Úvod do scenáristiky
Scénář • Čes. „scénář“ ze základu „scéna“ a činitelské přípony „-ář“ • Scéna: událost, kterou někdo pozoruje • Uměle pro diváka vytvořená scéna může být základní částí uměleckého díla: mluvíme o scénických uměních (drama, film) • Scénář je soupisem scén, podle nichž vznikají scény v závěrečném díle • Většinou scény ve scénickém uměleckém díle vypráví příběh (dílo je epické), scénář patří tedy zároveň do slohového stylu vypravování • Angl. „screenplay“ (doslova „to, je hráno v záběru“) či jen „script“ („spis“)
Scénář • Scénář filmu byl ve svých počátcích podobný dramatu, byl především soupisem dialogů a krátkých scénických poznámek • Časem se však vydělily dva typy filmových scénářů: • Literární: dílo scénáristy • Technický: úprava především režisérem a kameramanem • Další možné dělení: • Volný: blíže literárnímu, s prostorem pro tvůrčí svobodu při natáčení • Pevný: blíže technickému, podrobněji předepisuje, co a jak se má natáčet
Literární scénář • Mnohem méně poznámek k samotnému aktu točení • Bližší divadelnímu scénáři • Dá se spíše považovat i za literární dílo • Autorem je scénárista, který ani často nemá potřebné znalosti o postavení kamer, osvětlení apod. • Obsahuje příběh a dialogy • Říká, co se bude točit
Technický scénář • • • • • • •
Vzniká na základě literární scénáře Vedle toho, co se bude točit, se více zaměřuje i na to, jak se to bude točit Např. druhy záběrů: celek, detail ad. Pohyb kamery, ozvučení, hudba, rekvizity, efekty atd. Literární scénář čtou herci, technický čtou příslušníci technického štábu Bývá delší, než literární scénář Čím podrobnější je, tím snazší může být následné natáčení
Technický scénář
Literární scénář • Dílem scénáristy • Je ovšem běžnou praxí, že je scénáristů více • Někdy také scénáře píší celé týmy s rozdělenými funkcemi: • Sběr informací (rešerše) • Vytvoření námětu (synopse) • Sledování časových, místních a logických souvislostí
Námět • • • • • •
Před psaním literárního scénáře je třeba udělat přípravnou práci Ta může obsahovat sběr informací Vždy by měla obsahovat vytvoření námětu Námět: doslova „ná-mět“, první hrubé nahození zápletky Námět může mít formu povídky Měl by být vyjádřitelný jednou či pár stručnými větami • Např.: „Gigantický lidoop z neprobádaného ostrova se zamiluje do herečky, což vede k jeho tragickému konci v New Yorku.“ (18 slov) • Nebo: „Ambiciózní filmař pluje na neprobádaný ostrov, kde chce v exotickém prostředí natočit svůj film. Setká se s nebezpečným místním obyvatelstvem i faunou, zejména pak s obřím lidoopem, který se zamiluje do jedné s hereček. Film končí tragicky opovou smrtí v New Yorku.“ (42 slov)
Námět • Námět je zapotřebí ke každému uměleckému dílu, které vychází z vědomé a plánovité tvůrčí činnosti • Náměty mohou být čerpány z osobní či přejaté zkušenosti • Námět může také vycházet z jiného uměleckého díla • Pokud vychází obecně z mnoha uměleckých děl, mluvíme o prosté inspiraci • Pokud vychází přímo z konkrétního uměleckého díla, jedná se o adaptaci • „Adaptace“ znamená „přizpůsobení“, zde „přizpůsobení novému médiu“
