V jimeãná renesanãní kamna z. ve Velkém Mezifiíãí. Oldfiich INOCHOVSK, âenûk PAVLÍK, Michal VITANOVSK

V˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í Oldfiich INOCHOVSK¯, âenûk PAVLÍK, Michal VITANOVSK¯

Autorem v‰ech kreseb a fotografií je âenûk Pavlík. Obr. 1. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, v˘chodní prÛãelí, pohled z námûstí, stav po rekonstrukci, rok 2005.

záchranu se zaslouÏil kromû stavebních dûlníkÛ první z autorÛ této studie. Kolekce je dnes uloÏena jako souãást bohatého kachlového fondu muzea ve Velkém Mezifiíãí, prozatím bez pfiidûlení inventárních ãísel. Nálezové okolnosti První zmínky o radnici ve Velkém Mezifiíãí (obr. 1) se datují rokem 1464, její lokalizace je v‰ak neji1

stá. Dvacátá léta 16. století znamenala ve mûstû pozvoln˘ nástup renesance, av‰ak zfiejmû teprve poÏár mûsta z roku 1547 (Eliá‰, J., 1996) lze po-

Úvodem

pfiíklad Gebhard, T., 1988, s. 75–87). MoÏnosti

vaÏovat za podnût k dÛrazné renesanãní stavební

O ikonografick˘ch programech reliéfÛ jednotli-

ikonografického sdûlení reliéfÛ byly v této dobû

promûnû a rozkvûtu vãetnû budovy radnice, sym-

v˘ch kachlov˘ch kamen gotiky a renesance máme

rozsáhlé a dá se fiíci, Ïe stanuly na svém vrcholu

bolizující mûstskou samosprávu. Radnice byla vy-

stále jen kusou pfiedstavu. Z období pozdní gotiky

– od 17. století v˘voj smûfioval k postupnému

budována v letech 1528–1529 zásluhou mûst-

a pfiechodného období se jich dochovalo velmi

omezování pestrosti reliéfní v˘zdoby (Beghard, T.,

sk˘ch hodnostáfiÛ a po poÏáru zfiejmû opravena

málo a pouze v zahraniãí. Napfiíklad v Národním

1988; Strauss, K., 1983).

a dostavûna (Kibic, K., 1980). Ranû renesanãní

muzeu v Norimberku jsou vystavena kachlová

K rozvitému rejstfiíku v˘tvarn˘ch motivÛ pozdní

v˘stavbu radnice dává K. Kibic do souvislosti se

kamna z poãátku 16. století s pfievládající heral-

gotiky z oblasti náboÏenské, symbolické, svûtské

souãasnou pfiestavbou velkomezifiíãského zámku.

dickou v˘zdobou (Gebhard, T., 1988, s. 75), kam-

a heraldické pfiibyly s nástupem renesance i bo-

Poukazuje také na shodn˘ tvar vnitfiních architek-

na v Muzeu umûleck˘ch fiemesel v DráÏìanech

haté antické inspiraãní zdroje. Bez v˘znamu ne-

tonick˘ch prvkÛ s prvky domÛ napfiíklad v Jihlavû.

z doby kolem roku 1500, pfienesená z Mí‰nû, ne-

jsou samozfiejmû ani architektonické a rostlinné

Budování reprezentativní radnice v první polovi-

mají konkrétní ikonografick˘ program a zdobí je

námûty, ãasto se symbolick˘m podtextem.

nû 16. století bylo v˘razem dovr‰ení samosprávné

pouze architektonické motivy (Gebhard, T., 1988,

Od poãátku 20. století dochází v‰eobecnû

emancipace poddanského mûsta na feudální

s. 70). Honosnûj‰ím exempláfiem jsou známá arci-

k postupnému znovuobjevování bohatství reliéfÛ

vrchnosti, sídlící na zdej‰ím zámku. Druhá polovi-

biskupská kamna v Salcburku s rozvinut˘m ikono-

gotick˘ch a renesanãních kachlov˘ch kamen, a to

na 16. století znamenala prudk˘ rozmach mûsta

grafick˘m programem a pfievládající náboÏenskou

pfiedev‰ím díky v˘sledkÛm archeologick˘ch prÛ-

a také nutnost stavebních úprav radnice. Podle

tematikou, datovaná 1501 (Gebhard, T., 1988,

zkumÛ. Vût‰ina materiálu je dosud skryta v zemi

dochovan˘ch pramenÛ byly k jejímu roz‰ífiení v ro-

s. 72–73).

a ãeká na objevení. V praxi se ale projevují i vûã-

ce 1555 pfiikoupeny dva domy. Toto období a ná-

Pro období od 30. let 16. století je situace jiÏ

né nev˘hody archeologie – velká ãasová i finanãní

sledná stavební ãinnost v závûru 70. let 16. sto-

pfiíznivûj‰í. Existuje celá fiada kachlov˘ch kamen,

nároãnost a reálnû omezené mnoÏství v˘zkumÛ.

letí by mohly b˘t klíãov˘m momentem ve

a to i v tuzemsku, napfiíklad kamna na hradech

Proto se stává, zejména pfii úpravách historick˘ch

sledovaném období z hlediska akvizice, pfiípadnû

a zámcích Pern‰tejnû, RoÏmberku, Telãi, Velharti-

objektÛ, Ïe dochází k v˘znamn˘m objevÛm, které

instalace nalezen˘ch zbytkÛ kamen.

cích, Velk˘ch Losinách (Richterová, J., 1991),

jsou vzápûtí beznadûjnû ztraceny. V lep‰ím pfiípa-

První polovina 17. století nepfiinesla mûstu pfií-

Vrchlabí (datována 1545), kamna v expozici Mu-

dû – díky náhodné pfiítomnosti lidí se vztahem

li‰ dobrého, válka, plenûní a pfiítomnost vojsk po-

zea âeského ráje v Turnovû, pfienesená ze zámku

k historii – jsou nálezy v rámci moÏností zachrá-

stihly i budovu radnice. Ta asi nebyla pfiímo zniãe-

Hrubá Skála (Hazlbauer, Z., 1997), nebo rekon-

nûny, ov‰em se sníÏenou vypovídací schopností.

na, ale s velkou pravdûpodobností byla opakovanû

struovaná kamna ve Vlastivûdném muzeu ve Sla-

Mezi poslednû jmenované pfiípady patfií i objev

ném, která byla pÛvodnû umístûna na zámku

zbytkÛ renesanãních barevnû glazovan˘ch kamen

Místnost, kde byl kachlov˘ soubor nalezen, je

Smeãno a jsou datována rokem 1603. V˘ãet za-

uãinûn˘ pfii provádûní úprav historické radnice ve

v pfiízemí a tvofií západní závûreãn˘ prostor sever-

hraniãních ukázek by byl samozfiejmû znaãn˘ (na-

Velkém Mezifiíãí v roce 1997. O jejich ãásteãnou

ního traktu odvráceného od námûstí (obr. 2). Pod-

plenûna a po‰kozována.

Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í

39

Zachován je jeden kus takfika úpln˘ o rozmûrech 375 x 200 mm, dva v torzu. âelní plocha s reliéfem je dovnitfi zaoblena, komora je mûlká, cca 60 mm, poloválcová, u jednoho exempláfie dole opatfiená zpevÀovacím v˘ãnûlkem (obr. 4). Typ 3: Obdéln˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel s postavou Ïeny se zaklonûnou hlavou zobrazenou z levého profilu. Îena si levou rukou pfiidrÏuje hladk˘ zuÏující se ocas zakonãen˘ kvûtem, kter˘ jí vyrÛstá z dlouhé cípaté suknû. Pravou ruku má zdviÏenou k ústÛm. Horní polovina Ïenina tûla je 2

odûna do renesanãního prostfiihávaného kost˘mu s dekoltem zakryt˘m jemnû zfiasenou ko‰ilí. Îena nemá pokr˘vku hlavy, ale její vlasy zdobí síÈka. Figura je stejnû jako pfiede‰lá (Typ 2) komponovaná

Obr. 2. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), pÛdorys

ti‰ti ve svahu pod zámkem. Jedná se o dva ne-

do arkády. Do té je v‰ak navíc vloÏeno oválné po-

pfiízemí radniãního komplexu. âernû je vyznaãena nej-

glazované zlomky, patfiící k jednomu typu reliéfu,

le vymezené tenk˘m perlovcem. V horní tfietinû je

star‰í ãást s v˘chodním prÛãelím do námûstí, teãkovanû

zcela odli‰nému od nálezu v radnici. Dnes jsou

pole uzavfieno lunetou obsahující palmetu, na zb˘-

dvojice domÛ zakoupen˘ch v roce 1555 a upraven˘ch roku

uloÏeny v mûstském muzeu.

