Úvodní slovo. Jindřich Ondruš. Vážení přátelé Valašska a Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm,

3 6

–– – července

2

Úvodní slovo Jindřich Ondruš Vážení přátelé Valašska a Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, v letošním roce si připomínáme devadesát let, které uplynuly od založení jednoho z nejstarších a největších muzeí v přírodě ve střední Evropě. Od počátku tady byla snaha pokračovat ve vizi zakladatelů muzea, sourozenců Jaroňkových, zachovávat muzeum živé a předávat odkaz našich předků budoucím generacím. K tomu přispívá i Mezinárodní folklorní festival Rožnovské slavnosti, který doprovází historii muzea od samotného založení v roce 1925 a letos pořádáme již jeho 38. ročník. Pod názvem „Rožnovské slavnosti“ se koná od roku 1960 a navazuje na tradici I., II. a III. Valašského roku, Anenských slavností či Valašských slavností písní a tanců. S úctou se skláním před tradicí festivalu. Jsem si vědom, že jedinečné prostředí pro jeho konání vytváří nejen samotné muzeum a město Rožnov pod Radhoštěm, ale i tým nadšených a pracovitých lidí kolem.

3

Rožnovské slavnosti 2015 se konají ve dnech státních svátků a nabízejí tak celé čtyři dny naplněné bohatým a pestrým programem. Věříme, že takto důstojně oslavíme výročí založení samotného muzea, neboť festival považujeme za jeden z hlavních vrcholů jubilejního roku oslav muzea. Rád bych zde připomenul i skutečnost, že Rožnovské slavnosti otevírají bránu bohaté programové nabídce letních měsíců, které muzeum ve svých areálech nabízí. Můžete navštívit nejen Dřevěné městečko, ale také unikátní technické stavby v Mlýnské dolině či si vychutnat kouzlo areálu Valašské dědiny. Všude potkáte lidi usměvavé a pohostinné. Valašské muzeum nabízí zážitky, které můžete vnímat všemi smysly – můžete se potěšit muzikou či tancem, ochutnat valašské speciality či si vyzkoušet některé z tradičních řemesel a dovedností. Děkuji všem, kdo se podílejí na přípravě a organizaci festivalu. Děkuji všem účinkujícím a přeji jim hodně úspěchů při jejich vystoupeních. Přijměte pozvání na Mezinárodní folklorní festival Rožnovské slavnosti 2015 a další programové akce muzea v jeho jubilejní devadesáté sezóně. Přejeme Vám všem hodně krásných zážitků. Vítejte u nás!

Ing. Jindřich Ondruš ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

4

program

pátek 3. července

ých

sobota 4. července

18.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

9.00

Absolventské představení Školy mladých odzemkářů

Rožnovské slavnosti se představují městu

závěrečné vystoupení všech účastníků Školy mladých odzemkářů

Masarykovo náměstí

krátký program a průvod účinkujících souborů městem 10.00 Dřevěné městečko - pódium na paloučku

V dobrém zme sa zešli…

Rožnovské slavnosti se představují v muzeu

program zahraničních účastníků Rožnovských slavností 2015 s rožnovským hostitelem

krátké představení souborů, které se účastní MFF Rožnovské slavnosti

19.30 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

21.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

10.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Táncház - taneční dům

Kdo vyskočí, ten je chlap!

taneční zábava spojená s výukou tradičních tanců z Maďarska podle metody zapsané do seznamu UNESCO

kvalifikace soutěže v odzemku a obuškovém

5 13.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

22.00 areál Dřevěného městečka

Jak se oblékali Rožnované

Hudcování pod hvězdami

pořad věnovaný různým podobám tradičního oděvu

noční zábavy při cimbálových muzikách

14.00 Mlýnská dolina - hamr

Pověsti, povídačky a jiné dřysty příběhy našich předků ztvárněné herci štramberského Divadla Pod věží 14.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Slavnostní zahájení MFF Rožnovské slavnosti 2015 s hosty, kteří nad akcí převzali záštitu 14.10 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Kdo vyskočí, ten je chlap! finále soutěže v odzemku a obuškovém 16.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Vitajte u nás

neděle 5. července 10.00 Dřevěné městečko - pódium na paloučku

Táncház - taneční dům výuka tradičních tanců z Maďarska podle metody zapsané do seznamu UNESCO 13.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Doma aj za humnama pořad dětských folklorních souborů 14.00 Mlýnská dolina - hamr

Hledání Lašska komorní muzikantský pořad 14.30 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

program zahraničních účastníků Rožnovských slavností 2015 s českým hostem

Hosté naši milí

18.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

program zahraničních účastníků Rožnovských slavností 2015 s českým hostem

Od pramenů k mořím rožnovská premiéra kapely FLAIR 19.30 Dřevěné městečko - palouček

Valašské hry sportovní klání účinkujících souborů a diváků 21.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Museum vivum aneb živé muzeum hlavní pořad festivalu věnovaný 90. výročí Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

15.30 Mlýnská dolina - hamr

Byl tu jeden gajdoš muzikantské putování krajinou pod Lysou horou 16.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Sirotci po Pelárovi vzpomínkový pořad věnovaný slavným valašským muzikantům Janu Pelárovi a Antonínu Matalíkovi

6 17.30 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

14.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Zastavení v čase

Zpěváčci

pořad jubilujících souborů a osobností folkloru

koncert dětských zpěváčků, vítězů regionálních kol celostátní soutěže v lidovém zpěvu

19.30 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Řemesélko zlaté dénko pořad o lidových řemeslech ztvárněných tancem i písní

15.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

… v dobrém sa rozejdem závěrečný galaprogram festivalu Rožnovské slavnosti 2015

21.30 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Převážně nevážně odlehčený program ze zákulisí života souborů a nejen to…

VEDLEJŠÍ PÓDIA

21.30 areál Dřevěného městečka

Hudcování pod hvězdami noční zábavy při cimbálových muzikách

pondělí 6. července 10.00 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

Základní umělecká škola se představuje koncert dvou vynikajících dechových orchestrů základních uměleckých škol

sobota 4. července pódium na paloučku 12.30 Atanas Manchev 13.30 Sava 14.30 Malý Sedmikvítek 15.30 Soláň 16.30 Radhošť 17.30 Ševčík 18.30 Kohoutek

Z daleka i z blízka

pódium u rybníčka 13.00 Malý Beskyd 14.00 Béri Balogh Ádám 15.00 Zornička 16.00 Beskyd 17.00 Kašava 18.00 Javořina

program zahraničních účastníků Rožnovských slavností 2015 s českým hostem

neděle 5. července

11.30 Dřevěné městečko - pódium na paloučku vystoupení dětských cimbálových muzik Základní umělecké školy Rožnov pod Radhoštěm 12.30 Dřevěné městečko - komorní amfiteátr

pódium na paloučku 12.30 Drieske Nijpers

227 13.30 14.30 15.30 16.30 17.30 18.30

Ševčík Kašava Zornička Maryjánek a Klobučánek Romanašul Sava

pódium u rybníčka 11.00 Kohoutek 12.00 Beskyd 13.00 Slezan 14.00 Soláň 15.00 Malá Jasénka 16.00 Malý Radhošť 17.00 Radhošť 18.00 Atanas Manchev 19.00 Radhošť Trojanovice

Doprovodné programy čtvrtek 2. července 18.00 Městská knihovna Rožnov Regionální a národopisná literatura tradiční beseda o nových knihách s národopisnou a regionální tematikou a vzpomínkou na významná literární výročí Odborná knihovna Valašského muzea v přírodě Nahlédněte s námi do Almanachu Valašského roku 1925 Čeňka Kramoliše, do vydavatelství muzea a depozitářů knihovny ve dnech 29. 6 – 6. 7. 2015

pátek 3. července pondělí 6. července pódium na palouku 10.30 Atanas Manchev 11.30 Kotula a Maryjánek 12.30 Javořina 13.30 Béri Bálogh Ádám 14.30 Soláněk pódium u rybníčka 10.00 Kohoutek 11.00 Sava 12.00 Drieske Nijpers 13.00 Malý Troják 14.00 Lipta

17.00 Sušák Rožnovské slavnosti 2013 očima fotoklubu R9 vernisáž výstavy fotografií rožnovského fotoklubu R9, hudební doprovod - muzika souboru Drieske Nijpers

sobota 4. – pondělí 6. července Dřevěné městečko doprovodný program na pódiích na paloučku a u rybníčka Mlýnská dolina pohádky pro děti v podání Zuzany Vaškové v 11.00, v sobotu i v 15.30 Valašská dědina vyhrávají gajdošské muziky RukyNaDudy (sobota), Hudci z Pasek (neděle) a Ogaři idú (pondělí) oživené expozice

8 Janíkova stodola Valašský rok 1925 projekce historického filmového dokumentu v 10.30,14.30 a 18.30 – mimo pondělí

neděle 5. července 10.00 Dřevěné městečko - kostel sv. Anny Pravoslavná liturgie 15.00 Dřevěné městečko - kostel sv. Anny Hudební dialog - housle a varhany účinkují Linda Čechová-Sitková (varhany) a Marie Fuxová (housle) v programu zaznějí skladby J. S. Bacha, G. F. Händela, G. B.Vitaliho a další

Výstavy souběžně probíhají v prostorách Sušáku: výstava k 90. výročí založení muzea Muzeum v zákulisí, dále Malovaná jizba, Výtvarné umění na Valašsku III a Městečko pod Radhoštěm; v Panské sýpce v Dřevěném městečku je k vidění výstava Tesařské řemeslo

NA MFF ROŽNOVSKÉ SLAVNOSTI 2015 ÚČINKUJÍ: ATANAS MANCHEV Burgas, Bulharsko BÉRI BALOGH ÁDÁM Körmend, Maďarsko DRIESKE NIJPERS Sint-Gillis-Waas, Belgie ROMANAŠUL Zadareni, Rumunsko SAVA Kranj, Slovinsko ZORNIČKA Zvolen, Slovensko

BESKYD Zubří JAVOŘINA Rožnov pod Radhoštěm KAŠAVA Zlín KOHOUTEK Chrudim LIPTA Liptál RADHOŠŤ Rožnov pod Radhoštěm RADHOŠŤ Trojanovice SLEZAN Český Těšín SOLÁŇ Rožnov pod Radhoštěm ŠEVČÍK Ostrava KLOBUČÁNEK Valašské Klobouky MALÁ JASÉNKA Vsetín MALÝ BESKYD Zubří MALÝ RADHOŠŤ Rožnov pod Radhoštěm MALÝ SEDMIKVÍTEK Frenštát pod Radhoštěm MALÝ TROJÁK Valašská Bystřice MARYJÁNEK Zlín SOLÁNĚK Hutisko-Solanec BESKYDSKÝ ORCHESTR Rožnov pod Radhoštěm DIVADLO POD VĚŽÍ Štramberk FLAIR Valašsko HUDCI Z PASEK Rožnov pod Radhoštěm KORDULKA Valašsko KOTULA Rožnov pod Radhoštěm MARYJÁNEK Rožnov pod Radhoštěm OGAŘI IDÚ Rožnov pod Radhoštěm POLAJKA Rožnov pod Radhoštěm PRAMÍNKY Kopřivnice RukyNaDudy Frenštát pod Radhoštěm SLEPENICA Brušperk

229

Informace o pořadech ABSOLVENTSKÉ PŘEDSTAVENÍ ŠKOLY MLADÝCH ODZEMKÁŘŮ pátek 3. 7. 2015 18.00 – 19.30 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkuje: cimbálová muzika Kordulka Autor pořadu: Petr Dobrovolný Moderátor: Petr Šamánek V letošním roce se uskuteční již sedmý ročník Školy, kterou pořádá Valašské folklorní sdružení ve spolupráci s Valašským muzeem v přírodě. Je určena pro chlapce i chlapy, kteří se chtějí naučit typický mužský tanec - valašský odzemek, zapsaný do Seznamu nemateriálních kulturních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Škola je jednou ze základních aktivit směřujících k uchování tohoto tance v živé podobě. Probíhá tradičně v týdnu před Rožnovskými slavnostmi a vrcholí závěrečným představením absolventů.

V DOBRÉM ZME SA ZEŠLI… pátek 3. 7. 2015 19.30 – 21.00 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Béri Balogh Ádám, Drieske Nijpers, Atanas Manchev, Sava a Javořina Autor pořadu: Tomáš Gross Moderátor: Tomáš Gross V dobrém zme sa zešli... je jedním z programů, ve kterém předvedou zahraniční folklorní soubory ukázky ze svého repertoáru. Divákům se představí tradiční bulharský folklor z Burgasu i zpěvy a tance ze Slovinska, střední Evropu zastoupí maďarské lidové tance a putování završí vlámský folklor z belgicko-holandského pomezí. Celý program doplní domácí valašský soubor.

TÁNCHÁZ - TANEČNÍ DŮM pátek 3. 7. 2015 21.00 – 22.00 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkuje: Béri Balogh Ádám Autorka pořadu: Eva Románková Moderátorka: Eva Románková Táncház v překladu znamená taneční dům. Táncházem se nazývaly prostory, kde mládež pořádala taneční zábavy – mohly to být například najímané místnosti v obytných domech nebo stodoly. V 70. letech 20. století vzniklo pod tímto názvem v Budapešti hnutí, které se rozrostlo do velikých

10 rozměrů a rozšířilo se i do dalších zemí Evropy a mimo ni. Toto hnutí se zrodilo z touhy zachránit mizející tradiční kulturu, sdílet, rozšiřovat a upevňovat ji jako součást moderního života. Cílem dnešních táncházů je výuka tradičních tanců a hudebních projevů zábavnou a spontánní formou tak, jak tomu bylo dřív – přirozeným předáváním z člověka na člověka. V roce 2011 byla metoda táncház zapsána do Registru osvědčených praktik UNESCO a je ve světě dávána za dobrý příklad ochrany a rozšiřování nemateriálního kulturního dědictví. Zveme Vás na pódium komorního amfiteátru, abyste se i Vy zapojili do večerní zábavy s maďarským souborem Béri Balogh Ádám a naučili se tradiční tance z Maďarska.

