten moderní 117 

47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

když telefonoval, že toho chudáka posílá na radnici« Doktor měl sto chutí praštit se slu­ chátkem. Proě jim však dávat najevo, že se jich bojí? On je nad jejich intriky povznegen* Ještě uvidíme, kdo se bude smát naposled. Zil mezi blázny celý život, jak tečí vidí, a s tím novým si poradí také, "Vstupte 1" zař va l na za­ klepání. Blázni, kteří jsou dosud neškodní, se musí v zárodku zastrašit. Jakmile by je č lově k nezastrašil hned, stanou se stejně ne­ bezpeč í n jako ti druzí. Nepř ítel , ten ví, co chce, a proto nedě á l víc, než je tř eba . Blá­ zen je však podobný tonoucímu. Musíš se mít stále na pozoru, aby tě nekterý z nich nestrhl pod hladinu» Sotvaže však tenhle vstoupil, doktor si uvě domil , že musí změ ni t taktiku. Muž byl hubený, nachýlený dopř ed u a propalo­ val si k ně u m cestu bledýma vizionář ským a oč ima . Zdálo se, že má neustále vítr v zá­ dech. S fanatiky ř vaní m nic nepoř ídíš , Habi,­ novič se tedy opatrně uchýlil k úř edním u to­ nu', a zatímco ten šílenec př ednáše l svou žá­ dost, př emýšlel , jak se ho" trvale zbavit. Tušil už, že to nebude tak lehké, jak si pů­ vodně př edstavoval . Ač koli v ... " V poř ádku, " povídal, sotva blázen domluvil. Př ikývl , na­ moč i l pero do kalamáře a na kartič u k tvrdého papíru pomalu psal jméno. "Tady vám dám adresu doktora Vohryzka z naší nemocnice. Udě á l vám to rychle a bezbolestně. Tři dny si doma poležíte a pak," usmál se najednou otcovsky, "mů žem e uspoř áda t malou soukromou

oslavič ku. " Zvedl se, podal tomu chlapíkovi lístek a rychle se s ním louč il . "Př ej i vám hodně ště stí , pane..." „ "^aromír Bolek, pro­ miň te. " Jak tam stáli, každý z jedné strany stolu, nakloně í n k sobě, držíce oba ve špet­ kách prstů doporuč en í k doktoru Vohryzkovi, př ebě o hl doktoru Eabinoviči po zádech zamra­ zení. S takovýmhle úskokem osudu vů be c nepo­ č ítal . Zvolna vyjmul zmíně no u kartič u k Bolkovi z prstů a náhlá slabost jej př inutil a used­ nout i Potom ukázal na volnou židli vlevo př d e stolem. Návště vní k 3Í rozepjal pě kn ý zacho­ valý svrchník a př ijmu l sebejistě místo, Svrchník i šaty visely na jeho krátkém tě e l s dlouhýma nohama jako na skuteč né m židovi, ale ty árijské oč , i a ta kvalita! Ze ho to hned netrkloí "Vy nejste žid, viate?" zeptal se Salomon Habinovič s oblič eje m muč ednick y svrasklým. Bolek s dě tinský m sadismem zavrtěl hlavou. Doktor měl sto chutí kroutit mu jí ještě dál, až by upadla, "Poslouchejte, č lo ­ vě č,ekde to žijete? Č tet e vů be c noviny?" "Velmi pozorně, pane doktore." "A máte poně tí , co v dnešní době znamená být židem? Nemyslete si: p a k už nebudou brát ohledy na vaše árijské př edky » Já vám ř eknu ^ co vás č eká... " "To vím velmi př esně , pane doktore," naklonil se k ně m u Bolek dychtivě. "Nemů žet e ani znát

124 

47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

celou pravdu," povídal Kabinovič a ztišil hlas: "Nedě lejt e si iluze, pane Bolku. Tam, kam nás posílají, je jenom bída, smrad a neš­ tovice. Fyzicky zdatně jš í muži tam umírají jako mouchy. Ně í m bych o tom mluvit, ale ve vašem př ípad ě se mi to zdá spravedlivé. Vždyt Všemohoucí," zesílil zase hlas, "zná vaše dobré úmysly. A on je ocení i bez toho, že byste strkal hlavu do oprátky. Vě řetmi. Až bude jednou po všem, On vám radostně otevře náruč ... " Bolek ho př erušil . Zamával rukou, jako kdyby stavěl taxi. "Vy to myslíte dobř , e já vím. Nakonec je to vaše povinnost. ŁLe já vím co chci. Pově zte , k č em u by byla tora, kdyby se její zákon dal takhle obcházet? Je mi líto, že vám, takovému uč enci , musím př ­ i pomenout, co je psáno." A č istou , byt slovan­r sky př edopatrovo u hebrejštinu ocitoval zpa­ mě t i ně koli k míst ze svaté tory, která jasnou a nedvojsmyslnou ř eč í hovoř il a o nutnosti obř ízky . Kdo chce být služebníkem jediného Boha, musí být obř ezán . A uzavř l e již zase č esky : "Já nejsem blázen, >ane doktore. Jako každý hř íšní k hledám pro sebe výhodu. A co je na tom divného, že se mi zdá výhodně jš í spasení, nežli klamné a pofidérní jistoty pozemského živobytí?" Rabinoviě byl s rozumem v koncích. Žádná námitka neplatila,Ten chlap byl nejen blázen, byl" to ten nejnebez­ peč ně í jš šílenec. Mě i l by ho zavř t í do blá­ zince, do kriminálu, mě i l by udě la t všechno možné, jen aby neseděl nyní př d e ním. Bylo mu až do pláč . e Takový sobec! Egoista jeden!

Chce být spasen! Co to však mů e ž stát jeho, na to nepomyslí. "Vidíte, že mám pravdu," ř ek l Bolek, "Ale," vypískl doktor zoufale, "proč tak najednou?" "Najednou?" podivil se pohoršené. "Pane doktore! Takovou otázku mi kladete vy? Co znamená: najednou? Č lově k se narodí ­ najednou. Ožení se najednou. Stane se vdovcem najednou. Posadí se najednou, na­ jednou vstane, najednou opustí tento svě t.. . a jak by se také ­ najednou ­ neměl rozhod­ nout ve vě i c rozumu a víry? Za žádných okol­ ností od svého rozhodnutí neustoupím. Jo to pro mne otázka života nebo smrti. A když do­ volíte," najednou vstal a sáhl zažloutlou kostnatou rukou po kartič e c s doporuč ením , "obrátím se na doktora Vohryzka. Potom však trvám na obvyklých obř adec h v synagoze. To není žádná zbyteč á n Pedanterie, ale zákon. Navíc si chci být jist, že jsem svou věc do­ táhl do úplného konce," Vzpř ími l se a zř ejm ě nepochopil dů vod y doktorovy skleslosti, "Buč ít e veselé mysli," zasmál se náhle a poho­ dil prošedivě lým i vlasy, "dvacátého dne tř ­ i náctého mě síc e tohoto roku sám uznáte? že jsem jednal nanejvýš rozumně! Ještě si na mne vzpomenete!" Salomon Rabinovič se př inuti l k poslední, chabé protiofenzivě. "Az se €o doz­ vě í d Oni, zař ad í vás do nejbližšího př íštíh o transportu.„." Bolek si právě nasazoval klo­ bouk. Než pohyb dokonč il , č tveráck y na doktora 119 

47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

mrkl. "Jen aby mě i l č s a to stihnout. Mír s vámi..." A vzápě tí , ;]ako kdyby se vítr opř l e do jeho rozep^atého svrchníku a otevř l e př d e ním i dveř , e vybě l h na chodbu. Rabinovič za ním sklesle zavř el . Pak se vrátil na své mís­ to, sáhl po telefonu a nadlouho sc zahleděl do protě jš í zdi. Co tím vlastně myslel? Proč zrovna dvacátého? A co? Odkud.by mohl mít př esně í jš zprávy než on? Ach, kde by se dnes vzala druhá královna Ester? Je to hloupost. Moderní Hámán nemá žádného protivníka. Všemo­ houcí vydal bláznivý národ do jeho nepř átel ­ ských, krvežíznivých rukou. Vytoč l i č ísl o Nad­ ř ízenéh o úř adu . Jeho ubohá duše se v něm krou­ tila jako č er v napíchnutý na vidlič ce . "Pro­ sím?" ozval se cizí ř eč í známý mladý hlas. Sa­ lomon Rabinovič automaticky povstal a nahrbil se. "To jsem já," ohlásil se jménem. "Mám ta­ kový problém..." Dlaně se mu potily a kolena měl změ klá , jako z rozhř átéh o vosku. Zatímco tiše, zajíkavě mluvil, jeho osud se houpal na vážkách. Vedoucí Nadř ízenéh o \|ř o.d u dlouho mlč el . Koneč ě n však se zasmál a z tonu toho smíchu Rabinovič vycítil, že ne zachráně . n "Arijec, povídáte? Č istokrevn ý Cech? A v č m e je podle vás problém?" "Já..." "Ale to je př ec e vaše povinnost, pane doktore! Jen do toho! Nič eh o se nebojte. S celou parádou, rozumíte? A víte co? Zastavte se u mne zítra. Máte dopoledne č as ? Tak jsme dohodnuti! Musíme spolu všechno dů kladn ě probrat, Udě la l jste mi velkou radost. Až tohle budu doma vyprávě t, " zakuckal se na druhém konci mě sta , "bude to velmi zajímavé.