vající plo‰e je figura. Arkáda je tentokrát zdobená,

1577 pro radniãní úãely. Místo nálezu renesanãních kachlÛ je oznaãeno ‰rafovan˘m kruhem.

ale opût velmi jednoduch˘mi a hrub˘mi prostfiedPopis reliéfÛ ãelních vyhfiívacích stûn

ky. Pfii dolním okraji je uzavfiena parapetem ne-

Vzhledem k uveden˘m nálezov˘m okolnostem

soucím neãiteln˘, zfiejmû fiktivní nápis. Celek rá-

se pfii hodnocení kachlÛ z Velkého Mezifiíãí musí-

muje jednoduchá hranolová li‰ta.

le záznamÛ byla tato ãást v letech 1577–1578 re-

me spoléhat zejména na umûleckohistorická

Zachovány jsou tfii torzální kusy. Rekonstruova-

nesanãnû pfiestavûna a stavebnû pfiipojena k rad-

a technická hlediska. Soubor je zajímav˘ nejen

telné rozmûry jsou 360 x 200 mm. âelní plocha

nici. Podle J. Eliá‰e dispozice budovy vypovídá spí-

svou ojedinûlou ikonografií, ale i technologií a au-

s reliéfem je dovnitfi zaoblená, komora je kónická,

‰e

pÛvodnû

torsk˘m rukopisem. Tvofií ho osm reliéfÛ ãelních

extrémnû mûlká, cca 20 mm (obr. 5).

samostatn˘ch domovních objektÛ, z nichÏ tfietí, zá-

vyhfiívacích stûn, tfii figurální, oznaãené jako Typ

Po technické stránce zaji‰Èovaly celkovou stabi-

padní zaujímal jako dvoutrakt pfiíãnû celou ‰ífiku

1–3, dále Typ 6 se zvífiecím motivem a koneãnû

litu v˘‰e uveden˘ch typÛ zejména postranní rámy,

bloku. V této souvislosti se A. Stfiecha letmo zmi-

ãtyfii dekorativní, znaãené jako Typ 4, 5 a 7, 8.

aÏ 45 mm hluboké, na které byla teprve napojena

o

dodateãném

pfiivtûlení

tfií

Àuje o pfiepychovém vybavení inventáfie zaseda-

Typ 1: Obdéln˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel s relié-

cích místností (ov‰em pouze nábytkem), bohuÏel

fem ãelnû stojící Ïeny s dlouh˘mi vlasy. Korunova-

vlastní komora. Typ 4: PÛvodnû ãtvercov˘ (?) fiádkov˘ komorov˘

bez udání provenience.

ná dáma v goticko-renesanãním ‰atu s dlouhou

kachel nese motiv jednoduché rozety s úponky

K vlastnímu nálezu se podafiilo dodateãnû zjis-

nafiasenou sukní a prostfiihávan˘mi rukávy drÏí

a listy smûfiujícími do rohÛ. Okraj zdobí dovnitfi za-

tit jen velmi málo konkrétních údajÛ. Zlomky kach-

kleãícího jednoroÏce pravou rukou za roh a levou

oblená hranolová li‰ta. Pro znaãnou fragmentár-

lÛ byly nalezeny pfii rekonstrukãních stavebních

za ucho. Zadní ãást bájného zvífiete je ukr yta za

nost není moÏná rekonstrukce. Zachována je cca

pracích (úpravû podlahy), v hloubce asi 50–60 cm.

bohatou draperií Ïeniny suknû. Reliéf je ohraniãen

jedna ãtvrtina reliéfu o rozmûrech 145 x 140 mm

Nelze v‰ak prokázat, jestli jde o zbytky kamen pÛ-

zdvojenou hranolovou dovnitfi zaoblenou okrajovou

(pÛvodní velikost byla cca 220 x 220 mm). Kónic-

vodnû umístûn˘ch zde, nebo zdali se sem dostaly

li‰tou.

ká komora je dochována ãásteãnû (obr. 6a).

aÏ druhotnû, z jiné ãásti budovy.

Zachovány jsou dva kusy tohoto kachle, jeden

Typ 5: âtvercov˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel je

Chudé informace o objevu samém ãásteãnû vy-

cel˘ o rozmûrech 385 x 185 mm (v˘‰ka x ‰ífika,

zdoben rozetou podobného kompoziãního vzorce

vaÏuje jeho zasazení do kontextu renesanãních

sloÏeno ze zlomkÛ), druh˘ v torzu. âelní plocha

jako pfiede‰l˘. Odli‰uje se od nûj sloÏitûj‰í okra-

kachlí nalezen˘ch ve mûstû. Podle dosud získa-

s reliéfem je dovnitfi zaoblena, kónická komora je

jovou li‰tou, která je dvojitá a prohlubeÀ mezi je-

n˘ch informací je soubor kachlÛ z radnice v míst-

velmi mûlká, cca 30 mm (obr. 3).

jími liniemi vyplÀuje prost˘, krajnû stylizovan˘

ních souvislostech jedineãn˘. Kachle tohoto typu

Typ 2: Obdéln˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel s figu-

provazec. I zde torzovitost vyluãuje rekonstrukci.

(dekorace, ikonografie, povrchové úpravy) nebyly

rou vousatého muÏe v renesanãním prostfiiháva-

Zachována je cca jedna osmina reliéfu o rozmû-

prozatím nikde jinde nalezeny. Zdobení jin˘ch re-

ném obleku, s botami tvaru medvûdí tlapy a bare-

rech 120 x 110 mm (pÛvodní velikost byla cca

nesanãních kachlov˘ch reliéfÛ získan˘ch v prÛbû-

tem hojnû zdoben˘m péry, stojícího pod obloukem

210 x 210 mm). Z komory zÛstal dochován pou-

hu let z nûkolika zdej‰ích lokalit (vût‰inou zá-

arkády. ·lechtic drÏí v pravé ruce horizontálnû za

ze zlomek (obr. 6b).

chranné prÛzkumy) se li‰í od popisovaného

sv˘m tûlem meã nebo kord s úzkou ãepelí a s eso-

Typ 6: Obdéln˘ fiímsov˘ komorov˘ kachel má

nálezu ve v‰ech ohledech: Je tvofieno jednodu-

vitû tvarovanou zá‰titou. Stojí pfiitom na jednohla-

v podélnû proÏlabeném poli reliéf doleva kráãející-

chou ornamentikou, aÈ v plo‰e nebo ve cviklech.

vém drakovi chrlícím oheÀ, se kter˘m bojuje lev si-

ho ptáka, z jehoÏ figury se zachovala jen spodní

PfievaÏuje jednobarevné glazování (zelená, hnû-

tuovan˘ ve v˘‰i muÏov˘ch kolen. Architektura

ãást tûla a ocas. Tvar spárÛ naznaãuje, Ïe mÛÏe

dá), vícebarevn˘ch zlomkÛ je málo. Zatím jedin˘

arkády, její ãlánky a v˘zdoba cviklÛ jsou náznakovû

jít o dravce. Zlomkovitost neumoÏÀuje rekonstruk-

renesanãní figurální motiv na ãelní v˘hfievné stra-

provedeny pomûrnû hrub˘m zpÛsobem. Celek rá-

ci. Zachován zÛstal zbytek jednoho exempláfie

nû kachle ve Velkém Mezifiíãí byl objeven na sme-

muje jednoduchá hranolová li‰ta.

o rozmûrech 85 x 190 mm (pfiedpokládaná pÛ-

40


3

4

5

6a

6b

6c

7

8

Obr. 3. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní základní obdéln˘ kachel s motivem Dámy s jednoroÏcem. Obr. 4. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní základní obdéln˘ kachel s motivem Bruncvíka. Obr. 5. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní základní obdéln˘ kachel s motivem Meluziny. Obr. 6. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice: a, b – renesanãní základní ãtvercové kachle s motivem rozety; c – fiímsov˘ kachel s motivem ptáka. Obr. 7. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní fiímsov˘ kachel s motivem granátového jablka. Obr. 8. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní fiímsov˘ kachel s motivem pletence.


