Územní studie ŠUMAVA URBANISTICKÁ RUKOVĚŤ

URBANISTICKÁ RUKOVĚŤ Územní studie ŠUMAVA

ii

Územní studie ŠUMAVA

URBANISTICKÁ RUKOVĚŤ OBJEDNATEL: Jihočeský kraj U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice, IČ: 708 906 50

ZHOTOVITEL: České vysoké učení technické v Praze (dále jen „ČVUT“), veřejná vysoká škola, Fakulta architektury Zikova 4, 166 36 Praha 6, IČ: 6480 7700

AUTORSKÝ KOLEKTIV: Ing. arch. Laura Jablonská Ing. arch. Kateřina Slováčková Zdeňka Zymáková Ing. arch. Tomáš Russe Ing. Daniel Franke

Červen 2010 OBSAH: ÚVOD........................................................................................................................................... 2

1. IDENTIFIKACE URBANISTICKÝCH HODNOT SÍDEL A JEJICH OCHRANA 1.1. 1.2. 1.3. 1.4. 1.5.

...................... 3

Zjišťování hodnot z mapových podkladů.......................................................................... 3 Zatřídění sídel dle půdorysné formy................................................................................... 3 Současné hlavní urbanistické problémy v obrazu sídel..................................................... 4 Kategorizace sídel dle celkové urbanistické hodnoty ....................................................... 5 Principy ochrany urbanistické hodnoty sídel...................................................................... 8

2. URBANISTICKÉ ZÁSADY ROZVOJE BYDLENÍ V SÍDLECH................................................... 10 2.1. Urbanistické zásady jednotné pro všechny půdorysné typy sídel...................................... 10 2.2. Specifické urbanistické zásady s ohledem na půdorysný typ sídla.................................... 13 2.2.1. Sídla hromadná................................................................................................ 13 2.2.2. Sídla komunikační............................................................................................ 17 2.2.3 Sídla návesní .................................................................................................... 21

3. URBANISTICKÉ ZÁSADY PRO UMÍSTĚNÍ STAVBY PRO BYDLENÍ...................................... 25 3.1. Umístění stavby na pozemku............................................................................................. 25 3.1.1. Stavby navrhované v bezprostřední vazbě na stávající zástavbu.................... 25 3.1.2. Stavby (soubory) navrhované mimo historické jádro sídla............................... 33

3.2. Umístění stavby ve svažitém terénu...................................................................................35 3.3. Zeleň na pozemku.............................................................................................................. 36 3.4. Ohraničení pozemku.......................................................................................................... 37 4. VEŘEJNÉ PROSTORY V SÍDLECH.......................................................................................... 39 4.1. Ulice, náves, náměstí......................................................................................................... 39 4.2. Veřejné parkování.............................................................................................................. 41 4.3. Komunikace - povrchy....................................................................................................... 41 4.4. Veřejná zeleň..................................................................................................................... 42 4.4.1. Solitérní zeleň................................................................................................... 42 4.4.2. Skupinová zeleň............................................................................................... 42 4.4.3. Úprava ploch, nízká zeleň............................................................................... 43

4.5. Drobná architektura............................................................................................................ 44 LISTY OBCÍ SEZNAM SÍDEL

ÚVOD Urbanistická rukověť tvoří přílohu územní studie Šumava jako samostatný dokument. Obsahuje příklady vhodných koncepčních řešení pro záměry sídelního rozvoje v území jako podklad pro obecní samosprávy při pořizování studií, územních plánů a regulačních plánů. Rukověť má obecnou část s popisem urbanistických kritérií, na základě kterých byla sídla tříděna a obecných pravidel či principů pro budoucí stavební rozvoj reagující na zjištěná specifika (historická půdorysná forma, novodobé půdorysné struktury, architektonický typ staveb, začlenění sídel do struktury osídlení, rozvojových os). Druhou částí rukověti je složka pasportů jednotlivých obcí, tzv. „Listů“, vytvořené pro každou obec (34 jednotek) nebo sídlo se společnými znaky. Listy formulují základní urbanistické principy pro budoucí výstavbu v těchto lokalitách, odkazují se na obecnou část a slouží k rychlé orientaci v rukověti. Příklady uvedené v tomto dokumentu mají doporučující charakter.

Jak rukověť používat? Rukověť´ má sloužit k orientaci samosprávy, stavebníků, stavebních úřadů a dotčených orgánů státní správy. V případě investičního záměru v konkrétní lokalitě je možno vyhledat obec či její část v seznamu sídel v příloze „Listy obcí“. U každé jednotky je uvedeno číslo listu, na kterém jsou formulovány základní charakteristiky daného urbanistického typu sídla (např. typ návesní), jeho současné urbanistické kvality (např. sídlo průměrné hodnoty) a základní principy doporučené regulace. Na příkladech jsou pak prezentovány vhodné i nevhodné způsoby umístění nové zástavby. Podrobnější urbanistické zásady pro daný typ sídla je lze pak vyhledat v obecné části rukověti, kde je provedeno systematické zatřídění sídel a definována odpovídající pravidla pro budoucí stavební rozvoj. Zvláštní pozornost je věnována veřejnému prostoru sídel, zejména řešení komunikací a zeleně.

2

1. IDENTIFIKACE URBANISTICKÝCH HODNOT SÍDEL A JEJICH OCHRANA 1.1. ZJIŠŤOVÁNÍ HODNOT Z MAPOVÝCH PODKLADŦ Při zpracování územně plánovací dokumentace je možno určit umístění a objem nových rozvojových ploch v jednotlivých enklávách až na základě porovnání historické půdorysné formy a současného obrazu sídla. Jen tak lze formulovat základní premisy a odpovědně určit prostorové možnosti a limity konkrétní lokality. Nezbytným zdrojem informací pro toto srovnání jsou historická i současná mapová dokumentace a místní šetření (terénní průzkum).

1.2. ZATŘÍDĚNÍ SÍDEL DLE PŦDORYSNÉ FORMY Půdorysné formy sídel, které se nacházejí na území Šumavy, lze v zásadě rozdělit do tří základních typů :

Jedná se zejména o násedující mapové podklady: -

císařské otisky tzv. stabilního katastru (1826-1830, 1837-1843) II. vojenské mapování - Františkovo (1836-1852) III. vojenské mapování – Františkovo – josefské (1877-1880) mapy pozemkového katastru (1927 -1945) historické letecké měřické snímky (1936-1938, 1946, 1952-1957) současné katastrální mapy současné ortofotomapy

-

hromadné komunikační návesní

Zástavba je v každém půdorysném typu sídla uspořádaná specifickým způsobem, který předurčuje i způsob vymezování nových ploch pro obytnou zástavbu.

VARIANTY PŦDORYSNÝCH FOREM: návesní

hromadné  

hromadná soustředěná hromadná rozvolněná (sídla s rozptýlenou zástavbou)

  

hromadná silniční silniční krátká lánová

komunikační

podkategorie:  řadová (jednostranná)  rozvolněná

   

hromadná návesní návesní lesní lánová návesní silniční návesovka

podkategorie:  radiální (okrouhlice)  oválná  obdélná  smíšená  obdélná dvouřadá  vřetenovitá  trojúhelná  nepravidelná  polouzavřená

pozn. Ve specifických případech může být sídelní forma výsledkem spojení dvou či více půdorysných typů (např. silniční a hromadná soustředěná), či kombinace více subkategorií (např. návesní oválná polouzavřená). Přesné zatřídění sídel je uvedeno v tabulce, která tvoří přílohu kapitoly „Hodnoty“.

3

1.3. SOUČASNÉ HLAVNÍ URBANISTICKÉ PROBLÉMY V OBRAZE SÍDEL

Dalším kritériem pro zodpovědné určení rozsahu a formy nově navrhované zástavby, stejně podstatným jako historický půdorysný typ sídla, je i míra zachovalosti původní struktury a způsobu, kterým do obrazu sídla vstoupila novodobá zástavba.

Tento oddíl stručně rekapituluje základní problémy, které negativně ovlivňují současný obraz sídel (nejenom) v šumavském regionu.

