V-8 (31) nepi TOY NOHTOY KAAAOYI. o DUCHOVNÍ KRÁSE

LO'aO'L 1TávTa

xat

ou Ta aV-&Q<Í>1TeLa,aAAa

-YLV<Í>O'XOUO'LV

Ta Éamwv

Ta

-&eLa, xat oO'a voU<;ÓQ~. Twv 8e -&ewv oL

-

J.LeVEv oUQav

aú T

'T'ij

I

Éamwv xe<paAií.OL8e EvExeLv~oVTe<;, OO'OL<;1) OLX1JO'L<; E1T'amoii

xat Ev am
Ev 1TavTt oLxoiivTe<; T
T
o'Ó% a1Ta~LOiivTe<;

aV-&Q<Í>1TOU<;

I 000'

buje, I že jsou takoví? Prece duch. Jsou 20 krásní, protože duch v nich pusobí více než v nás, takže ho lze zrít. Vždyt prece bozi nejsou krásní proto, že jsou krásná jejich tela. Ani u tech, kterí tela mají, nespocívá jejich božskost v tomto, nýbrž i tito bozi jsou bohy díky svému duchu. ~rásní jsou zajisté proto, že jsou bohy. Vždyt prece nejsou jednou rozvážní, a podruhé zase nikoliv, Inýbrž stálerozum- 25 ní ve svém stálém, neposkvrneném a pusobení neprístupném duchul4) jsou rozvážní vždy, vedí všechno a poznávají nikoliv veci lidské, nýbrž svoje, božské, a všechny ty, které zrí duch. Jedni z bohu jsou na nebesích v poklidu, ovšem ~akoby z dálky zrí to, co je v onom dalším nebi, Iprptože musí svou hlavu vztycitl5) 30 nad nebeskou klenbu. 16)Avšak ti bohové, kterí jsou v onom druhém nebi, sídlí na "nem a v nem a bydlí v tom nebi všude

-

nebot tam je vše nebesy, zeme je nebesy, more, živo cichové, rostliny a lidé, všechno, co patrí k onomu nebi, je nebeské povahy - bohové v této ríši nepohrdají lidmi I a ani címkoliv jiným, co je tam; 35 84

85

aAAo

nebot oni patrí mezi veci tam; putují v trvalém klidu celou oblastí a veškerým místem tam.

1'L 1'vE%BL, 01'L 1'vE%BL, 1Tdaav

/L8V 8LB~LaaL

1'1)v E%BL XWQav

%aL 1'OV

1'Ó1TOV G:va1TaUÓ/LBVoL

4. Tam totiž žijí bohové "snadný život" (Hom. II. 6, 138) a pravda je jejich matkou a kojnou, bytím i potravou. Zri všechny 'y~cj, nikoliv ty, "kterým náleží dení" (Plat. Phdr. 247 d 7), nýbrž ~erým náležÍ-pravé bytí, a sebe samé vidí vjj!1~v~cech; tam je totiž v~echno pruzracné, Ižádná temnota, nic, co by kladlo s odpor, nýbrž každý a všechno je každému zjevné až do nitra - vždyt svetlo je zjevné svetlu. Tam totiž každý má v sobe všechno ostatní a opet zrí všechny veci

4. - %aL 'YelQ TO «QBLa 'WBLV» E%BL, %aL G:A1Í{}BLa 88 amoLC; %aL 'YBV81'BLQa %aL 1'Qo
- %aL

ÓQaLTel 1Táv1'a, «oUX OLC; 'Y8VBaLC; 1TQóaBa1'LV», G:AA'OLC;OUO'La,%aL 8amouc;

s

Ev aAAoLC;' 8La<pavfj 'YelQ1Táv1'a %aL a%01'BLVOV 0008

G:V1'LTU1TOVou88v,

1Tdc; 1TaV1'L <pavBQoc; 1Táv1'a'

dc;

TO daú>

c;'YelQ 1'L. KaL

I

G:AAel %aL

'YelQ EXBL

1Tdc; 1Táv1'a Ev amtt>, %aL aú óQ~ Ev aAACP1Táv1'a, Wa1'B1TaV1'axoU 1Táv1'a %aL 1Tdv 1Tdv %aL s%aa1'ov 1Tdv %aL a1TBLQoc; 1Í aL'YA'YJ'

s%aO"1'OV

'YelQ amv

/L8'Ya,

l

E1TBL

V'YJaLC;%a{}aQá' toUaav

ou 'YelQ (J\I"/XBL am1JV

o %LVBLS1'BQOVaU1'fjc; U1TáQXov'

%aL1Í a1'áaLC; ou 1TaQa%LV~/L8v'YJ, 01'L/L1] /L8/LL%1'aL 1'tt>/L1] O"1'aaL/Lcp' %aL TO %aAóv .

86

Vkaždé

jiné, takže jsou všechny veci všu-

de, všechnQ je vším a jednotlivá vec je vším a záre je nezmerná; každá z nich je totiž velká, nebot tam je i malé velké; I i 10 . Slunce je tam všemi hvezdami a každá hvezda je Sluncem a všemi ostatními hvezdami. Každá vec tam má svoji svébytnost, nicméne je v ní patmo i všechno ~statní. I pohyb 17)je cistý, nebot pohybu-

10 %aL TO /LL%QOV/L8'Ya' %aL iíIALOC; E%BL 1TáV1'a aa1'Qa, %aL s%aa1'OV iíALOC;aú %aL 1Táv1'a. 'E~8XBL 8' Ev 8%áa1'cpaAAo, E/L<paLvBL 88 %aL 1Táv1'a. "Ea1'L 88 %aL %L-

-jícího neruší v jeho chodu svou odlišno87

I

15 'XaAóv, on J.LTJ tVT~ <J.LTJ>'XaA~. Bér3ll'XE38 E'KaO'TOC;OU'Xt1T' aAAOTeí.ac; otov yijc;, aAA' eO'TLV8'XáaTtt> tv taTLv aUTo.

stí od neho; a klidje'8) neotresitelný, Ipro- IS tože není smíšen s tím, co v klidu nespo-

~

o tO'TL, 'Xat O'U11'3-E~ aur~ otov 1Te0C;TO aVootóVTLTO O{}-EVtO'TL, 'Kat OU'Xauroc; J.L8V

aAAO,TJx<Í>ea88 auroU ano. TO U1rO'XELJ.LEVOV VoUC; 'Xat 20

otov

EL TLC;'XaTa

Kat 'Vae

aUTOC; VoUC;'

ITOV

ToUTOV TOV ooeavov

Óe<Í>J.LEVOVCpOOTOEL8iloVTa

ToUTo TO cpOOC;

TOE~aUToUcpUvaLvoi)aELETa aaTea. 'EVTaV6-a

J.L8V OÓV OU'X t'X J.Léeouc; ano

aAAOU 'VLVOLTO av,

'Xat

ELll civ J.LÓVOV E-

'XaO'TOV J.!.ÉeOC;,t'XE~ 88 t~ OAOU aEt E'XaaTaV 'Kat eX/W E'XaO'TOV 'Kat OAOV' cpaVTátETaL J.L8V 'Vae 2S

J.Léeoc;, tvoedTaL

M T~ Ó~E~

Iotov

ELnc; 'VéVOLTOTi)v Ol/lLV TOLoUTOC;, oroc; ó Avy'XeUc; tA8'VETO Ti)v 01/11.11OAOV,

'Xat Ta ELaoo Tfíc; 'Vilc; óedv ToU J.L~OU ToUc; t'XE~ aLVLTTOJ.!.ÉVOU

3& t'XE~ {}éac;

ócp{}aAJ.LoUc;.

tO'TL 1TAi)eooaLC; ELc; TO 1Tawaa{}aL J.Lévtt>. OÚTE 'Vae 30

OÚT' {}EOO-

'XévooaLC; TÍv, Lva 'Tl'xoov

ELc; 1TAi)eooaLV 'XaL TéAOC; ae'XEa{}'fi, TO J.L8V aAAO,

Tilc;

OÚTE 'XáJ.LaTÓC; tanv

TO 8' ano,

I

OÚTE

Lva 8Tée TOOV

tv aUT
88

ii

cívá; a krásné krásné, pro- l tože ~ ~~Á7í ie v tom,.co "pni Kn"!..né. KmIY krácí nikoliv jako po ciZÍpude, nýbrž to, v cemjest, je tím, címje sám, akdyž takríkajíc stoupá vzhuru, jeho východisko ho sleduje, a on a jeho prostora se neliší <jinakostí>. Vždyt i podklad je duchem a on sám je duchem; je to, jako kdyby nekdo toto viditelné nebe, Ikteré má 20 vid svetla, pochopil jako svetlo, které ze sebe plodí hvezdy. Zde však by zajisté cást nevznikla z cásti a každá by byla jen . cástí,

tam ale každá cást vzniká z celku a

je zároven cástí i celkem: jeví se jako cást, /,alepronikavý pohled v ní vidí celek, Ijako 2S kdyby nekdo mel takový zrak jako Lynkeus,19)který prý videl i veci pod zemí, címž chce vyprávení poukázat k ocím tam. Ty se nazíráním tam neunaví ani nazíraným nenasytí, aby prestaly zrít; není tam totiž ani prázdnota, kterou by vidící naplnil tím, že by dosáhl svého cíle, I ani se 30 veci navzájem neliší, že by jednomu nebylo príjemné, co patrí druhému; všech-

89

a'TQ\1Tá 'T8 'Ta &')G8L.'AAA'

tO"n

'TO a1TA1Í-

QOO'TOV'T~ J.L1] 'T1]V 1TA1ÍQOOO"LV')Ga'Ta
óQ~, ')Gai. ')Ga{}oQc'i>v a1T8LQov

')Gai. 'Ta ÓQCÍ>J.L8Va1"fi Emrroií

1T8'TaL
crov&-

11] tOO1] J.LEV 01JS8Vi.

