Útočné herní systémy v basketbalu

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her

Útočné herní systémy v basketbalu Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Mgr. Tomáš Pětivlas, Ph.D.

Pavel Marek

Brno, 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně dne 3. prosince 2010

………………………………. Pavel Marek

Poděkování: Děkuji Mgr. Tomáši Pětivlasovi, Ph.D. za odborné vedení a konzultace bakalářské práce.

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................................... 6 1 Stav dosavadních poznatků ..................................................................................................... 7 1.1 Přehled autorů zabývající se danou problematikou ...................................................................... 7 1.2 Charakteristika basketbalu ............................................................................................................ 8 1.3 Systematika basketbalu ................................................................................................................. 9 1.4 Herní systémy .............................................................................................................................. 11 1.4.1 Útočné herní systémy ........................................................................................................... 12 1.4.1.1 Systém rychlého protiútoku proti nezformované soupeřově obraně s neúplným počtem hráčů ............................................................................................................................ 13 1.4.1.2 Systémy postupného útoku ........................................................................................... 13 1.4.2 Obranné herní systémy ........................................................................................................ 14

2 Cíl a úkoly práce ................................................................................................................... 17 2.1 Cíl práce ....................................................................................................................................... 17 2.2 Úkoly práce .................................................................................................................................. 17

3 Metody práce ......................................................................................................................... 18 3.1 Charakteristika použitých programů ........................................................................................... 18 3.2 Tvorba prezentace ....................................................................................................................... 20 3.3 Střih videa .................................................................................................................................... 22 3.4 Výběr DVD publikací pro prezentaci ............................................................................................ 25

4 Výsledky práce ...................................................................................................................... 27 4.1 Rychlý protiútok .......................................................................................................................... 27 4.2 Útočný systém proti zónové obraně ........................................................................................... 33 4.3 Útočný systém proti osobní obraně ............................................................................................ 57 4.4 Útočný systém proti osobním presinkovým systémům .............................................................. 63

5 Závěr...................................................................................................................................... 65 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 66

Seznam příloh ........................................................................................................................... 68 Resumé ..................................................................................................................................... 69

Úvod Basketbalu se věnuji od svých 10- ti let a s postupujícím věkem a narůstajícími schopnostmi tuto hru hrát, si jako hráč uvědomuji, že být kvalitním hráčem není jen o zdatnosti, výdrži a napětí, ale také o formování jedince po stránce psychické odolnosti, kreativitě. Neopomenutelným faktorem je budování společenských vztahů i mimo palubovku. V této práci se snažím skloubit vše to, co mi dalo prostředí hry na hřišti jako hráči, bývalému rozhodčímu i jako trenérovi. I časté bezprostřední sledování mistrovských zápasů naší nejvyšší soutěže mně pozitivně obohatilo. Tato prezentace by mohla být pomocníkem pro studium herních systémů a jejich realizaci v týmech, pro rozhodování při hře nebo hlavně v přípravách na zápasy jak ze strany trenérů a přeneseně samotných hráčů na tyto zápasy. Představovaná řešení čí postupy nejsou dogmatická ani konečná v duchu vývoje samotné hry, jejíž základy a podstatu známe přes 100 let, kdy se tato hra vyvíjela.

6

1 Stav dosavadních poznatků V kapitole stav dosavadních poznatků se zaměřujeme na rozbor publikací zabývající se problematikou, charakteristikou basketbalu včetně její systematiky a základním teoretickým rozdělením a popisem herních systémů v basketbale.

1.1 Přehled autorů zabývající se danou problematikou V této části se uvádíme rozbor publikací a autorů, zabývající se danou problematikou. Problematiku herních systému v basketbale se zabývají autoři Dobrý, L., Velenský, E., v publikaci Košíková – Teorie a didaktika (1980). Autoři se v publikaci zaměřili na vznik a vývoj basketbalu, na teorii a obecnou klasifikaci herních útočných systémů a na grafické řešení konkrétních herních situací. Další publikací, v které se autor zabýval problematikou herních systémů je kniha od Reháka, M., Basketbal útok-obrana (1979). Autor v publikaci rozpracovává systematiku herních kombinací a systémů. Kniha obsahuje i praktická cvičení. V publikaci Pospíšil, J., Basketbalový útok proti osobní a presinkové obraně (2001) se autor zaměřuje na grafické znázornění a popis útočných kombinací proti osobní a presinkové obraně. Dále uvádíme publikace zahraničních autorů působících v zámořských soutěží, jako je NBA, NCCA a dalších univerzitních soutěží. Tyto publikace jsou ve formě videí. Kurt Kanaskie se v publikaci A complete system for zone offense (1997). V této publikaci se autor zabývá kompletním útočným systémem hrající proti zónové obraně. V dvd kompilaci John Wooden´s UCLA Offense (2006) autor John Wooden zobrazuje cvičení herních kombinaci v návaznosti na útočné systémy a samotné herní systémy zaměřené proti osobní a presinkové obraně. G. Poppovich – Fast break (2002) je publikace zaměřená na útočné systémy rychlého protiútoku a navazující postupný útok.