ROŽNOVSKÉ SLAVNOSTI SE PŘEDSTAVUJÍ MĚSTU sobota 4. 7. 2015 09.00 – 09.30 hodin | Masarykovo náměstí Účinkují: Atanas Manchev, Béri Balogh Ádám, Beskyd, Drieske Nijpers, Malý Beskyd, Javořina, Radhošť, RukyNaDudy, Sava, Soláň a Ševčík Autor pořadu: Petr Dobrovolný Moderátor: Petr Dobrovolný V sobotním dopoledni se tradičně představují účastníci Rožnovských slavností krátkými ukázkami ze svého repertoáru. Pokračují průvodem přes město do muzea, který by měl letos připomenout Valašský rok 1925, kdy se scházely národopisné skupiny z okolí do Rožnova. Mnohé z nich přijížděly na povozech tažených koňmi. V průvodu uvidíme koňský povoz z Valašského muzea, jezdce na koních z rožnovského Hradiska, koně formanů Orsága z Hutiska, Graclíka z Vigantic a bryčku paní Renaty Trančíkové z Tylovic.

ROŽNOVSKÉ SLAVNOSTI SE PŘEDSTAVUJÍ V MUZEU sobota 4. 7. 2015 10.00 – 12.00 hodin | Dřevěné městečko - pódium na paloučku Účinkují: Atanas Manchev, Béri Balogh Ádám, Beskyd, Drieske Nijpers, Malý Beskyd, Javořina, Pramínky, Radhošť, Sava, Soláň, Ševčík, Zornička Autor pořadu: Petr Dobrovolný Moderátor: David Pavlíček Folklorní soubory, účastníci Rožnovských slavností 2015, přijdou a přijedou průvodem z rožnovského náměstí do Valašského muzea v přírodě. Zde postupně předvedou návštěvníkům muzea ukázky svých tradičních tanců, dobových krojů i lidové muziky jako malou nabídku a zároveň pozvánku na pestrou paletu dalších pořadů slavností.

JAK SE OBLÉKALI ROŽNOVANÉ sobota 4. 7. 2015 13.00 – 14.00 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: členové folklorního souboru Soláň a hosté Autoři pořadu: Lenka Drápalová a Pavel Trčka Moderátorka: Lenka Drápalová a Marie Brandstettrová

2211 V tomto programu vám představíme různé podoby tradičního oděvu oblékaného na Rožnovsku v období let 1880 až po současnost. Předvedeny budou varianty oděvu svátečního, obřadního, každodenního a pracovního.

POVĚSTI, POVÍDAČKY A JINÉ DŘYSTY sobota 4. 7. 2015 14.00 – 15.00 hodin | Mlýnská dolina - hamr Účinkují: herci Divadla Pod věží, cimbálová muzika Pramínky Autor pořadu: Václav Kopelec Víte, jaké příběhy si vyprávěli naši předkové na Lašsku? Znáte třeba tu o panu ze Škrbalovic, koňske hlavě či hlupym Janovi? Ne? V pořadu Pověsti, povídačky a jiné dřysty jich uslyšíte ještě mnohem víc. Všechny tyto příběhy si lidé povídali v okolí hukvaldského hradu, Kopřivnice a Štramberka. V literárně-hudebním pořadu vás s nimi ve starém hamru v areálu Mlýnské doliny seznámí herci štramberského Divadla Pod věží spolu s kopřivnickou cimbálovou muzikou Pramínky.

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ MFF ROŽNOVSKÉ SLAVNOSTI 2015 sobota 4. 7. 2015 14.00 – 14.10 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: hosté, kteří převzali záštitu nad MFF Rožnovské slavnosti Autor pořadu: Tomáš Gross Moderátor: Tomáš Gross Slavnostního zahájení festivalu se zúčastní hosté z Ministerstva kultury ČR, Zlínského kraje, města Rožnov pod Radhoštěm a vedení Valašského muzea v přírodě. Krátkými zdravicemi přivítají nejen téměř tisícovku účinkujících, ale také všechny návštěvníky festivalu.

KDO VYSKOČÍ, TEN JE CHLAP! sobota 4. 7. 2015 10.00 – 12.00 (základní kolo) 14.10 – 16.00 (finálové kolo) | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: odzemkáři z valašských folklorních souborů, cimbálová muzika Kordulka, dívčí taneční složka Bartošova souboru ze Zlína Autor pořadu: Tomáš Gross Moderátor: Tomáš Gross Valašský odzemek patří k našim nejkrásnějším mužským lidovým sólovým tancům a právem byl zapsán do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Mladí, nadějní, ale i zkušení odzemkáři si svůj odzemek či obuškový zatančí za doprovodu cimbálové muziky Kordulka s primášem Michalem Jelénkem dopoledne v rozřazovacím kole. Ti nejlepší postoupí do odpoledního finále, kde budou bojovat nejen o body odborné poroty, ale také o přízeň diváků v divácké soutěži. O zpestření finálového kola se postarají děvčata z Bartošova souboru ze Zlína, která nacvičila vlastní odzemek.

12 VITAJTE U NÁS sobota 4. 7. 2015 16.00 – 17.30 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Béri Balogh Ádám, Atanas Manchev, Sava, Zornička, Kohoutek Autorka pořadu: Libuše Belková Moderátor: David Pavlíček Pořad Vitajte u nás je dalším z programů, kde předvedou zahraniční folklorní soubory části svého repertoáru. Divákům se představí tradiční bulharský folklor z Burgasu, jih Evropy s tanci i zpěvy ze Slovinska, střední Evropu zastoupí maďarské lidové tance a temperamentní mládí ze Slovenska. V programu účinkuje také domácí český soubor.

OD PRAMENŮ K MOŘÍM sobota 4. 7. 2015 18.00 – 19.30 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkuje: FLAIR Autoři pořadu: Jan Rokyta a Pavel Trčka Moderátor: Jan Rokyta V rožnovské premiéře se představí nadžánrová kapela FLAIR, která v listopadu 2014 odstartovala prvními koncerty svou existenci. V akustické kapele FLAIR se pod uměleckým vedením Jana Rokyty mladšího představí mladí hudebníci: talentovaná zpěvačka Klára Obručová, houslista Petr Vala, violista Jiří Pospěch, kontrabasista Lukáš Švajda či přední moravský folklorní klarinetista Jiří Pivovarčík. V programu Od pramenů k mořím... přináší FLAIR symbiózu hudby lidové a klasické, v níž se objeví valašský odkaz Jana Rokyty seniora, ale i písňové úpravy Leoše Janáčka, zhudebněné básně Petra Bezruče, valašský rap či muzikantský výlet do Rumunska s hostem Flairu, virtuózkou na Panovu flétnu, Liselotte Rokyta.

VALAŠSKÉ HRY sobota 4. 7. 2015 19.30 – 21.00 hodin Dřevěné městečko – palouček Účinkují: soutěžní týmy folklorních souborů i diváci Autor pořadu: Pavel Trčka Moderátor: David Pavlíček Staré přísloví praví, že „kdo si hraje, nezlobí“ … Proto si pojďme společně hrát – zapojí se většina souborů účinkujících na letošním ročníku festivalu, ale doufáme, že se přidáte i vy – diváci … Vždyť jde o to, abychom se bavili společně...

2213 MUSEUM VIVUM ANEB ŽIVÉ MUZEUM sobota 4. 7. 2015 21.00 – 23.00 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Radhošť, Javořina, Polajka, Soláň, Beskyd, Kašava a Ševčík a také správci a ředitelé muzea od roku 1925 až po současnost Autor pořadu: Tomáš Gross Moderátor: David Pavlíček a Helena Dobrovolná Hlavní pořad festivalu věnovaný 90. výročí Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Čeká vás výlet do minulosti spojený s povídáním o výstavbě muzea i jeho šťastných a méně šťastných obdobích.

HUDCOVÁNÍ POD HVĚZDAMI sobota 4. 7. 2015 22.00 – 02.00 hodin areál Dřevěného městečka Účinkují: cimbálové muziky Pramínky a Slepenica Autor pořadu: Vladan Jílek Noční zábavy při cimbálových muzikách na paloučku a u rybníčka.

TÁNCHÁZ - TANEČNÍ DŮM neděle 5. 7. 2015 10.00 – 11.30 hodin Dřevěné městečko – pódium na paloučku Účinkuje: Béri Balogh Ádám Autorka pořadu: Eva Románková Moderátorka: Eva Románková Workshop s názvem Táncház – taneční dům je příležitostí pro všechny milovníky folkloru naučit se tradiční tance z Maďarska. Zkušení lektoři ze souboru Béri Balogh Ádám Vám je představí pomocí stejnojmenné metody, která byla v roce 2011 zapsána do světového seznamu UNESCO jako dobrý příklad uchování a rozvíjení nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Táncházy se pravidelně konají po celém Maďarsku, nejvíce jich probíhá v Budapešti. Zde vznikl před několika desítkami let také národní festival a trh s názvem Táncháztalálkozó, který se koná na sportovním stadionu, navštěvují jej tisíce lidí a výuka tanců probíhá na několika místech současně. Narazíme zde na zájemce všech věkových kategorií od batolat až po seniory. I pro Vás, návštěvníky Rožnovských slavností, je připraven workshop, kde se nejen naučíte tančit maďarské tance, ale jistě se zároveň dobře pobavíte!

14 DOMA AJ ZA HUMNAMA neděle 5. 7. 2015 13.00 – 14.15 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Maryjánek, Malá Jasénka, Zornička, Klobučánek a Malý Radhošť Autorka pořadu: Libuše Belková Moderátor: Jan Ryška Forman Ryška vezme svého synka na cestu po valašských městech, do slovenského Zvolena a možná ještě dál. Chce, aby viděl, co se kde dělá, a že si všude děti najdou čas na hraní.

HLEDÁNÍ LAŠSKA neděle 5. 7. 2015 14.00 – 15.00 hodin | Mlýnská dolina - hamr Účinkují: Mořic Jurečka, Marian Friedl a Petr Drkula Autor pořadu: Václav Michalička Moderátor: Václav Michalička Komorní muzikantský pořad z regionu ležícího na sever od Valašska. Lašský fenomén prošel nejen zajímavým vývojem, ale také mytizací, která vytvořila několik výrazných podob vnímání tohoto etnografického prostoru. Reflexe v literatuře (přednes úryvků z krásné i populární literatury a dobových úvah) z různých časových období bude konfrontována s reálnými historickými procesy ve srozumitelném a popularizačním výkladu. Mluvené slovo bude děleno hudebními vstupy úzce korespondujícími s tématikou pořadu.

HOSTÉ NAŠI MILÍ neděle 5. 7. 2015 14.30 – 15.45 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Béri Balogh Ádám, Drieske Nijpers, Atanas Manchev, Sava, Romanašul, Kohoutek Autorka pořadu: Helena Dobrovolná Moderátor: David Pavlíček Hosté naši milí je dalším z programů, ve kterém vystoupí folklorní soubory z různých koutů Evropy. Divákům se představí tradiční bulharský folklor z Burgasu, zajímavé lidové tance z okolí západorumunského Aradu i tance a zpěvy ze Slovinska. Střední Evropu zastoupí maďarské a české lidové tance a putování uzavře vlámský folklor z belgicko-holandského pomezí.

BYL TU JEDEN GAJDOŠ neděle 5. 7. 2015 15.30 – 16.30 hodin | Mlýnská dolina - hamr Účinkují: RukyNaDudy Autor pořadu: Marian Friedl Moderátor: Marian Friedl

2215 Byl jednou jeden gajdoš, co putoval od dědiny do dědiny, protože se chtěl naučit lepšímu řemeslu než gajdování. Zda se mu to podařilo, zjistíte z připraveného interaktivního pořadu, ve kterém mimo jiné uslyšíte pohádku o gajdošovi a zahrajete si a zazpíváte za doprovodu malého cimbálu, houslí, gajd a píšťal.

SIROTCI PO PELÁROVI neděle 5. 7. 2015 16.00 – 17.15 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: herci Divadla Pod věží, cimbálová muzika Pramínky a folklorní soubor Soláň Autor pořadu: Vladan Jílek Vzpomínkový pořad věnovaný slavným valašským muzikantům Janu Pelárovi (1844-1907) a Antonínu Matalíkovi (1880-1955). Jan Pelár, rodák z Hošťálkové, legendární klarinetista a kapelník, patřil mezi muzikanty samouky. Noty neuměl, ale muzikant byl výborný. Jeho sláva začala na Vsetíně, kde v roce 1892 hrál na Umělecké a valašské národopisné výstavě. O tři roky později se stal největší „atrakcí“ Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Vyhrával tam ve valašské hospodě Na posledním groši. Jeho písně, z nichž mnohé i sám skládal, si lidé zpívají dodnes. Po zásluze se stal první osobností pohřbenou na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Antonín Matalík prožil svůj život ve Valašském Meziříčí. Byl žákem Jana Pelára, s nímž hrával na housle již od svých chlapeckých let. Po Pelárové smrti si založil svou vlastní kapelu. Muzikanty oblékl do jednotného valašského kroje a nazval ji Pelárovi sirotci. Je autorem textu valašské hymny My zme Valaši, který složil na melodii tance Hrubý křižák.

ZASTAVENÍ V ČASE neděle 5. 7. 2015 17.30 – 18.45 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Beskyd, Slezan, Ševčík, Radhošť Trojanovice, Radomír Golas, Zdeněk Platzer a další Autorka pořadu: Helena Dobrovolná Moderátor: Zuzana Vašková Pořad věnovaný životním jubileím Radomíra Golase, Zdeňka Platzera a jiných významných osobností kulturního života na Valašsku. Vystoupí soubory, které si v letošním roce připomínají výročí od svého založení.

16 ŘEMESÉLKO ZLATÉ DÉNKO neděle 5. 7. 2015 19.30 – 21.00 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Radhošť, Kašava, Beskyd, Ševčík, Soláň, Slezan, Javořina a řemeslníci různých profesí Autor pořadu: Tomáš Gross Moderátoři: David Pavlíček a Antonín Herman Víte, jak se vyráběly hrábě nebo cepy, jak se tkalo na stavu nebo jak se žilo na salaši? V pořadu o lidových řemeslech vám o tom tancem i písní „povypráví“ moravské folklorní soubory.

PŘEVÁŽNĚ NEVÁŽNĚ neděle 5. 7. 2015 21.30 – 22.30 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Kohoutek, Ševčík, Soláň, Ruky na dudy a Drieske Nijpers Autor pořadu: Pavel Trčka Moderátor: David Pavlíček Chcete vědět, čím se baví členové folklorních souborů při různých souborových akcích jako jsou bály, oslavy či jiných výjimečných situacích? Máte možnost, tento odlehčený pořad vám to alespoň částečně přiblíží.