{>Tav 'Ú ')Ga{}aQá'

'TO s'

aQLO"'Ta twv

'Tt nv


SE 00 1TOQLO"{}8LO"a AO"(LO"-

O"o
J.LOLe;,on

')GáJ.LOL; 1] SE tOO1] 0"0-

a8\. Tjv 1TciO"a ')Gai. &AA8t1TOOO'a

OOS8Vt, Lva t1'\'T1Í0"8ooe; S81'\{}ií' aAA' tO"'TLV 1] 1TQCÍ>'T1'\ ')Gai. O"" O"ta am1] 40

a1T' aAA 1'\e;' ')Gai.1] oú..

O"o
O"ol
O""

amóe;,

8t'Ta

'Toií't"o SE OOS8J.LLa J.L8Ltoov,

')Gai. 1] a1J'T081TLO"'T1ÍJ.L1'\ &v'Tau{}a

1TáQ-

8SQoe; 'T~ v~ 'T~(J'\JJ.L1TQo<paLv80"{}aL,

otov

Aé"(OOO'L ')Ga'Ta J.LLJ.L1'\O"LV ')Gai. 'T~ ~Li. 'T1]V ~L')G1'\V. IIáv'Ta a"(áAJ.La'Ta 45

"(aQ 'Ta 'TOLama 1TaQ'

a1J'TWV

&')G8Lotov

&VoQCÍ>J.L8Va,

ooO"'T8 «{}éaJ.La

8tvaL

{}8a'TWV».

J.LEV OÚV O"o
Tije;

u1T8Q8USaLJ.LÓVOOV

"(8{}0e; ')Gai. 'T1]V 8{,vaJ.LLV on ona,

J.L8'T' amije; ')Gai. 1Tána

'TLV au'T1] 'Ta ona,

tX8L

av

IJ.Lé-

ne; ')Ga'TtSOL,

')Gai. 1T81TOL1'\')G8'Ta

1]')GOAo1J{}1'\0"8, ')Gai. tO"')Gai. crov8"(éV8'TO

90

a1J't"ií,

.

no je tam nevycerpatelné. Nenaplnenost je tu jen v tom smyslu, že naplnení nikdy nevede k pohrdání temi, kterí ho vyvolali: kdo zrí, zrí stále více, a když sebe a zrené veci zrí jako neomezené, sleduje svou prirozenou povahu. I ~ život niko- 35 mu neprivodí únavu, dokud je neposkvrne~ý; Jak by se mohlo unavit to, co žije nejlepším zpusobem? To je život, jenž je moudrost, které se nedosahuje rozvažováním, protože zde byla vždy j~ko- celek a nicemu nechybela, aby ji bylo treba hledat, nýbrž je první moudrostí a nepochází z žádné jiné; bytí ducha je moudrost, avšak . ten není nejprve sebou samým a pak moudrým. I Proto neexistuje žádná vetší 4 t moudrost než tato a vedení jako takové tu je prísedícím ducha, protože se zjevuje zároven s ním - tak jako se v podobenství ríká o Spravedlnosti, že je prísedícím Dia.20)Všechny takové veci jsou tam jako sochy, které zrí samy sebe, takže jsou "podívanou preštastných diváku" (Plat. Phd. 111 a 3). I Velikost a moc této moudrosti 4 lze uvidet na tom, že má u sebe a že vytvorila jsoucna a že všechno je jejím- du91

'X.aL &V aJLlpW, 'X.aL 'Tt o&-í.a

'Tt 8'X.ELO'olpí.a.

'A"'-"'-' 'T1JLEt~ Ei.~ CTÚVEO'LVoim

'T1~{)OJLEV,

OTL 'X.aL Ta~ 81TLO'T1ÍJLa~ {)EWQ'TtJLaTa 50

'X.aL


TaÚTa~

8V T

IIEQL 88 Tij~ 8'X.EL81TLO'T1')JL1}~, 'Tlv 8'Tt 'X.aL Ó n"'-áTWV

'X.aTL8<Í>v Ip1}O'LV. «008'

80'TLV a"'-"'-1}» ev a"'-"'-'P, 55

ilTL~

01TW~ 8É, ELaO'E

'1}TELV 'X.aL aVEUQí.O''X.ELV, d1TEQ

I a~LoL

Tij~

- LO'W~

1TQOO'1}'YoQí.a~ IpaJL8V

OÚV

I3ÉATLOV

EtvaL

8VTg;:;{)EV

T'TtV

aQX'Ttv

1ToL1')O'aO'{)aL.

5. IIávTa V1}Ta dTE

8'Tt Ta

'YLVÓJLEVa, ELTE TEX-

qro
'X.aL 'Tt'YELTCXLTij~ d

O'olpí.a

TL~ 1TOLEL,

1TOL1')O'EW~ 1TaVTaxoU

O'olpí.a.

'AAA'

O'olpí.av

1TOLOL, lO'TWO'CXV JL8V aL T&XVaL

TOLaiTTaL. 'AAA'

IO'Olpí.av

81') TL~ 'X.aT' aÚT'Ttv T'Ttv Ó TEXVí.T1}~ 1TáALV aú EL~

qro
'X.a{)' 'Tlv 'YE-

'Y&V1}TaL, oiI'X.ÉTL
OA1}V b

n,

'X.ELJL&V1}V8'X.1TOAAii>V EL~ sv, AOV avaA\JOJLÉV1}V

00

ana

EL~ 1TAij{)O~

92

T'Ttv
sledkem a že sama je jsoucny, která vznikla s ni; a obé je jedním a jsoucnost je moudrostí tam. Ale my to nechápeme, protože i vedení považujeme za poucky a nakupeninu Itvrzení; to ale neplatí dokon- 50 ce ani o vedení zde. Jestliže se nekdo chce o tom prít, necháme vedení zde stranou. Ale pokud jde o vedení tam, které mel na mysli Platón, rka: "To, které není jako jiné v jiném" (Plat. Phdr. 247d 7 - e 1), musíme se ptát,jakje možné; to nám zanechal ke zkoumání a k rozrešení, Ipokud máme 55 být hodni svého jména ; snad tedy nejlépe zacneme takto: 5. Všechno, co vzniká, at je to vý\vor umení nebo výtvor prírody, zajisté' vytvárí jakási moudrost a tvorení vede všude moudrost. Avšak jestliže vskutku neco tvorí podle moudrosti samotné, predpokládejme, že taková jsou remeslná

umení.

Avšak

umelec

zase

I

sahá po moudrosti prírody, díky které se stal , po moudrosti, která se neskládá z poucek, nýbrž celá je jedna, jež není moudrostí slože93

5

Et

~sv

otv

TaÚT'rJV TL<;1I'QWTTJV{}1ÍO'&TaL,

&Q'>G&L'OÚX6TL 'YaQ E~ aAAoU 10

aAA. Et

&s TÓV

I~sv

OÚ
M'YO'V EV Tií
O'&L, ToUTOU &s &QXTJV q>1ÍO'OU(J'LTTlV GaL &t E~ aAAou

E'>G&LVOU.Et

~&{}a'

~sv

E~ airrou,

O'TTJO'ó-

&t &s &t<; VoUv 'T1~OU(J'LV,EVTa;;{}a

Ó1I'T6O'V, &t Ó voU<; E'Y6VVTfO'&TTJV O'O'q>Lav' '>GaL &t 'P1ÍO'OU(J'L, 1I'ó{}&V; &t &s E~ airrou, 15 &&ÚvaTO'V aAAw<; 11 aUTÓV OVTa O'O'Iq>Lav. 'H

aQa

&A'T){}LVTJ O'O'q>La O'uO'La,

&A'T){hvTJ Tij

ooO'L~

1I'aQa

1I'aQa

T'ÍÍ<; O'O'q>La<;, '>GaL, OTL

T'ÍÍ<; O'O'q>La<;, oOOLa

'>GaL oO'aL T ~sv

'>GaL TJ

O'uO'La O'O'q>La, '>GaL1Í &~La '>GaL

&A'T){}1Í<;. ALo

O'uO'LaL O'O'q>Lav O'U'>GEXO'UO'L, &La O'O'q>Lav TLva

'Y&'YO'V6VaL

oOOLa, T&s ~TJ EX&LVEV airraL<; O'O'q>Lav, 20

OÚX &A'T){}LvaL

VO'~Lt&LV {}&oU<; oo&s

ooO'LaL.

