Předmluva Ráda bych poděkovala svému vedoucímu diplomové práce panu doktoru Aleši Filipovi. Pomohl mi jak s výběrem tématu, tak s jeho zpracováním. Dále chci poděkovat paní doktorce Jiřině Růžové, knihovnici na Ústavu egyptologie Univerzity Karlovy, která mi poskytla některé potřebné publikace pro napsáni této práce. Dlouho jsem hledala vhodné téma své bakalářské práce. O dějiny a umění starověkého Egypta se zajímám již delší dobu a rovněž své ročníkové práce jsem napsala na téma související s egyptskou problematikou. Proto jsem se při výběru tématu své práce ubírala tímto směrem. Nakonec jsem zvolila Záchranu a zánik egyptských památek, což považuji za aktuální a zajímavé téma.
1
Úvod Podle mého názoru je v dnešní době velmi důležité věnovat pozornost dochovaným památkám, jež nám zanechaly předešlé civilizace a upozornit na jejich mnohdy žalostný stav. Proto bych ráda v této práci ukázala, jak na jedné straně se snažíme památky zachránit, a na straně druhé je ničíme. Zaměřuji se převážně na záchrannou akci UNESCO v 60. letech 20. století. O této záchranné akci se sice píše téměř v každé publikaci věnované Egyptu, ale většinou jen okrajově, na pár řádcích. Tomuto tématu je věnována spíše dílčí pozornost a hlavně v České republice je velmi obtížné se k příslušné odborné literatuře dostat. Český egyptologický ústav sice vydává vlastní publikace, které se tomuto tématu věnují, ale ty jsou převážně zaměřeny pouze na vlastní práci. Ráda bych proto v této práci celou záchrannou akci a věci s ní spojené celkově shrnula. Egypt prošel bouřlivou minulostí. Zaznamenal doby prosperity, ale také období chaosu a cizí nadvlády. Je až neuvěřitelné si představit, jak asi Egypt vypadal v době své největší slávy. Egyptské území je i v dnešní době doslova poseto četnými starověkými památkami a to se jich dochoval jen nepatrný zlomek. Generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta Záhí Hawáss se domnívá, že ještě značná část jich nebyla vůbec objevena,: „Pořád říkám, že nikdy nevíte, jaká tajemství může písek Egypta uchovávat. A proto věřím, že jsme dodnes objevili jen třicet procent našich památek. Ještě sedmdesát procent je pohřbeno pod zemí.“ 1 První kapitolu věnuji asuánským přehradám, jakožto důsledku záchranných akcí a jednomu z elementů současného špatného stavu všech egyptských památek. V druhé kapitole se jen okrajově zabývám organizací UNECSO, jež vzala celou záchranu núbijských památek pod svoji záštitu. Třetí kapitola je pak věnována přímo záchraně památek. Popisuji v ní jak stav při postavení první přehrady, tak stav po druhém přehrazení Nilu. Tehdejším československým egyptologům věnuji další kapitolu, kde popisuji každou z celkového počtu pěti expedic. Pátá část, jež je i nejrozsáhlejší, se zabývá transfery architektonických památek z oblasti egyptské i súdánské Núbie. A poslední kapitola upozorňuje na památky, jež zůstaly zatopeny, na negativní dopady Velké asuánské přehrady a na současný špatný stav památek v Egyptě. Označení „Egypt“ je poměrně novodobé, staří Egypťané svoji zemi nazývali Ta-meri, což znamenalo „milovaná“ nebo „obdělávaná“. Ani označení egyptského krále faraónem není 1
Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str. 240
2
zcela původní. Začalo se používat až za vlády Ptolemaiovců. Staří Egypťané označovali svého krále per aa („velký palác“). Tento výraz představoval panovníka, jeho sídlo i obyvatele paláce. Ale jako samostatný výraz, který označoval přímo panovníka, se začal používat až za vlády Achnatona, který provedl jazykovou reformu. „Stejně tak je jméno řeky Nilu odvozeno z řeckého Neilos. Staří Egypťané říkali Nilu Iteru, prostě a jednoduše řeka.“ 1 Země Ta-meri byla původně rozdělena na Horní a Dolní (podle toku Nilu) a tyto části se pak ještě dělily na 42 administrativně správních jednotek (krajů), nazývaných „nomy“. Z nich bylo 20 v Dolním a 22 v Horním Egyptě. Tyto „nomy“ spravovali vezíři. Území, které obývali, se ještě rozdělovalo na „kemet“, což bylo označení pro černou úrodnou půdu a „dešeret“, červenou zemi nebo-li poušť. Panovník Dolního Egypta nosil červenou korunu „Pe a Dep“ a symbolem Horního Egypta byla bílá koruna „Nechen“. Zhruba roku 3100 př. n. l. král Meni (Menej) sjednotil obě země a stal se vládcem Horního i Dolního Egypta. Tím došlo i ke spojení obou korun a vznikla tzv. dvojitá koruna, nebo-li „Pšent“.
1
Volný Zdeněk a kol.: Toulky minulostí světa I. Baronet a Via Facti, Praha 1999
3
I.
kapitola
Asuánské přehrady 1.1.
Geografické údaje Egypta
Egypt leží v severovýchodní části Afriky. Ze severu jeho břehy omývá Středozemní moře a z východu Rudé moře, Suezský záliv a průplav. Svoji západní hranici sdílí s dnešní Lýbií a jižní hranici má společnou se Súdánem. Ve východní části, mezi Nilem a Rudým mořem, se nachází Východní poušť. Její nejvyšší vrchol je Gebel Šájib 1 . Tato oblast je převážně skalnatá a takřka neobyvatelná, až na občasné zastávky kočovných beduínů. Západně od Nilu leží Západní poušť, kterou tvoří převážně nekonečné písečné pláně. Jen občas se z písku vynořuje zeleň oázy 2 . Oázy se v dnešní době také stávají předmětem archeologických průzkumů 3 . Egypt patří mezi nejsušší země světa. Pouště tvoří až 96% veškeré egyptské půdy. Jen zhruba 3,6 % území je vhodné pro zemědělství. Úrodná půda se získává jen velmi těžce a pro její zúrodnění je potřeba velká zásoba vody, kterou by se dala poušť proměnit v úrodná pole. Již staří Egypťané používali rozsáhlou síť zavlažovacích kanálů, jež dělaly z pouště výnosná pole. V dobách faraónů živilo něco přes 8 miliónů hektarů úrodné půdy asi 7 miliónů obyvatel. Kolem roku 1800 to bylo pouze 2,5 miliónů Egypťanů, ale při sčítání lidu v roce 1882 to už bylo 6,8 miliónů obyvatel. A v polovině 20. století, v roce 1960, to bylo už 26 miliónů. V dnešní době se jejich počet pohybuje kolem 60 miliónů a nadále nezadržitelně stoupá. Vždyť jen Káhira 4 má přes den kolem 20 miliónů obyvatel. Většina Egypťanů (až 2/3) se usadila v úrodné deltě.
1.2.
Řeka Nil
„Kdyby nebylo Nilu, nikdy by v Egyptě nevznikla jedna z nejvyspělejších civilizací starověkého světa. Již od dávných dob se k jeho břehům stahovali lidé, kteří na úzkém pruhu země získávali vše nezbytné pro svou obživu. Nil pro ně znamenal opravdu vše a jejich životní rytmus se plně podřizoval rozsáhlým záplavám…“ 5 1
Tato hora dosahuje výšky 2187 m.n.m. Oázy Západní pouště: Bahríja, Faráfra, Dáchla, Chárga a Síva. 3 Český egyptologický ústav provádí průzkum v okolí oázy Bahríja, na jejím jižním okraji se nachází menší oáza Bír el-Šovíš. Vedoucím průzkumů v této lokalitě je Doc. PhDr. Miroslav Bárta. 4 Káhira (Al-Qáhirah– „Vítězná“) je hlavním městem Egypta, kulturním centrem arabského světa a nejlidnatějším městem Afriky. Počet obyvatel i s přilehlými částmi dosahuje až kolem 20 milionů. Leží v severovýchodní části Egypta na břehu Nilu, na jižním okraji nilské delty. 5 www.ikoktejl.cz/magaziny 2
4
Starověký, stejně jako dnešní Egypt je do značné míry závislý na řece Nilu 1 a jeho vodách. Nilem se nechal okouzlit i otec dějepisu Hérodótos 2 , který o něm prohlásil: „Egypt je darem Nilu“. Pro Římany byl Nil velmi důležitý, neboť ve starověku se stal Egypt obilnicí Říma 3 . „Aut Nilus, auch nihil“ (Buď Nil, nebo nic). Amr Ibn-Al-As o Egyptě říkal:„Egypt je prašné město s jediným zeleným stromem“. Staří Egypťané věřili, že „Nil přichází ze země přeludů a duší.“ 4 Dešťové srážky v údolí Nilu jsou zanedbatelné a v Deltě nepřevyšují 100–200 mm ročně. Egyptské zemědělství bylo odjakživa závislé na Nilu a jeho každoročních záplavách. „Obrovské přívaly vod s sebou rok co rok přinášely tmavé úrodné bahno a hlínu se zbytky organických látek představující velmi kvalitní přírodní hnojivo.“ 5 Nil je pravidelnější a předvídatelnější než ostatní velké řeky, jejichž vody jsou také používány pro zavlažovací účely. Každý rok v červnu lidé netrpělivě očekávali božské záplavy, které jim přinesly buď bohatou úrodu nebo hlad. Pokud byly záplavy menší než 6 m nebo větší než 9 m, byla neúroda a hladomor. Výši hladiny pozorovali kněží v nilometrech 6 , které se většinou nacházely v chrámech. Lidé se snažili naklonit si bohy Nilu na svoji stranu. Nilu je věnována jedna z nejslavnějších egyptských básní 7 : „Buď pozdraven, Nile, jenž prýštíš ze země a plyneš, abys poskytl Egyptu život! Když se opozdíš, nosy se zacpou a z každého je rázem chudák…Když stoupáš, země jásá a každý se raduje: ústa se rozesmějí a zuby zazáří. …Vracej se do Egypta, ty, jež zajišťuješ mír a dodáváš zeleň oběma břehům!...“ 8
1.3.
První Asuánská přehrada (Asuánská nízká přehrada)
„V době, kdy byli Britové v Egyptě u moci, tedy od osmdesátých let 19. století do čtyřicátých let 20. století, zde vynaložili spoustu úsilí, aby se zlepšilo působení Nilu jako zavlažovacího systému a aby se zmenšil jeho cyklicky se opakující destrukční živel.
1
Délka Nilu od pramene v Burundi do delty v Egyptě, kde se vlévá do Středozemního moře, je 6671 kilometrů. Protéká Viktoriiným jezerem, nádrží Owen Falls a Rimpon, Kyogou a Albertovým jezerem. Oblast Súdánu, Núbie a Egypta je rozdělena 6 katarakty. 2 Hérodótos navštívil Egypt asi mezi lety 460–455 př.n.l. Egyptu věnoval své „Dějiny“. Nebyl ovšem k pramenům příliš kritický a některá fakta si přibarvoval. 3 Řím měl velkou spotřebu nejrůznějšího koření, nápojů a potravin. Svého času se v Římě rozdával chléb zdarma. Většina dovážených potravin pocházela právě z Egypta. 4 Tajemný Egypt: Edice Atlas, kartová encyklopedie. Praha 1997 5 Vachala Břetislav: 77 zajímavostí ze starého Egypta. Albatros, Praha 1989, str. 5 - 6 6 Nejznámější nilometr můžeme i v dnešní době vidět v chrámu v Kóm Ombu. Jedná se o vyhloubenou jámu, do které se sestupuje po točitých schodech. Úroveň vody a poté i následné záplavy se určovala podle počtu zatopených schodů. 7 Chvalozpěv na Nil byl napsán asi kolem roku 1970 př.n.l. a napsal jej nejspíše mudrc Cheti. Jedná se o rozsáhlé dílo se 140 verši. 8 Vachala Břetislav: 77 zajímavostí ze starého Egypta. Albatros, Praha 1989, str. 8 - 9
5
Vybudovali zde řadu zdymadel, která počas záplav sloužila k regulaci toku řeky. Vyvrcholení těchto snah byla stavba přehrady u Asuánu…“ 1 Neustále narůstající počet Egypťanů potřebuje stále více úrodné půdy pro pěstování dostačujícího množství potravin. Ale jak již bylo řečeno, pro tvorbu nových polí je třeba velkého množství vody. Nedostatek vody byl také jeden z důvodů, proč na přelomu 19. a 20. století vznikla první Asuánská přehrada. Měla nejen zadržet přílišné ničivé záplavy, ale také pro Egypt zajistit dostatek vody, tolik potřebné pro zavlažování polí. První přehrazení Nilu bylo vybudováno v letech 1899 až 1902. Hlavním projektantem této stavby se stal sir William Willcocks 2 . Na budování přehrady se také podílel sir Benjamin Baker a John Aird 3 . Tato hráz byla 1900 m dlouhá a 54 m vysoká. To se ale bohužel později ukázalo jako nedostačující. Vody rozvodněného Nilu tato hráz nedokázala zadržet, takže úrodné bahno nadále zaplavovalo políčka egyptských feláhů 4 . Proto byla hráz dvakrát zvednuta, a to v letech 1907–1912 a poté také v letech 1929–1934. Při každém zvednutí hráze došlo také ke zvednutí vodní hladiny. V důsledku toho došlo k částečnému zatopení některých núbijských památek. Obyvatelé Núbie museli několikrát stěhovat svá obydlí o něco výše, na bezpečnější místa, dále z dosahu vody.
1.4.
Druhá, Velká asuánská přehrada
V roce 1946 byly záplavy tak veliké, že se voda i přes zvýšenou přehradu skoro přelila. Tehdejší egyptská vláda se proto rozhodla, že se musí postavit nová, modernější a vyšší hráz, která by splňovala náročnější požadavky. Plány na tento projekt započaly roku 1952. Na projektu se zpočátku podíleli i Britové, ovšem nechtěli radikálně měnit koloběh řeky, který zde fungoval tisíce let. Věděli, že by takto vysoká přehrada znamenala nenávratné škody. Proto spolu se Spojenými státy americkými od projektu roku 1956 odstoupily. Egyptská vláda nakonec dala přednost projektu ruských inženýrů před původním plánem německého projektanta. Roku 1958 se začala na projektu podílet tehdejší SSSR a poskytla technické, materiální a finanční prostředky na 1/3 celé stavby jako dar egyptské vládě. Náklady na celou stavbu nové asuánské přehrady se vyšplhaly na jednu miliardu dolarů. „Násir uvěřil tomu, že se mu podaří uskutečnit transformaci egyptské ekonomiky v průběhu
1
Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str. 247 William Willcocks (1852–1932) byl britský stavební inženýr. Narodil se v Indii, kde také vystudoval Roorkee College. Od roku 1883 pracoval pro Egyptské veřejné komunikace. Mezi jeho projekty patří také zavlažovací systémy pro Irák, Jordánsko, Jižní Afriku a Turecko. Zemřel roku 1932 v egyptské Káhiře. 3 Firma Johna Airda byla hlavním dodavatelem pro stavbu celého projektu první přehrady. 4 Feláh je arabské označení pro zemědělce 2
6
jediné generace, pokud efektivněji využije Nil.“ 1 Peníze na stavbu chtěl prezident Násir získat znárodněním Suezského průplavu. To vyústilo v letech 1956-1957 v tzv. Suezskou válku.
Obr.1 První a druhá asuánská přehrada na řece Nilu. zdroj: www.touregypt.net
„Bez ohledu na hlasy cizích expertů, varující před zásahem do tisíce let fungujících přírodních systémů a jeho dopadem na životní prostředí, i bez ohledu na ztráty, jež přinese zatopení nedocenitelných kulturních památek jedné z nejstarších civilizací – stavba začala.“ 2 Samotné stavební práce začaly v roce 1960. První část přehrady byla hotova již v roce 1964. Po přehrazení Nilu se také v tomto roce začalo plnit obrovské umělé jezero, které dostalo název podle tehdejšího egyptského prezidenta Gamála Abdal Násira 3 – Násirovo jezero. Poprvé bylo umělé jezero zcela naplněno roku 1976. Stavba Vysoké asuánské přehrady „El Saad al Aali“ byla slavnostně dokončena 31. července 1970. Celé dílo mělo monumentální rozměry, samotné hrázi se říkalo Násirova pyramida. Materiál, který na ni byl použit, by stačil 1
Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str. 247 www.ikoktejl.cz/win/magaziny 3 Gamal Abdal Násir se narodil se v Alexandrii roku 1918. Byl egyptským prezidentem v letech (1954–1970). Násir se proslavil hlavně svojí spoluprací se zeměmi Východního bloku. Angažoval se i v několika válkách s Izraelem, včetně konfliktu, známého jako Suezská krize. Zemřel v Káhiře roku 1970. 2
7
na stavbu zhruba 17 Chufevových pyramid v Gíze 1 . Hráz je 3600 m dlouhá, základna má šířku 980 m, v koruně je vysoká 40 m a její celková výška je 111 m. Násirovo jezero, které vzniklo po zatopení takřka celé části egyptské a súdánské Núbie je 480 km dlouhé, až 30 km široké a zabírá plochu 6000 km2. Svými rozměry patří mezi největší umělá jezera na světě.
Obr. 2 Vysoká asuánská přehrada zdroj: archiv autora
Toto ohromné dílo má své klady, ale i zápory. Jedním z úkolů přehrady mělo být vyřešení problémů s vodou a umožnit její regulaci, což se také podařilo. Přehrada zadržela přílišné povodně, které by zničily pole feláhů, a zároveň byla zásobárnou vody v době nedostatečných záplav. Jinak by asi ztěží Egypt zvládl velká africká sucha v 80. letech 20. století. Egypt má teď zásobu vody pro zavlažování stávajících polí a také pro tvoření nové zemědělské půdy. „Současný prezident Hosni Mubarak začal v roce 1997 realizovat další plány, jak pomocí zavlažovacích kanálů z Asuánské přehrady proměnit kus Sahary v zelená pole. Projekt otevírá cestu k nové egyptské civilizaci, prohlásil.“ 2 Dostatek vody pro zavlažování umožňuje sklizeň 2-3 krát ročně, což velmi zvyšuje objem vypěstovaných plodin. Ale i tak se z Egypta, který potraviny vyvážel, stala země, jež potraviny spíše dováží. Dalším kladem stavby přehrady byla tehdy moderní vodní elektrárna, která je uschována uvnitř hráze 3 . Elektrárna začala vyrábět elektrickou energii roku 1967 a má výkon 2,1 GW. To umožnilo rozsáhlou elektrifikaci a zavedení elektřiny i do té nejvzdálenější vesnice v Egyptě. Dalším, ale asi i posledním kladným bodem této přehrady byl rozvoj rybářského průmyslu v Násirově jezeře. V dnešní době se již Nil nerozlévá do okolní krajiny a nezúrodňuje pole feláhů úrodným bahnem. Je korigován přehradami a propustmi, které jsou na této řece budovány zhruba od roku 1830. I v dnešní době se chystá další přehrazení nilského toku, a to na území 1
Chufevova pyramida – dal si ji postavit panovník 4. dynastie Chufev (řecky Cheops). Jedná se největší pyramidu v Egyptě a ještě v roce 1880 byla nejvyšší stavbou na světě. Délka její základny je v dnešní době 230,4 m a zabírá plochu 5,4 he. Uvnitř se nachází 3 komory. Ve třetí, nejhornější komoře byl nalezen prázdný sarkofág. V roce 1954 nalezl Kamál el-Mallach u pyramidy cedrovou posvátnou loď faraóna Chufeva, která je nyní umístěna v muzeu v Gíze. Některé stavby v Káhiře jsou postaveny z kamenných bloků pyramidy, protože po staletí sloužila jako zásobárna kamene. 2 www.aktualne.centrum.cz/cestovani/svet/reportaze 3 V současné době hodlá egyptská vláda provést rozsáhlou modernizaci vodní elektrárny a zvýšit tak její výkon
8
Súdánu. Tato nová přehrada by se měla jmenovat Merowe. „Právě v Súdánu v současné době dělníci dokončují další kontroverzní dílo, přehradu Merowe, která vytvoří jezero o rozloze 700 kilometrů čtverečních.“ 1 V důsledku této nové přehrady dojde k dalšímu poklesu hladiny řeky údolí Nilu a tím i ke zhoršení jeho splavnosti.
