MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY
Bakalářská práce
Uzavírání kupní smlouvy mezi podnikatelem a spotřebitelem v online obchodě
Richard Šůstek Akademický rok 2012/2013
Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.
…………………………..
1
Poděkování Poděkování náleží především panu Mgr. Jaromíru Šavelkovi za velkou ochotu a trpělivost při konzultování této práce, cenných rad a času, který mi věnoval. Dále kolegům ve firmě, kteří mi umožnili náhled do praxe, který mi byl v mnoha ohledech inspirací i pro tuto práci. Poděkovat
bych
také
chtěl
mamce
a své přítelkyni, která tu byla vždycky pro mě.
2
za
pomoc
při
psaní
této
práce
Shrnutí Tato bakalářská práce se zabývá procesem uzavírání smlouvy mezi spotřebitelem a elektronickým obchodem. Důraz je kladen především na kroky, které vedou k uzavření platné smlouvy a na situace, na které by si běžný spotřebitel, ale i vývojář elektronického obchodu, měl dát pozor. Doprovodně je shrnuta právní úprava, která se vztahuje právě na tento typ obchodování a také úvahy o současném stavu, který by bylo třeba v budoucnu vylepšit.
Klíčová slova Elektronický obchod, E-shop, spotřebitelská smlouva v elektronickém obchodě, směrnice EU upravující elektronické obchodování
3
Obsah 1 Úvod.........................................................................................................................................7 1.1 O elektronické kontraktaci................................................................................................8 1.2 Vymezení právní úpravy...................................................................................................9 1.3 Nová směrnice EU 2011/83/EU......................................................................................10 1.4 Nový občanský zákoník..................................................................................................11 1.5 Specifika elektronické kontraktace.................................................................................12 1.6 Kyberprostor...................................................................................................................13 2 Mechanismus uzavírání elektronické smlouvy......................................................................15 2.1 Úvod k druhé části bakalářské práce...............................................................................15 2.2 Smlouvy, obecné vymezení.............................................................................................16 2.3 Click-wrap smlouvy........................................................................................................17 2.4 Browse-wrap smlouvy....................................................................................................18 2.5 Shrink-wrap smlouvy......................................................................................................19 2.6 Identifikace účastníků elektronické kontraktace.............................................................20 2.7 Zaručený elektronický podpis a značka..........................................................................22 2.8 Informace před uzavřením smlouvy................................................................................23 2.9 Cena za zboží..................................................................................................................25 2.10 Okamžik uzavření smlouvy..........................................................................................26 2.11 Neplatnost smlouvy.......................................................................................................28 2.12 Dodání zboží.................................................................................................................32 2.13 Odstoupení od smlouvy................................................................................................33 3 Závěr......................................................................................................................................36
4
1
Úvod V bakalářské práci se zabývám problematikou zejména spotřebitelských smluv, které
vznikají prostřednictvím elektronických obchodů (e-shopů) na internetu. Toto téma jsem si vybral, protože je mi velmi blízké a ve svém profesním životě se pohybuji kolem vytváření mimo jiné těchto elektronických obchodů. Není mnoho lidí, kteří si vytvářejí elektronické obchody sami, ale nejčastěji se obracejí na vývojáře těchto aplikací a není vyjímkou, že mají velmi malou kontrolu nad tím, jak se jejich elektronický obchod bude „chovat“ a zobrazovat. Velká tíha odpovědnosti proto leží na vývojářích, kteří by měli zajistit, aby jejich produkt (eshop vytvořený na zakázku) splňoval určitá pravidla, která v budoucnu dovolí co nejmenší možný rozpor se zákonem. Tím mám na mysli, že to, jak se výsledná stránka zobrazuje je v rukou vývojářů a ti by se proto měli postarat o to, aby jejich stránka splňovala určité normy. Elektronické obchody jsou nabízeny s tzv. redakčním systémem, ve kterém jej zákazníci následně spravují a proto je i důležité, aby se lidé, kteří vytvářejí tyto systémy orientovali, v právu a měli alespoň základní představu o tom, co si mohou a nemohou dovolit a jak by se měla výsledná hypertextová stránka zobrazovat. Vypracování této práce přinese nejen mně, ale i čtenářům spoustu informací, které budou poté využitelné v praxi. Kromě informací mířených pro tvůrce elektronických obchodů je cílem i zprostředkování informací pro spotřebitele, kteří budou nakupovat právě v těchto elektronických obchodech. Hlavní myšlenkou je upozornit na problémy, které mohou vzniknout v důsledku smluv uzavíraných tímto způsobem, poskytnout jim důležité informace o jejich právech a čtivým způsobem nahlédnout do právní úpravy, která se na toto téma vztahuje. První kapitola mé práce je spíše teoretická a slouží jako úvod do problematiky distančního uzavíraní smlouvy. Ve druhé kapitole dojde na mechanismus konkrétního uzavírání kupní smlouvy na internetu.
Zaměřím
se
na
problematické
aspekty,
které
s
tím
souvisí
a rozeberu současnou a nastávající právní úpravu, kterou přinese především nová směrnice Evropské unie.
5
1.1 O elektronické kontraktaci S rostoucím vývojem informačních technologií netrvalo dlouho než se přišlo na to, že uzavírání smluv prostřednictvím internetu, kdy strany spolu fakticky nemusejí být v přímém kontaktu,
je
velmi
efektivní
a
účinné.
Nejen,
že
dochází
k úspoře jak finančních prostředků a času, ale v mnoha případech je jednodušší smlouvu takto uzavřít (zejména formou elektronických obchodů). Na internetu neexistují hranice v klasickém slova smyslu. Vzdálenost stran hraje v mnoha případech velmi malou roli. V této souvislosti můžeme říct, že dochází k tzv. delokalizaci společenských vztahů na internetu. 1 Nejpodstatnější výhodou je určitě okruh zákazníků, kterým prodejce může nabízet své zboží a služby. Tento způsob je výhodný i pro zákazníky, protože získají možnost volby z řady prodejců, kteří na daném trhu působí. Základním znakem elektronické kontraktace je tedy uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků
umožňujících
vzdálenou
komunikaci
stran
–
internetu.
V této práci se zaměřím především na problematiku elektronických obchodů, protože se jedná o nejčastější způsob obchodování na internetu. V současné době je tento způsob nakupování velmi oblíbený, nese spoustu výhod, ale i nevýhod a rizik, které budou v následujících kapitolách podrobněji rozebrány. Elektronickým obchodem se rozumí internetová stránka, která slouží jako katalog produktů dané firmy a nabízí je tímto způsobem k prodeji. Nejčastěji je realizován ve formě redakčního systému nebo jako sada skriptů, které poskytují potřebné operace pro chod obchodu.
1.2 Vymezení právní úpravy Výchozím bodem této práce bude vymezení právní úpravy, protože ta určuje co by měla kupní smlouva uzavřená prostřednictvím elektronického obchodu obsahovat, aby byla uzavřena platně. V současné době česká legislativa upravuje věci týkající se elektronické kontraktace v systému soukromoprávních kodexů, a to především v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník,
dále
jen
ObčZ)
a
zákoně
1 POLČÁK, R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 1 CDROM. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 344. ISBN 978-802-1048-867.
6
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ). Právní úpravu můžeme hledat i v dalších předpisech, které řeší především specifické otázky a problémy, které mohou vzniknout. Může se jednat například o autorský zákon. Autorský zákon se použije zejména při nákupu,
prodeji
a
užívání
audiovizuálních
děl
a
softwaru.
V případě trestní odpovědnosti se použije trestní zákoník, který se ale v souvislosti s elektronickou kontraktací využívá pouze vyjímečně. Vzhledem k širokému okruhu otázek, které
vznikají
se
použijí
také
další
zákony.
