Duch svatý Křest Duchem svatým versus naplnění Duchem Velmi často diskutovanou otázkou (zejména při styku s charismatickými křesťany) je otázka křtu Duchem svatým. „Už jsi byl pokřtěn Duchem svatým?“ Křest Duchem svatým je předkládán jako tzv. „druhá zkušenost“ (po obrácení křesťana). Z toho vyplývá dále, jakým způsobem má člověk této druhé zkušenosti dosáhnout? Jak se k tomu stavět biblicky? Co říká Písmo o křtu Duchem svatým? Těch míst v Písmu zase není tak mnoho, abychom je nemohli vysledovat. Pojem „křtít Duchem“, „křest Duchem“ (přesněji „v Duchu“) se vyskytuje při těchto příležitostech: 1. V evangeliích při dotazech na Jana Křtitele, zda není Mesiáš. Jan odpovídal, že po něm přichází někdo větší, komu není hoden rozvázat řemínek u sandálů – a ten bude „křtít duchem svatým a ohněm“ (Mt 3,11; Mk 1,8; L 3,16; J 1,33) 2. Pán Ježíš sám řekl před svým odchodem, že budou po několika dnech pokřtěni Duchem svatým (Sk 1,5). To bylo již jen několik dní, než se to naplnilo. 3. Poslední zmínka v Písmě o pokřtění Duchem je v 1K 12,13: Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Pavel zde píše o něčem, co již proběhlo, co se již stalo skutečností. Nikde jinde se už o křtu Duchem svatým (v Duchu svatém) nehovoří. V souvislosti se křtem Duchem svatým si musíme položit 2 otázky: Kdy proběhl „křest Duchem/v Duchu“? Vzhledem k bodu Ad 2. a Ad 3. je zřejmé, že křest Duchem svatým proběhl v tomto časovém intervalu, tj. mezi nanebevstoupením Pána Ježíše a mezi tím, kdy Pavel psal svůj 1. list Korinťanům, protože tam píše o „křtu duchem svatým“ jako něčím, co se již stalo. Co významného se v tomto období odehrálo? Máme to ulehčeno tím, že Pán Ježíš mluvil doslovně o „několika dnech“. Jaká významná událost nastála několik dní po nanebevstoupení? Sk 2 nám ukazují událost o letnicích, vylití Ducha svatého, které se týkalo všech vykoupených lidí. Tehdy se naplnilo to, co Jan Křtitel i Pán Ježíš označil jako křest Duchem svatým. Ohnivé jazyky ukázaly, že všichni tito lidé byli účastni jednoho těla. Co tento křest znamená? Znamená ve smyslu 1K 12,13 včlenění věřícího do těla Kristova – do církve. Jiný význam křest Duchem svatým nemá. A to se stalo jednou provždy o letnicích. Tělo se rodí jen jednou. Bible nikde nehovoří o „druhé zkušenosti“, která by byla třeba po znovuzrození. Není to tak, že by znovuzrozený křesťan potřeboval ještě nějakou další zkušenost, aby se stal plnohodnotným křesťanem. Pán Bůh měl své tělo připraveno již před ustanovením světa, ale v tuto chvíli se stalo skutečností. Naplnění Duchem svatým Oproti křtu Duchem svatým, který je jednorázovou, neopakovatelnou událostí, která se stala jedenkrát o letnicích, je třeba počítat s jiným fenoménem, který se jmenuje „naplnění Duchem svatým“. To je fenomén, který se opakoval mnohokrát. Poprvé se stal o letnicích – ale pak se vícekrát opakoval (např. Sk 4,31; Sk 10,44). Zatímco o „křest duchem“ usilovat nemusíme, jsme vedeni k tomu, abychom byli Duchem svatým naplněni (Ef 5,18). Je tedy na nás, abychom byli Duchem svatým naplňováni.
