Úvodní slovo starosty

Kulturní program pátek

19.7.

10 00 - 15 30 10 00 - 17 00 16 00 - 18 00 18 00 - 24 00

BABOUCI Handicapovaná utkání v badmintonu KOULE (Praha) Diskotéka Rádia FAKTOR

sobota

20.7.

09 00 - 15 00 09 00 - 17 00 10 00 - 13 30 14 00 - 18 30 17 00 - 24 00 19 00 - 24 00

Turnaj o veletržní pohár v badmintonu Nohejbalový turnaj trojic (Chlum-Cihelna) BOŽEJÁCI DROBEK se skupinou Klondajk Společenský večer (Chlum - Cihelna) BOŽEJÁCI

neděle

21.7.

10 00 - 13 00 10 00 - 15 00 14 00 - 15 30 17 00 - 18 30 19 00 - 01 00 23 00

SAMSONKA Handicapovaná utkání v badmintonu Ivan HLAS se skupinou SEMTEX BON-BON Ohňostroj

Počasí Ráno ojediněle mlhy, jinak oblačno, přechodně až polojasno, ojediněle s přeháňkami nebo bouřkami. Nejvyšší denní teploty

21 až 25 °C Mírný západní až severozápadní vítr 2 až 5 m/s.

Úvodní slovo starosty

Opět je tady čas prázdnin a dovolených. A k tomuto času již neodmyslitelně patří Křemežský veletrh, jehož brány se letos otevřely již pojedenácté. Vstoupili jsme do druhého desetiletí existence veletrhu a myslím si,že za deset let prokázal svou životaschopnost a bude tady i za dalších deset let bez ohledu na to jaký obsah bude mít.Je totiž významnou společenskou událostí, příležitostí k vzájemnému setkávání a komunikaci mezi lidmi, tolik potřebné v dnešní uspěchané době. Rád využívám této příležitosti, abych Vás co nejsrdečněji přivítal ve veletržní Křemži. Tak jako v předchozích letech je pro Vás všechny připravena bohatá nabídka rozmanitého zboží,výrobků a služeb a chybět samozřejmě nebude pestrý kulturní program v pivních stanech. Pro nejmenší návštěvníky je připravena celá řada pouťových atrakcí a o hladové žaludky bude postaráno v celém areálu u nepřeberného množství občerstvovacích míst. I v letošním roce se pořadatelé snažili o zkvalitnění služeb pro návštěvníky, z nichž nejvýznamnější je víkendové prodloužení městské hromadné dopravy z Českých Budějovic až do Křemže a její propojení kyvadlovou dopravou z Křemže do Holašovic a zpět, což umožní zájemcům o návštěvu Křemežského veletrhu a Selských slavností v Holašovicích navštívit v jediném dni obě akce bez problémů s dopravou. Věřím, že všichni návštěvníci naleznou na našem veletrhu to, co od něho očekávají a že na chvíle strávené ve Křemži zůstanou v jejich myslích jen příjemné vzpomínky. S úctou a přáním všeho dobrého Ing. Josef Troup starosta obce Křemže

Hudebně-historické pojednání : Křemže inspirující - část druhá a závěrečná Křemže duchovní : Rozhovor farářem Andrzejem Urbiszem

Co naleznete uvnitř Fejeton : Křemežský Rozcestník Vidíte zeleně? Soutěž : .... a mnoho dalšího ... a znovu s Alenou

