OBSAH Úvodník.............................................................................................................................................................. 2 Rozhovor s ... ..................................................................................................................................................... 3 Soutěž „Poznej svého učitele“ - rozloučení....................................................................................................... 5 Harry Potter a relikvie smrti: část 1................................................................................................................... 6 Moudra o zdraví a nemoci................................................................................................................................. 8 „Šikmá plocha 2011“ ....................................................................................................................................... 10 Vítámvás cup na cestách ................................................................................................................................. 11 Poděkování ...................................................................................................................................................... 13 Sportovní abeceda........................................................................................................................................... 13 Krocení literární múzy ..................................................................................................................................... 15 Hančin herbář .................................................................................................................................................. 16 Dívka noci ........................................................................................................................................................ 17 Madam poezie ................................................................................................................................................. 19 Kuchyňské okénko Katky Jankových................................................................................................................ 21 Křížovky............................................................................................................................................................ 23
Úvodník Milé čtenářky a milí čtenáři, tak je to tady, máme tu jaro…, zase…, slunce se opět vyhoupne na oblohu, z nebe přestane padat sníh a ledy roztají. Doufejme, že roztají i ty ledy mezi lidmi. Bylo by to pěkné, kdyby se najednou zase objevily úsměvy, které jsme nechali přes zimu odpočívat, kdyby každý okolo nás tak nějak rozkvetl a probudil se k životu. A protože je jaro časem nových probuzení, tak vám přeji do toho vašeho probuzení hodně štěstí. Aby se žilo lépe. Přeji nám, abychom chodili do práce či do školy plni nové energie. Abychom si navzájem naslouchali, tak jako na jaře nasloucháme šplouchání kapek z roztávajících rampouchů. Abychom si v sobě dokázali udělat pořádek. Zahodili všechny přebytečné myšlenky a setřeli prach na všem, co nás až dosud trápilo. Vyvětrejte si ve svých komůrkách a dejte šanci nové energii, aby vámi mohla prostoupit. Mějte se krásně! Za redakci časopisu M.Kratochvilová
2
Rozhovor s ... Žádnému časopisu, tedy ani našemu skvělému a vyhledávanému Šnekovi neuškodí občas zvednout náklad. A protože víme, že již dlouho mnoho našich čtenářů (a hlavně čtenářek) touží po odhalení tajemných zákoutí osoby v mnoha oblastech vyčnívající, vyhrnuly si naše redaktorky rukávy, plivly si do dlaní a odhodlaně se vrhly na pana učitele Vojtěcha – s čím jiným, než se všetečnými otázkami 1. Můžeme s Vámi udělat rozhovor? Ano. 2. Jak jste se cítil v našich letech? Výborně, nebolela mě záda, nohy, srdce, játra, ledviny, něco jsem si i pamatoval, měl jsem méně dioptrií, lépe jsem slyšel. Na druhé straně to do důchodu bylo mnohem dále než dnes. I když vzhledem k plánované vládní důchodové reformě jsem byl časově před jedenadvaceti lety stavu penzijnímu blíže než dnes. 3. Co Vás přivedlo na naši školu? Směrovky a ukazatele, také www.mapy.cz. Šel jsem pěšky do Líšně, potom jsem jel autobusem, poté tramvají, následně zase autobusem, nakonec jsem těch 50 metrů ze zastávky došel pěšky, ani jsem se nezadýchal a ani jednou jsem se nezastavil. Takový jsem byl pašák! A také k tomu přispěl bývalý ředitel této školy pan Čech, který mi dal nabídku. A některé nabídky se neodmítají. 4. Jaký předmět vyučujete nejraději? Výchovu k manželství a rodičovství, ale ten se zase tak moc často nevyučuje. Takže následuje němčina a současně českyho jazyk a občankyho nauka. 5. Víme, že máte rád kanadské žerty a také používáte ironii. Tak se chceme zeptat, jestli za tou ironií náhodou neskrýváte to, že jste ,,dobrák od kosti´´? Tudle jsem měl menší konflikt s pitbulem a ten potvrdil, že opravdu jdu dobře od kosti. Myslím, že nejsem zlý, ale velmi netrpělivý. 6. Jaké vztahy máte s žáky a kolegy na naší škole? Vztahy rovnosti, volnosti a bratrství. Kdo se učí přiměřeně svým schopnostem a možnostem, není přehnaně drzý a namyšlený, ten nemá s Vojtěchem problém. Breburda a Vojtěch jsou vždycky k dohodnutí. S kolegyNěmi se také většinou dohodnu, jdu na kompromis, hlavně, když bude po mém. 7. Vzpomenete si na nějakou perličku ze svého studentského života a z Vašeho současného zaměstnání? V prvním ročníku na gymnáziu na lyžařském výcvikovém kurzu...Možná profesor tělocviku tenkrát zachránil horskou chatu od požáru, mě by asi teď někdy pouštěli z vězení, kde bych seděl za žhářství, nu a vy byste musely tyto otázky - které mimochodem nejsou vůbec špatné - položit jinému učiteli. Večer jsme čtyři kluci dostali chuť na topinky, starý chleba by byl, starý slamník na pokoji také, sirky, tuna klukovské lehkovážnosti a blbosti též. Naštěstí naši rozmluvu uslyšel přes dveře učitel tělocviku a slovy k mému spolužáku: "Šafránku, já vám dám topinky!" zachránil horskou chatu před pravděpodobným požárem. Takže tu a tam mám i pochopení pro voloviny, ale následně je nutné se k blbině přihlásit. 3
8. Jste přísný na své ratolesti, co se týče školy? Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale v podstatě nevím, že naše tři děti chodí do školy. Se všemi jsem se poctivě, tvrdě a důsledně připravoval na zkoušky na jejich gymply, od té doby mám klid. Pomohu, když jsem tázán, jinak pohoda, klídek, tabáček. Osobně si myslím, že se v tomto směru projevila stoprocentně genetická výbava mé ženy, která dodala inteligenci a paměť, já trošku vůli na sobě pracovat. Pé eSko pro autora otázky: Mělo by se psát...co se týká školy. 9. Používáte doma stejný druh humoru jako ve škole? Ano, také doma jsem trapný a rádobyvtipný. Mému žertu se zasmějí maximálně jednou ročně, když mám narozeniny, pak už mi nemusí nic kupovat, jsem maximálně spokojený. Werich, Horníček, Vojtěch. 10. Jaký je Váš největší koníček? Bicykl horský miluji, též velcí služební psové jsou mi blízcí, nebojím se otevřít knihu, hory v létě jsou v mém srdci jako doma, rád také kazím dětství svým dětem pokusy o jejich výchovu. Obecně se velmi rád hýbu, v moři jsem jako plejtvák obrovský (jsem ve znamení rybiček, i když plejtvák je maxisavec). Jako hudební hluchoň velmi rád poslouchám hudbu, trošku preferuji text před notami, takže už pětadvacet let Nohavica, Plíhal, spíše folk a country než tvrdý rock. Tož tak nějak. 