V Brně dne 18. dubna 2011 Sp. zn.: 5945/2010/VOP/MH Váţení manţelé Ch., dovoluji si navázat na předcházející korespondenci ve věci Vašeho podnětu, kterým jste poţádali veřejného ochránce práv o pomoc v záleţitosti umoţnění realizace projektu výstavby 22 rodinných domů v k. ú. Ivanovice. Ve zkratce si dovoluji připomenout, ţe jste svým podáním vyjádřili nesouhlas s postupem správních orgánů na úseku stavebního řádu, konkrétně pak Úřadu městské části Brno-Ivanovice (dále jen „stavební úřad“) a Magistrátu města Brna, odbor územního a stavebního řízení („magistrát“), jeţ svými poţadavky uplatňovanými na podklady k územnímu řízení ve věci Obytného souboru „Z.“ – novostavba 22 rodinných domů v lokalitě „N.“ při ulici H. v k. ú. Ivanovice, Brno, blokují zahájení výstavby, a působí tak v celém procesu plánované výstavby výrazné obstrukce. Vyřízení Vašeho podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujala já, neboť veřejný ochránce práv vyuţil své moţnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, delegovat na mě některé oblasti své činnosti, do níţ patří i oblast územního a stavebního řízení. Z doplňujících podkladů doručených dne 22. 12. 2010 jsem zjistila, ţe dne 13. 1. 2010 byla podána společností R., spol. s r. o., u stavebního úřadu ţádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Stavební úřad přípisem ze dne 17. 2. 2010 stavebníka vyzval k doplnění ţádosti, mimo jiné, o plánovací smlouvu na vybudování veřejné dopravní a technické infrastruktury a usnesením z téhoţ dne územní řízení přerušil. Stavebník se proti cit. usnesení neodvolal, ale přistoupil k odstranění nedostatků ţádosti, plánovací smlouvu však odmítl předloţit. Poukázali jste na to, ţe v jiných případech stavební úřady vykonávající působnost na území města Brna na doloţení tzv. plánovací smlouvy pro územní řízení na stavbu obytných souborů netrvaly. Podnětem k provedení opatření proti nečinnosti ze dne 10. 6. 2010, který jste zaslali magistrátu, jste se domáhali pokračování územního řízení, ale magistrát správnost postupu stavebního úřadu v usnesení ze dne 9. 7. 2010 potvrdil. Současně magistrát označil postup stavebních úřadů, v jiných, stavebníkem doloţených případech, za nezákonný s dovětkem, ţe tato nezákonná rozhodnutí jiţ nelze přezkoumat. Ani Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“), jenţ se celou věcí na základě podnětu stavebníka ze dne 26. 7. 2010 zabýval, důvody pro přezkoumání postupu magistrátu neshledal, coţ stěţovateli sdělil dopisem ze dne 6. 9. 2010. Uvedené jednání úřadů jste označili jako nerovný přístup k jednotlivým stavebníkům. Podstatou případu je tedy spor o to, zda je třeba v daném případě trvat na předloţení tzv. plánovací smlouvy ve smyslu ustanovení § 88 stavebního zákona, podle něhoţ stavební úřad územní řízení přeruší, kromě důvodů uvedených ve správním řádu, také v případě, ţe záměr klade takové poţadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, ţe jej nelze bez vybudování příslušných nových
staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat, a zároveň vyzve ţadatele k předloţení plánovací smlouvy. Stěţovatelé přitom trvají na tom, ţe v daném případě není pro sepsání plánovací smlouvy důvod, neboť záměr stavebníka jiţ od počátku počítá rovněţ i s vybudováním infrastruktury. Tato je součástí záměru stavebníka, přičemţ garance výstavby infrastruktury dané městu Brnu lze s ohledem na dopis odboru technických sítí magistrátu ze dne 21. 5. 