Úvod a záměr. Úvod a záměr. 1 Úvod a záměr

1 – Úvod a záměr

Úvod a záměr

Úvod a záměr

Pro další jezdecké vzdělávání odkazujeme na knihy v seznamu literatury.

ov

án

vytrvalostní a silový trénink posilování hřbetu rozvoj nosné síly

í

psy

chi

gymnastika jezdce a koně

ck

ý

technika

t ni nk

přehodnocení tréninku stanovení současného stavu kontrola zdraví

správné reakce (logika)

ce prá

po

o lu

sp

suverenita sebeovládání

vnímání těla/rovnováha ovládání těla kontrola zdraví přehodnocení práce podle tělesného rozvoje

analýzy chyb

ed př

Tato kniha není učebnicí ježdění na koni, a proto se zabývá sedem a působením jezdce jen do té míry, jaká je nutná pro přehled komplexních souvislostí v systému jezdec-plus-kůň.

ry

chu

ck é

3 Vlastní jezdecké vzdělávání a rozvoj vnímání těla a pohybu, aby mohl jezdec vůbec cíleně působit. Pokud jezdec nedokáže své vlastní tělo cíleně používat, není schopen cíleně vycvičit koně popř. ho korigovat.

to

pě ús

j e zd e

2 „Trénink, který bude úspěšně zlepšovat koně a podporovat jeho zdraví i z dlouhodobého hlediska“.

Výcvik/trénink koní je komplexní téma, kterému se člověk učí po celý život.

ré

1 „Anatomie pohybového aparátu a z ní vycházející důsledky pro korektní trénink“.

Bez promyšleného tréninku nebude dlouhodobě účinná žádná léčba pohybového aparátu – a bez základních anatomických a lékařských znalostí nemůže žádný cvičitel/trenér nebo jezdec udržet svého koně dlouhodobě zdravého a nemůže ho ani úspěšně zlepšovat. Při léčbě pohybového aparátu koně mohou i terapeuti narazit na své hranice, především v případě, že se jedná o koně „nemocně ježděného“. Aby bylo možné dlouhodobě udržet dobré výsledky takovéto léčby, je často nutná spolupráce mezi terapeutem a trenérem, popřípadě výběr dobrého trenéra. Pokud patříte mezi majitele koní, u nichž si veterináři, osteopati, akupunkturisti a chiropraktikové takzvaně předávají kliku, zapřemýšlejte, prosím, o tréninkových konceptech svého koně a svých vlastních jezdeckých schopnostech.

k

Propojíme čtyři velká základní témata, která by se měla týkat každého, kdo se zabývá koňmi, ať už je to cvičitel/trenér, jezdec nebo terapeut:

4 „Předcházení a rozpoznání onemocnění pohybového aparátu a tréninkové koncepty, které jsou s tím spojené“.

fa

I lékařští laici mohou velmi dobře nahmatat nebo najít mnoho anatomických struktur. V této knize se seznámíme s anatomií pohybového aparátu koně a představíme si také posouzení koně podle akupunkturní diagnostiky tradiční čínské veterinární medicíny (TCVM). Čím lépe zná jezdec tělo svého koně a dokáže odhadnout jeho slabé a silné stránky, tím lépe ho bude moct formovat a podporovat přiměřeným tréninkem.

Snahou této knihy je překlenout často se vyskytující propast mezi anatomicky správnou prací s koněm a běžnou jezdeckou a výcvikovou praxí jezdců a cvičitelů/trenérů. Koně a jezdce je třeba považovat za „komplexní systém v pohybu“, v němž jakákoli změna na libovolném místě (u koně nebo jezdce) negativně či pozitivně ovlivní celý systém. Každá ztuhlost nebo nepohyblivost koně nebo jezdce (ať už způsobená zraněním, nedostatečným vnímáním těla nebo špatnou rovnováhou člověka či koně) má rozsáhlé následky. Člověk, ať už sedí jako jezdec na koni, nebo na něho působí zdola prostřednictvím lonže při práce

laď

Cílem této knihy je představit koncepty tréninku/ výcviku vycházející z anatomické podstaty koně a vycvičit „oko“ učitelů jezdectví i majitelů, aby poznali správně trénovaného koně. Přinášíme proto jezdcům, majitelům koní i cvičitelům/trenérům informace tak, aby při své každodenní práci mohli lépe posoudit zdraví svého svěřence a včas rozpoznat případné problémy.

ze země, je v této komplexní struktuře oprávněný posuzovat i řídit celý systém. Musí být schopen tuto úlohu plnit a nesmí po koni, ale ani po sobě žádat nic nemožného, aby nedostal systém z jeho psychické a fyzické rovnováhy. Samozřejmě v této knize není možné se zabývat věcmi ve vší úplnosti. Jejím úkolem však je otevřít čtenářům oči pro harmonický, anatomicky správný pohyb a poskytnout jim podněty ke zlepšení – představit jiný svět, než „silové“ a mechanické donucovací prostředky, jako jsou pomocné otěže. Sebekritický pohled na každodenní trénink a způsob svého vlastního ježdění nám umožňuje aspoň trochu zlepšit svět koní, našich partnerů ve volném čase a sportu.

do



k la

dy

správné chování koordinace

č a so vé f ak t trpělivost

ory

cit důvěra porozumění

poslušnost harmonie

načasování



10

Kapitola 2

Onemocnění pohybového aparátu

Proč se dnes patnáctiletí koně považují za vysloužilá jezdecká zvířata, která si zaslouží už jen důchod, zatímco například ve výcvikových stájích, které se zabývají klasickou drezurou, se s nimi jedná jako s koňmi s právě ukončeným výcvikem „v nejlepším věku“? Jak to, že mnoho klasicky připravovaných koní dokáže předvádět náročné drezurní cviky až do věku 20, 25 let, zatímco většina sportovních koní se tohoto věku mnohdy ani nedožije?