11. Chtěl jste být učitelem už jako malý? Pokud ne, čím jste chtěl být? Popravdě řečeno, já ani moc malý nebyl, ve čtrnácti letech jsem měl stejnou výšku jako dnes. A také jsem měl více rozumu než dnes, o učitelství jsem neuvažoval, to přišlo až později. Chtěl jsem být lesníkem, mít brokovnici - na ozdobu, kapra nezabiji, tak ještě komára a vosu, psa, chodit po lese a starat se o zvěř. Nevyšlo to, mohli jste mít ode mě klid. Takže někdy v příštím životě. 12. Máte své oblíbené studenty? Nejraději mám ty, kteří: nemají žádnou absenci, tudíž nemusím nic psát do třídní knihy a SASu mně nosí bonboniéry, protože čokoláda je nejlepší vitamín dělají to, co po nich chci, a to nejlépe na hranici svých individuálních možností 13. .Trápíte rád své studentíky svými zábavnými, ale přepadovými testíčky? Nerad, je lepší říct, co chci a kdy to chci. Pak se každý rozhodne, jestli se připraví nebo se na to...nepřipraví. 14. Jak trávíte svůj volný čas a jak relaxujete? Trávení volného času se mění v závislosti na pracovní době, takže se snažím hýbat, spát, být s rodinou, číst, tvořit si materiál pro žáky. 15. Jak hodnotíte snahu svých studentů? Je pravda, že někteří z vás se snažíte, seč můžete, na druhé straně se také někteří řídí mottem: Udělám vše pro to, abych nic nemusel dělat. Obecně platí, že když příroda jedinci nadělí dobrého, je jeho povinností na tom pracovat a rozvíjet to. Takže u některých mně vadí, že se málo rozvíjejí. 16. Jaký jste rodič? Trpělivě milující a milujícně netrpělivý. Rodičem jsem chtěl být vždy, rodina je na mém žebříčku hodně vysoko, hned za Talentmánií. Že by zase pokus o trapný žertík? 17. Chtějí jít Vaše ratolesti ve Vašich stopách? Jestli mě budou zlobit, všem zaplatím školné na nejhorší pedagogické fakultě, taktéž svačinu a šalinkartu; pokud budou hodní, a to díky bohu jsou, mohou uvažovat i o jiné škole. Asi si do života nenechají moc kecat, to víte, genetické zatížení. 4
18. Jak dlouho už učíte na naší škole? Moment, zeptám se na sekretariátu, tam mají můj osobní spis. Lehce přes deset, těžce pod dvacet roků. Něco mezi, asi 12 roků. 19. Co si myslíte o studijní morálce studentů na naší škole? Zde bych lehce odkázal na otázku podobného obsahu - číslo 14 - Jak hodnotíte snahu svých studentů? 20. Kde jste pracoval předtím, než jste nastoupil na tuto školu? Proč hned používat takové silné výrazy typu pracoval? Přechod z jednoho typu školy na jiný u mě byl plynulý, takže po fakultě jsem si opravdu lebedil jako třídní na základní škole ve Slatině, poté jsem germanizoval studenty na soukromém gymnáziu a nyní komplikuji život vám. A dále se uvidí. 21. Co Vás činí šťastným? A co byste vzkázal svým studentům? Zavřená škola (dočasně), prázdniny (letní, ale také dočasně), státní svátky, uhelné prázdniny (ne přes léto), moji blízcí kypící zdravím, možnost chodit, běhat, plavat, dívat se, slyšet, pracovat, mít někoho rád, oheň v krbu (ne kolem krbu!!!), bramboráky, smažené játro, studené pivo nebo kofola v létě, slaná voda v moři (ne v plicích), hory, náhradní cykloduše, když píchnu, tři hodiny chůze (podél kola) od civilizace, spokojení lidé, na kterých mně záleží. A tak nějak podobně. Nikdy jsem si tak moc neuvědomoval, jakými dary jsem vlastně obdařen. Tato škola mně k tomu hodně pomohla. Díky! Veronika Zborovská, Jitka Procházková
Soutěž „Poznej svého učitele“ - rozloučení
Soutěž „Poznej svého učitele“ ROZLOUČENÍ Vážení čtenáři, vzhledem k tomu, že tato soutěž opakovaně nevzbudila patřičný ohlas, rozhodla se redakční rada ji ukončit. Náměty na jiné soutěže a případné připomínky k tomuto tématu jsou vítány. Zbývá už jen: VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ Z MINULÉHO A ZÁROVEŇ POSLEDNÍHO KOLA Minulého kola se účastnili jen dva soutěžící, z nichž pouze jeden poznal na fotce svého učitele. Vítězem se tedy stává Lukáš Tejkl z 3.T1. Vítězi gratulujeme!
5
Harry Potter a relikvie smrti: část 1 Dne 18. listopadu 2010 vstoupila do kin první část posledního Harryho Pottera s názvem Relikvie smrti. Relikvie smrti (obě dvě části) natočil David Yates, který už měl zkušenosti s Fénixovým řádem a Princem dvojí krve, filmy natočenými na motivy stejnojmenných bestsellerů J. K. Rowlingové. Film Harry Potter a relikvie smrti byl rozdělen na dvě části, jednak z důvodu marketingového tahu, jednak proto, že sedmá kniha je značně obsáhlá. Brumbál je mrtvý a Harry nyní musí najít a zničit zbývající čtyři viteály (předměty, do nichž Voldemort ukryl část své duše) sám. Nápomocní mu ovšem budou jeho věrní přátelé Ron a Hermiona. Putují neznámými končinami Anglie a zažívají nebezpečné, ale i krásné chvíle. Během putování se trio dozví nejen něco málo z Brumbálova života, ale také zjistí, co za předměty jsou tajemné relikvie smrti. Mezitím se kouzelnickým i mudlovským světem šíří panika a strach. Lord Voldemort totiž upevňuje svou moc a snaží se vyhladit mudly a „nečisté“ kouzelníky. Rád bych začal drobnými a mnohdy i velikými nedostatky filmu. Za prvé, je sice hezké, že v úvodu filmu má hlavní proslov ministr kouzel, ale už se nedozvíme, jak se ministr jmenuje. Takže pro ty, kteří knihu (nebo celou potterovskou ságu) nečetli: ministrem kouzel v úvodu filmu je Rufus Brousek. Byl prohlášen za ministra už v (knižním) Princi dvojí krve, jelikož Kornelius Popletal byl nucen odstoupit z funkce. Ve filmovém Princi dvojí krve se Rufus neobjevil. Druhým nedostatkem se stalo to, že Harry se ve filmu dívá do střepu z nějakého zrcátka. Jak k němu přišel? V (knižním) pátém díle dostal Harry kouzelné zrcátko od svého kmotra Siriuse k Vánocům. Zrcátko umožňuje snadnou komunikaci mezi osobami. Větším nedostatkem už potom pro některé fanoušky a čtenáře knižní předlohy bylo strohé vyprávění Krátury (domácího skřítka) o dvou medailoncích (jeden podvrh, druhý viteál). Všichni jsme čekali retrospektivní sled událostí. Ve filmu vidíme Billa Weasleyho s Fleur Delacour, jak se připravují na svatbu, divák nepochopí, jak se poznali. Spolu se setkají už v (knižní) čtyřce a později v (knižní) šestce. Ve filmu se vůbec nedozvíme, co jsou další tři viteály. Film je spíše pojat jako pohádkové drama. Více se soustřeďuje na citovou stránku postav. Rozhodně ale v „Relikviích“ nechybí akční, místy přímo hororové momenty (scéna v domě Batildy Bagshotové). Diváky bude mrazit v zádech při zasedání Voldemorta a Smrtijedů v domě Malfoyových nebo také při útěku hlavního tria před lapky. Hodně smutné a emocionální scény jsou tyto: hned ta z úvodu filmu, kdy Hermiona musí pozměnit svým rodičům paměť jen proto, aby je uchránila před Smrtijedy. Při tomto kouzlu Hermiona zmizí z rodinných fotek. Dalšími smutnými scénami jsou třeba tyto: návštěva Hermiony a Harryho na hřbitově v Godrikově Dole, ve vesnici, kde zemřeli Harryho rodiče, Ronův odchod nebo pohřeb Dobbyho. Nejlepšími scénami filmu jsou rozhodně tyto: mučení Hermiony Belatrix Lestrangeovou v sídle Malfoyových a scéna, kdy lapkové procházejí lesem a Hermiona je vidí, zatímco lapkové díky ochranným kouzlům trojici nevidí. Vyvedenými scénami je akční bitva Fénixova řádu a Smrtijedů na obloze, Voldemortova krádež bezové hůlky z hrobu Albuse Brumbála, animovaný příběh Tří bratří nebo hodně propracovaná scéna, kdy Ron ničí medailon-viteál, z něhož vystoupí Hermiona a Harry, oba nazí a vášnivě se líbající. Za zmínku stojí i pasáž odehrávající se na ministerstvu kouzel.
