Projekty zaměřené na nákladovost výroby odlitků řešené Odbornou komisí ekonomickou České slévárenské společnosti v letech 2000 až 2007 /1- 8/ Kafka V., Nykodýmová V., Chudáček S., Lána I., Ondráček Z., Doupovec D.
ÚVOD Odbornou slévárenskou veřejnost „trápí“ některé problémy, které jsou řešitelné pouze (minimálně lépe) s využitím aktivní spolupráce více subjektů. I když jsou slévárenské společnosti v některých případech konkurenty, mají přesto přímý zájem na řešení situací, jejichž úspěšnost je podmíněna porovnáním dílčích nebo komplexních údajů (výsledků) více jednotek. Jedním z těchto problémů je vývoj a ověření metod posuzování nákladovosti výroby jednotlivých fází výroby odlitků. Posuzování nákladovosti výroby jednotlivých fází výroby odlitků bylo (a do značné míry dosud je) v českých slévárnách otázkou stupně využití údajů účetní evidence. V poslední době se ve slévárnách nově rozvíjí metody manažerského účetnictví a controllingových metod. Ale údaje účetní evidence a manažerského účetnictví byly vyvinuty pro plnění jiných úloh. Jsou tedy pro komplexní analýzu nákladové náročnosti jednotlivých fází výroby odlitků a následné řízení nákladové spotřeby problematicky použitelné. Proto se Odborná komise ekonomická ČSS začala od roku 2000 touto záležitosti systematicky zabývat. Byly vytvořeny řešitelské týmy z pracovníků sléváren a pracovníků vysokých škol, kteří měli zájem tyto problémy řešit. V úvodu šetření byl vždy definován příslušný cíl zkoumání na dané roční období. Úvodní práce se začaly zabývat náklady na tekutý kov, které v neúplných vlastních nákladech (NVN) expedovaného odlitku tvoří převažující podíl (40-60 %). Následovaly další výrobní fáze. Výsledky získané v příslušném roce byly následně shrnuty do závěrečné zprávy, která byla podrobena oponentnímu řízení (kritické diskusi). Následně po „zanonymění“ výsledků byla se závěry získanými během řešení seznámená odborná slévárenská veřejnost formou semináře. Účastníci semináře obdrželi sborník, který zahrnoval veškeré výstupy závěrečné zprávy. Tímto postupem byla zpracována témata v Projektu I až Projektu VIII. Tedy celkem osm oblastí, které na sebe volně navazovaly. Závěrečné dva roky řešení (2006 – 2007) se věnovaly nákladovosti přípravy formovacích směsí. I když řešení každého projektu bylo prováděno v jiné nákladové a cenové hladině (roky 2000 až 2007), s jiným počtem jednotek (minimálně dvě – nejvíce šest) domníváme se, že získané výsledky mají co říci naším slévárnám zejména po stránce metodické i v dnešní době. Proto předkládáme velice stručný přehled posuzované tématiky všech jednotlivých osmi PROJEKTů. V případě odpovídajícího zájmu bude následně možné poskytnout zájemcům jednotlivé projekty na CD nosičích k využití.
PROJEKT I – r. 2000 /1/ Název: Porovnání použitých technologií a jejich nákladů při výrobě tekuté
fáze litin s lupínkovým a kuličkovým grafitem a ocelí na odlitky Řešitelské slévárny: TATRA a.s., Kopřivnice Slévárny Třinec a.s. METAZ, a.s., Týnec nad Sázavou ZPS – Slévárna a.s., Zlín Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. doc. Ing. Jaroslav Šenberger, CSc. Ing. Petr Palán Ing. Vladislav Szmek Ing. David Pacola František Kupka Ing. Vladimír Hývnar Josef Stonawski Vojtěch Knirsch Roman Reška Cíle projektu: Výše vynaložených nákladů na zhotovení výrobku – v našem případě odlitku je jedním z měřítek ekonomické účinnosti výrobního pochodu. Používané výrobní způsoby ve slévárenství jsou, přes veškeré racionalizační a intensifikační snahy, stále značně nákladově zatíženy. Snahy o snižování nákladů nejsou systematické, metodicky podložené a obvykle bez použití nástrojů moderní analýzy. Jsme ve fázi, kdy cílem našeho usilování je náklady šetřit. Našim perspektivním záměrem je dostat se do situace, kdy budeme nákladovou spotřebu řídit. Řízení nákladů se neobejde bez jejich měření. Prvním krokem v tomto usilování je posouzení nákladovosti tekuté fáze (představuje z úplných vlastních nákladů odlitků 30 až 40 %), což je cílem projektu I. Stručný obsah projektu: V úvodní části se práce zaměřuje na sestavení vhodné metodiky nákladové analýzy posuzovaných výrobních způsobů. Klíčovým krokem bylo definovat požadavky na výběr výrobních způsobů, které budou předmětem nákladového šetření: 1. požadavek – zahrnutí hlavních agregátů, 2. požadavek – zahrnutí výroby tekuté oceli,litiny s lupínkovým a kuličkovým grafitem (LLG, LKG), 3. požadavek – srovnatelné vyráběné jakosti, 4. požadavek – existence různých výrobců. Všechny uvedené požadavky se podařilo v rámci řešení projektu naplnit: Ad 1) Tavení na elektrických obloukových pecích (EO) je zastoupeno ve dvou výrobních způsobech, tavení na indukčních pecích (IP) v šesti výrobních způsobech a kupolová pec (KP) je zastoupena ve třech výrobních způsobech. Ad 2) Ocel a LLG jsou zastoupeny vždy ve třech výrobních způsobech a LKG v pěti výrobních způsobech. Ad 3) Srovnatelnost vyráběné jakosti se podařilo také v zásadě naplnit. Vyšší obsah manganu u oceli dle ČSN 422709 byl pro zachování srovnatelnosti při propočtech patřičně zohledněn.
Ad 4) Vybraných jedenáct výrobních způsobů je provozováno ve čtyřech různých slévárnách. Vyjma sestavení vhodné metodiky nákladové analýzy a posuzovaných výrobních způsobů dále práce řeší zajištění potřebné vypovídací úrovně vstupních dat. Navazuje podrobné rozpracování kalkulačního vzorce pro nákladové porovnání výrobních způsobů a vymezení pojmu výrobního způsobu u tekuté fáze. Sestavení kalkulačního vzorce pro posuzované výrobní způsoby bylo zcela zásadní pro veškeré další práce na nákladovém porovnání tekuté fáze. Kalkulační vzorec se sestává z následujících skupin nákladů: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k)
vsázku a přísady, modifikaci a očkování, tavící (přímá) energie (elektrická energie, plyn na příhřev), přímo související energii režijní (chladící voda, energie na odsávání, pohony, apod.), výdusku IP, vyzdívku EOP, vyzdívku pánve a vyzdívky dalších tavících agregátů, chemické analýzy kovu, strusky, měření teploty, eventuelně aktivity kyslíku, likvidaci odpadu (strusky, vyzdívky), pokuty za znečištění ovzduší, další náklady na ekologii, apod., mzdy obslužné osádky, přímých oprav tavícího agregátu, pracovní oděvy, ochranné pomůcky, nápoje, apod., odpisy.
