Úvodní slovo pro studenta: Srdečně vás vítám v kurzu, který vás provede tématy potřebnými k úspěšnému zvládání komunikace, stresu a schopností sebeprosazení. Důležitým tématem kurzu je prevence syndromu vyhoření, která se stává v moderní době velmi důležitou.
1 Komunikace v pedagogickém týmu Drazí studenti, v následujících učebních materiálech se seznámíte se základními pojmy týmové a společenské komunikace, stručně o osobnostních typech a rozdílech v komunikaci mužů a žen. Cíle: Posílení kompetencí v komunikaci v pracovním prostředí, rozvoj komunikačních dovedností ve specifických situacích. Uvědomění osobních předpokladů a slabin v pracovní komunikaci.
1.1 Předpoklady efektivní komunikace Milí studenti, v tomto článku můžete posílit své znalosti týkající se zásad efektivní komunikace. Především věnujte pozornost zásadám. Cíle: Získání vědomostí potřebných pro efektivní pro komunikaci v pedagogickém týmu
Komunikace v pedagogickém týmu „Komunikace není všechno, ale je za vším“. Obsah pojmu komunikace • výměna informací, vzájemný styk, sdělení, zpráva • veřejná doprava, respektive veřejné spojení • prostor vymezený pro spojení dopravními prostředky
Definice pojmu komunikace • dorozumívání, sdělování (není specificky lidským jevem, existuje i u živočichů, na rozdíl od jazyka) • přenos myšlenek, emocí, postojů a jednání od jedné osoby ke druhé • nejdůležitější forma sociálního styku, spočívající ve vysílání a přijímání signálů či poselství, zahrnující sebeprezentaci a sebepotvrzování, • opatření, která směřují k dosažení žádoucího výsledku • proces vzájemného porozumění a výměny významů pomocí systému symbolů
Strana | 1
Předpoklady kvalitní komunikace Sebepřijetí zásadním požadavkem úspěšné komunikace je rozumět sám sobě. Schopnost vnímat, přijímat a pojmenovávat vlastní emoce je základem pro vytváření harmonických sdělení. Harmonie našich sdělení je známkou naší integrity a ta opět zásadní složkou naší celkové důvěryhodnosti.
Opravdovost pokud říkáme to, co si myslíme, a především říkáme-li nejen to, co si myslíme, ale i to, co cítíme, co vnitřně prožíváme, jako pravdivé a správné, pak se nemusíme obávat rozporů mezi různými složkami svých sdělení. Chceme-li komunikovat efektivně, neměli bychom dělat věc zcela opačnou, totiž neměli bychom říkat to, co si nemyslíme nebo co necítíme.
Porozumění schopnost rozumět ostatním. Umět něco správně vyjádřit je stejně důležitým aspektem úspěšné komunikace jako umět přijmout sdělení druhé strany (schopnost efektivního naslouchání). Klíčovým požadavkem je empatie. Respekt chceme-li úspěšně komunikovat, měli bychom schopnost empaticky naslouchat spojit s ochotou a schopností respektovat komunikačního partnera, jeho pohledy na situaci, jeho právo na vlastní názory, myšlenkami, a pocity a se schopností respektovat existenci odlišností. Akceptace je bezvýhradné přijetí člověka i s jeho pocity a názory, které nám mohou být velmi vzdálené. Nadhled jsou situace, kdy je žádoucí odstoupit a začít vnímat situaci a její vývoj jako nezávislý pozorovatel (nestranně a neutrálně). Nestrannost důvěra ostatních ve vaši nestrannost nevzniká tím, že oznámíte, že jste nestranní. Vyvíjí se z vašich činů - teprve když činy jsou nestranné, může se vyvinout důvěra v existenci nestrannosti.
Strana | 2
1.2 Osobnostní typy, muži a ženy Zde se můžete seznámit s podstatnými oblastmi osobnostních typů, v celé šíři můžete prozkoumat, kam se sami cítíte zařazeni. Cíle: Prozkoumejte prosím osobnostní typy. Uvědomění a porozumění osobnostním typům a specifikům každého člověka.
Není možné nekomunikovat Významným faktorem při komunikaci je různá typologie komunikujících partnerů. Pro dělení lidí existuje řada kritérií, podle nichž je můžeme dělit na: -
sangviniky, choleriky, melancholiky a flegmatiky,
-
introverty a extroverty,
-
jedince dominantní a submisivní
-
jedince zaměřené na věci, osoby atp.
-
ženy a muže
Základem rozdílů mezi mužem a ženou je především jejich různá anatomie a fyziologie a tomu odpovídající různá úloha muže a ženy ve společném svazku.
DIALOG Většina z nás se v první řadě při prezentaci zajímá o sebe, o své cíle, které prezentací sleduje, co a jak řekne. Jak to těm druhým dokáže a ukáže! Méně často se zabýváme svými posluchači. Obvyklé pořadí důležitosti je: já
-
to, co řeknu
-
posluchači
Chceme-li být dobrými, nadprůměrnými, vynikajícími řečníky, potom se snažme pořadí obracet! posluchači
-
co řeknu
-
já
Pokud dokážeme tento krok udělat, měníme zásadním způsobem svůj přístup a pokládáme pevné základy pro úspěch jakékoli komunikace s druhými lidmi. Jen tehdy, pokud budeme schopni na prvním místě vidět svého posluchače, co o věci asi ví, jaké může mít zkušenosti, co očekává, čemu věří a co by jej mohlo přesvědčit můžeme najít cestu, skutečnou a doslovnou „komunikaci" ke svému posluchači. Snaha o pochopení, respektování a vcítění se do partnera je v každé komunikaci základem pro pochopení a dorozumění.
Strana | 3
1.3 Muži a ženy v komunikaci Osvěžíte si své znalosti o mužsko - ženské komunikaci a uvědomíte se její specifika Cíle: Porozumění rozdílům v komunikaci mezi mužem a ženou
Významné rozdíly mezi muži a ženami lze pozorovat ve využití smyslů: • Muži mají zrak zaměřený na orientaci, na dálku, na „tunelové vidění“, s nižší schopností periferního vidění… ženy mají zrak orientačně zaměřený na blízko, vyznačují se širokým periferním viděním, citlivějším vnímáním a rozlišováním barevného spektra… • Ženy lépe slyší vysoké frekvence zvuku (dětský pláč), lépe rozumějí emocionálnímu zabarvení lidských zvuků („nemluv se mnou tímto tónem“), jsou schopny současně mluvit a poslouchat. Z hlediska hmatu a dotyku jsou ženy minimálně desetkrát citlivější než muži. Ženy se vyznačují také lepší schopností vnímání čichem a chutí. •Muži mnohem raději jednají o konkrétních informacích a jdou k v komunikaci k podstatě věci, pokoušejí se prosadit své zájmy. Muži jsou mistři v tom jak obelhat sám sebe. •Ženy se často vyžívají v komunikaci orientované na pocity, nebo na pocity o konkrétních tématech. Často potřebují pouze sdílet své pocity frustrace a nehledat řešení. Ženy jsou mistři v tom jak obelhávat ostatní.
Rozdílná řeč ženského a mužského těla: Ženy -
stojí k sobě při komunikaci blíž
-
déle se dívají při hovoru do očí
-
vydrží déle sledovat projev, který je příliš nezajímá
-
více využívají úsměv
-
více si všímají detailů
Muži -
déle sledují své posluchače
-
méně mezi sebou volí hmatový kontakt
-
mnohem raději se předvádějí před osobou, která je zaujme
Strana | 4
Děti - mají větší potřebu hmatových dotyků než ženy a muži
1.4 Rozdíl v komunikaci žen a mužů Základní rozdíly v komunikaci mužů a žen, cvičení. Cíle: rozkoumat a prohloubit uvědomění rozdílů komunikace mezi muži a ženami. Zadání: Jak zní správně známé přísloví? Muži jsou z ...a ženy z.... Určitě jste si někdy při komunikaci s opačným pohlavím v duchu řekli /y : "...o čem to proboha mluví..?" Popište stručně Vaše "postřehy z praxe":-) Jakým způsobem by v následující situaci komunikoval muž a jakým žena, přemýšlejte a popište mužsky a žensky. Situace: Dostali jste úkol vysvětlit skupině mladých lidí v pubertálním věku o čem je dospělý život, co je důležité v dospělém životě, jaké cíle má dospělý člověk - popište deset bodů jaké by určil muž a jaké žena. Tipy pro řešení: Pokuste se vcítit do opačného pohlaví.