I OU

E'>G&L &~Lw~aTa

TO'Lvuv

&&L

ÓQ<XV TO'U<;

ToU<; E'>G&L Ú1r&Q&U&aL~O'va<;,

nO'uz mnO'hýchcástí v jednO',ale sahá pO' takO'vé,jež spíše musí být z jedné rO'zIO'žena dO'mnO'hO'sti.Jestliže tutO'mO'udrO'st prírO'dynekdO'hO'dláklást na první místO', tak tO'stací: pak nepO'cházíz necehO'jiné. hO',ani není v jiném. PO'kudvšak I ríkají, 10 že pUSO'bícífO'rmaje v prírO'de,její PO'cátek že je O'všemprírO'da, zeptáme se, O'dkud ji má - je snad z O'nO'hO' ,jinéhO'''? Je-li ze sebe, zastavíme se; jestliže ale n.akO'nectaktO'dO'jdek duchu, je treba se PO'dívat,zda mO'udrO'stvytvO'rilduch; PO'kud s tím O'nisO'uhlasí,O'dkudji vzal? PO'kud ze sebe, pak muže být mO'udrO'stíjen ón sám. I Tedy pravá mO'udrO'stjej~O'uc.- 15 nO'sta pravá jsO'ucnO'stje mO'udrO'st;duS\O'jnO'st jsO'ucnO'stiPO'cházíz mO'udrO'sti, a prO'tO'žeji má z mO'udrO'sti,je pravO'u jsO'ucnO'stí. PrO'tO'ty jsO'ucnO'sti, které mO'udrO'stnemají, prO'tO'ževznikly díky . nejaké

mO'udrO'sti,JSO'Utedy sice jsO'ucnO'stí, ale jelikO'ž nemají mO'udrO'st v SO'be, nejsO'u pravými jsO'ucnO'stmi. INelze prO'- 20 tO'predpO'kládat, že bO'zi ci "preštastné by-

tO'sti" tam hledí na vedecké pO'ucky, ný-

94

95

aAA'

ihc.a<M'a TOOVAe'Y01L8VOOV sxe1: xa-

Aa a'YáAlLaTa, ota sq>avTá'eTÓ TL4;sV Tfi oií av8Qó4; \jroXií etva~, a'YáAlLaTa 8&00 'Ye'YQalLlLtva,ano. óV1"a. .:1w xaL 1'0.4;L8ta4; óV1"atAe'YOVetva~ oL 25 lI'aAaLOL xaL

IOU
6.

.:1oxoOO~ 88 ILOLxaL oL AL"f\J1TTLroV oí.,etTe aXQ~l3e1: slI'W"T'IÍlLtI Aal3óvTe4; etTe xaL CTUIL , lTeQL 6>V sl3oúAOVTO8~ La4; 8e~xvúva~, Wr) 'TÚ1TOL4; 'YQalLlLáTOOV 8~e~08eúO'UOOVa4; 5

xaL 11TQoq>oQa4;a~~oolLáTOOVxeXQi\~a~, a'YáAlLaTa 8& 'YQá\jsaV1"e4; xaL b exa
<00>

8~t~080v

slLq>i\va~,

004; áQa

T~4; xaL

SlT~í.a eXa
á'YaAlLa xaL woxeí.lLevov xaL a~Qóov xaL 00 8~aVÓ1] s~e~A~'YlLtvov 1]81] xaL ~t'Yov amó sv 8~e~ó8q> xaL 1'0.4; aLTí.a4;, xaAoo4;

8~' &4; oVroo,

s~eúQ~

oVroo4; tXOVT04; ToU 'Ye'YeV1]lLtvO'U

96

brž všechny jmenované veci tam jsou krásnými obrazy, jaké by si bylo možno predstavit v duši moudrého muže, obrazy ovšem nikoliv namalovanými, nýbrž oprav.. dovými.21)Proto také již dríve filosofové ideje nazývali jsoucny Iajsoucnostmi.22) 25

6. To, zdá se mi, pochopili !.egyptští mudrci, bud pomocí presné vedy anebo vrozenou chytrostí; když chteli neco ukázat moudre, používali nikoliv písmo, které, napodobujíc hlásky a vyslovené vety, prochází slovy a vetami postupne, lJ1ýbrž 5 používali obrázky, 23)vyrývali je ve svých chrámech a každý z nich znamenal neco urcitého; tím ukázali, že tam se uchopo.Jání nedeje v krocích, že tam je každý obraz vedením a moudrostí, podmetem tvrzení, souhrnným nahlédnutím, nikoliv rozvažováním a plánováním. TeprVe pozdeji, I když z této moudrosti, kde vše je 10 pohromade, obraz vjiném a rozvine se, vyslovuje sebe v krocích24)a odkrývá príciny, na základe kterých jsou veci takové, jaké jsou; ponevadž tedy to, co vzniklo, je tak krásné, když nekdo ví, jak 97

-6"a1JJ.l.á(J"(XL eL ne; T1)V O'o
ot8&,

-6"a1JJ.l.áO'aL E
1Tooe; aUT1)

aLTLae;

X01JO'a 1fíe; OU
I TOLe;1TOL01JJ.l.ÉvoLe;xaT' Aooe; aQa

Mwe;

J.l.ÓALe;11 008' eL1T&Q ne;

xaL

oux

E-

1TaQÉX&L

amT)v.

To xa-

TO 8X tT)T1ÍO'&we; <Xv

oAwe; <pavÉv,

on

8&L Mwe;,

8~&UQOL, 1TQO tT)TT)O'&We; xaL

1TQOAO"(LO'J.l.oUinráQX&LV Mwe;' Aá~wJ.l.&v

otov

-

"(aQ 8
01T&Q áQJ.l.ÓO'&L xaL

81TL 1TávTWV -

to obdivovat, jiste rekne, že se obdivuje moudrosti, jak ona, která nemá príciny toho, proc je jsoucnost taková, jaká je, Ivecem, které jsou vytvoreny pod- 15 le ní, prece jen príciny poskytuje. To, co je tak krásne usporádáno - zkoumání ukáže steží anebo vubec ne, že takové být musí, pokud je nekdo mocen

výrazný prípad toho, co ríkám

hodit i na všechno ostatní

7.

TOUTO 81) TO 1T«XV, 81T&t1T&Q 0'1J"(-

XWQoUJ.l.&V 1TáQ'aAA01Jamo dvaL xaL TOLoUTOV

&tvaL,

&Qa

oLóJ.l.&-6"a

TOV 1TOLT)-

T1)V amoií 81TLvoí'jO'aL 1TaQ' am

aAAa 8V

I

Tá~&L J.l.ÉXQLToií oUQavoií, &tTa t

8WT&-6"twa

&xaO'Ta

1TaQ' aÍJ-

81TLX&LQ&LVT

1) 81TLvow 8waT1)

olrr&

1) TOL<XÚT1'J-1TÓ-6"&V "(aQ

98

to uvidet

-

je takové pred veškerým zkoumáním a uvažováním; napríklad vezmeme jeden

-

-

bude se

7. - toto veškerenstvo; jestliže se shodneme v tom, že jeho bytí a to, že je takové

\a takové, pochází z neceho jiného, máme se pak domnívat, že jeho tvurce nejprve ve své mysli vynalezl zemi a též to, že zeme musí stát ve stredu, pak vodu a její polohu na zemi a tak i vše ostatní, I po- 5 stupne až po nebesa, pak všechny živé tvory a pro každého z nich takový vnejší tvar, jaký dnes mají, vnitrní útroby i vnejší cásti - máme se domnívat, že toto vše takto ve své mysli usporádal a pak pristoupil k dílu? Ne, takový vynález není mož99

