V˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í Oldfiich INOCHOVSK¯, âenûk PAVLÍK, Michal VITANOVSK¯
Autorem v‰ech kreseb a fotografií je âenûk Pavlík. Obr. 1. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, v˘chodní prÛãelí, pohled z námûstí, stav po rekonstrukci, rok 2005.
záchranu se zaslouÏil kromû stavebních dûlníkÛ první z autorÛ této studie. Kolekce je dnes uloÏena jako souãást bohatého kachlového fondu muzea ve Velkém Mezifiíãí, prozatím bez pfiidûlení inventárních ãísel. Nálezové okolnosti První zmínky o radnici ve Velkém Mezifiíãí (obr. 1) se datují rokem 1464, její lokalizace je v‰ak neji1
stá. Dvacátá léta 16. století znamenala ve mûstû pozvoln˘ nástup renesance, av‰ak zfiejmû teprve poÏár mûsta z roku 1547 (Eliá‰, J., 1996) lze po-
Úvodem
pfiíklad Gebhard, T., 1988, s. 75–87). MoÏnosti
vaÏovat za podnût k dÛrazné renesanãní stavební
O ikonografick˘ch programech reliéfÛ jednotli-
ikonografického sdûlení reliéfÛ byly v této dobû
promûnû a rozkvûtu vãetnû budovy radnice, sym-
v˘ch kachlov˘ch kamen gotiky a renesance máme
rozsáhlé a dá se fiíci, Ïe stanuly na svém vrcholu
bolizující mûstskou samosprávu. Radnice byla vy-
stále jen kusou pfiedstavu. Z období pozdní gotiky
– od 17. století v˘voj smûfioval k postupnému
budována v letech 1528–1529 zásluhou mûst-
a pfiechodného období se jich dochovalo velmi
omezování pestrosti reliéfní v˘zdoby (Beghard, T.,
sk˘ch hodnostáfiÛ a po poÏáru zfiejmû opravena
málo a pouze v zahraniãí. Napfiíklad v Národním
1988; Strauss, K., 1983).
a dostavûna (Kibic, K., 1980). Ranû renesanãní
muzeu v Norimberku jsou vystavena kachlová
K rozvitému rejstfiíku v˘tvarn˘ch motivÛ pozdní
v˘stavbu radnice dává K. Kibic do souvislosti se
kamna z poãátku 16. století s pfievládající heral-
gotiky z oblasti náboÏenské, symbolické, svûtské
souãasnou pfiestavbou velkomezifiíãského zámku.
dickou v˘zdobou (Gebhard, T., 1988, s. 75), kam-
a heraldické pfiibyly s nástupem renesance i bo-
Poukazuje také na shodn˘ tvar vnitfiních architek-
na v Muzeu umûleck˘ch fiemesel v DráÏìanech
haté antické inspiraãní zdroje. Bez v˘znamu ne-
tonick˘ch prvkÛ s prvky domÛ napfiíklad v Jihlavû.
z doby kolem roku 1500, pfienesená z Mí‰nû, ne-
jsou samozfiejmû ani architektonické a rostlinné
Budování reprezentativní radnice v první polovi-
mají konkrétní ikonografick˘ program a zdobí je
námûty, ãasto se symbolick˘m podtextem.
nû 16. století bylo v˘razem dovr‰ení samosprávné
pouze architektonické motivy (Gebhard, T., 1988,
Od poãátku 20. století dochází v‰eobecnû
emancipace poddanského mûsta na feudální
s. 70). Honosnûj‰ím exempláfiem jsou známá arci-
k postupnému znovuobjevování bohatství reliéfÛ
vrchnosti, sídlící na zdej‰ím zámku. Druhá polovi-
biskupská kamna v Salcburku s rozvinut˘m ikono-
gotick˘ch a renesanãních kachlov˘ch kamen, a to
na 16. století znamenala prudk˘ rozmach mûsta
grafick˘m programem a pfievládající náboÏenskou
pfiedev‰ím díky v˘sledkÛm archeologick˘ch prÛ-
a také nutnost stavebních úprav radnice. Podle
tematikou, datovaná 1501 (Gebhard, T., 1988,
zkumÛ. Vût‰ina materiálu je dosud skryta v zemi
dochovan˘ch pramenÛ byly k jejímu roz‰ífiení v ro-
s. 72–73).
a ãeká na objevení. V praxi se ale projevují i vûã-
ce 1555 pfiikoupeny dva domy. Toto období a ná-
Pro období od 30. let 16. století je situace jiÏ
né nev˘hody archeologie – velká ãasová i finanãní
sledná stavební ãinnost v závûru 70. let 16. sto-
pfiíznivûj‰í. Existuje celá fiada kachlov˘ch kamen,
nároãnost a reálnû omezené mnoÏství v˘zkumÛ.
letí by mohly b˘t klíãov˘m momentem ve
a to i v tuzemsku, napfiíklad kamna na hradech
Proto se stává, zejména pfii úpravách historick˘ch
sledovaném období z hlediska akvizice, pfiípadnû
a zámcích Pern‰tejnû, RoÏmberku, Telãi, Velharti-
objektÛ, Ïe dochází k v˘znamn˘m objevÛm, které
instalace nalezen˘ch zbytkÛ kamen.
cích, Velk˘ch Losinách (Richterová, J., 1991),
jsou vzápûtí beznadûjnû ztraceny. V lep‰ím pfiípa-
První polovina 17. století nepfiinesla mûstu pfií-
Vrchlabí (datována 1545), kamna v expozici Mu-
dû – díky náhodné pfiítomnosti lidí se vztahem
li‰ dobrého, válka, plenûní a pfiítomnost vojsk po-
zea âeského ráje v Turnovû, pfienesená ze zámku
k historii – jsou nálezy v rámci moÏností zachrá-
stihly i budovu radnice. Ta asi nebyla pfiímo zniãe-
Hrubá Skála (Hazlbauer, Z., 1997), nebo rekon-
nûny, ov‰em se sníÏenou vypovídací schopností.
na, ale s velkou pravdûpodobností byla opakovanû
struovaná kamna ve Vlastivûdném muzeu ve Sla-
Mezi poslednû jmenované pfiípady patfií i objev
ném, která byla pÛvodnû umístûna na zámku
zbytkÛ renesanãních barevnû glazovan˘ch kamen
Místnost, kde byl kachlov˘ soubor nalezen, je
Smeãno a jsou datována rokem 1603. V˘ãet za-
uãinûn˘ pfii provádûní úprav historické radnice ve
v pfiízemí a tvofií západní závûreãn˘ prostor sever-
hraniãních ukázek by byl samozfiejmû znaãn˘ (na-
Velkém Mezifiíãí v roce 1997. O jejich ãásteãnou
ního traktu odvráceného od námûstí (obr. 2). Pod-
plenûna a po‰kozována.
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
39
Zachován je jeden kus takfika úpln˘ o rozmûrech 375 x 200 mm, dva v torzu. âelní plocha s reliéfem je dovnitfi zaoblena, komora je mûlká, cca 60 mm, poloválcová, u jednoho exempláfie dole opatfiená zpevÀovacím v˘ãnûlkem (obr. 4). Typ 3: Obdéln˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel s postavou Ïeny se zaklonûnou hlavou zobrazenou z levého profilu. Îena si levou rukou pfiidrÏuje hladk˘ zuÏující se ocas zakonãen˘ kvûtem, kter˘ jí vyrÛstá z dlouhé cípaté suknû. Pravou ruku má zdviÏenou k ústÛm. Horní polovina Ïenina tûla je 2
odûna do renesanãního prostfiihávaného kost˘mu s dekoltem zakryt˘m jemnû zfiasenou ko‰ilí. Îena nemá pokr˘vku hlavy, ale její vlasy zdobí síÈka. Figura je stejnû jako pfiede‰lá (Typ 2) komponovaná
Obr. 2. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), pÛdorys
ti‰ti ve svahu pod zámkem. Jedná se o dva ne-
do arkády. Do té je v‰ak navíc vloÏeno oválné po-
pfiízemí radniãního komplexu. âernû je vyznaãena nej-
glazované zlomky, patfiící k jednomu typu reliéfu,
le vymezené tenk˘m perlovcem. V horní tfietinû je
star‰í ãást s v˘chodním prÛãelím do námûstí, teãkovanû
zcela odli‰nému od nálezu v radnici. Dnes jsou
pole uzavfieno lunetou obsahující palmetu, na zb˘-
dvojice domÛ zakoupen˘ch v roce 1555 a upraven˘ch roku
uloÏeny v mûstském muzeu.
