Úvod
Co obnáší biodynamické zahradničení? Biodynamika je jednoduchý způsob péče o půdu pod našima nohama, využívající napojení na sezonní cykly a rytmus přírody. Jedná se o udržitelný způsob pěstování chutné a vysoce kvalitní potravy, která je prospěšná pro naše tělo i duši; o způsob, který do půdy vrátí více, než si z ní vezme. Zpočátku se vám některé její metody mohou zdát poněkud zvláštní, ale biodynamika jako celek má nepopiratelnou logiku založenou na starých zemědělských hodnotách, s nimiž se ti, kteří se zabývají ekologicky šetrným zahradničením, mohli seznámit už dávno: zdravá půda, soběstačnost, dávat půdě více, než si z ní vezmeme, a s přírodou nebojovat, ale spolupracovat. Rozdíl a jedinečnost biodynamického přístupu spočívá v používání biodynamických přípravků – devíti preparátů založených na rostlinách a minerálech, které vaši půdu a zahradu oživují. A nejlepší na tom je, že propojení přírodních cyklů oblohy nad naší hlavou s přírodními cykly probíhajícími pod našima nohama nestojí vůbec nic a zaručí lepší a zdravější zahradu.
Ekologicky šetrné postupy
Začínáme
Poznejte svou zahradu Jedna věc je rozhodnout se, co chcete pěstovat. Druhá věc je porozumět tomu, co ve vaší zahradě lze pěstovat. Klíčem k úspěchu je vyvážit potenciál toho, co v zahradě může růst, s vašimi potřebami. Jinými slovy, soustředit se na pěstování toho, co u vás bude růst s minimem práce, nákladů a zásahů. Rozhodněte se, co budete pěstovat
Je pochopitelné, že chcete pěstovat to, co vám samotným chutná, ale zásadní je zjistit, co ve vaší zahradě poroste nejlépe. Pro začátek se zkuste zeptat sousedů, se kterými plodinami mají úspěch a se kterými ne. To, co řeknou, však neberte za konečný verdikt, podmínky v jejich zahradách se mohou lišit od těch vašich. Dalším krokem je zvážit podmínky, které váš pozemek nabízí; ty budou mít vliv na plodiny, jež vyberete. Všechny potřebují péči, většina z nich dokonce denně, a tak je důležité pěstovat takové plodiny, na které budete mít čas. Máte-li spoustu volného času, můžete pěstovat prakticky cokoliv. Pokud ne, soustřeďte se na pěstování vytrvalých druhů zeleniny a bylinek i ovocných keřů a stromů, které potřebují minimální každodenní péči.
Posuďte pěstební podmínky své zahrady
Orientace zahrady, proudění vzduchu, místo a čas dopadu slunečních paprsků během dne – to všechno ovlivňuje plodiny, které na své zahradě můžete pěstovat. Základní informací je zeměpisná šířka pozemku neboli jeho vzdálenost od rovníku. Zeměpisná šířka určuje délku dne a střídání ročních období, dobu a kvalitu slunečního svitu. Ovlivňuje také první a poslední příchod mrazíků. To má přímý vliv na pěstování choulostivých rostlin – například rajčat –, které budete muset zpočátku nebo celou dobu chránit před nízkými teplotami. Je to důležité také pro odolné vytrvalé plodiny, například ovocné stromy, které plodí, jen pokud kvetou po posledním jarním mrazíku, nebo pro zimní brukve, jež chutnají nejlépe po zimním promrznutí. Až budete plánovat, co a kde pěstovat, zaměřte se na mrazové kapsy zahrady – obvykle jsou jimi níže položená místa nebo prohlubně v terénu. Při rozhodování o výběru plodin musíte brát v úvahu i to, kolik u vás obvykle prší a kdy. Tam, kde jsou letní deště nespolehlivé, nepěstujte žíznivé rostliny jako špenát, které vyžadují velmi pravidelnou zálivku. Když víte, že bude pršet, snažte se nachytat a uchovat co nejvíce vody pro sušší období roku. V místech, kde se dají očekávat dlouhá období silných
Posuďte půdu na své zahradě
Půda na vašem pozemku určuje druhy plodin, které zde můžete pěstovat. Protože však zdravá půda obsahuje rozloženou rostlinnou hmotu, pěstované plodiny mají vliv na kvalitu půdy. Půda také obsahuje jíl, písek, kameny a jejich vzájemný podíl určuje, jak dobře zadržuje vodu a živiny. Ideální je půda s vyváženým obsahem jílu a písku, ta se nazývá hlinitá půda. Odvodňuje se postupně, čímž umožňuje rostlinám absorbovat vodu a živiny, aniž by se přemokřily. Oproti tomu písčitá nebo kamenitá půda propouští vodu rychle, takže se živiny rychle odplavují; jílovitá půda je sice bohatá na živiny, ale odvodňuje se pomalu, což může vést k přesycení vodou. To, jak rychle vaše půda propouští vodu, můžete zjistit tak, že na pozemku vykopete několik děr a budete pozorovat, jak rychle se v nich vsákne kbelík vody. Přesnější představu o konzistenci půdy zjistíte tak, že velkou zavařovačku s víčkem naplníte vodou, přidáte do ní lopatku hlíny, protřepete a necháte přes noc usadit. Je-li sklenice víc než z poloviny plná písku a kamínků, máte písčitou půdu. Pokud je voda stále zakalená nebo je více než z poloviny naplněná velmi jemnou usazeninou, vaše půda je bohatá na jíl.