Může
se
jednat
o
zákon
č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Za zmínku určitě stojí legislativa Evropská unie, která v rámci své působnosti vydává směrnice. Ty musí do svého vnitrostátního práva Česká republika převést. Jde zejména o direktivu 2011/83/EU, kterou musí aplikovat do svého práva členské státy do roku 2013 a účinnost těchto zákonů je stanovena na červen roku 2014. Této směrnici bude věnována následující podkapitola. V praxi se pro uzavírání smlouvy v kyberprostoru (viz. následující podkapitola) použije zejména občanský a obchodní zákoník. Za zmínku taktéž stojí, že od mnoha ustanovení se mohou strany odchýlit. To je dáno především dispozitivností obchodního zákoníku stanovenou v § 263 ObchZ. Ta spočívá v tom, že strany si mohou dohodnout i jiné podmínky, kterými se jejich smluvní vztah bude řídit než těmi, které jsou stanoveny v zákoně. Za zmínku stojí i fakt, že uzavírání smluv elektronickou formou má spoustu specifik, které nejsou upraveny v ObchZ. Pokud se smluvní vztah řídi ObchZ a ten neobsahuje relevantní právní úpravu, tak se subsidiárně (podpůrně) využijí ustanovení ObčZ 2. Toto pravidlo neplatí naopak, takže není možné subsidiárně využít ustanoveních ObchZ, pokud se smluvní vztah řídí ObčZ, který daný problém neupravuje 3. Za zmínku stojí také fakt, že od
2 ŠČERBA, T. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2012 [cit. 24. 04. 2013]. s. 129. Diplomová
práce.
Masarykova
univerzita,
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf 3 SMEJKAL, V a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů, 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 362.
7
1.1.2014 má přijít v účinnost nový občanský zákoník (předpis 89/2012 Sb.) 4, který sjednocuje stávající
ObchZ
s
ObčZ
a přínáší také spoustu změn. Většina změn, které jsou relevantní pro uzavírání spotřebitelských smluv je převzata zejména z nové směrnice EU, která bude podrobněji rozebrána v této práci a bude na ni také často odkazováno.
1.3 Nová směrnice EU 2011/83/EU Evropská unie (dále jen EU) ovlivňuje naše práva v mnoha oblastech a elektronická kontraktace není vyjímkou. S velkým rozšířením e-shopů v celé Evropě se parlament EU rozhodl vydat směrnici pro členské státy, která posiluje práva spotřebitelů a určuje nové povinnosti prodejců. Vydání směrnice EU znamená to, že členské státy musejí upravit svou stávající právní úpravu tak, aby vyhověla požadavkům EU. Tato směrnice cílí zejména na posílení práv zákazníků a zpřísnění požadavků na prodejce. To může znamenat, že provozovatelům e-shopů porostou náklady a to se projeví v cenové hladině nabízených produktů a služeb. Důvody proč tomu tak je jsou dále rozebrány v druhé části této práce. Tuto směrnici musí členské státy zahrnout do své národní legislativy do konce roku 2013 a plánovaná účinnost je stanovena na červen roku 2014. Tyto změny se budou týkat právě zejména výše zmíněných provozovatelů internetových obchodů, ale i jejich zákazníků. Některé tyto změny budou muset některé elektronické obchody promítnout do svých stránek. Tito administrátoři často ale nejsou dostatešně kvalifikováni, aby změnu provedli a ještě pravděpodobněji si ani nebudou vědomi potřeby něco měnit. Dnešním trendem je nechat si
vlastní
elektronický
obchod
spravovat
od
IT
firmy
a v podstatě o nic jiného než o obsah se nestarají. Je proto důležité, aby si především tyto firmy byly vědomi současných i budoucích pravidel, kterými by se měly řídit. Směrnice upravuje oblasti týkající se například omezení skrytých poplatků, informací, které musí obchodník poskytnout spotřebiteli před uzavření smlouvy nebo taky možnosti odstoupení od smlouvy. Tyto oblasti budou teď sjednoceny ve všech členských státech EU a koncový zákazník tak bude mít větší jistotu i při nákupu zboží např. ze zahraničí. Mnoho aspektů, které tato směrnice obsahuje bude v této práci podrobněji rozebráno. 4 Nový
občanský
zákoník
[online].
2013
http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/uvodni-stranka.html
8
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
1.4 Nový občanský zákoník Nový občanský zákoník jehož účinnost je plánována na 1.1.2014 přináší kromě sjednocení ObchZ a ObčZ další změny, které také zasáhnou do úpravy spotřebitelských smluv uzavíraných distančně. Jde především o změny na základě zmíněné směrnice EU. V novém ObčZ
se
tato
právní
úprava
vyskytuje
především
§ 1820 a následujících. S tímto zákoníkem také odpadne nutnost rozlišování zákoníků a to, který
se
zrovna
v
dané
chvíli
má
použít.
Toto
sjednocení
je
vítané
a to i přesto, že bude nějakou dobu trvat než si na něj lidé zvyknou. Myslím, že jde o určitý pokrok.
1.5 Specifika elektronické kontraktace Jak již bylo zmíněno výše, základním specifikem elektronické kontraktace je její distanční povaha. Při elektronické kontraktaci je důležité zkoumat náležitosti vůle a perfekci obou složek dvoustranného právního úkonu, oferty a akceptace. 5 To je samozřejmě nutné i při běžné kontraktaci, ale zde to nabírá zcela nového rozměru, protože strany se fakticky nevidí a při běžném nákupu přes elektronický obchod tohle není možné ani zkoumat. Vzniká zde proto mnoho problémů s identifikací subjektů a doručování. Tyto příklady a problémy jsou podrobněji
probrány
v kapitole Identifikace účastníků elektronické kontraktace. Vzhledem k tomu, že se uzavírání smluv touto formou řídí zejména ObchZ a ObčZ, tak k tomu, aby byla smlouva uzavřena platně, musí splňovat právem předepsané náležitosti. Tímto se myslí zejména náležitosti subjektu, vůle, projevu vůle, poměru vůle jejího projevu a předmětu.6 Zákonodárce nevytvořil, dle mého názoru nutnou, legislativu pro elektronické obchodování, a proto i přes všechny odlišnosti se elektronická kontraktace řídí těmito pravidly jako každé jiné uzavírání tohoto typu smluv. Mezi důvody proč si tohle 5 KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 121. Diplomová
práce.
Masarykova
univerzita,
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf 6 KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 115. Diplomová
práce.
Masarykova
univerzita,
Právnická
http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
9
fakulta.
Dostupné
z:
myslím,
je
zejména
fakt,
že
se
nikde
v zákoně nemluví přímo o „elektronických obchodech“ ve smyslu, pod jakým se rozumí (viz. úvodní kapitola). Jde především o to, že tyto formy elektronických obchodů jsou dnes velmi rozšířeny a generují obrovské množství finančních transakcí. V roce 2012 byl celkový obrat internetových obchodů v České republice 43 miliard korun 7. Toto množství se také rok od roku zvyšuje, a proto si myslím, že by se měly vytvořit zákony, které budou upravovat přímo tyto elektronické obchody.
1.6 Kyberprostor Na závěr obecné části bych se rád věnoval ještě pojmu Kyberprostor, protože si myslím, že tento pojem je velmi zajímavý zejména díky tomu, jak ovlivňuje chování lidí na internetu.
Lidé
na
internetu
často
zapomínají
na
to,
kým
jsou
a vydávají se za někoho zcela jiného. To samozřejmě ovlivňuje i zákazníky internetových obchodů,
kteří
mohou
způsobit
spoustu
problémů.
Může
jít
o odesílání a rušení objednávek, úmyslné vracení zboží, vulgární vyjadřování při komunikaci s obchodem apod. V této fázi bych se tedy více věnoval tomuto pojmu a rozebral proč a jak to ovlivňuje chování lidí. Kyberprostor je pojem poměrně nový. Poprvé byl použit v románu Neuromancer od amerického prozaika v roce 1984.8 Ten jej definoval jako „Konsensuální halucinace každý den zakoušená miliardami oprávněných operátorů všech národů, dětmi, které se učí základy matematiky…
Grafická
reprezentace
dat
abstrahovaných
z bank všech počítačů lidského systému. Nedomyslitelná komplexnost. Linie světla seřazené v neprostoru mysli, shluky a souhvězdí dat. Jako světla města, …“.9 Tato definice zní dnes už poněkud fantasticky a pod tímto pojmem si dnes již představujeme něco jiného. Název se ale 7 Internetové obchody dosáhly v roce 2012 na rekordní obraty. Apek.cz [online]. Vydáno dne 7. 1. 2013 [cit. 24. 04. 2013]. Dostupné z: http://www.apek.cz/tiskove-zpravy/internetove-obchody-dosahly-v-roce-2012-narekordni-obraty/ 8 MACEK,
J.
