Úvodník. O Z obsahu. 3 Dobrá zpráva pro pejskaøe uklidit po vašem pejskovi bude úplnì jednoduché! Dìkujeme!

O Z obsahu 3

Dobrá zpráva pro pejskaøe uklidit po vašem pejskovi bude úplnì jednoduché! Dìkujeme!

5

Slavnostní odhalení sochy sv. Antoníèka – teprve když už se zase budete mít ke komu obracet pøi hledání vìcí ztracených, zjistíte, jak moc nám Antoníèek chybìl

7 8

Zachránìné dìdictví – výstava nostalgická Skláøi a sklárna u Hluboké – povídání o tom, proè je èeské sklo smutné

12

Svatební Hluboká jak slavit ten nejkrásnìjší den?

Tip týdne: V pátek 6. èervna se na fotbalovém høišti TJ Hluboká odehraje charitativní zápas, jehož výtìžek pøevezme dìtské onkologické oddìlení v Èeských Budìjovicích. Na høišti uvidíte napøíklad komentátora ÈT Roberta Zárubu, herce Jiøího Mádla i známé fotbalisty a hokejisty. Pøijïte podpoøit dobrou vìc!

Fotografie na titulní stránce: Sv. Antoníèek, ještì nehotový, lipové døevo, øezba ing.Èenìk foto: Jan Pirgl

HLUBOCKÝ ZPRAVODAJ. Èíslo 6. Èerven 2008. Roèník 39. Vychází mìsíènì. Vydává mìstský úøad Hluboká nad Vltavou, Masarykova ulice 36, 373 41 Hluboká nad Vltavou. Kulturní nabídka (Panorama) 774 457 269 pøes den. Redaktorka Alena Rùžièková, tel. 775 622 006 E-mail: [email protected]. Redakèní kruh ing. Eva Smrèková, Marie Krejcarová, Jan Piskaè. Grafika, fotografie: ing. Jan Pirgl. Odborný poèítaèový poradce: Adam Rùžièka. Redakèní uzávìrka dvacátého v mìsíci, ale vítáme pøíspìvky døíve! Za obsahovou správnost pøíspìvkù ruèí autoøi. Náklad 650 výtiskù.. Podávání novinových zásilek povoleno Èeskou poštou, s. p., øeditelstvím odštìpného závodu Jižní Èechy v È. Budìjovicích, j.zn.:p –5696/96 ze dne 4. listopadu 1996, ev. èíslo: MK ÈR e. 109 10.. Nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Dìkujeme za vaše informace, upozornìní èi zprávy, které nám poskytnete.

2

Úvodník Právì uplynulý mìsíc byl hektický. Alespoò pro mnì. Ale jak jsem tak sledovala své okolí, zvláštì na Hlubocku, nejsou na tom ostatní lépe. Já si to zkomplikovala ještì tím, že jsem k povinným plánovaným služebním akcím pøidala ty nepovinné, dobrovolné, nìkteré i rekreaèní, v domnìní, jak náš rodinný »chudý« emoèní život obohatím... Jednání první: služební cesta do Prahy mìla zabrat páteèní odpoledne a veèer. Rozhodla jsem o prodlouženém víkendu i pro dceru (beztak jela do Prahy do hradního sklepení se školou ve stejný pátek) a partnera (co doma a bez nás)? Chtìli jsme jet nalehko, bez auta, autobusem. Takže hned ten první nás nevzal. Beznadìjnì vyprodaný žlutý autobus Student Agency nás pouèil, že i v dnešní dobì nutno kupovat pøedem místenky. Celou cestu v dalším autobuse bylo strašné dusno a nabrali jsme 20 minutové (pro služební rozvrh kritické!) zpoždìní. Krápat zaèalo ve chvíli, kdy jsme v Praze vystupovali. Slejvák zaèal minutu poté. Stometrová cesta k metru staèila, abychom byli totálnì promoèení, stihli jsme navlhlèit i obsah kufru. Už jste mìli nìkdy vodu v lodièkách? Pokud ano, snadno pochopíte, že jsem už po stu metrech, kdy jsem se vynoøila z metra na Václavském námìstí, uklouzla a upadla. Tedy neupadla. Práskla jsem sebou tak, že zdìšením zasténala polovina pøítomných na jednom z nejkrásnìjších námìstí svìtových metropolí. Když jsem vstávala, jedna ze soucitných žen mi podávala deštník, který mi odlétl nìkolik metrù a jeden ze soucitných mužù se shýbl pro kabelku. V tu chvíli se ve mnì probudily pudy venkovanky (naše babièka ví o Praze své, i když v ní už 20 let nebyla!) a bleskurychle jsem ještì na všech ètyøech na zemi pøišlápla držadla kabelky (mohl to být zlodìj, rychle využívající situace, chápete!). Když jsme se setkali oèima, stydìli jsme se oba. Byl to Japonec. (Nevím, jestli se v Tokiu krade!). Nejfantastiètìjší na tom všem bylo, že jsem si vùbec nic neudìlala a v té louži na dlažbì Václaváku se vyválela bez jediné odøeniny. Jednání druhé: Chatièka, kola, chladno, zamraèeno, ale už neprší. Pøíroda okolo Tøebonì explodovala. Všude je pøerostlá tráva, keøe, zelenì jako v buši. Máte pocit, že jestli se zastavíte a slezete s velocipédu, obrostete listím. A všude: kachny! Kachny, káèata, kaèeøi, kachny a zase kachòata. Rambajs, káchání. Údajnì kachny divoké, ale zdá se, že na toto pøízvisko rezignovaly. Obèas na hrázích rybníkù z kol slézáme a obcházíme, nebo káèata piknikují pøímo uprostøed cesty. Veèer v chatce koneènì klid! Ne, omyl. Od rybníka k nám kolébavì kráèí manželský pár. Ona hladová, on ostýchavý krasavec s natoèenými pérky na ocásku. Pøicházejí až pod schùdky verandy. Upøená korálková oèka. Dobøe, Èeši jsou pohostinný národ. Dostávají žemli namoèenou ve vodì, servírovanou v popelníku. Krmnou dávku doplòuji nìkolikrát. Ráno pøicházejí novomanželé již za kuropìní. Zøejmì mìli také zaplacenou polopenzi. Jednání tøetí: králíèek. Náš zakrslý králíèek dostal koncem dubna nevysvìtlitelnì brutální zánìt do oèí. Moudrý hospodáø (mám kamarádku s VŠ ekonomickou, pocházející ze vsi) by králíèka utratil. Ne tak mìštka mého typu, postižená navíc ještì citlivou dcerou. Nejdøív dennì, pozdìji obden jsme bìhem kvìtna dojíždìly s králíèkem k veterináøi, který sice také nechápal, odkud tak tìžká infekce mohla pøikráèet, pøesto poctivì oèi èistil, píchal antibiotika a udržoval nás v nadìji. Žere? Tak je to v pohodì, pøežije. Králíèek zøejmì psychicky nestrádal. Pøesto, že nakonec bohužel oslepl, a pøi bìhání ve výbìhu se orientuje podle bum! zaèátek plotu, bum! konec plotu. Vybìhne i po schùdcích do králíkárny a cestu k jídlu najde podle svého kolegy králíèka a jeho chroustání. Když jsme museli odjet, vyfasovala antibiotika ve støíkaèce babièka (bývalá lidská zdravotní sestøièka) a píchala králíka sama. Navštívit veterináøe 20 x do mìsíce, to už snad nezažiju! Obava z nebetyèného úètu za ošetøování se nakonec rozplynula (pøedstavte si, že by veterináø pøipoèítal 30 Kè za každou návštìvu!) Nikoli. Pravil, že pacienty typu králíèka øeší charitativnì, právì proto, aby nemusel zvíøata utrácet. Takže ani my jsme mnoho neutratily a naše svìdomí vykoupily láhví dobrého vína pro veterináøe. Jednání ètvrté: Koncem kvìtna jsem byla na skok ve Vídni. Mìsto se pøipravovalo na ME ve fotbale tak preciznì, že se snad zametaly i pavuèiny ve strašidelném domì v Prátru a fiakristi èistili koním zuby. Prostì takový generální úklid, že když jsem se vrátila domù, chtìla jsem vystìhovat nábytek a zaèít malovat. Neudìlala jsem to. Naopak, zavøela jsem oèi nad nepoøádkem v bytì a zkusila dopsat Zpravodaj. A taky jela na výlet s novými hlubockými pøáteli – èeskými Srby. Bylo to milé a obohacující. Na èerven jsem schválnì nenaplánovala nic. A tak doufám, že se budu vyslovenì nudit... a uklidím. Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Zprávy z radnice z jednání rady mìsta ze dne 28. dubna 2008 ÷ Mìsto projednávalo dispozice s majetkem ÷ Rada poskytla pøíspìvek na již 38. roèník tradièní Mezinárodní Veteran Rallye Køivonoska ÷ Rada souhlasí s uvolnìním finanèních prostøedkù na prezentaci mìsta v rámci projektu EUROBEDS – Obrazový atlas. ÷ Rada doporuèila zastupitelstvu souhlasit s pøijetím grantù na projekty: Rekonstrukce ÈOV Kostelec, obnova kanalizace Bavorovice a Auto není trezor v programu prevence kriminality. ÷ Rada odsouhlasila uvolnìní prostøedkù na výsadbu stromù na veøejnì pøístupných místech u areálu golfových høiš a v ulici Pod Hrází. ÷ Na základì požadavku OV Purkarec bylo provedeno zamìøení uvažovaných prací na komunikacích v obci Purkarec s propoètem ceny: Komunikace u øadovek, nová parkovací místa, odvodnìní, asfaltování vozovek u bytovek vèetnì parkovištì. ÷ Rada mìsta povìøila MìÚ zajištìním bezpeènostního pruhu pro chodce v lokalitì “Bílák” v Hamru v souvislosti s rozsáhlou opravou této komunikace. Doporuèené øešení: odstranìní svodidel, obrubníky, ocelové zábradlí, odvodnìní komunikace. ÷ Rozpoèet na èásteènou opravu kaplièky v Municích (støecha, krov) èiní 220 tis. Kè. ÷ Rada projednala problematiku vjezdu autobusù k hotelùm ve støedu mìsta. Bylo navrženo øešení instalace dodatkové tabulky k zákazu vjezdu v Tyršovì ulici, kde bude uvedeno, že vjezd povolen pouze se souhlasem mìsta. MÚ provìøí možnosti a dopracuje tento zámìr spoleènì s Mìstskou policií. ÷ Rada mìsta vyzve k podání nabídky na stavbu I. etapy stavby Cyklistická stezka Hluboká – Ponìšice celkem 6 stavebních organizací. Kritéria hodnocení se budou odvíjet od ceny, záruèních podmínek, sankèních a zajišovacích instrumentù.

Divadelní rytíøský turnaj Traken bude opìt na Hluboké pøedvádìt svá pøedstavení na zelené ploše pod centrálním parkovištìm v dobì od 5. èervence do 24. srpna. V této dobì bude také poøádat atraktivní prùvody mìstem. Oznámení !!! Dne 29. èervna 2008 se koná závod terénního triatlonu Xterra Czech 2008. Tento den bude uzavøena Masarykova ul. v úseku od Hotelu Záviš po hotel Bakaláø od 6 – 17 hodin a v prostoru námìstí ÈSL. armády vyhlášení výsledkù a koncertu s ukonèením ve 21 hodin. Poøadatel zajistí ve spolupráci s Policií a PMH oznaèení uzávìr a objízdných tras a uvede veøejné prostranství do pùvodního stavu po skonèení akce.

Prodám byt 2 + 1 v panelovém domì v Hluboké nad Vltavou, Fügnerova ulice. Tel. 777 278 426

Vzpomínka Dne 26. èervna uplyne 100 let od narození našeho otce pana stavitele arch. Karla Petráèka. Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patøili pánové Raus a Vácha. Kdo jste jej znali, vzpomeòte s námi na tohoto pracovitého a nadaného èlovìka, který øadu let svého života vìnoval výstavbì mìsta Hluboká nad Vltavou. Vdìènì vzpomínají jeho dìti Alena, Karel, Jiøí, Ivanka a Pavel se svými rodinami www.hluboka.cz

Centrum volného èasu dìtí a mládeže Hluboká nad Vltavou a Základní škola Hluboká nad Vltavou Vás srdeènì zvou na spoleèensko - kulturní setkání

LETNÍ SLAVNOST aneb Smíme prosit, Jane Ámosi? Do víru tance Vás srdeènì zveme dne 26. 6. 2008 v 17 hodin – opìt v areálu školy, u venkovní tøídy... a pokud nám nebude pøát poèasí, tak v tìlocviènì ZŠ. Kulturní program – tombola – obèerstvení – disko. A pøedevším pøíjemné neformální setkání všech, kterým není škola lhostejná a také chtìjí vidìt, co se dìti v kroužcích CVÈ nauèily. Tìšíme se na Vás.

SPOLEÈENSKÁ KRONIKA BLAHOPØÁNÍ: Mìstský úøad Hluboká nad Vltavou blahopøeje obèanùm, kteøí v mìsících èervnu 2008 oslaví významná životní výroèí: Šímová Marie Koèer Vojtìch Køížová Marie Hanzal Ladislav Kasková Marie Køíž Vladimír Šímová Miloslava Vojtová Marie Duchková Marie Marhounová Marie Šímová Marie

Hroznìjovice Hluboká Hluboká Hluboká Bavorovice Hluboká Purkarec Hluboká Bavorovice Hluboká Hluboká

95 93 91 85 80 80 75 75 75 75 75

let let let let let let let let let let let

V mìsíci èervnu oslaví 50 let spoleèného života „Zlatou svatbu“ manželé Pavel a M arie Holých z Hluboké n.Vlt. Do dalších let pøejeme dobré zdraví, spokojenost a osobní pohodu Narodili se Anna Lískovcová Jan Sekyrka Michal Nekováø Erik Pražák Veronika Rybová

Hluboká Hluboká Hluboká Hluboká Hluboká

Opustili nás: Božena Beritová Božena Vávrová

Hluboká Munice

Dìkuji všem, kteøí se pøišli naposledy rozlouèit dne 3. dubna 2008 na hlubocký høbitov s mou drahou maminkou paní Boženou Øeøichovou. Též dìkuji za slova útìchy, kvìtinové dary a kondolence. Dcera Jitka Øeøichová M nohokrát dìkuji za léèbu mé maminky paní Boženy Øeøichové M UDr. Rebanovi, M UDr. Jakovlevièovi a sestøièkám paní Bùrkové a paní Trnové. Jitka Øeøichová, dcera

3

DOTAZNÍK Prosíme, vystøihnìte a pøedejte Mìstskému úøadu! CCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCC Peèovatelská služba na Hluboké od 1. ledna 2009 Otázky pro obèany, kteøí chtìjí pomoc peèovatelky. Jedná se o placenou službu, kterou obèané platí z pøíspìvku na péèi. Po vyplnìní dotazníèku uveïte své jméno a adresu a zašlete jej na adresu Mìstského úøadu Hluboká nad Vltavou, k rukám Heleny Váchové, nebo jej vhoïte do schránky MÚ. Pomohla by mi péèe peèovatelky * G G G

Dennì Nìkolikrát týdnì Pøíležitostnì

Potøebuji * G Obèasný doprovod k lékaøi, na úøad G Donášku nákupu G Pomoc pøi úklidu a praní prádla G Odbornou péèi rehabilitaèní, lékaøskou (pøevazy, aplikace inzulínu apod.) G Jinou pomoc, uveïte jakou

Dobrá zpráva pro pejskaøe! Mìsto zakoupilo a PMH instalovalo ve mìstì poblíž odpadkových košù 10 zásobníkù na soupravu papírového sáèku a papírové lopatièky na odstraòování psích výkalù. Sáèky pro zavìšení do zásobníkù jsou šité provázkem do svazku po 25 ks. Zásobníky bude PMH pravidelnì doplòovat papírovými sáèky, tak aby byly vždy a pro každého pejskaøe dostupné. Použitý sáèek bude možno odložit do kteréhokoliv odpadkového koše. Vzniklý smìsný komunální odpad se nazaøazuje do kategorie nebezpeèný. Oproti bìžnì používaným mikrotenovým sáèkùm, je papírový sáèek lehce odbouratelný ve volné pøírodì a lopatièka snižuje averzi k sebrání exkrementu. Komplet je vyroben z recyklovaného papíru a lepenky. Na sáèky je možno umístit reklamní potisk. Napøíklad Praha je pokryta již od r. 2001 cca 4 000 stanovišti se závìsným zaøízením pro bezplatnou distribuci papírových souprav, což je pøi pravidelném doplòování nejúèinnìjší zpùsob distribuce. Pokud se systém osvìdèí, bude možno uvažovat o jeho rozšíøení i na další místa.

