Úvodník K zamyšlení... 6 Železniční podobenství Chemická sekce Akce... 8 Dorostový tábor... 8

1

Úvodník ...................................................................................... 4 K zamyšlení ................................................................................ 6 Železniční podobenství .............................................................. 6 Chemická sekce.......................................................................... 7 Akce............................................................................................. 8 Dorostový tábor  .................................................................... 8 Reklama .....................................................................................11 RAFTY 2008 ...........................................................................12 RELAX 2008 ...........................................................................14 English camp ...........................................................................16 Klusiho Nízké Tatry bez Klusiho ..............................................17 Léto s Atlety.............................................................................18 Inzerce ........................................................................................21 Mládežnická dofča aneb obrázky řeknou více než tisíce slov ;)....22 Letní škola rozvojové pomoci a spolupráce.................................23 Rozhovor....................................................................................24 Ondra Paulus ..........................................................................24 Koutek vedoucího.....................................................................25 Drobečky....................................................................................26 Poetický drobeček .....................................................................26

2

Povídka ......................................................................................27 Pokrok se nedá zastavit.............................................................27 Studijně pracovní pobyt v zahraničí..................................30 Svědectví....................................................................................32 Dandičovo svědectví.................................................................32 Wtipy..........................................................................................35 Pozvánka na výlet .....................................................................37 V září/říjnu nezapomeňte:........................................................39 V příštím čísle ...........................................................................39

3

Úvodník Milí čtenáři, dostalo se vám do ruky třetí, letní vydání našeho mládežnického časopisu Beránek. Musím přiznat, že shromažďování příspěvků bylo trochu jiné než pro předchozí čísla. Léto jsem trávila v Norsku. A protože to byly opravdové prázdniny, všechny starosti a povinnosti jsem nechala doma. A najednou okolo třináctého září jsem procitla z příjemného letního opojení do kruté reality šéfredaktora. Třináctého totiž byl totiž termín, do kterého mi měly přijít všechny příspěvky. Ve schránce jsem jich měla asi tak polovinu. Ale nakonec, den před tiskem Beránka mi dorazily i poslední příspěvky! Naše řady redaktorů rozšířil Matěj, který se ujal Chemické sekce a bude přispívat svými postřehy z Kanady. V tomto čísle najdete jeho první dojmy ze severu. Matěj není jediným nemládežníkem CB HB, který do Beránka přispěl. Když zalistujete stránkami, budete si moci přečíst o English campu Krupáků z pohledu Terky. Protože mládežníci se celé léto chovali nadmíru slušně, nebylo co psát do Bulváru:-( Až se někde nějaký jejich prohřešek objeví, určitě vás o tom budeme informovat ;) Ačkoli z anket vyplývá, že jsme nadmíru inteligentní mládež, alespoň to tak vypadá podle anket na našem webu: 52% mládežníků má průměr do 2,0 a 57% naší mládeže se těší do školy – tyhle čísla asi mluví za vše, ne?, tak se rubrika Mozkovna se příliš velkého ohlasu nedočkala :( Proto na nějakou dobu přestane existovat. Až vám bude chybět, zase se na stránkách Beránka objeví :) Mohlo by se zdát, že nám rubriky jenom ubývají, ale to není pravda! Ode dnešního čísla můžete číst v rubrice Koutek vedoucího, tzn. Adama :) Na závěr bych chtěla zdůraznit, že lze v Beránkovi ZDARMA umístit vaší reklamu!!! Náš časopis má více jak 100 čtenářů,

4

tak to už za to stojí, ne? (Redakce se ani nebrání příspěvkům za reklamu ;)) Příjemné počtení a ať je váš návrat do školy nebo do práce co nejpříjemnější! A kdyby bylo někomu smutno, že už prázdniny skončily, tak ať neteskní. Brzy totiž budou Vánoce!!! :) Danielka Anketa č.08 Tak nám skončil školní rok (že si dával na čas), jaký je váš studijní průměr? <1-1,5) (Neuznávám jiné rozkoše, než učit se.) 9 / 33% <1,5-2) (Člověk od přírody baží po vzdělání.) 5 / 19% <2-2,5) (Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.) 6 / 22% <2,5-3) (Musíš se mnoho učit, abys poznal, že málo víš.) 1 / 4% <3-4) (Kdyby se Římané museli učit latinsky, neměli by čas dobýt svět.) 3 / 11% <4-5) (Mnohý žák prospívá špatně jen proto, že má víc rozumu než učitel.) 0 / 0% all in (samý pětky) (Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.) 3 / 11% Hlasovalo: 27

Anketa č.14 Zdalipak se těšíte do školičky? Ano 13 / 57% Vůbec se mi nechce 3 / 13% Kéž by byly ještě prázdniny 4 / 17% Nééééé 1 / 4% Chácháá, jsem už pracující 2 / 9% Hlasovalo: 23

5

K zamyšlení Železniční podobenství Byl jednou jeden Pán a ten Pán pracoval pro železnici. Jeho prací bylo zvednout most, pokud se blížila loď. Když však v dálce uviděl světla vlaku, spustil most zase „Tatínek dolů, aby vlak mohl bezpečně projet. samozřejmě Ten Pán měl jediného synka. Klukovi bylo dával pozor, okolo pěti let. Rád trávil čas s tatínkem aby se mu v práci, protože si mohl hrát u řeky. Tatínek něco samozřejmě dával pozor, aby se mu něco nestalo“ nestalo, takže maminka byla klidná. Jednoho dne projela pod mostem loď. Pán uviděl v dálce světla blížícího se vlaku. Vzal páku a začal s ní otáčet, aby stihl spustit most včas. Bohužel zrovna v tu chvíli se dítku zatoulal míč do spouštěcího mechanismu a dítku v něm zůstala uvězněná noha. Tatínek měl na výběr, buď znovu vytáhne most a vlak vjede přímo do řeky a nebo přijde o syna. Protože bylo k večeru, navíc pátek, vlak byl plný lidí vracejících se z práce nebo jedoucích na prázdniny. Byli v něm šťastné rodiny, vysokoškolští studenti, dva černí „Pro Pána to cestující schovaní na záchodě ve druhém bylo vagóně, několik opilců a taky jedna žena závislá nejtěžší rozhodnutí na drogách. Celé spektrum lidí žijící mezi námi. v jeho Pro Pána to bylo nejtěžší rozhodnutí v jeho životě“ životě. Rozhodl se obětovat svého syna pro záchranu všech lidí cestujících ve vlaku. Strojvedoucí se snažil zastavit, když viděl, že je na kolejích dítě. Jenže protože vlaky mají hodně dlouhé brzdné dráhy, tak strojvedoucí neubrzdil. Tatínek se zhroutil v slzách. Všichni cestující mohli vidět dojemnou scénu, kdy tatínek obětoval svého syna pro jejich záchranu. Pro mnohé to znamenalo

