ÚVOD 2 DEMO-DEMOKRACIE 3-8 JAN PALACH 9-12 LIDSTVO V ČÍSLECH PROČ JSME EXTRÉMISTÉ 18 POLITICKÁ SITUACE CO S NÁMI BUDE DÁL?

ÚVOD

2

DEMO-DEMOKRACIE

3-8

JAN PALACH

9-12

LIDSTVO V ČÍSLECH

13-17

PROČ JSME EXTRÉMISTÉ

18

POLITICKÁ SITUACE

19-20

CO S NÁMI BUDE DÁL?

21-23

O ISLAMIZACI

23-32

CHARLIE HEBDO

32-40

MÁME SE BÁT?

41

-1-

Poznámka redakce Vojtěch Pavlů

Vcházíme do prvního tematického okruhu. Jde opět o demokracii samotnou. A co že si o ní myslím já? Bohužel (nebo možná bohudík) jsem neměl možnost zažít cokoli jiného. Nemohu si udělat obrázek o této sféře organizace, uskupení mnoha individuí, lidí, samostatných osobností. Nicméně si mohu udělat částečný obrázek ze zkušenosti jiných. „Dva blbci přehlasují jednoho inteligentního.“ – prostá a téměř každodenní situace, zkušenosti máme s tímto každý. Už jen z pohledu našeho, studentského - například při prostém výběru hry při tělesné výchově. Přesnější modifikací může být tento citát: Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat. Benjamin Franklin Dalším ukazatelem pro nás může být to, že se stále opakuje myšlenka špatnosti tohoto systému napříč historií. Proč? Nejvýraznější vadou je to, že sama sebe může zrušit. Jak se Hitler dostal k moci? No, čistě demokraticky. Nebo ne? Proto bych tuto svou krátkou úvahu ještě rád uzavřel krátkou citací jednoho britského velikána. Říká se, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli. Winston Churchill

Citát k výročí 25. února 1948: Klement Gottwald, komunistický prezident a masový vrah, ve svém projevu v parlamentu 21. prosince 1929 pronesl následná slova, která se bohužel ukázala jako prorocká, škoda, že jim občané lépe nenaslouchali: „A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nevyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk …“ Otázka pro občany České republiky: Co se na konci roku 2014 odjel do Moskvy učit předseda KSČ soudruh Filip? Čí krk je v ohrožení dnes?

-2-

DEMOKRACIE Michal Veselý Student 3.B Demokracie je státní režim, který je v posledních několika dekádách majoritou u vyspělých států. Tento režim má velké množství příznivců, ale snad i větší množství odpůrců – je tato kritika oprávněná? Demokracie se odlišuje od totalistických režimů v tom, že dává svým občanům právo výběru a dává řízení státu, do určité míry – jako například volby, vytváření politických stran aj., do jejich rukou. K tomuto bodu se vztahují jak hlavní pozitivní, tak negativní stránky této vlády. Oproti méně svobodným režimům zde nemůže stát porušovat základní lidské práva či zakázat, až na některé výjimky, opustit zemi pobytu a podobně. V ideálním případě se stát řídí tím, co je nejlepší pro občany a ne soukromými cíli několika šťastných představitelů vlády, ale často tomu tak není. Musí se počítat s tím, že každý volič nemá ideální společenský rozhled a tudíž vlastně neví, co chce. Takovýto občan se obyčejně bojí změny, a buď chce systém radikálně změnit (volení například komunistické strany), nebo ho chce nechat takovým, jaký je. Tito lidé potřebují být ke zvolení nějaké strany takzvaně „rozhoupáni“, pro takové lidi jsou pořádány volební kampaně, kde představitelé určité strany přesvědčují budoucí voliče o volení právě pro tuto konkrétní stranu – většinou slibováním různých reformních změn. Pokud takováto skupina ve volbách uspěje, většinu svých slibů stejně nesplní a tento cyklus se při dalším volebním období opakuje. Nesplnění těchto slibů je většinou způsobeno jejich nereálností – snížení státního dluhu, zdvojnásobení starobního důchodu a státem placené vysokoškolské vzdělání pro všechny studenty během jednoho volebního období není v možnostech kdejaké politické strany. Představitelé jednotlivých stran toto samozřejmě vědí, ale jsou tyto lži „nuceni“ používat k tomu, aby se mohli ve vládě prosadit, běžný volič na to totiž „bere“. Podle mého názoru je hlavní problém této „vlády lidu“ v tom, že hlas naprosto každého občana má stejnou váhu a prakticky každý jedinec má možnost volit – má opravdu každý regulérní zaměstnanec dostatečný nadhled na politickou situaci, který by mu umožnilo nestranně a objektivně volit v zájmu celého obyvatelstva a nejenom sama sebe? Jsou opravdu všichni lidé dostatečně inteligentní na to, aby se dokázali rozhodovat pro prostředky, které jim nabídnou dlouhodobé výhody přes momentální zisk? Nedá se přít s tím, že svoboda slova, tisku, pohybu aj. jsou výborné věci, bez kterých se kvalita života rapidně snižuje, ale je hodnota volby každého občana stejná? Nebyl by systém lepší, kdyby hlasy „důležitějších“ představitelů obyvatelstva měli větší váhu?

-3-

DEMOKRACIE Ondrej Popov Student 3.B Demokracie, dnešní dobou až možná moc používaný pojem, ovšem pokud se zeptáme například 10-ti lidí, dostaneme s velkou pravděpodobností více odpovědí. Někdo nám může říci, že je to tyranie většiny, jiný odpoví vláda lidu. Ovšem jak moc lze posoudit, který z těchto dvou lidí má pravdu, která odpověď je ta správná? Další otázka by mohla být, která odpověď se nám libí více. Můj názor, i přes všechny dokumenty nebo filmy i knihy, které máme o jiných formách vlád (ideologiích), ať už je to komunismus, či dokonce nacismus, nemusí být objektivní a to hlavně z jednoho prostého důvodu. Já tu dobu nezažil, pro mě to tedy znamená, že nemohu moc dobře srovnat demokracii s jinými ideologiemi. Ačkoli by většina dokumentárních pořadů nebo knih měla být objektivní, často se můžeme setkat s tím, že není. Demokracie podle mě nemůže nikdy fungovat, tak jak bychom si představovali, ze stejného důvodu, proč nemůže fungovat komunismus. Jsme pouze lidé. A tudíž ti co jsou zvoleni jako „hlasy lidí“, si s největší pravděpodobností dříve nebo později budou chtít „nahrabat“ co nejvíce peněz (majetku), aby tak zajistili sebe a své blízké. Tomu se však nevyhneme nikde, a proto si nemyslím, že toto by byl problém přímo v ideologii demokracie, jako spíše v jejím provedení ve společnosti. Každopádně demokracie samozřejmě nemá jen špatné provedení, přestože si myslím, že ty v České republice převažují, ať už je to vidět u poslanců, co si sami zvyšují platy, stále dokola a dokola, anebo nepřiměřeným hospodařením s financemi ve státní sféře. Nicméně já jako občan narozený roku 1997 nemohu moc dobře porovnat, jak moc se liší demokracie a např. komunismus v těch plusových vlastnostech (čistě teoreticky každá ideologie musí mít nějaké plusy a mínus), ale jsem schopen vypíchnout ty špatné, jelikož je vidím dnes a denně, samozřejmě mohu „odpapouškovat“ jednotlivé rozdíly těchto ideologií, ale to by bylo myslím zbytečné. Kdokoli kdo by chtěl prosadit cokoli jiného, než aktuálně panuje v daném státě, stačilo by společnost upozorňovat na „chyby“, které dosavadní vládní zřízení má. Tímto se dostáváme k otázce jaké vnitřní či vnější nebezpečí hrozí „demokracii“. Hned na tuto otázku odpovím, nebezpečí hrozí jak ignorací malých problémů, tak neřešení problémů velkých. Zkrátka žádná ideologie není „sluníčková“ a demokracie aktuálně vypadá jako „nejmenší zlo“. Nicméně toto je názor někoho, kdo žádný totalitní režim nezažil, a doufá, že nezažije, a také doufá, že se demokracie požene k lepším zítřkům.

DEMOKRACIE student 3. ročníku (redakci je jméno známé)

-4-

Pod slovem demokracie si můžeme představit hned několik významů, ačkoliv podle mého názoru nejhlavnějším znakem by mělo být svobodné, ačkoliv také chytré projevování a propagování svého názoru, bez ovlivnění druhých osob. Všichni si dnes myslíme, jakou máme demokracii, ale opak je nám pravdou. Podívejme se třeba na nedávné události na Ukrajině, které vzbudily rozruch a napětí po celé Evropě a dokonce i v Americe, která by se rozhodně neměla zapojovat do této věci, ačkoliv několik zemí, včetně té naší, je proamericky orientována, a tak i kdyby Amerika rozpoutala třetí světovou válku, tak budeme mlčet a nadále souhlasit s veškerými projevy, které Amerika vydá. Je to trochu dáno také mentalitou dnešního národa, že si málo kdo uvědomuje současnou situaci, a celou věc si přebere do jednoduššího chápání. Dnes nám vše usnadňuje práci. Místo mozku používáme počítač, přes který si vyhledáváme informace a do kterého si ukládáme věci, místo toho, abychom si je pamatovali. Samozřejmě tím nechci říct, že veškerá škála informačních technologií je k ničemu. Ale spíše jsme se naučili používat více počítače, než náš mozek, a to bude v budoucnu trochu větší problém, jelikož jsme už tak vyspělá civilizace, že se postupně dostáváme do stavu, kdy budeme hodně zranitelní a skončíme jako Řím, který také díky velké vyspělosti nakonec padl. Ale to jsem trochu odbočil mimo dané téma. Co se týká demokracie jako takové, myslím si, že ji ani defacto nemáme, jelikož si můžeme povšimnout různých podivných chování, které se odehrávají v poslední době, ale můžeme si i povšimnout, že od pádu totality se moc věc nezměnilo. Můžeme si povšimnout, že bývalí komunisté po Sametové revoluci v roce 1989 tzv. "odhodilo knížky " a rázem se z nich stali " pravičáci ". Bohužel jsme národ nejednotný a díky tomu nikdy ani Demokracie nemůže být úspěšná. Bohužel žádný z režimů, který doposud byl, není takový, jaký bychom si my všichni představovali, a bojím se toho, že za chvíli nastane anarchie, která nás povede do záhuby. Vezměte si nedávnou situaci na Ukrajině. Byl tam demokraticky zvolen prezident, kterého nedemokraticky svrhli, a i přesto většina tohoto národa zůstává v klidu, i když se nejednalo o demokratické zasáhnutí, a jediná země, která se ozvala, bylo Rusko na požádání nespokojených občanů, kteří si demokraticky zvolili svého prezidenta. Jen co se do toho Rusko zapojilo, tak mnozí z nás se začali ozývat a vyjadřovat svůj nesouhlas vůči úkonům, které Rusko dělalo. Všichni, kdo tvrdili, že celá Ukrajina je proti tomu, aby se Rusko zapojovalo do jejich situace, jsou ve své podstatě nevzdělaní v tomto ohledu, jelikož kdyby se o tuto věc aspoň trošku zajímali, tak by jim v žádném případě neuniklo, že několik občanů z Ukrajiny raději dobrovolně odešlo z jejich rodné vlasti do Ruska, a to jen z důvodu, jak se to na Ukrajině celé zhroutilo. Vzbouřenci, kteří byli proti svržení jejich demokraticky zvoleného prezidenta alias Proruští separatisté, vyjadřovali svůj nesouhlas stejnou cestou, kterou byl svržen prezident. Tudíž v tomto ohledu nevidím nic špatného na jejich svobodném a demokratickém vyjádření nesouhlasu, které se zvrhlo v občanskou válku.

-5-

Samozřejmě, když se podíváme na situaci v době totality, tak se to srovnalo na aspoň trochu více normální stav, ale také si můžeme povšimnout extrémně velkému zadlužení státu, které časem povede k bankrotu. Díky této situaci náš prezident Miloš Zeman dává část svého platu na splacení alespoň malé části zadluženosti České republiky. Ačkoliv to také mnozí z nás ani nevědí, a je to docela škoda, jelikož dělat demonstrace je sice hezká věc, ale chtělo by je to dělat slušně, a ne se chovat jako dobytci a jako nějaká “verbež“, která ještě trefí vajíčkem německého prezidenta, který si teď o nás určitě říká pár „hezkých“ slov. Toto by bylo asi vše k danému tématu a doufám, že je to dosti srozumitelné, jelikož jsem nepsal k danému tématu, ale spíše jsem dával příklady, díky kterým si můžeme udělat obrázek o tom, jakou máme nebo spíše nemáme demokracii.

DEMOKRACIE Karel Čámský Student 3.B Lidé si pod pojmem demokracie představují svobodu. Svobodu slova, možnost jet na dovolenou kdy se jim zachce, kupovat si produkty celosvětových firem aj. Takže žijeme teď v demokracii? Jestliže teď lidé dostávají, co chtějí, proč jsou tu stále demonstrace proti nynějšímu prezidentovi? Brání nám snad v některé z těchto aktivit? To rozhodně ne. Jasně, občas to přežene s nějakým tvrzením, ale je to skutečný důvod pro nárok na nového prezidenta? Nemyslím si. Lidé si myslí, že máme špatného prezidenta, ale on neudělal pro stát nic špatného. Ponechal nám „svobodu“ z let předešlých, nezačal dělat žádné nesmyslné soudní procesy s pro něj „nepohodlnými“ lidmi ani jiné zvrácenosti. Tak proč bychom měli chtít jiného prezidenta? Říká se o něm, že rád pije. Vlastně v tom já nevidím žádné negativum. Ať si užívá ve svém volném čase. Do toho nikomu z nás není vůbec nic a nikdy nebude. Navíc tyto mediální pomluvy se vůbec nedají pokládat za podložená fakta. Na tomto příkladu to není tak zřejmé, jako když při právě probíhajícím přestupovém období ve fotbale jsou média plná zvěstí o novém přestupu drahého hráče za tučnou sumu, ale nakonec k samotnému přestupu dojde jen z 10% případů. Tak proč bychom měli mediím věřit, že náš prezident je alkoholik, který nedokáže udržet své touhy ani při vykonávání prezidentské povinnosti? Za režim, který máme v České republice, můžeme být rádi. Tedy pokud je pravda, že lidé chtějí „svobodu“, kterou jsem uvedl výše. Například v Korejské lidově demokratické republice (KLDR) mají komunismus, ale my nevidíme plačící lidi, kteří prosí o naší „svobodu“. Oni jsou se svým režimem spokojeni a třeba ho nazývají demokratickým stejně jako my ten náš. Kde se píše, že kapitalismus je ten správný demokratický režim pro všechny? Vždy se najde někdo, kdo je nespokojen s momentální politickou situací ve své zemi. Můj osobní názor na kapitalismus je velice pozitivní. Ale nebudu ho nutit ostatním. Pokud by někdo radši

-6-

jiný režim v naší zemi, tak mu to rozhodně brát nebudu. Žijeme ve „svobodné“ zemi, kde si můžeme zvolit sami, jakého politika/politickou stranu chceme, aby nám vládla. To se myslím dříve nedělo za komunismu. Ale komunismus měl zase jiné pozitiva oproti našemu současnému režimu. Například byla daleko nižší nezaměstnanost a bylo celkově méně chudých ale i bohatých lidí. Lidé si byli rovni téměř všichni. Jenže kdo stojí o to, být si s každým rovný? Co když chce v životě dokázat něco víc? Na druhou stranu život v kapitalismu není žádné peříčko, a aby se člověk někam dostal, musí opravdu tvrdě makat. V tomto režimu je důležitá schopnost „umět se narodit“. Potomci bohatých mají v kapitalismu k úspěchu podstatně kratší cestu, nežli potomci normálních lidí. Na to je naopak skvěle připraven komunismus. Takže který z těchto dvou režimů je opravdu ten demokratický?