Jméno a pøíjmení...................................................................... Adresa...................................................................................... * zaškrtnìte vaši volbu

CCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCC

Den matek oèima dìtí Setkání dìtí a seniorù se uskuteènilo již po ètvrté, tentokrát 14. kvìtna, v ZŠ a MŠ Kostelec. Náplní setkání je ukázat, co se dìti nauèily v MŠ, ZŠ a v zájmových kroužkách zdejší malotøídní školy a školky. Souèástí je výstava dìtských prací. Dìti zde navštìvují zájmové kroužky keramika, šikovné ruce a veselé noty a písnièky. Pro všechny hosty pøipravili malý dárek – tentokrát v podobì ruènì vyrobeného mýdla plného dobromysli – bylinky, která symbolizuje naše Obèanské sdružení Hroznìjovická Dobromysl – organizátora akce. Tato akce vznikla za finanèní podpory Jihoèeského kraje – Jihoèeské krajové programy podpory práce s dìtmi a mládeži pro rok 2008 – Hroznìjovický košík 2008 a Mìsta Hluboká nad Vltavou. Sponzorsky akci podpoøili firma Delikomat – bezplatným zapùjèením kávomatu a HBSW, a.s. – minerální voda – Dobrá voda. Svým pracovním a finaèním dílem pøispìli také Osadní výbory Hroznìjovice, Kostelec a Ponìšice. Sešlo se nás tady celkem 79 (hosté + vystupující). Bylo to pøíjemné posezení plné radosti a smíchu. Posíláme Vám pár fotek. Babièky se stydìly vyfotit, ale pøece jenom se nám povedlo jich pár pøemluvit. Dìkujeme touto cestou všem, kteøí se podíleli na úspìchu této akce. Katarína Hylenová INZERCE: Pizzerie v Zámostí hledá kuchaøe nebo kuchaøku. Kontakt: F 776 286 221

4

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Pøivítejme sv. Antoníèka! "Èí srdce bludné hledá pravdy svit, kdo z mysli Boha, z duše ztratil klid, nech pøed sochou Tvou zde si vzpomene, že ochráncem jsi vìci ztracené." Vážení hluboètí spoluobèané, nejenom výše uvedený nápis, ale i kopii sochy sv. Antonína Paduánského slavnostnì odhalíme pøi malé komorní slavnosti v sobotu 14. èervna v 11.00 hodin dopoledne v kaplièce na zámecké cestì. Zejména Vy, kteøí jste s tímto poselstvím sv. Antoníèka na Hluboké vyrùstali, pøijïte se podívat. Pøátelsky Tomáš Jirsa, starosta mìsta

Sv. Antoníèek Antonín z Padovy, knìz, øeholník, církevní uèitel. Rodištì svatého Antonína bychom poblíž Padovy hledali stejnì zbyteènì, jako jeho jméno v matrikách. Narodil se 15.8.1195 v portugalském Lisabonu se jménem Fernando, po rodièích pøijal šlechtický pøídavek de Bouillon, zemøel 13. èervna 1231 v Arcelle u Padovy v Itálii. V 15 letech vstupuje do augustiánského øádu, po 10 letech se rozhoduje stát misionáøem a obléká františkánský šat. Pøijímá jméno Antonín, podle sv. Antonína Poustevníka (žil 250-356). Podle nìho se také stává pøímluvcem chudých. Mìl neobyèejné znalosti Písma a kazatelské schopnosti. To, že ho chodily poslouchat tisíce lidí by ještì nebylo tak zvláštní, ale když i ryby vystrkují hlavu z vody, aby zachytily jeho slova? S prosbou o pomoc se na nìj mùžete obrátit za znovunalezení ztracených vìcí, ochraòuje zamilované, manželství, ženy a dìti, chudé, cestující, pekaøe a horníky. Dále se k nìmu mùžete pomodlit za šastný porod, pomáhá proti neplodnosti, horeèce, nemocím dobytka, proti ztroskotání lodi, proti váleèným útrapám, proti moru. Pomáhá v každé nouzi, i svým bratrùm františkánùm. Antonín patøil k vynikajícím osobnostem katolické církve. Už za jedenáct mìsícù po své smrti – byl to nejkratší proces svatoøeèení v dìjinách – byl pøijat mezi svìtce. Slavnostní akt provedl týž papež, který kanonizoval ètyøi roky pøedtím Františka z Assisi: Øehoø IX. O sedm století pozdìji, 16. ledna 1946, pøijal papež Pius XII. františkánského kazatele mezi církevní uèitele. Tento titul byl mimoøádný, protože Antonínova spisovatelská pozùstalost, na rozdíl od jiných církevních uèitelù, byla velmi malá; v prvé øadì jde o náèrty kázání. Co je to, co na tomto lidovém svìtci fascinuje až do sklonku 20. století? V èem spoèívá charisma, které obklopuje postavu uctívaného v celém svìtì? Antonín z Padovy byl znázoròován témìø vždy jako mladý františkán, èasto v kazatelském postoji. Èasto ho vidíme i s malým Ježíšem, napø. na malbách od El Greca v Pradu v Madridu nebo od Murilla v muzeu v Seville. Antonín byl zobrazován èasto také s P. Marií, napø. na fresce od Agnola Gaddiho u Sv. Køíže ve Florencii. Svìtci jsou pøidávány: lilie, osel a ryby, hostie, skøíòka s poklady, køíž. Na sklenìných oknech v bazilice sv. Františka v Assisi jsou scény z Antonínova života. Jak Antonín køísí mrtvého k životu, znázornil Francesco Goya na malbì, kterou lze vidìt na mìdìné fresce u sv. Antonína de la Florida v Madridu. „Antonína pøi kázání na oøechu" namaloval Veronese (nástìnná malba v oratoriu Camposampietro v Padovì). A milého Antoníèka uvidíme už brzy i u nás, v malé kaplièce postavené poblíž barokní kaple sv. Barbory, cestou k zámku. Kaplièku nechal postavit v polovinì 19. stol. kníže Schwarzenberg a do výklenku byla umístìna socha sv. Antonína. Kdo vyøezal toho pùvodního jsem – bohužel – zatím nedokázala zjistit. Na novém Antoníèkovi ovšem pilnì pracuje pan ing. Miroslav Èenìk, který bez ohledu na svou profesi, která ho živí, má na zvonku u domu pøipsáno: Øezbáø. Možná jste se už potkali s jeho krásnými loutkami, a už osobnì nebo na výstavì.

www.hluboka.cz

O tom, jak práce na sv. Antoníèkovi probíhala, jsme si povídali v pùlce kvìtna na zahrádce. V té dobì ještì sv. Antoníèek nebyl zcela hotov, ani natøený barvami, a tak pøihlížel dosud èerstvì voòavý lipovým døevem... Pamatujete se na pùvodního Antoníèka, který v kaplièce u cesty stával? Samozøejmì si ho pamatuji, a také jsem se na nìj byl podívat, než jsem zaèal pracovat na kopii. Je v poøádku uložen v depozitáøi hlubockého zámku, kde je také lépe chránìn. Poøádnì jsem si ho prohlédl a zmìøil a kolegynì mi ho vyfotografovala ze všech stran. Takže úplnì pøesná kopie toho pùvodního váš nový Antoníèek nebude? Nebude to pøesná kopie, ani jenom moje pøedstava, bude to nìco mezi tím. Nepomìøoval jsem jednotlivé proporce, snažil jsem se hlavnì o zachování podobného výrazu a polohy tìla. Antoníèek bývá zpodobòován, jak drží v rukou dìátko. To dítì je Jezulátko. Já to spíš chápu jako jeho sen o zjevení božského dítìte, potøeba citu, pøedstava lásky... Antoníèkova socha mi zpoèátku pøipadala jednoduchá, když si vzpomenu, jak jsem ji vidíval zdálky od cesty. Nìkteré církevní sochy jsou jakoby moc výrazné, rozevlátá gesta, složitá roucha, drapérie... Tahle mi pøipadala docela klidná, že by se mìla dobøe dìlat, ale když jsem ji vidìl zblízka, tak už tak jednoduchá nebyla. Nicménì zblízka se mi líbila mnohem víc, je to krásná socha, a to mi tenkrát jen pohledem od cesty ani nepøišlo. Dva oblièeje naklonìné k sobì, dítì v ochranitelské náruèi františkánského mnicha... Udìlal jsem jim pomìrnì velké oblièeje, kdybych je ještì zmenšil, tak by už byly hlavy pøíliš od sebe a to by nebylo správné. Jsou proti originálu trochu buclatìjší, ale to snad nevadí, Antoníèek má dobrosrdeènou, témìø slovanskou tváø. Já myslím, že jak se na tu sochu budeme dívat spíš zespoda, tak to možná bude i užiteèné. Menší vìci, loutky, se samozøejmì dìlají líp, nejtìžší je totiž zachování proporcí a výrazu, a to je u vìtších prací nároènìjší, zblízka to nevidíte a nemùžete poøád poodcházet. Takže je tìžší pracovat na velké soše, zvláštì v tom zaèátku, když teprve jen tušíte, poøád nic není vidìt, jenom se hromadí odøezky na zemi... ale o to víc pak tìší, když se to povede. Asi vám pøinese dobrý pocit, vrátit sochu tam, kde už století pøebývala jiná, také zøejmì od nìjakého místního umìlce. Kolem pøejde spousta lidí a samozøejmì naši místní k ní mají jiný vztah, ale uvidí ji i spousta turistù. Pøedstavte si, až ji budete ukazovat vlastním vnouèatùm... Je pravda, že když udìlám loutku, nìkdo si ji odnese, a už ji neuvidím. Tohle je jiná práce a je ještì hezèí. A pøeci jenom je to svatý, není to kašpárek, takže i trochu jiný pocit, je to urèitì i odpovìdnost. Antoníèka budu moci kdykoli zase potkat, samozøejmì mì to bude tìšit. Jenže teï jsem v èasovém stresu, abych Antoníèka vèas dokonèil, takže moc nepøemýšlím nad filosofickou stránkou vìci. A udìlal jste už pro Hlubokou nìco podobného? Na most v Zámostí jsem vyøezal sv. Jana Nepomuckého. Ale to už je snad 15 let. Už by potøeboval opravit a ještì víc by potøebovala opravit kaplièka, takže èekám, až se to zaène dávat do poøádku stavebnì a opraví se v jednom. Jak dlouho trvá sochu vyøezat? Dìlám ji od zimy, tak asi ètyøi mìsíce. Tak velký kus døeva jsem nemìl, takže jsem ho lepil z nìkolika kusù, lepil jsem je doma ve sklepì v dílnì, protože venku mrzlo. Je to lípa, z dùvodu, že je to døevo se kterým se nejlíp pracuje. Tuhle lípu jsem mìl doma, je to suché døevo, na Nepomuka jsem tehdy použil mokré døevo, což je možné jen za pøedpokladu, že døevo bylo zezadu vydlabané. Socha Antoníèka je plná podle originálu, musel jsem použít døevo suché. Zatím je tedy Antoníèek doma na zahrádce a u rodiny Èeòkových je mu dobøe. Jen co ale skonèí øezbáøská práce, dostane se mu hnìdé barvy na františkánský hábit, a pan Èenìk jemu i dìátku domaluje oblièej. Socha bude ještì napuštìna prostøedky ochraòující døevo ve venkovním prostøedí. 13 èervna je sv. Antonína, takže svátek ještì bude moci Antoníèek oslavit v domì svého narození. Den poté bude slavnostnì odhalen v kaplièce cestou k zámku, kam ho mùžete pøijít pøivítat. 5

Všichni naši rodáci – Èeši ze srbského Banátu Jaká byla návštìva pøátel ze srbských vsí Èesko selo a Vrševac? Jiná, než návštìvy z jiných partnerských mìst. Pøednì, lidé, kteøí pøijeli, mluví èesky. Krásnou, pro nás už zapomenutou èeštinou. Nìkdy – ale málokdy – slova hledají, slovo kapesné jim tøeba pøipomene kapesník. Ale pokud jde o èeské písnièky, ty mají v hlavì lépe schované než my tady. Pøed jídlem se vestoje pomodlí Otèenáš a Zdrávas. Ano, jsou pøekvapeni tím, jak je tady krásnì, co všechno máme, jak si žijeme... spokojenì? Jsme tady opravdu víc spokojenìjší a šastnìjší? Dívají se oèima, které jsme taky mìli vykulené, když jsme po revoluci poprvé vyjeli za západní hranice. Myslí si, že je tady všechno lepší, všeho dostatek. Ve valné vìtšinì je u nich obrovská nezamìstnanost. Mají penzi kolem 3000 Kè. Nìkteré z jejich dìtí už se rozhodly odejít do zemì, kde se kdysi narodil jejich pradìdeèek. A vìtšina z nich, i když je jim už tøeba k sedmdesáti letùm, navštívili zemi svých pøedkù poprvé v životì... Tìžko ovšem øíct, že my jim nemáme co závidìt. Rozhodnì otevøenost, upøímnost, vstøícnost, úctu k tradicím. Èím víc je jim naše zemì vzdálená, tím víc si jí váží a vzpomínky na ni hýèkají. Pro své vnuky nakupovali knihy a nahrávky èeských písnièek. Byli nadšení a neúnavní, chtìli toho u nás vidìt, prožít a procítit co nejvíc. Snad se to podaøilo... Urèitì se k jejich návštìvì ještì ve Zpravodaji vrátíme... Jaký mìli program? Pøijeli v nedìli 25.5. odpoledne na Hlubokou, ubytovali se v hotelu Podhrad. V pondìlí odpoèívali na Hluboké,

poveèeøeli s hejtmanem Zahradníkem. V úterý byl výlet do Èeského Krumlova. Ve støedu odpoèinkový den na Hluboké a ve ètvrtek výlet do Prahy, obìd v Senátu PÈR. V pátek 30.5. nakoukli do Budìjovic a do obchodních center a od 17. hodin prožili spoleèenský veèer v Parkhotelu s hluboèáky, zpívali lidové písnì a povídali o èeských tradicích v Banátu. V sobotu vyjeli na výlet do Tøebonì. Nedìle 1.6. od 8.30 hod. strávili na spoleèné mši, navštívili èeské rodiny, ochutnali èeské obìdy. Pondìlí 2.6. odjíždí domù – do Srbska. Možná to není košer zcela podle zákona o ochranì osobních dat, ale pøeètìte si seznam jejich jmen – možná vás nìkterá dojmou jako mne. Vyjadøují touhu po vzdáleném domovì a neúnavnou snahu patøit poøád k rodné zemi. Svým jménem, svým citem... Jsou naši, i když daleko... tøeba se vám zachce napsat dopis... Krišan Vlastenka, Leksa Marjanka, Tesar Terka, Sloup Jozef, Sloup Margita, Zapivovarski Ana, Zapivovarski Jozef, Veseli Jozef, Veseli Dorotea, Hana Barbara, Kuželka Jozef, Iroviè Anton, Iroviè Marija, Kiralj Tibor, Stehlik Katarina, Kratohvil Anuška, Strnad Johana, Mokraèek Lida, Mokraèek Vencel, Kuželka Katarina, Kuželka Anton, Zuha Jozefina, Stojièiæ Marija, Stojièiæ Voja, Vavra Vencel, Kratohvil Vencel, Mizera Janko, Mizera Vena, Tesar Zdenka, Bogosavljeviæ Kvjeta, Bužek Jarmila, Nikoliæ Vladislav, Šistek Franja, Šistek Zlatica, Gligoriæ-Barbiroviæ Ljubinka, Velimiroviæ Ozren, Zavišiæ Marko.

Kostel jako živý svìdek staletí aneb Jak dopadla dìtská vikariátní pou? Tady mají ale veliký kostel! znìla první vìta jedné docela malé holèièky, která pøijela spolu se svojí tøídou a paní uèitelkou na dìtskou pou, která se konala v sobotu 24. kvìtna 2008 na Hluboké. A to jsi ještì nedošla k oltáøi, pomyslela jsem si, když vtom se ozvalo: Jé, tady mají v kostele další kostel! Údiv dìtí byl veliký, když spatøily pøed oltáøem témìø ètyøi metry dlouhou a pìt metrù vysokou stavbu kostela s pìknì vymalovanými okny, obrostlého krásnými kvìty, s hodinami na vìži a uliènicky se usmívajícím zvonem. Sotva si ho dìti prohlédly, už je pøepadala netrpìlivá otázka: K èemu asi takový kostel v kostele mùže sloužit? Odpovìï pøišla zanedlouho. Po pøivítání dìtí P. Františkem Halašem a panem starostou Tomášem Jirsou, zaèalo porovnávání velikostí kostelù v èeskobu dìjovickém vikariátu. Na maketu kostela byly vyznaèovány délky a výšky jednotlivých kostelù v mìøítku 1:20. Dlouho vedla katedrála sv. Mikuláše v È. Budìjovicích, favoritem byl také kostel v Trhových Svinech nebo na Rudolfovì. Teprve jako poslední byly porovnány míry hlubockého kostela. Ani holèièka sama netušila,

jakou má pravdu, když pronesla vìtu: Tady mají ale veliký kostel. Pátrání bylo u konce – nejdelší

6

kostel s nejvyšší vìží ze všech zúèastnìných farností Èeskobudìjovicka (a zúèastnilo se jich 27) je právì u nás na Hluboké. Stáøí kostela zase pøipomnìlo pìt historických postav. V této kategorii se hlubocký kostel umístil až na posledním místì mezi mladíky, kterými jsou tøeba kostel sv. Vojtìcha ve Ètyøech Dvorech nebo kostel v Lišovì a na Rudolfovì. Jako nejstarší byly nalezeny kostely v Èernici, Doudlebech, na Hosínì a v Trhových Svinech. Tak a je po pouti, pronesli smutnì dva kluci z Rudolfova, když museli opustit sportovištì, kam se pøišli probìhnout rovnou ze zámku, kde byli pøedtím na prohlídce. Ano, pou skonèila stejnì, jako konèí všechno, co právì prožíváme. Poutníci odešli, ale kostel zùstal jako živý svìdek staletí. Kdoví, co si o nás zapamatuje a co o nás bude vyprávìt dalším generacím…Jiøina Zimová

Jste pøipraveni na léto? Nabízíme: Všechny typy vodních èerpadel, vodárny, pumpy, domácí vodárny, kalová èerpadla, èerpadla do vrtù, fontánová èerpadla, pískové filtrace, ruèní pumpy, tlakové nádoby všech velikostí, tlakové stanice, rozstøikovaèe... Sekaèky benzínové, elektrické, strunové. Motorové i elektrické pily a drtièe zahradního odpadu. Záruèní i pozáruèní servis èerpadel a sekaèek. ROB k.s., Riegrova 71, Èeské Budìjovice Tel. 387 311 150, 387 949 316 otvírací doba : po – pá 7–17 hod. so 9 – 11 hod. [email protected] www.robks.cz