OBDOBÍ OD KONCE II. SV. VÁLKY DO KONCE 80. LET 20. STOLETÍ 

likvidace pŧvodního stavebního fondu V příhraniční oblasti šumavského regionu a v lokalitě dnešního vojenského újezdu Boletice zanikla podstatná část sídel bez následné obnovy. Půdorysná struktura naprosté většiny sídel ostatních byla významně narušena.







výstavba rušivých celkŧ mimo historický pŧdorys sídla

výstavba rušivých celkŧ v přímé vazbě na historickou pŧdorysnou strukturu

 výstavba v jádrových částech sídel

 zemědělské, prŧmyslové, event. vojenské areály

Zástavba nevhodná měřítkem i objemem vstoupila do vnitřního prostoru sídel bez ohledu na jejich charakteristické urbanistické uspořádání. Je situována v nevhodných pozicích, často mimo existující stavební čáru; typickým stavebním počinem tohoto období jsou soubory bytových domů.

Předimenzované areály rozsahem ploch a měřítkem staveb neodpovídají původní struktuře sídel, jsou navíc situovány velmi často v pohledově exponovaných lokalitách.

 chatové kolonie

 plošné celky situované na vnějším obvodu

pŧvodního sídla

Jedná se o plošné sobory postrádající urbanistickou koncepci, realizované bez ohledu na existující strukturu sídla a velice často ve výrazných pohledových expozicích.

Kobercová, nejčastěji obytná zástavba bez čitelných urbanistických hodnot vznikala živelně a v řadě lokalit sídelní jádro zcela pohltila.

OBDOBÍ OD 90. LET 20. STOLETÍ 

individuální výstavba ve volné krajině Jedná se o izolované stavby či drobné enklávy zakládané včetně nových obslužných komunikací mimo zastavěnou plochu sídel. Jsou realizovány nekoncepčně a nesou s sebou riziko dalšího živelného rozšiřování.

4



plošná výstavba ve volné krajině Zásadním problémem nově realizovaných souborů je jejich precedentní vstup do nezastavěného území, ignorování existujících prostorových rezerv v sídle a nepřiměřený plošný rozsah vzhledem k měřítku původních enkláv.

1.4. KATEGORIZACE SÍDEL DLE URBANISTICKÉ HODNOTY

1.

ZÁSADY PRO STAVEBNÍ ROZVOJ V ŘEŠENÉM ÚZEMÍ

Urbanistická hodnota sídel klasifikuje jednak míru zachovalosti historické půdorysné struktury a také způsob, jakým do původního půdorysu zasáhla novodobá zástavba. Bez ohledu na historickou půdorysnou formu lze v řešeném území v zásadě rozlišit pět základních skupin sídel:

    

Sídla vysoké urbanistické hodnoty Sídla průměrné urbanistické hodnoty Sídla nízké urbanistické hodnoty Sídla proměnlivé urbanistické hodnoty Zaniklá sídla

SÍDLA VYSOKÉ URBANISTICKÉ HODNOTY A.I.

Sídla se zcela dochovaným či mírně narušeným historickým stavebním fondem, u nichž novodobá stavební aktivita nenastala, či víceméně nerušivě vstoupila do sídelního obrazu.

Vyšovatka - císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

A.II.

Menší sídla se zcela dochovaným či mírně narušeným historickým stavebním fondem, jejichž siluetu nepříznivě ovlivnila novodobá zástavba, především stavby a areály zemědělské či prŧmyslové výroby. Rušivé složky pŧdorysu sídla nejsou plošně rozsáhlé a jsou prostorově odděleny od historické struktury sídla, které zŧstává kompaktní.

Pernek - císařský otisk mapy stabilního katastru, 1826

Vyšovatka - ortofoto, 2008

Pernek - ortofoto, 2008

SÍDLA PRŦMĚRNÉ URBANISTICKÉ HODNOTY B.I.

Sídla se zcela dochovaným či mírně narušeným historickým stavebním fondem, do jejichž vnitřní struktury rušivě pronikla novodobá zástavba (především individuální a plošná obytná výstavba v nevhodných prostorových pozicích, event. stavby zemědělské a prŧmyslové výroby).

Šumavské Hoštice císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

Šumavské Hoštice - ortofoto, 2008

B.II.

Sídla se silně oslabeným historickým stavebním fondem, do nichž novodobá zástavba nepronikla nebo významně nenarušuje sídelní obraz, charakteristický pŧdorysný typ zŧstává čitelný.

Křesanov - císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

Křesanov - ortofoto, 2008

5

SÍDLA PRŦMĚRNÉ URBANISTICKÉ HODNOTY B.III.

B.V.

Sídla se silně oslabeným historickým stavebním fondem, jejichž silueta je narušena individuální či plošnou obytnou a rekreační výstavbou, zemědělskými, ev. prŧmyslovými stavbami nebo areály, avšak pŧvodní urbanistický typ je alespoň z části čitelný.

Ţelnava - císařský otisk mapy stabilního katastru, 1826

B.IV.

Sídla s významně narušeným historickým stavebním fondem, v nichž novodobá zástavba zakládá zcela novou pŧdorysnou formu. Obraz enklávy pŧsobí v krajině v zásadě nerušivě.

Ţelnava - ortofoto, 2008

Blaţejovice - císařský otisk mapy stabilního katastru, 1826

Blaţejovice - ortofoto, 2008

Sídla, jejichž pŧvodní stavební fond je narušen cca z 50 – 80%; ve většině případŧ neposkytují torza těchto enkláv již téměř jakoukoli výpověď o pŧvodním charakteru sídla.

Saladín - císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

Saladín - ortofoto, 2008

SÍDLA NÍZKÉ URBANISTICKÉ HODNOTY C.I.

Sídla s narušeným či prakticky zlikvidovaným historickým stavebním fondem, jejichž novodobý obraz je tvořen zástavbou bez výrazné urbanistické koncepce. Pozice pŧvodního sídelního jádra nejsou však zcela překryty novodobou zástavbou a umožňují jeho eventuelní rekonstrukci.

Borová Lada - císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

6

Borová Lada - ortofoto, 2008

C.II.

Sídla s prakticky zlikvidovaným historickým stavebním fondem, jejichž novodobý obraz je tvořen zástavbou bez jakýchkoli urbanistických hodnot.

Horní Vltavice císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

Horní Vltavice - ortofoto, 2008

SÍDLA PROMĚNLIVÉ URBANISTICKÉ HODNOTY D.I.

Menší sídla se zcela zachovalým či velmi málo narušeným historickým stavebním fondem, jejichž siluetu nepříznivě ovlivnila novodobá zástavba, především individuální a plošná obytná výstavba většího rozsahu v nevhodných prostorových pozicích, event. stavby zemědělské a prŧmyslové výroby. Rušivé složky jsou prostorově odděleny od sídla a sídelní jádro zŧstává kompaktní a čitelně vymezeno.

Vrbice – mapa stabilního katastru, 1837

Vrbice –ortofoto, 2008

D.II.

Větší sídla a městské aglomerace, jejichž historický stavební fond zŧstává zcela zachovalý či velmi málo narušen. Navazující plošná zástavba, která sídelní jádro prakticky pohlcuje, však postrádá jakoukoli urbanistickou koncepci a celkovou siluetu sídla degraduje.

Stachy – mapa stabilního katastru, 1837

Stachy –ortofoto, 2008

SÍDLA ZCELA ZANIKLÁ E.

Sídla, která zanikla v období druhé poloviny 20. století.

Nové Údolí – ortofoto 1949

Nové Údolí – ortofoto 2008

7

1.5. PRINCIPY OCHRANY URBANISTICKÉ HODNOTY SÍDEL

Pro skupiny sídel, rozdělené podle urbanistické hodnoty, je možno rámcově formulovat základní zásady pro budoucí stavební rozvoj. Podrobně, s ohledem na půdorysnou formu sídla, se těmito pravidly zabývá 2. oddíl rukověti.

Rekapitulace: Na základě výše uvedeného rozdělení je možno formulovat základní zásady pro budoucí stavební rozvoj

Principy ochrany hodnot:

v sídelních enklávách vymezeného území, které by se však mohly stát obecným pravidlem i pro sídla ležící SÍDLA NEJVYŠŠÍ URBANISTICKÉ HODNOTY mimo jeho hranice: ad A.I.)

Na sídla s nejzachovalejší historickou půdorysnou strukturou, do nichž novodobá zástavba nevstoupila vůbec či zcela nerušivě, je třeba nahlížet jako na nejcennější dědictví, které zcela konkrétním způsobem vypovídá o urbanizaci Šumavy. Z pochopitelné příčiny se jedná především o drobnější sídla ležící v odlehlých pozicích, která zůstala stranou urbanizačních tlaků. Ve všech případech je třeba ke stavebnímu rozvoji v těchto enklávách přistupovat s nejvyšší opatrností.

ad A.II.)