V metodické části jsou také stanoveny zásady pro dosažení jednotné cenové hladiny u porovnávaných výrobních způsobů. Vlastnímu hodnocení výrobních způsobů předchází detailní popis statistických charakteristik, které byly pro nákladovou analýzu vypočteny. Vycházelo se z výpočtu těchto základních statistických charakteristik: 1. střední hodnoty: aritmetický průměr, modus, medián 2. ukazatele charakterizující „variabilitu“ průměrné hodnoty: „spodní“ a horní hranici průměru 3. ukazatele charakterizující měnivost hodnot: minimální a maximální hodnota souboru, variační rozpětí, směrodatná odchylka, variační koeficient Následuje vlastní porovnání hodnocených výrobních způsobů. U porovnávaných výrobních způsobů „Ocel“ se zjistil rozdíl u neúplných vlastních nákladů 17 %. Dále se dokládá nákladová výhodnost tavení oceli na IP oproti EOP. Prakticky u všech sledovaných nákladových druhů se konstatuje možnost nákladových úspor. Stať je doplněna i o řadu doporučení a námětů. Výrobní způsoby „LLG“ vykazují nákladové pásmo potenciálních úspor také v rozsahu 17 %. Při formulaci námětů na řešení nebo možných problémů, jejichž řešení může mít za následek nákladové snížení, je zdůrazněno zejména komplexní optimální řešení nákladů na vsázku a přísady. U výrobních způsobů „LKG“ se konstatuje nákladový prostor 8 %. Nákladová analýza je doplněna nákladovým porovnáním tří metod modifikace a očkování. Nákladově nejpříznivější se jeví ponořovací metoda v autoklávu oproti nákladově nejnáročnější polévací metodě v licí pánvi.
V práci se upozorňuje na řadu vzniklých problémů a doporučení na zlepšení nákladových charakteristik (vysoké hodnoty předváh, zvýšené spotřeby elektrické tavící energie, rozdílné spotřeby žáruvzdorného materiálu, atd.). U všech druhů sledovaných tekutých fází se posuzoval i potenciální prostor pro nákladové úspory. Tento prostor se u všech sledovaných výrobních způsobů u NVN pohybuje od 550 Kč/t do 950 Kč/t. Dále se ve studii konstatuje, že nejnižší náklady vykazuje LLG, dále následuje ocel. Nákladově nejnáročnější je LKG. V závěru práce se navrhuje její pokračování v oblasti sledování celkových nákladů na výrobu odlitků. Možnosti uplatnění výsledků: Využití výsledků studie pro jednotlivé zainteresované slévárny spočívá zejména v tom, že pomocí informací, které jsou v ní obsaženy a následného detailního posouzení priorit a vlastních možností slévárny si vytvoří konkrétní plán zavedení detailních opatření, které povedou ke snížení nákladové náročnosti výrobního procesu. Dále se jeví využití pro širokou slévárenskou veřejnost jako námět k vlastní racionalizaci práce. Lze získat informace jaké jsou potenciální možnosti úspor nákladů v obecné podobě a prakticky návod k provedení obdobné nákladové analýzy. Rozsah práce: 87 stran, 15 tabulek, 21 obrázků.
PROJEKT II – r. 2001 /2/ Název: Porovnání nákladů na výrobu odlitků ze železných kovů Řešitelské slévárny: TATRA a.s., Kopřivnice METAZ, a.s., Týnec nad Sázavou ČKD Kutná Hora a.s. Slévárna a modelárna Nové Ransko s.r.o. Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. Josef Černý Irina Koutníková Ing. Ivo Lána Miroslav Lanča Ing. Alena Ledvoňová Josef Nejedlý Miroslav Povolný Roman Reška doc. Ing. Jaroslav Šenberger, CSc. Vladimír Vepřek Jana Viznarová Cíle projektu: V návaznosti na projekt I. zaměřující se na rozsáhlé porovnání nákladů tekuté fáze (ocel, LLG a LKG) a zjištění jejich variability, bylo cílem Projektu II poměření nákladů odlitků z oceli, LLG a LKG. Stručný obsah projektu: Úvodní část projektu se zaměřuje na hledání metody řešení nákladového porovnání odlitků v našich slévárnách: Varianta I. a) vytipovat jeden odlitek z konkrétní tekuté fáze, který je ve slévárnách podílejících se na řešení projektu běžně vyráběn,
b) pro tento konkrétní odlitek odsledovat v jednotlivých slévárnách skutečné náklady na jeho výrobu, c) náklady následně porovnat a provést analýzu vzniklé odchylky. Varianta II. – porovnání nákladů na různé odlitky odlévané ve stejném formovacím rámu a) vytipovat jeden shodný formovací rám pro lití odlišných odlitků z konkrétní tekuté fáze, který je ve slévárnách podílejících se na řešení projektu běžně používán, b) pro tyto různé odlitky vyráběné ve stejném formovacím rámu, ale odlišnými výrobními způsoby, odsledovat v jednotlivých slévárnách skutečné náklady na jejich výrobu, c) náklady následně ve specifické hodnotě porovnat a provést jejich analýzu. Varianta III. a) vytipovat jeden odlitek z konkrétní tekuté fáze, který je alespoň v některých slévárnách podílejících se na řešení projektu vyráběn, b) pro tento odlitek sestavit náklady jeho výroby. Tyto náklady konstruovat ve slévárně vyrábějící tento odlitek dle skutečně dosahovaných nákladů. Ve slévárnách, kde tento odlitek není zařazen do výrobního programu náklady konstruovat na základě obdobných odlitků a dle systému konstrukce nákladů k vytvoření nabídkové ceny. c) náklady následně porovnat a provést jejich analýzu. K nákladovému porovnání byla vybrána varianta III. – srovnání nákladů zjištěných jednak dle skutečných parametrů výroby a jednak dle systému konstrukce nákladů k vytvoření nabídkové ceny. Následně provedený literární rozbor upozorňuje na některé literární zdroje blízké řešené problematice. Vlastní nákladové porovnání se demonstrovalo na odlitku z LLG, LKG a z oceli. Celkem se šetřilo deset způsobů výroby těchto odlitků. Ve studii je uvedena rozsáhlá charakteristika vybraných výrobních způsobů. V další fázi byla vyvinuta metodika porovnání nákladů jednotlivých technologií, která sestává zejména z vytvoření použitelného kalkulačního vzorce a řešení jednotné cenové a nákladové hladiny pro slévárny zapojené do sledování. Kalkulační vzorec sestává z fází: -
výroba formovacích a jádrových směsí, výroba tekutého kovu, výroba forem, lití tekutého kovu, čistírenské zpracování, tepelné zpracování, zkoušení a uvolňování odlitků , povrchová úprava a expedice odlitků.
Při sestavování byla použita metoda neúplných vlastních nákladů. Tzn. že jsme dbali, aby kalkulační vzorec zahrnoval pokud možno všechny náklady, které mají při výrobě odlitků přímý charakter. Kalkulační vzorec musel zahrnovat nákladové položky, které bylo možné u sledovaných výrobních postupů: - přímo stanovit, - určit s pomocí propočtů s využitím vztažných veličin, - stanovit technickým odhadem.