HUDCOVÁNÍ POD HVĚZDAMI neděle 5. 7. 2015 21.30 – 02.00 hodin | areál Dřevěného městečka Účinkují: cimbálová muzika Radhošť a RukyNaDudy Autor pořadu: Vladan Jílek Noční zábavy při cimbálových muzikách na paloučku a u rybníčka.

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA SE PŘEDSTAVUJE pondělí 6. 7. 2015 10.00 – 12.00 hodin | Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Beskydský orchestr a Dechový orchestr ZUŠ Považská Bystrica, cimbálové muziky Kotula a Maryjánek Autoři pořadu: Michal Bróska a Zdeněk Vala Moderátoři: Lenka Koryčanská a Ivana Mikešová V Základní umělecké škole Rožnov pod Radhoštěm působí mnoho vynikajících souborů, ze kterých se představí Beskydský orchestr pod vedením Zdeňka Valy a společně s ním zahraje Dechový orchestr ZUŠ Považská Bystrica vedený Michalem Bróskou. Dětské cimbálové muziky spojuje jméno paní učitelky Drahomíry Klimkové, společně si zahrají dvě generace – starší Kotula a mladší Maryjánek.

2217 Z DALEKA I Z BLÍZKA pondělí 6. 7. 2015 12.30 – 14.00 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Drieske Nijpers, Atanas Manchev, Béri Bálogh Ádám, Sava, Kohoutek Autor pořadu: Petr Dobrovolný Moderátor: Petr Dobrovolný Program "Z daleka i z blízka" je další, závěrečná příležitost shlédnout lidové tance, zpěvy, muziku ale i bohatství lidových krojů z různých evropských regionů. Divákům se opět představí tradiční bulharský folklor z Burgasu i jih Evropy s tanci a zpěvy ze Slovinska. Dále uvidíme maďarské a české lidové tance a putování doplní vlámský folklor z belgicko-holandského pomezí.

ZPĚVÁČCI pondělí 6. 7. 2015 14.00 – 15.00 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: vítězové regionálních kol celostátní soutěže Zpěváček, cimbálová muzika Pramínky Autor pořadu: Vladan Jílek Moderátor: Vladan Jílek Koncert dětských zpěváčků, vítězů regionálních kol celostátní soutěže v lidovém zpěvu. Postupovými koly soutěže, jejichž pořadateli jsou jednotlivá regionální folklorní sdružení České republiky, projde každým rokem několik tisíc mladých zpěváků, členů dětských a mládežnických folklorních souborů, základních uměleckých škol, školních kroužků a sborů. Mnozí z nich jsou k lidové písni vedeni dlouholetou rodinnou tradicí.

… V DOBRÉM SA ROZEJDEM pondělí 6. 7. 2015 15.00 – 16.30 hodin Dřevěné městečko - komorní amfiteátr Účinkují: Atanas Manchev, Béri Balogh Ádám, Drieske Nijpers, Sava, Javořina, dětská cimbálová muzika Kotula, Kohoutek, cimbálová muzika Pramínky a Lipta. Autor pořadu: Pavel Trčka Moderátor: David Pavlíček, Tomáš Gross Závěrečný pořad MFF Rožnovské slavnosti 2015.

Tož děkujeme a v dobrém sa rozejdem ...

18

Atanas Manchev Burgas

Bulharsko

Folklorní soubor Atanas Manchev byl založen v roce 1945. Během své sedmdesátileté existence absolvoval přes 7 tisíc vystoupení v Burgasu, po celém Bulharsku i v zahraničí. Účastnil se mnoha festivalů v Evropě, v Afghanistánu, Indii, Indonésii, na Srí Lance, v Singapuru a v Japonsku. V současné době pracuje v souboru více než 120 členů ve třech skupinách – dětská taneční škola, mládežnická taneční skupina a orchestr lidových nástrojů s pěveckou skupinou. Atanas Manchev je laureátem sedmi republikových festivalů tanečního umění, je držitelem ocenění Cyrila a Metoděje a Zlaté lyry. Vedoucím souboru je Dimitar Tonev, choreografkou Pavlina Krasteva a vedoucím muziky je Angel Ivanov.

19

Béri Balogh Ádám Táncegyütes Körmend Maďarsko

Soubor byl založen před 45 lety a rozvíjí svoji činnost v západomaďarském městečku Körmend. Uchovává a zpracovává lidové tradice z různých oblastí Maďarska, a to jak v tradičním pojetí, tak v choreografických úpravách. Při svých vystoupeních prezentuje historické, případně historicky identické kroje. Vystoupení souboru zpravidla doprovází cimbálová muzika v původním ladění. Soubor se také podílí na obnově tradičních zvyků, jako jsou např. masopustní obchůzky, velikonoční tradice apod. Vedoucí souboru pan Tibor Korbacsics byl v srpnu 2012 oceněn vysokým státním vyznamenáním – „Maďarský zlatý kříž“ za zásluhy při zachování a popularizaci tradic Maďarů a za zvyšování kvality kulturního života obyvatel Körmendu a okolí. Béri Balogh Ádám je dlouholetým partnerem rožnovského souboru Radhošť a je tradičním hostem Rožnovských slavností. hu-hu.facebook.com/bbakormend

20

Drieske Nijpers Sint-Gillis-Waas Belgie

Folklorní soubor Drieske Nijpers působí v městečku Sint-Gillis-Waas v severní, vlámsky hovořící části Belgie – ve Flandrech. Jmenuje se po slavném lidovém léčiteli z konce 19. století, který léčil své pacienty štípáním (nijpen). Již od svého založení v roce 1967 se soubor snaží uchovat, kultivovat a šířit lidovou kulturu a tradice vlámského regionu. Každých pět let organizuje prestižní mezinárodní folklorní festival. Repertoár tvoří především pásma tradiční, ale i nově vytvořené tance. Témata jsou někdy velmi specifická – rybářský a námořnický život, zemědělská práce, oslavy a svátky. Oživením programu je nepochybně vystoupení skupiny vlajkonošů. Kroj byl zrekonstruován podle lidových kreseb z období kolem roku 1850, při vystoupeních je používán jak pracovní tak také sváteční. Soubor doprovází hudba ve složení: akordeon, kytara, kontrabas, příčná flétna, zobcová flétna, housle a klarinet. www.drieskenijpers.be

21

Sava Kranj

Slovinsko

Tanečníci, zpěváci, instrumentalisté i hráči na tamburínu ze souboru Sava se snaží zachovat bohaté folklorní dědictví svých předků tím, že dávají do vystoupení to nejlepší ze svých schopností. Během let se v souboru vystřídalo na 1 400 členů, počet vystoupení převyšuje číslo 4 800. Soubor "SAVA" začal pracovat na podzim roku 1949. Byl založen mladými dělníky místní pneumatikárny. Jejich vystoupení byla rok od roku lepší a rozmanitější, začali účinkovat doma i v zahraničí. Navštívili řadu zemí v Evropě, ale také festivaly v Libyi, Kanadě, na Kanárských ostrovech, v Brazílii, Číně či Nepálu. Množství lidových tanců, písní, melodií a bohaté a rozmanité národní kroje pro 36 choreografií všech slovinských regionů poutají pozornost a obdiv publika. Soubor získal za své výkony řadu ocenění. Nejsou jen výsledkem profesionální práce a úsilí jednotlivců, ale i mnohaleté kolektivní a plánované amatérské práce mladých lidí, kteří věnují své dovednosti, čas a energii zachování národního dědictví. Vedoucím folklorního souboru "SAVA" je Zvonko Gantar, umělecký šéfem a choreografem je jeho syn Tomaž Gantar. www.fssavakranj.blogspot.com

22

Romanašul Zadareni

Rumunsko

Romanašul byl založen roku 2012 z iniciativy starostky, která velice obdivuje tradice a folklor západorumunských vesnic. Členy souboru jsou většinou studenti ve věku mezi 14 - 19 let. Mají rádi místní folklor a hrdě nosí ručně šitý kroj z tohoto regionu, který je hraniční mezi Transylvánií a Banátem. V repertoáru mají tři taneční programy: tance z údolí řeky Mureš, tance z Banátu a tance z Bihoru. Souboru má v současné době čtyři zpěváky, pět muzikantů (akordeon, saxofony, elektronický klavír a housle) a devět tanečných párů. Pracuje pod patronátem Městského Úřadu Zadareni, s plnou podporou starostky paní Doina Petri a pod vedením choreografa Ioana Darau. Romanašul často účinkuje v soukromých i ve státní televizi, na různých národních a mezinárodních festivalech.

23

Zornička Zvolen

Slovensko Dětský folklorní soubor Zornička vznikl v roce 1967 původně při Lidové škole umění a od roku 1985 působí při Domě kultury železničářů ve Zvoleně. Při tvorbě programu uplatňuje dobrou znalost původního folklorního projevu, zkoumá archivní materiály a živou tradici na vesnicích. Má tři složky: taneční, hudební a pěveckou. Patří mezi přední dětské soubory na Slovensku. Vícekrát získal I. cenu i jiná ocenění na celoslovenských přehlídkách. Pravidelně se účastní významných domácích festivalů, absolvoval na šedesát zahraničních cest. V loňském roce získal titul laureáta na festivalu Jánošíkův dukát v Rožnově pod Radhoštěm. Vedoucí souboru je Soňa Moumani - Sýkorová.

24

Beskyd Zubří

Česká republika Valašský soubor písní a tanců Beskyd již od roku 1945 reprezentuje svůj valašský region a je typickým vesnickým valašským souborem. Repertoár čerpá z oblasti Zuberska a Rožnovska, tvoří ho valašské tance, převážně řemeslnické, lidové písně, scénky a lidová vyprávění. Neoddělitelnou součástí souboru je samozřejmě cimbálová muzika Lidový odkaz svých předků rozdává Beskyd nejen v rámci regionu a České republiky, ale i v zahraničí. O tom, že je soubor udržovatelem tradic a zvyků svého kraje, svědčí pravidelné velikonoční obchůzky, mikulášské nadílky, vánoční koledování, pořádání večerů u cimbálu, tradičního valašského bálu, masopustu, kácení máje. Dávat lidem radost a úsměv, rozvíjet tradice svého kraje, oslavovat krásu života tancem, písní i muzikou - to je především poslání souboru. Soubor má čtyři taneční složky – nejmladší Beskyďáčky, Malý Beskyd, dospělý Beskyd a složku bývalých tanečníků, Starou gardu, kteří se k aktivnímu tančení vrátili. Společně dotvářejí atmosféru života na vsi, kde vedle sebe žily, pracovaly a bavily se všechny generace. www.beskydzubri.cz

25

Javořina Rožnov pod Radhoštěm Česká republika Rožnovský soubor písní a tanců Javořina byl založen v roce 1961. Za dlouhou éru svého působení reprezentovali „Javořiňáci“ své rodné Valašsko v celé řadě evropských zemí. Největším úspěchem však bylo získání prvního místa na prestižním mezinárodním festivalu v Dijonu v roce 1969 a 1988. Bohužel, jak tomu tak bývá, žádná sláva netrvá věčně, souboru postupně začínali odpadávat tanečníci a hlas souboru se na nějakou dobu utišil. Naštěstí za každým pádem následuje odražení se ode dna a díky páru šikovných lidí může „dnešní“ Javořina směle pokračovat ve šlépějích svých předchůdců. Pod organizačním vedením Heleny Halamíčkové, tanečním vedením Marka Draveckého a za doprovodu cimbálové muziky pod taktovkou Drahomíry Klimkové, prezentuje dnes soubor tance a písně vycházející převážně z lidové kultury Valašska. Účastní se festivalů nejen po celé České republice, ale také v zahraničí. A protože jsou „Javořiňáci“ parta veselá a hravá, organizují každoročně Papučový bál a také Dětský den, kde se vydovádí nejen děti a jejich rodiče, ale samozřejmě i všichni členové Javořiny. www.javorina-roznov.cz

26

Kašava Zlín

Česká republika V roce 1971 vznikl v obci Kašava stejnojmenný folklorní soubor. Zaměřil se na zpracování folklorního a zvykoslovného materiálu z dosud méně známého západního Valašska, později také z oblastí východní Hané a luhačovického Zálesí, za což v roce 2009 obdržel titul Laureáta MFF Strážnice. V loňském roce byla Kašava vybrána jako jediný český soubor na Mezinárodní folklorní festival Folkloriada – Anseong v Jižní Korei, který se koná ve vybrané zemi vždy jednou za čtyři roky. Repertoár souboru tvoří vedle jednotlivých tanců i scénická hudebně-tanečně-dramatická čísla, vycházející z lidových obřadů a zvyků, a také vypovídající o závažných momentech v životě minulých generací. S přípravou programových bloků je spojena rovněž rekonstrukce dobového lidového oděvu. Specifickým rysem práce souboru je obnovování zaniklých vánočních a masopustních her. Kašava pořádá tematické besedy u cimbálu, valašské bály, výroční koledové obchůzky, pravidelně se zúčastňuje jak domácích, tak zahraničních folklorních festivalů. Důležitou součástí aktivit členů souboru je práce s dětmi – šest dětských folklorních souborů navštěvuje na sto padesát dětí. Vedoucím taneční složky je Ondřej Pavlištík, primášem CM Kašava je Petr Král a primášem CM VS Kašava je Antonín Bradáč, vedoucí sboru a CM VS Kašava Petra Pavlištíková, organizačním vedoucím je Radek Vitovský. www.soubor-kasava.cz Uměleckou vedoucí je Lucie Uhlíková.

