V POKOJNÉM DUCHU ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY. ročník XI

ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

ročník XI. 23. 12. 2007

6 V POKOJNÉM DUCHU

S blížícím se koncem roku jsou mnozí lidé unavení, uštvaní a ve stresu – často z pracovních povinností. A do toho všeho opět vstupuje ten každoroční problém: VÁNOCE… blázinec s nakupováním dárků a s projevováním lásky, na kterou během roku nebyl čas. Někteří lidé to už říkají otevřeně, že Vánoce nesnášejí a že pro ně jsou opravdovým problémem… To mě vrací ve vzpomínkách o 32 let zpátky, kdy jsem ještě jako končící školák prožíval Vánoce ve svém rodném hnízdě. Bylo nás tehdy už osm sourozenců. Co nám měli rodiče shánět a kupovat? Aby to neměli příliš těžké, vždycky se nás předem zeptali, co bychom si přáli.. Já jsem se tenkrát zajímal o historické lodě, Justin se zajímal o indiány – tam už nebylo, čím by nám mohli nějak přispět, a domnívám se, že v jiných věcech jsme nebyli moc nároční. A tak jsme rodičům říkali, aby nám koupili „něco na zub“ – ale jen něco málo. Maminka pak dodávala, že nám k tomu přidá něco, co upletla na pletacím stroji: někdy svetr, někdy čepici, ponožky nebo něco takového, někdy nám koupila něco v obchodě… Pak jsme se zeptali zase my starší sourozenci, co by si přáli rodiče, a bývalo to podobné: pro tatínka nějaká košile nebo beranice, pro maminku ně-

jaká halenka nebo něco do domácnosti. K tomu se přidalo voňavé mýdlo, lak na vlasy, rodiče koupili trochu ovoce, hračky pro nejmladší sourozence, starší dcery pomohly s cukrovím a pomalu bylo přichystáno… U stromečku jsme se potom navzájem prohlíželi, jak komu co sluší, chválili jsme maminku, jak to pěkně upletla a babičku, která zase na pokračování háčkovala záclony. K působivým vánočním chvílím pak patřilo, když tatínek vedl společnou modlitbu u stolu, na který maminka připravila obalovaného kapra. Také jsme si rádi prohlíželi betlém – jeden starší na kredenci u dědečka a potom ten novější u nás v obýváku. Potom to na chvíli „vyhrála“ televize, a pak jsme šli před desátou „ na půlnoční“. Ale někdy měli rodiče se sháněním dárků také určité svízele. V sedmdesátých letech, kdy nás bylo sedm sourozenců, šel tatínek do města do Zeleniny koupit banány. Paní prodavačka mu sdělila, že jedna rodina může dostat nejvýš pět banánů. Tatínek prosil o sedm, aby každé dítě mohlo dostat jeden, oni, rodiče nebudou mít žádný. Jakési úřední nařízení však činilo paní prodavačku neoblomnou. A tak tatínek musel jít na Národní výbor a vyžádat pro ni písemné povolení, aby mu mohla prodat o dva banány více…

SRDÍČKO

Teď budeme s Justinem již po patnácté prožívat Vánoce v řeholním společenství. Když vzpomínám, tak si myslím, že hlavní bylo to, že jsme se doma měli navzájem rádi, že jsme byli vděční za jakýkoliv dárek… společná modlitba a chvíle u betléma dodávaly všemu tu pravou atmosféru a hloubku. Ježíšek v našem betlémě spal v Mariině náručí, v tom dědečkově zase seděl v jesličkách, jako by radostně vítal pastýře a přicházející návštěvníky.