Naučte se rozumět své půdě
Kamenitá a písčitá půda bude „hlinitější“, když do ní přidáte velké množství kompostu nebo ji osejete zeleným hnojivem, které půdu obohacuje. Jílovité druhy půd také zlepší promíchání s kompostem, jenž naruší její soudržnost a umožní vodě lépe odtékat, a přitom neodplavit všechny živiny. Když do půdy přidáte kompost, zvýšíte v ní podíl organické složky, jež drží půdu pohromadě. Také vytváří životní prostředí pro červy a půdní organismy hloubící v ní drobné chodbičky, jimiž může procházet vzduch, voda a živiny. Kompost samotný je zdrojem pro rostliny potřebných živin, protože poskytuje veledůležitý „humus“. Humus je koncentrovaná půda, obsahuje a uvolňuje živiny potřebné pro vývoj rostlin. I pokud máte úrodnou půdu, je možnost rostlin čerpat z ní živiny ovlivněna její kyselostí neboli hodnotou pH. Hodnota pH půdy působí na rozpustnost mnoha živin, především mikroživin, a tedy i to, jak snadno mohou rostliny tyto živiny z půdy získat. Ideální hodnotou pro většinu plodin je přibližně 7, tedy neutrální půda. Nižší pH vyhovuje rostlinám, které dávají přednost kyselému prostředí, vyšší pH je vhodné pro milovníky zásadité půdy. Kyselost půdy můžete určit pomocí speciální zahradnické sady nebo se rozhlédněte po rostlinách citlivých na konkrétní pH: pampelišky a jitrocel dávají přednost kyselým půdám, na zásaditých půdách roste drchnička rolní nebo mrkev obecná. Přítomnost určitých rostlin vás upozorní na další aspekty půdy: pryskyřník plazivý značí podmáčenou půdu, trávám se daří na zhutněné půdě a mnoho dalších bylinných druhů indikuje přítomnost nebo nedostatek konkrétních živin.
EKOLOGICKY ŠETRNÉ POSTUPY POZNEJTE SVOU ZAHRADU
dešťů, může dojít k poškození holé půdy. V takových místech je také nutné plánovat dopředu a chránit odhalenou půdu buď výsevem dalších plodin, nebo zeleného hnojiva (viz str. 19). Kromě celkového klimatu má vaše zahrada také různá mikroklimata, konkrétní místa, která jsou chladnější nebo teplejší, a přitom mohou být od sebe vzdálená jen pár kroků. Nezapomínejte na ně a osazujte je podle podmínek, které nabízejí.
15
Zlepšování půdy
Výroba kompostu Jedním z cílů biodynamického pěstování je udržet cyklus plodnosti, v němž rostliny živiny pohlcují, uvolňují a v další sezoně opět absorbují. Výroba kompostu má v tomto procesu zásadní roli; veškerý organický odpad se v kompostu recykluje, nic nepřijde nazmar. Spadané listy, plevel, posekaná tráva a prostříhané větvičky se přirozeným způsobem rozloží na to, co byly na počátku své cesty: tmavá, bohatá a živá půda. Základní principy
Odpadky z kuchyně, zahradní odpad a zvířecí hnůj se v kompostu rozkládá 2–6 měsíců, ale přesná doba záleží na tom, jak je kompost sestavený a jaké je počasí. Kompostování začíná u bakterií, které jako první začnou rozkládat různé přísady. V tuto dobu se hromada organické hmoty zahřeje na teplotu 40–55 °C, což je dost na to, aby se
18
Dobrý kompost musí obsahovat vyvážené množství měkkých a dřevitých přísad.
zahubila většina semen plevelů. Po horké fázi kompost vychladne, protože bakterie vymřou a začnou působit houby. S pomocí červů změní strukturu rozložené organické hmoty v tmavý materiál se zemitou vůní bohatý na humus, kterému se jednoduše říká kompost.
Místo a příprava
Ke kompostování je potřeba spousty červů, takže vyberte místo, které jim bude vyhovovat – stinné a chráněné, na dobře propustné půdě. Mělo by být snadno přístupné, aby se pravidelné cesty na kompost s odpadem ze zahrady a kuchyně nestaly otravnou povinností. Nemáte-li místo na velkou kompostovací nádobu, můžete kuchyňský odpad vyhazovat do vermikompostéru o velikosti malého akvária. Žížaly zkonzumují všechny kuchyňské zbytky včetně masa a vytvoří sypkou humusovitou hmotu a tekuté hnojivo, tzv. „žížalí čaj“.
Vytváření kompostu
Správné přísady
Dobrý kompost musí obsahovat vyvážený poměr dřevitého materiálu bohatého na uhlík, například slámu, nadrobno nasekané větvičky nebo piliny, a měkčí zelené hmoty bohaté na dusík – zvířecí hnůj, listy, posekanou trávu a slupky z kuchyně. Hnůj od zemědělských zvířat, především kravský, je nejlepší přísadou díky silně regenerativnímu účinku, který má trávicí systém skotu na spasenou trávu. Když do kompostu přidáte malý kbelík kravské mrvy, kompost bude mít „sílu jako kráva“. To nejlépe provedete tak, že hrst hnoje rozpustíte ve kbelíku vody, do níž namočíte suchý kompostovací materiál, například rozsekané větvičky, předtím než je navrstvíte do kompostu. Biodynamičtí zahradníci přidávají také šest speciálních přípravků, které urychlují průběh kompostování (viz str. 86–119 a 138–139).
Péče o kompost
Dobrý kompost potřebuje správné množství vzduchu, vody a tepla – podle toho, co kupa obsahuje. Je-li kompost hutný a moc mokrý, zůstává studený, neprovzdušněný, slizký a páchnoucí – především pokud jsou vrstvy posekané trávy moc tlusté. Provzdušněte nebo přeházejte celou hromadu vidlemi, snažte se rozdělovat velké hroudy. Kompost, který se zahřeje na moc vysokou teplotu, bude na konec příliš suchý a prachový, především pokud se skládá ze silných vrstev suché slámy a téměř ničeho jiného. Suché hromady zalijte vodou, nebo je úplně přestavte s přídavkem nasekaného sena namočeného v hnoji, tenkých vrstev půdy, čerstvých rostlin a starého kostivalu, kopřivy nebo listí ze stromů. Hotový kompost by měl být tmavý a vonět zeminou. Při zmáčknutí se nerozpadne na prach, ani z něj nevymáčknete přebytečnou vodu.
