Číslo 13/2011
ZŠ Vysoké nad Jizerou
Úvodník Je to takový úvodník-neúvodník, ale snad vás informace v něm budou zajímat. Odchází další devítka a otázka zní – kam?
Kdo nás letos opustí: Eva Danihelková
SŠ Lomnice nad Popelkou kuchař, číšník
Tomáš Dařbujan
Střední odborné učiliště Hubálov- opravář zemědělských strojů
Adéla Havelková
GIO Semily
Radim Jurco
ISŠ Vysoké n/Jizerou- automechanik
Diana Kovářová
SOU obchodní Brno- aranžérka
Eliška Machačková
Střední zdravotnická škola Turnovlyceum
David Nosek
Střední odborné učiliště Hubálov- opravář zemědělských strojů
Anežka Pokorná
SŠ umělecko-řemeslná a oděvní Liberec
Magda Strnadová
SŠ Lomnice nad Popelkou- gastronomie
Aneta Šedková
SPŠ inf. technologie a managementu Trutnov
Růžena Tichá
Střední zdravotnická škola Turnovzdrav.asistent
Kristýna Turpišová
SOŠ a SOU Vrchlabí- servírka
Helena Vondrová
GIO Semily
František Matoušek (5.třída)
GIO Semily
Jako každý jiný rok se s námi opět loučí 9. třída. Cesty našich výborných studentů se rozutečou do různých koutů Libereckého kraje, ba i dál. A proto nám držte palce, ať se v tom „světě“ neztratíme.. : -) V tomto čísle opět přinášíme několik střípků ze života školy, i když nemůžeme postihnou úplně všechno.Chtěli bychom předat pomyslnou štafetu naší redakční práce nastupující 9.třídě a popřát
jim, ať je to baví. Vás ostatní pak chceme požádat – pište,přinášejte nové nápady, noste nám svá dílka literární i výtvarná, rádi je zveřejníme.
Ankety Veletrh Dětské Knihy Liberec 2011
7 Co se ti nejvíc líbilo?
Jídlo
8
9
Malé knížečky
Polštáře
Koupil/a sis něco? Ne
Ano
Ano
Jel/a bys tam ještě Ano jednou?
Ano
Ano
zúčastnil/a ses Ano nějakých soutěží?
Ano
Ano
Tato anketa vznikla po návštěvě letošního knižního veletrhu pro děti, který se konal v Liberci. Reportáž odtud přinášíme níže.
Reportáže Rozhovor se spisovatelkou Petrou Braunovou
Nedávno nás poctila návštěvou paní spisovatelka Petra Braunová.Kdo to je ?? Spisovatelka převážně dětských knížek byla natolik laskavá a milá, že se nebránila rozhovoru s redaktory našeho občasníku. Narodila se v Praze 31.1.1967,kde také vyrůstala.Už v dětství si ráda vymýšlela příběhy a přepisovala knížkám konce.Studovala střední ekonomickou školu, studia ji ale otrávila a odmítla pokračovat vysokou školou.Nastoupila do zaměstnání a pracovala třeba jako sekretářka,obchodní referentka,průvodkyně Prahou.V roce 1989 odjela na zkušenou do Francie.Po návratu se vdala, příšly tři děti (syn Oliver a dcery Máří a Johanka) a potom rozvod.Odešla s dětmi do jižních Čech a začala se věnovat psaní knížek. Po prvních úspěších se vrátila do Prahy.Píše nejen pro děti,ale i pro dospělé,za své knihy získala už i některá ocenění. Další odstavec vznikl právě na základě našeho rozhovoru. Ke psaní se dostala, když její syn nastoupil do první třídy a od počátku četl s velkou nechutí. Proto mu paní Braunová začala vymýšlet vlastní příběhy a sama to pojala jako velikého koníčka, který jí vydržel dodnes. Na kontě už má 14 vydaných knih a 2 rozpracované a připravené pobavit svět svými obsahy. Knížku si nejprve představuje jako film, který vyjadřuje slovy a vkládá je do počítače. Na otázku, kterou svou knihu má nejraději, odpovídá, že je to stejné, jako byste se zeptali matky, které dítě má radši. Avšak mezi všemi knihy je nejoblíbenější „Náčelník Vinnetou“ ,takže se nelze divit, že v pasáži, kdy Vinnetoua zastřelí, si přelepila strany a napsala si vlastní konec, kde se jim povedlo ho vyléčit. Nejraději si nechává knihy ilustrovat od Pavla Čecha a Tomáše Řízka. V nakladatelství ji neodmítli ještě ani jednou a my ji přejeme, aby to tak i zůstalo nadále. Z knih pro děti: Rošťák Oliver, Kuba nechce číst,Ema a kouzelná kniha Z knih pro mládež: Terezománie, Princové nemyjou záchody, Česká služka aneb Byla jsem au-pair Pro dospělé: Pozorovatelka, Kalvárie