Malá, avšak urbanisticky velmi zachovalá sídla, narušená pouze stavbami zemědělských či výrobních areálů, tvoří poměrně malou skupinu, z hlediska přítomných hodnot je však na tyto enklávy nezbytné nahlížet rovněž jako na velmi hodnotnou část sídelní struktury. Rušivé komplexy zástavby jsou relativně malého rozsahu, nejčastěji umístěné v oddělené pozici od sídla.

Platí nejvyšší stupeň ochrany existující siluety sídla. Vzhledem k prokazatelným urbanistickým hodnotám enkláv je žádoucí novou výstavbu nepovolovat, zejména tam, kde historický pŧdorys sídla neprošel prakticky žádnými výraznějšími změnami. Ve výjimečných případech je možno doplnit prostorové rezervy po zaniklé zástavbě; tam, kde již novodobá zástavba do prostoru sídla pronikla, je v nerušících pozicích možno připustit realizaci ojedinělých stavebních záměrŧ. Všechny nově navrhované stavby by měly podléhat nejpřísnější regulaci podle zásad odpovídajících urbanistickému typu sídla. Platí nejvyšší stupeň ochrany historické siluety sídla. V lokalitách, kde novodobá obytná zástavba mimo sídelní jádro neexistuje, či byla realizována pouze jako ojedinělé nerušící objekty, je třeba zvážit stabilizaci struktury s případným doplněním rezerv po zaniklé zástavbě, avšak bez dalšího stavebního rozvoje. V lokalitách, kde již novodobá zástavba vytvořila určité kompaktnější formy, je možno připustit pouze jejich lokální zahuštění. Rušivý účinek staveb a areálŧ je žádoucí oslabit prostorovým odcloněním, u nevýrazněji pŧsobících staveb je v dalších fázích nezbytné uvážit a podpořit eventuelní přestavbu a objemovou redukci, případně jejich odstranění. Všechny nově navrhované stavby by měly podléhat nejpřísnější regulaci podle zásad odpovídajících urbanistickému typu sídla.

SÍDLA PRŦMĚRNÉ URBANISTICKÉ HODNOTY ad B.I.)

Skupinu zastupují sídla, jejichž historická půdorysná struktura zůstává velmi kompaktní, novodobá výstavba však zasahuje bezprostředně do vnitřního organismu sídla – rušivou složku představují komplexy zemědělské či průmyslové výroby, které svou hranicí navazují přímo na vnější linii sídelního jádra, či jednotlivé obytné stavby uplatňující se pohledově přímo v jádrovém prostoru sídel (v uprázdněných pozicích po původní zástavbě u kompaktních půdorysných forem, event. individuální výstavba v enklávách s rozptýlenou zástavbou).

Pro enklávy platí vysoký stupeň ochrany dochované historické pŧdorysné struktury. Zástavba v prostoru sídelního jádra by měla podléhat přísné regulaci podle zásad odpovídajících urbanistickému typu, ideálně jako obnova zaniklého stavebního fondu. Zástavba mimo pŧvodní strukturu by měla být realizována tak, aby nenarušila charakteristickou pŧdorysnou formu.

ad B.II.)

Sídla, jejichž struktura byla silně narušena likvidací původního stavebního fondu, novodobá zástavba však nezakládá výrazné formy a celková silueta enklávy působí jednotně. Původní urbanistický typ je alespoň částečně čitelný a umožňuje obnovu historické formy.

Vzhledem k absenci rušivých prvkŧ v pŧdoryse je třeba tyto enklávy vnímat jako cenný fragment pŧvodní urbanistické struktury. Pro sídla platí vysoký stupeň ochrany dochovaného historického stavebního fondu – ve většině případŧ jde o drobné celky, je proto vhodné volit spíše jejich prostorovou stabilizaci (nulový rozvoj), eventuelně pouze obnovu pŧvodní pŧdorysné formy. Mimo sídelní jádro by se enklávy neměly prostorově rozvíjet.

ad B.III.) Sídla, jejichž historický stavební fond byl z podstatné části zničen, do siluety mimoto rušivě zasáhla individuální či plošná obytná a rekreační výstavba, event. zemědělské a výrobní areály. Původní urbanistický typ je alespoň z části čitelný a je možno na něj v případném budoucím stavebním rozvoji navázat. Rušivé komplexy zástavby jsou nejčastěji umístěné v oddělené pozici od sídla.

ad B.IV.) Sídla, jejichž původní charakter byl zcela setřen likvidací historického stavebního fondu a novodobá zástavba v nich zakládá zcela novou půdorysnou formu. Celkové prostorové vyznění enklávy je však v zásadě nerušící.

ad B.V.)

8

Sídla, ve kterých z původní zástavby zbývá pouze několik objektů, původní struktura je prakticky nečitelná a která se v naprosté většině případů nacházejí v odlehlých lokalitách bez vazby na existující technickou infrastrukturu.

Pro enklávy platí vysoký stupeň ochrany historické pŧdorysné struktury. Zástavba v prostoru sídelního jádra by měla podléhat přísné regulaci podle zásad odpovídajících urbanistickému typu, aby mohla být obnovena pŧvodní silueta enklávy. Nově realizované objekty mimo historickou strukturu by měly navazovat na existující celky, vždy však takovým zpŧsobem, aby nebyla narušena charakteristická pŧdorysná forma. Rušivý účinek staveb a areálŧ je žádoucí oslabit prostorovým odcloněním, u nevýrazněji pŧsobících staveb je v dalších fázích nezbytné uvážit a podpořit eventuelní přestavbu a objemovou redukci, případně jejich odstranění.

Historickou zástavbu v těchto sídlech není žádoucí obnovovat. Případný stavební rozvoj by měl být vždy realizován v návaznosti na dominantní pŧdorysné formy při dodržení základních urbanistických pravidel.

Až na ojedinělé výjimky není v těchto enklávách žádoucí jakýkoli stavební rozvoj. Jedná se o lokality, na něž je třeba nahlížet jako na dědictví dějinné etapy a je proto žádoucí fixovat rozsah existující zástavby a nepodporovat ani ojedinělé stavební počiny. Existuje několik enkláv, u nichž je vzhledem k jejich pozici v blízkosti větších sídel a dopravnímu napojení naopak vhodné využít pŧdorysných rezerv pro obytnou výstavbu; tato sídla budou jmenovitě uvedena v přílohách rukověti. V dotčených případech je možno eventuelní výstavbu realizovat pouze jako obnovu zaniklého stavebního fondu, přísně regulovanou podle zásad odpovídajících urbanistickému typu.

Rekapitulace:

Principy ochrany hodnot:

SÍDLA NÍZKÉ URBANISTICKÉ HODNOTY ad C.I.)

Sídla, jejichž historická struktura zanikla, či existuje pouze jako torzo a jejichž novodobý obraz určuje zástavba bez čitelné urbanistické koncepce, patří k enklávám s nejnižší urbanistickou hodnotou. Pozice po zaniklé zástavbě však zůstaly uprázdněné a umoţňují obnovu jádrové části sídla s jasně definovaným veřejným prostorem.

V případě obnovy zaniklé zástavby v prostoru historického jádra by se mělo postupovat podle zásad odpovídajících urbanistickému typu sídla tak, aby rozsah pŧvodní struktury byl alespoň rámcově obnoven. Další stavební rozvoj mimo pŧvodní jádro je při dodržení základních urbanistických pravidel nezbytné uskutečňovat v rámci prostorových rezerv existujících obytných celkŧ a zabránit tak nekontrolovatelnému rozpínání enkláv do volné krajiny.

ad C.II.)

Původní struktura těchto enkláv zanikla, je nenávratně narušena nepřiměřenou novodobou zástavbou a centrální části sídla jsou prakticky neobnovitelné.

Je zapotřebí eliminovat nejrušivější prvky v sídelním obraze, ať již prostorovou segregací (např. izolační zelení), event. stavebními úpravami či odstraněním staveb, zahušťováním existující zástavby a vytvářením jasněji formulovaných celkŧ s čitelným veřejným prostorem. Při dalším stavebním rozvoji je třeba mít na zřeteli ochranu navazující krajiny a zabránit plošnému rozvoji mimo současný intravilán. Pro zástavbu platí pouze základní urbanistické zásady.

SÍDLA PROMĚNLIVÉ URBANISTICKÉ HODNOTY ad D.I.)

Sídla patřící do této kategorie mají velmi dobře dochovaný historický půdorys, rušivé celky jsou plošně rozsáhlé (obytná zástavba, zemědělské či výrobní areály), jsou však prostorově odděleny od původní struktury.