Pěstování zeleného hnojiva Půda trpí, když musí obnažená čelit přírodním živlům; živiny a humus se z ní vymyjí a zahltí ji plevel. Těmto problémům však můžete předejít použitím zeleného hnojiva, které se vysévá přímo. Zelené hnojivo do půdy dodává živiny, umožní jí odpočívat a nabrat síly. Když jej zaryjete nebo necháte na povrchu jako vrstvu mulče, dodají půdě také organickou složku. Tím se zlepší struktura půdy, její hospodaření s vodou a zadržování živin a podpoří se růst užitečných půdních organismů. Zelená hnojiva také půdy chrání, proto se jim říká „krycí plodiny“. Nejčastěji používaným zeleným hnojivem jsou luštěniny, které půdě dodávají dusík. Rostliny se sekají před kvetením, a buď se zaorávají, nebo nechají na povrchu a do půdy se dostávají působením žížal. Abyste zvýšili obsah dusíku ve své půdě, můžete pěstovat jetel, vikev, vlčí bob nebo vojtěšku, které se vysévají na podzim nebo na jaře. Nejodolnější jsou vikev a vlčí bob, pro křídové půdy se nejlépe hodí vičenec ligrus; tolice dětelová se může vysévat na podzim. Oves a ječmen vytvářejí husté jemné kořínky, které do půdy přivádějí vodu a vzduch, podporují činnost červů a potlačují růst plevele. Jsou otužilé a mohou se vysévat na podzim, někdy vydrží přes zimu a na jaře se zaorávají. Jsou ideální pro zlepšování stavu písčitých půd a stabilizaci svahů. Zelené hnojivo můžete použít i pro rozmělňování kompaktní půdy. Například než někde postavíte vysoký záhon, na jaře nebo na podzim na místo vysejte vojtěšku a nechte ji zde 1–2 roky. Její kořeny dosahují až do sedmimetrové hloubky, půdu rozruší a přivedou živiny blíže k povrchu. Z vrchní vrstvy půdy se stane výživná základna příjemná pro žížaly, tedy vhodné podmínky pro vytvoření vysokého záhonu.
Příprava vlastního kompostu pro výsadbu
Jemný kompost pro výsadbu do květináčů můžete vytvořit kompos továním trsů trávy, které na podzim vytaháte ze záhonů, jež chcete následující jaro využívat. Trsy trávy (včetně listů, kořenů a půdy) střídejte s vrstvami hnoje a sena namočeného do hnoje rozpuštěného ve vodě. Hromadu udusejte a dejte do ní biodynamické kompostové přípravky (viz str. 86–119 a 138–139). Do příštího jara se vše rozloží na velmi jemnou tmavou půdu, kterou můžete použít pro výsadbu.
Červený jetel je luštěnina, která půdu obohacuje o dusík. Posekejte ho, když se začnou vytvářet semena, a kořeny zaryjte do půdy.
EKOLOGICKY ŠETRNÉ POSTUPY VÝROBA KOMPOSTU
Místo, kam chcete postavit kompostovací nádobu, očistěte od plevelu a nádobu postavte přímo na zem, aby se do ní mohli červi snadno dostat. Máte-li hodně kompostovatelného materiálu a dostatek prostoru, můžete vytvořit otevřenou kupu – vysokou do pasu nebo po ramena a tak širokou, jak potřebujete. Menší a nižší hromady se obvykle nedostatečně prohřívají, takže pokud máte méně materiálu, použijte kompostovací nádobu. Můžete si vybrat z mnoha typů, nádoby z dřevěných prken, plastové nádoby s víkem a bez dna nebo „bubnové“ nádoby, které se snadno otáčejí a urychlují vznik kompostu. V ideálním případě byste měli mít tři nádoby nebo tři kupy kompostu: do první se vkládá čerstvý materiál, ve druhé aktivně probíhá vznik kompostu a ve třetí je hotový použitelný kompost. Můžete také pracovat s jednou nádobou, do níž se stále přidává nový materiál a kompost se vytváří ve spodní části (viz str. 125).
19
Hospodaření se zdroji
Správná zálivka Co se týče vody, mají rostliny a lidé mnoho společného – naše těla jsou z větší části tvořena vodou, bez ní nemůžeme žít. Pro zahradu je nezbytně nutný spolehlivý a pohodlný zdroj vody. Z oblohy padá voda zadarmo, proto se vyplatí co nejvíce jí nasbírat a uchovat. Příprava vody pro rostliny
Malé množství vody rostliny získávají ze vzduchu pomocí listů, ale většinu absorbují z půdy kořenovým systémem. Většina vody se do půdy dostává v podobě dešťových srážek, menší část pochází ze zdrojů spodní vody. V suchém období se rostliny zalévají vodou z kohoutku, ale ta obsahuje chlor a fluor. Chlor se do vody přidává, abychom ji mohli bezpečně pít, přídavek fluoru působí proti vzniku zubního kazu. Rostliny a půdní organismy na zahradě dávají přednost vodě, která neobsahuje žádné přidané látky, a nejlepší je voda dešťová. Někdy však nastane situace, kdy je nutné zalévat kohoutkovou vodou. Fluor z vody odstranit nemůžete, ale je možné snížit obsah chloru. Když budete zalévat hadicí s rozstřikovací hlavicí, voda se provzdušní a chlor snadněji unikne v podobě plynu. Další možnost, jak chlor z vody odstranit, je napustit vodu do nádoby ráno, provzdušnit ji důkladným promícháním a nechat ji bez zakrytí odstát až do večerního použití. Biodynamická metoda míchání nebo dynamizace vody delším a rytmickým způsobem je další možností, jak vodu provzdušnit (viz str. 60–61).