Spě e t klidně ... " Ze sluchátka zazněl mladistvý smích, pak se ozvalo svalenutí a v drátech za­ huč el o ticho, Rabinovič se sluchátkem př itisk ­ nutým na prsou se s úlevou zhroutil do židle. Slavnosti obř íze k se nakonec zúč astnil o celé Př edstavenstv o Obce. Obř d a vedl francouzský rabín. Př ihlížel o i ně koli k zahranič níc h do­ pisovatelů s vedoucím Nadř ízenéh o úř adu . Hla­ sitě jim komentoval 'probíhající rituál a dok­ tor Rabinovič př ikyvoval , poně vad ž výklad ve­ doucího byl znamenitý, ^eho hlas zněl v kamen­ ných zdech Staronové synagogy, za tímco úč ­ e lem vyklizené, jako zvon. Eliáš, syn Adamů , v jak se nyní jmenoval Jaromír Bolek, byl bledý jako stě na . Ze svaté tory však př edč íta l jako když bič m e mrslcá. Ohryzek na vytáhlém krku mu vzrušením bě ha l nahoru a dolů jako splávek na vodě. Doktor mu daroval tefilim a př ekrásn ý stř edověýk talis z nově budovaného židovského muzea. Eliáš po něm př ejíždě l chvě jícím i se prsty a hladil modlitební tř ásno . Bylo to všechno velmi pů sobiv é a nikomu se nic zlého nepř ihodilo . Také zahranič í n novináři se zdáli zaujati. Horlivě si zapisovali do notýsků, a když ně č u emnerozumě li , vedoucí jim to ochotně znovu vysvě tlil . Oslavy ve slavnostně vyzdo­ bené zasedací síni radnice se pak už dopiso­ vatelé ani vedoucí Nadř ízenéh o úř ad u neúč ast ­ nili, sle vedoucí daroval dvě láhve zabavené­ ho košer vína z úř edníh o skladu. Nervózní gratulanci z Př edstavenstv a co nejrychleji vyprázdnili své sklenič y k a jeden za druhým se vytráceli, U dlouhého prostř enéh o stolu

120 

47  47  47  47  4?  47  47  47  47  47  47  47  47  47  47 

47  47  47  47  47  47  47  47  4'/  47  47  47  47  47  47 

s prázdnými sklenkami naposled zů stal i Rabi­ novič s Bolkem. "Tak co? Spokojen? trochu ironicky se zeptal bě lovlas ý doktor. Syn Ada­ mův ně ě m rozpráhl ruce. Neměl slov. "No," oddychl si doktor, "hlavně, že všechno dobře dopadlo. Ale ze tóra se vás na ně co , když do­ volíte. Co jste myslel tehdy tím... však ví­ te... ř íka l jste, že dvacátého.,.?" "To je pravda," odpově dě l Bolek. "Ale co?" usmál se Babinovič a natáhl se k ně u m př e s stů . l "Co bude?" Eliáš Bolek se rozhlédl po starodávné sini, ostýchavě se usmál a jemně si př itáh l Rabinovič ov u hlavu blíž ke rtů , m "Vypoč íta l jsem," šeptal mu do ucha, "že dvacátého dne tř ináctéh o mě síc e roku 5702 př ijd e Mesiáš." Potom se zas narovnal, vítě zoslavn ě se opř l e do opě radl a a podivil se, že doktorův oblič ej , ještě př d e chvílí plný oč ekáván í a nadě je , se znovu zklamaně protáhl. "Aha," př ikýv l Salo­ mon Rabinovič kysele, "Mesiáš. Hm. A podle č eh o jste to vypoč ítal? " "Pracuji na tom již patnáct let, od smrti mé paní. Astrologicky je to totiž úplně jasné. Pohleate," ukázal k setmě lý m oknů ra , "stejná konjunkce, kterou už v dnešní noci máme nad hlavou, př edcházel a kdysi narození Ježíše Nazaretského. Už pat­ náct let tedy vím, co se letos stane I Ale

dlouho jsem neznal př esn é datum. Teprve nedáv­ no jsem koneč ě n pochodil, že nemů u ž pracovat se souč te m č íse l kř estanského , nýbrž hebrej­ ského letopoč tu , Č ísl o Mesiáše je 47, Č tyř i a sedm je jedenáct, neboli podle Seř r e Jecíry Slunce. Jedna a jedna jsou dvě, neboli Saturn, naše, když mi to dovolíte,­naše štastná pla­ ne ta? vládce soboty. Abych to zkrátil, seč te ­ te­li 20 /což ja pů va b a krása Adama Kadmona/ plus 13, tř ináctk u viny, s č ísle m 14, což je souč t e č ísli c souč asnéh o letopoč tu , dostanete kolik? Mesiášovo č ísl o 47. A že se objeví v Č echách , pravdě podobn ě v Praze, je práce je­ denáctky, neboli, jak jsem ř íkal , Slunce. Do­ movským znamením Slunce je v zvíř etník u Lev a Lev, jak známo, vládne Č echám . Ale vy mi nevě ř íte, " pokrč l i najednou klidně rameny. "Vě ř , ím to víte, že vě ř ím, " vytrhl se doktor z polospánku. "Jenže teď, podívejte se, kolik máme hodin! Mám ještě kupu práce! Tak na shle­ danou," podal Eliášovi špič y k prstů, "a snad se ně kd y uvidíme. Mír s vámi, př íteli , a př ej i vám mnoho úspě ch ů a ště stí! " Bláznům se nemá odporovat. Ale př ec e jen, napadlo ho, když si v prázdné síni oblékal ušmudlaný kabát, př ec e jen je vidě t , že to není náš č lově.kKdybys, ty blázne, č eka l na Mesiáše př s e dva tisíce let, urč it ě by sis nevymyslel takové humpo­ lácky blízké datum.. Domníval se bláhově, že tím celá záležitost skonč ila . Opak byl pravdou. V noci z devatenáctého na dvacátého se mu zdál př íšern ý sen. Zjevil se mu v něm mladý muž v bílém plážovém obleku, opálený jako kdyby př ­ i

47  47 

47  47 

47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 

47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 

f 1 i i i i t * i l ! \ i l í l I X ± i­ i i * í i i I lil I l i $ í tli i t i i

jel právě  od moř e . Vě tšíh o  fešáka už bylo  tě ž ­ ké  si př edstavit , A př ec e  to byl  žid. Měl ta­ kové divné,  tmavé  oč i ,  že  se mu do nich  č lo ­ věk nemohl  podívat. Sedě l i  spolu v ně jak é  velmi  Špinavé,  zanedbané nemocnici,  na  chod­ bě u páchnoucího  záchoda.  Stále  tam ně kd o  př icháze l  a zase odcházel. Oni dva  sedě l i u  kuř áckéh o  stolku na  chromových  židlích, mladík  se  tahal  za zlaté kudrnaté  pejzy, mlč k y  pozo­ roval doktora  a ten  se na ně h o  ani nemohl  po­ dívat,  jak  se cítil bů hvípro č  provinile. A to  bylo vlastně všechno. Tě žk o  ř íci , proč  se mu  sen  zdál př íšerný . Když  se ráno  probudil,  ještě mu v uších  zně lo ,  co ten opálený muž  ř ekl , než  se  zvedl  a odešel. Jakoby  bě he m  ně kolik a minut mlč en í  Salomona  Rabinoviče  odsoudil k ně jakém u  trestu, povídal:  "Proč   jste mu nevě ř il ,  doktore?"  Ale komu? Rabinovi­ či  seděl  ten  sen v  zátylku,  jako kdyby  se mu  tam  zadř el . Teprv když př ise l do práce  a po­ díval  se na  stů , l kde  ležel  strojopis  se  jmény  a adresami  lidí do nového  transportu,  uvě domi l  si, že mezi  jmény  bude  i Eliáš Bo­ lek. Napadlo  jej však  ještě ně c o  horšího.  Nehledal pod B,  odhodil ně koli k  př edníc h  stránek,  a ze  jmen,  zač ínajících.n a  R  proti  ně m u bez dlouhého  pátrání vyskoč il o  jeho  vlastní  jméno. Pomalu  došel  s popsaným  pa­ írem k oknu  a bezmyšlenkovitě  se díval ven  o úzké ulič ky . Netrpěl v  tu chvíli. Dokonce  se mu  snad  i ulevilo. Bez  zloby  si  vzpomně l ,  jak mu vedoucí Nadř ízenéh o  úř ad u  slíbil  ochranu. A  on mu vě ř il . Vě ř il ,  že  je nepo­ stradatelný, kapacita,  že všechna  neště st í  122 

druhých př ečá v téhle místnosti. Bylo  k to úlev­ né, protože  to bylo  tak č ern é na bílém, Tečí mu  již nikdo nezávidí, Nebude  se musit  stydě t ,  že  36 s Wimi per  tu jako div ne  jejich př ítel . Již  nebude musit  pro Sadř ízen ý  úř a d  poř áda t  sbírky  nového  "Muzea židovské minulosti". Po  dlouhé  době  se cítil  zase  svobodný  a kupodivu bez  viny.  Lidský  svě t , krvácející  v úzkostech, ponížení a  soužení, už nebyl  svě te m  bláznů  a jednoho  jedi­ ného  rozumného.  Sloup, o kterém  se domníval,  že  nese klenbu nebes,  se rozplynul ve vzduchu  jako  dým, a hle, nebesa  se nezř ítila . Byl  štasten.  Zvláštní  trest, napadlo  ho,  Bolek,  jak vyč et l  ze  seznamu, bydlil až ve  Strašnicích, Doktor  však  ještě mohl použít  jízdenky, kterou  fasoval  jako  zamě stnane c  Obce, Dávno  se  již nedostal  sem do  tě c h konč in , V  zahradách kolem vilek  rostly  stro­ my  a keře  a ně kd e  ještě kvetly  rů že . Podveč e r  voněl létem. Na obloze  se  jedna po druhé  roz­ svě cel y  neznámé mu hvě zdy . Ně kd e  tam,  šel  se  za­ kloně no u hlavou,  se  setkalo ně koli k  planet. Ne­ vyznal  se v hvě zdář ství ,  ale už  tomu vě ř il . Bylo  dvacátého  dne mě síc e  elul,  5702 roků od  stvoř en í  svě ta . Snad  opravdu dneska nastává  ona dávno  za­ slíbená noc. Jako  chlapec  oč ekáva l př ícho d  Me­ siáše každou  sobotu,  Eliáš Bolek  bydlil ve  vile  s  č ísle m  34,  Zarazil  se a rychle poč ítal . A oprav  du,  č íslo   proroka Eliáše,  jenž podle  talmudské  tradice má  zvě stova t  Mesiášův  př íchod ,  bylo  také  34, Alef ­  jedna, lamed  ­ dvanáct,  jod ­ deset,  heh ­ pě t , vav ­ šest: A U H V ,  Elijáhu ­  tř ice t  č tyř. Dům  i byl  tichý  a vpravo nahoře  svítilo  je­ diné  okno. U vrátek byla  cedulka  jen s Bolkovým 

47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 

47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 

jménem. Ještě s Jaromírem vpř edu . To znamená, že mu vila patř ila . Všechno obě toval , proto­ že vě dě.lDoktor Rabinovič strč l i do vrátek a jako ve snu šel po betonové cestič e c k. domku. Bylo to podivné, jít na návště v u k proroku Eliáši... Protože i domovní dveře byly pootev­ ř ené , vystoupil nahoru po schodech. Nikde nemohl najít vypínač. Zmocň oval a se ho úzkost. Př ipadal o mu, že si př íli š troufá. Tajemství bylo tak blízko! Hrozné tajemství Všemohoucího boha. Ale pak si všiml pruhu svě tl a v dalších nedovř enýc h dveř ích , zaklepal a č eka l s buší­ cím srdcem na prahu. Když se nic neozývalo, dodal si odvahy a jemně do dveří strč il . Dlou­ há a hubená Bolkova postava sedě a l s nataže­ nýma nohama v modrém ušáku až docela vzadu ve výklenku s fikusgm. Seděl s hlavou ke stra­ ně a podpíral si zatatou pě st í spánek. Na stolku byly dva šálky na kávu zwmíšeň skéh o porcelánu. Salomon Rabinovič zatukal hlasi­ tě i j a zakašlal. Teprve potom se Eliáš Bolek pohnul a spoč inu l na něm divným, nepř ítomný m pohledem, "Neruším?" zeptal se doktor. "Ale ne," odpově dě l Eliáš. Malá, útlá postavič a k bě lo ­ vlasého uč enc e se tichounce př ikradl a k ušáku a tam se nerozhodně zastavila. "Tak co?" zep­ tal se po chvíli Rabinovič. "Nepř ijde, " ř ek l Eliáš. "Jak to?" ustoupil př ekvapen ě doktor,