Zdraví a usnadnění tréninku chovem zohledňujícím přirozené potřeby koní

Proč musí být mnoho koní využívaných rekreačně i v aktivním sportu utraceno v relativně „mladém“ věku, nebo jsou v lepším případě odvezeni na důchod někam do stáda? Při hledání odpovědi na tyto otázky vykrystalizovaly dva faktory, které jsou odpovědné za předčasnou smrt zvířat popř. za nemožnost jejich jezdeckého využívání: - onemocnění pohybového aparátu - onemocnění dýchacího aparátu.

Onemocnění pohybového aparátu Kůň je svým původem stepní zvíře; to znamená, že je mnohem odolnější vůči větru, horku a zimě než člověk. Pro koně je samozřejmý (a zdravý) čerstvý vzduch se všemi svými klimatickými podněty, stádo se sociálními kontakty a dostatečný pohyb.

2

Ve volné přírodě se kůň pohybuje asi 12 až 16 hodin denně, a to převážně v pohodlném krokovém tempu, přitom přijímá potravu. Není se čemu divit, že je náš kůň z lidského

pohledu často tak „nenažraný“ a všechno okusuje. Nejrůznější chovatelské programy usilují o to, aby koně byli člověku stále více a lépe k užitku, ale nic nezměnily na těchto základních skutečnostech. Kůň totiž nemá, na rozdíl od lidí, žádný žlučník, žluč tedy odtéká z jater kontinuálně do střeva. Proč? Protože pro koně je normální neustále něco žrát a střevo proto musí být neustále zásobováno žlučí. Už tisíce let je tělo koně takto uzpůsobené a v přírodě se mu to osvědčilo. Už jen tato skutečnost ukazuje, že krmení běžného boxově ustájeného koně 2-3x denně není v souladu s jeho trávicím aparátem a je důležité, aby kůň měl k dispozici dostatek sena, které bude po delší dobu „požírat“. Nezbytné je také neustálé, rovnoměrné popocházení v kroku, jak to vidíme u volně žijících koní, které se stará o dobré prokrvení orgánů, především svalů. Pravidelný pohyb zajišťuje i dostatečné zásobení kloubů kyselinou hyaluronovou, která je důležitou součástí kloubní tekutiny. Opět je při srovnání s boxově ustájenými koňmi zřejmé, jak je jejich tělo připraveno na výkon, který musí podávat hned, jak opustí box: omezené prokrvení svalů a žádná tvorba hyaluronové kyseliny.

11

14

Kapitola 3

Rozvoj svalů

Vnější podoba koně nám může hodně říct o jeho tělesném stavu. Zkušený jezdec dokáže už jen na základě prohlídky koně stojícího a pohybujícího se na lonži posoudit, zda má před sebou dobře ježděné zvíře. Podle různě zvýrazněných svalových skupin dokáže poznat, kde jsou jeho slabé a silné stránky a na co musí klást důraz v následujících tréninkových jednotkách. Podle chybějícího nebo nesprávného osvalení vidí, co nebylo v tréninku správné a kde kůň ukazuje nepohodlí popřípadě bolesti.

Základy korektního tréninku

Rozvoj svalů jako důležitý základ tréninkového plánu Stav osvalení je tedy směrodatným faktorem pro plánování dalších výcvikových kroků jezdeckého koně. Musíme se proto jako jezdci snažit, abychom z tohoto hlediska dobře proškolili své vnímání koní. Každý kůň je totiž jedinečný a nelze ho napasovat do šablony a jezdit podle jednotného schématu. Narodil se s určitými tělesnými vlastnostmi a je formován člověkem prostřednictvím tréninku. Proto nemá smysl se rozhodovat o způsobu tréninku pouze na základě doby, kterou kůň strávil pod sedlem. Nedokážu říct: Můj kůň je teď šestiletý, takže bychom chtěli začít se shromážděním a piafou – a už napochodujeme do haly v doprovodu pomocníků ozbrojených tušírkami.

3

Budování svalů i postupné shromažďování je proces, který se rozvíjí pomalu. Nemá naprosto žádný smysl dva roky klusat kolem jízdárny a na velkých kruzích ve „vytažení dopředu a dolů“ a potom náhle chtít po koni shromáždění a snažit se ho „zvedat“ rukama a posazovat na zadek. Dobrý tré-

nink – ať už na ruce nebo pod sedlem – rozvíjí shromáždění pomalu a postupně, například včleněním malých kruhů a stranových pohybů do každodenní práce. Je důležité koně neustále sledovat a také mu prohmatat svaly rukou! Je jeho hřbetní svalovina dobře vyvinutá, pružná a bez zatuhlin? Jak má vyvinuté břišní svaly, které jako protihráči svalů hřbetních mají při nošení jezdce směrodatný význam? Odpovídá vzhled zádě a plecí celkovému obrazu koně? Pouze tehdy, když bude trénink koně sestaven s ohledem na jeho individuální tělesné schopnosti, může zůstat i jako jezdecké zvíře zdravý. Pokud se však na ně při tréninku nebude brát ohled, bude se kůň právem bránit různými obrannými reakcemi a úhybnými manévry. V této souvislosti je třeba znovu připomenout, že správně připravený kůň je pro jezdce pohodlný k sezení a lze ho „snadno řídit“. Trvalé napětí ve hřbetě, falešně kadencované kroky, ztuhlost při zádržích a přechodech jsou vždy známky toho, že něco nesedí. Může to být výcviková metoda, působení a sed jezdce, ale i nerozpoznaný zdravotní problém koně, např. metabolický.