6

změnu v životě. Narkomanka se rozhodla začít bojovat se svou závislostí a vyhrát, někteří vysokoškolští studenti zjistili, že je to, co dělají vlastně vůbec nenaplňuje, jeden z opilců přestal pít, někteří lidé cestující „Nezáleží na tom, z práce začali žít smysluplněji, jedna ze jací jsme, zda jsme šťastných rodinek si uvědomila, jak moc mají dokonalí nebo být vděční za to, co mají a mohla bych takhle dostatečně dobří pokračovat mnohem déle. pro to, abychom Takhle to přesně udělal Bůh. Obětoval svého mohli přijít k Bohu. jediného syna pro nás, pro všechny. Nezáleží K Bohu může přijít kdokoli“ na tom, jací jsme, zda jsme dokonalí nebo dostatečně dobří pro to, abychom mohli přijít k Bohu. K Bohu může přijít kdokoli. „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ Jan 3,16. "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz...“ Izajáš 55,1 Danielka

Chemická sekce Jak si udělat extra silnou kořalku? Vezměte si svou oblíbenou lihovinu a postupně přisypávejte kuchyňskou sůl. Sypejte velmi opatrně, dokud nezjistíte, že se vám kořalka rozdělila na 2 nemísitelné tekutiny. Horní vrstvu pomocí hadiček přesuňte do jiné nádoby, tam se bude nacházet většina alkoholu a dalších chuťových látek, zatímco slaná voda zůstane v první nádobě. V případě potřeby můžete alkoholový koncentrát naředit vodou nebo džusem. Zkoušíteli pokus poprvé, tak pouze s velmi malým množstvím alkoholu, abyste v případě, že Vám to nebude chutnat, nezničili celou láhev. Matěj

7

Akce Dorostový tábor  Na úvod snad jen to, že dorostový tábor se tentokrát skutečně vydařil. Nejen, že jsme jeli na rafty a zachránili se z pustého ostrova, na kterém jsme na 12 dní ztroskotali, ale hlavně byla celou dobu neuvěřitelná sranda.:-D :-D Když jsme vystoupili z vlaku o zastávku dříve než obvykle, mysleli jsme si nejdřív, že jde o omyl. Jaké bylo ale naše zklamání, když jsme tam uviděli stát Lukyho ( ;-) ). Jakmile si byl jist, že ho slyšíme, rozběhl se k nám, začal všude rozhazovat šátky a z jeho zmatených slov jsme pochopili, že chceme-li se zachránit, musíme co nejrychleji vytvořit čtveřice, svázat si ruce půjčenými šátky a na takto vytvořených „záchranných člunech“ se co nejrychleji přesunout směr tábořiště (=pustý ostrov). Po několika „Udělali jsme pseudovtipných poznámkách typu: „Záchrannej mu tedy radost člun mi zrovna odjel“ jsme se smířili s myšlenkou, a polovinu že našemu hlavnímu vedoucímu už opravdu cesty vlezlo to tropické ostrovní sluníčko na mozek, a k tábořišti vážně po nás chce, abychom po hodinách sezení běželi se ve vlaku běhali.:-(. Udělali jsme mu tedy radost a svázanýma polovinu cesty k tábořišti běželi se svázanýma rukama“ rukama. Další polovinu jsme už jenom apaticky šlapali vodu a nechali se okusovat od žraloků ;-). V táboře nás čekalo další „příjemné“ překvapení: Naše stanové konstrukce byly prozatím bez plachet. Zatímco jsme zdokonalovali naše budoucí obydlí, pobíhali kolem jako radioaktivní rybičky Dandič s kamerou a Eliška s mikrofonem (salátovou okurkou), a vyptávali se nevinných dorostenců, jaké bylo jejich první ztroskotání. Mám dojem, že se snad ani nedivili, když odpovědi nebyly obzvlášť přívětivé. A v tomto duchu pokračoval celý tábor. Byl však ještě mírně okořeněn skutečností, že se v jeho průběhu vytvořila

8

teroristická (ne)organizace, která si říkala pionýři. Tito radikálové pracovali hlavně v noci (krádeže svolávací patrony, zlepšování a přemisťování kousků vedoucovského oblečení, zdokonalování vizáže stanů i samotných vedoucích…). Prostě jsme si tenhle tábor vážně užili ;-). Návštěvní den byl, jako už tradičně, v neděli. Den předtím jsme se s holkama při vyrábění věcí z fimohmoty dozvěděly, že zejtra nebude žádná scénka. To nás kapku naštvalo, jelikož scénka byla na návštěvní den vždycky, a tak jsme to pojaly jako věc cti a druhý den s pár lidma pilně trénovali každou volnou chvíli tři povídky z knížky Živá voda pro duši. Moc se to nepovedlo, tak jsme to ještě s celým táborem zpravili písničkou 78 (You are my brother) i s ukazováním, takže to bylo nakonec docela pěkný. V pondělí ráno jsme se vypravili na rafty. Pršelo, byla zima a nikomu se příliš nechtělo celý den pádlovat, ale nebylo moc na „Prostě výběr. Alespoň jsme si tu jednotvárnost skvělé Sázavy vyšperkovali tím, že jsme půlku cesty podmínky zpívali (rozuměj vyřvávali) staré známé pro písničky, jako například Pampelišky, Pádlujte dobrou pádlujte dál (upravená verze písničky Bojujte srandu“ bojujte dál), Tvůj plamen, nebo Slavíky z Madridu. Druhý den nám ochořel Dandič a Míša Štelerová, s kterýmižto jela vlakem zpátky do tábora Míša Jelínková, z čehož vyplývá, že krom Efči nebyl, kdo by řídil, protože Lukáš musel být na raftu, a tak se suma sumárum stalo, že na dva rafty byl jen jeden vedoucí. A tak jsem zapojila do hry svůj „diplomatický talent“ a podařilo se mi ke všeobecné spokojenosti dostat na jeden raft tu nejlepší

9

partu lidí,jakou jsme si mohli přát a k tomu byl Lukáš na druhém raftu . Prostě skvělé podmínky pro dobrou srandu. Cestou raftem jsme sbírali punkový body a stupída. Já a Tom Ulip jsme získali každý jedno superstupído za to, že jsme nakormidlovali naši loď na jez zadkem napřed . Opravdu pikantní byla závěrečná hra. Ta měla jasné pokyny: Jít stále po modré… Ovšem jaksi se nepočítalo „Ovšem jaksi se s polomy, které zavinily akutní nedostatek nepočítalo modrých turistických značek . Museli jsme s polomy, které se tudíž ptát na cestu chatařů a starých zavinily akutní babiček. Jako první se do cíle dostala nedostatek skupinka, která celý tábor suverénně modrých prohrávala o 3 body a měla tudíž na začátku turistických hry drobný handicap  (Mimochodem to byla značek“ právě moje skupinka, která se do cíle dostala jako první a bez cizí pomoci… ani se nedivíte, co? ;-)) . Na závěrečný večer bohužel pršelo, ale to nám nezabránilo v tom, abychom udělali důstojný pohřeb žehem staré kytaře. Letos jsme všichni dostali trička s veršem z Izajáše na zádech a nápisem „Robinson Crusoe“ vpředu. A kdo si ho nevezme první školní den na sebe do školy, ten je lamka . Jo, ještě jedna drobná perlička: První část kým skautským táborem, který zpíval staré odrhovačky ze žluté Já písničky. A tak jsme se s pár dalšími lidmi rozhodli, že jim trošku ukážeme, jak má vypadat zpívání a spustili jsme ty naše. Po chvíli ti skautíci, vzdor našemu Tvůj plamen, vzdali i Malou dámu . V tom vagónu seděli i nějací 3 bezdomovci a když jsme přestali zpívat, jeden z nich za námi přišel, ať ještě zpíváme, že je to moc hezký a že mu umírá kamarád (dělal si srandu). Tak takovýhle byl náš tábor… Prostě úpa úža super mega bomba ultra skvostně unikátně nejvíc nejlepší! …Ať žije bahno! Marta