Pro enklávy platí vysoký stupeň ochrany dochovaného historického stavebního fondu – zástavba v prostoru sídelního jádra by měla podléhat přísné regulaci podle zásad odpovídajících urbanistickému typu, pouze jako obnova zaniklých objektŧ. Je nezbytné zachovat prostorové oddělení sídelního jádra a navazující zástavby, budoucí sídelní rozvoj je při dodržení základních urbanistických pravidel možné realizovat výhradně ve vazbě na celky mimo historické jádro sídla.

ad D.II.)

Do skupiny patří větší a spádová sídla, jejichž kompaktní historické jádro zcela pohltila plošná obytná výstavba bez jakýchkoli urbanistických hodnot.

Pro enklávy platí vysoký stupeň ochrany dochovaného historického stavebního fondu – jádra většiny dotčených sídel podléhají památkové ochraně, v ostatních případech je potřeba přítomnou urbanistickou hodnotu udržet. Zástavba v prostoru sídelního jádra by měla být realizována pouze jako obnova zaniklých objektŧ a podléhat přísné regulaci podle zásad odpovídajících urbanistickému typu. Tam, kde plošná zástavba bezprostředně nenavazuje na historické jádro, je nezbytné docílit prostorového oddělení návrhem nezastavitelných ploch. Další výstavba by měla podléhat pouze nejzákladnější regulaci, aby zŧstaly zachovány krajinné hodnoty a silueta sídla nebyla dále narušována.

ZANIKLÁ SÍDLA ad E)

Sídla, která v 2. polovině 20. století zcela zanikla, či z jejich struktury výjimečně zůstávají osamocené stavby.

V rámci vyjmenovaných skupin existují i případy přechodových typů sídel, které i přes úbytek historického stavebního fondu a eventuelní rušivou novodobou výstavbu disponují výjimečnou kvalitou urbanistické formy i architektonické hodnoty dochovaných staveb. V příloze urbanistické rukověti jsou tyto enklávy jmenovitě uvedeny, včetně odůvodnění zjištěných hodnot.

Zaniklá sídla není žádoucí jakkoli stavebně obnovovat. Měla by se stát mementem dějinného období, proto je velmi dŧležité, aby byla v krajině vždy čitelně vyznačena a doprovázena krátkou informací o historii a pŧvodní podobě enklávy.

Shrnutí : Při vymezování ploch pro stavební rozvoj je především u menších sídel dŧležité nevstupovat do nezastavěné krajiny a přednostně využívat prostorových rezerv v intravilánu. U všech sídel, přítomných v řešeném území, jejichž historická pŧdorysná forma je stále čitelná, je žádoucí zachovat, případně obnovit charakteristický obraz enklávy. Tam, kde historická zástavba zcela zanikla nebo se z ní zachovaly pouze jednotlivé stavby a sídlo nebylo znovu urbanizováno, není obnova a stavební rozvoj žádoucí.

9

2. URBANISTICKÉ ZÁSADY ROZVOJE BYDLENÍ V SÍDLECH 2.1. URBANISTICKÉ ZÁSADY JEDNOTNÉ PRO VŠECHNY PŦDORYSNÉ TYPY SÍDEL V následujícím oddíle jsou uvedena základní pravidla pro budoucí stavební rozvoj, která jsou obecně platná pro všechny sídelní enklávy bez ohledu na půdorysný typ a urbanistickou hodnotu sídla.







Je zcela nežádoucí navrhovat kdekoli v rámci enklávy plošnou (kobercovou) obytnou zástavbu. Tento požadavek je klíčový zejména pro venkovská sídla.



Pro novou výstavbu je vždy nezbytné přednostně využívat prostorových rezerv v existující zástavbě.  Není-li to v rozporu s přírodními hodnotami konkrétní lokality, je vždy žádoucí novou výstavbu realizovat na půdorysech zaniklých staveb.  S ohledem na přítomné hodnoty je třeba při navrhování nových ploch pro obytnou zástavbu postupovat směrem od jádra enklávy k jejím okrajům.  Nové rozvojové plochy je možno realizovat pouze v rozsahu odpovídajícím velikosti sídla. pozn. Tyto zásady se nevztahují na sídla, ve kterých je doporučena výstavba minimální či v nichž se jakýkoli stavební rozvoj nepřipouští.

Je zcela nežádoucí vstupovat individuální obytnou či rekreační zástavbou do volné krajiny tam, kde není doložena historická urbanizace. Pro jakoukoli výstavbu v malých sídlech je nevhodné zakládat nové obslužné komunikace.



Je zcela nevhodné zastavovat pohledově exponovaná místa – horizonty, volné plochy bez optických bariér, otevřené průhledy.



Je nevhodné stavebně propojovat historickou půdorysnou strukturu a novodobou zástavbu, jsou-li prostorově odděleny.



Existuje-li prostorový odstup mezi historickou půdorysnou formou a mladší zástavbou, je žádoucí jej zachovat a případně podpořit výsadbou vysoké zeleně. historická zástavba

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) nově navrhovaná zástavba v nevhodných pozicích

10

novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) objekty navrhované na půdoryse zaniklých staveb nově objekty navrhované v doporučených pozicích prostorové oddělení zástavby

2. etapa 1. etapa

Složené pŧdorysné formy 

Oddělené části složených půdorysných forem je zcela nevhodné vzájemně stavebně propojovat.

historická zástavba nově navrhovaná zástavba v nevhodných pozicích



U složených půdorysných sídelních forem je žádoucí zachovat prostorové oddělení jednotlivých částí sídla a podpořit jej návrhem nezastavitelných ploch.

historická zástavba prostorové oddělení zástavby

Obnova zaniklé zástavby 

Stavby je nevhodné realizovat: 

v lokalitách, které byly historicky zastavěny, v současné době se však nacházejí v pokročilém stádiu sukcese (zarůstání náletovými dřevinami).



v zemědělsky obhospodařovaných, dříve osídlených územích, kde původní zástavba zcela zanikla a nebyla v žádné formě obnovena – „fenomén opuštěné krajiny“.



v odloučených lokalitách, které nemají pevnou vazbu dopravní i technickou infrastrukturu spádových sídel.

11

Práce s rušivými prvky zasahujícími do sídelního obrazu stavby či soubory prostorově oddělené od historického pŧdorysu sídla 



Jsou-li rušivé objekty či areály umístěny v prostorovém odstupu od dochovaného historického sídla nebo jeho části, je nevhodné je s historickou strukturou jakkoli stavebně propojovat. Prostorový účinek rušivých staveb by neměl být posilován:  navyšováním objemu budov  realizací nových prostorově rušivých staveb  likvidací existující izolační zeleně



Je žádoucí vizuálně potlačit rušivý účinek staveb či areálů v sídelním obraze.



Tam, kde rušivé objekty či areály nenavazují bezprostředně na historickou zástavbu, je vhodné vzájemné prostorové oddělení obou částí posílit:  návrhem nezastavitelných ploch  výsadbou izolační zeleně (skupiny vysoké zeleně v zápoji) ke zmírnění pohledové expozice staveb



U nevýrazněji působících staveb je nezbytné uvážit a podpořit jejich eventuelní přestavbu a objemovou redukci, případně odstranění.



Solitérní výstavbu v nevhodných prostorových pozicích je žádoucí izolovat od ostatních urbanizovaných ploch a zabránit dalšímu stavebnímu rozvoji v dotčených lokalitách. Negativní prostorový účinek zástavby je vhodné zmírnit výsadbou skupin vysoké zeleně ve směru nejvýznamnějších pohledů.

solitérní objekty realizované mimo existující urbanizované celky



Je zcela nežádoucí stavebně navazovat na novodobou solitérní výstavbu ve volné krajině a posilovat tak negativní prostorový účinek nevhodně situovaných objektů.



12

historická zástavba


novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.)


novodobá zástavba narušující siluetu sídla


nově navrhovaná zástavba v nevhodných pozicích

prostorové oddělení zástavby

2.2. SPECIFICKÉ URBANISTICKÉ ZÁSADY S OHLEDEM NA PŦDORYSNÝ TYP SÍDLA 2.2.1. SÍDLA HROMADNÁ Vyznačují se nepravidelným uspořádáním staveb a nejčastěji úsekovou plužinou. Vznikala v členitém terénu od středověku až po 19. století, v průběhu historie se navíc jejich podoba v mnoha případech výrazněji měnila a je proto často velmi těžké určit stáří celé struktury.