Pamatuji si, že když jsem byl ještě hodně malý, tak v mé dětské fantazii doslova „ožíval“ a já jsem ho velice miloval. Byla to vlastně taková má první „živá“ setkání s ním. Ta dnešní by měla být neméně intenzivní a „na vyšší úrovni“: jako dospělý se svým Mistrem a Pánem. Jemu svěřuji Vás i tyto Vánoce, On ví nejlépe, co ve Vašich rodinách potřebujete… věřte, že Vám to chce dát. Jsem v duchu s Vámi a žehnám Vám. bratr Ignác, OFM

VÁNOČNÍ PŘÁNÍ 2007 Svět i my jsme nemocní mnoha chorobami. Betlém není jen nějaká stáj nebo chlév. Betlém je setkání s Boží láskou, která uzdravuje. Betlém je setkání s Ježíšem Kristem, kterým se Bůh dotýká osudu každého z nás, abychom se i my mohli svým životem dotýkat Boha, neboť on v nás má zalíbení. Radost z tohoto Božího daru i v příštím roce přeje MONS. VOJTĚCH CIKRLE biskup brněnský Brno, Vánoce 2007 2


BOHOSLUŽBY V NAŠICH FARNOSTECH O VÁNOCÍCH 2007 HUSOVICE 24. 12. Štědrý den 630, 1600 – vigilie, 2400 25. 12. Boží hod 700, 900, 1800 26. 12. Sv. Štěpán 700, 900, 1800 30. 12. Svatá rodina 700, 900, 1100, 1800 31. 12. Sv. Silvestr 630, 1700 – na poděkování za uplynulý rok 1. 1. Matka Boží, Panna Maria 700, 900, 1800 Pozn. Mše sv. v 1100 hod. bude vždy jen v neděli tj. 23. 12. a 30. 12. Příležitost ke svátosti smíření bude před každou mší sv. a ve středu 19. 12. už od 1600 hod. pro děti a od 17 00 hod pro dospělé nebo po domluvě kdykoliv. Prosíme, nenechávejte si přijetí svátosti smíření na poslední chvíli.

OBŘANY 24. 12. Štědrý den 2200 25. 12. Boží hod 830 26. 12. Sv. Štěpán 830 30. 12. Svatá rodina 830 31. 12. Sv. Silvestr 1600 1. 1. Matka Boží, Panna Maria 830

LESNÁ 24. 12. Štědrý den 1530 – pro rodiny s dětmi, při ní vystoupí děti s vánoční scénkou 2200 – s přednesem p. Částka Bůh je láska; hudba, zpěv – Mýtného mše 25. 12. Boží hod 800 – s lidovým zpěvem, 1000 – se zpěvem skupiny mladých 26. 12. Sv. Štěpán 800, 1000 30. 12. Svatá rodina 800, 1000 31. 12. Sv. Silvestr 1600 1. 1. Matka Boží, Panna Maria 800, 1000

SOBĚŠICE 24. 12. Štědrý den 700, 2200 25. 12. Boží hod 900 26. 12. Sv. Štěpán 900 30. 12. Svatá rodina 900 31. 12. Sv. Silvestr 700 1. 1. Matka Boží, Panna Maria 900

3

SRDÍČKO

BRNĚNSKÉ „PUTOVÁNÍ K BETLÉMU“ V rámci nového projektu Diecézního muzea v Brně, připraveného k 230. výročí založení brněnské diecéze, s názvem „Historické betlémy v centru Brna“, bude otevřena nová výstava „Putování k Betlému“. Výstavu bude možno shlédnout od 8. 12. 2007 do 2. 2. 2008 (od čtvrtka do soboty od 11.00 do 17.00 hodin, v neděli od 12.00 do 17.00 hodin). Výstava ze soukromých sbírek „Putování k Betlému“ má dvě části – figurální, která bude situovaná do krypty katedrály, a obrazové motivy v prostorách Diecézního muzea (Petrov 1). Ve vstupních prostorách muzea bude návštěvníky vítat např. Knapovského Hromniční betlém, „adventní betlém“ unikátní svou myšlenkou čtyř uklízejících andílků a skříňkový betlém Třebíčský. Stěny další místnosti ozdobí Slovácký betlém Karla Svolinského, Chodovská madona Maxe Švabinského, výjev Hledání noclehu Josepha Führicha a další díla. Výstava v kryptě nabídne v centrální části Svatou rodinu a v osmi vitrinách skupiny do Betléma putujícího lidu, zakomponovaných do krajinné scenérie. Desítky figurek ze soukromých sbírek jsou z dílny řezbářů z Třešti, vyhlášené oblasti tvůrců lidových betlémů. Výstava „Putování k Betlému“ je součástí projektu, který chce široké veřejnosti představit betlémy osmi kostelů v centru jihomoravské metropole. Jedná se o katedrálu sv. Petra a Pavla, kostel sv. Jakuba, kostel sv. Tomáše, minoritský kostel sv. Janů, kostel sv. Maří Magdaleny, kostel sv. Michala, kapucínský kostel Nalezení 4