6
Tyto scény dosvědčují, že triky byly vytvořeny na výbornou a že scénář už se konečně drží předlohy do detailu. V „Relikviích“ se už naši tři hlavní hrdinové začínají chovat dospěle. Nutno dodat, že budeme zase o krůček dále ve vývoji milostného vztahu mezi Ronem a Hermionou a také Harrym a Ginnou. V Relikviích smrti opět zazáří Daniel Radcliffe (Harry), Rupert Grint (Ron) a Emma Watson (Hermiona). Objeví se tu i staří známý herci: Alan Rickman (Severus Snape), Ralph Fiennes (Voldemort), Evanna Lunch (Lenka Láskorádová), Tom Felton (Draco Malfoy), Helena Bonham Carter (Belatrix Lestrangeová), Helen McCrory (Narcisa Malfoyová), Mathew Lewis (Neville Longbottom), John Hurt (Ollivander) nebo také Imelda Stauton (Dolores Umbridgeová) a Clemence Poésy (Fleur Delacourová). Novými příchozími do posádky byli Bill Nighy (Láska nebeská, Piráti z Karibiku), který si zahrál Rufuse Brouska, pak také Rhys Ifans (Xenofilius Láskorád, Lenčin otec) a Jamie Campbell Bower (Twilight sága: Nový měsíc), který hrál mladého Gellerta Grindelwalda. Nedá mi, abych se jednou nezmínil o dabingu. Opět uslyšíme v hlavních rolích Vojtu Kotka (Harry), Anežku Pohorskou (Hermiona) a Jiřího Kocmana (Ron). Nově byl nadabován Robie Coltrane, který hraje Hagrida. Jiřího Zavřela nahradil Ota Jirák, jehož dabing byl bohužel příšerný. Hagrid se dabingově nepovedl. Naopak Miroslavu Táborskému se opět Voldemort podařil. Byl jsem spokojený. Hudbu k „Relikviím“ složil francouzský skladatel Alexandre Desplat (Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Twilight sága: Nový měsíc). Nevyužívá sice Hedwig´s theme ve velkém, přesto je jeho hudba impozantní. Přes mnoho výtek, které jsem filmu přisoudil, musím uznat, že se Yatesovi podařilo film vykompenzovat i jiným způsobem. Proto první části Relikvií smrti uděluji zasloužených 95%. Což je myslím dobrý výsledek. U Prince dvojí krve to bylo 85%. Jinak se nám celá potterovská sága uzavře 14.července 2011, kdy do kin vstoupí druhá část Relikvií smrti. Tomáš Masař
7
Moudra o zdraví a nemoci Nemoc přicválá na koni, odchází pěšky. anglické přísloví
Zdraví se udržuje rovnoprávností sil, vlhka a sucha, chladna a tepla, kyselého a sladkého i ostatních; jednovláda v nich působí nemoc, neboť jednovláda jedné ze dvou sil je zhoubná. Alkmaión z Krotónu
Lékař, který neovládá anatomii, podobá se krtku. Oba pracují v tempu, oba zanechávají po sobě kopečky hlíny. Ladislav Borovanský
Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel. Charles Baudelaire
Zdravé tělo je hostitel, nemocné žalářník. Francis Bacon
Lékař léčí nemoc, ale zabíjí nemocného. Francis Bacon
Zdraví a veselá mysl jsou zdrojem krásy. Miguel de Cervantes Saavedra
Poznání vlastní nemoci a ochota brát léky předepsané lékařem - to už je začátek uzdravení. Miguel de Cervantes Saavedra
Nejlepším lékařem je klid. Aulus Cornelius Celsus
Duše se léčí smyslností a smyslnost duší. Giovanni Giacomo Casanova
I železné zdraví nakonec zrezaví. Jacques Prévert
Závist je nejhorší nemoc. polské přísloví
8
Nikdy nepochopím, proč vlastně psychiatři studují medicínu. Měli by si vybrat práva. Jenom řeční. Čím větší žvanil, tím větší kapacita. Luigi Pirandello
Lékař není nic jiného než utěšitel duše. Petronius (zvaný Arbiter)
Je pozdě chystat lék, když dlouhými odklady zlá nemoc nabyla sil. Publius Ovidius Naso
Žaludeční vředy jsou nakažlivá choroba. Ti, kteří je už mají, dělají je druhým. Dušan Radovič
Šťastný lékař, přivolaný, když nemoc již ustupuje. François Rabelais
Nemocný obvykle nemá tak silnou náturu, aby zdolal jak nemoc, tak léky. Moliėre
Lékař je člověk, kterého platíme, aby vyprávěl hlouposti v pokoji nemocného, než ho příroda vyléčí, nebo než ho léky zabijí. Moliėre
Zdraví - zdravý duch a zdravé tělo - to je nakonec cílem vší politiky a administrace. Tomáš Garrigue Masaryk Hana Teichmannová
9
„Šikmá plocha 2011“ Závodiště obklopené diváky, do toho dunící hudba a do mikrofonu mluvící moderátor. Nacházíme se uprostřed školy během normálního všedního dne. Ťukáte si na čelo, že to není možné? Ale kdeže, opak je pravdou! To vše a ještě mnohem více bylo k vidění ve středu 2. února 2011 na půdě Střední školy F. D. Roosevelta pro tělesně postižené v Brně Králově Poli, kde se uskutečnil již druhý ročník závodů nazvaných NA ŠIKMÉ PLOŠE. A nejde jen tak o ledajaké závody. Chloubou moderní školy jsou totiž strmé rampy, které sahají až do čtvrtého patra. A právě po nich se závodníci v nejrůznějších kategoriích šplhali směrem vzhůru. Program, kterému velel moderátor celého dopoledne Michael Svoboda z VÚT v Brně, odstartoval v 9:00 hodin. Úvodního slova se nejdříve chopila ředitelka Střední školy Ing. Miroslava Zahradníková, která posléze předala štafetový kolík s mikrofonem zástupcům Policie České republiky, jež se do projektu rovněž aktivně zapojila. K davu přihlížejících promluvil také Michal Ptáček, koordinátor projektu. Jako poslední pak přišel na řadu speciální host celé akce, Jakub Kornfeil - motocyklový závodník v kategorii do 125 ccm. Po oficiálním začátku přišlo na řadu již samotné závodění. Závodilo se celkem v pěti kategoriích. Jako první přišla ta na mechanickém vozíku do 2. nadzemního podlaží. Zde si obdiv nadšeně povzbuzujícího publika vysloužil Jan Přikryl, jenž přeťal cílovou pásku v čase 31:65 sekund. Druhá skončila Adéla Rybková a třetí Lukáš Čeloud. Další, ještě náročnější disciplínou byl výjezd na mechanickém vozíku, tentokrát až na samotný vrchol, tedy do čtvrtého patra. Vítězem se stal Jakub Hřebíček. Po jeho neuvěřitelném čase 1 minuta, 37 vteřin nebylo o vítězi nejmenších pochybností. Na stupních vítězů jej doplnili ještě Jiří Janda a Jiří Huťka. Svého