HROMADNÁ ROZVOLNĚNÁ /HRO/ Mladší typ hromadných vsí, který se v regionu objevoval převážně až od 18. století v souvislosti s rozvojem dřevařského průmyslu, je charakteristický rozptýlenou zástavbou. Narozdíl od dominantního názoru, že se jedná o formu pro území Šumavy nejtypičtější, četnost těchto sídel byla historicky relativně malá (15% z celkového počtu – dnes 12%) a soustřeďovala se především ve vyšších nadmořských výškách na Stachovsku, Zdíkovsku, v okolí Křišťanova a v příhraniční linii. Charakteristickou skupinu, která se řadí rovněž k tomuto sídelnímu typu, představují enklávy, které vznikaly jako druhotná výstavba mimo hlavní sídlo v 19. a 20. století. Při vymezování rozvojových ploch pro obytnou výstavbu je třeba k nim přistupovat specifickým způsobem, který bude popsán níže. Subkategorie hromadných rozvolněných sídel: dvorcová (D) V čistých půdorysných formách se vyskytuje v oblastech, pro které jsou typické architektonické formy dvorcového půdorysu; dnes se až na výjimky (Zadní Výtoň, Šebestov) jedná o sídla zaniklá. Jako druhotná výstavba sídel jiných (nejčastěji návesních) forem jsou zachovány na řadě míst doposud (Sviňovice, Křišťanovice, Horní Záblatí...)

Kníţecí Pláně (PT), císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837 Zdroj: archiv ČÚZK

Kníţecí Pláně, historická fotografie, 1930

Zdroj: archiv autora

zásady pro stavební rozvoj - standardní všechna existující sídla odpovídající formy (A.I. – B.III) 





Zástavbou nevstupovat do volné krajiny tam, kde historicky neexistovaly cesty – budování nových komunikací v krajině je zcela nevhodné. Stavby nerealizovat v místech, která byla historicky zastavěna, ale komunikace v průběhu času zanikla a vyžadovala by obnovení funkce. Stavby nenavrhovat do pozic bez přirozených prostorových bariér.







Mimo historicky zastavěné lokality je možno novou zástavbu realizovat jen ojediněle a pouze jako nerušící doprovod stávající půdorysné formy. Nově realizované stavby by měly být situovány:  v přirozených terénních zálivech  na pozemcích s malým převýšením  ve vazbě na existující skupiny zeleně poskytující přirozenou pohledovou i povětrnostní bariéru  vždy ve vazbě na existující a funkční komunikace Tam, kde neexistuje přirozený doprovod vysoké zeleně, je žádoucí nově realizovanou zástavbu doplnit skupinou vyšších dřevin, která poskytne nejen ochranu proti povětrnosti, ale především logicky dotvoří typický obraz obytné zástavby v sídlech s rozptýlenou půdorysnou formou.

historická zástavba historická zástavba

objekty navrhované na půdoryse zaniklých staveb


nově objekty navrhované v doporučených pozicích

nově založené komunikace

stávající zeleň


nově navrhovaná zeleň

13

SÍDLA HROMADNÁ ROZVOLNĚNÁ zásady pro stavební rozvoj - specifické pŧvodní rozptýlená zástavba je lokálně zahuštěna, případně obraz sídla proměněn vložením enklávy jiné urbanistické struktury (např. ulicové formy) 

Při návrhu nových rozvojových ploch není vhodné dále podporovat rozvolněnou formu.



Novou zástavbou je žádoucí navázat na existující strukturu a enklávu centralizovat.







nově založené komunikace


enklávy, které vznikly druhotnou výstavbou mimo centrální pozice sídel jiných (nejčastěji návesních) pŧdorysných typŧ v 19. a 20. století. 



14

Při návrhu nových rozvojových ploch je nežádoucí stavebně zahušťovat enklávy rozptýlené zástavby mimo jádrovou část sídla.



Při návrhu nových rozvojových ploch je nezbytné přednostně využívat rezerv v sídelním jádru. V dalších etapách je možno citlivě doplňovat i rozptýlené formy historické zástavby tak, jak je uvedeno v standardních zásadách pro stavební rozvoj v sídlech hromadných rozvolněných.

U vesnic lesních návesních radiálních, které jsou charakteristické paprsčitě uspořádanou plužinou, je realizace jakékoli zástavby mimo jádrovou historickou část zcela nežádoucí a to i v případě obnovy staveb zaniklých.



V lesních návesních radiálních sídlech s alespoň částečně dochovanou plužinou je možné pro novou výstavbu využít pouze půdorysné stopy zaniklých staveb v návesní části enklávy.

SÍDLA HROMADNÁ SOUSŘEDĚNÁ HROMADNÁ SOUSTŘEDĚNÁ /HSO/ Jedná se o formu kompaktní, shlukovou, avšak bez patrného návesního prostoru. Na celkovém počtu sídel měla při nejintenzivnějším osídlení Šumavy podíl cca kolem 6%, tento poměr zůstal doposud prakticky shodný. Nejčetnější zastoupení vsí středověkého původu najdeme v nižších partiích Zdíkovska a Stach – mladší příklady, dnes většinou již zaniklé, se objevovaly ve vyšších partiích Šumavy, kde vznikaly často živelně kolem sklářských hutí, hamrů, apod. V rámci půdorysného typu byly rozlišeny následující skupiny: ad. A.I., B.I., B.II., B.III., B.IV., C.II., D.I.

zásady pro stavební rozvoj Vnarovy (PT), císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837 Zdroj: archiv ČUZK

sídla nejvyšší urbanistické hodnoty (A.I)



V sídlech, která se dochovala v původní podobě, aniž by do jejich půdorysu významně pronikla novodobá zástavba, je nevhodné podporovat stavební rozvoj.





Vnarovy (PT), ortofoto, 2008

Zdroj: ČUZK

Zvláště zachovaná sídla je žádoucí prostorově stabilizovat a nové objekty povolovat pouze na místech zaniklých staveb. V ostatních sídlech je možno novou zástavbu pouze ojediněle jako nerušící doprovod stávající půdorysné formy.

všechna existující sídla odpovídající formy (A.I. – D.I) I. zástavba v přímé vazbě na historickou pŧdorysnou strukturu 

Při návrhu nové obytné zástavby v přímé vazbě na historický stavební fond je zcela nevhodné volit příliš pravidelně formované celky.

1. etapa  V první etapě stavebního rozvoje je žádoucí doplňovat rezervy po zaniklé zástavbě v sídelním jádru. 2. etapa  Novou zástavbu mimo tyto pozice je možno realizovat pouze ojediněle jako nerušící doprovod stávající půdorysné formy.  Stavby nově realizované v rámci historického půdorysu by měly být situovány:  v přirozených prolukách v zástavbě  na pozemcích s malým převýšením  vždy ve vazbě na existující a funkční komunikace  Je nezbytné, aby nově navrhovaná zástavba respektovala a přirozeně doplňovala nepravidelnou sídelní formu a nebyla její negací. historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) nově navrhovaná zástavba v nevhodných pozicích

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) objekty navrhované na půdoryse zaniklých staveb – 1. stavební etapa nově objekty navrhované v doporučených pozicích – 2. stavební etapa

15

SÍDLA HROMADNÁ SOUSŘEDĚNÁ II. zástavba mimo historickou pŧdorysnou strukturu 

Charakteristickou půdorysnou formu nevratně naruší realizace jakýchkoli plošně rozsáhlých celků situovaných v přímé vazbě na historické jádro enklávy, zejména pak takových, které původní urbanistickou strukturu pohlcují.

3. etapa  V dalších etapách výstavby mimo historické jádro je žádoucí prostorově navázat na existující urbanistické formy tak, aby zástavba působila v siluetě sídla co nejméně rušivě. 



Pokud existuje prostorový odstup mezi historickým jádrem a novodobou zástavbou, je vždy nezbytné jej zachovat, aby historická půdorysná struktura zůstala v sídelním obraze co nejčitelnější. Vzájemný odstup stavebních celků je žádoucí posílit návrhem nezastavitelných ploch, případně doplnit výsadbou vysoké zeleně.

4. etapa  Při dalším stavebním rozvoji mimo existující formy je možno citlivě navrhnout drobné skupiny při existujících komunikacích – ulicové, ev. shlukové formy, prostorově uzavřené, případně oddělené zelení.

Tam, kde existuje prostorový odstup mezi novodobou zástavbou a historickým jádrem sídla, je nevhodné tyto samostatné půdorysné celky stavebně propojovat.