15

22

Kapitola 3

Rozdíl mezi žádoucím tělesným napětím a ztuhlostí Pohyb bez střídavé hry napínání a uvolňování není možný. Také držení těla je od principu pohyb – s minimálními vyrovnávacími pohyby se tělo udržuje ve stabilní rovnováze; stabilizující svaly však přitom musí mít základní napětí, určitý svalový tonus, aby zajistily tělu stabilitu. Kůň potřebuje korektně napjaté vyklenutí, aby se jeho hřbet pod jezdcem neprohnul

DŮLEŽITÉ Kostra a svalovina koně, které propůjčují jeho „exteriéru“ určitý výraz, jsou skutečnosti, podle kterých se musí řídit každý výcvik koně – bez ohledu na to, ke které jezdecké sortě patříte.

STEJNÉ VZORY V těle koně a jezdce najdeme stejné vzory pro stabilitu, rovnováhu a pohyb: blokované klouby a zatnuté dynamické svaly vedou ke ztuhnutí. Volně pohyblivé klouby, „střídavé napínání“ dynamických svalů a izometrické napětí stabilizujících svalů (tělesné napětí, vyklenutí) se starají o uvolněnost za současného udržení dostatečné stability.

Protažení horní linie a protažení do strany

dolů a aby se mohly klouby volně hýbat a dynamické svaly střídavě napínat. Aby měl jezdec vzpřímený trup, potřebuje dostatečné tělesné napětí, aby mohl „sedět s pohybem koně“, potřebuje uvolněné klouby, zvláště jeho pánev musí být volně pohyblivá. V těle koně a jezdce se nacházejí v podstatě stejné vzorce pro stabilitu, rovnováhu a pohyb. Pro oba platí: blokovaný kloub a zatnuté dynamické svaly způsobují ztuhnutí. Volně pohyblivé klouby, „střídavé napínání“ dynamických svalů a izometrické napětí stabilizujících svalů (tělesné napětí, vyklenutí) se starají o uvolněnost při dostačující stabilitě.

Protažení horní linie a protažení do strany prostřednictvím ohnutí Chceme, aby kůň protáhl svoji horní linii a aktivoval své břišní svaly, aby mohl zůstat během práce pod jezdcem uvolněný, bez prohýbání hřbetu. Protažení udržuje schopnost hřbetu nosit jezdce, aniž by ztuhnul. Toho lze dosáhnout aktivní zádí a volným vykračováním předních končetin, za současného nosu před kolmicí. Tímto protažením se hřbet koně zvedá a šíjový vaz udržuje své základní napětí, aby mohl nést bez poškození hmotnost jezdce. Svaly, které jsou odpovědné za pohyb a ne za stání, musí pracovat v rytmicky „střídajícím

Zastavení: Jezdec sedí správně, ale kůň „nemá žádné držení“. V pohybu tak nemůže dlouhodobě bez poškození nosit váhu jezdce. Šíjový vaz je povolený; hřbet je pod váhou jezdce prověšený dolů. Vyklenutí a „energetický kruh“ nejsou přítomné.

Prodloužení klusu: Jezdec sedí v rovnováze, se vzpřímeným trupem, nezaklání se. Horní linie koně je protažená, šíjový vaz napjatý. Vyklenutí a energetický kruh jsou nedotčené. V tomto držení těla má kůň dostatečnou volnost žuchvy i plecí.

Shromáždění: Jezdec sedí v rovnováze; šíjový vaz je napjatý, týl koně je nejvyšším bodem, nos je před kolmicí; zadní končetiny ohnuté a zatížené. Vyklenutí a energetický kruh jsou nedotčené.

Cval: Jezdec sedí v rovnováze; šíjový vaz je napjatý, hřbet koně „nahoře“. V tomto držení mají jezdec a kůň maximální volnost pohybu a manipulace.

23

24

kapitola 3

Rovnováha a uvolněnost

se napínání“. Aktivní sval se zkracuje, jeho protivník (antagonista) se natahuje, uvolňuje. Pokud chybí dostatečné natažení velkých dynamických svalů, dojde k blokádě kloubů a to brání pohyblivosti jednotlivých částí až celého těla koně. Ten se proto nemůže dobře vybalancovat – a, jak se říká, je ztuhlý.

Na předku Oba dva horní obrázky ukazují koně, kteří i přes předvádění pokročilých cviků nejsou v rovnováze. Jejich vyklenutí není korektní. vpravo: Jezdkyně se zaklání a hází koně na předek. Kůň je vepředu držen příliš zkrátka, pravou přední končetinu má ještě na zemi, zatímco diagonální zadní končetina se už dávno odrazila: jasná známka koně na předku. Prodloužený klus není zajetý zezadu dopředu.

Například nebude došlapovat dostatečně dopředu nebo má zatnuté plece. Vyhýbá se působení jezdce nebo ho ignoruje.

vlevo: Kůň se už ve cvalové piruetě nemůže pohnout, protože jezdkyně mu taháním za otěže a zakloněním se neposkytla dostatek volnosti. Kůň není volný v žuchvách ani v plecích, nemůže už zvednout svůj předek, jak by bylo potřeba pro cvalovou piruetu.

Dlouhodobá ztuhlost koně má za výsledek v mnoha případech problém s rovnováhou a uvolněností pod jezdcem, takovým jezdcem, který není schopen svého koně jezdit skrze hřbet, protože mu dává špatné signály. (Vinu má vždy jezdec - to už přece víme…)

V rovnováze Oba dolní obrázky ukazují korektně vybalancované koně se správným vyklenutím ve stejných cvicích, jako obrázky horní. vpravo: Prodloužený klus ze zádě. Nohosled je korektní: diagonální pár končetin je na zemi současně, nos koně je před kolmicí. Jezdkyně sedí se svislým trupem ideálně přizpůsobená pohybu.