Hudebně-historické pojednání

Křemže inspirující - část druhá a závěrečná Minule jsme se zabývali dvěma zastávkami slavného finského spisovatele Aktinnena ve Křemži. Onu druhou návštěvu podnikl ve společnosti svého přítele, hudebního skladatele a Fina japonského původu - Kanbei Kacušira. Právě v tvorbě tohoto muže zanechal zdejší kraj nejsilnější stopy. Absolutní sluch nás u komponisty asi nepřekvapí, jen výjimečně se však přihodí, že by byl tentýž člověk obdarován též absolutním čichem. S takovým vkladem se před Kacuširem v mládí rozprostíralo nesmírné pole možností – mohl se stát čímkoliv od ladiče pian až po výrobce parfémů; on však zvolil cestu naprosto nečekanou a novátorskou. Využil stejnou měrou obou výjimečných předpokladů a spojil je ve své tvorbě. Jako konzervatorista se ve dvacátých letech věnoval skládání „čisté“ hudby – jeho první díla jsou kvalitní, ne však geniální. Již od roku 1930 však začal doprovázet veřejné performance též vybranými vůněmi, co zprvu jen dotvářely náladu obsaženou v hudbě, postupem času však dostávaly stále více prostoru, až nakonec zatlačily múzickou stránku do pozadí. Z posluchačů se stali čichači – při vstupu do koncertního sálu obdrželi šátek, jímž si převázali oči, aby síla čichového vjemu nemohla být jinými smysly rušena. Během dlouhých několikahodinových představení pak Kacuširo osobně dirigoval k práci s pachy a vůněmi speciálně vyškolenou skupinu „hudebníků“. Reakce byly různé – někdy odmítavé, jindy odsuzující až zhnusené. Odborníci se předháněli ve vyjádřeních odporu, jen skupina avantgardních umělců a kritiků Daavätsilenu, kam Kacuširo také patřil, se většinou raději zdržela komentáře. O publikum však nebyla nouze – mnoho lidí přicházelo na představení ze zvědavosti jako na cirkusovou atrakci, pravou hodnotu toho, co čichají, ale docenit nedokázali. Umělec si byl své geniality dobře vědom a uznání společnosti se nijak nedomáhal, nesnažil se o lacinou podbízivost a dále komponoval intelektuálně i smyslově náročné skladby. Za všechny zmiňme alespoň vrcholnou „Pátou“ neboli „Válečnou“ symfonii, v níž mistrně postihl atmosféru první světové války (ačkoliv ji sám nezažil!) – nikdo jiný nedokázal tak přesně a jímavě vyjádřit absurditu

tehdy největšího konfliktu všech dob. Bahenný odér se mísil se sladkokyselým zápachem rozkládajících se těl a se štiplavostí střelného pachu, do níž se jako leitmotiv vkrádal smrad hnisajících ran, plesnivějícího chleba a hořčičného plynu (který Kacuširo po neúspěšném

Kanbei Kacuširo (1903 - 1943) experimentu, během něhož

přišel o většinu svého orchestru, začal imitovat křemžskou hořčicí). Zastavme se ale u díla, které nás bude zajímat jistě nejvíce – u “Šesté“ (též “České“) symfonie, pro niž našel inspiraci právě v Křemežské kotlině. Podle dochovaných referencí skladba začínala pomalou větou, v níž se ozývaly melancholické vůně podzimní bučiny po dešti. Poté čichač pocítil atmosféru české vesnice následovanou šokem v podobě třetí allegrové věty, jež ukazovala hospodský vzduch se všemi jeho aspekty. Dále se ozvala kontrastní vzletnost a otevřenost volných prostorů a zklidnění v podobě odkvétající louky za slunného večera. Jakkoliv bylo toto dílo svou lyričností odlišné od naléhavosti předchozí symfonie, ani ono nedošlo u čichačů uznání. Až na jaře 1938, kdy znovu a tentokrát s celým orchestrem navštívil Kacuširo Křemži, mohl, po vydařené performanci v obnoveném hostinci Pod Kletí, spokojeně konstatovat: „Mí Křemežšťané mi rozumějí.“ Úspěch v zahraničí předznamenával i krátké období domácího uznání. „Čichová hudba“ se ve zjitřené předválečné atmosféře stala módou a přitahovala diváky i kritiky, kteří tentokrát nešetřili chválou. Vynořovali se ale

též četní špatní imitátoři. Právě kritiky a odborné práce z této doby jsou nám dnes hlavním zdrojem informací o Kacuširově díle. Skladatel se v 7. a 8. symfonii ještě pokusil využít znovu prvky hudby a dokonce i obrazu, ale nebyl úspěšný a vytvořil jen okázalý kýč. Dnes už můžeme jen spekulovat, kam by jeho umění směřovalo dále – zda by pokračoval v nově nastoleném průkopnickém, ale vkus postrádajícím „multimediálním“ trendu a zdokonaloval by jej, anebo by se navrátil ke kořenům. Žádnou další symfonii však již napsat nestihl – 40. léta, kdy se Finsko postavilo na stranu nacistického Německa, nepřála avantgardě. Experimentální umění živořilo na hranici ilegality a někteří , jako právě Kacuširo, nesměli tvořit vůbec. Několik let strávil v ústraní sužován chudobou a materiálním nedostatkem. Umělcovo bezvládné tělo bylo nalezeno 23. října 1943 v jeho helsinském bytě – oficiální příčinou smrti měla být sebevražda, co se však skutečně stalo se dnes jen těžko dozvíme. Ačkoliv většina partitur přežila válečné období, jediný člověk, který mohl plně porozumět jejich obsahu, sám Kanbei Kacuširo, již nežil a nové pokusy o uvedení symfonií skončily fiaskem. Také proto bývá dnes průkopník nového umění (jehož byl až do dnešních dnů jediným představitelem), často opomíjen a mimo hranice své vlasti zůstává téměř neznámý. Ani v Křemži, v místě, které tolik ovlivnilo jeho tvorbu, nenajdeme jedinou stopu jeho působení. Pamětní deska instalovaná roku 1946 na zeď někdejšího hostince Pod Kletí nepřežila komunistickou éru a po sametové revoluci již nebyla obnovena. Jméno jednoho z nejvýznamnějších velikánů, jehož cesty se protkly se zdejším krajem a jeho obyvateli, tak zůstává zapomenuto. (Děkuji pí. Holkové za zapůjčení návštěvní knihy bývalého hostince Pod Kletí a také všem přátelům z Katedry muzikologie a z Ústavu pro finský jazyk a literaturu Helsinské univerzity, zejm. doc. Samassovi za cenné rady a pomoc při vyhledávání materiálů) Štěpán Smolen