Po vlastním sestavení neúplných vlastních nákladů do vytvořených kalkulačních vzorců se přistoupilo k rozboru získaných výsledků. Analýza nákladů porovnávaných výrobních způsobů se prováděla jednak posuzováním nákladů dle výrobních fází, jednak dle nákladových druhů. V práci jsou shrnuty získané výsledky, sestavena doporučení pro slévárny a naznačeny možnosti využití získaných údajů. Práce je zakončena návrhem na další navazující pokračování úkolu projektem III. Možnosti uplatnění výsledků: Řešený projekt se zaměřuje na vysokou nákladovou náročnost výroby ve slévárnách. Řešením se získaly poznatky, které jsou využitelné pro širokou slévárenskou veřejnost jak v oblasti znalosti nákladových poměrů a nákladových rezerv, tak i ve využití ověřené metodiky. Slévárny, které se aktivně zúčastnily řešení mohou: - posoudit možnost realizace doporučených námětů, - prohloubit již provedená šetření zejména v oblastech, kde jsou signalizovány potenciální možnosti nákladových úspor, - dle vyvinuté a ověřené metodiky nákladového sledování provést další šetření, které bude vycházet z konkrétních vlastních potřeb. Slévárny, které se vlastního šetření přímo neúčastnily mohou: - využít vyvinutou metodiku nákladového porovnání k vlastnímu stanovení nákladů u vybraného odlitku, - následně se nákladově „porovnat“, - posoudit možnost realizace ve studii doporučených námětů. Rozsah práce: 53 stran, 26 tabulek, 15 obrázků
PROJEKT III – r. 2002 /3/ Název: Problematika průběžného sledování nákladů odlitků v českých
slévárnách Řešitelské slévárny: UNEX, a.s. Uničov ČKD MOTORY, a.s. Hradec Králové METAZ, a.s. Týnec nad Sázavou Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. doc. Ing. Jaroslav Šenberger, CSc. Ing. Jan Coufal Ing. Jan Andres p. Roman Reška Ing. Eva Štýbnarová Ing. Alena Ledvoňová Ing. Lenka Blahutová Ing. Jana Vévodová Cíle projektu: V návaznosti na Projekt I zaměřující se na rozsáhlé porovnání nákladů tekuté fáze (ocel, LLG,LKG) a zjištění jejich variability a na Projekt II zaměřující se na poměření nákladů odlitků z oceli, LLG a LKG byl Projekt III směřován k: - teoretickému vývoji metody průběžného sledování nákladů odlitků, - konfrontaci těchto teoretických postulátů s praktickou situací v českých slévárnách, - sestavení nákladového modelu v tabulkovém procesoru,
-
první ověření modelu v provozních podmínkách českých sléváren.
Stručný obsah projektu: V úvodní části projektu se na základě provedeného literárního rozboru vyvozuje nezbytnost systémového snižování (řízení spotřeby) nákladů vyráběného odlitku. Další část shrnuje současný stav v našich slévárnách v oblasti sledování nákladů a využití informačních systémů. Vyvozuje se nutnost průběžného (operativního) sledování nákladů v našich slévárnách. Následně se zaměřuje na výběr nákladových položek k průběžnému sledování nákladů. Zaměřuje se na sledování nákladů v kalkulačním členění na určitou technologii a daný výrobek (odlitek). Cílem je výběr rozhodujících položek, které jsou z hlediska celkových nákladů dominantní. K tomu účelu byla vyvinuta metodika, která zjištěné náklady zahrnuje do čtyř skupin podle jejich výše – materiálové náklady, mzdové náklady, náklady na energii a náklady na zmetky. Materiálové náklady činily u sledovaných souborů v průměru 72 % pro odlitky z oceli, 82 % pro odlitky z LKG a 67 % pro odlitky z LLG. Průměrné náklady na mzdy činily u oceli 11% z celkových sledovaných nákladů, u LKG 8 % a LLG 22 %. Průměrné náklady na energie činily pro výrobu ocelových odlitků 13 % z celkových sledovaných nákladů, pro LKG a LLG 6 %. Analýzy významnosti položek doplňuje rozbor vybraných položek materiálových nákladů na vnitřních a vnějších vlivech. Vnitřním vlivem se myslí vliv vyplývající z technologického a organizačního uspořádání výroby, jehož změny mají vliv na výši sledovaných nákladových položek. Vnějšími vlivy se myslí parametry jakosti, sériovosti a ostatní požadavky na výrobek uvedené v kupní smlouvě. Výsledkem rozsáhlých analýz je výběr 11 nákladových položek vhodných k průběžnému sledování nákladů na: 1. materiál v odlitku, 2. formovací směsi, 3. jádrovou směs, 4. obklady, 5. nátěry, 6. tryskací materiál, 7. brusivo, 8. svařovací elektrody, 9. kyslík a acetylén, 10. mzdy, 11. energie. Další část projektu se věnuje úvodnímu provoznímu sledování, jehož cílem bylo na konkrétních odlitcích ověřit možnost provozního sledování vybraných nákladových položek. Provozní sledování prokázalo, že běžné sledování vybraných položek je reálné. Na základě toho bylo možné po příznivých výsledcích přistoupit k sestavení kalkulačního modelu. Tento model umožňuje stanovit skutečné náklady vyráběného odlitku (nebo více kusů odlitků) za definované časové období. V práci jsou uvedeny vztahy pro stanovení dílčích nákladových jednotek. Na základě tohoto modelu byl v tabulkovém procesoru EXCEL sestaven program výpočtu nákladů vyráběného odlitku. Model byl následně v provozních podmínkách tří sléváren (UNEX, a.s. Uničov, ČKD MOTORY, a.s. Hradec Králové, METAZ, a.s. Týnec nad Sázavou) přímo u řešitelů ověřen.
Ověření naprogramovaného modelu v provozních podmínkách sledovalo dva hlavní cíle: 1. Prověření vlastní funkce modelu na konkrétním případě běžně vyráběného odlitku. Prověřovalo se: a) stanovení technologických, technických, energetických a dalších konstant z evidence příslušné slévárny (plochy řezů při odstraňování nálitků, šířky řezů, apod.), b) stanovení nákladových kalkulací, c) přístupnost cen použitých komponent (kupříkladu plynů, elektrické energie, apod.), d) zpřesnění technologie vlastní výroby sledovaného odlitku, e) zpřesnění nákladového modelu. 2. Posouzení, jak je možné v konkrétních podmínkách sléváren prakticky sledovat skutečné naturální ukazatele, které budou sloužit ke stanovení skutečných nákladů příslušného odlitku v definovaném čase. Provozní ověření znamenalo v praxi vývoj tří variant modelu. Mimo jiné vedlo jak k zpřesnění jednak vstupních dat použitých pro výpočet tak i k zpřesnění vlastního propočtu. Sestavené modely byly následně ve druhém provozním sledování úspěšně ověřeny s následujícími (hlavními) závěry: a) ve všech spolupracujících slévárnách je možné a účelné kalkulovat náklady na výrobu tekutého kovu jednotlivých materiálů, b) při použití modelu v praxi se výsledky sledování dostatečně shodovaly se závěry o výběru významných položek pro sledování nákladů, c) zkušenosti vedou k doporučení využití navržené metodiky kalkulace nákladů na odlitek k rozpracování a následujícímu provoznímu ověření. Model bude verifikován teprve porovnáním standardních (plánovaných, normovaných) a skutečných nákladů na odlitek. Porovnání plánované nákladovosti a skutečných nákladů přinese hlavní efekt navrženého kalkulačního systému. Využití modelu v praxi je však mnohem širší (viz. dále Možnosti uplatnění výsledků). Možnosti uplatnění výsledků: Výsledkem je model kalkulačního systému ve slévárnách. Jako hlavní využití se jeví pro průběžné sledování nákladů podle výrobních fází spojené s denní analýzou jejich výše. Neméně významnými aplikacemi ve slévárnách však jsou i: 1. Kalkulace nákladů na odlitek pro porovnání nákladů s nabízenou cenou. 2. Využití kalkulovaných nákladů pro strategické záměry slévárny, plánování výše zisku, stanovení bodu zvratu, apod. 3. Využití kalkulačního vzorce pro rozbor nákladů na jednotlivé operace, stanovení podmínek pro možné snížení nákladů. 4. Využití kalkulačního vzorce pro porovnání používané slévárenské technologie, např. použití cedítek, exoobkladů, formovacích materiálů. 5. Porovnání nákladů na vybraný odlitek vyráběný na různých pracovištích. 6. Využití modelu pro motivaci jednicových, režijních a technických pracovníků. 7. Použití kalkulačního vzorce pro výpočet návratnosti a efektivnosti plánovaných investičních akcí. 8. Porovnání standardních nákladů se skutečnými za časové období k rozboru ztrát ve výrobě. Kontrola dodržování předepsané technologie na jednotlivých operacích. Denní rozbory ve výrobě. 9. Využití pro zpřesnění plánu spotřeby materiálů a surovin potřebných na zajištění výroby, snížení předzásobení.