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Jarní kvìtinová cesta Projít se na jaøe rozkvetlou loukou a obdivovat nádheru kvetoucích stromù? Proè ne?! Co ale teprve kvìtinová cesta uprostøed gotiky? Je jaro – a hlubocké školky dostaly hezký jarní dárek. Mgr. Šárka Kosová, která pùsobí jako lektorka Alšovy jihoèeské galerie, se stará o to, aby studenti a žáci našli svou cestu k umìní. Mladá duše je vnímavá a divili byste se, jak brzy dìti rozeznají, na co se vlastnì dívají a co jim má umìlecké dílo øíct. Se staršími dìtmi se samozøejmì povídá jinak a o jiných aspektech umìní. Ale vidìt novì instalovanou výstavu gotiky oèima nejmenších dìtí hlubocké školky – to je zážitek, který bych vám také pøála. (Kde je gotika? Všude! Visí na každé autobusové zastávce! – dìti si dobøe všímají plakátù zvoucích na výstavu.) Hlubocké školky zaèaly chodit do galerie pravidelnì. Prošly podzimní a zimní vánoèní dílnou, teï absolvovaly jarní. Takže se do AJG podívají tøikrát do roka. Pokud sem ještì mezitím nepøivedou své rodièe. Chodí dìti starší i menší, tentokrát pøišli zrovna ti nejmladší mròousci. Není problém, Šárka pøizpùsobí »odborný« slovník tak, aby bylo jasné, že madona je maminka a že na obrazech najdete zvíøátka, která dobøe známe. Anebo kytièky, které právì rozkvetly všude kolem nás. Jarní dílna zaèíná pohybem, aby dìti vydaly trochu své energie a mohly se pak lépe soustøedit. A tak si hrajeme, jak roste semínko, jak se choulí v zemi a vystrkuje první klíèek a lísteèek, vadneme a zaléváme se... Sluníèko na nás svítí a posílá paprsky. Hry plné fantazie dìti rozpohybují a uvolní. Že by byly nesmìlé a obrovský prostor galerie a støedovìká díla na nì pùsobila stísnìnì? Ani náhodou. Jsou pøirozené, plné zájmu a nadšení. Vystøíhané barevné kvìtiny je vedou od obrazu k sochám a všude se dá najít nìjaké pøekvapení... Jaro! Co roste, kvete na jaøe, ptáci, zvíøata, mláïátka a maminky. Blíží se Den matek. Po kvìtinové cestì postupujeme dál a nìkde nacházíme sluníèka namalovaná na kytièkách z druhé strany. Sluníèka nás zastaví pøed obrazem nebo jiným dílem. Povídá se o maminkách, vztahu Madony k dìátku, Ježíškovi. Takže si s dìtmi všímáme, jak maminka své dítì drží, jak se na nì dívá, usmívá, bojí se o nìj, drží ho u sebe. Povídáme si o tom, že každá maminka je jiná, každý ji vidí jinak... A dìti vypráví, jaká je jejich maminka. Dozvídáme se, že nìkterá má modré oèi, jiná èervené vlasy! Když je veselá, tak zpívá... Všechny maminky se na nás usmívají, když jsme hodní.

Dìti hledají symbol pro svou maminku, aby ji k nìèemu pøirovnaly a v závìru dílny nakreslí svùj portrét maminky a udìlají u nìj právì tu svou znaèku. Bude to dárek ke svátku maminek...

www.hluboka.cz

A protože stejnì mìly rády dìti své maminky pøed tisíci nebo pìti sty lety – je dobré si uvìdomovat, co nás provází po generace, pøipomíná Šárka. Když si povídáme o rostlinách, zvíøatech a ptácích a hledáme je na obrazech, hádáme, jak se jmenují. Dìti poznají èápa, vlaštovky, nìkterá další zvíøata ukazuje Šárka na ilustracích z atlasù. Dìti se uèí vnímat, že i pøed sedmi sty lety s našimi prapraprababièkami žili stejní ptáèkové – a ti nás provázejí až do dneška... uvìdomí si vazbu s pøírodou... Budou se i v budoucnu starat o to, aby ti stejní ptáèkové tady s námi zùstali? Navštívení Panny Marie u Alžbìty, která oèekává narození Jana Køtitele. Tìhotenství budoucích maminek je nìžnì naznaèeno pomocí nemluvòátka v medailónku. Vìtšina dìtí z hlubockých školek ví, kdo je Marie (maminka Ježíška), kdo je tatínek (Josef) – i když Josef byl pìstounem, nikoli vlastním otcem... ale podrobnìji až se staršími dìtmi. Tentokrát je dùležité mateøství, rodina a puèící jaro všude okolo, zázrak zrození... Šárka má pøesnì tu dávku fantazie, kterou dìti potøebují... Madona. Zajímavá øezba sv. Anny Samatøetí ukazuje její vazbu na Marii a Ježíška. Marie dcera, Ježíšek vnuk, oba drží v náruèi jako malé dìti. Jak to, že jsou oba zobrazeni ve stejné velikosti? Ten sochaø si to takhle upravil, vysvìtluje Šárka, i když Marie je samozøejmì starší než Ježíšek. Rozvine se zajímavá debata na babièkovské téma a je krásné, jak dìti nejdøíve naprosto preferující maminky nakonec objektivnì uznají, že babièky jsou také velmi dùležité. Kdo by je hlídal, když jsou nemocné? (To pøipomínají paní uèitelky.) Na konci prohlídky se ještì jednou zeptám, jak se Ježíšova babièka jmenovala, øíká Šárka. Vždycky aspoò nìkteré dítì si ji zapamatuje. Tímhle propojováním informací doufám, že jim v hlavièkách nìco zùstane. Rozhodnì už pro nì není expozice nìèím neznámým, ale je zabydlena postavami, o kterých nìco vìdí a které nìco vypovídají. Radost mají pokaždé i ze Tøí králù, kteøí nesou dáreèky do Betléma a tak si pøipomeneme Vánoce... Vlámské umìní už s dìtmi jen procházíme, dìti už bývají unavené, vjemù bylo hodnì a téma krajinek, talíøù s ovocem a plných váz se nás zatím netýká. Takže se zastavíme už jen u obrazu kvìtin, které jsou na obraze dominantní, ale pro ty všímavìjší z nìj vystoupí Marie s Ježíškem a Janem Køtitelem. Celá výprava vchází do tvùrèí dílny, místnosti za výstavními prostory. Mají tady novinku, velikou skøíò podle Šárèina návrhu, která ještì èeká na vybavení vypouklým zrcadlem. Pøedstavuje strom a dìti ji v budoucnu budou moci podle potøeb promìòovat (ve s trom rozkvetl ý nebo podzimní ... nebo...pohádkový nebo jiný...) Krásný velký prostor, dìti si tu mohou znovu okouknout, jak vypadají ptáèci a kvìtiny, které chtìjí kreslit a mohou se na nì podívat zblízka... Kreslí se voskovkami, pak se vybarvuje... Dìti obkreslují ležící postavu jedné holèièky a jednoho kluka, a pak je vyapkají barvou dlanìmi... Obkreslená holèièka je víla a kluk je trpaslík. Pohádky, fantazie a dìti k sobì prostì patøí. V dílnì najdete i neuvìøitelnì velký nádherný kaleidoskop, pøesýpací mìòavou støípkovou barevnou krásu. Aby dìti vidìly, že pohled na svìt je pohádkovì krásný. Obèas by se do toho kukátka mìli pøijít podívat i ti vìtší... Kéž by pohled do svìta krásna zùstal natrvalo nám všem. Jestli si myslíte jako Šárka Kosová, že rané dìtské vtisky krásných vjemù zùstávají v myslích, a že dojmy z umìleckých dìl mohou být velmi hluboké, jste naladìni na stejnou notu... Pro galerii tak pøipravuje možná generaci nových umìlcù anebo alespoò citlivých a vnímavých návštìvníkù. A že tohle je jedna z šancí, jak pozvednout vìdomí lidí a nahradit generace èistì konzumní tìmi ménì konzumními? Urèitì!

7


        ! ∀#∃%&∋(∀))∗

Výstava Zachránìné dìdictví – opravené památky v šumavském pohranièí OO Od 13. èervna 2006 do 15. ledna 2007 byla v Regionálním muzeu v Èeském Krumlovì instalována výstava Zachránìné dìdictví – opravené památky v šumavském pohranièí. Spolu s èeskokrumlovským muzeem výstavu poøádala správa Národního parku a Chránìné krajinné oblasti Šumava. Podnìtem k výstavì byla oprava drobných kamenných památek, vìtšinou sakrálního charakteru, která probíhala v Národním parku Šumava péèí Správy NP a CHKO Šumava a za finanèní pomoci Rotary klubu Praha, partnerských Rotary klubù Nìmecka, Rakouska a Èesko – nìmeckého fondu budoucnosti v letech 2000–2004, a vydaný sborník Zapomenuté dìdictví / Vergessenes Erbe (2004). Opravì památek na Èeskokrumlovsku se vedle pøíslušných mìst a obcí vìnovala obèanská sdružení i jednotlivci. Tolik ve struènosti o výstavì øekl Josef Jiøièka ze správy NP a CHKO Šumava, jenž se podílel na koncepci expozice. Fotografická dokumentace výstavy zachycuje obnovené památky v oblasti Národního parku Šumava a navíc další opravené objekty na Èeskokrumlovsku. Výstavu u nás v Èechách zaštítili první místopøedseda Senátu Parlamentu ÈR Petr Pithart a senátor Karla Schwarzenberg. Pøedznamenání výstavy: Všechny mé cesty... Cesta pøetíná vrchy a konce nemá. Já pùjdu dál, domove, k tobì. Hvìzda nad lesy hoøí, daleko do kraje. Tak plane má láska, domove, k tobì. Domove, pod tou hvìzdou nesejdu z cesty. Všechny, jimiž jsem šel a ještì pùjdu, vedou od tebe k tobì. Franz Eduard Hrabì/ pøeklad Jan Mareš K výstavì možná podotkneme, že polámané, znièené, rozboøené køížky, mezníky a jiné pøipomínky lidského duchovního života na našich mezích potkávali v krajinì svého dìtství, dospìlosti, stáøí, všichni, kdo se zde narodili, žili – a pamatují si je i ti, kteøí z této krajiny odešli. Pokud se po letech vrátil èas, kdy bylo možné znovu opravit tato viditelná »zranìní« v krajinì, zabránit další úmyslné devastaci, zachránit co ještì zùstalo, bylo dobøe, že se to mohlo udìlat spoleènými silami, z èeské i nìmecké strany. Tak tìžce fyzicky, ale s velkou radostí, ve svých 85 letech pracoval na obnovì èeský faráø, který prožil vìznìní v komunistických lágrech i ponížení své víry. Tak rádi finanènì pøispìly nìmecké spolky, aby v krajinì svého dìtství mohli znovu potkávat pøipomínky svého bývalého života... OO Tatáž výstava putovala pak do Horní Plané, do rodného domu nìmeckého spisovatele Adalberta Stiftera, poté do Sudetonìmeckého domu v Mnichovì a nakonec byla 21. kvìtna slavnostnì otevøena v našem partnerském mìstì Neustadt/Aisch. Její vernisáže se zúèastnili nejen obèané mìsta, ale i spolek pøátel mìsta Hluboká (nìkteøí z nich se uèí èesky a tak rozhovory probíhají už v našem rodném jazyce!), zástupci radnice Neustadt/Aisch, zástupci nìmecké organizace Rotary klubu, a další. Za naše mìsto se vernisáže zúèastnila Lucie Vaèviricová, která má na starosti kontakty s partnerskými mìsty a grantovou agendu a Alena Rùžièková, redaktorka Hlubockého Zpravodaje. Z Vimperské správy NP a CHKO pøijel jeden z autorù koncepce výstavy Josef Jiøièka se svou kolegyní. Z jedné úvodní øeèi bych ráda ocitovala. Byla pronesena dr. Wolfgangem Mückem, bývalým starostou Neustadt/Aisch, mužem, který stál u prvních krùèkù spoleèného sbližování obou našich partnerských mìst. Mimo jiné øekl: Proè právì Neustadt/Aisch, mìsto uprostøed Frank, otevírá výstavu o památkách èeského pohranièí? Má to více pøíèin. Pøedevším bývalý guvernér místního Rotary distriktu je èlenem Neustadtského klubu. Rotary klubv Neustadtu, jehož prezidentem Dr. Mück byl v roce 2003/04, pøispìl finanèní sbírkou. Propojení Neustadtu/AIsch s naší Hlubokou je symbolické i ve spojení se jménem Schwarzenberg. Zámek Scheinfeld rodu Schwarzenbergù zde v dobì www.hluboka.cz

naší totality pøedstavoval velkou pomoc pro disidenty, èeské autory knih v Èechách nevydávaných a intelektuály. Díky prvním kontaktùm s Hlubokou, rozvíjených s pomocí Èešky Jarky Koydlové, která v Neustadtu žije, se uskuteèòují spoleèné návštìvy našich mìst, koncerty, sportovní zápolení, výstavy. Máme mnoho spoleèného: napøíklad i kapra, kterého chováme stejnì v obou našich krajinách. Neustadt se stal kdysi novou otèinou mnoha Nìmcùm, kteøí své koøeny mìli v Èechách a na Moravì, ve Slezsku, Prusku, Banátu a jiných nìmecky mluvících ostrùvcích Východní Evropy. Pravdou je, že bez nìmecké a rakouské finanèní pomoci pøi renovaci mnoha èeských kostelù, kaplí, høbitovù by nebylo možné tyto kulturní památky vèas zachránit. A právì tyto nejmenší krajinné prvky, boží muka, hranièní kameny, pomníèky byly komunistickou érou (nejen) v oblasti Pošumaví pøedurèeny k zániku. Všichni víme, jaké historické skuteènosti pøicházely po Mnichovské dohodì, zabrání Sudet, okupaci, II. sv. válce, až k Benešovým dekretùm a vysídlení sudetských Nìmcù. Pøesto dnes, aniž by se pøímo oficiální politika mu s el a za p o j o v a t d o vzájemných kontaktù mezi našimi zemìmi, mùžeme napravovat zdánlivé malièkosti, mùžeme hledat bývalé koøeny... a to v období dlouhé mírové epochy Støední Evropy... aniž bychom nutnì museli vyøešit bývalé sporné otázky provázející historii našich zemí. Tak jako je vytesán apel zde v hale naší radnice: Ke vzpomínce na naše mrtvé ve ztracené rodné zemi. Žijícím v celém svìtì na pamì! 1945 Je nanejvýš potìšitelné, že nastal èas, kdy nový cit k rodné zemi je opìt probuzen. Spoleèenské, ekologické a kulturní škody, kterými krajina pohranièí musela projít, jsou napravovány. Už žádné vojenské zóny, ostnaté dráty, strážní vìže... žádná lidmi nucenì opuštìná, devastovaná èást zemì. Naopak je tento kraj idylicky pøírodního charakteru èástí národního bohatství chránìným Národním parkem Šumava a splývá s Národním parkem Bavorským les. Historie zemí se rozchází a zase schází, pojïme dále od minulosti, vyjdìme ze stínu. Pøíslušnost Èeské republiky k Evropské unii mnohé zjednodušila, ale v našich hlavách a duších ještì nedokázala všechno zmìnit. Proto potøebujeme ještì na obou stranách hranice lidi, kteøí pracují pro spoleèné srozumìní, empatii mezi národy. Domnívám se, že v naší spoleèné Evropì si nemùžeme v konkurenci s ostatními velkými kontinenty Zemì dovolit pìstovat nacionální sobectví. Proto mùže být tato výstava jedním z mnoha malých kamínkù do mozaiky spoleèného porozumìní, spoleèných sil k vytváøení další spoleèné historie. Na závìr snad jen podotknu, že i pøestože to byla krátká návštìva partnerského mìsta, pøesto jsme se potìšili ve spoleèném kroužku pøátel, se kterými se už známe a tìšíme se na nì, mohli jsme obdivovat krásnì rekonstruovaný mlýn (Kohlenmühle) pøemìnìný na vynikající restaurant a stejnì tak se hlubocký starosta pozdìji doma potìšil z dárku od pana »altbürgermeistera« Mücka. Dostal od nìj knihu fotografií, které je pam Mück spoluautorem, jménem Mlýny na øece Aisch ve Francích aneb Mezi nostalgií a novým zaèátkem...