1.5 Věcná a vztahová komunikace Rozšířený článek o základních podstatných bodech věcné a vztahové komunikace. Cíle: Porozumění vztahové komunikaci a věcné komunikaci
Komunikace jako cesta k řešení problémů
Strana | 5
Komunikace - = symbolický výraz interakce - = subjektivní výpověď jak sdělení druhému, tak výpověď o sobě - = vzájemná výměna názorů mezi lidmi, která se děje prostřednictvím jazyka a je možná tehdy, pokud mají lidé společné poznatky, potřeby a postoje - proces přijetí - tři etapy: důležitá důvěryhodnost zdroje sdělení "vážení“, evaluace sdělení, poměřování hodnotovým zaměřením jedince doplnění, restrukturalizace vnitřních psych.obsahů - výsledkem změna na úrovni chápání, náhledu - efektivnost komunikace: nezkreslenost (bez „šumu v kanálu“), platnost, včasnost, ochota přijímat
Mezilidské konflikty lze rozdělit na: Konflikty představ - kdy dochází ke střetnutí různých požitků, vjemů a představ. Může jít o odlišnost představ o autora knihy, jaký typ auta okolo nás projel, viz české přísloví: „Já o voze, ty o koze“. Konflikty názorů - kdy představu spojíme s hodnocením situace. Např. rozhodnutí rozhodčího na hokejovém zápasu - „bylo to v pořádku“ proti „nebylo to v pořádku“. Konflikty postojů - postoj je názorem, který je citově zabarven - mohu říci - „líbí se mi“ či „nelíbí se mi“ - něco je „dobré“ nebo „špatné“. Konflikty zájmů - máme na mysli motivaci - hnací síly za určitým cílem. Klasickým příkladem je střetnutí typu - „buď já nebo ty“, kdy dva chtějí totéž a jen jeden to může dostat.
Strana | 6
Typy neadekvátní komunikace: 1. Destruktivní - snaha o destrukci, o podlomení pozice druhého, zrušení jeho názorů a postojů 2. Autoritářská - autokratické vnucování vlastních názorů druhému s cílem vytvořit závislost 3. Disjunktivní - „odpoutání“ se od komunikace, zlehčování, povrchnost, ironie 4. Rezistentní - komuniké vyslechnuto, ale „nezpracováno“ (nedůvěra, odmítání partnera) 5. Pseudokomunikace - jedinci se fyzicky nacházejí v blízkém interakčním prostoru, ale komunikace nevyjadřuje vztah (vyvolána spíš soc. tlakem než společným předmětem zájmu) 6. Nonkomunikace - chybění komunikace při fyzické přítomnosti partnerů Typy neadekvátní komunikace dle V. Satirové: podrobivá, kazatelská, chladná, irelevantní
Náročné, zátěžové a konfliktní sociální situace Jako náročná situace se nám jeví taková, která je: •
Nečitelná (neprůhledná, nejasná - nemůže se vyznat, chybí mu náhled situace)
•
Neřešitelná (sice „chápe situaci“, ale nenachází postup řešení, záměr, koncepce)
•
Nezvládnutelná (pocit či přesvědčení, že mi chybí prostředky potřebné k řešení)
•
Ohrožující (řešení může znamenat ohrožení jedince či jiných osob a hodnot)
Problémové situace - situace vyžaduje řešení, ale není možno ji zvládnout aktuálními prostředky, anebo se jeví jako neřešitelná a nečitelnásituace má dvě stránky: •
Objektivní - reálný stav věcí, podmínky, prostředí (reálný stav věcí)
•
Subjektivní - jak to „prožívá“ konkrétní jedinec
Řešení problému vychází z diagnózy situace a zahrnuje: podmínky řešení, prostředky, postupy a kritéria řešení.
Strana | 7
Konfliktní situace = střetnutí dvou nebo více navzájem neslučitelných (rozporných ) tendencí, sil, motivů, které vyvolávají prožitek napětí a zároveň tendenci napětí redukovat (odstranit) změnou stavu - takto char. spíš „vnitřní“ konflikty ( konflikt volby : + a +, + a -, - a - ) vnější konfliktní situace - střetává se nějaký vnější vliv s nějakým psychickým faktorem vnitřním konflikt rolí - jedinec zaujímající určitou pozici je okolnostmi nucen zaujímat vzájemně si odporující nebo neslučitelné role
Stresující situace Součástí situace jsou různé faktory (tzv. stresory), které svým vlivem výrazně znesnadňují, ztěžují aktivity, činnosti jedince; cíl je dosažen za extrémním vynaložení sil, vedle prožitku zátěže dochází k fyziologickým změně (nechutenství, bušení srdce, kožní vyrážky, svalový tonus, křeče) či psychickým: emocionální - výkyvy nálad, vyčerpání a chronická únava; kognitivní - poruchy percepce, usuzování; chování snížení výkonu, změny vztahů k lidem i k sobě, přejídání atd. stresory vnější (sociální tlak), proměnné vnitřní (osobnostní zvláštnosti) eustres - působící spíše kladně x distres - výrazně negativní vliv až ohrožení hypostres - pociťovaný, ale neohrožuje stabilititu organismus x hyperstres - přesahuje možnosti adaptability ( tzv.nadlimitní zátěž) klíčové okolnosti: nadměrně ztížené podmínky činnosti, časová tíseň, riziko, vnější nátlak
Frustrující situace změření, zablokování, znemožnění dosažení vytyčeného cíle (motivovanému jedinci v dosažení cíle brání překážka); subjektivní prožitek frustrační tolerance = míra odolnosti vůči situacím, které jsou příznačné zablokováním či znesnadněním seberealizačních tendencí Skutečnost, že se člověk nachází ve frustraci, signalizují tyto projevy: •
agrese - destruktivní účinek chování na partnera, sebe sama, okolí
•
projekce - tendence „promítat“ psych. jevy do činností, aktivit, stavů (promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání druhých, popř. svých vlastností do jiných lidí rozumím mu, protože tak bych se zachoval já, připisování příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí
Strana | 8
•
regrese - „útěk do minulosti“ - snížení se na nižší věk
•
racionalizace - „zneužití rozumu“ - rozumově logicky situaci zdůvodním, a tak zmaření možnosti dosáhnout cíl je nakonec vnímáno jako snesitelné, či dokonce výhodné
•
sublimace - nahradit cíl sociálně schvalovaným cílem v přehnané podobě (přichýlení se k „vyšším principům“
•
kompenzace - nedosažitelný a blokovaný cíl je nahrazen cílem „blízkým“ původnímu cíli, jehož dosažení se jeví reálné (zástupná náhrada)
•
potlačení - potlačení, vytěsnění, odmítnutí nezvládatelné situace (vede k vytváření komplexů, které se bezděčně asociativně propojují s reálným životem)
•
somatizace - psychogenní orgánové poškozování v důsledku převedení psych. napětí do somatické oblasti - kožní onemocnění, krevní tlak, vředy
•
únik nebo ústup - pokus uniknout tíživé realitě do „světa fantazie“ („denní snění“) analýza umožní rozpoznat oblast frustrace
•
identifikace - fiktivní „ztotožnění“ se s osobou (hrdinou knihy), přimknutí ke kamarádovi, začlenění do party („společné sdílení a zvládání zátěže“)
•
transgrese - „útěk dopředu - předčasná pseudozralost“ - jedinec se „celistvě“ chová jakoby starší, avšak jen zdánlivé, mechanismus stále stejný („vytržení“)
•
stereotypizace - „držet se“ již jednou zvoleného postupu (i když byl neúspěšný) jedinec nemusí znovu rozebírat situaci a vyhne se zátěži a napětí při rozhodování
•
vytváření reakcí - tvorba „pózy, masky“ - zastírám prožitky neúspěch lhostejností, bagatelizováním, přezíráním. Projev ironizování - agrese vůči druhému či sobě
•
rezignace - ztráta úsilí o dosažení cíle, ztráta motivace - cíl ztrácí svůj význam (člověk podlehne prožitku selhání, nebo ztrácí víru v sebe, prožívá extrémní úzkost
•
manipulování - v ní možnost dosáhnout svých cílů neadekvátními prostředky -
•
substituční chování - původní blokovaný adekvátní cíl nahrazen cíli povahy asociální
Základní poznatky o stylech řešení: •
Každý si vypracovává svůj vlastní styl a přístup k řešení a to na základě důvodů, které pro něho mají význam
•
Žádný styl není ve všech situacích lepší než ostatní
•
Styly lidí se mění, přizpůsobují se nově vznikající situaci
Komunikační bariéry •
Čas - při časovém stresu je komunikace rychlá a dochází k chybám. Není prostor pro navázání vztahu, aktivní naslouchání a kladení otázek.