10. Využití výsledků pro zaměření výroby na sortiment, který je ekonomicky pro podnik nejvýhodnější. Formulace požadavků na tento sortiment pro obchodní úsek. Zrušení výroby ekonomicky nevyhovujícího sortimentu a zavedení nového. Rozsah práce: 48 stran, 31 tabulek, 10 obrázků
PROJEKT IV – r. 2003 /4/ Název: Ověření modelu průběžného sledování nákladů odlitků v českých
slévárnách Řešitelské slévárny: STROJTEX, a.s., Dvůr Králové nad Labem ESB, a.s., Brno Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. Ing. Pavel Králíček Ing. Zdeněk Ondráček Richard Paseka doc. Ing. Jaroslav Šenberger, CSc. Ing. Lenka Blahutová Ing. Vladislav Kurka Cíle projektu: V Projektu I a Projektu II bylo konstatováno jaký je potenciální prostor pro možné úspory nákladů jak v oblasti tekuté fáze, tak i při vlastní výrobě odlitků. Projekt III pro aktivizaci jisté části podílu potenciálního nákladového prostoru doporučil využití (u tekuté fáze již provozně ověřené) metody průběžného sledování nákladů. Cílem Projektu IV je v konkrétních podmínkách sléváren, které se zapojily do řešení úkolu u vybraných výrobních cyklů výroby odlitků: - provést s pomocí vhodné varianty metody průběžného sledování nákladů technickoekonomickou analýzu, - navrhnout pro ně příslušná opatření, která mají za následek nákladová snížení, - tam, kde je to vhodné doporučit využití příslušné varianty metody průběžného sledování nákladů. Zmiňovaná metoda průběžného sledování nákladů v zásadě spočívá: a) ve stanovení takzvaných NVN bezprostředně po ukončení příslušné výrobní fáze (u tavby je to okamžitě po jejím odlití, u ostatních fází slévárenské výroby to může být směna, den, týden, eventuelně i delší časové období), b) v porovnání těchto nákladů s jejich standardní (plánovou, normovanou) hodnotou a výpočtu nákladové odchylky, c) v analýze příčin vzniku této odchylky, d) v provedení takových zásahů do následujícího (následujících) výrobního cyklu, které nákladově příznivé vlivy uchovávají a negativní pokud možno odstraňují. Průběžné sledování nákladů u příslušné výrobní fáze je zavedeno v „pravidelnosti“, kterou vyžaduje: I. konkrétní stav nákladové variability zjištěný u této fáze; II. možný nákladový přínos z jejího zavedení u posuzované výrobní fáze; III. technické vybavení slévárny nezbytné pro zavedení tohoto sledování. „Pravidelností“ průběžného sledování nákladů se rozumí: a) trvalé sledování všech výrobních cyklů příslušné výrobní fáze. Tato praxe se provozně osvědčila zejména u výroby tekuté fáze (tavby u EOP, IP apod.).
b) jednorázové odsledování výrobních cyklů příslušné výrobní fáze. Spočívá v jednorázovém odsledování jistého počtu výrobních cyklů (s výhodou takového počtu, aby bylo možné provést statistickou analýzu), jeho vyhodnocení a formulování příslušných návrhů na opatření. c) „sondážní“ prověřovací odsledování několika „snímků“ daného výrobního cyklu a jeho následné vyhodnocení. Toto šetření se provádí s cílem: - rámcového ověření dříve zavedených opatření nebo ověření předpokládaného stabilního stavu ve výrobní fázi; - provedení „sondážního“ šetření s cílem vyhledání těch výrobních fází, které mohou skýtat vyšší potenciální nákladový prostor, využitelný k nákladovým úsporám. U těchto šetření pak obvykle následuje jednorázové odsledování výrobních cyklů (ad. II). Stručný obsah projektu: V úvodní části projektu je zahrnuta charakteristika zúčastněných sléváren z pohledu: - základních informací a vyráběného sortimentu, - popisu technologických agregátů, - popisu výrobního toku, - součastného stavu sledování nákladů a jeho kritického posouzení. Poté se již přistoupilo k detailní technickoekonomické analýze s pomocí metody průběžného sledování nákladů. Metoda byla v rámci šetření úspěšně ověřena u: - výroby formovacích směsí (CT směsi a bentonitové směsi), - spotřeby formovacích směsí při ručním a strojním formování, - výroby tekuté fáze (LKG a LLG v plamenné rotační peci, barevných kovů v IP), - odlévání odlitků (potenciální nákladový prostor v hrubých a expedovaných hmotnostech odlitků), - čištění odlitků, - tepelného zpracování odlitků. Výsledkem zpracované rozsáhlé technickoekonomické analýzy (přes 340 grafů a cca 100 tabulek) je řada doporučení na provedení technologických i organizačních zásahů, která přinesou nákladové snížení. Současně se pro šetřené technologické uzly prokázalo, že je vhodné zavedení některé z uvedených variant průběžného sledování nákladů. Možnosti uplatnění výsledků: Výsledky získané při řešení Projektu IV sloužily a slouží nejen jako doporučení slévárnám pro realizaci opatření vedoucích ke snížení nákladů výroby. Ve všech šetřených oblastech (výrobních fázích) se prokázala vhodnost zavedení některé z variant průběžného sledování a řízení nákladů. Studie představuje první etapu zahájení procesu průběžné nákladové kontroly ve slévárnách. Rozsah práce: 104 stran, 100, 343 obrázků
PROJEKT V – r. 2004 /5/ Název: Možnosti nákladové redukce při výrobě tekuté fáze litin v českých
slévárnách Řešitelské slévárny: Jihomoravská armaturka spol. s r.o. Slévárny Třinec, a.s. FERAMO METALLUM INTERNATIONAL s.r.o. Slévárna a modelárna Nové Ransko, s.r.o. Slévárna Vsetín, spol. s r.o. Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. doc. Ing. Jaroslav Šenberger, CSc. Ing. Radim Urban Ing. Stanislav Chudáček Ing. Karel Neterder Ing. Lenka Blahutová, Ph.D. Ing. Miroslav Matuška Ing. Vladimír Szmek Ing. Aleš Kostelka, CSc. Ing. Ivo Lána Ing. Luděk Štěpánek Cíle projektu: Projekt metodicky i vlastní náplní navazuje na dosud řešené práce Projekt I-IV. A byl iniciován „cenovým skokem“ v oblasti nákladů na vsázku. Kladl si za cíl: 1. Prověřit v podmínkách sléváren zapojených do řešení možnost zavedení metody průběžného sledování nákladů. Toto prověření posoudit na výběrových souborech taveb. 2. Provést pro zainteresované slévárny analýzu významnosti nákladových položek. 