Úvaha na Demokracii Václav Grospitsch Student 3.B Co to je demokracie? Je demokracie špatná, nebo dobrá? To je otázka, kterou se zaobírá snad každý. Podle wikipedie je demokracie idea, kde má vládnout lid, pomocí svých zastupitelů. O tom, zda je špatná nebo dobrá, má každý jiný názor. Tomáš Garrigue Masaryk jednou řekl: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám“. V dnešní době je to nejpřijatelnější možnost vlády na světě. Dnes je totiž až příliš lidí, kteří nevěří ničemu. Nechtějí uvěřit lidem, kteří jim říkají, že je toto správné a toto není. Demokracie je dobrá v tom, že většina věcí se řeší formou hlasování, asi bych měl také napsat svobodným hlasováním. Vždyť hlasuje se i u jiných forem vlády, ale tam to nemusí být zcela svobodné. Za další výhodu lze považovat také to, že vláda si nemůže dělat, co chce. A jaká je vláda? Vládu volíme také formou hlasování. Demokracie má však i své nevýhody. Jednou z nevýhod je, a považuji ji za tu nejhorší, že svá práva mohou využívat i ti, co spáchali trestný čin. Někteří lidé si myslí, že demokracie je svoboda, ale není to zcela pravda. Demokracie je spíše svoboda většiny. Zamysleme se nad tím, kdyby v demokratické zemi byla skupina, která nedodržuje morální zásady, a tato skupina byla větší než zbytek populace, která dané zásady dodržuje. Jak by vypadala taková země? Pokaždé by ta větší skupina přehlasovala menšinu, bylo by to správné? Rozhodně ne. Tudíž v demokracii se může stát, že kvalita nebude víc, než kvantita. Osobně si myslím, že nejvhodnější forma vlády je vláda spravedlivého vůdce. Mohl by si dělat, co chce, ale nevyužíval by svých pravomocí pro svou potřebu. Dnes je však tato forma vlády nemožná, především díky způsobu žití a myšlení lidí. Téměř všichni se snaží nejvíce získat hlavně pro sebe. Tudíž se přikláním k demokracii. Dovolte mi na závěr citovat Sokrata:

-7-

"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie."

DEMOKRACIE Růžička David Student 1.B Úvahu na téma demokracie bych asi rád využil spíše k popsání, jak tento termín vnímám a co pro mne jako jednotlivce znamená. Musím přiznat, že je to vlastně poprvé, kdy se aktivně nad pojmem "demokracie" zamýšlím. Jelikož jsem, na rozdíl třeba od svých rodičů, nic jiného nepoznal, přijde mi tento systém zcela přirozený. Co tedy demokracie je? Dle Winstona Churchilla je to sice systém značně nedokonalý, ale lepší zatím nikdo nevymyslel. Tomáš Garrique Masaryk jednou řekl: ,,Demokracie má své chyby, protože občané mají také své chyby.“ Představa demokracie Abrahama Lincolna byla: ,,Tak jako nebudu otrokem, nebudu ani otrokářem.“ Nebo dva vtipné citáty:, ,Demokracie nesmí jít tak daleko, aby se v rodině hlasovalo, kdo je otec.“ a druhý „Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“ To jsem samozřejmě našel na internetu. Co je ale demokracie podle mne? Co pro mne znamená a co mi nabízí? Domnívám se, že demokracie jako systém mi umožňuje svobodně ovlivňovat "svět" kolem. A to minimálně v možnosti svobodně a podle vlastního názoru a přesvědčení volit politiky, prezidenta apod. I když tuto možnost ještě nemám... Nicméně mi připadá nepochopitelné, že to vždy možné nebylo. V tuto chvíli ale asi jako největší dar demokracie vidím možnost volby jako takové. Samozřejmě si toto uvědomuji opět ve srovnání s dobou dospívání mých rodičů. I když jim viditelně nikdo "neubližoval", spousta možností pro ně byla zapovězena. Myslím, že možnost volby je to nejcennější, co nám demokracie nabízí. Pokud chci, mohu být čímkoli. Pilot, lékař, prezident nebo třeba bezdomovec. Stejně tak možnost sbalit si uzlíček a vyrazit kamkoli do světa. Záleží jen na mém rozhodnutí. Bohužel je pravda, že mnoho lidí si demokracii vykládá jako právo "dělat si, co chci", bez ohledu na okolí, pravidla a v mnoha ohledech i zákon. Samozřejmě bych si velice přál, aby těchto skupin či jedinců ubývalo, a aby možnost volby a svoboda rozhodování za sebe sama byla samozřejmostí. Nicméně moc rád bych si ještě pár let užil "bezstarostného" dospívání bez takto těžkých otázek… -8-

Poznámka redakce Vojtěch Pavlů

V poslední řadě zde máme Jana Palacha. Snad největší český symbol boje za svobodu. První pochodeň, která zapálila celý národ.

Čin Jana Palacha Lukáš Chytrý Student 4.L Když bych se měl zamýšlet, nad činem Jana Palacha, tak se pořád a stále vracím k myšlence, že já bych toho nikdy nebyl schopen. V ROZHODNUTÍ OBĚTOVAT TO NEJCENNEJŠÍ, CO mám, svůj život a to ještě tak dramatickým způsobem, nevidím psychikou poruchu ani labilní osobnost, ale snahu probrat národ z pasivity, jež v tu dobu nastala po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Velmi jasně si uvědomoval hodnotu svobody a důsledky okupace. Jeho oběť nebyla zbytečná. Nejen tehdy, ale zvlášť v dalších letech, byl jeho čin oběti spojován s cenou svobody a hodnotou lidského života bez ní. I dnes, v době, kdy vojska opustila naši zemi, mi připomíná, že jsou v životě hodnoty, které nejen že se nedají vyjádřit penězi, ale lidský život je bez nich bezcenný.

Čin Jana Palacha Karel Čámský Student 2.B Říká se, že Jan Palach byl hrdinou a jedním z hrdinů, co nám vybojovali demokracii. Je to opravdu tak? Nepoložil svůj život zbytečně? Podle jeho výpovědi z nemocnice /„Můj čin splnil účel. Ale ať už to nikdo nedělá. Ať se ty studenty pokusí zachránit, aby celý život zasadili ke splnění našich cílů. Ať se přičiní živí v boji.“/ si nebyl tak úplně jistý, že by to udělal s klidným svědomím znova. Já si jsem jistý, že je opravdu jedním z hrdinů. Ne, že by jeho čin otevřel vládě oči, to ne, ale lidem ano. Lidé začali bojovat už jen proto, aby jeho smrt nevyšla nazmar. Aby byl jeho cíl dosažen. A dokázali to. Cíl Jana Palacha byl dosažen i díky jeho statečnému činu. Já osobně bych to nedokázal a obdivuji jeho statečnost a vděčím mu za dobu, ve které mohu dnes žít.

-9-

Jan Palach Jiří Povolný Student 3.D 16. ledna 2015 tomu bylo 46 let od té doby, co se zapálil a na následky o tři dny později zemřel Jan Palach. Je známo, že to udělal především z důvodu pasivního jednání veřejnosti po okupaci v roce 1968. Mě by ale spíše zajímalo, proč zvolil takovéto řešení, které mimochodem inspirovalo spousty lidí, kteří se později také pokusili o sebevraždu. Někdo říká, že je to hrdinský čin a někdo zase tvrdí, že normální člověk by toho nebyl schopen. Ano, já bych určitě nebyl schopen se zapálit a obětovat se „jen“ pro to, aby se národ probudil a zkusil s tehdejší situací něco udělat. Nebylo by ale lepší na místo toho třeba pobuřovat lid k nějaké aktivitě? Ovšem já sem v této době nežil a tak nemohu posoudit, co by bylo lepší, ale zastávám ten názor, že mohl tak mladý člověk, který měl celý život před sebou, zkusit ještě něco jiného, než se upálit.

Jan Palach Vojtěch Sudík Student 4.C Student Filosofické fakulty UK, který se dne 16. ledna 1969 v horní části Václavského náměstí polil hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici. Tam se jej pokusili uhasit svými kabátky výhybkáři dopravního podniku. Poté byl převezen na kliniku popálenin v Legerově ulici. Účastnil se mnoha protestních akcí proti okupaci, včetně „studentské stávky“. Protože však neviděl žádný významný pokrok, pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci, která by probrala společnost z rezignace, do níž se postupně propadala. O tom, že čin Jana Palacha nebyl krokem zoufalého člověka, svědčí přepis rozhovoru, který s Palachem před jeho smrtí natočila ošetřovatelka Zdenka Kmuníčková. Palach jí sdělil, že k tomu, aby se zapálil, potřeboval vztek. Dle mého názoru je vztek dobrá věc, když se správně využije. Přidá vám na kuráži a umožní vám hnát se za svým cílem, aniž byste se ohlíželi za sebe. Bohužel v tomto případě si nemyslím, že to bylo nejlepší řešení. Jak se ale dalo předpokládat, tehdejší vláda vše překroutila, a tudíž tato smrt byla tak trošku „zbytečná“. Ale velice ho obdivuji za to, že se tehdejšímu systému dokázal postavit i za cenu svého života.

- 10 -

Jan Palach Aleš Répaš Student 3.C Dne 16. ledna 1969 se v Praze na Václavském náměstí upálil pan Jan Palach na protest příjezdu armád Varšavské smlouvy do České Republiky z důvodu možné rebelie. Umírá krátce na to, 19. ledna, na den mých narozenin. Dle mého názoru je sebeobětování zároveň velký čin, ale i velká hloupost. Za žádných okolností není třeba ukončit svůj život, a už nikdy ne v nízkém věku. Každý člověk má svůj život před sebou a okrást se o všechen čas, který ostatní nemusí mít v porovnání s Vámi, je hloupost. Na místě Jana Palacha bych se určitě nezapálil. Neměl bych k tomu důvod. Možná že okupace armádami Varšavské smlouvy byla negativní věc pro Českou republiku, ale samo SSSR na sebe poukázalo, jak neumí nastolit pořádek v malém a bezbranném státu jako Česká republika. V době okupace nemohli lidé svůj názor dát moc najevo, ale Jan Palach ho nejspíše ukázal dost jasně. Samozřejmě víme, že protest Jana Palacha nebyl jediný protest proti okupaci. Ale i tak mi celkem nedochází, proč se Česká republika nepoddala totalismu a nebyla jeho součástí bez zbytečných problémů. Stejně by došlo k tomu, že by totalita odstoupila a byla nastolena demokracie. Jenom umřelo zbytečně mnoho lidí včetně mladého Palacha.

Jan Palach Tomáš Vacín Student 4.D Když se zamyslím z psychologického hlediska nad studentem Janem Palachem, myslím, že nemohl být psychicky úplně v pořádku. Nechci urazit jeho osobnost nebo ho nějak zavrhovat, ale nemůžu pochopit, že by si někdo dobrovolně chtěl vzít vlastní život, ještě takovým způsobem, jako je upálení. Život je dar, a přestože každý jednou musí opustit tento svět, myslím, že spáchání sebevraždy je jakési zneuctění a nevyužitá šance. Proto si nejsem úplně jistý, zda se dá považovat jeho čin za správný nebo špatný. Kdo ví, co by Jan Palach dokázal, kdyby se rozhodl jinak!

- 11 -

Jan Palach Ondřej Paďouk Student 4.D Student Filozofické fakulty Jan Palach se dne 16. ledna 1969 upálil v horní části Václavského náměstí na protest proti okupaci Československa. Již před srpnem roku 1968, kdy s obavami sledoval tanky Varšavské smlouvy přijíždějící do Prahy a obsazující všechna strategicky důležitá místa věděl, že to není v pořádku. Co ho ale vedlo k tomuto činu? Myslím si, že se snažil především upozornit ostatní, co se v našich zemích děje. Pravděpodobně byl zklamán tím, že jsou všechny protesty a demonstrace, které pořádali Češi na protest proti okupantům, neúspěšné. Domnívám se také, že už když fotografoval sovětské tanky a stávky, tak chtěl lidi přesvědčit, že okupace není jen dočasná. To se nicméně potvrdilo v listopadu roku 1969, po odhlasování trvalého pobytu sovětských vojsk českými reformními komunisty. Podle mého názoru se Sovětů obával více než ostatní i díky jeho dvouměsíční brigádě, kterou musel absolvovat v Sovětském svazu. Sám po návratu říkal, že byl naprosto šokován tamějšími poměry, a proto si myslím, že nechtěl, aby nastala podobná situace i u nás. Proč se ale rozhodl k tak radikálnímu kroku? Mám dojem, že byl již příliš frustrovaný z předchozích neúspěšných pokusů o viditelnější protesty proti okupantům. Například mohl být zklamaný z toho, že studentský vedoucí ani nereagoval na jeho dopis, kde navrhoval, aby studenti obsadili rozhlas a odvysílali výzvu ke generální stávce. Je také možné, že se inspiroval několika Američany, kteří se na Nový rok upálili na protest proti válce ve Vietnamu.