9

Pøeètìte si... Mìstského policistu mùže dìlat skuteènì kdokoli! Hoøké bylo mé zjištìní v sobotu 17. kvìtna, že mìstského strážníka mùže dìlat skuteènì kdokoli. Na Hluboké mají dokonce mìstského policistu, který øídí dopravu a pøitom, nezná základní dopravní pøedpisy, naøízení a vyhlášku. Nedìlá svou práci, jak by asi mìl, a zatímco ztrácí èas s diskriminováním postižených lidí, utíkají mu jiné zásadní pøestupky! Mìstský strážník, který mi neøekl své jméno, ale pouze služební èíslo „704“, mì osobnì skuteènì dokázal, jak vyškolený je, aby mohl øídit provoz na silnici. Dokázal mi, že si kdejaký òouma mùže klidnì vzít oranžovou vestu a plácaèku a bude možná rozhodnì kvalitnìji øídit provoz a znát dopravní pøedpisy, než tento rádoby strážník. V den, pøed oficiálním zahájením poutì na Hluboké, jsme mìli nìjaké vyøizování. V autì v kterém jsem jel, ale øídil ho mùj kamarád, sedìl na pøední sedaèce mùj otec, který je invalida, vlastní prùkaz ZTP a za sklem byla také tabulka s oznaèením invalidy. Protože, nebyl v místì, kde stávají stánkaøi žádný provoz, protože tam stály všehovšudy tøi ètyøi stánky, rozhodli jsme se jet tudy, pøesto, že tam bylo oznaèení, že je tam zákaz vjezdu, ovšem s dodatkovou tabulkou pro BUS a MHD. Jak by ale mìl pan MÌSTSKÝ POLICISTA vìdìt, do takových míst mohou ze zákona právì uživatelé a držitelé prùkazu ZTP s automobilem øádnì oznaèeným. Bohužel, neznalost zákona neomlouvá a neomlouvá ani policistu a ani mìstského policistu. Když nás tento èlovìk, který si øíká mìstský strážník, zastavil obklopen skvadrou jistých lidí, mezi kterými pokud se nepletu, byl dokonce jeden buï, už bývalý, nebo tedy bohužel stále ještì stávající øidiè autobusu, mùj otec se okamžitì prokázal prùkazem ZTP s tím, že má oprávnìní tudy projet. Na to mìstský policista tvrdil, že to není pravda, že tam je jasný zákaz vjezdu, že tam nemáme v podstatì co dìlat a vùbec ho nezajímaly doklady, vùbec ho nezajímalo, že on nezná vyhlášku a pøedpisy. Ještì opodál stojící pan øidiè autobusu, který by se mìl nechat znovu pøeškolit a pokud stále sedá za volant, je mi cestujících upøímnì líto, do toho pøidával, že je tam zákaz a podobnì vyøvával sprostá slova, na což strážník vùbec nereagoval. Tak jsem vystoupil a panu strážníkovi jsem jasnì øekl, a si dìlá svou práci a jestli mu to nevadí, tak chvíli pøed tím, mu tudy projela nejménì tøi auta a to je mu jedno? A že ty, nezastavil. Odvìtil mi, že nemá pøeci èas všechny zastavovat a kontrolovat. Pochopil jsem, že tento pofiderní mìstský policista, který by se ke všemu asi mìl vrátit i do autoškoly a jehož by mìli jeho nadøízení øádnì pøezkoušet, bude „buzerovat“ a diskriminovat jen invalidy a že, se mu asi prostì chtìlo být dùležitým a že je mu úplnì jedno, co øíkají pøedpisy. Zkrátka, že si je bude vykládat po svém a tím dokazovat, jak je mocný a chytrý? S arogancí sobì vlastní, ještì podotkl, že nám ale pokutu dávat nebude, že chce jen upozornit, že tam nemáme co dìlat! To mne nejen pobavilo, ale dostalo úplnì, protože tím opravdu pan pøíslušník mìstské policie dokázal, že je zcela mimo mísu a chudák asi neví, která bije. Po asi pìti minutách dohadování jsme odjíždìli znechuceni z èlovìka, který nosí jakousi uniformu, ale ani sám neví proè. Jen mne mrzí, že jsem tomuto èlovìku neøekl a na což jsem zapomnìl, že v tu dobu stálo pøed mìstským úøadem, na místì pro invalidy !!! a pro vozíèkáøe !!! èervené auto s pražskou znaèkou, aniž by k tomu mìl jeho øidiè oprávnìní. A že, to mìstskému policistovi, placenému z našich a i mých daní, jaksi nevadí. Že podstatné skuteènosti mu unikají a že sám se dopouští porušování zákona, jelikož èlovìk, který nezná vyhlášku, pøedpisy a naøízení, nemùže øídit dopravu a provoz a dopouští se buï on, nebo jeho naøízení, kteøí mu dovolí øídit dopravu minimálnì pøestupku, ne-li porušení zákona. Protože èlovìk, který neví, že pokud je zákaz vjezdu a je pod ním umístìna dodatková tabulka, a jakákoli, napø: BUS, MHD, èi zásobování, nebo dopravní obsluha – tudy mùže projet i držitel prùkazu ZTP. To mi ostatnì hned potvrdil operaèní dùstojník policie ÈR na lince 158, kterému jsem zavolal a informoval ho, že na silnici na Hluboké stojí èlovìk, který øídí provoz, má uniformu s nápisem Mìstská policie, ale nezná pøedpisy. Nevím, jak jiní obèané Hluboké nad Vltavou, ale já jakožto obèan Hluboké odmítám ze svých daní platit lidi, kteøí se nad druhé vyvyšují, nosí uniformu, a jediné, co vìdí je, že barva na plácaèce je èervená. Mrzí mì, že takoví lidé dìlají mìstu ostudu s posvìcením zákona. A že takoví lidé si nevšímají nepoøádku a porušování pøedpisù tam, kde se skuteènì dìjí, ale „vozí“ se po slušných lidech a lidech, kteøí 10

nedostali prùkaz ZTP asi jen tak zbùhdarma. A pokud, by tento strážník chtìl vést polemiku, že to v onu sobotu tak nebylo èi bylo, mohu jej uklidnit, v autì kromì mne a otce sedìli další dva svìdci, kteøí mi toto dosvìdèí, protože byli sami rozèarováni tím, kdo všechno mùže nosit uniformu a øídit provoz na silnicích…! R.K. /ètenáøùm se omlouvám, že nepøidávám celé své jméno. Jelikož ale neznám celé jméno ani strážníka, pouze jeho èíslo „704“, nepovažuji to za dùležité./

Kde je pravda? Jako øeditel mìstské policie Hluboká nad Vltavou musím reagovat na neopodstatnìná obvinìní v èlánku pana R. K. z Purkarce „Mìstského policistu mùže dìlat skuteènì kdokoli!“, která špiní dobré jméno strážníkù mìstské policie. Strážníci jsou povinni postupovat podle zákonných pøedpisù, jinak se mohou dopustit trestného èinu zneužití pravomoci veøejného èinitele. Po pøeètení uvedeného èlánku však mohu s klidným svìdomím konstatovat, že strážník è. 704 postupoval v souladu s tìmito pøedpisy a pan R. K. tyto zákony vùbec nezná. Domnívám se proto, že omluva pana R. K. adresovaná strážník è. 704 a uveøejnìná v pøíštím èísle Hlubockého zpravodaje by byla zcela namístì. Pan R. K. by mìl totiž vìdìt, že v zákonu se doslova píše: „V jednotlivých pøípadech a je-li to naléhavì nutné, mohou vozidla s oznaèením O1 vjíždìt tam, kde je znaèka „Zákaz vjezdu“ omezena dodatkovými tabulkami „JEN ZÁSOBOVÁNÍ“, „MIM O ZÁSOBOVÁNÍ“, „JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA“ a „M IMO DOPRAVNÍ OBSLUHY“ ( § 67 odst. 5 z. o silnièním provozu). Jak je z citace zøejmé, na jiné dodatkové tabulky (napø. BUS a MHD) se výjimka nevztahuje. Navíc by pisatel nesplòoval ani podmínku „naléhavì nutné“. Proto strážník è. 704 naprosto oprávnìnì vozidlo zastavil a øešil jeho øidièe (ne držitele prùkazu ZTP). Dále by mìl vìdìt, že: „strážník je povinen pøi výkonu své pravomoci prokázat svou pøíslušnost k obecní policii stejnokrojem s odznakem obecní policie, identifikaèním èíslem a názvem obce“ (§ 9 odst. 1 z. o obecní policii). Identifikaèní èíslo je tak jediný údaj, který mùže pøestupce zjistit a strážníci se podle zákona jménem neprokazují. Strážník smí pøerušit øešení pøestupku pouze v pøípadì, že je páchán pøestupek nebo jiný správní delikt ohrožující zdraví nebo majetek obèanù anebo trestný èin. Proto se str. è. 704 oprávnìnì nezabýval jinými pøestupky po dobu øešení stávajícího. Navíc mìl za úkol pøedevším chránit zdraví návštìvníkù pouti pøed nezodpovìdnými øidièi a ne øešit dopravní situaci v centru mìsta, kterou ani nemohl znát. Také by mìl pan R. K. vìdìt, že strážníci mohou daný pøestupek øešit nejen domluvou èi pokutou (§ 84 odst. 1 z. o pøestupcích), ale i pouhým upozornìním na porušení pøedpisu (§ 2 z. o obecní policii). Netuším, proè nedání pokuty øidièi vozidla oznaèeného O1 oznaèuje pan R. K. za aroganci. Neznalost zákona neomlouvá ani invalidu, a proto pøíštì panu R. K. vyjdeme vstøíc a urèitì „nearogantnì“ pokutu uložíme. Svìdky øešení pøestupku byli dva zamìstnanci PMH, kteøí pana R.K. dobøe znají, a proto se strážníka zastali, když ho dotyèný zaèal slovnì napadat (aè sám nebyl øidiè a nebyl tudíž øešen). Závìrem bych chtìl p. R. K. i hlubocké obèany ujistit, že strážníci mají uloženou jistou shovívavost pøi øešení nìkterých jejich pøestupkù, ale tato shovívavost se v zásadì odvíjí od chování pøestupce, a má proto urèité hranice. Mgr. Karel Hubinger, øeditel mìstské policie

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Sklárna – ohòové øemeslo Urèitì jste si jí už všimli cestou pøes Hrdìjovice na Hlubokou. I když zrovna tohle místo jako by bylo zemí nikoho. K Hosínu patøí i nepatøí, Opatovice jsou mimo, nechat si posílat poštu pøes Ponìšice – nesmysl, Hrdìjovice jsou také za zády, takže nejlépe snad katastrální situaci sklárny definoval starosta naší Hluboké: Vidíte odtud na zámek? Vidíte! No, tak jste náš! Navštívila jsem sklárnu v týdnu, kdy tady tvoøili David a Tara, oba z Holandska. David studoval na skláøe v Èechách, Tara je èokoládová míšenka (táta z Indonézie, máma Holanïanka). Tara není vyuèená skláøka, pro sklo ji nadchl jeden ze zkušených skláøù. David se uèil v Èechách v Železném Brodì, také v Novém Boru, v Holandsku si dodìlal umìleckou akademii. Pak šetøil peníze, chce si vlastní pec postavit v Èechách. Naprosto nadšený skláø, který svým øemeslem žije. Jezdí po svìtì, momentálnì spolu s Tarou, všude pracují, uèí se, okukují nové techniky. Bývalo to tak i døív, že skláøi jezdili na zkušenou, aby nabrali inspiraci... Povídáme si s panem Effmertem. Vy jste povoláním skláø? Ne, nejsem, to byl jen mùj utkvìlý nápad. Sklo se mi vždycky líbilo, skláøe jsem vždycky obdivoval – ne, opravdu jsem seriál Synové a dcery Jakuba Skláøe nikdy nevidìl – na to se mnì ptá každý. Ale už asi pøed 10 lety jsme s pøáteli odkrývali nános nad starou skláøskou pecí u Èeského Krumlova, prostì mnì to bralo za srdce a cítil jsem, že si pec musím postavit. V Hrdìjovicích ale sklárna nebývala.... Postavil jsem dvì pece právì tady, protože tudy vede plyn. Máme brusy, chladící pec, ale poøád ještì potøebujeme vybavovat dalším zaøízením. Podstatné je, že už skoro dva roky fungujeme, a že už ty první nejhorší pochyby ze strany známých a hlavnì rodiny jsou snad za námi. Když už jste na nule a ne v mínusu, to už jste úspìšný skláø. Potøebuji pøidìlat zimní zahradu a prodejnu, protože když se vevnitø sklárny nìco odehrává, a sejde se tu víc lidí, pøijedou se podívat tøeba dva autobusy, lidi se sem nevejdou... Pùjèit si kapitál na postavení sklárny? Tak to nefunguje. Považovali mì za blázna. Takže dosud jsem to dìlal cestou: vydržím, naspoøím, postavím. Ale možná, že se teï koneènì najdou nìjaké evropské fondy. Samozøejmì jsem nevìdìl, do èeho se hrnu, co mì všechno èeká, kolik co stojí... poøád se nìco pøedìlává, opravuje, je tøeba koupit další mašinky, mám pocit, že se vším, co se tu odehrává stárnu mnohem rychleji, ale úplnì mnì to ovládlo... Stálého skláøe tady nemáte? Radši ne. Bylo by to složitìjší kvùli daním, sociálce... Takže tady mívám »hostující« skláøe. Buï staré pány ze Vèelnièky, Nového Boru, Chlumu u Tøebonì... nebo od èervna do zaèátku záøí študáèky z Nového Boru, nebo mladé umìlce, kteøí jezdí po svìtì. Každý z nich dìlá to, co ho baví nebo co dìlal celý život. Kdo dìlal sklenièky, dìlá sklenièky, pan Kopøiva zase tìžítka, nìkdo další zase zvíøátka. Sklínky se pak ještì zabrušují, aby mìly rovný okraj. Což už jsem se taky trochu nauèil, ale dìlám trochu v køeèi, nemám správnì

www.hluboka.cz

Svou srdeèní záležitost – sklárnu – si pan Jaroslav Effmert prostì osudovì pøedurèil. Tak dlouho ho to ke skláøství pøitahovalo, až si postavil sklárnu vlastní a syna poslal na skláøskou školu. Samozøejmì, že tak jednoduché to nebylo... Ale až se tu zastavíte – pokud jste tak už neudìlali – a zadíváte se na tvoøícího skláøského mistra – uvidíte roztavené sklo na p횝ale a kouzla, která se s ním provádìjí, pochopíte proè to udìlal.

pevnou ruku jako brusièka, která to dìlala celý život. Prohlížíme dvoubarevné sklenièky a krásné sklenky na portské víno, které pøipomínají kalich kvìtu. Tìch sklínek na portské se dìlala na zakázku stovka. A z první várky všechny popraskaly... I to patøí k tomuhle øemeslu, že se obèas nìco nepovede. Sklo je tak køehký a tajuplný materiál! Kdo u vás nakupuje? Možná zatím víc cizinci, než Èeši. Paní z Norska, pøála si sklenìné krápníky, chtìla jich 1500. Dám je na okna, u nás jsou už zimy mírnìjší a mnì to chybí, øíkala. Vezla jich do Norska bednu. Islanïan zase chtìl sluníèka, 50 kusù proti depresím do oken. Když jsou dlouhé zimní dny, koukají skrz nì. Chlapík z Turnerovy chaty na Šumavì chce sklenìné vydøièky, protože tam mají vydrárium a turisté si domù odvezou alespoò figurku vydry. Udìláme velikonoèní vajíèka, sklenìný kvìtník na orchideje, sklenky, karafy, vázy, poháry, ale také vyslovené zvláštnosti: Tohle je sklenìná lidská dlaò. Lidi pøijdou s rùznou inspirací, takže nìkdy se študáèci hodnì natrápí, než se to podaøí... Ptáèci – ty už jste urèitì nìkde potkali – to je starý skláøský kumšt, spousta krásnì barevných motivù. Teï je jich tu vyrovnáno pìt set kusù pro jednoho odbìratele. Aby skláøi chodili se zbožím na trh, to by toho víc rozbili než prodali. Dobré je, aby se o nás lidi dozvìdìli, ale pro zboží si pøišli do sklárny nebo prodejny. Jezdí sem Francouzi, Holanïani, Èeši, Budìjovièáci. Když lidi pøijdou, mùžou se dívat, jak chtìjí. Turisti, školáci, to nám nevadí, naopak, jsme rádi, když se jim líbí, co dìláme, aby vidìli, co obnáší skláøské øemeslo. A kdy jste se tedy definitivnì rozhodl sklárnu postavit? Strkal jsem hlavu do každé sklárny, kterou jsem potkal... Až jednou v Tyrolích... Zdravím sice nìmecky, ale skláø mi rovnou odpovìdìl èesky a øíká: Hele, ten tvùj pøízvuk je mi jasnej, ty jsi ze Šumavy, ne? A já na nìj, jak to, že mluví takhle hezky èesky? No, vždy jsem Èech, povídá on, my jsme ti emigranti s Benešovým dekretem. Jeho táta se jmenoval Führer, protože už jeho dìda býval skláøský pøedák, tak asi pøišel ke svému jménu... Myslíš, že s tímhle jménem jsme mohli zùstat v Èechách? A bylo jedno, že táta padl hned na zaèátku války na polské hranici a máma byla Èeška a v rodinì nikdo nemluvil nìmecky. Šli jsme první. Pocházeli ze skláøské rodiny z Arnoštova. Tak jsme povídali, on že sklo miluje a dìlá ho celý život a já mu vykládám, jak se mi líbí a on øíká: Postav to. Postav si ji, sklárnu, nebudeš litovat. Budu ti pomáhat, jak budu moct. Ale taky už umøel. Jenže já už tedy do toho šel. Když èlovìk s nìèím zaène, osud mu staví do cesty ty správné pomocníky.