1
www.aktualne.centrum.cz/cestovani/svet/reportaze
9
II. kapitola Organizace UNESCO 2.1.
Obecné informace o organizaci UNESCO
„Mezinárodní organizace OSN jsou důležitým činitelem ve vývoji mezinárodních vztahů. Poskytují široké možnosti v úsilí o obnovení a prohlubování procesu uvolňování mezinárodního napětí, pro rozvoj vzájemně výhodné spolupráce mezi státy s rozdílným společenským zřízením.“ 1 UNESCO (United Nations Education, Scientific and Cultural Organization) byla založena Organizací spojených národů po druhé světové válce 16. listopadu roku 1945 v Londýně na ustavující diplomatické konferenci podepsáním textu mezinárodní úmluvy 2 , Ústavy. Často bývá citována první věta této Ústavy: „Jelikož války vznikají v myslích lidí, jsou to mysli lidí, kde je nutno vytvářet obranu míru.“ 3 , kterou napsal americký básník a knihovník amerického kongresu Archibald MacLeische. Nynější sídlo UNESCO se nachází v Paříži. Myšlenky na mezinárodní spolupráci v oblasti kultury a výchovy se objevovaly již dříve. Společnost národů v roce 1922 založila Mezinárodní komisi pro intelektuální spolupráci. Dále v roce 1926 byl založen Mezinárodní institut pro intelektuální spolupráci. Tento institut pracoval pod záštitou Společnosti národů, sídlil v Paříži a sponzorovala jej francouzská vláda. Ústava organizace definuje tři hlavní orgány. Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem a tvoří ji zástupci zúčastněných států. Pravidelné zasedání se koná jednou za dva roky. Na zasedání se schvaluje rozpočet a program na další období. Výkonná rada UNESCO hlavně dohlíží na realizaci programu a podílí se na přípravě budoucího programu. Dalším orgánem UNESCO je sekretariát, jenž je výkonnou a servisní složkou. V čele sekretariátu je generální ředitel, jehož funkční období trvá 6 let. V roce 1972 přijaly členské země UNESCO Úmluvu o světovém dědictví. Hlavním cílem Úmluvy je povinnost smluvních států zabezpečit označení, ochranu a předání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Na základě Úmluvy byl vytvořen Výbor pro světové dědictví a Fond světového dědictví. Zdroje fondu jsou: povinné příspěvky 1
Šmíd Ladislav: UNESCO. Nakladatelství Svoboda, Praha 1986, str. 6 Úmluva vstoupila v platnost 4. listopadu 1946, poté co ji ratifikovalo Řecko, jako dvacátý stát, což byl počet, který byl nutný pro uvedení v platnost. 3 Šmíd Ladislav: UNESCO. Nakladatelství Svoboda, Praha 1986, str. 7 2
10
smluvních států, dary, příspěvky veřejných nebo soukromých orgánů. Tento výbor a fond začaly svoji činnost vykonávat v roce 1976.
Na základě Úmluvy se sestavuje Seznam
světového dědictví, do něhož jsou zapisovány památky s mimořádnou hodnotou. O zápisu do prestižního seznamu světového dědictví rozhoduje Výbor světového dědictví, složený ze zástupců smluvních stran Úmluvy. Ve svých rozhodnutích se výbor opírá o odborná stanoviska poradních orgánů. V oblasti kulturního dědictví je tímto orgánem ICOMOS (International Council of Monuments and Sites) – Mezinárodní rada pro památky a naleziště. Seznam je pro lepší orientaci rozdělen podle kontinentů. Byl založen i Seznam světového dědictví v ohrožení, ve kterém jsou zapsané bezprostředně ohrožené památky. Základním principem výběru památek do seznamu je jejich mimořádná hodnota, jedinečnost, autenticita a celistvost. Seznam je reprezentativní a zapsané památky zastupují objekty z téhož období a regionu, protože není možno na seznam uvést veškeré významné památky. Pro zápis na Seznam světového dědictví (World Heritage List) je nezbytná nominační dokumentace. V průběhu expertního posuzování je nutno prokázat, že nominovaná památka splňuje jednu či více uvedeným kritérií. Musí mít autenticitu a prokázat dostatečnost koncepčních materiálů, které mají zajistit uchování památky v budoucnosti. Každá světová památka by měla splňovat požadavky jako například: být mistrovským dílem a nositelem jedinečnosti. Podle Úmluvy jsou za kulturní památky považovány památníky (architektonická díla, monumentální sochařství, malířství, nápisy, jeskynní obydlí), skupiny budov, lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka, archeologická naleziště).
2.1.
UNESCO a ČR
„Spolupráce České republiky s UNESCO v oblasti péče o kulturní dědictví je v kompetenci Ministerstva kultury. Největší podíl spolupráce je založen na naplňování Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví… ČSFR přistoupila k Úmluvě dne 15. 11. 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. 2. 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy a oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.“ 1 Česká republika má na Seznamu světového dědictví 12 lokalit: Historické jádro Prahy (1992), Historické jádro Českého Krumlova (1992), Historické jádro Telče (1992), Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994), Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (1995), Kulturní krajina Lednice1
www.npu.cz/pp/dokum/unesco/
11
Valtice (1996), Vesnice Holašovice (1998), Zahrady a zámek v Kroměříži (1998), Zámek v Litomyšli (1999), Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000), Vila Tugendhat v Brně (2001), Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003).
12
III. kapitola Záchrana egyptských památek ve 20.století 3.1.
Núbie
Egyptolog W.B. Emery v jedné ze svých mnoha publikací „Egypt in Núbia“ označil Núbii za: „jedno z hlavních bojišť starého světa, kde byl podstoupen zápas mezi černými a bílými národy o nadvládu nad severní Afrikou… Mezi střídavým válčením a průchody armád měla Núbie období míru a relativní prosperity, když se dostala pod koloniální vládu jedné nebo druhé soupeřící mocnosti.“ 1 Núbie představovala spojnici středomořské kultury s africkou civilizací. Její území se rozkládalo v povodí Nilu od prvních nilských peřejí u Asuánu až po šestý katarakt 2 u súdánského Chartúmu. „Historicky se Núbie dělila na dvě části – Dolní Núbii (mezi 1. a 2. kataraktem) a Horní Núbii (Na jih od 2. kataraktu).“ 3 Dolní Núbie se rozkládala na egyptském území a měla zhruba délku 300 km. Horní Núbie byla dlouhá asi 800 km a nacházela se v Súdánu. Obě země spolu hraničily u Vádí Halfy. V nejstarších dobách byla Núbie nazývána Ta-setej („Země luku“). Faraóni 12. dynastie začali tuto oblast nazývat Kuš. Jméno Núbie bylo poprvé použito Erathosthénem (276 – 194 př.n.l.) a bývá spojováno s egyptským označení pro zlato – nub. V Novém zákoně je Núbie označována jako Aithiopia.
3.1.1. Dějiny Núbie Již od raných dob byla hustěji obydlena Horní Núbie, která je úrodnější a vhodnější pro osídlení. Dolní Núbie je tvořena strmými pískovcovými skalami. První doklady lidského osídlení na tomto území sahají až do starší doby kamenné. „O pravěkém osídlení Núbie svědčí zbytky sídlišť, pohřebiště, pracovní nástroje a skalní rytiny divokých zvířat.“ 4 V raných dobách se zdejší člověk živil lovem zvířat. Obrat nastal na přelomu 5. a 4. století př.n.l., kdy se núbijské obyvatelstvo začalo věnovat zemědělství. Egypťané chtěli získat Núbii pro její velké nerostné bohatství 5 .
1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 31 katarakt je označení pro Nilské peřeje. 3 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 4 4 Vachala Břetislav: 77 zajímavostí ze starého Egypta. Albatros, Praha 1989, str. 18 - 19 5 Núbie, neboli tajemná země Kuš byla zdrojem zlata, stříbra a drahých kamenů. Z Núbie byla také dovážena slonovina a vzácné kožešiny. 2
13
Skupina A (3500–2800 př.n.l.) „Označení polokočovné populace obývající Dolní Núbii v době mezi 3500-2800 př.n.l. Skupina A byla současná egyptské Předdynastické a Archaické době.“ 1 Lidé z tohoto období žili v rákosových chýších a neusazovali se natrvalo na jednom místě.
Skupina C (2300–1500 př.n.l.) „Núbijská kultura s koncem egyptské Staré říše až počátkem Nové říše (2300–1500 př.n.l.), která se rozvíjela v Dolní Núbii mezi 1. a 2. nilským kataraktem.“ 2 Mezi obdobím kultury skupina A a skupiny C je dlouhé období, kdy nebyla oblast Núbie osídlena. V této době se již začínají lidé usazovat a zakládat trvalá sídliště s kamennými stavbami. V době Druhého přechodného období byla Núbie pod nadvládou kermské kultury.
Kultura pánvových hrobů (2000–1500př.n.l.) „Kultura náležící k dolnonúbijské tradici, jejíž hroby byly nalezeny od egyptské Memfidy na severu po núbijskou Kermu na jihu. Jméno kultury je odvozeno od mělkých kulatých nebo oválných hrobů, podobajících se evropským pánvím na vaření.“ 3 Pohřební zvyky této kultury se dosti podobaly rituálům soudobé kermské kultury.
Kermské království (2500–1500 př.n.l.) Kermské království zaznamenalo svůj rozkvět na území Horní Núbie. „Raná fáze Kermského království časově soudobá s egyptskou 5. až 10. dynastií (cca 2500–2050 př.n.l.“ 4 V tomto období se pohřbívalo do menších hrobů vykopaných v zemi s jednoduchou pohřební výbavou. Na začátku Střední říše byly vzájemné vztahy mezi Núbií a Egyptem na přátelské úrovni, ale postupem času Egypt dobyl Dolní Núbii a na jeho území se začaly budovat četné pevnosti. „Období soudobé s egyptskou Střední říší – 11. až 13. dynastií (2050–1750 př.n.l.).“ 5 „Klasické období Kermského království současné s egyptskou 14.až 17.dynastií (1750–1570 př.n.l.).“ 6 V této době zaznamenalo Kermské království rozkvět a bylo silnější 1
Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 7 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 8 3 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 9 4 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 11 5 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 11 6 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 12 2
14
než Egypt. Získalo kontrolu nad pevnostmi a zlatými doly. Obchodovalo s Egyptem i Středomořím. „Období úpadku současné s vládou prvních panovníků 18. dynastie (1570–1450 př.n.l.). Úpadek Kermského království přímo souvisel s narůstající mocí thébských panovníků 17. dynastie...“ 1 Egyptští králové se cítili ohroženi přílišnou mocí, kterou kermští králové získali, a proto považovali za nezbytné si je podrobit.
Egyptské místokrálovství v Núbii (1550–1000 př.n.l.) Již faraón Ahmose I. měl zájem o Núbii, ale vojenské tažení do Núbie podnikl až jeho nástupce Thutmose I. Po dobytí Kermského království bylo v Núbii ustanoveno místokrálovství. „Do čela Núbie byl postaven hodnostář s honorifickým titutem Královský syn z Kuše a později přibyli jeho podřízení – zástupce pro Wawat (Dolné Núbii) a zástupce pro Kuš (Horní Núbii).“ 2 Místokrál podléhal přímo králi Egypta a vykonával administrativní činnosti včetně výběru daní. Synové místních náčelníků byli dáváni na výchovu do egyptského Vésetu. Oslabování moci panovníků v Egyptě se projevilo i na jejich vlivu v Núbii.
Napatské království (1000–300 př.n.l.) „Núbijské království současné s Třetí přechodnou a Pozdní dobou v Egyptě. Během největšího rozkvětu jeho králové vládli největšímu starověkému státu na Nilu, který vedle Núbie zahrnoval i Egypt.“ 3 Núbijci od Egypťanů převzali mnoho věcí týkajících se státní zprávy, ale i kult boha Amona a pohřební rituály. Král Kašta byl nejspíše první núbijský král, který přijal titulaturu egyptských králů. Jeho syn Pije 4 je považován za zakladatele 25. dynastie. O upevnění moci v Dolním Egyptě se postaral král Šabaka 5 . Za svoje hlavní město si zvolil Memfidu. Asi nejznámnějším núbijským králem byl Taharka 6 , který vedl války
1
Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 14 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 17 3 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 21 4 Pije (Pianchi) byl núbisjký král a vládce Horního a části Dolního Egypta, až do jeho smrti v roce 715 př.n.l. Sídlil v Napadě a nechal se pohřbít na pohřebišti v Kuru. Jako hrobku zvolil menší pyramidu, jež byla asi 15 metrů vysoká a v podzemí se nacházela jedna komora, která sloužila jako pohřební. V blízkosti jeho pyramidy nechal postavit i pyramidy pro svoje ženy a koně. Známe jeho životopisnou stélu. 5 Šabako dodržoval staroegyptské zvyky, uměl jejich egyptský a uctíval egyptská božstva. Byl vychován ve Vesetu. Stejně jako jeho bratr si nechal postavit pyramidu v Kuru. 6 Taharka (689–664 př.n.l.) se stal králem po smrti svého staršího bratra Šebataka. Sídlil ve Vesetu a v Mennoferu. Za jeho vlády získal Egypt stabilitu. Na území Egypt zanechal řadu staveb, ale jen některé se dochovaly do dneška. 2
15
s Asyřany. Byl zakladatelem královského pohřebiště v Núrí, kde si nechal postavit pyramidu. Tanutamani byl poslední núbijský král, jež vládnul i Egyptu. V pozdní době Napadského království se stal Atlanersa prvním panovníkem samostatné Núbie. Egyptský panovník Psamtek II. vyrazil proti Núbii. Núbijci sice své území uhájili, ale své centrum přesunuli více na jih do Meroe.
Merojské království (300 př.n.l.–350 n.l.) „Núbijské království současné s vládou Ptolemaiovců a nadvládou Římanů v Egyptě. V době svého největšího rozkvětu jeho králové (qore) a královny (kandaké) ovládali území od Dolní Núbie po oblasti za soutokem Bílého a Modrého Nilu.“ 1 Núbijští panovníci v mnohém vyšli z egyptských faraónů, ale „Byli disciplinovanější, rituálněji laděni a konzervativnější než samotní Egypťané.“ 2 Merojská kultura i jazyk se začaly osamostatňovat od egyptské tradice. Ve 3. tisíciletí se hlavním městem Núbie stala Meroe. Vznikla zde silná říše, jež trvala přibližně 6 století. V Novoramessovském období (315–270 př.n.l.) se kladl velký důraz na boha Amona. Za zakladatele merojského království je považován král Arkamani I. Tento panovník vládl v době raného merojského království (270–90 př.n.l.) a nejspíše nechal zavraždit Amonovy kněží v Núbii. Střední merojské období (90–1 př.n.l.) znamená vrchol merojské kultury. Merojskému království často vládly i ženy, které používaly titul krále. Poté, co Římané získali Egypt jako svoji provincii, jejich zájem se obrátil i k Núbii. Kolem roku 20 př.n.l. byla uzavřena mírová smlouva mezi oběma stranami. Pozdní merojské období (1–320 n.l.) se neslo ve znamení postupného úpadku. Po pádu Meroe došlo v Núbii k úpadku a obratu ke křesťanství a poté k islámu. Zájmem o tajemný Egypt stoupl i zájem o Núbii, ale pro svoji nedostupnost zůstala Núbie dlouho neprobádána. Teprve v 19. století se objevily první expedice: „vědecká expedice, doprovázející Napoleonovu invazi do Egypta 3 , dosáhla pouze ostrova Filé na prahu Núbie… J. L. Burckhardt cestoval po Nilu z Asuánu až do Dongoly v roce 1813… G. Belzoni 4 projel Dolní Núbii v letech 1816 až 1817… F.-G. Gau zachytil při své cestě Núbií v roce 1819 1
Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 27 Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str. 219 3 Členy Napoleonovy expedice byli matematici, astronomové, architekti, literáti, ekonomové, kreslíři a mnoho dalších. Výsledkem expedice byla mnohosvazková encyklopedie „Popis Egypta“. Napoleonovo tažení dalo vzniknout moderní egyptologii. 4 J. B. Belzoni (1778–1823) se narodil v Padově a vystudoval hydrauliku v Římě. Cestoval po Evropě a pracoval jako silák v cirkuse. Původně do Egypta přijel, aby zde navrhl vodní čerpadlo. Ale stal se Saltovým agentem a sháněl pro něj egyptské památky. Přepravil hlavu Ramesse II. z Ramessea do Anglie. Zemřel při hledání pramenů Nigeru. 2
16
vzhled tamní krajiny i památek mistrnými kresbami… F. Champollion1 konal v Núbii epigrafická studia…Za první přesnou vědeckou dokumentaci památek Egypta a Núbie vděčíme pruské expedici pod vedením K. R. Lepsia 2 v letech 1841–5. První daguerrotypie 3 núbijských památek pořídili Francouzi M. du Camp a F. Teynard v letech 1850 –51.“ 4
Obr. 3 Mapa Núbie zdroj: Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 5
3.2.
Vykopávky v Núbii (1907-1950)
Po vybudování první Asuánské přehrady na přelomu 19. a 20. století došlo ke zvednutí hladiny Nilu. Toto navýšení mělo za následek částečné zaplavení chrámu ve Fílé. Ale o přesunu se tehdy ještě neuvažovalo. Byly pouze zpevněny základy tohoto chrámu, kde se uctívalo staroegyptské božstvo ještě v římské době. Zvednutí hladiny neohrožovalo ostatní památky, proto nebylo považováno za důležité.
1
Champollion byl slavný rozluštitel egyptských hieroglyfů. K pochopení staroegyptského písma mu pomohla tzv. Rosettská deska, která byla objevena roku 1799 Bouchardem. Na této desce byl napsán jeden text třemi jazyky. Zvláštní je, že Champollion na vlastní oči Rosettskou desku nikdy neviděl. Pracoval jen z jejích opisů. 2 Karel Richard Lepsius byl člen pruské expedice (1842–1845) sponzorované Bedřichem Vilémem IV. Získal výbušninou odstraněné sloupy z hrobky Setnino I. a nespočet dalších artefaktů. 3 daguerrotypie je nejstarší způsob fotografického zachycení pozitivního obrazu na postříbřené destičce. Název je odvozen od francouzského vynálezce L.J.M. Daguerra. 4 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 20
17
Mezi lety 1907–1912 došlo k dalšímu zvýšení hráze a tím i ke zvednutí hladiny řeky. Voda již začala ohrožovat i ostatní památky a měla dosáhnout až k Vádí es-Sebue. Egyptská památková služba tedy zahájila archeologický průzkum egyptské části Núbie. S průzkumem začal Američan G. Reisner 1 a pak Angličan C. M. Firth. Vykopávky se prováděly v oblasti pod zátopovou úrovní 115 m. V této době poprvé vzbudila Núbie pozornost odborné veřejnosti z celého světa. Některé státy nabídly finanční, materiální nebo technickou pomoc a některé dokonce vyslaly i své expedice odborníků do jižní části Núbie a Súdánů. V období kolem první světové války byla prozkoumána území Amady, Tóšky, Farasu, Meroe, Kermy a Napaty. Reisner prováděl rozsáhlé vykopávky v oblasti Nuri a el-Kurru. Tyto vykopávky byly rozděleny do několika archeologických sezón zhruba v letech 1916–1920. „Z mnoha zajímavých předmětů, které se v Nuri dochovaly, jsou možná nejvýmluvnější figurky (vešebty)…V některých hrobkách byly obzvláště hojné: u krále Taharky čítaly přes tisíc (1070), všechny vyrobené z tvrdého kamene a od osmi do dvaatřiceti palců velké...“ 2 V oblasti Nuri bylo při expedicích objeveno mnoho hrobek a v nich pozůstatky asi 20 králů a 53 královských žen z doby 690 až 337 př.n.l. Pohřební výbava núbijských králů byla dosti podobná té, kterou používali egyptští králové ve staré říši 3 . Bohužel si převážnou většinu hrobek našli vykradači hrobů již ve starověku. Díky zřícenému stropu v hrobce krále Taharky, se nám do dnešní doby dochovalo mnoho cenných objevů, jež nám napomohou hlouběji prozkoumat a pochopit dějiny a zvyky starých Egypťanů a Núbijců. V el-Kurru začal Reisner s vykopávkami o něco později, a to v letech 1918–1919. Toto pohřebiště bylo nejspíše založeno v době asi 2. tisíciletí př.n.l. A jak se již stalo neblahým zvykem, i toto pohřebiště bylo ve starověku vykradeno. „Pár mil po proudu od Barkalu leží raně kušitské pohřebiště El Kurru, žalostně pobořené, ale velmi významné, protože zde naše Expedice nalezla až na jednu hrobky všech králů egyptské 25. dynastie – oněch králů Kuše, kteří se obrátili proti slábnoucímu Egyptu a porazili své někdejší vládce“ 4
1
Georgie Andrew Reisner (1867–1942) se narodil ve Spojených státech Amerických v Indianapolis. Studoval na Harvardu a v Berlíně. Byl kurátorem egyptského umění v Muzeu krásných umění v Bostonu. Vyučoval egyptologii a semitské jazyky. Zemřel 6.6. 1942 v Gíze. 2 Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str. 147 3 Pohřební výbava většinou obsahovala sarkofág a v něm uložené do sebe zapadající rakve a obličejovou masku. Dále byly v hrobech uloženy předměty denní potřeby jako nádoby, keramika, šperky, amulety, zásoby potravy. 4 Dunham Dows: The Egyptian Department and its Excavations. Boston 1958, str. 102, in: Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str. 149
18
V letech 1929–1934 se zvýšila hladina Nilu o dalších 7 metrů. V tomto období se uskutečňovaly další průzkumy, na kterých se podíleli Angličané W. B. Emery 1 a L. P. Kirwan. Zkoumána byla oblast od Vádí es-Sebua až do Adindan na egyptsko-súdánské hranici. Cílem tohoto výzkumu bylo 2380 hrobů, pevnost Kubban a sídliště z merojské doby ve Vádí el-Arab. Dále bylo objeveno pohřebiště do té doby neznámých králů v Balláně a Qustulu.