Vedle protažení horní linie prostřednictvím korektně napjatého vyklenutí je dalším hlavním tématem protažení do strany, aby bylo možné koně jezdit v rovnováze. Střídavým ohýbáním a tím i protahováním vnější strany, se kůň korektně narovnává.

vlevo: Jezdkyně má dostatek volnosti v otěžích. Krk koně je volný a může být použitý jako balanční tyč. Plece a s nimi celý předek se mohou zvednout, záď přebírá zatížení. Kůň je podsazený.

Stejně jako člověk je také kůň asymetrický; má jednu slabší a jednu silnější stranu; jednu stranu snáze protáhne (natažená, měkká strana) a na druhé straně jsou svaly zkrácené (dutá strana).

Shrňme si: Uvolněnost, ale ne hadrovitost

Cílem správného tréninku je, aby obě strany byly rovnoměrně natažitelné a stejně silné. Toho se jezdci podaří docílit pouze tehdy, když sám dokáže sedět v rovnováze a má pod kontrolou vlastní rovnováhu.

Kůň má protáhnout svoji horní linii a v pohybu se rytmicky napínat a uvolňovat, aby si jeho hřbet udržel schopnost nést jezdce. Má jít rovně (být narovnaný), obě strany dokáže stejně natáhnout a obě zadní končetiny mohou být stejně zatížené. Pouze tak

může hřbet bez ztuhnutí pružit pod jezdcem a kůň bude „snadno řiditelný“. Chceme, aby se kůň pohyboval pružně a uvolněně, ale ne hadrovitě. Má mít odpovídající tělesné napětí (svalový tonus), nemá se však „zatnout“, protože pak bude pracovat sám proti sobě, bude se při všech pohybech více namáhat, než by bylo nutné.

Uvolněný kůň hledající natažení má být v průběhu výcviku přiježďován gymnastickými cviky, aby zadními končetinami došlapoval pod své těžiště. Tímto došlapováním se nakonec rozvine nosná síla zádě a umožní shromáždění. K tomuto účelu musí pracovat břišní svaly koně. Táhnou zadní nohy dopředu. Dynamické

25

28

Kapitola 3

Vnitřní uvolněnost Každý kůň je jiný, má jiné slabé a silné stránky – psychické a fyzické. Také na tuto jedinečnost je nutné brát ve výcviku ohled. Zde však jde o jinou „uvolněnost“ – o tu psychickou – vyrovnanost a vnitřní klid. Bez vnitřního klidu kůň nemůže uvolnit ani své svaly, bude nevyrovnaný a nepozorný. Musí získat důvěru v člověka. Pouze tak lze dosáhnout vnitřní i vnější uvolněnosti, popř. ji zlepšit. Budování důvěry lze podpořit různými cviky ze země a na lonži (viz tam). Platí: Důvěra a vnitřní uvolněnost vedou

Kapitola 4

k vnější uvolněnosti (to platí pro koně i pro jezdce). A dále platí: Uvolněnost a vnitřní klid člověka (= suverenita) se přenáší na koně. Člověk musí důvěřovat svým vlastním schopnostem a koni; k tomu musí přesně vědět, co činí, a být si jistý, že jeho signálům kůň správně porozumí. A musí vědět, co může po koni v tuto konkrétní chvíli požadovat. Takto suverénnímu jezdci kůň poslušnost a spolupráci prakticky daruje. Uvolněnost je „klíčovým pojmem“ pro anatomicky správný trénink, který nakonec vede k harmonické (bez napětí a bez bolestí) spolupráci mezi jezdcem a koněm.

Základní pravidla výcviku a tréninku

Důvěra za důvěru: vnitřní a vnější uvolněnost jezdce i koně a soustředění se na sebe navzájem znamenají harmonické souznění. Suverénní, vybalancovaný a soustředěný jezdec musí na koně vyvíjet jen malý fyzický tlak.

4

29

50

Kapitola 4

Schopnosti posoudit

(ještě) nemožné. To stejné platí pro jezdce. Nekonečné kombinace různých anatomických specifik u koní a jezdců činí z každé kombinace jezdec-kůň absolutně jedinečný pár, který vyžaduje naprosto individuální zacházení. Není možné posuzovat všechny jezdce a koně podle jednoho vzoru a snažit se je natlačit do jedné podoby. Bohužel přesně tak to unáhlený a necitlivý cvičitel rád dělá. Dobré ježdění a anatomicky správný výcvik koní se člení na tři hlavní tematické okruhy: 1. Dosažení společné dynamické rovnováhy jezdce a koně. To zahrnuje dostatečnou stabilitu a uvolněnost. 2. Dosažení co největší volnosti pohybu jezdce a koně za současné minimalizace signálů (kvalita pohybu). 3. Předcházení popř. omezení poškození a řešení problémů anatomicky správným tréninkem. Celková dynamická rovnováha jezdce a koně: dole v natažení, uprostřed v pracovním klusu a nahoře v levádě.

Co přesně je „správně“, to závisí na anatomii jezdce a koně. Protože ani všichni jezdci, ani všichni koně nejsou anatomicky stejně „postavení“, existují velké rozdíly pro význam pojmů správně a špatně. Co je pro jednoho koně správně, nebo co může být aspoň na přechodnou dobu účelné, je pro jiného nesmysl nebo

4.2. Schopnost posoudit Člověk musí svého koně posoudit, aby mu mohl sestavit vhodný tréninkový plán. Přitom se musí být schopen sám sebe vyhodnotit, aby posoudil, jak dalece je sám schopen tréninkový plán dodržet a kde bude v případě nouze potřebovat profesionální pomoc, protože jeho schopnosti nejsou dostatečné. To však nelze v rámci této knihy probrat podrobně, pouze se o tom krátce zmíníme.