Při návrhu zástavby mimo historický půdorys je třeba dodržet základní urbanistické zásady; pro formální uspořádání staveb v drobných celcích je jako inspiraci možno využít nabídky uvedené v kapitole „Nové urbanistické formy“.

zásady pro práci s rušivými složkami pŧdorysu, jsou-li prostorově neoddělitelné od historické části sídla (plochy a jednotlivé objekty obytné zástavby) 

Pokud je rušivá zástavba (bytové domy nevhodného měřítka, výrobní a zemědělské objekty...) situována při okraji sídla a je patrná v siluetě sídla, je nevhodné navrhovat na přechodu do volné krajiny další rozvojové plochy ve snaze zmenšit negativní prostorový účinek existujících staveb.



V situacích, kdy do okrajových partií sídla rušivě pronikly jednotlivé stavby či stavební celky, je vhodné siluetu stabilizovat návrhem skupin vysoké izolační zeleně ve směru nejvýraznějších pohledů.



V sídelním jádru je vhodné, pokud to prostorové podmínky dovolují, snížit negativní účinek rušivých celků či jednotlivých objektů zahuštěním zástavby tak, aby nová zástavba vytvořila pohledovou bariéru. Pro eliminaci rušivého účinku staveb je vhodné rovněž výsadba zeleně ve veřejném prostoru.




Pokud je negativní prostorový efekt zástavby významný, je vhodné jej eliminovat stavebními úpravami budov - snížením výšky, změnou celkového objemu stavby, změnou tvaru střechy,


nejlépe však odstraněním dotčených staveb.

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.)

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) novodobá zástavba narušující siluetu sídla objekty navrhované na půdoryse zaniklých staveb nově objekty navrhované v doporučených pozicích prostorové oddělení novodobé zástavby od historického sídla nově navrhovaná zeleň

16

2.2.2. SÍDLA KOMUNIKAČNÍ Jak je patrno z názvu, jedná se o sídla vznikající v bezprostřední vazbě na obslužnou síť cest, které tvořily hlavní páteř celé formy a linii, podle níž se vsi často dále rozvíjely. V obecné rovině lze do této kategorie řadit i lokality, kde ústřední osu půdorysu představuje terénní hrana, potok či řeka, v řešeném území však tyto přírodní prvky figurují ojediněle pouze jako doprovodný element.

Plužina bývá traťová, dělená úseková, v jednom z typologických druhů, který je uveden níže, pak záhumenicová délková. Sídla vznikala v různých kolonizačních etapách a v předválečném stavu osídlení jihočeské části regionu Šumavy tvořila cca čtvrtinu celkového sídelního fondu – vzhledem k faktu, že byla ponejvíce exponována ve vyšších nadmořských výškách blíže státní hranici, pohybuje se dnes jejich podíl jen kolem 17%.

SILNIČNÍ HROMADNÁ /SIH/ Tento typologický druh se v rámci kategorie poněkud vymyká, způsobem půdorysného uspořádání odkazuje spíše na živelnější založení a postupný vývoj formy. Budovy jsou vůči komunikaci řazeny s menší pravidelností, a stejně jako u výše zmíněných hromadných sídelních typů vznikaly v různých obdobích a je často obtížné jejich stáří přesněji datovat. Příklady lze nalézt na Javornicku a šumavských pláních.

SILNIČNÍ /SI/

Horní Vltavice (PT), silniční hromadná ves císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

Zdroj: archiv ČUZK

Dobrá (PT), silniční ves císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

Zdroj: archiv ČUZK

Horní Vltavice (PT), historický snímek, 1922 Zdroj: archiv autora

Vyznačují se pravidelnější pozicí objektů vůči komunikaci, která odkazuje na cílené založení základní formy – v oblasti Šumavy jde téměř výhradně o sídla mladšího data, která od 18. století vznikala v souvislosti s kolonizací vyšších poloh příhraničního hvozdu a rozvojem dřevařského průmyslu, nejintenzivněji byly zastoupeny v oblasti mezi Strážným a Novými Hutěmi.

KRÁTKÁ LÁNOVÁ /LK/ Typus, pro který je charakteristická délková záhumenicová plužina se historicky objevuje ve zvlněné lesnaté krajině jihozápadního a jihovýchodního pohraničí – nejstarší příklady klasických forem se objevovaly již v 17. století v níže položených lokalitách, vzhledem ke způsobu založení plužiny jsme do této kategorie zařadili i sídla o mnoho mladšího data, která až do 19. století vznikala vysoko v lesnatých oblastech šumavského masivu. V řešeném území najdeme krátké lánové vsi zejména v oblasti západního Frymburska, v údolí Teplé Vltavy a příhraniční linie okolí Strážného.

Horní Vltavice (PT), historický snímek, 30. léta 20. stol. Zdroj: Kamil Klusák, www.zanikleobce.cz

Sídla komunikačního typu nesou ve svém půdoryse řadu nuancí, užší třídění rozlišuje dále tyto subkategorie: dvorcová /D/ historicky ojedinělý výskyt, dnes existuje pouze Polná (SIH), jejíž původní urbánní struktura je však prakticky setřena řadová /Ř/ budovy jsou v této formě řazeny pouze z jedné strany komunikace. V oblasti Šumavy se jedná historicky o nepříliš četnou formu, dnes jsou v čitelné podobě dochovány pouze tři – Dobrá, Nová Houţná a Studenec u Stach (SI) rozvolněná /RO/ stavby jsou vůči sobě řazeny poněkud volněji, s menšími odstupy – jedná se v řešeném území o historicky nejčetnější subkategorii, do dnešní doby se jich v charakteristické podobě rovněž dochovalo minimum – Sv. Tomáš (SI), Vlčí Jámy(LK) V rámci půdorysného typu byly rozlišeny následující skupiny: A.I., B.I., B.II., B.III., C.I., D.II. Chlum (PT), krátká lánová ves císařský otisk mapy stabilního katastru, 1837

Chlum (PT), historický snímek, 1945 Zdroj: archiv ČUZK

Zdroj: Kamil Klusák, www.zanikleobce.cz

17

SÍDLA KOMUNIKAČNÍ zásady pro stavební rozvoj – standardní sídla nejvyšší urbanistické hodnoty (A.I) 






Výjimečně zachovaná sídla je žádoucí ponechat ve stabilizované podobě a nové objekty povolovat pouze na místech po zaniklé zástavbě. V ostatních sídlech je možno novou zástavbu povolovat pouze ojediněle jako nerušící doprovod stávající půdorysné formy.

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) historická zástavba

;





prostorové oddělení zástavby, event. doplněné výsadbou vysoké zeleně

všechna existující sídla odpovídající formy (A.I. – D.II) 

18

U sídel s čitelnou komunikační strukturou je zcela nežádoucí zakládat v přímé návaznosti na historickou zástavbu nové plošné celky mimo existující komunikace. Nejrušivěji působí zejména soubory navržené paralelně s existující komunikační osou sídla.

zástavba v rámci historické struktury sídla 1. etapa  U všech dotčených sídel je v první etapě stavebního rozvoje přednostním požadavkem využít prostorových rezerv po zaniklé zástavbě a formálně tak konsolidovat jádrovou část enklávy. 2. etapa  Při dalším stupni rozvoje je žádoucí doplňovat volná místa v uliční frontě tak, aby byla zachována a podpořena komunikační půdorysná struktura sídla včetně dalších specifických znaků (forma rozvolněná, hromadná, apod.).  Stavby by měly být situovány:  v přirozených prolukách v zástavbě  na pozemcích s malým převýšením  vždy ve vazbě na existující a funkční komunikace  Je nezbytné, aby nové objekty dodržovaly stavební čáru navazující zástavby. Pokud jsou existující budovy situovány do hloubky parcel, je však žádoucí navrhovat sousedící stavby co nejblíže ke komunikaci. zástavba mimo historickou strukturu sídla - 3. etapa  V dalších etapách výstavby je žádoucí zahušťovat existující stavební celky realizované mimo jádrovou strukturu sídla. Vždy však takovým způsobem, aby silueta sídla působila co nejjednotněji. Pro situování zástavby platí stejná pravidla formulovaná výše (viz 2. etapa)  Existuje-li prostorový odstup mezi historickým jádrem a novodobou zástavbou, je vždy žádoucí jej zachovat, aby historická půdorysná struktura zůstala v sídelním obraze co nejčitelnější. Vzájemný odstup stavebních celků je žádoucí posílit návrhem nezastavitelných ploch, případně doplnit výsadbou vysoké zeleně.

