Úvod do filosofie výchovy jako úvod do pedagogiky 1 Zuzana Svobodová
Netradiční úvod do pedagogiky
navrhovaný obsah kurzu Úvod do pedagogiky Obecná pedagogika – základní pojmy; soudobé teorie vzdělávání; funkce, cíle, principy, složky a činitelé výchovy; sociologická dimenze výchovy; chápání vychovávaných jako subjektů výchovy; problematika vzdělávacích programů, humanizace a demokratizace českého školského systému Teorie výchovy – co to je výchova, základní pohledy na výchovu a vzdělávání, výchovné antinomie, dimenze učitelské profese, problém autority, perspektivy vychovatelství a učitelství, výchova a kultura, humanitní vzdělanost, technizace, horizont výchovy, výchova a filosofie, výchova a etika
O čem hovoříme? • pedagogika a teorie výchovy: v jistém smyslu synonyma
• filosofie výchovy a teorie výchovy : v jistém smyslu synonyma
→ ?
Kdo je pedagog?
Kdo je pedagog? a) každý, kdo se zabývá výchovou b) odborník, který se zabývá teorií výchovy, totiž pedagogikou (Palouš, R. Filosofická reflexe několika pojmů školské pedagogiky, s. 12)
„Le cultivateur“ rozsévač, pěstitel
Hlavní pojmy Pedagogika • obor bádání týkající se výchovy a vzdělávání, usilující o jejich adekvátní teorii Výchova • záměrné, soustavné, organizované působení na člověka Filosofie výchovy • filosofická antropologie související s výchovou; usiluje o filosofické založení pedagogických kategorií, především výchovy a vzdělávání
Výchova – vzdělávání – edukace • prostupování pojmů „je obtížné a málo užitečné hledat ostře oddělující řez“ (Helus, Z. Edukace jako projev starosti o člověka: Příspěvek k osobnostně rozvíjejícímu pojetí výchovy. In Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy. Karolinum 2014. S. 13)
Dvě komponenty edukace: výchova a vzdělávání – rozlišení jen pro lepší pochopení dynamičnosti celého procesu kultivace osobnosti.
(školní) výuka • systematické a odborně organizované vyučování a učení, zabezpečuje vzdělávání
vzdělávání • zdůrazňuje kognitivní procesy – informace, vědomosti, znalosti, dovednosti, na vyšším stupni pak názory, názorové pozice a postoje, tím už ale přesahuje do výchovy
výchova • zdůrazňuje postojové kvality osobnosti, tj. ctnosti, kterými člověk dbá svého poslání vůči druhým a světu (a tím i vůči vlastnímu životu) → charakter; člověk jako osoba (persona); role člověka – poslání znát a hrát svou roli
„…vzdělávání je podstatným způsobem facilitováno takovými charakterovými vlastnostmi, jako je důslednost, vytrvalost, touha dobrat se pravdy…“ (Helus, s. 14)
Vychovanost/charakternost/ctnost tedy usnadňuje či zjednodušuje vzdělávání?
Pohled na „nevychovaného“ (?) 1 Neslyšeli jste o tom pomateném člověku, jenž za jasného dopoledne rozžal svítilnu, běžel na tržiště a bez ustání vykřikoval: "Hledám Boha! Hledám Boha!" – Protože tam právě stálo mnoho z těch, kdo v Boha nevěřili, vzbudil velké veselí. Snad se neztratil? pravil jeden. Což se zaběhl jako dítě? řekl druhý. Nebo se schoval? Bojí se nás? Odešel na loď? Vystěhoval se? – takto pokřikovali a smáli se jeden přes druhého. Pomatený člověk skočil mezi ně a probodával je svými pohledy. „Kam se poděl Bůh?“ vzkřikl, „já vám to povím! My jsme ho zabili, – vy a já! My všichni jsme jeho vrahy! Ale jak jsme to udělali? Jak jsme dokázali vypít moře? Kdo nám dal houbu, abychom smazali celý horizont? Co jsme to učinili, když jsme tuto zemi odpoutali od jejího slunce? Kam se nyní pohybuje? Kam se pohybujeme my? Pryč ode všech sluncí? Což neustále nepadáme? A neřítíme se zpět do stran, vpřed, do všech směrů? Existuje ještě nějaké Nahoře a Dole? Nebloudíme nekonečnou nicotou? Neovanul nás prázdný prostor? Nepřichází neustále noc, stále více noci? Nemusíme zapalovat svítilny již dopoledne? Nezaslechli jsme ještě hluk hrobníků, kteří pochovávají Boha? Neucítili jsme ještě pach božího rozkladu? – i bohové se rozkládají! Bůh je mrtev! Bůh zůstane mrtev! A my jsem ho zabili! Čím se utěšíme, my vrazi všech vrahů?