3. Posoudit na základě současných cenových a nákladových relací vhodnost použití KP a IP jako tavícího agregátu litin pro naše slévárny. Stručný obsah projektu: V úvodu práce je uvedena stručná charakteristika jednotlivých sléváren zapojených do projektu včetně porovnání základních technických charakteristik sléváren. V dalším kroku se již přistoupilo k zpracování metodiky hodnocení nákladové bilance výroby tekuté fáze a k sestavení kalkulačního vzorce. Kalkulační vzorec byl pak následně použit pro všechny hodnocené soubory taveb či tavbo-dnů. Tavbo-den nemá přesně ohraničené časové vymezení a jedná se o časový interval kdy byla bez přerušení (bez změny jakosti) tavena příslušná jakost. Kalkulační vzorec byl definován následovně: 1. Náklady na kovovou vsázku. 2. Náklady na kovové přísady. 3. Náklady na nekovové přísady. 4. Zpracovací náklady. Při jeho stanovení byla použita metoda neúplných vlastních nákladů. Do vlastního šetření byly tedy zahrnuty pouze ty nákladové položky, které se přímo vztahují k hodnocenému výrobním procesu a jsou obsluhou pece přímo ovlivňovány. Kromě výše uvedených položek kalkulačního vzorce byla věnována pozornost i hodnocení vybraných ukazatelů: a) spotřeba elektrické energie – údobí tavení, b) – údobí udržování,
c) – údobí studeného startu, d) – celková, e) doba - tavení, f) - udržování, g) - mezitavbového prostoje, oprava a sázení, h) - studeného startu, i) předváha - tavící, j) - licí, k) - celková. Pro samotné hodnocení variability bylo nutné provést výpočet základních statistických ukazatelů: minimum, maximum, průměr, modus, medián, variační rozpětí, směrodatná, odchylka, variační koeficient, konfidence, interval spolehlivosti průměru. Rovněž byly hodnoceny možné závislosti sledovaných údajů příslušného výběrového souboru. Nedílnou součásti posuzování variability bylo také hodnocení histogramů četnosti jednotlivých položek. V dalším kroku se již přistoupilo k posouzení možnosti využití provozně využívané metody průběžného sledování nákladů u tavících agregátů. K tomu účelu byly v podmínkách slévárny A odsledovány dva soubory taveb (první pro LLG – 46 taveb, druhý pro LKG – 52 taveb). Ve slévárně B se pracovalo se třemi výběrovými soubory (první pro LLG – 50 tavbo-dnů, druhý také pro LLG - 15 taveb a třetí pro LKG – 14 taveb). Ve slévárně C a slévárně D bylo po vytvoření mimořádných podmínek využito pěti, respektive tří tavbo-dnů u kupolových pecí. Ve slévárně D byly využity roční výsledky. Pro výběrové soubory taveb a tavbo-dny byly stanoveny příslušné nákladové charakteristiky (neúplné vlastní náklady). Vybrané nákladové charakteristiky a naturální ukazatele byly podrobeny statistické analýze (výsledky jsou shrnuty v 282 grafech a 78 tabulkách). Šetření je doplněno řadou zkoumaných závislostí. Detailní rozbor prokázal, že ve všech šetřených slévárnách existuje potenciální nákladový prostor, který je možné (plně nebo částečně) využít pro nákladovou redukci. Ve studii je uvedena také řada konkrétních námětů k realizaci nebo podnětů pro další prošetření pro konkrétní slévárnu. Posouzena byla také významnost nákladových položek u jednotlivých výběrových souborů. Prakticky ve všech případech se dochází k závěru na změnu skladby vsázky s redukcí surového železa. Je známo, že různá skladba vsázky má vliv na metalurgickou kvalitu vyrobené litiny. Doporučuje se využít formy výzkumného úkolu. Pozornost je také věnována posouzení výroby litiny v KP a v IP. Oba agregáty byly porovnány z hlediska technologického a organizačního a dále z pohledu ekonomického. Byly posouzeny náklady na vsázku, nekovové přísady, žáruvzdorný materiál, likvidaci strusky a ekologické odpady. Dále byly posuzovány náklady na energii – koks, kyslík a mzdové náklady. Všeobecně nelze konstatovat, že ten či onen agregát je ekonomicky výhodnější. U obou agregátů jsou shledány přednosti a nedostatky. Pro každou slévárnu je rozhodujícím činitelem pro upřednostnění jednoho z uvedených agregátů porovnání nákladů na výrobu tekutého kovu v podmínkách vlastní tavírny. Uvedené pojednání je praktickým námětem pro každou tavírnu na řešení této problematiky v jejich konkrétních podmínkách a vodítkem pro detailnější porovnání efektivnosti výroby na tavících agregátech.
Zevrubně jsou zde nastíněny i možnosti využití finančních zdrojů MPO pro řešení navržených záměrů. V závěru je navržen další postup. Je jednoznačné, že snaha o dosažení redukce nákladů a dosažení cílevědomého řízení jejich spotřeby musí ve slévárnách pokračovat. Možnosti uplatnění výsledků: Zpracovaný projekt je podkladem pro slévárny zapojené v řešení pro možnou redukci nákladů ve svých tavírnách. Pro odbornou slévárenskou veřejnost je velice vhodným námětem k zamyšlení nad postupem v oblasti řízení nákladové spotřeby a zdrojem konkrétních námětů jak toho dosáhnout. Na základě uvedené metodiky je možné provést posouzení potenciálního nákladového prostoru. Rozsah práce: 93 stran, 72 příloh, 78 tabulek, 282 obrázků
PROJEKT VI – r. 2005 /6/ Název: Možnosti nákladových úspor při výrobě tekuté fáze oceli a litin
v českých slévárnách Řešitelské slévárny: Jihomoravská armaturka spol. s r.o. Slévárny Třinec, a.s. FERAMO METALLUM INTERNATIONAL s.r.o. Slévárna a modelárna Nové Ransko, s.r.o. PROMET FOUNDRY s.r.o. UNEX Slévárna, s.r.o. Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. doc. Ing. Jaroslav Šenberger, CSc. Ing. Radim Urban Ing. Stanislav Chudáček Ing. Karel Neterder Lubomír Mach Ing. Miroslav Matuška Ing. Vladimír Szmek Ing. Aleš Kostelka, CSc. Ing. Ivo Lána Ing. Vladislav Kurka Veronika Nykodýmová Michaela Tichá Cíle projektu: Projekt metodicky i vlastní náplní navazuje na dosud řešené práce Projekt I-V. Přímo navazuje na výsledky zjištěné v Projektu V. Prvním cílem je v rámci stávajícího technického vybavení a používaných výrobních způsobu hledat cesty k nákladové redukci bez vynaložení významných investičních nebo provozních nákladů. Druhým cílem je komplexnější pohled na příslušnou problematiku nákladovosti v příslušné slévárně. V rámci tohoto přístupu se posuzuje možnost náhrady stávajícího výrobního způsobu novými ekonomicky efektivním agregáty. Tato řešení obvykle vyžadují investiční náklady. Stručný obsah projektu: Studie v úvodní části charakterizuje šest zúčastněných sléváren. Zaměřila se u posuzovaných sléváren prakticky na dvě oblasti.