Strana | 9
•
Porozumění - partneři vidí věc ze svého pohledu. Závisí i na znalostech, jak je problém chápán. Na základě neznalosti věci může dojít ke konfliktu.
•
Předsudky - někdo slyší jen to, co chce, a odmítá měnit názor.
•
Nepozornost - nesoustředěnost jednoho z účastníků, který nedokáže aktivně naslouchat a utíkají mu informace. Často je to i projev nezájmu.
•
Odlišný způsob vyjadřování - některá slova mají různý význam.
1.6 Komunikace ve skupině, týmu Komunikace ve skupině je obzvlášť v pracovních týmech stěžejním faktorem ve skupině. Cíle: Pojmenování a uvědomění základních bodů týmové komunikace
KOMUNIKACE VE SKUPINĚ Jak se naučit týmové práci? •
Sdílení společných cílů
•
Společná řeč a „jazyk“
•
Vyvážená orientace na vztahy i na úkoly
Je třeba znát přednosti i nedostatky členů skupiny. Je nutné dbát na kompenzace zjištěných nedostatků i předností celého kolektivu. Jinými slovy, aby každý člen pracovního týmu měl možnost ukázat své slabé i silné stránky.
Strana | 10
Týmová práce je dobře koordinovaná a účelně synchronizovaná činnost, která je charakteristická těsným propojením aktivity skupiny. Týmová práce vyžaduje sladění norem, hodnot, stanovisek, vzájemné porozumění. Každý jedinec musí sdílet cíle skupiny a musí se cítit těmito cíli zavázán. Proč týmová spolupráce? •Synergický efekt •Potenciál skupiny není součtem potenciálu jednotlivců, ale převyšuje ho. Je to dáno vzájemným eliminováním nedostatků jednotlivých lidí a vzájemným podněcováním a inspirací.
Efektivnost týmové práce posuzujeme podle: • skupinové efektivnosti - výsledku práce skupiny ve srovnání se standardy stanovenými pro splnění úkolu • skupinového vývoje - doprovodných sociálních procesů, které vytvářejí nebo posilují připravenost členů skupiny pracovat na úkolu • osobní spokojenosti - převažujícím uspokojením individuálních potřeb nad
Nejčastější reakce na chování lidí ve skupině -
agrese - destruktivní účinek chování na partnera, sebe sama, okolí
-
projekce - tendence „promítat“ psych. jevy do činností, aktivit, stavů (promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání druhých, popř. svých vlastností do jiných lidí - rozumím mu, protože tak bych se zachoval já, připisování příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí
-
regrese - „útěk do minulosti“ - snížení se na nižší věk
-
racionalizace - „zneužití rozumu“ - rozumově logicky situaci zdůvodním, a tak zmaření možnosti dosáhnout cíl je nakonec vnímáno jako snesitelné, či dokonce výhodné
-
sublimace - nahradit cíl sociálně schvalovaným cílem v přehnané podobě (přichýlení se k „vyšším principům“
-
kompenzace - nedosažitelný a blokovaný cíl je nahrazen cílem „blízkým“ původnímu cíli, jehož dosažení se jeví reálné (zástupná náhrada)
-
potlačení - potlačení, vytěsnění, odmítnutí nezvládatelné situace (vede k vytváření komplexů, které se bezděčně asociativně propojují s reálným životem) Strana | 11
-
somatizace - psychogenní orgánové poškozování v důsledku převedení psych. napětí do somatické oblasti - kožní onemocnění, krevní tlak, vředy
-
únik nebo ústup - pokus uniknout tíživé realitě do „světa fantazie“ („denní snění“) - analýza umožní rozpoznat oblast frustrace
-
identifikace - fiktivní „ztotožnění“ se s osobou (hrdinou knihy), přimknutí ke kamarádovi, začlenění do party („společné sdílení a zvládání zátěže“)
-
transgrese - „útěk dopředu - předčasná pseudozralost“ - jedinec se „celistvě“ chová jakoby starší, avšak jen zdánlivé, mechanismus stále stejný („vytržení“)
-
stereotypizace - „držet se“ již jednou zvoleného postupu (i když byl neúspěšný) - jedinec nemusí znovu rozebírat situaci a vyhne se zátěži a napětí při rozhodování
-
vytváření reakcí - tvorba „pózy, masky“ - zastírám prožitky, neúspěch lhostejností, bagatelizováním, přezíráním. Projev ironizování - agrese vůči druhému či sobě
-
rezignace - ztráta úsilí o dosažení cíle, ztráta motivace - cíl ztrácí svůj význam (člověk podlehne prožitku selhání, nebo ztrácí víru v sebe, prožívá extrémní úzkost)
-
manipulování - v ní možnost dosáhnout svých cílů neadekvátními prostředky
-
substituční chování - původní blokovaný adekvátní cíl nahrazen cíli povahy asociální
1.7 Zásady pozitivního myšlení Milí studenti, zde se seznámíte se zásadami pozitivního efektivního myšlení. Cíle: Osvojit si zásady pozitivního myšlení.
Pozitivní myšlení je způsob chování, mluvení a myšlení, které nám umožňuje dosáhnout zcela plnohodnotného šťastného života, být užitečný druhým. 1. Svou mysl zaměřujte na to co chcete, vyvarujte se dokola soustředit na to, co nechcete. 2. Říkejte druhým čeho chcete dosáhnout, hovořte o tom, co vás motivuje. 3. Hledejte pozitivní podněty, lidi, místa, knihy, aktivity.
Strana | 12
4. Chovejte se k druhým tak, jak chcete aby se oni chovali k vám. 5. Přejte všem, i nepřátelům, zdraví, štěstí a blahobyt. 6. Pečujte o své psychické a fyzické zdraví. 7. Dávejte dárky druhým i sobě. 8. Najděte si takové přátele, kteří vás inspirují. 9. Nebojte se změny. 10. Meditujte, cvičte tai - chi, jógu, čtěte duchovní literaturu. 11. Trénujte štědrost, moudrost, etiku, meditaci, úsilí o zlepšení, trpělivost. 12. Naučte se přát druhým to, co sami chcete v životě prožívat. 13. Rozhodněte se být upřímní v tom, co je důležité. 14. Namísto kritiky dávejte úkoly podněcující v rozvoji. 15. Namísto pohrdání a odmítání stanovujte zdravé hranice a přijímejte je.
Strana | 13
2 Praktická část - řešení situací ve školní praxi Zásadní téma důležité pro zdárný učební proces - zvládání problematických žáků. Cíle: Hledání řešení neočekávaných situací ve školní třídě.
2.1 Pracovní konflikt Milí studenti, konflikt je základní překážkou a nebo motivací k mezilidské komunikaci. Konflikt může být značným přínosem a také může doživotně tým rozdělit. Cíle: Využití pracovního konfliktu pro rozvoj týmu a pracovního kolektivu, poznání a objevení pozitivních faktorů konfliktu
Konfliktní situace Střetnutí dvou nebo více navzájem neslučitelných (rozporných) tendencí, sil, motivů, které vyvolávají prožitek napětí a zároveň tendenci napětí redukovat (odstranit) změnou stavu - takto char. spíš „vnitřní“ konflikty (konflikt volby : + a +, + a -, - a -) vnější konfliktní situace - střetává se nějaký vnější vliv s nějakým psychickým faktorem vnitřním konflikt rolí - jedinec zaujímající určitou pozici je okolnostmi nucen zaujímat vzájemně si odporující nebo neslučitelné role
Komunikační bariéry Čas - při časovém stresu je komunikace rychlá a dochází k chybám. Není prostor pro navázání vztahu, aktivní naslouchání a kladení otázek. Porozumění - partneři vidí věc ze svého pohledu. Závisí i na znalostech, jak je problém chápán. Na základě neznalosti věci může dojít ke konfliktu. Předsudky - někdo slyší jen to, co chce, a odmítá měnit názor. Nepozornost - nesoustředěnost jednoho z účastníků, který nedokáže aktivně naslouchat a utíkají mu informace. Často je to i projev nezájmu. Odlišný způsob vyjadřování - některá slova mají různý význam.