"jak to, že nepř ijde ? To je hloupost. Já už vím, že př ijde . Tř eb a jste se jenom zmýlil v místě. Co když se zrovna v tuto chvíli objevil, dejme tomu ve Vratislavi? Nebo ně kd e ve Francii? Všude je ještě poř d á hodně židů " ! "Prostě nepř ij ­ de a hotovo,"vzdychl Eliáš. "PosaSte se. A od­ ložte si. To nemá smysl. Prostě nepř ijde. " Doktor se tiše posadil ke stolku. V šálku bylo na dně trochu hně é d tekutiny. Ucítil vů i n pravé kávy. Ale na to nyní nebyl č as , "Mně se o něm na dne­ šek v noci zdálo," vyhrkl, "Vyč et l mi, že jsem vám nevě ř il, " sklopil hlavuj "a proč by mi to tedy vyč ítal , kdyby neměl př ijít . Byl jsem za to potrestán, rozumě jte . Zař adil i mne do stejného transportu jako vás,.." Eliáš trochu ožil. Jeho pohled však poř d á jakoby procházel vě cmi . Dok­ tora Rabinoviče napadlo, jak se za tě h c ně koli k dní změ nil . Kdyby ho dneska viděl prvně, ani chvíli by nepochyboval, že je žid. "Tak on vám vyč ítal? " pokýval Bolek hlavou, "Jak vypadal?" Rabinovič mu vypodobnoval mladíka v plážovém obleku, opáleného, se zlatými pejzy, a jeho pro­ tě jše k dále pokyvoval hlavou, ano, ano, ano, až se mu prošedivě é l vlasy svezly do oblič eje . Ko­^ lem úst se mu skládal bolestný, sarkastický úsmě v , a když doktor domluvil, ukázal rukou k ně mu . "Asi hodinu př edtím , než jste př iše l vy, seděl na vašem místě . " Rabinovič strnul. Potom najednou vyskoč il , jako kdyby ho ně kd o píchnul. "Jenom se

123 

47 47 47 47 4? 47 47 47 47 47 47 47 47 47 47 

47 47 47 47 47 47 47 47 4'/ 47 47 47 47 47 47 

klidně zas posažte," mávl Bolek ze svého fotelu rukou, "už nepř ijde. " Starý uč ene c si zimomř iv ě tř l e dlaně. Rty se mu chvě ly . Srdce měl v kalhotách. "Tak př ece, " ř ekl , "zjevil se vám!" "Jak se to vezme," ušklíbl se hoř e c Bolek, "prostě př ije l a odjel." M Jak: př ije l a odjel?" "Autem." "Autem?" "Hm." Rabinovič po­ tř ás l a zavrtěl hlavou. Potom vrtěl hlavou poř d á a potř ása l ji bě haj e sem a tam po po­ koji. Jeho nervozita vypudila i dlouhonohého Bolka z ušáku, a zatímco Rabinovič bě hal , on zasmušile př ekrač ova l pokoj a komíhal spuště ným a rukama. "A co?" zastavil se najed­ nou doktor. "Nic," nezastavil se Bolek. "Ne­ př ijde. " "Vy... si dě lát e legraci!" vypískl doktor. "Já?" zastavil se koneč ě n ten druhý a upř e l na doktora oč i , plné tisíciletého smut­ ku: "Já ne. Tento druh humoru mi byl doposud cizí. Ale on se zř ejm ě baví výborně. Povídal jsem mu: Konjunkce odpovídá, den jsem vypoč ­ í tal správně, zapotř eb í by vás tady bylo jako

soli, obř eza t jsem se nechal, všechno jsem kvů i l vám opustil, tak proč jste si, proboha, postavil hlavu?" "No?" zeptal se tiše doktor, "a co on na to?" "Pokrč l i rameny. Pak se na mně podíval tím divným pohledem, vždyt jste to sám zažil, a víte, co mi ř ekl ? Ze ho prostě rozč ­ i luje, jak dobře jsem si všechno spoč ítal! " " A 

dál už nic?" ozval se po chvíli doktor Rabino­ vič. "Ještě ně co * Ale to mi př ipad á jako opravdu špatný vtip. Vadilo mu, že nejsem žid." Doktor koneč ě n pochopil a př ikývl . "Vám to snad taky vadí?" vyletěl rozč ilen ě Bolek. "Už ne," usmál se starý muž, "teprve teči zač ínát e židem být. Ale není to jenom v tom. Jací my jsme byli židé? Vy jste vě ř il , a proto nepř išel . Ify jsme už nevě ř ili , a proto také nepř išel . Je tř eb a vě řti a bát se. Vlastně ani nevím, je­li to opravdu tak. Ani on vám nemusil ř íc t pravý dů vod . Takových dů vod ů by se u každého z nás našlo až až. A když chceš psa bít, hůl se vždycky najde. Nám nezbývá než pochopit, že to vše, zda př ijde , nebo nepř ijde , je zcela a úplně jeho osobní vě c. " "A my?" hlesl Bolek. "My si o tom ještě promluvíme v Terezíně " .

I W f f l  J o y c e ů v 

z k u š e b n í 

n á v r a t 

1 Žijeme v době pokrač ujícíc h exilů. Ty se rů zně , aŁ jakkoli vě tšino u neuvě domě le , dotýka­ jí všech č len ů společ enství , odkud ně kd o odchází, a mnohem uvě domě lej i zasahují obyvatel­ stvo zemí, kde sě vystě hovalci , dobrovolní či nedobrovolní emigranti, uprchlíci nebo vyh­ nanci usídlují, A otázka e^cilu v našem i v jiných společ enstvíc h vzrušuje či trápí mnoho tě ch , kteří pod tlakem podmínek v rodném prostř ed í a vzhledem k úhrnu svých psychických a morálních vlastností jsou nuceni o ní uvažovat, V tě h c souvislostech stojí za to všimnout si patrně nejartikulovaně jšíh o a nejprů kaz ­ ně jšíh o svě dectv í o exilu, jaké kdo napsal v našem století. Mnoho jiných, méně velkorysých či jen zlomkovitýeh a odpozorovaných výpově d í o stavu a prů běuh exilu dokládá, že je to psychicky a morálně stav a prů bě h neuskuteč ně néh o návratu. Jakkoli fyzicky a společ ensk y žijí vystě hovalc i .jinde, myšlením, př evaho u každodenních záj­ mů, č ast o i jakýmsi spodním proudem touhy po optimálním psychosociálním stavu a prostř ed í př ebývaj í doma. Nebo jak tomu ř íkaj í ve Spojených státech, v zemi nejvě tšíh o př estě hovalec ­ tví za ně koli k posledních století /zač al o to př ec e už za koloniálních dob, dávno př d e Pro­ hlášením nezávislosti/, v "old country", ve "staré vlasti", Po svém tak myslel a imaginativně žil i James Joyce, autor toho nejprů kazně jšíh o svě dec ­ tví. V př evážn é a rozhodující č ást í jeho díla jde o svě dectv í navenek nepř iznan é či skryté. Dokonce by se dalo ř íci , že sbírka povídek, vzniklých v letech 1904 až. 1907 a souhrnně na­ zvaných při vydání v roce 1914 "Dublinané", je zdů vodně m ní dobrovolně zvoleného exilu, kdy­ by ovšem neobsahovala závě reč u nopovídku s titulem "Mrtvý*. Tam se o poznání zmenšuje ona

I 

1 25 

POST  a  FESTŮ M s  12  s  Ř ÍJNA  a  1977  a  BYLO  a  ZDEŇ KU a  URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  a  POST  a  FESTŮ M  w  1 

dávka ironie, která v př edchozíc h povídkách zvýrazň uj e či dovršuje .otevř enou , př ito m jako­ by lstivě jemnou autentič nos t povah a promluv lidí, odevzdaně či méně odevzdaně, ale bez reálné revolty žijících za neviditelnými, př ito m vždy pociť ovaným i mř ížem i dlouhově kéh o dub­ linské situace v té podobě, do níž se vyvinula na př elom u století a krátce po ně m , V autoru "Mrtvého" jako by nastaly pochybnosti o dů vodec h k odchodu. Pátrá po možnosti smíř en í či po možnosti jakési emocionální a nepř ím o také intelektuální dohody s Dublinem a s Irskem. Na­ lézá ji, jak se zdá, ve způ sobu , jakým hlavní mužská postava př íbě , huGabriel, př ijím á sdě­ lení své ženy Gretty, že ji kdysi v Galway, v nejirště jší m západním Irsku, miloval chlapec jménem Michael Furey: tolik ji měl rád, že se při ;svých souchotinách vystavil kvů i l ní deš­ ti a nepohodě. Za ně jak ý č s a se po svém návratu do Dublinu dově dě , la že Michael zemř el , Ga­ briel z jejích slov vyciíuje, že Michael nejen "byl" první, ale že prvním, nejč istším , neza­ pomenutelným a neopomenutelným Grettiným milencem zů stáv á a navždycky zů stane . Prvotní Ga­ brielova žárlivost na toho prvního v něm zvolna opadá a zcela se vytrácí, když v pokoji, kde Gretta už usnula, hledí z okna a vidí jev, v Irsku velmi výjimeč ný:",,.Novin y mají prav vdu: sníh pokryl celé Irsko..." Pod úč inke m rodinného več írk u a následujícího odhalivého rozhovoru s Grettou "jeho duše zvolna umdlévala, jak slyšel sníh zvolna padající vesmírem a zlehka padající jako př ícho d jejich posledního konce na všechny živé i mrtvé", V tom "umdlévání" a "konci" jako by byl pro Joyce nový zač áte k Irska v jeho vě domí . Co z jednoho druhu zájmu odmítl, stalo se z jiného úhlu pohledu č íms i velmi skuteč ný m a př itaž ­ livým. Poslední Joyceovo dílo, plod sedmnácti pař ížskýc h let, "Finnegans Wake", je knihou noci či jakýmsi zarytě uvě domě m lý snem p povaze svě ta , pramenícím na prvním a rozhodujícím místě z irské zkušenosti s touto povahou. Př edtí m "Odysseus", zač at ý roku 1914 a vydaný

126 

2  ˇa  Ř ÍJNA  h  1977  a  BYLO  ˇa  ZDEŇ KU  a  URBÁNKOVI  ˇa  ŠEDESÁT  3  POST  a  FESTŮ M  a  12  a  Ř ÍJNA  a  1977  • 