41

vodní velikost je cca 140 x 240 mm). Kónická ko-

niaturní vûÏe s cimbufiím nahrazen nov˘m, rene-

n˘m dokladem urãité míry nedokonalosti je i detail

mora je zachována pouze ãásteãnû (obr. 6c).

sanãním tvaroslovím.

na jednom exempláfii Typu 2: ocas draka, po‰ko-

Typ 7: Obdéln˘ fiímsov˘ komorov˘ kachel obsa-

Dobrou, i kdyÏ zdaleka ne úplnou pfiedstavu

zen˘ jiÏ v nevypáleném stavu (nebo po pfieÏahu),

huje v podélnû proÏlabeném poli motiv granátové-

o celkovém tvaru, barevnosti a ikonografii dává

byl pfieglazován a vadn˘ kus pak normálnû pouÏit

ho jablka. Je uloÏeno ve stfiedu vûtviãky prohnuté

skupina renesanãních kamen âech a Moravy, kte-

pfii stavbû kamen, jak dokládá zakoufiení rubu ãel-

do tvaru písmene U a na obou stranách zakonãe-

rá stojí v nûkter ˘ch na‰ich hradech a zámcích

ní vyhfiívací stûny.

né dvûma listy a tfiemi úponky. Horní okraj kachle

(Pern‰tejn, RoÏmberk, Smeãno, Telã, Velhar tice,

lemují ãtyfii malé, prázdné lunety. Zachován je je-

Velké Losiny, Vrchlabí a dal‰í). Pokud se zastavíme

Autorsk˘ rukopis

den cel˘ kus o rozmûrech 170 x 220 mm a dva

u jejich tvarÛ, je zfiejmé, Ïe byly znaãnû variabilní.

Barvy glazur jsou nejv˘raznûj‰í v˘tvarnou sloÏ-

v torzu. KuÏelovitá komora hluboká 90 mm

Renesanãní kamna mohla b˘t jednobarevná,

kou pÛsobící na diváka. Stejnû jako obraz pfiitáhne

s ováln˘m ústím je dochována ãásteãnû (obr. 7).

v tom pfiípadû nejãastûji zelená, nebo mnohoba-

pohled rychleji neÏ socha, i zde vnímáme v první

Typ 8: Obdéln˘ fiímsov˘ komorov˘ kachel má

revná, potom b˘vala ‰kála barev pfiípad od pfiípadu

fiadû v˘razné barvy, a teprve potom plastické hod-

v podélném poli jednoduch˘ dekorativní pletenec

rÛzná. Jednotlivá kamna se li‰í i poãtem pouÏit˘ch

noty reliéfu. Ten je ov‰em skuteãn˘m základem

tvofien˘ protínajícími se kruhy, jejichÏ stfiedy hori-

ikonografick˘ch typÛ, stejnû jako jejich ztvárnû-

a barvy jen doplÀkem.

zontálnû probíhá stejnomûrnû siln˘ prut. Prova-

ním. Nûkdy si autor vystaãil jen s ornamentálními

Reliéfy mezifiíãsk˘ch kachlÛ pocházejí v‰echny

zec v horní ãásti pole oddûluje dvû lunety. Levá,

motivy, jindy z nich udûlal pouze doplnûk, pfiípadnû

z jedné ruky, kromû Typu 1. Dámu s jednoroÏcem,

men‰í je prázdná, pravá, vût‰í obsahuje palme-

rám pro tematicky nosnûj‰í heraldiku nebo figurál-

li‰ící se ostatnû jiÏ okrajovou li‰tou, vytvofiil zruãn˘

tu, stejnou jako na Typu 3. Zachovány zÛstaly

ní scény.

autor opírající se o kvalitní, nejspí‰e grafickou

dva témûfi úplné kusy. PÛvodní rozmûr je

Pokud budeme srovnávat barevnost ãesk˘ch

pfiedlohu. ProtoÏe v‰echny ostatní popisované

180 x 185 mm. KuÏelovitá komora má hloubku

renesanãních kachlÛ, pak zde popisované mezi-

kachlové reliéfy mají jin˘ rukopis, mÛÏeme pfiedpo-

110 mm, kruhové ústí a je zachovaná pouze ãás-

fiíãské obsadí ãestné místo (Tabule I, II). ·kála

kládat, Ïe star‰í reliéf Typu 1 mohl b˘t druhotnû

teãnû (obr. 8).

pouÏit˘ch barev je dosti bohatá. Zahrnuje bílou,

otisknut. K nûmu pak autor celé zb˘vající kolekce

zelenou, modrou, Ïlutou, hnûdou a fialovou. KaÏ-

vytváfiel dal‰í reliéfy. Je na místû poznamenat, Ïe

Barevnost a slohov˘ v˘voj

dá z nich má navíc rÛzné odstíny vytvofiené ne-

tento druh˘, zfiejmû místní v˘tvarník nedosahoval

NeÏ se budeme vûnovat ikonografické anal˘ze

stejnou vrstvou nanesené glazury. Nûkteré kusy

kvality tvÛrce Dámy s jednoroÏcem. Figura dámy je

popsan˘ch ar tefaktÛ, bude potfieba si struãnû

jsou engobované. Na nûkolika okrajov˘ch li‰tách

v kontrapostu, tûlo i konãetiny mají plynul˘, pfiiro-

pfiipomenout promûny kachlov˘ch kamen i jejich relié-

se místy nacházejí zbytky nepálené hlíny s otisky

zen˘ pohyb a správné proporce. Úães je rafinova-

fÛ v souvislosti se stfiídáním slohÛ a promítáním

prstÛ – zfiejmû stopy po materiálu v˘mazÛ, vytlaãe-

nû podán ve tfiech prostorovû rozvinut˘ch prame-

tûchto zmûn do oblasti technologie. Badatelé mu-

n˘ch mezi kachli pfii stavbû kamen. Zajímavûj‰í

nech. Práce si vystaãí s abstraktním prostorem

seli jiÏ dávno vzít na vûdomí, Ïe mimofiádná iko-

jsou stopy minia na obdobn˘ch místech. MÛÏe jít

bez jak˘chkoli dodateãn˘ch architektonick˘ch ãi

nografická bohatost ãesk˘ch stfiedovûk˘ch kachlÛ

o pozÛstatek dodateãného zdobení, které se ale

dekorativních prvkÛ. Tím se pozornost soustfieìu-

kontrastuje s jejich chud‰í povrchovou úpravou.

vzhledem k bohaté barevnosti glazur zdá b˘t skoro

je na hlavní téma, tedy figuru. Pokud jde o prove-

Pokud jde o barevnost, uplatÀovaly se jen nûkteré

nadbyteãné.

dení, mûkkost reliéfu a naprostá absence stop po

z odstínÛ okru, jeÏ byly v˘sledkem jediného pálení

Snahu o co nejvût‰í pestrost dosvûdãuje fakt,

– pfieÏahu. Kromû takto vznikl˘ch terakotov˘ch tó-

Ïe na kaÏdém z fragmentÛ je pouÏita odli‰ná kom-

pfiímém ryteckém zásahu do negativu poukazuje

nÛ se mohly objevit i odstíny bûlavé nebo ‰edé, to

binace barevného pojednání detailÛ, a to i na stej-

Oproti tomu figury na zb˘vajících dvou kachlích

v‰e podle druhu pouÏité hlíny a v˘palu. âeské go-

n˘ch typech reliéfu (podobnû je tomu na kamnech

jsou podány o poznání naivnûji. Jejich provedení

tické kachle s glazurou jsou v˘jimeãné.

na jiÏ zmínûn˘ druhotn˘ otisk z jiného kachle.

z Hrubé Skály nebo Vrchlabí). Umûlec pfiitom pou-

je lidovûj‰í a dekorativnûj‰í. TvÛrce sice dokázal

Absence v˘raznûj‰í barevnosti na‰ich stfiedovû-

ze nevykr˘val plochy, ale vytváfiel ‰tûtcem i doda-

udrÏet proporce a u Meluziny vcelku úspû‰nû za-

k˘ch kachlov˘ch kamen byla ve své dobû jako ur-

teãn˘ dekor. Pfiíkladem je Typ 1, kde je bíle vykrytá

chytil pohyb, ale zradilo ho podání detailÛ rukou

ãité ochuzení vnímána. Svûdãí o tom skuteãnost,

plocha odûvu je‰tû malífisky obohacena hnûd˘mi

a hlav. Jejich ztvárnûní bylo vût‰inou nad jeho síly,

Ïe chybûjící glazury byly nahrazovány pouÏitím slí-

horizontálními pruhy (Tabule I, Typ 1b). Vedle mno-

vypracoval je pfiíli‰ schematicky. Podobné je to

dy, minia, hlinek a podobnû. SvÛj v˘znam mûl jistû

hobarevn˘ch kachlÛ, které pfievaÏují, se v soubo-

i s provedením nûkter˘ch dal‰ích souãástí reliéfÛ.