prostoru na trati se dočkali i závodníci, jejichž závodním strojem byl vozík elektrický. I na ně čekal výjezd do čtvrtého patra. Nejlépe se s nástrahami klikaté tratě dokázal vypořádat Jiří Pařenica, jemuž stopky naměřily čas 1 minuta,11,8 sekund. Jeho největšími konkurenty byli stříbrný Marek Drahonský a bronzový Jakub Šudák. Dalším bodem programu byla beseda se zástupci policie v rámci preventivního programu. Beseda elegantně vyplnila přestávku před dalším zápolením na improvizovaném závodním okruhu. Speciální část programu tvořily štafetové závody. V prvním z nich byl v hlavní roli velký žlutý míč, na kterém se snažili do čtvrtého patra dohopsat týmy reprezentující domácí učitelský sbor, dále pak vychovatele z ÚSP Kociánka a Policii ČR , jako poslední se do vrchu vydalo trio zastupující místní žactvo. Vítězem se nakonec stala trojička vychovatelů, které se dostalo bouřlivého aplausu za bezkonkurenční čas 47,9 sekund. Štafetový závod číslo dvě byl k vidění na elektrických vozících. Nejlepší souhru prokázala trojice Drahonský, Pařenica, Šudák, u níž časoměřiči naměřili čas 1 : 17,4. Poslední klání dne tvořil štafetový závod trojic na mechanickém vozíku. Ten si vyzkoušel i muž zvyklý na jiné závodní vozidlo. Jakub Kornfeil obsadil s dalšími dvěma kumpány druhé místo, za triem Hřebíček, Bízová, Drlík, kterým byl naměřen čas 1 minuta, 42,3 vteřin. Když projel cílem i poslední závodník, přesunulo se veškeré dění do krásné reprezentativní auly, kde proběhlo slavnostní vyhlášení. Na ty nejlepší čekala kromě medaile i věcná cena. Potěšila určitě i podepsaná fotografie od špičkového českého závodníka. Uznání a obdiv si ovšem zaslouží všichni, kdo se do akce zapojili. Dokázali totiž proměnit všední den v nevšední. A takových mnoho není… 10
Vítámvás cup na cestách Až na nedalekou tramvajovou zastávku musel být slyšet hluk linoucí se ze Základní školy na Antonínské ulici v Brně. Místní tělocvična, na které byl už na první pohled patrný zub času, zažila ve středu 16. února 2011 i přes svoje stáří něco neobvyklého. Parkety zaplnily hrací stoly se Stiga hokejem. Zavítal tam totiž Vítámvás cup, jenž po delším čase opět vyrazil na cestu. A byla z toho velká show! Čilý ruch panuje v tělocvičně od samotného rána, jen co pan školník chytí za kliku velkých hnědých dveří, které jsou vstupní branou do obrovské budovy. Hlavně je potřeba vše nachystat, aby program fungoval podle zaběhnutých kolejí. To pravé ořechové začíná ve chvíli, kdy se mikrofonu ujímá Michael Svoboda – moderátor celého setkání. Postupně se u pomyslného řečnického pultíku vystřídají mnohé osobnosti, například pan Lubomír Sotolář z České průmyslové zdravotní pojišťovny. Pan Sotolář je zástupcem jednoho ze sponzorů celého projektu. K obecenstvu vyslal pár slov také ředitel zdejší Základní školy pan Leopold Trněný. Ten rovněž převzal z rukou statutárního zástupce Střední školy F. D. Roosevelta pana Ing. Petra Konvalinky malý dárek. Byl jím proutěný košík, jehož tvůrci jsou studenti jednoho z oborů naší školy. Ale ještě než se tak stalo, rozhovořil se pan Konvalinka o svém zvláštním vztahu k této škole. „Normálně vždy držím palce hostům. Tentokrát jsem rozpolcen. Školní docházku si zde odchodila moje žena a teď se o totéž snaží mé dvě dcery. Proto budu fandit vám všem!“ pověděl za potlesku publika. Mezitím již tělocvičnu poctili návštěvou speciální hosté. Byli jimi fotbalisté brněnské Zbrojovky, jmenovitě Josef Šural, Martin Husár, Matijas Pejič a asistent hlavního trenéra Milan Duhan. Poté, co se představili, doplnila je za rytmického potlesku ještě dvanáctka „domácích“ žáků a šestice reprezentantů ze SŠ F. D. Roosevelta. Na všechny čekal hlavní bod programu, turnaj ve stolním Stiga hokeji. Ještě předtím si bylo potřeba vyzvednout papírek, na kterém měl každý hráč kromě svého jména i seznam svých nejbližších soupeřů. Důležitou součástí každé hry jsou její pravidla. Ta vysvětlil Michal Ptáček – člen výkonného výboru turnaje při příležitosti exhibičního utkání. V něm si to proti sobě rozdali pan Trněný s panem Konvalinkou. Konečné skóre v poměru 2 : 0 nakonec lépe vyznělo pro „hosty“. To už ale další z přítomných moderátorů Milan Fexa mačkal v ruce netrpělivě stopky, aby mohl odstartovat první hrací kolo. Celkem se do turnaje zapojilo 21 hráčů. Nejdříve je čekaly zápasy v základních skupinách, po nichž následovalo play off. Tam se kvalifikovali čtyři nejlepší hráči z Antonínské, tři z F. D. Roosevelta a jeden zástupce sportovního oddílu. Procházku základními skupinami začínáme logicky u té první. Z té vykrystalizovali hned tři postupující. Na samém vrcholu tabulky se ocitl Lukáš Vintr z F. D. Roosevelta se čtrnácti body. Dalším, kdo si vybojoval možnost pokračovat ve vyšší fázi turnaje, byl fotbalista Josef Šural. Ten potvrdil, že mu jde nejen ovládání kulatého nesmyslu, ale i hracích táhel. Toto duo doprovodil Filip Podhajský ze Základní školy Antonínská. Grupa číslo dvě patřila dalšímu ze studentů školy, jež nese název po americkém prezidentovi. Konkrétně šlo o Jiřího Fučíka. Ten měl tu čest vyzvat na souboj i bosenského mládežnického reprezentanta Matijase Pejiče, který se s opravdovým hokejem setkal až po příchodu do Česka. 11