Už to začalo!

Již podesáté byl veletrh zahájen na prostoru před hlavní bránou, vyjímkou byl pouze minulý kulatý ročník, který začínal na náměstí. Ve třičtvrtě na devět přistoupil pan starosta k mikrofonu a začal úvodní řeč. Prodírala jsem se davem, snažila se nikoho nepoškodit a také nepřekážet malým dětem ve výhledu. To abych mohla fotografovat s čistým svědomím. Štěpán zůstal s diktafonem uvězněn někde vzadu (že by mu chyběla ta prává novinářská oprsklost?) a já, když jsem viděla pana Motejla, pana Vlaštovku a ještě jednu neznámou paní směle brousit se svými přístroji ve volném prostoru, dodala jsem si odvahy a pustila se do toho. Mačkala jsem spoušť ostošest, pana starostu vyblejsknout, potom čestné hosty, členy zastupitelstva, tři trubače a také ty mušketýry, kteří za zvuku fanfár vytahovali prapor do výšky, až zůstal vlát na špičce stožáru. A pak, pak se stala ta nemilá věc, se kterou jsem nepočítala. Naše redakce má od obce

zapůjčený digitální fotoaparát, jemuž nyní přezdíváme „nenasytný žrout“. Ani ne před týdnem dostal nové baterie, a už odmítl fotit, pokud nedostane novou várku. „Štěpáne, pomoc, baterky jsou v háji, doběhni tamhle pro nové!“ Štěpán úkol splnil raketovou rychlostí a já už zase mohla zvěčňovat promlouvajícího pana přednostu Mikeše, krojované muzikanty s hudebními nástroji, znovu osoby stojící za pódiem a samozřejmě i dav diváků kolem. „Ano, už se bude stříhat páska! “rychlý úprk k bráně, vybojuji za pomoci svých ostrých loktů poměrně výhodnou pozici, ano, už slečna pořadatelka podává na zlatém tácku stříbrné obecní nůžky, už je bere do ruky pan starosta i pan přednosta, stříhy-stříh a je to. Kousek žluté stuhy je položen na zlatý tácek a hurá, všichni čekající mohou být vpuštěni do areálu. Vééééélká vlna se přelije přes vchod, někdo jde rovnou na věc, kupuje si polštářek, někdo si povídá se známými, někdo hoduje na

Reportáž

vařené kukuřici. Najde se ale dost těch, kteří se rozhlížejí a evidentně nevědí co dělat, kam jít, ba i kam se podívat. Co tady děláme? Ptají se jejich těkající oči. Ale i oni posléze vplují do davu a zabaví se alespoň na ploše občerstvovací, na hřišti. Možná v nich ještě doznívalo to leknutí z ohlušujícího výstřelu u kanónu, kdoví? Všude je sposta věcí, a jakých zajímavých! S některými by se daly strašit děti, s některými i dospělí. Kupte si to a to, jinde než na veletrhu takovou věc neseženete, a když, tak určitě ne lacino! Rychlým krokem procházím výstaviště a trochu mě vyděsí ohromný Pikaču, vyhrožující už na dálku svou agresivní žlutí. Ještě zajdeme tam, vyfotíme tamto a raději se na chvíli uchýlit do klidu a i příjemné vyhostěnosti obecního úřadu. Ale ne na dlouho! Alena Kodrasová

Kouzelný svět rádií

Výstava

Návštěvníci veletrhu, malí i velcí, jsou srdečně zváni na výstavu Kouzelný svět rádií,kde si můžete prohlédnout sbírku přístrojů uspořádanou v duchu „od krystalky k reproduktoru“.

Otvírací doba: Čt – Ne :

Všichni jsou srdečně zváni do budovy starého obecního úřadu (1. patro).