Strana | 14
Způsoby řešení konfliktu Uvádíme následující způsoby řešení podle Plamínka (1994) :
1.Pasivita: problém se často vyřeší spontánně, afekt „vyšumí“, roli hraje i čas, někdy je nečinnost nejlepším řešením, nelze na ni však spoléhat, je to riskantní, neboť pro pasivního účastníka konfliktu může být nevýhodné, nepříznivé, dokonce může být za určitých okolností nepříznivé pro všechny účastníky, pro obě strany 2.Násilí: obě strany opouštějí stanovené meze, uchylují se k psychickému násilí, k vydírání, ponižování, urážky, což může být horší než násilí fyzické; výsledky jsou vždy řešením krajně nevhodným 3.Delegace: obě strany se obrátí k nějaké vnější uznávané autoritě .Velmi důležité je, jestli se tato osoba řídí pouze svým, nezávislým úsudkem nebo musí respektovat jistá předem stanovená pravidla. Řešení bývá ale přijímáno s rozpaky, není to „naše řešení“ 4.Jednání: obě strany konfliktu berou řešení do svých rukou, lze předpokládat výsledek, se kterým bude spokojena většina vyjednávajících, možná... 5.Náhoda: Konflikt lze řešit i náhodnou volbou, např. losem. Proces řešení již kontrolujeme a rozhodujeme o tom, jak bude náhodná volba probíhat a kdy bude znám výsledek řešení. Výhoda náhodného řešení je jeho rychlost a v zásadě nenapadnutelná spravedlnost. 6.Mediace a facilitace: Do konfliktu jsou zapojeni neutrální odborníci na procesy řešení konfliktů (mediátoři a falicitátoři). Na ně je delegováno právo regulovat proces jednání, ale právo rozhodnout o výsledku řešení si nechávají strany konfliktu. Procesní odborníci, tedy zprostředkovávají a usnadňují dohodu mezi stranami. 7. Vyjednávání a projednávání Relativně ideální způsob řešení konfliktů - protistrany kontrolují proces i výsledek řešení, jehož podstatou je opět přímá komunikace (jednání) mezi nimi.
Strana | 15
2.2 Hierarchie pracovních rolí Milí studenti, zde se v krátkosti seznámíme s důležitostí pochopení hierarchie pracovních rolí. Cíle: Porozumění hierarchii pracovních rolí, zamyšlení.
Hierarchie pracovních rolí Starý styl hierarchie v pracovních týmech je orientovaný a vedení od shora přímo dolů, moc je uplatňována ze shora dolů, jakákoli tvořivá komunikace není přípustná a nahoře není slyšena a vyslyšena, Tento styl vedení se stále praktikuje v prostředí českých firem a státních zařízení, bohužel se ukazuje jako žalostně neefektivní. Nejenom, že dnešní vedoucí pracovníci nejsou dostatečně moudří na to, aby dělali skutečně správná rozhodnutí, ale navíc nedávají jakoukoli možnost svým kolegům k tvořivé komunikaci, nebo se za tvořivou komunikaci svým kolegům posléze mstí. Novým stylem, který se začíná uplatňovat v moderních firmách s důrazem na etiku, je systém kruh. Kruhové řízení podniku umožňuje rovnoprávnou komunikaci při zachování firemních rolí, role slouží systému. V kruhu mají důležitější slovo ti pracovníci, kteří jsou v podniku déle a ve firemní hierarchii výše postavení. Kruh umožňuje zapojit všechny včetně klientů. V každém společenství, které je svou identitou transparentní ve vztahu k jiným společenstvím existují hierarchické vztahy. Tyto vztahy vyžadují udržování určitých zásad, umožňující udržování skryté spravedlnosti v hierarchických vztazích. Moderní pracovní psychologie ukazuje na potřebu znalosti etického jednání v hierarchických pracovních rolích. Každý z nás se nachází v životě v mnoha společenstvích, kde zastáváme různé role, které vyžadují určité kompetence, chování a tyto role většinou realizujeme v určitém prostředí. Pracujeme s neurologickými úrovněmi: • sounáležitost • identita • hodnoty
• schopnosti • chování • prostředí
Strana | 16
Každý je součástí společenství, může být odejit pouze po etické respektující vzájemně souhlasné dohodě, pokud tomu tak není, odejitý jedinec má negativní vliv na pracovní kolektiv. Jak odejití tak přijetí zaměstnanců do pracovních pozic se musí odehrávat etickým a spravedlivým způsobem a to především u lidí na vysokých pracovních pozicích, kde etika, kompetentnost a spravedlnost umožňují efektivní jednání a prospěch celého týmu. Pokud je například odejit žák ze třídy, je vyloučen a třída to cítí jako nespravedlivé, průzkumy ukazují, že celkový prospěch třídy se zhorší a chování stejně tak. Nevíc se ve třídě objeví další problematický žák, který se chová ještě hůře než žák, který byl vyloučen. V hierarchických vztazích jde o kolektivní etickou spravedlnost, tu je možné udržovat jedině s přihlédnutím k pocitům všech účastníků týmu. Není možné se řídit pouze rigidními kázeňskými pravidly, které neumožňují jakékoli udržování etické spravedlnosti. Dodržovat rigidně kázeňská pravidla je sice pohodlné, leč často velmi nespravedlivé, posléze přinášející další potíže ve formě zhoršení učebních výsledků a chování třídy.
2.3 Sebeovládání Sebeovládání je nejtěžší a nejdůležitější disciplína pro náš úspěch v komunikaci a řešení konfliktů Cíle: Porozumění smyslu a důležitosti sebeovládání
Pravidla sebeovládání při komunikaci •
Každý má právo říci svůj názor
•
Každý má právo na stejné časové vstupy
•
Je nutno naslouchat i takovým názorům, se kterými nesouhlasíme, je potřeba pochopit cíle druhé strany a také objasnit své vlastní cíle. Oba partneři by se měli dozvědět, co očekává ten druhý, co je pro něj důležité a proč
•
Lidé, se kterými chceme udržovat přátelské a kolegiální vztahy, nemusí mít stejné názory jako my
•
Nekřičíme, nezvyšujeme hlas, neurážíme, neironizujeme
•
Pro lepší porozumění partnerovi se doporučuje parafrázování myšlenek
•
„Neshazujeme“ a neznehodnocujeme to, co je pro oponenta cenné, čeho si váží
•
Nehodnotíme a nekritizujeme partnera, ale pouze určitý konkrétní aktuální čin
•
Nepřipomínáme staré prohřešky, mluvíme pouze o aktuálním problému
•
Udržujeme si racionální sebekontrolu a nadhled (nenecháme se ovládnout emocemi)
Cílem není, kdo zvítězí, ale co je pravda, co je efektivnější, který postup je prospěšnější celku
Strana | 17
2.4 Prevence rizikového chování Existují určitá ověřená preventivní opatření v komunikaci která pokud si je oživíme, můžeme se vyhnout nepříjemným událostem a snadněji se dohodnout s okolím. Cíle: Uvědomění základních bodů prevence rizikového chování v komunikaci.
Prevence rizikového chování Být profesionálem znamená, že se od nás očekává určitý stupeň schopnosti sebeovládání, očekává se, že budeme reagovat na vzniklé situace profesionálně, asertivně a bez negativních emocí. Člověk je bytost ve skrze emocionální a instinktivní, jeho reakce nejsou vždy racionální a profesionální. Sebeovládání umožňuje hledat střed svého chování někde mezi profesionalitou a emoční uvolněností. Přílišná profesionalita je chladná a přílišná emocionalita je chaotická. 1. Osobní rovnováha jako základ vyvážených reakcí. 2. Udržujte rovnováhu v mentální, emocionální, fyzické a duchovní oblasti života. 3. Poznejte sami sebe a své přednosti, preference, povahové vlastnosti, osobnostní rysy. 4. Vždy jednejte s dobrou motivací . 5. Za všech okolností udržujte etiku rozhovoru. 6. Udržte své negativní emoce na uzdě, jednejte až když emoce utichnou. 7. Choďte na box, pořiďte si boxovací pytel. 8. Odčerpávejte agresivní emoce sportem. 9. Vykřičet se o samotě, v lese, autě, sklepě, kdekoli, kde vás nikdo nevidí ani neslyší. 10. Sdílejte své těžší situace s blízkým člověkem, nechte se podpořit, navštivte psychologa. 11. Předcházejte konfliktům udržením svých emocí a tendencí ke konfliktům na uzdě. 12. Řešte vše s chladnou hlavou. 13. Vyhýbejte se situacím, které ve vás vyvolávají negativní emoce. 14. Chraňte se před negativními informacemi. 15. Staňte se tvůrci svého života.