2010 povaţovat dle stěţovatelů za dostačující. Stěţovatelé tedy zastávají právní názor, ţe poţadavek na plánovací smlouvu má dopadat pouze na situace, kdy vybudování nebo úprava nedostatečné infrastruktury není předmětem samotného záměru investora. Skutková zjištění V dané věci jsem zahájila podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, šetření a písemností ze dne 20. 1. 2011 jsem poţádala primátora města Brna o stanovisko k danému případu. Zejména jsem poţádala o doloţení, na základě jakých podkladů a skutečností dospěl magistrát k závěru, ţe v daném případě klade záměr stavebníka takové poţadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, ţe jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících staveb realizovat, a proto je poţadavek na předloţení tzv. plánovací smlouvy opodstatněný. Dále jsem si vyţádala stanovisko, zda a jak bude magistrát reagovat na své vlastní zjištění, ţe několik stavebních úřadů v rámci jeho územní působnosti (ÚMČ Brno-Bystrc, ÚMČ Brno-Jundrov, ÚMČ Brno-střed, ÚMČ Brno-Královo Pole, ÚMČ Brno-Slatina a ÚMČ Brno-Ţebětín) v rozporu se stavebním zákonem uzavření plánovací smlouvy nepoţadovalo, ačkoliv šlo o obdobné případy výstavby obytných souborů. Rovněţ jsem poţádala o informaci, zda a jaká opatření magistrát jako přímý nadřízený stavebních úřadů v rámci své působnosti (dozorové a metodické) přijal či do budoucna hodlá přijmout, aby k podobným pochybením jiţ nedocházelo. Dne 11. 2. 2011 mi bylo doručeno stanovisko magistrátu, ve kterém se uvádí, ţe odbor územního a stavebního řízení magistrátu při svém rozhodování vycházel z dokumentace předloţené k ţádosti o vydání územního rozhodnutí, ze které jednoznačně vyplývá, ţe záměr klade takové nároky na vybudování nové dopravní a technické infrastruktury, ţe jej bez jejich vybudování nelze realizovat. Podle zjištění magistrátu vyţaduje záměr např. vybudování vodovodního řadu A v délce 178 m, řadu B v délce 228 m, řadu C v délce 196 m, VKI – výtlak 90 m, čerpací stanici, veřejné komunikace apod. Stavební úřad tak podle magistrátu postupoval zcela v souladu s ustanovením § 88 stavebního zákona, kdyţ vyzval ţadatele k předloţení plánovací smlouvy a územní řízení přerušil. Dále jsem byla seznámena s tím, ţe odbor územního a stavebního řízení magistrátu na pravidelných poradách projednává s vedoucími stavebních úřadů pochybení, která zjistil v rozhodovací činnosti v rámci prováděných odvolacích řízení. Problematika plánovacích smluv byla na těchto poradách několikráte probírána. Pracovníci stavebních úřadů byli zejména upozorněni na obsáhlý článek vztahující se k uzavírání plánovacích smluv, který byl publikován v časopisu Urbanismus a územní rozvoj č. 3/2009, na metodické doporučení při uzavírání plánovacích smluv, zveřejněné v červenci 2010 na stránkách Ústavu územního rozvoje (www.uur.cz). Skutečností však dle magistrátu zůstává, ţe přes provedená školení a upozornění na metodické materiály k dané problematice, některé stavební úřady postupují stále v rozporu s ustanovením § 88 stavebního zákona, coţ v loňském roce odbor 2
územního a stavebního řízení zjistil cca ve třech případech řešených v rámci odvolacích řízení. V průběhu šetření jste své podání několikrát doplnili, a to podáním ze dne 23. 2. 2011, 9. 3. 2011 a 11. 3. 2011. Za zásadní lze přitom povaţovat tu informaci, ţe stavební úřad vydal dne 21. 1. 2011 k ţádosti společnosti R., spol. s r. o., usnesení, kterým vyhověl ţádosti jmenované společnosti o prodlouţení lhůty k předloţení podkladů pro potřeby územního řízení ve věci záměru stavby „Obytného souboru Z.“. V podmínce č. 1 klade stavební úřad poţadavek na předloţení plánovací smlouvy a v podmínce č. 6. poţaduje předloţení tzv. koordinovaného stanoviska dotčených orgánů Magistrátu města Brna. V odůvodnění cit. usnesení se uvádí, ţe stavební úřad obdrţel dne 20. 