7

Tom Izzo - Dominating Rebounding and man to man defensive drills (2004) v publikaci autor rozpracovává obranné herní činnosti a zaměřuje na zásady postupného útoku proti zónové obraně. Internetová adresa (http://office.microsoft.com/cs-cz/powerpoint-help/napovedaa-postupy-k-aplikaci-powerpoint-FX010064895.aspx?CTT=97) obsahuje kompletní návod jak pracovat s programem powerpoint, návod uvítají i pokročilí uživatelé tohoto programu.

1.2 Charakteristika basketbalu

Basketbal je kolektivní míčová hra, která původně vznikla roku 1891, jako doplňkový sport pro studenty střední sportovní školy ve městě Springfield (stát Massachusetts) v USA. Kdy tamější učitel tělocviku Dr. James Naismith, chtěl pro své studenty vymyslet hru do tělocvičny, kterou by hráli v zimních měsících, jako kvalitní přípravu na fotbalovou sezónu. Kvůli omezenému prostoru v tělocvičně musel upravit počet hráčů a to na devět v každém z družstev. Vyloučil tělesný kontakt a pohyb s míčem omezil pouze na dribling, další pohyb míče byl realizován přihrávkami mezi spoluhráči. Gólu, branky nebo bodů se dosahovalo vstřelením míče do dvou dřevěných košíků na broskve, které byly umístěny na dvou protilehlých stěnách tělocvičny ve výšce 10 stop (305cm) – zachováno dodnes. Nově vytvořená hra měla u studentů velký úspěch, a tak Naismith vytvořil 13 základních pravidel. Za necelé tři roky po vzniku basketbalu byl založen první profesionální tým. Popularita hry neustále rostla, o čemž svědčí rychlé rozšíření mimo kontinent Severní Ameriky, do Evropy a Jižní Ameriky. V roce 1932 vznikla mezinárodní basketbalová federace FIBA, kdy byl vznik vynucen na základě odlišností ve vývoji pravidel po celém světě. Mezi další mezníky v historii basketbalu stojí za zmínku první mistrovství Evropy v roce 1935 a následné zařazení do programu olympijských her v Berlíně v roce 1936. První mistrovství světa proběhlo v roce 1950 v Argentině (Dobrý, 1980).

8

Basketbal se za ta léta poněkud velmi změnil, jak na projevu hry, kdy se velmi zrychlil pohyb hráčů a řešení herních situací, tak na změně pravidel. Současný basketbal hraje 5 hráčů z každého týmu, o maximálním počtu 12-ti hráčů, kteří mohou být neomezeně střídaní. Vstřelené koše se hodnotí dle vzdálenosti nebo situaci na hřišti a to jedním, dvěma, nebo třemi body. Vyhrává družstvo, které v řádné hrací době (4x10 min.) nastřílí více bodů, pokud je po řádné hrací době výsledek nerozhodný, prodlužuje se utkání o 5 min. a to tolikrát, dokud nedojde k výhře jednoho z družstev. Čas při přerušení hry stojí. Hřiště má tvar obdélníku o rozměrech 28 x 15 metrů pro soutěže FIBA, pro ostatní soutěže minimální rozměr 26 x 14 metrů. Nově od 1. 10. 2010 je pro všechny vrcholné soutěže posunuta vzdálenost půlkruhu trojbodového území na 6,75 m od středu obroučky koše. Obroučka je připevněna na desce ve výšce 305cm s vnitřním průměrem obroučky 45cm. Obvod míče je 74,9 až 78 centimetrů, hmotnost 567 až 650 gramů. Od roku 2004 mají ženy míč menší s obvodem 72 až 74 centimetrů a hmotností 500 až 540 gramů (Táborský 2004).