Strana | 18
3 Příčiny syndromu vyhoření Zde se seznámíte s příčinami syndromu vyhoření (SV). Cíle: Cílem této kapitoly je poznání obecných příčin syndromu vyhoření.
3.1 Seznam nejčastěji uváděných příčin SV Pozorně si přečtěte nejčastěji uváděné příčiny syndromu vyhoření v pomáhajících profesích. Cíle: znalost příčin SV
Syndrom vyhoření je nejčastěji způsoben následujícími příčinami: •
přepracování a dlouhodobá ignorace emocionální a fyzické oblasti osobnosti
•
emocionálně náročná práce a přehnané dlouhodobé fyzické zatížení
•
rozvody, úmrtí v rodině, nedostatek pozitivních zdrojů
•
stresující prostředí pro život a nezdravý životní styl
•
nezdravé stravování
•
nedostatek pohybu a nuda
•
rutina a rutinní život
•
ztráta smyslu života
•
pooperační stavy a nedostatečná regenerace
•
nezrehabilitované trauma a posttraumatický stres
•
psychické bloky a oddělenost od přirozených pocitů
•
mentální, emocionální, fyzické přetěžování v dětství
•
dlouhodobě velké nároky blízkého okolí
•
syndrom krátkého času - den je příliš krátký
•
workoholismus a nedostatek zábavy a regenerace
•
bezmocná nutkavost - musím dělat to a to, jinak se zhroutí svět
•
žádná osobní duchovní víra
•
opuštěnost a samotářství
•
dlouhodobé neřešené emocionální problémy a hluboké strachy
• silný pomahačský vnitřní vzorec: chování, schopnosti, přesvědčení a často identita a sounáležitost jedince jsou prodchnuty a postaveny na pomáhání ostatním lidem, vlastní já není rozvinuté - jedinec se seberealizuje jen skrze druhé lidi a pomáhání.
Strana | 19
Syndrom vyhoření je v podstatě stejná situace, jako když vám vyhoří kamna, ale vy stále tvrdíte, že v kamnech hoří a že v místnosti je teplo. Nebo máte prázdnou lednici a tvrdíte, že je plná a navíc že nemáte hlad, i když tělo jídlo vyžaduje. Pro mysl je syndrom vyhoření těžká zkouška, jelikož ohrožuje silně celou strukturu myšlení, což aktivuje instinkt přežití a enormní chvilkové návaly energie potřebné k záchraně. V tomto období, které může trvat i několik let, jsou časté značné výkyvy životní energie. Pokud vyhoříme nebo dohoříváme, mysl se stále snaží opakovat vzorce chování, které má naučené z dob, kdy kamna byla plná. Syndrom vyhoření silně oslabuje mentální, emocionální a fyzické schopnosti, které jsou závislé na zdrojích vnitřní, ale i vnější energie, které nejsou momentálně k dispozici. Tím je ohrožena i naše momentální profesní identita, která je často spojena právě s našimi schopnostmi, protože pracovní identita je provázána s osobní identitou a hodnotami osobního rázu. To ukazuje, jak syndrom vyhoření prorůstá celým člověkem a jeho realitou, nenápadně pomaloučku pohltí lidskou realitu a změní život k nepoznání. Lidé často říkají, že sedí nad spáleništěm, které se nedávno zdálo rájem.
Strana | 20
3.2 Negativní stres a SV – rozdíly a rozpoznání projevů SV Zde se seznámíte jaké jsou rozdíly mezi SV a prožívaným stresem. Cíle: Negativní stres a SV - rozpoznání rozdílů stresu a projevů SV.
Základní rozdíl mezi SV a stresem SV je záležitost, která vyžaduje dlouhodobé změny a náprava trvá někdy i několik let. Stres naopak. Pokud chceme, můžeme významně ovlivnit změnou způsobu prožívání stresující situace, nebo omezením stresujících aktivit. Stres často pomíjí tak, jak pomíjí stresující situace, SV zůstává stále. Většina moderních pracujících se nachází v permanentním stresu, nemusí to být prožíváno jako negativní, ale dlouhodobě je to škodlivé. Důležité je upozornit na posttraumatický stres, který je další častou příčinou syndromu vyhoření.
Stres: • neustálý pocit časové tísně • dá se zvládnout, jen díky velkému výdeji energie • vede k úzkostným poruchám • nadšení pro úkol • emoce jsou přehnané • poškozuje především fyzicky, může i zabít. Typické jsou případy mladých mužů, kteří po třicítce prodělají infarkt • dostává tělo do pohotovosti • udržuje nás ve stavu pohotovosti, dokud nebezpečí nepomine
Strana | 21
Projevy myšlení při stresu: Katastrofické scénáře •
Podstata je v „dělání si starostí“, které následují po nějakém spouštěči
•
Rozvíjí se jedna obavná myšlenka za druhou, často jsou zaměřené do budoucnosti
Automatické negativní myšlení •
Jsou to negativní tvrzení, přicházejí automaticky, nemáme nad nimi kontrolu
Katastrofické myšlenky • Projevují se jako scény, které si vybavujeme předem v mysli
Příčiny: Největší a zároveň nejčastější příčinou stresu je hněv a různé formy strachu - obsese efektivity a nepostradatelnosti, výkonnosti - žádný nebo nefunkční time-management - závislost na adrenalinu a endorfinu - workoholismus - strach ze selhání, strach z odmítnutí, strach ze zavržení, strach ztratit tvář dokonalého, výkonného, schopného, šikovného, obdivovaného - závislost na práci, vztazích a konzumaci - posttraumatický stres - pocit nemám čas, mám málo času, není čas - strach z nedostatku peněz, frustrace z nedostatku peněz - nedokončené záležitosti - finanční tíseň - hněv a negativní emoce - slabá vitalita - nadváha a obezita - nedostatek přátel
Strana | 22
Chování pří stresu: •
Zapomnětlivost
•
Agitovanost
•
Zvyšování hlasu, vřískání
•
Nutkavé přejídání
•
Obviňování druhých
•
Nutkavé kouření
•
Sekýrování druhých
•
Plačtivost
•
Hněvivost, vzteklost
•
Nutkavé žvýkání
•
Netrpělivost
3.3 Psychosomatické projevy SV Zde se krátce psychosomatickými mohou indikovat SV
seznámíte s projevy, které
Cíle: Rozpoznání psychosomatických projevů SV
Psychosomatická stránka SV SV se nejčastěji projevuje nejdříve psychosomaticky, skrze tělo.
Nejčastějšími projevy jsou: -
dlouhodobě snížená imunita a opakovaná onemocnění
-
bolesti zad a v kříži
-
těžko se dýchá
-
bolesti nohou a lýtek
-
nutkavý hlad a chuť jíst
-
křeče v žaludku
-
nechutenství
-
nepravidelná menstruace
-
těžkosti s otěhotněním
-
pocit tíhy na prsou
-
celková únava
-
neschopnost odpočívat
-
zlomeniny a úrazy
-
ztráta fyzických sil
-
pomalé hojení ran
Strana | 23
3.4 Test rizik SV a stresu Zde si můžeme prověřit, jak na tom jsme s riziky SV. Cíle: Zjištění a testování individuální situace SV. Zadání:
Test rizik SV s stresu Pročtěte si následující seznam a označte události, které jste prožili v posledních 12 měsících. Sečtěte bodové hodnoty (hodnota je vždy za pomlčkou, která je za životní situací) všech označených událostí a výsledek porovnejte s bodovým hodnocením. Získáte tak představu o tom, jaké nebezpečí onemocnění vám hrozí v důsledku stresu. • úmrtí životního partnera - 100 • rozvod - 73 • odloučení manželů - 65 • uvěznění - 63 • úmrtí blízkého člena rodiny - 63 • zranění nebo nemoc - 53 • svatba - 50 • ztráta zaměstnání - 47 • urovnání manželského sporu/usmíření s partnerem - 45 • odchod do důchodu - 45 • nemoc člena rodiny - 44 • těhotenství - 40 • sexuální problémy - 39 • příchod nového člena do rodiny - 38 • změny v podniku - 39 • změny ve finanční oblasti - 38 • úmrtí blízkého přítele - 37 • změna zaměstnání - 36 • časté hádky s manželským partnerem - 35 • hypotéka - 31 • neschopnost splácet půjčku nebo hypotéku - 30 • vyšší odpovědnost v zaměstnání - 29 • odchod dcery nebo syna z domu - 29 • problematický vztah s rodiči partnera - 29 • významný osobní úspěch - 28 • nástup manželky do zaměstnání nebo její odchod ze zaměstnání - 26 • začátek nebo ukončení studia - 26 • změna, která nastala v životních a sociálních podmínkách - 25 • změna určitých osobních návyků - 24
Strana | 24
• problémy s vedoucím v zaměstnání - 23 • změna pracovní doby nebo pracovních podmínek - 20 • změna bydliště - 20 • změna školy - 20 • změna v odpočinku - 19 • změna v církevní činnosti - 19 • změna ve veřejně prospěšných aktivitách - 18 • nižší půjčka - 17 • změna spánkových návyků - 16 • změna počtu setkání v rodinném kruhu - 15 • změna stravovacích návyků - 15 • dovolená nebo prázdniny - 13 • vánoce - 12 • drobné přestupky zákona - 11
Váš výsledek
Bodové hodnocení: 150 nebo méně: BEZ VÝZNAMNÝCH PROBLÉMŮ 150 - 199: MÉNĚ ZNEPOKOJIVÉ - 33% pravděpodobnost onemocnění 200 - 299: STŘEDNĚ ZNEPOKOJIVÉ - 50% pravděpodobnost onemocnění 300 a více: KRITICKÝ STAV - 80% pravděpodobnost onemocnění Celkový součet bodů je souhrnem za celý rok.