27

Kohoutek Chrudim

Česká republika Národopisný soubor Kohoutek z Chrudimi loni oslavil 30. narozeniny. Společným jmenovatelem jeho repertoáru je netradiční výběr tématu a přístup k němu s použitím osobitých výrazových prostředků. Soubor samozřejmě prezentuje i klasický taneční a hudební repertoár zaměřený převážně na východní Čechy a Polabí, ale nebrání se ani sáhnout do jiných českých regionů. Inspirací pro scénická čísla jsou i útržky či detaily všedního života našich předků a jejich autorské uchopení a zpracování. Každoročně začátkem září soubor v Chrudimi pořádá folklorní festival Chrudimské obžínky, v prosinci pak představuje nový program ve vlastním pořadu s názvem Trochu vánoční. Členové souboru také v Chrudimi oživili tradiční masopustní obchůzku s typickými maškarami, v jejíž scénickém zpracování vycházejí z podoby obchůzky na Hlinecku, která byla zapsána na Seznam světového nehmotného dědictví UNESCO.

www.nskohoutek.cz

28

Lipta Liptál

Česká republika Letos je tomu již 85 let, kdy krojované cérky a ogaři z Liptálu přijeli na žebřiňáku taženém párem koní na Vsetín do Panské zahrady. Zde poprvé předvedli točené tance a zbojnické kolo, které Liptalané v autentickém provedení tancují dodnes. Tento program na slavnostech Moravsko-Slezských, konaných 4. – 6. července 1930, připravili manželé Váňovi za přispění malíře a spisovatele Jana Kobzáně. Liptálské kroje a tance se udržely celých 85 let, dokonce i ve válečných létech pořádali ogaři a cérky dožínkové průvody a valašské bály. Folklorní sdružení Lipta Liptál stále ukazuje, jak se naši předkové bavili, a kde je možno hledat inspiraci. Dnes má více než 80 členů, kteří působí v šesti skupinách, od malých dětí až po ty nejstarší (Malůšata, Malí ogaři, Malá Lipta, Lipta-základ, Lipta-Senioři a ženský pěvecký sbor Rokytenka). Spolupracuje s cimbálovou muzikou Jiřího Nechanického. Lipta předvedla stovky programů v tuzemsku, zúčastnila se desítek zahraničních zájezdů. Je organizátorem dvou významných festivalů: Mezinárodních dětských folklorních dnů (letos 28. ročník) a Mezinárodního folklorního festivalu Liptálské slavnosti (letos 46. ročník). Ke svému jubileu připravuje sdružení slavnostní galaprogram, který se bude konat v sobotu večer 22. srpna 2015. www.lipta.liptal.cz

29

Radhošť Malý Radhošť Rožnov pod Radhoštěm Česká republika Soubor byl založen v roce 1948 jako Valašský krůžek při Muzejním a národopisném spolku v Rožnově pod Radhoštěm, později přešel pod Osvětovou besedu a byl přejmenován na Soubor valašských písní a tanců Radhošť. Občanské sdružení Spolek přátel souboru Radhošť založili členové a přátelé souborů Radhošť a Malý Radhošť v roce 1991 s cílem navázat na národopisnou činnost svých předchůdců. Oba soubory a jejich muziky absolvují v průběhu roku řadu vystoupení ve Valašském muzeu v přírodě - Fašank, Velikonoce, Stavění a Kácení máje, Svatojánská noc, Rožnovské slavnosti, Dny řemesel, jarmarky, Mikulášské obchůzky, Živý Betlém, Tříkrálové obchůzky. Členové souboru Radhošť pořádají tradiční Valašský bál, organizují souborová soustředění, vzdělávání instruktorů. Nezapomínají ani na své bývalé členy a příznivce, pro které organizují nejrůznější setkání, výlety a sportovní akce. Soubor Radhošť v minulosti vydal gramofonovou desku pod názvem My sme Valaši, audiokazetu s nahrávkami části repertoáru a publikaci k padesátému výročí založení souboru. V roce 2002 nahrál ve studiu Českého rozhlasu Ostrava CD pod názvem Svítilo ně slunko, s doprovodnou brožurou písní a fotografií. V roce 2009 vydal sborník písniček Pěsničky od Radhošťa, zapsaných Vladimírem Štruncem a Václavem Bradáčem a po dvou letech nahrál CD Zahraj ně Martínku.

www.radhost.cz

30

Radhošť Trojanovice

Česká republika Valašský soubor písní a tanců Radhošť z Trojanovic působí v obci od roku 1950. Dnes má soubor 25 členů – tanečníků a muzikantů z Trojanovic, Frenštátu p. R. a také z Rožnova p. R. a Ostravy. Pro svůj program využívá především písní a tanců severní oblasti Valašska. V programových pásmech se odráží život, práce i zábava na dědině v průběhu roku i vztah obyvatel dědiny k rodnému kraji „Pod Radhoštěm v pasekách“, „U muziky“, „Na salaši“, „Na pastviskách“, „Senoseč“, „Dožínky“, „Do Frenštátu na jarmak“, taneční pásma „Valašských točených“, „Na besedě“,„Krmáš“, pásmo vánočních koled. Soubor je členem Valašského folklorního sdružení a zúčastňuje se pravidelně přehlídek folklorních souborů „Prameny“, vystupuje při kulturních akcích v obci a okolí, ale také i v zahraničí - v roce 2006 navštívil soubor Texas v USA u příležitosti 150. výročí odchodu prvních obyvatel našeho kraje za prací do USA, část souboru navštívila Texas znovu v letech 2009 a 2013. Radhošť každoročně pořádá valašský bál a předvánoční Besedu u cimbálu se zpíváním koled. Je spolupořadatelem „Setkání cimbálových muzik Valašského království“ a účastní se Frenštátských folklorních slavností. Vedoucím souboru je Petr Michna, choreografkou Marie Hrnčířová, primáškou cimbálové muziky je Lenka Pustějovská.

www.soubor-radhost.cz

31

Slezan Český Těšín

Česká republika Folklorní soubor Slezan působí v hraničním městě Českém Těšíně již od roku 1955. Ve svém repertoáru zpracovává lidovou kulturu historického Těšínska, kraje od Bohumína po hranice se Slovenskem a na západě od Frýdku po Bielsko na východě. Je to svérázný kraj s bohatým folklorem, který se značně liší od jiných regionů a to jak rozmanitostí lidových oděvů, písňového a tanečního repertoáru, tak i charakteristickým nářečím oblasti, tzv. po našymu, které je zvláštním spojením jazyka českého, polského, slovenského a německého. Kromě prezentování lidových písní, tanců a tradic věnuje soubor velkou péči rekonstrukci jednotlivých krojových typů, charakteristických pro Těšínsko. Nedílnou součástí souboru je i cimbálová muzika v čele s primášem Tomášem Treichlem. Členská základna se v dnešní době pohybuje okolo 20 členů taneční složky a 10 členů cimbálové muziky. Největší příliv mladých tanečníků je z dětského souboru Slezanek (založen v roce 1979). Soubor se však neuzavírá před nikým, kdo má rád lidové umění, kdo je pohybově nadaný a má dobrý hlas. Velké množství tuzemských i zahraničních vystoupení a zájezdů, účast na folklorních přehlídkách a různých společenských akcích, obliba slavnostních jubilejních koncertů souboru u občanů Českého Těšína a mnohá ocenění svědčí o kvalitním ztvárnění prvků folkloru těšínské oblasti. Vedoucí souboru je Lenka Glacová. www.slezan.xf.cz

32

Soláň Rožnov pod Radhoštěm Česká republika Na Valašsku od pradávna zněly písničky - vyjadřovaly touhu, radost, lásku, bolest i žal ... Svou průzračností a rázovitostí si uchovaly přitažlivost až do dnešní doby. I nám učarovaly - a tak jsme v roce 1990 pro potěšení založili cimbálovou muziku a pojmenovali ji podle nedalekého kopce Soláň, který je pro svou atmosféru právem nazýván valašským Olympem. Domácké vyhrávání se brzy změnilo v pravidelné zkoušky, vystupování při různých příležitostech a koncertování na festivalech u nás i v zahraničí. Společně s taneční skupinou, která vznikla o 4 roky později, zpracováváme písně, tance a tradice z oblasti Valašska. Za 25 let existence vydala muzika 8 vlastních CD, na mnohých dalších spolupracovala. Soubor Soláň jste mohli vidět na všech významných folklorních festivalech nejen doma, ale i v zahraničí, v televizních pořadech (ČT, TV Noe aj.) a slyšet na rozhlasových vlnách (ČRo, Proglas). Cimbálová muzika velmi úzce spolupracuje s mistrem Pavlem Čípem – výrobcem gajd a dřevěných lidových nástrojů. Z této spolupráce vznikla 1994 gajdošská muzika Soláně a v roce 2008 se Soláň rozrostl také o dívčí sbor s názvem „Krůžek štyr tet“, který vede Michaela Bařinová. Vedoucí souboru je Monika Kovářová, primášem David Kulišťák a choreografem a vedoucím taneční složky Pavel Trčka. Dlouholetým stálým členem je zpěvák Pavel Ptáček. www.solan.cz

33

Ševčík Ostrava

Česká republika Moravský folklórní soubor Ševčík je jedním z nejstarších dosud fungujících kulturních těles v Severomoravském kraji. Byl založen 21. května 1950. Od roku 1999 pokračuje ve své činnosti jako občanské sdružení Ševčík Moravský folklórní soubor. Soubor při své činnosti využívá zázemí Domu kultury Akord v Ostravě-Zábřehu. Souborem prošla řada vynikajících folkloristů a jeho věkové složení dodnes svědčí o zájmu o folklor mezi mladší i starší generací tanečníků. Dnešní repertoár souboru tvoří především písně, tance a lidové zvyky z Valašska, především však z jeho jižní části – Valašskokloboucka. Za dobu své existence se Moravský folklórní soubor Ševčík zúčastnil řady domácích i zahraničních akcí a festivalů. V loňském roce úspěšně prezentoval valašský folklor na mezinárodním folklorním festivalu v Tainan City na Taiwanu. V současnosti Moravský folklórní soubor Ševčík spolupracuje s cimbálovou muzikou Úsměv z Ostravy. Organizačním vedoucím souboru je Tomáš Svrčina, primášem cimbálové muziky Úsměv je Martin Zálesný.

www.sevcik-mfs.aspone.cz

34

Klobučánek Valašské Klobouky Česká republika Dětský soubor Klobučánek byl založen v roce 1994, o rok později se přidala hudecká a posléze cimbálová muzika. V současné době v něm pracuje na 100 dětí ve třech tanečních skupinách: Malúšata Klobučánku, Malý Klobučánek a Klobučánek. Mladší děti si hrají, zpívají, poznávají taneční hry, řemesla a zvyky, starší děti se seznamují s tanečními kroky a tanci našeho regionu. Jednotlivé věkové skupiny se účastní akcí, které pořádá soubor Klobučan ve Valašských Kloboukách – velikonoční a vánoční vystoupení, setkání dětských souborů, sportovní aktivity, karnevaly, koncerty, soutěže zpěváčků a dětských souborů, folklorní tábory. Děti také vystupují na akcích různých organizací v našem městě a v okolí. Soubor Klobučánek je častým hostem na festivalech a slavnostech ve Strážnici, Liptále, Luhačovicích, Břeclavi, Kunovicích, Křenovicích, Rožnově, Frenštátě, Zlíně a Malenovicích ale i v zahraničí – na Slovensku, v Polsku, Slovinsku, Itálii, Řecku či Turecku. Pravidelně se účastní také folklorních soutěží. Z regionálních kol postoupil v roce 1997 na národní přehlídku v Zábřehu na Moravě a v roce 2001 na Zemskou přehlídku v Kroměříži. Zpěváčci Karel Ovesný, Jan Tarabus a Miroslava Janáčová byli oceněni v národních kolech zpěváčků ve Velkých Losinách. Z Klobučánku děti plynule přecházejí do dospělého souboru Klobučan. www.klobucan.cz

35

Malá Jasénka Vsetín

Česká republika Dětský soubor Malá Jasénka ze Vsetína pracuje nepřetržitě od roku 1955 a v současné době patří k nejstarším dětským souborům v České republice. Zaměřuje se na zpracování folkloru regionu Valašsko – Horní Vsacko, přičemž čerpá z bohatých sbírek významné osobnosti Valašska, sběratele, muzikanta a zakladatele souboru Jasénka, pana Zdeňka Kašpara. V programových číslech souboru se ozývají lidové zvyky spojené s přírodním kalendářem a ohlašují se události či příběhy vázané k tradičním projevům a činnostem Valachů. V současné době navštěvuje soubor okolo 60 dětí a mládeže ve věku 5 - 16 let, které většinou pokračují v dospělém souboru Jasénka. Uměleckou vedoucí souboru Malá Jasénka je Alena Zdražilová, vedoucími taneční složky jsou manželé Danajovičovi a organizační vedoucí je Andrea Frňková. Soubor má vlastní cimbálovou muziku, jejíž primášem je Václav Živocký. Malá Jasénka se pravidelně účastní foklorních přehlídek, slavností a festivalů na různých místech České republiky i v zahraničí. www.malajasenka.cz

36

Malý Beskyd Beskyďáčci Zubří

Česká republika Malý Beskyd je jednou ze dvou dětských složek souboru Beskyd. Tančí zde děti ve věku 8 – 16 let. Učí se základům tance především z valašského regionu. Zubří je od pradávna vesnicí, kde se vyráběly březové metly a tento prvek se často objevuje i v dětských tancích. Děti se pravidelně zúčastňují folklorních festivalů u nás i v zahraničí a na oplátku dětské soubory z jiných měst jezdí do Zubří na Přehlídku dětských souborů při kácení máje. Soubor Malý Beskyd má také svou dětskou cimbálovou muziku, která je doprovází při jejich vystoupení. Vedoucím souboru je Jiří Krčma a Barbora Mizerová, vedoucí muziky Václav Dostál. V Beskyďáčku tančí děti ve věku 5 až 8 let. Děti se učí tance, písničky a říkadla. Každoročně se účastní festivalu v Liptále a dětské přehlídky v Zubří. Často vyjíždějí vystupovat i do okolních vesnic nebo měst. O vánocích chodí zpívat koledy do domova důchodců, členům Červeného kříže a hasičům. Vedoucí souboru je Radka Mičolová a Helena Adámková, se zpěvem jim vypomáhá Zuzana Ondřejová. www.beskydzubri.cz

37

Malý Troják Valašská Bystřice

Česká republika

Myšlenka založit ve Valašské Bystřici valašský soubor se zrodila 23. února 1991 na tradičním Končinovém bále. První zkouška proběhla 7. března 1991. Sešla se na ní hrstka nadšenců, odhodlaná zhostit se nelehkého úkolu: nastudovat a znovu oživit bystřické tance a písně. Název valašského souboru i muziky byl odvozen od hory Tanečnice, nejvyšší ve Valašské Bystřici. Má tři vrcholy a jeden z místních názvů pro ni je Troják. Malý Troják je jednou z dětských složek souboru. Jeho členy jsou žáci 6. - 9. třídy základní školy. V repertoáru Malého Trojáku jsou některé figurální tance z Valašské Bystřice a základní valašské tance. Mezi nejoblíbenější taneční programy patří pásmo Při potoce nebo O filipojakubskej noci. Malý Troják vystupuje každoročně na tradičním Kácení máje ve Valašské Bystřici, účastní se přehlídek dětských folklorních souborů a několikrát se účastnil také MFF Rožnovské slavnosti.