sv. Kříže a jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pro tuto příležitost bude připravena brožura, informující o historii jednotlivých betlémů, takže návštěvníci, kterých bývají ve vánočním období desítky tisíc, se s nimi mohou blíže seznámit. Kromě výstavy v kryptě budou mít návštěvníci katedrály na Petrově cca od 22. prosince možnost shlédnout místní betlém, umístěný v hlavní lodi chrámu, jehož autorem je Heřman Kotrba. Malý Ježíš bude do jesliček uložen při slavnostní bohoslužbě pro děti, na Štědrý den 24.12. v 16.00 hodin. Tvůrce petrovského betlému Heřman Kotrba začal s vyřezáváním v pohnutých dobách v roce 1950. V tomto roce byl brněnským biskupem Karel Skoupý a farářem zdejší farnosti P. Josef Navrkal, který tento počin všemožně podporoval jak finančně, tak neustálým povzbuzováním a velkým zájmem o nově vznikající dílo. Heřman Kotrba vyřezával svůj betlém s velkou chutí a dokončil ho v roce 1953. Betlém je vyřezán z několika monobloků lipového dřeva a od ostatních betlémů se odlišuje tím, že jeho figury nejsou vyřezány každá zvlášť, ale v několika skulpturách sdružených postav. Dokolorovány jsou vodovou temperou a poté přelakovány. Heřman Kotrba se nechal při tvorbě tohoto betlému inspirovat středověkými výjevy a reliéfy pozdně gotických oltářů jako je Stošův oltář v Krakově, Spišský na Slovensku, či Levočský oltář, na jehož rekonstrukci Heřman Kotrba také pracoval. -bb-


K HISTORII BETLÉMŮ OBECNĚ Ve 4. stolení po Kristu přinesl papež Liberius do Říma pět prkének z Kristových jesliček a uložil je v chrámu, který podle nich dostal jméno Ad praesepe (U Jesliček) – dnes římská bazilika Santa Maria Maggiore. Nejstarší zobrazení Narození známe ze 3. století – na fresce v katakombách sv. Priscilly v Římě je vyobrazeno klanění Tří Králů. Později se objevují další postavy – pastýři, připomínající pastorální výjevy helénistických malířů. V českém prostředí se s tématem Narození setkáváme od 12. století na nástěnných malbách (hradní kaple ve Znojmě) a v knižních iluminacích, např. v Kodexu vyšehradském. Roku 1223, po návratu z Betléma, připravil František z Assisi pro účastníky půlnoční mše, v jeskyni u vsi Greccio jesle s živým oslem a volem, a tak založil tradici stavění jesliček. Ze 14. století jsou známé gotické skříňkové (deskové) oltáře s námětem Narození Krista, u nás např. dílo Mistra vyšebrodského. Od 15. století se tradice betlémů šíří z Itálie do celé Evropy. Od 16. století se betlémy objevují v soukromých domech šlechty. Vůbec první doložený betlém v českých zemích byl v roce 1560 v jezuitském kostele v Praze. Tento řád se zasloužil o další šíření – ještě z 16. století máme zprávy o betlémech v dalších českých městech. Betlémy měly své místo v pastorační činnosti jezuitů jako emocionálně působivý prostředek. Jejich betlémy se proto držely biblického příběhu.