POZNÁMKA: I když pořadí jednotlivých položek je o jisté míry závislé na kultuře a charakteristických rysech osobnosti, mnoho lidí už s užitkem použilo tento test, který vypracovali dr. Richard H. Rahe a dr. Thomas H. Holmes. Povšimněte si, že některé události, jež jsou všeobecně považovány za pozitivní (sňatek, osobní úspěch, nebo dokonce dovolená), také působí stres. Někteří psychologové doplnili tento test o manželskou nevěru, které dali stejný počet bodů jako rozchodu nebo rozvodu.
3.5 Stres solution - komplexní práce ke stažení Zde si můžete stáhnout souhrnné informace, články, rozhovory o syndromu vyhoření. Cíle: Materiály pro další vzdělávání.
Strana | 25
4 Cesta zpět k vitalitě a rovnováze, prevence SV Zde se kolegové, seznámíme s aktivitami a metodami vedoucími k prevenci syndromu vyhoření a negativního stresu. Cíle: Uvědomění a porozumění sám sobě, mentoring, diagnostika individuálních příčin -
Konkrétní oblasti života vyžadující změnu Nápravná opatření a inspirace ke změně Otázky a odpovědi - mentoring procesu změn účastníků kurzu, poradenská práce tutora Self management a jeho důležitost při práci se SV Vytvoření individuálního plánu prevence SV
4.1 Self management a jeho důležitost při práci se SV Self management a jeho důležitost při práci se SV Cíle: Ovládnutí základních způsobů plánování času a aktivit, definování cílů a vizí potřebných k realizaci změn
Cíl, který není zapsaný a k lehkému objevení je zavěšený ve vzduchu a nemá žádné základy. Cíle potřebují být zapsány, viděny a posléze realizovány. Naším cílem je ujasnit si základní postupy definice našich cílů 7 etap dosahování cílů:
Cíl musí být: 1. jasně definovaný 2. konkrétní, konkretizovaný 3. zapsaný a snadno k nalezení 4. atraktivní a zajímavý 5. definovaný výsledek, měřitelný, pocitově atraktivní 6. plán realizace 7. vytýčit překážky
Strana | 26
Realizace cílů a vizí je více jako labyrint, než jako přímočará cesta bez překážek. Pokud chceme zrealizovat své cíle, definujme si cíl, co nejvíce ho konkretizujme, zapišme si ho, zamysleme se nad atraktivností cíle, definujme výsledek, vytvořme plán realizace a vyznačme předpokládané překážky.
4.2 Definice cílů prevence SV Definujte prosím cíle udržující aktivitu vedoucí k prevenci syndromu vyhoření. Cíle: Definovat cíle podněcující prevenci syndromu vyhoření. Zadání:
Definujte své cíle: Vyberte ze svých životních cílů jeden a použijte pro jeho realizaci mnou doporučenou strukturu. Vámi vybraný cíl by měl být v souladu s posláním našeho kurzu, mohl by se týkat tématu. Toto cvičení berte jako experiment, nabízím vám zde manažerskou strukturu jak nakládat s cíli: 1. jasně definovaný/ jasně definujte, jakého cíle chcete dosáhnout 2. konkrétní, konkretizovaný/ cíl konkretizujte, vzhled, stav, pocit 3. zapsaný a snadno k nalezení/ zapište si cíl 4. atraktivní a zajímavý/ jak moc je cíl pro vás atraktivní škála 1-10/ 10 maximální atraktivita 5. definovaný výsledek, měřitelný, pocitově atraktivní / na jaký výsledek bude mít tento cíl vliv, nebo je cíl výsledkem? 6. plán realizace / uveďte základní kroky realizace cíle, jaké aktivity povedou ke splnění cíle? Do kdy by jste chtěli mít cíl zrealizovaný? 7. vytýčit překážky/ uveďte předpokládané překážky
Strana | 27
Tipy pro řešení: 1. jasně definovaný - cílem je snížit míru své zodpovědnosti a dosahovat větších výsledků při menší zodpovědnosti 2. konkrétní, konkretizovaný - více důvěřovat druhým a jejich schopnostem přebírat zodpovědnost za své životy a kariéru, štěstí atd. 3. zapsaný a snadno k nalezení - zapíšu a vystavím si to na svém pracovním stole 4. atraktivní a zajímavý - uleví se mi a ostatním taky, budu mít více prostoru v mysli na vlastní život, uvolním se, přestanu na druhé tlačit a budu jim důvěřovat
4.3 Nápravná opatření a inspirace ke změně Zde se seznámíte s nejčastějšími změnami, které podnikají lidé při prevenci nebo na cestě ze SV Cíle: Ujasnění nápravných opatření a inspirace ke změně
Jak ven ze SV a koloběhu stresu ? 1.Plné převzetí zodpovědnosti za sebe a svůj život se vším všudy a přiznání si svého momentálního stavu 2.Uvědomění si, že mám vždy svobodnou volbu se rozhodnout 3.Trpělivost 4.Vytváření pozitivních zdrojů vnějších a vnitřních 5.Návštěva odborníka, poradce, psychologa nebo kouče 6.Nastartování dlouhodobých regeneraci podporujících aktivit; můžete začít uvolněním těla, pokračovat uvolněním psychiky a poté uvolněním mysli anebo vším najednou; najít důvěryhodnou osobu - profesionála, který vám vyhovuje. 7. Začít na sobě pracovat, především na své fyzické a psychické oblasti a to hlavně regenerativními aktivitami. Lidé se často pokoušejí svůj stres vysportovat. Pokud chcete sportovat, tak jedině s plným respektem a úctou ke svému tělu, kde je následována skutečná rovnováha. 8.Trávit mnoho času v přírodě 9.Najít si skupiny lidí, kteří jsou v klidu, jsou relaxovanější 10.Změnit stravovací návyky, dostatečně pít 11.Vytvořit si fyzický prostor jen pro sebe, své vlastní soukromí, ve kterém rozhodujeme o tom, kdo smí vstoupit a kdo ne. 12.Tento prostor užívat pokud možno jen pro sebe jako místo hlubokého odpočinku. Uvědomte si, že lidské tělo se těžko uvolňuje v prostředí, kde můžou přijít jakékoli hrozby. Instinkty neřeší to, že ten a ten člověk je nám blízký, instinkty nás chrání před nebezpečím zvenku. Potřebují bezpečný soukromý prostor, kam nikdo nepřichází bez vašeho svolení. 13.Držení těla: pokuste se sedět a chodit zpříma, umožňuje a podporuje to lepší proudění energie v těle, a tím lepší zdraví a celistvější pohyb. 14.Dávejte si přestávky při práci a řízení auta 15.Hledejte šetrnější zaměstnání 16.Milujte sami sebe jako toho nejcennějšího člověka na světě
Strana | 28
Konkrétní řešení negativního SV a stresu-stres management/řízení změny -
Využít pozitivně motivující stres
-
Začít se stravováním zvyšující vitalitu
-
Podporovat rozvoj efektivní komunikace a chování
-
Orientovat své zaměření na pozitivní zdroje
-
Používat léčivé kompenzanty/spouštěče pocitů slasti
-
Pochopit strach jako učitele
-
Ovládnout a trénovat asertivitu
-
Udělat si čas na pravidelný pohyb nebo pravidelné cvičení
-
Rozhodnout se pro ujasnění životní vize a smyslu života
-
Začít doplňovat a udržovat vnitřní zdroje vitality /jóga, chi-kung, tai-chi, kung-fu, pilates, meditace/
Důležitá rozhodnutí směřující k rozřešení SV a snížení vlivu negativního stresu -
Změním životní styl a přístup k životu, budu žít pro radost a zdraví.