První je v rámci stávajícího technického vybavení a používaných výrobních způsobů hledat cesty k nákladové redukci bez vynaložení významných investičních nebo provozních nákladů. Jedná se o: - vyhledání oblastí, kde je v tavícím procesu potenciální prostor pro redukci nákladů, - naznačení cest jak tento potenciální nákladový prostor aktivovat. Jak docílit jisté nákladové redukce v těchto oblastech. Pro nalezení možného potenciálního nákladového prostoru využíváme výběrové soubory taveb nebo tavbo-dnů. Zjištěné nákladové parametry a vybrané naturální ukazatele následně posuzujeme metodami statistické analýzy. Dále využíváme známou metodu porovnání. Cesty k nákladové redukci hledáme jak v oblasti organizace práce, různém stupni technologické a organizační kázně, nákladové optimalizaci, aplikaci vhodných energetických režimů apod. Podnětné je uplatnění použitých efektivních pracovních přístupů jednotlivými osádkami. V práci jsou záměrně doložena i šetření, která v současné době v dané slévárně nevedla ke konkrétním návrhům a doporučením. Je to zejména proto, aby příslušná slévárna měla v budoucnu možnost pokud dané šetření zopakuje jeho porovnání. Za velice důležité lze považovat i znalost cest, které se v dané době prokázaly jako nepřínosné. Druhá oblast zkoumání se zaměřuje na komplexnější pohled na příslušnou problematiku nákladovosti v příslušné slévárně. V rámci tohoto přístupu se obvykle posuzuje možnost náhrady stávajícího výrobního způsobu novými ekonomicky efektivními agregáty. V rámci hledání nákladové redukce při zachování stávajícího technického vybavení jsme prakticky u všech posuzovaných sléváren konstatovali nemalý potenciální nákladový prostor, který je možné zčásti (nebo úplně) aktivovat (tedy náklady ušetřit). To je skutečně reálná možnost všech sléváren zapojených do projektu. V práci jsou pro každou slévárnu naznačeny konkrétní náměty, které vyplývají jak z provedené analýzy nákladů nebo analýzy významnosti nákladových položek. Slévárny mají vlivem dřívějšího rozdílného vývoje odlišné možnosti přístupu k systémové nákladové redukci. V závěru studie je v samostatné kapitole zevrubně posouzeno z nákladového hlediska tavení tekuté fáze na KP a IP. V dalších projektech se chceme zaměřit na další fáze výroby odlitků. Konkrétně na druhou nákladově nejnáročnější fázi výroby odlitků, to je výrobu formovacích směsí a formování odlitků. Možnosti uplatnění výsledků: V Projektech I – VI se řešitelské týmy Odborné komise ekonomické ČSS zaměřovaly především na oblast nákladovosti tekuté fáze v podmínkách českých sléváren. Na řadě řešených příkladů v konkrétních podmínkách 13 českých sléváren byla problematika nákladovosti tekuté fáze posouzena z řady zorných úhlů. Na základě výsledků uvedených projektů a konkrétních zkušeností získaných při jejich řešení mohou české slévárny problémy nákladové redukce pro své konkrétní podmínky řešit samostatně. Rozsah práce: 102 stran, 36 tabulek, 7 obrázků
PROJEKT VII – r. 2006 /7/ Název: Vytvoření nákladového modelu přípravy formovacích směsí Řešitelské slévárny: Mencl Guss s.r.o., Roudnice nad Labem Slévárna a modelárna Nové Ransko, s.r.o. Slévárny Třinec a.s., ZPS – Slévárna, a.s., Zlín FERAMO METALLUM INTERNATIONAL s.r.o., Brno Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. Ing. Veronika Nykodýmová Ing. Stanislav Chudáček Vojtěch Knirsch Ing. Ivo Lána Ing. Marcel Novobílský doc. Ing. Jaroslav Šenberger, CSc. Ing. Jiří Fošum Ing. Vladislav Szmek Ing. Dušan Doupovec Ing. Roman Jochim Ing. Rostislav Martinák p. Pavel Fryč Cíle projektu: Skutečnosti, že se někdo zabýval otázkami nákladovosti přípravy formovacích směsí prakticky poprvé, odpovídalo také stanovení cílů. Prvním cílem práce bylo vyvinutí metodiky stanovení nákladů výroby formovacích směsí s využitím ověřovací metody neúplných vlastních nákladů. Druhým cílem práce řešitelského týmu bylo ověření této metodiky na příkladu pěti sléváren. Tedy prakticky stanovení tzv. neúplných vlastních nákladů přípravy formovacích směsí zařazených do sledování. Třetím cílem bylo pokusit se stanovené náklady formovacích směsí pěti sléváren porovnat a vyvodit možné podněty pro eventuální nákladovou redukci. Stručný obsah projektu: Metodika pro stanovení nákladů na formovací směsi - filosofie stanovení nákladů na výrobu formovací směsi vycházela z následujícího myšlenkového předpokladu: Ve slévárně probíhají následující výrobní fáze: výrobní fáze A - pořízení, manipulace a příprava nového ostřiva – výstupem je suché ostřivo, výrobní fáze B - regenerace – výstupem je regenerát, výrobní fáze C - manipulace s vratnou směsí – výstupem je použitelná vratná směs, výrobní fáze D - pojivová soustava – výstupem jsou pojiva připravená k použití, výrobní fáze E - manipulace s uhlíkatými přísadami – výstupem jsou přísady připravené k použití, výrobní fáze F výrobní fáze G výrobní fáze H
- přípravné operace – výstupem je předmíchaná směs, - míchání komponent – výstupem je připravená formovací směs, - technologické vlastnosti formovací směsi – výstupem jsou zkoušky vlastností, výrobní fáze CH - deponie – výstupem jsou deponované odpady.
Aplikované postupy stanovení neúplných vlastních nákladů formovacích směsí ve slévárnách Neúplné vlastní náklady jsou definovány podle přístupů, které se osvědčily u předcházejících řešených projektů: Tedy náklady zahrnující hlavní přímé náklady používaného výrobního způsobu přípravy formovacích směsí, které jsou přímo stanovitelné a jejichž vynakládání může osádka nebo vedení střediska přímo ovlivnit. Jedná se zejména o náklady na přímé vstupy jako je ostřivo, pojivová soustava, přísady, náklady na energie, dopravu, přímé mzdy apod. Dále náklady na sekundární suroviny – tedy regenerát, vratnou směs apod. Do šetření jsme zahrnuli i náklady na opravy a odpisy. Způsob stanovení nákladové výše Stávající prvotní ani účetní evidence v českých slévárnách není připravena na stanovení nákladů na výrobu formovací směsi. Použili jsme tedy jak údajů z účetní evidence příslušných sléváren (opravy, odpisy), tak i dílčích podkladů prvotní evidence i jednorázové sledování ke stanovení příslušných časů nebo spotřeb. V řadě případů jsme použili i kvalifikovaných technických odhadů, například tam, kde nebylo možné z časových nebo technických důvodů sledování provést. Tým posuzoval variantu jednotného nového ocenění vybraného hmotného investičního majetku (podle jejich hlavních parametrů). Na základě tohoto nového ocenění jsme uvažovali s propočtem dle platných vyhlášek odpisové sazby a poté i nákladů na opravy a odpisy (v některých případech je hmotný investiční majetek dokonce po ukončení odpisové doby). Jsou tedy v propočtech použity ceny a nákladové sazby ve výši, která je v dané slévárně používána. Jejich sjednocení může připadat v úvahu při dalších šetřeních. Nákladové porovnání připravených formovacích směsí Podle uvedených zásad byly pro každou posuzovanou formovací směs (celkem osm) a slévárnu (pět) vypočteny náklady pro dílčí výrobní fáze, které byly shrnuty do souhrnných tabulek za příslušné výrobní fáze. Následně byly dle nákladů jednotlivých výrobních fází stanoveny neúplné vlastní náklady připravovaných formovacích směsí. Výsledný ukazatel nákladů na výrobu posuzovaných formovacích směsí se pohybuje od 64 Kč/t do 3 784 Kč/t. Vypovídající hodnota tohoto nákladového rozpětí je pouze rámcová. Možnosti uplatnění výsledků: Přestože šetření prováděná ve studii byla v některých případech neúplná a viděli jsme další cesty ke zvýšení její vypovídající hodnoty, některé zjištěné zkušenosti byly nezpochybnitelné. Z podkladů uvedených výše vyplývají některé náměty.