i fakt, Ïe uvedené úpravy byly levnûj‰í. Tato situa-

ru vyskytuje i nûkolik fragmentÛ monochromních,

Draperie u Typu 2 nerespektuje tvary tûla a svou

ce, ponûkud odli‰ná od okolních zemí, se zaãala

které mohly b˘t umístûny na pohledovû ménû ex-

plastickou dekorací je zplo‰Èuje. V tomto ohledu

mûnit aÏ ve druhé polovinû 15. století. Tehdy se

ponovan˘ch místech kamen. U Typu 2 je na jed-

vypadá lépe Typ 3.

v Kutné Hofie zaãaly vyrábût jedny z prvních, je‰tû

nom zlomku aplikována jen zelená, na jiném zase

Naivní a jen málo pouãen˘ pfiístup je nejvíce pa-

pozdnû gotick˘ch, majolikov˘ch kachlÛ u nás. Dal-

jen hnûdá glazura, u obou ve velmi tenké, takfika

trn˘ tam, kde byl tvÛrce postaven pfied úkol dopl-

‰í, o nûco mlad‰í pfiípady známe napfiíklad z hradÛ

transparentní vrstvû (Tabule I, Typ 2b, c).

nit frontálnû stojící postavu rytífie, pro niÏ se mu

JindfiichÛv Hradec (Durdík, T., Smetánka, Z., Soud-

Po formální stránce nejsou glazování ani malba

jistû nabízel dostatek pfiedloh, o dvojici lva a dra-

n˘, M., 1982), RoÏnov (Pavlík, â., 1992), Kfiivoklát.

glazurami pfiíli‰ peãlivé. Volná malífiská práce ‰tût-

ka. Oba tvorové jsou zpracováni na je‰tû hor‰í

V 16. století si jiÏ ãeské kachle glazováním neza-

cem je sama o sobû pfii zacházení s barvou Ïá-

úrovni neÏ lidské postavy na Typech 2 a 3. Dodej-

daly se zahraniãními, i kdyÏ reÏné verze vznikaly

doucí a odpovídá podstatû tohoto v˘tvarného pro-

me v‰ak i jeden klad. Autor dokázal s citem fie‰it

i nadále. Souãasnû s rozvojem barevnosti se mû-

jevu. V na‰em pfiípadû ale pozorujeme nedbalost

plochu, kterou mûl k dispozici, a figury vãetnû do-

nily i formáty a plasticita reliéfÛ, a v dÛsledku toho

a spûch pfii umisÈování barevn˘ch ploch. Ne vÏdy

plÀujících prvkÛ do ní umûl dobfie umístit, coÏ ne-

v‰eho byl i star˘ stfiedovûk˘ model kamen jako mi-

totiÏ kryjí bez ru‰iv˘ch pfiesahÛ urãené místo. Ji-

ní pfii reliéfní práci samozfiejmostí.

42


Tabule I. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radni-

Tabule I.

ce. Kachel Typ 1 a, b, Dáma s jednoroÏcem. Kachel Typ 2 a, b, c, Bruncvík. Kachel Typ 3 a, b, c, Meluzina.

Reliéf Dámy s jednoroÏcem odli‰uje od zb˘vajícího velkomezifiíãského kachlového souboru je‰tû jedna vûc, a to kost˘m. Figury na kachlích Typu 2 a 3 jsou odûny renesanãnû, ale postava dámy je kost˘mována pfieváÏnû pozdnû goticky. Jen prostfiihy na rukávech a ko‰ili naru‰ují ráz ‰atu charakteristick˘ pro Ïeny z vysoké spoleãnosti konce 15. století napfiíklad na burgundském dvofie. Dal‰í detaily, jako je hranat˘ v˘stfiih lemovan˘ koÏe‰inou, pak zcela odpovídají pozdnû gotické módû. Odûv Dámy s jednoroÏcem je tedy v porovnání s módním obleãením obou dal‰ích postav souboru archaismem. Dal‰í v˘znamnou informaci získáváme srovná-

Typ 1a

Typ 1b

Typ 2a

Typ 2b

Typ 2c

Typ 3a

Typ 3b

Typ 3c

ním kachlÛ Typu 1 s Typy 2 a 3, pokud jde o zpÛsob vzniku jejich reliéfÛ. Tváfinost reliéfu Typu 1 (mûkkost a absence ostr˘ch zásahÛ do negativu) a z ní plynoucí podezfiení, Ïe jde o druhotn˘ otisk, jsme jiÏ zmínili. V˘raz tohoto reliéfu zároveÀ pfiipou‰tí, Ïe prvotní model neznámého originálu mohl b˘t vytváfien v pozitivu. Naopak Typy 2 a 3 vykazují stopy právû opaãného postupu; anal˘zou jejich reliéfÛ dospíváme k závûru, Ïe vznikly kompletnû reliéfní prací alla prima v negativu, tedy pfiím˘mi zásahy do pÛvodnû hladké plochy. Byl kadlub ze dfieva, nebo z hlíny? Pro druhou moÏnost hovofií li‰ta pfii spodním okraji Meluziny. Jde jasnû o dekorativní razítkování jedním, písmenu podobn˘m motivem ve tvaru S do mûkkého materiálu. Av‰ak v pfiípadû kadlubu TypÛ 2 a 3 není moÏné materiál jednoznaãnû urãit. V úvahu pfiicházejí obû moÏnosti vãetnû jejich kombinace. V takovém pfiípadû by vznikl základní negativ ze dfieva a ryté detaily by pak byly doplnûny v druhém, tedy hlinûném negativu (Vitanovsk˘, M., 2001). Anal˘za v˘sledkÛ práce autora kamen z Velkého Mezifiíãí vzbuzuje pochopitelnû zájem o jeho osobu a prostfiedí, ve kterém pracoval. Ze sledovaného období nám bohuÏel chybûjí zápisy obchodního nebo úfiedního charakteru dokládající v˘robu nebo pohyb zboÏí hrãífisko-kamnáfiského fiemesla. V˘jimkou je zápis závûti v Knize k‰aftÛ mûsta Velké Mezifiíãí datovan˘ rokem 1576. Je v nûm zmínûna povinnost pana Mikulá‰e z KfiiÏanova zaplatit úãet za troje kamna hrnãífii Bendovi z Velkého Mezifiíãí. V jiném zdroji (Vácha, Z., 1997) je k roku 1561 uvedena zmínka o „Petru Hrnãífiovi“. S tímto málem se zatím musíme spokojit. Nejasná zÛstává i doba jejich vzniku. Jak v první, tak v druhé polovinû 16. století byla období, do kter˘ch lze vybudování reprezentativních kach-


43

lov˘ch kamen na radnici umístit. Slohov˘ rozbor

zfieteln˘ erotick˘ podtext legendy, kter ˘ církevní

Autor mezifiíãského reliéfu si z bohaté legendár-

ani detaily reliéfÛ, napfiíklad kost˘mÛ, v této vûci

otcové nepovaÏovali za vhodn˘ v souvislosti s Ïi-

ní látky vybral scénu prvního setkání Bruncvíka se

nepomohou rozhodujícím zpÛsobem, protoÏe ne-

votním pfiíbûhem Panny Marie. Téma v‰ak zÛstalo

lvem. Je zde zachycen okamÏik váhání tûsnû pfied

poskytují spolehliv˘ doklad pro dataci. Kost˘my,

nadále velmi populární ve svûtsk˘ch sférách v˘-

Bruncvíkov˘m vstupem do boje, o ãemÏ svûdãí

s v˘jimkou Typu 1, mohou sice odkazovat na prv-

tvarného umûní. Ze znaãného poãtu umûlcÛ, ktefií

zbraÀ sice jiÏ vytaÏená z pochvy, ale zatím ukrytá

ní polovinu 16. století, je ale tfieba mít na pamûti

námût dámy s jednoroÏcem zpracovali, jmenujme

za rytífiov˘m tûlem. Ocas lva stoãen˘ mezi noha-

setrvaãnost v pouÏívání vzorÛ napfiíklad ze star-

namátkou nûkolik nejvût‰ích, Leonarda, Rafaela,

ma signalizuje tíseÀ umdlévajícího zvífiete. PÛvod-

‰ích grafick˘ch pfiedloh v dobû, kdy Ïivá móda jiÏ

Dürera a Giorgioneho.

