Úvod Úvod do do informačních informačních služeb služeb Internetu Internetu
Rozdělení počítačových sítí Počítačové sítě se obecně rozdělují do základních typů podle toho, na jak velkém území spojují počítače a jaké spojovací prostředky k tomu používají
LAN - lokální počítačové sítě (stovky metrů) MAN – městské sítě (do cca 75 km) WAN – globální sítě (nejsou limitovány max. dosahem)
Historie Internetu
1969 1972 1977-79 1980 1983
1985-86 1992 1995 2000
ARPA - experimentální síť ARPANET cca 50 počítačů vývoj základní architektury TCP/IP (MILNET) experimentální provoz TCP/IP v ARPANETu zavedení TCP/IP jako standardu sítě ARPANET (rozdělení MILNETU a ARPANETU NSFnet - spojení 6 superpočítačových center INTERNET propojuje 727 000 počítačů INTERNET využívá nejméně 25 milionů uživatelů INTERNET využívá podle různých odhadů cca nejméně 75 milionů uživatelů přímo a cca 1 miliarda nepřímo
Princip topologie sítě Internet Síť Internet je v podstatě složena ze sítí LAN a MAN, které jsou spojeny páteřním rozvodem. Do Internetu jsou připojeny pomocí speciálního počítače nazývaného gateway (brána). LAN WAN
LAN
LAN WAN LAN
Gateway
WAN WAN LAN LAN
Základní služby Internetu Internet není v žádném případě jedna homogenní síť s jedinou službou. Díky protokolu TCP/IP se jedná o síť nezávislou na HW i SW platformě, nezávislou na použitém přenosovém mediu. Jednotlivé služby na síti Internetu jsou řešeny jako služby různých protokolů (subprotokolů) nad protokolem TCP/IP (přesněji aplikační vrstva protokolu TCP/IP)
Aplikační vrstvy protokolu TCP/IP • Telnet • FTP • NFS • SMTP
terminálový přístup ke vzdáleným počítačům přenos souborů v síti Internet sdílení vzdálených souborů přenos elektronické pošty
Aplikační vrstvy protokolu TCP/IP • SNMP • HTTP • DNS
správa aktivních prvků sítě (počítačů, mostů…) přenos informací systému World Wide Web adresování počítače pomocí doménové adresy
Základní služby Internetu
Tyto výše uvedené vrstvy realizují příslušné služby. Díky tomu lze realizovat řadu běžně používaných služeb Internetu: • • • • • • • • • •
Elektronická pošta Přenos souborů Vzdálený terminál Správa sítě Konference dvou a více uživatelů Telefon pomocí Internetu Video konference Databáze a knihovny Rezervační a informační systémy Obchodní a jiné informace
Adresace počítačů DNS Protokol TC/IP je velice nezávislý a „samostatný“ protokol, přesto je však nutné na celé síti Internetu dodržet několik základních pravidel. Tím hlavním je pojmenování počítačů připojených k síti Internetu, tedy jejich adresa. Je NEZBYTNĚ nutné zajistit, aby v jednom okamžiku nebyly na celé síti dva počítače stejného jména. Proto se zavádí 3 typy adres, každá z těchto typů adres jiným způsobem adresuje stejný počítač. Adresa DNS je slovní vyjádření jména počítače a vychází z označení počítače a jeho příslušných domén. Obdobné rozdělení je známé z lokálních sítí – tzv. kontexty. Příklad: jméno_počítače.doménai.doménai-1. ... doména1 www.tf.czu.cz cassiopeia.tf.czu.cz seznam.cz altavista.digital.com
Adresace počítačů - IP Označování (adresace) počítačů podle jejich DNS adres je sice většinou snadno zapamatovatelné pro „lidské“ uživatele sítě, velice obtížně by se však počítačově zpracovávaly. Proto ve skutečnosti se počítače na síti Internet mezi sebou „domlouvají“ pomocí IP adres. IP adresa se zapisuje ve tvaru čtyř dekadických čísel, která jsou navzájem oddělena tečkami. Pozor, jednotlivá čísla v IP adrese neodpovídají doménám. Což tedy znamená, že není žádný přímý vztah mezi IP adresou 193.84.36.30 a doménovou adresou cassiopeia.tf.czu.cz. Přesto oba údaje jsou adresa stejného počítač v síti Internet. 193.84.32.93 147.32.240.81 127.0.0.1
Adresace služby - URL Se stoupajícím výkonem HW je stále více zřejmé, že by bylo vhodné na jednom počítači (jedné adrese) publikovat více služeb. Pokud má ale každý počítač jednu adresu, při zavolání této adresy není zřejmé, jakou službu hodlá klient použít. Proto se zavádí třetí typ adresy – URL adresa (Uniform Resource Locator). Tato adresa vychází jak z DNS adresy tak i z IP adresy a definuje i službu spuštěnou na daném počítači. protokol:// [jméno [:heslo] @ ] adresa_serveru [:port] [cesta] file://Alpha.czu.cz/pub/data/Internet.txt ftp://Alpha.czu.cz/ http://www.vsz.cz telnet://
[email protected]
Funkce DNS serveru Jak ale probíhá komunikace na síti Internetu, pokud zadáme adresu serveru pomocí DNS adresy a přitom již víme, že mezi servery probíhá přenos adres na úrovni IP adres ? Problém je principiálně řešen tak, že v každé logické oblasti sítě (domény, kontextu) je realizován tzv. DNS server, který si udržuje aktuální tabulku IP adres a příslušných DNS adres všech počítačů ve své oblasti. Zde tedy dochází k překladu z jednoho typu adresy na druhý. Na tento DNS server se odkazují další DNS servery vyšších domén. Principiálně je tedy vždy využívání DNS adres pomalejší (dotaz a vyřízení tohoto dotazu příslušným DNS serverem) a může být i méně spolehlivé (neaktuální DNS tabulky, nepřístupný či přetížený DNS server).