Beseda se spisovatelkou se dětem z 1.stupně moc líbila, s dětmi se také spisovatelka vyfotografovala a konala se i malá autogramiáda,kdy se podepisovaly knihy donesené z domova, kdo žádnou zatím nevlastnil a měl zájem,mohl si je u paní Braunové objednat a dostal je poštou i s věnováním a podpisem. (Připravily Eliška a Adéla, taktéž hovořily s autorkou)
Jak vzniká animovaný film? Kdo se chtěl dovědět odpověď na tuto otázku, měl možnost 20.června během besedy s režisérem těchto filmů Cyrilem Podolským. Pokud vám jeho jméno nic neříká, možná si vzpomenete na večerníčkový seriál Krysáci. Tvůrcem je právě pan Podolský.Spolupracoval i na seriálech Pat a Mat a Králíci z klobouku.Teď právě pracuje na novém večerníčkovém seriálu Šiflík a Šuflík,který vzniká podle jeho knihy Strašidelný herbář. Povídal nám o své práci, o tom, jak vzniká animovaný film úplně od začátku,od prvního autorova nápadu,přes nákresy loutek,přes jejich výrobu,nahlédli jsme do výrobny rekvizit,podívali jsme se,co všechno může být dekorace. Předvedl nám na loutkách krysáků,jak probíhá samotná animace,prozradil i některé triky,které animátoři používají,aby třeba donutili loutku skákat.Vše bylo doprovázeno obrázky nebo klipy,na kterých nám dokazoval a ukazoval to,o čem vyprávěl.Nakonec jsme viděli animovaný hudební klip a krátkou grotesku.Zbyl čas i na několik všetečných dotazů.Třeba o tom,že na 1 vteřinu filmu potřebujete 25 fotografií s animovanou postavičkou, že některá práce se musí dělat bez přístupu světla zvenčí,takže animátoři musí zůstat i 10 hodin ve studiu zavření bez toho,aby si odešli i za opravdu nutnými záležitostmi,které si tělo žádá,že 1 díl večerní ku se animuje 2 měsíce a je z něho 7 minut filmu (a to ještě bez zvuku) a další zajímavosti. Nakonec nám autor daroval svoji novou knihu Strašidelný herbář i s věnováním.Mimo samotnou besedu jsme se ještě dověděli o dalších jeho aktivitách – například připravuje seniorské kino,kde se nebude platit vstupné a ještě si tam babičky a dědečkové budou moci dát kafíčko zdarma,podobné kino provozuje už i nyní v Jindřichovicích pro všechny diváky,bez vstupného, s vínem a grilovaným masem,při gangsterce si tam po mafiánsku můžete vykouřit i doutník. Dále chystá tamtéž muzeum animovaného filmu atd….. Beseda byla velice zajímavá a každému ji můžeme doporučit. (R.F)
Krysácí a Cyril Podolský
VELETRH DĚTSKÉ KNIHY - mýma očima Dne 8. dubna jsme navštívili Veletrh dětské knihy v Liberci. V 8.15 odjížděla od školy část 9.třídy a kompletní 8. a 7.třída.Asi hodinku jsme jeli do Liberce, kde se akce konala.Byl to už její devátý ročník.Když jsme tam přijeli a hlavně došli na výstaviště, dostali jsme dotazník Cesta za knížkou.Měli jsme ho během návštěvy vyplnit a potom odevzdat. Dala nám ho pani učitelka Farská.Měli jsme se sejít v 11.10 před vchodem. Po vyřešení organizačních záležitostí jsme se dychtivě vydali do pavilonu, tím všechno začalo.Nejdřív jsme si to vše prohlédli a hlavně vyplnili dotazník.Byli jsme na to čtyři – já (Magda),Růžena,Helena a Anežka.co jsme