vající plo‰e je figura. Arkáda je tentokrát zdobená,
1577 pro radniãní úãely. Místo nálezu renesanãních kachlÛ je oznaãeno ‰rafovan˘m kruhem.
ale opût velmi jednoduch˘mi a hrub˘mi prostfiedPopis reliéfÛ ãelních vyhfiívacích stûn
ky. Pfii dolním okraji je uzavfiena parapetem ne-
Vzhledem k uveden˘m nálezov˘m okolnostem
soucím neãiteln˘, zfiejmû fiktivní nápis. Celek rá-
se pfii hodnocení kachlÛ z Velkého Mezifiíãí musí-
muje jednoduchá hranolová li‰ta.
le záznamÛ byla tato ãást v letech 1577–1578 re-
me spoléhat zejména na umûleckohistorická
Zachovány jsou tfii torzální kusy. Rekonstruova-
nesanãnû pfiestavûna a stavebnû pfiipojena k rad-
a technická hlediska. Soubor je zajímav˘ nejen
telné rozmûry jsou 360 x 200 mm. âelní plocha
nici. Podle J. Eliá‰e dispozice budovy vypovídá spí-
svou ojedinûlou ikonografií, ale i technologií a au-
s reliéfem je dovnitfi zaoblená, komora je kónická,
‰e
pÛvodnû
torsk˘m rukopisem. Tvofií ho osm reliéfÛ ãelních
extrémnû mûlká, cca 20 mm (obr. 5).
samostatn˘ch domovních objektÛ, z nichÏ tfietí, zá-
vyhfiívacích stûn, tfii figurální, oznaãené jako Typ
Po technické stránce zaji‰Èovaly celkovou stabi-
padní zaujímal jako dvoutrakt pfiíãnû celou ‰ífiku
1–3, dále Typ 6 se zvífiecím motivem a koneãnû
litu v˘‰e uveden˘ch typÛ zejména postranní rámy,
bloku. V této souvislosti se A. Stfiecha letmo zmi-
ãtyfii dekorativní, znaãené jako Typ 4, 5 a 7, 8.
aÏ 45 mm hluboké, na které byla teprve napojena
o
dodateãném
pfiivtûlení
tfií
Àuje o pfiepychovém vybavení inventáfie zaseda-
Typ 1: Obdéln˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel s relié-
cích místností (ov‰em pouze nábytkem), bohuÏel
fem ãelnû stojící Ïeny s dlouh˘mi vlasy. Korunova-
vlastní komora. Typ 4: PÛvodnû ãtvercov˘ (?) fiádkov˘ komorov˘
bez udání provenience.
ná dáma v goticko-renesanãním ‰atu s dlouhou
kachel nese motiv jednoduché rozety s úponky
K vlastnímu nálezu se podafiilo dodateãnû zjis-
nafiasenou sukní a prostfiihávan˘mi rukávy drÏí
a listy smûfiujícími do rohÛ. Okraj zdobí dovnitfi za-
tit jen velmi málo konkrétních údajÛ. Zlomky kach-
kleãícího jednoroÏce pravou rukou za roh a levou
oblená hranolová li‰ta. Pro znaãnou fragmentár-
lÛ byly nalezeny pfii rekonstrukãních stavebních
za ucho. Zadní ãást bájného zvífiete je ukr yta za
nost není moÏná rekonstrukce. Zachována je cca
pracích (úpravû podlahy), v hloubce asi 50–60 cm.
bohatou draperií Ïeniny suknû. Reliéf je ohraniãen
jedna ãtvrtina reliéfu o rozmûrech 145 x 140 mm
Nelze v‰ak prokázat, jestli jde o zbytky kamen pÛ-
zdvojenou hranolovou dovnitfi zaoblenou okrajovou
(pÛvodní velikost byla cca 220 x 220 mm). Kónic-
vodnû umístûn˘ch zde, nebo zdali se sem dostaly
li‰tou.
ká komora je dochována ãásteãnû (obr. 6a).
aÏ druhotnû, z jiné ãásti budovy.
Zachovány jsou dva kusy tohoto kachle, jeden
Typ 5: âtvercov˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel je
Chudé informace o objevu samém ãásteãnû vy-
cel˘ o rozmûrech 385 x 185 mm (v˘‰ka x ‰ífika,
zdoben rozetou podobného kompoziãního vzorce
vaÏuje jeho zasazení do kontextu renesanãních
sloÏeno ze zlomkÛ), druh˘ v torzu. âelní plocha
jako pfiede‰l˘. Odli‰uje se od nûj sloÏitûj‰í okra-
kachlí nalezen˘ch ve mûstû. Podle dosud získa-
s reliéfem je dovnitfi zaoblena, kónická komora je
jovou li‰tou, která je dvojitá a prohlubeÀ mezi je-
n˘ch informací je soubor kachlÛ z radnice v míst-
velmi mûlká, cca 30 mm (obr. 3).
jími liniemi vyplÀuje prost˘, krajnû stylizovan˘
ních souvislostech jedineãn˘. Kachle tohoto typu
Typ 2: Obdéln˘ fiádkov˘ komorov˘ kachel s figu-
provazec. I zde torzovitost vyluãuje rekonstrukci.
(dekorace, ikonografie, povrchové úpravy) nebyly
rou vousatého muÏe v renesanãním prostfiiháva-
Zachována je cca jedna osmina reliéfu o rozmû-
prozatím nikde jinde nalezeny. Zdobení jin˘ch re-
ném obleku, s botami tvaru medvûdí tlapy a bare-
rech 120 x 110 mm (pÛvodní velikost byla cca
nesanãních kachlov˘ch reliéfÛ získan˘ch v prÛbû-
tem hojnû zdoben˘m péry, stojícího pod obloukem
210 x 210 mm). Z komory zÛstal dochován pou-
hu let z nûkolika zdej‰ích lokalit (vût‰inou zá-
arkády. ·lechtic drÏí v pravé ruce horizontálnû za
ze zlomek (obr. 6b).
chranné prÛzkumy) se li‰í od popisovaného
sv˘m tûlem meã nebo kord s úzkou ãepelí a s eso-
Typ 6: Obdéln˘ fiímsov˘ komorov˘ kachel má
nálezu ve v‰ech ohledech: Je tvofieno jednodu-
vitû tvarovanou zá‰titou. Stojí pfiitom na jednohla-
v podélnû proÏlabeném poli reliéf doleva kráãející-
chou ornamentikou, aÈ v plo‰e nebo ve cviklech.
vém drakovi chrlícím oheÀ, se kter˘m bojuje lev si-
ho ptáka, z jehoÏ figury se zachovala jen spodní
PfievaÏuje jednobarevné glazování (zelená, hnû-
tuovan˘ ve v˘‰i muÏov˘ch kolen. Architektura
ãást tûla a ocas. Tvar spárÛ naznaãuje, Ïe mÛÏe
dá), vícebarevn˘ch zlomkÛ je málo. Zatím jedin˘
arkády, její ãlánky a v˘zdoba cviklÛ jsou náznakovû
jít o dravce. Zlomkovitost neumoÏÀuje rekonstruk-
renesanãní figurální motiv na ãelní v˘hfievné stra-
provedeny pomûrnû hrub˘m zpÛsobem. Celek rá-
ci. Zachován zÛstal zbytek jednoho exempláfie
nû kachle ve Velkém Mezifiíãí byl objeven na sme-
muje jednoduchá hranolová li‰ta.
o rozmûrech 85 x 190 mm (pfiedpokládaná pÛ-
40
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
3
4
5
6a
6b
6c
7
8
Obr. 3. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní základní obdéln˘ kachel s motivem Dámy s jednoroÏcem. Obr. 4. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní základní obdéln˘ kachel s motivem Bruncvíka. Obr. 5. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní základní obdéln˘ kachel s motivem Meluziny. Obr. 6. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice: a, b – renesanãní základní ãtvercové kachle s motivem rozety; c – fiímsov˘ kachel s motivem ptáka. Obr. 7. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní fiímsov˘ kachel s motivem granátového jablka. Obr. 8. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice, renesanãní fiímsov˘ kachel s motivem pletence.