Telnet Asi nejstarší a rovněž jedna z nejpoužívanějších služeb. Ve své podstatě se vlastně jedná o čistý terminálový přístup na vzdálený počítač. Po přihlášení touto službou je uvedený vzdálený počítač ovládán uživatelem stejně, jako by tento přímo fyzicky ovládal konzoly serveru. Je tedy možné jednak zadávat příkazy operačního systému (vzdáleného serveru), jednak spouštět programy na tomto vzdálením stroji. Klientský počítač je tedy vlastně pouze terminálem. Existuje celá řada programu pro přístup pomocí protokolu telnet, ve většině případů však vystačíme přímo s programem Telnet, který je součástí Windows 95 a vyšších verzí. Jedná se o nezabezpečený přenos !
FTP – File Transfer Protocol Pro přenos souborů v rámci sítě Internet používáme zpravidla protokol FTP, který umožňuje kopírování souborů mezi lokálním a vzdáleným počítačem. Neumoňuje však již nic dalšího, nelze zadávat příkazy OS vzdáleného systému, spouštět na vzdáleném serveru další programy atd. FTP přenos je opět silně nesecuritní (potenciálně nebezpečný, nezabezpečený) a vždy doporučuji si tuto okolnost uvědomit před navázáním vlastního spojení. Existuje opět celá řada programů pro využití protokolu FTP, pro začátečníky bych doporučil např. WSFTP nebo FTP Commander. Naopak nevhodný je např. Total Commander.
Elektronická pošta – protokol SMTP Využití elektronické pošty je dnes na vzdálených sítích jistě jednou z nejpoužívanějších služeb. Ve své podstatě se jedná o přenos osuboru, ale s jistými specifiky, takže se pro e-mail používá zvláštní protokol. Funkce a princip používání emailu je snad všeobecně zcela zřejmý, takže pouze pár základních dat a charakteristik. SMTP server zajišťuje odesílání dopisů do sítě POP3 server zajišťuje úschovu došlých dopisů a jejich přenos na počítač adresáta. Pro plné fungování el. pošty je tedy nutné v poštovním programu nakonfigurovat obě dvě služby (definice SMTP a POP3 server včetně příslušných uživatelsých jmen, případně hesel). Délka jednoho e-mailu je teoreticky neomezena, doporučuje se však používat e-maily o velikosti max. 5 MB.
Elektronická pošta – protokol IMAP Další možností jak pracovat s poštou je využití protokolu IMAP. Jedná se vlastně o kombinaci principu webového přístupu k poště a kladů protokolu POP3. V případě protokolu IMAP zůstává veškerá pošta na serveru, nestahuje se tedy na koncový počítač a práce s poštou vlastně běží v terminálovém režimu na serveru. Výhodou je vyšší zabezpečení a centrální uložení pošty na jednom místě. Využitelné především tehdy, pokud více uživatelů používá jeden poštovní účet, nebo pokud uživatel používá více pracovních stanic a jde mu o vyšší zabezpečení pošty. Protokol IMAP podporuje většina běžných poštovních programů od programu Outlook až po GroupWise.
HTTP – World Wide Web Je pro každého jistě důvěrně známou službou. Ve svém principu se jedná o distribuovanou databázi www stránek (dat), které jsou navzájem provázány vazbou (odkazy) a fyzické umístění stránek je zcela irelevantní (stejně jako komponent stránek). V zásadě rozdělujeme www stránky na statické, statické se skripty a na dynamicky generované. Podle toho používáme různé programovací nástroje (jazyky) pro tvorbu těchto stránek. Prakticky vždy vycházíme z jazyka HTML a v případně potřeby jej doplňujeme skriptovacími jazyky ať již vykonávanými na straně klienta (v prohlížeči), či na straně serveru (ASP, PHP).