SÍDLA KOMUNIKAČNÍ





V situaci, kdy jsou prostorové možnosti uvnitř sídla vyčerpány, je okrajově při existujících komunikacích možno navrhnout samostatné obytné celky v rozsahu několika staveb. Při návrhu uspořádání, rozsahu a umístění souboru je nezbytné respektovat:  velikost sídla  komunikační půdorysný charakter enklávy  mírné prostorové oddělení celku od historického půdorysu nezastavitelnými plochami, případně podpořené výsadbou vysoké zeleně.

sídla narušená nevhodnou výstavbou (B.I., B.III – C.I) práce s rušivými elementy, které přímo zasahují do historického pŧdorysu sídla (plochy a jednotlivé objekty obytné zástavby , ev. zemědělské a výrobní objekty) 

Rušivý efekt budov či souborů, které jsou prostorově neoddělitelné od historické půdorysné struktury, je nevhodné posilovat navazující výstavbou.







Tam, kde to prostorové podmínky umožňují, je žádoucí potlačit optický účinek rušivé zástavby vložením objemů do uliční fronty tak, aby byly celky pohledově odcloněny a komunikační charakter sídla posílen (a). Tam, kde není prostor pro vložení zástavby dostatečný, je žádoucí použít výsadby liniové zeleně do uliční fronty (b). V situacích, kdy je rušivý vliv objektů na existující hodnoty prostoru významný, je vhodné eliminovat negativní efekt stavebními úpravami budov - snížením výšky, změnou celkového objemu stavby, změnou tvaru střechy, apod.)

a

b

práce s rušivými elementy, které jsou prostorově odděleny od historického pŧdorysu sídla (solitérní stavby) 



Je zcela nežádoucí podporovat výstavbu v okolí samostatně stojících objektů, zejména těch, které vznikly mimo dominantní půdorysnou formu v novodobé sídelní historii. .

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) historická zástavba







nově navrhovaná zeleň

19

SÍDLA KOMUNIKAČNÍ zásady pro stavební rozvoj – specifické jednořadá sídla 

U sídel s dochovanou jednořadou půdorysnou strukturou (původní zástavba je umístěna pouze na jedné straně komunikace) je zcela nevhodné zastavovat i protější frontu.

sídla hromadná silniční 

U sídel dochované jednořadé půdorysné formy je žádoucí novou zástavbu situovat vždy na odpovídající straně komunikace. Je nezbytné využívat prostorových rezerv po zaniklých objektech či přirozených proluk v uliční frontě tak, aby sídelní forma působila co nejkompaktněji (výjimku tvoří sídla s rozvolněnou formou, kde by nová výstavba nikdy neměla charakteristickou strukturu výrazněji zahustit – viz níže).



Při umisťování nové obytné zástavby v přímé návaznosti na historický stavební fond je žádoucí respektovat nepravidelnost charakteristické urbanistické formy.

U komunikačních sídel s rostlým půdorysem je nevhodné navrhovat do uliční fronty kompaktní soubory staveb příliš pravidelného objemového uspořádání.

sídla hromadná silniční - rozvolněná 



V komunikačních sídlech s rozvolněnou strukturou zástavby je nežádoucí nově realizovanými objekty zahušťovat existující formu.







krátká lánová, ev. silniční s existujícím prostorovým dělením plužiny 

V sídlech lánových a komunikačních, v nichž se dochovalo charakteristické prostorové dělení historické plužiny, je zcela nevhodné navrhovat objekty mimo odpovídající linii pozemku, do jeho hloubky, či do jakékoli pozice vymykající se tradičnímu umístění při hlavní komunikaci.



V lokalitách, kde jsou enklávy silničního hromadného typu druhotnou výstavbou 19. a 20. stol., je vždy nezbytné přednostně využívat rezerv v prostoru jádrového sídla. Nová zástavba v rámci enklávy musí dodržovat rozvolněnou půdorysnou formu sídla, charakteristickou výraznými odstupy jednotlivých objektů. Nově realizované stavby by měly být situovány:  v přirozených terénních zálivech  na pozemcích s malým převýšením  ve vazbě na existující skupiny zeleně poskytující přirozenou pohledovou i povětrnostní bariéru  vždy ve vazbě na hlavní komunikační osu V sídlech lánových, případně komunikačních s dochovaným charakteristickým dělením historické plužiny (pásy vyšší zeleně či jiné prostorové členění), je nezbytné zástavbu realizovat výhradně ve vazbě na linie původních pozemků (jeden objekt na příslušný pozemkový pás). historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) objekty navrhované na půdoryse zaniklých staveb




prostorové oddělení zástavby, event. doplněné výsadbou vysoké zeleně


 20



k o m u n i k a č n í o s u

2.2.3. SÍDLA NÁVESNÍ Jedná se o historicky nejpočetnější typologickou skupinu na zkoumaném území Šumavy. V dobách nejvyšší intenzity osídlení tvořila 40% celkového počtu sídel, dnešní stav se tomuto číslu rovněž přibližuje. Centrum jednotky tvoří nejrůzněji formovaná náves, která svým tvarem často odkazuje na dobu založení sídla – od raně středověkých vsí položených v nižších nadmořských výškách až po formy, které do vyšších partií pohraničního hvozdu přinesla vlna velké kolonizace 13. a 14. století.

Obecně platí, že návesní typus z vnitrozemí prakticky nepronikl za pomyslnou linii Stachy – Hořice na Šumavě a zemské hranice se dotkl pouze v oblasti jihozápadně od Černé v Pošumaví a jižního Vyšebrodska. Díky této skutečnosti unikla sídla masivní likvidaci a do dnešních časů se dochovala ve srovnání s ostatními kategoriemi v relativně hojné míře a půdorysné kvalitě.

HROMADNÁ NÁVESNÍ /NH/ Jak odkazuje název, spadá tato skupina svou základní charakteristikou do kategorie hromadných sídel – analýza se však soustřeďuje na utváření veřejného prostoru, nabízené třídění se proto jeví jako nejlogičtější. Jedná se o živelněji zakládanou formu, ve většině případů velmi raného data, s formulovaným návesním prostorem (nejčastěji okrouhlým až nepravidelným) a ponejvíce úsekovou plužinou. Významnou enklávu tohoto sídelního typu najdeme v oblasti Javornicka.

NÁVESNÍ /N/ V rámci návesních sídel jihočeské části Šumavy představuje historicky nejpočetnější skupinu, která však poválečnou likvidací urbánního fondu velice utrpěla a v naprosté většině dochovaných vsí zcela ztratila čitelnost formy. Jak název napovídá, jedná se o specifickou kategorii sídel s typickou délkovou záhumenicovou plužinou, zakládaných v lesnatých oblastech od 14. do 16. století, Dělení plužin se v četných případech zachovalo doposud a vytváří tak v kulturní krajině Šumavy jedinečnou stopu. Nejčetnější formy návesního prostoru byly okrouhlé s radiálně uspořádanou plužinou a obdélné dvouřadé. Významnou skupinu těchto sídel najdeme v území mezi Zbytinami a Záblatím, početné zastoupení mělo Boleticko i oblast sahající od jižního Vyšebrodska po Horní Planou, kde však většina lokalit zanikla.

Bořanovice – hromadná návesní /okrouhlice/

LESNÍ LÁNOVÁ NÁVESNÍ /NL/ Pravidelností půdorysu vykazuje tato forma jednoznačný lokátorský záměr a v obecné rovině představuje vrchol středověkého venkovského urbanismu v českých zemích. Tvar návsi je v rozsahu posuzovaného území nejčastěji okrouhlý až oválný, obdélný či nepravidelný, plužina většinou traťová, případně dělená úseková. Tento sídelní typ najdeme v intenzivním zastoupení na území mezi Vimperkem a Vacovem, řidčeji pak v oblasti Černé v Pošumaví, Horní Plané a Boleticka, kde ovšem řada vesnic v poválečném období zanikla. Cejsice –

návesní /okrouhlice/

SILNIČNÍ NÁVESOVKA (NSI) Poměrně řídce a rovnoměrně zastoupená skupina sídel se svým charakterem řadí rovněž k formám komunikačním, kde náves nejčastěji vřetenovitého či obdélného tvaru vzniká pouhým rozšířením procházející obslužné osy. Do této kategorie se řadí podstatná část půdorysně nejrozsáhlejších sídel, založených již v průběhu 13. a 14. století – Vimperk, Hořice na Šumavě, Frymburk, Vyšší Brod. Podle tvaru návsi, event. dle dalších specifik rozlišujeme u sídel návesních další možné subkategorie: okrouhlice (OK) s návsí tvarově se blížící půdorysu kruhu – Švihov (NH) radiální (RA) s návsí okrouhlého půdorysu a radiálně uspořádanou záhumenicovou plužinou – Milná (NL) oválná (OV) Kratušín (NH) obdélná (OB) obdélná náves uzavřená i v kratších frontách řadami objektů – Horní Planá (N) smíšená (SM) přechodová varianta mezi formou obdélnou a okrouhlou (radiální) – Buk (N) obdélná dvouřadá (OB-2Ř) objekty jsou řazeny pouze ve dvou protilehlých frontách, kratší strany nejsou uzavřeny; typická forma pro sídla lesní lánová návesní – Blatná (NL) vřetenovitá (VŘ) Vyšší Brod (NSI) trojúhelná (TR) Záblatí (NSI) nepravidelná (N) Branišov (N) polouzavřená (PU) forma je jednou ze stran návesního prostoru otevřená do krajiny - Ţelnava (N) rozvolněná (RO) viz sídla komunikační – Ţlábek (NL)