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
41
vodní velikost je cca 140 x 240 mm). Kónická ko-
niaturní vûÏe s cimbufiím nahrazen nov˘m, rene-
n˘m dokladem urãité míry nedokonalosti je i detail
mora je zachována pouze ãásteãnû (obr. 6c).
sanãním tvaroslovím.
na jednom exempláfii Typu 2: ocas draka, po‰ko-
Typ 7: Obdéln˘ fiímsov˘ komorov˘ kachel obsa-
Dobrou, i kdyÏ zdaleka ne úplnou pfiedstavu
zen˘ jiÏ v nevypáleném stavu (nebo po pfieÏahu),
huje v podélnû proÏlabeném poli motiv granátové-
o celkovém tvaru, barevnosti a ikonografii dává
byl pfieglazován a vadn˘ kus pak normálnû pouÏit
ho jablka. Je uloÏeno ve stfiedu vûtviãky prohnuté
skupina renesanãních kamen âech a Moravy, kte-
pfii stavbû kamen, jak dokládá zakoufiení rubu ãel-
do tvaru písmene U a na obou stranách zakonãe-
rá stojí v nûkter ˘ch na‰ich hradech a zámcích
ní vyhfiívací stûny.
né dvûma listy a tfiemi úponky. Horní okraj kachle
(Pern‰tejn, RoÏmberk, Smeãno, Telã, Velhar tice,
lemují ãtyfii malé, prázdné lunety. Zachován je je-
Velké Losiny, Vrchlabí a dal‰í). Pokud se zastavíme
Autorsk˘ rukopis
den cel˘ kus o rozmûrech 170 x 220 mm a dva
u jejich tvarÛ, je zfiejmé, Ïe byly znaãnû variabilní.
Barvy glazur jsou nejv˘raznûj‰í v˘tvarnou sloÏ-
v torzu. KuÏelovitá komora hluboká 90 mm
Renesanãní kamna mohla b˘t jednobarevná,
kou pÛsobící na diváka. Stejnû jako obraz pfiitáhne
s ováln˘m ústím je dochována ãásteãnû (obr. 7).
v tom pfiípadû nejãastûji zelená, nebo mnohoba-
pohled rychleji neÏ socha, i zde vnímáme v první
Typ 8: Obdéln˘ fiímsov˘ komorov˘ kachel má
revná, potom b˘vala ‰kála barev pfiípad od pfiípadu
fiadû v˘razné barvy, a teprve potom plastické hod-
v podélném poli jednoduch˘ dekorativní pletenec
rÛzná. Jednotlivá kamna se li‰í i poãtem pouÏit˘ch
noty reliéfu. Ten je ov‰em skuteãn˘m základem
tvofien˘ protínajícími se kruhy, jejichÏ stfiedy hori-
ikonografick˘ch typÛ, stejnû jako jejich ztvárnû-
a barvy jen doplÀkem.
zontálnû probíhá stejnomûrnû siln˘ prut. Prova-
ním. Nûkdy si autor vystaãil jen s ornamentálními
Reliéfy mezifiíãsk˘ch kachlÛ pocházejí v‰echny
zec v horní ãásti pole oddûluje dvû lunety. Levá,
motivy, jindy z nich udûlal pouze doplnûk, pfiípadnû
z jedné ruky, kromû Typu 1. Dámu s jednoroÏcem,
men‰í je prázdná, pravá, vût‰í obsahuje palme-
rám pro tematicky nosnûj‰í heraldiku nebo figurál-
li‰ící se ostatnû jiÏ okrajovou li‰tou, vytvofiil zruãn˘
tu, stejnou jako na Typu 3. Zachovány zÛstaly
ní scény.
autor opírající se o kvalitní, nejspí‰e grafickou
dva témûfi úplné kusy. PÛvodní rozmûr je
Pokud budeme srovnávat barevnost ãesk˘ch
pfiedlohu. ProtoÏe v‰echny ostatní popisované
180 x 185 mm. KuÏelovitá komora má hloubku
renesanãních kachlÛ, pak zde popisované mezi-
kachlové reliéfy mají jin˘ rukopis, mÛÏeme pfiedpo-
110 mm, kruhové ústí a je zachovaná pouze ãás-
fiíãské obsadí ãestné místo (Tabule I, II). ·kála
kládat, Ïe star‰í reliéf Typu 1 mohl b˘t druhotnû
teãnû (obr. 8).
pouÏit˘ch barev je dosti bohatá. Zahrnuje bílou,
otisknut. K nûmu pak autor celé zb˘vající kolekce
zelenou, modrou, Ïlutou, hnûdou a fialovou. KaÏ-
vytváfiel dal‰í reliéfy. Je na místû poznamenat, Ïe
Barevnost a slohov˘ v˘voj
dá z nich má navíc rÛzné odstíny vytvofiené ne-
tento druh˘, zfiejmû místní v˘tvarník nedosahoval
NeÏ se budeme vûnovat ikonografické anal˘ze
stejnou vrstvou nanesené glazury. Nûkteré kusy
kvality tvÛrce Dámy s jednoroÏcem. Figura dámy je
popsan˘ch ar tefaktÛ, bude potfieba si struãnû
jsou engobované. Na nûkolika okrajov˘ch li‰tách
v kontrapostu, tûlo i konãetiny mají plynul˘, pfiiro-
pfiipomenout promûny kachlov˘ch kamen i jejich relié-
se místy nacházejí zbytky nepálené hlíny s otisky
zen˘ pohyb a správné proporce. Úães je rafinova-
fÛ v souvislosti se stfiídáním slohÛ a promítáním
prstÛ – zfiejmû stopy po materiálu v˘mazÛ, vytlaãe-
nû podán ve tfiech prostorovû rozvinut˘ch prame-
tûchto zmûn do oblasti technologie. Badatelé mu-
n˘ch mezi kachli pfii stavbû kamen. Zajímavûj‰í
nech. Práce si vystaãí s abstraktním prostorem
seli jiÏ dávno vzít na vûdomí, Ïe mimofiádná iko-
jsou stopy minia na obdobn˘ch místech. MÛÏe jít
bez jak˘chkoli dodateãn˘ch architektonick˘ch ãi
nografická bohatost ãesk˘ch stfiedovûk˘ch kachlÛ
o pozÛstatek dodateãného zdobení, které se ale
dekorativních prvkÛ. Tím se pozornost soustfieìu-
kontrastuje s jejich chud‰í povrchovou úpravou.
vzhledem k bohaté barevnosti glazur zdá b˘t skoro
je na hlavní téma, tedy figuru. Pokud jde o prove-
Pokud jde o barevnost, uplatÀovaly se jen nûkteré
nadbyteãné.
dení, mûkkost reliéfu a naprostá absence stop po
z odstínÛ okru, jeÏ byly v˘sledkem jediného pálení
Snahu o co nejvût‰í pestrost dosvûdãuje fakt,
– pfieÏahu. Kromû takto vznikl˘ch terakotov˘ch tó-
Ïe na kaÏdém z fragmentÛ je pouÏita odli‰ná kom-
pfiímém ryteckém zásahu do negativu poukazuje
nÛ se mohly objevit i odstíny bûlavé nebo ‰edé, to
binace barevného pojednání detailÛ, a to i na stej-
Oproti tomu figury na zb˘vajících dvou kachlích
v‰e podle druhu pouÏité hlíny a v˘palu. âeské go-
n˘ch typech reliéfu (podobnû je tomu na kamnech
jsou podány o poznání naivnûji. Jejich provedení
tické kachle s glazurou jsou v˘jimeãné.
na jiÏ zmínûn˘ druhotn˘ otisk z jiného kachle.
z Hrubé Skály nebo Vrchlabí). Umûlec pfiitom pou-
je lidovûj‰í a dekorativnûj‰í. TvÛrce sice dokázal
Absence v˘raznûj‰í barevnosti na‰ich stfiedovû-
ze nevykr˘val plochy, ale vytváfiel ‰tûtcem i doda-
udrÏet proporce a u Meluziny vcelku úspû‰nû za-
k˘ch kachlov˘ch kamen byla ve své dobû jako ur-
teãn˘ dekor. Pfiíkladem je Typ 1, kde je bíle vykrytá
chytil pohyb, ale zradilo ho podání detailÛ rukou
ãité ochuzení vnímána. Svûdãí o tom skuteãnost,
plocha odûvu je‰tû malífisky obohacena hnûd˘mi
a hlav. Jejich ztvárnûní bylo vût‰inou nad jeho síly,
Ïe chybûjící glazury byly nahrazovány pouÏitím slí-
horizontálními pruhy (Tabule I, Typ 1b). Vedle mno-
vypracoval je pfiíli‰ schematicky. Podobné je to
dy, minia, hlinek a podobnû. SvÛj v˘znam mûl jistû
hobarevn˘ch kachlÛ, které pfievaÏují, se v soubo-
i s provedením nûkter˘ch dal‰ích souãástí reliéfÛ.