12. 2010 ţádost stavebníka o prodlouţení lhůty pro doplnění chybějících podkladů s odůvodněním, ţe po dohodě s dotčenými orgány provádí oddělení staveb čerpacích stanic z celé dokumentace, které projednává samostatně. Pro úplnost na tomto místě připomínám, ţe původně bylo územní řízení přerušeno na základě usnesení stavebního úřadu ze dne 17. 2. 2010 do dne 31. 12. 2010. Proti uvedenému usnesení nebylo podáno odvolání, jde tedy o rozhodnutí (usnesení) pravomocné. V návaznosti na Vaše podání ze dne 21. 2. 2011 jsem se znovu obrátila na magistrát se ţádostí o doplňující stanovisko k danému případu. Podotýkám, ţe v předmětném podání jste vyjádřili nespokojenost s tím, ţe jste v roce 2010 museli na základě ţádosti úředníků magistrátu z odboru vodního a lesního hospodářství projekt rozdělit na dvě části kvůli nutnosti uzavřít plánovací smlouvu a v lednu 2011 přišli titíţ úředníci magistrátu s poţadavkem na spojení projektu a doloţení tzv. koordinovaného stanoviska k záměru, coţ vede k tomu, ţe záměr je ve stavu jako před rokem, aniţ by došlo k posunu při jeho projednání ze strany příslušných úřadů. Kvůli avizované změně sazby DPH v tomto jednání úřadů spatřujete zcela zbytečné prodlevy a nezaviněné náklady na realizaci Vašeho projektu. Vyţádala jsem si proto doplňující vyjádření k posledně zmíněné námitce a současně jsem poţádala o sdělení, zda a jaká účinná opatření přijme magistrát vůči stavebním úřadům městských částí, tak aby z jejich strany do budoucna nedocházelo k pochybení ve vztahu k uzavírání plánovacích smluv. Dne 23. 3. 2011 mi bylo doručeno doplňující vyjádření magistrátu, v němţ se uvádí, ţe k předloţení plánovací smlouvy vyzval stavebníka příslušný stavební úřad, vodoprávní úřad magistrátu takovou kompetenci nemá, v územním řízení plní roli pouze dotčeného orgánu. Podle vyjádření magistrátu vodoprávní úřad neţádal po stavebníkovi prostřednictvím svých zástupců dělení či spojování projektové dokumentace pro územní řízení. Dále mi bylo sděleno, ţe k záměru stavby vydává koordinované stanovisko odbor územního plánování a rozvoje magistrátu. Vodoprávní úřad poskytuje k tomuto koordinovanému stanovisku podklady. V tomto případě koordinované stanovisko pro 22 rodinných domů v k. ú. Ivanovice nebylo vydáno, protoţe Ing. arch. K. M. − projektové práce, která zastupovala stavebníka, podala dopisem ze dne 10. 2. 2010 ţádost o zpětvzetí podání a vrácení projektové dokumentace. Tento dopis byl na odbor územního plánování a rozvoje města doručen dne 15. 2. 2010. V letech 2010 aţ 2011 nebylo ze strany výše uvedených fyzických a právnických osob učiněno na vodoprávním úřadu magistrátu ţádné podání ve věci výstavby 22 rodinných domů v k. ú. Ivanovice, coţ lze ověřit v elektronické spisové sluţbě úřadu. 3
Pokud jde o Vámi kritizované nedostatky a pochybení v činnosti jiných stavebních úřadů na území města Brna ve vztahu k poţadování plánovací smlouvy, v tomto směru mi byla podána z magistrátu zpráva, ţe v rámci pravidelné porady odboru územního a stavebního řízení magistrátu konané dne 8. 4. 2011 bude opakovaně problematika uzavírání plánovacích smluv projednána s poţadavkem na dodrţování ustanovení § 88 stavebního zákona. Závěrem jsem byla ujištěna, ţe pokud odbor územního a stavebního řízení magistrátu v rámci odvolacích řízení i přes provedené opatření v budoucnu zjistí nerespektování ustanovení § 88 stavebního zákona upravující problematiku plánovací smlouvy, předá tuto záleţitost k řešení tajemníkovi úřadu k přijetí příslušných opatření. Za účelem zjištění podrobnějších informací týkajících se postupu odboru územního a stavebního řízení magistrátu pověřil ochránce pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv provedením místního šetření na uvedeném odboru, které proběhlo dne 15. 