9.00 – 11.30 13.00 – 17.00

Křemže duchovní

Rozhovor s Andrzejem Urbiszem

Sympatického mladého kněze, otce Urbicse (35), znají křemežští farníci již sedm let. Původně k nim přišel z polské Racibórze jen na jeden měsíc, ale zůstal tu dodnes. Zodpovědně spravuje farnosti ve Křemži, Zlaté Koruně a v Brloze . Ve volném čase si ale najde čas i na badminton, anebo na práci s internetem ve své dobře elektronicky vybavené domácnosti.

žádný kněz nebyl. Nikdo tak nebyl vyvolen, já jsem byl první nevím po kolika letech. Radost byla v celé rodině – babičky měly taky obrovskou radost, i všechny tety – podporovaly mě po celou dobu studia. Jeden strejda to rozhodnutí trochu nechápal a ten mi to i řekl. Jediný strejda z celé široké rodiny – nás bylo třicet nebo padesát, už si přesně nepamatuju. Jednou týdně jsme se všichni scházeli.

Proč jste se rozhodl stát se duchovním? Jéje, to ani nepamatuju. Vždycky jsem vyrůstal mezi křesťanskou mládeží, která mi dávala nějaké ideály, představy životního dobrodružství. Dokonce ještě dřív, když jsem byl ještě mladej a hezkej, jsem chtěl s kamarádkou jet trošku pomáhat do Afriky a zůstat tam. Pak jsem šel na vysokou školu - já jsem měl být inženýr a ona pani lékař – byli jsme laici, bez jakéhokoliv zázemí v církvi. Nějak z toho ale sešlo. Rozhodl jsem se jít do semináře – poznal jsem, že moje životní cesta je taková. Když jsem o tom začal přemýšlet, bylo mi sedmnáct, když jsem se rozhodl, bylo mi dvacet – byl to takový přirozený vývoj.

Jak jste se vlastně dostal do Čech? Jé, to je složité. Pocházím Jste tu daleko od domova, od rodiny, z diecéze Opole z města Racibórz jak to snášíte? Už jako bohoslovec jsem jezdil s dětma na tábory – prázdniny jsem měl tři měsíce a byl jsem doma třeba jen tři týdny. Když se maminka dozvěděla, že jedu až k Českým Budějovicům, myslela si, že jsem to schválně vymyslel, abych byl daleko od domova, což [Ratibuřt] a to je do hranic asi deset není pravda. Já jsem byl otevřenej kilometrů. Po revoluci byla možnost - chtěl jsem jít na Moravu, potom mi studovat v semináři v Olomouci, říkali, že půjdu do Prahy, nakonec V Čechách měli nedostatek kněží, jsem dostal dopis, že půjdu do Českých nějací kamarádi tam už studovali. Já Budějovic. Tak to rozhodli nadřízení a ale nakonec zůstal v Opole. Rok před já jsem s tím naprosto souhlasil. koncem studia jsem řekl biskupovi, že jestli bude nějaká potřeba, rád Jak vás ve Křemži přijali? Lidi mě přijali moc dobře. bych taky pomáhal tam někde na jihu – tenkrát jsem myslel, že v Olomouci. Dokonce ani neměli na vybranou, Ale rok jsem si ještě musel v Polsku jak vždycky říkám. Mají tu jednoho odsloužit. Biskup mě pak chtěl poslat kněze, tak musí přijmout, co mají. do Prahy, že je tam větší potřeba A nemůžou si ani moc stěžovat. Ale kněží. Biskupovi se neříká ne, tak vážně – nemůžu říct nic špatného. jsem řek, proč ne. Ale pak jsem jed- Přijat jsem byl velmi dobře. Můj nou ráno dostal dopis od nějakého

Přijali rodiče Vaši volbu s pochopením? Musím říci, že maminka z radosti začala plakat, protože v Polsku je to taková čest, taková radost, když v rodině je kněz. A v mojí rodině dávno

biskupa Antonína Lišky, že se těší, že spolu budem spolupracovat. Já jsem z toho vůbec byl hloupej, tak jsem se stavil za svým biskupem a můj biskup v Opoli mi to vysvětlil. To se domluvili tři biskupové – pražský, opolský a českobudějovický – že mě pošlou sem na jih. Bylo to pro mě velkým překvapením. Ale stěžovat si nemůžu, byl jsem vždycky tak otevřený, že je to jedno, kde budu a vždycky to nějak dopadne.