V barokní době kostelní betlémy procházely velkým rozvojem. Tvořily je figury v životní velikosti, ať už malované na dřevěných deskách, anebo vyřezané ze dřeva. Marie Terezie roku 1751 zakázala stavění betlémů a předvádění vánočních her v kostelech a Josef II. vydal tento zákaz znovu, označil zvyk za dětinský a církve nedůstojný. Zákaz se týkal i soukromých domů. Tam se dal ovšem hůře kontrolovat, a tak se zvyk stavět jesličky přenesl do domácností. Lidové betlemářství se pak rozvíjelo v průběhu 19. století a svého vrcholu dosáhlo počátkem 20. století. Dařilo se mu především v podhůřích a tam, kde byla soustředěna podomácká výroba. Figury se zmenšovaly a objevily se nové materiály pro jejich výrobu: papír, vosk, pálená hlína, těsto. Inspirací pro betlémskou krajinu se stávalo okolí bydliště tvůrců. Specifickým typem z této doby jsou skříňkové betlémy – figurky ve zdobené a prosklené skříňce. S přenosnými skříňkovými betlémy také někdy koledníci obcházeli domácnosti a hrávali před nimi vánoční hry. Po druhé světové válce byla tradice přerušena ideologizací vánočního tématu po nástupu komunistické strany k moci. Přesto i v tomto období vznikaly v Brně betlémy, zvláště zásluhou sochaře Jaroslava Vaňka, či v dílně bratří Kotrbů. -bbZpracováno dle: Jiřina Hánová, František Valena: Betlémy. České a moravské lidové betlémy a jejich tvůrci. Praha 2002. Vladimír Vaclík: Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha 1988. Vladimír Vaclík: Encyklopedie Betlémů. Ústí nad Orlicí 1999. Zdena Lenderová: Historické betlémy z Čech, Moravy a Slezska. Katalog výstavy. Hradec Králové 2004.

5

SRDÍČKO

BLAHOPŘÁNÍ O Vánocích v roce 2005 vyšla již ve druhém vydání publikace POUTNÍ MÍSTA MORAVY A SLEZKA, jejímž autorem je člen naší farní rodiny, pan Ing. František Odehnal ze Soběšic, z farnosti Brno-Lesná. Průvodcovskou formou informuje poutníka o 186 poutních lokalitách Moravské církevní provincie. Publikace oslovuje více vrstev současné populace: věřící i nevěřící, dříve narozené i mládež. Kniha obsahuje další doprovodné části: mapy diecézí, nové kostely, kaple a kláštery postavené po roce 1989 (107),

hlavní evropská a příhraniční poutní místa, životopisy patronátních světců poutních míst, schéma církevního roku a jiné zajímavé údaje. Písemné poděkování od otce biskupa Vojtěcha Cikrleho bylo autorovi předáno v neděli 24. června 2007, po ranní mši sv. správcem farnosti P. Pavlem Hovězem, v duchovním středisku Brno-Lesná a 29. června 2007 udělil sídelní biskup jmenovanému pamětní medaili sv. Petra a Pavla – patronů diecéze. Blahopřejeme! -dk-

OSLAVA PATROCINIA NA LESNÉ V neděli 28. října 2007, oslavila farnost Brno-Lesná svátek blahoslavené sestry Marie Restituty, jejíž památka připadla na následující den. V roce 1942 totiž byl 29. října nad ní vynesen nacisty ortel – trest smrti. Na vykonání rozsudku pak v cele smrti čekala do 30. března 1943. Všechny žádosti o její omilostnění byly zamítnuty. K oslavě jsme přizvali z Vídně vzácného hosta – faráře vídeňské farnosti Brigittenau, preláta mons. Leopolda Kaupenyho, který byl hlavním celebrantem slavnostní mše svaté v našem Duchovním centru. Brigittenau je totiž 6

městská část Vídně, kde bydlela sestra Restituta, než se stala řádovou sestrou. Tato eucharistická slavnost byla tříjazyčná. Zazněla při ní vedle češtiny také němčina a latina. Zpěvem ji doprovodil sbor od sv. Jakuba, řízený Mgr. Ondřejem Múčkou, který provedl dílo Antona Brücknera Kronsdorfer Messe. V závěru mše svaté všichni přítomní poprvé zapěli píseň k bl. M. Restitutě, kterou z německého originálu do češtiny přebásnil náš farník pan Antonín Reček. Náš host s doprovodem odpoledne navštívil na Petrově katedrálu a diecézní muzeum. Farníci se pak zúčast-


nili v Duchovním centru promítání snímku, pořízeného Českou televizí při příležitosti blahořečení sestry Restituty ve Vídni a snímku natočeného

při letošním březnovém zájezdu naší farnosti do Vídně po stopách sestry Restituty. Ing. Václav Benda

Na snímku zleva: trvalý jáhen Jiří Maxa, farář z Lesné Pavel Hověz a farář z Wien-Brigittenau Leopold Kaupeny.