Upálení Jana Palacha Tomáš Polák student 3.D Jan Palach byl jednadvacetiletý student filozofie, který se před Národním muzeem upálil. Udělal to proto, aby Česko konečně začalo něco dělat se sovětskou okupací. Byl ale jeho čin správný či nikoliv? Rozhodně to bylo něco nevídaného a spousta lidí o tom začalo trochu jinak přemýšlet. Také potom, co se upálil, se v ulicích začalo skoro každý den demonstrovat. Za mě rozhodně to byl správný čin. Vyburcoval tím spoustu lidí a konečně si uvědomili, že je s tím něco potřeba dělat. Ale musel se kvůli tomu uchylovat k tak radikálnímu řešení? Nejspíš ano, protože kdyby udělal něco obyčejného, tak by to s lidmi nejspíš moc nehnulo… Nevím, jestli by se v dnešní době našel někdo podobný. Nejspíš ne…

„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“ Jan Palach - 12 -

Poznámka redakce Vojtěch Pavlů

Nyní se přesouváme do další části Presíku – pracovně jsem ji nazval PD, neboli Problémy Doby. Přes sociální problémy, epidemie (ebola), Ukrajina a oslími můstky až k heslu Je suis Charlie (Já jsem Charlie).

PROGNÓZY O POČTU MUSLIMŮ V EVROPĚ Zpracováno s využitím informací z Reflexu 3/2015 Je poněkud rozpor mezi oficiálními statistikami a odhady. Mnozí muslimové se k islámu nehlásí nebo nejsou praktikujícími muslimy, mnohé státy se při sčítání lidu na víru neptají. Rovněž se liší odhady o tom, kolik je mezi muslimy radikálních „islamistů“, rozuměj ke všemu odhodlaných vrahů, kteří chtějí šířit svůj způsob života terorem a vraždami. Ale i pokud by jich bylo jen 1%, jak někteří říkají, při 1,6 miliardě muslimů to znamená 16 milionů potenciálních vrahů. To je strašné číslo.

Počty muslimů ve světě: V roce 2010: 6,9 miliard lidí

- 1,6 miliardy muslimů

- 23,4%

V roce 2030 (střízlivý odhad): 8,3 miliardy lidí - 2,2 miliardy muslimů

- 26,4%

Počty muslimů v Evropě: Střízlivé odhady americké společnosti Pew Forum for Religion and Public Life: V roce 1990: V roce 2010: V roce 2030:

- 29,6 milionu muslimů - 44,0 milionů muslimů - 58,0 milionů muslimů

- 4,1% populace - 6,0% populace - 8,0% populace

Další odhady o počtu muslimů v Evropě: Radikálnější odhad - Velká Británie a procento muslimů: V roce 2020: V roce 2030: V roce 2040: V roce 2050:

- 8% britské populace - 15% britské populace - 28% britské populace - 50% britské populace

Poznámka č.1: Podobná situace má být podle radikálnějších odhadů ve Francii, kdy má v roce 2050 již dokonce více než polovina populace vyznávat islám. V Rakousku má být kolem roku 2050 většina obyvatel mladších 15 let muslimů. V roce 2050 má být v celé Evropě 20% muslimů. Poznámka č.2: V roce 2015 mají muslimové většinu v 72 zemích světa. V roce 2030 to má být již v 79 zemích.

- 13 -

Poznámka č.3: Podle ministerstva vnitra žije v České republice asi 20. 000 muslimů, z toho však svou víru aktivně vyznává jen asi 3. 500 z nich.

Současný stav počtu muslimů v některých evropských zemích: Francie Velká Británie Německo Itálie Albánie Španělsko Bosna a Hercegovina Nizozemsko Belgie Bulharsko Švédsko Makedonie Rakousko Řecko Švýcarsko Ukrajina Norsko Srbsko Dánsko Česká republika Rusko Izrael Turecko

- 6. 860. 000 - 5. 567. 000 - 5. 545. 000 - 3. 199. 000 - 2. 841. 000 - 1. 859. 000 - 1. 503. 000 - 1. 365. 000 - 1. 149. 000 - 1. 016. 000 - 993. 000 - 812. 000 - 799. 000 - 722. 000 - 663. 000 - 400. 000 - 359. 000 - 377. 000 - 317. 000 4. 000 - 18. 556. 000 - 2. 135. 000 - 89. 127. 000

- 10,3% - 8,2% - 7,1% - 5,4% - 83,2% - 3,7% - 42,7% - 7,8% - 10,2% - 15,7% - 9,9% - 40,3% - 9,3% - 6,9% - 8,1% - 1,0% - 6,5% - 5,1% - 5,6% - 0,1% - 14,4% - 22,7% - 98,6%

Poznámka č.4: V bývalém „socialistickém bloku“ jsou muslimové procentuálně zastoupeni podobně jako v České republice, s výjimkou Ruska.

Některá současná města ze zemí Evropské unie s nejvyšším počtem muslimů: Marseille Bradford Blackburn Birbingham Brusel Rotterdam Luton Amsterdam Malmö Stockholm Leicester Manchester Paříž

- 35,0% - 32,0% - 28,0% - 27,0% - 25,5% - 25,0% - 24,6% - 24,0% - 20,0% - 20,0% - 18,6% - 15,8% - 15,0%

Zpracoval Ing. Radko Sáblík - 14 -

JAK JE ROZDĚLEN SVĚT Z POHLEDU NÁBOŽENSTVÍ A POPULACE, A PÁR ÚDAJŮ O TOM Využity údaje z více časopisů 21. století V souvislosti s hrozbou radikálních islamistů je možná vhodné si připomenout pár statistických dat, které dokreslují, jak je rozdělen svět z pohledu populace a z pohledu vyznavačů různých náboženství. Ale také je nutné si připomenout, že lidí zatím přibývá na Zemi strašně rychlým tempem, a tento trend nemůže prostě trvat příliš dlouho. Je tedy otázkou, co zredukuje počty obyvatel, zda rozumné porodní politika uvědomělých občanů, zda státem řízená porodní politika jako například v Číně, nebo budou muset přijít epidemie, anebo prostě nastane boj o prostor, o zdroje, a ten boj stav lidstva významně zredukuje? Opevní se snad ve svých prostorech rozvinutější státy, vytvoří kolem sebe zdi, anebo se pokusí marně pomáhat uprchlíkům, kterých bude stále více a více, a nakonec už jich bude tolik, že se bude muset něco stát? Každý živočišný druh na světě má svého „predátora“, který daný druh redukuje, někdy rozumně, někdy nerozumně a vyhubí ho. Člověk má jen sám sebe, není zatím žádný jiný predátor, který by populační vlnu přibrzdil. Podle mého se o to nakonec postará člověk sám, nebo se o to postará Země, když nebude dostatek zdrojů. Když vypuknou hladomory, a dají se do pohybu stamiliony či miliardy zoufalých lidí, bojující o své holé přežití, kdo a jak je zastaví? To nejsou nějaké fantasmagorické vize, ale jen obyčejná statistika, kdyby přibývání lidí pokračovalo současným tempem. Co přitom vychází za hausnumera, můžete shlédnout v závěru tohoto příspěvku.

OTÁZKY NÁBOŽENSTVÍ: 10 největších světových náboženství (odhady): Křesťanství - 2. 200. 000. 000 vyznávajících - po celém světě Islám - 1. 600. 000. 000 vyznávajících - Asie, Afrika, Evropa Hinduismus - 1. 000. 000. 000 vyznávajících - Indie, Nepál, Bangladéš Čínské náboženství - 400. 000. 000 vyznávajících - Čína Buddhismus - 350. 000. 000 vyznávajících - Asie, Indie, Srí Lanka Sikhismus 23. 000. 000 vyznávajících - Indie Judaismus 18. 000. 000 vyznávajících - Izrael, USA, Evropa atd. Džinismus 10. 000. 000 vyznávajících - Indie, východní Afrika Bahá´í 8. 000. 000 vyznávajících - Indie, USA a další Čeondoismus 3. 000. 000 vyznávajících - Korea Poznámka: Vyznavači Judaismu, Křesťanství a Islámu věří v toho samého Boha, vznikají v uvedeném pořadí a mnohé od sebe přebírají, dokonce mají více společného, než co je rozděluje.

- 15 -

V kterém státě žije nejvíce vyznavačů dvou největších náboženství: Křesťanství: USA Brazílie Mexiko Rusko Filipíny Islám: Indonésie Pákistán Indie Bangladéš Egypt

- 235. 000. 000 věřících - 169. 000. 000 věřících - 103. 000. 000 věřících - 101. 000. 000 věřících - 84. 000. 000 věřících - 207. 000. 000 věřících - 160. 000. 000 věřících - 151. 000. 000 věřících - 132. 000. 000 věřících - 72. 000. 000 věřících

Nejvyšší čára u roku 2020 znamená křesťanství, druhá nejvyšší islám, třetí nejvyšší hinduismus

OTÁZKA POPULACE: Populace podle kontinentů: Asie Afrika Evropa Severní a střední Amerika Jižní Amerika Oceánie

- 4. 200. 000. 000 obyvatel - 1. 000. 000. 000 obyvatel - 750. 000. 000 obyvatel - 630. 000. 000 obyvatel - 500. 000. 000 obyvatel 40. 000. 000 obyvatel

Největší státy podle počtu obyvatel: Čína

- 1. 400. 000. 000 obyvatel - 16 -

Indie USA Indonésie Brazílie Pákistán Bangladéš Nigérie Rusko Japonsko Celkový počet

- 1. 250. 000. 000 obyvatel - 315. 000. 000 obyvatel - 250. 000. 000 obyvatel - 200. 000. 000 obyvatel - 180. 000. 000 obyvatel - 170. 000. 000 obyvatel - 165. 000. 000 obyvatel - 145. 000. 000 obyvatel - 130. 000. 000 obyvatel - 7. 120. 000. 000 obyvatel (a možná už zase víc)

Několik zajímavostí z populační statistiky: Za jediný den se narodí Každou vteřinu se narodí Přitom ročně je cílených potratů Ročně je samovolných potratů Ročně se narodí mrtvých dětí

- 250. 000 lidí - 3 lidé - 800. 000 - 500. 000 - 30. 000

Země s nejvyšším věkovým průměrem: Maroko Japonsko Itálie Německo Rakousko

- 49 let - 45 let - 44 let - 44 let - 43 let

Česká republika s průměrem 40,5 let je 28. nejstarším státem světa. Země s nejmenším věkovým průměrem: Uganda, Niger a Mali, vše z Afriky

- mezi 15 až 16 lety

Pokud by se nezměnila současná porodnost, především v chudších zemích, a pokračoval současný trend přibývání lidí, tak by na Zemi bylo: V roce 2050 V roce 2150 V roce 2350

-

10. 000. 000. 000 lidí 300. 000. 000. 000 lidí 1. 000. 000. 000. 000 lidí (slovy bilion)

Což, jak všichni uznají, dost dobře není možné. Tak co se stane?

Zpracoval Ing. Radko Sáblík

- 17 -

Poznámka redakce Michael Kalista

Nemýlím-li se, tak se vzdělaností klesá plodnost. V rozvojových zemích se může, po určité hranici dosažené životní úrovně, porodnost snížit. A když ne? Doporučuji shlédnout britský seriál UTOPIA (2013), který se na řešení této problematiky dívá z poměrně střízlivého a reálného pohledu.

Proč se lidé uchylují k extremismu? Jiří Němec Student 3.L Extremismus je velmi obsažné téma, takže se ve své úvaze tímto tématem a položenou otázkou budu zabývat v obecné rovině. V úvodu bych chtěl citovat ze slovníku cizích slov, co je to extrémní a extremismus. Obě slova spolu úzce souvisí. Extrémní znamená krajní, přemrštěný, výstřední. Extremismus je záliba v extrémech, z pohledu společnosti je to porušování či neuznání základních etických, právních, důležitých standardů, zejména ve spojení s verbální či fyzickou agresivitou nebo hrozbou násilí. Extremismus bývá dělen například na politický, náboženský, ekologický a národnostní. Vraťme se k základní otázce. Myslím si, že extremismus souvisí s celkovými změnami ve společnosti. Asi je to i důsledek špatné atmosféry. Bourá totiž hranice lidské slušnosti a společenské přijatelnosti. Co dřív nebylo možné, stává se normou. U řady lidí se z jejich pohledu prohlubují deprese ze sociálního vyčlenění nebo ztráty zaměstnání a proto se uchylují k extremismu. Lidé s extrémní životní situací mohou řešit problémy extrémně. V posledních letech se extremismus stal běžnou součástí našeho slovníku, setkáváme se s ním prakticky každý den, čteme o něm v novinách, slyšíme ho z televizních zpráv, díváme se na extremisty ve filmu. Je tak snadné něco napodobit, co jim přinese pozornost médií, u sympatizantů získají obdiv a úctu, budou mít pocit naprosté svobody rozhodování. Významným faktorem extremismu je i nespokojenost se sebou samým, společenským postavením, politickým uspořádáním. Své činy konají jako jednotlivci nebo jako organizovaná skupina. Tak či onak nacházejí pak své místo ve společnosti a utvrzují se v tom, že jsou jedineční a nepostradatelní. Někde jsem četl, že extrémisté mají nízké vzdělání. Myslím si ale, že zvláště extremistické skupiny vedou charismatičtí vůdci s vyšším vzděláním. Ti právě tvoří ideologii extrémistických hnutí. Nárůst extrémistických činů možná i souvisí s lhostejností veřejnosti. Dokud se v bezprostřední blízkosti nestane něco extrémistického, chová se veřejnost, jakoby se jí to netýkalo. Příkladem může být i nedávný útok na satiristický týdeník Charlie Hebdo v Paříži. Po útoku lidé ochotně přijímali nejpřísnější bezpečnostní opatření, demonstracemi - 18 -

vyjadřovali svoji nespokojenost, diskutovali, vyvíjeli tlak na vládu, aby ochránila jejich životy a majetek. Co říci závěrem? V budoucnu k potlačování projevů extremismu budou možná vlády nuceny použít totalitních metod. Zákaz publikace sporných článků, knih, cenzura zpráv, zpřísnění imigračního zákona, kontrola pohybu občanů … Ale to je zase omezení svobody slova, osobní svobody, práv občanů. Začarovaný kruh, že?