i fakt, Ïe uvedené úpravy byly levnûj‰í. Tato situa-
ru vyskytuje i nûkolik fragmentÛ monochromních,
Draperie u Typu 2 nerespektuje tvary tûla a svou
ce, ponûkud odli‰ná od okolních zemí, se zaãala
které mohly b˘t umístûny na pohledovû ménû ex-
plastickou dekorací je zplo‰Èuje. V tomto ohledu
mûnit aÏ ve druhé polovinû 15. století. Tehdy se
ponovan˘ch místech kamen. U Typu 2 je na jed-
vypadá lépe Typ 3.
v Kutné Hofie zaãaly vyrábût jedny z prvních, je‰tû
nom zlomku aplikována jen zelená, na jiném zase
Naivní a jen málo pouãen˘ pfiístup je nejvíce pa-
pozdnû gotick˘ch, majolikov˘ch kachlÛ u nás. Dal-
jen hnûdá glazura, u obou ve velmi tenké, takfika
trn˘ tam, kde byl tvÛrce postaven pfied úkol dopl-
‰í, o nûco mlad‰í pfiípady známe napfiíklad z hradÛ
transparentní vrstvû (Tabule I, Typ 2b, c).
nit frontálnû stojící postavu rytífie, pro niÏ se mu
JindfiichÛv Hradec (Durdík, T., Smetánka, Z., Soud-
Po formální stránce nejsou glazování ani malba
jistû nabízel dostatek pfiedloh, o dvojici lva a dra-
n˘, M., 1982), RoÏnov (Pavlík, â., 1992), Kfiivoklát.
glazurami pfiíli‰ peãlivé. Volná malífiská práce ‰tût-
ka. Oba tvorové jsou zpracováni na je‰tû hor‰í
V 16. století si jiÏ ãeské kachle glazováním neza-
cem je sama o sobû pfii zacházení s barvou Ïá-
úrovni neÏ lidské postavy na Typech 2 a 3. Dodej-
daly se zahraniãními, i kdyÏ reÏné verze vznikaly
doucí a odpovídá podstatû tohoto v˘tvarného pro-
me v‰ak i jeden klad. Autor dokázal s citem fie‰it
i nadále. Souãasnû s rozvojem barevnosti se mû-
jevu. V na‰em pfiípadû ale pozorujeme nedbalost
plochu, kterou mûl k dispozici, a figury vãetnû do-
nily i formáty a plasticita reliéfÛ, a v dÛsledku toho
a spûch pfii umisÈování barevn˘ch ploch. Ne vÏdy
plÀujících prvkÛ do ní umûl dobfie umístit, coÏ ne-
v‰eho byl i star˘ stfiedovûk˘ model kamen jako mi-
totiÏ kryjí bez ru‰iv˘ch pfiesahÛ urãené místo. Ji-
ní pfii reliéfní práci samozfiejmostí.
42
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
Tabule I. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radni-
Tabule I.
ce. Kachel Typ 1 a, b, Dáma s jednoroÏcem. Kachel Typ 2 a, b, c, Bruncvík. Kachel Typ 3 a, b, c, Meluzina.
Reliéf Dámy s jednoroÏcem odli‰uje od zb˘vajícího velkomezifiíãského kachlového souboru je‰tû jedna vûc, a to kost˘m. Figury na kachlích Typu 2 a 3 jsou odûny renesanãnû, ale postava dámy je kost˘mována pfieváÏnû pozdnû goticky. Jen prostfiihy na rukávech a ko‰ili naru‰ují ráz ‰atu charakteristick˘ pro Ïeny z vysoké spoleãnosti konce 15. století napfiíklad na burgundském dvofie. Dal‰í detaily, jako je hranat˘ v˘stfiih lemovan˘ koÏe‰inou, pak zcela odpovídají pozdnû gotické módû. Odûv Dámy s jednoroÏcem je tedy v porovnání s módním obleãením obou dal‰ích postav souboru archaismem. Dal‰í v˘znamnou informaci získáváme srovná-
Typ 1a
Typ 1b
Typ 2a
Typ 2b
Typ 2c
Typ 3a
Typ 3b
Typ 3c
ním kachlÛ Typu 1 s Typy 2 a 3, pokud jde o zpÛsob vzniku jejich reliéfÛ. Tváfinost reliéfu Typu 1 (mûkkost a absence ostr˘ch zásahÛ do negativu) a z ní plynoucí podezfiení, Ïe jde o druhotn˘ otisk, jsme jiÏ zmínili. V˘raz tohoto reliéfu zároveÀ pfiipou‰tí, Ïe prvotní model neznámého originálu mohl b˘t vytváfien v pozitivu. Naopak Typy 2 a 3 vykazují stopy právû opaãného postupu; anal˘zou jejich reliéfÛ dospíváme k závûru, Ïe vznikly kompletnû reliéfní prací alla prima v negativu, tedy pfiím˘mi zásahy do pÛvodnû hladké plochy. Byl kadlub ze dfieva, nebo z hlíny? Pro druhou moÏnost hovofií li‰ta pfii spodním okraji Meluziny. Jde jasnû o dekorativní razítkování jedním, písmenu podobn˘m motivem ve tvaru S do mûkkého materiálu. Av‰ak v pfiípadû kadlubu TypÛ 2 a 3 není moÏné materiál jednoznaãnû urãit. V úvahu pfiicházejí obû moÏnosti vãetnû jejich kombinace. V takovém pfiípadû by vznikl základní negativ ze dfieva a ryté detaily by pak byly doplnûny v druhém, tedy hlinûném negativu (Vitanovsk˘, M., 2001). Anal˘za v˘sledkÛ práce autora kamen z Velkého Mezifiíãí vzbuzuje pochopitelnû zájem o jeho osobu a prostfiedí, ve kterém pracoval. Ze sledovaného období nám bohuÏel chybûjí zápisy obchodního nebo úfiedního charakteru dokládající v˘robu nebo pohyb zboÏí hrãífisko-kamnáfiského fiemesla. V˘jimkou je zápis závûti v Knize k‰aftÛ mûsta Velké Mezifiíãí datovan˘ rokem 1576. Je v nûm zmínûna povinnost pana Mikulá‰e z KfiiÏanova zaplatit úãet za troje kamna hrnãífii Bendovi z Velkého Mezifiíãí. V jiném zdroji (Vácha, Z., 1997) je k roku 1561 uvedena zmínka o „Petru Hrnãífiovi“. S tímto málem se zatím musíme spokojit. Nejasná zÛstává i doba jejich vzniku. Jak v první, tak v druhé polovinû 16. století byla období, do kter˘ch lze vybudování reprezentativních kach-
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
43
lov˘ch kamen na radnici umístit. Slohov˘ rozbor
zfieteln˘ erotick˘ podtext legendy, kter ˘ církevní
Autor mezifiíãského reliéfu si z bohaté legendár-
ani detaily reliéfÛ, napfiíklad kost˘mÛ, v této vûci
otcové nepovaÏovali za vhodn˘ v souvislosti s Ïi-
ní látky vybral scénu prvního setkání Bruncvíka se
nepomohou rozhodujícím zpÛsobem, protoÏe ne-
votním pfiíbûhem Panny Marie. Téma v‰ak zÛstalo
lvem. Je zde zachycen okamÏik váhání tûsnû pfied
poskytují spolehliv˘ doklad pro dataci. Kost˘my,
nadále velmi populární ve svûtsk˘ch sférách v˘-
Bruncvíkov˘m vstupem do boje, o ãemÏ svûdãí
s v˘jimkou Typu 1, mohou sice odkazovat na prv-
tvarného umûní. Ze znaãného poãtu umûlcÛ, ktefií
zbraÀ sice jiÏ vytaÏená z pochvy, ale zatím ukrytá
ní polovinu 16. století, je ale tfieba mít na pamûti
námût dámy s jednoroÏcem zpracovali, jmenujme
za rytífiov˘m tûlem. Ocas lva stoãen˘ mezi noha-
setrvaãnost v pouÏívání vzorÛ napfiíklad ze star-
namátkou nûkolik nejvût‰ích, Leonarda, Rafaela,
ma signalizuje tíseÀ umdlévajícího zvífiete. PÛvod-
‰ích grafick˘ch pfiedloh v dobû, kdy Ïivá móda jiÏ
Dürera a Giorgioneho.
nû stfiedovûk˘ rytífi je obleãen jako renesanãní ‰vi-
byla dál. S ohledem na stavební aktivitu v objektu
Ve svûtle fieãeného se teì podívejme na kach-
hák. Jeho zbraní jiÏ není gotick˘ meã, svou úzkou
i na v˘skyt zkosen˘ch, velmi mûlk˘ch komor kach-
lov˘ reliéf Dáma s jednoroÏcem z Velkého Mezifií-
ãepelí se blíÏí kordu, i kdyÏ zatím nemá ko‰, ale
lÛ se v‰ak kloníme k závûru, Ïe kamna vznikla aÏ
ãí. NáboÏensk˘ v˘klad legendy mÛÏeme s nejvût‰í
esovitou zá‰titu (KfiíÏek, L., âech, Z. J. K., 1997).