1.3 Systematika basketbalu V této kapitole se věnujeme stručnému přehledu systematiky basketbalu, vycházíme především z autorů Reháka a Velenského. Základem systematiky je rozdělení do tři skupin: herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní systémy. Tyto skupiny na sebe úzce navazují a bez zvládnutí herních činností jednotlivce a herních kombinací nemůžeme vytvářet herní systémy. Herní činnosti jednotlivce 

Útočné činnosti jednotlivce a)

uvolňování bez míče

b)

uvolňování s míčem na místě

c)

uvolňování s míčem v pohybu

d)

přihrávání

e)

střelba

f) doskakování

9

g)

clonění

 Obranné činnosti jednotlivce a)

krytí útočníka bez míče

b)

krytí útočníka s míčem

c)

krytí útočníka po střelbě a obranné doskakování

d)

krytí prostoru proti početní převaze útočníků

Herní kombinace  Útočné kombinace a) kombinace založené na „hoď a běž“ b) kombinace založené na clonění c) kombinace založené početní převaze útočníků d) kombinace založené na herních činnostech jednotlivce  Obranné kombinace a) kombinace založené na proklouzávání b) kombinace založené na přebírání c) kombinace při zesíleném krytí d) kombinace proti početní převaze Herní systémy 

Útočné systémy a) systémy postupného útoku - proti osobním obranným systémům - proti zónovým obranným systémům -proti kombinovaným obranným systémům b) systémy rychlého protiútoku včetně druhotného rychlého protiútoku



Obranné systémy a) osobní obranné systémy b) zónové obranné systémy c) kombinované obranné systémy

10

1.4 Herní systémy Systém hry družstva se chápe jako organizace vztahů mezi hráči jednoho družstva a organizace jejich činností při předpokládané opozici soupeře. Je zaměřen na dosažení konečného cíle družstva v utkání nebo na splnění úkolu útoku nebo obrany v úsecích utkání (Velenský, 1987). Při tvorbě systému, což je dlouhodobá záležitost, musíme dokonale znát úroveň herní způsobilosti všech hráčů družstva a umět využít jejich předností. Systém hry je charakterizován základním rozestavěním hráčů, z něhož vyplývají specializované funkce jednotlivců, určují se možnosti skupinových činností a vyplývají požadavky na herní činnost jednotlivce. Konkrétně se snaží umožňovat tvořivou individuální hru, vytvářet dobré střelecké pozice, jak z krátké tak i střední vzdálenosti, zajišťuje doskakování a návrat do obrany. Klade důraz na plánovité využití činností jednotlivce a skupiny. Musí být dostatečně flexibilní, aby byl využitelný na jakéhokoliv soupeře, a pro každou důležitou situaci musí podávat obecnější zásady, které vytyčují úlohy každého jednotlivce (Dobrý, 1972). Můžeme je dělit podle plochy hřiště, na které se daný systém realizuje: celé hřiště, tři čtvrtiny, dvě třetiny, polovina, jedna třetina a jedna čtvrtina hřiště. Každý útočný systém může být organizovaný a kontrolovaný nebo u vyspělejších mužstev může být útok založený na samostatné hře hráčů, někdy se to označuje jako improvizace (Dobrý a Velenský, 1980). Systém hry družstva musí být dostatečně flexibilní, aby bylo možné při jeho realizaci v utkání brát v úvahu jak situaci soupeře, tak i vnější podmínky utkání. Dále vyžaduje výčet nejdůležitějších a nejčastějších herních situací, k nimž může v utkání dojít. Pro každou situaci musí systém obecně vytyčit úlohy a postupy jednotlivců a skupin, zaměřené na usměrnění hry vlastního družstva a na ovlivnění činnosti soupeře. Systémy hry družstva se dělí na útočné a obranné (Rehák a kol., 1999).

11

1.4.1 Útočné herní systémy Útočný systém je celkový způsob hry družstva v útoku (rychlém nebo postupném), při dodržování určitého rozestavení hráčů podle jejich funkcí. Hráči musí v daném systému vědět o svojí úloze, ale i o úlohách spoluhráčů. Při nácviku klademe důraz na dokonalou znalost a přesnost uplatnění systému (Rehák, 1979). V basketbalovém utkání rozeznáváme tři základní fáze: útok, přechodová fáze, obrana. Útočná fáze začíná v okamžiku, kdy se družstvo zmocní míče a končí jeho ztrátou nebo úspěšnou střelbou. Útok tedy zahrnuje velmi důležitý úsek hry – boj o míč po neúspěšné střelbě a to až do okamžiku, kdy míč definitivně získá soupeřovo družstvo. Útočné systémy dělíme: systém rychlého protiútoku vedené proti nezorganizované obraně soupeře systém postupného útoku vedené proti zorganizovanému obrannému systému soupeře Základem pro každý útočný systém jsou herní kombinace. V herních kombinacích dochází k vazbě individuálních herních činností různého počtu zúčastněných hráčů. Vazba je buď současná, nebo následná a je třeba právě v ní hledat kritická místa, na nichž závisí úspěšné provedení herních kombinací. Při řešení situace je už nutná současná intelektuální činnost celé skupiny, označována jako skupinové myšlení. Úkolem každého jednotlivce ve skupinovém myšlení je orientovat se v daném prostoru a prozkoumat a zjistit charakter činností spoluhráčů a soupeřů. V této orientačně pátrací činnosti se rovněž jedná o zjištění shody mezi záměrem hráče a aktuálně probíhajícími činnostmi zúčastněných hráčů. Měl by vzniknout skupinový model řešení, jehož základem jsou vzájemně souhlasné individuální modely řešení konkrétní herní situace. Tato činnost také velice záleží na vnímání prostoru a uspořádání prostorových vztahů mezi hráči, což se vyvíjí zcela mimoděk. Následkem pak může být vznik nepozorovatelných bariér, které brání ve spolupráci a po zafixování působí negativně na osvojování kombinací (Wooden, 2006).