VÝROKY SAJIID QUTBA Sajjid Qutba (1906 až 1966), popravený v Egyptě za snahu zavést islamistický režim, považovaný za „otce“ myšlenek džihádu, z jeho díla „Milníky na cestě“ citují a těží současní islamističtí teroristé: „Na zemi je jen jedno místo, které je možné nazývat příbytkem islámu. Je to místo, kde se etabloval islámský stát, kde je šari´a základní autoritou, kde jsou uplatňovány Boží tresty a kde všichni muslimové řídí záležitosti ve vzájemné shodě. Zbytek světa je příbytkem nepřátelství a války.“ Sajjid Qutba podruhé: „Existuje pouze jediný právní řád, který má být následován – a to je šari´a. Vše ostatní je pouze výsledkem emocí a vášní.“ Sajjid Qutba potřetí: „Žádný politický systém ani materiální moc nesmějí klást na cestě výzvy k Bohu překážky. Každý jedinec by měl mít volnost ji přijmout nebo odmítnout na základě naprosto svobodné vůle. Ale nesmí klást odpor nebo proti ní bojovat. Když tak někdo činí, je povinností islámu bojovat proti němu, dokud není zabit nebo dokud nevyhlásí, že se poddává.“ Sajjid Qutba počtvrté: „Nyní se všichni lidé na zemi dělí na tři druhy: První jsou muslimové, kteří v Něho věří, druzí jsou ti, s nimiž On je v míru, a třetí jsou ti ustrašenci, kteří s Ním vedou válku.“ (On = Bůh) Sajjid Qutba popáté: „Islám má prostě právo převzít iniciativu. Není výplodem žádného národa, zřízení nebo vlasti. Je to Boží metoda a světový řád. Má právo zničit všechny překážky ve formě institucí a tradic, jež omezují lidskou svobodu výběru. Věčný osvobozenecký boj prostřednictvím vzedmutí džihádu bude trvat, dokud celé náboženství nebude patřit Bohu.“

Pohled na současnou politickou situaci Martin Hybš Student 1.D Začátek letošního roku není zrovna radostný. Když se podívám do denního tisku, nebo stačí otevřít úvodní stranu internetového portálu, okamžitě se ze všech stran skloňují jediná slova „ISLÁM a TERORISMUS„ Co vlastně obyčejný člověk, ale i my víme o „islámu a terorismu„. Popravdě musím konstatovat, že události posledních dní ve mně vyvolávají řadu otázek, ale chybí mi odpovědi. Proto jsem se pokusil být nezaujatý a zároveň nestranný a začal pátrat po - 19 -

skutečnostech, které mi pomůžou s orientací v tolik propíraném tématu a dají mi odpovědi. Islám je náboženství založené na učení proroka Mohameda, působícího v 7. století. Islám znamená „podrobení se“, odevzdání se bohu (Alláhu). Stoupenec Islámu je muslim. Muslimové věří, že bůh Mohamedovi zjevil Korán. Mohameda nepovažují za zakladatele, ale za obnovitele původní víry Adama, Noeho, Abraháma, Mojžíse, Ježíše a proroků. Podle tradice židé a křesťané zkreslili zjevení dané bohem změnou textu (interpretací). Korán je považován za absolutní a neměnnou pravdu – každý krok lidské bytosti je určen Alláhem. To zásadně odporuje hebrejskému a křesťanskému pojetí svobodné vůle člověka. Přesto činí islám po křesťanství druhé největší náboženství. Počet muslimu je cca 23% světové populace. Terorismus je použití násilí, hrozby proti nezúčastněním osobám, útok na lidské životy, únosy a destrukce vládních a veřejných zařízení. Zahrnuje kriminální zločiny. Definice terorismu vznikla v USA, která čelila od roku 1980 největšímu počtu útoků. Po událostech 11. září 2001 se v rámci EU začala definice používat i u nás. Myslím, že nejdůležitější otázkou je, zda zabráníme imigrantům, aby sebou nepřinášeli do Evropy své války, konflikty, krevní msty a zabíjení ze cti. Jsme to, co díky posledním 25 letům přepisování naší Sametové historie téměř zmizelo z našeho slovníku češtiny – jsme vlastenci nebo realisté! Politický islám nemá nic společného s náboženstvím, jedná se o mocenský politický nástroj. Musím říct, že to nejsme my, kdo má problém, naopak jsou to dogmatičtí muslimové, kteří mají problém s naší kulturou, způsobem života atd.... Snaží se to změnit podle učení Koránu (píše se: „Mohamed řekl, každý nevěřící si může svobodně vybrat. zda obejme islám nebo smrt“ konec citace). Cožpak jsme se nepoučili z naší historie, např. vpád Turků do Evropy? Obohatila nás německá okupace? Otázka zní? Obohatí nás a patří do Evropy šarija a džihád? Myslím, že máme přeci vlastní evropskou bohatou kulturu a dost špatných zkušeností, abychom se poučili. Mám dojem, že islám prochází v současné době jakousi fází temného středověku. Že je momentálně v křižáckém tažení. Představme si, že bychom skutečně museli čelit muslimské imigraci. Nejbohatší evropské státy jako Anglie, Francie, Německo, Belgie a Holandsko mají vetší než 10% podíl muslimů v celkové populaci, a proto se neočekává velká ochota přijímat další uprchlíky. EU chce přistěhovalce rozdělovat do dalších zemí podle kvót pro jednotlivé země EU. S velkou pravděpodobností můžeme počítat, že se v ČR část přistěhovalců nakonec usadí. Otázka zní, jak dokážeme harmonizovat soužití, když nejsme schopni soužití s místní romskou komunitou? Co teprve s islámskou? Žádný stát na světě není schopen předejít všem teroristickým útokům. Nejcennější co člověk má, je jeho vlastní život, a musí udělat všechno pro to, aby jej dokázal ochránit. Mám obavu a zároveň doufám, že islám v Evropě není časovaná bomba! „Zatímco hinduisté, křesťané, parsové a židé spolu s milióny stoupenců mohly v relativní harmonii koexistovat, islám je jediné náboženství, které neumí žádné kompromisy a stálo stranou od ostatních“ - citace Mahatma Gándhí.

- 20 -

Terorismus a masová média Matěj Čermák Student 3.C Přicházím domu z práce a zdravím rodiče, kteří zaujatě sledují televizi, ve které běží večerní televizní noviny a v nich informace z tuzemska i ze světa. O tuzemské politice, dopravních nehodách, co se za tento den staly a kolik lidí při nich přišlo o život. Denně nás v televizi informují o všem, převážně špatném, co se za daný den stalo. Když zrovna není o čem dělat reportáže a televizním kanálům dochází inspirace, dozvídáme se o sousedech, kteří mají spor o pozemek, nebo o tom, že když je venku několik stupňů pod nulou, tak voda, kterou venku necháte, nečekaně během pár hodin zmrzne, nebo upřímnou statistiku toho, kolik z deseti namazaných toastů spadne namazanou stranou na zem a kolik ne. Nemluvě o každodenních lekcích vaření za nízkou cenu, které všichni milují, a denně o nich slyším, a během pár měsíců odsunul profesionální gastronomii na druhou kolej. V posledních dnech se v televizi objevila zpráva o situaci ve Francii, kde bylo dvěma teroristy vyvražděno sídlo francouzského satirického deníku v Paříži, který bez ostychu zesměšňoval muslimskou víru karikaturami proroka Mohameda, ke kterému muslimové vzhlížejí. Nutno zmínit, že deník nezesměšňoval pouze víru muslimskou, ale častěji i víru křesťanskou, židovskou a další. Dva silně věřící muslimové, o kterých se později zjistilo, že byli bratry, byli těmito posměšky znechuceni a dovedly je k činům, o kterých by se nám ani nezdálo. V Pařížské redakci chladnokrevně zavraždili 12 lidí. Na svém útěku poté v zabíjení pokračovali. Po pár dnech byli teroristé zabiti při zásahu policejního komanda, které vtrhlo do areálu tiskáren, kde se bratři ukrývali. Obyvatelům Francie se ulevilo, když se tuto novinku dozvěděli, avšak stále žijí ve strachu, protože jim muslimové připomněli, že takové věci se mohou dít denně a bohužel se také denně dějí. Vrátím se ale k tématu této úvahy, abych mohl vysvětlit, proč jsem do mé práce mimo terorismus zahrnul i masová média. Terorismus obecně je definován jako snaha jedince, nebo skupiny, zastrašit určitou masu lidí. Cílem teroristů bývá především prosazení svých politických názorů. Hodně lidí ale teroristy přirovnávají k lidem, plně oddaným svojí víře a schopných svoje názory prosadit jakýmkoliv způsobem, i kdyby se jednalo o sebevražedný bombový útok za účelem zavraždit velkou skupinu lidí. Podle mého názoru jsou ale všechny teroristické útoky mnohem více promyšlenější, něž si většina lidí myslí. Masová média jsou všude kolem nás a denně se s nimi setkáváme, lze říci, že je takřka nemožné se jim v životě běžného občana vyhnout. Mnoha lidem slouží jako zdroj informací o tom, co se ve světě děje. Jinou možnost, jak se dozvědět tyto informace, většinou lidé nemají. Problém, který zde nastává, je ten, že často jsou tyto informace přikreslené a neshodují se s realitou. Například když nastane situace, kdy teroristé provedou jakýkoliv útok, ihned je tato situace medializována. Tím, že se útok dostane do médií, dostane se k určité mase lidí, jejichž reakce je většinou strach o sebe a o své nejbližší. Nemusím mít hluboké znalosti v psychologii člověka, abych věděl, že vystrašený člověk lze velmi lehce zmanipulovat a přimět ho k věcem, které by normálně s klidnou myslí ani nepřemýšleli. To se může odrážet na tom, komu například lidé ve volbách dávají svůj hlas, komu prokazují důvěru a podobně.

- 21 -

Tím, že narážím na šíření zpráv o terorismu prostřednictvím masových médií, se nesnažím říci, že by bylo dobře neinformovat lidi o dění ve světě vůbec, narážím tím ale na to, že masová média svým počínáním vlastně teroristům dopomáhají dosáhnout jejich cílů, protože jim pomáhají rozšířit strach mezi lidi. Má to i ale několik kladných stránek, jednou z nich může být to, že lidé jsou poté mnohem obezřetnější, více si váží svých nejbližších. A co víc, často toto počínání masových médií napomáhá k dopadení těchto teroristů. Naproti tomu si nepřeji, aby nás média takříkajíc "tahala za nos" a ukazovala nám cenzurované zprávy a v nich jen ty dobré věci, které člověka potěší jako za dob komunismu v České republice. Pro mě se tato situace ze všech stran jeví jako neřešitelná a nesvaluji vinu ani na média, ani na konzumenty těchto médií. Oba sice mohou pro zlepšení této situace něco udělat, ale pro vyřešení problému terorismu je potřeba mnohem víc...

Co bude dál? Filip Bui Student 4.L Co se to vlastně děje? Když jsem tehdy otevřel noviny, tak všude se psalo o teroristickém útoku, který se stal ve Francii. Myslím, že všichni víme, o čem je řeč. Byl to jak na různých zpravodajských portálech, tak i v televizi a nejspíše i v různých rozhlasech. Tehdy bylo několik lidí z redakce Charlie Hebdo zabito dvěma teroristy. Proč to ale udělali? Aby chránili Islám, svého boha a svoji víru? Všichni na světě přece mají právo na svůj život. Ano, redakce sice zesměšňovala jejich boha, ale opravdu tomu odpovídá trest smrti? S terorismem se poslední dobou utrhnul řetěz, a nyní jsou o terorismu zprávy všude, kam se můžu podívat. Za co vůbec teroristé bojují? Možná je to právě jejich víra, co jim v těchto teroristických činech pomáhá. Nejhorší ze všeho je, že většina teroristů pravděpodobně věří v posmrtný život, a proto se nebojí položit svůj život za svoji víru. Většinou jsou tak zaslepeni svojí vírou, že ani neví, jakou cenu má vlastně život. Pro ně je to možná jenom další část cesty k jejich bohu, nebo je pro ně právě posmrtný život ten šťastný konec, který si přejí. Proč ale při útocích přicházejí o život i nevinní lidé? Teroristům je to nejspíše jedno, protože jim jde hlavně o to, aby ublížili svému největšímu nepříteli. Já ale vlastně ani nevím, kdo je jejich nepřítelem. Vždyť teroristé útočí nejen na nevěřící, ale i na ty, co věří v jinou víru. Je opravdu jediným východiskem vyvraždit všechny odpůrce islámu? Nedávno jsem se dočetl, že Česko přijme syrské uprchlíky. Je to však dobrý nápad v současné situaci? Když se podívám do světa, co se tam vlastně děje, tak musím říct, že to opravdu není nejlepší řešení. Přijmout do Česka 15 syrských rodin s dětmi by podle mě vyvolalo ještě větší chaos v ulicích, než je teď. Proč nevyřešit situaci lépe? Mohli rodinu přesunout do sousedních zemí a pomoct jim humanitárně více tam. Přesunout je ale do České republiky? Nejen že obyvatelé ČR by je tady nejspíše nechtěli, protože by se jich báli, ale nejspíše ani ty syrské rodiny by sem nechtěly zavítat. Žily by v nepřátelském prostředí a jejich víra by zde byla nenáviděna. Jak by se potom mohli přizpůsobit? Může se stát, že se - 22 -

další generace syrských rodin přizpůsobí. Co když se ale stane opak? Nenávist může gradovat čím dál více a více. Potom už bude jenom zbývat, jaká strana udeří první. Když se vrátím k teroristickému činu ve Francii, tak mě napadá jedna otázka. Celý tento čin otřásl nejen Francií, ale i celou Evropou. Teroristé chtěli, aby Francie byla na kolenou. Stal se ale opak. Snad celá Evropa stojí s Francií a je připravena bojovat proti terorismu. A celý teroristický čin spáchali jen 2 až 3 teroristi. Co se ale stane, když se organizovaná skupinka teroristů rozhodne naplánovat něco většího? Odpověď na tuhle otázku se nechci dovědět. Co když se to ale opravdu stane? Ross Doutnat, New York Times: „Pokud je velká skupina lidí připravena zavraždit tě kvůli něčemu, co jsi řekl, pak je třeba, aby svobodná společnost tvá slova opakovala znovu a znovu, jinak ona skupina bude mít pocit, že má právo veta, a společnost přestane být svobodná. Hrozí-li za urážku zabití, jsme nuceni urážet více, ne méně, protože nelze dovolit vrahům pocit, že jejich strategie je účinná. Nechceme-li, aby nám imánové diktovali, co lze a nelze říkat nahlas, pak je důležitější hájit právo na rouhání než ochraňovat něčí nedůtklivost náboženského cítění.“