1922, je sociologicky a psychicky morálním, ale i názorně geografickým znovmstvoř ení m Dub­ linu v mysli a v imaginaci tamě jšíh o rodáka, který odešel do exilu. Podobně už o ně o c dř ív , mezi "Dublinany" a "Odysseem", vznikl"Sipén hrdinaVStephen Hero/ a jeho definitvní ver­ ze, nazvaná "Portrét umě lc e jako mladého muže", v podstatě z intenzivního uvě doměín tě ch , motivů, jež mladého žáka jezuitského gymnázia a dublinské katolické University College /na rozdíl od anglické či anglickými nebo správně i j britskými poddanými ovládané protestantské Trinity College /vedly k rozchodu s katolickou církví a nezbytně i s oficiózním Irskem, kde se př íslušnos t k té církvi pokládala za potvrzení irské národnosti. Ale stejně jako "Dubli­ nany" psal obě ty verze v Terstu. Odešel, aby se musel či mohl vracet. Neexistují v naší ani v žádné jiné ř eč i svě a t jednoduché, prosté, struč é n termíny, které by s dostateč no u př esnost í dokázaly urč it , zda Joyce odešel do exilu proto, aby měl možnost stvoř t i Dublin, nebo zda ho povahové vlastnosti hnaly z Irska do Pulje, do Terstu, do Curychu, do Pař íže , takže pak Irsko a Dublin znovu stvoř t i musel. Jediným př esný m urč ující m termínem je všech­ no, co Joyce napsal. K tomu patří i jeho jediná dochovaná divadelní hra /př d e svým dvacátým rokem napsal dvě hry, jež bu5 sám spálil, nebo se jinak vytratily ze svě ta/ . První poznámky k této hře po­ cházejí z devátého roku jelo exilu v Terstu, tedy z roku 1913, hlavní č ás t definitivní ver­ ze napsal 1915 v tomtéž mě st ě a dokonč l i ji téhož roku v Curychu, Jmenuje se "Exiles", Jako celý text hry je i titul ve svém pravém, tedy ně kolikeré m výz­ namu nepř eložitelný . Jsou to v jednom z významů "exily", rů zn é druhy odchodu z rodného spo­ leč enství , vzdě lanosti , soustavy konvencí, jak k nim mů ž e dojít země pisný m rozlouč ení m se

127 

m BYLO x ZDEŇ UK • URBÁNKOVI;;^ ŠEDESÍT m POST a FESTŮM i 12 • Ř ÍJN A • 1977 * BILO z ZDENKU •   všemi jeho dů sledk y nebo i pouhým morálně psychickým a společ enský m osamostatně ní m či osa­ mě ní m v domovské zemi. Jiná významová vrstva toho trmínu dovolila např íkla d ně meckém u př ekladatel i hry, aby ji nazval "Verbannte", "Vyhnanci", tř ebaž e Joyce byl proti tomu zjed­ nodušení a pozdě i j toho ně meckéh o titulu užíval jen ironicky, když se v dopisech zmiň ova l při neúspě šíc h hry buS už v oč íc h dramaturgů nebo v tě h c nemnoha inscenacích, k nimž za je­ ho života došlo, jako o "vyhnancích z jeviště . " Dů ležitý m vodítkem je Joyceův dopis italské­ mu př ekladatel i hry, jemuž v P.S» píše:"...Pokud možno bych byl spíše pro titul "Esuli" než "Esigliati"...jde o exil dobrovolný..." Ale kde ovšem je př esn é dě lítk o mezi exilem dobro­ vplným a nedobrovolným? Nemů že­l i ně kd o být č m í je, ve svém prvotním prostř ed í a rozhodne— li se proto odejít, stává se z ně h o v dnešní mluvě "emigrant". To je nápř íkla d pro náš stávající establishment výraz až krajně pejorativní. Pro svobodné mysli je př ito m morálně př íli š neurč it ý a neutrální» Když pů vodc e tě cht o ř ádk ů kdysi Joyceovu hru př ekládal , klonil se k možnosti užít v titulu termínu "Exulanti". Ale i ten je pod úč inke m naši historie a jejích výkladů spíš obtížen jakousi až slzavě zneurč ujíc í dojatostí než onou vrstvitou mno>­ hovýznamností, jako je tomu pro anglicky mlucící a slyšící č tenář e či diváfcy hry. Zů staňem tedy pro naše nyně jš í úč el y radě i j u názvu "Exiles". Lincoln při jakési př íle ­ žitosti ř ekl:"A ž k tomu př íkop u dojdeme, tak ho př eskoč íme. " A v bibli stojí psáno: "Dos­ ti má den na svém trápení." Až se ně kter é naše divadlo rozhodne Joyceovu hru uvést a okol­ nosti mámo jeho moc mu to dovolí, jistě se najde ně kdo , kdo ten titul lip či hů ř , ale pros­ tě ně ja k př eloží * Hra sama je dů ležitě jší . Ale rozpravou o jejím titulu je už naznač eno , o co v ní jde.

128 

URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  B  POST  B  FESTŮ M B  12  B  Ř ÍJNA  B  1977  B  BYLO  B  ZDENKU B  URBÁNKOVI  B  ŠEDES 

2  Poně ku d úskoč ě n naznač eno . Protože dvě rozhodující postavy, spisovatel Richard Rowan a jeho družka Bertha se z exilu do Dublinu naopak vracejí. Mají sebou osmiletého syna jménem Archie, který se nard&dil už mimo Dublin a Irsko, Další dvě postavy, novinář Robert Hand a jeho vzdálená př íbuzná , uč itelk a hudby Beatrice Justiceováj jsou, každá po svém, př inej ­ menším č áfeeč ným i vyř azenc i z ortodoxní dublinské normy. Jakousi doznívající ozvě no u odvě ké ­ ho Dublinu, vlídně zamlč ujíc í jakoukoli vyč ítavost , je Brigid, dávná služebná Rowanovy ro­ diny, A podílníky na hře doplň uj e v septet hlas prodavač y k ryb, slyšený oknem z ulice. Vzduch a vů ě n Dublinu, Nikde ve hře není výslovně ř eč eno , zda Bertha je Richardova "zákonná" manželka nebo prá­ vě ta družka ve smyslu Joyceova pojetí. Když totiž Joyce roku 1904 opouštěl Irsko, jedním z motivů bylo, že obč ansk ý i církevní sň ate k odmítal jako cosi ponižujícího pro dvojici ženy a muže, kéerá se rozhodla žít spolu. Žádná obč ansk á ani církevní obec nemů e ž bez urážejících a ponižujících dů sledk ů za trvání toho sdružení ruč it . Ale Dublin, až bigotně katolický a ve své tehdejší anglikánsky anglo­ irské vládnoucí minoritě trapně pohrdavý, nedovoloval dobrovolně sdružené dvojici pokojné a společ ensk y volné soužití. Joyce a Nora Barnacleová odjeli. Podobně kdysi odjeli ve hře Richard a Bertha. Zdvojená autobiografič nos t hry jde však dál. Spíná psychické a povahovénrysy postav s morálně společ enský m prostř edím . Richard je jakýmsi dmaticky znásobeným Gabrielem ze zmíně é n povídky HMrtvý", uzavíra­ jící "Dubliň any" . Vrací se do rodného mě st a i proto, aby vyzkoušel, zda tu dokáže uchovat a obnovovat svou vnitř í n svobodu a zda taky Bertha se bude o takovou svobodu podílet s ním. Riskuje, aby v útrapách poznal. Protože Bertha tu má svého živého­mrtvého bývalého milence Roberta. Při svém pojetí svobody si Richard mů e ž sice př át , aby mu Bertha zachovala vě r — 129 

á t  a  POST  b  FESTŮ M  a  12  a  Ř ÍJNA  a  1977  a  BYLO  a  ZDEŇ KU  a  URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  a  POST  a  FESTU 

nost, ale nemů e ž si vě rnos t vynucovat. Tak ji bezmála ­ při joyceovském pojetí ženství ­ vnucuje Robertovi do náruč . e Robert, dalo by se ř íci , je v Dublinu jakýmsi polovič atý m "vnitř ní m emigrantem". Na ve­ ř ejnost i se chová a mluví či píše bezmála tak, jak to dublinská př evládajíc í ortodoxie po­ kládá za správné. Př ito m se svým skuteč ný m smýšlení® podstatně liší hlavně od dublinské nižší stř edn í vrstvy, od tě h c poč etných , myšlenkově nesamostatných či prostomyslně dů vě ­ ř i vých bezdě č nýc h opor oné ortodoxie. Při své pomě rn ě vyspě é l inteligenci ­ nebo, chápeme­li inteligenci v schopenhauerovském smyslu, právě pro ni ­ s cynickou snadností dosahuje vý­ hodného a v jistém smyslu i feocí nadaného postavení. Vzdě laně jším i či výše postavenými Du­ bliň an y pohrdá za to, že ho neprohlédli nebo že se neodvažují své prohlédnutí prozradit, aby se s ním ke své škodě nestř etli . S nižšími vrstavmi má lehkovážně ironický soucit. Ne­ ní zlý, ale nemů e ž nedobývat. Má i svě domí , ale jen k tomu, aby vyslechl jeho dodateč é n vý­ č itk y a chytře si na jejich základě vymyslel, jak z obtížné morální situace vybř ednou t či jak jí dokonce využít ve svůj prospě ch , Berthu miloval a snad i nyní po její» návratu mi­ luje, ale vždy jen v tom lehce cynickém, dobyvatelsky sebeujišíujícím smyslu, Je mnoho dru­ hů lásek. Tolik, co je dvojic, které se kdy blízce setkaly. Bertha ve své zvláštní, vnuceně svobodné situaci, která v ní budí bezradnost, al jde o city či o jednání, nalézá hned po návratu do Dublinu v Robertových okamžitě obnovených ná­ jesfech jakýsi opě rn ý bod, Př eje­l i si Richard, kterého miluje, aby zároveň prokázala svou volnost i lásku k ně mu , Robert je ta pravá př íležitost , Bertha chce o sobe podat prosté a urč it é svě dě ctví . Ale je ve své psychické a morální bytosti právě tak komplikovaná a rozpo­ ruplná, jako je ve své sociálně morální a historické existenci složitý sám Dublin nebo ce­ lé Irsko, Podléhá víc náhlým popudům než pokynům odpově dnosti , protože nemá za sebou a v sobě zkušenost této odpově dnost i za vlastní individuální existenci. Svoboda je pro ni bezmá­