věděly hned,to jsme v listu vyplnily.Motto jsme našly náhodou ,když jsme si prohlížely letáčky.Motto znělo: Čteme rádi?.Vyplňovaly jsme dál.Na řadu přišly knížky. Nejdřív jsme našly dvě dětská nakladatelství a dvě učebnicová.Já osobně tam napsala za učebnice Blug, Mutabe a dětské- Albatros, Thovt. Hlasovaly jsme také o nejhezčí knihu, tím byl pro nás Malý princ, který byl doplněný prostorovými obrázky.To jsme musely napsat do dotazníku.Když jsem odhlasovala ,šly jsme s Anežkou na origami. Byla to legrace a nejdřív nám to nešlo vůbec složit.Ale nakonec jsme to zvládly a dokreslily to, co chybělo.Vznikla s toho myš a mně se moc líbila.Já totiž rada skládám papír.Je to můj znovunalezený koníček .S Anežkou jsme se zúčastnily také křížovky Makovice.Na stupeň vítězů jsme se nedostaly, ale důležitější je zúčastnit se.A dostaly jsme za to časopis Makovice a já ho darovala dědovi,protože on má rád křížovky. Anežka i já jsme si tam něco koupily, nevím,co Anežka, ale já Tahák italštiny.Doplnění dotazníku nám moc netrvalo,ale vím, že nám dost času zabralo motto.Vím, že jsme to tam dost prochodily,ale byla jsem dost zklamaná. Minule, když jsme tam byla se svojí sestrou Luckou, to bylo hezčí a moc se mi tam líbilo. Ale já osobně jsem ráda, že jsem tam byla, i když to nebyla letos žádná sláva. Sešli jsme se v ustanovený čas a došli jsme na určené místo.Na řadu přišlo skupinové foto.Vyfotili jsme se a museli si pospíšit,protože nějací jedinci přišli pozdě.Pan Ráž nás naložil a jeli jsme domů.Tedy do Vysokého.Byla jsme hodně unavena,ale myslím,že to za to stálo.Nějaký oddych přece neuškodí že?Za hodinu jsme stali zase na tom dobře známém náměstí Dr. K. Kramáře.Vypustili nás z autobusu a my jsme řekli panu řidiči na shledanou. Děkujeme učitelkám, které s námi byly, za to, že nás vzaly a že s námi měly trpělivost.. Magda Strnadová 9.ročník
Putování se znakem Znak vyrobený žáky 5.třídy v rámci úkolu z Recyklohraní putoval nejprve s užším výběrem na výstavu do Liberce,kam ho jeho tvůrci (alespoň někteří) doprovodili, naše fotka ho už ale zachycuje na veletrhu cestovního ruch v Brně, kam byl následně také vybrán,aby zastupoval Liberecký kraj.Ještě jednou gratulace páťákům a paní učitelce Janě Vodseďálkové za jejich velice zdařilé dílko.
V červnu jsou některé znaky vystaveny ve vstupní hale Městského úřadu v Semilech. Ten náš tam můžete spatřit také.
Soutěž Prittel Děti ze třetí třídy se zúčastnily soutěže vyhlášené firmou Pritt,která je mimo jiné výrobcem lepidel.Úkolem bylo pomocí těchto lepidel a dalšího papírového materiálu vytvořit „sochu“ zvířete, našeho přítele.Děti vedené třídní učitelkou (J.Vodseďálková) si vybraly slona.Základem jsou krabice,různé papírové role a roličky a také balicí papír.Slon má na výšku úctyhodných 185 cm.Teď jen třeťákům držme palce,aby dopadli v soutěži se svým výrobkem co nejlépe.
Patříme k sobě Dne 15.4. 2011 se ve vysockém divadle Krakonoš konala akce pod názvem Patříme k sobě. Na programu byly různé typy tanců, například velmi oblíbená zumba. Program byl doplněn i pohádkou se zpěvem a nesměl chybět účinkující s harmonikou, který je na vysockých prknech jako doma.
Na prvním obrázku vidíte vystoupení na arabský způsob na píseň Láska v housce.Vedle obrázek z pohádky o rytířích a ztraceném pokladu.Třetí obrázek je z velmi povedeného scénického tance na motivy Erbenova Vodníka,čtvrtý obrázek je z černošského křepčení na píseň Waka waka.