www.vstrojak.cz

38

Maryjánek Valášek Zlín

Česká republika Maryjánek vznikl v roce 1989 ve Zlíně pod hlavičkou Sdružení přátel lidové kultury Kašava. Pracuje pod vedením Etely Podešvové a Ireny Papežíkové. Navštěvuje ho pravidelně kolem 50 dětí, které jsou rozděleny do dvou skupin: děti předškolního věku a děti školou povinné. Od roku 2009 spolupracuje Maryjánek s cimbálovou muzikou Valášek pod vedením Martiny Hešové a Evy Husákové Kočičkové. V tanečních pásmech zpracovává folklor Valašska a Luhačovického Zálesí, pět z nich bylo oceněno na Přehlídkách dětských souborů valašského regionu. Účinkoval ve Francii, u nás vystupoval na folklorních festivalech ve Strážnici, Rožnově pod Radhoštěm, Brně, Vizovicích, Malenovicích, Vlčnově, Fryštáku, Kunovicích, Liptále a Velké Bystřici. Soubor se představí na festivalu s jedním z oceněných pásem „Všude dobře, doma nejlépe“. Cimbálová muzika Valášek Zlín pracuje od roku 2009 při ZUŠ Zlín Jižní Svahy. Repertoár muziky tvoří písně z Valašska a přilehlých regionů. Děti vystupují na soutěžích a přehlídkách pořádaných Základními uměleckými školami. V letošním roce se probojovaly až do celostátního kola, hrají pro potěšení na rodinných oslavách. Spolupracují také s Dětským folklorním kroužkem Maryjánek ze Zlína.

www.soubor-kasava.cz/24822-detsky-folklorni-krouzek-maryjanek

39

Sedmikvítek Frenštát pod Radhoštěm Česká republika Valašský soubor Sedmikvítek působí ve Frenštátě pod Radhoštěm. Frenštátsko patří k nejsevernější části Valašska. Stejně jako v jiných místech tohoto rozsáhlého regionu se i zde zachovalo velké množství lidových písní, tanců a zvyků. Od založení v roce 1980, i po celou dobu jeho působení je jeho hlavní snahou uchovat toto bohatství svých předků i pro příští generace. Od počátku je vedoucí souboru Jana Šamánková. V souboru tancují děti (Malý Sedmikvítek) i dospělí (Sedmikvítek). Při vystoupeních doprovází zpěváky a tanečníky jejich cimbálové muziky. Sedmikvítek vystupuje převážně s dějovými pásmy, v nichž jsou zpracovány zvyky, tance a písně z Valašska. V místě svého působení pořádá přehlídky valašských souborů, soutěže dětských zpěváčků, programy pro školy, bály, besedy u cimbálu a jiné akce pro veřejnost. Valašský soubor Sedmikvítek je členem Folklórního sdružení ČR a Valašského Folklórního sdružení. Soubor vystupoval na mnoha folklorních festivalech a slavnostech doma i v zahraničí. Vedoucími tanečních skupin jsou Táňa Bednářová, Petra Klimecká a Pavla Cibulcová, vedoucím muziky je Vojtěch Stříž. www.sedmikvitek.webnode.cz

40 40

Soláněk Hutisko-Solanec Česká republika

Dětský folklorní soubor Soláněk působí při Základní škole v Hutisku-Solanci od roku 1970, kdy byl založen národopisnou pracovnicí paní Vilmou Volkovou a paní učitelkou Anastázií Žambochovou. Ve svém repertoáru čerpá především z místních folklorních tradic. Vystupuje pravidelně na akcích jako je Kácení máje či Hutiské Dožínky, ale i na akcích v okolních obcích a několikrát již reprezentoval valašský folklor i v zahraničí. V současné době je soubor rozdělen na dvě skupiny – mladší skupinu tvoří děti od 6 do 10 let, starší od 10 do 15 let. Nacvičuje jedenkrát týdně, k nácviku si děti zpívají, na vystoupeních je hudebně doprovází cimbálová muzika Strunka, tvořena rovněž žáky naší školy. Našemu souboru jde především o to, abychom udrželi tradici a pěstovali v dětech lásku k lidovému umění. Děti se učí hlavně udržet rytmus, proto nevynechávají v repertoáru ani tance, jako je třeba polka, valčík, čardáš. Mladší skupina se soustřeďuje hlavně na hry, starší na tance.

www.hutisko-solanec.eu/1.28-folklorni-soubor-solanek

41

Beskydský orchestr Rožnov pod Radhoštěm Česká republika Beskydský orchestr (dříve Junior Beskydská muzika) z Rožnova pod Radhoštěm je dechový orchestr navazující na dlouhou tradici Beskydské muziky z Rožnova a okolí. V současné době má orchestr přes 40 stálých členů ve věkovém rozmezí 13 - 36 let. Orchestr již více jak 10 let funguje pod taktovkou Zdeňka Valy, učitele ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm. Každoročně hrává na adventních koncertech případně na jiných akcích pořádaných například Valašským muzeem v přírodě. Samotný repertoár orchestru je velice široký, od Mozarta přes celosvětovou tvorbu až k moderním filmovým melodiím. Orchestr má za sebou celou řadu vystoupení v zahraničí, mezi mnohými například v Polsku, Německu, na Slovensku či ve Francii na mezinárodním hudebním festivalu v Belfortu. Dirigentem orchestru je Zdeněk Vala, vedoucí jednotlivých sekcí - Tomáš Bařák (trubky), Jiří Blinka (tuby), Tomáš Kramoliš (horny), Michael Fojtů (pozouny), Josef Kramoliš (klarinety), Zuzana Cholastová (saxofony), Lenka Vančurová (příčné flétny) a Jana Šimarová (bicí).

www.zusroznov.cz | www.juniorbeskyd.webnode.cz

42

Kotula Maryjánek Rožnov pod Radhoštěm Česká republika Cimbálová muzika Kotula působí již sedmým rokem při Základní umělecké škole v Rožnově pod Radhoštěm pod vedením paní učitelky Drahomíry Klimkové. Pravidelně a velmi úspěšně se účastní hudebních soutěží. Oporou cimbálové muziky jsou primáši Tereza Chamillová, Dominik Orság a Lukáš Adamec, který je i sólovým zpěvákem. Kotula je častým hostem Setkání cimbálových muzik Valašského království ve Frenštátě pod Radhoštěm, účinkovala v pořadu Dobré ráno s Českou televizí a byla i „předkapelou“ Hradišťanu při Koncertě za živou vodu ve Společenském domě v Rožnově. V současné době natáčí své první CD. Dětská cimbálová muzika Maryjánek působí rovněž při Základní umělecké škole v Rožnově pod Radhoštěm, v současné sestavě hraje pod vedením paní učitelky Drahomíry Klimkové dva roky. Primáškou muziky je Kateřina Fryšarová, která taky sólově zpívá. V muzice působí tři sourozenci Valovi – Petr je sólovým zpěvákem, Tobiáš hraje na cimbál a Marietta na flétnu. Svou úspěšnou premiéru si odbyli při loňském Živém betlému. www.zusroznov.cz

43

Polajka Rožnov pod Radhoštěm Česká republika Už přes čtyřicet let rozdává ženský pěvecký sbor Polajka radost a potěšení. Působil od roku 1972 při Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Polajka zpívá především valašské písně získané z archivních záznamů, z vydaných sbírek písní a v neposlední řadě i ze záznamů a zápisů, pořízených jejím zakladatelem Jaroslavem Štikou. Repertoár sboru je široký - od písní obřadních, mezi které patří i koledy, přes písně pracovní, milostné i zábavné až po písně jarmareční, balady a legendy. Polajka často úspěšně účinkovala nejen doma, ale také v USA, v Dánsku, Itálii, v Anglii a v mnoha dalších zemích. Dnes je Polajka obohacena o zpěvačky z Valašské Bystřice, které sboru přidávají jiskru a stylovost. A co vlastně znamená libozvučný a jakoby malovaný název Polajka? Je odvozený od kvítku, kterého děvčata a ženy používají při čarování, aby získala vyvoleného chlapce.

44

Kordulka Valašsko

Česká republika Cimbálová muzika Kordulka má ve svém repertoáru nejen písně z Valašska, ale i z Jižní Moravy, Slovenska či různé filmové a populární melodie. Od vzniku cimbálovky v roce 2003 spolupracovala se soubory Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm, Ovčák z Hovězí, Portáš z Jasenné, Lipta Liptál, Iskérka Brno a Vsacan ze Vsetína. V současné době spolupracuje s taneční skupinou Kotár ze Vsetína. V roce 2006 vydala spolu s pěveckými sbory Masarykova gymnázia Vsetín vánoční CD Hej, hej koleda. V tomto roce se chystá vydat své první samostatné album. Kromě účinkování na folklorních festivalech se můžete s muzikou setkat také na besedách u cimbálu, vernisážích, bálech a na jiných společenských a kulturních akcích.

www.cmkordulka.cz

45

Pramínky Kopřivnice

Česká republika Lašskou cimbálovou muziku Pramínky založil v roce 2001 na Základní umělecké škole Zdeňka Buriana v Kopřivnici pedagog a cimbalista Vladan Jílek. Během čtrnácti let své existence dosáhla výrazných úspěchů nejen na domácí, ale i zahraniční hudební scéně. Muzika natáčela v České televizi v Praze, Ostravě i Brně, spolupracovala s TV NOE, Rádiem Proglas a Českým rozhlasem, vystupovala na Mezinárodním hudebním festivalu Janáčkovy Hukvaldy, na folklorním festivalu ve Strážnici, doprovázela zpěvačku lidových písní Jarmilu Šulákovou, koncertovala v zahraničí. Cimbálová muzika Pramínky získala i několik předních ocenění. Mezi ty nejvýznamnější patří první místo v celostátní soutěži základních uměleckých škol, která se konala v Kyjově, a první místo v soutěži dětských cimbálových muzik Hudební střípky Jaroslava Juráška v Brně. V průběhu let spolupracovala s mnohými hudebními tělesy. K těm nejzajímavějším bezesporu patřilo trio Yukiko Sawa z Japonska. V loňském roce Pramínky vydaly své první profilové CD Kaj pujděm?

www.cmpraminky.cz

46

RukyNaDudy Frenštát pod Radhoštěm Česká republika Kapela RukyNaDudy z Frenštátu pod Radhoštěm hraje od roku 2004 archaickou podobu tradiční hudby tzv. Hukvaldských Beskyd (hornatá část někdejšího hukvaldského panství přibližně od spojnice Kopřivnice-Místek po moravsko-slovenské pomezí). Její hudební instrumentář zahrnuje zde dnes málo užívané či zcela zapomenuté hudební nástroje jako koncovka, fujarka, přebírací píšťala, salašovka, ochlebky, gajdy, malý cimbál. Jednotlivé nástrojové sestavy, které kapela RukyNaDudy ve své produkci využívá, mají své předlohy v reálných podobách známých z minulosti či z dalších karpatských regionů a styly hry se pohybují mezi póly archaické rekonstrukce a world music. Kapela RukyNaDudy představuje ve zdejší části Beskyd zcela ojedinělý projekt: jde o lokálně ukotvenou produkci s naprosto originálním zvukem i stylem hry na bázi důkladného poznání místní hudební kultury. Svou výjimečnost plně dokazuje také svým debutovým albem Písně Hukvaldských Beskyd (RukyNaDudy 2014), jehož vznik inicioval a záznam režíroval Jan Rokyta. Obsazení: Jan Pustka – housle, ochlebky, zpěv; Marian Friedl – píšťaly, malý cimbál, pastýřský roh, zpěv; Lukáš Mrkva – housle, hrkavica, obušek, zpěv; Vlastimil Bjaček – gajdy, zobcová flétna, zpěv; Petr Domčík – violové kontry, ochlebkové kontry, zpěv. www.rukynadudy.cz

47

Flair Valašsko

Česká republika Svým nástrojovým obsazením a přítomností sólové zpěvačky vychází FLAIR z moravské lidové tradice: zde se všichni členové FLAIRu narodili, zde žijí a zde naplňují svět hudbou a zpěvem. Obsahem přináší FLAIR symbiózu hudby lidové a hudby vážné. Stálé obsazení muzikantů bez alternací má spět k sehranému a sezpívanému “Flairu”, který vychází tak trochu z Leoše Janáčka, z Bély Bartóka, ale i z odkazu karpatských hudců, budapešťských i bukurešťských Romů a v neposlední řadě ze skladatelských kreací svého uměleckého vedoucího. Ve stádiu prvních měsíců FLAIRu lze poetiku jeho jednotlivým členům přiřknout takto: barevný a verzatilní hlas Kláry Obručové bude oscilovat mezi valašským folklorním festivalem a nočním klubem někde v Rumunsku, housle Petra Valy budou střídat jednoduché, avšak o to těžší rovné tóny s šestáctinovými notičkami závratných rychlostí, klarinet Jiřího Pivovarčíka bude lkát zaslzelou východoslovanskou duší i štěbetat po maďarsky, Jiří Pospěch bude tu lidový kontráš, tu zase sólový violista medově zabarvených tónů, kontrabasista Lukáš Švajda bude tvrdit muziku od tembrů ryze táborových přes rychlé osminové doprovody až po smyčcová sóla nebezpečně blízko kobylce. No a nakonec: uměleckému vedoucímu Janu Rokytovi zbudou nejen všechny ostatní nástroje, ale i starost (ale především radost!) psát a upravovat. www.ensemble-flair.com

48

Z historie Rožnovských slavností Jana Tichá Lidová kultura představuje v naší minulosti na rozdíl od zemí s nepřerušovanou historií státnosti fundamentální bázi, k níž se neustále vracíme jako ke zdroji obnovitelnosti historické kontinuity. Potřeba demonstrace národní identity čerpající z folklorních témat vrcholí už na konci 19. století nejen v Národopisné výstavě českoslovanské. Zvýšený zájem o lidovou kulturu přinesly také počátky první republiky v souvislosti s obnovením české státnosti, koncem let třicátých a v první polovině čtyřicátých let pak nacistická okupace velkoněmeckou říší. V Praze uspořádaná Jubilejní výstava v roce 1891 a zejména pak Národopisná výstava českoslovanská v roce 1895 představovaly jeden z významných impulsů k rozvoji hnutí, pro které se později vžil v našich zemích přívlastek folklorní. Oživování stávajících muzejních expozic vystoupením venkovských skupin, hnáno touhou po sebeurčení podrobených národů, a tím snahou o prezentaci co nejstarobylejších slovanských prvků, podnítilo záchranu nejrůznějších projevů tradiční lidové kultury. Se vznikem Československa se rozvinulo pořádání regionálních slavností,