Tøeba starý pan Koubek z Vèelnièky. Byl celý nadšený, že to stavím, hodnì mi pomohl sklárnu v zaèátku rozjet, radil mi, jak mohl. Mezitím zestárnul, pozdìji zemøel. Klobouk dolù pøed ním, jak dlouho vydržel u práce. Ale pak už toho na nìj bylo moc. Tehdy jsem pøišel na ono základní pravidlo: skláøi musí být aspoò dva. Pøi práci se musí støídat, nejde to, aby jeden skláø táhl celou smìnu. V tom horku a v létì je to strašnì vyèerpávající. Nelitujete, že jste sklárnu postavil? Ne, ne, rozhodnì nelituji. Možná i proto, že velké sklárny odcházejí... Aby tady nìco, i když malého, zùstalo. Vždy cizinci u nás sklo hledají, èeské sklo bylo vyhlášené. Je to smutné si nechat sebrat takovou tradici. My si ji nenechali sebrat. My skláøe vyhnali sami. Právì díky Benešovi. Stát si vždycky skláøe chránil a podporoval, to bylo vždycky ekonomické. A veškeré naše pohranièí, sudeáci od Boru po Liberec, byly staré skláøské rody. A když jsme veškeré skláøe vyhnali, zaniklo všechno, dosadili jsme tam Rumuny, Maïary, Slováky. Tradice se tím pøerušila, bez rodových koøenù ti lidi nemají o øemeslo zájem. Po revoluci to dopadlo ještì hùø... Nejsmutnìjší na tom je, že tradièní skláøské školy jako Železný Brod, Nový Bor mají velké problémy. Asi to skláøství musí v Èechách projít naprostou katarzí a pak zase zaèneme znova. David rozzlobenì øíká: Èesko, to je pivo a sklo! Pivo je prodané a sklo taky. Nezbyla vám tady žádná kultura! Já se tomu bráním, aby to skláøství nezahynulo, øíká pan Effmert. Pec jsem postavil, kluka jsem dal na skláøe... Ne, že bych ho pøemlouval. Spíš jsem musel pøemluvit manželku. Celé to bylo takové pøedurèené. Kdysi jsme našli u zrušené pece v rumišti ošoupaný bronzový køížek, asi spadl nìjakému skláøi z krku... Dal jsem ho synovi a dìlali jsme si z nìj legraci, že to je humistrovo køížek. Špatnì se neuèil, plánovali jsme gymnázium, vysokou školu... já ale øíkal, gymnázium má dneska pomalu každý, zato rukama nikdo nic neumí, co aby se vyuèil nìco zajímavého, pøímo toho skláøe jsem se bál vyslovit... A stalo se: náš trémista se nedostal ani na stavárnu, øekl jsem dost a pùjde na skláøe... Všichni ho litovali celé prázdniny, já ho pak odvezl do Svìtlé nad Sázavou a vysypal pøed internátem a za 14 dní nám domù pøijel nadšenej skláø. Chytlo ho to, byl to osud, našli jsme prostì ten skláøský køížek.... Tahle øemesla musí èlovìka bavit. Každý skláø bývá nìjak vyhranìný, má svùj styl. Tady Tara, neprošla jen praxí u nejlepšího holandského mistra, oslovilo ji to tak, že si platila stáže ve svìtì, v rùzných skláøských dílnách, na semináøích... Zaèali si ji zvát, protože byla šikovná a teï už jezdí po svìtì sama uèit.

11

Nový Zéland, Japonsko, Austrálie, Evropu køížem krážem, v Americe v nejslavnìjší moderní sklárnì Pilchuk uèila tøi mìsíce. Takováhle holèinka, pár kilo a metr šedesát a zvládne to, potýká se s hroudama skla na p횝ale, tahá je z pece do pece, já bych si to netroufl ani podržet! David taví spoleènì s Tarou sklo, otáèí p횝alou a mají pøipraveny rùzné kovové souèástky ze strojù, ozubená koleèka rùzných velikostí. Popráší je práškovou barvou a roztavené sklo na skláøské p횝ale se pak pøitiskne na souèástky, které se do skla obtisknou. Barvy ve skle dostanou okamžitì jiný barevný tón, uvnitø skla vynikne obrys souèástek. Barvy s uranovou pøímìsí sklo ve tmì rozzáøí, je to otázka chemie, ne uranu. Ale kdysi dávno skláøi opravdu používali smolinec. Skláøi jsou vlastnì chemici, musí správnì najít pøímìsi, které potøebují a z nich dìlají své barvy. Každý má svùj styl, své tajné recepty, jako David, který vystavuje v galeriích v Holandsku. To co dìlá, je takový industriální design a jde na odbyt, má s tím úspìchy.

Moderna se ale v Èechách moc neprodává, sklo je u nás spíš konzervativní, opakujeme poøád stejné vìci. David øíká, že v Holandsku prodá, co udìlá, nemá s avantgardou problém. Pøi pohledu na oba mladé skláøe vás pøepadne krásný pocit z tvoøení, ve skláøství je celý postup výroby tajuplný. Žhavé sklo, pøitom ho David drží v ruce ve vrstvì naøezaných skládaných novin namoèených ve vodì, sklo hladí, tvaruje, roztahuje, povytahuje, barva se rozvine, barevné tóny zazáøí. Poøád se otáèí

Jak se Taøe v èeské sklárnì líbí? Very nice! Dobré nástroje! Dobrý kolega! Hezkej šéf! Nejlepší pec! A Èechy jsou krásné! Tara je milý typ dívky, brejlièky, moudøe kouká. I ta èerná ple k tomu horku uvnitø sklárny jde dobøe dohromady. Dneska jsou skláøi víc umìlci než øemeslníci a døív to byla asi taky vìtší døina. Horko, namáhavá práce, to ve sklárnì najdete poøád. Nejsou tu pøechody z tepla do zimy, ale bývalo hùø: skelný prach z brusù, toxické barvy, jedy, skláøi šòupali a kouøili a pøidávali si do tabáku skelný prach, až se otrávili. Umírali ve 40 letech. Dneska se skláø dožije jako každý jiný... Jak èasto je vaše pec v provozu? Samozøejmì je vždycky lepší rozpálit pec na delší dobu, peci škodí chlazení a výhas, takže pokud to jen trochu jde, plánujeme to tak, aby se v ní topilo dlouhodobì. Na vánoce jsme zapálili, na velikonoce a pak v letní sezónì. To, že èeští skláøi pøi práci stojí, je prý èeská specialita, øíká David. Jinak celý svìt ve skláøství pracuje v sedì, i Holanïani si k práci sedají, u nás to vypadá umìleètìji. Je to ale otázka zvyku, David to zvládl a je teï jediný Holanïan který to umí.

sklem na p횝ale, je tìžké, musí se mu stále vracet symetrie, jinak by z p횝aly spadlo. Pinzetky, nùžtièky, kleštì, skláø jednou rukou uštipuje, druhou toèí. Z díla srší jiskry, vizuální spojení kovu a skla je zvláštní. A zase s tím do pece. Krásné napohled – a jak jednoduché!!? David k práci pije vychlazené podmáslí, vegetariánka Tara dostane jogurt a ovoce. David øíká, jak je dùležité, aby si ti dva skláøi, kteøí spolu pracují, rozumìli. S Tarou si nemusí skoro nic øíkat. Oba ví, co je tøeba v pøíští vteøinì udìlat. Jejich oèi jsou rozzáøené pohledem do žhavé hmoty, ale také pohledem umìlcù, kteøí právì uskuteèòují svou fantazii. A nástroje? Staré nástroje, nìkteré opravdu hodnì staré, to je spíš muzeum, co tady máme, všechno osahané generacemi. Dnes už jsou skvìlé materiály – americky vymyšlené, moderní, dokonalé. Ale my na to zatím nemáme a ani je mít nemusíme. Urèitì ne, vždy v tìhle zùstala skláøská duše! Stavovali se tu staøí skláøi a pøivezli své kabely plné nástrojù, to je dobøe, po nás by to zaniklo, vnuci by to hodili na skládku až umøu, øíkali. Pøijel starej dìda, já jsem starej skláø, puste mì k tomu na chvíli, já si zkusím, co jsem dìlával a udìlal mi tady

ïáblíka, takovou rituální figurku... pøed dìtmi abychom to schovávali... Nìkdy si dìlám starosti, že chci dìlat umìní a pøitom zatím nejvíc jdou ptáèci, ale snad si lidi nejdøív koupí malý kýè a pak se tøeba zase vrátí... Dozvídáme se ještì, že v Rejštejnì vzniká Skláøský dùm, jako pøipomínka starého øemesla, pro Šumavu velmi významného. I tady pan Effmert pomáhal, poradil. Zásadní ovšem bude dosadit tam skláøe. Na Modravì z grantù EU postavili Døevaøský dùm. Dnes tady také pøihlíží Pavel Groh, pøidává se s tím, že se jede na Šumavu podívat, shánìjí tam nìkoho, kdo by šéfoval malé papírnì. Spolupracuje se sdružením Konopa, konopí souvisí i s materiálem na výrobu papíru. Nejen ze døeva, z textilních vláken mùže být ruèní papír, a dokonce kvalitnìjší. V Prášilech bývala papírna... a vùbec jich bylo rùznì na Šumavì víc. Tam kde byly hutì, vznikaly i malé papírny, manufaktury. Sklárna prosperovala, tak se u ní udìlala papírna, aby se zboží mohlo balit a prodávat. Umìlecká malovýroba, nìjaký umìlecký prvek v ní, ruèní práce se musí manifestovat proti sériové, nemùžou konkurovat množstvím, ale kvalitou, nápadem urèitì. S tím vším poèítá plán podpory øemesel na Šumavì, správa parku a další organizace se podílí na podpoøe oživení venkova, práce pøes sezónu, v létì. Tak jako se døív potkávalo ohnivé øemeslo, skláøství a vodní, papírenské... OO Z více než stovky hutí, které od poloviny 14. století v oblasti Šumavy pracovaly, se 20. století dožilo pouze nìkolik. Mezi nì patøily pøedevším sklárny Vimperk a Lenora, dále Annín, Klášterský Mlýn a Alžbìtínská hu, která však ochutnala dvacáté století jen velmi krátce. V dnešních dnech už nepracují ani sklárny ve Vimperku a Lenoøe, Annín se zmìnil v brusírnu a v Husinci se postavila zcela nová sklárna -Schott- na výrobu užitného skla. Skláøský kmen se do této sklárny dováží z Nìmecka. Skláøská tradice tedy na Šumavì zanikla. V prùbìhu šesti století ji vytváøelo mnoho skláøských rodù. Z jejich dovednosti a podnikavosti, pracovitosti, vytrvalosti i odøíkání získala Èeská zemì nejen znaèné bohatství, ale i uznání, úctu a slávu. Pøispìli významnou mìrou k tomu, že se Šumava stala domovem nejen jim, ale i zemìdìlcùm, že se z pralesní pustiny zmìnila v domov lidí. Hmotné stopy po sklárnách najdeme dnes v šumavské krajinì jen vzácnì. Jsou to vìtšinou jen zbytky rozpadlých zdí nebo zarostlý pahrbek na místì jejich nìkdejších objektù a také hroby na dosud zachovaných høbitovech a v kostelích. A pøece jsou zde všichni navìky spojeni svými životy i smrtí s tímto krajem. Jsou vìènou souèástí naší Šumavy. Více o skláøi Davidovi: www.studiodao.nl foto z jeho webových stránek

Pila Hosín pøijme brigádníka i na obèasnou výpomoc! Tel. 723 06 20 20, 387 22 50 58, veèer 381 25 34 22 12

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Vína plná emocí a hrdosti Když už máme na Hluboké vinohrad, byl také nejvyšší èas otevøít kvalitní vinotéku. Na Masarykovì ulici v podloubí jednu najdete. Neváhejte vstoupit a ochutnat... Najdete tady šest druhù stáèeného vína a kolem 75 druhù lahvového. A jak ani jinak být nemùže, jsou to vína pøevážnì moravská, takže vám budou urèitì chutnat a jistì si v nabídce najdete to »své« víno. Novì otevøenou vinotéku zásobuje a pravidelnì zaváží kvalitními víny vinaøství Tomáš Krist z Milotic na Moravì (www.vinarstvikrist.cz). Firmu zastupují mladí muži, proto je to také mladá, dynamicky se rozvíjející firma. Jejich vína nesou ocenìní mnoha cen nejen v Èeské republice, ale dokonce v Paøíži. Máte rádi Rulandské bílé nebo šedé, Ryzlink, Tramín, Muškát, Modrý Portugal, Rulandské, Frankovku nebo Zweigelt? Pak jste na správné adrese... Další rodinné vinaøství patøí Liboru Veverkovi, zmísta, které se hezky èesky jmenuje Mìsteèko. Jeho rodinná firma hospodaøí na 14 ha vinic. Sortiment vinic tvoøí zejména odrùdy Veltlínské zelené, Tramín, Ryzlink rýnský, Sauvignon, Ryzlink vlašský, Hibernal, Modrý Portugal, Svatovavøinecké, Cabernet Moravia, Frankovka, Alibernet, Rulandské modré... Majitel vinotéky, pan Havlátko nám øekl: Odebíráme vína právì od menších vinaøù, protože jsou to vysoce kvalitní vína, která nenajdete v Makru nebo velkých obchodních sítích. Jsou to vína prodávaná pouze do vinoték, kvalitním vinárnám a restauracím, nebo pøímo jednotlivým odbìratelùm. Každý den u nás máme ochutnávku nìkterého z vín. Støídáme všechny zastoupené vinaøe, Krista, èejkovické templáøské sklepy i rodinné vinaøství Libora Veverky. Takže každý, kdo bude mít zájem, mùže pøijít nejdøíve ochutnat a pak teprve podle své chuti kupovat.

Vinaøi vozí stáèené víno pøímo ze sklípkù, žádné další stáèení, žádní subdodavatelé, kvalita pøímo do zdroje. A není to všechno. Najdete tady i osm druhù destilátù, inu pravá slovácká slivovica nemùže chybìt! Slivovica Žufánek z Boršic u sv. Antonínka – to už je pojem. Slouží jak prevence proti všem nemocem svìta! Rovnìž rodinný lihovar ovocných destilátù vypálený z vlastního ovoce pìstovaného v Chránìné krajinné oblasti Bílé Karpaty. A také Hruškovice, Medovina, Meruòkovice, Absint, Pivní pálenka, Medový, Oøechovka, Višòovka... Templáøské sklepy Èejkovice, opøedené tajemstvím starých templáøù – to už je vinaøství vìtších rozmìrù, ale i tam najdete krásnou atmosféru, které dobrá vína s sebou nesou. Kvalitní vína, etikety, krásné láhve... Tohle vinaøství distribuuje i vína z oblastí, kde je sluníèka ještì o trochu víc, daleko za hranicemi Èech. Víno Astrologické – se stáèí vždy pouze pro tøi následující hvìzdná znamení. Silvánské, Müller thurgau, Neuburské ... pro každé znamení víno, které mu pøísluší. Etikety na krásných lahvích jsou z ruènì dìlaného papíru ve Velkých Losinách a ruènì trhané do obrysu etikety. Ke každému vínu povídání, obdarovaný se dozví, které dny bude mít štìstí – hezký dárek. Vinaøství v Èechách má doufejme své dobré roky a kvalitní úrody pøed sebou. Vinotéky pøibývají, lidé si zaèínají zvykat na kvalitu a ochutnávat ta »svá« vína. Hodnì lidí už také ví, pro jaké víno si pøicházejí a mají dobrý pøehled. A to je dobøe. Vždy už i hlubocké víno z naší vinice je stoèeno v lahvích. Sice je ještì míšeno s vínem z Moravy, ale – kdo ví – jaké úrodné roky Hlubokou ještì èekají! Otevøeno: dennì od 9 do 17 hodin, sobota do 12 hodin

Ambulantní rehabilitaèní péèe – rekondièní centrum

Na Hlubocku se budou rozdìlovat miliony

O elektroléèba O masáže klasické, reflexní O lymfodrenáž ruèní a pøístrojová O slatina O léèba kyslíkem SOLARIUM O Manuální fyziterapeutická korekce O vyšetøení pomocí poèítaèe – svalový test O diagnostika – definuje pøíèiny bolesti O ošetøení – reflexní terapie – ihned øeší následky bolestivých obtíží

Novinka!!! SPA Capsules – multifunkèní vanový box pro wellness a relaxaci Zprostøedkovává všechny druhy nejpøíjemnìjších smyslových vjemù, navozuje stav hluboké relaxace a regenerace organismu Spa – JET TM spojuje výhody parní sauny a infrasauny. Terapie proèišuje kùži a zajišuje její hydrataci. – program pøi snižování tìlesné hmotnosti – úleva pøi bolestech svalù, kloubù – podpora krevního obìhu v celém tìle – nastartování procesu redukce celulitidy – celková regenerace tìla a mysli – hydratace a proèištìní pleti – uvolnìní dýchacích cest – využití èistì pøírodních prostøedkù – voda, ètyøi formy tepla, bylinky a vitamíny – uvolnìní svalového napìtí ambulantní rehabilitaèní péèe Marie Johanusová Masarykova 977, ? 387 318 308 a 602 838 737 www.hluboka.cz

Nìkolik milionù roènì bude zájemcùm rozdìlovat Místní akèní skupina Hlubocko – Lišovsko. Ta sdružuje obce v okolí Hluboké nad Vltavou a Lišova a realizuje nejrùznìjší projekty pro rozvoj svého území. »Byli jsme Státním zemìdìlským intervenèním fondem vybráni, abychom v regionu Hlubocko – Lišovska rozdìlovali dotace zájemcùm o realizaci projektù, které budou rozvíjet naše území. Pøièemž dotaci mohou získat nejenom obce, ale i podnikatelé èi neziskové organizace,« sdìlil Jan Šmidmayer, první místopøedseda Místní akèní skupiny Hlubocko – Lišovsko. Dotace mohou zájemci získat na tøi základní oblasti. První oblastí je obnova a rozvoj vesnic. „Dotaci tak lze získat napøíklad na vybudování a rekonstrukci silnic, vodovodù, kanalizací a èistièek pro odpadní vody, ale i na tvorbu územních plánù,“ pøiblížil první oblast Jan Šmidmayer. Druhou oblastí je ochrana a rozvoj kulturního dìdictví venkova. Zájemci tak mohou získat dotace napøíklad na rekonstrukci kulturních památek èi stálé výstavní expozice a muzea. „Tøetí oblastí, o kterou bude zøejmì nejvìtší zájem, je podpora cestovního ruchu. Tady lze získat dotaci napøíklad na rozvoj pìších tras, vinaøských stezek a hippostezek, ale i vybudování èi rekonstrukci ubytovacích kapacit a spo rtovních zaøízení,“ uvedl Jan Šmidmayer. O dotace se tak mùže ucházet i projekt rekonstrukce hotelu. V roce 2007 již takto byla z jiného evropského programu podpoøena rekonstrukce hotelu Podhrad v Hluboké nad Vltavou, který byl otevøen pøed nìkolika dny. JUDr. Jan Šmidmayer e-mail: [email protected] foto: Nový hotel Podhrad v Hluboké nad Vltavou – i na podobný hotel mohou zájemci z Hlubocko – Lišovska získat dotaci 13