... předchůdce byl perfektní – páter Hranáč – mně se s nim žilo skvěle. Škoda dokonce, že odešel, mně tady bylo dobře i jako kaplanovi. Pak mi řekl, že musí odejít do invalidního důchodu a že já tady mám zůstat jako farář, což bylo pro mě překvapení, já jsem s tím ani nepočítal, že bych tu byl natrvalo. Když jsem přišel do Křemže, biskup mi řekl, že tady budu měsíc. Páter Hranáč říkal, abych tomu moc nevěřil, že tady budu minimálně do jara … a jsem tady už sedm let. Tak to tak dopadlo.

herné práce… (zvoní telefon) Telefon zvoní, nechcete to zvednout? Ať zvoní. Co vaše koníčky? A jéje, těch je spousta. Sport, sportování – ale je to různé, já jsem byl vždycky tak trochu všude a nikde. V Racibórzi jsem hrával závodně badminton, dokonce jsem tam byl druhej. Ale tady v Křemži vidím, že je to tu na daleko vyšší úrovni, než to bylo tam. Tady to mám těžké se prosadit, a taky už mám svoje léta. Potom to byl fotbal, basketbal – tam jsem byl rozhodčím – cestování po horách… Z jiných věcí mě v poslední době zaujal internet, který jde využívat jako prostředek ke komunikaci, k předávání dobrých hodnot.

Máte tu hodně práce? Ve srovnání s Polskem je toho méně, je to jiná práce. Člověk si musí hledat nějakou práci sám. Je tady menší zájem o kněze a o duchovní věci. Trošku tu organizuju akce s dětma, sportovní tábory a tak… (odchází za zvukem domovního zvonku a hovoří zde v záhadném jazyce – zřejmě A co psi? polštině- se dvěma cizinci). No, pořídil jsem si psy. Myslím, že farníci už o tom většinou ví. (po chvilce) Jsou to čistokrevní sibiřští haski. Můj otec, který mě tu byl navštívit, se vylePromiňte, ono se to trošku protáhlo, kal, že jsem tady sám a že se tu sám ale já už fakt nevím, co dřív. Teď mi nebojím, že mě tady ještě přepadnou. ještě teče nějaká voda … Co ještě Já jsem se toho nikdy nebál – vždycky potřebujete vědět? jsem říkal, že nikdy nejsem sám – v tom náboženském smyslu. Ale psa Ty dětské tábory jste organizoval Vy? jsem si pořídil kvůli běhání. Pak jsem No, to jsme organizovali my. si přečetl, že tohle plemeno psů rádo Chceme s těma dětma taky někam jet žije ve smečce, a tak jsem si pořídil – co nejlevněji a co nejvíc. Já jsem druhého. Toho jsme dokonce dostal. vždycky na takové tábory jezdil jako Nejdřív jsem ho uháněl já, když byl jeden z vedoucích. Mohu těm dětem ještě štěně, ale teď už na něj nestačím. něco ukázat, můžu s nimi být a taky Obstaral jsem si vozík, v zimě seženu s tou mládeží, co tam jezdí jako ve- ještě nějaké sáně a chceme tady jezdit doucí. Je to i taková možnost navázání v okolí. kontaktu – protože sem na faru chodí málo lidí, v kostele nemáme takový Jak se potýkáte s opravou kostela? osobní kontakt. Je tam možnost si Oprava kostela – to je největší popovídat, zahrát si fotbal nebo jiné problém, ta největší starost. Jsou s tím společenské hry. Děti z toho mají ra- problémy především finanční. Ochota dost a pro mě je bohatstvím setkání lidí je velká - někteří dali hodně s každým člověkem. A děti jsou takové peněz. Vím, že někdo prodal starší otevřené, není v nich nic falešného. auto a tu částku pak věnovali na kosDokáží všechno říct a je s nimi nád- tel, jinému zemřel spolumanžel, nebo