Matijas nakonec skončil hluboko v poli poražených. Naopak s Jiřím postoupil „domácí“ Martin Felkl. Do třetice všeho dobrého nahlédneme na postupující ve třetí skupině. Stali se jimi na prvním místě Antonín Krátký – tradiční to účastník cest z F. D. Roosevelta a Ondřej Osladil s Davidem Dluhošem z Antonínské. Zajímavou postavičkou klání v této skupině byl fotbalista Martin Husár. Ten před každým duelem trval na tom, aby stál na straně figurek zbarvených do modrobílých barev. Ani to mu ale štěstí nepřineslo. Skončil na pátém nepostupovém místě. Součástí každé cesty Vítámvás cupu je i bohatý doprovodný program. K němu již tradičně patří ukázka skládání invalidního vozíku, či to, jak lze pomoci člověku sedícímu na vozíku do schodů. Vděčnou atrakcí je samozřejmě průjezd vozíkem mezi slalomovými tyčkami. Na všechny závodníky pak čekala čokoláda, diplom a pamětní medaile. A když se zrovna nezávodilo nebo nesoutěžilo u hracích stolů, byl zde fotbalový mini trénink pod dozorem opravdového kouče Milana Duhana, který se malým ratolestem věnoval opravdu pečlivě. Kdoví, zda náhodou neobjevil nového Messiho… To hlavní ale teprve mělo přijít. Totiž vyvrcholení samotného turnaje v podobě play off. První čtvrtfinále postavilo proti sobě fotbalistu Josefa Šurala a Davida Dluhoše. A nutno dodat, že prvně jmenovaný pálil snad ještě lépe, než je tomu na fotbalovém hřišti. Výsledek 7 : 2 v jeho prospěch hovoří jasnou řečí. V dalším utkání zhořkl úsměv Ondřeji Osladilovi, když podlehl Antonínu Krátkému 1 : 3. Čtvrtfinálovou bitvu číslo tři obstarali Martin Felkl s Lukášem Vintrem. Po výsledku 3 : 5 se z postupu do dalšího kola mohl zaradovat Lukáš. Kvarteto semifinalistů doplnil ještě Filip Podhajský, který jako jediný z místních postoupil dál. Poraženým byl Jiří Fučík (1 : 2). Pro čtveřici poražených pokračovala soutěž zápasy o 5. až 8. pozici. Na vítěze čekal boj o cenné kovy. Diváci, kteří obklopili hrací stoly, mohli sledovat semifinálový střet Josefa Šurala s Antonínem Krátkým. Třaskavý zápas nakonec rozhodly zkušenosti v podání Tondy, jenž zvítězil 3 : 1. Snadně, alespoň při pohledu na konečné skóre, se vyvíjelo druhé semifinále pro Lukáše Vintra. Ten nadělil „bůra“ Filipu Podhajskému a elegantně prošel až do finále. Ještě než definitivně rozluštíme jméno vítěze, řekneme si, kdo stanul „na bedně“ jako třetí. Byl to Josef Šural, jenž triumfoval 3 : 1 nad Filipem Podhajským. To samozřejmě nemohlo uniknout pozornosti jeho spoluhráče, fotbalisty Martina Husára. Ten upozorňoval na to, že vítěz bude muset přinést do kabiny minimálně něco na zub. Inu, ne každá výhra se zrovna vyplatí… Největší pozornost byla ale upřena na konfrontaci dvou nejlepších. Finálová přetahovaná v podání Antonína Krátkého a Lukáše Vintra nabídla pět branek. Trochu překvapivě se miska vah nakonec více přiklonila na stranu Lukáše, který po bojovném výkonu a skóre 3 : 2 získal celkové prvenství. Pro cenu si kromě něj přišli ještě tři nejlepší „hokejisté“ z Antonínské. Byli jimi na prvním místě Filip Podhajský, na druhém Ondřej Osladil a na třetím David Dluhoš. Nejlepší dívkou v turnaji byla vyhlášena Tereza Krchňáková. Gratulujeme! Na závěr musíme ještě vzpomenout na kulturní vložku v podobě tanečního čísla. Za to, co předvedli brněnští fotbalisté ve spolupráci s místními děvčaty, by se nemuseli stydět ani ve známé taneční soutěži StarDance. Prostě show, jak se patří… Tomáš Pětník 12
Poděkování Prostřednictvím našeho časopisu bych chtěla poděkovat všem spolužákům, kteří pro nás chystají turnaje Vítámvás cup, učitelům, kteří nás bez „řečí“ pouštějí na tyto turnaje a snad nám i fandí . Za sebe bych poděkovala těm, kteří jsou trpěliví a poslouchají nás, když dlouho mluvíme o tom, kolik kdo dal gólů, a dokonce neprotestují, když jim věčně vtloukáme do hlavy pravidla Stiga hokeje, i když v podvědomí víme, že je to vlastně vůbec nezajímá . Všem těmto lidem patří velké DÍKY!!! Lucie Petráková
Sportovní abeceda A. Avantgard – ruský celek z města Omsk, v jehož službách hraje i kvarteto českých hokejistů, mimo jiné i car Jaromír Jágr. B. Bank – konečně má české mužské sjezdové lyžování také nějaké pořádné želízko v ohni. Jen by to chtělo alespoň jednou ukázat všem soupeřům záda a vybrat jim bank… C. Contador – vítěz loňské Tour de France byl nejdříve usvědčen z dopingu, aby vzápětí uspěl s odvoláním, že se mu zakázaná látka dostala do těla díky masu, přivezenému od kamarádů. Prostě kamarádi k nezaplacení… D. Dakar – závody v poušti mají své místo v kalendáři sportovních akcí vždy na přelomu roku. V náročných podmínkách se tradičně neztratí ani čeští závodníci. E. Extraliga – naše nejvyšší hokejová soutěž se díky odečteným bodům proměnila v jednu velkou bramboračku. Ještě že se odpočet netýkal i brněnské Komety. Mohlo by se totiž stát, že by se pak díky hrůzostrašným výsledkům dosaženým v druhé polovině ligy ocitla v postavení mimo hru… F. Florbal – moderní sport šlape čím dál tím víc na paty našim nejpopulárnějším sportům, fotbalu a hokeji. G. Gattuso – Ital jako vystřižený z plakátu. Když tento elegán vtrhne na trávník, nezná bratra. Možná by pomohlo, kdyby hned při nástupu vyfasoval žlutou kartu… H. Horáková – kapitánka druhého nejlepšího basketbalového celku z mistrovství světa, které se konalo v naší malé zemi, teď tvrdí muziku v tureckém Fenerbachce. I. Inter – fotbalový oddíl z města Milána. Jeho zakladatelé nejdříve působili v konkurenčním AC, jednoho dne se však rozhodli založit si vlastní klub. A velká rivalita byla rázem na světě! J. Jícha – česká házenkářská spojka, pyšnící se titulem pro nejlepšího házenkáře světa. K. Kvitová – střapatá rodačka z Fulneku se v posledních týdnech ohání po tenisovém kurtu tak, že se soupeřky nestačí divit. Jen tak dál! 13