130 

um  a  12  ˇa  Ř ÍJNA  a  1977  a  BYLO  a  ZDEÍfoU  a  URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  a  POST  a  FESTŮ M  a  12  a  Ř ÍJNA  a 

la neúnosná obtíž, dovolující bezmezné cokoli. Nikde ve hře se nedovídáme, zda skuteč ě n Bertha byla Richardovi s Robertem nevě rná . Pa­ trně nebyla. Ale Richardovi stačí k nezmě rn é a otupující bolesti fakt, že Bertha ­ jeho ztě lesněínDublinu a Irska ­ v něm vů be c mohla,­vystavena obtížím své svobody, takovou po­ chybnost vyvolat. Nic takového se nemů e ž př ihodi t č tvrt é hlavní postavě, uč itelc e hudby Beatrici, Mení pravově rno u Dublinankou, Její vnitř í n exil však není dá$ odmítáním, vzpourou ani jakoukoli obdobou Robertova cynického nadhledu. Stokrát nic umoř il o tuto Beatrici, Tak dlouho Roberta marně milovala, až v ní všechny podně y t k lásce vyschly. Její podíl na hře je jakýmsi do­ vršujícím dů kazem , že jakkoli prů kazn ý múzický talent nemů e ž v Dublinu či vmlrsku př eží t a vyvinout se, dokud tu vnitř í n př irozen é usilování o svobodu není provázeno obecnou svo­ bodou a stejně obecnou odpově dnost í vů i č vlastní existenci, kterou teprv zkušenost svobody vyvolává v myslící lidský život. Na závě rvhr y Richard sdě luj e Bertě, že "v pochybnostech ji miluje nejvíc". A ona odpoví­ dá: ",,.Chci svého milence... Ty můj odcizelý a zdivoč el ý miláč ku , vraí se ke mně ! " Dublin, Bertha, volající Richarda k sobě. Ale jakkoli "v pochybnostech" je "miluje nej­ víc", př emír a pochybností, dana Robertovým jednáním, Beatriciným odumř ení m zaživa a na prvním a rozhodujícím místě živou mnohotvárností, př ito m však i neúplnou uvě domě lost í či nehotovostí Berthiny dublinské duše, jej "navždy zraň uje " a je nyní tím tě žký m zraně ní m "znaven". To je poslední Richardovo slovo ve hř e . Není v jejím závě u r schppen ani naznač it , co bude dál. Naznač uj e to však jakoby i za něj Bertha, Než Richarda svým posledním ř ádke m žádá, aby se k ní vrátil, ř ík á mu: "Zapomeň na

í  131 

1977  m BYLO  B  ZDEŇ KU  a  URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  a  POST  a  FESTŮ M  B  12  b  SÍJNA  X  1977  B  BYLO  B  ZDE 

mne... Zapomeň na mne a miluj mne znovu jako kdysi na poč átku . Chci svého milovaného. Cfcci se s ním setkat, př ijí t k ně mu , odevzdat se mu..," Př ekladate l se při tě cht o jejích slovech bouř . í Krom psychopathologických př ípad ů ztráty pamě i t "zapomenout" je nemožné. Ale jakkoli si př ekladate l př ej e zasahovat do významové struktury díla co nejméně, ani při jiných textech nemů e ž jinak než být zč ást i i vykladač em . Tady si uvě domuje , že "to forget" znamená i opomíjet, nedbat, málo si všímat, nechat stranou nedat se ně čmípř íli š spoutávat. Při takovém vykladač ské m př eklad u Bertha jako by na závěr zcela splývala s Dublinem a s Irskem a Richard je zcela stejně jako sám James Joyce vyzýván ke svobodě právě tím, co ho spoutává svou př íli š neúplnou svobodou a př ání m "odevzdat se". Když závě rečýn dialog Berthy s Richardem mizí do ztracena a ponechává č tenář i či divá­ kovi obtížnou volnost úsudku, co bude dál,: neodbytně se vrací na mysl, co si Ště pá n ­ Ja­ mes Joyce z roku 1902, kdy se poprvé rozhodl k odchodu ­ zapsal do deníku v př edposlední m odstavci "Portrétu umě lc e jako mladého muže"j|.».Pomilionté se jdu setkat se skuteč nost í zkušenosti a v kovárně své mysli ukovet dosud nestvoř en é vě dom í svého plemene." Richard je zralejší než Ště pá n z "portrétu". Má za sebou zkušenost exilu i návratu. A ta druhá, jak ji "Exiles" osvě tluj í a promě ň í ujv uvě domě ní , nemů e ž jinak než nás př esvě dč,it že po návratu z exilu dojde k návratu do exilu. Vně jš í svoboda není sice mnoho platná tomu, kdo není svobodný uvnitř, ale ani nejsvobodně jš í a nejtvoř ivě í jšmysli a imaginace se od jistých mezí vně jš í nesvobody nemohou ubránit tomu, aby se nestaly vě zn i svého úsilí či bo­ je za odstraně í n této nesvobody, Integrujeme­li Richarda s Joycem, stě í ž mů žem e jinak než jeho rozhodnutí k obnově exilu pokládat za správné.

132 

SNI  B  URBÁNKOVI  B  ŠEDESÁT  h  POST  B  FESTŮ M B  12  a  Ř ÍJNA  B  1977  B BILO a  ZDENKU  B URbXmOVI B 

3 "Exiles" mají svou zvláštní genezi» Př edevší m z hlediska prvních Joyceových uvě domě lýc h zájmů udivuje, že zů stal i jeho jedinou hrou. Jakkoli byl mezi svým šestým a sedmnáctým ro­ kem žákem dvou jezuitských škol, využíval v pozdě jšíc h č ástec h toho období každé př íleži ­ tosti vidět hostující či domácí soubory, jak v dublinském Abbey Theatre hrají novodobý re­ pertoár. Jazuitská škola ho utvář el a k naprostému rozchodu s církví, kdežto drama ho utvá­ ř el o pozitivně. Když v šestnácti spolu smrodinou viděl Sudermannovu "Magdu", prohlásil pak: LJde v té hře o génia, který vybuchuje ve svém domově a proti svému domovu. Ani jste tam nemuseli chodit. Stane se to ve vašem vlastním domě " . Tak o tom aspoň svě dč í Jamesův bratr Stanislaué, Magda ve hře ř íká:"...Musím e hř ešit , chceme­li rů st . Stát se ně čmívíc, než jsou naše hř íchy , je mnohem cenně jš í než všechna č istota , kterou kážete," A když se jí otec ptá, zda zů stal a č istá , Magda odpovídá:"Zů sta l jsem vě rn á sobě " . Divadelní drama jako by se Joyceovi stalo za let dpspívání jakýmsi Dantovým Vergiliem v prů běuh jeho vzrů stajícíh o životně dramatického sporu s katolicky pravově rný m Irskem. Od­ mítl v sedmnácti letech na univerzitě podepsat protest proti údajnému kacíř stv í jedné z Yeatsových her, V osmnácti př ednáše l na téma "Drama a život" a napsal esej o Ibsenově hře "Když se my mrtví probouzíme", A př ibližn ě v téže době př eloži l dvě Hauptmannovy hry a na­ psal už zmíně né , bohužel nedochované dvě hra vlastní, V devatenácti poslal Ibsenovi vyzna­ vač sk ý dopis, kde mimo jiné ř íká:",, . Na univerzitě a v diskusních společ nostec h jsem žádal, aby vám v dě jinác h dramatu bylo př iznán o místo, jež vám právem patř í.. . Ale to nejdň ažš í si vždy necháváme pro sebe... Neř íka l jsem jim, jak mě podně cuj í vaše bitvy ­ nikoli materi­ álně zjevné, ale ty, jež podstupujete a v nichž vítě zít e za svým č ele m ­ ani jak mnoho od­

133 

2  ˇa  Ř ÍJNA  h  1977  a  BYLO  ˇa  ZDEŇ KU  a  URBÁNKOVI  ˇa  ŠEDESÁT  3  POST  a  FESTŮ M  a  12  a  Ř ÍJNA  a  1977  • 

vahy mi dodává vaše svéhlavá rozhodnost, s níž páč ít e tajemství života, nebo jak ve svě ti c svého vnitř níh o hrdinství kráč ít e vpř d e s naprostou lhostejností vů i č obecně uznávaným zá­ konům umě ní , možnostem získat př íznivc e a heslům dne.,," Identita Joyceova díla Či myšlení o dílech jiných tvů rc ů s jeho vlastním životem nebo s každým krokem, k ně mu ž se v životě rozhodl, byla už v tě h c raných letech zjevná. Žil tak, aby každá minuta jeho úč ast i ve svě ě t dokazovala, že cokoli ř ekn e či napíše, je od základu pravdivé. Psal č m í dál urč itěijve shodě se svou povahou a s prů bě m he svých dní, A mů ž e se tedy jevit jako ironie či rozpor, že tento odchovanec dramatu zanechal po sobě jen jedinou hru. Spíš než zpronevě a r prvním rozbě hů m je to však dů slede k raného poznání, č m í podstatným se drama liší od ostatních druhů umě ní . Divadelní hra jako by v Joyceovi musela č eka t na svou pravou chvíli­ Ta se př iblížil a v roce 1913, po devíti letech exilu. Jakkoli brzy po odchodu, např d e nakrátko do nyně jš í Puly, pak definitivně i j do Terstu, zač l a č m í dál intenzivně jš í prozou vytvář t e v "Dublinanech" a v "Portrétu* svůj Dublin, byla to léta opakovaných komplexních kri­ zí finanč ě n zamě stnaneckéh o i morálně psychického rázu, násobených starostmi o Noru, o syna Giorgia, narozeného 1905, a o dceru Lucii, narozenou 1907. Myšlenky na možnost reálného ná­ vratu do Dublinu ho neopouště ly . Uč i l v Terstu na Berlitzově jazykové škole, ale to mnfaho nevynášelo, ani ho to neuspokojovalo. Jeho rozhodujícím životním zájmem bylo dílo a měl zcela dů vodn ý dojem, že mimo něj a roztroušenou hrstku lidínikdo o ně dost vážně nedbá, Z př íčnipř evážn ě existenč níc h zajel ještě dvakrát do Irska, roku 1910 v podivné funkci po­ dílníka na firmě, jež chtě a l v Dublinu i jinde na ostrově zakládat a vést kinematografy. Plán nevyšel a Joyceovy osobní zážitky s bývalými př átel i a známými byly trapné a ponižují­