Křemže duchovní

spolumanželka a peníze, co dostali, taky věnovali na kostel.. Takže oni jsou opravdu štědří lidé. Ti, co chodí do kostela; ale i ti, co do kostela nechodí a vidí, že je oprava potřeba, i ti nám posílají peníze na účet. Velké díky jim za to, Pánbůh zaplať. Problém je jenom s penězma, ta oprava přesahuje daleko naše možnosti – alespoň tak, aby to šlo udělat rychle. Pomáhá nám obec, trochu ministerstvo i biskupství, ale to samo nemá – taky dostává peníze ze státního rozpočtu a je to málo. Loni například žádali o 40 milionů a dostali milion tři sta padesát tisíc. Křemže tedy loni bohužel nedostala nic, letos to ale bylo padesát tisíc - velké díky našemu biskupství. Musíme to táhnout víc let, jinak to nejde. Každým rokem něco a musíme to nějak s pomocí Boží a s pomocí občanů dotáhnout. Teď právě dokončujeme opravu věže. Oprava celého kostela se ukončí v roce 2004, půjde-li vše dobře. Ještě jsme se Vás chtěli zeptat, jak se díváte na veletrh. Navštěvujete ho? Přiznám se, že tam moc nechodím. Jdu se tam vždycky podívat, co tam nabízejí, jsem taky trošku zvědavý. Myslím si ale, že to je velké pozdvihnutí Křemže. Sám jsem byl toho svědkem – když jezdím přes přes republiku, beru občas stopaře. Někdy se mě ptají, odkud jsem. Říkám, že ze Křemže a oni hned – jo tam je nějakej veletrh. Občas je to i na Moravě. Křemže s tím veletrhem roste. Do pivního stanu taky občas jdu, ale většinou jen když tu mám návštěvu, aby viděla, jak se tu dokážou bavit. Mladí mě jednou vytáhli na centrifugu, takže už se jí taky nebojím. Vždycky se ale zajdu podívat na ohňostroj. Chtěl byste něco vzkázat čtenářům? To je těžká otázka. Asi vše nejlepší, hodně Božího požehnání - a v tom je všechno.

Fotografie - Křemže duchovní?

Fotoprůvodce veletržní náboženskou veteší

Přijeďte na Křemežský veletrh – naleznete zde nejen „vše pro dům a zahradu“, nejen chutné poživatiny, ale i věci, které uspokojí duchovní hlad i žízeň. Bez dlouhého hledání objevíte krabici levných svatých obrázků (1), růžence plastové i perleťové (2), porcelánovou bustu Krista a Panny Marie (3) nebo „talířovité“ nástěnné hodiny s výsostně křesťanskými motivy (4). Hledáte-li útěchu ve východních učeních, pak tu na vás čekají modlitební zvonky (5) a na nich vlídná tvář Buddhova či zachmuřený Konfucius. Nevyhovuje-li Vám ani tato alternativa , můžeme nabídnout rituální masku africkou (6), případně dálnoasijskou. Ani o literaturu tu není nouze – najdeme publikace esoterické, okultní i horoskopické. Snad jen žid s muslimem přijdou zkrátka.

6

4 3

5

2

1 Stránku připravil Štěpán Smolen

„…do lesa jsme si chodívali pro všechno. Tatínek, jako myslivec, pro jídlo, na houby, pro vodu k pramenu. Prostě pro všechno.“ Tak často mluvila moje prababička. Zrovna včera jsem si na to vzpomněl. Kráčel jsem tou ironickou napodobeninou lesa, jenž se vystavuje nedaleko mého domova, a sledoval smogem přiotrávené ptáky, jež se malátně oddávali svým posledním hrátkám. Dívat se nahoru, k nebi, bylo ještě pěkné. Bílé mráčky, sluneční mozol prorážející tenkou ozónovou vrstvu. Vítr prohánějící se v korunách kupodivu zelených stromů. Chtěl jsem hledět do toho krásného nebe celou cestu, ale mé plány mi překazila pneumatika, zákeřně nastražená na cestičce. Ten motorista snad musel být domluvený s nějakým velkým psem, jenž tam po sobě zanechal také něco velikého. Kdybych totiž upadl, bylo by to akorát do té velké věci. Dopadlo to ale dobře. Když jsem se zotavil z šoku, jenž nastal po uvědomění, co se mohlo stát, prohlédl jsem si také dolní část toho pseudo-lesa. Těch velkých věcí tam bylo víc. A

Vidíte zeleně? nebyly samy. Zjednat tam brigádu na sesbírání těch papírů a prodat je do sběru, tak si pár lidí docela vydělá. Ale proč sbírat jen papír? Vždyť hliník a železo se dá prodat také. No, byl to opravdu pěkný pohled. Ale zvířata, jak jsem zjistil, v lesích ještě nevymřela. Koutkem oka jsem zahlédl dva utíkající potkany, kteří před chvilkou hodovali na nedojedeném hamburgru. Jeden z nich měl hlavu od majonézy a na hřbetě plátek seschlé

Fejeton

okurky. Dlouho to netrvalo a já pospíchal domů, zbavit se toho žalostného pohledu. Ne že bych někdy byl stejného názoru jako někteří ekologičtí aktivisté, žádné protestní cedule jsem tedy ještě nenosil a tričko s nápisem „stop Temelín“ by mi asi neslušelo, přesto jsem jim v tu chvíli dával za pravdu a říkal si, že prasata mají v některých věcech mnohdy navrch. Martin Erhart kresba: Jiří Kodras ml