10

E1TfjA:thw OU1T<Í>1TOTE éWQal?GóTL;-

aAAou Aaj3óvTL 8uvaTov u~aL,

01TWC; viív

ME

E~

TÍv EQ'Yáua-

oL 8T1J..1.LOUQ'Yol1ToLoiXn

XeQul ?Gal ÓQ'YáVOLC; XQ<Í>J..I.EVOL'WTEQOV 'YaQ ?Gal XELQEC; ?Gal 1Tó8EC;. AEí.1TETaL TOí.VUV EtvaL

J..I.8V 1TávTa

8EVOC; 88 J..I.ETa~ 1TQOC; aAAo

'YELTOVEí.~

15 ava'PavfjvaL

EV aAA
QVTOC; Tií

Lv8aAJ..I.a

otov

E~aí.'PVTlc;

?Gal

E?GEí.vou ELTE aUTó~Ev

oú-

EV T

I El?Góva

ELn: Ijroxfjc;

8La?GOV1]UaJ..l.&vTlC; - 8La'P&QEL'YaQ
?GaAALóvwC; E?GEL' Ta 'VaQ T"O& J..I.&J..I.L?GTaL] ?Gal

o'\m

E?GELva

[?Gal

J..I.&J..I.L?GTaL,

aAA' oúv EL8EUL ?GaT&UXTlTaL E~ aQXfjc; 20

Etc; T&AoC;, 1TQOOTOVJ..I.8V'T) uA TI

I

TOLC; TOOV

UTOLXے.WV EL8EULV, EtT' E1Tl EL8EULV EL8T1

aAAa, EtTa 1TáA';v 8TEQa. O~EV ?Gal xaAE1TOV E'ÚQELV TTtV uA TlV 'Ú1TO 1ToAAoLC; EL8EUL ?GQU'P~ELuav. 'E1TEl M ?Gal aiJT1] Et8óc; TL EuXaTov, 1Tav d80c; Tó8E ?Gal

100

ný - jak by totiž na to prišel ten, kdo takové veci nikdy nevidel? I Ani ten, kdo 1 by je mel z neceho jiného, nebyl by mocen provést je tak, jak to dnes ciní mistri remesel používající pri tvorení rukou a nástroju; vždyt ruce a nohy pricházejí až posléze. Zbývá tudíž záver, že všechno sice existuje v necem jiném, ale protože díky prímému sousedství tohoto veškerenstva a onoho jiného v duchovním kosmu mezi nimi nic není, objevil se obraz a Ipodoba 1 onoho jiného jakoby naráz, bud bezprostredne anebo prostrednictvím duše
-

bec>

-

na tom ted nezáleží

-

anebo

urcité duše. Vše, co je zde, je odtamtud, všechno tam je krásnejší, nebot veci zde, a nikoliv tam jsou smíšeny; je od pocátku až do konce svá-záno vidy, látka je svázána nejprve vidy I 20 prvku, pak na techto videchjsou vidy další a opet další; proto je obtížné nalézt látk.u nezakrytou mnoha vidy.25)Ponevadž pak látka je jakýmsi posledním videm, je toto veškerenstvo videm a veškerostí vidu - vzorem tohoto veškerenstva totiž byl vid; bylo 101

'TI'ciV'Ta &t~hr TÍv'

TO 'Y<XQ'TI'aQciS&L'YJl.a &tSoo;

&'TI'OL<O S& chllO'P1}TL, on

'TI'civ TO

25 'TI'OLi'juavxai. oulULa xai. &tSOO;'SLOxai. IX'TI'OVOo; [xai.

OUTWo;]

'TI'aVTOO; S& TÍv,

'T) S1}Jl.I.OUQ'YLa.

000; av

'TI'civ.

Ou

Kai.

TOLVUV TÍv

TO &Jl.'TI'OSL'OV, xai. vUV S& &mxQaT&L xaLTOL

IXAAwv

Jl.&VWV' aAA'

IXAAOLo; &Jl.'TI'OSLWV 'YLVO-

oux

aU1'ií

'Y<XQ000; 'TI'civ. 'EMx&L 'T)Jl.&Lo; aQX&'TU'TI'a 30

&Jl.a

Ixai.

ou8& vUv'

Jl.&V&L

S& Jl.OL, on

xai.

OUULa

xaL,

xai.

&t

&tS1}

TO &t800; TO 'TI'01.OUv&V'Tcrij{}a TÍv

'T)Jl.WV MLa,

&xQciTT}u&v av IXV&u'TI'ÓVWV

'T) 'T)Jl.&T&Qa S1}Jl.L01IQ'YLa. KaLTOL xai. {}QW'TI'Oo;S1}Jl.L01IQ'Y&L&tSoo; auTOu

IXV-

IXAAo o

. .&UTL 'Y&VÓJl.&voo;' a'Tl'&uTT} 'Y<XQToU &tvaL .

TO 'TI'civ vUv IXV{}QW'TI'Oo;'Y&VóJl.&VOO;' 'TI'auuciJl.&vOo;

35

S& TOU IXV{}QW'TI'Oo;&tvaL

T&WQO'Tl'OQ&L»

XÓUJl.OV

'P1}UL

SLOLX&L»'

oAOU TO oAov AÓ'Yoo;, on i\v xai.

«xai.

'TI'ciVTa

'TI'OL&L. 'AAA'

&V Jl.ÉUIp 'T) 'Yi'j xai. Ó AO~OO; SLón

A&uTaL, aAA'

on

I

'Y&VÓJl.&VOo; 'Y<XQ TOU oú XciQLV Ó

EX&Lo;Jl.&V
OUTWo; &XQi'jv,

«Jl.&TOV

&L'TI'&LV SL'

SLci TL UTQO'Y'YUA1}

OOSL' &X&L S& oU, SLÓTL

SL<X Tomo

oUTW 13&l3ou-

OUTWO;EX&L 000; EUTL, SLci

102

vytvoreno bez hluku, protože to, co je vytvorilo, je vším, I i jsoucností i videm, 25 a proto také vytvorení probehlo bez námahy. Týkalo se to i veškerenstva, nakolik tu bylo jako celé. Nebylo tu lehdy žádné prekážky a ješte dnes tvorení vládne, ackoliv si veci navzájem prekážejí; nic mu neklade odpor, vždyt zustává celkovostí. Verím, že kdybychom my lidé byli zároven pravzorem, jsoucností a vidy, a Ikdy- 30 by vid tvorící veci zde byl našíjsoucností, pak by i naše tvorení vládlo bez námahy.26) Dokonce i clovek je tvurcem vidu, který je jiný než on, protože se stal necím jiným, totiž tím, cím je nyní; když se stal clovekem dneška, prestal totiž být celkem; prestane-li však být clovekem, pak, jak se praví, "putuje ve výši" a I "rídí celý kos- 35 mos" (Plat. Phdr. 246 c 1-2), nebot patrí-li celku, vytvárí celek. Ale vratme se k našemu tématu: mužeš patrne udat prícinu, proc je zeme uprostred, proc je kulatá a proc je ekliptika naklonená; tam ale nebylo rozhodnuto ucinit ~..ci takto, protože takové být musely, nýbrž práve proto, že tam jsou takové, jaké jsou, jsou' 103

40 ToiíTo 'Xai. Tafua

IEX6L 'XaAwc;'

OLOV 61.

1TQO TOU O"UAAO-YLUf.LOU TijC; aLTtac;

TO

O"Uf.L1TtQaUf.La, 00 1TaQa" TWV 1TQOT
I

45 'Xai. 0086' 'Xai. TO f.LiJ t1}T6LV atTLac; aQxijc; OWOO 'XaAWC; At-Y6'TaL, 'Xai. TijC; TOLain'1}C;aQXijc; Tijc; T6A6LaC;, 'ÍÍnc; TauTOV 1'4> TtA6L' 'ÍÍnc; 8' aQxiJ 'Xai. TtAOC;, aUT1}

TO 1Tc'iV Óf.LoU 'Xai.

aV6AAL1T'ÍJC;.