140 

Ě YLO  a  ZDEŇ KU a  URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  a  POST  •  FESTŮ M  a  12  a  Ř ÍJNÁ  a  1977  a  BILO  »  ZDEŇ KU a 

jící. Př est o ho Irsko nakrátko př itáhl o k sobě ještě jednou a naposled v roce 1912. Ně koli k mě síc ů uč i l v Dalkey, ale zkušenosti s okolím byly ještě horší než při první návště vě , Ro­ dina v obou př ípadec h č ekal a v Terstu, než snad Joyce v Irsku zakotví a povolá ji k sobě, Ále vždy se vrátil roztrpč n e do své malé terstské kolonie, rozšíř en é už od roku 1905 o bratra Stanislause, též uč itel e v Berlitzově škole, a o sestru Eile er, jež se vdala za ter­ stského zástupce pražské Živnostenské banky Františka Schaurka a pozdě i j s ním př esídlil a do Prahy, Zatím Joyce vydal jedinou knihu, verše "Komorní hudby", a to už v roce 1907, Ohlas byl mizivý, "Dubliň ané " putovali v rukopise od př ítel e k př ítel i a od nakladatele k nakladateli ale zvláště těm dublinským se jevili jako text až nepř ístojn ě otevř en ý či dokoBoe urážejí­ cí, Díky odkladům publikace př ibýval o v nich povídek, ale to samo o sobě nemohlo autora uspokojit. Pocit, že promlouvá do prázdna, znovu a znovu oživoval myšlenku na návrat, Z ja­ kési smě i s nevlídných zážitků při zmíně nýc h dvou návště vác h Irska a obnovovaných dotazů, jak by to dopadlo, kdyby se ozbrojil trpě livost í a př ec e jen se pokusil o návrat potř etí , zač al y vznikat v roce 1913 poznámky ke hř e . Došlo kadalší ironii Joyceova života. Rok zač átk u první svě tov é války byl pro něj jako pro autora šť astně jší . V lednu 1914 koneč ě n vyšli "DublinanÖ" a v únoru zač l a v londýnském mě síč ník u "Egoist" vycházet na pokrač ován í "Portrét umě lc e jako mladého muže", Z bř ezn a té­ hož roku pocházejí první stránky "Odyssea", Terst, jakkoli př evážn ě italský, patř l i tehdy k Rakousko­Uhersku. Irové, tenkrát ještě britští poddaní, byli tedy př íslušník y nepř átelsk é mocnosti. Tř ebaž e se úř ad y v Terstu cho­

135 

ZDEř íKU  ˇ8  URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  ˇa  POST  ˇa  FESTŮ M  a  12  a  Ř ÍJNA  a  1977  a  BYLO  a  ZDEŇ KU  a  URBÁNKOVI 

valy k Joyceovi a k jeho rodině shovívavě, nový stav vě í c nemohl neótnovit myšlenku na ná­ vrat. Koncem roku 1914 Joyce odložil práci na "Odysseovi" a zač l a psát hru. Dotaz, jak by to bylo či jak to bude, až se vrátí do Dublinu, musel být dovršen odpově dí . Naléhavost této potř eb y se znásobila v kvě tn u 1915, kdy Itálie vstoupila do války na straně Francie, Británie a Ruska, Stanislaus byl internován už poč átke m toho roku, ale nyní, po vyhlášení války, se Rakušanům jevil jako nebezpeč ý n každý další "nepř átelský " cizinec ke všem těm terstským Italů , m č ekající m na př ipojen í Terstu k Itálii, Ani tečí však úř ad y nejednaly s Jamesem Joycem a s jeho rodinou př íli š př ísně , Dpř ál y mu č s a a možnost volby. Bučí mohl zpět do Irska, nebo mu dokonce nabídly, aby se př estě hova l do Prahy ke své sestře Eileen a k jejímu manželovi. Zatím Joyce pokrač ova l v práci na hře a odpověS se zač al a rýsovat. Možnost návratu do Irska odmítl. A jestliže se rozhodl proti soužití s Iry, kteř í , jakkoli nedobrovolně, byli v úloze obyvatel Spojeného království ve váleč né m stavu, plynulo z toho při Joyceově paci­ fismu, že nechce žít ani v mě st ě a zemi, jež je souč ást í jiné válč íc í mocnosti, at jakkoli obdobně nedobrovolnou jako Irsko, Chtěl do neutrálního Švýcarska. Úř adů m stač il o př ísežn é prohlášení, že také on jako sama ta země zů stan e neutrální, a na konci č ervn a mu bylo do­ voleno odjet do Curychu, Tam dopsal hru, v mysli už dokonč enou , a dal se v práci na "Odysse­ ovi" do budování unohem krnkrétně jšíh o a lidnatě jšíh o Dublinu, než jak jej př edtí m zazname­ nal v "Dubliň anech " a v "ˇortrétu". Lze s jistým stupněm oprávně nost i tvrdit, že nebýt tř etíh o zkušebního návratu do Irska, provedeného z tíživých vnitř níc h potř b e a podně ů t skladbou hry, zvané "Exiles", bučí by ten

136 

a  ŠEDESÁT  ˇa  POST  a  FESTŮ M i  12  s  Ř ÍJNA  h  1977  a  BYLO  a  ZDEŇ KU a  URBÁNKOVI  a  ŠEDESÁT  a  POST  a 

velkorysý i podrobný Joyceův Dublin vů be c nevznikl, nebo by bezpochyby vypadal podstatně jinak, Sám př íbě h Joyceova exilu je nejpádně jší m dů kazem , jak citlivý byl vů i č úč inků m prostř edí , A byla už zmínka o tom, jak tě sn ě bylo jeho dílo spjato s jeho rů stem , povahou a každodenním životem. 4 Otázka, co by se stalo, kdyby v urč ité m okamžiku dě ji n okolnosti, osoby, situace byly jiné, než skuteč ě n byly, je v oboru historie nepř ípustn á prostě proto, že je nesmyslná. Zpě tn á spekulace takového druhu není historií, ale př inejlepší m snad mů e ž být pomů cko u k morálnímu či filozofujícímu výkladu dě jin , Samy tyto poznámky k "Exiles" se proti tomu v posledním odstavci př edchozíh o oddílu pro­ hř ešily , Ale jde v nich jen zč ást i o historii. Víc se týkají či chtě í j týkat nového svě tla , vrženého na povahu a teorii dramatu jedinou Joyceovou hrou. Divadelní hra je v tomto svě tl e teálným prožitkem spekulativně nastražené situace, umožně ný m souhrou zkušenosti, zdravého rozumu a pronikavě využité imaginace jako nástroje, který souhrnu lidské mysli umožň uj e ve­ jít tam, kam sama bezprostř edn í zkušenost pů vodc e textu hry ještě nezavedla či nikdy neza­ vede. Podle Aristotela, který v té chvíli měl na mysli Sofoklova "Krále Oidipa", je tragédie "napodobením jednání". Teoretici mnohem pozdě jš í rozšíř il i platnost této definice na všech­ ny druhy divadelních her. Romantici, jakkoli Shakespearovy úč innost i a úplnosti v dramatu nedosáhli, vidě i l podle jeho výmě u r v divadle zrcadlo, nastavené svě tu . "... K tomu je ta hra: zloč inno u duši do dna propátrá." Chápali mnohem unáhleně i j či jednostranně i j než sám

137 

FESTŮ M  a  12  e  Ř ÍJNA  ˇa  1977  s  BYLO  •  ZDEŇ KU  ®  URBÁNKOVI  ˇa  ŠEDESÁT  H  POST  s  FESTŮ M  s  12  s 

Shakespeare tu definici a pokyn jako výzvu, aby se divadlo stalo při nejmenším jedním z mo­ rálních a sociálních nápravců svě ta 0 Postihlo to ještě i Ibsena, který však ve svých šesta­ padesáti letech, v rozkvě u t dramatických sil, roku 1884 píše z Ř ím a norskému př íteli : Př esta l jsem vznášet všeobecné požadavky, neboí už nevě ř , ím že k nim mám vnitř í n opráv­ ně ní . Podle mne nemáme jiný ani vznešeně jš í úkol než se v duchu pravdy sami realizovat," Není pravdě podobné , že by Joyce byl znal tento dopis, protože Ibsenova korespondence byla vydána až posmrtně, ale v tě h c dvou vě tác h je obsažena jedna z podstatných souč ást í Joyceovy poetiky či dramatické morálky. Kdo však je lepším nápravcem? Teh, který chce prostř ednictví m jeviště volat na lidi, aby se napravili, nebo ten, který v souhře mezi jevištěm a hledištěm př iznává , že je stejně ne­ dostateč ný , ctižádostivý, opovážlivý a vzápě í t nevraživý, rozkolísaný a z donucení pokorný jako kdokoli z diváků? Aniž Joyce kdy chtěl být nápravcem, byl a je jím v tom, že v celém svém díle zů sta l nejtě sněij vě rn ý sám sobě, A ve svém jediném dochovaném dramatu se bezdě­ ky či vě dom ě vrátil k Aristotelovi a za pomoci zkušenosti, zdravého rozumu a imaginace napodobil svoje vlastní jednáni v kritické situaci. Vrátil se k Shakespearovi /který je podle jeho výroku "prvním stvoř itele m hned po Bo­ hu"/ a propátral v "Exiles" duši zdaleka ne zloč inno u , ale obtíženou pocitem provinilé

138 

Ř ÍJN A a  1977 a  BYLO a  ZDEÍku a  URBÁNKOVI a  ŠBDESÁT a  POST  a  FESTŮM a  12 a  Ř ÍJN A a  1977 a  nerozhodnosti vů i č Irsku i vů i č vlastnímu darovanému nadání. A zů sta l vě rn ý milovanému Ibsenovi tím, že se "v duchu pravdy sám realizoval". Protože zů sta l vě rn ý svému charakteru i povaze svého nadání. Rozhodli o tom "Exiles". Nikoli vě štba , ale hra o tom, co by se stalo, kdyby se vrátil. Máme v našem hudebně dramatickém repertoáru cosi vzáleně podobného. "Libuše" vě ští , jak to s námi všemi nakonec dobře dopadne. Hudba je to místy odzbrojujícím způ sobe m nádherná. Ale libreto obstarává její beznadě jno u neúč innost . Nemáme mnoho vyhlídek. Jediné se otvírají tam, kde autoři zů stano u vě rn i své povaze a svému druhu nadání a pokusí se, jako Joyce v "Exiles"nebo i zástupně za celé naše společ enstv í př esvě dčěiv odhalit, jak máme jednat právě te2 a v nejbližší i vzdáleně jš í budoucnosti, Hra je odhad, co se kdy a za jakých okolností stane. Reálný a na jevišti i v hledišti psychosomaticky prožívaný odhad. Tak to aspoň o možnostech divadelní hry tvrdí Joyceova "hra koč y k s myší o tř ec h jednáních", zvaná "Exiles",