49 k nimž na Moravě a ve Slezsku patřil zejména ve dvacátých letech 20. století vedle Slováckého roku v Kyjově (1922), Slezského roku v Jablunkově (1923) a Hanáckého roku v Přerově (1923) také Valašský rok v Rožnově pod Radhoštěm. Mnohaletá snaha osobností Valašského musejního a národopisného spolku v Rožnově pod Radhoštěm a příznivců myšlenky živého muzea vyvrcholila ve dnech 18. a 19. července 1925 v rozsáhlou národopisnou slavnost, jejíž výtěžek měl zaplatit stavbu objektů Valašského muzea v přírodě. Realizace myšlenek sourozenců Jaroňkových: Tance, lidové obřadnosti, veselí a hry nelze uložit do musejních vitrín. Žijí jen, jsou-li zatančeny a znovu prožity. Proto se na nádvoří musejní vědou zbudované dědiny periodicky rozvíří jako součást musea radostný projev národní písně a jiných zvyků lidu našeho, vše zpestřeno pravými valašskými kroji, našla na Valašsku širokou odezvu, a tak se pořádající komise v čele s Milošem Kulišťákem rozhodla neomezit nácvik programu jen na Rožnovany, ale zapojila též obce Dolní a Horní Bečvu, Hážovice, Hutisko, Nový Hrozenkov, Rusavu, Valašskou Bystřici, Vidče, Zubří a Frenštát pod Radhoštěm. O významu samotné akce svědčí i fakt, že si ji sami pořadatelé nechali zdokumentovat na filmový pás Cyrilem Kašparem z Tatrafilmu Trenčín. Rok 1925 s následnými Valašskými roky 1935 a poválečným v roce 1947 předznamenal slavnosti ve druhé polovině 20. století. Zformoval se pohled na lidovou kulturu, co všechno může být jejím produktem, a etabloval se do představy, jak by tato měla na Valašsku vypadat. Popularitě napomohl i důraz kladený na propagaci a medializaci, ať už formou tiskovin, rozhlasu či zmiňovaného filmu. Pořadatelům Valašského roku 1935 se například podařil realizovat prostřednictvím ostravského a brněnského rozhlasu přímý přenos z Rožnovské svatby a Valašských dožínek. Ačkoliv se po ukončení třetího Valašského roku 1947 počítalo opět s desetiletou odmlkou, Valašský krúžek při Valašském musejním a národopisném spolku se spolu s tímto sdružením už o rok později rozhodl spojit své umění s oslavou svaté Anny a v rámci Anenských slavností zorganizoval po dopolední náboženské pouti k muzejnímu kostelu sv. Anny národopisný pořad; již nekoncipovaný v šíři valašských roků, pouze za účasti souborů z Rožnova a blízkého okolí. Anenské pouti bylo konec konců zasvěceno už nedělní dopoledne Valašského roku 1947. Valašský krúžek, později přejmenovaný na Soubor valašských písní a tanců Radhošť, se na slavnostech v podobném duchu podílel i po zániku Valašského musejního a národopisného spolku, a to až do roku 1954. Političtí představitelé neustáli náboženský charakter části akce a v roce 1955 přinutili organizátory pouť se mší z programové nabídky stáhnout; slavnosti tak dostaly výlučně národo-

50 pisný ráz. Nevyhovující prostředí parku a zvýšené nebezpečí požáru v muzejních prostorách v průběhu slavností stály za rozhodnutím organizátorů, tj. souboru Radhošť a Osvětové besedy přesunout slavnosti do nově postaveného kulturního areálu na Palkovni při cestě do Vidče. Pod různými názvy zde setrvaly až do konce padesátých let 20. století; na jejich sklonku v letních dnech 18. a 19. července 1959 zde byly uspořádány například jako Valašské slavnosti písní a tanců. Pojmenování Rožnovské slavnosti se prosadilo až v šedesátých letech 20. století pro přehlídku folklorních souborů z celého Severomoravského kraje. Za první oficiální ročník můžeme považovat slavnosti zahájené 27. července 1960 otevřením výstavy Valašsko v práci a umění a následnou konferencí pracovníků lidové a umělecké tvořivosti. Slavnosti se vrátily zpět na nádvoří muzea a s hlavním pořadem Valašsko v tanci a zpěvu v duchu valašské veselice u cimbálu a řadou dalších doprovodných akcí (jarmarků, výstav, koncertů) se nesou až do dnešních dnů, během všech svých dosavadních 37 uspořádaných ročníků. Jedinou výjimku představoval rok 1968, kdy pořádající komise upustila od orientace pouze na valašský folklor a zařadila pořady koncipované jako průřez folklorem československým. Narůstajícímu počtu návštěvníků vyšlo vstříc také město Rožnov. Na Láni dalo vystavět nový amfiteátr, jehož kapacity se však v budoucnu nepodařilo nikdy plně využít. Vzhledem k náročnosti příprav na přehlídky tohoto druhu a stoupajícím finančním nákladům se zde poprvé objevilo doporučení pořádat stávající každoroční program jednou za dva roky, což se již jako nutnost ukázalo mezi třináctým (1973) a čtrnáctým (1975) ročníkem. Jako bienále setrvaly slavnosti až do roku 1999, kdy se pořádající komise rozhodla uspořádat následný dvacátý sedmý ročník již v roce 2000, a to z důvodů oslav 75. výročí založení Valašského muzea v přírodě. Pokus oživit Rožnovské slavnosti opět pro každý rok však brzy narazil na narůstající tendenci pořádání obdobných akcí v okolí (Frenštátské slavnosti, Vsetínský krpec, Liptálské slavnosti, Babí léto ve Valašském Meziříčí, Na rynku v Bystřici pod Hostýnem, Léto na Soláni, Setkání muzikantů v Bílých Karpatech ve Valašských Kloboukách aj.), a proto se pořádající komise v roce 2005 rozhodla vrátit k dvouletému cyklu. V roce 1969 se stalo odborným garantem slavností Valašské muzeum a zařadilo je do svého celosezónního cyklu kulturních pořadů Národopisné léto. Organizační stránku tehdy ještě zaštítil odbor kultury Okresního národního výboru ve Vsetíně. Teprve až v roce 1991 zajistilo Valašské muzeum Rožnovské slavnosti i po organizační a finanční stránce.

51 Šedesátá a sedmdesátá léta 20. století s sebou přivedla na pódia folklorních festivalů stále více městských souborů, jež se systematičtěji věnovaly jevištním formám činnosti. Vesnické folklorní skupiny se podílely spíše na udržování tradic v místě působení. Vedle autentického folkloru se tak návštěvníci mohli častěji setkávat spíše se stylizací a rekonstrukcí. V průběhu těchto let se vykrystalizovala taktéž současná programová skladba slavností; vedle hlavního pořadu se tradicí staly pořady věnované dětskému folkloru, medailonové pořady jubilujících národopisných osobností a souborů, klenotnicové pořady tematicky i mozaikově postihující například výroční a rodinné zvyky, lidový oděv, pořady zahraničních souborů, případně tzv. společná družební vystoupení místních souborů a jejich hostí, večerní lidové zábavy a průvody účinkujících určené k prezentaci a propagace samotné akce veřejnosti. S přípravou hlavního pořadu zde byla spojována nejčastěji jména Jiřího Pospíšila a Václava Bradáče. Tématu hlavního pořadu se od poloviny osmdesátých let 20. století začal podřizovat také výběr zahraničních souborů. Jednomu z jeho dalších autorů, Jaroslavu Štikovi, se tím otevřela cesta ke komparativně koncipovaným programům o slovanské lidové kultuře (1985) či valašské kolonizaci (1989). Osmdesátá a devadesátá léta 20. století obohatila koncepci Rožnovských slavností o soutěžní pořady, kdy se v roce 1987 uspořádal První ročník soutěže o nejlepšího valašského odzemkáře, známý z dalších slavností již jako Memoriál Dušana Růžičky, nověji Kdo vyskočí, ten je chlap! V roce 1993 se přidala soutěž v obuškovém. Rožnovské slavnosti se tak zařadily k aktivitám, podílejícím se na uchovávání, ochraně a dokumentaci tohoto tradičního mužského tance, a bezesporu tak přispěly k zápisu valašského odzemku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky v roce 2012. Sametová revoluce a euforie následných devadesátých let 20. století přivítala aktivity našich krajanů ze zahraničí. Tato tématika se odrazila v pořadech Do světa! či Za chlebem a svobodou (1991), Návraty a Čím jsme v širém světě (1993), My cizinou jsme bloudili (1995) apod. Po roce 1996 se setkávání krajanů na čas vydělilo z rámce slavností v samostatnou akci. Na začátku třetího tisíciletí se novým zpestřujícím, byť okrajovým tématem stala také prezentace lidové kultury států nejbližších sousedů z tzv. Visegrádské skupiny – Česka, Slovenska, Polska a Maďarska, případně dalších vzdálenějších pro mnohé z nás exotických destinací, jejichž příslušníci se rozhodli pro návštěvu České republiky. Mezinárodní folklorní festival v Rožnově se dnes řadí nejen mezi festivaly Folklorního sdružení ČR, ale i mezi akce dvou významných kulturních organizací při

52 UNESCO. Vedle členství v Conseil International des Organisations de Festivals de Folklore et d'Arts Traditionnels (CIOFF) se Rožnovské slavnosti v roce 1997 napojily na síť festivalů, které koordinuje Internationale Organisation für Volkskunst (IOV). V duchu programu této instituce rozšířily svoji programovou náplň o komplexnější prezentaci tradiční lidové kultury. Vedle zpěváků, muzikantů a tanečníků se tak na Rožnovských slavnostech začali představovat též řemeslníci a jiní lidoví výrobci, zájem se rozšířil o ochutnávky tradiční kuchyně zemí zahraničních souborů. Na programové skladbě Rožnovských slavností se v průběhu let vedle zaměstnanců Valašského muzea podílela řada vynikajících národopisců, muzikologů a folklorních či vlastivědných pracovníků. Jména Jaromíra Gelnara, Zdeňky Jelínkové, Karla Pavlištíka či Jana Rokyty jsou jistě zárukou vysoké kvality. K trvalým spolupracovníkům náleží (a bohužel též náleželi) i někteří vedoucí a členové folklorních souborů, zejména Zdeněk Kašpar, Jaromír Matušů, Miroslav Ekart, Oldřich Štroblík, Vladimír Pavelka, Josef Mikulenka, Jaromír Štrunc, Petr a Helena Dobrovolní, Pavel Trčka, Tomáš Gross, Monika a Martin Kovářovi a mnoho dalších. Se slovy jednoho z nich, dlouholetého ředitele Rožnovských slavností Jaroslava Štiky, si se zahájením letošního 38. ročníku připomeňme jejich jedinečnost: Od svého vzniku v roce 1925 zažily Slavnosti a s nimi i valašský folklor časy slávy i pádu, mimořádného zájmu i přehlížení. Zdá se, že se můžeme těšit z nové vlny zájmu o lidovou kulturu. Málokteré folklorní slavnosti se mohou chlubit tak specifickou atmosférou, jakou představuje rožnovský skanzen. Této atmosféře je přizpůsoben i program Slavností. Je přesně tematicky vyhraněn. Nepředstavuje kaleidoskop folkloru, daný náhodným výběrem souborů, kde hlavním měřítkem je atraktivnost, jak je tomu u většiny festivalů…

53

První Valašský rok a obnova tradiční hudby na Valašsku Marian Friedl Během příprav a průběhu prvního Valašského roku v roce 1925 mohl stěží kdo předpokládat, o jak úspěšnou akci z dlouhodobého hlediska půjde. Právě tato akce totiž položila základy trvalého zájmu o tradiční kulturu této části východní Moravy a to nikoli jen vědců, ale především místních obyvatel. Lokální tradiční kultura, v té době již na pokraji vymizení, se postupně stala součástí jejich sebeidentifikace i sebereprezentace a mnoho jevů, dnes vnímaných jako tradiční, zažilo právě v kontextu Valašských roků 1925, 1935, 1947 svou obnovu a žijí dnes svým novým životem. Z velké části to platí také o tradičních hudebních nástrojích a tradiční hudbě vůbec. Konkrétně se dnes například opět setkáváme s užíváním flétnových nástrojů, které odkazují k významné pastevecké minulosti zdejší oblasti přesto, že v první půli 20. století byly již zcela na ústupu. Podobně jsou v současnosti osvěžujícím doplňkem zdejšího tradičního instrumentáře také dudy (gajdy), zcela zapomenuté již na přelomu 19. a 20. století. A také cimbálová muzika s velkým cimbálem, dnes vnímaná jako základní reprezentant sdružené nástrojové hudby na Valašsku, byla v roce 1925 ojedinělým výsledkem obnovitelských snah. Jak tedy obnova probíhala a kdo se o ni zasloužil?