nû stfiedovûk˘ rytífi je obleãen jako renesanãní ‰vi-

byla dál. S ohledem na stavební aktivitu v objektu

Ve svûtle fieãeného se teì podívejme na kach-

hák. Jeho zbraní jiÏ není gotick˘ meã, svou úzkou

i na v˘skyt zkosen˘ch, velmi mûlk˘ch komor kach-

lov˘ reliéf Dáma s jednoroÏcem z Velkého Mezifií-

ãepelí se blíÏí kordu, i kdyÏ zatím nemá ko‰, ale

lÛ se v‰ak kloníme k závûru, Ïe kamna vznikla aÏ

ãí. NáboÏensk˘ v˘klad legendy mÛÏeme s nejvût‰í

esovitou zá‰titu (KfiíÏek, L., âech, Z. J. K., 1997).

ve druhé polovinû 16. století, nejspí‰e mezi lety

pravdûpodobností vylouãit. Reliéf aÏ na korunu na

Typ 3 – Meluzina

1550–1580.

hlavû Ïeny postrádá atributy a koruna sama ne-

Mofiská panna nebo také Meluzina je zatím ne-

staãí na pfiesvûdãivé pfiisouzení scény do okruhu

uzavfien˘m ikonografick˘m problémem. Nejãastûji

Ikonografie

Ïivota Mariina. Je na místû pfiipomenout nejen

je u nás i v zahraniãí zobrazována jako fantastic-

Po barvách, reliéfu, zpÛsobu vytváfiení a otázce

uveden˘ koncilní verdikt, ale i dobovou atmosfé-

ká bytost s horní polovinou v podobû korunované

autorÛ mezifiíãsk˘ch kachlÛ se dostáváme k jejich

ru. Stfiedovûká zboÏnost byla i u nás v 16. století

Ïeny, která má od pasu dolÛ dva ‰upinaté r ybí

ikonografii. Ta je neménû zajímavá a moÏná pfiiná-

oslabována renesanãním pfiíklonem k pfiírodû

ocasy (Pavlík, â., Vitanovsk˘, M., 2004, kat.

‰í nejvíce nového. Tfii zde nalezené figurální reliéfy

a smyslovému chápání Ïivota. To v‰e pak prová-

ã. 505–519). Hledat pfiímou souvislost se stfiedo-

fie‰í vyhranûná ikonografická témata s dlouhou

zelo oÏivení zájmu o antiku a mytologii a novû na-

vûkou francouzskou legendou o Meluzinû (Hazl-

tradicí, která se na kachlích u nás objevují buì

hlíÏené stfiedovûké legendy.

bauer, Z., 1990) se neukázalo jako dostateãnû

vzácnû, nebo dosud vÛbec nebyla nalezena. Ne-

Dáma na reliéfu drÏí kleãícího jednoroÏce za

pfiesvûdãivé. Meluzina, nadpfiirozená bytost

obvyklá je i jejich kombinace, vzniklé vzájemné

roh a ucho. NaplÀuje tak scénáfi legendy v oka-

schopná promûny, se provdala za smr telníka

vztahy a dobov˘ kontext.

mÏiku pfied ulovením zvífiete, jehoÏ jazyk olizující

a zplodila s ním dûti. KdyÏ její muÏ poru‰il záva-

Typ 1 – Dáma s jednoroÏcem

zde sukni lovkynû svûdãí zfiejmû o jeho spokoje-

zek nesledovat ji v okamÏiku pravidelné metamor-

Bájné zvífie jednoroÏec bylo poprvé popsáno an-

nosti. Podle ‰ir‰ího profánního pojetí to mÛÏeme

fózy, musela svou rodinu opustit. V legendû se

tick˘mi autory ve 4. století pfied Kristem. V antice

vykládat jako zobrazení Ïenské moci nad muÏi

v‰ak nepromûÀuje z poloviny v r ybu se dvûma

se také formulovaly pozoruhodné vlastnosti pfiipi-

a Ïenské milostné lsti (Baleka, J., 1997).

ocasy, ale v hada, pfiípadnû draka.

sované jednoroÏci samotnému a zvlá‰È jeho rohu.

Typ 2 – Bruncvík

Uvedená skuteãnost znemoÏÀuje tento pfiíbûh

Pro nás je v‰ak dÛleÏit˘ aÏ novûj‰í v˘voj motivu,

Reliéf rytífie s vytasen˘m meãem stojícího nad

aplikovat na vût‰inu stfiedovûk˘ch kachlÛ s moti-

a to jeho kombinace se Ïenou, respektive pan-

zápasící dvojicí lva a draka je inspirován legendou

vem dvouocasé mofiské panny. Naopak reliéf

nou. Ta se objevila v m˘tu o jednoroÏci v okamÏi-

roz‰ífienou v nûkolika verzích po celé Evropû.

z Velkého Mezifiíãí se s legendou plnû ztotoÏÀuje.

ku, kdy tvÛrci legendy hledali zpÛsob, jak by bylo

K nim postupem ãasu pfiibyla i verze ãeská. Le-

Meluzina má jen jeden hladk˘ ocas, kter˘ se zu-

moÏné toto silné a nezkrotné zvífie ulovit. Nakonec

genda se stala inspirací mimo jiné pro báseÀ Mi-

Ïuje a vlní. To reliéf fiadí k pÛvodní literární pfiedlo-

dospûli k následujícímu postupu. K jeho ulovení

chaela Wyssenhera nazvanou Heinrich der Löwe

ze (Nejedl˘, M., 2003). I zde se uplatÀuje rene-

byla zapotfiebí panna, v jejímÏ klínû by jednoroÏec

z roku 1474. Historie r ytífie, lva a draka je v‰ak

sanãní kost˘m s vyuÏitím nároãn˘ch dobov˘ch

dÛvûfiivû spoãinul. Pak je moÏné ho polapit. Le-

v jádru velmi stará. Má antické kofieny, ale v po-

prvkÛ vãetnû úpravy vlasÛ. DÛleÏitá je expresivní

gendární podání vztahu panny a jednoroÏce vyuÏili

dobû, kterou se zab˘váme, se poprvé objevila

gestikulace figury. Meluzina má zaklonûnou hlavu

i kfiesÈané a zapracovali ho do mariánského kultu,

v pfiíbûzích r ytífiÛ krále Ar tu‰e a ve skandináv-

a pravou ruku si pfiidrÏuje u úst. V˘klad gesta jako

kde tento lov spl˘val s tématem Zvûstování. Svût-

sk˘ch a vel‰sk˘ch legendách. Dûjov˘ základ je ob-

náfiek nad ztracenou rodinou povaÏujeme za pfie-

ská verze legendy o pannû a jednoroÏci Ïila i na-

dobn˘ a protagonistou je rytífi se lvem.

svûdãiv˘. Levá ruka pfiidrÏující ocas zakonãen˘

dále a do‰la velké obliby napfiíklad ve stfiedovûké

Na‰e verze vypráví pfiíbûh o ãeském princi

kvûtem je sice kompoziãnû podmínûná (viz tak-

Francii. Zde na sebe vzala podobu ver‰ovaného

Bruncvíkovi, kter˘ se vydal do svûta dob˘t si zna-

zvané stfiedovûké Meluziny se dvûma rybími oca-

pfiíbûhu z pfielomu 13. a 14. století O dámû s jed-

mení lva. Po rÛzn˘ch dobrodruÏstvích pomohl lvu

sy), ale mÛÏe mít i dal‰í v˘klad, totiÏ upozornit na

noroÏcem a krásném r ytífii, ve v˘tvarném umûní

(zde symbolu dobra) v jeho zápasu s drakem

Meluzininu promûnu (Nejedl˘, M., 2003; Koutsk˘,

pak inspirovala slavn˘ cyklus tapiserií vytvofien˘

(symbolem zla). Královské zvífie ho z vdûãnosti od

K., 2005).

kolem roku 1500 (dnes v Musée Cluny v PafiíÏi). Ji-

té doby provázelo a v‰emoÏnû mu pomáhalo. Na

V‰echny dal‰í reliéfy souboru jsou ve stínu tfií fi-

n˘ podobn˘ cyklus vznikl roku 1499 pro zámek

konci legendy bylo splnûno také poslání, se kte-

gurálních. Oba fiádkové kachle ãtvercov˘ch formá-

Vertuil.

r ˘m se Bruncvík vydal do svûta, a obraz lva se

tÛ s vegetativní v˘zdobou, tedy Typ 4 a 5, nesou

Svûtská i náboÏenská verze lovu jednoroÏce

stal znakem âeského království. Legenda

velmi roz‰ífien˘ dekorativní motiv rozet. Znaãnû va-

existovaly paralelnû aÏ do doby, kdy bylo v polovi-

o Bruncvíkovi se nám dochovala ve dvou rukopi-

riabilní v˘zdobn˘ prvek zde nemÛÏeme konkretizo-

nû 16. století jeho zobrazování v rámci kfiesÈan-

sech. Star‰í je z první poloviny 15. století, druh˘

vat, protoÏe podstatná ãást reliéfÛ chybí. Ani fiím-

ské ikonografie zakázáno na Tridentském koncilu.

pochází z roku 1472. Následují tisky, z nichÏ dva

sové kachle, které znaãíme jako Typ 6, 7 a 8,

Tradiãní symbolika ãistoty, panenství, cudnosti

nejstar‰í jsou z let 1563 a 1565 (Lori‰, J., 1903).

nepfiiná‰ejí po ikonografické stránce nic, co by se

a dobra spojovaná odedávna s jednoroÏcem toto

Oblíbená povûst vycházela i pozdûji a ve 20. sto-

dalo srovnat se tfiemi motivy figurálními. U reliéfu

téma tentokrát neza‰títila. DÛvodem zákazu byl

letí ji je‰tû více zpopularizoval Alois Jirásek.