Islám Ondřej Langer Student 2.B Islám je podle mě náboženství, které nerespektuje své okolí, i když tak může na první pohled vypadat. Mějte mě, za co chcete, ale já tu vyjádřím svůj názor. Přijde mi směšné se v dnešní době takovým způsobem podvolovat bohu. Zdravý rozum by podle mého názoru něco takového nemohl přijmout. Jejich pravidla neschvalují jiná náboženství či bezvěrce a povoluje tyto jedince zabíjet či zbavit práv a zotročovat. Povoluje násilím šířit víru. Jejich styl života se nijak nevyvíjí. Jsou zaseklí tam, kde jsou teď, což se rovná zhruba středověku. Není možné, aby takoví lidé žili mezi ostatními. Jsou i pasivní jedinci, kteří tak nejednají, ale takové jednání schvalují a nehodlají se mu bránit. Nikoho takového nechci mít ve své blízkosti. Muslimové se dožadují výjimek v nemuslimských zemích, přitom sami by nic takového neposkytli. Stačí jen vidět, co předvádí na svém vlastním území, kde nesmí nemuslimské ženy chodit nezahaleny a samy muslimky u nás požadují povolení nošení svých hidžábů například v nemocničním prostředí. Nevidím jediný důvod, proč by se měl zbytek světa přizpůsobovat právě Islámu. Muslimové ho však z nějakého neznámého důvodu vidí a snaží se ho prosadit za každou cenu, zastrašují a nebojí se zacházet až k násilí a zabíjení, jak jsem již zmiňoval. Myslím, že by si žádná země neměla nechat takové věci líbit a zasahovat stejně jako zasahují muslimové proti nám a jiným. Myslím tím nenechat si ubližovat a nenechat Muslimy, aby oni páchali násilí na jiných nevinných. Je jim jedno, o koho jde nebo co dělají. Pokud to je to podle nich ve prospěch Islámu, udělají cokoliv. Vezměme si jako příklad třeba kamenování. Copak je to normální? - 23 -

Házet po živém bezbranném člověku kameny? Muslimové to obhajují tím, že pokud hází kameny nevinný, hází je ve skutečnosti bůh. Tak to napsal Alláh. Já v tom vidím jen naprostou nelidskost a ukájení svých vlastních komplexů v ubližování jiným. Islám je zkrátka násilím překypující. Neberu ho jako něco, co by mělo smysl. Nenazýval bych to ani tak náboženstvím, jako spíše ideologií. Proti náboženství vůbec nic nemám. Ať si každý věří, v co chce. Dokud to nenutí svému okolí, natož násilím. V souvislosti s tím, co jsem napsal, nemohu pochopit, jak mohou i přední světoví politici označit Islám za mírumilovné náboženství. Nemyslím, že slova Islám a Mír je vůbec možné dávat dohromady. Vždyť dochází i k masakrům tisíců lidí, masové popravy, a to i naprosto nelidskými způsoby, jako je uřezávání hlav. Tím, co jsem napsal, jsem chtěl vyjádřit pouze čistě svůj názor a nechci tím nikoho přímo ovlivňovat, či někomu svůj názor vnucovat. Jen by to chtělo trochu se nad tímto problémem zamyslet, když už se pomalu hrne i k nám. Věřím, že nikdo nechce takové zrůdnosti vidět v našich ulicích.

ISLÁM Daniel Franče Student 3.L Vzhledem k novým teroristickým útokům ve Francii se opět vznucuje rozsáhlá diskuze na problém radikálního náboženství apod. V dnešní civilizaci není samozřejmě nic takového tolerovatelné, doby inkvizice má Evropa dávno za sebou (ale není možné tyto časy ignorovat). Hlavní účel těchto útoků pravděpodobně není způsobit co nejvíc škod „nepříteli“, ale spíše rozsít strach z regulérních muslimů mezi již nyní velmi islamofobní společnost. V podstatě přesně reakci kterou vyvolal Tomio Okamura, když prohlásil, že by lidé měli venčit před mešitami prasátka a hlavně nekupovat kebaby! Takové nálady proti obyvatelstvu, které je sice v česku téměř neexistující, ve světe však nezadbatelné, by mohly být fatální. Následky nemusí být hned na první pohled jasné. Není pochyb, že extremní náboženské ideály mohou donutit člověka udělat mnohé. V kombinaci s vnějšími jevy odsuzovanými (např. zobrazení Mohameda apod.) blízkými určeného věřícího již od narození, je možné rozpoutat mnohé. Důvod vzestupu Islámského státu (zv. Daesh) je zčásti chudoba a bída, ve které nynejší jihadisté vyrůstali za období amerického bombardování, které bylo iniciováno kvůli útokům na WTC 11. září, kdy lidé hlasitě podporovali intervence na blízkém východu. Nyní se však zdá, že je příliš pozdě na mírové řešení, ačkoliv Daesh pravděpodobně není schopen dobýt četná území (hlavně z důvodů „partyzánského“ stylu boje, nedostatku zbraní/prozatím lidí/jiných zásob), není potřeby tuto hrozbu podceňovat. Pokud se situace v blízkých letech nezlepší, bude potřeba přijít opravdu s radikálním řešením. Pointou ovšem je, že všechny islamofobní nálady mohou následovat v militarizaci „labilnějších“ následovníků Islámu. Je potřeba v Evropě nastavit jasná pravidla, která se

- 24 -

budou dodržovat, a nebudou podstatně omezovat svobody nikoho (ale bez žádných omezení to zdá se nepůjde). Způsoby řešení tohoto problému jsou různé, téměř žádné však finální. Nejjasnější možnost je podpora rozvoje vzdělávání v problémových zemích, za účelem vyvinutí smyslu pro samostatné rozhodování. V konečném důsledku totiž nezmění realitu víc nic jiného, než změna myšlení lidí, kterou právě děti v těchto zemích podstupují od raného věku, kdy jsou jim vštěpovány umělé názory. Jediné, co tedy můžeme přímo dělat, je nebrat Islám na lehkou váhu, ale rozhodně ho nepřevyšovat nad naše osobní a demokratická pravidla. Možná ještě tak pro nejhorší případy se učit bojová úmění, střelbu ze zbraní a přežití ve válečných podmínkách. Veškeré konflikty posledních letech bohužel napovídají o této reálné možnosti.

Islám v Česku Tomáš Reiter Student 4.B S přibývajícími událostmi za poslední dobu přibývají i obavy lidí po celé Evropě. Jak jsou na tom ostatní náboženství, je důvod ke strachu před Islámem a jeho příslušníky a je sloučení dvou naprosto odlišných světů nevyhnutelné? Odborníci se shodují na tom, že pomalu, ale jistě, se Islám vměšuje mezi evropskou společnost ve větším a větším množství. Islám jako takový, není nijakou novinkou, v Česku se Islám objevuje již od 16. století, kdy Osmanští Turci ohrožovali dolní Moravu. Historické zmínky o Islámu na území České republiky se vyskytují velmi zřídka a většinou šlo o válečné konflikty. Avšak první mešita byla postavena v roce 1998 v Brně a o rok později byla jedna mešita postavena také na území hlavního města Prahy, konkrétně na Černém Mostě. Nepopiratelným faktem je, že trvale žijících příznivců Islámu na území České Republiky každým rokem nespočetněkrát přibývá. Při sčítání lidu v roce 2001 se k Islámu přihlásilo 3 699 lidí. V roce 2007 to bylo již 11 235 muslimů, což je za časovou periodu šesti let téměř čtyřnásobek příznivců Islámu, ne-li více, přihlédneme k faktu, že musíme mít určitou rezervu, protože není možné přesně spočítat všechny občany, natož všechny příslušníky vyznávající určitě náboženství. Největší obavy ale vyvolává nevědomost, protože nikdo neví, jak by společnost reagovala na naprosto odlišnou kulturu a jak by naprosto odlišná kultura a náboženství reagovalo na zdejší víru, kde převládá - 25 -

„katolická víra“, ale jinak má jednoznačnou převahu Ateismus – tedy nevěřící, kterých je na území České republiky necelá polovina obyvatel, to je zhruba pět milionů lidi, což není zrovna zanedbatelné množství, spíše naopak majoritní většina. Někteří se ptají sami sebe, jestli by měli, až na to dojde, imigrovat k Islámu, aby se nemuseli bát, že by byli někým kvůli jejich víře anebo nevíře omezováni, utlačováni anebo také dokonce usmrceni, a to jen proto, že nevyznávají stejné náboženství, neřídí se stejnými pravidly a nedodržují určité vymezené tradice. Spekulace jsou různé, ale jak to doopravdy bude, nemůže nikdo dopředu odhadnout. Předpovídat situaci na základě události ve Francii, je podle mě neobjektivní, protože nejde popřít, že došlo k provokaci, která se nejspíše vymkla autorům z rukou. Ano, sice existuje svoboda slova a projevu, kterou se mnozí ohánějí, ale myslím si, že svoboda slova končí tam, kde začíná svoboda, názory a vyznáni druhého.

Problém Islamismus Jakub Rybář Student 3.B K dnešnímu dni je Islám a extrémní islám jedno z nejprobíranějších témat po celém světě. Muslimové také tvoří 23% celé populace na zemi tedy 1,6 miliardy lidí, jinak řečeno jedno z největších náboženstvích. Obrovské množství lidí napříč obrovským spektrem kultur a zemí. Je tedy jasné, že se najde hodně zlých lidí, kteří jsou extrémní fundamentalisté, ale i dobří lidé, kteří by neublížili mouše, stejně jako ve všech zemích, náboženstvích či jiných uskupení lidí. Proč si tedy zrovna náboženství, kteří někteří označují jako „náboženství míru“, je bráno jako jedno z nejnásilnějších náboženstvích a skupin světa? Ze začátku bychom se měli podívat odkud tento extrémní fundamentalismus Islámu přichází, tedy na sever Afriky, odkud Islám pochází. Velkou roli v tom hraje Sovětská invaze do Afghánistánu, a jak už víme, krize lidi nejen unifikují, ale také extrémizují. Tehdy v roce 1979 vypukla válka mezi SSSR a Afghánistánem, což to vedlo ke vzniku Mudžahedínů, tedy islámských bojovníků proti invazivním sovětským vojskům. Normální lidé motivováni zachováním svého státu, nikoliv rozšiřováním Islámu ve světě, jak je tomu dnes. Válka, ale jednou skončila a nechala nejen statisíce mrtvých a zdevastovanou zem, ale také tisíce bojovníků, kteří zůstali „bez práce“. K tomuhle se datuje počátek většiny dnes známých teroristických organizací jako Al-Quida nebo Talibán. Jak normální muslimové i fundamentální extrémisté začali volat po džihádu proti v podstatě světu, ačkoliv ze začátku to mělo být jen proti komunismu v muslimských zemích. Vládu přebírali tyto extrémní skupiny a zaváděli jejich extrémní výklady Islámu a Šaría zákonu. Abychom se dobrali k dalším důvodům, posunem se až do roku 2001 a doby po atentátu na americké mrakodrapy 9. září. K tomuto atentátu se přihlásila extremistická skupina Al-Quida v čele s Usámou bin Ládinem. USA použili toto jako záminku k invazi do Afganistánu, což samozřejmě vyvolalo vlnu nevole. Začala další vlna extrémizování a atentátů - 26 -

nejen Afganistánu, ale třeba i ve Španělsku nebo v Británii. Tedy směs zastaralého myšlení, válek, chudoby a extrémismu dělá výjimečně výbušnou směs, kterou extrémní Islám je. Pojďme se podívat na současnost. Největší islámskou hrozbou je organizace IS neboli Islámský stát. Dnes už se 6 miliony obyvatel se Islámský stát rozrostl přes území 4 států skrz dosti krvavou výpravu začínající v Iráku. Islámský stát proslul brutálními motivačními videi, kde jsou ukázaná všechny zvěrstva spáchaná IS dokonce i na muslimech. Představitelé IS patřící k sunnitské větvi Islámu neušetří kohokoliv, kdo je bezvěrec, a to ani Šíitské muslimy. Bud‘ skončíte s kulkou v hlavě, anebo pokud máte trochu méně štěstí a jste žena, a teď nemyslím jen dospělé ženy, budete posláni do otroctví jako odměny bojovníkům IS a čeká vás jen násilné manželství. Dalším z kousků IS jsou popravy západních vězňů před kamerou. Islámský stát také nerekrutuje z lokálních fundamentalistů, ale dokonce i tisíce islamistů přišlo do řad IS z Evropy a celého světa. Ptáte se, proč by někdo proboha šel zpátky z Evropy bojovat krvavé boje za IS? Většina těchto lidí jsou druhá nebo třetí generace muslimů, co přišli do Evropy právě z blízkého východu, ale druhá nebo třetí generace se už narodila v Evropě a nezná, jaké je to žít a být zpátky třeba v Afghánistánu, ale vidí Islám a kulturu jejich otců. Mají silné tendence k téhle extrémní formě islámu a táhnou je země jejich otců a cesty za džihádem. Proto často, když se konečně dostanou do jejich země vysněné a přidají se k IS, dojde u nich ke zklamání z kruté realita s váhou zvěrstev, které ve jménu Alláha mají provádět. Myslím si, že extrémní/fundamentalistický Islám by měl být vymýcen, jelikož je fundamentálně násilný a nelogický. Na druhou stranu bychom měli vidět rozdíl mezi muslimem, který je rozumný a nepodporuje extrémismus, a extremistou, a to v čemkoliv, nejen v Islámu.

Islamismus v České republice Daniel Dvořák Student 4.B Po posledních událostech ve Francii, kdy byl spáchán teroristický útok na redakci časopisu Charlie Hebdo, kdy kvůli výtisku karikatury, která zesměšňovala Islám, bylo zabito 12 lidí, se vážně začalo jednat o problematice jménem Islám a jeho dopad na společnost. A tak si i já pokládám otázku, jak to vlastně s celým Islámem je, a co by se asi tak stalo, kdyby došlo k Islamizaci Evropy. Nejdříve se pojďme chvíli zamyslet nad samotným Islámem a jeho tradicemi a především samotnými muslimy propagované právo (Šarí’a), počeštěně šaría, které by rádi uzákonili v ostatních zemích Evropy. Ptáte se, co to vlastně právo šaría je? Šaría reguluje veřejné i soukromé aspekty života lidí, žijících v právním systému založeném na muslimských principech. Šaría se zabývá každodenními záležitostmi života, jako je rodina, sexualita, hygiena, ale i politika, ekonomie a obchod. Důležité je, že Šaría není jasně daný zákoník, ale pouze typ právního systému, který je - 27 -

založen na islámském náboženství. Proto je tedy možné, že v různých islámských zemích mohou být tyto zákony hodnoceny, vykládány a trestány jinak. Někde jsou tyto výklady benevolentní, jinde velmi radikální. Například v některých zemích nesmí ženy vyjít z domu bez doprovodu manžela, bratra nebo otce. Jinde mohou na ulici jen přísně zahalené v oděvu zvaném hijab (hidžáb). Muži mají povinný plnovous a tradiční oblečení. Tresty za porušení některého islámského práva Šaría bývají někdy velmi tvrdé, například Žena přistižená při manželské nevěře, může být ukamenována před očima celé své rodiny včetně malých dětí. Nebo za krádež často hrozí useknutí ruky. Většina muslimských zemí má takovou Ústavu i právní systém, že tyto tresty zakazuje. Ale ne všechny. Právo Šaría platí v Saúdské Arábii a Íránu. A tak se ptám, jak je možné, že ve 20 století tyto radikální zákony ještě někde existují a jak je vůbec možné, že je zde zákon, který by nám měl přikazovat, jak se oblékat nebo jak má muž chodit, či s plnovousem či oholený. A to už vůbec nemluvě o konverzi muslimů k jinému náboženství nebo k ateismu, které je přísně zakázáno a považováno za odpadlictví. Ve mnoha islámských zemích se za odpadlictví uděluje výjimečný trest. A takovýto zákon bychom měli přijmout v České republice? K čemu by to zde vedlo? Aby české ženy byly ukamenovány Muslimy kvůli nevěře, která, přiznejme si, není v dnešní společnosti až tak nevšední? Nebo k vraždám z důvodu konverze k jinému náboženství či ateismu? Navíc právo šaría ani neuvádí, jaký má mít muslim postoj k ateistům, kterých je v moderní Evropě velké procento. Já osobně si myslím, že pokud bychom přijmuli právo šaría, posunuli bychom vývoj společnosti opětovně do středověku, kde bylo násilné chování a netolerance jiného náboženství zvykem a tradicí. Osobně z mého pohledu ateisty nevidím jedinou výhodu v podobě islamizace Evropy, které popírá veškeré svobody člověka a právo svobodného projevu a výběru.