Volejbalový turnaj Dne 22.dubna jsme vyrazili na velikonoční volejbalový turnaj, který se konal v Hrubé Horce u Železného Brodu. Jakmile jsme dorazili na místo, ihned se všechny týmy sešly na nástup. Jelikož jsme nešli na řadu jako první, rozehrávali jsme se venku. Po dohrání prvního zápasu jsme věděli, že je to jiné než v normální tělocvičně, protože tato byla velmi malá. Nakonec jsme se však snažili přizpůsobit. Až na zaražený prst se den obešel bez vážných úrazů. Celý turnaj se protáhl až do odpoledne, nám to však ani moc
nevadilo, poněvadž jsme se zde seznámili s novými lidmi. V konkurenci 6 družstev např. z Jablonce nad Nisou, Malé Skály, Železného Brodu a domácí Hrubé Horky jsme skončili na 4.místě.I přesto, že jsme se neumístili na bedně vítězů, jsme spokojeni s naším výsledkem. (na fotografii: M.Chlum, V.Šaldová, T.Koucký, M.Josífková)
Charita Dne 11.5. 2011 sbírka Den proti rakovině 2656 Kč vybraly žákyně deváté třídy : Helena Vondrova a Anežka Pokorná
Dopravní soutěž 17.5.2011 v Košťálově dopravní soutěž , mladší žáci 7. místo (Lukešová E.,Pastorková L.,Kučera J.,Dolenský R.), starší žáci 4.místo – (Machačková E.,Peterková K., Kučera J.,Chlum M.)
Den Země I letos oslavili žáci základní školy Den Země aktivitami spojenými s poznáváním přírody a činnostmi, které jí pomáhají. Vyučující prvního stupně tentokrát pozvali pracovníky ze Střediska ekologické výchovy Český ráj ze Sedmihorek, aby s dětmi uskutečnili netradiční program, jehož cílem je budovat kladný citový vztah dětí k přírodě. Program má čtyři varianty podle ročních období, takže žáci v programu Jaro hledali odpovědi na otázky: Jaké změny potkaly naši krajinu, co jí člověk dal a vzal, kdy začala naše krajina přicházet o lesy a další. V druhé části programu si děti zahrály na louce na včelky. Druhý stupeň rozdělil své aktivity různými směry. Od sledování filmu s ekologickým zaměřením přes návštěvu Krkonošského národního parku, kde žáci 7.třídy prošli naučným programem a navštívili stanici pro handicapované ptáky, až po dendrologický monitoring žáků 8. a 9.třídy. Tito žáci na pěti stanovištích ve Vysokém sledovali a určovali dřeviny v bezlistém stavu podle stavby pupenů, jejich rozmístění a tvaru, podle tvaru a struktury borky, podle složení koruny a dalších znaků. Na prvním stanovišti v blízkosti školy (náměstí a školní dvůr) určili 8 stromů: 2 smrky pichlavé a 6 kusů lípy srdčité. Na druhém stanovišti (u kostela) sledovali 13 stromů a určili 8 druhů dřevin.Třetí stanoviště (park) bylo velmi bohaté – 93 stromů – 15 druhů dřevin a na čtvrtém stanovišti (hřbitov a okolí) napočítali 71 stromů a jednalo se o 8 druhů dřevin. Poslední stanoviště (hřiště a blízké okolí) poskytlo žákům 106 jedinců, ale pouze 4 druhy stromů.