Kyberprostor
(Cyberspace)
[online].
[cit.
24.
04.
2013].
Dostupné
z:
http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Heslar/kyberprostor.htm 9 Kyberprostor. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberprostor
10
vžil a postupně se dostává do obecného povědomí. Kyberprostor se dá nejjednodušeji popsat jako virtuální svět tvořený informačními technologiemi (počítači, telekomunikačními sítěmi – internetem atd.). Lidé v něm vystupují pouze virtuálně, bez fyzické podoby. Vše, co lidé dělají v kyberprostoru se dá vyjádřit binární soustavou ve formě jedniček a nul. Tím vzniká zcela nový rozměr a svět, kde jsou pravidla od toho reálného světa velmi odlišná. Ve světě kyberprostoru vystupujeme pomocí virtuálních (digitálních) identit. Zajímavou studii na toto téma vypracovala Cobbová, která zkoumala rozdíly v chování lidí, kteří odpoutali ostatní složky jejich osobnosti od tělesného základu. V důsledku toho byl často pozorován negativní jev v chování subjektů. Nejvíce bylo pozorováno lhaní, vulgarita a lehkomyslnost. 10 Kyberpostor tedy ve své podstatě mění lidi, kteří se pak chovají jinak, než ve skutečném světě.
Může jít především
o podvodné jednání. Zmiňuji to proto, že se jedná o jeden z hlavních důvodů proč si myslím, že jurisdikce by na tohle měla reagovat a vytvořit nové prostředky identifikace na internetu. Současná úprava formou elektronických podpisů a značek není dle mého názoru zdaleka dostačující zejména proto, že neposkytují dostatečnou ochranu před podvodným jednáním. Toto tvrzení je poněkud silné, protože dnes neexistují lepší možnosti identifikace, ale v budoucnu si představuji lepší ochranu například formou různých forem biometrického rozpoznání (např. hlasem, obrazem, otiskem prstů apod.) .Cílem by mělo být zajistit dostatečnou
identifikaci
osob.
V současné době se mi tato myšlenka zdá být poněkud utopickou, protože dosud nedisponujeme dostačnou technologií proto, aby se tyto nástroje dali komerčně s potřebnou přesností využít. Věřím ale, že jednou se budeme ubírat právě touhle cestou.
2
Mechanismus uzavírání elektronické smlouvy
2.1 Úvod k druhé části bakalářské práce V následujících kapitolách se zaměřím na aspekty, které souvisí s každým uzavřením spotřebitelské smlouvy v elektronickém obchodě. V úvodu nastíním způsoby, kterými se dá 10 POLČÁK, R. Kyberprostor Právný obzor, 2005, č. 3, s. 261.
11
prostřednictvím internetu uzavřít taková smlouva a dále budou rozebrány důležité body mezi, které patří zejména: 1) Poznání zákazníků 2) Formy ověření identity zákazníků 3) Popis informací, které musí internetové obchod poskytnout svým zákazníkům ještě před uzavřením smlouvy, aby byla smlouva platně a správně uzavřená + způsob, jakým by tyto informacemi měli být zobrazeny 4) Informace o cenách – jak zobrazit cenu, kolik a jaké ceny si může internetový obchod účtovat 5) Kdy bude smlouva platně uzavřena 6) Kdy naopak smlouva nebude platně uzavřena 7) Dodání zboží 8) Možnosti odstoupení od smlouvy Vycházet budu především ze současné platné právní úpravy, ale v mnoha místech se budu odkazovat na novou směrnici EU a to především proto, že nabízí nová pravidla, kterými se brzy budeme muset také řídit.
2.2 Smlouvy, obecné vymezení Způsobů, kterým se dají uzavírat smlouvy prostřednictvím internetu je více. Tím základním je kontraktace ve smyslu, kdy jedna ze stran zašle druhé návrh na uzavření smlouvy podepsaný svým elektronickým podpisem nebo značkou, druhá strana tento návrh potvrdí a zašle jeho akceptaci nebo neakceptaci spolu se svým elektronickým podpisem navrhující straně ve formě e-mailu11. Právní úpravu zastřešuje ObčZ v § 40, kde je napsáno: „Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila“. Na smlouvu, kterou budeme chtít uzavřít tímto způsobem se bude 11 KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 122. Diplomová
práce.
Masarykova
univerzita,
Právnická
http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
12
fakulta.
Dostupné
z:
vztahovat taková právní úprava jako na běžnou písemnou smlouvu. V praxi se tento způsob elektronické kontraktace příliš nevyužívá, zvláště kvůli tomu, že je zdlouhavý, náročný a vyžaduje elektronický podpis. Běžný prodejce, který by vyžadoval tento způsob uzavírání smluv by proto nejspíše přišel o velkou část svých zákazníků. Realita si proto vyžádala jiné způsoby jak efektivněji uzavírat smlouvy v internetovém prostředí. Těmi jsou zejména smlouvy typu click-wrap (známé také jako clickthrough)12, browse-wrap (browsewrap)13 a shrink-wrap14.
2.3 Click-wrap smlouvy Smlouvy
typu
click-wrap
jsou
nejčastěji
používanými
v
souvislosti
s elektronickými kontraktacemi a softwarovými licencemi. Smlouvy fungují na principu, že uživatel musí souhlasit s podmínkami užívání před tím, než bude moct službu nebo produkt využívat. Způsob, jakým obchodníci zakomponují tento „souhlas“ se může lišit. Každá webová stránka má svůj styl a způsob, jakým „komunikuje“ se zákazníky. Nejčastěji používanými způsoby jsou informování zákazníka pomocí dialogového okna, ve kterém jsou tyto podmínky zobrazeny a následným odsouhlasením. Pro tohle se často vyskytuje formulace „Souhlasím s podmínkami“ (a jinými slovními variacemi, často se použije i check-box, který musí uživatel zaškrtnout a tím dává najevo, že souhlasí s podmínkami, které před něj prodejce vystaví), které musí zákazník potvrdit než se posune dále v procesu. 15 Může jít například o registraci uživatelského účtu, objednání zboží apod. Tento způsob přináší určitá rizika a nevýhody. V případě uzavírání klasické smlouvy listinou formou je téměř pravidlem, že si 12 Clickwrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Clickwrap 13 Browse wrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Browse_wrap 14 Shrink wrap contract. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Shrink_wrap_contract 15 CORY, J. Clickwrap Agreement. techopedia.com [online]. [cit. 24. 04. 2013]. Dostupné z: http://www.techopedia.com/definition/4243/clickwrap-agreement
13
uživatel přečte, co je předmětem smlouvy a jak transakce bude probíhat a neponechá nic náhodě. U click-wrap smluv je riziko, že se mohou zobrazit velmi malým písmem nebo ještě častěji až po kliknutí na příslušný odkaz, který je ale například „skrytý“ v patičce webu nebo na jiném málo viditelném místě. Ten by se ale měl nacházet na viditelném místě na stránce. Způsob, jak by se toto mělo zobrazit správně a jaké problémy mohou nastat, budou rozebrány v následujících kapitolách. V případě uzavírání této smlouvy je třeba počítat s nižší právní jistotou, která se týká především problémů s identifikací smluvních stran a okamžiku uzavření smlouvy. Celá transakce je tak založena z velké části na důvěře a dobré víře jak kupujícího, tak i prodávajícího.16 Tento typ smlouvy se prosadil také jako způsob uzavírání licenční smlouvy mezi vlastníkem práv a koncovým uživatelem. Jde zejména o práva k užívání softwaru, kdy licenční
práva
jsou
zakomponována
do
instalačního
procesu
a zákazníci s ním musejí bezvýhradně souhlasit, aby byl software nainstalován. Není zde prostor pro smlouvání, ale je to řešeno adhézní smlouvou.