51

Pro hlubší pochopení problematiky si můžete přečíst knihu Kerstin Diacont „Erfolgreich arbeiten mit Pferden“ -> funkční okruhy jezdce a „individuální trénink koně a jezdce“. Člověk musí být schopen posoudit sám sebe, aby zjistil: jak působí na své okolí a s ním i na koně, zda svými (často nevědomými) tělesnými signály nepřekrývá to, co chtěl vědomě sdělit, jaké asymetrie, obavy, napětí a ztuhlosti v jeho těle budou omezovat jeho jednání.

Člověk musí být schopen posoudit svého koně, aby: po něm nechtěl to, co kůň (ještě) nezvládne provést, se mohl vůči koni důsledně prosadit, když je to potřeba, sám sobě ani koni nepřivodil žádné zdravotní škody, mohl najít pro sebe i pro svého koně přiměřenou výukovou a učební metodu.

Rozpoznat souvislosti JJezdec musí (roz-)poznat funkční souvislosti určitých pohybových vzorců ve svém vlastním těle, v těle svého koně a nakonec i v celé kombinaci kůň-jezdec, aby mohl cíleně zasáhnout na správných místech, aby odstranil problémy, popř. úplně předešel jejich vzniku.

Posuzování koně: Dva koně ve volném cvalu – ve stejné fázi cvalu, avšak přesto se zcela rozdílnou mechanikou pohybu a držením těla – a s rozdílnými požadavky na trénink a výcvik.

52

Kapitola 4

Kapitola 5

Téměř vždy se vedle svalových komponent vyskytuje také psychika. Široce známá je například souvislost mezi strachem a zatnutím svalů a vyskytuje se u koní i u lidí.

nebo že člověk neutralizoval jednou pomůckou jinou, obecně dostane dvojici jezdec-kůň dál rychleji, než například korekce držení těla koně pomocnými otěžemi.

Vždy existuje více cest, jak vyřešit vzniklé problémy, více míst, na něž lze působit. Některé metody jsou účinnější, protože pracují proti příčině problému. Jiné potírají pouze jeho příznaky. Většina jezdců se pokouší svými korekčními opatřeními určovat „tvar“ koně. Kůň samotný však ve většině případů není spouštěčem potíží. Častěji jsou to chyby v chovu a tréninku koně, nedostatečné schopnosti se vcítit, obavy a ztuhnutí jezdce, chybějící „učitelská způsobilost“ člověka a tak dále… Rozpoznání faktu, že tělo jezdce se zablokovanou pánví překáží pohybu hřbetu koně,

Držení těla koně pod jezdcem pouze odráží pochody v celém systému „kůň plus jezdec“. Nelze ho na delší dobu změnit bez změny „chování jezdce“ nebo bez krátkodobého vzdání se tréninku pod sedlem. A to trenér ani jezdec nepoznají bez přesných znalostí anatomie těla koně.

Anatomie pohybového aparátu a rizika zranění

Ostatně každý sportovec by měl chápat souvislosti ve svém vlastním lidském těle. Budete se divit, kolik problémů můžete odstranit tím, že dostanete pod kontrolu své vlastní tělo a budete schopni přesně řídit veškeré své působení na koně.

5

53

54

Kapitola 5

5.1. Přední a zadní končetiny Abychom dobře pochopili tělo koně, porovnáme ho s tělem, které (snad) už dost dobře známe: s naším vlastním. Obrázek dole ukazuje podobnosti kostry člověka a koně. Pokud se podíváme na stavbu ramena a kyčle, kostěné struktury lidí i koní se svým tvarem podobají. Výrazný rozdíl v oblasti ramene je však klíční kost: Kůň ji nemá. To znamená, že přední končetina koně není žádnou kostí spojená s kostrou trupu. Lopatka a následující kostěné struktury přední končetiny jsou k hrudníku připevněné pomoci svalů a vazů. Paže a stehno koně leží, na rozdíl od našeho

A/a: lopatka B/b: ramenní kloub C/c: pažní kost D/d. loketní kloub E/e: předloktí, vřetenní a loketní kost F/f: zápěstní kloub G/g: záprstí, třetí záprstní kost H/h: spěnkový kloub, základní kloub prstu I/i: prstní kosti, články 3. prstu K/k: kosti pánve L/l: kyčelní kloub M/m: stehenní kost N/n: kolenní kloub O/o: bérce, holenní a lýtková kost P/p: hlezenní kloub, kotník Q/q: zánártní kosti, nárt R/r: spěnkový kloub / základní kloub prstu S/s: kopytní kost / 3. článek 3. prstu

Přední a zadní končetiny

těla, přiložené na trupu. Dejte pozor na to, kde se nachází loket koně a kde jeho koleno. Když příště budete u svého koně, nahmatejte si například jeho loketní hrbol. Co jednou pocítíte svýma vlastníma rukama, to už tak rychle nezapomenete. Náš zápěstní kloub odpovídá zápěstnímu kloubu koně (pozn. překl.: známý také pod názvem karpus nebo „přední koleno“) a náš kotník je u koně hlezno. Určitě už jste slyšeli, že kůň běhá po „prostředním prstu“. Z našich pěti prstů koním zůstal jen jeden. Rudimenty našich ukazováků a prsteníků najdeme i u koně v podobě obou bodcových kostí, tedy 2. a 4. záprstní kosti. U nás lidí jsou