Obr. 4 Vešebty z hrobky krále Taharky zdroj: Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006
„V roce 1931 se členové Archeologického průzkumu Núbie vedeného panem W.B.Emerym rozhodli detailně prozkoumat řadu velkých pahorků, všeobecně považovaných za přírodní, jež ležely na obou březích Nilu poblíž vesnic Ballána a Kustul v Núbii…“ 2 Walter Bryan Emery a jeho asistent L.P. Kirwan byly vedoucími tříleté expedice, jež čítala 150 egyptských dělníků. V jejich týmu byl i italský archeolog Ugo Monneret de Villard, který se ujal průzkumu ohrožených křesťanských lokalit. Nakonec se ukázalo, že pahorky ve svém nitru ukrývají hroby z byzantské doby. Všechny hrobky v této oblasti si byly dosti podobné a postavené na stejném principu. Dlouhá rampa vedla k úkrytu v hoře, kde byly umístěny pohřební komory z cihel. V komoře byla těla uložena, oblečena do koženého oděvu a ozdobena šperky. V dalších místnostech se nacházela tradiční pohřební výbava.
1
Water Bryan Emery (1903–1971), byl britský egyptolog, který se narodil a vystudoval v Liverpoolu. Roku 1923 se účastnil vykopávek v Amarně. Pracoval také v Luxoru, Vesetu a Sakkáře. V letech 1929–1935 byl vedoucím archeologického průzkumu Núbie. Zemřel roku 1971 v Káhiře. 2 Engelbach Rex: Introduction to Egyptian Archeology. Cairo 1946, str. 103–104, in: Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str. 149
19
Ve 30.–50. letech 20. století se začal z průzkumem lokalit více na jih, což již bylo území súdánské Núbie. Cílem se staly chrámy a pohřebiště v Kávě, Firce, Sesebí, Amaře, Chartúmu, Šahénabu, Abce, Sobě, Koru, Sai, Debéře a Solenu.
Obr. 5 Kadidelnice nalezené v hrobce 80 v Balláně zdroj: Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006
3.3.
Záchranná akce UNESCO v Núbii (1960–1970)
Od roku 1955 začala egyptská vláda uvažovat o nové, modernější přehradě. Nově chystaná hráz by zvedla hladinu řeky o dalších 62 metrů. Po postavení tohoto nového přehrazení řeky a rapidním zvednutí hladiny by zůstala pod vodou celá část egyptské Núbie a značná část súdánské Núbie. Proto když byl projekt egyptskou vládou roku 1958 schválen, zahájila Egyptská památková služba téměř okamžitě výzkum důležitých archeologických lokalit, které se nacházely v této zátopové oblasti. Sama egyptská vláda neměla dostatek prostředků, ani odborníků, aby byla schopna zachránit své památky, které se předtím rozhodla zničit. Egypt byl tedy nucen požádat o pomoc i jiné státy, ale nesetkal se přílišnou odezvou. Proto se musel 6. dubna 1959 oficiálně obrátil o pomoc přímo k mezinárodní organizaci UNESCO. Súdán o poskytnutí pomoci požádal zhruba o půl roku později než Egypt, a to 24. října 1959. UNESCO pověřilo Christiane Desroches-Noblecourtovou 1 , pracovnici muzea v Louvru 2 , aby založila Středisko 1
Christiane Desroches-Noblecourtová byla dlouholetá pracovnice muzea v Louvru. Podílela se i na restaurování mumie faraona Ramesse II. v muzeu v Káhiře. 2 Louvre je asi nejznámější muzeum na světě. Nachází se v Paříži mezi ulicemi Rivoli a Palace de Concorde na pravém břehu Seiny. Sbírky začal shromažďovat František I. v 16. století. Oficiálně bylo muzeum pro veřejnost otevřeno v roce 1793. Jeho sbírky jsou rozděleny do 7 oddělení: egyptské starožitnosti, stará antická a orientální
20
pro zdokumentování egyptských památek. Toto Středisko mělo mimo jiné nalézt nějaký vhodný způsob, jak památky zachránit. UNESCO se do záchranné akce takřka okamžitě zapojilo a již v říjnu téhož roku do Núbie zamířily výpravy expertů. Mezi expedicemi z celého světa, které se na akci podílely, byla i československá skupina 1 . Cílem bylo prozkoumat všechna archeologická naleziště, zdokumentovat stavby, zachránit tamní chrámy a jiné předměty umělecké hodnoty. Oficiálně byla celá akce vyhlášena 8. března 1960 tehdejším generálním ředitelem UNESCO Vittorinem Veronesem: „Začaly práce na Velké asuánské přehradě…není snadné vybrat si mezi dědictvím minulosti a budoucím blahobytem lidu, žijícího v nouzi ve stínu jednoho z nejskvělejších odkazů minulosti: není snadné rozhodnout se mezi chrámy a úrodami…Tyto památky… jsou částí společného dědictví, které zahrnuje poselství Sokratovo a fresky z Adžanty, hradby Uxmalu a symfonie Beethovenovy. Poklady univerzální hodnoty vyžadují univerzální ochranu…Místo světa zbaveného části svých divů může lidstvo doufat v odhalení dosud neznámých zázraků…Pozval jsem vlády, instituce, veřejné a soukromé nadace a lidi dobré vůle všude… je třeba práce, vybavení a peněz…“ 2 Celý tento podnik byl řízen egyptským ministrem kultury a egyptskou památkovou službou. Vedení UNESCO na svém generálním zasedání roku 1962 zvolilo výkonný výbor mezinárodní akce na záchranu památek Núbie, který byl složen z 15 zastupitelů členských států. Celá akce se setkala s velkým ohlasem a země celého světa nabídly finanční, technickou nebo odbornou pomoc. Některé státy vyslaly přímo do Núbie své vědecké expedice. Akce se účastnily dva typy expedic. První z nich měly obstarat důkladný průzkum v terénu, aby bylo objeveno co nejvíce ukrytých a dosud neobjevených památek. Druhý typ výprav měl zdokumentovat a pokud možno i zachránit již objevené objekty. Záchrany se účastnilo 43 expedicí ze 24 zemí z celého světa. 24 expedic pracovalo v egyptské Núbii 3 a zbývajících 19 bylo činných v súdánské Núbii 4 . Expedicím byly přiděleny koncese, kde měly konat průzkum. Někdy však mohlo dojít k omylu: „Francouzská expedice začala výkop tzv. pouštního kostela na rakouské koncesi v Sajále, když se však
keramika, řecké a římské starožitnosti, malby, kresby, mědirytiny – XIII.–XIX. století, skulptury středověku, renesance a moderní doby, malé umělecké předměty světové historie, námořnictví a etnografie. 1 Československo bylo jednou z prvních zemí, která se do záchranné akce zapojila. 2 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 23 3 Jen na egyptském území pracovaly expedice z Československa, Maďarska, SSSR, Rakouska, Itálie, Holandska, Kanady, Indie a Egypta 4 Jen na Súdánském území pracovaly např. expedice z tehdejší NDR, tři skandinávské státy, Finska, Argentiny, Ghany a Súdánu. Na obou územích svoji činnost provádělo Polsko, Švýcarsko, USA, Francie, NSR, Španělsko, Anglie.
21
situace vyjasnila, odevzdala Rakušanům celou dokumentaci, aby mohli plynule v práci pokračovat. Nikdy nešlo o záměrné porušování hranic koncesí nebo o konkurenční boj.“ 1 Památkové služby jak v Egyptě, tak v Súdánu se snažily vyjít hostujícím vědcům maximálně vstříc a poskytnout jim co možná nejlepší zázemí pro vědecké výzkumy. Podporovaly je morálně i materiálně, od půjčení lodě až po přísun potravin a pitné vody. Poskytovaly jim vědecké podklady, mapy a plány. Expedice se sestávaly z egyptologů, prehistoriků, klasických archeologů, historiků, kunsthistoriků, geologů, zoologů, antropologů, konzervátorů a technických pracovníků. Podmínky pro výzkum bylo ale velmi tvrdé. V Núbii bylo nesnesitelné horko, nedostatek vody, potravin a technického zázemí. Vedoucím expedice londýnské Společnosti pro výzkum Egypta se stal H. S. Smith. Angličané prováděli výzkum celé Dolní Núbie (zkoumány úsek měl na délku zhruba 200 km) a objevili zhruba 50 nalezišť, jež doporučila k dalšímu zkoumání. Súdánská expedice nalezla asi 1000 nalezišť, ale vlivem nedostatku času nebylo provedeno podrobné zkoumání lokality. Skandinávská expedice pracovala na 490 lokalitách na východním břehu Nilu mezi Farasem a Kummou. Jen Finové se zasloužili o objevení 44 archeologických lokalit. Dvě expedice se zaměřily výhradně na prehistorický výzkum. Na pravém břehu egyptské Núbie byla udělena koncese pracovníkům z Peabodyho muzea Yalské univerzity, které vedl profesor Ch. A. Reed. Na stejném území prováděli výzkum i pracovníci Kanadského národního muzea v Ottavě. Západní stranu egyptské i súdánské Núbie dostala na starost spojená prehistorická expedice pod vedením profesora R. Soleckiho a R. Fairbridge z Kolumbijské univerzity v New Yorku a profesora F. Wendorfa z Jižní metodistické univerzity v Dallasu. Expedice Humboldtovy univerzity v Berlíně měla za úkol provést epigrafický výzkum památek v zátopové oblasti v Súdánu, pod vedením profesora F. Hintzeho. Expedice leningradské Akademie věd, jejímž vedoucím byl profesor B. B. Piotrovský, prováděla výzkum skalních nápisů a kreseb ve Vádí Alákí a v okolí Dakky. Francouzská archeologická mise v Súdánu 2 měla na starosti levý břeh Nilu asi 10 kilometrů jihozápadně od Vádí Halfy. Učinila významné poznatky o pevnostní architektuře a organizaci tamního života. Tato výzkumná skupina provedla mj. objev tzv. klouzačky 3 . Některé expedice byly úzce specializované, jak tomu bylo například u speciálních konzervátorských týmů. Jedním z nich byl egyptsko-jugoslávský tým, který odborně snímal 1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 24 Tuto expedici vedl prof. J. Vercoutter, který napsal několik publikací týkají se Egypta a jeho historie. Jednou z knih je „Egypt znovu nalezený“, z níž budu čerpat v kapitole Transfery núbijských chrámů. 3 Tento systém zajišťoval posun lodí po souši. Spojoval přístav na západ od pevnosti s nilským ramenem u osady Matuka. Jednalo se o spojené klády, na kterých byla vrstva neustále vlhkého bahna a po nich se sunuly sáně s lodí. 2
22
fresky ze staveb, které nebylo možno celé zachránit. Tato skupina pracovala například na freskách kostelů v Abdallah Nirkí a v Šebh Abd el-Gadíru a chrámu v Abú Odě. Expedice, které se podílely na záchraně núbijských památek, dostaly za svoji práci a významnou pomoc část nalezených předmětů. Např. muzeum v Brooklynu uspořádalo výstavu
pod názvem „Afrika ve starověku – umění starověké Núbie a Súdánu“. Ale
takovýchto výstav se po záchranné akci UNESCO objevilo na celém světě několik. Záchranná akce značně obohatila sbírky několika evropských i jiných muzeí.
3. 4.
Muzeum v Asuánu
Většina nalezených nebo zachráněných předmětů, které zůstaly na území Egypta nebo Súdánu, byly umístěny v Muzeu Núbie v Asuánu nebo v Národním muzeu v Chartúmu. Núbijské muzeum patří mezi nejvýznamnější světová muzea, která se věnují egyptské historii. Jeho budování trvalo skoro 11 let a podílelo se na něm UNESCO. „On February 4 th, 1986, the foundation stone of the Museum of Nubia was laid down.“ 1 Toto muzeum se rozkládá na 50 000 m2, z toho 7000 m2 je zastavěno. Pečuje o nespočetné množství exponátů: „503 pieces belong to Pharaonic time, 52 of Coptic era, 103 of Islamic age, 140 of Nubian time, in addition to 360 pieces having the tang of Aswan.“ 2 Jeho funkcí není jen vystavování zachráněných předmětů, ale také poskytování informací v tamní knihovně a informačním centru. Celá stavba přišla na 60 mil. Egyptských liber.
1 2
http://www.touregypt.net/nubiamuseum.htm http://www.touregypt.net/nubiamuseum.htm
23
IV. Kapitola Československá expedice při akci UNESCO 4.1.
Vznik České egyptologie
Egyptologie se jakožto vědní disciplína zrodila v první polovině 19. století. Ke vzniku české egyptologie došlo o něco později. „Pomineme-li Jana (Giovanniho) Kminka-Szedla, italského Čecha, jenž se věnoval studiu egyptského jazyka, dějin i kultury, byl zakladatelem tohoto vědního oboru u nás akademik František Lexa 1 .“ 2 Pokračovateli se stali jeho žáci Jaroslav Černý 3 , Zbyněk Žába 4 a František Váhala 5 . Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy byl založen roku 1958. Nebylo náhodou, že v této době se chystala mezinárodní záchranná akce UNESCO v Núbii. „Prvním úkolem našeho egyptologického ústavu, tehdy řízeného profesorem Zbyňkem Žábou, byla účast na mezinárodní akci UNESCO“ 6
4.2.
Příprava Československých expedic do Núbie
Na záchranu núbijských památek bylo vysláno pět vědeckých expedic (1961–1965), které vedl tehdejší ředitel prof. Zbyněk Žába. Československé expedici byly svěřeny dvě koncesní oblasti, tzv. Severní a Jižní koncese. „Severní koncese se nacházela v oblasti obratníku Raka a zahrnovala oba břehy Nilu. Na severu ji vymezoval jižní okraj vesnice Naga el-Birba poblíž…lokality Kalábši, na jihu pak její hranici představoval severní okraj skalního chrámu Ramesse II. 7 v Gerf Huseinu. Jižní koncese se nacházela přibližně o 70 km jižněji...
1
František Lexa (1876–1960) vystudoval matematiku a fyziku na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1922 byl mimořádným profesorem egyptologie na Karlově univerzitě. Roku 1927 byl jmenován řádným profesorem egyptologie. Nejprve se zabýval staroegyptským náboženstvím a poté démotistice a koptologii. 2 Vachala Břetislav: Poslední odpočinek prvního egyptského kolaboranta. Vesmír 79, 314. 2000/6 3 Jaroslav Černý (1898–1970) vystudoval egyptologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1925 pracoval na vykopávkách v Egyptě. Od roku 1951 působil jako profesor egyptologie v Oxfordu. Významné jsou jeho práce týkající se novoegyptštiny, kurzívního egyptského písma, filozofie, dějin a náboženství Egypta. 4 Zbyněk Žába (1917–1971) dokončil studium orientalistiky a egyptologie na Karlově univerzitě v roce 1949. Byl iniciátorem vykopávek v Ptahšepsesově mastabě v roce 1960. Stal se vedoucím všech expedicí záchranné akce UNESCO v Núbii. 5 František Váhala (1911–1974) byl český egyptolog a bohemista. Od roku 1962 se stal členem Československého egyptologického ústavu UK. Zabýval se hlavně epigrafickým výzkumem Dolní Núbie. 6 Vachala Břetislav: Poslední odpočinek prvního egyptského kolaboranta. Vesmír 79, 314. 2000/6 7 Ramesse II. Byl faraónem 20. dynastie. Je považován za nejúspěšnějšího vládce v celých egyptských dějinách. Jeho otec Setchi I. mu poskytnul vhodnou půdu pro jeho další úspěchy. Říká se, že vládl celých 80 let a měl přes 100 dětí. Byl velkým stavitelem a dobyvatelem.
24
Jižní koncesi vymezovala na severu vesnice Naga el-Dóm el-Dakar, na jihu pak vesnice Naga el-Kurud (levý břeh) a Naga Abu Šanak (pravý břeh).“ 1 Celá akce musela být provedena rychle, než dramaticky stoupne hladina Nilu a vše bude zatopeno. Některé lokality byly již z části pod vodou, proto se muselo pracovat v letních měsících, kdy přehrada snížila hladinu Nilu na minimum před očekávanou povodňovou vlnou. Za normálních okolností trvá archeologická sezóna, kdy se uskutečňují vykopávky, od října do dubna. Československá expedice se tedy potýkala s nedostatkem času, neúprosným horkem 2 a místy stěží přístupným terénem. „V liduprázdné krajině, bez vysílaček, o mobilních telefonech se ještě nikomu ani nesnilo, beze zbraní, na území plném nejjedovatějších hadů a hladové divoké zvěře.“ 3 Čechoslováci při práci používali svoji plovoucí základnu, kterou byla pontonová loď symbolicky nazvána „Přítel Núbie“ 4 . Na této lodi pracovníci jak spali, tak i vyhodnocovali své každodenní výzkumy. Byla zde zřízena i malá mobilní fotolaboratoř. Profesor Žába jako vedoucí ústavu tehdy vyjednával veškeré podmínky záchranné akce. „Místo dříve přislíbené dokumentace skalního chrámu v Ellésiji…přijal od tehdejšího ředitele egyptské Památkové služby dr. Anvara Šukrího nesnadný úkol najít jižní chrám v bývalém římském městě Táfě a zdokumentovat blízkou pevnost v Kertásí.“ 5 Dále měly expedice provést povrchový archeologický průzkum a udělat epigrafický výzkum skalních nápisů a kreseb. Akce UNESCO se účastnil i tehdejší student a dnešní profesor Miroslav Verner 6 : „Byla to zvláštní a hektická doba, doba plná euforie, jež se zmocnila celého našeho týmu, kde vedle profesora Žáby a některých starších kolegů jsme pracovali my nejmladší, studenti. Já sám jsem asistoval profesoru Žábovi v epigrafickém průzkumu. Ještě bych měl dodat, že některé vybrané skalní nápisy a kresby byly odtesány a nyní jsou uloženy buď v depozitáři, nebo v expozici Muzea Núbie v Asuánu, což je krásné moderní muzeum vybudované pod záštitou a s pomocí UNESCO.“ 7
1
Verner Miroslav: Objevování starého Egypta (1958–1988). Karlova univerzita, Praha 1990, str. 8 Zkoumané území se nachází u obratníku Raka a jedná se o nejteplejší oblast na planetě. V létě tu teploty dosahují ve stínu 520C a na slunci dokonce 700C. 3 Boněk Jan: Miroslav Verner- 40 let v Egyptě. Eminent, Praha 2006, str. 26 4 Sadík en-Núba 5 Strouhal Evžen: Nedožité sedmdesátiny profesora Žáby. Nový orient.1987/1, roč. 22 6 Miroslav Verner se narodil roku 1941 v Brně. V letech 1960 až 1965 studoval egyptologii a prehistorii na FF UK v Praze. Od roku 1964 se účastní terénního výzkumu v Egyptě. Od roku 1976 vede vykopávky Českého egyptologického ústavu v Abúsíru. 7 www.traverdy.com/images/interviews/verner 2
25
4.3.
První expedice v roce 1961
4.3.1. Hledání ztraceného severního chrámu v Táfě Úkolem expedice v roce 1961 bylo znovunalezení a prozkoumání tzv. Jižního chrámu v Táfě. Tento chrám se nacházel na levém břehu Nilu, asi 40 kilometrů od Asuánu. Jednalo se o pískovcový chrám z římské doby. Původně měl průčelí obrácené k Nilu, to bylo ale strženo a zůstala jen hypostylová síň, ve které se nacházely čtyři sloupy s lotosovými hlavicemi a zadní kaple. Celou chrámovou budovu o rozměrech 13,5 x 7,5 metrů obklopovala ohradní zeď. V pozdější době byl i tento chrám přeměněn na křesťanský kostel. Jeho podoba nám je známa také z kreseb A.B. Edwardové, která cestovala po Núbii kolem roku 1874.
obr. 6 Severní chrám v Táfě zdroj: www.ascendingpassage.com/taffa-Fereyg.htm
Tento chrám byl totiž téměř zničen v letech 1860–1880, kdy jej místní obyvatelé rozebírali a používali pro stavbu svých domů. Na povrchu nezbyly po chrámu žádné stopy. Pouze se předpokládalo, že zbytky budou schovány pod nánosy nilského bahna, které se na táfskou pláň naplavovalo po druhém zvednutí první Asuánské přehrady. K přesnému určení jeho polohy bylo nutno podrobně prozkoumat dvě daguerrotypie tohoto chrámu, které pořídil F. Teynard a Maxim du Camp 1 v letech 1848–1851. Nakonec se podařilo objevit aspoň základy chrámu podle sklaní scenérie pod asi pětimetrovým nánosem bahna. Bohužel se jej nepodařilo zcela odkrýt, protože začala stoupat hladina řeky a také začala prosakovat spodní voda. V roce 1962 se na místo vrátila expedice českých geodetů z ČVUT s doc. Ing. Jaroslavem Tlustým. Začalo se s vrtáním sond, které v hloubce 5 až 6 metrů narazily na základy chrámu. Sondy vynesly na povrch omítky z dob, kdy byl chrám přeměněn na koptský kostel. I když se jej nepodařilo zcela odkrýt, jeho přesná poloha mohla být určena a zanesena do mapy. 1
Maxim du Camp chtěl jako první ukázat světu fotografická zobrazení staroegyptských památek, které viděl při své cestě Orientem. Album jeho snímků bylo vydané roku 1852 a je první významnou knihou ilustrovanou fotografiemi.