A co takhle svatba, princi...? V nedìli 18.5.2008 se za velmi nepøíznivého poèasí konal první roèník Veletrhu Svatební Hluboká. Poøádající firmy Pronuptia Èeské Budìjovice a Parkhotel****Hluboká nad Vltavou, kde se zároveò akce konala, si s celodenním deštìm poradily a pùvodnì plenérovou èást programu uskuteènily pøímo v kongresovém sálu hotelu. Mediálním partnerem bylo Hitrádio Faktor ÈB. Návštìvníci, kterých se i pøes nepøízeò poèasí sešly stovky, si pochvalovali prodejní expozice 46 svatebním firem s kompletním sortimentem zboží a služeb pro svatební den. Probìhla pøehlídka odpolední luxusní módy z Domu Harmonie, který zároveò pøed zraky divákù líèil modelky, své floristické mistrovství pøedvedla firma Kamelie, jejíž práce byla na každém kroku, od netradièní výzdoby aut firmy Porsche ÈB, veteránu, koèáru, vstupu hotelu, svatebních tabulí, pøes svatební kytice a kvìtinové šperky na pøehlídce. Bubenickou show pøímo mezi diváky pøekvapila sedlèanská formace Marimba Club, k pohodì pøi nákupech naživo zahrál pražský For Rent Band, na svatební téma imitoval známé osoby Petr Jablonský. Výhru ze slosování vstupenek od sponzorských firem klenotnictví Köttner Praha, Dùm Harmonie ÈB, kvìtináøství Kamelie ÈB, svatební

salon Pronuptia ÈB, galerie Glass Arts ÈB, cukráøství Moka Velešín, Porsche ÈB, pánské odìvy Lare Ostrava, osobní weby Drosera Praha, hodinky Rotax Brno a Parkhotel****Hluboká n.Vltavou, v celkové hodnotì 65.800 Kè, pøevzali v úžasu pan Miroslav Nejedlý z Boršova se svou nastávající. A když Marimba Club vyvedl návštìvníky akce za víøení bubnù i pøes d隝 na zahradu Parkhotelu k pùvodnì hlavnímu pódiu, probìhla velká pøehlídka v regionu ojedinìlých svatebních šatù z Paøíže svìtoznámé firmy Pronuptia de Paris, která má již 13 let své zastoupení i v Èeských Budìjovicích. Dìtské odpoledne pøipravené v areálu sousedící školky zùstalo nevyužito vzhledem k poèasí. Dùležitým aspektem akce byla dražba svatebních kytic pro speciální tøídu tìlesnì a mentálnì postižených dìtí pøi ZŠ Vysoký Chlumec, které na vozíku pøihlížel i jeden z klientù, Petr Cihelka s tatínkem Jaroslavem. Vydražilo se krásných 11.800 Kè, k nimž pøidala poøádající Pronuptia s mìstem Hluboká nad Vltavou dalších 15.000 Kè. Tradice vznikají na pevných základech. Pùvodnì plenérový Veletrh Svatební Hluboká, který se vydaøil i pøes 13 stupòù celsia a d隝, by ji mohl vytvoøit. Organizace a obsah akce od Pronuptia de Paris a Parkhotelu byly s kladným výsledkem provìøeny nezávislým auditorem – Poèasím. Klára Šašková, Sales & Marketing manager www.parkhotel-hluboka.cz šaty: foto www.pronuptia.cz, kvìtiny: foto Kamelie ÈB

Mistøi jachtaøi se na vodì opìt vyznamenali Za kvìten si bezdrevští jachtaøi mohli pøipsat opìt pár bodù. V závodu Modrá stuha Bezdreva byli ve tøídì Pirát první Josef a Dalibor Siví, na 3. Místì Sivých Josef a Helena, 9. místo obsadil Emil Kuš a Václav Pour také z Jachetního oddílu Slavoj Hluboká. Ve tøídì Optimist téhož závodu bodovali mladí hluboètí: 2. Sivý Štìpán, 4. Daniel Zajíèek, 6. a 7. místo Jiøí Žíla a Martin Starý, 9. Sivý Daniel a 10. Tomáš Beránek. Ve tøídì Evropa pak zabodovali 1. Tomáš Matoušek, 2. Zuzana Sivá, 5. Filip Sivý, 6. Ondøej Matoušek, 8. Matìj Matoušek. A tak vlastnì jediný hlubocký oddíl, který se pyšní titulem Mistra Evropy, sbírá nadále vavøíny na domácí bezdrevské i jiné vodì. Pøijïte se na plachtìní podívat, další závody na Bezdrevu se chystají: 12.7. Prázdninový závod, 19.7. Krajský pøebor JÈ kraje, 26.7 Pohár IMEGO, 9.8 Pirát, Evropa, 16.8 Bezdrevský kapr, 6.9 Poslední vítr, 11.10. Jihoèeská žába nebo nakouknìte na www.yachting.cz/slavoj 14

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Pohár ze zámku a Hlubocké princezny I když se zdá, že o oddílu hlubockého Sokola mažoretky Hlubocké Princezny není v poslední dobì slyšet, je to jen zdání, které vám velice ráda vyvrátím. Mažoretky se spoustu èasu pøipravovaly na nároèná vystoupení, soutìže a samozøejmì letní sezónu. První soutìž se konala 1. kvìtna v Rapšachu. Sjely se sem soubory z celých jižních Èech, folklórní, moderní tance, hudebníci a mezi nimi také hlubocké mažoretky. V Rapšachu ještì nikdy mažoretky nebyly vidìny, a tak pro nás bylo vystupování o to pøíjemnìjší. Obecenstvo bylo velice pøíznivé a všechna naše vystoupení odmìnilo vøelým potleskem. V závìreèném hlasování jsme se umístnily na krásném 2. místì z celkového poètu 8 soutìžních skupin. Letos již tøetím rokem vyrazily mažo ret ky také na s ou tìž v mažoretkovém sportu do Kolína. A jako každý rok jsme se na soutìž pilnì pøipravovaly. Všechny hlubocké Princezny a Princeznièky se snažily, pitnì trénovaly a vzornì chodily na tréninky. Všechno se nakonec vyplatilo. Mažoretkami nejvíce oèekávaný víkend pøišel 2. kvìtna. Vzhledem k èasnému zaèátku soutìže jsme vyjely již v pátek odpoledne, v Kolínì jsme mìly zajištìné ubytování. Soutìž je pro nás velikou motivací. Nabereme vždy nové zkušenosti, potkáme známé tváøe a v neposlední øadì utužíme sportovního a kolektivního ducha. Letos Princezny soutìžily celkem se tøemi formacemi v rùzných vìkových kategoriích, k tomu 2 sólová a 2 párová vystoupení. Bojovalo se celou sobotu. Zatímco první skupina mìla v 9 hodin ráno již své vystoupení za sebou, poslední duo pøišlo na øadu až veèer v osm. Stály proti nám velké konkurentky a pøestože jsme si neodvezly žádné ze tøech prvních míst, bylo pro nás umístnìní velikým úspìchem. Naše nejmladší skupinka Princeznièky II (kategorie Dìti do 7 let) byly samozøejmì pro nás všechny velikým vzorem. Je totiž tréma nepostihla a tak odtanèily své vystoupení samozøejmì pro mì nejkrásnìji ze všech. Porotci mìli zøejmì jiný názor než já, ale na tom nezáleží. Umístnìní 9 z 11. Naše nejmladší sólistka Kaèenka Koøanová (kategorie Kadet 7–10 let), pøedvedla své vystoupení bez jediné chybièky s takovým odhodláním, že mi vyhrkly slzy dojetí. Pøípravy byly nároèné, nejkrásnìjší pocit pak pøichází ve chvíli, kdy vidím úspìch svých svìøenkyò. Kaèenka svou premiéru zvládla na jednièku a umístnila se na krásném 9. místì z 18 ti soutìžících. Další dìvèata, která poprvé zkusila své štìstí, byla Nikolka Hanzlíková a Eliška Øíhová. Soutìžily také ve vìkové kategorii Kadet. Jejich vystoupení mìlo veliký úspìch, rozproudily celý sál a sklidily krásný potlesk. O pár bodíkù jim unikla medaile a zùstaly na nádherném 4. místì z 9 ti soutìžních párù. Naše stálá sólistka Petra Trnková letos bojovala s trémou. Jistì jste o všichni nìkdy zažili. Ale i pøes zádrhely, které jí bìhem soutìžního vystoupení potkaly, se nepøestala usmívat a bojovala až do samého konce. Možná právì svým pøístupem a stále milým úsmìvem se porotì líbila natolik, že ve výsledkové listina obsadila 11. místo z 18 soutìžících. Body byly velice tìsné. Princeznièky I jely na soutìž s velice tìžkou sestavou. Za rok jsme udìlaly mnoho práce a já jsem na nì pyšná. Sem tam sice hùlka spadne, ale protože vím, že to není jednoduché, zlobit se na nì nemohu. Vím, že pilnì trénují a že mají v sobì spousty talentu. V Kolínì jsem dìvèatùm radila, a si vystoupení hlavnì užijí a nestresují se. Myslím, že vystoupení se krásnì povedlo. Krásné umístnìní 6 z 11 to dokazuje. Nejvìtší emoce jsme však zažily s nejstaršími Princeznami. Letos jsme pøípravì vìnovaly opravdu maximum, tvrdé tréninky a soustøedìní. Naše kategorie byla rozdìlena na dvì skupiny po 9 soutìžních formacích. Do finále postupovaly vždy 2 formace z každé skupiny. Jely jsme do Kolína www.hluboka.cz

se strategií, že do finále se urèitì musíme dostat. Znamenalo to porazit dalších 6 formací. Když jsme ale vidìly naše konkurentky, nemìly jsme moc velké nadìje. Pøed naším prvním vystoupením jsme se soustøedily hlavnì na to, aby vše bylo veselé, živé, abychom zaujaly nejen tìžkými cviky, ale také náladou, kterou se snažíme rozdávat. Bylo pro nás velice dùležité, abychom hodiny a hodiny naší práce zúroèily. Po vystoupení byly holèiny dobøe naladìny. Èekalo nás ale ještì více jak hodinové èekání na výbìr formací do finálového kola. Pomalu ale jistì jsme pøestaly doufat. Ve chvíli, kdy pan poøadatel oznámil, že bude vyhlašovat postupující formace jsme již moc nevìnovaly pozornost. Když ale jako první vyhlásil startovní èíslo 100 – Hlubocké Princezny, celý sál musel slyšet projev naší radosti. Jekot, výkøiky, pláè, slzy štìstí. Nevìøily jsme, že se nám vyplnil náš tajný sen. Postupovaly jsme do finále. V tuto chvíli již nešlo o medaile, vìdìly jsme, že se umístníme nejhùø na 4. místì a již tato skuteènost pro nás byla úspìchem. Dìvèata byla v tu ránu jako znovuzrozená. Najednou v nich proudilo tolik energie, mìly skvìlou náladu a na první pohled v nich bylo vidìt odhodlání. Padlo heslo: »Holky bojujem!«. Ještì nikdy jsem je nevidìla tak nadšené. Druhé vystoupení bylo samozøejmì ještì lepší, ménì popadaných hùlek, více povedených tìžkých cvikù. Všechny byly spokojené. I já. Vážnì už mi nezáleželo na jakém místì se umístníme, konkurentky byly skvìlé a subjektivní názor má každý z nás jiný. Pro mì byl úspìch, že se dìvèata stmelila, že bylo vidìt, jak táhnou za jeden provaz, tìšilo mì, že všechno co nadøely dokázaly ukázat a byly na to hrdé. Nakonec jsme opravdu zùstaly na tom bramborovém místì, ale pro nás to byl obrovský úspìch. Poslední vystoupení èekalo na mì a Míšu Jirsovou až kolem 20 hodiny. Protože vím, že sama za sebe nemám èas trénovat, jezdíme si tyto soutìže užít, ne vyhrát. Letos jsme pojaly hudbu netradiènì a po všech komerèních skladbách jsme sál probudily melodií z Lord of the Dance. Vystoupení jsem si užily, vidìly jsme zase nové variace našich konkurentek. I když nám padaly hùlky, zaujaly jsme natolik, že jsme obsadily 7. místo ze 14 soutìžních párù. Domù jsme dorazili všichni vyèerpaní. Ale zato plní krásných zážitkù a emocí. Jsem pyšná na všechny hlubocké mažoretky, dìlají radost mì, svým rodièùm. Nemusí se za nic, co pøedvedou, stydìt. Dìkuji jim za vzornou reprezentaci, za slušné chování a úspìchy, které si právem zaslouží. A co mají dále mažoretky v plánu? 24. kvìtna se opìt zúèastní Pøehlídky mladé hudby v Lomnici nad Lužnicí. 25. kvìtna odjíždí již podruhé na festival hudby do italského mìsteèka Cervia, kde si budou týden užívat sluníèka, výletù a v neposlední øadì nádherných vystoupení. Na 1. èervna jsou mažoretky objednané na Den Dìtí pøed obchodním domem GIGA Sport a 8. èervna budeme opìt (jako každý rok) dìlat radost dìtem v Hrdìjovicích, též na Dìtském dnu. Doufáme, že a nás uvidíte kdekoliv, pokaždé vám vneseme trochu štìstí do srdíèka a že si z našeho vystoupení odnesete jen pøíjemné vzpomínky. Tereza Sklenièková

15

Pozvánky Výstava obrazù Bernda Pöppelmanna a Annette Isfort v loveckém zámku Ohrada U pøíležitosti konání Národních mysliveckých slavností a Mistrovství Evropy ve vábení jelenù budou na loveckém zámku Ohrada vystavovat známí nìmeètí malíøi Annette Isfort a Bernd Pöppelmann. Prodejní výstava obrazù potrvá od 27.6 do 2.7. 2008. Oba malíøi jsou známí v zahranièí a tìší se pozornosti nejen pøíznivcù umìní a myslivosti, ale i široké veøejnosti, nebo jejich obrazy zachycující volnì žijící zvíøata s velkým citem, precizností a patøiènou realistickou atmosférou. Od roku 1998 pravidelnì vystavují v Dortmundu na mezinárodním veletrhu pro myslivce, kynology a rybáøe Jagd und Hund. Annette Isfort Vychází ve své tvorbì hlavnì z vlastních pozorování pøírody. Její obrazy zachycují pøírodní scenérie, okamžiky a volnì žijící zvíøata. Svìt zvíøat pøibližuje harmonií ztvárnìného prostøedí s velmi citlivì sladìným obrazem zvíøete. Fantazie, souhra barev, vlastní charakteristické pojetí prostøedí v kontrastu s realitou ústøedního tématu dávají jejím obrazùm nezamìnitelný výraz. Její obrazy byly vystavovány v Nizozemí, Belgii, Nìmecku, Velké Británii, USA, Rusku atd. Prostor pro výstavy poskytly instituce jako napø. Leigh Yawkey Woodson Art Museum, Wausau, Wisconsin nebo Kunsthuis van het Oosten, Enschede NL aj. Autorka publikuje i v øadì nejen mysliveckých èasopisù v Nìmecku napø. Natur Blick, Wild und Hund, Pirsch a Art Profil. Malíøka je èlenem International Art Fund, Moskva aj. Bernd Pöppelmann Ètenáøùm je tento malíø možná známìjší. Jeho malby si jistì každý zapamatoval z publikace Lov od autora Kurta G. Blüchela (kniha u nás vyšla v roce 2004 v nakladatelství Slovart, s.r.o.). Dále ilustroval napø. Best of Wildlife" - R. R.Wolf, North Light Books, USA, Greifvögel - W. Bednarek, Landbuch-Verlag aj. Obrazy Bernda Pöppelmanna velmi realisticky zachycují volnì žijící zvíøata a pøírodu. V jeho tvorbì nalezneme portréty zvíøat, zvíøata zachycená v jejich pøirozeném prostøedí ale také napø. obrazy ušlechtilých arabských koní a portréty loveckých psù. Pøi pohledu na obraz máte pocit, že nahlížíte pøímo do pøírody, na konkrétní pole s koroptvím hejnkem, pozorujete lišku èi zajíce a bojíte se, že tato krásná zvíøata vyrušíte. Tak reálné jsou obrazy od Bernda Pöppelmanna.

V roce 1998 a 2000 byl za svoje nádherné obrazy ocenìn prestižní cenou na nejvìtší výstavì s tématikou “Wildlife-Art“ v Evropì - Wild in de Natuur - Enschede, Nizozemí. Autor vystavoval napø. v Nìmecku, Nizozemí, Belgii, Švédsku, USA a Japonsku v prostorách Alexander-König-Museum, Bonn nebo Leigh Yawkey Woodson Art Museum, Wausau a v Maison Europeenne de la Chasse et de la Nature, Brüssel, Belgie. Nevšední umìlecký zážitek pøipravilo pro návštìvníky Národní zemìdìlské muzeum Praha – NZM Ohrada, muzeum lesnictví, myslivosti a rybáøství za podpory Èeskomoravské myslivecké jednoty, o.s. a agentury Rembrandt, s.r.o. Ing. Hana Schejbalová Alšova jihoèeská galerie v Hluboké nad Vltavou Alšova jihoèeská galerie v Hluboké nad Vltavou Vás zve na zahájení výstavy Autoportrét v èeském umìní XX. a XXI. století, které se uskuteèní v sobotu 28. èervna 2008 v 11:00 hodin ve velkém sálu AJG v Hluboké nad Vltavou (bývalá zámecká jízdárna). Výstava se bude konat od 28. èervna do 2. listopadu 2008. Jedná se o doposud nejširší a nejúplnìjší prezentaci specifické podoby autoportrétní tvorby v èeském výtvarném umìní. Tento tematický okruh bude pøedstaven nejenom v klasických technikách – malba, kresba, grafika, plastika, ale objeví se tu i nová média – fotografie, videoinstalace a instalace. Na výstavì (a v katalogu) budou zastoupeny pøední osobnosti èeské moderny a postmoderny, napø. B. Kubišta, E. Filla, J. Èapek, A. Procházka, F. Muzika, M. Medek, N. Plíšková, V. Stratil, J. David, V. Bromová, M. Preslová, K. Balcar, J. Køivánek, R. Franta atd. Mgr. Vlastimil Tetiva, kurátor výstavy Karel Balcar: Odpoèívající mistr s fakovákem, 2000.