10

Reklama

11

RAFTY 2008 24.8.2008 O dnešní informační schůzce se dozvídám až dnes. No co, lepší pozdě, než nikdy ne?:) Na místo dorážím na čas, což je u mě, pravda, neobvykle brzy. Nejspíš je to ale „O dnešní způsobeno tím, že se těším, až uvidím známé informační tváře a zjistím, kdo jede a kdo ne. schůzce se V modlitebně panuje už živý ruch a diskuze dozvídám jak jsem zvyklá ze sobotních mládeží, až na to, až dnes“ že převažuje starší osazenstvo. Mládež je zde zastoupena opravdu mizivě. Ne, není to zdání. Ostatní tu nejsou ne kvůli tomu, že mají brigádu, nebo nevěděli o schůzce. Nejsou tu proto, že nejedou. A tak naši, jinak početnou, sestavu zastupují tři mušketýři (Ondra + Ondra + Petr) a moje maličkost  Jednohlasně odhlasujeme, že nepojedeme někdy v brzkých ranních hodinách, abychom neublížili svému zdraví neuváženě předčasným budíčkem, a proto vyrážíme již ve středu odpoledne. 27.8.2008 Čas plánovaného srazu: 16.30. Čas příchodu kluků: cca 16.45….a pak že pozdě choději jenom holky. Vlak jsme stihli, přestupy jsme zvládli a stan nikde nenechali. Před desátou večerní jsme úspěšně stanuli v našem cíli…teda alespoň pro dnešek ;) Musím říct, že svítit klukům mobilem na stavění stanu byla docela zábava. Noc byla jasná, nebe poseté hvězdami a chlápek křičící uprostřed noci něco do megafonu…idylka  28.8.2008 Není nic lepšího, než vstávat po 8. s pomyšlením, že ostatní jsou vzhůru cca od 5. Bylo teplo a sluníčko svítilo. Počasí jak dělané na vodu. Ve 12 jsme už všichni seděli v raftech a více méně aktivně pádlovali. Více jedinci starší cca 12 let a méně mladší „rafťáci“ V každém raftu byla tak polovina malých dětiček a polovina „dospěláků“ . Já jsem tomu přezdívala

12

školka na vodě. Náš raft na tom byl, co se týče složení, vcelku dobře. Petr V. mladší + starší, Jéňa, Ondra P + Ondra T., Štěpán Calta, kterýmu jsem měla pořád tendenci říkat Šimon, malej Matyáš a opět já jako jediná holka . Hned při prvním jezu jsem byla mokrá nažmach. Suchý Mates byl očividně nadšen a ptal se, kdy bude zas nějakej sjezd (myšleno jez). Tím začal náš vztah: Mates vs. zbylá posádka. Jednou jsme na nervy byli my z něho, jednou on z nás. Jelikož počasí přálo a Vltava tekla, pojmenovali jsme náš raft Dr. Aft 29. – 30.8. 2008 Každej den jsme dostali obálku s úkoly, které jsme se snažili vyřešit. Jednoho dne se ale stalo něco hrozného. Nikdo z nás to nečekal….naše obálka se rozmočila a uplavala (zasvěcení chápou ) nezasvěcení nepochopí. Konverzace na raftu se točila kolem toho, jestli sníme, nebo nesníme Matyáše, až přijedem, ale hlavně kolem WOWka. Počasí se vyvedlo a tak při relaxaci, driftování a poslouchání šplouchající vody se ze zadní části našeho „Vždyť i Mates se raftu linula žhavá diskuze ohledně této tvářil, že ví, o co jde, a že to v kultovní hry. Pravda, po dvou dnech podstatě hraje neustálého vysvětlování Petra a Ondry P. odmalička“ Štěpánovi bych mohla v klidu předstírat, že i já jsem zarytá hráčka a vím o tom úplně vše. Vždyť i Mates se tvářil, že ví, o co jde, a že to v podstatě hraje odmalička. Ani předposlední den jsme se nezvládali vyhýbat kmenům. Při žhavé konverzaci jestli to vezmeme doleva, nebo spíš doprava se „občas“ stávalo, že jsme ho vzali přímo. Není ale nic krásnějšího, než se zaseknout na mělčině a pozorovat okolní přírodu, zatímco se z vašeho plavidla stává bazének. Dalším nezapomenutelným zážitkem byla záchrana mých bot. Nejprve to byla žabka, která mi vyklouzla z nohy

13

při vyprošťování raftu. Stateční chlapci mi ji ale nenechali uplavat. Po této zkušenosti jsem svoje sandále přivázala provazem a dala sušit na příď lodi. Po pár „Ondra T. se kilometrech se ale provaz o něco zasekl a když však statečně jsme ho vytáhli byla na něm jen jedna vrhl do bota….druhou unášely vlnky…Ondra T. se však vlnobití a můj statečně vrhl do vlnobití a můj „střevíček“ vylovil. „střevíček“ Další perličkou bylo vidět srnku zhruba z 10 vylovil“ metrů, jak pije z řeky, nebo start vrtulníku. 31.8.2008 Poslední den a nejstojatější úsek před námi. Naše výprava se chýlila ke konci a mě bylo líto, že vše uplynulo doslova jako voda. Prožili jsme spolu se všemi 4 krásné, slunečné a požehnané dny. Nikomu se nic nestalo a myslím, že všichni si to užili, přinejmenším naše „školka na vodě“. Ti byli spokojení na suchu i na vodě, ráno i večer...prostě pořád. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci, protože bez nich by to určitě nebyly tak povedené rafty. Dája

RELAX 2008 Na Relax jsem letos jela poprvé a upřímně, moc jsem od toho nečekala. Představa devíti mládeží, spousty lidí a nevyhnutelné trapné hry na představování mě děsila. Ale byla jsem opravdu příjemně překvapená. Ačkoliv byly první tři dny docela pohodový (někdo by řekl nudný :)), tak pak se to rozjelo „teda bezvadná a bylo to super. Moc se mi líbil volejbalový se mi zdá až turnaj mládeží, kde jsme zaváleli a vyhráli teď, protože v průběhu hry (hlavně díky naší Beránkovský dvojce;) a jsem byla sláva i našemu druhému družstvu, které bylo vyjednavač naší druhé ve frisbee. Bezvadná byla i „mečová“ skupiny a občas hra v lese – teda bezvadná se mi zdá až teď, mě to dost štvalo..“