26
4.3.2. Průzkum pevnosti v Kertásí Dalším úkolem Československé expedice v létě roku 1961 bylo prozkoumání a zdokumentování římské pevnosti v Kertásí. Tato pevnost se nacházela asi 8 kilometrů na sever od Táfy v blízkosti vstupu do kertásských pískovcových lomů. Kertásí byla zaplavována vodami Nilu již po stavbě první Asuánské přehrady. V létě roku 1961 byla pevnost na krátkou dobu vynořena a bylo možno ji naposledy prozkoumat. Její průzkum si vyžádal i další expedici o rok později. Součástí této výpravy byli i geodeti z ČVUT, kteří se podíleli i na vykopávkách na jižním chrámu v Táfě. Sama pevnost měla trapézoidní půdorys a byla obehnána tlustou kamennou ohradní zdí. Vnitřní prostor zabíral plochu 1,4 he. Dalo se do ní vstoupit branami od severu, jihu a východu. Její funkcí bylo hlavně zabránit vpádu kočovných kmenů. Poblíž pevnosti se nacházely menší hroby. V této oblasti byl ještě proveden archeologický průzkum lomů na Mons Claudiamu a Mons Porphyritu.
Obr. 7 Brána pevnosti v Kertásí zdroj: Verner Miroslav: Objevování starého Egypta (1958 – 1988).Karlova univerzita, Praha 1990
4.4.
Druhá a třetí expedice v letech (1963–1964), epigrafický
výzkum Epigrafický výzkum se uskutečnil v letech 1963–1964 a byl velmi zdařilý, podařilo se objevit 243 skalních nápisů. Ve vádí Girgáví byl objeven nejdelší nápis vytesaný písařem Renokerem pro vezíra Enjotefokra: „Potom byli Núbijci z celé zbývající části Vavatu zabiti. Potom jsem se plavil vítězně proti proudu, zabíjeje Núbijce na jejich březích…Zapálil jsem jejich domy...“ 1 Datace nápisů sahá od raných dob egyptské kultury až po římské období a ve většině případů jsou napsány tzv. semihieratickým písmem 2 . „Některé z těch nápisů měly mimořádnou historickou cenu – např. skupina skalních nápisů, které byly vytesány na skalách 1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 94 Semihieratické písmo představuje zjednodušenou, kurzívní variantu hieroglyfů. Používali jej kněží pro rychlé a snadnější psaní na papyrus. 2
27
poblíž vesnic Korosko a které se vztahovaly ke kolonizaci Núbie egyptskými panovníky na počátku 20. dynastie, tedy přibližně na počátku druhého tisíciletí před Kristem“ 1 Vedle nápisů byly objeveny i skalní kresby a rytiny. Zdokumentováno jich bylo kolem 5 tisíc. Většina kreseb měla náboženskou tématiku, zejména cestu posvátnou bárkou po Nilu, ale nalezneme na nich i věci z běžného života: zvířata, lidi, lodě a různé úkony. Ve Vádí Korosko československá expedice našla na 2196 kreseb a maleb. Ve skalních přístřešcích byly zachovány i původní barvy nástěnných maleb.
Obr. 8 Jedna z mnoha nástěnných kreseb, kterou objevila československá expedice v Núbii zdroj: Červíček Pavel, Vachala František: Katalog der Felsbilder aus der Tschechoslowakischen Konzession in Nubien. Karolinum 1999
4.5.
Poslední expedice v roce 1965, archeologický průzkum
Povrchový archeologický výzkum dostala Československá expedice za úkol v roce 1965, byla to také poslední expedice na záchranu núbijských památek, kterou tato skupina absolvovala. Této expedice se účastnil i doktor Stuchlík, pracovník Náprstkova muzea, který sbíral vhodný etnografický materiál. Archeologický výzkum zahrnoval větší lokalitu než předchozí výzkum epigrafický. Jednalo se i o okraje pouště na obou březích Nilu. „Při archeologickém průzkumu bylo na obou koncesích objeveno celkem 47 lokalit včetně tří 1
www.traverdy.com/images/interviews/verner
28
velkých a dvou malých pohřebišť, sedmi skalních hrobek, šesti strážních věží, jednoho lomu, aj.“ 1 Expedice také provedla podrobnější průzkum velkého mohylového pohřebiště západně od vesnice Naga Vádí Sijála el-Giblí. Na svazích hory byly nalezeny až dvě stovky nasypaných hrobů, které byly zařazeny do ballánské kultury. Některé dosáhly výšky až 2 metrů. Zkoumána byla také mohylová pohřebiště jižně od Kalábši, kde se našla stovka mohylových hrobů. Jejich počet se odhadoval na 560 a podle zbytků keramiky byly zařazeny také do ballánské kultury. V oblasti Na el-Farík československá expedice objevila hrobky vytesané do skal. Všechny byly řešeny podle stejného plánu. Vstupovalo se vchodem, za kterým následovala předsíň a pak pohřební komora. Hrobka označena číslem 2 měla úctyhodné rozměry 10 x 5,4 m a byla určena pro více osob. Našly se v ní úlomky kamenných rakví, hliněných antropoidních rakví s naznačenou obličejovou částí a zbytky pohřební výbavy 2 (nádoby, korálky, náušnice) a kosterní pozůstatky. V lokalitě Nag el-Batíh se našly skalní hrobky z merojské doby.
Obr. 9 Nádoby nalezené československou expedicí při archeologickém průzkumu v Núbii zdroj: Boněk Jan: Miroslav Verner- 40 let v Egyptě. Eminent, Praha 2006
Československá skupina pod vedením profesora Žáby provedla také průzkum a dokumentaci strážních věží, které se nacházely na jejich koncesích. Jednalo se o 6 drobných staveb čtvercového půdorysu a tvořily celou síť obranných věží. V některých se ještě dochovalo točité schodiště, jimž se vystupovalo na střešní část. Ve Vádí Abjad se ve výšce 1
Verner Miroslav: Objevování starého Egypta (1958–1988). Karlova univerzita 1990, str. 9 Velká část z nalezených předmětů se v dnešní době nachází v Náprstkově muzeu v Praze. Československo je získalo jako poděkování od egyptské vlády za pomoc při záchranné akci. Zbytek předmětů se nachází v muzeích v Asuánu a v Káhiře
2
29
145 m nacházela větší strážní věž, jež měla válcový tvar, její průměr byl 5 m a dosahovala do výše 3,5 m.
4.6.
Antropologický výzkum
Dalším negativem Asuánské přehrady, který se však památek týká pouze nepřímo, je vystěhování 60 000 núbijských obyvatel. Tito lidé museli být vystěhování ze svých domovů do nově vytvořených osad. Jedna taková osada se nachází v okolí vesnice Kom Ombo. Evžen Strouhal 1 započal od roku 1961 i s antropologickým výzkumem, na kterém spolupracoval s Univerzitou Komenského v Bratislavě. Bylo nutno prozkoumat i obyvatele Núbie, nejen její památky. Na antropologickém výzkumu pracovala spojená arabskočeskoslovenská antropologická expedice.
4.7.
Náprstkovo muzeum
„Největší egyptská sbírka v naší zemi se nachází v Náprstkově muzeu v Praze. Vznikla postupně, mimo jiné i dary a nákupy.“ 2 Náprstkovo muzeum získalo rozsáhlou sbírku předmětů běžného života z vesnice v Dér el-Medíně na západním břehu Nilu v Thébách, která byla
věnována
Francouzským
orientálním
institutem
v Káhiře 3 .
Dalším
zdrojem
staroegyptských sbírek byla část darovaných předmětů ze záchranné akce UNESCO v Núbii. Egyptská vláda tak chtěla poděkovat za pomoc a kvalitně odvedenou práci, kterou naše expedice vykonaly. Jednu třetinu celé staroegyptské sbírky Náprskova muzea tvoří předměty nalezené na pyramidových polích v Abusíru 4 . Poskytnutí lukrativní koncese v Abusíru byla také jedna z forem poděkování za pomoc při akci v Núbii. Naši egyptologové zde pracují od roku 1966. Tato oblast patří k nejlukrativnějším archeologickým nalezištím v Egyptě a je rezervována, až na některé výjimky, především pro egyptské pracovníky. „Co se nepodařilo, a archivní dokumenty o tom mlčí, bylo získat některou ze stavebních památek odsouzených k utopení na dně Asuánského přehradního jezera. Nebyla
1
Evžen Strouhal se narodil roku 1931. V roce 1956 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK a roku 1959 Filozoficko-historickou fakultu UK. V roce 1968 ukončil externí aspiranturu v oboru antropologie na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity v Bratislavě. Podílel se na všech pěti československých expedicích do Núbie. 2 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str. 325 3 Francouzi tak učinili díky dobré spolupráci s profesorem Jaroslavem Černým, který se na vykopávkách v Dér el-Medíně podílel. 4 V dnešní době již egyptská vláda neposkytuje část nalezených exponátů státům, které je nalezly, ale veškeré vykopávky zůstávají na území Egypta.
30
politická vůle, ale hlavně finanční prostředky, které dostali od svých vlád například Španělé, Američané, Němci, Holanďané, Angličané a Italové.“ 1
1
Boněk Jan: Miroslav Verner- 40 let v Egyptě. Eminent, Praha 2006, str. 38
31
V. kapitola Transfery staroegyptských chrámů v Núbii Pod vodami Nilu mělo po stavbě Nové asuánské přehrady zůstat několik núbijských chrámů, pevností z různých období a tisíce hrobů. Vody Nilu měly vystoupat až o 80 m nad původní hladinu. Skoro všechny zachráněné nebo zkoumané chrámy stály na levém břehu Nilu, který byl odjakživa hustěji osídlen. Někteří archeologové proti přenesení chrámů protestovali. Předpokládali, že budou přeneseny jen nejvýznamnější objekty a méně významné a známé památky budou ponechány na místě a zatopeny. Dalším důvodem nesouhlasu byla představa vytržení památek z kontextu okolního prostředí. „Byl to projekt na hranici utopie a dodnes vzbuzuje pozornost nejen nákladností, ale i důmyslným a odvážným řešením.“ 1 V dějinách lidstva se ještě nikdy takto monumentální záchranná akce věnovaná uměleckým památkám neuskutečnila. Během této akce byla použita tehdy nejmodernější technologie pro mírové účely. Na projektech spolupracovali experti z celého světa. Akce se stala symbolem spolupráce a solidarity. Expedice pracovaly v nehostinných podmínkách, bez nároku na apanáž, jen aby pro pozdější generace zachránily starověké památky, které zde stály tisíce let. Je jen na posouzení každého z nás, nakolik se jim to podařilo. Nakonec byly přeneseny skoro všechny chrámy, které se nacházely v zátopové oblasti. V následující kapitole představím jejich historii a následný přesun. Zvláštní pozornost budu věnovat nejvýznamnějším chrámům v Abú Simbelu a Philae, které se staly symbolem celé záchranné akce. Jednotlivé chrámy jsou řazeny podle polohy, od Asuánu po Súdán.
1
www.ikoktejl.cz/win/magaziny
32
5.1.
Dolní Núbie
5.1.1. chrám Philae Nedaleko od Asuánské přehrady leží ostrov Agilkika, kde se nachází chrám Philae, (neboli Fílé) přezdívaný „Perla Egypta“ 1 . „Jeho staroegyptské jméno Pilak znamenající „konec“ vyjadřuje jeho polohu na jižní hranici země. Z toho vzniklo řecké Fílaí a latinské Philae.“ 2 Hlavní chrám je zasvěcen bohyni Eset 3 a obřady se zde vykonávaly až do 6. století našeho letopočtu, kdy byl Justiniánem zrušen Esetin kult. Bylo to poslední místo uctívání staroegyptských božstev a poslední obelisk 4 s hieroglifickým písmem zde byl vztyčen ve 4. století. „Na ostrově byl také nalezen nejmladší hieroglyfický nápis v dějinách – asi 395 po Kr.“ 5 Prvním stavitelem byl král Taharka a jeho první chrám byl zasvěcen Amonovi 6 . Do 20. století se bohužel nedochovaly žádné pozůstatky tohoto chrámu. Největší stavební aktivity na tomto ostrově spadají až do Ptolemaiovské doby starého Egypta. Ptolemaios VII. byl stavitelem vstupní kolonády. První vstupní pylon nechal postavit Ptolemaios XII., obsahuje velký portál pocházející z dob vlády Nechtnebefa 7 a tvoří vchod do svatyně samotného chrámu. „Vstupní bránu střeženou dvěma žulovými lvy tvoří monumentální pylon (37 m široký a 18 m vysoký). Jeho vnější fasádu zdobí reliéfy, kdysi zářící barvami, jež zachycují Ptolemaia XII. Nea Dionýsa, jak pobíjí nepřátele a zároveň se obrací k Eset, Horovi 8 a Hathor 9 . Na pravé části vnitřní strany pylonu jsou zobrazeni kněží, kterak nesou Esetinu velkou posvátnou bárku. Před bárkou stojí faraón, který plavidlo vykuřuje kadidlem.“ 10 Napravo od portálu 1
Tento název dal chrámu francouzský cestovatel Pierre Loti – Burcující reportáž „Smrt Fílé“ Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 202 3 Eset je nebeská vládkyně světa, dárkyně života a obilí, udržovatelka řádu ve světě i v rodině, ochránkyně dětí, bohyně přírody a paní kouzel. Má schopnost léčit. Pocházela z města Tell-el-Faraún v deltě Nilu. Uctívána byla po celém Egyptě a později i v Řecku. Je manželkou a sestrou boha Usira a matkou Hora, dcerou Geba a Nut. Je zobrazována jako žena na jejíž hlavě je stylizovaný královský trůn. Měla i podobu supice, ve kterou se proměnila a vdechla Usirovi život. První záznamy o existenci kultu této bohyně pocházejí z konce 4. tisíciletí př. n. l. 4 Obelisk ve starověkém Egyptě symbolizoval dopadající paprsek slunce na zem. 5 www.faraon.wz.cz/cesta/philae.htm 6 Amon byl původně místní bůh Vesetu, kde mu byl vystaven velký chrámový komplex Karnak. Když se Weset stal hlavním městem, Amon povýšil na hlavního boha. Byl označován jako stvořitel a pán světa, král bohů. 7 Nechtnebef byl zakladatelem 30. dynastie, poslední domácí dynastie jež v Egyptě vládla 8 Hor je hlavním bohem slunce. Kultovní centrem Hora byl Heliopolis (On). Poznat ho můžeme podle sokolí hlavy, slunečního disku a posvátné kobry. Může ho také znázorňovat kocour, šakal nebo lev. Zobrazoval tři fáze slunce a tři fáze lidského života. Když stárnul, měnily se jeho kosti ve stříbro, tělo ve zlato a vlasy v lapis lazuli (ozdobný kámen a polodrahokam). 9 Hathor je bohyně lásky, opojení a plodnosti, ale také krásy, radosti, tance, hudby a ochránkyně žen při porodu. Je také považována za bohyni nebes. Bývá zobrazována jako žena s kravskými rohy nesoucími sluneční disk boha Re nebo pouze jako kráva, taktéž se slunečním diskem. 10 http://masch.blog.cz/0611/esetin-chram-perla-philae-1,2 2
33
jsou zobrazeni tři hlavní bohové tohoto chrámu – Eset, Hor, Hathor. Na nádvoří mezi prvním a druhým pylonem ležel Dům zrození. „Při západní straně nádvoří stojí mamisi (Dům zrození), který nechal vystavět Ptolemaios III. Euergetés a jehož výzdoba byla dokončena až římským císařem Tiberiem. Právě zde údajně Eset porodila Hora, s nímž se faraóni ztotožňovali. Mamisi se skládá z předsíně a tří po sobě jdoucích místností... Na zdech jsou zachyceny výjevy související s Horovým zrozením, dětstvím a výchovou.“ 1 Druhým pylonem se vcházelo do hypostylové síně, postavené Ptolemaiem II. 2 Na tomto pylonu byla výzdoba znázorňující zabíjení nepřátel. V nejzadnější části se na žulovém postavci nacházela posvátná Esetina bárka. Ke chrámu také náleží Trajánův kiosek, který patří mezi stylově nejčistší stavby v Egyptě a byl určen pro úschovu posvátné bárky. V římské době se na stavbě podíleli i římští císařové. Augustus 3 nechal postavit malý chrám a vítězný oblouk v severní části ostrova. Za Diokleciána byl celý chrám opevněn. Císař Marcián nechal zničit sochu bohyně Eset a v hypostylové síni dal postavit křesťanskou katedrálu sv. Štěpána. Dále byly v severovýchodní části ostrova postaveny dva kostely a koptský klášter. Po dobytí Egypta Araby byly všichni obyvatelé ostrova vyhnáni a ten zůstal opuštěn. „V popředí na jiném žulovém ostrůvku nazvaném Bigga ležel jeden z mnoha Usirových hrobů a svatyní. Zde však byla pohřbena pouze část bohova těla, protože podle egyptské mytologie bylo tělo rozsekáno na 14 kusů a jednotlivé části byly rozptýleny na řadu míst podél Nilu.“ 4 Toto místo se nazývalo abaton, což egyptsky znamená čisté místo. Oba obelisky, jež stály před prvním pylonem, jsou v dnešní době umístěny v muzeu ve Velké Británii. Dnes na chrámu nenalezneme ani původní bohaté barvy, které chrám zdobily. Některé zdi jsou popsány nejrůznějšími vzkazy, většinou vojáky Napoleonovy expedice. „Překrásná výzdoba celého chrámu je silně poničena z křesťanských dob, kdy byl z Velkého nádvoří postaven kostel a zobrazení egyptských božstev byla systematicky ničena. I přesto patří Esetin chrám na ostrově Philae spolu s chrámem v Edfu k nejlépe dochovaným z celé historie země.“ 5 O znovuobjevení chrámového komplexu na ostrově se postarala vědecká expedice, která Napoleona doprovázela na jeho tažení do Egypta. Kresby jednoho z účastníků expedice, D.V.Denona, s chrámem Philae obeznámily Evropu. Poté se na začátku 20. století do Egypta 1
www.masch.blog.cz/0611/esetin-chram-perla-philae-1,2 Ptolemaios II. Filadelfie byl nejmladším synem Ptolemaia I. Sótéra I. Vlády se ujal ještě za otcova života, který se vzdal vlády kvůli vysokému věku. 3 Císař Augustus se stal vládcem Egypta po smrti královny Kleopatry VII. Jeho vláda znamenala zánik samostatnosti Egypta. 4 Tajemný Egypt: Edice Atlas, kartová encyklopedie.Praha1997 5 www.faraon.wz.cz/cesta/philae.htm 2
34
vydá i námořní důstojník, cestovatel a spisovatel Pierre Loti, který na Philae upozorní svojí burcující reportáží „Smrt Filé“: „Blížíme se k místu, které bylo kdysi posvátným ostrovem…Vypadá to jako při potopě, katastrofě…Kiosek se kdysi zdvíhal na podstavci vysokých skal…Dnes již není podstavec vidět a sloupy čnějí osaměle z přehradního jezera…“ 1
Obr. 11 První pylon chrámu Filé zdroj: www.insecula.com
Obr. 10 Trajánův Kiosev na ostrově Agilkika Zdroj: www.desperado.cz
V roce 1907, kdy chrám navštívil, byl velmi pobouřen tím, v jakém stavu se nachází. Ve své reportáži také upozorňuje na situaci, která nastane po opětovném zvednutí hladinu Nilu. „Zatopení Fílai prý zvýšilo roční výnosy okolní půdy o sedmdesát pět miliónů liber. Povzbuzeni tímto úspěchem hodlají Angličané příští rok hráz na Nilu ještě o šest metrů zvýšit: Setina svatyně se tak rázem octne pod vodou, pod vodou zmizí i většina starověkých chrámů v Núbii…“ 2
1 2
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 204 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slovart, Praha 1999, str. 161
35
5.1.2. Záchrana Philae Fílé poznamenala již stavba staré Asuánské přehrady a její následné navyšování. Po druhém zvýšení hladiny v letech 1912 a 1930 vstoupla hladina Nilu natolik, že menší památky byly zatopeny úplně a vyšší zpola vyčnívaly nad hladinou. Již roku 1955 navrhl egyptský inženýr Osman Rostem jak Fílé zachránit: „aby pevninu a ostrovy Bíga a Agilkia spojily tři přehradní hráze, které by oddělily Šellálský záliv, v němž by bylo možno snížit hladinu Nilu na původní výši.“ 1
Tento projekt, jež se odhadoval na 6 a půl milionu
egyptských liber, ztroskotal na prosakující vodě. Pro její odčerpávání by bylo nutno nainstalovat pumpy. Ale jejich provoz by znamenal stálou spotřebu části energie, kterou vytvoří Nová Asuánská přehrada.