ve druhé polovinû 16. století, nejspí‰e mezi lety
pravdûpodobností vylouãit. Reliéf aÏ na korunu na
Typ 3 – Meluzina
1550–1580.
hlavû Ïeny postrádá atributy a koruna sama ne-
Mofiská panna nebo také Meluzina je zatím ne-
staãí na pfiesvûdãivé pfiisouzení scény do okruhu
uzavfien˘m ikonografick˘m problémem. Nejãastûji
Ikonografie
Ïivota Mariina. Je na místû pfiipomenout nejen
je u nás i v zahraniãí zobrazována jako fantastic-
Po barvách, reliéfu, zpÛsobu vytváfiení a otázce
uveden˘ koncilní verdikt, ale i dobovou atmosfé-
ká bytost s horní polovinou v podobû korunované
autorÛ mezifiíãsk˘ch kachlÛ se dostáváme k jejich
ru. Stfiedovûká zboÏnost byla i u nás v 16. století
Ïeny, která má od pasu dolÛ dva ‰upinaté r ybí
ikonografii. Ta je neménû zajímavá a moÏná pfiiná-
oslabována renesanãním pfiíklonem k pfiírodû
ocasy (Pavlík, â., Vitanovsk˘, M., 2004, kat.
‰í nejvíce nového. Tfii zde nalezené figurální reliéfy
a smyslovému chápání Ïivota. To v‰e pak prová-
ã. 505–519). Hledat pfiímou souvislost se stfiedo-
fie‰í vyhranûná ikonografická témata s dlouhou
zelo oÏivení zájmu o antiku a mytologii a novû na-
vûkou francouzskou legendou o Meluzinû (Hazl-
tradicí, která se na kachlích u nás objevují buì
hlíÏené stfiedovûké legendy.
bauer, Z., 1990) se neukázalo jako dostateãnû
vzácnû, nebo dosud vÛbec nebyla nalezena. Ne-
Dáma na reliéfu drÏí kleãícího jednoroÏce za
pfiesvûdãivé. Meluzina, nadpfiirozená bytost
obvyklá je i jejich kombinace, vzniklé vzájemné
roh a ucho. NaplÀuje tak scénáfi legendy v oka-
schopná promûny, se provdala za smr telníka
vztahy a dobov˘ kontext.
mÏiku pfied ulovením zvífiete, jehoÏ jazyk olizující
a zplodila s ním dûti. KdyÏ její muÏ poru‰il záva-
Typ 1 – Dáma s jednoroÏcem
zde sukni lovkynû svûdãí zfiejmû o jeho spokoje-
zek nesledovat ji v okamÏiku pravidelné metamor-
Bájné zvífie jednoroÏec bylo poprvé popsáno an-
nosti. Podle ‰ir‰ího profánního pojetí to mÛÏeme
fózy, musela svou rodinu opustit. V legendû se
tick˘mi autory ve 4. století pfied Kristem. V antice
vykládat jako zobrazení Ïenské moci nad muÏi
v‰ak nepromûÀuje z poloviny v r ybu se dvûma
se také formulovaly pozoruhodné vlastnosti pfiipi-
a Ïenské milostné lsti (Baleka, J., 1997).
ocasy, ale v hada, pfiípadnû draka.
sované jednoroÏci samotnému a zvlá‰È jeho rohu.
Typ 2 – Bruncvík
Uvedená skuteãnost znemoÏÀuje tento pfiíbûh
Pro nás je v‰ak dÛleÏit˘ aÏ novûj‰í v˘voj motivu,
Reliéf rytífie s vytasen˘m meãem stojícího nad
aplikovat na vût‰inu stfiedovûk˘ch kachlÛ s moti-
a to jeho kombinace se Ïenou, respektive pan-
zápasící dvojicí lva a draka je inspirován legendou
vem dvouocasé mofiské panny. Naopak reliéf
nou. Ta se objevila v m˘tu o jednoroÏci v okamÏi-
roz‰ífienou v nûkolika verzích po celé Evropû.
z Velkého Mezifiíãí se s legendou plnû ztotoÏÀuje.
ku, kdy tvÛrci legendy hledali zpÛsob, jak by bylo
K nim postupem ãasu pfiibyla i verze ãeská. Le-
Meluzina má jen jeden hladk˘ ocas, kter˘ se zu-
moÏné toto silné a nezkrotné zvífie ulovit. Nakonec
genda se stala inspirací mimo jiné pro báseÀ Mi-
Ïuje a vlní. To reliéf fiadí k pÛvodní literární pfiedlo-
dospûli k následujícímu postupu. K jeho ulovení
chaela Wyssenhera nazvanou Heinrich der Löwe
ze (Nejedl˘, M., 2003). I zde se uplatÀuje rene-
byla zapotfiebí panna, v jejímÏ klínû by jednoroÏec
z roku 1474. Historie r ytífie, lva a draka je v‰ak
sanãní kost˘m s vyuÏitím nároãn˘ch dobov˘ch
dÛvûfiivû spoãinul. Pak je moÏné ho polapit. Le-
v jádru velmi stará. Má antické kofieny, ale v po-
prvkÛ vãetnû úpravy vlasÛ. DÛleÏitá je expresivní
gendární podání vztahu panny a jednoroÏce vyuÏili
dobû, kterou se zab˘váme, se poprvé objevila
gestikulace figury. Meluzina má zaklonûnou hlavu
i kfiesÈané a zapracovali ho do mariánského kultu,
v pfiíbûzích r ytífiÛ krále Ar tu‰e a ve skandináv-
a pravou ruku si pfiidrÏuje u úst. V˘klad gesta jako
kde tento lov spl˘val s tématem Zvûstování. Svût-
sk˘ch a vel‰sk˘ch legendách. Dûjov˘ základ je ob-
náfiek nad ztracenou rodinou povaÏujeme za pfie-
ská verze legendy o pannû a jednoroÏci Ïila i na-
dobn˘ a protagonistou je rytífi se lvem.
svûdãiv˘. Levá ruka pfiidrÏující ocas zakonãen˘
dále a do‰la velké obliby napfiíklad ve stfiedovûké
Na‰e verze vypráví pfiíbûh o ãeském princi
kvûtem je sice kompoziãnû podmínûná (viz tak-
Francii. Zde na sebe vzala podobu ver‰ovaného
Bruncvíkovi, kter˘ se vydal do svûta dob˘t si zna-
zvané stfiedovûké Meluziny se dvûma rybími oca-
pfiíbûhu z pfielomu 13. a 14. století O dámû s jed-
mení lva. Po rÛzn˘ch dobrodruÏstvích pomohl lvu
sy), ale mÛÏe mít i dal‰í v˘klad, totiÏ upozornit na
noroÏcem a krásném r ytífii, ve v˘tvarném umûní
(zde symbolu dobra) v jeho zápasu s drakem
Meluzininu promûnu (Nejedl˘, M., 2003; Koutsk˘,
pak inspirovala slavn˘ cyklus tapiserií vytvofien˘
(symbolem zla). Královské zvífie ho z vdûãnosti od
K., 2005).
kolem roku 1500 (dnes v Musée Cluny v PafiíÏi). Ji-
té doby provázelo a v‰emoÏnû mu pomáhalo. Na
V‰echny dal‰í reliéfy souboru jsou ve stínu tfií fi-
n˘ podobn˘ cyklus vznikl roku 1499 pro zámek
konci legendy bylo splnûno také poslání, se kte-
gurálních. Oba fiádkové kachle ãtvercov˘ch formá-
Vertuil.
r ˘m se Bruncvík vydal do svûta, a obraz lva se
tÛ s vegetativní v˘zdobou, tedy Typ 4 a 5, nesou
Svûtská i náboÏenská verze lovu jednoroÏce
stal znakem âeského království. Legenda
velmi roz‰ífien˘ dekorativní motiv rozet. Znaãnû va-
existovaly paralelnû aÏ do doby, kdy bylo v polovi-
o Bruncvíkovi se nám dochovala ve dvou rukopi-
riabilní v˘zdobn˘ prvek zde nemÛÏeme konkretizo-
nû 16. století jeho zobrazování v rámci kfiesÈan-
sech. Star‰í je z první poloviny 15. století, druh˘
vat, protoÏe podstatná ãást reliéfÛ chybí. Ani fiím-
ské ikonografie zakázáno na Tridentském koncilu.
pochází z roku 1472. Následují tisky, z nichÏ dva
sové kachle, které znaãíme jako Typ 6, 7 a 8,
Tradiãní symbolika ãistoty, panenství, cudnosti
nejstar‰í jsou z let 1563 a 1565 (Lori‰, J., 1903).
nepfiiná‰ejí po ikonografické stránce nic, co by se
a dobra spojovaná odedávna s jednoroÏcem toto
Oblíbená povûst vycházela i pozdûji a ve 20. sto-
dalo srovnat se tfiemi motivy figurálními. U reliéfu
téma tentokrát neza‰títila. DÛvodem zákazu byl
letí ji je‰tû více zpopularizoval Alois Jirásek.