Sběr dešťové vody
Voda z kohoutku je drahá, ale dešťová voda je zadarmo. Nejsnadnějším zdrojem je střecha vašeho domu, i když ani to není zcela přímočaré, obzvlášť pokud žijete ve městě. Nejprve nechte první déšť, aby střechu omyl od prachu a nečistot, a pak teprve vodu začněte sbírat. Dokonce je-li vaše střecha čistá, je lepší počkat 5–10 minut a teprve potom začít vodu sbírat, aby byla bez nečistot. Pro bezpečnost dětí, domácích mazlíčků i divokých zvířat je vhodné uzavírat nádoby s dešťovou vodou víkem. To také zabrání usídlení muchniček a komárů i růstu řas. 20
Zajistěte, aby se voda dostala tam, kde je jí nejvíc potřeba. Kolem nejžíznivějších rostlin vytvořte zavlažovací nádržky, z nichž se voda pomalu uvolňuje.
Mulčování omezuje vypařování vody z půdy a ochlazuje její povrch, takže půda více vody zadrží. Nejprve ji zalijte a pak zakryjte mulčem.
Jak často a kolik zalévat
Kdy zalévat
Některé jednoleté plodiny, především listová zelenina jako saláty a špenát, dávají přednost půdě, která je vytrvale vlhká. Když je sucho, berou to jako znamení, že jim hrozí smrt žízní. Proto přestanou produkovat listy a místo toho „vyběhnou“ – vyrazí vzhůru a vytvoří květní stonek. Žádná rostlina nechce porušit první pravidlo evoluce a zahynout, aniž by po sobě zanechala potomky. Kvetoucí saláty naznačují, že se chystají zemřít, a celá rostlina získá hořkou chuť. Suchá půda ovlivňuje také kvalitu kořenové zeleniny, například mrkve. Může dojít k rozpukání kořenů, které se po suchém období znovu nadmou, a tím se úroda zkazí.
Zacházejte s vodou opatrně
Své rostliny zalévejte hojně a pravidelně, to je lepší než konstantní tenký pramének každodenní zálivky. Tímto způsobem se méně vody ztratí vypařováním a některým rostlinám prospěje, když je zkruší krátké období sucha. To je také motivuje vytvářet hlubší kořeny a hledat vodu hlouběji pod povrchem, čímž získávají širší škálu mikroživin – především pokud půdu pravidelně hnojíte kompostem a biodynamickými postřiky. Tento přísnější přístup rostliny přiměje více spoléhat samy na sebe. Než budete zalévat, podívejte se, jak moc je půda vyschlá. Strčte do půdy prst. Když se vám na něj nalepí hlína, je stále ještě dost vlhká.
Rychlost, s níž půda v zahradě vysychá, závisí na počasí, ročním období a zeměpisné šířce – jak daleko se vaše zahrada nachází od rovníku. Největší vliv však má typ půdy. Nejrychleji vysychají písčité půdy, zatímco půda s vysokým obsahem jílu dokáže zadržet velké množství vody. Pokud se po jílové půdě chodí nebo se na ní pracuje, zhutní se, což zabrání správnému vsakování vody. Ideální jsou tedy hlinité půdy (viz str. 15), které obsahují jak jílovou složku zadržující vodu, tak písek, kterým voda snadno proteče. Když budete půdu na svém pozemku obohacovat kvalitním kompostem, písčitá i jílovitá půda získají vlastnosti hlinité půdy.
Pro zálivku je nejvhodnější brzké ráno nebo pozdní večer. Zalévání nasbíranou dešťovou vodou má tu výhodu, že voda má přibližně stejnou teplotu jako půda, nezávisle na denní době. To je výborné pro teplomilné rostliny, jako jsou rajčata a lilky, jejichž citlivé kořínky špatně snášejí rychlou změnu teploty půdy. Nezalévejte v horku – do půdy se sice nějaká voda dostane, většina se však rychle vypaří. Rostliny přijdou o svůj životodárný nápoj a voda, která se odpařuje z půdy, usnadňuje rozšíření chorob, například plísně cibulové nebo plísně šedé (Botrytis). Pravidelné zalévání se může stát nepříjemnou povinností, a pokud zaléváte vodou z kohoutku, je i drahé. Proto byste měli zalévat efektivně – tím snížíte spotřebu vody, budete zalévat, jen když to bude potřeba, a snížíte množství nevyužité vody. Pokud žijete v sušších oblastech, nepěstujte rostliny, které potřebují konstantní vlhkost, jako například špenát. Místo toho vyzkoušejte druhy, jež sucho lépe snášejí, například novozélandský špenát (čtyřboč rozložitá). Žíznivé rostlin jako saláty nebo bazalku vysazujte raději do částečného stínu, třeba pod stromy, nebo mezi vyšší druhy obdobně žíznivých rostlin, jako jsou rajčata, lilky či kukuřice. Aby se zálivka dostala přímo ke kořenům nejžíznivějších rostlin, zapíchněte vedle nich doma vyrobené trychtýře, které zálivku přivedou přímo do půdy. Zalévejte půdu, tam je voda potřeba. Je zbytečné máčet listy, což navíc může vést ke vzniku chorob. Po zálivce můžete půdu kolem rostlin zakrýt slámou nebo kompostem, čímž se omezí vypařování a maximum vody zůstane v půdě.