Z D E N Ě K

139 

U R B Á N E K

ggggggoi 

ohlédnu tí  za  janem  zrzavým 

Je 21. ř íje n 1977, po druhé hodině odpoledne. Dozně y l hymny, poslední pocta státu národ­ nímu umě lci . Osamě á l žena na obraze, který vystavili vedle rakve jakoby se při tě h c zvuč nýc h tónech propadla do ještě temně jš í melancholie. Rakev ve vlajce nese šest zř ízen ­ ců v pomač kanýc h č ernýc h oblecích kolem salutujícího př íslušník a SNB do marcedesu př idě ­ lovaného nebožtíkům nejvyšší hodnostní tř ídy. A to vynášení truhly s tíhou mrtvého č lověak na ramenou živých je př s e profesionalitu nosičů jednou z mála př irozenýc h a př imě ř ených , lidských a dů stojnýc h vě í c v inscenaci tak profanující a plné pokrytectví, jemuž nasadila hanebnou korunu "č estná " stráž tě ch , kteří umě lci , dokud žil, z výše své moci a z hloubi své malosti jen škodili: taková dan ze slávy uznané a potvrzené státem, slávy takř íkají c pod zákonem. Stojím na schodišti iluu.dolfina vedle ženy z ulice, která posílá za pohř ební m autem znamení kř íže , a př emýšlí m o osudu zemř eléh o malíř . e Byl skuteč ě n umě lce m národním, jak se s naivní radostí ně kd y chlubil? Je jeho dílo vskutku tak pevně spjato s duchovními tradicemi jeho země, jak u rakve tvrdil oficiální ř eč ník , šokující lidi malicherným "pane profesore", s nímž se obracel na toho, kterému př íslušel o vždy jedině oslovení "Mistř " e nebo "pane"? Z mysli mi nemizí ta tmavá Melancholie tam nahoře mezi tvrdě se pestř ícím i vě nci , jež jakoby si zkoumavě kladla otázku:"Patř m í sem? Náležím tomuto národu opravdu?" Popularita Jana Zrzavého byla nesporná, a to velmi dlouho ­ už ně kd y od let dvacátých, kdy se o ni zač l a starat zejména Otakar Storch­Marien, organizátor mimoř ádn ě obratný. By­ lo však jejím základem vždy to, co u umě lc e je nejdů ležitě í jš ­ práce? Nebo také, či hlavně, ně o c jiného? Ano, myslím si, že u Jana Zrzavého hrálo po mnoho let, jestliže m

11+1 

vždycky, rozhodující úlohu právě to jiné, totiž ovzduší tajemnosti a výstř ednosti , jež ho zahalovalo. Výluč nos t lidi vzrušuje a př itahuje , a tím víc, č m í je podivínště jší . A stejně tak je př itahuj í pově sti . A protože literáti píšící o umě í n tíhnou takř a k bytostně k vytvář en í legend a poně vad ž Jan Zrzavý jim k tomu poskytoval nejen svým podivným umě ním , nýbrž i svým zevně jškem , chováním, celým způ sobe m života látku velmi vhodnou, octl se v prů seč u ík dvojího zájmu laického i profesionálního, v ně m ž vznikají pově st i obzvlášť životaschopné, a stal se pomě rn ě brzy osobou pově stnou . To bylo př d e druhou svě tovo u vál­ kou a doba pováleč á n př itažlivos t této živoucí legendy ještě znač ě n zvýšila tím, že odsunu­ la umě lc e tvrdošíjně si vě rnéh o na dlouho do ústraní,téměř do ilegality.A co je zapově zené , láká lidi neméně než to, co je výluč é n a tajemné. A tak jen stě í ž rozlišíme, do jaké^míry bylo neobvyklé množství návště vník ů malíř ov y první velké pováleč é n výstavy, uspoř ádan é v Praze roku 1963, výrazem opravdového zájmu o umě í n nebo aspoň o umě lce , do jaké míry by­ lo projevem psychózy vyvolané nepř irozeným i podmínkami ­ projevem snobské senzacechtivosti nutkající lidi podívat se na obrazy, které po léta vidět nemohli a které nyní vidě o l tolik druhých, a do jaké míiy politickou manifestací ­ neboí i ta v tom byla ­, jíž nešlo ani tak o to, co se tolik let zakazovalo, jako o samu zakázanost, pochopitelně vzbuzující odpor k tě , m kdo zakazovali. A právě neovyklý a nepř irozen ý zájem o výstavu z roku 1963 byl hlavní př íč ino u malíř ov y iluze, že je umě lce m národním de facto, ne pouze de lege jako tak mnoho jiných ­ on sám byl ostatně legalizován až pozdě ji . Ř íká m iluze, poně vad ž př edstav y týkající se národnosti patří k nejklamavě jší m a nejméně jasným vů bec : popularitu lze mě řti dost př esně , ale vnitř í n př íslušnos t k národu založenou na takzvaných národních vlastnostech

11+2 

ne ­ tě h c opravdu obecných rysů je velmi málo a protože jsou povšechné, už skoro ne­ charakterizují. A potom: národní povaha není nehybná, mě í n se a co tu v urč ito u chvíli platí o Č ást i národa, nemusí platit o vě tšině . Seská píle, kdysi tak'př íznač , ná je př íklade m za jiné. A pokud jde o národní př íslušnos t umě lců , znejasííuje ji, myslím už sama podstata umě lectví . V jistém smyslu je tato př íslušnos t výrazně jší , v jistém však méně výrazná než u ostatních lidi ­ umě le c je Cechem, Ně mcem , Italem /jako č lově m ke vů bec / víc a zároveň méně než ti druzí. Svou tvů rč í potř ebo u a schopnosti př esahuj e ostatní lidi a tř eba s tvoř ivý m způ sobe m ř eš í i problémy, které se týkají také jich a ř eš í je i za ně, tímto př esahe m se z jejich společ enstv í vydě luje , vzdaluje se nejen jejich normám /a proto ve své "skvě é l odlouč enosti " po normalitě tolik touží/, nýbrž i jejich potř ebá m ­ pro svou př ebyteč no u duchovní kapacitu se tu stává poně ku d př ebyteč ným . I když mluví o "normálních" lidech a k nim, mluví právě pro to své plus ultra trochu jinou ř eč,íméně pochopitelnou, nároč ně jší , krásnou sice, ale nelíbivou, dě lajíc í z ně ho , zrovna tak jako to jeho vě čén kladení otázek a ř ešen í problémů, obč an a nepohodlného. N e boí "normální" lidé př d e tě žkost ­ mi, zejména př d e tě mi , jež se jich nedotýkají př ím o /pokud je vů be c vidí/, vě tšino u uhýba­ jí. Chtě í j mít svůj klid, své pohodlí a chtě í j se bavit: umě i n J 0 sefa Lady by bylo nikdy nedosáhlo takové obliby, kdyby nebylo zábavné a kdyby neukazovalo ži"4rot tak č ast o jako idylu. B r o tyto vlastnosti pak lidové publikum umě lc i odpouští i drsné zkratky a nadsázky jeho kresby, její "schválnosti" a "naivnosti" a všechno další, oo z ní dě á l kresbu moderní ­ ně o c za ně co . A umě í n Jaroslava Haška? Zamyslí se bě žn ý č tená ř Syejka ně kd y nad tím, co za č lověak je vlastně za maskou prostáč ka­sprosíáčak a poplety, kterého úř ad y pro­ hlásily za blba a kterému /ne s ním, ale jeaaut/ se mů ž e on, č tenář , tolik smál;? Bftchybuji»

1U3

o tom ­ on se chce př edevší m bavit. Za této situace si veř ejnos t umě í n vnitř ě n př isvojuj e /to znamená chápe je/ jen velmi omezenou mě rou : kolik lidí si takhle př isvojil o dejme tomu malbu Cézannovu nebo Gauguinovu? Poezii Rimbaudovu nebo Máchovu? Kolik je jich schopno a ochotno pochopit všechno to muč iv é a nič ivé , co dalo dílu tě cht o umě lc ů tak velkou váhu? J e nom nepatrná č ás t veř ejnost i v pravém slova smyslu kulturní, možná jen hrstka lidí zasvě cenýc h či spíš "posvě cených" , historiků a kritiků /zdaleka ne všech/ a ještě spíš jen umě lců . A ti další ­ lid, zbytek národa? Za nejvyšší stupeň sblížení s umě lce m zde pokládám to, že si č lově k bez vyhraně­ ných duchovních potř b e dovede z pamě i t vybavit aspoň jeden jeho výtvor, aspoň jeden obraz, jednu jedinou básnič u k či písnič u k nebo aslespoň její č ást , kterou mu tam vtiskjy svým ustavič ný m tlakem prostř edk y pro výchovu, vzdě láván í a kultivaci obyvatelstva, Ale co to má společ néh o s opravdovým osvojením? To že by stač il o k pocitu vnitř í n sounáležitosti, duchovní spř ízně nost i s tvů rce m ­ k vě domí , že mluví i za ně ho , za diváka a posluchače z li­ du? A bez tohoto vě dom í umě í n vpravdě národní neexistuje. Protože k jeho vzniku nestačí pouze urč it é množství národních vlastností, /Nebo je národem hodným toho jména fakticky jen ta opravdu kulturní, nejkultumě jš í vrstva společ nosti? / Umě í n je majetkem národa, ale ten 0 něm vě tšino u mnoho neví ­ tak jako č lově,kkterý dostává darem knihy, j ež nikdy nepř eč , te a nedoví se tedy ani, že možná také př ič iněm níjejich autorů mů ž e č íst , psát, mluvit rod­ ným jazykem a že i oni maji zásluhu na tom, že tento jazyk ještě nezmizel ze svě ta . Ostatně za duchovní bytí národa bojují svým způ sobe m všichni umě lci , kteří se v n&n narodili, a to 1 tehdy, když na něj ani nepomyáí, ale tě h c u nichž si je toho národ vě dom , je v každém č as e pramálo, a opakuji: tam, kde není toto vě domí , není ani národní umě ní .