Procentuální zastoupení muslimů ve vybraných evropských zemích: Francie

10%

Švýcarsko

6%

Irsko

12,5%

Norsko

3%

Británie

5%

Německo

5,5%

Španělsko

2,3%

Švédsko

5%

Holandsko

6,5%

Rakousko

6%

Portugalsko

0,6%

Finsko

0,8%

Belgie

6%

Itálie

2,6%

Dánsko

4,5%

Rusko

5%

- 28 -

HROZBA ISLÁMU? Zdeněk Šimůnek Student 4.L „Hrozba islámu“ Poslední dobou se to v Presíku jen hemží články strašícími teroristy, mrtvolami a právem šaríja, jejichž autoři vidí snahu islamizovat Evropu snad i ve směrnici ohledně velikosti záchodových prkýnek vydané Bruselem. Připojují se tak k pokřikujícímu davu, k slepé spravedlnosti, která nezná nic, než dokola opakující se hesla, a nezajímá ji vina či nevina. Což je vlastnost lidská, a v Čechách, bohužel, stále silně zakořeněná. „Všichni muslimové jsou nebezpeční“ Všichni Češi jsou předpojatí a plní předsudků. Víte, že to není pravda. Že ne všichni jsou takoví, a že v každé společnosti se najdou lidé s předsukdy. Ale přecejen to vypadá, jako by předpojatost byla jednou z našich „znárodněných“ vlastností. Proč tomu tak je? Protože takoví lidé jsou nejvíce slyšet. Na podporu svého konzervatismu a nerozvíjení znalostí svolají demonstraci a některá zpravodajská média pošlou jejich zprávu do světa. To, že demonstruje okolo 50ti lidí, je fakt nezdůrazňovaný. To, že se protestuje, a že je to proti Islámu, můžete zjistit vícekrát během čtení či sledování reportáže. Co se muslimů týče, sami jsou rozdělení na více táborů. Dva velké jsou Sunnité a Šíité, mezi nimiž se vyskytují rozdílné názory na výklad Koránu. A dále také uvnitř těchto táborů, mezi jednotlivými věřícími. Pro některé může být záhadou, proč v Nigérii, kde je více než 50% obyvatelstva islámského vyznání, existují teroristické skupiny, útočící na obyvatelstvo, ve snaze dotlačit je ke své víře. Proč muslimové napadají muslimy a prohlašují, že budou zabíjet, dokud se nepřidají na jejich stranu? Protože tito muslimové neuznávají džihád a islámský extremismus. V koránu se píše, bijte nevěřící. Také se v něm píše, nabídněte pomoc a pohostinství každému, bez rozdílu pleti, ať vyznává Aláha, nebo je nevěřící. Většina muslimů džihád vysvětluje jako svatou válku, kterou musí vést při obraně své vlasti. Nikoli k šíření náboženství. Kdyby byla většina muslumů skutečně krvežíznivé a nemyslící bestie, ochotné se pro Aláha odpálit ve chvíli, kdy se jim dostane příležitost, státy jako je Nigérie, Egypt a Sýrie by nebojovali proti teroristickým skupinám. Naopak by je otevřeně podporovali. A se svými počty by nemuseli vést jen partyzánskou a teroristickou válku. Rozpoutali by skutečnou, kterou by vnímal i český Pepík. Zatím si jen posedává doma, a když nemůže nadávat na pana prezidenta nebo polské potraviny, může na terorismus, který ovšem vnímá jen jednou za čas z televize, a po pár týdnech zuřivého mudrování na všechny muslimy opět zapomene. Tedy většina muslimů nejsou teroristé. Dokonce mají s extrémisty problémy větší než Češi, zalezlí za skla svých televizí či počítačových monitorů. Je jen na nás, na každém jednotlivci, zda chce objevovat, získávat informace, rozhodovat se na základě toho, co již - 29 -

poznal, a měnit názory podle toho, jaké další vědomosti získá, nebo zda bude jen ukazovat prstem a pokřikovat, vynášet rozsudky bez spravedlivého soudu vlastního vědomí.

Islamizace Evropy David Vrba Student 4.B Mnozí z Vás si myslí, že islamizace Evropy stále ještě není tak závažnou situací, ti, kteří si to myslí, jsou na omylu. V dnešní Evropě je oficiálně něco kolem 6-7% procent obyvatelstva muslimského náboženství, ale to ovšem není konečné číslo, mnoho muslimů žije v Evropě ilegálně a tak jejich přesný počet nemůžeme vyčíslit. Po Evropě je postaveno tisíce mešit a jsou stavěny stále nové i přesto, že s tím obyvatelé třeba nesouhlasí. Islám se do Evropy šíří závratnou rychlostí. Čím dál častější jsou také teroristické útoky muslimských přistěhovalců, na které však většina zemí odpovídá vypalováním mešit a různými protesty. To ovšem vyvolává jen další vlnu konfliktů. Je jen otázkou času, než se něco podobného začne dít i u v České republice, islám odpovídá na pomluvy a narážky na jejich náboženství velice rychle a tvrdě. Avšak při našem politickém systému nemáme zas až tolik možností. Dle mého názoru, v tuto chvíli už by měla jít náboženská tolerance stranou a dát prostor lidem k vyjádření a následným krokům. Na druhou stranu kroky učiněné proti šíření islámu mohou naopak pobouřit muslimy ze všech zemí a mohlo by dojít možná až k válce. Jak ale vyřešit tuto nevlídnou situaci? Nemůžeme jim omezit práva, nemůžeme je vykázat ze země a nemůžeme je denně kontrolovat. Z této situace pomalu neexistuje východisko, muslimská mentalita je naprosto jiná než ta naše a neváhají kvůli svému náboženství riskovat život. Muslimské mentalitě nemůžeme porozumět tak snadno, jejich zvyky a tradice jsou naprosto odlišné od těch našich. Ale nekončí to pouze u přistěhovávání a teroristických útoků, muslimové chtějí prosazovat islám i ve školství a to už mi přijde jako naprostá hranice. Chceme snad, aby se naši potomci učili muslimským zvykům? To určitě ne. Podle mého názoru tato situace může vyvrcholit pouze dvěma způsoby, a to buď válkou, anebo podlehnutím Evropy a následně možná celého světa. Ale všichni víme, k čemu to s politikou EU směřuje. Bohužel vláda už dnes ani na masové protesty neodpovídá a nenabízí kompromisy, protože si myslí, že občané nezajdou tak daleko, v některých zemích se ale zjevně spletli, například ve Švédsku se muslimové pomalu stávají lovnou zvěří a teroristické útoky se tam stávají čím dál častější. Nejasné mi je, proč vláda muslimských států toleruje tyto akce. Je dost pravděpodobné, že pokud dojde k válce, muslimské státy to odnesou nejvíc, protože nejsou tak technologicky vyspělé, je možné je snadno odříznout od přírodních zdrojů a s podporou arabských šejků nemohou počítat, protože podle průzkumu při prvních náznacích blížící se války, tak tito majetní civilisté zmizí do neutrálních vod a finanční podpory se od nich nikdo

- 30 -

nedočká. Budou moci spoléhat pouze na svojí armádu a do války se zapojí i spousty civilistů, aby podpořili své náboženství. Budoucnost je v rukou evropské vlády, budou muset být učiněny náležité kroky, aby se situace zlepšila. Na rozdíl od muslimů nejsme schopni samostatně podnikat razantní kroky a proto nemůžeme šíření zabránit, situace se prozatím zlepšovat určitě nebude. Bohužel až 85% muslimů upřednostňuje Korán nad svými zákony a to je opravdu velké číslo. Nám, obyčejným občanům, nezbývá než čekat, popřípadě navštěvovat demonstrace a hájit si svůj názor. Situace už bude jenom a jenom horší, a už pomalu můžeme kupovat burky pro naše ženy.

Islamizace Evropy Pavel Jahoda Student 3.C Poslední dobou jsou témata Islámu, islámského fundamentalismu a islamizace Evropy stále diskutovanější, a nemyslím si, že by se tento trend měnil vzhledem k rostoucímu počtu muslimů v Evropě. Proto jsem se rozhodl objasnit pár věci, a přispět názorem člověka, který se o Islám zajímá již několik let. Islám je jedno ze tří hlavních Abrahámských náboženství, společně s Křesťanstvím a Judaismem. Všechna tato náboženství mají kořeny v Palestině (mezi Středozemním mořem a řekou Jordán). Islám sice oficiálně započal v 7. století, ale stejně jako v křesťanství je existence Boha prorokována Noém, Abrahámem, Mojžíšem, Ježíšem atd., ovšem nejdůležitějším prorokem v Islámu je Muhammad. Tento mazaný, statečný, štědrý, pedofilní, krvelačný a nenasytný prorok je a bude nejvíce diskutovaným mužem Islámu a zároveň největším vzorem pro všechny muslimy, a tak bych rád přiblížil jeho vlastnosti ve zdokumentovaných událostech, které měl na svědomí. Muhammad nepoznal otce a matka mu zemřela, když mu bylo 6 let, a tak celý život pomáhal sirotkům a vdovám. Muhammad měl za svůj život 11 až 13 žen, a nejmladší z nich byla šestiletá Aisha, s kterou dovršil svatbu, když jí bylo 9 let. Poté, co se mu zjevil anděl Gabriel v jeskyni, strávil 12 let kázáním v Mecce. Nejprve kázal o toleranci a o tom, aby se lidé obrátili k Alláhovi, ale polyteistická společnost v Mecce ho perzekuovala, a tak se vydal do Mediny (Saudská Arábie) a tam se muslimská společnost stala centrem islámu. Z Mediny Muhammad s jeho následovníky dělal nájezdy na karavany (v této době hodně lidi konvertovalo k Islámu kvůli chtíči po válečných kořistech) v době, kdy všichni souhlasili s příměřím, a nikdo nebojoval. V době, kdy kázal v Mecce, na kritiku odpovídal slovy, ale později v jeho životě odpovídal na kritiku mečem (nechal zabít víc než sto let starého filozofa, který kritizoval konvertity k islámu), a poté co dobyl Mekku, začal bojovat proti nevěřícím. Muhammad byl skutečně jedním z největších vojenských generálů a šiřitelů antisemitismu té doby (díky tomu je pohled muslimů na židy tak špatný). Vždy poté, co dobyl nějaké město, nechal zabít všechny muže, kteří dosáhli puberty, a zotročil všechny ženy (tyto principy byly převzaty Islámských státem). Ve špatných rukou může být Islám jednou z nejhorších ideologií vůbec. Podle mého názoru má Islám potenciál stát se náboženstvím míru, ale pouze ve správných rukou. Jeden z pěti základních pilířů islámu přikazuje muslimům platit určitý podíl z některých komodit na dobročinné účely. Qur’an přirovnává neoprávněné zabití jednoho - 31 -

člověka k vyhubení celého lidstva, ale i přestože najdeme v Qu‘ranu hodně dobrého, tak tam také najdeme hodně antisemitismu a netolerance až nevraživosti vůči nemuslimům. Také zjistíme, že žena má na zemi jiný “úkol” než muž, a to ji posouvá do jiného postavení, než muže. Na druhou stranu bych to neviděl tak špatně, jelikož křesťanský Starý zákon také obsahuje věci (kamenování, podpora otroctví), které jsou v rozporu s morálními hodnotami dnešní doby. Tudíž máme naději, že i Islám se může časem oprostit od nemorálních principů. Jako problém považuji snahu muslimů o prosazení práva Šaria v Evropě, které bylo Evropským soudem pro lidská práva shledáno jako neslučitelné s demokracií a odporující lidským právům. Dále mi přijde problematické postoj soudů v Evropě vůči muslimům a jejich snaha vyvarovat se tomu, aby byly označeny za rasistické nebo xenofobní a kvůli tomu pak vznikají případy jako tento. V roce 2013 v Norsku čtyři muslimové ve věku od 15 do 18 let znásilnili na školním hřišti dvanáctiletou holčičku a soud jim udělil pouze veřejné práce. Kdyby celé Norsko podléhalo právu Šaria a holčička znásilnění nahlásila, tak by byla ukamenovaná, jelikož měla sex s někým jiným než s manželem. K takovémuto kamenování už v minulosti došlo nesčetně krát v Islámských zemích. Bohužel, takovéto případy nejsou ojedinělé, a když budete trochu hledat, narazíte na případy, z kterých leze mráz po zádech. Na závěr bych se rád vyjádřil k dění v České republice. Před pár lety zde vznikla iniciativa Islám v České republice nechceme, která dle mého názoru bojuje proti něčemu, co v Česku de facto není. Přestože jsou v samotném centru této iniciativy ex-muslimové a nemuslimové, kteří se o Islám zajímají řadu let, a bezpochyby četli Qu’ran a mnoho Hadith (popisuje život Muhammeda) knih, se domnívám, že tato iniciativa využívá určité xenofobie Čechů. Především pokud vezmeme v potaz, jaké malé množství muslimů v Čechách skutečně je, a také pokud si všimneme, že naše vláda posílá peníze do Sýrié, místo samotného přijímání muslimských imigrantů do Čech přes snahu Evropské unie o přerozdělovaní imigrantů do všech zemí EU, s čímž mimochodem náš stát nesouhlasí. Pokud se bojíte Islámu, doporučuji Vám sledovat novinky z Francie (největší procentuálni a celková populace muslimů v Evropě) nebo z Německa, kde jsou největší protesty proti Islamizaci Evropy.