3. 2011. V rámci projednání daného případu bylo ze strany pracovníků magistrátu konstatováno, ţe stavebník průběţně mění své poţadavky a správním (dotčeným) orgánům předkládá v průběhu času různé varianty projektové dokumentace. Pracovníci magistrátu poukázali na to, ţe na část stavby kanalizace na území městské části Brno-Ivanovice, kanalizace III. a IV. etapa, jiţ bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí a stavební povolení, v dané věci tedy existuje na část stavby překáţka věci pravomocně rozhodnuté. Pokud jde o námitku stavebníka, ve které poukazuje na to, ţe má od města Brna plnou moc udělenou dne 3. 3. 2010, aby za město Brno poţádal o změnu územního rozhodnutí o umístění stavby „městská část Brno-Ivanovice, kanalizace III. a IV. etapa“, pracovníci magistrátu tento argument zpochybnili s tím, ţe takovou plnou moc nemůţe udělit vedoucí odboru investičního magistrátu, ale pouze pověření zástupci Statutárního města Brna. Za účelem doloţení informací od pracovníků magistrátu byla vyţádána kopie plné moci udělené dne 3. 3. 2010 ze strany města Brna, odborem investičním, společnosti R., spol. s r. o., kopie sdělení odboru investičního MMB ze dne 3. 7. 2009 adresovaná odboru technických sítí magistrátu, týkající se postoupení projektové dokumentace ke shora uvedené stavbě kanalizace v Brně-Ivanovicích. Rovněţ byla vyţádána kopie zápisu z jednání konaného dne 9. 3. 2011 na MMB, odboru technických sítí, v jehoţ závěru se uvádí, ţe problematika výstavby „Obytného souboru Z.“ v Brně-Ivanovicích soukromým investorem vyţadující, mimo jiné, realizaci chybějících cca 100 m kanalizace v ul. H. bude projednána na samostatném jednání, které bylo svoláno na odbor územního plánování a rozvoje magistrátu dne 11. 3. 2011. Jak vyplývá z Vašeho elektronického podání ze dne 11. 3. 2011, ani na tomto jednání pokroku v řešení daného případu dosaţeno nebylo. Právní zhodnocení Po provedeném šetření konstatuji, ţe jsem v postupu magistrátu ve věci vyřízení Vaší ţádosti o přijetí opatření proti nečinnosti stavebního úřadu pochybení neshledala, neboť v době, kdy se magistrát Vaší ţádostí zabýval, platilo pravomocné usnesení stavebního úřadu ze dne 17. 2. 2010, kterým bylo územní řízení přerušeno s tím, ţe proti tomuto usnesení bylo moţné podat odvolání, čehoţ ale ze strany stavebníka nebylo vyuţito. Pokud jde o hlavní námitku týkající se neoprávněného poţadování předloţení plánovací smlouvy, rovněţ v tomto směru musím přisvědčit právnímu závěru magistrátu, respektive stavebnímu úřadu, ţe předloţený záměr 4
výstavby 22 rodinných domů v lokalitě Z. v k. ú. Ivanovice nepochybně vyţaduje nové nároky na vybudování nové technické infrastruktury, proto lze mít za to, ţe základní podmínka pro uplatnění poţadavku na předloţení plánovací smlouvy byla v daném případě naplněna. Na základě shromáţděných podkladů pak nelze přisvědčit názoru, ţe předloţený záměr stavebníka poţadavky na výstavbu potřebné veřejné dopravní a technické infrastruktury v plném rozsahu řeší. Stavební zákon v ustanovení § 88 totiţ zcela jasně stanoví, ţe stavební úřad územní řízení přeruší, kromě důvodů uvedených ve správním řádu, také v případě, ţe záměr klade takové poţadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, ţe jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat, a zároveň vyzve ţadatele k předloţení plánovací smlouvy. Uvedené ustanovení je tzv. kogentní, tudíţ nedovoluje stavebnímu úřadu, aby se od něj odchýlil. Jinými slovy, jestliţe stavební úřad zjistí, ţe záměr