Typu 6 jsme limitováni torzální zachovalostí stejnû
44
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
Typ 4
Typ 5
Typ 6
Typ 7
Typ 8a
Typ 8b
Tabule II.
jako v pfiípadû kachlÛ s rozetami. Pták, a zvlá‰È
Vypovídací schopnost materiálu z Velkého Me-
Tabule II. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), rad-
dravec, sice sk˘tá ‰iroké pole ikonografick˘m v˘-
zifiíãí zdaleka nenaplÀuje v˘‰e uvedené poÏadav-
nice. Kachel Typ 4, rozeta. Kachel Typ 5, rozeta. Kachel
kladÛm, ale my máme k dispozici tak malou ãást,
ky, pfiesto ale poskytuje nûkolik klíãov˘ch údajÛ
Typ 6, pták. Kachel Typ 7, granátové jablko. Kachel Typ 8
Ïe jakékoli dal‰í úvahy by byly spekulativní.
umoÏÀujících provést pokus o rekonstrukci. V úpl-
– a, b, pletenec.
Motiv na kachli Typ 7 vzhledem ke své komplet-
nosti známe pût z osmi zji‰tûn˘ch ikonografií. Je‰-
nosti disponuje vût‰ími moÏnostmi. Granátové ja-
tû dÛleÏitûj‰í je jednotná v˘zdoba ãelních reliéf-
blko symbolizovalo v antice nûkolik bohÛ, také
ních ploch mnohobarevnou glazurou. Dokazuje,
druhy kachlÛ, viz dále). Pro urãitûj‰í odhad její ‰ífi-
v‰ak lásku, manÏelství a plodnost. Jako mnoho-
Ïe materiál patfiil k jednomu celku a není smí‰en
ky a pÛdorysu nejsou dostateãné podklady.
krát, i zde kfiesÈanství pfievzalo star‰í symbolick˘
se zbytky jiného otopného tûlesa, coÏ b˘vá zejmé-
Zbylé exempláfie znaãené jako Typ 4, 5 a 6, 7
potenciál a pfiepracovalo ho po svém. V obecnûj‰í
na v pfiípadû reÏn˘ch kachlÛ ãasto nejednotného
patfiily pravdûpodobnû ke spodní, soklové ãásti
rovinû zastupuje granátové jablko ráj, ale i církev
v˘tvarného a technického pojetí tûÏko zjistitelné.
kamen, z níÏ se zachovalo nepomûrnû ménû. Jde
nebo knûze. ·Èáva jablka mÛÏe znamenat krev
Máme k dispozici kachle fiádkové (ãtvercového
o zlomky dvou typÛ základních fiádkov˘ch kachlÛ
muãedníkÛ. PfieváÏnû náboÏenské v˘klady v‰ak
a obdélného formátu) i kachle fiímsové. Tfii druhy
podle torz komor ãtvercového formátu s motivem
nekorespondují s hlavními figurálními námûty na-
fiádkov˘ch obdéln˘ch kachlÛ mají krátké zkosené
rozety (Typ 4, 5, pfii rekonstrukci byl respektován
‰eho souboru. Proto bude asi správné pracovat
komory (Typ 1, 2, 3). Jejich subtilnost je umocnû-
torzovit˘ stav reliéfÛ). Je pravdûpodobné, Ïe tento
v pfiípadû granátového jablka se svûtsk˘m nebo
na tím, Ïe ãelní vyhfiívací stûna je silnû zaoblena
motiv zdobil podstatnou ãást soklu, kter ˘ mûl
jen dekorativním v˘kladem. Na Typu 8 se vyskytu-
dovnitfi a celek pfiipomíná kachle nikové bez ko-
podle dochovaného zlomku s velk˘mi kusy v˘ma-
jí jen bûÏné ornamentální motivy.
mor (obr. 3, 4, 5). Takové kachle jsou vhodné pro
zÛ pravoúhl˘ pÛdorys a stfiídající se cihlovou vaz-
sestavení do mnohoúhelníkového nebo oválného
bu (Tabule II, Typ 5). Ta v‰ak nedosahovala aÏ do
Ideální prostorová rekonstrukce
pÛdor ysu a napovídají, Ïe byly souãástí horní,
poloviny pfiedpokládaného rozmûru cel˘ch ploch,
Pro vytvofiení dokonalé, historicky vûrné rekon-
nadstavbové ãásti kamen.
a proto je nutné poãítat s existencí ‰tíhl˘ch vyrov-
strukce kachlov˘ch kamen je tfieba znát mnoho
Dal‰í zjistitelné v˘chodisko pro ideální rekon-
návacích na v˘‰ku orientovan˘ch obdéln˘ch kach-
údajÛ – rozmûry jednotliv˘ch kamnov˘ch dílÛ, roz-
strukci pfiedstavuje odli‰n˘ v˘‰kov˘ rozmûr vyluãu-
lÛ (ãasto se k tomuto úãelu pouÏívaly bez ostychu
mûr y v‰ech typÛ kachlÛ vãetnû komor, pÛvodní
jící stfiídání ikonografií v jedné fiadû. Ze statick˘ch
odfiíznuté ãásti reliéfÛ).
poãet kachlÛ vãetnû poãtu a podoby pfiípadn˘ch
i estetick˘ch dÛvodÛ byly pfii rekonstrukci nejuωí
Jak byla v˘tvarnû pojata nároÏí, nevíme. Rozmû-
ikonografií na jejich ãelních reliéfních plochách,
kachle (Typ 1) umístûny nejv˘‰e. Metricky k nim
rovû i povahou reliéfu s rozetami souvisí zachova-
povrchovou úpravu, typy v˘mazÛ, systém zaji‰Èují-
lze je‰tû pfiifiadit fiímsov˘ kachel Typ 8 s kónickou
n˘ fiímsov˘ kachel s granátov˘m jablkem (Typ 7),
cí stabilitu konstrukce, zpÛsob vrchního uzavfiení,
komorou hlubokou 110 mm se zesílen˘m ústím.
kter ˘ pravdûpodobnû nahofie uzavíral soklovou
podobu a umístûní vytápûcího otvoru a systém
Tfii obdélné kachle nad sebou a jeden fiímsov˘ jsou
ãást. Mûl kuÏelovitou komoru hlubokou 90 mm,
odvodu zplodin. Pokud jsou tyto poÏadavky splnû-
vysoké pfiibliÏnû 115 cm a lze kalkulovat s tím, Ïe
na jejíÏ boãní stûnû se dochoval otvor slouÏící ke
ny jen ãásteãnû, jde pouze o více nebo ménû zda-
se jedná o nejmen‰í moÏnou v˘‰ku nadstavbové
zpevnûní konstrukce. Tfietí, pouze torzovitû docho-
fiilé ideální rekonstrukce.