Mapka veletržního areálu

1. 2. 3. 4.

s

hlavní brána zadní brána kino – vnitřní expozice mateřská škola – vnitřní expozice 5. základní škola – vnitřní expozice 6. restaurace 7. tělocvična 8. WC 9. tržnice 10. pivní stan a) hřiště 11. prodejní stan 12. venkovní expozice 13. soukromé objekty 14. venkovní expozice 15. venkovní expozice

Soutěž

Soutěž ... a znova s Alenou

Co se čtenáři udělá vidina lahve medoviny od Hromčíka, je až k neuvěření. Byli jsme v redakci doslova zasypáni hromadou bílých lístků s odpověďmi. Mnoho z vás se s otázkou příliš nezatěžovalo a tak jste nejčastěji tipovali příjmení jako Novák, Vávra, Štainler, Macháček apod. Pouze 42 odpovědí z 138 bylo správně zodpovězených - a totiž sochu sv. Jana Nepomuckého darovali Křemži manželé Josef a Marie Huckovi.

Třikrát fanfáry! Milou pozornost věnovanou panem Hromčíkem si mohou vyzvednout během dneška na obecním úřadě. Gratuluji“. A teď k další soutěžní otázce, která štamgastům nedá příliš zabrat.

Fyto Reidl

masožravé rostliny do každé rodiny

?? Kolik druhů piva můžete ochutnat na Veletrhu? Prosím napsat i jejich názvy.

O co se bude soutěžit tentokrát? O cenu jistě také lákavou, výhrou se totiž stane masožravá rostlinka od firmy A kdože měl to veliké štěstí Fyto Reidl. Děkujeme panu Reidlovi a odevzdal lísteček se správnou i panu Hromčíkovi za sponzorské dary, odpovědí, kterou vytáhla má nervozi- bez kterých by toto soutěžení nebylo tou třesoucí se ruka? tím pravým ořechovým. Své odpovědi odevzdejte opět do 17 hodin na obecní úřad. Manželé Burgerovi Alena Kodrasová z Chluma

Vážený pane, vážená paní, dovolte abychom se na vás obrátili s upřímnou prosbou o finanční pomoc na opravu kostela sv. Michaela archanděla na náměstí ve Křemži. Jak sami můžete vidět, náš kostel je již dlouho ve velmi špatném technickém stavu. Je třeba provést řadu oprav, ke kterým jsou ale zapotřebí nemalé finanční obnosy. Celkové náklady byly vyčísleny ve výši přesahující tři miliony korun. K získání potřebné částky byly zahájeny dobrovolné sbírky. S naší prosbou jsme oslovili místní obyvatele, podnikatelské subjekty, obce v regionu a státní instituce. Tak díky štědrosti a pochopení mnohých z vás , ale i vstřícnosti ze strany státu a obec-

Naši sponzoři

Prosba o pomoc ního úřadu ve Křemži a biskupství v ČB se nám podařilo získat částku ke kompletní opravě věže kostela, která byla dokončena právě v těchto dnech. Tím ale naše starosti vůbec

Medovina od Hromčíka do hrdla ať hladce stýká

Zhlédnout, ochutnat a zakoupit můžete na veletrhu Sbírka

na farním úřadě nebo na č. konta u GE Capital Bank v Č. Budějovicích 151220617/0600, konstantní symbol vaše rodné číslo nebo jakékoliv do deseti míst. Pokud darujete vyšší částku, rádi vám vystavíme nebo i zašleme potvrzení pro odečet z daňového základu. Za každý i sebemenší dar vám budeme nesmírně vděčni. Jsme si plně vědomi, že pro mnohé z vás není existenční situace jednoduchá. O to více si vážíme vaší pomoci a vyslovujeme za ní opravdový dík. Na všechny dárce známé i neznámé je vždy s vděčností vzpomínáno při mši svaté a slavnostních událostech ve farnosti. Zároveň jsme nekončí, neboť mnohem objemější přesvědčeni, že všichni, kdo přispějete, část práce nás teprve čeká a peněz se s radostí a zadostiučiněním podíváte stále není dostatek. Budete – li chtít na opravený kostel. přispět, můžete tak učinit v kostele,

Inzerce

Reklama POKRÝVAČSTVÍ

a montáž střešních oken nabízí své služby

Reklama

Reklama

Jan Voldřich

Prodám štěňata belgického ovčáka s PP.

služby finančního poradce financování bydlení - hypoteční úvěry a úvěry ze stavebního spoření osobní finanční poradenství devizové služby pro podnikatele.