8. KaAOV OÚV 1TQOOTOOC;, 'Xai. OAOV 8t

'Xai. 1TavTaxou OAOV,tva

f.L1}8& f.LtQ1} a1ToA6t1T1}TaL 1'4> 'XaA4> tAA6t1T6LV, TtC; OÚV OU
5

EXov. ftH 61. f.LiJ t'X6LVO 'XaAóv,

I cXAAO; t{}tA6L

TO -yaQ 6tvaL'

1TaQ6A{}OV voU ToUro

1TQO ain'oU

008&

Tt civ 'XaAOv

TO -yaQ 1TQOOTOOC; 6tC; {}tav 1'4> 6t80c;

6tvaL

'Xai. a-yaUTOV

104

'Xai. {}taf.LtX

ó
dLO

krásné i zde; Ije to, jako by záver pred- 40 cházel úsudek týkající se príciny a neplynul teprve z predpokladu; totiž veci nevyplývají z rady kroku úsudku ani z uvažování, nýbrž existují pred onou radou kroku; to všechno je totiž pozdejší, jak duvod, tak dukaz i záver . Ponevadž je pocátkem, všechno toto vyplývá bezprostredne a jen takto; I správne se ríká, že 45 pro pocátek se nemá hledat prícina27)a už teprve ne pto takový pocátek, který je završený a spadá v jedno s cílem; to, ~o je však pocátkem i cílem, to je zároven vším a bez nedostatku. 8. Kdo by tedy nenazval krásným to, co je krásné prvotne a krásné jako celek a jako celek je všude, aby aní cásti nebylo dovoleno v kráse zaostávat? Vždyt prece co není krásné jako celek, ale má jen cást krásy anebo vubec žádnou. Není-li toto krásné, co

Iji- 5

ného by melo být krásné? To, co mu totiž predchází, vubec nechce být krásné; to, co se ovšem našemu zraku naskýtá nejprve, 105

, ,

%aL ITAcÍTwv,

'ToUTo O"TJ fjVaL ~ÉAWV et<;

'TL 'TWV 8VB{!'YBO"'TÉ{!WV a1T08B~ci""BVOV

W<; 1T{!O<; iJ

1TOLBL'TOV 8TJ

éi<;,

LOU{!'YOV'TO

10 a1TO'TBABO"~ÉV, 8LO: 'TOÚ'TOU8vI8BÍ.~aO"~aL ~ÉAWV

'TO 'ToU 1Ta{!a8BL'Y

a'TO<; %aL .Ti'j<;

L8Éa<; %ciAAO<; w<;' a'YaO"'TÓv.

IIéiv

'YO:{!'TO

%a'TO: QAAO 1TOLTJ~SV OTav n<; ~au ciO"1J, 811" 8%BLVO EXBL 'TO ~au a, %a~' o EO"n 1TB1TOLTJ ÉVOV. EL 8' a'YvoBL ~au

a otJ8Év'

o 1TciO"XBL,

E1TBL %aL 01. E{!WV'TB<; %aL

OAW<; 01. 'TO 'Tií8B %ciAAO<; 'TB~au 15

a'YvooUO"LV 'Yci{!. "On 'TO

O'TL

I8L'

8%BLVO'

8& BL<;'TO 1Ta{!ci8BL'Y

"iJ'YciO"~TJ",

8fjAov

a%Ó'TB<;

8L' E%BLVO a avci'YBL

1TOLBL E1TL'TTJ8B<;

'TO é~<; Ti'j<; AÉ~BW<; Aal3<Í>v' Bt1TB 'Yci{!. «iJ'YciO"~TJ 'TB %aL En

éiAAOV 1T{!O<;'TO 1Ta-

(!ci8BL'Y a au'TO El30uA1Í~TJ a<po oLwO"aL», 'TO %ciAAO<; 'TOU 1Ta{!a8BL.y a'T0<; OLOV EO"'TLVEv8BL%VÚ BVO<;8LO: 'TO E% 'ToU20

I'TOU 'TO 'YBVÓ d%óva

BVOV %aAOV

%aL aU'TO W<;

E%BLVOU BL1TBLV' E1TBL %aL d

iJ

E%BLVO TÍv 'TO Ú1TÉ{!%aAOV «%ciAABL a

TJ-

XcivtP»,

'TL civ 'TO"Ú'TOU'TOU Ó{!W ÉVOU TÍv

%ciAALOV; O~BV VOL'T0Ú'T
EO"n.

oU% Ó{!~W<; 01.

iJ Q{!a %a~óO"ov

106

B
protože je videm a názorem ducha, je též nazíráno s obdivem. Proto i Platón,28)který nám to chtel naznacit odkazem k necemu pro nás jasnejšímu, lící tvurce jako spokojeného s dokonceným dílem. IPou- 10 kazuje tím na krásu vzoru, ideje, na to, jak je obdivuhodná. Vždyt kdykoliv nekdo obdivuje to, co je vytvoreno podle neceho jiného, jeho obdiv mírí k tomu, podle ceho je ono vytvoreno. Není nic divného na tom, když neví,29) co se s ním deje, vždyt ani milující a vubec ti, ~dož se obdivují této kráse, nevedí, I že to ciní 15 kvuli ní. Platón to ukazuje tím, že výraz "obdivoval" vztahuje ke vzoru, jak to blíže ozrejmujíjeho slova: "Obdivoval své dílo a chtel ho ješte více pripodobnit vzoru" (Plat. Tim. 37 c 7- d 1); poukazuje na krá. su vzoru Ivýrokem, že to, co pochází z to- 20 hoto V:l;Oru, je také samo krásné, protože je jeho obrazem; ponevadž kdyby vzor nebyl svou nesmírnou krásou "nanejvýš krásný" (Plat. Rep. 509 a 6), mohlo by být neco krásnejšího než tento zrený kosmos? Proto ciní neprávem ti, kterí tomuto kosmu neco vytýkají, vyjma že uvedou, že není oním. 107

9. ToiiTov 'ToLvuv 'TOVxócrJ.Lov,Bxácr'TOU

'TOOV

J.LBQOOV

CJ'\J')'XBOJ.L&VOU,

o ECT'TLxaL

J.L&VOV'TOC; Aáj3(J)J.LBV

Ev «ÓJ.LoU 1Táv'Ta»,

'T'fi

OOC;owv

SL<XvoL~,

5

'T1']v

I

'T)ALou

oUcrTlC;, aXOA()'U{tBtv xaL

ÓJ.LoU

.

BLc;

'TB, wcr'TB BVOC;

Ó'TOUoUV 1TQO<PaLVOJ.L&VOU, otov cr<paLQac;

J.LTJ

'Ti'jc; 6~(J) BU'Wc; xaL

'TOOV cXAA(J)V

cXCT'TQ(J)V

'TTJV<paV'TacrLav, xaL "(i'jv xaL {}áAacrcrav xaL 1T<xv'Ta'Ta 'q>a óQ(icr{}aL, otov t1TLcr<paLQac;SLa<pavouc; xaL 6Q"(1pciv "(&VOL'TO1TáV'Ta EvoQ(ia{}aL. tv 'Tií t!roxií
XLVOÚJ.LBVa

"Ecr'T(J) oúv <pav'TacrLa

1Táv'Ta tv atrrií,

BL'TB Bcr'TTlXÓ'Ta,

'T\ 'Ta

BL'TB J.Ltv

I

XLVOÚJ.LBVa, 'Ta s' BO"'TT}XÓ'Ta. vAá'T'T(J)v St 'T«Ú'TT}V cXAATlV 1TaQa 'TOV O"(XOV Aáj3B'

crCXU'Tq>a
cX
'ToUc; 'TÓ-

1ToUc; xaL 'TO 'Tijc; UATlC;EV croL
J.LTJ1TBLQOOa'U1'ijc; cXAATlV crJ.LLXQO'T&-

Qav Aaj3Btv 'Tq>o"(xlp, {}BOVSt xaAácrac; 'TOV 1TB1TOLTlXÓ'Ta.qc; 6XBLC;'TO {}BOOV BtC; WV xaL

1TáV'TBC;, xaL

'TOC; 1TáV'TBC;
108

xaL

exaa'Tatc;

J.LL~ tXBL-

9. Uchopme rozvažovánim tento kosmos s jeho cástmi každá z nich zustane, jakou je, a nesplyne s ostatnimi, a tyto "všechny" uvedme v daných mezich "v jedno" (Anaxágorás zl. B 1), takže objevi-li se jedna vec z nich, napriklad vnej ši klenba nebes, pak ihned bude následovat zjev I Slunce a ostat- 5 nich hvezd; tak spatrime i zemi i more i všechny živocichy jako v pruhledné kouli, kde je videt vskutku vše. Predpokládejme tedy, že se nalézá v duši tento svetlem naplnený zjev koule, která v sobe nese všechna telesa, a že se pohybuji nebo jsou v klidu ci že se jedny I pohybuji a druhé 10 stoji. Podrž si tento zjev, ale vedle neho si vytvor jiný dm, že odejmeš masu; odejmi i misto a zjev látky a nepokoušej se vytvorit nejakou menši kouli co do masy, pak volej boha, který vytvoril kouli, jejiž zjev nyni máš, a modli se, aby prišel. I Snad prijde 15 a prinese s sebou svuj kosmos se všemi bohy v nem, jsa jeden a zároven všemi, a každý z nich je všemi, a ti všichni pricházeji dojednoho; mohoucno:;t má sice kaž109

xal. {}AL!3OlKTaLxal. 1TQO~)'tV6
IL6V
'Tt &X6L ILÓVOV TO 6LvaL

ILÓVOV TO xaMv TO xaMv

6LvaL.