Formát scénáře • Charakterizace scény: angl. slugline, určuje, kde (místo a interiér/exteriér) a kdy (zejména den/noc) se scéna odehrává • Charakter: v dialogu nadpisový řádek se jménem mluvící či jednající postavy, bývá psáno kapitálkami a zarovnáno na střed • Dialog: to, co daná postava říká, zarovnáno na střed • Akce: popisuje neverbální dění, ať už jde o činnost postav či prostředí • Vsuvka: jinak také „parenteze“, podává dodatečná určení, např. toho, jakým tónem hlasu postava svou repliku řekne • Přechod: časové souvislosti, nejblíže technickému scénáři
Textové editory pro psaní scénářů • Ovšemže stačí obyčejné textové editory (MS Office Word, Notepad atd.) • Textové dokumenty je posléze vhodné převést do PDF (např. pomocí PDFCreatoru) • Existuje ale i specializovaný software, některý též jako freeware
Teorie scénického zobrazení
Scénické umění • Umění, které má určité scény, tudíž má i scénář • Divadlo, film, televizní pořady, seriály, rozhlas
Účastníci scénického umění • Fyzický autor scénáře: reálný člověk, který píše • Fyzičtí diváci (posluchači): reální lidé, kteří umělecký kus vnímají (jinak též percipienti) • Interpreti: celý štáb a herci stojící za realizací scénáře, za jeho adaptací z literární do audiovizuální formy • Modeloví diváci (posluchači): hypotetičtí diváci, pro jaké fyzický autor i interpreti své dílo tvoří • Modelový autor scénáře: abstraktní postava autora-spisovatele, kterého si diváci odvodí z uměleckého díla
Médium • „Médium“ je z lat. výrazu pro „střed“, s tím slovem souvisí též „prostředí“ či „prostředník“, popř. sloveso „zprostředkovat“ • Médium je něco, skrze co spolu můžeme komunikovat • V případě uměleckého média tak spolu komunikují autor a percipienti umění, tedy u scénických umění diváci či posluchači • Média: televize, kino, rádio, internet, divadelní prostor jeviště a hlediště • Úžeji se výraz „média“ užívá také pro nosiče informací: DVD, BluRay, tištěné noviny, knihy apod. • Adaptace: přenos dané látky z jednoho média do typově jiného, např. z knihy do filmu
Média scénických umění • Médium scénických umění bývá většinou audiovizuální, popř. jen vizuální (němý film či animace) či auditivní (rozhlasová hra) • Podle toho jsou jeho percipienti diváky či posluchači • Možnosti média ovlivňují i samotné dílo: viz např. nedávný rozmach 3D promítání, promítání v HD či s vyššími FPS, přechod na digitální promítačky; historicky pak se zvukem, s barvou atd.
Vztahy mezi médii • Multimedialita: vedle sebe existuje několik médií, dají se od sebe oddělit (televize, noviny, rádio, internet atd.) • Intermedialita: daná média se navzájem spojují a prolínají, vzniká tak nové médium (např. různí knižní průvodci filmy, ale i původně samotný film, jako spojení rozpohybované fotografie s vyprávěním příběhů a později se zvukem) • Transmedialita: jedno médium je ovlivňované formami jiného média (např. když někdo píše knihu, jako by to byl film) • Hypermedialita: určité médium je obecné a nadřazené (je globální) jiným médiím (typicky internet, na němž najdeme videa, hudbu, literaturu, výtvarné umění apod.)