Obr. 12 Stav chrámu Fílé v 60. letech 20. století zdroj: Tajemný Egypt: Edice Atlas, kartová encyklopedie. 1997
Nakonec se přistoupilo ke stejnému postupu jako u ostatních núbijských chrámů. Filé mělo být přemístěno na ostrov Agilkika, který leží asi 350 metrů od původního ostrova. Záchrana chrámu měla stát 5 miliónů egyptských liber. „V roce 1969 byla tato nová varianta projektu přijata a jejím provedením pověřena italská firma Condotte Mazzi Estero ve spolupráci s egyptskou Společností civilního inženýrství vysoké přehrady.“ 2 Celá akce byla vyhlášena 6. listopadu roku 1968 tehdejším generálním ředitelem UNESCO R. Maheulem. „Kolem ostrova bylo třeba vybudovat obrovitou jímku ze dvou řad ocelových štětovnic, mezi ně pak nasypat milion krychlových metrů písku a prosakující vodu odčerpat.“ 3 Když byla voda odčerpána, mohlo se začít s prací. Nejprve se musel celý chrám podrobně zdokumentovat pomocí fotogrammetrie 4 , zaměřit a archeologicky prozkoumat. Ing. Ismaíl Abd el-Azíz se přímo podílel na záchranných pracích: „Protože fílské památky nebyly
1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 208 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 208 3 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slováry, Praha 1999, str. 172 4 Fotogrammetrie je obor zabývající se rekonstrukcí tvaru, rozměry a polohy předmětů zobrazených na snímcích 2
36
v minulosti nikdy řádně zaměřeny, rozhodli jsme se ihned po snížení hladiny vody…zahájit geodetické práce.“ 1 Po těchto přípravách mohla začít v listopadu roku 1975 demontáž 2 . Rozřezané bloky byly převezeny na určené překladní místo. Asi 5 tisíc bloků bylo nutno zrestaurovat. Tento úkol byl přidělen Zalámu Iskandaremu a dalším egyptským odborníkům: „odstranili nevhodné restaurátorské zákroky … zaplombovali množství trhlin, rozlomené bloky slepili epoxidovou pryskyřicí nebo je sešpendlili ocelovými jehlami.“ 3
Obr. 13 Částečně zatopený 1. pylon chrámu Filé, Zdroje: www.en.wikipedia.org/wiki/Philae
Ostrov Agilkika musel být upraven, aby odpovídal požadavkům chrámového komplexu. V dubnu 1977 začalo znovusestavování chrámu podle přesných plánů. V srpnu 1979 bylo montování jednotlivých bloků dokončeno. Chrám Filé byl poslední zachráněnou a úspěšně znovu sestavenou stavbou, kterou se podařilo při záchranné akci UNESCO zachovat pro další generace před zvyšujícími se vodami Nilu. Její slavnostní otevření 10. března 1980 bylo i slavnostním ukončením celé záchranné akce.
1.2.
Chrám v Dábodu
I lokalitě v Dábodu, která leží asi 20 km jižně od Asuánu, tedy na území prvního nilského kataraktu, hrozilo zatopení stoupající vodou Nilu. Proto musela chrám roku 1960
1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 209 Při demontáži byly poškozeny jen 4 bloky 3 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 210 2
37
rozebrat egyptská památková služba na jednotlivé bloky a převést na překladní místo na ostrově Elefantina 1 . Stavitelem tohoto chrámu ve 2. pol. 4. stol. př.n.l. byl merojský panovník Azacheramon (Adichalamin) a nechal jej zasvětit bohu Amonovi. Chrám byl v pozdější době dále zvětšován, přičemž na přístavbě se podíleli i Ptolemaiovští králové. K výzdobě chrámu přispěl také císař Augustus, který se nechal zobrazit na zadní zdi předsíně při obětování bohyni Eset. První pylon zmizel pod vodami Nilu již mezi lety 1896–1906, při stavbě první Asuánské přehrady.
Obr. 14 Chrám v Debodu na svém novém místě v Madridu zdroj: www.en.wikipedia.org/wiki/Temple_of_Debod
Celý chrám byl původně obehnán mohutnou ohradní zdí. Na vstupní cestě byly za sebou tři brány, jež měly podobu pylonů: „The distance between the first and second gateway is twenty paces; ten paces between the second and third; and fifteen paces between the third and the pronaos of the temple.“ 2 Na prvním pylonu se nacházel dedikační nápis krále Ptolemaia VI. Filométora a jeho ženy Kleopatry II: „Ve vlastním chrámu vstupujeme obdélným vchodem do předsíně (pronau), jejíž průčelí zdobí čtyři masivní sloupy s kompozitními lotosovými hlavicemi.“ 3 Z předsíně vedl vstup do centrální kaple, kde se nacházely reliéfy krále Azacheramona, obětujícího několika bohům. Králové Filometór a Euergét II. se podíleli na přestavbě vnitřních prostor chrámu. Po schodech se dalo vystoupat na plochou střechu
1
Ostrov Elefantina se stal prozatímním místem skoro všech rozebíraných chrámů v Núbii. Odtud poté putovaly buď do nových zemí, nebo na svá nová místa v okolí Násirova jezera. 2 www.ascendingpassage.com/debod.htm 3 Strouhal Evže Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 175
38
chrámu, kde se nacházelo obydlí kněze: „V chrámu se zachoval i kamenný svatostánek (naos) pro uložení sochy boha Amona. Čelní stranu naosu zdobí reliéf okřídleného slunce a symbol dvou bohů Nilu, svazujících papyrus a lotos...“ 1
Obr. 15 Chrám Debod na hoře Principe Pio v Madridu zdroj: www.multimadrid.com
Chrám v Dábodu byl darován egyptskou vládou Španělsku jako poděkování za jeho pomoc při záchranné akci. Do Španělska se bloky z ostrova Elefantina převezly roku 1970 a znovu sestaven byl roku 1972. Chrám se nyní nachází v madridském parku na hoře Principe Pío. Je obklopen umělými jezírky, která znázorňují vody Nilu. Jeho dvě dochované vstupní brány jsou sestaveny na mírně nakloněné rampě, která kopíruje původní terén v egyptské Núbii. Pohled na chrám místy narušuje okolní panorama, jež je tvořeno moderními stavbami Madridu. A není zcela jisté, co s jemným pískovcem udělá smog a agresivní prostředí velkoměsta. Ale je jisté, že jej nezničí vody umělého Násirova jezera. Ovšem Madrid není jediné evropské město, které se může pochlubit egyptským chrámem nebo aspoň jeho částí. Ale je jediným evropským městem, kde je chrám umístěn do přírody nikoli pod ochranu skel muzea.
1.3.
Kiosek v Kertásí
Kiosek z Kertásie byl postaven v římské době. Tedy zhruba v prvních stoletích našeho letopočtu. Jeho původní místo se nacházelo několik desítek metrů severně od vchodu do lomů v Kertásí. I tento kiosek byl rozebrán roku 1960 a poté i znovu sestaven asi kilometr jižně od hráze nové přehrady, do oblasti tzv. „Nová Kalábša“.
1
Strouhal Evže Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 175
39
Obr. 16 Kiosek v Kertáí zdroj: www.touregypt.net/qertassi.htm
Tato stavba se svými rozměry nemohla měřit s monumentálními chrámy, její strany měří jen 8 m: „U jejích původně osmi sloupů se zachovala dvojice s obličeji bohyně Hathory při vchodu a další dvě s bohatými kompozitními hlavicemi…“ 1 „Of the stones which formed the roof, one block only remains; it is at least sixteen feet in length, and reaches the whole breadth of the temple.“ 2 Tento malý kiosek je obdobou slavného kiosku na Fílé. Také sloužil pro úschovu posvátné bárky bohyně Eset.
1.4.
Severní chrám v Táfě
Severní chrám v Táfě patří mezi ty menší stavby, které se na území Núbie nacházely. Tento chrám byl původně svými staviteli zasvěcen bohyni Eset. Roku 710 byl králem Mercuriem změněn, stejně jako i jiné egyptské stavby, na křesťanský kostel. Při záchraně roku 1960 byl také rozřezán na jednotlivé bloky a převezen na překladní ostrov.
Obr. 17(vlevo) Severní chrám v Táfě na svém původním místě na břehu Nilu, Obr. 18 (vpravo) Severní chrám v Táfě na novém místě v Muzeu v Leidenu zdroj: www.rmo.nl/welkom.html
1 2
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 176 www.ascendingpassage.com/kardasii.htm
40
I tento chrám byl po rozebrání darován egyptskou vládou jako poděkování za rozsáhlou pomoc při záchranné akci: „De tempel is tussen 1960 en 1979 steen voor steen uit elkaar gehaald, getransporteerd en in de entreezaal van het museum weer opgebouwd.“ 1 V dnešní době jej můžeme spatřit v Leidenu v Muzeu starožitností. Holanďané jej umístili na kryté nádvoří tohoto muzea. Při slavnostním otevírání roku 1979 byl přítomen i princ Clause s princeznou Beatrix. Přemístěním do uzavřeného prostoru ztratil chrám část svého kouzla. Holanďané do jeho blízkosti umístili kavárnu a stolky k odpočinku, což zcela kazí celkový dojem ze starověké stavby. „Je to jednopatrová obdélná stavba, jejíž strop nesou dvě řady po třech sloupech s hlavicemi zdobenými stylizovanými květy.“ 2 Průčelí chrámu tvoří dva téměř zazděné sloupy. Nad vchody do chrámu jsou zobrazena okřídlená slunce a řady posvátných kober. Vnitřní prostor není vybaven reliéfní výzdobou.
1.5.
Kalábša
Řekové tento chrám nazývali Talmis. Kalábša se svými rozměry 35 x 72 m patří mezi největší Núbijské chrámy. Patří mu i jiné prvenství než jen co se velikosti týče. Měl i tu čest, že byl jako první Núbijský chrám zachráněn a převezen na nové místo. Tento chrám původně ležel 56 km jižně od Asuánu, na 30 m dlouhém pískovcovém nábřeží. Na záchraně chrámu Kalábše se podílela tehdejší NSR. Němči nejen přišli s finanční podporou 6 miliónů marek, ale na celé záchranné akci se i přímo podíleli. Od podzimu roku 1961 se technici firmy Hochtief připravovali na demontážní práce. O rok později byl chrám rozřezán na 16 tisíc bloků, z čehož některé vážily až 20 tun. Jednotlivé rozřezané bloky byly odváženy loděmi po Nilu. „Zasvěcen byl bohu Mandulisovi 3 , jenž každé ráno vystupoval na střechu chrámu, aby zde očekával východ slunce. Uctívána zde byla také i další božstva jako Eset a Usír.“ 4 Chrámu bylo při záchranné akci vybráno nové místo na západním břehu umělého Násirova jezera, necelý kilometr na jih od nové hráze. Toto místo muselo však být vhodně upraveno, aby se na něj dal chrám v pořádku umístit. V listopadu 1963 stál chrám v celé své kráse na novém místě. Některé jeho části prošly rekonstrukcí a tak jej na jeho novém místě můžeme vidět i s opravenými, původně zničenými sloupy a hlavicemi. Dokonce i hypostylová
1
www.rmo.nl/welkom.html Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 176 3 Mandulis byl núbijský bůh slunce, obdoba egyptského boha Hora. 4 www.faraon.wz.cz/cesta/kalabsa.htm 2
41
síň dostala nové zastřešení v podobě betonových
panelů. Celý chrám prošel celkovou
rekonstrukcí.
Obr. 19 Chrám Kalábša zdroj: www.faraon.wz.cz/cesta/philae.htm
Obr. 20 Chrám Kalábša s přístupovou cestou od Nilu zdroj: www.touregypt.net/kalabsha.htm
Portikus nádvoří byl věnován Německu za jeho finanční a technickou podporu. Můžeme jej spatřit zrekonstruovaný uprostřed Egyptského muzea v Berlíně.
1.6.
Bét el-Válí
Bét el-Válí je další núbijský chrám, který dal postavit slavný panovník 19. dynastie Ramesse II. I v tomto případě se jedná o chrám vytesaný do skály. Původně se nacházel asi půl kilometru na sever od chrámu Kalábše, tedy asi 57 km jižně od Asuánu. Ramesse II. jej nechal postavit na odlehlém místě a měl působit okázale. Zdejší uctívání bohů mělo spíše pasivní charakter. Reliéfy, jež chrám zdobí, mají vysokou uměleckou úroveň, jsou velmi dobře a detailně zpracovány. Jejich tématika je věnována válečným výjevům a vítězným bitvám: „Na severní 42
zdi otevřeného nádvoří jsou zachyceni Libyjci a Asiaté, na jižní Kušité. Ke králi, sedícímu v křesle, přicházejí důstojníci…aby mu předestřeli válečnou kořist…“ 1 Reliéfy z velké části patří mezi nejzachovalejší v celé Núbii. Vnitřní část je tvořena dvěma místnostmi. Pronau svatostánku je tvořen dvěma kanelovanými sloupy. Na stropní části jsou vidět stopy po koptských malbách, které jsou zde z dob, kdy chrám sloužil jako koptský kostel. Svého času si skalní chrám vybral i jeden z poustevníků a používal jej jako své útočiště.
Obr. 21 Vstup do chrámu Bét el-Válí zdroj: www.touregypt.net/featurestories/Betel-Vali.htm
Obr. 22 Vnitřní část chrámu Bét el-Válí zdroj: www.touregypt.net/featurestories/Betel-Vali.htm
Záchranu tohoto skalního chrámu financovaly Spojené státy americké, ale samotnou demontáž prováděla specializovaná italská firma, pod dohledem polského archeologického týmu. Postupně se začaly odtesávat zdi chrámu od rostlé skály. „Aby při tom překrásné reliéfy neutrpěly, přelepovali je pruhy gázy.“ 2 Nové místo pro Bét el-Válí bylo vybráno opět poblíž chrámu Kalábše. Celý chrám byl zase zasazen do skály v roce 1965, do podobné od jaké byl předtím odtesán. Jen když se zblízka podíváte na reliéfní výzdobu je znatelné, že stěny byly někdy rozřezány.
1 2
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 178 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 179
43
1.7.
Dendúr
Dendúr svými rozměry 7,7 x 13 m patří k těm menším, které se na území Núbie před postavením velké asuánské přehrady nacházely. Jeho původní místo leželo asi 17 m nad hladinou Nilu a asi 77 km od Asuánu. Nechal jej postavit císař Augustus a byl zasvěcen bohyni Isis, Thovtovi a jeho ženě Satet. Postaven byl také na počest dvou bratrů, Padieseta a Pahora, synů místního náčelníka Kupera. Do chrámu se vstupovalo mohutnou branou. Pylon chrámu zdobila reliéfní výzdoba, na níž císař Augustus obětuje bohům. „The two columns on the porch rise toward the sky like tall bundles of papyrus stalks with lotus blossoms bound with them. Above the gate and temple entrance are images of the Sun disc flanked by the outspread wings of Horus, the Sky God. The sky is also represented by the vultures, wings outspread, that appear on the ceiling of the entrance porch.“ 1 I tento chrám nese stopy přeměny na koptský kostel.
Obr. 23 Chrám v Dendúru na svém původním místě v Núbii zdroj: www.touregypt.net/featurestories/dendur.htm
Roku 1962 jej po blocích rozebrala Egyptská památková služba. V době rozebírání byla hladina již tak vysoko, že základy chrámu se nacházely pod vodou. Celá tato akce stála 9,5 miliónů dolarů. Chrám byl rozřezán na 642 bloků o celkové váze 800 tun. „Dendur, the only Egyptian temple in the western hemisphere, was given to the United States by the Egyptian government in 1965.“ 2 Po rozebrání byl celý chrám dopraven na nákladních lodích do Spojených států amerických.
Egyptská vláda tímto chtěla USA
poděkovat za jejich rozsáhlou pomoc, a to nejen na záchraně chrámu v Dendúru. Američané 1
www.metmuseum.org/Works_of_Art/artworks.asp?ReplicationId={BE0EC750-01F1-4EA1-A26C5EBF7BC9D2B0} 2 www.metmuseum.org/Works_of_Art/artworks.asp?ReplicationId={BE0EC750-01F1-4EA1-A26C5EBF7BC9D2B0}
44
se rozhodovali, kam chrám umístit. Ve hře byly i takové návrhy, jako postavit jej na břehu řeky ve Washingtonu. Ale tento návrh byl kvůli špatným klimatickým podmínkám nereálný. O čest moci umístit chrám do svých vystavovacích prostor usilovala mnohá muzea z celých Spojených států. Nakonec konkurz vyhrálo metropolitní muzeum v New Yorku, kde jej můžeme znovu sestavený vidět od roku 1978. „The temple has formed the Sackler Wing of that museum. Inside the Sackler Wing, designed by the architects Kevin Roche, John Dinkeloo, and associates, a reflecting pool in front of the temple and a sloping wall behind it, represent the Nile and the cliffs of the original location. The glass on the ceiling and north wall of the Sackler is stippled in order to diffuse the light and mimic the lighting in Nubia.“ 1
Obr. 24 Chrám Dendur v muzeu v New Yorku zdroj: www.metmuseum.org/Works_of_Art/artworks.asp?ReplicationId={BE0EC750-01F1-4EA1A26C-5EBF7BC9D2B0}
1.8.
Dakka (Pi Selket )
Tento chrám se nacházel v lokalitě el-Dakka asi 100 km jižně od Asuánu. Staří Egypťané jej nazývali Pselquet a Řekové Pselchis. Pi Selket dal postavit merojský král Akamanin (Argamani, Ergamenes) kolem roku 220 př.n.l. a nechal jej zasvětit bohu Thovtovi 2 . V době merojského krále se jednalo spíše o 1
www.touregypt.net/featurestories/dendur.htm Thovt je považován za vynálezce písma, řeči, geometrie, astronomie, architektury, matematiky a ochránce písařů. Původně byl bohem měsíce, později se stal bohem moudrosti, času, lékařství, věd, umění a spravedlnosti. Je zobrazován jako muž s hlavou ptáka ibise nebo jako pavián, většinou se srpem měsíce. 2
45
malou kapli. O zvětšení a přestavění se zasadili králové Ptolemaiovské doby, Ptolemaios IV. a Ptolemaios VIII. Dalšího rozšíření se chrám dočkal také za vlády Augusta (ten dal dostavět druhou kapli) a císaře Tiberia. Byl to jediný núbijský chrám, který měl průčelí otočené k severu. Na stavbu tohoto chrámu byly použity i bloky, které pocházely již z dřívější doby Amenemheta I., Hatsepšovat a Thutmose III. a Setnino I. Dá se tedy předpokládat, že na místě nového chrámu stávala starší stavba.
Obr. 25 Chrám Dakka zdroj: www.touregypt.net/featurestories/dakka.htm
„The pylon of the temple is now separated from the remainder of the temple... Above the entrance in the pylon, a solar disc with a uraeus extends its wings. On the southern side of the temple, a small entrance leads into the interior of the pylon and to a stairway that communicates with several internal rooms.“ 1 Pylonem se vstupovalo na otevřené nádvoří, dále následoval pronaos, jehož přední část tvořil portikus s dvěma sloupy, jež byly spojeny přízemními zídkami. Průčelí původní Ergamenovy kaple nyní tvoří zadní část pronau, které je přetvořeno na vestibul. V merojském svatostánku byla proražena zadní zeď a Augustus zde nechal postavit další kapli. Egyptská památková služba tento chrám rozebrala na jednotlivé bloky roku 1961. Nyní se nachází v el-Sebua, což je asi 40 kilometrů od původního místa.
1.9.
Maharraca (Hiera Sykaminos)
Tento chrám se nacházel asi 122 km jižně od Asuánu. Egypťané jej nazývali Hiera Sykaminos. Byl vybudován v římské době na hranici Dodekaschoinu. Jedná se o chrám zasvěcený bohu Serapidovi a bohyně Isis. Z této stavby se nám bohužel do dnešní doby zachovaly jen zbytky hypostylové síně, jež má rozměry 12x15 m. Již cestovatel Burckhard našel na místě bývalého chrámu jen ruiny. „Interestingly, this small temple contains the only
1
www.touregypt.net/featurestories/dakka.htm
46
spiral staircase in any Nubian temple. However, this temple's decorative theme was never competed.“ 1
Obr. 26 Chrám Maharraca zdroj: www.touregypt.net/featurestories/Maharraca.htm
Roku 1963 byl rozebrán na jednotlivé bloky a znovu postaven poblíž chrámu z oblasti Dakky na břehu Násirova jezera.
1.10. Vádí es-Sebua (Údolí lvů) Údolí lvů leželo zhruba 160 km jižně od Asuánu. Na tomto místě byly postaveny dva chrámy. Starší a menší chrám nechal vybudovat Amenhotep III: „na důležité křižovatce pouštní cesty do Abú Hamídu, založil malý hemispeos a zasvětil ho Amonovi, Pánu cest…Egypťané jej nazývali ´skalní chrám v panství Amonově´.“ 2 Tento starší chrám bohužel v dnešní době již nespatříme, protože zůstal po vodami umělého Násirova jezera. Druhý, novější a větší chrám nechal postavit nedaleko Amenhotepova chrámu Ramesse II. Z části je vytesán ve skále a z části je postaven z pískovcových bloků, stejně jako Gerf Husein. K vstupním pylonům chrámu vedla procesní cesta lemována alejí sfing se lvím tělem a lidskou hlavou, která byla dekorována dvojitou korunou. Původně měl chrám tři vstupní monumentální pylony. V dnešní době můžeme celý vidět jen třetí pylon a z prvního a druhého zbyly jen pozůstatky. Pylony se vstupovalo na tři prostorná nádvoří s čtvercovým půdorysem. K třetímu pylonu z pískovce se stoupalo po schodech na kamennou terasu. Před pylonem stály čtyři sochy krále Ramesse II. v nadživotní velikosti. Dnes tento vchod střeží již jen jedna socha. Za třetím pylonem následovalo pískovcové nádvoří s pilíři, o něž se opíraly mohutné usirovské sochy Ramesse II. Následovala sloupová síň, jež byla později proměněna na křesťanský kostel svatého Petra. V nejzadnější části byla umístěna centrální kaple se sochami bohů a další dvě menší kaple. 1 2
www.touregypt.net/featurestories/dakka.htm www.faraon.wz.cz/cesta/wadi.htm
47
Zdi byly zdobeny reliéfy, na kterých byl vyobrazen faraón se syny, kteří drželi důtky a dcery hrály na sistru: „On the walls of this court are depicted one of Ramesses II's well known processions of his children that includes 51 princes and 63 princesses, together with their names. Other scenes present Ramesses II before various deities.“ 1 Stěny vnitřní části chrámu jsou pokryty dobře zachovalými reliéfy. Sochy egyptských bohů Amona, Ramesse II. a Rea Harachtea byly v křesťanské době surově odtesány. Při záchranné akci byl chrám odřezán pilami od skalního masivu. Povrch reliéfů byl ještě před rozřezáním potřen roztokem umělé hmoty, acetonu a omotán gázou. Na záchranném projektu pracovali technici, inženýři, památkáři, kteří po dobu akce obývali obytné lodě na Nilu. Vedoucím projektu byl italský inženýr Roby Caruan, který pracoval i na záchraně Bét el-Válí.