Působení Ducha svatého 1. Duch svatý usvědčuje člověka z hříchu a vede ho k pokání (změně smýšlení) (J 16, 8-9): On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; Vypůsobuje znovuzrození: (J 3,5): "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 2. Dává jistotu, že jsme Božími dětmi: (Ř 8,9): Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (8,1416): Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 2K 1,22: On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. (2K 5,5): Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh. (Ef 1,13-14): V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. 3. V Duchu svatém jsme posvěceni. (1Te 4,3): Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení. (1Pt 1,2): a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví. 4. Duch svatý přebývá v církvi a v každém věřícím: (1Ko 3,16): Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? (1K 6,19): Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? 5. Duch svatý dává duchovní dary. (1Ko 12,1 a 4-11): Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti…Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. 6. Duch svatý vypůsobuje ovoce Ducha svatého. (Ga 5,22): Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. 7. Duch svatý nás chce vést. (J 16,13): Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. (Sk 8,28-29): Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!" (Sk 10,19-20): Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: "Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal." (20,22-23): Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká. Vím jen tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení. (Ř 8,14): Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. (Ga 5,18): Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. 8. Duch svatý se za nás přimlouvá: (Ř 8,25-27): Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
9. Chce oslavit především Pána Ježíše (J 16,14-15): On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. 10. Je naší pečetí (2K 1,22): On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. (Ef 1,13): V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého
Hříchy proti Duchu svatému Je možno se dopustit těchto hříchů proti Duchu svatému. Je možno se Rouhat se Duchu svatému: Mk 3,28.29: "Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." Často kladená otázka – co to znamená? Mnoho lidí se trápí otázkou, zda se nedopustili rouhání Duchu svatému, a zda nejsou navždy zavrženi. Z kontextu víme, že to je vážné tvrzení, že Pán Ježíš konal své divy a znamení proto, že má ducha Belzebuba, tedy ďábelského ducha. Rouhání se Duchu svatému znamená tvrdit, že Duch svatý je ďábelský duch. Jsem přesvědčen, že toto nikdy nemůže Boží dítko tvrdit. Duch svatý je přece od Boha! Ducha uhašovat: 1Te 5,19: Plamen Ducha nezhášejte, Co to znamená? Duch nás vede k něčemu, co máme udělat, posílá nás někam, a my to vědomě potlačujeme, ignorujeme, neděláme to, co dělat máme, k čemu nás vede. Ducha zarmucovat: Iz 63,10: Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha Ef 4,30: A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete Jak můžeme zarmucovat Ducha svatého? Je to tím, že děláme něco, co si Pán Bůh nepřeje, že se dopouštíme hříchu, žijeme starým způsobem života. Duchu odporovat: Sk 7,51: Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Dá se říci, že odporování Duchu svatému je vědomě se stavět proti tomu, k čemu Duch svatý vede. Je to nejen uhašování, ale je to vědomý a aktivní odpor vůči Duchu svatému (např. v případě Štěpánově, kdy ho nechali ukamenovat).
Dary Ducha x talenty V NZ máme několik „seznamů“ duchovních darů. Je trochu problém, protože některé dary jsou od Krista, některé jsou ustanovené Bohem a některé jsou skrze Ducha svatého. V podstatě jsou ale všechny od Boha, neboť jak Syn, tak Duch svatý jsou svou podstatou Bůh. Ř 12,6-8: 6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. 8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. 1K 12,8-11: Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. 1K 12,28: A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Ef 4,11: A toto jsou jeho (Kristovy) dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, Z toho lze vyvodit, že existují zásadní dary pro vznik a funkci církve – mohli bychom je též nazvat „úřady“. K nim patří: • apoštolové • proroci • učitelé • zvěstovatelé evangelia • pastýři A pak následuje celá řada dalších „duchovních darů“: • dar služby, • povzbuzení, • rozdávání, • vedení (být v čele) • starost o trpící • slovo moudrosti • slovo poznání • dar víry, • dar uzdravování, • mocné činy, • rozlišování duchů, Kromě duchovních darů nám Pán Bůh dává také přirozené talenty. I to je dar od Boha, ale nejsou to dary Ducha svatého. Mohou to být věci, ve kterých vynikáme. Uveďme si příklady takových talentů: • hudební nadání • výtvarné nadání
• literární nadání • sportovní nadání • šikovné ruce – na co sáhne, to se mu daří • umění upoutat pozornost lidí, • umění vidět potřeby lidí • umění jednat s lidmi (s dětmi, se starými, s postiženými) • umění empatie Určitě bychom jich našli mnohem více. To jsou přirozené lidské vlastnosti a dík za to, že nám je Pán Bůh dal. I své přirozené talenty můžeme buď využít ke službě lidem a Pánu Bohu, anebo jen ke své slávě. Ovoce Ducha svatého Ga 5,22.23 22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Mt 7,17-20: Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ovoce Ducha svatého je spolehlivým rozpoznávacím znakem Božích dětí, toho, že člověk má Ducha svatého.