-
Dám vědět svému okolí, že abych mohl pro ně být prospěšný a užitečný, potřebuji být sám v celkové pohodě a zdravý.
-
Každý den si udělám čas na sebe a budu dělat to, co mám rád a co mě dobíjí pozitivní energií.
-
Začnu žít a přestanu se stresovat.
-
Důležitější je mé zdraví a psychická pohoda, než-li stres a žaludeční vředy.
-
Není nic, co stojí za to abych přišel o duševní klid a své zdraví.
-
Mé zdraví, duševní klid a vysoká vitalita jsou základem úspěšného života.
-
Rozpoznám lidi, prostředí, věcí a situace, které vyvolávají negativní stres.
-
Začnu pravidelně cvičit a věnovat se sobě a svému zdraví.
Strana | 29
Strana | 30
5 Relaxační techniky a vitalizující cvičení Seznámení s relaxačními technikami a vitalizujícím cvičením chi-kung. Cíle: Praktická relaxační cvičení, výuka relaxačních technik a cvičení
5.1 Psychohygiena, metody zvládání stresu V tomto článku se seznámíte s relaxací a dalšími způsoby relaxace Cíle: Seznámení a ovládnutí relaxačních technik a jejich forem, vliv relaxace na celkové zdraví a rovnováhu
Metody zvládání stresu rozdělujeme •
ty, které se zaměřují na stresový podnět
•
ty, které se zaměřují na stresovou reakci
•
ty, které se zaměřují na osobní, individuální podíl člověka při vzniku stresu
Techniky zaměřené na stresovou reakci •
Relaxační techniky
•
Kognitivní strategie
•
Využití sociálních vztahů, sociální opora, sdílení
•
Tělesné aktivity
•
Relaxační aktivity a emoční uvolnění při změně životního stylu
Modifikace zaměřená na stresový podnět 1. Řešení problémů 2. Time management - hospodaření s časem. 3. Zlepšení rozhodovacích procesů. Delegování při řízení. 4. Optimální komunikace v mezilidských vztazích. 5. Efektivní přístup k řešení problémových situací a konfliktů.
Řešení individuálního podílu na stresu 1. Analýza životního stylu, životních cílů a hodnot 2. Analýza osobních determinant, vycházejících z individuální historie - rodinné modely
Strana | 31
- sourozenecké modely - další formující a kritické zážitky - traumata
Metody psychohygieny 1.
autogenní trénink
9. techniky navozující změnu představy v mysli
2.
dechové relaxační techniky
10. techniky vedoucí k somatickému uklidnění
3.
relaxace
11. léčba smíchem
4.
meditace
12. pozitivní myšlení
5.
kontemplace
13. strečink
6.
imaginace
14. fyzická cvičení
7.
hypnóza
15. zdravá životospráva
8.
dechové cvičení
5.2 Relaxační techniky V této kapitole se seznámíme s relaxačními technikami a způsoby regenerace Cíle: Poznání celé šíře možností relaxačních technik a jejich využití
Relaxace •
účinně pracují proti úzkosti, svalové ztuhlosti a povrchovému dýchání
•
vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory - psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva
•
ovlivňují vegetativní a autonomní svalstvo a orgánové funkce
Druhy relaxace •
buddhistické meditace
•
taoistická cvičení pro zdraví
•
jógové a další meditativní techniky
•
techniky vedoucí přímo k somatickému uklidnění
•
postupy vycházející z jógy - různá dechová cvičení, energetizující relaxace, pozdrav slunci
•
focusing
•
kontaktní relaxace
Strana | 32
•
masáže shiatsu, rebalancing, aromaterapie, reflexní terapie
•
vířivka a lázeňské procedury
•
saunování a prohřívání organismu
Výhody relaxace •
Vede k výraznému psychickému a tělesnému uvolnění a zabraňuje pokračování stresové reakce
•
Nabízí uvolnění přímo po námaze
•
Celkově zvyšuje odolnost proti stresu
•
Učí poddat se uvolněně prožitku a tím uvolňuje i plné prožívání příjemných aktivit
•
Umožní usnout, zbavit se napětí v těle i na duši a zbavuje řady symptomů, které z napětí vznikají
•
Umožňuje připravit dostatek energie pro příští soustředění se na činnost
•
Umožní uvolnit se před očekávanou stresující situací
•
Pomáhá rychleji se učit z nové situace
•
Zvyšuje schopnost soustředit se na to, co se děje
•
Pomáhá aktivizaci představivosti a tvořivosti - aktivizuje pravou hemisféru
•
Vnitřně vyvažuje, brání zbrklému reagování a stereotypnímu nutkavému jednání
•
Zvyšuje pocit sebedůvěry a optimismu
•
Harmonizuje psychické funkce a tělesné funkce
•
Pomáhá spontaneitě projevu
Dechová cvičení •
při úzkosti a strachu dochází k povrchnímu dýchání, které je mělké a rychlé
•
v klidu je rytmus dechu klidný, pravidelný a hluboký
•
povrchový dech negativně ovlivňuje funkci všech tělesných funkcí, dochází ke svalovému stažení a prožívání úzkosti
•
plně dýchat znamená žít a realizovat svůj potenciál ve všem co cítíme a myslíme
Hluboký dech a jeho efekty •
na fyziologické úrovni vede k zlepšování příjmu kyslíku, zvyšování respiračního mechanismu, revitalizuje buňky, tkáně a orgány, zbavuje tělo jedovatých látek
• na psychologické úrovni vede k uvolnění, zlepšení vědomého prožívání tělesného fungování, pozitivně ovlivňuje naše emoce, postoje a myšlenky
Strana | 33
5.3 Vitalizující cvičení Chi-kung Cíle: Výuka základů chi-kung, ovládnout základní cvičení s techniky chi-kung a používat je v běžném životě
Čchi-kung (psáno i jako Chi Kung nebo Qi Gong) přeloženo do češtiny znamená "efektivní zacházení s životní energií" nebo "pěstování energie". Jde o soubor tělesných, dechových a duševních cvičení, které mají za cíl harmonizovat všechny tři složky, ze kterých se každý člověk skládá - tělo, energii a mysl. Čchi-kungu se může bez ohledu na věk a tělesné nadání věnovat každý, kdo: • chce zlepšit nebo dlouhodobě upevnit své zdraví, • se chce zbavit únavy a mít více životní energie, • chce vnést do svého života větší uvolnění, klid a nadhled, • chce lépe poznat, jak funguje tělo, energie a mysl a díky tomu žít spokojenější a naplňující život, • chce položit dobrý základ svého duchovního života bez ohledu na svůj duchovní směr. Čchi kung jsou tradiční čínská cvičení pro zdraví a dlouhověkost. Zahrnují v sobě obě základní stránky zdravotního působení, tj. léčení a prevenci nemocí. Čchi kung je součást tradiční čínské medicíny. Moudří říkají, že prevence, tedy předcházení nemocem, je důležitější než medicína. Prevence, působení na nemoci v době, kdy ještě neexistují, je daleko účinnější než potírání nemocí, které zasáhly organismus. Tento pohled je obsažen ve všech základních dokumentech tradiční čínské medicíny. Praktikování čchi kungu dovoluje do jisté míry doplňovat energetický potenciál příjímáním vitální energie z okolí, její jinové složky ze země a jangové z vesmíru. Tak může praktikující vybudovat fyzicky a psychicky odolný organismus, rozvíjet duševní schopnosti. Nezanedbatelná je podpora intuitivního myšlení a fantazie. Velmi často pravidelné provádění cvičení mění i způsob přemýšlení a životní styl. Přestáváme se koncentrovat pouze na své problémy, pomáháme druhým. Snad s námi budete souhlasit, že takové lidi naše modrá planeta potřebuje.Čchi kung nám pravděpodobně nezajistí fyzickou nesmrtelnost, zákon vzniku a zániku funguje neúprosně, může však našemu životu dát vyšší kvalitu a významně prodloužit jeho aktivní část.
Centrum hlavy, srdce a břicha-cílem je harmonická jednota těchto tří center. Součástí výcviku jsou fyzická, dechová a meditační cvičení. Cílem je vitalita, rovnováha, síla, regenerace a obnovení zdraví.