7

SRDÍČKO

VLAŠTOVKY SVATÉHO FRANTIŠKA „...co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, to vyvolil Bůh, aby zahanbil silné...“ (1 Kor 1,27) Nejspíš ani nevíte, že se na husovické faře již několik let schází společenství „Vlaštovky svatého Františka“, které je součástí mezinárodního hnutí „Víra a Světlo“. Toto hnutí se zrodilo v roce 1971 na pouti do Lurd, kterou uspořádali Jean Vanier (rovněž zakladatel o něco známějšího společenství Archa) a Marie-Helene Mathieu, aby pomohli lidem s mentálním postižením nalézt pevné místo v srdci církve. Je to duchovní hnutí pro tyto lidi, jejich rodiny a přátele. Vzniklo na půdě katolické církve, ale postupně se stalo ekumenickým. Základem jsou společenství postižených osob, jejich rodičů a přátel, kteří se pravidelně setkávají a prožívají spolu chvíle sdílení, modlitby a slavení. Pokud je to možné, mají svého kaplana, který ovšem není vedoucím, ale má důležitý úkol – přinášet do společenství Slovo Boží, svátosti, smíření a pokoj. Hnutí „Víra a Světlo“ je založeno na přesvědčení, že každá osoba s postižením je plně osobou se všemi právy lidské bytosti, především s právem být milována, uznávána a respektována pro sebe sama. „Víra a Světlo“ také věří, že každá osoba je stejně milována Bohem 8

a že v ní žije Ježíš, i když to může tato osoba jen stěží vyjádřit, že každý člověk, i ten nejvíce postižený, je povolán prohlubovat svůj duchovní život, přijímat svátosti a být zdrojem milosti a pokoje pro celé společenství a také pro církev a pro ostatní lidi. „Víra a Světlo“ chce objevovat dary, které Bůh dal těm, kdo jsou zraněni ve své inteligenci. Podle měřítek společnosti založené na pragmatičnosti a úspěchu možná lidé s postižením nejsou výkonní, ale přesto jsou proroky v oblasti srdce a vztahů, v tom, co je podstatné v lidském životě. Není posláním „Víry a Světla“ dělat věci „pro“ lidi s postižením, ale spíše dělat je „s“ nimi, navázat s nimi přátelství, vzájemně se obohacovat, dávat i přijímat a hledat společně cestu. Abychom mohli Ježíšovu radostnou zvěst těmto lidem co nejvíce přiblížit, snažíme se využívat i neverbálních podnětů a oslovovat všechny jejich smysly. Proto na setkáních někdy zpíváme, tančíme, hrajeme úryvky z evangelia, společně jíme a slavíme. Pro rodiče, kteří často po narození postiženého dítěte trpí pocity viny, nepřijetím a osamělostí, je velkým přínosem, když mohou navzájem sdílet své obavy a těžkosti, když vidí, že jejich dítě má přátele, kteří je mají rádi a těší se na něj. Přátelé zase odhalují, že lidi s mentálním postižením příliš nezajímá, co znají, umějí a jak jsou úspěšní, ale kdo