ãásti kamen (zcela jistû nebyly nalezeny v‰echny
van˘ fiímsov˘ kachel s motivem dravého (?) ptáka
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
45
kolem roku 1500, lze pfiipsat pouze Typ 1, kter˘ dosahuje pomûrnû vysoké umûlecké kvality. Jeho prvotní model mohl vzniknout modelováním v pozitivu. Kachel byl do souboru pravdûpodobnû zafiazen jako druhotn˘ otisk získaného cizího exempláfie. Pro tuto hypotézu hovofií i zmínûn˘ fakt, Ïe jen na této figufie je oproti ostatním star‰í typ odûvu. Druh˘, snad místní tvÛrce vypracoval kolem poloviny 16. století k prvnímu kachli komoru a zb˘vajících sedm nalezen˘ch typÛ. Pfies ve‰kerou snahu se ale umûleckou kvalitou nedokázal pfiiblíÏit prvnímu autorovi. Rozdíl je i v pracovním postupu, protoÏe Typy 2–8 byly zpracovávány v˘hradnû zásahy do negativu (nikoli tedy pozitivním modelováním), pfiiãemÏ nûkteré jemnûj‰í detaily byly dokonãeny v mûkkém hlinûném kadlubu pfied jeho vypálením. Ikonografick˘ rozbor reliéfÛ ãelních vyhfiívacích stûn tfií obdéln˘ch fiádkov˘ch kachlÛ odhalil, Ïe jde u v‰ech o zpracování profánních legendárních témat. V‰echny pouÏité legendy pocházejí ze západoevropské stfiedovûké literatury, pfiiãemÏ u Bruncvíka jde o ãeskou variantu, obohacenou mimo jiné vlasteneck˘mi prvky. Autor mezifiíãsk˘ch radniãních kamen nepracoval v ikonografickém ohledu nahodile, ale naopak sledoval pfii své práci pfiedem formulovan˘ jednotící program. Kamna tedy nemûla pÛsobit
jen
dekorativnû,
ale
i
my‰lenkami
ztûlesnûn˘mi v reliéfech. UÏ tehdy starobylá témata byla aktualizována zejména renesanãním kost˘moObr. 9. Velké Mezifiíãí (okres Îìár nad Sázavou), radnice,
Závûry
ideální prostorová rekonstrukce kamen v mûfiítku 1 : 20.
Co v‰echno mÛÏeme odvodit ze zkoumání sou-
nem od sakrálních motivÛ byly pouÏity jen námûty
boru kachlÛ z Velkého Mezifiíãí? Vedle faktu, Ïe
svûtské. Inspirace rytífiskou tradicí koresponduje
váním protagonistÛ. V souladu s dobov˘m odklo-
jde o první pfiípad ucelenûj‰ího nálezu z radniãní-
s vlnou historizujícího zájmu o tuto oblast, jejíÏ pro-
(Typ 6) je proÏlaben stejnû jako Typ 7. Vzhledem
ho prostfiedí, je soubor pozoruhodn˘ technick˘m
jevy máme v 16. století doloÏené pfii rÛzn˘ch pfiíle-
k tomu, Ïe pro obû kamnové ãásti jsou horní od-
provedením, barevností, umûleckou úrovní reliéfÛ
Ïitostech. Je moÏné, Ïe se ve volbû témat odrazilo
povídající fiímsové kachle urãeny, mohl oddûlovat
a ikonografick˘m programem u nás dosud bez pfií-
i sebevûdomí prosperujícího renesanãního mûsta,
kamnov˘ sokl od podstavce (jeho nedochovan˘
m˘ch analogií. Soubor je v˘znamn˘ i proto, Ïe jde
které se v prÛbûhu 16. století projevilo mimo jiné
horní okraj byl rovn˘).
o dílo regionálních fiemeslníkÛ.
také stavbou (a pfiestavbami) honosné radnice
Soklová ãást byla s pfiihlédnutím na celkové vy-
TvÛrce se velmi snaÏil, aby kachle pÛsobily co
váÏení proporcí vysoká minimálnû 100 cm, coÏ
nejbarevnûji. Jejich reliéfy byly glazovány bohatou
Pokud jde o v˘skyt jednotliv˘ch motivÛ na na-
v praxi znamená sestavu tfií kachlÛ Typu 4 a 5
‰kálou ‰esti barev, které se zámûrnû neopakova-
‰ich kachlích, pak se v pfiípadû Bruncvíka jedná
a dvou fiímsov˘ch Typu 6 a 7 nad sebou. Na re-
ly na stejn˘ch místech exempláfiÛ s totoÏn˘m reli-
o první evidovan˘ pfiípad. Neménû vzácné je i pro-
konstrukci je Typ 4 pro nedostatek jiného ikono-
éfem. Kromû barevného vykr˘vání ploch zazname-
vedení Meluziny. Jde o první kachlov˘ reliéf, kter˘
grafického materiálu pouÏit ve dvou fiadách (coÏ
náváme nûkdy i jejich ornamentální pojednání
lze bez problémÛ spojit pfiímo se stfiedovûkou
nemusí b˘t v rozporu s originálem). ProtoÏe, jak
‰tûtcem. Vedle polychromních reliéfÛ se vyskytly
francouzskou legendou. Reliéf nazvan˘ Dáma
jiÏ bylo fieãeno, základna kamnového podstavce
i jednobarevné, a to hnûdé nebo zelené kachle.
s jednoroÏcem je realizací námûtu roz‰ífieného ve
není známá, jsou metrické údaje pouze pravdûpo-
Snaha o co nejvût‰í pestrost vedla k dodateãné-
stfiedovûkém i renesanãním umûní celé Evropy.
dobné. Celková v˘‰ka kamen spolu se soklem by-
mu dekorování pomocí minia. Pro úplnost je tfieba
KdyÏ ho ale hodnotíme z hlediska ikonografie na-
la minimálnû cca 230 cm (obr. 9).
a pofiizováním jejího odpovídajícího vybavení.
poznamenat, Ïe glazování bylo provedeno nedba-
‰ich kachlÛ, pak i on pfiedstavuje pomûrnû vzácn˘
Problematiku podoby a rekonstrukce historic-
le, bez patfiiãné pfiesnosti vzhledem k reliéfÛm.
exempláfi (Pavlík, â., Vitanovsk˘, M., monotema-
k˘ch kamen u nás zatím nejkomplexnûji zpracoval
Podle rÛznû intenzivního zakoufiení vnitfiních stûn
tická studie o motivu s jednoroÏcem, o jeho po-
Z. Hazlbauer (2001, 19–27; 2003, 153–168),
byla kamna pouÏívána.
ãátcích a v˘znamov˘ch promûnách, v pfiípravû do
v Maìarsku I. Holl a J. Tamasi, v Nûmecku
Formální anal˘za reliéfÛ ukázala, Ïe na souboru
K. Strauss, v Polsku M. Dàbrowska a M. Zemigala
se autorsky podíleli dva umûlci odli‰né úrovnû.
Ideální trojrozmûrn˘ model kamen v mûfiítku
a na Slovensku ·. Holãík a J. Ho‰‰o.
Prvnímu, tvofiícímu je‰tû v pozdnû gotickém stylu
1 : 20 umoÏnil názorn˘m zpÛsobem pfiiblíÏit jejich
46
tisku Archeologia historica 33).
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
pravdûpodobn˘ vzhled na základû momentálního
men pro úãely historick˘ch expozic v âeské republice. Pa-
RICHTEROVÁ, J., 1988: Pozdnû gotické kachle z Novo-
stavu poznání. V originálním provedení dojem sa-
mátky stfiedních âech 15/2, 19–27.
mûstské radnice v Praze. Archaeologica Pragensia 9,
mozfiejmû umocÀovala plasticita, pestrá ‰kála
HAZLBAUER, Z., 2003: V˘voj stavební podoby a funkce
111–128.
barev a odlesk glazur, které na modelu chybûjí,
kachlov˘ch kamen ve stfiedovûku a raném novovûku.
RICHTEROVÁ, J., 1991: Pozdnû gotick˘ kachlov˘ materiál
protoÏe umístûní jednotliv˘ch barevn˘ch mutací
Svorník 1, 153–168.
ze zámku ve Velk˘ch Losinách. Vlastivûdn˘ vûstník morav-
by bylo pouze hypotetické.
HEINZ-MOHR, G., 1999: Lexikon symbolÛ. Obrazy a znaky
sk˘ 43, 3–9.
kfiesÈanského umûní. Praha.
ROYT, J., ·EDINOVÁ, H., 1998: Slovník symbolÛ. Kosmos,
Autofii dûkují dr. Ludmile Kybalové za cenné
HOLâÍK, ·., 1972: Kachºová pec z 15. storoãia na Brati-
pfiíroda a ãlovûk v kfiesÈanské ikonografii. Praha.
podnûty v oblasti historického odívání a pracovní-
slavskom hrade. Zborník SNM 66, História 12, 101–116.
RULÍ·EK, H., 2005: Postavy, atributy, symboly. Slovník
kÛm muzea ve Velkém Mezifiíãí za souhlas k publi-
HOLâÍK, ·., 1973: Nález kachºovej pece v ·enkviciach.
kfiesÈanské ikonografie. Hluboká nad Vltavou.
kování.
Zborník SNM 67, História 13, 117–135.
SEDLÁâKOVÁ, H., 2000: Kamnové kachle a hrací kar ty
HOLL, I., 1987–1988: A Budai Várpalota Egy Középkori
z archeologického prÛzkumu Petrá‰ova paláce. In: Petrá-
Rétegsorának Elemzése. (Analyse einer mittelalterlichen
‰Ûv palác v Olomouci. 56–112. Olomouc.