Teroristický útok na redakci Charlie Hebdo Jan Mencl Student 2.D Stále velmi diskutované téma teroristického útoku na francouzskou redakci Charlie Hebdo, při kterém zemřelo dvanáct lidí, byl již vyřešen francouzskou policií, ale nadále není jisté, jaká organizace za tímto útokem stála a zda–li to nebyla jen méně početná extrémistická skupina lidí. Celé toto téma je opředené otázkami, „dalo se tomuto útoku zabránit?“, podle veřejného mínění se útoku zabránit nedalo, protože v celé Francii žije přes několik milionů - 32 -

muslimů, ale i přes to, že radikálně založených je pouze pár tisíc, je pro tajnou službu velice komplikované, dalo by se říct i nemožné, sledovat každého z nich 24 hodin denně. Další hojně kladenou otázkou je, zda stojí za teroristickými útoky nějaká větší teroristická organizace jako Al-Káida, ačkoliv se všichni tři členové k těmto organizacím před smrtí přihlásili, je velice nejasné, jestli opravdu členy byli a nepřiznali se pouze z propagandistických důvodů a opodstatnění jejich útoku proti redakci Charlie Hebdo. Je až smutné, co dokáží lidé udělat kvůli pár bezvýznamným karikaturám, které mají za účel pouze pobavit lidi. Na památku tohoto teroristického útoku byl masový pochod, kterého se zúčastnilo více jak 1,5 milionu lidí, akce se zúčastnily rodiny pozůstalých a také někteří zahraniční politici, včetně našeho českého premiéra Bohuslava Sobotky. Celý symbolický pochod pro politiky měl pouze 200 metrů, na jehož konci čekala minuta ticha za zesnulé, pochod pro veřejnost začal na francouzském náměstí Republiky a pokračoval až na náměstí Národa, tento pochod měl vzdálenost tří kilometrů, média uvádějí, že při takové hustotě členů průvodu byly ulice kompletně zalidněné a neprostupně a hodně lidí kvůli hodinovému čekání průvod opustili, celou tuto akci sledovalo 5 500 vojáků a policistů. Podle francouzských médií byla toto „nejmasovější akce ve francouzské metropoli od druhé světové války“, která má oproti dopadu druhé světové války mnohem menší následky. Ačkoliv je celá tato událost strašnou katastrofou může si za to Evropa do značné míry sama, kvůli tomu, že volně povoluje extrémistická náboženství, které mají ve své „svaté knize“ texty o svaté válci a ostatních extrémistických věcech, které ve své podstatě navádí ostatní islámisty k provádění tohoto druhu násilí na bílých. Podle mého názoru by měla být tato náboženství v nejlepším případě zakázána, ale to by Evropu odprošťovalo od její „demokracie“, ale mohlo by to pomoci s těmito atentáty a obavou obyvatelstva z teroristických útoků. V tom méně dobrém případě by mělo být nad tímto náboženstvím dohlíženo a osobně doufám, že se nad tímto útokem Francie zamyslí a udělá nějaká protiteroristická opatření a pokusí se zajistit svým obyvatelům větší bezpečí.

Je suis Charlie Lukáš Botka Student 4.D Heslo „Je suis Charlie“ (Jsem Charlie) se stalo jedním ze symbolů piety po teroristickém útoku na redakci satirického týdeníků Charlie Hebdo. Toto heslo je nyní masově užíváno lidmi, kteří se solidarizují s oběťmi útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo a vyjadřují podporu svobodě slova. Slogan vymyslel Joachim Roncin, art director časopisu Stylist. Grafická podoba sloganu vychází ze stylu časopisu Charlie Hebdo. Samotný časopis je silně protinábožensky a levicově orientovaný. Publikuje kreslené vtipy, seriály, fejetony a zprávy ze světa politiky a kultury. Terčem jeho vtipů bývá krajní pravice, katolicismus, islamismus, judaismus, ale také postava průměrného Francouze.

- 33 -

K útoku, který si vyžádal 12 mrtvých včetně šéfredaktora časopisu a 10 zraněných došlo 7. ledna 2015 v Paříži. Ve městě byl vyhlášen nejvyšší bezpečnostní stupeň, jelikož se jednalo o nejkrvavější incident od roku 1961. Muslimská populace nejvíce narůstá v evropských zemích, jako je Francie a Německo. V době útoku již počet muslimů žijících ve Francii přesáhl 5 milionů. Nelze přehlédnout, že islamističtí teroristé se snaží ovládnout evropské veřejné mínění strachem s cílem formování společnosti podle svých představ. Pokud bude vývoj pokračovat, bude se jednat o jednostrannou islamizaci celé Evropy. Terorističtí bratři Kouachiovi, kteří při útoku použili granátomety a útočné pušky, nejsou jen teroristé, kteří přišli vykonat své poslání, ale právně Francouzi, i když to pro někoho může znít jako vtip. Evropa se evidentně stává bojištěm mezi domácím obyvatelstvem a arabskými a africkými muslimy. Naopak v podstatě bez větších problémů jsou vztahy s africkými křesťany, stejně jako s Asijci různé víry. Islám se bohužel nejen v Evropě transformuje do podoby náboženství nesnášenlivosti a mnohde doslova ohrožuje zažité civilizační hodnoty. Rozdíl mezi teroristou v Tel Avivu a v Paříži žádný není, protože na jedné straně jsou tu slušní občané a na druhé zločinci. Pokud někdo přichází do civilizované země, měl by být civilizovaný člověk. Nikoli sociální parazit a agresivní šiřitel vlastních egoistických postojů a náboženství. Bohužel si leckteří vyznavači islámského náboženství razí tuto cestu a pro takové jednání není na světě místo.

Masakr v Charlie Hebdo Ondřej Paďouk Student 4.D

Příčiny - karikatury: Charlie Hebdo je francouzský časopis známý především pro publikaci komiksů, fejetonů a vtipů. Je levicově orientovaný a silně protináboženský. Začal vycházet již v roce 1969. Hlavními tématy bývá politika, kultura a náboženství (katolictví, islám a judaismus). 2006: Již v minulosti vyvolaly některé karikatury vydané Charliem Hebdem řadu nepokojů a stížností především z řad muslimů. První větší skandál se odehrál v roce 2006, kdy byl na titulní stránce vyobrazen prorok Mohamed, jak se drží za hlavu. Tato karikatura byla - 34 -

doprovázena slovy: „Je těžké být milován blbci“. Uvnitř časopisu mohl čtenář objevit dalších 12 Mohamedových karikatur. Situace muslimské menšiny: Od 60. let 20. století narůstá počet muslimů v evropských zemích. Jejich zastoupení se odhaduje přibližně na dvanáct až třináct milionů. Nejvíce je jich soustředěno v západoevropských zemích, konkrétně ve Francii, kde tvoří až 10 % celkové populace. Vzájemné vztahy mezi rodilými Francouzi a muslimskou menšinou se neustále vyostřují. 7.1.2015 Dne sedmého ledna 2015 se dvojice muslimských radikálů rozhodla pomstít vydavatelství satirického časopisu Charlie Hebdo. Rozzuřeni karikaturami vydanými v poslední době se za pomoci vydírání pracovnice časopisu Corinne Rey dostali na firemní poradu časopisu, kde zavraždili 10 členů redakce, zranili dalších 10 a při útěku zavraždili 2 policisty. Okolnosti - komisař Okolo události ze 7.1. se točí smutný příběh. Jeden z komisařů vyšetřující podezřelé přistěhovalce v Paříži nedávno prohlásil, že již zmíněná dvojice muslimů se zdá být neškodná. Hned jakmile se dozvěděl, co se stalo, z výčitek svědomí spáchal sebevraždu. Muslimové: Měli bychom si uvědomit, že i přes fakt, že dva útočníci žili dlouhou dobu v Paříži bez větších problémů a z nenadání zaútočili, v příběhu lze narazit i na muslimy na straně hodných. Například jeden ze zavražděných policistů před redakcí časopisu byl právě muslim. Stejně tak jako zachránce mnoha občanů při chytání uprchlých radikálu. Proto bychom neměli názory a činy muslimů generalizovat. Dopadení: K dopadení došlo po dlouhém pátrání policistů. Hledaní vzali rukojmí v obchodě na předměstí Paříže. Jeden ze zaměstnanců podniku (paradoxem je, že to byl také muslim), kterému se podařilo ukrýt, navedl policisty a popsal jim situaci, čímž umožnil pohotový zásah a ukryl několik lidí v suterénu. Následky: Došlo k mnoha nepokojům a demonstracím kritizující smýšlení radikálních muslimů. Krátce po incidentu se sešly 2 miliony demonstrantů v centru Paříže. Jejich požadavky byly obsáhlé: snížení počtu přistěhovalců, limitování jejich práv týkajících se vyznání a jeho šíření a také především prosazení svobody slova. Problémem je, že politici a média nemohou přesně reprodukovat názory lidí vzhledem k možné politické nekorektnosti výroků.

- 35 -

Je suis Charlie Aleš Répaš Student 3.C Moje velice oblíbené téma na diskuzi je terorismus a obavy z Islámského státu. Jak všichni víme, dne 7. ledna 2015 napadli dva ozbrojení muslimští extrémisté do redakce Charlie Hebdo a zmasakrovali celou redakci. Po masakru opustili redakci, zastřelili policistu (který byl taktéž muslim) a dali se na útěk. Je toto začátek světové války? Redakce Charlie Hebdo se již dlouhou dobu potýkala s problémy, že si dělá legraci z náboženství. Na to bylo vždy odpovězeno „Je suis Charlie.“ – francouzsky „Já jsem Charlie“. Je suis Charlie je symbol svobody názoru. Je to myšleno tak, že redakce Charlie Hebdo si bude dělat i nadále legraci z náboženství, protože jediný, co je drží na uzdě, jsou zákony francouzské, nikoli Korán, ani jiné. Sedmého ledna byla redakce vystřílena, a z redakce přežilo jen pár zaměstnanců. Ti tvrdí, že se nevzdají, že budou i nadále vydávat provokativní karikatury Mohameda i dalších proroků. Pachatele se nepodařilo zadržet, byli zavražděni. Pár dní na to německá redakce okopírovala karikatury Mohameda, co způsobili masakr v redakci Charlie Hebdo, a byla vypálena. Do pár dnů ještě nastávají následující dvě události – překažení plánovaného teroristického útoku na redakci v Kodani, Dánsku a žhářský útok na redakci Charlie Hebdo podruhé, za vytisknutí proroka Mohameda říkajícího „Je suis Charlie“, což se stalo heslem protiteroristické aktivity. Otázkou tedy je, zda se máme bát islamizace Evropy. Doslechl jsem se, že válka bude a nejhůře dopadne střední Evropa. Islámští extrémisté si do svého Chalífátu nárokují i oblast Slovenska, Maďarska a Rakouska, takže při dalším útoku bychom byli na ráně hned. Mezitím se ve světě staly desítky protestů, možná došlo i k útokům na islamisty. Armády začaly přibírat vojáky, svět se strachuje. Islámský stát napadl Turecko, vydírá Japonsko o peníze a válčí se spojenci. Docela dobrý začátek pro třetí světovou válku, ale dle mého názoru ne, nejde o světovou válku. Už to jsou přibližně dva týdny od útoku na Charlie Hebdo a místo toho, aby islamisté začali s jejich islamizaci Evropy, spíš čím dál tím víc je paradoxně slyšet ticho a napětí opět ustává. Možná že demokratické státy pozdvihly jejich bezpečnost a pokoušejí se řešit světový problém, ale to je tak všechno. V poslední době došlo k pozemnímu střetu mezi vojáky Kanady, kteří byli vyjednávat v oblasti Islámského státu, a islámskými extrémisty. Kanadští vojáci nebyli zraněni, a islámští extrémisti byli zneutralizováni. Opravdu si nejsem jist, zda má islámský stát dost vojenské síly na to, aby vybojovali jejich chalífát. - 36 -

V dnešní době je těžké rozpoznat člověka vyznávající islám a islámského extrémistu. Je v nich jediný rozdíl – islámský extrémista tajně finančně podporuje Islámský stát. Existuje i teorie, že po celém světě se nacházejí tzv. spící agenti Islámského státu, kteří čekají, až Islámský stát řekne a oni spáchají teroristické útoky ve jménu Allaha na občany a vytvoří ještě větší strach a obavy z teroristických útoků. Myslím si však, že jde pouze o konspirační teorie, a že nic podobného nebude. Po útoku na redakci Charlie Hebdo se mnoho islámistů vyjádřilo k útoku stejně jako lidi ostatních náboženství – nesmysl a zrůdnost. Možná, že islámských extrémistů ani není mnoho. Války v oblasti Islámského státu doopravdy nesleduji, a teroristické útoky již už dlouhou dobu jsou pryč. Co z toho všeho vyplývá? Možná bude válka, jestliže má Islámský stát dost prostředků na to, aby jí vedl, a jestli je schopný se rovnat Severoatlantské Alianci. Já si však myslím, a za svým názorem si stojím, že už je po všem. Všechny události okolo utichají a jediné, co přebývá, je smutek a žár po redakci Charlie Hebdo. Možná, že v budoucnu budou ještě nějaké teroristické útoky, ale nebudou nic víc než pokusy šílených islámských extrémistů o vybudování strachu a o získání pozornosti.