vyţaduje nové nároky na vybudování veřejné dopravní a technické infrastrukturu, musí územní řízení přerušit a musí stavebníka vyzvat k předloţení plánovací smlouvy. Z výše uvedeného metodického stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) z roku 2010 uveřejněného na www.uur.cz vyplývá, ţe „funkcí“ plánovací smlouvy je zajistit jistou regulaci výstavby v území a financování veřejné infrastruktury nejen ze strany obcí, ale i jiných subjektů (investorů), oproti tomu funkcí veřejnoprávní smlouvy ve smyslu výše uvedených ustanovení stavebního zákona je nahradit územní rozhodnutí, respektive stavební povolení. Podle MMR lze jednoznačně konstatovat, ţe plánovací smlouva je soukromoprávní povahy. Plánovací smlouva není veřejnoprávní smlouvou, zakládá práva a povinnosti v reţimu soukromého práva, není tedy přezkoumatelná v rámci správního řízení nebo postupem podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Spory z takové smlouvy řeší soud na návrh ţalobce v občanském soudním řízení podle obecných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů − ţaloba o určení obsahu závazku, ţaloba na splnění povinnosti. Z uvedeného proto vyplývá, ţe záleţitost postupu při uzavírání plánovací smlouvy je s ohledem na soukromoprávní charakter mimo působnost veřejného ochránce práv. V souvislosti s výše uvedeným povaţuji za důleţité upozornit na to, ţe veřejný ochránce práv v Souhrnné zprávě za rok 20091 poukázal na to, ţe řešil několik případů týkajících se nezajištění koordinace výstavby. Jednalo se zejména o povolování staveb pro bydlení bez toho, ţe by bylo zajištěno včasné vybudování dopravní a technické infrastruktury. Právě plánovací smlouva je jedním z nových institutů stavebního zákona účinného ode dne 1. 1. 2007, který má být jedním z nástrojů, jak předejít případným problémům v území v souvislosti s budováním nové výstavby, která vyţaduje nové nároky na vybudování technické infrastruktury. V rámci provedeného šetření mám přitom za prokázané, ţe záměr výstavby nového „Obytného souboru Z.“ v Brně-Ivanovicích tyto nové nároky na veřejnou infrastrukturu bude nepochybně vyţadovat. To ostatně vyplývá z Vámi předloţeného Plánu organizace výstavby předmětného obytného souboru z ledna 2010, kde se v bodě č. 2 označeném Sítě technické infrastruktury uvádí, ţe navrhovaný soubor rodinných domů bude napojen na nově budované komunikace a inţenýrské sítě.2 1
www.ochrance.cz, sekce o činnosti ochránce, souhrnné zprávy Dále se zde uvádí, ţe cituji: „Navrhovaná dešťová a splašková kanalizace, vodovod, plynovod, veřejné osvětlení, slaboproud a zemní rozvody NN jsou vedeny v místě navrhovaných komunikací v ose západ – východ. 2
5
Pokud jde o záleţitost týkající se udělené plné moci, z předmětného dokumentu vyplývá, ţe město Brno zastoupené odborem investičním udělilo firmě R., spol. s r. o., plnou moc týkající se investiční akce „MČ Brno-Ivanovice, kanalizace III. a IV. etapa“ určenou výlučně pro zastupování města při jednáních s dotčenými orgány státní správy, s odbory magistrátu a organizacemi, jejichţ vyjádření je nutné pro změnu platného územního rozhodnutí předmětné akce a pro podání ţádosti o tuto změnu, která spočívá v doplnění stávajícího řešení kanalizace o čerpací stanici a výtlačné potrubí zaústěné do oddílné veřejné kanalizace v ulici Z.. Z toho lze učinit závěr, ţe na základě uvedené plné moci byl stavebník oprávněn jednat s dotčenými orgány za účelem zajištění jejich stanovisek pro potřeby podání ţádosti o změnu územního rozhodnutí. Z uvedené plné moci však, dle mého názoru, nevyplývá zmocnění k podání vlastní ţádosti o tuto změnu. K Vaší námitce, ţe v jiných případech stavební úřady vykonávající působnost na území města Brna na doloţení tzv. plánovací smlouvy pro územní řízení na stavbu obytných souborů netrvaly, uvádím následující. V dané věci povaţuji za zásadní a akceptovatelný právní názor magistrátu vyslovený v jiţ několikrát citovaném usnesení o nevyhovění ţádosti o přijetí opatření proti nečinnosti stavebního úřadu ze dne 9. 