Děti čtou nevidomým dětem V polovině listopadu naši školu oslovila Krajská vědecká knihovna v Liberci možností účastnit se výběrového konkurzu pořádaného v rámci projektu "Děti čtou nevidomým dětem". Tento projekt je jednou z cest k probuzení zájmu dětí o čtení a je také jednou z možností, jak nabídnout nevidomým dětem možnost seznamovat se s dětskou literární tvorbou a obohacovat zvukové knihovny o jiný druh zvukového záznamu. Neméně podstatné je zjištění dětí, že něco tak samozřejmého, jako je čtení, které je mnohdy ani nebaví, je pro jinou skupinu dětí zcela nedostupnou záležitostí. Desátou knihou v tomto projektu, která bude načítána na zvukový záznam, je kniha spisovatele Roalda Dahla „Matylda“. Žáci si nejprve „Matyldu“ přečetli a do konkurzu byli vybráni : E. Bochová a Š. Skalská za recitační kroužek a O. Hellmuth a D. Čivrný za šikovné čtenáře ze 3. třídy. Konkurz se konal 8. 12. 2010 přímo v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Pan Mudr.T. Hellmuth nám zajistil dopravu a ujal se i funkce „spojky“, proto jsme místo nudného čekání přede dveřmi pana režiséra mohli nerušeně užívat pobytu v dětském oddělení a čítárně. Konkurence byla veliká, úspěch jsme nečekali a odměnou nám byl zážitek z návštěvy samotné unikátní knihovny i získání nových zkušeností. O to větší byla naše radost, když 21. 12. přišla zpráva, že Ondřej Hellmuth byl obsazen do role Ruperta. Ondro, gratulujeme!
Ondra Hellmuth (3.třída) na kokurzu ve Státní vědecké knihovně v Liberci (J.Vodseďálková)
Projekt Shakespeare V loňském roce jsme v rámci výuky českého jazyka a literatury „přičuchli“ k tomu, jak se dělá divadlo. Zdramatizovali jsme kousek Drdovy pohádkové hry Dalskabáty a předvedli ji spolužákům z 1.stupně.Letos jsme se rozhodli,že zkusíme nějaký rozsáhlejší projekt pro ty starší.Protože na 2.stupni se učíme také o slavném dramatikovi Shakespearovi (zmínka je o něm v každém ročníku), padla naše volba právě na něj. V našem představení jsme chtěli seznámit diváky s 5 tragediemi a 1 komedií tohoto autora. Šlo o vyprávění příběhu každé hry a do něho byly zasazeny hrané ukázky.Na úvod jsme chtěli diváky seznámit i se samotným autorem, proto jsme přidali výstup se čtyřmi „drbnami“,které právě zemřelého Shakespeara „probírají“ na ulici jeho rodného města.Hledali jsme
hlavně zajímavosti z jeho života i o jeho povaze,abychom tuto ikonu dramatu trochu „polidštili“.Vzniklo tak asi hodinové pásmo. Každý dostal hned několik rolí (je nás pouze třináct) a čas na jejich nastudování. V únoru jsme začali zkoušet. Každý se snažil podle svých možností a míry talentu, který mu byl nadělen, ale nikdo nezklamal. Všichni texty „nadřeli“ a poctivě se snažili i hrát. Vojta přišel s vylepšením,že by mezery mezi jednotlivými výstupy vyplnil hrou na piáno, což se později ukázalo jako geniální nápad,který usnadnil práci s kulisami a převlékání herců.V květnu jsme začali intenzivně shánět kostýmy. Tady musíme moc a moc poděkovat za pomoc divadelnímu spolku Krakonoš, dramatickému kroužku při ZUŠ Semily a Verče Noskové z Roprachtic. Sami jsme také něco objevili třeba i doma nebo na půdách našich babiček. Scénu jsme pojali velice jednoduše (na našem sále se příliš experimentovat nedá) a tvořily ji jen bílé pruhy papíru a prostěradla. Tady zase velký dík maminkám, majitelkám prostěradel, nejen za půjčení,ale také za následné vyprání a vyžehlení – bez poskvrnky žádné nezůstalo. Ještě jsme se rozhodli na závěr představení formou malého kvízu otestovat pozornost diváků a třem úspěšným předat malou cenu. Vše zdárně pokračovalo až do okamžiku,kdy nám 30.5. onemocněla Markéta. Hrát se mělo druhý den bez možnosti to měnit. Nakonec se Jana,Eliška,Klára a Monika ujaly opuštěných rolí a do druhého dne se je naučily, a tak přestavení zachránily. V úterý 31.5.2011 ve 13.00 vyvrcholilo naše půlroční úsilí a my jsme v premiéře a zároveň derniéře odehráli představení nazvané pracovně „Shakespeare“ .Jak se povedlo,to nejlépe posoudí diváci, ale my jsme jejich potlesk brali jako vyjádření spokojenosti.A na závěr ještě chceme poděkovat panu Šaldovi,že tenhle náš heroický výkon jednou provždy zachytil na „filmový pás“.