Pohled na „nevychovaného“ (?) 2 To nejsvětější a nejmocnější, co svět doposud měl, vykrvácelo pod našimi noži, – kdo z nás tu krev smyje? Jakou vodou bychom se mohli očistit? Jaké slavnosti pokání, jaké posvátné hry budeme muset vynalézt? Není na nás velikost tohoto činu příliš velká? Nemusíme se sami stát bohy, jen abychom jej byli hodni? Ještě nikdy nebylo většího činu, a kdokoli se zrodí po nás, patří kvůli tomuto činu do vyšších dějin, než byly celé dějiny dosavadní!“ Zde se pomatenec odmlčel a pohlédl opět na své posluchače: i oni mlčeli a cize na něho civěli. Nakonec mrštil svou svítilnou o zem, takže se roztříštila a zhasla. „přicházím příliš brzy“, řekl pak, „ještě není můj čas. Tato strašná událost je ještě na cestě a putuje, ještě nedorazila k lidským uším. Blesk a hra potřebují čas, světlo souhvězdí potřebuje čas, činy potřebují čas i poté, co byly učiněny, - aby byly spatřeny a uslyšeny. Tento čin je jim ještě stále dál než nejvzdálenější souhvězdí – a přece učinili to samé!“ Vypravuje se ještě, že pomatenec téhož dne vnikl do různých kostelů a zpíval v nich své Requiem aeternam deo. Vyváděn a vyslýchán odpovídal vždy jen toto: „Čím jsou ještě tyto kostely, ne-li hrobkami a náhrobky Boha?“ Nietzsche, F. Radostná věda. Kniha III,část I, 125
Doporučená literatura k přednášce ARENDTOVÁ H.: Krize kultury ARISTOTELÉS,. Politika. 3. vyd. Editor Antonín Kříž. Praha: Rezek, 2009, 323 s. ISBN 978-80-86027-30-2. CEPKO, J. Antisthenés a Paideia: K sókratovskému modelu výchovy. Filozofia. 2011, roč. 66, č. 6, s. 535-544. DOI: 0046385 X. COMENIUS, Johann Amos a Luděk BROŽ. Jedno nezbytné. 1. vyd. Praha: Kalich, 1999, 181 p. ISBN 80-701-7349-1 MICHÁLEK J.: Topologie výchovy (Místo výchovy v životě člověka) RADIM PALOUŠ, Zuzana Svobodová. Homo educandus: filosofické základy teorie výchovy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-802-4619-019. PALOUŠ, Radim. Filosofická reflexe několika pojmů školské pedagogiky. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, 89 s. ISBN 978802-4618-333. PATOČKA, Jan. Péče o duši: [soubor statí a přednášek o postavení člověka ve světě a v dějinách]. 1. vyd. Editor Ivan Chvatík, Pavel Kouba. Praha: Oikoymenh, 1996, 505 s. Oikúmené. ISBN 80-860-0524-0. PELCOVÁ, Naděžda. Vzorce lidství: filosofické základy pedagogické antropologie. Vyd. 2., přeprac. a rozš., V Portálu 1. Praha: Portál, 2010, 261 s. ISBN 978-807-3677-565. PELIKÁN, Jiří. Hledání těžiště výchovy. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2007, 175 s. ISBN 978-802-4612-652. PEŠKOVÁ, J. SCHÜCKOVÁ, L. Já, člověk... Praha. SPN., 1991. ISBN 80-04-21766-4. PINC, Z. Fragmenty k filosofii výchovy . Praha: Oikoymenh, 1999. ISBN 80-7298-004-1. PLATÓN,. Ústava. 3., opr. vyd. Překlad František Novotný, Emanuel Peroutka. Praha: OIKOYMENH, 2001, 359 s. Knihovna antické tradice. ISBN 80-729-8024-6. KAŠČÁK, Ondrej a Branislav PUPALA. Výchova a vzdelávanie v základných diskurzoch. Prešov: Rokus, 2009, 175 s. ISBN 978-808-9055-982. Výchova ve světověku. Editor Zuzana Svobodová. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2014, 260 s., [18] s. obr. příl. ISBN 978-80-7290-789-2.
Děkuji Vám za pozornost.
PhDr. Zuzana Svobodová, Ph.D.
[email protected] [email protected] http://filosofie-vychovy.cz