EKOLOGICKY ŠETRNÉ POSTUPY SPRÁVNÁ ZÁLIVKA
Ranní zálivka navlhčí půdu a připraví ji pro rostliny, které se probouzejí ze spánku.
21
Zvyšování biodiverzity
Uvítejte divokou přírodu Biodiverzita a rovnováha jdou ruku v ruce: druhově pestrá zahrada je vyvážená zahrada zahrnující každou součást přírody, od země po oblohu. Začíná to zdravou půdou plnou červů, hub a dalších organismů, které jsou nepostradatelné pro zdravý život rostlin. Nad zemí mají důležitou úlohu hmyzí opylovači a užiteční predátoři. Ne každé stvoření pracuje pro váš prospěch, ale všechna jsou nezbytná pro harmonicky fungující biodynamickou zahradu. Přilákejte opylovače
Ptáci v zahradě
Zaručeným způsobem, jak zvýšit množství včel na vašem pozemku, je instalovat včelí úly, ale jejich údržba vyžaduje odborné znalosti a je to závazek. Místo toho můžete po zahradě rozmístit „včelí hotely“, kde se usadí včely samotářky a jejich příbuzní – všechno zdatní opylovači –, již se o sebe dokážou postarat sami. Včely také nalákáte, když budete pěstovat různé druhy barevných květin bohatých na nektar. Vybírejte rostliny s jednoduchými otevřenými květy – například vlčí máky – a vysejte nebo vysaďte pestrou nabídku druhů, která bude lákat širokou škálu hmyzu.
Nejlepším způsobem, jak přilákat ptactvo, je instalovat do zahrady budky a krmítka. Budky umisťujte do míst, kde nefouká vítr a nesvítí přímé slunce, s volným přístupem ke stromům a křovinám, kam mohou usedat. Na zdech a stromech je umístěte tak vysoko, aby se k nim nemohly dostat kočky. Než se v nich ptáci na jaře zahnízdí, sundejte je a důkladně vyčistěte, tím snížíte riziko šíření ptačích chorob.
Většina kvetoucích rostlin spoléhá s opylením svých květů na včely a jiný hmyz. Bez nich by jejich květy nebyly oplodněny a nevytvořilo by se ovoce – takže žádná sklizeň – a nebyla by semínka, která sbíráme a vyséváme. Zdravá populace opylujícího hmyzu je pro biodynamickou zahradu zásadní. Vede k lepší sklizni, vyšším výnosům a tvorbě kvalitnějších semen.
Ptáky můžeme v zahradě vnímat jako problém: napadají nově vysazené brukve, oklovávají ovoce a semena, vytahují červíky ze země. Odvádějí však i užitečnou práci: konzumují larvy a kukly škůdců, především těch, kteří přezimují v půdě a připravují se na jaře napadnout novou úrodu. Ptáci před hrozbou zkázy uchrání podstatně víc úrody, než sami snědí. Také jsou součástí ekosystému a jejich podporou přispíváte k rovnováze v zahradě.
Krmítka se mohou stát magnetem pro ptáky – jen je umístěte tak, aby na ně nemohly útočit kočky. Do krmítek dávejte různé ovoce, ořechy, semena a tuk. Nekrmte ptáky mlékem a chlebem, který jim může poškodit zdraví. Každý den odklízejte nesnědené zbytky a dbejte, aby byla krmítka čistá a nepřispívala k šíření ptačích nemocí. Každý den dávejte ptákům také čistou vodu na pití a koupání.
Ubytujte pomocníky Nejlepším způsobem, jak podporovat biodiverzitu v zahradě, je poskytnout živočichům vhodné životní prostředí. Sem patří místa, kde zvířata mohou nocovat, množit se, přezimovat a nalézt vodu a vhodnou potravu. Tato místa nemusí být velká, ale čím více typů nabídnete, tím více druhů do své zahrady přilákáte.
• Zahradní jezírka jsou jedním z nejbohatších životních
prostředí, která můžete ve své zahradě vytvořit. Jsou domovem obojživelníků, kteří s nadšením konzumují zahradní škůdce – především slimáky –, a také lákají další užitečná zvířata hledající vodu, třeba ježky a ptáky. Jezírko musíte zabezpečit před dětmi, domácími i divokými zvířaty; udržujte ho přírodní – bez zlatých rybek, které si rády pochutnávají na pulcích.
Část zahrady ponechte jako „divokou zónu“, kterou osejete lučním kvítím nebo ji prostě necháte přirozeně zarůst.
• Rostliny nabízející květy a ovoce jsou pro hmyz, ptáky i savce
• Divoká nekultivovaná místa, kde mohou živočichové
hnízdit a nerušeně žít, se brzy stanou domovem mnoha druhů zvířat. Vyberte tichý kout nebo okraj zahrady a nechte jej zarůst. Umístěte sem hromadu dřeva, kde mohou žít brouci, velcí milovníci slimáčích a hlemýždích vajíček, mandelinek bramborových a housenek škodících žírem. Keře prostřihávejte, teprve až jim opadá listí – listy shrabejte na hromadu pod keři nebo v klidném koutě zahrady, aby zde mohli přezimovat ježci.
• Rozmístěte krmítka a včelí hotely na vhodná místa po celé zahradě. Pro divoká zvířata je cenné jakékoli místo k životu – a ani nemusí být zcela přírodní.
Včelí hotely umístěte do chráněných míst poblíž snadno přístupných zdrojů nektaru.
Budky na zahradu přilákají ptáky, kteří se u vás budou moci každý rok zahnízdit.
Domácí zvířata Každé zahradě prospěje přítomnost domácích zvířat – pokud pro ně máte čas a místo. Ať je chováte na pekáč nebo pro radost, každé zvíře svým způsobem poskytuje hnůj, pečuje o půdu a pomáhá v boji proti škůdcům. O všechna se však musíme starat, musíme jim vytvořit bezpečný výběh chránící před predátory a musíme dbát o jejich dobré zdraví; to vše může být drahé a časově náročné. Chov hospodářských zvířat raději přenechejte zkušenějším biodynamickým zemědělcům.