8.třída (Eliška, Vlastík, Michael, Tomáš, Verča,Monča,Jana,Klára,Lukáš,Petra,Lenka, Vojta a Markéta)
Král Lear
Čarodějnice ze hry Macbeth
Anketa – představení 8. třídy Hodnocení 9.třídy :
Jak by si hodnotil/a známkou?
1-
Rozuměl/a jsi hercům?
Některým ne
Nejlepší výkon?
Vojta Řehák
Kontrol. otázka : Kde se narodil Shakespeare?
Stradford nad Avonou
Pohár rozhlasu Dne 18.5. se vydali nadějní sportovci z druhého stupně na olympiádu do Turnova, kde nám objednali slunečné, ale na sportovní výkony, dusné počasí. Někteří ve své kategorii dopadli velmi dobře, ale na bednu to bohužel nestačilo.Nejlepší výsledek udělaly mladší dívky,které se mezi 19 družstvy umístily jako sedmé.To ale až po smíchání pořadí obou dnů,v den,kdy soutěžily, byly holky čtvrté. 21.6. nás ještě v Turnové čeká olympiáda, kde se budou hodnotit výkony jednotlivců, tak uvidíme, kdo zazáří.
Eliška Machačková (9.)
David Nosek (9.)
Dívčí klub
J.Strnádek (6.)
Beseda o holocaustu pro 9. třídu Dne 2.6. 2011 nás poctila svou návštěvou osoba, která pamatuje holocaust. Její jméno je Marta Kottová. O celém průběhu se snažila mluvit vtipně a ukázala nám i nějaké fotky, dokumenty a cennosti. Jaké z toho máte pocity? Radim : Bylo mi divně. Přišlo mi divný, že mluvila trochu s nadsázkou. Adéla : Mám z toho smíšené pocity, ale ne divné. Je to zajímavé a užitečné. Klidně bych se podívala do některého z bývalých koncentračních táborů. Eva
: Líbilo se mi to, ale chvíli mi bylo špatně a nechtěla bych to zažít.
Růža : Též se mi líbilo, ale nebylo mi z toho moc dobře.
Aneta : Jsem ráda, že jsem to slyšela, moc mi to nevadilo. Zajímalo mě to. Je obdivuhodné, že se dožila tak vysokého věku a pamatuje si to. Paní Kottovou budeme moci vidět začátkem září v pořadu Pošta pro Tebe,kde bude pátrat právě po člověku z tohoto těžkého období jejího života.
Perličky z lavic O potravě Cukr je rafinovaný, protože se po něm tloustne. Pravý hovězí vývar se dělá ze dvou kostek. Švestkové knedlíky dělíme na jídlo a pecky. Sardinkám se uřezávají hlavy, aby se vešly do konzervy. Děda povídal, že alkohol sice kazí zrak, ale že má radši brejle než žízeň. Tatínek řekl, že na svůj svátek nechal pití, ale neví kde. Tři potraviny, bez kterých člověk nemůže žít, jsou snídaně, oběd a večeře. Experiment je třeba to, když maminka něco uvaří a my hádáme, co to je. Rybí maso je zdravé, protože obsahuje mnoho fosforu, který je smrtelně jedovatý. Jídlo musíme dojídat, aby ho mouchy neroznášely po ostatních lidech. Včelím medem neplýtváme, protože se nevyrábí, ale vzniká poctivou prací. Konzervy nám uchovávají potraviny, ale jen do té doby, než se zkazí. Jsou zdravé, neboť obsahují hodně železa.
Alkohol zkracuje život, protože se po něm pořád spí. Opilci páchají pod vlivem alkoholu i sebevraždu a druhý den o tom ani nevědí. Náš děda říká: Rum je jed, ale nejvíc je otrávený, když ho nemá. Česnek je zdravý pro lidi, ale společnost ho nesnáší.