54 Obnovu výroby a užívání lidových fléten ovlivnila významně činnost Joži Országa-Vraneckého mladšího (1913-1977) z Nového Hrozenkova. Zabýval se sběrem informací od posledních výrobců a sám vyráběl a propagoval širokou škálu starých nástrojů včetně lidových fléten. Stal se tak posledním nositelem tradice jejich výroby a svou popularizační činností přispěl k udržení povědomí o těchto nástrojích ve zdejší oblasti v druhé polovině 20. století. Jeho informace pocházely zejména od čtyř výrobců, byli to: Martin Kovář-Macheják z Nového Hrozenkova (1857-1930), Pavel Vrážel z Nového Hrozenkova (1873-1960), Jan Zezulka z Valašské Bystřice (1883-1969) a Cyril Bezručka z Trojanovic. Od nich znal výrobu štípaných i vrtaných bezdírkových fléten (koncovek), dlouhých třidírkových fléten (fujarek) a sedmidírkových fléten (přebíracích píšťal). O užívání dvojitých fléten Ország-Vranecký pouze slyšel z vyprávění a tzv. blizňata (dvě paralelní třidírkové flétny) jsou zřejmě jeho osobní invencí bez jakékoli předlohy. Své poznatky shrnul v publikaci „A měl sem já píščalenku“ vydané v roce 1963. Po smrti Joži Országa-Vraneckého v roce 1977 však není zpráv o dalších výrobcích až do 90. let, kdy se ojediněle začínají znovu objevovat v různých částech Moravy a Slezska. Z nich pro Valašsko nejvýznamnější je dnes Vít Kašpařík (1970), který se koncem 90. let přistěhoval do Velkých Karlovic z Blažovic u Brna. Postupně se stal uznávaným výrobcem rustikálních a historických nástrojů, jejichž výroba a prodej je v současnosti jeho hlavní obživou. V jeho úspěšném podnikání mu jistě nemálo pomohlo trvající povědomí o tradiční kultuře zdejšího regionu, na jejiž formování mělo zásadní vliv karpatské pastevectví. Hra a výroba lidových fléten je tak v jistém smyslu symbolem této pastýřské minulosti regionu. A přestože Vít Kašpařík nabízí širokou škálu nástrojů (dlabané housle, basy, ochlebky, trouby, různé druhy fléten, dudy, grumle, kobzy, bezové klarinety, zvukové hračky), nejčastěji prodávaným nástrojem je po celou dosavadní činnost vrtaná bezová bezdírková flétna koncovka. Tento karpatský pastýřský nástroj par excellence tak zažil souhrou několika šťastných okolností svou reálnou obnovu. Od 90. let 20. století zažívají obnovu také dudy zde označované jako gajdy. Víme s jistotou, že byly původně nejobvyklejším nástrojem zdejších hudebních zábav, nicméně v průběhu 19. století vyšly zcela z obliby do té míry, že se nedochoval jediný regionální typ. Vytrvalým propagátorem gajd na Moravě byl Ladislav Rutte (1894-1967). Jeho celoživotní zájem o tento nástroj vyústil do vydání souhrnné publikace s názvem „Gajdy a gajdošská tradice na Valašsku a Slovácku“ v roce 1984. Rutte oživoval zájem o dudy na Slovácku již v meziválečném období a po válce pak i na Valašsku. Zde našel partnera v akademickém malíři Janu Kobzáňovi (1901-1959), jehož dudy (ne-

55 známého původu) putovaly do Liptálu k Janu Smilkovi Manciákovi, který se stal jedním z prvních novodobých dudáků na Valašsku. Jan Smilek a Joža Ország-Vranecký mladší, další obnovitel hry na dudy na Valašsku, hráli na tzv. moravské gajdy, zhotovené podle jihomoravských vzorů. Jejich původcem byl ovšem jihočeský výrobce František Havlíček, neboť výroba tohoto nástroje byla tehdy na Moravě již zapomenuta. Prvním profesionálním výrobcem na Moravě se stal koncem 80. let až Pavel Číp (1944) ze Zubří. Hrával od mládí v dechovkách a cimbálových muzikách na klarinet, ale někdy na přelomu 50. a 60. let poprvé slyšel dudy ve spojení s valašskou muzikou. Zatoužil se na ně nejen naučit hrát, ale také je dokázat vyrobit. V následujících letech se nicméně věnoval intenzivně především studiu tradičních řemeslných postupů v různých oblastech materiální kultury (stal se mj. žákem Országa-Vraneckého) a myšlenka na vyrobení vlastních dud ustoupila do pozadí. Situace se ale změnila po roce 1985, kdy začal Pavel Číp hrát na dudy z Országovy pozůstalosti a záhy navázal také úzkou spolupráci se zásadním znalcem a výzkumníkem v oblasti dud Josefem Režným (1924-2012) ze Strakonic. Pod jeho vedením vytvořil pak několik prvních rekonstrukcí, začal také dudy opravovat a podílel se i na Režného výzkumech, díky nimž získal bohatou dokumentaci starých nástrojů. V roce 1989 založil v Zubří Pavel Číp nástrojářskou firmu, v níž dnes pracují také synové Miroslav (1969) a Petr (1973). Vyrábí zde moravské, slezské i české dudy, historické nástroje, zobcové flétny a příležitostně další hudební nástroje na základě zakázek. Na Moravě a ve Slezsku se dnes hraje na desítky moravských a slezských gajd z Čípovy dílny a objevují se stále noví zájemci jak o dudy, tak o výrobu. Své zkušenosti a znalosti zúročil v roce 2006 vydáním knihy „Dudy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Málo se ví, že také hra na cimbál je dnes obnovenou tradicí, vždyť populární sestavou vesnických zábav v první půli 20. století na Valašsku byla malá dechová hudba a po domácnostech byla nejpopulárnějším nástrojem heligonka. Takto například líčí situaci na počátku 20. století ve svých vzpomínkách Alois Bělunek na Rožnovsku (v publikaci „Doplňky o životě rožnovských Valachů“): Muziganti obyčejně hráli na trubku, křídlovku, klarinet a harmoniku. Valašská muzika cimbálová bývala jen ojediněle velmi zřídka – téměř neznámá. A připomeňme také, že program prvního Valašského roku 18. července 1925 zahájil příznačně koncert dechových hudeb (a taktéž i v roce 1935), že skupina z Rusavy vystupovala za doprovodu heligonky a houslí a skupina z Hutiska-Solance s dechovou hudbou (jako i v následujících ročnících). Když tedy programová komise národopisných slavností v roce 1925 odmítla návrh plakátu Jana Kobzáně s motivem cimbalisty pro slabé povědomí o jeho

56 zdejším užívání, nikdo nemohl tušit, jakou obnovu zde zažije za několik desetiletí. Cimbalisté, s nimiž se na severovýchodní Moravě a ve Slezsku setkal Leoš Janáček na přelomu 19. a 20. století ještě v hojné míře, byli v meziválečném období většinou po smrti. Pokud víme, tradice hry na tento nástroj se do meziválečného období udržela jen ve Valašské Bystřici (Jan Zezulka + Josef Fúsek) a v Rožnově (Alois Fabián). Staré nástroje se však daly stále najít (v různém stavu rozkladu), existovaly tak předlohy a současně se otevřela i možnost inovací nových nástrojů případně až jejich nahrazení příbuzným velkým maďarským cimbálem. V roce 1925 tedy v rožnovském skanzenu vystoupily hned tři kapely s cimbálem - z Valašské Bystřice, z Nového Hrozenkova a z Vidče - a každá měla za sebou jiný příběh obnovy. Kapela z Valašské Bystřice tehdy zahrnovala také dva muzikanty starosvětské rodinné kapely Zezulků, kteří hráli na počátku 20. století v této sestavě: prim hrál Josef Zezulka (1869-1933), Jan Zezulka (1883-1969) hrál flétnu, pak cimbál a také křídlovku (byl mj. i výrobcem houslí, cimbálů a píšťal), Michal Zezulka (1873-1964) hrál basu; jejich bratranci hráli - František klarinet a Josef housle (příp. basu a trubku) a jejich otec František Zezulka housle a snad i violu. Šlo o kapelu velmi oblíbenou a s poměrně velkým rozsahem působnosti. Jan Zezulka na záznamu z roku 1955 vzpomínal: Hráli zme tady vůkolem: na Haľenkově, na Hrozenkově, v Karlovicách, na Soláni, ve Viganticách, Hážovicách...to zme všecko hrávali. (…) Byla to taká jednoduchá muzika, aľe oblíbená (…), to viditelné z toho, že nás do cizích obcí volali. Její sláva doznívala před první světovou válkou a v meziválečném období již kapela činnost neobnovila. Nicméně bratři Jan a Michal Zezulkovi se stali součástí zdejší národopisné skupiny a její hudební složky. V ní figurovali vedle nich generačně spřízněný Josef Fúsek (1882-1976) a dále o generaci mladší hráči již bez rodinné vazby k Zezulkům: Jan Stavinoha, Josef Kubját, František Pomkla. Přes tento obnovitelský impulz se však tradici hry smyčců s cimbálem a klarinetem ve Valašské Bystřici nepodařilo udržet a i zde zcela ustoupila dechovce. Novodobá cimbálová muzika byla znovu založena až v roce 1997, kdy zde vnučka Jana Stavinohy (1899-1988) Anna Adamcová (1956) spolu s manželem sestavila rodinnou kapelu souboru Troják. Myšlenkou na obnovení staré muziky v Novém Hrozenkově se v meziválečném období zabýval Joža Ország-Vranecký starší (1866-1939). Sám se naučil hrát na cimbál, vyrábět jej a dokonce zakoupil v Budapešti velký maďarský cimbál Schundovy výroby. Jeho zásluhou zde byla obnovena stará „dřevěná muziga“ v roce 1921 ve složení cimbál, housle, klarinet, kontrabas, křídlovka. Ačkoli Országova kapela hrávala i s malým cimbálem, na rožnovských národopisných slavnostech v roce

57 1925 již vystoupila s Schundovým nástrojem. Zda však mohla tato kapela navázat na ještě žijící muzikanty staré tradice, není známo. Tou dobou byla v Hrozenkově oblíbená především dechová hudba (tzv. „Hudební kroužek“) založená roku 1912, která také plnila funkci hudebního doprovodu důležitých rodinných i obecních událostí; ta navíc měla předchůdce v závodní dechovce založené již roku 1888 (!) zaměstnanci Karolininy huti. V každém případě se však obnova zdařila: Országova kapela byla inspirací pro řadu dalších podobných kapel v poválečném období (Učitelská cimbálovka, Rychtáři, Rychtáříci, kapely Valášku, Kotula) a tato obnovená tradice tak v Novém Hrozenkově trvá víceméně nepřetržitě téměř sto let. Ale první Valašský rok nebyl jen ve znamení obnov starých kapel či jejich inovování prostřednictvím koncertního cimbálu. Vyprovokoval dokonce i vznik zcela nového typu cimbálu s ojedinělým systémem ladění, k němuž nenacházíme paralelu ani v literatuře ani v dochovaných nástrojích. Autorem tohoto typu malého cimbálu byl tehdejší stolařský učeň Josef Cáb (1909-1993) z Vidče. Nástroj jej nadchl již v dětství, kdy jeho děd Jan Slovák hrával na klarinet v různých kapelách a mj. také s cimbalistou Heryánem zvaným Michalčák. Když se pak připravoval první Valašský rok, napadlo i stolařské učně ve Valašském Meziříčí sestavit kapelu, ale chyběl cimbál i cimbalista. A tehdy se Josef Cáb rozhodl si nástroj zhotovit a naučit se na něj. Na Valašském roku pak skutečně vystoupil s vlastním malým cimbálem, nicméně kapelu se v následujících letech udržet nepodařilo a stejně tak výrobu cimbálů. Ve výrobě pokračoval Josef Cáb teprve po válce, kdy v následujících desetiletích zhotovil kolem 20 cimbálů dnes rozesetých po Moravě. Josef Cáb tak pomohl přenést povědomí o tomto původním nástroji do druhé půle 20. století, ačkoli jej v mnohém inovoval včetně ojedinělého systému ladění, pro nějž doposud neznáme předlohu. Jeho dobře řemeslně zvládnuté nástroje jsou dodnes hratelné a příležitostně i využívané. Dva cimbály s původním laděním například vlastní Petr Zetek (1963) z Rožnova pod Radhoštěm, cimbalista cimbálové muziky Kotár a také pravnuk basisty Michala Zezulky. Vedle Cábova cimbálu je v současnosti dostupná také kopie malého cimbálu Ignáce Kotka (1839-1924) z Lubna, jehož cimbál i hru zaznamenal koncem 19. století Leoš Janáček. Kopii má v nabídce firma Holak z Palkovic-Myslíku. Jedinou firmu specializovanou na výrobu cimbálů v Beskydech založil a doposud vede Vladimír Holiš (1958). Holišovy muzikantské začátky jsou spojeny s heligonkou, která byla v době jeho dětství a dospívání ještě hojně rozšířená a oblíbená. Od konce 60. let byl členem rožnovského souboru Radhošť nejprve jako tanečník. V roce 1972 našel ve starém

58 domě v Rožnově-Horních Pasekách na půdě malý cimbál a začal na něj hrát pouze pro vlastní potěšení. Od roku 1976 působil v kapele Malého Radhoště jako hráč na velký cimbál, ale hlavní nástroj té doby byla stále ještě heligonka. V devatenácti letech se přiženil do Kozlovic a když zde zakládali v roce 1977 novodobou cimbálovou muziku (v rámci zdejšího souboru Valašský vojvoda), nastoupil jako cimbalista. V roce 1986 začal cimbál i vyučovat a s žáky se objevila potřeba obstarání nástrojů. V té době se ovšem na Moravě cimbály již nevyráběly: firma Lídl v Brně začala v roce 1947 příznačně ještě s tvorbou malých cimbálů, velké cimbály značky Primas nabízela pak v letech 1950 – 1960, ale dále byla výroba ukončena. Poptávku po cimbálech uspokojoval zejména drahý maďarský dovoz a druhou možností byl nákup slovenských cimbálů nevalné kvality z druhé ruky. Takové cimbály se ale hodně kazily, a tak se Vladimír Holiš musel zabývat jejich opravou, aby jeho žáci měli na čem hrát. V roce 1991 vyrobil jako svatební dar první nástroj podle malého cimbálu, který kdysi našel na půdě, a v roce 1993 založil firmu na opravu a výrobu cimbálů. Holišova firma je již vlastně vedlejším produktem třetí vlny obnovy tradiční hudby na Moravě. Jejím reprezentantem jsou novodobé cimbálové muziky hrající již zcela odlišným stylem než starosvětské dřevěné muziky. Užívají téměř výhradně velký cimbál plnící harmonicko-rytmickou úlohu, je pro ně typické užívání kvalitních nástrojů, solidní instrumentální úroveň, nadregionální repertoár a větší množství muzikantů (nehrají-li v komerčním kontextu). Přesně v téže době, kdy se začala prosazovat tato nová podoba tradiční hudby, dožívali ve Valašské Bystřici poslední hráči a pamětníci kdysi slavné kapely Zezulků a v nedalekém Rožnově pod Radhoštěm vyhrávala pravidelně ve zdejším skanzenu další z posledních starosvětských kapel pod vedením Antonína Matalíka (1880-1955) z Valašského Meziříčí. Tradiční hudba se však transformovala v neotradiční v novém kontextu poválečného folklorismu a v rukou mladé generace, která už měla se starými dřevěnými muzikami jen minimální kontakt. V Rožnově tehdy dlouhodobě působil známý národopisný aktivista, spoluzakladatel Valašského muzea v přírodě a spoluorganizátor Valašského roku v roce 1925 Miloš Kulišťák (1896-1970). Také po válce se pustil do šíření regionálních písní a tanců mezi mladou generací a od roku 1947 učil zájemce valašským tancům. Své první veřejné vystoupení tato skupina absolvovala v rámci oslav vzniku Československé republiky 28. října 1948 ještě s kapelou „Valašského krúžku v Brně“ (zal. 1946). Podle jeho vzoru začala Kulišťákova skupina pracovat pod názvem „Valašský krúžek při Muzejním a národopisném spolku v Rožnově“ a založila vlastní muziku. Tvorba podoby neotra-