14

protože v průběhu hry jsem byla vyjednavač naší skupiny a občas mě to dost štvalo..:) Moc jsem si užívala i naší hudební brodsko-krupskou skupinu, se kterou jsme vedli asi čtyřikrát večerní chvály. A když už jsem u těch večerů, bylo by asi blbý (Adam by se jistě ohradil), kdybych nezmínila duchovní programy, které měli většinou vedoucí jednotlivých mládeží. Oficiální téma programů jsem tak úplně nepochytila :-), ale asi to měla být zastavení nad jednotlivými bibl.tématy, o kterých se tolik nemluví (duchovní bytosti, lidé na okraji atd). Díky tomu hudebnímu doprovázení a programům jsem dokonce změnila názor na jednoho nejmenovaného, ale velice známého, Adamova oblíbence, mladého kazatele a vedoucího jedné z mládeží, který se dřív jevil jako docela protiva, ale musím říct – je to machr :). Abych to tak nějak shrnula: Když se na to dívám teď, musím říct, že Relax byl jedna z nejlepších akcí „pro kluky letošního léta. Hodně tomu taky přispěla některá atmosféra na našem dámčím pokoji, kde navěky skrytá jsme probraly téměř všechna témata (pro a utajená“ kluky některá navěky skrytá a utajená :)) a užily jsme si opravdu neskutečnou srandu. A největším zážitkem byl předposlední večer s hořícím křížem na kopci u lesa, vysílání dvanácti hořících balónů k nebi a večeře Páně. Efča

15

English camp Zvědavě se navzájem prohlížíme, Američani se snaží, usmívají se. Nám Čechům se zdají podezřelí, trošku víc zaoblení a takoví moc američtí. To zas bude akce, pomyslím si ironicky, lepší snad zůstat doma. Nejsem moc ten typ, co má rád stokrát denně otázky stylem How are you?, kdy vlastně ani toho, kdo položil otázku, nezajímá odpověď. Navíc dokola používají stejné fráze, neustále se usmívají a pak ty nudné hodiny angličtiny… Kdyby tuhle akci nepořádala naše mládež, snad by půlka lidí „Nám zůstala doma. Ale to by byla škoda! Vážně! Čechům se Všechno bylo úplně naopak, než jsem čekala. zdají Tyhle Američani se netvářili, že je všechno v podezřelí, pohodě. Ačkoli byl věkový průměr v jejich týmu trošku víc 16 let, byli takoví opravdoví, měli srovnané svoje zaoblení a takoví moc hodnoty - až jsem se někdy musela stydět, jak američtí“ jsem na tom já. Zajímalo je, jak se máme a neptali se jen tak. Bylo na nich vidět, že žijí s Bohem. Nemluvili tak obecně o Bohu a o jeho lásce, jak jsem na to u Američanů zvyklá. Bylo to opravdový, hluboký, „Nemluvili mluvili i o problémech, o tom, z jakých rodin tak obecně o pocházejí a co pro ně Pán Bůh udělal. Při jejich Bohu a o jeho svědectvích jsme brečeli a zároveň s nimi prožívali lásce... Bylo to radost z Boží blízkosti a z toho, co Pán Bůh dělá v opravdový, lidských životech a jak zachraňuje. hluboký..“ Nechyběly ani bláznivé hry, talking about dumplings a hodiny angličtiny byly naprosto super. Netradiční, akční, každý den jiné téma, takže jednou jsme se strojili jako vánoční stromečky, podruhé tancovali na imaginární svatbě… prostě fajn :-)

16

Kdybyste mi položili otázku, v čem byl pro mě ten kemp nejpřínosnější, tak o odpovědi nemusím dlouho přemýšlet. Tihle Amíci nás hrozně moc povzbudili, celou naší mládež, přinesli jakýsi Boží vítr nadšení a pro hodně lidí kemp znamenal průlom v jejich duchovním životě. Za to jsem hrozně moc ráda. A taky mám radost, že naše komunikace neskončila tím, že odjeli. Pořád si píšeme a modlíme se za sebe… Bohu díky za kemp a za to, že spojuje lidi po celým světě :-) Terka1

Klusiho Nízké Tatry bez Klusiho Pozvání k putování Nízkými Tatrami společně s Klusim a brněnskými mládežníky bylo pro mě natolik lákavé, že jsem neváhala a rozhodla se jet. Ke mně se ještě přidali Ondra Málek a Martin Mindžák. Jedním z ústředních bodů vyprávění se bezpochyby stane fakt, že až ve „Zpočátku tuto vlaku do Brna se dozvídáme, že Klusi zprávu beru onemocněl a nikam nejede. Zpočátku tuto jako drobný zprávu beru jako drobný vtípek, až později vtípek“ pochopím, jak se věci mají. Každopádně brněnští kolegové se hned zpočátku projeví jako velmi sympatičtí a tedy není důvod k obavám. Ani medvědů se bát nemusíme, neboť členem výpravy je i pes. 1

To je povzbuzení pro English camp CB HB, ne? ;)

17

Nehodlám čtenáře unavovat dlouhosáhlým líčením celé cesty, zmíním jen několik drobností. Hned první den nám umožnil sáhnout si ke dnu svých fyzických sil a tak to pokračovalo i nadále. Fyzická námaha je však v horách vždy bohatě odměněna překrásnou přírodou a rozhledy. A když začne pršet, a že v horách prší vydatně :-), mlhy valící se údolími probouzí v poutníkovi romantické snění. No zkrátka za každého počasí to stojí za to. Náročnou cestu jsme kvůli nepřízni počasí museli po třech dnech vzdát, ale zůstane nám spousta pěkných zážitků...... Romča

Léto s Atlety Nevím, jak chutná léto s kovbojem, ale léto s Atlety je celkem fajnová záležitost. Letos to znamenalo týden na Multisportovním kempu v Jablonci nad Nisou a týden ve Vlastiboři (rovněž poblíž Jablonce) na zážitkovém kempu s názvem Odraz. Takže pěkně popořádku:

MULŤÁK Znalci si určitě nemyslí, že teď budu psát nějaká moudra o multivitamínovém nápoji, ale o sportovní akci pro mladé lidi.