Žáci 6. a 7. třídy se v rámci dějepisu snažili objasnit 23 pojmů, které mají souvislost s dějepisem, ale jsou aktuální i v běžném životě. Některé odpovědi jsou velmi zajímavé: Archeologie - se zabývá vesmírem Reliéf - je vzácný chlap Epos - je bůh neboli člověk s hlavou zvířete - je strom - nějaký štus papíru - je vir Piktogram - váží se tím gramy - 0,01 kg - ve fyzice taková nádoba - písmo starých Řeků Import - to je, že je třeba povodeň a musíme je importovat - je nějaký chlap nebo vzácná věc Etnikum - když je člověk sám Civilizace - něco, kde je člověk v úkrytu Laik - je vůdce skupiny - je člověk, který chce zničit nějakou věc, ale neumí to - znamená "mít rád" ? Restaurovat - je něco s restaurací - je, že se tam může i přespat - jsme v restauraci a přinesou nám jídlo nebo co jsme si tam objednali Popelnice - slouží k uchovávání potravin Mumie - je zvíře Mýtus - je rostlina
- je nějaký rekord Jantar - je nadávka - je nekalý člověk Revoluce - je život za komunistů Skanzen - stará chata, kde se teď lidé ubytují Keramika - je to, že se smíchá bahno s vodou a že si tam můžeme něco vyrobit
Znáte správné odpovědi? Napište je a přineste do ředitelny. Vylosujeme tři výherce, kteří budou odměněni. (D.N)
Z naší literární tvorby Beletrizovaný životopis Adély Havelkové (9.) Bylo na přelomu podzimu a zimy, když se to stalo. Ano, moji rodiče se rozhodli mít třetího potomka. Takže jestli dobře počítám, za 9 měsíců bych se měla narodit. Moc si na to nepamatuju, ale asi se mi ven moc nechtělo. Narodila jsem se s týdenním zpožděním dne 25.8.1995 v Jilemnici pár minut před večerníčkem. Moji dva sourozenci Aleš a Veronika tenkrát museli oželet Rákosníčka, protože je táta strčil k sousedům a hurá do porodnice. Proti mé vůli mi dali jméno Adélka podle princezny Adélky z pohádky S čerty nejsou žerty. Nakonec jsem si ale zvykla. Uběhlo pár let, a když jsem byla schopná mluvit a chodit sebrali mi nočník a poslali mě do školky, (ten nočník jsem obrečela). Bydlíme ve Vysokém nad Jizerou. Není to moc velké město, ale když máte školku na druhém konci, uvědomíte si, že na dětské, krátké nožičky je to velká vzdálenost. Sestra o osm let starší, mě vždycky vodila do školky a nadávala, že nedorazí včas do školy, protože ona zásadně chodí pozdě. Za to já jsem se stihla nasnídat piškůtkama s kakaíčkem. A protože jí to trvalo dlouho, já jsem taky snídala dlouho a tak jsem se prostě přejedla. Vzhledem k jejímu rychlému tempu, dlouhé vzdálenosti a sekýrováním po cestě, jsem se ve školce pozvracela ještě dříve, než jsem se stihla svléknout. Snídani jsem vyvrhla na své kožené botičky, které smrděly ještě dalších pár týdnů potom. Od té doby nemám ráda zimní, kožené boty. Bratr, o devět a půl roku starší, takové starosti neměl, protože byl nejstarší. S oblibou mě strašil, lechtal a nechtěl mi půjčovat autíčka ani traktůrky, ve kterých si libuje doteď. Do školky mě někdy vodila i mamka, která pracuje na místním obecním úřadě. Jezdila se mnou i na cvičení do poradny pro opožděné děti, už nevím, jak se tomu doopravdy říká asi PPP? S taťkou se dohodli, že by bylo lepší mi prodloužit dětství a tak jsem ve školce zůstala o rok déle a musela jsem si hledat nové kamarády. Do školky jsem nerada chodila, protože mi přišlo, že paní učitelky na nás nebyly dostatečně hodné. Museli jsme jíst, kdy ony chtěly, spát, dokonce i čůrat kdy ony chtěly. Když se váš močový měchýř rozhodl o hodinu dříve nebo později, měli jste prostě smůlu a tak se to stalo. Den kdy jsem se, ne vlastní vinou, poprvé počůrala. Ale chození do školky mělo i světlé stránky – odchod ze školky! To měl na starosti taťka, když jezdil z práce, a nechával mě jezdit na přední sedačce. Ale nejlepší bylo, když přijel dřív a přijel pro mě na babetě. To bylo samozřejmě v létě. A v létě byla na pořádku taky povinná návštěva u babiček. Ta jedna bydlí ve větším městě. Vždycky nám koupila nějaké dobroty
a vodila nás na koupaliště. Tam jsem se seznámila s jednou holčičkou, která měla dva rukávky, kruh k tomu a říkala, „pojď se mnou na klouzačku“. Já jsem šla bez rukávků a bez ničeho. A tak se to stalo – den, kdy jsem se málem,(vlastní vinou), utopila. A proto jsme druhý den jeli k druhé babičce a jedinému dědovi. Oni pro změnu bydleli u potoka. Hráli se mnou různé hry, hlavně karty a já vždycky vyhrávala, až teď jsem přišla na to, že prohrávali naschvál. Dny rychle utíkaly, já se vrátila domů, a zrovna když ve školce vyměnili tu starou, ošklivou jídelnu, já musela do doopravdické školy.