Znak • Znak je něco, co odkazuje k něčemu jinému (reprezentuje něco) • Takže když vidíme daný znak, tak nám v mysli vytane jiná věc • Musíme ale daný znak znát, tj. musíme být vhodní interpreti • Každý znak má určitý význam (denotace; to, k čemu odkazuje) a smysl (konotace; za jakých okolností k tomu odkazuje: např. Venuši na obloze nazýváme jednou jitřenka a jindy večernice) • Jsou tři typy znaků: symbol (není podobný tomu, na co odkazuje), index (má s tím, na co odkazuje, nějakou souvislost: kouř na obzoru a lidské obydlí) a ikona (je podobná tomu, na co odkazuje)
Znakový systém • Množství znaků provázaných vztahy tvoří systém či strukturu • Jazyk: systém znaků, které mají podobu slov • Vizuální umění: systém znaků, které jsou v barvách a tvarech • Při přenášení informace z jednoho média do druhého dochází často ke změně do jiného znakového systému • Pro nás to je především změna ze znakového systému literatury (scénář) do znakového systému výsledného audiovizuálního díla • Tuto změnu provádí právě interpreti, tedy štáb a herci • Každý film je vlastně adaptací literárního díla, neboť mu předchází scénář, který je literárním dílem
Struktura scénáře
Čas a délka scénáře • Čas vyprávěného: čas děje, který se odehraje • Čas filmu: čas, který zabere odvyprávění děje na plátně • Čas vyprávění: čas, po který trvá přečíst zápis (ve scénáři) onoho děje • Nejvíce se tyto časy k sobě blíží v přímé řeči (opakem je kupř. akce) • Obvykle jedna stránka scénáře odpovídá asi minutě na plátně • Aby se toho dosáhlo, používá se i určité standardní formátování: • Okraje: 3-4 cm vlevo, 1-2.5 cm vpravo, 1-2.5 cm nahoře a dole • Písmo: Courier 12; proporcionální písmo, všechny znaky stejně široké
Psaní akce • Obsahuje akci postav, ale i popis a události v prostředí • Píše se v přítomném či budoucím čase, ne v minulém • Akce může mít o dost delší čas vyprávěného, než čas vyprávění
Jména postav • Píší se vždy kapitálkami před replikou, obvykle též i v popisu akce • Před replikou bývá odsazeno od kraje • Je vhodné dát i v příběhu bezejmenným postavám nějaká jména, třeba čistě pro svou potřebu • Komparz obvykle nevystupuje vůbec jako postavy, ale technicky vzato spíše jako prostředí • Davové repliky (např. skandování) je možné psát v uvozovkách do textu akce či jako repliku hromadné postavy (např. VOJSKO, DAV)
Psaní dialogu • Replika (tedy jeden úsek dialogu) se píše pod jméno postavy • Odstavec repliky je užší, než odstavec akce • Zvláštní typy replik: • O. S.: „off-screen“, nevidíme mluvící postavu • V. O.: „voice-over“, replika neodpovídá nahlas mluvící postavě, může jít o její myšlenky či o vypravěče (typický pro film-noir) • Píší se za jméno postavy před replikou: DETEKTIV (V. O.) Byl to ten typ pondělí, kdy už předem tušíte, že nic nepůjde podle plánu.
Psaní vsuvek • Modifikují nějak repliky • Píší se do závorek • Jinak též známy jako parenteze • Zvláštní značkou je CONT‘D (od „continued“), která znamená, že postava mluví během akce (líčené např. předtím)
Psaní přechodů • Rovnají se k pravému kraji, píší se kapitálkami a s dvojtečkou • Slouží k navázání na novou scénu • Některé typy přechodů: • Střih • Rozostření • Smash cut (náhlý a nečekaný střih) • Zatmívačka • Roztmívačka
Psaní záběrů • Je možné i do scény vepsat drobné pokyny pro kameru • Literární scénář by však takovýchto poznámek neměl obsahovat příliš • Píší se vlevo kapitálkami a následují názvem věci, ke které mají směřovat (např. záběr na určitou postavu) • Možné typy záběrů: • Záběr na • Přiblížení • Přejezd (anglicky „pan“) • P. O. V. („point-of-view“, úhel pohledu, např. pro pohled z 1. osoby) • Opačný záběr (často v dialogu)
Zalamování stránek • Stránka by neměla končit nadpisem scény ani jménem postavy • Neměla by začínat přechodem ani vsuvkou
Zvláštní typy scén: montáž • Nejde o souvislou scénu, ale mnoho různých prolínajících se obrazů • Uvádí se slovem MONTÁŽ • Pak je možné záběry montáže vypsat jako odrážky • Trochu jiná tzv. SÉRIE ZÁBĚRŮ, která se liší tím, že střídající se záběry jsou z jedné scény
Zkratky používané ve scénářích • b. g.: „back-ground“, pozadí • f. g.: „fore-ground“, popředí • SFX: zvukové efekty • CGI: počítačem renderované vizuální efekty
Další části scénáře • Záhlaví a zápatí: možné použít pro název díla, jméno autora, číslo stránky, počet stránek atd. • Titulky: otevírací, závěrečné či průběžné pro informování diváka