18

Letos nás čekaly velkolepé hry za hranicí imperia. Ano! Samotný Caesar se rozhodl uspořádat velké hry, kde se utkají jednotlivé provincie jeho rozsáhlé říše a pro tuto záležitost si vybral krásné město Jablonium. Sjelo se na devadesát sportovců z 12 provincií a boje mohly začít. Vše bylo jaksepatří napínavé, ale nakonec mohl zvítězit jen jeden tým a tím se stala udatná Hispánie. A v čem se bojovalo? Zástupci provincií museli prokázat různorodé dovednosti: kreativitu při prezentaci a vymýšlení loga „vysokohorská pro svůj národní sport, samozřejmě schovávaná v úředním jazyce, tedy v latině zůstala zcela (mimochodem naše magnomontagnus nepochopitelně scrivandum – tedy vysokohorská zcela schovávaná zůstala zcela nepochopitelně nepochopená“ zcela nepochopená…). Sportovci ale museli oplývat i strategií a spoluprácí (například při navlékání obřích prstenů na ještě obrovitější prst – rozuměj pneumatiku na kulánek), dále vytrvalostí, silou, odvahou, vtipem… No prostě museli být všestranní, což se nejvíce ukázalo při noční hře, kdy nám ničemní Britové ukradli veškeré sportovní náčiní a my je museli dopadnout a kořist opět přinést zpět. Nebylo to jednoduché: střelba, přenášení vody v ústech, živá pyramida, přeplavení přehrady… to je jen malý výčet zkoušek přichystaných na odvážné bojovníky. A když se zrovna nezápolilo v provinciálním boji, trénovalo se na různých sportovištích – toto léto přineslo fotbal, florbal, volejbal, basketbal, softbal, lezení a samozřejmě sport sportů –

19

outdoor, kde jsem se vyskytla i já;-) Na programu byly lanové překážky, fingovaná miniexpedice přes horský hřeben, airsoft, orientační běh a kajaky. Zážitků tedy spousta, nových přátel ještě víc a o nových zkušenostech ani nemluvě. Ostatně jako vždycky, však to znáte;-)

ODRAZ Oheň,voda,země,vzduch Den, noc Radost, rychlost i recese Až do posledních sil Zápal, zábava, zážitek Jestli jste z tohoto popisu nepochopili, co jsme na kempu dělali, tak vězte, že to byl široký záběr aktivit. Dobývali jsme nejvyšší horu Kanady – Mt. Logan (a to naštěstí úspěšně a bez ztrát na životech), ponořili se do hlubokého středověku a celý den tak strávili ve vlastnoručně ušitém oblečení, putováním a dobýváním hradu, na kterém jsme záhy i přespali. Dále se z nás stali reportéři zaměřivší se na místní hasičský sbor (naši paparazzi se dozvěděli nečekané perličky!) Došlo i na discomaraton, strategii, francouzské avantgardní divadlo…. No, bylo toho víc, ale už byste byli zahlceni a jistě litovali, že jste nejeli. Večery byly většinou ve znamení krátkých duchovních programů, nebo povídání o vlastním životě a následných diskuzích v malých skupinkách. Myslím, že kemp byl zajímavý, nabytý, podnětný… a snad si z něj každý alespoň něco malého odnesl (nemám na mysli modřiny;-)

K.cz2 Když jsem hledala fotky na doplnění K.czina vyprávění, musím říct, že když jsem si jich pár prohlídla, tak bych skoro vyměnila pobyt v Norsku za Odraz... 2

20

Inzerce

Kontakt: [email protected]

Chcete něco prodat nebo koupit? Máte šanci právě ZDE!!! V případě zájmu Vám poskytneme i grafickou výpomoc!!!

21

Mládežnická dofča aneb obrázky řeknou více než tisíce slov ;)

22

Letní škola rozvojové pomoci a spolupráce Této akce jsem se zúčastnila na podnět Marti, která letní školu absolvovala loni. Lákaly mě nejen zajímavé přednášky a noví lidé, ale i samotné město Olomouc, které je dějištěm této akce. Byl to pro mě natolik silný zážitek, že se chci s vámi o něj alespoň ve zkratce podělit. Nebudu líčit večery v olomouckých hospodách a čajovnách, ani nebudu popisovat krásy města, ani detailně rozebírat jednotlivé přednášky. Jednou z věcí, která na mě silně zapůsobila, bylo setkání s mladými lidmi, kteří ačkoli je k tomu nevedou žádné náboženské důvody, jsou natolik uvědomělí a mají tak silné svědomí a morální přesvědčení, že svůj volný čas investují do práce v neziskových organizacích bez nároku na jakoukoli odměnu. Mnohým z nás mohou být opravdovým příkladem! Také jsem hlouběji pronikla do problematiky humanitární pomoci a pochopila, že ne každá pomoc může být opravdovou pomocí. Například když jednotlivé diecéze katolické církve pořádají sbírky, při nichž se „ne každá vybere doslova nepotřebné harampádí a pomoc vojáci v zemích postižených válečnými může být konflikty apod. dlouhé večery třídí tyto opravdovou pytle s „pomocí“ a hledají věci, které by pomocí“ místním mohli nabídnout. Rozbitý monitor od počítače, otrhané tepláky a panenky bez rukou a nohou to asi nebudou.

23

Člověku trne úsměv na rtech, když slyší o tom, jak peníze určené na rozvojovou pomoc mnohdy „hlavně že podléhají politickým tlakům a tak se škola bude dost na postaví tam, kde to vůbec není potřeba, očích hlavně že bude dost na očích novinářů. novinářů“ Přesto si myslím, že je naší povinností alespoň část svých finančních prostředků investovat tímto směrem. I můj program byl na toto téma zaměřen, pokud si ještě vzpomínáte. Pokud by se ve vás náhodou hnulo svědomí a chtěli jste se trochu ochudit , na základě informací získaných na této letní škole, doporučuji přispět na konto Lékařů bez hranic, či Arcidiecézní charity Olomouc nebo Praha. Romča

Rozhovor Ondra Paulus Kolik je ti let? 19 Kde studuješ? GHB Jakou hudbu posloucháš? Metal, jak jinak. Proč zrovna metal? Čím tě ta hudba zaujala? Protože je to instrumentálně zajímavá hudba a má šťávu. Máš v současné době vytyčený nějaký cíl? Odmaturovat a dostat se na vejšku. Na kterou vejšku konkrétně?

24

To je těžký…to ti řeknu za rok  No tak aspoň čím by ses chtěl v budoucnu stát? Boháčem 

A kde bys chtěl žít a kolik bys chtěl mít dětí?:-) Bydlet v H.B. a děti 2 Jaký je Tvůj vztah s Bohem? Zajímavej a plnej dobrodružství. Máš nějaký životní motto či citát? Nic konkrétního, podle čeho bych se řídil. A tvůj oblíbený vtip? „Jak naučíš psa mňoukat?...“ to je totiž jedinej co si pamatuju 3 Marta

Koutek vedoucího Nuže, jak oslovit z tohoto místa porcovače, ochutnávače beránčího, tedy čtenáře Beránkova? Přímost je jistě ctnost, proto vynechám omáčku a přejdu rovnou k věci - jaké myšlenky mě napadají k mládeži. Poslední dobou, víc než dřív, se snažím přemýšlet o mládeži jinak. Je to směs vícero nápadů - trochu už něco z toho, co mě napadá dlouho. Trochu z toho, co můžu vidět kolem sebe a konečně i poslední hodně hledající a tázající se elaborát napsaný Davidem Novákem. Myšlenky se týkají konceptu mládeže - je náš zavedený systém, kdy se sejdeme, společně zazpíváme, někdo má program, který je většinou formou kázání tedy přednášky a popřípadě 3