2.4 Browse-wrap smlouvy Browse-wrap je možné popsat jako uzavírání smlouvy už jen tím, že uživatel je na dané webové stránce a používá ji. To, že se uživatel nachází na webových stránkách tohoto typu může zjistit nejčastěji v patičce stránky (může být i jinde), kde je hypertextový odkaz na podmínky užívání webové stránky. Na rozdíl od click-wrap smlouvy tady už není potřeba, aby uživatel přímo zaklikl, že souhlasí s danými podmínkami.17 Často se tak dostávají uživatelé do situací, kdy sami neví, že se na takové webové stránce nacházejí a stejně jako u smluv
typu
Click-wrap
dochází
k tomu, že jim nevěnují dostatečnou pozornost nebo si je vůbec nepřečtou. 16 KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 122. Diplomová
práce.
Masarykova
univerzita,
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf 17 Browse wrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Browse_wrap
14
U elektronických obchodů může
jít o způsob, kdy se zákazník posouvá
v rámci webových stránek „o krok dále“, například v jeho nákupním košíku, kde si objednává zboží. Tímto posunem dává najevo, že souhlasí s adhezními podmínkami elektronického obchodu. České právo umožňuje i tento způsob uzavírání smluv distančním způsobem, ale stejně jako v předchozím případě je nutné se připravit na nižší právní jistotu.18
2.5 Shrink-wrap smlouvy Shrink-wrap smlouvy nejsou přímou elektronickou kontraktací, nicméně považuji za důležité je více rozepsat. Název shrink-wrap nebo shrink-film, jak se těmto smlouvám říká, slouží
k
uzavírání
licenčních
smluv
(často
se
můžeme
setkat
s anglickou zkratkou EULA – end user license agreement) mezi vlastníkem práv k danému dílu a koncovým uživatelem. Znamená to tedy, že kupní smlouva s distributorem je nedostačující pro užívání takového díla. 19 To byl problém zejména při prodeji softwaru, který jste si zakoupili v krabici, ale k tomu, abyste mohli začít dílo užívat, bylo potřeba mít uzavřenou smlouvou s výrobcem software nebo vlastníkem práv k softwaru. Shrink-wrap spočíval v tom, že se krabice se softwarem obalila polymerovým plastovým obalem20
a
zákazník
si
může
přečíst
a
souhlasit
s podmínkami užívání až po otevření takového obalu a rozbalení krabice. Tento způsob je dnes již překonán a nahrazen click-wrap smlouvou.21
18 KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 122. Diplomová
práce.
Masarykova
univerzita,
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf 19 Shrink Wrap Contracts: An Overview. International Law Office - Legal Newsletters, Law Firm Directory and Legal
News
[online].
2007
[cit.
2013-04-24].
Dostupné
z:
http://www.internationallawoffice.com/newsletters/Detail.aspx?g=5ad7e558-f84b-466c-ab24-111aec0d8eb6 20 Shrink wrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Shrink_wrap 21 Shrink wrap contract. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Shrink_wrap_contract
15
2.6 Identifikace účastníků elektronické kontraktace Teď, když máme představu o tom, jakými způsoby lze uzavírat smlouvy na internetu, tak považuji za důležité poznat spotřebitele. Při komunikaci na internetu si nikdy nemůžeme být jisti, kdo je na druhém konci. To v nás může vzbuzovat nejistotu, která může být často i oprávněná. Identifikace účastníků elektronické kontraktace je tedy v dnešní době velký problém.
Smluvní
strany
musejí
počítat
s určitým rizikem, že transakce nemusí proběhnout tak, jak některá ze stran očekává. Velkou roli zde hraje důvěra v dobrou víru druhé strany. Spousta internetových obchodů dovoluje, aby si u něj zákazníci objednali zboží bez registrace nebo jakékoliv jiné identifikace. Tenhle bod považuji v blízké internetoví
budoucnosti za velmi kritický. Z praxe pozoruji, že především
„roboti“
jsou
stále
důmyslnější
a obávám se toho, kdy budou schopni sami správně vyplnit i tyto objednávkové formuláře. V nejhorším případě může nastat situace, že obchodník nebude moct odlišit falešení objednávky od těch pravých (to bude asi ještě nějakou dobu trvat, ale nepochybuji o tom, že to jednou nastane). Ve společnosti Kentico s.r.o., která se stává předním výrobcem elektronických obchodů se proto často používá tzv. captcha control, pro ochranu formulářů. Doporučil bych proto alespoň počítat s touto možností a vybavit internetová řešení podobnou ochranou. Po menší odbočce bych se rád vrátil k otázce identifikace. Ta může (v konkrétnější formě) nastat až v případě platby bankovním převodem, kreditní kartou nebo prokázání totožnosti při převzetí zboží. V mnoha případech, ale nemusí docházet ani k jednomu a kupující tak zůstane v anonymitě. Není proto vyjímkou, že určitá část takto objednaného zboží nebude převzata. Tady stojí za zmínku, že zákon stanovuje možnost vrácení zboží bez udání důvodu do 14 dnů, bylo-li nakoupeno přes internet, a proto zde v tomhle konkrétním důvodu identifikace nehraje tak velkou roli, protože šance, že obchod proběhne
úspěšně
nebo
neúspěšně
je
stejná
v případech kdy identitu druhé strany známe nebo neznáme. Tím mám na mysli to, že prodávající v internetovém obchodě se běžně nezajímá o to, kdo u něj nakupuje, ale hlavně, že zboží zaplatí a převezme. Není pro něj tedy v těchto případech důležité znát identitu kupujícího. Dále bych se chtěl zaměřit na digitální identitu, která reprezentuje daného uživatele na internetu. Digitální identitou se tedy rozumí směs znaků, pod kterou vystupuje určitá osoba na 16
internetu. Může se jednat například o e-mailovou adresu, uživatelské jméno (nick, přezdívka), doménové jméno apod. Vývoj na poli internetu ukázal, že tato digitální identita ve většině případů neodpovídá údajům ze skutečného světa. To si můžeme ověřit jednoduše tak, že si prohlédneme seznam uživatelů (pokud to daný e-shop podporuje) a podíváme se na jejích uživatelská jména. Elektronické obchody nevyžadují nutně zadat údaje z reálného života a proto se nesetkáváme s přezdívkami typu „Josef-Novák“ apod. Podoba této digitální identity je potom čistě v dispozici osoby, která si ji vytváří. Může být jak pravdivá, tak i nepravdivá. I přes to je možné digitální identitu „vystopovat“ do fyzického světa na přístroj, ze kterého tato digitální identita přistupovala na danou webovou stránku. Uchovávají se tzv. metadata22, která umožňují zpětně vystopovat odkud se uživatel přihlašoval. Touto adresou disponuje každý počítač/přístroj, který uživatelé používají k prohlížení webových stránek. Mnoho uživatelů stále žije v domněnce, že jsou na internetu v anonymitě, ale to není pravda. Už jen z podoby IP adresy je možné určit umístění přístroje, ze kterého se přistupovalo. Každý přístup na webový server může uchovávat sám elektronický obchod a především musí uchovávat ISP (Internet service provider – poskytoval internetového připojení). Bohužel z logiky věci je zřejmé, že není možné konkretizovat osobu, která danou akci vykonala, nýbrž pouze přístroj. Existují i snahy, jak zakomponovat ověření digitální identity s tou skutečnou přímo v systému. Může jít například o níže zmíněné Aukro. V České republice se tímto může chlubit poměrně nově zavedený systém datových schránek 23, který už ve své struktuře počítá s tím, že všichni jejich uživatelé odpovídají těm skutečným, nebo do určité míry aukční portál Aukro.cz, který částečně ověřuje identitu svých uživatelů. K tomu aby úspěšně proběhla registrace na serveru a bylo možné se účastnit aukcí, je zapotřebí zadání autentizačního kódu, který přijde uživateli domů do poštovní schránky. Částečně říkám záměrně proto, že se ověří bydliště, ale ne konkrétní osoba.