ILtVll; AoU

eX6L xal.

IIoU )'O:Q «Xv 6L1l

0:1TO
8' «Xv 'Tt OU
kdo> predstavuje, že tyto mohoucnosti pálí, nicí, tlací a napomáhají vzniku živých tvoru. I Nicí ovšem, protože samy 3 jsou niceny, napomáhají vzniku, protože samy vznikají; mohoucnost tam však má pouze b)(tí a pouze krásno. Nebot kde by bylo její krásno, kdyby byla zbavena bytí, a kde by byla její jsoucnost, kdyby byla z~avena toho, že je krásnem? V tom, cemu

I 'AAAO: TaUra

'
6LvaL

1ToU

&
&V T
&AA6L1T6L

I xal.

'T'fi OU
6LvaL 1TO{}6LVÓV &
Tatrrov

TO

A
IIóT6Qov

86 1TOTtQOU

aLTLOV

chybí krásno,

6L8ooAOUxaAoU, Lva xal. xaMv <paLVTJTaL 45 xal. OAOO~1i, xal. xaTO: TO
1i

~

112

40

no je milováníhodné, protože je bytím. Proc bychom meli zkoumat, které je prícinou kterého, když mají jednu prirozenost? Nebot klamná jsoucnost potrebuje pripojit k sobe krásný obraz, aby se jevila a aby vubec byla krásná; je krásná jen potud, I pokud obdržela podíl na 4 kráse vidu, a cím více se na nem podílí, o

'llT6LV oiío'TJ~ Tfj~
atrro~ 'Tt)'6LTaL, «1TQWTO~1ToQ6Ú6TaL» &1T1.

I ani

hou, protožeje totožné s krásnem,a krás-

.

TL XQ'Tt

10. ALO: TOUrO xal. ó «Z6U~» xaL1T6Q WV 1TQ6V

se totiž nedostává

jsoucnost. Proto je též bytí žádáno tou-

T
-

. to více je završena; je totiž o to více jsoUC-j nosti, oc víc je krás~ I.10. Proto též "Zeus", i kdyžje nejstar-

,

ší z ostatních bohu, jimž stojí v cele, "se ubírá" k nazírání tohoto boha ,jako první "; 113

1'1)v TMOU

{}Eav,

?GaL o/uXaí.,

S TaiTra óQc'il1«SúvavTaL». 'O VETaL

aUToL"

"t\1ou

AaIJ.t\1E IJ.EV 1TávTa

aL

ISE &?G
E?G TLVO" aOQáTou

?GaL aVaTeLAa..

"následují ho" ostatní "bozi, daimóni" (Plat. Phdr. 246 e 4-6; 247 a 7)30)a duše, které jsou mocny videt tyto veci. ITen se s jim zjevuje z jakéhosi neviditelného místa a vystupuje vysoko nad ne, vše osvetluje a naplnuje svým leskem; ty dole zastrašuje, a ti se odvracejí, protože nejsou mocni snést ten pohled na neho, jako kdyby byl Slunce. Jedni ho snesou a hledí nan, jiní všakjsou zmateni, podle toho, jak jsou od neho vzdáleni. ITi ale, kterí jsou moc- 10 ni ho videt, hledí na neho a na to, co knemu patrí, když takto zrí; ale ne každý vidí vždy totéž, nýbrž jeden, hledící dychtive, vidí vyzarovat pramen a prirozenost spravedlnosti, jiný je naplnen podívanou na rozvážnost, nikoliv ovšem tu, kterou mají lidé , když ji mají, I nebot ta je jen IS druhem nápodoby oné; avšak tu nádheru, která je nad vším a takríkajíc se prostírá oním celým kosmem, uzrí nakonec ti, kdož toho již hodne jasne spatrili,31)bozi, kaž-' dý zvlášt a všichni zároven ji zrí, i duše, které tam zrí všechno a které pocházejí ze všeho, I takže samy obsahují vše už od 2 pocátku až do konce, a jsou tam v té

oL 8B «&1TOVTIXL {}EoL»

eXAAOL «?GaL Saí.IJ.OvE"»

TÓ1TOU

&1T' aUTv ?GaTE-

?GaL E1TAl1CTEV au-yi'j..

?GaL &~E1TAl1~E IJ.EV TOU.. ?GáTW, ?GaL &0'TQá
10

t8ELV

oU SESUVl1IJ.EVOL

ota

'T1ALOV. OL IJ.EV eXQ' aUTOO aVExovTaí.

TE

?GaL j3AE1TOUCTLV' oL SE TaQáTTovTaL,

0-

CTqI

civ

8B oL SUVl1{}EVTE" 1TávTE.. TaUTov

I aUTOO.

a
'OQl1TE"

í,SELV et..

j3M1TOUCTL ?GaL et..

aUTOV

TO aUTOO'

SE &?GaCTTo" aEL {}EaIJ.a

IJ.EV oU

?GOIJ.í.~E-

TaL, aAA' Ó IJ.EVaTEvE" tSwv.&?GAáIJ.1i'OUCTav ErSE 1'1)v TOO SL?Gaí.ou 1Tl1'Y1)v ?GaL
eXAAO"

SE

Ti'j..

CTW
&1TA1ÍCT{}l1TOO {}EáIJ.aTo", IS

{}QW1TOL l1TaQ'

aUToL",

IJ.ELTaL 'YaQ aUTl1

oUx otav OTav

eXv-

EXWCTL' IJ.L-

aWO'YE1T"O &?GEí.Vl1V' 1)

SE &1TL1Tc'iCTL1TEQL 1Tc'i11TO otov

aUTOO &1TL{}Eoucra

IJ.E'YE{}O"

TEAEUTaí.a

ÓQc'iTaL, ot.. 1TOAAa "1Sl1 ooCTaL ?GaL &?GTv1TávTWV 'YEVÓIJ.EVaL, WCTTE

115

114

1

OQ<Í>f.LBVOV, '>Gal.EXOOV'Ta 1TOAAa a-YVOBL OTL EXBL'>Gal.<Ó~E~OOov j3Aé1TBL,O'TL<Ó~

zrí bystre, má to, co zrí, v sobe; lec i když to má, vetšinou neví, že to má, a hledí na to, jako by to bylo vne, protože na to hledí jako na zrené a protože na ne chce hledet. Na vše, !ta co hledíme jako na to, co lze zrít, hledíme zvnejšku. Je však treba Ito 4 prenést do sebe, hledet na to jako na jedno a jako na sebe sama, tak jako ten.. kdo je uchopen bohem, Foibem nebo nekterou MÚZOU,35) vyvolá v sobe názor boha, je-li mocen v sobe na boha pohlédnout.

OQ<Í>f.LBVOV j3Aé1TBL '>Gal.Q'TL{}éABL j3Aé1TBLV.ll!iv 86 o 'TL~<Ó~{}Ba'TOV j3Aé1TBL 40 E~~ j3Aé1TBL.'Ana f.LB'Ta
XQT]

j3Aé1TBLV <Ó~ aú'Tóv, {}wií

Bi.~ aÚTOV

1'18TJ

'>Gal.


Ú1TÓ 'TLVO~ MOÚO"TJ~ tv

'ToU {}BoU'TT]V{}éav,

<Ó~ Ev

WO"1TBQ BL, 'TL~ Ú1TO

'>Ga'TaO"XB{}Bi.~

aÚT {}BOV

I

'>Gal. j3Aé1TBLV

aÚT «Xv 1TOLOL'TO

Bi. Mvaf.LLv EXOLtv

j3Aé1TBLV.