Stručně a výstižně ;) :) Jen by mě zajímalo, jak teda naučit psa mňoukat :-/

25

společně zahrajeme nějakou hru, vůbec ještě aktuální? Nechci říci, že něco někdy může být v nepořádku, protože na takovéhle mládeži jsem vyrostl a hodně mi dala. Ale neměli bychom hledat něco víc? „Má šanci na Něco dalšího? Co když tenhle náš systém je už oslovení nebo jen v nás samotných a držíme se ho jen proto, zaujmutí i pro protože už přeci dlouho funguje? Má šanci na ty, kteří v něm oslovení nebo zaujmutí i pro ty, kteří v něm nevyrostli?“ nevyrostli? Kdyby to ale celé bylo jen o systému a nebyl by v tom i Pán Bůh, určitě by to bylo mnohem těžší. Neměla by ale sobota být právě jiná než neděle, právě že to je naše sobota, mládežnická sobota? A když už jsme u konceptu, není mnohdy mnohem důležitější než instituce mládeže, mládež samotná, tedy lidé a vztahy? Nechci psát žádné odpovědi, protože se necítím způsobilý je dávat, ale chci jen živou mládež a tak v tomhle ohledu cítím, že je třeba jít dál. Aby byl život, je potřeba růstu a co když už potřebujeme vyrůst z toho našeho zaběhnutého a jít s Boží pomocí na nejistou půdu, kde to neznáme, a možná ani nevíme jak to dopadne? Adam

Drobečky Poetický drobeček No príma! Máme tu drobeček druhý, jemuž by se dalo s klidným svědomím přezdívat Poetický. Pochází ze slunečné neděle druhého dne měsíce března. V ten den jsem se vypravila do příjemného lublaňského parku Tivoli. Po krátké procházce jsem se usadila na vyhřáté lavičce, která byla mírně zastrčená od hlavních cest, obklopená probouzející se vegetací a okupovaná nesmělými jarními paprsky. Inu… „a pustila už z popisu tohohle místečka jistě cítíte jistou myšlenky poetiku a tedy i inspiraci k nedělnímu na špacír“

26

rozjímání. Toho jsem samozřejmě využila, usadila se na lavičce a pustila myšlenky na špacír, aby si pohrávaly s tím, co viděly moje oči. A to, co z toho vzniklo, jsem si tehdy zapsala do svého „deníčku“. A jelikož mi to přišlo celkem pěkné, tak jsem se rozhodla poprvé v životě zveřejnit, co můj „deníček“ ve svých útrobách ukrývá. Tak tedy tady to je: „ Sedím na dřevěné lavičce pod šumícími stromy. Je mi krásně. Myšlenky mi utíkají pomalu a líně stejně jako jarní vítr kolem mě. Klid, pohoda, Bůh a jeho „A že i já jsem stvoření. Jak je krásné sedět uprostřed byla stvořena nádherné přírody a vědět, že byla stvořena i pro něco, pro pro mě. A že i já jsem byla stvořena pro někoho“ něco, pro někoho. Pro co? Pro koho? Je to stejně skryté jako pupeny na stromech kolem mě – vidím je, vím, že z nich něco krásného vyroste, ale nevím, jak budou vypadat, až se nesměle vyderou ven. Ale jaro už přichází, vane teplý vítr, vše se probouzí a sluneční paprsky už brzo ty pupeny otevřou…“ A co vy? Cítíte kolem sebe neotevřené pupeny? I když je teď září, jistě nějaké najdete, třebaže nebudou na stromě ani na keři. Tak šťastné hledání a otvírání!

K.cz

Povídka Pokrok se nedá zastavit „Máte tedy jasnou představu o tom, jak by mělo vaše dítě vypadat?“ zeptal se asi třicetiletý, vždy perfektně upravený a navoněný zaměstnanec salónu „Dítě snů“ Jean. Do tohoto salónu v centru Prahy přijížděli lidé z celé republiky, aby si zde vytvořili model dítěte podle svých představ. Genoví inženýři poté vytvořili DNA odpovídající tomuto modelu, vpravili jej do vajíčka matky a poté do její dělohy, kde se

27

vyvinulo v dokonalé dítě šťastných rodičů. Celá tato doba byla vůbec dokonalá a všichni tu zářili štěstím jako měsíčci. „V tom máme zcela jasno,“ odpověděla Jeanovi paní Příkopová, která sem se svým manželem přijela až z Českého Krumlova. „Takže poradce nepotřebujete,“ chtěl se ujistit Jean. Příkopovi jen pokývali hlavou na souhlas. „Dobrá,“ „...do prostorné zazubil se navoněný pracovník a odhalil tak haly plné svůj bezchybný bělostný chrup jako virtuálních vystřižený z reklamy. „Pak tedy pojďte se počítačů, u mnou.“ Jean odvedl manžele do prostorné kterých seděly haly plné virtuálních počítačů, u kterých různě staré páry a seděly různě staré páry a diktovaly programu diktovaly na tvorbu dětí své požadavky. programu na Příkopovi usedli k jednomu z těchto počítačů tvorbu dětí své a ten jim na základě zadaných přání promítal požadavky“ jejich vysněné dítě. Ani ne za hodinu odsud manželé odcházeli. Byli velmi šťastní, velmi dokonalí a velmi nepřirození. Tereza otevřela oči. Podívala se na digitální hodiny u své postele. 8:35. Do háje, zaspala jsem! pomyslela si zděšeně, ale vzápětí si s oddechem uvědomila, že je sobota. Se spokojeným zamručením se protáhla a tu si vzpomněla na svůj sen. Na šílený sen o šílené budoucnosti. Ale sny většinou bývají šílené. Po chvíli vstala, vyčistila si zuby a ještě v pyžamu si sedla ke snídani. Zanedlouho vstala i její starší sestra Kamila. Když si i ona sedla k jídlu, převyprávěla jí Tereza svůj sen. „Byl fakt střelenej!“ řekla pak nakonec. „Jak vystřiženej z teleshoppingu. Už vidim tu upoutávku. Chcete mít dítě zcela podle svých představ? Už vás nebaví otravovat se s dětmi, které nejsou takové, jaké byste si přáli? Jste unaveni z neustálé péče o někoho, kdo podle vás není dokonalý? Máme řešení! Přijďte do našeho salónu „Dítě snů“ a navrhněte si potomka, za kterého se nebudete muset stydět! Špičkoví