Obr. 27 (vlevo): Procesní cesta lemovaná sfingami, vstupní pylon. obr. č. 28 (vpravo): Částečně zatopená sfinga po stavbě Nové asuánské přehrady zdroj: http://touregypt.net/featurestories/sabua.htm, Málek Jaroslav, Baines John: Svět starého Egypta. Knižní klub, Praha 1996
1.11. Amada Původně se pískovcový chrám v Amadě nacházel asi 192 kilometrů jižně od Asuánu. Za stavitele tohoto nejstaršího chrámu na břehu Násirova jezera jsou považováni králové 18. dynastie Thutmose III. a Amenhotep II. „The temple was dedicated th Amun-Re and ReHorakhty.“ 2 1 2
www.touregypt.net/featurestories/dakka.htm www.ascendingpassage.com/amada.htm
48
Přední pylon chrámu, jež přiléhá k hypostylové síni, nechal postavit Setchi I. Za pylonem následuje již vnitřní část chrámu, hypostylová síň s 12 pilíři, kterou nechal postavit Thutmose IV. Následují nejstarší části chrámu, které nechali postavit původní stavitelé Thutmose III. a Amenhotep II. Jedná se o malou kolonádu s kanelovanými sloupy. Z úzkého vestibulu vedou vchody do dvou kaplí a dalších menších prostor, které zřejmě sloužily jako sklad zásob. V zadní svatyni byla nalezena stéla s nápisem oslavujícím Amenhotepa II.: „Jeho veličenstvo se radostně vrátilo ke svému otci Amonovi, poté co zabilo svou vlastní zbraní sedmero náčelníků v okrsku Tachesi. Ti byli potom pověšeni za nohy na přídi lodice jeho Veličenstva.“ 1
Obr. 29 Nástěnný reliéf v chrámu Amadea, znázorňující boha Amona zdroj: www.touregypt.net/featurestories/amada.htm
Vnitřní prostor je vybaven jemnými reliéfy a sloupy si zachovaly svoji původní barevnost: „The painted reliefs within the temple are interesting, particularly one section where, in a high register devoted to Tuthmosis III, we find him worshiping Amun-Re, which is then harmonized by a lower register of a similar motif where Amenhotep II worships ReHorakhty in the same symbolic theme.“ 2 Za vlády Achnatona, jež nastolil v Egyptě monotónní náboženství boha Atona, nechal odstranit některé sochy konkurenčního boha Amona. Sochařská výzdoba byla za Ramesse II. znovu obnovena, i když ne na tak vysoké umělecké úrovni jako původní.
1 2
Málek Jaroslav, Baines John: Svět starého Egypta. Knižní klub, Praha 1996 www.touregypt.net/featurestories/dakka.htm
49
I tento chrám neunikl řádění raného křesťanství a stejně jako mnoho ostatních byl přeměněn na křesťanský kostel. Dokonce mu byla vybudována kopule. Křesťané, i když nevědomky, prokázali chrámu i dobrou službu tím, že nechali zasádrovat některé reliéfy, čímž se zachovala jejich původní barevnost. Amada nemohla být přemístěna stejně jako ostatní núbijské chrámy rozřezáním. Při rozřezání na jednotlivé bloky by mohlo dojít k poškození omítek a štuku a tím i k poškození vzácných reliéfů. Opět se vyskytlo, stejně jako v případě Abú Simbelu, několik variant přesunu: „Původně se uvažovalo o využití stoupající hladiny Nilu ... pak o vybudování betonové cesty, po které by byl posunován, její náklady by však byly příliš vysoké.“ 1 Nakonec se rozhodlo, že nejlepší bude přemístit celý chrám vcelku. Tímto úkolem byla pověřena francouzská firma Saintrapt et Brice. Před samotným přesunem musela chrám připravit a zabezpečit. Celý chrám byl proto zabalen do silné vrstvy bavlny a rohy zpevněny železobetonovými výztuhami: „Pak jej podložili betonovými trámy a celou 900 t vážící hmotu položili na hydraulické zvedáky, pohybující se po třech vedle sebe rovnoběžně položených kolejích.“ 2 Po těchto kolejích byl chrám tlačen hydraulickými písty. Koleje se musely několikrát přemístit, protože délka jedné kolejnice byla 150 m. Chrám se přemístil o 2,6 km a o 65 m výše než byla jeho původní poloha, na nové místo na břehu umělého Násirova jezera. Transfer začal v prosinci roku 1964 a byl dokončen po třech měsících.
1.12. Chrám v Derru
Obr. 31 Vstup do chrámu v Derru zdroj: www.touregypt.net/featurestories/derr.htm
Chrám v Derru jsme mohli do roku 1964 nalézt asi 200 km jižně od Asuánu. Tento chrám se nacházel nezvykle na pravém břehu řeky a je orientován severo-jižním směrem. 1 2
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 185 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 185
50
Derru patří k početným skalním chrámům, které v Núbii nechal postavit král Ramesse II.: „[it] was constructed in honor of the 30th anniversary of the reign of Rameses II.“ 1 Ze vstupního pylonu a nádvoří se nám do dnešní doby nic nedochovalo. Z pronau jsou patrné jen zbytky pilířů a poslední řada nese známky původních soch. Vnitřní prostory, jež jsou vytesány do skály, tvoří dvě sloupové síně a dvě vedlejší a jedna centrální svatyně. Nejzadnější část je vytesána do hloubky 33 m. I zde můžeme najít pilíře stylizované do podoby usirovských soch. Zadní část byla poničena a zbyly jen pozůstatky soch čtyř bohů: „The ceiling was covered with stucco and then painted with a series of vultures along the center axis. Along the upper part of the walls runs a frieze of uraei alternating with the royal cartouche of Ramesses II.“ 2 Na reliéfech jsou zobrazeny jak scény s dětmi, tak obětní a válečné výjevy. Celý chrám byl přemístěn roku 1965 Egyptskou památkovou službou na nové místo poblíž chrámu z Amady.
1.13. Pevnosti v Karanógu a Kasr Ibrím
Obr. 32 Pevnost Kasr Ibrim zdroj: archiv autora
Zřícenina v Karanógu původně ležela na levém břehu Nilu, nedaleko od chrámu v Eléssiji. Vysoké cihlové stavby na kamenné podezdívce se nacházely uvnitř města Nomádů, kolem 4. – 6. stol.n.l. 25 km jižně od Derru stojí pevnost Kasr Ibrím (Hrad z Ibrímu), ze které zbyly již jen zříceniny. Tato pevnost byla postavena za vlády panovníku Nové říše. Byly zde nalezeny i zbytky Taharkova chrámu. „Některé části pevnosti byly postaveny za zdejšího krátkého
1 2
www.ascendingpassage.com/el-Derr.htm www.touregypt.net/featurestories/derru.htm
51
pobytu římské posádky v době působení prefekta Gaia Petronia za vlády císaře Augusta.“ 1 Do úpatí skal pevnosti bylo vytesáno 6 menších kaplí kušských místokrálů z dob 18. a 19. dynastie. Tyto objekty zachránili pracovníci Egyptské památkové služby a přemísli je do blízkosti Vádí es-Sebua. Na jih od pevnosti se nacházela sklaní stéla Setchiho I. a zbožštělého místokrále Amenemopea. Tato stéla byla přemístěna do oblasti „Nová Kalábša“. Pevnost Kasr Ibrím původně stávala na skále nad řekou, ale v dnešní době stojí již jen na malém ostrůvku, který je přístupný jen povolaným archeologům.
1.14. Abú Simbel 1.14.1. Velký chrám, eg. Vesermaatre O objevení Velkého chrámu v Abú Simbelu se zasloužil švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt: „V roce 1813 navštívil Burkhardt hluboko v Núbii lokalitu Abú Simbel s úmyslem prozkoumat malý Hathořin chrám…“ 2 K objevení Velkého chrámu Ramesse II. došlo vlastně náhodně. Burckhardt ani nevěděl, že se v okolí vesnice Abú Simbelu nachází dva chrámy. Od Arabů byl informován jen o malém chrámu královny Nefertari: „Poté co jsem spatřil, jak jsem se domníval, vše co je v Ipsambalu k vidění, chystal jsem se k návratu po pěšině, po níž jsem prve sestoupil: náhle jsem však čirou náhodou zabočil o něco víc k jihu a narazil jsem na doposud viditelné zbytky čtyř obrovitých soch... 3 V době objevení bylo totiž skoro celé průčelí chrámu zasypáno hromadou sesouvajícího se písku: „Pouze u jediné ze soch z něj dosud vyčnívá na povrch celá hlava, část hrudníku a paže...“ 4 Burckhardt se ale přímo do chrámu nedostal. Jeho barvitý popis toho, co objevil, přilákal hledače pokladů, kteří v Egyptě pracovali. Jedním z nich byl i Giovanni Battista Belzoni, který pracoval pro Henryho Salta 5 . Belzonimu se jako prvnímu podařilo proniknout do vnitřních prostor chrámu roku 1817: „Na první pohled nás omráčil obrovitý prostor podzemí... Bylo tu takové vedro, že nám činilo značné potíže pořídit několik náčrtků.“ 6 Po jeho odjezdu byl ale vchod opět zavalen hromadou písku. K prvnímu naprostému odkrytí došlo až roku 1831 a postaral se o něj Angličan Robert Hay. Nastálo byl chrám odkryt až roku 1909 Masperem. Abú Simbel patří mezi nejúchvatnější chrámy starověkého Egypta a jistě i celého světa. I tyto chrámy, stejně jako asi 20 dalších, měly být zatopeny vodami Nilu po dokončení 1
Málek Jaroslav, Baines John: Svět starého Egypta. Knižní klub, Praha 1996 Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str. 20 3 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slovart, Praha 1995, str. 179 4 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slovart, Praha 1995, str. 179 5 Henry Salt (1780-1827) byl roku 1816 anglickým konzulem v Egyptě. Původně cestoval Orientem jako malíř 6 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slovart, Praha 1995, str. 79 2
52
Velké Asuánské přehrady. Nakonec se tyto chrámy staly symbolem celé záchranné akce UNESCO, která se postarala o přesun několika dalších chrámů a jiných předmětů umělecké hodnoty. Abú Simbel patří mezi chrámy, které jsou typu speos, což je „řecké označení chrámu vytesaného do skály…Podtypem je hemispeos dělící se na část vybudovanou ve skále a přístavbu, stojící před vchodem do ní.“ 1 Oba chrámy, které se nachází v Abú Simbelu, nechal postavit faraón Ramesse II. První, velký chrám je zasvěcen Horovi 2 , Harachtejovi a samotnému zbožštělému králi. Nalezneme zde i vedlejší kult boha Ptahta. Přední průčelí nás uchvátí svojí monumentálností. Jeho rozměry jsou vskutku úctyhodné – 30 x 35 m. Vstup do chrámu střeží čtyři sedící kolosy Ramesse II, které jsou vysoké 20 m. Jen jejich obličej měří 4 m. Ucho Ramesse je skoro metr velké. Oko měří 0,84 m a nos 0,98 m. Hlavu krále zdobí královská koruna Horního a Dolního Egypta zvaná Pšent 3 : „U nohou čtyř obrů stojí menší sochy, které zachycují členy královské rodiny. Podařilo se v nich identifikovat Ramessovy dcery princezny Nebettaui, Bentanat a Meritamon, několik princů, královnu matku Cuji a faraonovu manželku Nefertari.“ 4 Ve výklenku nad vstupním portálem je vyobrazen Harachtej „Rea, který je sluncem na horizontem“: „Nad vchodem do skalního chrámu je znázorněno rébusovým způsobem trůnní jméno Ramesse II. Sluneční bůh Re se sokolí hlavou drží v rukou žezlo weser a bohyni Maat. Výsledná kompozice se čte Weser-Maat-Re.“ 5 Celé průčelí horní části uzavírá tzv. korunovační vlys s dvaadvaceti paviány. Tito paviáni vítají svým křikem vycházející slunce. Při pohledu zezdola nám připadají malí, ale ve skutečnosti se jejich velikost blíží dvěma metrům. Horní polovina jednoho z kolosů byla poškozena již ve starověku, nejspíše vlivem zemětřesení. Jeho trosky můžeme vidět u nohou sochy. Vnitřní část chrámu je vytesána do hloubky 63 metrů. Nejprve vstoupíme do hypostylové síně, jejíž strop podpírají usirovské 6 desetimetrové sochy Ramesse II.: „Strop velké pilířové síně je zdoben obrazy supů s roztaženými křídly, mezi nimiž jsou texty psané hieroglyfy, které uvádějí královskou titulaturu a jména Ramesse II.“ 7 Hlavním námětem reliéfů, které zdobí vnitřní části chrámu, jsou Ramessova vítězství nad nepřáteli. Jedno 1
www.egypt.cuni.cz/EgTez/vtext.php?id=64 Hor byl bůh v sokolí podobě 3 Dvojitá koruna Pšent je symbolem egyptské duality. Znázorňuje spojení Horního a Dolního Egypta. Spojuje červenou a bílou korunu. 4 www.masch.blog.cz/0701/abu-simbel-chram-ramessovy-slavy-2 5 www.masch.blog.cz/0701/abu-simbel-chram-ramessovy-slavy-2 6 Sochy znázorňující bohy Usira po zavraždění bratrem Sutechem. Mají zkřížené ruce a podobu mumie. 7 www.masch.blog.cz/0701/abu-simbel-chram-ramessovy-slavy-2 2
53
z nejznámějších vyobrazení ukazuje slavnou bitvu u Kadeše, ve které se Ramesse utkal s Chetity, vedenými králem Muvatallišem.
Obr. 33 Vnitřní prostor Velkého chrámu v Abú Simbel zdroj: archiv autora
Obr. 34 Velký chrám v Abú Simbel zdroj: archiv autora
Vstupním vestibulem vstupujeme do menší síně, ze které vedou vstupy do dalších menších místností a do nejzadnějšího svatostánku. Zde sedí na lavici čtyři postavy – Ptah 1 , Amenree, zbožštělý Ramesse a Ree Harachtej: „Chrám byl postaven tak, aby vždy dvakrát do roka, při jarní a zimní rovnodennosti, pronikly sluneční paprsky celým sálem a osvítily 1
Ptah je považován za stvořitele, vynálezce a ochránce řemesel a umění. Jeho manželkou byla Sachmet. Je zobrazován jako mumifikovaný muž s vousem.
54
sousoší čtyř božstev v nejsvětější svatyni.“
1
Z neznámého důvodu jen socha boha Ptaha
zůstává ve stálém šeru. Je obdivuhodné, jak s takovou přesností dokázali naši předkové vypočítat proporce a postavení chrámu tak, aby k tomuto úkazu docházelo. Paradoxní je, že při transferu chrámu se vědci s veškerou moderní technikou přepočítali, takže k osvícení soch dochází o den později.
1.14.2. Malý chrám, Nefertari, pro kterou vychází slunce Dvě stě metrů dál na sever se nachází Malý chrám, jenž je nazýván Nefertari, pro kterou vychází slunce. Tento chrám je zasvěcen bohyni Háthor a samotné Nefertari, jež byla nejoblíbenější manželkou Ramesse II. I tento chrám je zcela vytesán do skály. Jeho průčelí, které má připomínat pylon, zdobí jej 10 m vysoké sochy panovníka a jeho manželky, jež jsou umístěny do vytesaných výklenků. Na těchto sochách zdobí královninu hlavu rohatá koruna bohyně Háthor. Další sochy jsou menších rozměrů a zobrazují další členy královské rodiny. Na těchto monumentech je vidět, jakou měla Nefertari důležitost. Její sochy jsou stejně vysoké, jako sochy samotného faraóna 2 . Vnitřní stěny jsou vyzdobeny výjevy, které znázorňují obětní obřady: „Velký sál podpírá šest sloupů, které jsou zdobeny vzorci uctívání šesti božstev – Hathor, Anuket, Eset, Satet, Mut a Veret-Hekat.“ 3 V zadní části je kaple, kde je zobrazena Háthor v podobě božské krávy.
Obr. 35 Malý chrám v Abú Simbelu zdroj: archiv autora
1
www.faraon.wz.cz/cesta/abu.htm To je zcela ojedinělé. Ve většině případů byly ženy a děti zobrazovány menší. A většinou v pozadí nebo až na druhém místě. 3 www.faraon.wz.cz/cesta/abu.htm 2
55
1.14.3. Samotný přesun Jelikož tyto stavby mají monumentální rozměry a jsou vytesány do skály, jejich přesunutí se stalo velkým technickým problémem. Proto bylo nutné najít vhodné řešení pro jejich záchranu. Jedna skupina návrhů chtěla ponechat chrámy na svém původním místě a druhá chtěla, aby byly přeneseny na jiné a bezpečnější místo.
Jedna z variant, jež se
přikláněla k první skupině, měla za cíl ponechat chrámy na svém místě a před vodami Nilu je chránit obrovskou hrází. Celá hráz by stála skoro stejné peníze, jako postavení celé Asuánské přehrady. Takže se tento projekt ukázal jako nevhodný jak po finanční a technické stránce, tak i po stránce estetické. Dva chrámy, určené pro volný prostor, by se ocitly na dně několik desítek metrů hlubokého kráteru. Dalším návrhem bylo uzavřít chrámy pod plexisklovou ochranu a lidé by se k nim dostávali vybudovanými cestami. Posledním z návrhů bylo chrám zatopit a k nim vybudovat zasklené přístupové cesty. Ovšem zůstává otázkou, co by s pískovcem udělaly vody Nilu. Po čase by asi chrámy zcela zničily.
Obr. 36 (vpravo) Rozebírání velkého chrámu v Abú Simbelu, Obr. 37 (vpravo) Znovusestavování chrámu Abú Simbel, v zadní části s železobetonovou konstrukcí zdroje: Tajemný Egypt: Edice Atlas, kartová encyklopedie. 1997
Nyní se dostáváme k variantám druhé skupiny, která chtěla chrámy přesunout na jiné místo. Jedna z nich předpokládala
vyhloubení tunelů pod chrámy s umístěnými
hydraulickými zvedáky. Ty měly celé chrámy v celku po 30 centimetrech vyzvednout o 62 metrů výše. Postupně by se pod chrámy stavěla konstrukce ze železobetonu. Vedoucím tohoto projektu byl italský inženýr P. Gazzola. Tato metoda znamenala velké riziko v podobě popraskání zdí a reliéfů. Přesto se zdál egyptské vládě jako nejvhodnější. Nakonec nebyl 56
uskutečněn pro svoji velkou finanční nákladnost. Podle poslední neuskutečněné varianty chrámy: „měly být upevněny na obrovské plováky, na kterých by je do požadované polohy nadzvedla pomalu stoupající hladina přehradního jezera.“ 1 Nakonec roku 1963 zvítězila varianta švédského týmu, který navrhoval rozřezání chrámu na jednotlivé bloky a přenesení na vhodné místo. Dobrou inspirací bylo úspěšné přenesení ostatních núbijských chrámů. Jak se ukázalo, v případě chrámu v Abú Simbelu, jehož největší část byla vytesána do skály, rozřezání samotného chrámu nepředstavovalo největší problém: „Rozřezat chrámy možné je, ale těžko se dá rozřezat hora.“ 2 Samotnému rozřezání na jednotlivé bloky předcházelo několik opatření, jež měly zabránit poškození pískovcových kvádrů. Každý kámen komplexu byl zanesen a očíslován na výkresu, aby jej pak bylo možno znovu sestavit. Vznikla tak monumentální skládačka. V listopadu roku 1963 začaly přípravné práce pro samotný přesun. Na pracích se podílely nejrůznější firmy jako švédská Vatternbyggnadsbyran, německá Hochtief, italská Imoregilo, francouzská Grands Travaux de Marseille a egyptský Atlas. Chrámy musela obstoupit sypaná hráz, která je měla ochránit před postupně stoupající vodou. Vedoucím inženýrem této hráze se stal Mohammed Abd el-Azíz: „Hráz dosáhne délky 360m a výšky 25 m s vrcholem na kótě 135 m. V lednu 1967 se očekává, že se voda přes hráz přelije, ale to už musí být oba chrámy v bezpečí.“ 3 V první etapě se měl zpevnit chrám, aby se mohlo začít s odtesáváním. Bylo také nutno zajistit ochranu jednotlivých kvádrů: „Všechny stěny s reliéfy pokryli ochranným filmem epoxidové pryskyřice a přelepili gázou.“ 4 Vnitřní stěny a stropy podpíralo dřevěné lešení. Celé přední průčelí bylo pečlivě zasypáno pískem a pokryto železnou sítí. Vstup do chrámu umožňovala jen hliníková trubice. Další etapa, jež začala v srpnu 1965, se již věnovala samotnému odtesání chrámu od skalnatého podloží. Hora za velkým chrámem byla rozříznuta, aby se technikům umožnil lepší přístup k zadní části. Poté se mohlo začít postupně s demontováním vnitřní síně a kaple se sochami. Byly rozřezány všechny stěny, pilíře a sochy. Jednotlivé bloky vážily od 20 do 30 tun. K rozřezání dělníci používali ruční nástroje, protože těžké mechanické stroje by mohly poškodil lehce se drolící pískovec: „Špatně zachovaná, korodovaná nebo zvětralá místa pískovce se zvýšenou drobivostí byla zpočátku zpevňována injektáží polyesterových pryskyřic.