Pozvánka na dva sportovní turnaje: O S Poštovní spoøitelnou do finále – 21. a 22. 6. 2008 O Gala Cup – celorepublikový turnaj juniorek (do 20 let), 28. a 29. 6. 2008, úèast nejlepších hráèek ÈR POŠTOVNÍ SPOØITELNA CUP 2008 2. regionální turnaj v plážovém volejbalu Jihoèeského kraje sobota 21. èervna – muži, ženy, junioøi, juniorky nedìle 22. èervna – mixy – dospìlí, mixy – mládež Místo: B. B. BEACH ARÉNA, Hluboká nad Vltavou, Sportovní ul. sobota juniorky – prezentace do 9:45, zahájení zápasù 10:00 hod junioøi – prezentace do 9:45, zahájení zápasù 10:00 hod ženy – prezentace do 9:00, zahájení zápasù 9:15 hod muži – prezentace do 9:00, zahájení zápasù 9:15 hod nedìle – v pøípadì nutnosti dohrávka ženy/muži – prezentace do 9:00, zahájení zápasù 9:15 hod mixy – mládež – prezentace do 9:45, zahájení zápasù 10:00 hod mixy – dospìlí – prezentace do 9:00, zahájení zápasù 9:15 hod Úèast: Turnaje se mohou úèastnit i neregistrovaní hráèi/ky (není potøeba registrace ani uhrazení licenèního pøíspìvku). Podmínkou je buï trvalé bydlištì v regionu JK (nutno prokázat obèanským prùkazem) nebo úèastník musí hrát volejbalovou soutìž za oddíl v JK (nutno prokázat registraèním prùkazem). Turnaje se nesmí zúèastnit prvních 8 hráèù/hráèek dle aktuálního žebøíèku ABV – neplatí pro juniorské kategorie (1.1.1989 a mladší). O Pøihlášky: e-mailem: [email protected], Ludmila Kadlecová, tel.: 607 867 635) Uzávìrka pøihlášek: nedìle 15.èervna do 22:00 hod.

16

Hrací míèe: GALA Beach Smash Dotace: 10.000,- Kè - muži a ženy (rozdìleno mezi prvních 8 týmù) – vìcné ceny – junioøi, juniorky, mixy-dospìlí, mixy-mládež Vklad: – muži, ženy, mixy-dospìlí – 200,-Kè/dvojici, – junioøi, juniorky, mixy-mládež –100,-Kè/dvojici Slevu na vkladu (dospìlí 20%, mládež 100%) mají majitelé Maxkarty Poštovní spoøitelny (nutno prokázat). Poøadatel: z povìøení ABV ÈVS sportovní klub Beachvolleyball – TJ Sokol Hluboká nad Vltavou Øeditel turnaje: Ing. Ludmila Kadlecová Informace: www.beach.hluboka.cz, Ludmila Kadlecová: +420 607 867 635, [email protected] V kvìtnu jsme úspìšnì zahájili beachvolleyballovou sezónu pro veøejnost. Na 24. kvìtna byl naplánován zahajovací turnaj "Stálice" pro naše pravidelné a vìrné návštìvníky. Bohužel se neuskuteènil. Tøi dny vytrvalého deštì a teplota okolo 15°C vykonaly své, písek byl mokrý a studený, a proto jsme turnaj pøeložili na konec sezóny. Snad budeme mít více štìstí a bude sluneèné poèasí, které k plážovému volejbalu patøí. V èervnu zaèínáme s turnajem pro veøejnost zvaným "Mixy". Bude se konat každé úterý od 17.00 hodin, vklad do turnaje èiní 160 Kè za dvojici. Pro jistotu pøipomínáme, že se jedná o smíšené dvojice! Tyto turnaje jsou urèeny pro širokou veøejnost, pøihlásit se mùže kdokoli a bìhem celé herní sezóny.

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Baseballový klub Baseballový klub zamìstnavatelem osoby s mentálním postižením

Sportovní hry pro osoby s mentálním postižením

Hlubocký baseballový a softballový klub v uplynulém týdnu zrealizoval další èást ze své dlouhodobé vize a nabídl jedno pracovní místo na èásteèný úvazek pro osobu s mentálním postižením ze spolupracujícího Centra sociálních služeb Empatie v Èeských Budìjovicích. Tímto novým zamìstnancem se stal Martin Filas. Zamìstnávání osob s mentálním postižením není z rùzných dùvodù záležitostí pøíliš rozšíøenou a èasto pomìrnì organizaènì nároènou. Pøesto, po vyhodnocení aktuální situace v klubu byl po jednání se spøáteleným Centrem sociálních služeb Empatie v Èeských Budìjovicích nalezen vhodný kandidát na práci v baseballovém areálu. Martin Filas pracuje v areálu tøikrát týdnì 4 hodiny (pondìlí, støeda, ètvrtek od 8:00 do 12:00) pod vedením Jana Pirgla. Hlavní náplní jeho èinnosti budou drobné terénní úpravy v areálu, pomoc pøi pøípravì høiš a další drobné práce okolo a v novém zázemí. Martin je prozatím s prací velmi spokojen, zamìstnavatel s jeho pracovním nasazením rovnìž.

Ve støedu 14. kvìtna 2008 probìhl ve sportovním areálu hlubockého Sokola 15. roèník Sportovních her pro osoby s mentálním postižením, poøádaných Hlubockým baseballovým a softballovým klubem spoleènì s Centrem sociálních služeb Empatie a za asistence studentù Støední zdravotnické školy z Èeských Budìjovic. Bìhem teplého sluneèného dne tak více než 130 hendikepovaných sportovcù absolvovalo øadu sportovních a doplòkových disciplín a spoleènì se bavilo a odpoèívalo v nejrùznìjších zákoutích upraveného sportovního areálu. Již od osmi hodin ráno se sjíždìly jednotlivé týmy sportovcù s doprovodem z jedenácti zaøízení peèujících o postižené v jihoèeském kraji. Po deváté hodinì hry odstartovaly krátkým úvodním slovem a instrukcemi pro sportovce, rozdìlením balíèkù s obèerstvením a trièek s logem her. Následoval blok sportovních disciplín - bìhy na 60 metrù, závod vozíkù na 30 metrù, hod do dálky baseballovým míèem, autový hod, hod diskem na pøesnost a skok do dálky. Poté, co jednotlivé výpravy absolvovaly tuto velmi soutìžní, mìøenou a bodovanou èást, krátce se obèerstvily a odpoèinuly ve stínu, zatímco organizátoøi akce pøipravili jednotlivá stanovištì jedenácti doplòkových disciplín. Až do 13:00 tak hendikepovaní sportovci s chutí soutìžili ve stolním tenisu, foukané, petanque, probíhali složitou pøekážkovou dráhou, odpalovali baseballovou pálkou míèek ze stativu, ochladili se pøi vodní štafetì a naopak krev rozproudili pøi pøetahované lanem èi probìhnutí hradem. Nechybìl ani oblíbený nafukovací hrad, tentokrát zapùjèený firmou Coca-Cola. Na závìr bylo vyhlášeno poøadí všech týmù a pøed druhou hodinou odpolední byl patnáctý roèník her uzavøen. Celým dnem provázeli moderátoøi rádia Kiss, o pohodlí sportovcù se starali šikovní studenti Støední zdravotnické školy z Èeských Budìjovic. Spolehlivou dopravu zajistil tradièní dopravní partner klubu firma KBA Tour Èeské Budìjovice. Velké podìkování patøí dále zejména firmám PCO, Terno Èeské Budìjovice, NOPE Týn nad Vltavou a Všeobecné zdravotní pojišovnì, bez jejichž podpory by nebylo možné zrealizovat tuto populární akci na tak vysoké úrovni. Jan Pirgl

Školáci ze Zlivi poznávali naši vlast V pátek 23.5. se v areálu Baseballu Hluboká konal Vlastivìdný den, tentokrát ne pro širokou veøejnost, ale pro školáky ze ZŠ Zliv. Jak vyplývá z názvu dne, zamìøen byl pøedevším na znalosti o Èeské republice, její historii i souèasnosti. Ze základní školy byly vyslány 4., 5. a 6. tøídy, celkem pøes 100 dìtí + 6 uèitelù + 1 dobrovolný doprovod. První skupinka dìtí v èele s dvìma uèiteli dorazila naprosto neoèekávanì na kolech, což v organizátorech vyvolalo zmatek – je to Zliv není to Zliv? Jestli nejsou, co jim øekneme, a jedou pryè, že je to tu dnes jen pro objednané? – naštìstí to zvlivští byli a krátce na to autobus od štìdrého sponzora KBA Tour, který zajistil kyvadlovou dopravu Zliv Hluboká, pøivezl další natìšené úèastníky dne a vše mohlo zaèít. Samotný prùbìh dopoledne by asi lépe popsali pøímí úèastníci - soutìžící, ale i jakožto organizátor – pozorovatel mohu øíci, že všichni vypadali spokojenì a zabavenì. Dìti plnily u pìti stanoviš rùzné úkoly, za což byly odmìòovány drobnými sladkostmi, jablíèkem nebo i džusíky v krabièkách. Výhodou areálu s mnoha atrakcemi nepochybnì je, že ani po splnìní všech disciplín se dìti nenudily a mohly se prohánìt tøeba po hradu nebo po høišti, a na závìr nechybìlo opékání buøtíkù. Nìkteré z doplòkových aktivit se ani neuskuteènily, nebo se dìti zabavily po svém, ale tøeba takové kreslení portrétu prezidenta bylo možná ještì zábavnìjší pro dospìlé, kteøí si kresbièky prohlíželi. Ještì jednou tedy dìkuji – jmenovitì: lékaøce v záloze Monèe, skvìlému obranáøi Michalovi (jednu chvíli musel bránit krabici se sladkostmi vlastním tìlem), obìtavé Marcele, všestranné Jáje (kromì vlastní disciplíny zvládala obsluhu baru a nanukového boxu) a tvoøivému Jakeovi, který kromì otázek z vlastivìdného testu povìøoval soutìžící speciálními úkoly, no a samozøejmì také našemu skvìlému logistikovi Davidovi, který poté, co hlavní organizátorce málem zpùsobil infarkt (když zjistila, že Davidem slíbené nákupy nakoupeny nejsou) vše s rychlostí blesku napravil a vèas dovezl. Den se tedy vydaøil po všech stránkách, jediným zranìným byla hlavní organizátorka dne, která se pøi naøezávání buøtíkù zaøízla do vlastního ukazováèku. Doufejme, že se dìtem zábavné dopoledne líbilo a že se zase nìkdy v našem areálu spoleènì potkáme. Míša Hanzlíková

www.hluboka.cz

Zralí vìkem – aneb seniorské odpoledne Vážit si šedin a zralosti vìku, to mìlo v minulosti, u rozvinutých kultur, nejen své místo a vážnost, ale dokonce i èasto ukotvení v pravidlech morálky, cti a etiky... Poslední dobou je více a více prosazováno ono »mládí vpøed« a ne vždy je to až tak ideální, zvláštì, pokud si ti mladí myslí, že staøí jim nemají co v dnešní dobì pøinést a do života dát – snad mimo pìkného dìdictví, to je stále platná deviza, kterou èlovìk stále bere a skoro i vyžaduje. A tak jsem tomu upøímnì rád, že v našem klubu na seniory myslíme. Pilotním projektem se stalo seniorské odpoledne, které jsme uspoøádali 9.5.08 od 13.hodiny. Poèasí klaplo a do areálu pøijali pozvání senioøi z hlubockého domova dùchodcù a seniorského klubu a potom také z domu s peèovatelskou službou v budìjovické Staromìstské. Díky již tradiènì dobrým partnerským službám spoleènosti K.B.A. Tour s.r.o. a jejich dopravním prostøedkùm se všichni senioøi dostali do areálu bez námahy, pøesnì a vèas. Pøes tøicet bájeèných zralých lidí pøišlo plno oèekávání a pustilo se do první èásti programu a tím bylo sportovní klání. Hody míèky na cíle – zavìšenou baseball pálkou modifikované ruské kuželky – støelba hokejkou do malých branek – pøechod pøes »moèál«, po

17

vzoru paní knìžny v Lucernì – a další disciplíny èekaly na úèastníky. Následovalo obèerstvení se a usazení buï venku, nebo v naší klubové restauraci, kde již zaèal ladit hlas a zahøívat nástroj harmonikáø a hudebník, pan František Liebl. Jeho pùvodní obavy, zda nebude prostor velký, aby jej uzpíval, byly opravdu liché. Naopak my se obávali, zda náš nový prostor ustojí rozechvìní, které z jeho dynamiky zpìvu a akordeonu vstoupilo do prostoru. Abychom dali možnost krátké regenerace hlasivek, tak jsme pro pauzu pustili krátký dokumentární film z projektu „Toulky s lesníkem“ od spoleènosti Fontis. Pùvodnì jsme sice mìli pøipraven jiný zajímavý dokument od stejného studia, ale nová technika nám nedovolila ještì vstoupit plnì do svých systémových tajù a tak pøišlo k náhradnímu øešení. To se však již pan Liebl opìt chopil nástroje a rozkmital svùj hlas v lidovém tónu. Organizátorky odpoledne Bára Štìpánová s Lenkou Chr᚝anskou vtáhly naše zralé pøátele na taneèní parket a nádherná atmosféra pokraèovala. Kdo chtìl být dále od hudebního kotle, ten venku využíval sluníèka a vedl pøíjemné rozhovory. Ještì jsme každému úèastníku pøedali osobní písemnou zdravici od svìtovì uznávané kapacity v oblasti psychologie, Prof. Doc. PhDr Jaro Køivohlavého, CSc, který takto na dálku poslal krátké zamyšlení s pøíbìhem „Vtipálek“, které si každý úèastník odnesl domù. Bára s Lenkou byly šastnì unavené, ale moc spokojené. A tak jsem tomu rád, že jsem byl díky jejich nasazení bez práce. Víte pøátelé, být zbyteèný pro takový tým, to èlovìka ani nemrzí, naopak je na takové lidi pyšný. Že jsme nìco dali druhým? Naopak jsme od tìch zralých lidí hodnì získali a znova jsme si uvìdomili, jak je dùležité se seniory poèítat, vnímat je, naslouchat jim a tìšit se jimi. Velký dík patøí také øediteli Domova dùchodcù v Hluboké nad Vltavou panu Jiøímu Slepièkovi. Nejen, že si udìlal èas a po celé odpoledne byl v kruhu svých pøátel, ale také se podílel na podpoøe celého tohoto mini projektu. Libor Chr᚝anský

Kadetská reprezentace na Hluboká Kadetský národní tým se o víkendu 24. -25. kvìtna pøipravoval na letní Mistrovství Evropy v italské Parmì. Jedno z první soustøedìní na baseballovém høišti probìhlo právì v Hluboké nad Vltavou.

Národní celek pøijel pod vedením trenérského tria Zdenìk Josefus, Pavel Jozek a Tomáš Farda spoleènì s poèetnou skupinou reprezentantù. Ideální poèasí a podmínky v našem areálu umožnily všem hráèùm pøíjemnì strávený víkend ladìný kompletnì do baseballova s dopòkovými aktivitami jako je stolní tenis èi basketbal. Reprezentace se stala prvním baseballovým celkem, který využil kompletní nabídku našich služeb, tj. ubytování a kompletní food servis, který v prùbìhu víkendu zajišovala Hanka Duroòù, Petra Vojnarová, Petr Jíra, Zbynìk Novotný, Petra Marková a Veronika Adamcová. Dìkujeme reprezentantùm za návštìvu, týmu v kuchyni a za barem za super práci a budeme se tìšit na další povedenou akci. David Šastný

Hlubocký žákovský reprezentant Martin Mužík, hráè hlubockého baseballového klubu, úspìšnì absolvoval poslední kolo výbìrù do baseballového národního reprezentaèního týmu žákù. Kromì øady letních soustøedìní se zúèastní zejména prestižního Mistrovství Evropy v baseballu žákù, které se uskuteèní v termínu 13. - 18. èervence v Hluboké nad Vltavou. Bìhem turnaje ho uvidíme pravdìpodobnì na postech nadhazovaèe a chytaèe. Martin (12 let) je kmenovým hráèem týmu mladší kadeti a v souèasné dobì trénuje pod vedením Jana Pirgla. Martinovi pøejeme hodnì úspìchù bìhem jeho reprezentaèního pùsobení.