11. 'E'TL 8é 'TL~'Tjf.Lwvci:8uva'Twv tau'TOV oQ!iv

Ú1T' t'>GBLVOU 'ToU {}BoU t1Tav

'TaATJ
d~

f.La,

1TQo
taurov

'TO i.8BLV 1TQO
'>GaAAOO1TLO"{}BLO"av

5

'T'Tjv d'>Góva

'>Gal. Bi.'>Góva j3M1TBL'

,

aÚToU

ci:
'>GaL1TBQ '>GaA T]V olÍ<1aV

aÚT tA{}<ÓV

'>Ga-

86

Bi.~ Ev

I '>Gal. f.LTJ'>Gé'TLO"XLO"a~

EV

Of.LoU 1Tciv'Ta to"'Ti. f.LB'T't'>GBLvou 'ToU {}BoU ci:tjl°Gal.EO"TLf.LB'T'aÚToU OO"OV MVa'TaL

'>Gal.{}éABL. Ei. 8' t1TLO"'TQa-


'>Ga{}aQo~

8úo,

f.Lévoov

t
tO"'TLV aÚT, WO"'TB aÚT 1TaQBLvaL

10

VOO~1TciALV, Bi.1TciALV t1T' aÚTOv 'Ev

t'>GBL-

O"'TQé
86 'Tij e1TLO"'TQOGéQ80~ 'ToUT'l EXBL'

1I8

,

11. Dále pak, je-li nekdo z nás, kterí nejsme mocni zrít sebe- sama, uchopen oním bohem, privede ~vénazírání k videní, vyvolá podívanou na sebe a hledí na Zkrásnenýobraz sebe; tento obraz, jakkoliv krásný, nechá pak být a sjednotí se sám se sebou, I aniž by se štepil; je jedním a zároven vším spolu s oním bohem, který je mlcky prítomen, aje s ním, jakjenje toho IIlocen a nakolik chce. Obrátí-li se zpet do dvojitosti, setrvává jako neposkvrnený bohu nablízku, takže muže u neho opet 0-

nímzpusobemprebývat,jestliže seknemu zase obrátí. Z tohoto obratu má tento zisk: 119

aQXÓJ.LBVOC; aLO",MvBTaL QÓC; EO"TL. 8QaJ.Lwv 'lTdv,

?GaL aq>dc;

aU'ToU, EWC; ETB-

Inejprve, dokud se od boha odlišuje, vn1:- 10 má s~b~.- pak ~le s]?echá do nitra, _má všechno a vnímání zanechává za sebou ze strachu, aby se neodlišoval, je jedním tam; chce-li ho ale videt jako odlišného, vystoupí ze sebe ven. Ten, kdo chce poznat boha, se musí držet jeho otisku a Iprozkoumáním "dojít poznání" (Plat. 15 Rep. 516 c 8); poznal-li pak, do ceho vstupuje, a ujišten, že vstupuje do nejvyšší blaženosti, musí se ponorit do nitra; mís-

8E BLc; TO BLO"W EXBL

TTJV aLO"{}-T)O"LVsLc; TO'U-

'lTLO"WToU ETE:QOC;BLvaL q>ój3

we;- ETBQOV OV

L8BLV, E~W aU'TOV 'lTOLBL.AiL 8E ?GaTaJ.Lav{}-áVOVTa 15

J.LEVEv n VL 'TÚ'IT<paU'ToU J.Lévov-

I

Ta J.LBTa TOU «'T)TBLV I'VWJ.LaT6ÚBLV» atJ.. TÓV, BLc;orOV 8E eLO"BLO"LV,MW

J.La{}-óVTa

?GaTa 'lTLO"TLV,WC; E'lTL XQijJ.La J.La?GaQLO"TOV eLO"BLO"LV,'Tí8T) aU'Tov 80UvaL sLc; TO BLO"W ?GaL I'BvéO"{}-aL aVTL ÓQWVTOC; 'Tí8T) {}-éaJ.La sTéQou {}-BwJ.Lévou, OLOLC;E?GBL{}-BV 'Tl?GBLE?GAáJ.L'lTOVTa TOLC; voi)J.LaO"L. 20

OÚV EO"'TaL nc; Ev ?GaAq> J.LTJ

I

ITwc;

ÓQWVaU'TÓ;Tj

ÓQWV aU'TO WC; ETBQOV OU8É'lTW Ev ?GaAq>, I'BVÓJ.LBVOC; 8E aU'TO omw J.LáALO"Ta Ev ?GaAq>. EL OÚV OQaO"LC; TOU E~W, OQaO"LV J.LEV ou 8BL eLVaL Tj oihwc;, WC; TauTov Tq> ÓQaTq>.

TMO

8E orov

O"UVBO"LC;?GaL

J.LdAAOV aLO"{}-ávBO"{}-aL {}-éABLVSamoU 25

a'ITOO"TijvaL.

ABL

I 8E

?Ga?GBLVO Ev-&u-

f

t~~ím, musí se sám stát názo ~ prAne.koh~...R:Itu--'lazírá jeho, který vyzaruje duchovní nahlédnutí pocházející odtamtud.j!u< pak muže nekdo být v krás~, Ia prece je nevIdet? Zrí-I i "je jako neco oe!lišné.ho,-f.ešte v krásném není; stal-li se jím ak. e v nem v neJv as JSIm smys u. Jestliže se tedy' zrení vztahuje k tomu, co je vnejší, nesmíme zrít, ledaže zrení je totožné se zreným; toto je pak druhem sebepochopení a vnímání sebe samého, pricemž se tak deje s opatrností, aby zrící prílišnou touhou .

,

zvedet neco o sobe se od sebe opet nevzdálil. Je treba

120

i

I také 121

uvážit, že vjemy 25

1.1.I;:LO'~cn, 000; 'TWV 1-L6V xaxwv

aL aLO'~1Í-

O'ELo;'Tao; 'IT~:Tryao; eX01.lc)"LI-LELtou<;, "ÍÍ'T'TOU<; 86 'Tao; 'YVooO'EL'; 1ii

'ITATJ'Yii

vao;"

l-LaAAov

VÓO'oo;

iryLELa

30

'YaQ

S6 'liQÉl-La
ExxQ01.IOI-LÉeX'lTATJ~LV, l-LaAAov

civ

CTÚVEO'LVSoLTJ airrijo;"

'lTQOO'LtEL 'YaQ a'TE

OLXELOV xaL

'Ii S' eO''TLV aAAÓ'T-

QLOV xaL STJAoo;

&Voi1raL"

oUx

oqXELOV,

xaL

'TaÚ1"U SLCX-

'Tci> O'c!>óSQa e'TEQOV 'liI-LWV EtvaL

SOXELV. Ta

86 'liI-LWV xaL

~TJ'TOL" MW

'liI-LELo; avaLO'-

S' OV'TEo; l-LáALO''Ta 'lTáwwv

EO'I-L6V aUToLO;
'lil-Lao; EV 'lTE'lTOLXÓ'TEo;. KaxEL

O'TE l-LáALO''Ta LcrI-LEV xa'Ta SOXOUI-LEV,

avaI-LÉVOV'TEo; &wQaXÉvaL" 'ToLaiíTá

'TO

I

'lTá~oo;,

o,; 'YaQ

'lTO'TEi:SOL. To

ai:O'~TJO'Lo;

voiív,

'Tfjo; aLO'~1ÍO'EWo; "ÍÍ
EtSEV oúv

o,;S'

civ

a'ITLO''Toiív

EO''TLV, Ó 86 aAAoo;

1-L'Ii

'Ta 'Ii

&o-'TLv Ó

LSCÍ>v" 1}, El a'ITLO''TOL XciXELVOo;, OOS' civ aUTOV 'lTLO''TMELEV

EtvaL'

mJ86 'YaQ mJ8'

aUToo; 81Jva'TaL e~w ~do; aLO'~TJ'Tov 40

OV'Ta

&amOV 000;

ó
O'CÍ>l-La'TOo;II3AÉ'lTELV.

122

'TOLo; 'TOU

vecí špatných vyvolávají vetší otresy, ale slabší poznatky, protože ty jsou otresem vypuzeny; vždyt nemoc vyvolává silnejší otres, naproti tomu zdraví, které u nás v klidu dlí, více umožnuje, abychom mu porozumeli, ponevadž se k nám druží a patrí k nám a je jedno s námi; nemoc pakje necím cizím a Ik nám nepatrícím, a 30 proto ji lze odlišit jasne, nebot se jeví jako neco od nás znacne odlišného. Ale to, co k nám patrí, a sebe samotné nevnímáme; sebe uchopíme nejvíce tím, že vedení, které máme o sobe, a nás samotné uvedeme v jednotu. Tam pak, kde v souladu s duchem víme nejvíce, se nám zdá, že nevíme nic, protože cekáme I na prijetí vje- 3 mu; vnímání však ríká, že nevidelo; ovšemže nevidelo a nikdy neco takového videt nemuže. Vnímání tedy pochybuje, ten ale, kdo vidí, je jiný; jinak, kdyby pothyboval i on, nemohl by verit, že sám existuje, vždyt sám sebe nemuže vynést ven a hledet na sebe telesnýma ocima jako na neco prístupného smyslum.

123

1ToTE /LEV i!E8L st?Góva, v"O "(8VO/LÉVlle;

1ToTE SE oU, oV TÉX-

Tije; st?Góvoe;.