1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha1989, str. 189 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slováry, Praha 1995, str. 174 3 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 189 4 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 195 2
57
Pro transport se však lépe osvědčilo jejich zpevnění ocelovými pruty obalenými pryskyřicí.“ 1 Rozřezané bloky byly jeřáby nakládány na nákladní automobily, které je pak vozily na připravené místo o 200 m dále. Velký chrám byl rozřezán na 807 bloků a Malý chrám na 225 bloků. Nové místo pro chrámy bylo vybíráno podle několika kritérií: muselo být nad hladinou vody, muselo unést asi 15 tisíc tun a mělo být stejně orientováno jako místo původní. Nejprve se musel nový prostor vhodně upravit. Zároveň se musely vybudovat dvě skály, do kterých by bylo chrámy možno znovu zasadit. Při znovusestavení se musel dávat velký pozor, aby mezery mezi jednotlivými bloky nebyly větší než 8 mm. Mezery mezi kvádry se pak vyplnily maltovou směsí z drceného pískovce, která musela mít stejnou barvu jako samotné bloky. Jednotlivé bloky stěn a stropů chrámů upevnil plášť z betonu. Nad znovu sestavené monumenty se navršily násypy písku a suti. Aby jejich tlak nepoškodil samotné chrámy, byla vybudována železobetonová polokruhová konstrukce. Pařížský odborník na osvětlování G. Papeloux nainstaloval do chrámu elektrické osvětlení, které decentně osvětluje celý prostor a fresky. Chrám je se železobetonovou konstrukcí spojen vzduchotěsnými dveřmi. Tyto dveře dovolují do jisté míry regulovat teplotu vzduchu uvnitř chrámu. Do technického zázemí celého chrámu je možno povolaným vstoupit malými dveřmi v blízkosti průčelí. Těmito dveřmi se dá vstoupit do obrovského prostory zakončeného kopulí. V místnosti se nacházejí nejrůznější měřiče a regulátory. Měřící zařízení kontrolují tlak nadloží na klenbu, napětí a tahy v klenbě, teplotu vzduchu a otřesy půdy.
5.2. Horní Núbie Súdán v 60. letech 20. století zřídil Súdánské národní muzeum, které bylo zbudováno v hlavním městě Chartúmu. Architektem této budovy byl Němec F. Hinkel. Toto muzeum se nacházelo na břehu umělého Násirova jezera. Obsahuje súdánské umění od paleolitu až do doby islámu. Na zahradě muzea, v blízkosti umělého jezera, jsou umístěny zachráněné a znovu sestavené chrámy ze súdánské části Núbie. V období sucha stojí chrámy pod širým nebem, ale v období dešťů se po kolejnicích zatáhnou skleněné tabule na ocelové konstrukci, aby nedošlo k poškození křehkého pískovce.
1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 195
58
5.2.1. Abahuda V oblasti Abahuda na východním břehu Nilu, kousek od Abú Simbelu se ještě v minulém století nacházel skalní chrám zasvěcený Amon-Reovi a bohu Thovtovi. Nechal jej postavit generál Haremheb 1 . V dnešní době jej můžeme vidět přestěhovaný na nové místo v blízkosti vesnice Abú Simbel.
5.2.2. Gabal aš-Šams Několik kilometrů na jih od Abahudu, také na pravém břehu, se nacházel Gabal ašŠams. Byla zde objevena stéla a skalní kaple kušského místokrále Pasera. Nechali je zde vybudovat poslední vládci 18. dynastie Aj a Haramheb. I tyto stavby byly přemístěny do blízkosti vesnice Abú Simbel.
5.2.3. Akša (západní Serra) Jižně od Farasu, na západním břehu Nilu, stávalo město, chrám a kaple, které nechal postavit Setchi I. a jeho syn Ramesse II. stával malý chrám Ramesse II., V chrámu byl nalezen seznam „prokletých národů“. Bylo odtesáno: „nápis krále Džera na skalách gebel ešŠéch Suléman, několik skalních nápisů na počest núbijského vicekrále Nové říše Setaua, hrob velmože Džehutihotepa z Debety...“ 2 Nyní se s některými z těchto zachráněných památek můžeme setkat v Súdánském národním muzeu v Chartúmu.
5.2.4. Východní Dibajra Ve východní Dibajře se nacházela skalní hrobka Džehutihotepa Paitise, prince z Tehchiti, postavená v době vlády královny Hatšepsovet. I tyto památky byly zachráněny a dnes je možno je vidět v muzeu v Chartúmu.
5.2.5. Behun Na levém břehu Nilu asi 44 km jižně od súdánsko-egyptských hranic, naproti Vádí Halfě, se nalézalo město Behún. Město bylo založeno již v době Staré říše. Pevnost byla založena až v pozdější Nové říši. V pevnosti se nacházelo hned několik chrámů. Tzv. jižní chrám byl
1
Haremheb byl poslední král 18. dynastie. Nebyl ovšem královského původu, byl vojenským hodnostářem králů Achnatona, Smenchkarea a Tutanchamona. Nejspíše odstranil i svého předchůdce, správce Aje, který se ujal trůnu po Tutanchamonově smrti. Haremheb byl krutý vládce, ale plodný stavitel. Dal si vybudovat skalní hrobku v Údolí králů. 2 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 187
59
zasvěcen Horovi a na jeho budování se podíleli královna Hatšepšut, Thutmose III. a král Taharka. Severní chrám dal postavit Amenhotep II. a byl věnován bohyni Eset. Stavby byly přemístěny pracovníky anglické Společnosti pro výzkum Egypta a nyní jsou umístěny v hlavním městě Súdánu, Chartúmu.
5.2.6. Semna–západ, Semna–východ (Kumma) Asi 70 km jižně od Vádí Halfa se nacházely dvě pevnosti, každá na jiném břehu. Tyto pevnosti měly střežit soutěsku Břicho kamení (Batnel Hagar). Na západní straně se nacházel chrám z pískovcových bloků, který dal postavit Thutmose III. a Taharka pro boha Deduna a zbožštělého krále Senvosreta III. Tento chrám byl rozebrán na 146 bloků. Z cihel a akáciového dřeva byla postavena rampa k Nilu, pak se bloky na trámu taženém lany přesunuly. Nákladní vozy bloky dopravily do Vádí Halfa. Pak byly dopraveny vlakem do Chartúmu, kde je dnes můžeme shlédnout. Na východní straně v Kummě se nacházela pevnost z dob Thutmose III. a VI. Pevnost byla postavena ze sušených cihel a měla čtvercový půdorys. Uvnitř se nacházel svatostánek, jež byl zasvěcen bohu Chnumovi a Senvosretovi III. Cesta bloků z rozebraného chrámu z Kummy byla stejná jako u bloků ze Semny-východ.
60
VI. kapitola Zánik egyptských památek 6.1.
Núbijské památky zatopené Násirovým jezerem Expedice z celého světa prováděly povrchové průzkumy, archeologické výkopy,
dokumentaci nápisů a maleb, pořizování map. Některé památky se ale nepodařilo objevit, nebo dostatečně prozkoumat. O této skutečnost se ale příliš nemluví. Některé núbijské památky byly při záchranné akci přemístěny na bezpečnější místo, z dosahu stoupající řeky. Transfery těchto chrámů jsem popsala v předešlé kapitole. Chrámy nacházející se na území Súdánu nechala tamní vláda přemístit do okolí Národního muzea v Chartúmu. Jiné chrámy se vydaly na dalekou cestu na jiné kontinenty. Egyptská vláda je darovala tamním vládám jako poděkování za nedocenitelnou pomoc při záchranné akci. Chrám z Debodu můžeme nyní spatřit v Madridu, chrám v Dendúru byl darován Spojeným státům americkým a nachází se v New Yorku. Svatyně z chrámu v Ellesii putovala do turínského Egyptského muzea. Nejblíže od nás je vstupní brána z chrámu v Kalábši, která je umístěna do Egyptského muzea v Berlíně. Poslední chrám, jež se ocitl mimo Egypt, původně stál v Táfě a nyní je v Muzeu starožitností v Leidenu. Některé chrámy, pevnosti a jiné památky ale neměly takové štěstí a zůstaly na svém původním místě. V dnešní době jsou zatopeny vodami umělého Násirova jezera a nejspíše je již nikdo nikdy neuvidí. To je jedna z daní, kterou musely egyptská a sudánská vláda zaplatit za stavbu Nové Asuánské přehrady. V této kapitole bych ráda představila alespoň některé z mnoha památek, které zůstaly v zátopové oblasti. Některé památky nemohly být přesunuty z finančního hlediska, některé z technického a některé z časového. Záchranná akce UNESCO, a hlavně transfery staroegyptských chrámů, sklidily velkou pozornost. Ale o památkách, které zachráněny nebyly, se již tolik nehovořilo. Ve většině případů se jednalo o četné pevnosti, strážní věže, mohylová pohřebiště, skalní hroby, nápisy a malby, nemluvě o památkách, které se nejspíše nepodařilo objevit vůbec nebo nemohly být dostatečně prozkoumány z časových důvodů. Mohylová pohřebiště čítala tisíce hrobů a nebylo v lidských silách je důkladně prozkoumat nebo přesunout. Mnohočetné památky zůstaly pohřebeny pod vodami řeky a nyní nejspíše i pod jejím bahnem.
61
6.1.1. Menší stavby v oblasti Kalábša a Táfa Jižním směrem od původní obce Táfa se nacházela malá kaple zdobená římsami a řadou ureů 1 a sluncí 2 . V soutěsce Báb Kalába jsme mohli do 60. let 20. století vidět tři menší stavby. Nejmenší budova byly vybudována ze sušených cihel a kamenné podezdívky. Další dvě budovy měly podezdívku z mohutných bloků. Původně to nejspíše byly svatyně a léčebny bohyně Eset. V pozdějších dobách byla jedna z nich přetvořena na koptský klášter. V okolí kláštera byly nalezeny tři křesťanské hroby.
6.1.2. Gerf Husein (Paptah) Tento chrám byl označován v různých dobách různými názvy – od Paptah přes Tutzis až po dnešní Gerf Husén. Nacházel se 90 km jižně od Asuánu. Na první pohled je zřetelné, kdo byl jeho stavitelem. I tady je vidět obliba Ramesse II. ve skalních chrámech. Přední část je postavena z pískovcových kvádrů a zádní část je vytesána do skály.
Obr. 38 Zbytky chrámu v Gerf Husein zdroj: www.touregypt.net/Gerfhusein.htm
Mohutným pylonem se vstupovalo na nádvoří lemované pilíři, ke kterým přiléhaly sochy Ramesse II. Vnitřní prostor byl řešen podobně jako v Abú Simbel. Pronau s čtvercovým půdorysem bylo již vytesáno do skály. I zde byly sloupy stylizovány do usirovské podoby krále: „On the side walls of the pronaos are four recesses, or niches, in each of which are three statues of the natural size, representing the different symbolical male and female figures which are seen on the walls of the temples of Egypt.“ 3
1
Útočící kobra ureua byla součásti královy koruny a měla ochranou funkci. Symbolizovala moc a nepřemožitelnost. 2 Okřídlené slunce bylo symbolem rozprostírající se ochrany. 3 www.ascendingpassage.com/Gerf-Husein.htm
62
Další místností byl vestibul, z něhož vedly chodby do skladišť a pokladnice. V nejzadnější části byl svatostánek se sochami boha Ptaha, Ptah Totenena, Hathor a zbožštělého Ramesse II.
Obr. 39 Jedna ze zbylých soch Ramesse II. v chrámu Gerf husein zdroj: www.touregypt.net/Gerfhusein.htm
Gerf Husén již neměl takové štěstí jako jeho okolní sousedé. V dnešní době je již nenávratně ztracen ve vodách Nilu. Egyptská vláda nechtěla investovat velké peníze do jeho přesunu a nenašel se ani nikdo jiný, kdo by byl ochoten se takového úkolu zhostit. Zvolila se tedy levnější a pohodlnější metoda. Egyptská památková služba odtesala pouze některé části chrámu, hlavně plastiky, a ty uložila v depozitáři.
6.1.3. Chrám v Ellésiji Chrám v Ellésiji se nacházel poblíž chrámu v Derru, tedy asi 200 km jižně od Asuánu: „El Lessiya is a small temple cut into the rock at the time of Tuthmosis III, in honor of the local Nubian falcon god Dedwen (Dedoun), considered by the Egyptians to be a form of Horus.“ 1 Tento chrám byl z části zaplaven již po stavbě první Asuánské přehrady. Mnoho let zaplavování a kolísání vodní hladiny značně poškodilo původní barvy, které se nacházely na reliéfech na stěnách. J.L. Burckhard při své cestě po Núbii označil tento chrám za skvěle zachovaný: „in as perfect a state of preservation, as when first finished.“ 2
1 2
www.ascendingpassage.com/N-130-el-Lessiya-Fereyg.htm www.ascendingpassage.com/N-130-el-Lessiya-Fereyg.htm
63
Vnitřní prostor Ellesie je tvořen vstupní halou se sloupy, ze které vedou schody do zadní kaple. Vedle kaple jsou umístěny boční komory, jež sloužily pro uchování předmětů potřebných pro kult. „The Greeks had converted this temple into a church, and had plastered the walls white, to receive their paintings, many of which still remain; a St. George killing the dragon is particularly conspicuous.“ 1 Zdokumentovat tento chrám byl původně úkol československé expedice, ale nakonec jej dostala na starost italská skupina. Egyptská vláda se rozhodla jako projev díků za pomoc darovat Italům svatyni z chrámu. Část chrámu byla od skály odtesána roku 1960 a poté převezena do italského Turína, takže ji nyní můžeme vidět v areálu Egyptského muzea v Turíně 2 .
6.1.4. Faras
nástěnné fresky z Farasu, Obr. 40 (vlevo) Maiestas Kristus, Obr. 41 (vpravo) Biskup Marianos a Panna Marie s dítětem zdroj: www.pl.wikipedia.org/wiki/Faras
Oblast Farasu se před stavbou Velké asuánské přehrady nacházela na západním břehu Nilu, na hranici Egypta a Súdánu, mezi Abú Simbelem a Vádí Halfa. Za Nové říše zde byla vybudována kaple zasvěcená bohyni Háthor. Nejznámější je však až jeho koptská minulost. V 8. století našeho letopočtu se Faras stal centrem núbijských biskupů. Jeho stěny zdobilo na 60 nástěnných fresek. Celou tuto stavbu nebylo možno přesunout, proto se přistoupilo alespoň k odtesání vzácným fresek. Nejdříve však byla přijata opatření proti jejich poškození: 1
www.ascendingpassage.com/N-130-el-Lessiya-Fereyg.htm Egyptské muzeum v Turíně je nejstarším egyptským muzeem na světě. Jeho egyptské sbírky jsou také považovány za největší mimo egyptské území.
2
64
„Konzervátoři vypracovali důmyslné metody... Šlo o přípravu směsi z čistého včelího vosku, benátské pryskyřice a kalafuny. Touto směsí napouštěli fresky překryté japonským křídovým papírem pomocí speciální žehličky, čímž je obdařili pružností a zabránili jejich lámání. Přes vrstvu papíru připevnili voskem dvě i více vrstev gázy, na to přišly proužky plátna...“ 1 Část v dnešní době můžeme spatřit v Národním muzeu ve Varšavě, část v Národním muzeu v Chartúmu. Do Polska se fresky dostaly roku 1972 spolu s polskou expedicí, která se na záchranné akci UNESCO podílela. Na freskách jsou znázorněni svatí, apoštolové, poutníci a Panna Marie.
6.1.5. Zatopené hroby, pohřebiště a města Aníba, starověký Miam, bylo hlavním městem Dolní Núbie již za vlády faraónů Nové říše. Stalo se administrativním centrem území Vavat 2 . V této oblasti byl nalezen hrob Pennuta, což byl guvernét Vavatu za panování krále Ramesse VI.: „vnitřek je pokryt zajímavými, zčásti biografickými reliéfy...“ 3 Vzácné reliéfy byly odtesány a přesunuty do sousedství nově sestavených chrámů z Amady a Derru.
Obr. 42 Vnitřní část hrobky guvernéra Pennuta zdroj: archiv autora
V oblasti Kustul, jež se nacházela na protějším břehu Nilu u Farasu bylo nalezeno pohřebiště spadající do skupiny A. „Núbijská skupina A je současná s kulturami Nakády a s první dynastií v Egyptě. Byla Egyptem silně ovlivněna a šířila se na jih od 1. kataraktu.“ 4 Dále se zde nacházel hřbitov z období Nové říše. 1
Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 166 Jednalo se o území mezi 1. a 2. kataraktem. 3 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str. 186 4 Málek Jaroslav, Baines John: Svět starého Egypta. Knižní klub, Praha 1996 2
65
V západní Dihajře zůstala pod vodami Nilu skalní hrobka Amenemheta, prince z Tehchi, z období 18. dynastie. Ve východní Amáře bylo nalezeno merojské město s chrámem. V západní Ameře se dochovaly zbytky městského ohrazení.
6.1.6. Zatopené pevnosti Núbie byla vždy hraničící a nejjižnější část říše a to jak faraónské, tak i v pozdějších dobách. Proto byl na jejím území budován velký počet pevností, které měly zajistit obranu a případný odklon útoku. Tyto pevnosti nemohly být zachráněny, jelikož byly ve většině případů z nepálených cihel, jež by se při rozřezání rozdrolily. Nejvíce zatopených pevností pocházelo z období Střední říše (východní Serra, Kor, Dorginarti, Askut, Šalfak, Uronarti 1 , jižní Semna) Pevnost Kuban (Quban), jež pochází z dob 12. dynastie, ležela na východním břehu Nilu, naproti chrámu Dakka. Nechal jej postavit faraón Senusret I. Na tomto místě nejspíše stály i stavby ze starších dob. Největšího vrcholu a důležitosti pevnost dosáhla v době Nové říše. V této oblasti se nacházely i hroby skupiny A, hřbitov z Nové říše. V Nové říši byl v lokalitě Mirgissa postaven malý chrám zasvěcený bohyni Hathor. Nejspíše za panování faraónů Střední říše byl chrám změněn na pevnost. Původně se nacházel na západním břehu Nilu, asi 15 km jižně od Vádí Halfa. Ani tuto pevnost již v dnešní době není možno spatřit.
Obr. 43 Zbytky pevnosti Kuban zdroj: www.touregypt.net/kuban.com
6.2.
Negativní dopad Asuánské přehrady na egyptské památky
Člověk by si myslel, že Asuánská přehrada ohrozí jen památky, které se nachází v její bezprostřední blízkosti, ale opak je bohužel pravdou. Stavba Asuánské přehrady neměla tragický dopad jen na núbijské památky. Ještě dnes ohrožuje a ničí památky takřka v celém Egyptě. Když egyptská vláda v 50. letech 20. století schválila návrh na stavbu Velké 1
v této pevnosti se nacházel i chrám zasvěcený Dedvenovi a Moncevi. Nechal jej postavit faraón Thutmose III.
66
Asuánské přehrady, tak dostatečně neprozkoumala, jak nedozírné následky to bude mít na veškeré památky v Egyptě. Tehdejší vláda byla zaslepena vidinou regulace Nilu a dostatečnou zásobou vody a nechtěla vidět i negativa, které toto kontroverzní dílo přinese.