EKOLOGICKY ŠETRNÉ POSTUPY UVÍTEJTE DIVOKOU PŘÍRODU
zdrojem nektaru a potravy. Pěstujte různé druhy kvetoucích a plodících rostlin, aby po celý rok vytvářely dobře zásobenou spižírnu.
23
Vaši přirození spojenci
Společníci na záhonu Rostliny, které pěstujete, jsou v určitém ohledu jako lidé: některou společnost mají rády, jiné se snaží vyhnout. Některé rostliny jsou Mšice sající šťávu od celé dobrými společníky, kteří pomáhají plodinám prosperovat a zdravě řady zahradních rostlin odpudíte, budete-li rostliny růst; jiné nejsou nijak výjimečné, ale přitom je docela fajn s nimi být, pěstovat spolu s česnekem. a pak jsou tu ty, kterým je nejlepší vyhnout se obloukem, protože mohou mít negativní účinky. Když pro své rostliny vyberete správné společníky, budou lépe odolávat škůdcům a v některých případech budou dokonce lépe chutnat.
Jak nejlépe využít prostor Některé rostliny můžeme pěstovat pohromadě, aby se nejlépe využil prostor záhonů a celého vegetačního období. Tyto kombinace jsou účinné, protože rostliny se buď v růstu navzájem podporují a pomáhají si, nebo protože každá roste jinak rychle a vzájemně si nekonkurují. Tento způsob pěstování zeleniny je užitečný především v malých zahradách a na vysokých záhonech, kde se počítá každý centimetr. Vhodné jsou ale i pro velké zahrady, protože pomáhají maximalizovat úrodu.
Tři sestřičky Tento klasický příklad společného pěstování vytvořili severoameričtí Indiáni. Kukuřice a fazole se vysévají vedle sebe a fazole se pnou po rostlinách kukuřice. Fazole na oplátku vyživují kukuřici svými kořeny, které na sebe vážou dusík. Třetí sestrou je tykev nebo cuketa: plazí se po zemi, potlačuje růst plevele a stíní půdu, čímž ji zvlhčuje pro další dvě plodiny.
24
Fázová sklizeň Rychle rostoucí listovou zeleninu jako špenát, roketu nebo saláty můžete vysévat rovnou vedle rostlin s pomalejším růstem – například fazolí, zelí nebo růžičkové kapusty (které se také vysévají s většími rozestupy). Listová zelenina vyroste, zatímco pomalejší rostliny se postupně vyvíjejí – kromě toho, že brání růstu plevele, poskytují jednu sklizeň navíc. Listová zelenina se nerozrůstá tak agresivně jako plevel, což znamená, že pomaleji rostoucí plodiny si mohou vytvořit silný kořenový systém, který pro správný růst potřebují.
Jak společným pěstováním chránit úrodu
Měsíček
• Vratič odpuzuje bělásky zelné. • Lichořeřišnice brání jabloně před útokem vlnatky
krvavé a od rajčat odhání molice.
• Citronová bazalka také od rajčat odhání molice.
• Silně aromatické bylinky jako rozmarýn, levandule a máta
chrání lilek a brukve před opakovanými nájezdy dřepčíků. • Pelyněk také odpuzuje dřepčíky, ale mějte na paměti, že jej nemůžete vysazovat poblíž brukví, protože se navzájem nesnášejí. • Kořeny měsíčků do půdy vylučují sloučeniny, které vyhánějí škůdce žijící v půdě. • Česnek, cibule, pórek a pažitka vylučují aromatické sloučeniny, které odpuzují půdní škůdce. • Cibule, pórek a pažitka také vylučují aroma, které od záhonů mrkve odhání pochmurnatku mrkvovou. • Listy mrkve na oplátku vylučují vůni, která odpuzuje květilku cibulovou a molíka česnekového.
Měsíček
Pažitka
Levandule a rozmarýn
Zelené hnojivo jako společník Některé druhy zelených hnojiv kořeny vylučují sloučeniny, které půdu chrání před plevelem a otravnými půdními škůdci, nebo jim alespoň brání v nadměrném rozšíření. Sem patří třeba oves, žito a hořčice. Tyto rostliny můžete vysít na podzim, na jaře je posekáte a zaryjete. Stejné účinky mají také slunečnice, které se vysévají koncem jara a v pozdním létě se sklízejí. Zelená hnojiva, jako například pohanka (vpravo) a svazenka, také redukují množství škůdců tím, že lákají hmyzí predátory. Aby vám tyto rostliny znovu nevzrostly, vykopejte je dříve, než se stačí vysemenit.
Rostliny, které lákají predátory
Kromě toho, že rostliny odpuzují škůdce, některé lákají predátory, kteří se škůdci živí. Slunéčka náruživě hodují na mšicích a můžete je do zahrady přivábit vysazením kopřiv, pampelišek a řebříčku, kam dospělci kladou vajíčka a kde se mladá slunéčka líhnou. Květináče osázené vratičem – který slunéčka milují – můžete strategicky rozmístit k rostlinám často napadaným mšicemi, například k bobu obecnému. Zlatoočky, hladěnky a pestřenky přivábíte na kvetoucí bylinky, například fenykl, kopr, pažitku, šalvěj a koriandr. Tyto rostliny lákají také parazitické vosy, které se živí jejich pylem a kladou vajíčka do housenek bělásků, čímž jim znemožní pustit se do vaší úrody. Dalším dobrým způsobem, jak přilákat užitečný hmyz, je schraňovat vlastní semena, a proto nechat plodiny kvést.