28

lékaři vám rovněž zajistí příjemné těhotenství a bezbolestný porod. Salón „Dítě snů“, místo, kde se vaše sny stávají skutečností.“ „Vždyť tady úplně ponižuješ a zesměšňuješ život!“ rozčílila se Kamila. „Uvědomuješ si to vůbec? Prodávat děti jak na běžícím páse, to je absurdní! Nevěřim, že by bylo něco takovýho možný.“ Tereza se zašklebila. „I dneska se dějou absurdní věci a nám přídou úplně normální. Možná se ještě budeme divit.“ Její sestra jen nesouhlasně zavrtěla hlavou, a protože se jí dnes nechtělo nic dělat – prázdniny jsou přeci jen jednou za čas – vzala si snídani k televizi. Pohodlně se uvelebila na gauči a s pocitem obrovské námahy mačkala „Byl by to jednotlivá tlačítka na ovladači. Postupně převrat přepínala programy, ale nic ji zatím nezaujalo. v celém V jednom momentě se ale zarazila a rychle genovém přepnula program zpět. Jako praštěná zírala na inženýrství“ obrazovku. Byl to nějaký dokument o genetice. „…a problém s neplodností by tak mohl zcela vymizet. Pokud by se navíc odborníkům podařilo správně označit všechny, dosud ještě neznámé geny určující kvantitativní i kvalitativní znaky, bylo by možné sestavit DNA pro jakéhokoliv člověka.“ Na obrazovce se objevil muž, zřejmě lékař nebo vědec. V pravém dolním rohu naběhlo jeho jméno. „Byl by to převrat v celém genovém inženýrství. Dnes dokážeme genově upravovat rostliny a nějaká menší zvířata a časem to bude možné určitě i u lidí. Představte si například, že bychom byli schopní vytvořit člověka zcela podle vašich požadavků.“ Pro oněmělou Kamilu v tu chvíli existoval jen vědcův obličej připomínající dítě, které právě objevilo skryté možnosti jeho nové hračky. Se zapálením a zářivým úsměvem, který tak připomínal úsměv Jeana, vědec prostě a s pocitem velké výhry uzavřel svůj monolog: „To je pokrok. A pokrok se nedá zastavit.“ Jarka

29

Studijně pracovní pobyt v zahraničí První dojmy z Kanady Kanada, země ropných písků, řepky olejné, multikulturalismu, a hlavně také překrásné přírody a velkých dálek. Asi bych měl říct, jak jsem se vlastně do Kanady dostal. Studuji na VŠCHT v Praze na Ústavu technologie mléka a tuků. Tento ústav uskutečňuje dlouhá léta vzájemné výměnné pobyty se svým protějškem v kanadském Edmontonu. Po mnohaměsíčních peripetiích, kdy bylo nutno zařídit vše potřebné od pracovního povolení a praktikantských smluv až po vyhledání vhodného ubytování jsem konečně přistál. Letiště se nachází uprostřed prérie. Nikde široko daleko jsem neviděl nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo horu. Stejné je to i v samotném Edmontonu, pominu-li říční údolí, tak nikde ani kopeček. Někdy musím vyjet za „zvířata město, možná že nejbližší hory odtud jsou žijí s námi ty Skalisté. Zato zeleně je ve městě hodně, téměř nejvíc podél řeky, kde máte prakticky v centru neustále pocit, že jste někde v divočině a ne města“ ve velkoměstě. Ale to není všechno. Parky jsou v Edmontonu prakticky na každém rohu a zvířata žijí s námi téměř v centru města. Mimo obvyklých vrabců a pěnkav je v Edmontonu velké množství strak. U nás v ulici jich žije celé hejno. Na skoro na každém stromu je možné vidět veverku. A také tu žije spousta zajíců. Není výjimkou potkat v samotném univerzitním městečku několik vypasených zajíců za den. Stručně řečeno, je tu na co koukat. Cyklista, obzvášť ten, co umí ocenit pohled na vodní hladinu, se tu cítí krásně. Podnebí zde není tak horké jako v ČR v létě, takže se zde žije vcelku příjemně. Zato v zimě je tu běžně -40°C. Jelikož se

30

nacházíme mnohem severněji než ČR, tak tu jsou velmi dlouhé letní dny (5-22h) a v zimě je tomu naopak. Tomu je uzpůsobena i pracovní doba, pracuje se 9-16:30. Náplní mé práce je výzkum, který je součástí „Místní srdečnost rozsáhlejšího projektu, takže běh na dlouhou a upřimná trať. Na práci si stěžovat nemůžu. Je to sice vzájemná „špinavá“ chemie, ale vybral jsem si to sám. laskavost spojená Spolupracovníci a vůbec lidé jsou velmi milí a s ochotou pomoci přívětiví. Tuto vlastnost jsem pozoroval jak u mi potvrzuje, že domorodců, tak i u dříve či později přišedších4. Boží Království Nacházíme se v podhůří kanadských Rockies a lásky k bližnímu na horách, jak známo, bývají lidé vždy hodnější. není utopií“ Obzvlášť když další trochu větší město se nachází o více jak 300km dál. Místní srdečnost a upřimná vzájemná laskavost spojená s ochotou pomoci mi potvrzuje, že Boží Království lásky k bližnímu není utopií. Jsem moc rád, že jsem mohl tohle vidět na vlastní oči. Co se jazyka lidiček týče, tak je absolutné většina anglicky mluvící. Francouzi zde mají jednu titěrnou uličku. Lidí schopných se francouzsky domluvit je minimum, ponejvíce jsou to ti původem z východu Kanady. Víc je tu Latinoameričanů a hlavně Číňanů, asi polovina celé populace a na univerzitě snad ještě víc. Posledně jmenovaným je zvláště těžké porozumět. Podobně jako typickým yankeeům. Neočekávejte, že na Vás bude někdo brát ohledy, protože jste cizinec, spíš naopak. Až porozumíte i pravým domorodcům (nemyslím tím indiány), tak to je známka, že už umíte anglicky na velice slušné úrovni. I s Indiány jsem se setkal. Ale nebyl na ně hezký pohled, částečně žebráci, částečně povaleči a nejvíc pohromadě jsem jich spatřil před místní Armádou spásy či

4

= přišlých, přistěhovavších se - je to skutečně česky

31

podobným útulkem – prostě Američan z předminulého století by měl radost, že se jeho předsudky „prostě naneštěstí plní. Ameriřan Ale nejen prací a sportem živ je člověk a ani z předminulého konverzace v angličtině není jedinou šancí století by měl kterou je třeba nepromeškat. V Kanadě je radost, že se mnohem aktivnější veřejný život, takže o jeho předsudky pouliční události zde není nouze. Spoustu z naneštěstí plní“ nich zajišťují různá polokomerční sdružení nadšenců, přápadně vládní instituce jako např. muzea. Ta tu jsou tu dvě středně malá. Také je zde mnoho kostelů nejrůznějších sborů a denominací, skoro na každém rohu, někdy i dva na jednom. Řekl jsem si, že se pokusím podívat do co nejvíce z nich, ale o tom až zase příště. Matěj

Svědectví Dandičovo svědectví5 Moje svědectví už snad každý zná. Ale jeden nejmenovaný člověk si přál, abych vás s ním otravoval ještě jednou. Začalo to, jako už je zvykem u všech dorostenců, na táboře. To mi mohlo být tak deset let. Když se na to teď zpětně dívám,