Literatura:
Schichtenreihe des Budapalastes von Buda). Archaelogiai
SLIVKA, M., 1988: Doteraj‰ie v˘sledky v˘zkumu na Klá‰-
ANTONÍN, L., 2003: Bestiáfi. Praha.
Értesitö 112–113, 183–198.
torisku v Slovenskom raji. Archaeologia historica 13,
BALEKA, J., 1997: V˘tvarné umûní, v˘kladov˘ slovník. Pra-
HOLL, I., 1993: Renaissance – Öfen (Mittelalterliche Ofen-
423–429.
ha.
kacheln in Ungarn V). Arch. Acad. Sc. Hun. 45, 247–299.
SMETÁNKA, Z., 1968: Technologie v˘roby ãesk˘ch kachlÛ
BARTO·, M., 1993: Vrchlabská zámecká kamna. In: Krko-
HO··O, J., 1982: Neskorogotická kachºová pec z Liptov-
od poãátku 14. do poãátku 16. století. Památky archeolo-
no‰e XXVI/5. Vrchlabí.
skej Mary. Archaeologia historica 7, 499–508.
gické 59, 543–578.
BRYCH, V., STEHLÍKOVÁ, D., ÎEGKLITZ, J., 1990: PraÏské
JORDÁNKOVÁ, H., LOSKOTOVÁ, I., MERTA, D., 2004: Od-
SMETÁNKA, Z., 1969: K morfologii ãesk˘ch stfiedovûk˘ch
kachle doby gotické a renesanãní. Praha.
raz domácí války v produkci brnûnsk˘ch kamnáfiÛ druhé
kachlÛ. Památky archeologické 60, 228–265.
BRYCH, V., 2004: Kachle doby gotické, renesanãní a ranû
poloviny 15. století. Archaeologia historica 29, 581–597.
STRAUSS, K., 1983: Die Kachelkunst des 15. bis 17. Jahr-
barokní. V˘bûrov˘ katalog Národního muzea v Praze. Pra-
KIBIC, K., 1988: Historické radnice. Praha.
hunderts in europaischen Ländern, I–III. München.
ha.
Kniha k‰aftÛ. Velké Mezifiíãí. Fond archivu mûsta Velké
ST¤ECHA, A., 1967: Radnice ã. p. 29. Velké Mezifiíãí. Ru-
âERMÁK, B., 1904–1905: Kachle mnohobarevné a jiné,
Mezifiíãí, Státní okresní archiv, Îìár nad Sázavou, sign. 3.
kopis (archiv Muzea, sign. B4).
nalezené na stráni pod kníÏecím zámkem mûlnick˘m. Pa-
KOCMAN, F., HAZLBAUER, Z., 2002: Stavební rekonstruk-
·TINDL, M., 2004: Velká Mezefiíã Franti‰ka Ignáce Konte-
mátky archeologické a místopisné 21, 363–368.
ce gotick˘ch kachlov˘ch kamen na hradû Lipnici nad Sá-
ka 1401–1723. Mûstská kronika barokní Moravy. Ti‰nov.
DÑBROWSKA, M., 1987: Kafle i piece kaflowe w Polsce
zavou, okres HavlíãkÛv Brod. Archaeologia historica 27,
TAMASI, J. 1995: Ver wandte Typen im schweizerischen
do konca XVIII wieku. Wroclaw.
499–519.
und ungarischen Kachelfundmaterial in der zweiten Hälfte
DURDÍK, T., 1988: V˘zkum manského domu na Kfiivoklátû
KOUTSK¯, K., 2005: Draci stfiedovûkého svûta. Praha.
des 15. Jahrhunderts. Budapest.
(PfiedbûÏné sdûlení). Archaeologia historica 13, 285–298.
KRAJÍC, R., 1997: Stfiedovûká kachlová kamna v Tábofie.
VÁCHA, Z., 1997: Historie keramiky a hrnãífiÛ Velkého Me-
DURDÍK, T., 1995: Kachlová kamna z manského domu na
(Archeologick˘ v˘zkum v KfiíÏkovû ulici ãp. 28). Tábor.
zifiíãí. Velké Mezifiíãí. Rukopis.
Kfiivoklátû. StaroÏitnosti a uÏité umûní 9, 8–9.
K¤ÍÎEK, L., âECH, Z. J. K., 1997: Encyklopedie zbraní
VALENTOVÁ, J., 1995: Neznámé pozdnû majolikové kach-
DURDÍK, T., 2003: Kachlová kamna z manského domu na
a zbroje. Praha.
le ze sbírek muzea v Kolínû. In: Stfiedoãesk˘ vlastivûdn˘
Kfiivoklátû. Svorník 1, 187–194.
KYBALOVÁ, L., 2002: Dûjiny odívání. Renesance. Praha.
sborník. 77–79. Roztoky u Prahy.
ELIÁ·, J. O., 1996: Velké Mezifiíãí, radnice. Stavebnû his-
LORI·, J., 1903: Sborník hrabûte Baworowského. Praha.
VITANOVSK¯, M., 2001: Dfievo a hlína v procesu vzniku
torick˘ prÛzkum. Brno.
LURKER, M., 2005: Slovník symbolÛ. Praha.
stfiedovûkého kachle, Archaeologia historica 26, 403–
DURDÍK, T., SMETÁNKA, Z., SOUDN¯, M., 1982: Keramic-
Mûstská kniha Velkého Mezifiíãí.
409.
ká plastika z hradu v Jindfiichovû Hradci. Památky archeo-
MICHNA, P. J., 1981: Gotická kachlová kamna z hradu
ZÁPOTOCK¯, M., 1979: Katalog stfiedovûké keramiky se-
logické 73, 217–233.
Melic na Vy‰kovsku. Pokus o rekonstrukci. Archaeologia
veroãeského Polabí. Praha.
HALL, J., 1991: Slovník námûtÛ a symbolÛ ve v˘tvarném
historica 6, 333–360.
ZEMIGALA, M. 1987: Ogrzewanie piecowe na zamku
umûní. Praha.
MICHNA, P. J., 1984: Gotische Kacheln aus der Burg Me-
w Boleslawcu nad Prosnà XIV–XVIII w. Warszawa, Krakow.
HAZLBAUER, Z., 1990: Motiv mofiské víly – Meluziny –
lice in Mähren. Budapest Régiségei 26, 87–110.
v ikonografii ãesk˘ch gotick˘ch reliéfních kachlÛ. Archaeo-
MYSLIVEâEK, M., 1992: Panoptikum symbolÛ, znaãek
logia historica 14, 409–436.
a znamení. Praha.
HAZLBAUER, Z., 1995: Renesanãní reliéfní kamnové kach-
NEJEDL¯, M., 2003: For tuny kolo vr tkavé. Láska, moc
le se zobrazením Jana Husa. Muzejní a vlastivûdná práce –
a spoleãnost ve stfiedovûku. Praha.
âasopis Spoleãnosti pfiátel staroÏitností 33/103, 65–77.
Od gotiky k renesanci, 1–4. V˘tvarná kultura Moravy
HAZLBAUER, Z., 1997: Pestfie glazovaná renesanãní kam-
a Slezska 1400–1550. 1999: Katalog v˘stavy. Brno.
na z Hrubé Skály. In: Îivot v archeologii stfiedovûku,
PAVLÍK, â., 1992: Gotické a goticko-renesanãní kachle
215–226. Praha.
z hradu RoÏnova. (Katalog.) Praha – Basel. Soukrom˘ tisk.
HAZLBAUER, Z., 1998: Krása stfiedovûk˘ch kamen – od-
PAVLÍK, â., VITANOVSK¯, M., 2004: Encyklopedie kachlÛ
raz náboÏensk˘ch idejí v ãeském umûleckém fiemesle.
v âechách, na Moravû a ve Slezsku. Ikonografick˘ atlas
Praha.
reliéfÛ na kachlích gotiky a renesance. Praha.
HAZLBAUER, Z., 2001: Poznámky k metodice stavebních
PLAâEK, M., 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravsk˘ch
konstrukcí replik gotick˘ch a renesanãních kachlov˘ch ka-
hradÛ, hrádkÛ a tvrzí. Praha.
Zprávy památkové péãe / roãník 67 / 2007 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | O l d fi i c h I N O C H O V S K ¯, â e n û k PAV L Í K , M i c h a l V I TA N O V S K ¯ / V ˘ j i m e ã n á r e n e s a n ã n í k a m n a z r a d n i c e v e Ve l k é m M e z i fi í ã í
47