Srovnání kostry člověka a koně

záprstní kosti označené čísly jedna až pět, jednička je záprstní kost palce. Podívejte se na končetinu koně z vnější strany a prohmatejte zadní hranu třetí záprstní kosti shora dolů, v dolní třetině ucítíte malý tvrdý uzlík: to je rozšířený dolní konec bodcové kosti. Z pohledu lidské anatomie je to zbytek záprstní kosti, na kterou by navazoval náš 4. prst, čili prsteník. Stejně tak se na vnitřní straně „přední holeně“ nachází zbytek 2. záprstní kosti, který by dále pokračovala jako náš 2. prst, čili ukazovák. Podívejte se nyní na vlastní ruku. Který kloub na ní odpovídá spěnkovému kloubu koně? Je

Srovnání: lidská ruka a přední končetina koně.

zápěstní kloub

to kloub mezi kostmi záprstními a prostředníkem, takzvaný základní kloub našeho prstu. Pokud se blíže podíváme na svůj prostředník nebo na prostřední prst naší nohy, zjistíme, že má tři kostěné části. Stejně tak je tomu u koně pod spěnkovým kloubem: Máme tam spěnkovou kost, korunkovou kost a kopytní kost. Příroda koni přimyslela ještě několik dalších kostí, které slouží šlachám ohýbačů prstu jako jakási kladka: střelková kost a sezamské kosti spěnkového kloubu. Tam, kde klouže šlacha přes kostěný výčnělek, je chráněná šlachovou pochvou jako dobře vypolstrovanou slupkou. Samotná šlacha se skládá z takzvaných kolagenních vláken,

Nahmatejte si rozšířené konce bodcových kostí (nahoře). … a loketní hrbol (dole).

třetí záprstní kost (tzv. „přední holeň“) spěnkový kloub

spěnková kost

korunková kost kopytní kost

55

68

Kapitola 5

Kopyta

Kopyta

vnější strana

zepředu/shora

třetí záprstní kost

třetí záprstní kost

úpon mezikostního svalu na sezamské kosti

spěnková kost korunková kost

úpon šlachy úpon šlach kopytní chrupavka

2 sezamské kosti

zezadu/zdola (od chodidla)

úpon šlachy povrchového ohýbače prstu

střelková kost

úp on

úpon šlachy hlubokého ohýbače prstu

y

kopytní kost

šla ch

korunková kost úpon šlachy

střelková kost kopytní kost

Kostěné struktury kopyta

modrá = kopytní pouzdro

Šlachy a vazy zezadu/zdola (pohled od chodidla) a z vnější strany šlacha hlubokého ohýbače prstu šlacha hlubokého ohýbače prstu mezikostní sval šlacha povrchového ohýbače prstu

šikmé sezamské vazy šlacha hlubokého ohýbače prstu

postranní sezamské vazy přímý sezamský vaz

šlacha povrchového ohýbače prstu

třetí záprstní kost

záprstní povrchový příčný vaz (tzv. anulární vaz)

spěnková kost

dolní sezamské kosti postranní vaz korunkového kloubu

pahýl šlachy korunková povrchové- kost ho ohýbače prstu kopytní kost

Kopyto s tepnami, nervy a žílami

oprostit od ohraničeného, izolovaného posuzování jednotlivých částí těla, jako „ale, to je jen kopyto…“.

To neplatí pouze pro problémy na kopytech, ale, jak už bylo řečeno výše, pro jakoukoli problematiku postihující končetiny a hřbet koně, ať už jsou získané nebo vrozené. (Viz také „Jezdec a kůň jako uzavřený systém“ na str. 30 – Každá změna, popř. každé chybné zatěžování na libovolném místě působí také na celý systém!)

Onemocnění kopyta

kopytní chrupavka

spěnková kost

mezikostní sval

Kopyta nelze spustit z očí, protože souvisejí s mnoha nemocemi, ať už přímo v oblasti kopyt, např. podotrochlóza, nebo v oblasti hřbetu, např. ztuhnutí svalů. Deformace kopyt mohou koně a bolet a tím ho nutit, aby se uchýlil k ochrannému držení těla a nekorektnímu zatěžování končetin, což pozorovateli na první pohled ukazuje na úplně jiné části těla.

chrupavčitá kluzná plocha pro šlachu hlubokého ohýbače šlacha společného natahovače prstu vaz mezi kopytní chrupavkou a korunkovou kostí šlacha hlubokého ohýbače prstu

Proto se v rámci celkového posouzení koně v následující kapitole ještě podrobněji zmíníme o tradiční čínské veterinární medicíně. Jedno je však třeba připomenout už teď, aby se zdůraznila souvislost kopyta s celým organismem: všechny meridiány (energetické dráhy) mají své počáteční nebo koncové body na korunce kopyta. Podle konceptu „starověkých bodů“ jsou tyto body na korunce takzvané „body pramene“. Zde se energie meridiánu nachází na povrchu a lze ji snadno stimulovat. Skrze tyto body lze mít velmi silný vliv na energetickou situaci příslušného meridiánu a tím i na celé tělo. Ještě je třeba provést přesné výzkumy, které by například sledovaly působení vytlačené korunky, která tyto body stlačuje a tím trvale dráždí. Je důležité se

Kde to je jen možné, měli by mít koně možnost běhat bez podkov; v tom jim pomůže dobrá péče o kopyta a pro koně odpovídající ustájení plné pohybu. To je to nejzdravější pro celý jejich pohybový aparát.