Řebříček
Vratič
Turan
Komule
Zdravější brukve Růst brukví bude vyváže nější, když je vysadíte v blízkosti silně aromatic kých rostlin, třeba vratiče a různých bylinek. Brukvím prospívá umístění blízko hojně kvetoucích rostlin, jako je například turan roční nebo komule.
EKOLOGICKY ŠETRNÉ POSTUPY SPOLEČNÍCI NA ZÁHONU
Rostliny odpuzující škůdce
Společné pěstování některých druhů rostlin je účinnou obranou před zahradními škůdci. Často jsou to také užitečné plodiny, které na zahradě navíc vytvoří obrannou linii.
25
Buďte soběstační
Sběr semen
Schraňování semínek z rostlin, které pěstujete na své zahradě nebo pozemku, pro výsev v příštím roce je nejjednodušším a nejlevnějším prvním krokem k vytvoření soběstačného cyklu plodnosti. Sběr semínek je vlastně stěžejní součástí biodynamického přístupu spočívajícího v tom, že každá zahrada nebo pozemek by měly být pokud možno soběstačným živým organismem. Sběr semen navíc šetří peníze a tím, že budete vybírat semínka z nejlepších rostlin, můžete zlepšit kvalitu pěstovaných plodin. Naučte se semenům rozumět
Odkvetlý okolík fenyklu
Kvetoucí zelí pak choi
Většina prodávaných semínek jsou hybridy F1, které byly vytvořeny pro intenzivní pěstování, a vyrůstají z nich plodiny uniformních tvarů a barev, jež konzistentně dozrávají v přesně daný čas. I z těchto rostlin můžete sbírat semena, ale jejich potomci nerostou dobře a jsou méně plodní, mají menší výnosy a plody nepředvídatelných tvarů, barev a chuti. Takže semena F1 musíte kupovat znovu každý rok – což rozhodně nekoresponduje s biodynamickým přístupem. Další možností je vysévat semena z „otevřeného opylování“, která vznikla přirozeným opylením mezi rostlinami stejného druhu. Na rozdíl od semen F1 jsou tato semena z podstaty přizpůsobena pro nízkorozpočtové ekologické a biodynamické zemědělství. Když necháte vykvést dostatečné množství rostlin, budete mít „opravdové“ rostliny pro každoroční výsadbu. To znamená, že jsou-li „otevřeně opylená“ semena napoprvé dražší, z rostlin je můžete sami sbírat, a proto za ně zaplatíte jen jednou. Navíc ta, co vám zbudou, můžete směnit s přáteli. Přirozeně opylená semena se také označují jako semena „nesoucí dědictví“: pocházejí z plodin, které ve svých zahradách možná seli naši dědové, než ve 40. letech minulého století došlo k industrializaci zemědělství. Od počátku 20. století se docho vala jen 3 % semen původní zeleniny.
26
Proč sbírat vlastní semena
Zřejmou výhodou schraňování vlastních semínek je finanční úspora. Semena jsou drahá, a když si nasbíráte vlastní, můžete je vyměňovat s přáteli a získáte tak všechna, která budete potřebovat, a nebude vás to stát ani korunu. Dalším důležitým přínosem je, že budete sbírat semena z těch rostlin, které se nejvíce osvědčily, a tak získáte výběr, jenž se nejvíce přizpůsobil specifickým podmínkám vaší zahrady, odolný proti místním škůdcům a chorobám. Plodiny se budou po generace vyvíjet tak, aby vyhovovaly vaší zahradě, a budou lépe růst a spolehlivě plodit kvalitní úrodu. Výběr semínek z nejlepších rostlin vám také umožní upřednostnit vlastnosti, které jsou pro vás nejdůležitější – velikost, chuť, strukturu nebo skladovatelnost.
Semena hrachu
Jak semena uchovávat
Prvním krokem předcházejícím sběru semen je nechat rostliny vykvést. U rostlin, které pěstujeme pro plody (jako například u rajčat), je to naprosto normální, ale listovou a kořenovou zeleninu obvykle sklízíme dlouho předtím, než se vyvinou květy. To znamená, že musíme nechat část rostlin na záhonu nesklizenou – považujte to za investici do budoucnosti vaší zahrady. K plodinám, z nichž se dají semena sbírat snadno a spolehlivě, patří rajčata, dýně, cukety, melouny, fazole a hrách. Jsou to jednoletky, a proto vytvářejí semena už během prvního roku. Pěstujte je běžným způsobem, ze semen vzniklých otevřeným opylením, ne z hybridních F1 semen, a na konci vegetačního období posbírejte semena – tedy v době, kdy je budete tak jako tak sklízet. Z jednoletých květin, které pěstujete pro vábení opylovačů (například lichořeřišnic a máku), sbírejte semena z odkvetlých květů. Sklepávejte je ze suchých květů přímo do papírového sáčku.
Semena z plodících rostlin, jako jsou tykve; sbírejte z vyzrálých plodů.
Rostliny musí vykvést, abyste z nich mohli sbírat semena. Jednoleté rostliny kvetou první rok, ale dvouleté – jako cibule – vytvářejí semena až druhým rokem.
Luskovinám jako fazole nebo hrách umožněte zcela dospět; lusky nechte uschnout na rostlině.