Islamizace v Evropě Matěj Müller Student 4.A Na začátku roku otřásly světem zprávy o útoku na francouzský satiristický týdeník Charlie Hebdo, které zapálily jiskru veřejné diskuze o projektu „multi-kulti“ Evropy, bohužel se vším všudy, co k tomu patří: od politiků snažících se svými výroky dělanými na míru jejich cílovou voličskou skupinu nabrat trochu popularity, až po vysoký počet neinformovaných názorů, které si většina narychlo vytvořila, protože to do té doby zdánlivě nebyl jejich problém. A právě takové názory mají v dnešní době sociálních sítí větší dosah než kdy předtím. Diskuze neprobíhá, protože při nesouhlasu se diskutér začne ohánět ad hominem nálepkami (ať už je to „xenofob“ či „rasista“ z jedné strany, nebo „sluníčko“ a „vlezdobruselista“ ze strany druhé) a sebepodloženější výrok hodí bez jakéhokoliv zamyšlení do koše, čímž se zdárně šíří černobílý pohled na svět. Forma multikulturalismu, která v tuto chvíli funguje v západní Evropě, i přes její propagaci všemožnými kanály, selhala. A vlády zemí, které tento problém pociťují, si to odmítají přiznat. Jako příklad vezměme Švédsko, které se svou extrémně liberální imigrační politikou jen v loňském roce přijalo přes 80 tisíc azylantů a letos jich očekává ještě o několik tisíc více. V průběhu posledních patnácti let se zde zněkolikanásobil počet násilných činů, a například Malmö, třetí největší švédské město chlubící se až 40% populací imigrantů, se nyní může chlubit i titulem jednoho z nejnebezpečnějších měst v EU, kdy do některých jeho oblastí nemohou hasiči a záchranáři jezdit bez policejního doprovodu. Na tuto situaci švédská administrativa reaguje schválením zákona, který kriminalizuje veřejnou kritiku imigrace, zavádějíc tak de facto cenzuru. Rádio Svobodná Evropa uveřejnilo velice zajímavou statistiku, která mapuje, odkud pocházejí zahraniční bojovníci Islámského státu. Asi nejvíce zarážející je část zobrazující poměr jejich počtu na milion obyvatel dané země – tam se dozvíme, že třeba takové - 37 -

Švédsko, Belgie či Velká Británie jsou překonány pouze 6 z měřených zemí (3 mimo Evropu a 3 na Balkánském poloostrově), a tak se vyrovnají či často i překonají tradiční bašty militantního islámu jako je například Palestina. Vyvstává tedy otázka: kde se tedy stala ta chyba? Muslimové měli často problémy se integrovat do většinové společnosti své hostitelské země, ať už z jazykových či náboženských důvodů, a tak se sestěhovávali blízko k sobě, tvoříc tak svá vlastní ghetta. Problém takových ghett je, že s jejich růstem klesá potřeba nově příchozího se integrovat do okolního světa, protože prostředí ghetta mu vystačí, propast mezi kulturami se prohlubuje a v ghettu časem vzniká mentalita typu „my vs. oni“. V takové komunitě pak platí pravidla oddělená od právního systému dané země, a ač třeba tam není nastavena kompletní šaría, tak například i u nás v České republice, kde taková komunita je poměrně malá, jsou známy případy, kdy ex-muslimky musí čelit hrozbám tzv. „vraždy ze cti“. Stejně je možné v tomto prostředí velice jednoduše šířit extrémní myšlenky i mezi do té doby neškodnými lidmi. V souvislosti s islámem se v dnešní době často zmiňuje Islámský stát v Sýrii a Iráku a dost často ze zmiňují zvěrstva spojené s právem šaría. Co se ovšem nezmiňuje je fakt, že šaría je kompletně implementovaná například i v saudskoarabském právu a trest za jeho porušení většinou bývá stejný nebo podobný jako v Islámském státě. Na druhou stranu se můžeme podívat na Afghanistán před nástupem Talibanu, kde islám, podobně jako křesťanství, prošel značnou reformací, která ale následně bohužel přišla vniveč. Zamysleme se nad tím, jaký vliv mohlo mít na nynější situaci i složení zemí, ze kterých probíhal import muslimských imigrantů – dopadlo by to třeba jinak, kdyby to byli lidé ze zemí s odlišným přístupem k islámu, ze zemí, kde islám žije bok po boku jinému náboženství? Jak jsem předeslal v úvodu, nynější situace svádí ke generalizacím a hodit všechny do jednoho pytle a říct, že každý muslim bez rozdílu může napáchat jen zlo, nejde, ač je to lákavé a jednoduché řešení. Problém generalizace ale nastává i pro druhý konec debaty. Například v sousedním Německu nabrala na popularitě organizace PEGIDA – v překladu Patriotičtí Evropané proti islamizaci Západu, která svolává na každé pondělí demonstrace dosahující tisíců účastníků. Její manifest tvoří 19 bodů, mezi nimiž, krom návrhů na reformaci německé imigrační politiky, najdeme i body zatracující projevy nesnášenlivosti vůči kterémukoliv náboženství nebo přiznávající právo na azyl válečným uprchlíkům. Přesto se jak v německých mainstreamových médiích, tak i projevech politiků, včetně kancléřky Merkelové, popisuje tato skupina jako nacistická a rasistická. Ano, tyto demonstrace nevyhnutelně přilákaly i příznivce extrémní pravice, včetně odvolaného organizátora Lutze Bachmanna, avšak oficiální stanovisko, na jehož podporu tyto demonstrace probíhají, je jinde. Řešení neleží v hromadné persekuci lidí na základě národnosti či náboženské příslušnosti, stejně jako neleží ve stoprocentní toleranci všeho ve jménu multikulturalismu. Problémy by se měly řešit na individuální úrovni, kdy hlavní myšlenkou bude důrazné dbání na dodržování zákonů hostitelské země – třeba i v tom smyslu, že propagace práva šaría je de facto propagace náboženské nesnášenlivosti, neboť značně omezuje práva vyznavačů - 38 -

jiného či žádného náboženství. Stejně tak je důležité si přiznat chyby nynějšího systému imigrace nastaveného v západoevropských zemích a přinést jiné a bezpečnější řešení.

Islámský stát – hrozba pro Evropu Pavel Špecht Student 3.B Novinové titulky nás každým dnem informují o činech ze strany Islámského státu a demonstracích zejména u našich západních sousedů, které značí to, že obyvatelům Evropy začíná docházet, jakou islám představuje pro náš kontinent hrozbu a nutnost na ni nějak reagovat.

Když začátkem roku 2014 kdesi na Blízkém východě vyhlásil samostatnost ISIL, málokterý obyvatel Evropy toto nepovažoval jen za další z mnoha snah radikálních islamistů na ovládnutí území. Po masivním rozšíření v Iráku a části Sýrie, již pozornost vzbudil. Jejich nárokujíce plán zahrnující velkou část Afriky, Blízký východ, Asii až k Indii a část Evropy pod svou správu, ve které by se tvrdě trestalo porušení práva šaría, vyvolal zděšení s následným ubezpečením, že to přeci vládnoucí mocnosti nenechají dopustit a ISIL zastaví… Můžeme s klidným svědomím říci, že se jim to podařilo? Mají vlády situaci pod kontrolou? Ne tak moc, jak by si jistě mnozí představovali… Z nepatrného vzdoru je najednou velký stát ovládající ropná pole, zotročující ostatní národy, který si zakládá na vyvolání strachu ve společnosti. Nemít právo na svobodu projevu, náboženství, atd. si v 21. století civilizovaná společnost téměř nedokáže představit. Povinností každého státu, s prostředky k tomu majícími, např. všude demokracii zachraňující a šířící USA, GB nebo Francie, by mělo být schopno tvrdě zakročit proti režimům, které lidská práva omezují, či je vůbec nedodržují. USA se angažovalo v posledních 40 letech v tolika válkách, kde podporovali nastolení demokracie vojenskou silou (Vietnam, Afganistán, Irák, Panama, atd.), tak proč v případě boje proti Islámskému státu pouze zásobují těch pár odvážných, co se postavilo na odpor?! Jednalo se vůbec někdy o čistě mírové účely nebo zde byly jiné, které těmi mírovými kryli?!

- 39 -

Co brání spojencům v otevřeném boji proti teroru? Když ne utiskující obyvatelstvo, proč nejedou zachránit aspoň ta ropná pole?! Klečící muž v oranžovém, nad ním stojí zahalený islamista, který žádá vysoké výkupné za život nebožáka. Pokud se jedná o zemi, která za rukojmí platí, možná ještě dotyčný svou rodinu uvidí, pokud stát za rukojmí odmítá platit, sbohem… Povědomé? Poslední měsíce jsou plné únosů převážně evropských a amerických občanů, za které stát většinou nezaplatí, a tak se objeví za pár dní video, jak je zahalený muž podřízne. Proč to dělají?! Nedostatek financí? Jejich levně prodaná ropa jim aktivity hradí. Politika zastrašování, ať už se jedná o zahraniční rukojmí nebo postřílené děti, které sledovaly fotbalový zápas, má jediný cíl – vytvořit odstrašující příklad a odradit případné povstání ukázáním nemilosrdnosti s těmi, co se vzepřeli právu. Zahnat tisíce Jezídů do hor na pospas smrti, a zotročení jejich žen, se kterými pak čile obchodují, je jen hořká tečka za velkou knihou teroru, kterou islamisté vytvořili.

Doteď byla Evropa v klidu. Události se odehrávaly daleko za hranicemi. Pak se parta radikálů v Paříži rozhodla pomstít svého proroka, který se stal terčem mnohých karikatur. Na jednu stranu je mi jasné, že svoboda projevu v podobě karikatury je jedna věc, bodat do vosího hnízda jménem náboženství je věc jiná. Proč se něco podobného nestalo v minulosti v křesťanství? Kritika Ježíše, Marie i samotného Boha je více než dost… Rozdíl mezi křesťanem a radikálním islámistou je ten, že křesťan pochopitelně naštvaný bude, ale přejde to, napíše rozhořčený dopis nebo půjde demonstrovat. Jak situaci vyřešili primitivní radikálové, jsme mohli vidět. Symbolem se stal policista, kterého střelili z bezprostřední blízkosti. Jeho knihou nebyla bible nebo tóra, ale korán. Padl za čin proti vlastnímu náboženství, neboť ctil jejich právo na to ho vyslovit. Mnoho lidí dává islám na jednu hromadu. Nerozděluje na mírumilovné islamisty a radikály. Jejich ukvapené názory je nyní slyšet naším kontinentem. Na místo věcí, které opravdu důležité jsou a je potřeba je vyřešit. Podobných útoků může přibývat, sami - 40 -

radikálové o to své příznivce žádají. Nemůžeme ale ukazovat na islám jako na celek a říkat, že je špatný.

Máme se bát války? Jan Přikryl Student 4.A Myslím si, že v současné době našemu světu žádná válka nehrozí, alespoň ne taková, aby zasáhla celý svět. Někteří odborníci tvrdí, že by nová světová válka byla velmi rychlá. V podstatě by stačilo jen pár jaderných bomb a byl by konec války. Oproti druhé světové válce, kdy se s takovými bombami teprve experimentovalo. Světové velmoci, které vlastní jaderné zbraně, si jsou vědomy toho, že pokud by k něčemu takovému došlo, tak použití takové síly by mělo na náš svět devastující následky. Z toho důvodu se zatím nemusíme obávat celosvětového konfliktu. Jiní lidé říkají, že atomové bomby dnes již nejsou tou nejhorší hrozbou - tou jsou biologické zbraně. A pokud by o válce měli rozhodovat biologické zbraně, je pravděpodobné, že by třetí světová válka svou zákeřností ani krutostí neměla obdoby. Vždyť proti biologickým zbraním vlastně neexistuje ochrana. Pokud někdo kontaminuje vodu například nějakým virem, není jak se bránit, nelze ani zjistit, kdo to způsobil. Pravděpodobně ale bude ve větší míře docházet k menším konfliktům, které vznikají z různých příčin, jako jsou například spory národnostních menšin s většinovým obyvatelstvem, střet odlišných náboženských kultur, nárokování historicky sporně vzniklých území, obsazení území zájmovými skupinami, ať už kvůli politickému vlivu nebo zdrojům nerostného bohatství. V dnešní době však nemůžeme věřit všemu, co nám předkládají média a někteří politici. Je možné, že za uváděným bojem Ukrajiny za svobodu jsou také skryty snahy určitých zájmových skupin o získání vlivu nad tímto územím. Abych ale byl spravedlivý, i USA se pod záminkou boje s terorismem snaží získat kontrolu nad územími, která pro ně mají strategický význam. Proto můžeme konstatovat, že vojenské aktivity Ruska a USA na územích cizích států se zase tak neliší. To je také důvod, proč má USA své vojenské základny téměř po celém světě. Ale kdyby si své základny chtělo postavit Rusko nebo jiná velmoc, už by to byl problém. Dále tu pak máme hrozbu islámu. Toto téma je každým dnem víc a víc aktuální. Islám je totalitní náboženství, ve kterém neexistuje nic, co by se jen vzdáleně podobalo lidským právům. Islám je náboženství, které káže zavraždit každého, kdo v něj nevěří. Islám už okupuje Evropu ze západu, kde je zastoupen v poměrně velkých počtech. Ve Francii žije 15% muslimů, v Británii 5%, ve Skandinávii a v Holandsku okolo 10%. Bohužel se islámu ustupuje ze strachu z terorismu. Jenomže čím víc budeme ustupovat, tím bude terorismus silnější. Každou chvíli se doslýchám o nějakém teroristickém útoku ze zahraničí. Je jen otázka času, kdy se to bude dít i u nás. Šíření víry silou, a zabíjení - 41 -

nevinných lidí ve jménu boha. mi prostě nepřijde normální. Vždy když jdu po ulici a vidím muslima, říkám si, jestli se to černé stvoření přede mnou nevyhodí do vzduchu. Proto je dodnes např. Terezín nebo Osvětim národní kulturní památkou k připomenutí holocaustu. Navštívením samotného koncentračního táboru si myslím, že by na spoustu mladých lidí dokázalo zapůsobit. Dnes mi přijde, že je totiž holocaust tak trochu zlehčovaný. U mnoho mladých lidí dnes není ani brán moc vážně. Podle mého názoru k Holocaustu určitě došlo, protože je k tomu spoustu svědků, a už samotná snaha nacistů zamést prach v Osvětimi o něčem vypovídá. Stále mě udivuje, že se najdou i tací lidé, kteří obhajují samotný nacismus.

Vystudovaný stavař inženýr Hayssan, muslim žijící v Česku, přijel před 35 lety ze Sýrie: „Muslimové v Evropě jsou velké bezpečnostní riziko. Evropa by se měla začít bránit. Nepouštět sem další. Kontrolovat je. Všechny. A kdo veřejně káže islám, dělá pro něj náborové akce, kdo nosí šátek, kdo se nechce přizpůsobit, toho pošlete pryč. Já chci, aby tady bylo bezpečno. Mám tady děti, vnuky, rodinu. Nechci tady šarí´u. Proto jsme zůstali v Evropě. Evropa musí svou svobodu a kulturu chránit. A to teď nedělá. Radikálů bude čím dál víc. Navíc každý muslim má z principu pět šest dětí. Co vy, Evropané? Matematika je jednoduchá.“

- 42 -

Benjamin Kuras, český spisovatel:

„Mnohé publikace hlásající „jsme všichni Charlie“ si netroufly jeho karikatury přetisknout. Jaké pokrytectví. Nikdo není Charlie. Všichni jsme poseroutkové …“

- 43 -