Sluneční svit Jana Králíková, 8. ročník Každý na horách by řekl, že je jaro nejkrásnější. Jiný by pro Boží spásu klekl, protože povodně přináší. Avšak když poslední kapičky vysuší sluneční ručičky, každý hned ven běží, na sluníčku líčka smaží. Chlapci chodí koledovat, dívky mají chuť tancovat, jak po zimě ptáčci přilétají, skřivan se tím nijak netají. Vstává už i veveruška, nastrahuje drobná ouška. Pihy nám vždy úsměv zlepší, nádherný je ten čas zdejší. Malá rodí se mláďátka, je to krásný svět. Hříbátka i jehňátka; jara Boží květ. Sundáme si brejličky, abychom viděli, jak na větvích rostou kočičky. Sníh již všude taje, Sluníčko se hezky směje.
Z pera Diany Kovářové (9.třída)…..
Přísaha snílků
Víla
My po oblacích roztoužení, s hlasem, na nějž pouze písek přesýpacích hodin dokáže odpovědět.
Na plátku růže snila kdysi víla, nechala si zdát o krásách všehomíra. Ve své něžné nevinnosti vše poznat chtěla, však přitom jen pár věcí opomněla.
My, zarostlí do skal a vulkánů, zakletí do hudebních osnov předních koncertních mistrů, rytíři řádu ztracených nadějí.
Že svět zmítá se další krizi, že víra ze světa mizí, že nic nezdá se být ryzí, že láska,ta je lidem cizí.
My přísaháme, že nepřestaneme hledat odpověď na nekonečnou žízeň, která hnala nás i naše předky dál do tajemných hlubin pomíjivé fantazie.
Radostně milovanou růži opustila, dychtivě do víru světa vyrazila. S nadšením svět objevovala, zaslepena touhou na varování nedbala. Teď víla v mechu se choulí, horké slzy po tvářích se jí koulí. Zlatá záře prachu zmírá, z víly pouhý stín teď zbývá. Kdo však spatří ubohou vílu v závoji žalu? Kdo uzdraví bolest srdečního svalu? Kdo napraví její pohled na svět? Kdo dokáže ji vrátit zase nazpět?
….. a Magdy
Strnadové (9. třída)
Setkání Pořád se nám to nedaří, tak mi dej nějakou naději, alespoň tě pohladit nebo tě na tvář políbit. Jsme si blíž, než si myslíš, já vím,že ty o mně sníš, chci slyšet tvůj hlas, dám ti proto čas. S tebou se zasmát nebo mě chceš radši zlíbat?
Nebo jen na procházku vyrazit a tam se nechat překvapit….
Výtvarné umění Adéla Havelková (9.)
Magda Strnadová (9.) – též dole
Recyklohraní 8. tř. Další úkol této soutěže zněl – připravte návrh titulní stránky vašeho školního časopisu tak, aby zpracovával téma ekologické likvidace elektroodpadu a baterií. Dva návrhy pocházející z 8. třídy vidíte zde a na titulní straně je návrh Verči Šaldové také z 8. třídy.
Pozvání Úplně na závěr nám dovolte,abychom všechny pozvali na závěrečné divadelní představení 9.třídy,které se uskuteční 30.6.2011 od 8.30 hodin v divadle Krakonoš. Den předtím nám můžete fandit při volejbalovém zápase,kdy se střetneme s pedagogickým sborem.
Užijte si další roky na základní škole, budeme na Vás vzpomínat a možná Vás někdy poctíme i svou návštěvou.
HEZKÉ A SLUNEČNÉ PRÁÁÁZDNINY !!! Loučí se Eliška,Adéla,Eva a Radim (9.)
„Úsměv a mávat hoši!“