FILIP +

tel: 0723 139 354

KUDLÁČEK tel: 0607 220 297

Mobil 0602 262 482 Web http://web.telecom.cz/jvoldrich

Služební plemeno, velmi přátelský k celé rodině, výborný hlídač, výchopochvalou.

va

Tel.: 0606 219227

Jízdní řády - kyvadlová doprava Jízdní řád autobusů , které budou 20. a 21. 7. 2002 pendlovat mezi Křemží a Holašovicemi kde se v tuto dobu konají selské slavnosti.

Jízdní řád autobusu , který bude po celou dobu trvání veletrhu zajišťovat dopravu mezi Mříčím, kde se nalézá vlakové nádraží. Odjezd ze Křemže 9:15 h 10:50 h 12:45 h 15:30 h 18:00 h

Odjezd z Mříčí 8:50 h 9:35 h 11:10 h 13:00 h 15:50 h -

Ve Mříčí autobus čeká na příjezdy vlaků

Handicapová utkání O veletrhu ve čtvrtek, pátek a v neděli budou badmintonisté křemežského oddílu v tělocvičně základní školy připraveni sehrát handicapová utkání . Vyzyvatelem může být kdokoli z návštěvníků veletrhu. Vyzyvatel může hrát s začínajícími žáky i s mistry republiky. Vyzyvatel si stanoví náskok , popř.čas, po který si náskok hodlá udržet. Podmínkou je sportovní oblečení a obutí. Rakety i míče budou zapůjčeny na místě. Těšíme se na vás!

ý k s ž e Křem k í n t s e c roz

0, tel. 741108 ký lékař, Čt, Pá 7.00-12.0 MUDr.B. Šimek, praktic 9.00-18.00, tel. 741127 -Ne Čt-Pá 7.00-18.00, So ař, lék ký ktic pra ka, 7.00-10.00, tel. 741055 MUDr.V.Koudel pro děti a dorost, Čt, Pá ař lék á, šov Ha D. Dr. MU 5-11.00, tel. 741063 ní, Čt 7.15-17.45, Pá 7.1 0, Ne 9.00-13.00 MUDr. B. Tichavová, zub 7.15-17.00, So 9.00-16.0 Pá Čt, an, čm Pe V. Dr. Lékárna, Pharm

Banky, peníze, pošta

Pošta, Čt, Pá 7.30 -16.00, So 8.00-9.00 ČS Spořitelna, Čt 9.00-12.30, 13.00-15.00 Pá 9.00-12.30, 13.30-16.00 bankomat se nalézá v areálu domu služeb telefonní automaty areál ochoz školy (mince) v obci na náměstí: u zeleniny (karty) na domě s pečovatelskou službou (mincovní)

restaurace U Mária (Holubov u rybníka), večeři či oběd zajistíme ihned. Čt, Pá, So 12.00 - 23.00 Ne 12.00 - 22.00

Pro automobilisty

Čerpací stanice PAP-OIL, Čt, Pá 5.30-21.00, So, Ne 6.00-21.00 Odtahová služba, taxi, V.Vaněk, nepřetržitě, tel. 741248, 0602/557701 Pneuservis Pálek, Čt 8.00-12.00, 13.00-19.00, Pá 8.00-12.00, 13.00-17.00, So, Ne po telefonické domluvě, tel. 741109

Potraviny

Jednota, Čt, Pá 7.30-18.00, So 7.30-11.00, Ne 13.00-18.00 Zelenina - p. Borovková, Čt, Pá 8.00 - 12.00, 13.00-16.00, So 8.00-11.00 Potraviny Žáček, Čt, Pá 7.30-17.30, So 7.30-11.00

Re

staurace, vin areálu ve škol árny ní jídelně, denn Restaurace pa ě 7.30-18.00 na Smahela, Čt - Ne 10.00Radniční rest 24.00 aurace, Čt - N Restaurace Žá e 11.00-22.00 ček, Čt-So 16 .00-01.00, Ne Triobar Holub 16.00-22.00 ov, Čt, Ne 12.0 0-22.00, Pá, So 12 .00-23.00 Vinárna Skalka , Pá, So 18.0002.00 Restaurace v

úschovna zavazadel pro návštěvníky veletrhu u zadní brány výstaviště, cena za úschovu 5,- Kč

Bohoslužby

kostel Českoslov enské církve husit ské, bohoslužba, Ne kostel sv. Michae 10.15 la, mše svatá. ČtSo 18.00, Ne 8.00

Sponzoři veletrhu

TV GIMI

ČSAD JIHOTRANS