5

Nadpis přidán redakcí

32

byl to jeden z těch zážitků, který do vás vstoupí a najednou se cítíte, že byste byli schopni si sbalit svejch pár švestek a odjet do Afriky zvěstovat slovo Boží (haleluja). Jenže pak přijedete domů a říkáte si, že s tou Afrikou nebude až zas tak žhavý. Potom přijde chvíle, kdy si začnete myslet, že to nemusíte zase tolik přehánět s tou vaší zbožností, čtením Bible, atd. Myslím, že mi rozumíte. Takhle to se mnou šlo z kopce asi dva roky. Pak jsem se rozhodl s tím něco dělat. Prožil jsem pěkný čas, kdy jsem se rozhodl zkusit to znovu. Uvědomil jsem si, že mít opravdový vztah s Pánem Bohem není jen taková procházka, kdy už nám Ježíš předem prošlapal cestu a nám už po ní stačí dojít do Božího království. Rád bych zmínil jednu akci, která mě v mé víře posunula o hodně dál. A rád bych za ni vedoucím mládeže poděkoval. Byly to mládežnické hory v roce 2007. Zase o nich mluvím, možná už máte dost toho jak je každý připomíná, ale můžu vám říct že je to kvůli tomu, že to byla opravdu dobrá akce. Při večeru se, když byla připravena cesta víry nebo jak tomu říkali, jsem prožil opravdovou Boží přítomnost. Víc než jindy jsem cítil, že ke mne Bůh mluví. A věděl jsem, že mě volá ke službě. A tak jsme se stal vedoucím v dorostu. I když je tahle služba někdy těžká, baví mě. Je krásné vidět, jak se některé děti mění a jak začínají přemýšlet a někteří dokonce odevzdají život Pánu Ježíši. No a tak jsem se za nedlouhou dobu rozhodl spolu s Ondrou, že se necháme pokřtít. Předcházely tomu takové ty skupinky (no prostě nuda). Ne, skupinky byly dobrý a určitě bych je doporučil. A pak došlo na křest. Bral jsem to jako jakési razítko na své smlouvě s Bohem. Říkal jsem si, že už mám vyhráno, když jsem nechal pokřtít. Ale byl to omyl. Prožil jsem si snad nejhorší období za celej svůj život. Zjistil jsem naplno co je to pokušení a taky co se stane, když mu člověk propadne. Postupně se na tuhle věc začali nabalovat další a další věci. Po určité době si uvědomíte, že si na Pána Boha nejste schopni udělat ani chvilku ani těch blbejch 10 minut.

33

Nejhorší na tom je, že se to v téhle fázi už nedá zastavit. Je to jako když si postavíte domino, které se větví na spoustu částí a váš úkol zní: „Zastav to.“ Postupem času jsem dělal kompromisy ve všech rozhodováních. Říkal jsem si: Však on to Bůh nějak přežije. Došel jsem až do toho stavu, kdy jsem stál před rozhodnutím. Buď to se vydám po cestě ďábla, nebo to zkusím znovu s Pánem Bohem. Možná jste na mě nic takového nepoznali a říkám vám, pokud se budete snažit, lidé si o vás budou myslet, že jste kdovíjak zbožní, ale před Nejvyšším nic neskryjete. V tom rozhodování jsem došel k závěru, že bez Boha prostě už žít nedokážu, i kdybych se snažil jakkoli, ze svýho života se ho nezbavim. Ale vrátit se nazpět nebylo tak jednoduché. Ukázalo se, že ten vztah byl opravdu hodně poničenej. Spoustu akcí a lidí mi pomohlo k obnovení tohoto vztahu, ale pořád mě tam něco chybělo. Na konci prázdnin jsem jel na jednu akci jmenovala se Rádcovská škola. Je to kurz pro vedoucí dorostu. Tady jsem poznal co mi chybělo. Velká část téhle akce byla věnovaná osobnímu rozvoji. Měli jsme tam dost času, kdy jsme mohli být sami a přemýšlet nad vlastním životem. Chybělo mi jakési ztišení před Pánem Bohem. Uvědomil jsem si, že doma jsem neměl ani chvilku otevřít Bibli a vyčistit si mozek od všech starostí. Neustále jsem hledal co bych ještě mohl zařídit a co nemám připraveného a Bůh šel tak trochu stranou. Tady jsem měl možnost všechny starosti hodit za hlavu a trochu si to v životě srovnat. Byla to fakt výborná akce. Když se podívám na zpět do svého života víry vidím spoustu mých pádů. Občas si říkám, že mě Pán bůh v mých nejtěžších chvílích opouští. Ale není to tak. Vzpomněl jsem si při tom na jeden příběh: Jde Pán s jedním člověkem po pláži a v písku za nimi zůstávají stopy. Najednou se ten muž zastaví a ohlédne se nazpět. A vidí, že někdy jsou tam dvoje stopy a někdy jen jedny. Zvedá pohled výš a když se dívá na tu část kde jsou jen jedny stopy vybavují se mu těžké chvíle, které prožíval. Vyčítá

34

Pánu: „Jak to, že si mne v mých nejtěžších chvílích opustil, když jsem tě nejvíc potřeboval.“ Pán mu odpoví: „Tam kde vidíš jen jedny stopy, tam jsem tě nesl. Nejsou tvoje, ale moje.“ Dandič

Dandič při křtu :)

Wtipy

35

Martin

36

Pozvánka na výlet Vrátíme se před pátou hodinou a pak půjdeme na Přehradu opíkat buřtíky, tak si je nezapomeňte vzít s sebou :-) Jinak, těch 100 kč by mělo pokrýt náklady na cestu a pokud si zapomenete buřta doma, tak jeho nákup ;)) (tu pozvánku dělal Ondra T., tak chválu na něj a ne na mě ;)

37

Na tomto čísle se podíleli:

Adam Dája Dandič Danielka Efča Jarka K.cz Matěj Martin Marta Romča Terka Ondra T. Klusi

Obálku navrhl: Ondra T.

Korektury: Klusi (nepřečetl všechno) Danielka (není tak dobrá v čj jako Klusi ;) :( ) (kdybyste našli někde nějakou tu chybičku, tak to nikomu neříkejte a berte to tak, že chybička se může vloudit ;)

Díky!!!

38

V září/říjnu nezapomeňte: 

4.10. – mládežnický výlet



31.10 – 2.11 – mládežnická víkendovka – budeme vzpomínat a hodně si hrát :)



Každou sobotu (kromě těch, kdy jsme pryč) od 17 hod. jsou standardní mládeže.



Nedělní shromáždění začínají v 9:30.



Vy, co jste redaktoři Beránka nebo vy, co máte pocit,

že

s vámi

jednám,

jako kdybyste

byli

redaktoři – bude redaktorská rada! Všechny vás včas oslovím. Budu MOC ráda, pokud všichni přijdete:)

V příštím čísle si přečtete o mládežnické dofče (zážitky musejí ještě uzrát :), o životě brigádníka, o studiu až za polárním kruhem a ještě mnohem víc!

39

„ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem“ (Numeri 6,26)

Mládež CB HB Strážná 1364 580 01 Havlíčkův Brod Web: http://www.cb.cz/havlickuv.brod/mladez/ email: [email protected] 40