2.7 Zaručený elektronický podpis a značka Způsob, jakým je možné do určité míry spojit digitální identitu s naší fyzickou, je použití zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky. Elektronická značka i 22 Pojem metadata znamená vlastně „data o datech“. Metadata nám mohou dávat dodatkové informace například o tom, kdy byla zpráva odeslána, z jaké IP adresy, z jakého státu, pomocí jakého programu apod. 23 Datové schránky [online]. 20133 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: https://www.mojedatovaschranka.cz
17
elektronický podpis mohou mít stejný účinek. Zásadní rozdíl mezi nimi je potom ten, že elektronickou značku mohou využívat i Právnické osoby a orgány státní moci. V případě elektronických podpisů je třeba si takový podpis zřídit u certifikační autority 24, která ověří skutečnou identitu a na tomto základě vydá veřejný a soukromý klíč. Soukromý klíč se poté využije k zašifrování zprávy soukromým klíčem dané osoby a příjemce zprávy tuto zprávu bude moct ověřit tím, že na ni aplikuje veřejný klíč té stejné osoby, který je veřejně přístupný a
ověřený.
U zpráv, které jsou odeslány, a úspěšně ověřeny, tímto způsobem si příjemce může být jist, že ten, kdo ji odeslal disponuje soukromým klíčem daného člověka. Soukromý klíč by v ideálním případě měl znát jen jeho vlastník a nikdo jiný. Tento způsob není dokonalý a není vyloučeno jeho zneužití (zvláště odcizením soukromého klíče), ale v dnešní době představuje nejvíce spolehlivý způsob ověření skutečné identity osob. Elektronický podpis i elektronická značka jsou samostatně upraveny v zákoně č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu). Za celou svou praxi jsem se nesetkal s tím, že by nějaký elektronický obchod požadoval výše zmíněnou formu identifikace. Nejen, že by to bylo složitější na implementaci, ale nebylo by to tzv. user-friendly (uživatelský přístupné) a spoustu zákazníků by to odradilo. V dnešní době se jde spíše ještě opačným směrem a to skrze integraci PayPal. Ta umožňuje ještě větší anonymitu pro zákazníky, jelikož skrývá informace o uživatelích před obchodníky. Tento způsob platby je také dnes velmi oblíbený. V České republice se prozatím neprosadil tolik jako v cizině, ale silně bych doporučil zakomponovat PayPal systém internetových obchodů.
2.8 Informace před uzavřením smlouvy Informace, které musí internetový obchod obsahovat a zřetelně poskytnout zákazníkům ještě před tím, než dojde k uzavření smlouvy, jsou upraveny v § 53 ObčZ. Toto ustanovení bylo přeneseno do českého práva na základě směrnice EU číslo 97/7/ES o ochraně spotřebitele z hlediska smluv sjednaných na dálku, novelou občanského zákoníku č. 367/2001 Sb.
Myslím,
že
je
potřeba,
aby
se
vzhledem
24 Postup pro získání certifikátu. Certifikační autorita [online]. 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.postsignum.cz/postup_pro_ziskani_certifikatu.html
18
k povaze internetu, který existuje v podstatě bez hranic i pravidla (zákony) států setkala v určitém bodě, kdy by problémy byly snadno a rychle řešitelné. Účinnost tohoto zákona byla od 1. ledna roku 2001, tím uběhlo celých 8 let od prvotního návrhu evropské Komise na zavedení a implementaci do zákona členských států. V této fázi bych se rád věnoval konkrétním ustanovením, která zakotvují povinnost elektronického obchodu poskytnout uživatelům určité informace před tím než bude smlouva uzavřena.
Pokud
by
internetový
obchod
tyto
informace
nesdělil
v předstihu a došlo by k uzavření distanční smlouvy, tak lze z ustanovení § 53 ObčZ, odstavce 6, usuzovat, že smlouva se tímto nestává neplatnou, ale dotkne se to práv spotřebitele. Tomu se prodlouží lhůta, od které může odstoupit od smlouvy ze 14 dní na 3 měsíce, která začíná běžet převzetím plnění. Pokud elektronický obchod dodá zákazníkovi dodatečně potřebné informace v průběhu už započaté tříměsíční lhůty, tak dojde k zrušení této lhůty a začne běžet 14-ti denní lhůta od tohoto okamžiku. Okruhů informací, které musí internetový obchod poskytnout před uzavřením smlouvy, je osm a vyjmenovány jsou výslovně vyjmenovány v § 53, odstavci 4 ObčZ. Jde zejména o informace týkající se označení dodavatele (obchodní jméno, identifikační číslo, sídlo apod.), názvu a hlavní charakteristiky zboží a služeb, ceny zboží a služeb, nákladů na dodání, poučení o právu na odstoupení a dalších. Tyto informace musí být spotřebiteli dány s dostatečným
předstihem,
§
53
odstavec
5 ObčZ nadále stanovuje informace, které musí být spotřebiteli písemně sděleny po uzavření smlouvy, ale před samotným plněním. Zákoník stanovuje i vyjímky 25, na které se předešlé ustanovení nevztahuje. Stěžejním bodem je proto otázka, jak mají být tyto informace zobrazeny na internetové stránce, která bude sloužit k těmto nákupům. K tomu, aby tato otázka mohla být zodpovězena co možná nejpřesněji je nutné se obrátit opět k nové směrnici EU. Ta v sekci Article 8 25 §54 ObčZ vyjmenovává smlouvy, na které se nepoužijí pravidla v § 53, jde o smlouvy: o finančních službách podle zvláštních zákonů, uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven, uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonů, uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu, uzavírané na základě dražeb, na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele, o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.
19
stanovuje formální požadavky, které by měly být naplněny. Vzhledem k povaze internetových stránek je toto ustanovení poněkud obecné. Stanoví se v něm, že k tomu, aby byly naplněny formální požadavky je třeba, aby internetový obchod své zákazníky jasně, výstižně a těsně před tím než zákazník uzavře objednávku, vyrozuměl. V praxi by to mělo ideálně vypadat tak, že po rekapitulaci objednávky a těsně před jejím potvrzením bude čitelně, srozumitelně a jasně na viditelném místě zobrazen odkaz na tyto informace nebo tyto informace samotné. Nově také směrnice definuje, že v případě webových stránek je důležité, aby zákazníci byli v počátku procesu nákupu jasně srozuměni s tím, jaké způsoby platby mohou použít a jaké restrikce se vztahují na případné doručení zboží. Aby bylo toto pravidlo v praxi naplněno, tak v prvním kroku nákupního košíku, ještě před tím než dojde k vyplňování potřebných formulářů pro dokončení objednávky, měly být zobrazeny možné způsoby platby a restrikce týkajících se případné dopravy zboží.
2.9 Cena za zboží V dnešní době se prodejci, nejen ti internetoví, snaží zákazníky nalákat ke koupi ve svém obchodě a často k tomu používají i praktiky, které nejsou vždy zcela v souladu s dobrými mravy obchodování nebo v horších případech i se zákonem. Internetoví prodejci jsou v tomto obzvlášť často velmi vynalézaví a přišli na spoustu technik a mezer v zákonech,
které
využívají
ke
svému
prospěchu.
Jednou
z nejčastějších praktik je nezveřejňování konečné ceny jejich zboží, výrobku či služby. Různé poplatky jsou v takových případech skryty. Spotřebitelé budou proti tomuto jednání ochránění novou, v úvodu této práce zmíněnou, směrnicí Evropské unie. Ta totiž stanovuje, že spotřebitelé musejí výslovně potvrdit, že jsou srozuměni s tím, že musejí zaplatit určitou částku.
Toto
pravidlo
je
definováno
v
nové
směrnici
EU
v sekci Article 6(e). Tento článek říká, že obchodník musí poskytnout konečnou cenu za služby/zboží, které nabízí ve svém katalogu. To zahrnuje cenu včetně daní, dopravy nebo i jiných poplatků, které
by
se
k
této
ceně
přičítaly.