L. Lamanšský průliv – pojítko mezi Francií a Velkou Británií přeplaval jako první Čech František Venclovský v roce 1971. M. Masopust – Pan fotbalista, který se nedávno dožil svých osmdesátých narozenin. S gratulací všeho nejlepšího tomuto generálovi fotbalových hřišť přichází samozřejmě i náš časopis ŠNEK! N. Nemoc – všichni dobře známe chřipku běžnou, ptačí, prasečí či španělskou. Pozor teď ale, na chřipku sparťanskou. Ta postihla na soustředění tři hráče fotbalové Sparty natolik, že nemohli odjet reprezentovat svoji zemi v přátelském utkání. Naštěstí všechny příznaky za dva dny odezněly, a tak si kluci začutali alespoň v dresech svých kamarádů proti Petrohradu. Ta medicína umí ale dneska zázraky… O. Okresní přebor – seriál z fotbalového prostředí, jenž kopíroval dění na českém venkově. P. Průšvih – ten se zrodil v přátelském duelu českých fotbalistů s Chorvatskem, ve kterém jsme prohráli 2 : 4. Podle kouče Bílka musíme hrát proti Španělsku jinak. Ještě že to trenér ví. Člověku se potom hned lépe usíná… R. Raška – lyžařský průkopník. Majitel první zlaté medaile ze ZOH pro tehdejší Československo. Jeho daleké skoky sepsal do knižní podoby i Ota Pavel. Další pohádky, podobné té o Raškovi, se ale asi jen tak nedočkáme… S. Synek – náš nejlepší skifař se stal před nedávnem na Novém Zélandu mistrem světa ve své oblíbené disciplíně. Za necelé dva roky na olympijských hrách v Londýně by to chtělo provést zlaté repete, co říkáte? T. Torres – španělský fotbalista přestoupil v rámci anglické Premiér League z Liverpoolu do Chelsea za částku 1,4 miliardy korun. Nepřepočítal se tu někdo? U. Unikát – ten mají ve fotbalovém Brně, kde musí fotbalisté povinně absolvovat testy na detektoru lži. Že by tím Zbrojovka konečně udělala díru do světa? V. Váňa – nestárnoucí žokej opět usedl do sedla na svého koně v nejslavnějším závodě v Česku – Velké Pardubické. A zase vyhrál. Již po sedmé. To už nemůže být náhoda… Z. Zábrodský – hrál ještě v hokejovém pravěku. Stal se dvojnásobným světovým šampiónem. Byl kapitánem generace, která doplatila na komunisty vykonstruovaný soudní proces, kvůli němuž nemohla nadále nosit dres se lvíčkem na prsou. Tomáš Pětník
14
Krocení literární múzy 10. 2. 2011 jsme se mohli v Knihovně Jiřího Mahena v rámci školní akce zúčastnit semináře Krocení literární múzy. O co šlo? Jihomoravský kraj vyhlašuje každoročně soutěž na vybrané téma. Slohový útvar je volný. Semináře jsou přizpůsobeny tématu soutěže. Letošní téma bylo Cizinec. Semináře se mohou zúčastnit žáci (studenti) z různých škol. Seminář probíhal v pěti fázích (cvičeních). Prvním úkolem bylo rozepsat pod sebe písmena slova CIZINEC, u druhého jsme měli na začáteční písmena jednotlivých řádků napsat slova, která se týkají tématu, např. na písmeno N- naděje, nervozita, nejistota. Ve druhém cvičení jsme se zamýšleli nad tím, co by jako první viděl, cítil a slyšel cizinec na naší zastávce. Následujícím úkolem bylo popsat pomocí zvukomalby zvuky, které by náš neznámý mohl u nás slyšet, např. houkání vlaku. Při čtvrtém cvičení jsme se podívali na obrázek pokoje a vymýšleli, jaký člověk v daném bytě žije, jakou má povahu, vlastnosti, charakter, zda je to muž nebo žena. Následně jsme sestavovali rozhovor s již zmiňovanou osobou, kterou jsme nikdy neviděli, ale octli se v jejím pokoji. V dialogu měla být zachycena první reakce dotyčného člověka. Poslední cvičení se týkalo pozdravů a pocitů. Vybraný pozdrav se měl použít ve větě, z níž vyplývalo, jak se člověk při loučení cítí, co dělá, jaké mimiky a gestikulace používá. Uvedu vám příklad, při němž mě múza na tomto semináři políbila: “Se smutnýma očima se dívka dívá dlouze do partnerových očí ve snaze zůstat s ním co nejdéle, při nástupu do vlaku se slzami v očích říká: ´ahoj´.“ Účastníci semináře mohli své výtvory v každé části přečíst. Těm, kteří našli odvahu a svá díla přečetli, bylo vysvětleno, co je třeba zlepšit a co jen trošku doladit, popřípadě, že jejich literární dílo má dobrý základ pro soutěžní příběh. Veronika Zborovská
15
Hančin herbář Koniklec V dobách rytířů a králů, v dobách, kdy se žilo ze dne na den, existovala jedna čarodějnice, která předpovídala budoucnost. Jednoho dne se čarodějnice vydala za samotným králem země. Chtěla mu říct něco o tom, co viděla. Král byl sice cílevědomý, ale také pyšný a paličatý, a pokud si postavil hlavu, nikdo s ním nehnul. Když ve velkém sále předstoupila čarodějnice před krále, král jí nevěnoval příliš velkou pozornost. Přesto se k němu čarodějnice obrátila s těmito slovy: „Měla jsem vidění, králi. Potáhneš na nepřítele, boj sice vyhraješ, ale to, co si vezmeš k sobě na hrad, tě zničí.“ Sál utichl, král se postavil a přistoupil k čarodějnici. „Víš, co tu děláme s šarlatány a zlými čaroději?“ zeptal. „Kdybych byla šarlatánka a ještě ke všemu zlá, nic bych ti neřekla,“ ohradila se čarodějnice. Král se však jejímu proroctví vysmál a čarodějku uvěznil. Mnoho let se král chlubil vítězstvími, kterých dosáhl, kořistí, kterou nashromáždil. Nešťastná čarodějnice umírala ve vězení steskem po lese, ve kterém byla zvyklá žít. Po čase začal král chřadnout a slábnout a ani jeho lékaři nebyli schopní najít žádný lék. Jednou po půlnoci si náhle nemocný král vzpomněl na uvězněnou čarodějnici a nechal si ji předvést. Král byl tak zesláblý, že skoro nemohl chodit. I čarodějka byla se svými silami u konce. Král ji přesto požádal o lék, ale čarodějka na něj pouze pohlédla a z posledních sil řekla králi přímo do očí: „Nikdy ti už nepomůžu, jednou jsem ti pomoci chtěla, a jak ses mi odvděčil! Král se postavil, dobelhal se k čarodějnici a řekl: „Je mi líto toho, co se stalo.“ Čarodějnice se ovšem proměnila v koně a chtěla utéct. Tu král nařídil koně uvěznit v domnění, že se opět změní v čarodějku. To se však nestalo. Kůň se navždy proměnil v květinu a ještě týž den zemřel také král. Králův syn věděl o všem, co se stalo, a rozhodl, že den, kdy ze světa odešly dva životy, bude ustanoven jako svátek. Květina byla pak pojmenována po čarodějčině posledním činu a činu krále – Koniklec. Hana Vyskupová