Milná – lesní lánová návesní /radiální, rozvolněná/

Blatná – lesní lánová návesní /obdélná dvouřadá/

V rámci půdorysného typu byly rozlišeny následující skupiny: A.I., A.II., B.I., B.II., B.III., B.V., C.I., C.II., D.I., D.II. Hořice na Šumavě – silniční návesovka /vřetenovitá/

21

SÍDLA NÁVESNÍ zásady pro stavební rozvoj - standardní sídla nejvyšší urbanistické hodnoty (A.I.) 






Na sídla, která si od doby svého vzniku zachovala prakticky nezměněnou půdorysnou formu, je třeba nahlížet jako na velmi cenné kulturní dědictví. Tyto enklávy je žádoucí prostorově stabilizovat a nové objekty povolovat pouze na místech zaniklých staveb. V sídlech, do jejichž struktury již pronikla novodobá zástavba, je možno kromě případné obnovy zaniklých budov realizovat výstavbu pouze výjimečně jako nerušící doprovod stávajících půdorysných forem situovaných mimo návesní celek.

všechna existující sídla odpovídající formy (A.I. – D.II) 

U enkláv návesního typu je zcela nevhodné navrhovat jakoukoli zástavbu bezprostředně do zadního (zahradního) traktu objektů sídelního jádra. Silueta historického sídla by tím byla nenávratně narušena a charakteristická půdorysná forma by ztratila svoji čitelnost.









Je zcela nevhodné zastavovat prostor historické návsi. Tento požadavek platí i pro celky, jejichž struktura byla významně narušena likvidací původního stavebního fondu a charakteristická forma již není patrná – realizace jakýchkoli objektů v návesním prostoru znemožňuje případnou obnovu původní formy.

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) nově navrhovaná zástavba v nevhodných pozicích

22





U sídel s narušenou historickou půdorysnou strukturou je v první etapě stavebního rozvoje nezbytné doplňovat prostorové rezervy po zaniklé zástavbě, obnovit tak původní obraz jádrového sídla a posílit základní urbanistickou hodnotu. V další etapě výstavby je žádoucí nově navrhovanými objekty zahustit existující (nejčastěji silniční) půdorysné celky mimo sídelní jádro tak, aby působily v siluetě sídla co nejméně rušivě. Další výstavbu mimo zastavěné území sídla je možno realizovat v malých kompaktních skupinách ve vazbě na existující komunikace, pouze však takovým způsobem, aby svým rozsahem a umístěním vhodně doplňovaly sídelní formu. Je žádoucí, aby nově navržené celky byly situovány v mírném odstupu od navazující zástavby – vzniklá cenzura by měla být nezastavitelná, nejlépe doprovázená výsadbami vysoké zeleně. Touto fragmentací se zabrání vzniku kobercově urbanizovaných ploch. Historické jádro musí být vždy čitelně odděleno od jakýchkoli dalších urbanizovaných ploch, aby charakteristický obraz návesního sídla v krajině zůstal zachován. Přirozený přechod enklávy do volné krajiny byl tvořen pásem zahrad - tuto linii je nezbytné respektovat a podpořit výsadbami ovocných dřevin. Tam, kde již zástavba k sídelnímu jádru pronikla, je nezbytné důsledně bránit propojování celků. objekty navrhované na půdoryse zaniklých staveb nově objekty navrhované v doporučených pozicích prostorové oddělení zástavby, event. doplněné výsadbou vysoké zeleně (v případě prstence zahrad obemykajícího historický půdorys volit výsadbu dřevin ovocných)

3. etapa

1. etapa

2. etapa

SÍDLA NÁVESNÍ



Nově realizované stavby je zcela nevhodné situovat mimo linii historického návesního prostoru.



Je nezbytné, aby objekty doplňované do pozic po zaniklé zástavbě vždy dodržovaly stavební čáru původních budov – tedy linii, na níž byly situovány průčelní fasády orientované do návesního prostoru. Tento požadavek platí i pro sídla, jejichž struktura byla výrazně narušena likvidací původního stavebního fondu – obnova návesního celku je hlavní prioritou a posílením základní hodnoty prostoru.



Je zcela nežádoucí navrhovat zástavbu v takových pozicích a formách, které negují historický tvar návsi.



Nově realizovaná zástavba by měla respektovat historickou parcelaci a základní objem zaniklých budov, eventuelně s drobnými nuancemi oproti původnímu stavu.

sídla narušená nevhodnou výstavbou (B.I.– D.II) práce s rušivými elementy, které přímo zasahují do historického pŧdorysu sídla (plochy a jednotlivé objekty obytné zástavby , ev. zemědělské a výrobní objekty)  

Pokud zástavba rušivě pronikla bezprostředně do historické struktury sídla, je nevhodné na ni stavebně navazovat způsobem, který prohloubí disproporci historického celku a nepatřičných novodobých forem.



Pokud to prostorové možnosti dovolují, je vhodné rušivý efekt nevhodně situovaných budov či souborů v návesním prostoru potlačit realizací staveb, které zástavbu odcloní a v maximální míře scelí návesní formu. V situacích, kde rušivé stavby přímo zasahují do linie návesního prostoru, je vhodné eliminovat negativní působení budov výsadbou vysoké zeleně, v ideálním případě úpravou objemu či odstraněním objektů. historická zástavba

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) novodobá zástavba narušující siluetu sídla nově navrhovaná zástavba v nevhodných pozicích

novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.) novodobá zástavba narušující siluetu sídla objekty navrhované na půdoryse zaniklých staveb nově objekty navrhované v doporučených pozicích nově navrhovaná zeleň

23

SÍDLA NÁVESNÍ zásady pro stavební rozvoj – specifické sídla hromadná návesní 

Do návesního prostoru sídel s rostlou půdorysnou strukturou je nevhodné navrhovat kompaktní soubory staveb příliš pravidelného objemového uspořádání.



Do návesního prostoru hromadných návesních sídel je nezbytné navrhovat zástavbu ve formách odpovídajících nepravidelnému uspořádání enklávy. Přednostně je žádoucí doplňovat proluky po zaniklé zástavbě.



Jednotlivé stavby realizované v rámci historického půdorysu lesních návesních sídel mohou být umístěny výhradně ve vazbě na odpovídající trakty původní plužiny (v příslušném pásu plužiny byl situován vždy pouze jediný objekt).



V sídlech lesních návesních s radiálně uspořádanou plužinou, která jsou jedním z nejcennějších příkladů půdorysné formy venkovských sídel, je pro výstavbu možno využívat pouze rezerv po zaniklých objektech historického návesního jádra.

sídla lesní návesní 

V návesních sídlech s typickou délkovou plužinou (zejména v lesních lánových návesních) je zcela nevhodné situovat zástavbu mimo tradiční uspořádání (více staveb v jednom pásu plužiny, či objekty zasahující do dvou a více pásů). Zástavba realizovaná bez ohledu na tuto konvenci představuje nevratné narušení charakteristické sídelní formy a ohrožení dochovaných hodnot.

sídla lesní návesní - radiální 



V sídlech lesních návesních s radiálně uspořádanou plužinou je zcela nevhodné vstupovat byť i ojedinělými stavbami do prostoru mimo historické jádro. Není rovněž žádoucí stavebně navazovat na rozptýlenou zástavbu, která v některých enklávách vznikla jako druhotná sídelní forma v mladší historii.

historická zástavba novodobá zástavba (od poloviny 20. stol.)

24






prostorové oddělení jednotlivých pásů plužiny

Územní studie ŠUMAVA URBANISTICKÁ RUKOVĚŤ

Recommend Documents