Stejné
pravidlo
platí
i v případě poskytování tzv. předplatného, které musí také obsahovat všechny složky poplatku již v sobě a cena by se neměla zvyšovat o žádné doplňující poplatky.
20
Pokud obchodník nezobrací cenu včetně všech poplatků, tak zákazník bude osvobozen o
tyto
poplatky
a
ty
půjdou
na
účet
obchodníka.
Toto
pravidlo
vyplývá
z ustanovení směrnice v sekci Article 22 - Additional Payments. Stejně tak budou omezeny příplatky za použití kreditních karet a horkých linek. Obchodníci nebudou moci účtovat zákazníkům za platbu kreditními kartami více, než kolik oni sami vynaloží prostředků, aby zprostředkovali tento typ platby. Použití horkých linek (sloužící ke komunikaci zákazníka s obchodníkem v souvislosti se smlouvou) nebude moct být zpoplatněno více než za jakýkoliv jiný běžný hovor. Tohle je zakotveno ve stejné směrnici v sekci Article 19 – Fees for the use of means of payment. To se také, stejně jako předchozí ustanovení promítne do nového občanského zákoníku.
2.10 Okamžik uzavření smlouvy Uzavírání spotřebitelských smluv se řídí ObčZ, pokud si strany dobrovolně nezvolí, že se nebude jejich vztah řídit ObchZ jak je tato možnost stanovena v § 262 ObchZ. V tomto místě znovu upozorňuji na fakt, že s příchodem nového občanského zákoníku tato možnost odpadne a bude možné využít pouze ten. ObčZ stanovuje v § 40, odst. 4, že právní úkon (jímž návrh na uzavření smlouvy bezpochyby je) bude platný i pokud je učiněn pomocí prostředků umožňující vzdálenou komunikaci, pokud zachycuje obsah právního úkonu a určení osoby, která tento úkon učinila. Pokud bychom dále vycházeli čistě z dikce § 43a ObčZ, kde se stanoví, že „projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.“, tak bychom narazili na problém s určitostí osob, protože nabídka zboží nebo služeb v elektronickém obchodě je určena neurčitému okruhu osob. Tato možnost je zakomponována v § 53 ObčZ, který vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/EC o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Teď je na místě vyvrátit mýtus, se kterým se často setkávám. Nabídky učiněné elektronickým obchodem nejsou návrhy na uzavření smlouvy, ale pouze se podle českého práva jedná jen o výzvu k dalšímu jednání, tzv. Invitatio ad offerendum. ObčZ
v
§
43c,
odstavci 2 stanovuje, že „Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde 21
navrhovateli nejpozději současně s přijetím.“. Z toho lze odvodit, že jelikož navrhovatelem smlouvy je kupující namísto samotného elektronického obchodu, tak smlouva bude platně uzavřena v okamžiku kdy elektronický obchod vyrozumí navrhovatele o akceptaci smlouvy. Z tohoto pravidla existují vyjímky pokud se jedná o oblast tzv. business to business, jak je stanoveno ve veřejném návrhu na uzavření smlouvy v § 276 ObchZ26. České právo vychází z teorie příjemce, která nevyžaduje, aby příjemce přijetí návrhu přímo četl, ale postačuje pokud se tato zpráva o přijetí dostane do dispoziční sféry příjemce (klasicky do jeho e-mailové schránky, rozhraní elektronického obchodu apod.). Tento proces je dnes navíc již často automatizován a zpráva o přijetí a akceptaci návrhu se odešle zákazníkovi ihned potom, co zákazník zašle návrh na uzavření smlouvy.
2.11 Neplatnost smlouvy Znovu připomínám, že základními soukromoprávními předpisy, které se použijí v případech
elektronické
kontraktace
(v
našem
případě
pak
zejména
v případech obchodování pomocí elektronických obchodů) jsou v České republice občanský a obchodní zákoník. Není možné uzavřít smlouvy bez toho, aniž by někdo projevil svou vlastní vůli takový obchod uzavřít. Právní úkon je proto v § 34 ObčZ definován jako: „Projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.“ Tento projev vůle musí splňovat stejné náležitosti je-li proveden jak v elektronické, tak i jiné podobě. Tyto náležitosti jsou uvedeny v hlavě čtvrté ObčZ. Pro účely mé práce zde uvedu několik náležitostí, které tento právní předpis obsahuje v uvedené části a uvedu jejich rozbor ve světle elektronické kontraktace. Uvedené náležitosti se nacházejí v § 37, 38, 39. Připomínám, že nejde o kompletní výčet. 1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. 26 VUČKA, J.Elektronické smlouvy - část I: Obecně o uzavírání smluv elektronickou cestou. itpravo.cz [online]. Vydáno dne 28. 02. 2002 [cit. 24. 04. 2012]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml? AA_SL_Session=b9ff5caf0f3f189f02ff76d1248c6562&sh_itm=6e0e69edc6163e30f61fb3fc3e9e286f&all_id s=1#disc
22
3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný. 4) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. 5) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. 6) Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům Rozbor výše uvedených náležitostí: Hned prvním problémem, který může nastat, je zjištění, zda byl právní úkon učiněn opravdu svobodně a vážně. Z distanční povahy je zřejmé, že prokázat, zda daná osoba nejednala svobodně a vážně je značně problematické a v některých případech může být zcela nemožné něco takového prokázat. Například odeslání objednávky není v dnešní době problém téměř odkudkoliv, zejména díky využití bezdrátových služeb. Dnes se již neomezujeme na stolní počítače a pevné internetové adresy, ale zejména díky rozvoji bezdrátových technologií a nástupu tzv. „chytrých telefonů“ (angl. Smartphone) je opravdu možné činit právní úkony elektronickou formou v podstatě kdekoliv. Jak by se postupovalo v případě, že by podobný problém nastal a bylo třeba jej řešit je nejasné a vždy by záleželo na konkrétním případu. Co se týče srozumitelnosti a určitosti právního úkonu elektronickou formou je situace mnohem jasnější protože to, jak jsou data poskládána málokdy uvolňuje prostor pro určité nedorozumění. V našem případě elektronického obchodu je buď objednávka s určitými parametry odeslána, nebo ne. Nic mezitím neexistuje. Tomu dopomáhá i kontrola odesílání dat, kdy se například zamezí aby byla objednávka odeslána pokud by v ní chyběly určité informace, které jsou nutné k jejímu zpracování. 1) Tento bod je srozumitelný a obecně platí, že pokud je předmět plnění neuskutečnitelný, tak je právní úkon neplatný. S tímto se v praxi moc nesetkáme. Těžko si u seriózních elektronických obchodů představíme, že budou nabízet produkty nebo služby, které neexistují, přesto se najdou ale i podvodné obchody, které právě nabízejí dosud neexistující zboží právě za účelem nalákání zákazníka na uzavření obchodu.