16
Dívka noci (Pokračování)
2.kapitola – Tvrdá realita Večer jsme se oblékli a vyšli jsme ven. Až ve chvíli, kdy jsme stáli za bránou, jsem si naplno začala uvědomovat, jak mi chyběla svoboda pohybu. Thomas trval na tom, abychom jeli kočárem, ovšem já trvala na tom, že chci jít pěšky a lesem. V první řadě jsem se neustále bála přiblížit k lidem, abych jim neublížila, a za druhé jsem si chtěla vyzkoušet nějaké triky už před večeří. Ani ne za čtvrt hodiny jsme došli na menší mýtinku. Můj učitel se zastavil uprostřed, zatímco Thomas se opřel o veliký dub a se zaujetím pozoroval svoje nehty bez zájmu o mě. Zklamaně jsem se podívala Danielovi do očí. Obešel mne a své ruce položil na má ramena. Za sebou jsem uslyšela varovné zasyčení. Pousmála jsem se. Takže jsem Thomasovi přece jen lhostejná nebyla. Z ničeho nic jsem ležela na zemi připoutána tíhou těla svého učitele, který mi seděl na nohou a držel mi ruce. Na moment jsem si připadala jako v poutech. Po chvíli mne nepříjemně začaly štípat oči a Daniel byl odhozený na dub takovou silou, že jej prorazil skrz. Nemluvě o tom, že kdyby byl Thomas člověkem, zřejmě by byl po smrti. Poté, co se oba zvedli ze země, v šoku na mne pohlédli. Rozběhla jsem se k nim.,,Jste v pořádku? Tohle já jsem nechtěla, vždyť já ani nevím, jak, jak…,“ koktala jsem. ,,Katrine, uklidni se. Jsme v pořádku,“ usmál se Daniel.,,Naštěstí,“dodal tiše a podrážděně Thomas. ,,Tome!“okřikl ho Daniel, ale to už byl jmenovaný pryč. ,,Pojď, je vidět, že jsi vyhladovělá. Zajdeme do města.“,,Do města?“ vytřeštila jsem oči. ,,Kate, my dva nejdeme lidi zabít. Jdeme jim vzít jen trochu krve, abychom sami mohli žít,“ vysvětloval trpělivě. ,,A to půjdeme bez Thomase?“ Neodpověděl a rozešel se k lesní cestě. Pomalu jsem se vydala za ním a už jsme ani jeden nepromluvili. Najednou jsme stáli na hlavní cestě na začátku města a já si začala uvědomovat, co Thomas svým slovem „naštěstí“ chtěl říct. Mohla jsem je zabít. U radnice jsem zabočili vpravo a po malé, úzké cestičce jsme šli k menšímu domečku. Dveře se otevřely, když jsme byli asi tři metry ode dveří. Stál v nich Thomas a odcházel. ,,Tome,“oslovil ho Daniel a chytil ho za rukáv kabátce. On se mu však vysmekl a po mně hodil rozhořčený pohled. Poté se vydal pryč úzkou cestičkou, kterou jsme přišli. ,,A to si ji chceš vzít!?“vykřikl už tentokrát naštvaně můj učitel. ,,Nezasloužíš si ji!“ dodal a vtáhl mne do domu. Omámeně jsem stála u dveří a hleděla před sebe. ,,Kate, pojď,“ řekl Daniel a popostrčil mne ještě víc dovnitř. Přede mnou stála pětičlenná rodina. ,,To snad nemyslíš vážně!“vykřikla jsem. ,,Kate, ale…“ ,,Ne! Vždyť některým tady není ani pět let!“ ječela jsem a dělalo se mi při tom pomyšlení špatně. Vyběhla jsem z domu a narazila přímo do vévody. ,,Lady Katrine,“ usmál se na mne láskyplně a mámivé vůni, již jsem cítila, jsem již nedokázala odolat, i přesto že jsem slyšela varovný křik Daniela, zakousla jsem se vévodovi přímo do krční tepny. Slyšela jsem jeho srdce. Slyšela jsem svoje srdce. A věděla jsem, že to jeho přestává zcela jistě bít. Kdosi mne odtrhl od mé večeře. Naštvaně jsem zasyčela a dotyčného škrábla. V té chvíli jsem na tváři ucítila prudkou bolest. ,,Tohle na mě nezkoušej,“sykl mně povědomý hlas a táhl mě rychle pryč. ,,Já myslel, že jsi nás v tom nechal,“ řekl jiný hlas. ,,Znáš mě. Je mrtvý?“ Ticho. Pomalu jsem začala přicházet k sobě a o to víc jsem si začala uvědomovat zločin, který jsem právě spáchala. Thomas…rodina…útěk… vévoda! Vykřikla jsem a otevřela oči. Vévoda byl mrtvý. ,,Já ho zabila?“ zašeptala jsem a pohlédla směrem k radnici, kde se tvořil hlouček zvědavých lidí. Odpověď jsem nedostala, ani nebylo vlastně co komentovat. ,,Tamhle jsou! 17
Tam to jsou ti vrazi! Na ně!“ slyšela jsem jednu z žen. Okamžitě jsme se rozběhli do lesa. Samozřejmě každý na jinou stranu. Vesničané se taky rozdělili a většina běžela právě za mnou. Nevěděla jsem, kam mám jít. Jediné, v čem jsem si byla jistá, bylo to, že nemohu domů. Najednou jsem se objevila na jedné z cest. Pohlédla jsem za sebe. Měla jsem náskok. Nevěděla jsem, kde je Thomas, ani kde je Daniel. Mohla jsem pouze doufat, že je nechytili a že jsou v pořádku. Z ničeho nic mě oči začaly opět nepříjemně štípat. Stejně jako na té mýtině. ,,Ať to přestane,“ šeptala jsem si. Po chvíli to bylo pryč a ještě divnější bylo, že vesničané též. Nejistě jsem se rozhlížela kolem, když jsem za sebou uslyšela jejich křik. Rozběhla jsem se a vběhla jim přímo do pasti. Zamotaná v jedné ze sítí jsem spadla na zem. Z davu se dopředu prodral strážník a posměvačným tónem řekl: ,,A je po zabíjení, lady.“ Kateřina Greňová
Co je to? Je to… jisté, jako když stisknou se dvě dlaně. Je to…vášnivé, jako tři běsnící saně. Je to…radostné, jako malé štěně na louce. Je to…jemné, jako dlaně hospodyně v mouce. Je to…šťastné, jako tvář nastávající matky. Je to…přesné, jako ten, co nemá rád zmatky. Je to…nesmysl, jako mince, která má dvě hrany. Je to… hloupost, jako kruh, co má dvě strany. Co je to? Marie Kratochvilová 18
Madam poezie Kapky
Laň a lovec
Vodopád
Co se to děje? Co se do duše mi lije? Je to špatné? Trocha melancholie?
Vidíš ty oči? Číhající pod rouškou strachu? Vidíš ty obavy? Skryty pod vrstvou prachu?
Pochmurné myšlenky, víčka únavou padající, plačtivé úvahy, duši prodírající.
Sleduješ kořist, jak trhá trsy trávy, slzy padající těžce, jako kapky lávy.
Jako vodopád vřelých citů, jenž teče proudem bez ostychu. Jako blesk, jenž doprovází bouři, jako oheň, co ztrácí se v kouři.
Optimismus? Jako by se schoval do trávy. Dobrá nálada? Utopena v hrnku kávy.