Pozvánka na žákovské Mistrovství Evropy V termínu 13. - 18. èervence se v baseballovém areálu Hluboké nad Vltavou opìt po dvou letech uskuteèní Mistrovství Evropy v baseballu žákù za úèasti týmù Èeské republiky, Polska, Rakouska, Ukrajiny, Ruska a Litvy. Bìhem každého dne budou k vidìní celkem tøi zápasy, vždy od 11:00, 14:00 a 17:00. Èeský národní tým je tradièním finalistou tohoto prestižního turnaje a s tìmito ambicemi nastupuje i do letošního roèníku. Udìlejte si bìhem letních prázdninových dnù èas a pøijïte podpoøit náš tým i hlubockého reprezentanta. Generálním partnerem ME je spoleènost ÈEZ. Foto: Jan Pirgl

S vysloužilci do zoo! Za vysloužilý elektrospotøebiè lístek do zoo zdarma! Hluboká nad Vltavou – 7. èervna 2008 – pøipravila Zoo Ohrada v Hluboké nad Vltavou ve spolupráci s kolektivním systémem Elektrowin zajímavou akci. Kdo pøinese ten den do zoo vysloužilý elektrospotøebiè, obdrží dìtskou vstupenku v hodnotì 40 Kè zdarma, nebo slevu na lístek pro dospìlého návštìvníka v této hodnotì. A to není všechno! Podle velikosti odevzdaného elektrospotøebièe budou pro návštìvníky pøipraveny zajímavé dárky. Navíc se dìti i dospìlí u stánku spoleènosti dozví, jak zacházet s vysloužilým elektrozaøízením, aby neplnilo èerné skládky a neohrožovalo pøírodu. „Chceme touto akcí pøipomenout všem, že vysloužilé elektrospotøebièe není možné odkládat do komunálního odpadu, ale je nutné je odevzdávat do míst k tomu urèených – to je do sbìrných dvorù èi u všech dobrých prodejcù elektro,“ øíká øeditel zákaznického oddìlení spoleènosti

18

Elektrowin Roman Abrham. „Zoologické zahrady navštìvují vìtšinou rodiny s dìtmi èi školy. A my víme, že dìti velmi úèinnì pùsobí na rodièe a dospìlé, aby se chovali zodpovìdnì – a k pøírodì zejména,“ dodává. „Iniciativu kolektivního systému Elektrowin jsme velmi uvítali. Vždy nám všem jde o jeden cíl – chránit spoleènì pøírodu. A podobné akce tomu hodnì napomáhají,“ øíká RNDr. Roman Kössl ze Zoo Ohrada. „Navíc tato akce je velmi netradièní a nám se nápad s výmìnou nefunkèního spotøebièe za lístek zalíbil,“ upøesòuje. Pokud se tato akce osvìdèí, zopakuje se i o prázdninách. Elektrowin a.s. byl založen 25. kvìtna 2005 jako provozovatel kolektivního systému zajišujícího oddìlený sbìr, zpìtný odbìr, zpracování, využití a odstranìní elektrozaøízení a elektroodpadu. Zamìøuje

se na velké a malé elektrospotøebièe i elektrické a elektro nick é nástroje. Spoleènost je koncipována jako nezisková, jejími akcionáøi jsou pøední výrobci velkých a m a lýc h d o m á c íc h sp o tøe b iè ù. Prostøednictvím více než 500 sbìrných dvorù v 380 mìstech, 1500 provozoven posledních prodejcù a mobilních svozù zajištìných ve více než 4000 obcích smluvnì pokrývá pøes 85 % obyvatel ÈR. Zoo Ohrada Zoologická zahrada se specializuje na zvíøata Evropy a klimaticky mírné èásti Asie, zejména ale na druhy fauny Èeské republiky. Nechybí ani pøedstavitelé drobnìjších druhù zvíøat z jiných kontinentù. Má vlastní vzdìlávací centrum, dìtské høištì, pøírodní divadlo a restauraci.

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008

Hlubocká blata – Tip na výlet Výlet 1: Èeské Vrbné – Bavorovice – Ohrada – Munice – Hluboká n/Vlt. – Opatovice – Hosín – Hrdìjovice. Asi 16 km. Naše první putování za krásami jihoèeské lidové architektury zaèíná na koneèné stanici autobusu è.19 MHD È. Budìjovice. Pokud uslyšíme køik vodního ptactva, nejde o náhodu: nacházíme se v tìsné blízkosti pøírodní rezervace Vrbenské rybníky, vyhlášené v r.1990 na rozloze 246 hektarù (prochází jí i nauèná stezka). My však pùjdeme po èervené znaèce pod znaènì frekventovanou silnicí, za kterou je bývalý formanský hostinec U ruského cara (zde se v r.1815 zastavil car Alexandr I. pøi své návštìvì na Hluboké n/Vlt.). To už nám chybí jen kousek do historického støedu vesnice Èeské Vrbné, kde na návsi objevíme nìkolik lidových staveb blatského typu (nìkteré se špýchary), bohužel však znaènì zchátralých – napø. è.5 a 10. Z Èeského Vrbného pokraèujeme po znaèce k Vltavì a podél øeky do velmi staré vsi Bavorovic (první zmínka o ní je již z r.1227), která pro zachovalost svých lidových staveb byla prohlášena za vesnickou památkovou zónu. O tom se brzy pøesvìdèíme, když po pøíchodu do vsi se dáme vlevo na jižní konec návsi, kde se mùžeme obdivovat velmi pìkné kovárnì se zvonicí z r.1860 a sousednímu domu è.2 z r.1869. S nimi si nijak nezadá protìjší statek è.4 z r.1878 a pìkný je i sousední dùm è.5 s bránou. Pak se zase vrátíme na znaèku a pokraèujeme po ní k severu k zøejmì nejkrásnìjšímu bavorovickému domu è.21 z r.1860 se dvìma štíty a branou s vraty ve tvaru „sluníèka“. Kousek za ním je další hezký dùm è.29 s volutovými štíty. Z Bavorovic pokraèujeme po èervené stále k severu po hrázi rybníka Nadìje k Podskalské louce a odsud po modré k silnici z È.Budìjovic na Hlubokou a k žluté znaèce. Ta nás po vedlejší silnièce dovede k schwarzenberskému baroknímu loveckému zámku Ohrada, postavenému v letech 1708-22 podle plánù známého architekta P.I.Bayera. V zámku je dnes lesnické muzeum a od r.1939 je u nìj i nejmenší ZOO v Èeské republice, dobøe využívající pro své vodní ptactvo i èást pøilehlého Munického rybníka. Po znaèce pokraèujeme dále silnièkou, lemovanou alejí starých stromù k rozcestí se zelenou znaèkou, po níž se dáme vpravo k hospodáøskému dvoru Vondrov s chovem koní, postavenému v dnešní podobì v r.1895. Krátce za Vondrovem nás zelená opustí vlevo, my však jdeme v pùvodním smìru po silnièce s další alejí starých stromù, až se k nám zleva pøipojí žlutá znaèka a dovede nás stále severním smìrem do další vesnické památkové zóny Munice. Také na zdejší návsi (s kaplí a kovárnou) objevíme velmi pìkné lidové stavby blatského typu se støídavì obloukovými a trojúhelníkovými štíty, kde k nejkrásnìjším patøí è.19 z r.1855, 23 z r.1859 a 27. Znaèka nás nyní vede kolem chat ke hrázi Pìnského rybníka a odtud k silnici z Hluboké do Týna n/Vlt. u kempu Køivonoska. Tu pøejdeme a zajímavým lesním terénem dorazíme kolem skupiny pravìkých mohyl a posléze pøes rozcestí U rybníèku k plotu Staré obory, nìkdejšímu ráji schwarzenberských lovcù. Podél plotu se pustíme k hájovnì U Janeèkù a odsud se dáme vpravo k rozcestí s èervenou znaèkou, po níž dojdeme do Hluboké k rozcestí U mostu. Odsud se necháme vést modrou znaèkou, s kterou pøekroèíme most, ale hned poté ji necháme sestoupit k øece a dáme se vpravo vzhùru silnicí na Hrdìjovice kolem dvou hezkých lidových staveb è.271 a 272 se zachovalou pùvodní dispozicí. Silnice nás pak asi po 300 m pøivede k malému pøírodnímu parku, kde opìt najdeme modrou znaèku a v nìmž stojí t.zv. Závišùv kámen, pøipomínající smrt jednoho z nejmocnìjších Vítkovcù v historii tohoto rodu. Životní pøíbìh Záviše z Falkenštejna, který se doèkal literárního i dramatického zpracování, nad jiné pøipomíná známé pøísloví o pýše pøedcházející pád. Tento mocichtivý Vítkovec - jenž pocházel z krumlovské vìtve, ale psal se dle bavorského hradu Falkenštejna, který jeho otec vyženil - se v r.1276 postavil do èela vzpoury svého rodu proti králi Pøemyslu Otakaru II., která vedla ke ztrátì alpských zemí ve prospìch

www.hluboka.cz

øímského krále Rudolfa Habsburského. Navíc v rozhodující bitvì na Moravském poli 26.srpna 1278, kde „král železný a zlatý“ padl a jež nadlouho poznamenala osud èeského království, bojoval Záviš na Rudolfovì stranì (ale píše se i o tom, že tìsnì pøed bitvou Pøemysl pøíkøe odmítl jeho nabídku pøebìhnout k nìmu ...). Když v r.1283 na konci poruènické vlády Oty braniborského byl teprve 12-letý Pøemyslùv syn Václav II. propuštìn z braniborského zajetí, získal Záviš rychle rozhodujícípostavení na královském dvoøe díky sblížení s královnou-vdovou Kunhutou (s kterou mìl syna a v r.1285 se s ní oženil ta však ještì téhož roku náhle zemøela) a tím se stal fakticky vládcem èeských zemí. Pro Rudolfa Habsburského však zùstal úhlavním nepøítelem a jeho hvìzda zaèala zapadat po pøíchodu královy manželky Guty Habsburské (Rudolfovy dcery) v r.1287 do Èech. Pod vlivem jejím a rovnìž rádcù z øad èeské šlechty se stal Záviš nakonec trnem v oku i svému nevlastnímu synovi Václavu II. - kterému namluvili, že jej chce dát usmrtit a sám se stát králem - a ten jej proto po Závišovì pøíjezdu z Uher (kam se Vítkovec v zájmu hledání spojencù proti Rudolfovi odebral uzavøít sòatek se sestrou uherského krále Ladislava IV.) dal náhle uvìznit a krátce nato po pøekvapivé Ladislavovì smrti i odsoudit ke ztrátì hrdla. Protože však po Závišovì zatèení vypukla nová vzpoura Vítkovcù, použil mladý král zvláštní metodu na její potlaèení : spoutaného Záviše dal vozit od hradu k hradu na vítkovském (døíve však královském) zboží a hrozil jeho popravou, jestliže se hradní posádka nevzdá. Zvolená metoda spolehlivì úèinkovala až k hradu Hluboká, kde sídlil Závišùv bratr Vítek : ten se však rozhodl hradní bránu neotevøít a tak byl Záviš 24.srpna 1290 pod hradem u Vltavy popraven. Pomník na místì Závišova stìtí dal vybudovat v r.1895 kníže Adolf Josef ze Schwarzenberka. Znaèka nás dále vede podél Vltavy a poté proti proudu potoka Èertíka do tøetí vesnice na dnešní trase, která byla prohlášena vesnickou památkovou zónou. Tímto pøívìtivým sídlem jsou Opatovice, tvoøené vlastnì jen dlouhou úzkou návsí se starými lipami, na níž stojí pùvabné lidové stavby blatského stylu (nebo také lidového baroka) s krásnými a neobvykle tvarovanými štíty a branami. Mezi nimi vynikají statky è.11 a 12 z r.1845 (stavìl je hlubocký zedník Cívka) nebo è.7 a 24 z téhož roku a na západì náves uzavírá hezká kovárna z r.1852. Z opatovické návsi pokraèujeme dále po znaèce k silnici na Hrdìjovice, pak krátce po ní vpravo a vlevo do svahu kolem žel. zast. Hosín ostøe lesem vzhùru do stejnojmenné vsi na návrší. Dominantou Hosína, kde již v r.1599 byla založena škola, je zdaleka viditelný cihlový kostel sv.Petra a Pavla - nejvýznamnìjší jihoèeská novorománská stavba z roku 1900, která je dílem architekta Sedláèka. Na jeho místì stával románský kostelík z let 1260-80, jehož sakristie se zachovala jako románská kaple s krásnými nástìnnými malbami, pøipojená k souèasnému kostelu na jeho východním boku. I zde se dochovalo nìkolik lidových staveb. Z Hosína jdeme stále po modré znaèce silnicí na Borek, lemovanou tøešòovou alejí a asi po 500 m zaboèíme vpravo po místní komunikaci do Hrdìjovic. Z ní se nám otevøe fantastický polokruhový výhled smìrem k jihu na velkou èást jižních Èech : zleva vidíme Novohradské a Slepièí hory, Sv. Jana nad Malší, pøed námi v kotlinì leží Èeské Budìjovice, za nimi Poluška a mírnì vpravo Vìncová hora, dále doprava hlavní høeben Blanského lesa s nejvyšší horou Kletí, Kluk, Chlum, Libín a v dálce mohutný šumavský Boubín. Znaèka nás vede za stálého klesání mezi novou zástavbou k železniènímu pøejezdu a poté na hrdìjovickou náves, kde se rovnìž zachovalo nìkolik blatských statkù se špýchary, jako napø. è.15 nebo 17. Odsud nebo z blízkých Nemanic se dostaneme do È.Budìjovic autobusem èi trolejbusem MHD. Mgr. Petr LUNIACZEK

19

Kulturní program PANORAMA BIOGRAF støeda 4. èervna – PS: MILUJI TÌ! USA 2007. Komedie/ drama/ romantický. Co všechno zanechal své ženì po své smrti…? Hrají: Gerard Butler, Hilary Swank, Lisa Kudrow. Režie: Richard Lagravenese. Pøístupný od 15 let. Pátek a sobota 6. a 7. èervna – Taková normální rodinka. ÈR 2008. Komedie. Do poklidné rodinné atmosféry vstoupí provìrka nového èlena… Hrají: Eva Holubová, Jiøí Mádl, Ivana Chýlková, Marián Labuda. Režie: Patrik Hartl. Pøístupný. Støeda 11. èervna – Obsluhoval jsem anglického krále. ÈR 2007. Komedie/drama. Podle Hrabalova slavného románu. Hrají: Ivan Barnev, Oldøich Kaiser, Milan Lasica, Marián Labuda. Režie: Jiøí Menzel. Pøístupný od 15 let – èeské titulky. Pátek a sobota 13. a 14. èerven – Edit Piaf. Anglie/ÈR/Francie 2007. Drama. Aby na mì svìt nezapomnìl … Hrají: Marion Cotillard, Sylvie Testud, Marek Vašut, Jaroslav Vízner. Režie: Olivier Dahan Pøístupný od 15 let – èeské titulky.

PØIPRAVUJEME: 30.7. – 13.9. XIII. ROÈNÍK HUDEBNÍHO FESTIVALU NA ZÁMCÍCH HLUBOKÁ. www.sinfonie.cz ALŠOVA JIHOÈESKÁ GALERIE VÝSTAVY Hluboká, zámecká jízdárna Stálá expozice: Gotické umìní / Malíøství a sochaøství. Nizozemské malíøství 16. – 18. století. Èeské sochaøství 20. stol. do 15. 6. 2008 – Èeské umìní XX. století (1970 – 2007) 28. 6.– 2. 11. Autoportrét v èeském umìní 20. století. Zahájení výstavy v sobotu 28. 6. v 11 hod. Bechynì, zámecký pivovar od 3. kvìtna – Mezi tradicí a budoucností, výsledky mezinárodních keramických sympozií. Mezinárodní sympozium keramiky 2006. Elžbieta Grosseová – Pocity a intuice a impulsy.

Èeské Budìjovice, Wortnerùv dùm AJG 15. 5. – 6. 7. Pøedstavujeme ateliéry AVU Ateliér malby prof. M. Rittsteina Školám nabízíme možnost prohlídky v doprovodu lektora, pøípadnì celý doprovodný program. POØADY HLUBOKÁ, zámecká jízdárna 6. èervna – Galerijní noc v AJG v 19 hodin 52. Hudební léto Hluboká 12. èervna – Jitka Èechová – klavír Jan Páleníèek – violoncello ve 20 hodin 18. 6. Hudební podveèer s posluchaèi èeskobudìjovické konzervatoøe v 17 hodin Zmìna programu vyhrazena Poøady pro školy na objednávku – kontakt: [email protected] http://www.ajg.cz Hluboká – tel. 387 967 041, e-mail: [email protected], È. Budìjovice - tel. 387 311 102, Bechynì – tel. a fax 381 213 092 Výstavní sály otevøeny dennì: Hluboká 9.00 – 18.00 È. Budìj. 9.00 – 12.30 13.30 – 18.00 Bechynì 9.00 – 12.00 13.00 – 17.30

Støeda 25. èervna – Apocalypto. USA 2006. Historický/ akèní/ drama. Výpravný film o starobylé øíši Mayù a jejím zániku … Hrají: Rudy Youngblood, Raoul Trujillo, Dalia Hernandez. Režie: Mel Gibson. Pøístupný od 15 let – èeské titulky. Pátek a sobota 27. a 28. èervna – Barevný závoj. USA/Èína 2006. Romantický. Myšlenka života ve svìtì svázaném pøísnými pravidly, je stále aktuální. Hrají: Naomi Watts, Edward Norton, Liev Schreiber, Diana Rigg Režie: John Curran. Pøístupný od 15 let, èeské titulky. Zaèátky pøedstavení v 19.00 hodin.

KOMORNÍ SCÉNA Úterý 3. èervna – závìreèný koncert žákù ZUŠ. Vystoupí žáci ZUŠ hluboká. 18.00 hod. Sál KC PANORAMA. Ètvrtek 5. èervna – závìreèný koncert žákù ZUŠ. Vystoupí žáci ZUŠ hluboká. 18.00 hod. Lovecký zámek Ohrada. pondìlí – nedìle 16. – 22. èervna 6. roèník – FILMOVÝ FESTIVAL ART FILMÙ 16.6. – INDIÁNSKÉ LÉTO, 17.6. – JMÉNO KÓDU: RUBÍN, 18.6. – CESTA PUSTÝM LESEM, 19.6. – ZTRACENÁ DOVOLENÁ, 20.6. – TOYEN, 21.6. – LEKCE FAUST, 22.6. – OBCHOD NA KORZE. Zaèátky v 19.00 hodin. sobota 28. èer vna – NÁRODNÍ MYSLIVECKÉ SLAVNOSTI. Lovecký zámek Ohrada. Mistrovství Evropy ve »Vábení jelenù« 10.00 – 17.00 hod. Obèerstvení, Staroèeský jarmark, ukázky zvíøat a práce v lese...

20

Hlubocký zpravodaj * èerven 2008