Je snadné pochopit, že kopytní mechanismus konstruovaný přírodou mnoho tisíc let podporuje dobré prokrvení celé končetiny. Proto má i při mnoha onemocněních kopyt a končetin bosé kopyto výhodu oproti podkovanému. U dobře prokrvené končetiny se mohou například dobře odplavovat zánětlivé produkty a stavební látky dobře dojdou do svého cíle. Je důležité vědět, že i při „těžkých“ nemocech kopyta, jako je například schvácení nebo podotrochlóza, je může dobře opečovávané bosé kopyto vyléčit– někdy je to dokonce předpoklad skutečného vyléčení. V případě schvácení kopyt, jehož příčinou je vždy porucha metabolismu, je k lokální léčbě koně nutná i léčba celková, které zlepší metabolismus a uleví vylučovacím orgánům, jako jsou játra a ledviny. V akutní fázi schvácení kopyt se osvědčila velmi stará metoda pouštění žilou. Dokud je hematokrit (= podíl buněčných součástí v objemu krve, tj. indikátor toho, zda lze koni pouštěním žilou ještě odebrat nějakou krev) v normálním rozmezí, tj. kůň není

69

78

Kapitola 5

Držení krku

bez držení těla, nad otěží, hřbet se prověšuje

korektně na otěži, nos před kolmicí

korektní natažení

nejdříve na krku, protože tím se ochlazuje přednostně krev tekoucí do hlavy – je přirozené, že jako první se tělo snaží ochladit mozek, který je na přehřátí nejcitlivější). Také nadměrné přežvykování s „pěnou u huby našlehanou jako sníh“ není známkou uvolněnosti a „měkké huby“, ale spíš nervózního napětí. Lehké překusování s trochou bílé pěny v koutcích huby (pozn. překl.: často se u nás říká „bílá rtěnka“) je naopak známkou klidné, spokojené činnosti huby. U jezdeckých stylů, které jen málo pracují s otěžemi nebo při ježdění na bezudidlovém uždění (bosal, sidepull, hackamore) koně často nepřežvykují, protože jim do huby nepřicházejí žádné impulzy – přesto mohou být uvolněni v týlu.

Tento kůň utíká před přilnutím tím, že se „zaroluje“ (jde za otěž). Povolením otěží nebo zádrží směrem nahoru (viz poslední kapitola Cviky) je nutné dostat jeho nos opět před kolmici, jak je tomu na pravém obrázku.

vpravo vně: Extrémně převrácené „vyklenutí“; lze předpokládat, že tento kůň bude trpět bolestí hřbetu.

5.2.2. Různá držení těla Přirozené držení těla a vliv hmotnosti jezdce nadměrné natažení

nadměrné natažení se silně zmáčknutými krčními obratli; hřbet není schopen nést

Volně běžící kůň používá svůj krk jako balanční tyč a nese ho (většinou) šikmo vzhůru s nosem lehce vystrčeným dopředu. Toto normální držení po koni vyžaduje tu nejmenší námahu. Žvýkací svaly jsou povolené, ale huba je uzavřená. Zadní končetiny sunou koně dopředu (posuvná síla). Bohužel se toto přirozené držení těla nehodí pro práci pod jezdcem. Kůň reaguje na váhu jezdce: zkrátí horní linii krku a nechá hřbet klesnout. Toto držení těla z dlouhodobého hlediska poškozuje jeho zdraví a je třeba ho prostřednictvím výcviku změnit.

Ostražité držení dostane svaly do „přípravného“ napětí a tím zabrání tomu, aby koněm prošly pomůcky.

Ostražité držení těla Ostražité držení těla se od normálního liší vysoce zvednutým krkem. Neslouží k okamžitému pohybu, ale k posouzení situace a k přípravě na úprk popř. na boj. Zvednutí hlavy je pro koně namáhavé, poskytuje mu však lepší přehled a dostává svaly do „přípravného“ napětí.

Takové napětí je s ohledem na explozivní bojovou nebo únikovou reakci pro koně pod jezdcem zcela kontraproduktivní, protože každý pohyb nejdříve na krátkou chvíli zamrazí. Každý, kdo již jednou seděl na takto „ostražitém“ koni, ví, že je to na něm jako na bedně s dynamitem – a žádné pomůcka jím už neprojde…

79

102

Kapitola 7

Obrazové představy

Obrazné představy v tradiční čínské veterinární medicíně (TCVM)

Stará lidová rčení a úsloví – i v západním světě

Posouzení koně podle tradiční čínské veterinární medicíny (TCVM)

7

„Jaterní oheň, který vystupuje do očí“ – to může být čínská diagnóza akutního zánětu spojivek. V našich uších to zní poměrně zvláštně. Ale přemýšlejme chvíli v obrazech, což je v čínské filozofii zcela samozřejmé. Co si spojujeme s ohněm? Červenou barvu, horko. Tak také často vypadají oči a spojivky, když jsou postižené zánětem spojivek. Ale proč „jaterní“ oheň? Co mají játra společného s očima? Už jste se někdy dívali do očí alkoholika? Jeho bělima (to bílé v očích) je žluté, lékař řekne „ikterus“, čili žloutenka. To lze brát jako příznak toho, že je narušená funkce jater. Takže i my v západním světě známe souvislost mezi játry a očima. Tradiční čínská veterinární medicína (TCVM) říká: „Játra se otevírají v oku.“ Nyní už se nebudete bát a při dalším zánětu spojivek budete předpokládat nemocná játra. Pojem „játra“ však v tradiční čínské medicíně zasahuje mnohem dále a nezahrnuje pouze dotyčný orgán. V čínském vnímání světa plní játra celou řadu úkolů, například uskladňují krev a udržují šlachy, svaly a kopyta silná a hladká. Ztuhlé svaly tak mohou být například známkou disharmonie „jater“. V tomto případě však nemusí být nutně nemocný tento orgán, veterinář proto při vyšetření krve nenajde žádné příznaky onemocnění jater. Daná disharmonie se vztahuje