Sběr semen z dvouletých rostlin, kam patří třeba cibule, tuříny, brukve a pastináky, také začíná normálním výsevem a pěstováním. Rostliny můžete nechat v zemi přes zimu, aby vykvetly následující jaro, nebo jsou-li citlivé na mráz, vyjměte je, uložte a na jaře znovu vysaďte. Pokud dvouleté rostliny vykvetou už během prvního roku, tato semena nesbírejte, protože nejsou kvalitní. Aby nedošlo k opylení křížem, které způsobuje změnu mezi vlastnostmi rodičovské rostliny a semen, nepěstujte dvě nebo více odrůd stejné plodiny kvetoucí ve stejnou dobu. Například všechny brukve vytvářejí semena koncem jara a hrozí zde nebezpečí, že hmyz přenese pyl z jedné rostliny na druhou a vzájemně se zkříží třeba zelí a růžičková kapusta. Aby k tomu nedošlo, nechte vykvést jen ty rostliny, z nichž chcete sbírat semena. Z ostatních příbuzných rostlin květy odstraňte, zakryjte je papírovými sáčky nebo celé rostliny zakryjte jemnou síťovinou, aby se k nim nedostal opylující hmyz.
Semena, která chcete skladovat, musí být plně vyvinutá a důkladně proschlá. Fazole a hrách můžete sušit na sušácích na slunci nebo pod střechou.
Semena z rostlin pěstovaných pro plody důkladně očistěte. Zbytek dužiny odstraňte a semena propláchněte pod tekoucí vodou.
Kvetoucí rostliny v zahradě zakryjte zahradnickou sítí, která účinně zabrání cizosprášení. Síť důkladně ukotvěte v zemi.
EKOLOGICKY ŠETRNÉ POSTUPY SBĚR SEMEN
Z rajčat a dalších měkkých plodů (melounů, okurek nebo cuket) semena získávejte vymáčknutím nebo vydlabáním. Odstraňte měkkou dužinu, proplách něte je a nechte důkladně vyschnout na papírové utěrce, kusu látky, novinách nebo mřížce na sušení hub. Nedostatečně proschlá semena jakékoliv rostliny není možné úspěšně skladovat.
27
Přírodní léčba
Jak rostlinami léčit rostliny Jednoduchými postřiky rostlinného původu můžete účinně léčit svou zahradu – a výborné je, že si tyto rostliny můžete sami pěstovat. Nálevy, vývary a tekutá hnojiva posilují přírodní sebeobranné mechanismy ošetřovaných rostlin, zabraňují choroboplodným sporám vyklíčit a jsou snadno aplikovatelným způsobem, jak rostlinám dodávat potravu stimulující růst.
Jak vyrábět rostlinné nálevy Působení nálevů je mírné; nálevy nemají být příliš silným léčivým výtažkem. Bylinné nálevy pro zahradu připravujeme tak, že listy, výhonky, květy a někdy také kořeny léčivé rostliny vložíme do čerstvě uvařené dešťové vody, nebo vroucí vodou rostlinný materiál přelijeme.
1
2
1. Nasbírejte příslušnou část rostliny. obvykle stačí několik minut, nebo dokud Na obrázku je sběr listů kopřivy na nálev plný živin. Podporuje bujný růst zahradních rostlin, a tak zvyšuje jejich odolnost vůči škůdcům.
2. Přidejte čerstvě převařenou vodu a nechte v ní listy máčet určenou dobu – 28
voda nevychladne.
3. Nálev přeceďte, všechnu
tekutinu vymačkejte a rostlinný odpad vyhoďte na kompost. Nálev nařeďte určeným množstvím vody a použijte jako postřik.
3
Příprava rostlinných vývarů Tvrdý, dřevitý nebo trnitý rostlinný materiál by se v uvařené vodě nedostatečně uvolnil, a proto se z něj připravují vývary – rostlina se ve vodě vaří. Kůru, výhonky, listy nebo květy léčivé rostliny vložte do studené vody, přiveďte k varu a vařte určenou dobu, aby se extrahovaly žádoucí látky.
1. Nakrájejte rostlinný materiál na malé
3
2
2. Nakrájenou rostlinu vložte
kousky, můžete použít struhadlo. Tak se budou do hrnce, přilijte studenou vodu a dejte léčivé látky snadněji extrahovat. Zde se z koře- vařit. Mírně vařte po určenou dobu, obvykle ne křenu vyrábí silně fungicidní prostředek 10–60 minut. Hrnec zakryjte poklicí, aby pro ošetřování ovocných stromů (např. švestek), se extrahované látky neodpařily. ohrožených hnědou hnilobou (moniliózou).
3. Stáhněte z plotny. Nechte vývar zcela vychladnout v hrnci stále přikrytém poklicí. Tekutinu sceďte, vyvařenou rostlinu dejte na kompost. Koncentrát zřeďte a použijte jako postřik.
Příprava rostlinných hnojiv a tekutého hnojiva Tekuté hnojivo nebo kejda poskytuje rostlinám a půdě zdroj snadno dostupných živin ve formě, kterou dovedou nejlépe vstřebat. Tento způsob výživy je vhodný zejména pro rostliny v květináčích a rostliny náročné na výživu, které by z půdy nezískaly takové množství nebo rozsah živin, jaké potřebují. Tekuté hnojivo však můžete použít i pro půdu, na niž má změkčující účinky. Připravuje se tak, že necháte rostliny bohaté na živiny (například kopřivy nebo kostival) rozložit ve vodě. V průběhu rozkladu se účinné látky z rostlin dostanou do vody.
1
1. Z dospělých rostlin sesbírejte listy a stonky (zde se jedná o kostival).
3 2
2. Listy vložte do vodotěsné nádoby. Čím víc jich tam napěchujete, tím bude hnojivo výživnější. Listy zatěžkejte kameny. Přidejte vodu a nechte asi 10 dnů fermentovat.
3. Tekutinu slijte a zřeďte určeným množstvím dešťové vody. Pak hnojivem zalijte rostliny nebo půdu. Biodynamičtí zemědělci tekutá hnojiva ještě vylepšují použitím přípravků, které urychlují rozklad rostlin (viz str. 136–137).
EKOLOGICKY ŠETRNÉ POSTUPY JAK ROSTLINAMI LÉČIT ROSTLINY
1
29