Strana | 34
6 Asertivita-Jak se prosadit V této kapitole se seznámíme s asertivní komunikací, zhlédneme video ukázky a budeme diskutovat na téma asertivní komunikace Cíle: Hlubší porozumění a širší ovládnutí asertivní komunikace
6.1 Co je asertivita? V tomto článku se dozvíte základní pojmy asertivity a asertivní komunikace Cíle: Porozumění asertivitě a základům asertivity.
Termín „asertivita“ zahrnuje poměrně širokou škálu chápání lidského chování v interakci se sociálním prostředím. Pojem asertivita má kořeny v latinském assere = osobovat si něco, tvrdit to s jistotou, zdůrazňovat to, přiřazovat, připojovat, prohlašovat, dále assertor = přivlastňovatel (na soudě), vykonavatel svobody. Další kořeny nacházíme ve francouzsko-českém slovníku (Praha, Academia 1974) - assertion = tvrzení, výpověď, assertive = tvrdící, jistící Současný překlad slova asertivita = zdravé sebeprosazování se, přímé jednání, sebeuplatňující a sebezdůrazňující chování. To by však mělo být prováděno nenásilnou, psychologicky vhodnou formou. Jde o přiměřené projevování svých emocí, umění sdělovat jasně své požadavky a přání, umět se plně vyjádřit a nemluvit mlhavě, umět správně reagovat v různých situacích, které nám život přináší, prosazování svých názorů a postojů, které jsou jak pozitivní, tak i negativní. Pro některé jedince tvoří asertivita celoživotní strategii jejich jednání. Asertivitou lze řešit spoustu problémů, vysvětlovat žádoucí, nezbytné postupy, ale také hodnotit a oceňovat. Asertivita je také umění vzájemného mezilidského respektu, tolerance a pochopení. Jedná se o souhrn zásad určitého způsobu komunikace a zároveň přístup k životu. Nejedná se o filosofický směr, který nám přesně stanovuje, jak se chovat 24 hodin denně. Vždy máte právo se rozhodnout, zda s určitým člověkem v určité dané chvíli budete jednat asertivně, nebo ne. Musíte si uvědomit, čeho svým jednáním chcete dosáhnout, zda vám záleží na okamžitém konkrétním výsledku, nebo na dlouhodobém vztahu. Asertivita je také umění ustupovat - není vždy prohrou to, co na první pohled vypadá jako ústupek.
Strana | 35
Přínos asertivního jednání: •Asertivita by měla zlepšit vaši schopnost brát věci s nadhledem, naučit vás jednat a vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se, umět zachovat si svou, ale i partnerovu důstojnost a chladnou hlavu. •Asertivitou lze řešit konflikty, nedorozumění a nepříjemné situace. •Asertivním chováním můžete upoutat pozornost tam, kde to je třeba a kde to považujete za nutné. •Asertivitou je možno mírnit hněv a rozčílení, projevovat své postoje a názory. •Asertivitou lze bez pocitů viny říkat „ne“, event. realizovat opatření, jež jsou sice správné a vyplývají ze zákonů, ale těm, s nimiž jednáte, příliš nevyhovují. •Asertivita je způsob, kterým lze hledat a také najít kompromis, pokud to považujete za správné, ale stejně asertivní je setrvat na svém původním stanovisku zcela beze změny. •Asertivita je umění jasně se zeptat, co druhý člověk svým určitým chováním sleduje, zda si něco přeje nebo naopak nepřeje.
6.2 Základní pravidla asertivního jednání Zde se seznámíte se základními pravidly asertivního jednání. Cíle: Uvědomění základních pravidel asertivního jednání.
Asertivní jednání je způsob komunikace, který se není potřeba učit, je to způsob komunikace, který každý z nás má v sobě, jen ho probudit. 1. win win Jednáme s druhými jako rovný s rovným, můžeme zastávat vyšší pozici a mít jinou zodpovědnost, ale to nás neopravňuje k nadřazování se, nebo nepřiměřené manipulaci, pamatujte, že manipulace a hněv jsou znakem slabosti a neschopnosti.
2. upřímnost Jednáme vždy upřímně a otevřeně, upřímnost budí upřímnost a umožňuje dozvědět se, co si ostatní opravdu myslí. Opět neupřímnost nebo lež jsou znakem slabosti.
3. relevantní informace Jednáme upřímně o tom, co je podstatné/ relevantní. Důležitým návykem je soustřednost v rozhovoru na podstatný předmět komunikace, držte se vždy podstatného. Podávání zmatených nebo silně emocionálních informací je znakem zmatku a neschopnosti vyjádřit skutečné potřeby
Strana | 36
4. držet se linie a směru rozhovoru I když vaši partneři odbíhají od podstatných informací a nebo zjistíme, že nejsou upřímní, držme se vždy linie a časových možností rozhovoru. Neztrácejme pozornost a soustředěnost na téma.
5. smysluplnost Obsah komunikace musí pro nás představovat smysluplné hodnoty, jinak nebudeme motivováni jednat asertivně a upřímně. Pokud podporujeme smysluplnou komunikaci podporujeme tím, vlastní smysluplný život.
6.3 Deset asertivních práv Zde se blíže seznámíte s 10 základními asertivními právy, součástí článku je video rozhovor o asertivních právech Cíle: Ovládnout a integrovat do komunikace a života asertivní práva. Z asertivních práv vyplývá, že nikdo jiný než my sami nemůže hodnotit to, co opravdu chceme, děláme, oč usilujeme. Pokud tak někdo činí, promítá do svého hodnocení vlastní postoje. Tak nám vlastně podstrčí něco, co není naše. Pozor na tzv. „rodiče“ v nás. Máme na mysli onu část lidského JÁ, jež shrnuje morálku, etiku, tradici poplatnou době svého vzniku. Vystupuje seriózně, rezolutně a shrnuje názory důležitých lidí našeho života. Pod tlakem rodičovských rádoby vychovatelských pravd si leckdy necháme namluvit věci, jež nám komplikují život a rozhodování v něm.
Strana | 37
Právo číslo 1: Každý z nás má právo dělat chyby, ale musíme být za ně o d p o v ě d n í . Právo číslo 2: Každý z nás má právo dělat n e l o g i c k á rozhodnutí. Právo číslo 3: Každý z nás má právo n e n a b í z e t omluvy či výmluvy, ospravedlňující své chování. Právo číslo 4: Každý z nás má právo m ě n i t svůj názor. Právo číslo 5: Každý z nás má právo posoudit z d a
a
nakolik
jsme odpovědní za řešení
problémů dalších lidí. Právo číslo 6: Každý z nás má právo být n e z á v i s l ý na dobré vůli ostatních. Právo číslo 7: Každý z nás má právo říct j á n e v í m . Právo číslo 8: Každý z nás má právo říct „já Ti“ (nebo tomu) n e r o z u m í m . Právo číslo 9: Každý z nás má právo říct j e m i t o j e d n o . Právo číslo 10: Každý z nás má právo sám p o s u z o v a t své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně odpovědný. Co vyplývá z asertivních práv Nikdo nemůže manipulovat našimi emocemi či chováním, pokud to sami nepřipustíme. My sami musíme být soudci vlastního chování. Nemůžeme se na nikoho a na nic vymlouvat. Jde o náš život, co se v něm stane, záleží na nás samotných a na nikom jiném.
6.4 Studijní práce o asertivitě Zde můžete nahlédnout zajímavou studijní práci o asertivitě. Cíle: Pokračujte ve vzdělávání se, využijte studijního materiálu v tomto článku.
Strana | 38
7 Závěrečné shrnutí kurzu Zdroje dalších informací a závěrečné zhodnocení kurzu Cíle: Závěrečné informace a zhodnocení kurzu
7.1 Zdroje pro další studium, odkazy, metodické návody, další videoukázky Doporučené odkazy na literaturu Cíle: Vybrat z doporučené literatury jednu knihu nebo zprávu a prostudovat.
Doporučená literatura: http://knihy.abz.cz/prodej/asertivitou-proti-stresu-1 http://www.kosmas.cz/knihy/136752/syndrom-vyhoreni-v-praci-a-osobnim-zivote/ http://www.grada.cz/syndrom-vyhoreni-a-jak-jej-zvladnout_6411/kniha/katalog/ http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=5233 http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/T%C3%BDm.pdf http://knihy.abz.cz/prodej/zlata-kniha-komunikace-treti-a-opet-rozsirene-vydanibestselleru
Strana | 39
Strana | 40