jsou a jaký k nim mají vztah. Jsou někdy překvapeni, jak uzdravující může být přátelství s „ukřižovanými tohoto světa“ (nebo: „s lidmi na okraji tohoto světa“ nebo „se slabými tohoto světa“ nebo jenom „s nimi“), jak hluboko je uvádí do tajemství Ježíšova království. V České republice je nyní pět společenství „Víry a světla“ – jedno v Praze a čtyři v Brně. Naše „Vlaštovky svatého Františka“ našly velmi vlídné přijetí u husovických františkánů. Scházíme se zde jednou měsíčně a kromě toho máme i další akce (výlety, ples, pouť), některé společné s ostatními společenstvími. V čase mezi setkáními celého společenství udržují jednotliví členové přátelské kontakty. Cítíme se na zdejší faře velmi dobře a rádi bychom Vaši farnost více poznávali. Naším cílem není vytváření nějaké speciální izolované struktury pro lidi s mentálním postižením, ale naopak jejich začlenění do místní farnosti a církve. V současné době nás není mnoho, a tak bychom rádi pozvali další přátele nebo rodiny s mentálně handicapovanými osobami, kteří by měli chuť si s námi povídat, hrát si, pít čaj, modlit se, prostě být spolu. Informace o termínech našich setkání můžete získat na níže uvedeném telefonu nebo u otce Angela, OFM. Za Vlaštovky sv. Františka Veronika a Pavel Košťálovi (mobil: 723 754 001, tel. do práce: 542 123 623, e-mail: [email protected])

Modlitba „Víry a Světla“ Ježíši, vstoupil jsi do našeho světa, abys nám odhalil Otce – Tvého Otce a našeho Otce. Přišel jsi, abys nás naučil milovat se navzájem. Daruj nám Ducha Svatého, jak jsi přislíbil, aby z nás učinil nástroje pokoje a jednoty v tomto světě válek a rozdělení. Ježíši, povoláváš nás, abychom Tě následovali ve společenství „Víry a Světla“. Chceme Ti říci ANO. Chceme žít smlouvu Lásky v této velké rodině, kterou nám dáváš, kde můžeme společně nést svá utrpení a těžkosti a dělit se o radost a naději. Nauč nás přijímat naše zranění a slabosti, aby se i v nich mohla projevit Tvoje moc. Nauč nás odhalovat Tvou přítomnost i Tvou tvář ve všech našich bratrech a sestrách, zvláště v těch nejslabších. Nauč nás následovat Tě cestami evangelií. Ježíši, svěřujeme se Marii, Tvé Matce. Ona byla první, která Tě přijala. Pomoz každému z nás Tě stejně přijímat v našem srdci i v našem společenství. Pomoz nám, abychom byli spolu s ní věrně přítomni pod křížem, v blízkosti ukřižovaných tohoto světa. Pomoz nám žít Tvým vzkříšením, jako jím žila Tvá Matka Maria. Amen 9

SRDÍČKO

BÍLÁ ZÁŘ Večerem utichá vánoční shon, z dálky doznívá kostelní zvon. Dvoje oči bez cíle hledí, místo domova hromada smetí. V tento čas, kdy půlnoc se blíží, víc jak jindy samota tíží. Poslední drobné, které u sebe má, za dobré slovo a lidský dotek dá. V očích ho dráždí pálivá sůl, pro slzy nevidí na svoji hůl. Na tváři ucítí ostrý vánek, usedá na zem a přemáhá spánek. Vtom uvidí před sebou bílou zář, ženu s děťátkem… líbeznou má tvář. Už nevnímá zimu ani strach, ze spánku se usmívá, necítí sněhový prach. Tichá a svatá je dnešní noc, má v sobě zázračnou moc. Ruth Hrušková

PROSBA Z VRANOVA Duchovní centrum sv. Františka z Pauly na Vranově u Brna HLEDÁ věřící, vyučenou nebo alespoň pomocnou kuchařku do dvousměnného provozu (ranní a odpolední služby včetně sobot nebo nedělí). Podmínkou je, aby byla z Brna nebo blízkého okolí a mohla do práce dojíždět, a měla schopnost komunikace s lidmi – zaměstnanci i hosty. Všichni spolu vytváříme „Dům přijetí“. Zájemkyně ať se hlásí u sestry Zdislavy Noskové, tel.: 541 23 92 64. 10