IIéi
SE

'f1Ú
TU'TTOVI/LÉV"(). QOU
dLO oUx óQ{}we;, OL
vOllToií

VW
/LÉVovToe;

?GaL "(8V-

we; 1ToTE (3ouA8U
Toii 1ToLo'iívToe; 1TOL8LV. uO
oUx S{}ÉAOU
OTL, O
oV /L'T11TOT8Ta aAAa

25 aAA' sE oú E
SAA8Í.1T'{),

I

E
TOÚTOLe;

TOLe; ÓVÓ/La
13. '0 oóv {}8oe; ó ste; TO /LÉV8LV w
aÚTii'>

Toii

1TavToe;

aQX8LlJ

-

Tip

v800TÉQav

/L8{}É1T8LV

oV "(aQ

?GóQov

aÚToií EXOVTL

Tjv

?GaL U
?GaAwv

- Ta'iíT' a
1TaL-

1TQoe; TQÓ1TOU TT]V S?G8L aQXT]V

a
5

?GaL
?GaL /LÉXQLe; aÚToii

1TQoe;

E
126

I

1Ta-

ní kosmos> jednou obraz mel, jindy nikoliv - vždyt tento obraz není vytvoren umele. Avšak každý prírodní obraz trvá, dokud trvá jeho vzor. I Proto nesprávne 20 <usuzují> ti,38)kterí popírají <smyslový kosmos>, zatímco kosmos duchovní nechávají trvat, a zavádejí ho do bytí, jako kdyby se jeho tvurce nekdy rozhodl vytvorit ho. Nechtejí totiž rozumet tomu, jak se to tvorení deje, nevedí, že dokud kosmos duchovní vyzaruje své svetlo, ostatní veci nepominou, a že zdejsou od té doby, co existuje on; I ten ale byl a bude stále. 25 Tyto výrazy musíme používat, protože jsme k tomu nuceni snahou vyjádrit se. 13. Onen buh , který je spoután, aby setrvával nezmenen, a svému synu odstupuje vládu nad tímto veškerenstvem39) - neodpovídalo by totiž jeho povaze, aby se zrekl vlády tam, a obíral se místo toho ríší mladší a pozdejší, nežje jeho, protože tam má dost krásných vecí I - nechává veci zde být a 5 svého vlastního otce <Úrana> postavil 127

á1TO TOU 1T
aUTOV 1TQoe; TO

IXáTOO

8EO'fJ.ip,

fJ.ETa~

WV 1TaTQóe; TE áfJ.ELvovoe; xat "lTTOVOe; . "LÉoe;. 'A'A'A' E1TEL81)Ó 1TaT1)Q aUTip fJ.ELtoov i\ xaTá xá'A'Aoe; ijv, 1TQOOTooe; aUToe; tfJ.ELVE xa'Aóe;, xaLTOL xa'Aije; xat :rije; tIroxije; OOO'T)e;' á'A'A' tO'TL xa'A'ALoov xat TaUT'T)e;,OTLtxvoe; atnií aUToU, xat TO'Ú15

TC(> EO'Tt

xa'A1)

fJ.EV

T1)v

IpÚO'LV,

xa'A'Aí.wv

I

813, OTav EXEL ~M1T1J. EL oúv 1) tIrox1) 'JÍ

l I I

TOU 1TavTóe;, Lva 'YVOOQLfJ.OOTEQOV M'YoofJ.EV, xat 'JÍ 'A
I

20 xaL, OTav xat aUTot xa'AoL, Tip auTWV dvaL, aLO'XQot 8t E1T' a'A'A'T)v fJ.ETa~aLvovTEe;
do toho, co mu patrí; na druhé strane vykazuje tomu, co pocíná s jeho synem, aby následovalo po nem, a tak stojí uprostred mezi obema díky jinakosti zpusobené ~dtrženim od horní oblasti Ia díky poutu, které ho zadržuje od toho, co následuje po nem smerem dolu; stojí uprostred mezi otcem, který je lepší, a synem, který je horší než on. Protože však byl jeho otec príliš velký, než aby byl krásný, zustal <syn> krásný prvotne; též duše je tgásná, on však je krásnejší než ona, protože ona je pouze jeho stopou, a tím práve je sice krásná ve své prirozenosti, ješte krásnejší však je, Ikdyž hledí tam. Jestliže tedy, abychom mluvili jasneji, je krásná duše veškerenstva, to jest Afrodité, jak krásný musí být její otec! Kdyby totiž mela krásu ze sebe, jak veliká by musela být ona krása ? Má-li ji ale od nekoho jiného, od koho pak ji muže duše mít, tu, která k ní pristupuje, i tu, jež patri Prirozene k je jí jsoucnosti? Jsme p~ce krásní, Ikdyž patríme saIJlisobe, a~kli-

ví,~ž~memme v Imoupriro~ost: káy~oE1ávámesamisebe.ismekr~ní, .

128

.

129

fJ.8V ÉaU'l"ouc; xaAot, at
xaMv. 'AQ' oúv aQXSL Ta sLQTJfJ.áva sLc; tvaQ'Yi'í
~dyž se nepoznáváme, jsme oškli~í.:-Krás-l no Je tedy Tam a ootamtua. Stací tudíi to, co jsme uvedli, abychom dospeli k zretelnému nahlédnutí "duchovního místa" (Plat. Rep. 508 c 1; 517 b 5), anebo se musíme vydat ješte jinou cestou,40)napríklad toutO?41)

Knihovna filosofie FFUK v Praze

2

130

131

12. Viz obraz zlata sama sebe ocištujícího: IV 7, 10,47-52. 13. Viz Plat. Symp. 218 e 5.

POZNÁMKY

14. Viz Anaxágorás zl. B 12. 15. Armstrong soudí, že tu Plótmos vyjadruje vlastní vizi; viz IV 7, 12-13.

1. K rádku 1-4 viz III 8, 11,36-38; krádku 3-4 viz Plat. Rep. 509 b 9; Arist. zl. 49 Rose3. 2. VizPlat. Tim.37 d.

16. K rádku 27-36 viz Phdr. 247 a-b; 248 a; Phd 109 d-e. 17. Viz Plat Soph. 234 d 5. 18. Viz tamtéž.

3. O rozestupovánív caseviz ID7,11,23-27. 4. VizArist. Protrep. zl. 11 Walzer;Meteor. 381b 6; Phys. 194a21-22.

20.

5. Jedenzetriprfpadd,kdysePlótfnosvedome odchylujeod Platóna (Rist. Plotinus: the road to reality, 184).Viz Plat. Rep. 597 b nn. S tím nesouhlasíArmstrongv:Atti. 179.

21. Viz Plat. Symp. 215 b 1-3; 216 e 6 217a1.

6. ZdesArmstrongemvypouštíme,,hoiahýlé". 7. Viz V 8, I, 18-21. 8. Odkazk mýtuo Narcisovi;viz I 6,8,9-12. 9. Viz Plat.Symp.210 b-c; 211 c. 10. Ke vztahu duše a prírody viz III 8, 1-4. 11. O dušijako látceviz II 4, 3, 4-5.

132

19. Viz Cypria zl. 9 Kinkel. Spravedlnost jako prfsedící Dia: viz Sof. Oed Col. 1382; Plat. Leg. 716 a 2; Orphicorumfr. 158.

22. Viz Plat. Rep. 507 b; 509 b. 23. Existuje spor, zda na tomto míste mluví Plótínos o posvátných knihách, kde mají hieroglyfy kvazialfabetickou funkci, kterou Plótfnos nechápe, anebo zda se vyjadruje správne, protože má na mysli piktogramy na stenách chrámd, jež neoznacují slabiky ci hlásky, nýbrž predmety a ideje.

133

24. VizPlat. Theaet.208 a 9. 25. Totomístoprinášínejpozitivnejšícharakteristikulátkyu Plótína. 26. VizXenofanészl. 25.

PRAMENY

27. VizArist.Phys. 188a27-30. 28. VizPlat. Tím.37 c 7. 29. VizPlat. Phdr.250 a 7 - b 1. 30. Viz Plat.Phdr. 248 a 1. 31. K rádku7-18 viz Plat. Phdr. 250 a-c. 32. Viz Plat.Phdr 249 e 4.

HENRY P., SCHWYZERH.-R., Plotiní opera I-III, ed. minor, Oxford 1964-1982. SCHWYZERH.-R., Corrigenda ad Plotini textum, v: Museum He(veticum 44, 1987 191-210.

33. Zde vykladacipredpokládají, že Plótmos odkazuje ke své egyptské vlasti, k náhorním

pouštímpo oboustranáchúdolíNilu. 34. VizPlat. Symp.203 b 5. 35. Viz Plat.Phdr. 245 a 1-2. 36. Viz Hésiod.Theog.459. 37. Viz tamtéž478. 38. VizSVF/, 98. 39. VizHom.1l."14,203-204. 40. Viz pojednáníV 5. 41. ZdebezprostrednenavazujepojednáníII 9.

134

135