Nástin možností průběžného sledování nákladů na přípravu formovacích směsí Práce prováděné ve studii dokládají, že klíčové uzly (výrobní fáze a subfáze), které by následně měly být sledovány, byly vyčerpávající a správné. Tento výběr se v zásadě pro stanovení nákladů na výrobu formovacích směsí a jejich analýz plně osvědčil.
Dalším krokem nezbytně musí být posouzení, jak je možné náklady na těchto vybraných hlavních technologických uzlech průběžně sledovat. Ke sledování nákladů nestačí pouze znát jejich výši za dané časové období. K operativně zjištěným skutečným nákladům patří také jejich poměření se standartem, tedy s hodnotou žádanou (plánovanou, předepsanou, apod.) Porovnání nákladů skutečných se standartem má za následek výpočet vzniklé odchylky. Nemůžeme se však spokojit pouze se znalostí vzniklé nákladové odchylky. Musíme znát také důvod, tedy prvotní příčinu překročení těchto nákladů. Z provozní praxe je známo, že za jistých okolností je nákladové překročení úspěch a za jiných okolností naopak konkrétní nákladová úspora nevede k úplné spokojenosti. Tyto zásady jsou propracovány v metodě průběžného sledování neúplných vlastních nákladů výroby. K posouzení aplikace této v jiných fázích výroby ověřené a provozně zavedené metody bychom měli přistoupit v následující etapě prací. K nutnosti zavedení průběžné nákladové kontroly výroby formovacích směsí nás vede známá zkušenost, že je možné technologický proces přivést ke své dokonalosti odpovídající minimálním nákladům. Ale pokud jeho průběh není průběžně nákladově kontrolován, pak se soustava zákonitě vrací k původnímu stavu. Tento úkol musí být nevyhnutelně zařazen do etapy dalších prací nákladového řešení výroby formovacích směsí. Závěr Studie se poprvé hlouběji zaměřila na otázky nákladovosti přípravy formovacích směsí. Hlavním přínosem práce bylo vyvinutí metodiky zjišťování nákladů výroby formovacích směsí. Byl propracován nákladový obraz přípravy formovacích směsí a nákladová porovnání spojené s některými náměty na možné nákladové redukce. Provedenou práci považujeme za první fázi řešení problematiky nákladovosti přípravy formovacích směsí. V práci se na daném tématu pokračuje Projektem VIII. Rozsah práce: 127 stran, 5 obrázků, 77 tabulek
PROJEKT VIII – r. 2007 /8/ Název: Problematika posuzování nákladovosti formovacích směsí Řešitelské slévárny: Mencl Guss s.r.o., Roudnice nad Labem Slévárna a modelárna Nové Ransko, s.r.o. Slévárny Třinec a.s., ZPS – Slévárna, a.s., Zlín Řešitelský kolektiv: doc. Ing. Václav Kafka, CSc. Ing. Veronika Nykodýmová Ing. Vladislav Szmek Ing. Marcel Novobílský p. Vojtěch Knirsch Ing. Rostislav Martinák Ing. Ivo Lána, Ph.D. Ing. Dušan Doupovec Ing. Jiří Fošum Ing. Roman Jochim Cíle projektu: Projekt VIII navazuje na řešený Projekt VII, ve kterém jsme se poprvé systematicky věnovali úvodní fázi výroby odlitků, a to přípravě formovacích směsí. Jak je
známo výrobní fáze formování (do níž zahrnujeme přípravu formovacích směsí) je druhou nákladově nejnáročnější fází výroby odlitků. Předložená studie tedy dále podrobně rozpracovává problematiku nákladovosti přípravy formovacích směsí. Prvním cílem je stanovení nákladů na přípravu nově zařazených sedmi formovacích směsí podle dříve vyvinuté metodiky. Následným úkolem je provedení nákladového porovnání souboru celkem patnácti formovacích směsí v cenové a nákladové hladině příslušných sléváren a nákladové porovnání v jednotné hladině. Druhým cílem práce řešitelského týmu je provedení odhadu nákladového vývoje přípravy formovacích směsí v budoucnosti. První odhad vychází z podrobného posouzení budoucího vývoje poplatků za skladování deponií. Dále – velice důležitý – předpoklad budoucího vývoje dílčích nákladových položek zahrnutých v nově vytvořeném jednotném kalkulačním vzorci neúplných vlastních nákladů všech patnácti posuzovaných formovacích směsí. Třetím cílem je souhrn prací zaměřujících se na zpřesnění stanovení nákladů na přípravu formovacích směsí a možnosti jejich další nákladové redukce. Jedná se o problémy reálného stanovení nákladů na spotřebu elektrické energie. Dále vazba nákladů na přípravu formovacích směsí na konkrétní skupiny odlitků. Následuje problematika stanovení cen použitelné vratné směsi. Do této oblasti také zahrnujeme stať věnující se problémům šetření měnlivosti nákladů ve vybraných nákladových uzlech. Stručný obsah projektu: V první kapitole jsou uvedeny základní informace o slévárnách, které se účastnily řešení. Následuje popis technologie přípravy a základní informace o formovacích směsích zařazených do sledování. Poté je připomenuta dříve vyvinutá metodika stanovení neúplných vlastních nákladů přípravy formovacích směsí. Následuje velice rozsáhlá kapitola, ve které jsou pro nově zařazené formovací směsi stanoveny neúplné vlastní náklady, jak pro jejich výrobní fáze tak za posuzovanou směs celkem. Dále jsou provedeny některé úpravy u směsí šetřených v Projektu VII. Propočet je záměrně uveden v úplném rozsahu, aby si další slévárny mohly provést pro své formovací směsi vlastní sledování. Poté jsme mohli přistoupit k porovnání nákladů na přípravu formovacích směsí. Úvodním krokem bylo převedení nákladů všech posuzovaných patnácti formovacích směsí na jednotnou nákladovou a cenovou hladinu. Sjednocení bylo možné provést pouze u cen energetických medií a nákladové sazby osobních nákladů. Prokázalo se, že odchylky nákladů v hladině jednotlivých sléváren a sjednocené hladiny jsou natolik významné, že je nezbytné dále pracovat s náklady vycházejícími ze sjednocené hladiny. Následně jsme mohli přistoupit k nákladovému porovnání formovacích směsí vybraných skupin. Pro posuzování predikce vývoje poplatků na deponie jsme pracovali se stávající zákonnou úpravou v České republice. Dále se zkušenostmi z Anglie a Německa. Pro predikci jsme využili stanovisko odborné veřejnosti. Shrneme-li závěry tak se očekává snad až řádové zvýšení poplatků u odpadu ostatního (kam vesměs zahrnujeme použité formovací směsi). To je zcela konkrétní výzva pro České slévárny. Následně jsme provedli příslušné propočty na dopad odhadovaných nárůstů cen energií a mezd jak pro rok 2008 tak i pro další období. Došli jsme k závěru, že vytipované krokové nárůsty cen (elektrické energie, plynu a mezd) o 10 až 20 % povedou k nárůstu nákladů formovacích směsí o 11 Kč/t až 43 Kč/t. To se projeví zvýšením nákladů