23
2) Tento bod je celkem častý, protože překlepy (zejména při psaní na klávesnici, mobilu, tabletu apod.) jsou zcela běžné a často si jich uživatel nemusí být ani vědom. Může se tak stát, že z objednávky 10 kusů se může stát objednávka 100 kusů. Nutno říct, že právní úkon jako takový není dotčen v jeho účinnosti, protože není možné zjistit jaká byla původní vůle kupujícího. Za zmínku ovšem stojí, že kupující má právo na odstoupení od smlouvy a zboží vrátit. Využít při tom může zákonnou 14-ti denní lhůtu na odstoupení smlouvy bez udání důvodu. 3) Podobně jako bod 1 je složité určit, zda ten, kdo právní úkon učinil je k tomu způsobilý. V našem právu rozlišujeme způsobilost mít práva a povinnosti, kterou nabýváme narozením (v některých případech i před narozením) a způsobilost k právním úkonům. Tuto získáváme v plné míře dosažením zletilosti (nejčastěji dovršení 18-roku života). V praxi se tak můžeme setkat s případy, kdy si dítě hraje na počítači rodičů a dojde k učinění právního úkonu, který se může přisuzovat některému z rodičů (např. při neodhlášení z účtu). Dalším bodem, kterému se chci věnovat je § 53 odst. 3, který nám říká, že v případě uzavírání smluv na dálku je potřeba, aby obsahem návrhu byly také obecné náležitosti, které se vztahují k uzavírané smlouvě. Tyto náležitosti jsou upraveny v části osmé tohoto zákona. Tento bod mě zaujal tím, že vlastně říká, že prodejce musí poskytnout tyto náležitosti (často označované jako obchodní podmínky) někde na webové stránce tak, aby k nim měl zákazník přístup, než dojde k uzavření smlouvy. Problém nastává v okamžiku, kdy bychom
chtěli
zjistit,
kde
a jakým způsobem se tyto obchodní podmínky mají vyznačit. Zákon pouze stanovuje, že mají být vyznačeny určitě, srozumitelně a také s přihlédnutím k dobré víře. Webové stránky se skládají z mnoha různých částí (klasická struktura je hlavička → obsah → patička, ale najde se mnoho extravagantních nebo jiných návrhů, které tomu nemusí odpovídat). Otázkou zůstává, kam má tyto obchodní podmínky tvůrce stránek umístit. V okamžiku, kdy budou obchodní podmínky (resp. hypertextový odkaz na tyto podmínky) vyznačeny velkým písmem uprostřed stránky hned vedle tlačítka „potvrdit objednávku“, tak není pochyb o tom, že obchodní podmínky jsou řádně zobrazeny. Dalším možným způsobem je zakomponování obchodních podmínek do procesu nákupu přes virtuální nákupní košík. Ten se zpravidla 24
skládá z několika kroků, kde zákazník vyplňuje fakturovací údaje, údaje o své osobě, místě a způsobu
doručení,
druhu
platby
a
dalších.
V nějakém kroku je možné zakomponovat zaškrtávací tlačítko (v html jazyce označované jako
„checkbox“),
které
bude
obsahovat
odkaz
na
obchodní
podmínky
a zákazník jej bude muset explicitně zaškrtnout, aby ho systém internetového obchodu pustil k
pokračování
a
dokončení
objednávky.
Jak
se
ale
bude
postupovat
v případech, kdy tvůrce elektronického obchodu tyto podmínky umístí tak, aby zvýšil (ať už z jakéhokoliv důvodu) pravděpodobnost, že jej zákazník přehlédne, ale jeho obchod se jimi bude řídit, protože s nimi přece „souhlasil“? Takovým případem může jít o umístění odkazu na obchodní podmínky malým písmem v patičce webu, které navíc ještě splývá s barevným pozadím patičky. Nepoučený zákazník jej může snadno přehlédnout a může dojít k obchodu, se kterým by za žádných okolnostní nesouhlasil. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že většina uživatelů nevěnuje těmto podmínkám velkou pozornost a nenajde se moc lidí, kteří je před každým nákupem pečlivě pročtou. Pokud ale dojde k nějakému sporu mezi zákazníkem a prodejcem a přijde se na to, že obchodní podmínky byly umístěny zcela jasně nevhodně ať už malým písmem, špatným umístěním nebo třeba se špatným kontrastem s pozadím, tak je na uvážení soudu,
aby
rozhodl
o
tom,
že
nebyla
splněna
podmínka
§
53
odst.
3 a dá za pravdu zákazníkovi. V každém případě ale doporučuji si zvláště u důležitých (finančně náročných) nákupů dát pozor a vědomě si najít obchodní podmínky na webu a pročíst si je. Vyhneme se tak možným budoucím problémům. Připomínám, že tohle je podle účinnosti současného občanského zákoníku. Po zakomponování nové směrnice EU se pravidla trošku změní a budou jasnější. Více o tomto bylo pojednáno v kapitole o informacích před uzavřením smlouvy.
2.12 Dodání zboží V této kapitole bych se chtěl krátce věnovat tomu, kdy může spotřebitel požadovat od dodavatele (elektronického obchodu) dodání zboží, které u něj bylo nakoupeno. Na úvod bych chtěl říct, že v současné právní úpravě není dostatek informací týkajících se tohoto tématu, a proto považuji za důležité rozebrat alespoň to, co je k dispozici a dojít tak k nějakým závěrům. 25
V případě spotřebitelských smluv s elektronickým obchodem se jako výchozí právní předpis použije ObčZ. Informace o době dodání se nacházejí v § 591. Zákon stanovuje, že pokud není dohodnuto jinak,27 účastníci jsou povinni plnit bez zbytečného odkladu. To ale nestanovuje žádnou konkrétní lhůtu. Tento paragraf také opravňuje prodávajícího odepřít předání předmětu pokud nezaplatí kupující cenu včas. V praxi je pak možné, aby si elektronický obchod nárokoval zaplacení ceny za produkt ještě před tím, než bude dodán spotřebiteli. Dokud tedy spotřebitel nezaplatí, není povinností prodávajícího předmět koupě poskytnout. Upozorňuji, že jde pouze o oprávnění, ne povinnost. V životě se běžně setkáváme s
tím,
že
i v případě smluv uzavřených na internetu se toto právo příliš nevyužívá. Elektronický obchod by tím přišel o možné zákazníky a ve velké konkurenci by jej vynucování tohoto pravidla mohlo stát mnoho obchodů. I otázkou dodání zboží se zabývá směrnice EU, která stanovuje maximální lhůtu pro dodání zboží na 30 dnů od uzavření smlouvy. Na tohle se bude vztahovat několik vyjímek, například v případě výroby „na míru“ podle specifických přání zákazníka. V takových případech bude možné aplikovat přiměřené prodloužení dodací lhůty. Nový občanský zákoník tuto změnu definovanou ve směrnici v části Article 18 – Delivery, dosud nepromítl, ale je důvodné očekávat, že do účinnosti směrnice se tak stane. Dále také řeší otázku odpovědnosti při dopravě zboží k zákazníkovi. Tu nese prodejce zboží a to až do doby, než je zboží fyzicky předáno zákazníkovi. Od této odpovědnosti se nemůže prodejce oprostit. Stejně tak to platí i v případě, že je zákazníkům nabízeno více možností způsobů dopravy. Ať už si zákazník vybere kterýkoliv způsob dopravy, tak je chráněn. Jedinou a pochopitelnou vyjímkou je způsob dopravy formou osobního vyzvednutí.
27 V případě kupních smluv je v českém právu poměrně velká míra volnosti. Strany si tak mohou spolu dohodnout jak přesně bude jejich smlouva vypadat. V praxi se ty ustanovení, které umožňují stranám se od nich odchýlit označují jako dispozitivní. Ovšem v případě kupních smluv uzavíraných na internetu je vzácné, aby docházelo k takové domluvě. Ve velké většině buď spotřebitelem souhlasí s podmínkami navrženými obchodem nebo hledá jiného dodavatele.