Typu 6 jsme limitováni torzální zachovalostí stejnû

44


Typ 4

Typ 5

Typ 6

Typ 7

Typ 8a

Typ 8b

Tabule II.

jako v pfiípadû kachlÛ s rozetami. Pták, a zvlá‰È

Vypovídací schopnost materiálu z Velkého Me-

Tabule II. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), rad-

dravec, sice sk˘tá ‰iroké pole ikonografick˘m v˘-

zifiíãí zdaleka nenaplÀuje v˘‰e uvedené poÏadav-

nice. Kachel Typ 4, rozeta. Kachel Typ 5, rozeta. Kachel

kladÛm, ale my máme k dispozici tak malou ãást,

ky, pfiesto ale poskytuje nûkolik klíãov˘ch údajÛ

Typ 6, pták. Kachel Typ 7, granátové jablko. Kachel Typ 8

Ïe jakékoli dal‰í úvahy by byly spekulativní.

umoÏÀujících provést pokus o rekonstrukci. V úpl-

– a, b, pletenec.

Motiv na kachli Typ 7 vzhledem ke své komplet-

nosti známe pût z osmi zji‰tûn˘ch ikonografií. Je‰-

nosti disponuje vût‰ími moÏnostmi. Granátové ja-

tû dÛleÏitûj‰í je jednotná v˘zdoba ãelních reliéf-

blko symbolizovalo v antice nûkolik bohÛ, také

ních ploch mnohobarevnou glazurou. Dokazuje,

druhy kachlÛ, viz dále). Pro urãitûj‰í odhad její ‰ífi-

v‰ak lásku, manÏelství a plodnost. Jako mnoho-

Ïe materiál patfiil k jednomu celku a není smí‰en

ky a pÛdorysu nejsou dostateãné podklady.

krát, i zde kfiesÈanství pfievzalo star‰í symbolick˘

se zbytky jiného otopného tûlesa, coÏ b˘vá zejmé-

Zbylé exempláfie znaãené jako Typ 4, 5 a 6, 7

potenciál a pfiepracovalo ho po svém. V obecnûj‰í

na v pfiípadû reÏn˘ch kachlÛ ãasto nejednotného

patfiily pravdûpodobnû ke spodní, soklové ãásti

rovinû zastupuje granátové jablko ráj, ale i církev

v˘tvarného a technického pojetí tûÏko zjistitelné.

kamen, z níÏ se zachovalo nepomûrnû ménû. Jde

nebo knûze. ·Èáva jablka mÛÏe znamenat krev

Máme k dispozici kachle fiádkové (ãtvercového

o zlomky dvou typÛ základních fiádkov˘ch kachlÛ

muãedníkÛ. PfieváÏnû náboÏenské v˘klady v‰ak

a obdélného formátu) i kachle fiímsové. Tfii druhy

podle torz komor ãtvercového formátu s motivem

nekorespondují s hlavními figurálními námûty na-

fiádkov˘ch obdéln˘ch kachlÛ mají krátké zkosené

rozety (Typ 4, 5, pfii rekonstrukci byl respektován

‰eho souboru. Proto bude asi správné pracovat

komory (Typ 1, 2, 3). Jejich subtilnost je umocnû-

torzovit˘ stav reliéfÛ). Je pravdûpodobné, Ïe tento

v pfiípadû granátového jablka se svûtsk˘m nebo

na tím, Ïe ãelní vyhfiívací stûna je silnû zaoblena

motiv zdobil podstatnou ãást soklu, kter ˘ mûl

jen dekorativním v˘kladem. Na Typu 8 se vyskytu-

dovnitfi a celek pfiipomíná kachle nikové bez ko-

podle dochovaného zlomku s velk˘mi kusy v˘ma-

jí jen bûÏné ornamentální motivy.

mor (obr. 3, 4, 5). Takové kachle jsou vhodné pro

zÛ pravoúhl˘ pÛdorys a stfiídající se cihlovou vaz-

sestavení do mnohoúhelníkového nebo oválného

bu (Tabule II, Typ 5). Ta v‰ak nedosahovala aÏ do

Ideální prostorová rekonstrukce

pÛdor ysu a napovídají, Ïe byly souãástí horní,

poloviny pfiedpokládaného rozmûru cel˘ch ploch,

Pro vytvofiení dokonalé, historicky vûrné rekon-

nadstavbové ãásti kamen.

a proto je nutné poãítat s existencí ‰tíhl˘ch vyrov-

strukce kachlov˘ch kamen je tfieba znát mnoho

Dal‰í zjistitelné v˘chodisko pro ideální rekon-

návacích na v˘‰ku orientovan˘ch obdéln˘ch kach-

údajÛ – rozmûry jednotliv˘ch kamnov˘ch dílÛ, roz-

strukci pfiedstavuje odli‰n˘ v˘‰kov˘ rozmûr vyluãu-

lÛ (ãasto se k tomuto úãelu pouÏívaly bez ostychu

mûr y v‰ech typÛ kachlÛ vãetnû komor, pÛvodní

jící stfiídání ikonografií v jedné fiadû. Ze statick˘ch

odfiíznuté ãásti reliéfÛ).

poãet kachlÛ vãetnû poãtu a podoby pfiípadn˘ch

i estetick˘ch dÛvodÛ byly pfii rekonstrukci nejuÏ‰í

Jak byla v˘tvarnû pojata nároÏí, nevíme. Rozmû-

ikonografií na jejich ãelních reliéfních plochách,

kachle (Typ 1) umístûny nejv˘‰e. Metricky k nim

rovû i povahou reliéfu s rozetami souvisí zachova-

povrchovou úpravu, typy v˘mazÛ, systém zaji‰Èují-

lze je‰tû pfiifiadit fiímsov˘ kachel Typ 8 s kónickou

n˘ fiímsov˘ kachel s granátov˘m jablkem (Typ 7),

cí stabilitu konstrukce, zpÛsob vrchního uzavfiení,

komorou hlubokou 110 mm se zesílen˘m ústím.

kter ˘ pravdûpodobnû nahofie uzavíral soklovou

podobu a umístûní vytápûcího otvoru a systém

Tfii obdélné kachle nad sebou a jeden fiímsov˘ jsou

ãást. Mûl kuÏelovitou komoru hlubokou 90 mm,

odvodu zplodin. Pokud jsou tyto poÏadavky splnû-

vysoké pfiibliÏnû 115 cm a lze kalkulovat s tím, Ïe

na jejíÏ boãní stûnû se dochoval otvor slouÏící ke

ny jen ãásteãnû, jde pouze o více nebo ménû zda-

se jedná o nejmen‰í moÏnou v˘‰ku nadstavbové

zpevnûní konstrukce. Tfietí, pouze torzovitû docho-

fiilé ideální rekonstrukce.