na expedovaný odlitek o 0,1 Kč/t až 0,4 Kč/t. Konstatuje se však, že promítnutí těchto nárůstů i do dalších fází výroby odlitků se může promítnout až řádovým zvýšením konstatovaných částek. Zcela jinak se projevil modelový propočet promítnutí zjištěného nákladového rozpětí u stejných posuzovaných formovacích směsí do nákladů odlitků. Konstatovaly se rozdíly v nákladech cen formovacích směsí v hladinách 100, 200 a 500 %. Vzhledem k tomu, že tyto nákladové odchylky zahrnují také objektivní vícenáklady, které si vynucuje odlévaný sortiment, jakosti odlitků atd., musíme k uvedeným odchylkám přistupovat velice obezřetně. Uveďme tedy pouze, že pro hladinu 100 % zvýšení nákladů formovacích směsí se zvyšují náklady expedovaného odlitku o 1 Kč/t až 8 Kč/t. To je jistě velice motivující zjištění ! Následně jsme se zaměřili na řešení souboru problémů mající za následek zpřesnění stanovení nákladů formovacích směsí a možností dalšího snížení nákladové náročnosti. První oblastí bylo zpřesnění stanovení nákladů na spotřebu elektrické energie dle známého takzvaného štítkového příkonu. Náročná sledování ve čtyřech slévárnách a následný propočet konkrétních korekčních koeficientů štítkového příkonu umožňuje těmto slévárnám přesně si stanovit tyto náklady. Následně jsme se zaměřili na vazbu nákladů na přípravu formovacích směsí na konkrétní skupiny odlitků. Předposlední šetřenou oblastí byl úvod do problematiky stanovení ceny vratné směsi. V této stati se nejprve zaměřujeme na výchozí bilanční podmínky všech hmot ve slévárně jichž se využívá pro přípravu formovacích směsí. Tento krok je nezbytností pro zodpovědné stanovení cen. Tyto bilance byly připraveny pro všechny zúčastněné slévárny. Následně byly vytipovány možné varianty tvorby cen vratné směsi. Poté byl definována výchozí předpoklad pro stanovení takzvané nákladové ceny. Práce na tomto tématu pokračují a budou předmětem dalších sdělení. Poslední posuzovanou oblastí byly otázky měnlivostí nákladů ve vybraných technologických uzlech. Zaměřili jsme se na klíčový uzel přípravy formovacích směsí mísení komponent. Uvedené výsledky (byť pouze na šesti případech) signalizuji významnost tohoto problému. Uzavíráme tedy otázku měnlivosti komponent v mísiči s tím, že je nezbytné se tímto problémem hlouběji zabývat. Na závěr se práce zaměřuje na vytýčení úkolů, které by měly být řešeny následně. Možnosti uplatnění výsledků: Uplatnění výsledků pro slévárny spočívá především v reálné možnosti konkrétních ocenění vlastní směsi v domovské slévárně. Dále „zařazení se“ do souboru patnácti již v projektu VII a VIII oceněných směsí. V neposlední řadě jsou reálným přínosem pro slévárny relativně „vedlejší“ informace a to jak v oblasti budoucího extrémního nárůstu poplatků za felonie, predikce vývoje nákladů na formovací směsi, úvod do stanovení ceny spotřebované formovací směsi a další. Rozsah práce:196 stran, 13 obrázků, 187 tabulek
Literatura: /1/
Kafka, V., Šenberger, J., Palán, P., Szmek, V., Pacola, D., Kupka, F., Hývnar, V., Stonawski, J., Knirsch, V., Reška, R.: In Sborník I. semináře – Porovnání použitých
/2/
/3/
/4/
/5/
/6/
/7/
/8/
technologií a jejich nákladů výroby tekuté fáze litin s lupínkovým a kuličkovým grafitem a ocelí na odlitky. ČSS Brno, 2001, 45 s. ISBN 80-238-6762-8. Kafka, V., Černý, J., Koutníková, I., Lána, I., Lanča, M., Ledvoňová, A., Nejedlý, J., Povolný, M., Reška, R., Šenberger, J., Vepřek, V., Viznarová, J.: In Sborník II. semináře – Porovnání nákladů na výrobu odlitků ze železných kovů. ČSS Brno, 2002, 60 s. Kafka, V., Šenberger, J., Coufal, J., Andres, J., Reška, R., Štýbnarová, E., Ledvoňová, A., Blahutová, L., Vévodová, J.: Problematika průběžného sledování nákladů odlitků v českých slévárnách. In Sborník III. semináře – Problematika průběžného sledování nákladů odlitků v českých slévárnách. Brno, 11.3.2003. ČSS Brno, 2003, 47 s., 25 příloh. ISBN 80-02-01535-5. Kafka, V., Králíček, P., Ondráček, Z., Šenberger, J., Blahutová, L., Kurka, V.: Ověření modelu průběžného sledování nákladů odlitků v českých slévárnách. In IV. seminář – Ověření modelu průběžného sledování nákladů odlitků v českých slévárnách. Řevnice u Prahy, 9.3.2004. ČSS Brno, 2004, 104 s., 103 s. příloh. ISBN 80-02-01631-9. Kafka, V., Urban, R., Matuška, M., Šenberger, J., Szmek, V., Chudáček, S., Kostelka, A., Neterder, K., Lána, I., Blahutová, L., Štěpánek, L.: Možnosti nákladové redukce při výrobě tekuté fáze litin v českých slévárnách. In V. seminář - Možnosti nákladové redukce při výrobě tekuté fáze litin v českých slévárnách. Slévárna Vsetín, 16.3.2005. ČSS Brno, 2005. Kafka V., Šenberger J., Matuška M., Urban R., Szmek V., Chudáček S., Kostelka A., Neterder K., Lána I., Mach L., Kurka V., Nykodýmová V.,Tichá M., Jochim R., Sembdner M., Sevelda M., Trombík J.: Možnosti nákladových úspor při výrobě tekuté fáze oceli a litin v českých slévárnách (Projekt VI) – VI.seminář, ČSS Brno, Uničov 16.3.2006, ISBN-80-02-01807-9. Kafka V., Nykodýmová V., Fošum J., Chudáček S., Szmek V., Knirsch V., Doupovec D., Lána I., Fryč P., Novobílský M., Jochim R., Martinák R., Šenberger J., :Vytvoření nákladového modelu formovacích směsí, PROJEKT VII, Závěrečná zpráva, Odborná komise ekonomické ČSS Brno, prosinec 2006, ISBN 978-80-02-01807-2. Kafka, V., Nykodýmová, V., Szmek, V., Lána, I., Novobílský, M., Martinák, R., Fošum, J., Doupovec, D., Knirsch, V., Jochim, R.: Problematika posuzování nákladovosti formovacích směsí, Sborník 2007, ČSS Brno, ISBN 978-80-02-02001-1.