7. 2010, podle něhoţ – cituji: „…nezákonný postup stavebních úřadů v jiných případech nemůže založit nárok jiného žadatele na vydání rozhodnutí v rozporu se zákonem. Zásada legitimního očekávání zakotvená v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, na kterou odkazuje žadatel, stanoví, že správní orgán dbá na to, aby ve skutkově shodných nebo podobných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Tato zásada se však nemůže vztahovat na případy, kdy byl porušen zákon. Nezákonnost jiných rozhodnutí je důvodem pro to, aby skutkově podobný případ byl posuzován rozdílně, než případy, kdy správní orgán postupoval v rozporu se zákonem“. Přes výše uvedené konstatování však povaţuji zjištění o nezákonnosti jiných rozhodnutí vydaných stavebními úřady působících na území statutárního města Brna za závaţná a vnímám tato rozhodnutí jako pochybení příslušných stavebních úřadů při rozhodování samém. V tomto směru povaţuji Vaši kritiku práce stavebních úřadů v návaznosti na uplatňování institutu plánovací smlouvy za oprávněnou, neboť šetřením magistrátu ve Vámi uváděných případech bylo prokázáno porušení stavebního zákona. Vzhledem k závaţnosti tohoto zjištění jsem i přes skutečnost, ţe jde o rozhodnutí v současné době jiţ nepřezkoumatelná a nezrušitelná, poţádala tajemníka magistrátu o sdělení, zda a jaká opatření v návaznosti na výše uvedená zjištění o nezákonném postupu stavebních úřadů magistrát přijal či hodlá přijmout. Uvedený dotaz jsem vznesla v rámci vedeného šetření písemností ze dne 4. 3. 2011. Jak jsem jiţ zmínila výše, ze strany magistrátu jsem obdrţela zprávu, ţe v rámci pravidelné porady odboru územního a stavebního řízení magistrátu konané dne 8. 4. 2011 bude opakovaně problematika uzavírání plánovacích smluv projednána s poţadavkem na dodrţování ustanovení § 88 stavebního zákona. Za účelem dohledu nad splněním uvedeného opatření poţádám primátora města Brna o poskytnutí kopie zápisu z uvedené porady. Závěrečné shrnutí Nově navrhovaná stoka splaškové a dešťové kanalizace, přeložky vodovodu, plynu, NN a veřejného osvětlení jsou vedeny na pozemku parc. č. 180/5 v ul. Hatě.“
6
Šetření jsem ukončila podle ustanovení § 17 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, se závěrem, ţe jsem v postupu shora uvedených správních úřadů ve věci uplatnění poţadavku na předloţení plánovací smlouvy pochybení neshledala. Nápravná opatření přijatá vedením magistrátu ve vztahu k zamezení opakování chybného postupu stavebních úřadů ve vztahu k dokládání plánovací smlouvy pak povaţuji za daného stavu věci za dostatečná, budu však tuto problematiku dále sledovat v rámci své činnosti zástupkyně veřejného ochránce práv. Tímto povaţuji provedené šetření za skončené s tím, ţe za daného stavu věci, kdy bylo správní řízení ve věci záměru výstavby „Obytného souboru Z.“ v BrněIvanovicích usnesením stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2011 do dne 31. 8. 2011 přerušeno, neshledávám prostor pro pokračování šetření dané věci. Poţadavek na předloţení plánovací smlouvy, tak jak vyplývá z bodu č. 1 cit. usnesení, i nadále trvá, přičemţ samotný postup při uzavření plánovací smlouvy nespadá do působnosti veřejného ochránce práv. S pozdravem
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
7