ãásti kamen (zcela jistû nebyly nalezeny v‰echny

van˘ fiímsov˘ kachel s motivem dravého (?) ptáka


45

kolem roku 1500, lze pfiipsat pouze Typ 1, kter˘ dosahuje pomûrnû vysoké umûlecké kvality. Jeho prvotní model mohl vzniknout modelováním v pozitivu. Kachel byl do souboru pravdûpodobnû zafiazen jako druhotn˘ otisk získaného cizího exempláfie. Pro tuto hypotézu hovofií i zmínûn˘ fakt, Ïe jen na této figufie je oproti ostatním star‰í typ odûvu. Druh˘, snad místní tvÛrce vypracoval kolem poloviny 16. století k prvnímu kachli komoru a zb˘vajících sedm nalezen˘ch typÛ. Pfies ve‰kerou snahu se ale umûleckou kvalitou nedokázal pfiiblíÏit prvnímu autorovi. Rozdíl je i v pracovním postupu, protoÏe Typy 2–8 byly zpracovávány v˘hradnû zásahy do negativu (nikoli tedy pozitivním modelováním), pfiiãemÏ nûkteré jemnûj‰í detaily byly dokonãeny v mûkkém hlinûném kadlubu pfied jeho vypálením. Ikonografick˘ rozbor reliéfÛ ãelních vyhfiívacích stûn tfií obdéln˘ch fiádkov˘ch kachlÛ odhalil, Ïe jde u v‰ech o zpracování profánních legendárních témat. V‰echny pouÏité legendy pocházejí ze západoevropské stfiedovûké literatury, pfiiãemÏ u Bruncvíka jde o ãeskou variantu, obohacenou mimo jiné vlasteneck˘mi prvky. Autor mezifiíãsk˘ch radniãních kamen nepracoval v ikonografickém ohledu nahodile, ale naopak sledoval pfii své práci pfiedem formulovan˘ jednotící program. Kamna tedy nemûla pÛsobit

jen

dekorativnû,

ale

i

my‰lenkami

ztûlesnûn˘mi v reliéfech. UÏ tehdy starobylá témata byla aktualizována zejména renesanãním kost˘moObr. 9. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice,

Závûry

ideální prostorová rekonstrukce kamen v mûfiítku 1 : 20.

Co v‰echno mÛÏeme odvodit ze zkoumání sou-

nem od sakrálních motivÛ byly pouÏity jen námûty

boru kachlÛ z Velkého Mezifiíãí? Vedle faktu, Ïe

svûtské. Inspirace rytífiskou tradicí koresponduje

váním protagonistÛ. V souladu s dobov˘m odklo-

jde o první pfiípad ucelenûj‰ího nálezu z radniãní-

s vlnou historizujícího zájmu o tuto oblast, jejíÏ pro-

(Typ 6) je proÏlaben stejnû jako Typ 7. Vzhledem

ho prostfiedí, je soubor pozoruhodn˘ technick˘m

jevy máme v 16. století doloÏené pfii rÛzn˘ch pfiíle-

k tomu, Ïe pro obû kamnové ãásti jsou horní od-

provedením, barevností, umûleckou úrovní reliéfÛ

Ïitostech. Je moÏné, Ïe se ve volbû témat odrazilo

povídající fiímsové kachle urãeny, mohl oddûlovat

a ikonografick˘m programem u nás dosud bez pfií-

i sebevûdomí prosperujícího renesanãního mûsta,

kamnov˘ sokl od podstavce (jeho nedochovan˘

m˘ch analogií. Soubor je v˘znamn˘ i proto, Ïe jde

které se v prÛbûhu 16. století projevilo mimo jiné

horní okraj byl rovn˘).

o dílo regionálních fiemeslníkÛ.

také stavbou (a pfiestavbami) honosné radnice

Soklová ãást byla s pfiihlédnutím na celkové vy-

TvÛrce se velmi snaÏil, aby kachle pÛsobily co

váÏení proporcí vysoká minimálnû 100 cm, coÏ

nejbarevnûji. Jejich reliéfy byly glazovány bohatou

Pokud jde o v˘skyt jednotliv˘ch motivÛ na na-

v praxi znamená sestavu tfií kachlÛ Typu 4 a 5

‰kálou ‰esti barev, které se zámûrnû neopakova-

‰ich kachlích, pak se v pfiípadû Bruncvíka jedná

a dvou fiímsov˘ch Typu 6 a 7 nad sebou. Na re-

ly na stejn˘ch místech exempláfiÛ s totoÏn˘m reli-

o první evidovan˘ pfiípad. Neménû vzácné je i pro-

konstrukci je Typ 4 pro nedostatek jiného ikono-

éfem. Kromû barevného vykr˘vání ploch zazname-

vedení Meluziny. Jde o první kachlov˘ reliéf, kter˘

grafického materiálu pouÏit ve dvou fiadách (coÏ

náváme nûkdy i jejich ornamentální pojednání

lze bez problémÛ spojit pfiímo se stfiedovûkou

nemusí b˘t v rozporu s originálem). ProtoÏe, jak

‰tûtcem. Vedle polychromních reliéfÛ se vyskytly

francouzskou legendou. Reliéf nazvan˘ Dáma

jiÏ bylo fieãeno, základna kamnového podstavce

i jednobarevné, a to hnûdé nebo zelené kachle.

s jednoroÏcem je realizací námûtu roz‰ífieného ve

není známá, jsou metrické údaje pouze pravdûpo-

Snaha o co nejvût‰í pestrost vedla k dodateãné-

stfiedovûkém i renesanãním umûní celé Evropy.

dobné. Celková v˘‰ka kamen spolu se soklem by-

mu dekorování pomocí minia. Pro úplnost je tfieba

KdyÏ ho ale hodnotíme z hlediska ikonografie na-

la minimálnû cca 230 cm (obr. 9).

a pofiizováním jejího odpovídajícího vybavení.

poznamenat, Ïe glazování bylo provedeno nedba-

‰ich kachlÛ, pak i on pfiedstavuje pomûrnû vzácn˘

Problematiku podoby a rekonstrukce historic-

le, bez patfiiãné pfiesnosti vzhledem k reliéfÛm.

exempláfi (Pavlík, â., Vitanovsk˘, M., monotema-

k˘ch kamen u nás zatím nejkomplexnûji zpracoval

Podle rÛznû intenzivního zakoufiení vnitfiních stûn

tická studie o motivu s jednoroÏcem, o jeho po-

Z. Hazlbauer (2001, 19–27; 2003, 153–168),

byla kamna pouÏívána.

ãátcích a v˘znamov˘ch promûnách, v pfiípravû do

v Maìarsku I. Holl a J. Tamasi, v Nûmecku

Formální anal˘za reliéfÛ ukázala, Ïe na souboru

K. Strauss, v Polsku M. Dàbrowska a M. Zemigala

se autorsky podíleli dva umûlci odli‰né úrovnû.

Ideální trojrozmûrn˘ model kamen v mûfiítku

a na Slovensku ·. Holãík a J. Ho‰‰o.

Prvnímu, tvofiícímu je‰tû v pozdnû gotickém stylu

1 : 20 umoÏnil názorn˘m zpÛsobem pfiiblíÏit jejich

46

tisku Archeologia historica 33).


pravdûpodobn˘ vzhled na základû momentálního

men pro úãely historick˘ch expozic v âeské republice. Pa-

RICHTEROVÁ, J., 1988: Pozdnû gotické kachle z Novo-

stavu poznání. V originálním provedení dojem sa-

mátky stfiedních âech 15/2, 19–27.

mûstské radnice v Praze. Archaeologica Pragensia 9,

mozfiejmû umocÀovala plasticita, pestrá ‰kála

HAZLBAUER, Z., 2003: V˘voj stavební podoby a funkce

111–128.

barev a odlesk glazur, které na modelu chybûjí,

kachlov˘ch kamen ve stfiedovûku a raném novovûku.

RICHTEROVÁ, J., 1991: Pozdnû gotick˘ kachlov˘ materiál

protoÏe umístûní jednotliv˘ch barevn˘ch mutací

Svorník 1, 153–168.

ze zámku ve Velk˘ch Losinách. Vlastivûdn˘ vûstník morav-

by bylo pouze hypotetické.

HEINZ-MOHR, G., 1999: Lexikon symbolÛ. Obrazy a znaky

sk˘ 43, 3–9.

kfiesÈanského umûní. Praha.

ROYT, J., ·EDINOVÁ, H., 1998: Slovník symbolÛ. Kosmos,

Autofii dûkují dr. Ludmile Kybalové za cenné

HOLâÍK, ·., 1972: Kachºová pec z 15. storoãia na Brati-

pfiíroda a ãlovûk v kfiesÈanské ikonografii. Praha.

podnûty v oblasti historického odívání a pracovní-

slavskom hrade. Zborník SNM 66, História 12, 101–116.

RULÍ·EK, H., 2005: Postavy, atributy, symboly. Slovník

kÛm muzea ve Velkém Mezifiíãí za souhlas k publi-

HOLâÍK, ·., 1973: Nález kachºovej pece v ·enkviciach.

kfiesÈanské ikonografie. Hluboká nad Vltavou.

kování.

Zborník SNM 67, História 13, 117–135.