pouze na proudění energie a na funkce, které TCVM játrům připisuje. Přestože je diagnostika podle TCVM velmi jemná, často dokáže zjistit metabolickou poruchu ještě dřív, než se tato projeví změněnými hodnotami v krvi. Čínská medicína má výrazný preventivní charakter. Člověk jde obvykle k lékaři, když mu není dobře, ne až tehdy, když je hodně nemocný. Preventivní léčba je základní součástí východního léčebného systému. Tím se nemyslí pouze „používání léků“, ale i správná výživa a přiměřený životní styl, které ve východním pohledu na svět hrají větší roli než v západním. U koní to znamená především splnění jejich základních potřeb dobrého krmení, čerstvého vzduchu, dostatečného pohybu a sociálních kontaktů. Kůň jako kořistní zvíře je velmi vnímavý na stres, strach nahánějící situace a výkonnostní tlak. Musíme mu proto i během závodní sezóny opakovaně dopřávat přestávky, dny, kdy se „jeho duše může toulat“ a kdy bude trávit svůj čas pouze s dobrými kamarády ve výběhu. Společnost je pro koně důležitá, musí být ale příjemná. Pokud ve svém boxe nebo v otevřené stáji nemůže v klidu žrát, protože ho jeho závistiví kolegové ohrožují a bojují s ním, vzniklý stres silně ovlivní jeho trávicí trakt. Žaludeční vředy nejsou u koní žádnou vzácností.

103

112

Kapitola 7

Akupresura

Všechny body každého meridiánu jsou očíslované a jejich stimulace má speciální účinek. Podívejte se na obrázek průběhu meridiánu močového měchýře na krku a hřbetě a pokuste se ho najít u svého koně. Začněte na krku kousek za uchem a jedním, dvěma prsty jděte po jeho průběhu. Lehce rovnoběžně s hřebenem krku, potom následujte horní okraj lopatky a pokračujte po hřbetě – asi na šířku dlaně od páteře. Zkoušejte různou sílu tlaku, tlačte celu dlaní, prstem nebo třeba propiskou (se zastrčenou tuhou). Vyzkoušejte si to; není to tak těžké, když budete sledovat svůj cit. Akupunkturní body u koně rozhodně nejsou nepatrné. Většinou bod ucítíte jako malé chladné místo, na které můžete pohodlně položit špetku prstů. Při diagnostice podle bodů „shu“ můžete začít také zezadu: Najděte poslední žebro a prstem projeďte po jeho zadním okraji

Body „shu“ „shu“ přiřazený meridián lokalizace na meridiánu močo vého měchýře (MM) MM 13 perikard MM 14 zadní střední MM 15 plíce MM 16 [krvetvorba] MM 17 žlučník MM 17’ žaludek MM 18 játra MM 18’ tři ohřívače MM 19 slezina MM 19’ [moře Qi] MM 20 tlusté střevo MM 21 [brána původu Qi] MM 22 tenké střevo MM 23 močový měchýř MM 24 - MM 25 ledviny

11. ICP zezadu 10. ICP zezadu 9. ICP zezadu 8. ICP zezadu 7. ICP zezadu 6. ICP zezadu 5. ICP zezadu 4. ICP zezadu 3. ICP zezadu 2. ICP zezadu 1. ICP zezadu za posledním žebrem mezi 1. a 2. bederním obratlem mezi 2. a 3. bederním obratlem mezi 5. a 6. bederním obratlem

(další možná bolestivost na tlak pro ledviny je přímo na páteři mezi posledním bederním obratlem a 1. křížovým obratlem a celé okolí křížové kosti)

akupresurní bod

poloha

účinek podle TCVM

plíce 11

Na vnitřní straně končetiny na korunce v prohlubni před kopytní chrupavkou

stimuluje plicní Qi, čistí horko, odvádí vítr

tlusté střevo 11

Na ohnutém předloktí na konci předloketní rýhy na výstupku pažní kosti

čistí horko, podporuje plec, reguluje a zvlhčuje tlusté střevo

žaludek 1

Na dolním očním víčku pod středem zornice

čistí oko, čistí horko, odvádí vítr

žaludek 36

Na vnější straně zadní končetiny asi na šířku dlaně pod kolenním kloubem

podporuje žaludek a slezinu v jejich trávicích funkcích

slezina 3

Na vnitřní straně zadní nohy pod hlavou bodcové kosti

posiluje slezinnou Qi, rozptyluje vlhkost a hlen

slezina 6

Na vnitřní straně zadní nohy, asi na šířku dlaně nad hlezenním kloubem na zadní straně holenní kosti

podporuje slezinu a ledviny, harmonizuje jaterní Qi, čistí vlhké horko, reguluje hospodaření s vodou, redukuje otoky

perikard 7

Na vnitřní straně přední končetiny v ohnutí karpálního kloubu Na vnější straně přední končetiny pod hlavou bodcové kosti Na vnitřním očním koutku v prohlubni

uklidňuje ducha a snižuje lekavost, ochlazuje srdeční oheň, uvolňuje hrudní koš

močový měchýř 10

Na krku, asi na šířku dlaně za uchem a tři prsty od hřebene hřívy

vyhání horko, čistí rozum, posiluje hřbet

močový měchýř 40

Na zadní končetině uprostřed podkolenní jamky

harmonizuje a posiluje oblast bederní páteře a křížové kosti

močový měchýř 62

Na vnější straně zadní končetiny v prohlubni mezi patní kostí a holenní kostí

harmonizuje meridián močového měchýře, uvolňuje svaly a šlachy, vyhání vítr, mírní bolesti, čistí vědomí

tenké střevo 3

močový měchýř 1

Body „shu“ na meridiánu močového měchýře 13 14 15 16 17 17’ 18 18’ 19 19’ 20 21 22 23 24 25

podporuje páteř a hřbet, čistí horko, vítr a vlhko, podporuje šlachy čistí oči, vyhání vítr a horko

113