59 dičního stylu na Rožnovsku byla tedy nyní v rukou cimbálové muziky místního valašského krúžku působícího od roku 1954 pod názvem „Radhošť, soubor valašských písní a tanců“. Její první primáš Jaroslav Štika (1931-2010) k tomu řekl (Střípky vzácného života, 2005): „Tehdy to u nás v Rožnově s lidovou muzikou nevypadalo nijak slavně. Posledních valašských muzikantů, jako byli Lojzek Fabián, Janek Zezulka a Matalíci, si nikdo moc nevážil. (…) Vše se změnilo v roce 1947, kdy se u nás konal III. valašský rok. Hrála tam Kloboucká cimbálová muzika Milana Švrčiny s primášem Františkem Dobrovolným a s basistou Jaroslavem Juráškem (...). O rok později k nám přijel Carda [Jaroslav Jurášek] s kapelou Valašského krúžku Brno. Pro mládence, kteří usilovali o založení vlastní muziky, se stali vzorem a Carda učitelem. Poradil, sám předvedl, zkritizoval, ale především vštípil lásku k muzice a folkloru.“ V té době zde již dlouho všeobecně hrály k zábavám, svatbám, pohřbům, procesím dechové kapely, případně harmonika/heligonka např. se saxofonem, trumpetou a bubnem. V paměti lidí nicméně ještě figurovaly vedle jiných i původní lokální písně a jejich sběru se začali v 50. letech věnovat členové muziky Radhošť bratři Vladimír (1929-2000) a Jaromír Štruncovi (1932), Jaroslav Štika (1931-2010) a choreograf Václav Bradáč (1929-1994). Podle vzpomínek primáše Jaromíra Štrunce o starých muzikantech věděli (Zezulci, Matalíkova kapela), ale jejich produkce je nezajímala, nevycházeli z ní a ani při svých písňových sběrech na žádné další hráče nenarazili. Kromě „Valašského krúžku Brno“ neznali na začátku důkladněji ani jiné podobné kapely a víceméně si zkoušeli najít vlastní cestu. Cimbálová muzika Radhošť je jen jedním z příkladů vzniku neotradiční hudby v Beskydech. Její produkce vyrostla ze spleti mnoha různorodých vlivů již bez přímého kontaktu se starými muzikanty. V jejích kořenech tkví národopisné aktivity meziválečného období, probuzené vědomí o existenci podobných kapel v minulosti, přímý kontakt s lokální písňovou tradicí, vliv osobností jako Miloš Kulišťák nebo Jaroslav Jurášek s jejich představami a zkušenostmi. Přeneseně zřejmě působily i okolnosti obnovy slováckých smyčcových kapel a jejich kontaktu se Samkem Dudíkem. Cimbálová muzika Radhošť se stala ve zdejší lokalitě v jistém smyslu průkopnickou – odchovala řadu muzikantů, kteří její ideály přejali a rozvíjeli v dalších ansámblech a spoluvytvořili tak společnou podobu rožnovské neotradiční hudby. Ačkoli tradiční hudba prvního Valašského roku musela znít radikálně odlišně od dnešní obnovené podoby, byly to právě meziválečné aktivity, o něž se poválečné folklorní hnutí mohlo opřít.

60

Ohlédnutí za devadesáti lety proměny folkloru, zvyků a krojů na Valašsku Eva Románková Přesně před devadesáti lety, roce 1925, proběhla v Rožnově pod Radhoštěm v městském parku Hájnice pozoruhodná událost, která vzbudila zájem a obdiv po celém Valašsku. V místech dnešního Dřevěného městečka, kde v té době stála stará rožnovská radnice spolu s rožnovským měšťanským domem a několika dalšími drobnými stavbami, se uskutečnil 1. Valašský rok. Byla to velká vševalašská národopisná slavnost, která provázela otevření prvního „musea v přírodě“ v tehdejším Československu. Tato slavnost se později ještě několikrát zopakovala a postupem času se přetransformovala v celoroční cyklus pořadů s názvem Národopisné léto (dnes Valašský rok) a především v nástupnický folklorní festival – Rožnovské slavnosti. Při příležitosti Valašského roku byl vydán almanach, na jehož stránkách spisovatelé, místní vlastenci a národopisní pracovníci zachytili ve stručnosti, kterou jim rozsah publikace ukládal, stav tradiční kultury na Valašsku, zvláště pak na Rožnovsku. V té době již tradiční kultura povětšině

61 mizela, v odlehlejších částech regionu, zvláště pak na venkově však stále dožívala a mohla tak být zachycena. Co se z ní uchovalo dodnes a zbylo-li něco, k jakým přerodům a změnám došlo? Vznik Valašského muzea v přírodě sehrál v tomto smyslu velkou roli – zvláště na Rožnovsku, kde se tradiční obřady a obyčeje, hudba a tance zvolna začaly přesouvat od rodinného krbu, z okruhu chasy – svobodné mládeže, z hospod a společenského prostoru vesnic a valašských měst do prostředí muzea. Zde byl pro ně vytvořen nový prostor. Takový, kde měly dále žít svým životem, měly se rozvíjet a zároveň přibližovat nezasvěceným, jak žili naši předkové. Napomohlo k tomu zakládání folklorních souborů, původně nazývaných valašské krúžky. Jako první byl v roce 1930 založen soubor Lipta v Liptále. Následovaly soubory Vsacan, Jasénka, Radhošť v Trojanovicích, Ondráš ve Frenštátě pod Radhoštěm, Bartošův soubor ve Zlíně a celá řada dalších. V Rožnově vznikl v roce 1948 Valašský krůžek při Muzejním a národopisném spolku, který je dodnes znám pod názvem Radhošť. Ve druhé půli 20. století následovaly soubory Javořina, Podskaláček a Soláň. Folklorní soubory na sebe vzaly zodpovědnost uchovávat v živé podobě především folklor a kroje, částečně také rodinné a výroční zvykosloví, které zařazují do svého repertoáru. Od chvíle, kdy je píseň, tanec či zvyk přenesen na jeviště, však přestává být projevem autentického folkloru. Vždy se stává stylizací a záleží na autorovi úpravy či choreografie, jak moc se přidrží originálu nalezeného v písňových sbírkách nebo etnografických pracích a nakolik vnese do prezentace svou vlastní představivost a umělecké cítění. A tak se letos během Rožnovských slavností můžeme setkat s výsledkem devadesáti let nadšení, úsilí, přesvědčení i velké dávky patriotismu, který dovedl lidovou kulturu Valašska až na práh 21. století. Mezi nejvýraznější projevy nehmotné kultury, jež byly prezentovány také v roce 1925 a popsány v Almanachu Valašského roku, patří folklor a zvyky. Tradiční valašské písně a tance jsou dnes nejvíce udržovány folklorními soubory. Zatímco někteří členové souborů je berou jako koníček, jehož vyvrcholením bývají především vystoupení, jiným se dostalo hluboko pod kůži a přenášejí je i do svého „civilního“ života. Stávají se z nich nositelé tradic, kteří své znalosti a umění také předávají dál. Tance jako valašský, točená, vdovec, šátečkový, kovářský, blechový, dvoják či troják, které v almanachu vyjmenovával Metoděj Jahn dnes na běžné zábavě již nezahlédneme. Na tradičních zábavách převažuje dechovka a lidové písně a tance s ní spojené – především polky a valčíky – dále populární hudba celého 20. století, oblíbené jsou krom polky a valčíku také anglický waltz a tango, a pochopitelně zejména současná umělá hudba. Dodnes však existují také zábavy u cimbálu, kro-

62 jované valašské bály doplňující klasické zimní plesy a další příležitosti, kdy se hrají a tancují točené, valašský, lidové polky a valčíky i figurální tance. Jejich interprety jsou však dnes až na výjimky převážně členové folklorních souborů. Jinak je tomu u zvyků a obyčejů. Řada těch, které ještě ve 20. letech 20. století zaznamenali zakladatelé Valašského muzea a organizátoři Valašského roku, už vymizela, s některými se v posledních dvaceti letech znovu setkáváme, protože byly obnoveny a jsou udržovány místními spolky a nadšenci, především dobrovolnými hasiči. Nejpevněji jsou stále zakotveny zvyky a svátky, které se slaví v rodinách – Mikuláš, Vánoce a Velikonoce, svatby a pohřby. Křesťané slaví také další svátky vážící se k církvi, například křtiny, 1. Svaté přijímání, biřmování, slavnost Božího Těla, poutě a jiné. Další skupinou jsou společenské svátky, které více či méně přerušovaně přetrvaly do současnosti. Především se jedná o masopust, stavění a kácení máje či archaickou formu mikulášských obchůzek rozšířenou na Hornolidečsku. Nové tisíciletí s sebou však přineslo také touhu lidí spojit se se svými kořeny a navracet se k odkazu předků. Na Zelený čtvrtek tak ulice ozvučují rapačáři nebo též klapotáři, kteří rachotem svých klapotek nahrazují zvony, které odletěly do Říma. Na valašských kopcích na sv. Jana opět planou svatojanské ohně, v létě se na polích konají dožínkové slavnosti spojené s děkovnou mší za úrodu, tancem a zpěvem krojovaných vesničanů, před Vánoci můžeme výjimečně potkat po setmění lucky – tajemné bílé postavy, které peroutkou ometají dům i jeho obyvatele ode všeho zlého. Tradice proniká také do rodinného zvykosloví – oblíbené jsou například krojované svatby s čepením nevěsty. Vznikají také zcela nové společenské události jako pálení čarodějnic s reji maskovaných postav, které na Valašsku v minulosti tradici nemělo. Výraznou oblast lidové kultury, jež je v proměněné podobě živá dodnes, tvoří tradiční oděv. Také on doznal řadu změn a to již před rokem 1925 i po něm. Organizační výbor Valašského roku se totiž mezi jiným soustředil na obnovu valašského kroje, který v té době v mnoha obcích Valašska zanikl nebo byl na ústupu. Kroj nosily převážně ženy a to hlavně jako slavnostní oblečení, na venkově se tradiční oděv ještě stále udržoval také jako pracovní. Muži kroj odkládali a nahrazovali civilním oděvem už v druhé půli 19. století. Valašský rok měl přinést nový impuls k tomu, aby lidé kroje opět začali nosit. To se povedlo díky masivní výrobě nových krojových kompletů – jak ženských, tak mužských. V současné době se můžeme s tradičním oděvem setkat ve dvou rovinách – ve folklorních souborech a při slavnostních příležitostech jako jsou poutě, církevní svátky, svatby a pohřby.

63 Oděv prezentovaný folklorními soubory se postupem doby přeměnil do podoby kostýmu – ve většině případů je uniformní, liší se pouze v detailech. Neodráží tak původní pestrost a rozmanitost barev a materiálů, ani krojových součástek. Ženský oděv se skládá z bílých rukávců ozdobených výšivkou nebo strojovou krajkou, živůtku zvaného kordulka obyčejně červené barvy, spodnic, zadní sukně na Rožnovsku černé, na Vsetínsku bílé, modrotiskového fěrtochu, kopyc a krpců. Proti zimě se ženy chrání vlněnými přehozy – vlňáky a teplými šátky. Mužský oděv sestává z bílé vyšívané košile, vesty – bruncleku a nohavic dvakrát opásaných vybíjeným opaskem, doplněn je rovněž kopycemi a krpci, případně vysokými holínkami. Při slavnostních tancích ženy oblékají vlněné nebo brokátové fěrtochy, čepce a barevné šátky, bílé punčochy a šněrovací botky nebo nízké soukenné papučky – tzv. střívě. V Rožnově dívky a ženy dodnes nosí za kordulkou květy – živé nebo umělé. Muži si při slavnostních příležitostech nasazují vysoký klobouk s voničkou nebo čepici aksamitku a kroj doplňují svátečním kabátem – lajbíkem nebo župicí. Oproti tomu tradiční oděv, který můžeme shlédnout při svátcích v kostele, během církevních průvodů, polních mší nebo na svatbách je rozmanitější. Není šit sériově pro účely souborů, skládá se z jednotlivostí, které vlastníci podědili po předcích nebo si nechali vyrobit jako znak sounáležitosti s rodným krajem. Tento oděv se obyčejně vyznačuje mnohem větším množstvím ručně zhotovených výšivek a krajek, jinými materiály a pestřejší barevností. Řada lidí stále nosí kroje vyrobené při příležitosti 1. Valašského roku nebo během následujících několika desetiletí. Rozdíly jsou patrné především v ženském oděvu – ženy, které nejsou členkami folklorních souborů, většinou vlastní kroje sváteční, v nichž brokát a damašek převažuje nad původně prostým a pracovním modrotiskem. Ke zjednodušení náročně zhotovovaného kroje došlo především v důsledku nedostupnosti tradičních textilních materiálů a také díky tomu, že se vytratily znalosti a dovednosti spojené s výrobou krojů. Dnes ji ovládá jen malá skupina lidí, a jelikož se jedná o ruční práci, je pořízení kroje „se vším všudy“ nákladnou záležitostí. Ohlédneme-li se za devadesáti lety existence muzea, Rožnovských slavností a valašských folklorních souborů, seznáme, že lidová kultura stále žije a předává se ve formách, které předurčila doba, v níž se vyvíjela. Tyto formy jsou pro tradici sice nové, vytržené z kontextu každodenního života a přenesené do chvil zvláštních a svátečních, nicméně stále zaručují její předávání a budoucnost, protože co bude člověk člověkem, vždy se bude uchylovat k hodnotám, které mu poskytnou pocit, že někam patří, a jež může sdílet s ostatními.

38. ročník Mezinárodního folklorního festivalu Záštitu nad festivalem prevzali ministr kultury ČR Daniel Herman, hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák a hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák

Porad je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury ČR MINISTERSTVO KULTURY

Česká televize TELEVIZNÍ STUDIO

Ostrava

Moravskoslezský kraj

ROŽNOV POD RADHOŠTĚM