VODNICKÉ POHÁDKY ZE ŠTĚPÁNOVIC Jak pomohli rusalce (část 5.) Jedenkráte rusalka Eliška zašívala Štěpánkovi košili, vtom do jejího zpívání zaznělo tiché pozdravení. „Vítám tě, sestřičko,“ překvapeně odpověděla Eliška a pozvala rusalku Anetku z Vizovického rybníka do svého domu. „Přišla jsem se s vámi poradit,“ vzdychla Anetka. Za chvíli už znala Eliška její trápení. Láska k Ohniváčovi je sice krásná, ale co s tím, když jeden patří k vodě a druhý k ohni. Štěpánek znal Ohniváče ze Zvikovského lesa a tím spíš rád poradil: „Z rusalky se může stát lesní víla a lesní víla už může mít za manžela Ohniváče. Jenom to správné kouzlo ti neporadím, protože ho neznám. Zeptej se divoženky z Miletína.“ Rusalka Anetka poděkovala a vydala se hledat divoženku. Našla ji v chýšce z roští v Miletínském lese. „Na tvou starost je jen jedna rada – květ zlatého kapradí, které kvete jedině o svatojánské noci na Dunajovické hoře. Získat ho je velmi těžké. Nesmíš se za sebe ohlédnout, ať se děje cokoli. Bývala jsem nejhezčí děvče ze vsi, ale nestačilo mi to. Nevydržela jsem tu cestu, ohlédla jsem se a je ze mě divoženka. Tady máš věneček z kouzelných květů zlatobýlu. Pořádně si jej připevni do vlasů, ať jej neztratíš, trošku tě ochrání. Máš štěstí, svatojánská noc je už zítra. Jestli získáš květ zlatého kapradí i má kletba pomine a já se zase vrátím mezi lidi.“

Rusalka se radovala i bála. Když vše vylíčila Ohniváčovi, vzal ji za ruku: „Samotnou tě nepustím, půjdeme spolu.“ „A co když květ nenajdeme, divoženka řekla, že musím jít sama,“ namítla rusalka. „Pak raději ať zůstane vše jak je, než aby se ti stalo něco zlého,“ rozhodl Ohniváč. Nazítří v noci se vypravili na Dunajovickou horu. Ohniváč svítil na cestu, šlo se jim dobře ruku v ruce. Čím víc se blížili na horu, tím víc sílil podivný vítr, kolem nich se ozývaly různé skřeky a strašlivé výkřiky za jejich zády. Rusalka měla co dělat, aby se neohlédla, nebýt Ohniváče, asi by utekla. Už zahlédli kapradí. Začínal se na něm rozvíjet květ nevídané krásy. Příšerný hlas za jejich zády zvolal: „Ohlédněte se, sic je s vámi zle!“ Vyděšená rusalka se už už ohlédla, ale Ohniváč, sám celý pobledlý, jí stiskl ruku, aby jí dodal odvahy. Utrhli květ kapradí a cosi za nimi příšerně zaskřípalo. „Ať je ze mě lesní víla,“ pomyslela si rusalka a raději zavřela oči. Když je otevřela, svítil v poklidné noci měsíc a hvězdy nad její hlavou a oni – rusalka, nyní již lesní víla Anetka, s Ohniváčem byli u Vizovického rybníka. Bývalá rusalka se rozloučila se svými družkami a odešla s Ohniváčem do Zvikovského lesa. Za pár dní pozvali vodníka Štěpánka a rusalku Elišku na svatbu. Jarka Cýrusová 11

VÁNOČNÍ HÁDANKA Do každého políčka vepište jednu číslici od 1 do 9 tak, aby se číslice neopakovaly v žádném řádku, sloupci, v žádném malém čtverci ani v obou hlavních úhlopříčkách. Tajenka je skrytá v podbarvených políčkách, kam doplníme po vyluštění písmena podle pomocné tabulky. Čte se po řádcích.

Pomocná tabulka

J. Podsedníková SRDÍČKO – zpravodaj brněnských římsko-katolických farností Husovice, Lesná a Obřany. Vychází se souhlasem duchovních správců. Kontaktní adresa: Římsko-katolická farnost Brno-Husovice, Vranovská 103, 614 00 Brno nebo schránka Srdíčka v zadní části husovického kostela nebo e-mail: [email protected] http://www.volny.cz/dcbl/srdicko.htm Odpovědný redaktor: Daniel Kummer NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farností. Neprošlo jazykovou úpravou. Uzávěrka tohoto čísla byla dne 6. 12. 2007, uzávěrka příštího je čísla 11. 1. 2008. 12

V POKOJNÉM DUCHU ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY. ročník XI

Recommend Documents