6.2.1. Změna klimatických podmínek Gigantická vodní plocha, která vznikla přehrazením jedné z největších řek světa, změnila klimatické podmínky Egypta. Odpařování velkého množství vody způsobilo, že v Egyptě častěji prší. A voda spolu se znečištěným ovzduším vytváří kyselé deště, které přímo rozežírají starověké památky. V umělém Násirově jezeře se nebezpečně přemnožil vodní hyacint, který ubírá kyslík voním živočichům, nemluvě o usazování nečistot. „Násirovo jezero je rájem komárů roznášejících malárii a motolici, které způsobují bilharziázu, považovanou za metlu Egypta.“ 1
6.2.2. Zvyšující se hladina spodní vody Obrovská zásobárna vody zvyšuje hladinu spodních vod, jež je s jezerem spojena principem spojených nádob. Již nyní prosakuje spodní voda i na nepříliš vhodných místech. I památky v daleké poušti, jež byly ještě donedávna v relativním bezpečí, jsou ohrožovány vzlínající vodou. Aktuální je i „otázka spodních vod a jejich zasolení. Souvisí to s přerušením historického rytmu nilských záplav vybudováním Vysoké přehrady u Asuánu. Zvýšeným používáním hnojiv a zvyšující se hladinou spodních vod vznikají silně agresivní roztoky v půdě, které vzlínají do památek.“ 2
6.2.3. Zadržování úrodného bahna Jak již bylo řečeno, Egypt byl od pradávných dob závislý na pravidelných záplavách a na úrodném bahnu, které přinášel Nil. Jedno z dalších negativ Nové přehrady je i zadržování tohoto bahna. Egyptští feláhové již nemohou spoléhat na vysoce kvalitní bahno, které zůstává bez užitku za přehradní zdí 3 , a jsou proto nuceni používat chemická hnojiva. Vyplavování
1
Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str. 248 www.czech.cz/cz/publicistika/ekonomika-podnikani-veda/miroslav-verner-egyptolog-profesor-na-univerzitekarlove/ 3 Přes Francoisovy turbíny, jimiž je Nová asuánská přehrada vybavena, projdou jen 2% sedimentu z úrodného bahna. 2
67
umělých hnojiv do řeky tvoří živnou půdu pro vodní hyacint, který zamořuje a ucpává vodní kanály. Nedostatek bahna má však i mnohem negativnější dopad. Do nilské delty se již nedostává mnoho tun bahna a delta postupně mizí. Území, která se dříve nacházela na březích moře, jsou již dnes zatopena. Vody Nilu odplavují úrodnou zemi a další již nepřináší. Nemluvě o tom, že stoupá slanost Středozemního moře kolem egyptského pobřeží, což vede k úbytku ryb a zhoršujícímu se rybolovu. Egyptská delta postupně mizí a umírá.
6.3.
Co ničí egyptské památky
„Co s odkrytými archeologickými památkami? Nejjednodušší a nejefektivnější cestou by bylo jejich opětovná zasypání. Ale takové řešení Egyptská památková správa s ohledem na turistický ruch nikdy neschválí. Francouzi např. vymysleli jakési betonové bochánky. Ale ani ty nejsou obecně platným řešením. Navíc porušují charakter památky.“ 1 Na naší planetě se životní prostředí celkově zhoršuje, což se odráží jak na člověku, přírodě, tak na starověkých památkách, a to nejen v Egyptě. V Egyptě se téměř veškeré dění kulminuje do údolí Nilu. Lidé v malém zeleném pásu podél Nilu žijí, pěstují potravu, pasou dobytek, ale také se zde nachází nespočet továren. „Na témže velmi malém území se ovšem nachází také naprostá většina egyptských památek.“ 2
6.3.1. Znečištěné ovzduší Na egyptském území přibývá nejrůznějších továren, které produkují velké množství nečistot, jež vypouští jak do vody, tak do ovzduší. Na zhoršujícím se stavu ovzduší má také svůj podíl zvyšující se počet motorových vozidel. Profesor Miroslav Verner téměř při každém svém rozhovoru neopomene připomenout: „Egyptské památky se nacházejí ve stavu vážného ohrožení – a to nejen díky zlodějům, stavebním projektům, ale hlavně kvůli zhoršujícímu se životnímu prostředí.“ 3 Znečištění vzduchu tady dosahuje neskutečných hodnot. Při příjezdu do hlavního města Egypta máte dojem, že je zahaleno do fialově-šedé nepropustné mlhy, ale jedná se o smog, ve kterém je celá Káhira doslova pohlcena. Smog a jiné znečištění pochopitelně stavu památek příliš neprospívá.
1
Boněk Jan: Miroslav Verner- 40 let v Egyptě. Eminent, Praha 2006, str. 56 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str. 326 3 www.czech.cz/cz/publicistika/ekonomika-podnikani-veda/miroslav-verner-egyptolog-profesor-na-univerzitekarlove/ 2
68
6.3.2. Populační exploze Památky (a to nejen v Egyptě) velkou měrou ničí i sami lidé. Důležitým nepřítelem památek je obrovská populační exploze, která je v Egyptě velmi vážným problémem. Velký počet lidí potřebuje někde bydlet a potřebuje mít co jíst. Káhira je mnohamiliónové město, které se rychle rozrůstá a pohlcuje okolní půdu: „Dávno už platí zákon zakazující stavět na zemědělské půdě, o archeologických oblastech nemluvě. A přitom dnes a denně přibývá jako hub po dešti nových staveb. Zákony jsou obcházeny známostmi a úplatky.“ 1 Pyramidy v Gíze, které původně stávaly daleko od jejího okraje, se již staly její součástí a je jen otázkou času, kdy je Káhira zcela pohltí. Egyptská vláda má velký zájem na zúrodňování pouští. To byl také jeden z důvodů, proč v 50. letech 20. století vzniknul projekt na Novou Asuánskou přehradu. Firmy stavějící továrny a různé podniky se tak dostávají i hlouběji do pouště a ničí i tam „uschované“ památky. „Některé hospodářské projekty probíhají nejen v nilském údolí, ale také v poušti na východ, tak i na západ od Nilu. A tam si vynutit na velkých firmách respektování archeologických předpisů je docela iluzorní.“ 2
6.3.3. Turismus Je pochopitelné, že lidé chtějí cestovat a podívat se do neznámých zemí, když v dnešní době je možno se dostat takřka kamkoliv. „Do několika málo vybraných památkových oblastí Egypta – Gízy, Sakkáry, Jarmaku, Luxoru, Údolí králů, Asuánu či Abú Simbelu – se doslova valí miliony turistů a jejich počet rok od roku stoupá.“ 3 Egypt je chudá země, jež je do značné míry závislá na cestovním ruchu. Proto se snaží turistům vyjít všemožně vstříc. Ještě do celkem nedávné doby se například dalo vystoupat na vrchol Velké pyramidy v Gíze, což na jejím žalostném stavu také moc nepřidalo. Turisté sice do Egypta přiváží peníze, které mohou být použity na opravu nebo restaurování tamních památek. Nevhodné chování některých z nich je ale pro památky dalším „hřebíkem do rakve“. „Egyptská vláda řeší velké dilema volby mezi obrovskými příjmy z turistiky a neúnosným zatížením památek hraničícím s devastací.“ 4 Zůstává otázkou, zda nadále objevovat památky nové, když nejsme schopni důkladně zabezpečit ty, které jsme již objevili. Profesor Miroslav Verner je toho názoru, že bychom 1
www.iabc.cz/scripts/detail.php?id=5461
2
www.czech.cz/cz/publicistika/ekonomika-podnikani-veda/miroslav-verner-egyptolog-profesor-na-univerzitekarlove/ 3 Fagar Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str. 327 4 Fagar Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str. 327
69
měli památky nechat uchované pod nánosy písku, jež působí jako konzervační prostředek. Tato metoda ale příliš turistů do Egypta nenaláká.
6.3.4. Zloději památek Již ve starověkém Egyptě docházelo k vykrádání a drancování hrobek. Nejspíše se na tom přímo podíleli sami stavitelé. Dochovaly se nám i záznamy ze soudních procesů s chycenými vykradači. Římští a byzantští císaři, perští králové nechávali odvážet z Egypta sochy, aby si jimi mohli vyzdobit svá sídla. Největšího bezpráví na egyptských památkách se nejspíše dopustili dobrodruzi, sběratelé a kurátoři v 18. a 19. století. Po návratu Napoleonovy expedice z Egypta, do tajemné země na Nilu, doslova vtrhla lavina bezohledných lupičů, kteří se snažili získat za každou cenu alespoň nějakou památku pro sebe. Kupříkladu Henry Salt, anglický konzul v Egyptě, si najal J. B. Belzoniho, aby pro něj získal nějaké vhodné „úlovky“. Belzoni mu nadmíru vyhověl. Muhammad Alí 1 podporoval obchod se staroegyptskými památkami. Chtěl provést modernizaci Egypta a na to potřeboval velké množství finančních prostředků. Dokonce byly používány kamenné bloky z chrámů a pyramid na stavbu továren, domů, skladů a kasáren. Mezi lety 1810–1828 kvůli tomu zmizelo 13 chrámů. V této době se evropská muzea doslova naplnila Egyptem. V dnešní době si Egypt úzkostlivě chrání své památky, není dovoleno nic vyvážet 2 . Již ani archeologické týmy nedostávají část nalezených předmětů. Veškeré památky zůstávají doma, na území Egypta, tam, kam patří. I přes velkou snahu policie dochází ke krádežím a k obchodování s památkami, které podporují obchodníci na černém trhu i zámožní sběratelé. „V dnešní době je péči o památky... věnována mimořádná pozornost. V zemi je pod vedením Nejvyšší rady pro egyptské památky 3 při Ministerstvu kultury organizována síť Památkové správy, která zasahuje i ty nejvzdálenější části Egypta včetně těžko dostupných archeologických lokalit v poušti.“4
1
Muhammad Alí (1769-1849) bojuje proti Francouzům v řadách turecké armády. S podporou mamlúků je roku 1805 jmenován egyptským místokrálem 2 Vyvážet se nesmí ani písek ze Sahary. A pokud si koupíte od pouličního prodejce kus korálu a při prohlídce na letišti na to policie přijde, můžete mít vážné problémy. 3 Od roku 2002 je generálním tajemníkem Nejvyšší rady pro památky Egypta doktor Záhi Hawáss (*1947). Vystudoval řeckou a římskou archeologii v Alexandrii, roku 1980 dokončil studium egyptologie na univerzitě v Káhiře. Dodnes provádí rozsáhlé vykopávky, konzervační práce, vyučuje a přednáší. 4 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001, str. 326
70
Závěr Uplynulo již více jak 40 let od započetí stavby Velké asuánské přehrady a zatopení části oblasti zvané Núbie. Mnozí tvrdí, že jsme ještě nezískali dostatečný časový odstup, abychom mohli posoudit, zda tato mohutná stavba přinesla spíše klady nebo zápory. Ale do jisté míry již nyní můžeme posoudit, jak velké škody napáchala na uměleckých památkách v celém Egyptě. Záchranná akce UNESCO, jež byla oficiálně vyhlášena roku 1960, je do dnešní doby největší záchrannou akcí uměleckých památek v dějinách lidstva. Nikdy předtím ani potom nebylo vynaloženo takové úsilí a nebylo prozkoumáno tak rozsáhlé území. Dokázali zde vedle sebe pracovat vědci z celého světa, aby umožnili i svým dětem pohled alespoň na některé památky starověké Núbie. Někdo může považovat transfery núbijských chrámů za jeden z kladů Velké asuánské přehrady. Dle mého názoru tomu tak jistě není. Je pravdou, že díky rozsáhlé záchranné akci se z Núbie stalo nejprozkoumanější archeologické naleziště na světě. Ale také nutno podotknout, že tuto oblast již nejspíše nikdo nikdy zkoumat nebude. Některá místa leží desítky metrů hluboko pod vodami umělého Násirova jezera. Můžeme si jen domýšlet, v jakém stavu jsou dnes po více jak 40 letech zatopené chrámy, pevnosti, pohřebiště, ale i domy obyčejných Núbijců. Co asi s pískovcem nebo se sušenými cihlami udělaly vody Nilu a přívaly nilského bahna? Tehdejší československá egyptologie na této akci ukázala, že přestože byla tehdy na samém počátku svého působení, má své místo mezi předními egyptology z jiných zemí. Bravurně splnila všechny své nelehké úkoly. Provedla rozsáhlý epigrafický a archeologický průzkum, našla ztracený severní chrám v Táfě a zdokumentovala pevnost v Kertásií. A to i přesto, že neměla takové zkušenosti a prostředky jako některé expedice z jiných zemí. Podle egyptské vlády v 50. letech 20. století, kdy vznikaly plány na velkou asuánskou přehradu, bylo nutno zajistit regulaci Nilu a zároveň dostatečnou zásobárnu vody. Zůstává však otázkou, zda zvolená možnost byla ta nejvhodnější. Tisíců Núbijců se nikdy neptal na jejich názor, jen jim vdála oznámila, že jejich domy budou zatopeny. Museli se přestěhovat stovky kilometrů na sever do nově připravených měst. Obyvatelé Núbie se tak dostali do zcela jiného prostředí, než na jaké byli zvyklí. Jejich nové domy absolutně nevyhovovaly jejich potřebám a zvykům. Nebyl brán žádný zřetel na jejich požadavky. Egypt se již dnes sice nemusí obávat velkých záplav nebo nedostatku vody, ale měl by se strachovat o památky své slavné minulosti. Je možné, že se Egypťanům podaří díky
71
ohromnému Násirovu jezeru zúrodnit část Západní pouště, ale turisté se již asi nebudou mít ze starověkých památek v Egyptě na co se dívat. Egyptské památky přečkaly staletí, ale vydrží i zásahy moderní společnost 21. století? Do počátku 19. století se jim dařilo vcelku dobře Ale poté je lidé začali zbavovat jejich ochranné vrstvy písku a hlavně začali zamořovat planetu jedovatými látkami. Platí ještě dnes arabské přísloví: „Člověk se bojí času, ale čas se bojí pyramid“? Egyptská vláda by se měla důkladně zamyslet nad současným stavem památek ve své zemi. Egypt je do jisté míry závislý na příjmech z turismu, ale miliony turistů ročně památky doslova ničí. Každý si chce alespoň sáhnout na kus minulosti. Někteří bohužel nezůstávají jen u sahání, ale snaží se na památky vyrývat svá jména, jako důkaz své návštěvy. Stovky jich denně navštíví Údolí králů. Návštěvy hrobek ani trochu neprospívají tamním nástěnných freskám. Samozřejmě, dýchat v hrobkách nelze zakázat, ale regulace prohlídek by možná byla určitým řešením. Každý národ by si měl chránit svoji minulost. V případě Egypta to nejspíše platí dvojnásob, protože na jeho území dala řeka Nil vzniknout jedné z nejstarších a nejzajímavějších civilizací všech dob. Egyptské umění, architektura, lékařství, astronomie a mnohé další ovlivnily i celou středomořskou civilizaci a tím i nás, Středoevropany. Egypt již od pradávna doplácí na svoji tajemnost, vždy bude přitahovat svojí záhadností a monumentalitou obdivovatele z celého světa jako magnet. Protože kdo by nechtěl vidět na vlastní oči památky, které do dnešní doby přečkaly tisíce let? Kdo by si nechtěl připadat jako malý trpaslík při úpatí Velké pyramidy v Gíze? Kdo by se rád nenechal ohromit nejspíše nejstarší kamennou stavbou v Sakkáře, nebo jedním z největších chrámových komplexů v Karnaku?
72
Seznam použité literatury Zdroje: Boněk Jan: Miroslav Verner- 40 let v Egyptě. Eminent, Praha 2006 Červíček Pavel, Vachala František: Katalog der Felsbilder aus der Tschechoslowakischen Konzession in Nubien. Karolinum, Praha 1999 Fagan Brian M.: Oloupený Nil. Mladá fronta, Praha 2001 Málek Jaroslav, Baines John: Svět starého Egypta. Knižní klub, Praha 1996 Jacq Christian: Egypt velkých faraonů. Rybka Publisher, Praha 2002 Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002 Kolektiv autorů: Zaniklé světy – Velký atlas archeologie. Baset, Praha 1995 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Náprstkovo muzeum, Praha 2006 Reeves Nicholas: Starověký Egypt – Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, Richter Stanislav: Říše faraónů. Vyšehrad, Praha 1973 Strouhal Evžen: Nedožité sedmdesátiny profesora Žáby.Nový orient.1987/1, roč. 22 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989 Šmíd Ladislav: UNESCO. Nakladatelství Svoboda, Praha 1986 Syrový Bohuslav: Oborové encyklopedie – Architektura. Nakladatelství technické literatury, Praha 1973 Tajemný Egypt: Edice Atlas, kartová encyklopedie, Praha 1997 Vachala Břetislav: 77 zajímavostí ze starého Egypta. Albatros, Praha 1989 Vachala Břetislav: Poslední odpočinek prvního egyptského kolaboranta. Vesmír 79, 314. 2000/6 Vercoutter Jean: Egypt znovu nalezený. Slovart, Praha 1999 Verner Miroslav: Objevování starého Egypta (1958 – 1988).Karlova univerzita, Praha 1990 Volný Zdeněk a kol.: Toulky minulostí světa I. Baronet a Via Facti, Praha 1999 Zamarovský Vojtěch: Bohové a králové starého Egypta. Mladá fronta, Praha 1979 Zamarovský Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Československý spisovatel Praha 1986, str. 157 - 162 Žába Zbyněk: The Rock Inscriptions of Lower Nubia. Karlova univerzita, Praha 1974
Internetové stránky: www.ikoktejl.cz/win/magaziny www.en.wikipedia.org 73
www.answers.com/main www.npu.cz/pp/dokum/unesco/ www.whc.unesco.org www.unesco.cz www.cs.wikipedia.org www.traverdy.com www.masch.blog.cz www.faraon.wz.cz www.ascendingpassage.com www.rmo.nl www.metmuseum.org www.touregypt.net
www.egypt.cuni.cz www.insecula.com www.spain.archiseek.com
74
Resumé První kapitolu své práce jsem věnovala Asuánským přehradám, jako důsledku záchranných akcí, které se staly v Egyptě ve 20. století. Jedna podkapitola se také zabývá egyptskou řekou Nil, bez které by na jejich březích nikdy nevznikla tak mocná civilizace, jako starověký Egypt. Druhá kapitola jen okrajově představí organizaci UNESCO, její historii a provozní složky. Tato organizace vzala celou záchranou akci v 60. a 70. letech pod svoji záštitu. Třetí kapitola je věnována archeologickým a záchranným akcím, které se na území Núbie v minulém století udály. První akci, která byla spíše archeologickým průzkumem zátopové oblasti, a poté i druhé, již záchranné akci v 60. a 70. letech. 20. století. V úvodu této kapitoly je obeznámení s Núbijskou historií, jež byla velmi úzce spojena s historií starověkého Egypta. Zvláštní kapitola je věnována československým expedicím, jež se na záchranné akci také podílely. V této kapitole se zabývám jednotlivými pěti expedicemi, které naši egyptologové do Núbii vypravily. Pátá kapitola je nejobsáhlejší a popisuje jednotlivé chrámy, jež se nacházely na březích Nilu. U každého chrámu je představena jeho historie, následný přesun a současné místo, kde se nyní nachází. Zvláštní pozornost je věnována chrámům v Abú Simbelu, které se staly symbolem celé záchranné akce. Poslední kapitola má ukázat zánik památek jako kontrast s jejich záchranou. Zde představím alespoň nepatrný zlomek těch památek, které nebyly zachráněny. Dále se zde zabývám současným stavem egyptských památek. Pro napsání této kapitoly mi byly hlavním zdrojem různé rozhovory s profesorem Vernerem, který popisuje, jak špatně na tom egyptské památky jsou.
75
Resümee Erstes Kapitel meiner Arbeit widmete ich dem Assuan-Staudamm als einer Folge der Rettungsarbeiten, die im Ägypten im 20. Jahrhundert vorgenommen wurden. Ein Subkapitel befasst sich mit dem ägyptischen Fluss Nil, ohne den an seinen Ufern nie so eine mächtige Zivilisation wie antikes Ägypten hätte entstehen können. Zweites Kapitel stellt oberflächlich die Organisation UNESCO, ihre Geschichte und die Bestandteile ihrer Struktur vor. Diese Organisation nahm in den 60er und 70er Jahren die ganzen Rettungsarbeiten unter ihre Patronanz. Drittes Kapitel widmete ich den archäologischen Arbeiten und den Rettungsarbeiten, die im letzen Jahrhundert auf dem Gebiet Nubiens vorgenommen wurden. Das erste Ereignis war eher eine archäologische Erforschung des Überschwemmungsgebiets. Und danach kam schon die zweite Rettungsarbeit in den 60er und 70er Jahren des 20. Jahrhunderts. Am Anfang dieses Kapitels gibt es eine Behandlung über die Geschichte Nubiens, die sehr eng mit der Gechichte des antiken Ägyptens verbunden war. Ein Sonderkapitel ist der tschechoslowakischen Expedition gewidmet, die auch an den Rettungsarbeiten teilnahm. In diesem Kapitel befasse ich mich mit den einzelnen fünf Expeditionen, auf die sich unsere Ägyptologen nach Nubien machten. Fünftes Kapitel ist das umfassendste und es beschreibt die einzelnen Tempel, die sich an den Ufern Nils befanden. Bei jedem Tempel sind seine Geschichte, folgende Überschiebung und gegenwärtiges Ort, an dem es sich nun befindet, vorgestellt. Besondere Aufmerksamkeit ist den Tempeln in Abu Simbel gewidmet, die das Symbol der ganzen Rettungsarbeiten gewesen worden waren. Letztes Kapitel soll den Untergang der Sehenswürdigkeiten als Kontrast zu derer Rettung zeigen. Hier stelle ich mindestens ein geringes Bruchstück der Sehenswürdigkeiten vor, die nicht gerettet waren. Weiter befasse ich mich hier mit dem gegenwärtigen Zustand der ägyptischen Sehenswürdigkeiten. Als Hauptquellen für die Ausfertigung dieses Kapitels dienten mir verschiedene Gespräche mit Professor Verner, der beschreibt, wie schlecht die ägyptischen Sehenswürdigkeiten darauf sind.
76