26
2.13 Odstoupení od smlouvy Možnost odstoupení od smluv uzavřených na dálku stanovuje Občanský zákoník v § 53 odst. 7. Ten přesně stanoví že: „Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.“ Odstoupení od smlouvy uzavřených po internetu je tedy přímo zakomponováno do zákoníku a vyvrací mnohdy neopodstatněný strach lidí využít této formy kontraktace (dnes již neopodstatněný). V předešlém odstavci se vyskytuje jedna zajímavost, kterou bych rád zdůraznil. Odstoupení od smlouvy je v našem případě distančních možné do 14 dnů od převzetí plnění (např. převzetí věci) a tato 14-ti denní lhůta je povinná a elektronický obchod ji, až na zákonem stanovené vyjímky, nemůže odstranit. Může se ale stát, že nějaký obchod schválně řádně nepoučí spotřebitele o této možnosti ve svých obchodních podmínkách. Z textu zákona poté vyplývá, že pokud se tak stane a toto poučení chybí (spolu s dalšími informace uvedenými v předešlé kapitole), tak se tím elektronický obchod nevyhne povinnosti převzít řádně vrácené zboží od spotřebitele a vrátit mu peníze, ale naopak si situace ještě zhorší v tom, že spotřebitel získá prodlouženou lhůtu odstoupení od smlouvy ve výši 3 měsíců. V odstavci 10 se dále píše, že: „Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.“. Dodavatel tak může požadovat v případech vrácení zboží zákazníkem pouze náklady, které souvisí s vrácením zboží. Nejčastěji pak půjde zejména o poštovné. Tento způsob ale bude brzy změněn směrnicí Evropské unie, která stanoví, že bude-li obchodník požadovat po svých zákaznících úhradu nákladů spojených s vrácením zboží, bude muset zákazníky předem o tomto informovat. V případě, že se tak nestane, bude nést náklady na vrácení zboží sám. Toto pravidlo bude přínosné zejména v případech nakupování „velkých“ věcí jako je nábytek, materiál apod. Zákazník tak bude mít větší přehled o tom, jaké jsou rizika a případné povinnosti nákupu u
27
daného prodejce. Může si pak lépe vybrat obchodníka, který bude lépe vyhovovat jeho požadavkům. Odstoupení od smlouvy tedy není problém, ale přesto je potřeba dávat pozor, protože ne od všech smluv je možné odstoupit a nechat si vrátit peníze. Je to z důvodu povahy určitého zboží, které by jinak nemělo smysl prodávat. Občanský zákoník výslovně vyjmenovává všechny typy smluv, které nepodléhají možnosti odstoupení od smlouvy. Podle § 53 odst. 8 nelze odstoupit od smluv: 1) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění, 2) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele, 3) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, 4) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal, 5) na dodávku novin, periodik a časopisů, 6) spočívajících ve hře nebo loterii. Dále bych rozebral způsob, kdy zákazník zboží objedná přes internet a následně vyzvedne osobně například v kamenné pobočce. V takových případech je výchozím faktorem určení způsob uzavření smlouvy. V případě, že je smlouva uzavřená platně předem (tj. pokud byla objednávka odeslána a internetový prodejce tuto objednávku potvrdil)
je
zachován
distanční
způsob
uzavření
smlouvy
a ustanovení v ObčZ § 53 se na ni použijí. Odlišné by to bylo v případě, že by si zákazník na internetu vytvořil pouze „nezávaznou“ objednávku, kterou by si poté osobně vyzvedl (resp. zakoupil). V takovém případě by se nejednalo o uzavření smlouvy distanční povahou a dané ustanovení v § 53 o odstoupení od smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu by nebylo možné. V poslední řadě bych chtěl upozornit na možnost, která nastane v návaznosti na účinnost zákonů, které Česká republika přenese do svého práva na základě směrnice Evropské unie. Jde zejména o zavedení tzv. vzorových formulářů na odstoupení od smluv uzavřených na dálku. Spotřebitelé budou tedy mít k dispozici takový formulář, který bude platný ve všech 28
státech Evropské unie, a díky kterému se značně urychlí a usnadní proces vrácení zboží a peněz. Ty bude muset obchodník vrátit zákazníkům, kteří odstoupí od smlouvy do 14 dnů včetně nákladů za dodávku. V případě, že se tak nestane bude obchodník muset zaplatit pokutu za toto zpoždění. Spolu s tím nastane také změna reklamační lhůty. Nově se reklamace za vady bude vztahovat pouze na ty vlastnosti, které si předem smluvní strany dohodnou a nebo ty, které jsou obvyklé vzhledem k povaze a účelu smlouvy28.
3
Závěr Při studování a konzultaci s lidmi z praxe určitých částí mé bakalářské práce jsem
dospěl k závěru, že v oblasti elektronické kontraktace zde existuje spoustu aspektů, kterými by se mohli zákonodárci hlouběji zabývat, aby zde byl co nejmenší prostor pro zneužití jak ze strany obchodníků, tak i spotřebitelů. V případě konfliktu spotřebitele a elektronického obchodu pak často může být až na uvážení soudu, jak se k danému problému vyjádří. Nicméně bych rád podoktnul, že případná skepse ohledně elektronické kontrakace je dnes již zbytečná, protože i přes určité nedostatky nabízí dnešní právo již spoustu prostředků, kterými chrání
jak
spotřebitele,
tak
i prodejce. Posílení právní ochrany spotřebitele také přináší především směrnice EU jejíž pravidla se již brzy promítnou do právního řádu ČR. Tato práce určitě není kompletní výčet všech situací, které mohou nastat. Důkladné rozebrání některých prvků by bylo vysoce nad rámec této práce a také jsem nabyl dojmu, že by i přílišná hloubka byla pro čtenáře zbytečná. Cílem bylo projít standartním procesem elektronické kontraktace a podrobněji rozebrat její fáze. Na úplný závěr bych rád zmínil, že vzhledem k rychlosti, jakým se dnes technologie vyvíjí bude do budoucna potřeba vytvořit separátní právní předpis, který se bude zabývat problematikou práva v kyberprostoru tak, jak si dle mého názoru zaslouží. Jde o virtuální svět,
který
funguje
na
zcela
jiných
principech
než
ten
skutečný
a proto myslím, že by se k němu i tak mělo přistupovat. 28 Nový
občanský
zákoník
[online].
2013
[cit.
2013-05-02].
http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/faq/smluvni-pravo/naroky-z-vad-plneni.html
29
Dostupné
z:
Seznam použité literatury 1) POLČÁK, R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 1 CD-ROM. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 344. ISBN 978-802-1048-867. 2)
ŠČERBA, T. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2012 [cit. 24. 04. 2013]. s. 129. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
3) SMEJKAL, V a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů, 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 362. 4)
Nový
občanský
zákoník
[online].
2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/uvodni-stranka.html
5) 2011/83/EU. In: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do? uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:EN:PDF. 2011. 6)
KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 121. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
7)
KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 115. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
8)
Internetové obchody dosáhly v roce 2012 na rekordní obraty. Apek.cz [online]. Vydáno dne 7. 1. 2013 [cit. 24. 04. 2013]. Dostupné z: http://www.apek.cz/tiskove-zpravy/internetoveobchody-dosahly-v-roce-2012-na-rekordni-obraty/
9)
MACEK, J. Kyberprostor (Cyberspace) [online]. [cit. 24. 04. 2013]. Dostupné z: http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Heslar/kyberprostor.htm
10)
Kyberprostor. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberprostor
11) POLČÁK, R. Kyberprostor Právný obzor, 2005, č. 3, s. 261. 12)
KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 122. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
30
13)
Clickwrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Clickwrap
14)
Browse wrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Browse_wrap
15)
Shrink wrap contract. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Shrink_wrap_contract
16)
CORY, J. Clickwrap Agreement. techopedia.com [online]. [cit. 24. 04. 2013]. Dostupné z: http://www.techopedia.com/definition/4243/clickwrap-agreement
17)
KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 122. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
18)
Browse wrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Browse_wrap
19)
KOŠČÍK, M. Pojem a obsah právních úkonů na internetu [online]. 2011 [cit. 24. 04. 2013]. s. 122. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/76882/pravf_d/1Kompletni_disertace_1_.pdf
20)
Shrink Wrap Contracts: An Overview. International Law Office - Legal Newsletters, Law Firm Directory and Legal News [online]. 2007 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.internationallawoffice.com/newsletters/Detail.aspx?g=5ad7e558-f84b-466c-ab24111aec0d8eb6
21)
Shrink wrap. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Shrink_wrap
22)
Shrink wrap contract. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Shrink_wrap_contract
23)
Datové schránky [online]. 20133 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: https://www.mojedatovaschranka.cz
24)
Postup pro získání certifikátu. Certifikační autorita [online]. 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.postsignum.cz/postup_pro_ziskani_certifikatu.html 31
25)
VUČKA, J.Elektronické smlouvy - část I: Obecně o uzavírání smluv elektronickou cestou. itpravo.cz [online]. Vydáno dne 28. 02. 2002 [cit. 24. 04. 2012]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml? AA_SL_Session=b9ff5caf0f3f189f02ff76d1248c6562&sh_itm=6e0e69edc6163e30f61fb3fc3e9e286f& all_ids=1#disc
26) Nový občanský zákoník [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/faq/smluvni-pravo/naroky-z-vad-plneni.html
32