Ty jako lovec beze zbraně, vypadáš více bezbranně. Lekneš se lehčeji než laň, na důkaz smíru, nastavíš svou dlaň.
Jak divné jsou tyhle stavy. Proč nejde je zastavit? Proč bouří splavy? Ještěže mám tu špetku víry, jež do mého pláče vetká díry. Je tu i sestra, co naděje se jmenuje, ten, kdo ji má, nikdy nelituje.
Laň lehce přičichne k tvé dlani, ty směle, přitiskneš ji na ni. Srst hebká jak chmýří, jak lehce se tihle dva smíří. Tvé prsty, proplétající se srstí, teď laň lovce svírá v pěsti. Všechno v té dlani, všechno patří lani. Vše, co svírá v pěsti, nazývá se štěstí. Laň očima pozorujíc, jak zarděla se jeho líc. Lovec zvedne se, odhazuje plášť, krčí se k zemi, mizí jeho zášť.
Marie Kratochvilová
19
Jako slunce, které čeká na západ, jako umělec, co čeká na nápad. Jako klíč, co otáčí se v zámku, jako poštmistr, co hledá známku. Jako kůže, ztrácející se ve slunečním třpytu, jako dívka sedící u břehu za úsvitu. Jako tma, již přinesou mi rolety, prostě pocit, když jsme tu já a ty.
Turek a Ital Jeli ti dva přátelé do Itálie. Tam je ale pak postihly různé patálie. Ital si nahlas u sebe doma hlasitě zpíval. Turek si v lavoru nohy umýval. K obědu celou mísu milánských špaget spořádali. Navzájem se o to pošťuchovali. Ital podrážděně vstal a na balkóně si cigáro dal. Když se vrátil dovnitř, na kanapi Turka našel, a rychle k němu došel. Spustil: Jak to, že jsi tu hnípal? Turek: Unaven jsem po cestě byl, potichu pípal. Ital ho lapl a na hodinku poslal k moři. Tak jde Turek, tělo do vody noří. Najednou spatří vzduchem koberec letět. A za chvilku jste ho mohli na něm vidět sedět. Ital na něj volá: Tady zůstaň, tudle! Turek na to: Zůstaň si ty a jez ty svoje podělané nudle! Vtom na ně někdo zvolal: Nechovejte se jak malí! Ale Turek už zmizel někde v…DÁLI!
Klára Halámková
20
Kuchyňské okénko Katky Jankových Jaro je za dveřmi a s ním, bohužel, přichází i všemi obávaná chřipka. Ale ničeho se nebojte, Katka na vše myslela a připravila pro vás recepty na zdravé saláty plné vitamínů, které spolehlivě chřipku zaženou. Tak na zdraví
Čínské zelí s vitamíny Suroviny: Hlávka čínského zelí, plechovka ananasu, balíček mražených nebo čerstvých jahod, 2-3 kiwi, další suroviny - jablko, hruška, meruňkový kompot, citrusy všeho druhu. Možno přisladit medem či cukrem, okyselit citronem Příprava: Vše, co je v celku, pokrájíme a smícháme dohromady i s nálevem.
Ovocný protichřipkový šok Suroviny: 200 ml smetany ke šlehání, 2 sáčky mátového čaje, 30g hořké čokolády, 6 kiwi, 4 banány, 4 lžičky vanilkového cukru, 200ml bílého jogurtu nebo kysané smetany, hrst drcených vlašských ořechů Příprava: Nejdříve zahřejeme smetanu ke šlehání. Do horké smetany vložíme sáčky mátového čaje a necháme asi 10 minut louhovat. Po této době přidáme změklou čokoládu, dobře rozmícháme a smetanu vychladíme. Vychladlou smetanu ušleháme a můžeme začít s přípravou salátu. Kiwi oloupeme, nakrájíme na kostičky a rozdělíme do 4 misek. Na kiwi položíme plátky banánů a zalijeme jogurtem (kysanou smetanou), do kterého jsme zamíchali vanilkový cukr. Každou misku ozdobíme šlehanou mátovou šlehačkou a posypeme trochou drcených ořechů.
21
Jarní salát Suroviny: 2 menší mrkve, 1/2 kedlubny, sůl, 100g mraženého hrášku, 150g sterilovaných chřestových hlaviček, 1/4 hlávkového salátu, 2 menší rajčata, 2 vejce vařená natvrdo, 1/2 salátové okurky, 1 lžíce majonézy, 2 lžičky smetany, 1 lžíce netučného jogurtu, 1 lžíce sherry, 1 lžička octa, bílý pepř Příprava: Mrkev nakrájíme na tenké nudličky, kedlubnu nakrájíme na kostičky. Obě zeleniny vložíme do vroucí vody a povaříme 3 min. Po 1 min. přidáme hrášek. Scedíme a zchladíme pod tekoucí studenou vodou. Necháme okapat. Dáme okapat chřestové hlavičky. Rozebraný salát omyjeme a osušíme. Rajčata a vejce uvařená natvrdo nakrájíme na čtvrtky. Okurku nastrouháme na kolečka. Salátové listy položíme na čtyři talíře. Navrch rozdělíme mrkev, kedlubnu, hrášek, chřestové hlavičky a okurky. Ozdobíme vejci a rajčaty. Na zálivku rozmícháme majonézu, smetanu, jogurt, sherry a ocet. Osolíme, opepříme a salát přelijeme zálivkou.
Čočkový salát Suroviny: 1 konzerva čočky (slitá a propláchnutá), 250g nakrájených rajčat, 4 lžíce posekané červené cibule, 5 lžic olivového oleje, 3 lžíce citronové šťávy, 2 utřené stroužky česneku, 1/2 lžičky soli, špetka pepře a sušeného oregana, 6 hrnků rukoly, mladého špenátu nebo jiných šťavnatých lístků salátové zeleniny, 4-8 lžic rozdrobeného sýru Příprava: Čočku vložíme do velké mísy. Přidáme nakrájená rajčata a cibuli. V malé misce našleháme citronovou šťávu, česnek, sůl, pepř a oregano. Polovinu zálivky vmícháme do čočky. Vychladíme. Přidáme salátové listy a zbytek zálivky a vše zlehka promícháme. Nahoru rozdrobíme tolik sýru, kolik chceme, a znovu zlehka salát promícháme.
Květákový salát Suroviny: 1 menší květák, 2 zelené papriky, svazek ředkviček, 3 cibulky s natí, šťáva z jednoho citronu, sůl, pepř, 5 lžic olivového oleje Příprava: Květák rozebereme na růžičky a důkladně omyjeme. Omyté a jádřinců zbavené papriky nakrájíme na proužky, omyté ředkvičky a cibulky na kolečka. Salát promícháme se zálivkou z citronové šťávy, soli, pepře a oleje. Můžeme k němu přidat studené pikantní jogurtovo-majonézové omáčky. 22
Křížovky pozn.: písmeno CH = 2 písmena
23
Šnek XIV
Březen 2011 Redakční rada Marie Kratochvilová 3.T2 - úvodní slovo, poezie V.Zborovská, J.Procházková 3.T2 – rozhovory Kateřina Greňová 2.Ga – čtení na pokračování Tomáš Masař 3.T1 - recenze Tomáš Pětník (absolvent) – sportovní zpravodajství + občasníci (občasní přispěvatelé)
24