1W+ 

Hwroř i l  jsem  o "vyšinutosti"  umě lc ů  jako o hlavní  př íč in ě  toho,  že národní  umě ní­aspo ň   pokud mám na mysli umě n i  "vysoké*  ­ náleží  spíš do oblasti  pomyslů než ř eálnýc h  faktů, A  co  se tu dá ř íc i o umě lcíc h obecně,  týká  se tím  víc  jednotlivců, kterým  život ukazuje  své  nejtemně jš í  a nejkalně jš í  kouty, ně kd y  samo  dno,  a které  tento lidský  úděl vypuzuje  na  okraj  společ nost i  ještě  citelně i j než onen umě lecký . Jak  tísnivf,  tíživé, obtížné  jsou  teprve  problémy  tě cht o  nešť astníků ,  jimž  se stala  tvorba  záležitostí  v nejvlastně jší m  slo­ va  smyslu exi3tenciální, pro něž je prvním  a posledním,  jediným možným,  jediným  zbývajícím  dů vode m k bytí,  stě žejn í  podmínkou  jeho  snesitelnosti, kteří  si  svým umě ní m  staví  ostrov  do toho moře bě d , kde by  jinak utonuli! A k tě mt o  "prokitbaů * m patř i l  také Jan  Zrzavý.  I«ze­li ř íc i o umě lcíc h vů bec ,  že je jim  odepř en o  bě žné , obyč ejn é  lidské  ště stí ,  poně vad ž  jsou umě lci , o Janu  Zrzavém  se dá ř íc i i opač ně ,  že se  stal umě lcem , protože mu bylo  ode­ př eno . Tské on si vytvoř i l  z umě í n  zbraň,  s niž bojoval  proti tomu,  co ho nič ilo   ­ proti  komplexu vyvržení  ze  společ nost i lidí  normálních:  stačí  si pozorně  proč ís t  jeho  vzpomínky  na dě tství ,  aby se ukázalo,  jak daleko  sahaly koř en y  této nič iv é  síly. Osamě los t  zrozená  odlišnosti  byla tou základní  skuteč ností , která urč il a tvů rč í  cestu J a na  Zrzavého, na níž  se pak, po mnoha útrapách,  ale  zákonitě,  urodila osvobodivá  př edstav a  jednotného  a harmonic­ kého  svě a t ř ízeného   tajemnými  zákony  • souvztažnosti" ,  jež způ sobují ,  že tu samota vlastně   neexistuje ­  př edstava , kterou se umě lc i  podař ilo   v nejlepších výtvorech  vyjádř t i /a  tím  se právě projevilo  jeho mistrovství/  zcela adekvátními  výtvarnými prostř edky ,  beze  zbytku  vstř ebávajícím i  vše,  co bývá  tak vydatnou potravou literatury. Velkým  umě lce m  se Jan  Zrzavý  stal nejen  proto,  že jeho osobní  problém  byl tak ostře vyhraně no u obmě no u  jednoho  ze základních  problémů  lidské existence  vů bec , nýbrž i proto,  ž e se s ním  stateč ně ,  úporně  

11+5 

a dů sledn ě potýkal a že ze svého neště st í dovedl vytě ži t tolik kladných hodnot»platných jak pro ně o h samotného, tak pro všechny lidi, jak pro život, tak pro umě í n í velikost umě lc e se zakládá na osobním zaujetí a završuje se obecnou užitností jeho výsledků. Stal se velkým proto, že svuý život a své umě í n slouč l i v tak sourodý a nerozborný cele^že své výtvarnosti dal tak lidskou duši a svou lidskost tak plně prodchnul duchem výtvarnosti! ve­ likost umě lc e se rodí z lidských pohnutek, ale dokazuje se dílem a jeho zvláštními kvalita­ mi danými umě lecký m oborem. Z tohoto hlediska je možno pokládat za vrchol ­ č asn ý vrchol díla Jana Zrzavého obrazy vzniklé do poloviny dvacátých let a př edevší m z let 1913­1919, tedy z doby, kdy jeho sebe­ záohovný boj dospěl do rozhodné a v podstatě závě rečén fáze. A ^ , závě reč řnéprotože obje­ vem Bretaně jako místa in 11atura nejvíc odpovídajícího umě lcov ě vidině svě ta,kd e by mohl šť astn ě žít, k níž se dotud př ibližova l jen svou malbou ­ tímto objevem definitivně se smi­ ř ující m se životem Jan Zrzavý svůj zápas vítě zn ě dokonč il . Co následovalo ­ zisky z cest do severní Itálie, z pobytu v Ostravě, ve Vodň anec h atd. ­ byly vlastně už jen doplň ky , jimiž se dílo obohacovalo stále č astěijpouze kvantitativně. I potom ještě vznikaly v malíř ově dílně vě i c podmanivé /vzpomínám na drobný obraz athénské Akropole zachycující spiše vizi než vjem, obrázek jakoby utkaný z barevného chmýř , í skoro z nič eho , který zrodila jedna ze šť astnýc h chvil malíř ov a pozdního stáří na samém konci let šedesátých/, ale takových byl o č m í dál méně. Ticho, ono viditelné ticho básníkova svě a t už dávno nebylo tichem plným napě tí , jimž proletují blesky a do ně ho ž muže každým okamžikem zahř mít , tichem skiyté, o to však tě žš í bitvy, ale tichem poklidné práce a zábavy př d e usnutím, tichem usuínáníí to duch usínal. Ten duch, který se v letech mladosti vzpínal k nebi ve stř etán i se zneklidň ujíc í a

11+6 

< '• 1 < J I ! «• I • • aaaaaatfaaaaaaggc c F i I' « i i i ••«l l I <• 1111­ i i liti 1 1 I j » ' i » ' 'tmmmmmmmmmmammrnamanrwMH  sužující tě lesností , s níž pak uzavř l e př ímě , ř aby í se jí ještě pozdě i j obč s a dobrovolně podř ídi l ­ skromné rozkošnictví vytlač oval o neskromnou, po febsolutnu sahající odř íkavost,, , Obrat tímto smě řmenastal kolon roku 1932, kdy umě lec , znavený už tak namáhavým úsilím o angelikovskou a leonardovskou dokonalost uzavř en é formy, svůj malíř sk ý výraz znač ě n uvolnil, celou svou malíř sko u metodu zrychlil a dal v ní víc místa improvizaci. A je pozoruhodné a jistě ne náhMné^ že právě v tom č as e zač al a veř ejnos t zájem o umě lcov u osobu /potupně ulpívající př edevší m na př íznacíc h toho, co bylo ­ jaká ironie! ­ př íč ino u jeho osamě losti / rychle obracfct také k dílu, po této výrazové promě ě n už 3náze stravitelnému. Ty tehdejší obrazy spících lodi, podř imujícíc h vesnic a zadumaných plání, v nichž se umě lcov a vnímavost, rozjlmavost a snivost uplatň oval y v pomě r u vzácně vyrovnaném /ovšem méně dynamickém než dř íve/ , si domácí publikum oblíbilo asi nejvíce, D a lo by se tedy ř íci , že jsou také ze všech nejč eště jšl . Snad tomu tak je ­ snad malíř našel v Bretani i jádro svého č ešství , /Ale nebyly to už obrazy nejsilně jší . Ty vznikly, jak jsem už pově dě,lv letech 1913­1919, jmenuji se S v atá več eř e a Luna s konvalinkami, Mgditace a Hoř , e Dáma se závojem a Krajina s kvě tinou , Utrpení a Kleopatra II /myslím na její nedokonč eno u variantu/ a bez váhání je lze postavit do jedné ř ad y s výtvory umě lc ů nejvj&tších, s malbami a kresbami ELeeovými a sochami Brancusiovými z té doby, ­ neboí s ně kterým i z nich mají vskutku leccos podivuhodně společ ného , A kdyby byl Jan Zrzavý nenamaloval nic jiného než tyto obrazy /a pak ještě ně ko ­ lik z let dvacátých, Kavárnu, Melancholii II, Př ítelkyn ě a Krucemburk/, v nichž se tak složitě smě šuj e jemnost a kř ehkos t s houževnatou tě žkopádností , krása s ošklivostí, dokonalost s neumě lostí , umě í n s neumě ním , obrazy plné tajemného vanutí a hudby takř a k nebeské, zpě vu , ale i sténání, vzlyků a skř ípěín zubů, jen jimi by byl veliký. Málokterý

L 1 1 1 1 ' ' ' ' » » > i I > » I I M l I I M M I 1 i II II

1U7

umě le c dokáže vytvoř t i silný celek, vě tšin a po sobě nezanechá víc než silné jednotlivosti. I ze životního, tak poč etnéh o díla Jana Zrzavého snese nejpř ísně í jš mě ř ítk a pouze malá č ást . Ale na tom nezáleží, ve vě cec h tvorby nikdy nerozhoduje poč et . /Ně kd y si myslím, že nejšť astně í jš ze všech byli umě lc i jako Paolo Uccello nebo Herkules Segers, po nichž zů­ stalo jen málo, ale nic slabého./ P r ávě ty nejsilně jš í obrazy Jana Zrzavého však veř ejnos t ftochopila a oblíbila si nejméně a nikdy tomu nebude jinak. Pochopi a spravedlivě je ocení vždy jen tvoř iv í jedinci, kteří tak jako Jan Zrzavý ve své nejvypjatě jš í životní a tvů rč í etapě osamě e l bojují se svým neště stí m o život k žití, kteří jsou osamoceni v každé společ­ nosti, v každém národě, ale mají bratry na celém svě tě . Při vši své roztroušenosti a ne­ patrnosti je to soudržná a nezdolná rodina: nespojuje ji totiž jako masy př izpů sobován í si­ lám, jež č lověakzotroč ují , ale právě boj proti nim. A pouto zápasu o sebeurč ení , o svobodu je ze všech nejpevně jší . A je­li osamě ý l svě toobčnaJah Zrzavý př est o umě lce m č eský m /tř eb a ne národním/, stal se jím asi tak jako Prantišek Bílek, Otokar Bř ezin a nebo Jakub Deml, jako Ladislav Klíma a Josef Váchal či Alén Diviš, ta výstř ední , nepružná, nekonformni a nezař adíteln á individua, ty balvany v cestě jakoby př išl é z jiných krajin,jimiž lze chara­ kterizovat povahu národa a jeho kultury jen nepř ímo , spíš negativně ,jak o výjimkami potvrzu­ jícími pravidlo, které jsou tu jaksi navíc, ale bez nichž by právě proto žádná kultura ne­ byla opravdu bohatá a živá, ­aj­

>­<»>>«« T T » ' ».N­I­• *I  •N  II II I II » N Í I 7 TTTT Í­  I LI Í  mmxammimmxxaaxiKBaatttĚ

11+8 

Bm 

; 

obsah 2  práklepový papír bílý 30 gr/m

b

p.pithart

a

l.hejdánek

a

v.chramostová

svět jako divadlo?

13

b

o.mandelštam

humanismus a dnešek 

19 

a

j.slánská

b

j.diensť bie r

b

j.huizinga

b

j.zvě ř ain svět je mnohorozmě rn ý

34

b

f.kadlus

39

b

j.huizinga

b

bejvávalo

(e.denis)

44

b

p.zajíč k e

vyslov sám sebe i svůj svět

47

b

muze ekologie vyř eši t vše? (e.goldsmith)

55

b

a.kliment

77

b

j.huizinga

b

l.dobrovský

a

m.

b

j .lopatka

b

af

B

p.kabeš

svě , t v ně ž m žijeme

milá př ítelkyn ě naše nepř etržit é krize žijeme v posedlém svě ě t

chalupáři dnešní svět pokroč l i daleko

kultura je když blud a falešné pojetí

4 13

24 29 31

42

79

hra o život

80

III.hudební festival

84

malič o k

co dě la l e.hemingway př ícho d stínu, skanzeny

86 87 89

v.jirousová

památce bohuslava reynka

94

pamě tn í zápis jana zrzavého

108

(doslovy) k.vonnegut k.sidon z .urbánek aj

109

harrison bergeron

o

kdo chceš psa bít

117

joyceuv zkušební návrat

125

ohlédnutí za janem zrzavým

básně b.reynka grafiky b.reynka

110

141 3, 94, 95, 96, 97, 98, 99, 100, 102, 103, 104, 106

2 (vjezd do Jeruzaléma) 101 (sv.františek, sv.martin)

portréty b.reynka poslední portrét jjana zrzavého

93, 107 149