SEDLÁâKOVÁ, H., 2000: Kamnové kachle a hrací kar ty

HOLL, I., 1987–1988: A Budai Várpalota Egy Középkori

z archeologického prÛzkumu Petrá‰ova paláce. In: Petrá-

Rétegsorának Elemzése. (Analyse einer mittelalterlichen

‰Ûv palác v Olomouci. 56–112. Olomouc.

Literatura:

Schichtenreihe des Budapalastes von Buda). Archaelogiai

SLIVKA, M., 1988: Doteraj‰ie v˘sledky v˘zkumu na Klá‰-

ANTONÍN, L., 2003: Bestiáfi. Praha.

Értesitö 112–113, 183–198.

torisku v Slovenskom raji. Archaeologia historica 13,

BALEKA, J., 1997: V˘tvarné umûní, v˘kladov˘ slovník. Pra-

HOLL, I., 1993: Renaissance – Öfen (Mittelalterliche Ofen-

423–429.

ha.

kacheln in Ungarn V). Arch. Acad. Sc. Hun. 45, 247–299.

SMETÁNKA, Z., 1968: Technologie v˘roby ãesk˘ch kachlÛ

BARTO·, M., 1993: Vrchlabská zámecká kamna. In: Krko-

HO··O, J., 1982: Neskorogotická kachºová pec z Liptov-

od poãátku 14. do poãátku 16. století. Památky archeolo-

no‰e XXVI/5. Vrchlabí.

skej Mary. Archaeologia historica 7, 499–508.

gické 59, 543–578.

BRYCH, V., STEHLÍKOVÁ, D., ÎEGKLITZ, J., 1990: PraÏské

JORDÁNKOVÁ, H., LOSKOTOVÁ, I., MERTA, D., 2004: Od-

SMETÁNKA, Z., 1969: K morfologii ãesk˘ch stfiedovûk˘ch

kachle doby gotické a renesanãní. Praha.

raz domácí války v produkci brnûnsk˘ch kamnáfiÛ druhé

kachlÛ. Památky archeologické 60, 228–265.

BRYCH, V., 2004: Kachle doby gotické, renesanãní a ranû

poloviny 15. století. Archaeologia historica 29, 581–597.

STRAUSS, K., 1983: Die Kachelkunst des 15. bis 17. Jahr-

barokní. V˘bûrov˘ katalog Národního muzea v Praze. Pra-

KIBIC, K., 1988: Historické radnice. Praha.

hunderts in europaischen Ländern, I–III. München.

ha.

Kniha k‰aftÛ. Velké Mezifiíãí. Fond archivu mûsta Velké

ST¤ECHA, A., 1967: Radnice ã. p. 29. Velké Mezifiíãí. Ru-

âERMÁK, B., 1904–1905: Kachle mnohobarevné a jiné,

Mezifiíãí, Státní okresní archiv, Îìár nad Sázavou, sign. 3.

kopis (archiv Muzea, sign. B4).

nalezené na stráni pod kníÏecím zámkem mûlnick˘m. Pa-

KOCMAN, F., HAZLBAUER, Z., 2002: Stavební rekonstruk-

·TINDL, M., 2004: Velká Mezefiíã Franti‰ka Ignáce Konte-

mátky archeologické a místopisné 21, 363–368.

ce gotick˘ch kachlov˘ch kamen na hradû Lipnici nad Sá-

ka 1401–1723. Mûstská kronika barokní Moravy. Ti‰nov.

DÑBROWSKA, M., 1987: Kafle i piece kaflowe w Polsce

zavou, okres HavlíãkÛv Brod. Archaeologia historica 27,

TAMASI, J. 1995: Ver wandte Typen im schweizerischen

do konca XVIII wieku. Wroclaw.

499–519.

und ungarischen Kachelfundmaterial in der zweiten Hälfte

DURDÍK, T., 1988: V˘zkum manského domu na Kfiivoklátû

KOUTSK¯, K., 2005: Draci stfiedovûkého svûta. Praha.

des 15. Jahrhunderts. Budapest.

(PfiedbûÏné sdûlení). Archaeologia historica 13, 285–298.

KRAJÍC, R., 1997: Stfiedovûká kachlová kamna v Tábofie.

VÁCHA, Z., 1997: Historie keramiky a hrnãífiÛ Velkého Me-

DURDÍK, T., 1995: Kachlová kamna z manského domu na

(Archeologick˘ v˘zkum v KfiíÏkovû ulici ãp. 28). Tábor.

zifiíãí. Velké Mezifiíãí. Rukopis.

Kfiivoklátû. StaroÏitnosti a uÏité umûní 9, 8–9.

K¤ÍÎEK, L., âECH, Z. J. K., 1997: Encyklopedie zbraní

VALENTOVÁ, J., 1995: Neznámé pozdnû majolikové kach-

DURDÍK, T., 2003: Kachlová kamna z manského domu na

a zbroje. Praha.

le ze sbírek muzea v Kolínû. In: Stfiedoãesk˘ vlastivûdn˘

Kfiivoklátû. Svorník 1, 187–194.

KYBALOVÁ, L., 2002: Dûjiny odívání. Renesance. Praha.

sborník. 77–79. Roztoky u Prahy.

ELIÁ·, J. O., 1996: Velké Mezifiíãí, radnice. Stavebnû his-

LORI·, J., 1903: Sborník hrabûte Baworowského. Praha.

VITANOVSK¯, M., 2001: Dfievo a hlína v procesu vzniku

torick˘ prÛzkum. Brno.

LURKER, M., 2005: Slovník symbolÛ. Praha.

stfiedovûkého kachle, Archaeologia historica 26, 403–

DURDÍK, T., SMETÁNKA, Z., SOUDN¯, M., 1982: Keramic-

Mûstská kniha Velkého Mezifiíãí.

409.

ká plastika z hradu v Jindfiichovû Hradci. Památky archeo-

MICHNA, P. J., 1981: Gotická kachlová kamna z hradu

ZÁPOTOCK¯, M., 1979: Katalog stfiedovûké keramiky se-

logické 73, 217–233.

Melic na Vy‰kovsku. Pokus o rekonstrukci. Archaeologia

veroãeského Polabí. Praha.

HALL, J., 1991: Slovník námûtÛ a symbolÛ ve v˘tvarném

historica 6, 333–360.

ZEMIGALA, M. 1987: Ogrzewanie piecowe na zamku

umûní. Praha.

MICHNA, P. J., 1984: Gotische Kacheln aus der Burg Me-

w Boleslawcu nad Prosnà XIV–XVIII w. Warszawa, Krakow.

HAZLBAUER, Z., 1990: Motiv mofiské víly – Meluziny –

lice in Mähren. Budapest Régiségei 26, 87–110.

v ikonografii ãesk˘ch gotick˘ch reliéfních kachlÛ. Archaeo-

MYSLIVEâEK, M., 1992: Panoptikum symbolÛ, znaãek

logia historica 14, 409–436.

a znamení. Praha.

HAZLBAUER, Z., 1995: Renesanãní reliéfní kamnové kach-

NEJEDL¯, M., 2003: For tuny kolo vr tkavé. Láska, moc

le se zobrazením Jana Husa. Muzejní a vlastivûdná práce –

a spoleãnost ve stfiedovûku. Praha.

âasopis Spoleãnosti pfiátel staroÏitností 33/103, 65–77.

Od gotiky k renesanci, 1–4. V˘tvarná kultura Moravy

HAZLBAUER, Z., 1997: Pestfie glazovaná renesanãní kam-

a Slezska 1400–1550. 1999: Katalog v˘stavy. Brno.

na z Hrubé Skály. In: Îivot v archeologii stfiedovûku,

PAVLÍK, â., 1992: Gotické a goticko-renesanãní kachle

215–226. Praha.

z hradu RoÏnova. (Katalog.) Praha – Basel. Soukrom˘ tisk.

HAZLBAUER, Z., 1998: Krása stfiedovûk˘ch kamen – od-

PAVLÍK, â., VITANOVSK¯, M., 2004: Encyklopedie kachlÛ

raz náboÏensk˘ch idejí v ãeském umûleckém fiemesle.

v âechách, na Moravû a ve Slezsku. Ikonografick˘ atlas

Praha.

reliéfÛ na kachlích gotiky a renesance. Praha.

HAZLBAUER, Z., 2001: Poznámky k metodice stavebních

PLAâEK, M., 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravsk˘ch

konstrukcí replik gotick˘ch a renesanãních kachlov˘ch ka-

hradÛ, hrádkÛ a tvrzí. Praha.


47

V jimeãná renesanãní kamna z. ve Velkém Mezifiíãí. Oldfiich INOCHOVSK, âenûk PAVLÍK, Michal VITANOVSK

Recommend Documents