12

1.4.1.1 Systém rychlého protiútoku proti nezformované soupeřově obraně s neúplným počtem hráčů Tento systém je založen na předpokladu, že družstvo získá míč pod svou kontrolu a soupeři se nepodaří ihned zorganizovat obranný systém. Tým tak získává početní převahu o jednoho až tři hráče. Je charakterizován následujícími prvky: fáze, za které protiútok nastal: obranným doskokem po neúspěšné střelbě nebo po trestném hodu, po koši, po zisku míče, po vyhazování, po rozskoku zahájení rychlého protiútoku: driblinkem, dlouhou nebo krátkou přihrávkou prostory kudy je veden: po stranách nebo středem hřiště, určení první přihrávky, určení prvního sledu hráčů, zapojení druhého sledu dobíhajících hráčů (trajlerů), tzv. druhotný rychlý protiútok (secondary fast break) snahou o rychlé zakončení, určení způsobu a prostoru zakončení

1.4.1.2 Systémy postupného útoku K základům postupného útoku patří systém založený na rozestavění útočníků bez míče kolem útočníka s míčem. Tento princip je uznáván jako první krok směrem k rozvíjení týmové spolupráce v útoku. Funkce systému hry družstva je v postupném útoku podmíněna strukturou družstva, tj. hráčským složením a počátečním rozestavěním hráčů. V družstvu rozeznáváme několik hráčských typů, které musí splňovat konkrétní požadavky fyzické, pohybové a herní (Velenský, Konopásek, 1985). Jednotlivé typy jsou podle následující: -

rozehrávači: běžně nejmenší, velmi obratní hráči družstva. Jejich úkolem je zahajovat útočné akce a popřípadě je i dále řídit a organizovat rychlý protiútok. Protože často mění místo, musí mít i smysl pro využití slabin obrany.

Samozřejmostí je dobrá kontrola míče a střelba ze střední a

dlouhé vzdálenosti.

13

-

křídelní útočníci: pohybliví, zpravidla vyšší hráči družstva. Měli by být schopni střílet ze středních vzdáleností, umět vniknout s míčem do obrany, využívat a podílet se na kombinacích založených na clonění, ale také aktivně doskakovat a zajišťovat návrat do obrany v případě, že by rozehrávač pronikl pod koš.

-

střední útočníci: obvykle nejvyšší hráči družstva. Zaujímají postavení vedle území trestného hodu pod košem. Jsou to klíčoví hráči systémů, měli by být fyzicky silní, umět střílet z krátkých vzdáleností a být schopni uvolnit se s / bez míče na malém prostoru za velkého tlaku soupeře. K jejich dalším úkolům patří agresivní doskok, boj o místo pod košem a spolupráce s rozehrávačem či křídlem v herních kombinacích. Mohou zastávat roli pivotmana nebo posta (Rehák a kol., 1999). Všechny tyto funkce jsou hráčům přiděleny a upřesněny v jednotlivých

útočných systémech. Čím je však družstvo na vyšší úrovni, tím více si jednotliví hráči mohou funkce během postupných útoků měnit. Základní rozestavení hráčů se označují podle počtu hráčů v jednotlivých řadách (bráno od středové čáry směrem ke koši). Druhy počátečního rozestavění jsou následující: 1-2-2, 2-1-2, 2-3, 1-3-1, 1-4. Dále můžeme systémy postupného útoku charakterizovat podle soupeřova obranného systému, proti kterému se používá a to na herní systémy proti zónovým, kombinovaným nebo presinkovým obranným systémům (Velenský, Konopásek, 1985).

1.4.2 Obranné herní systémy Obranný systém je vysoce organizovaná hra družstva v úseku utkání, kdy družstvo nemá míč pod svou kontrolou (Dobrý, Semiginovský, 1988). Hlavním cílem je soupeři zamezit dosáhnutí koše a zmocnit se míče. Ze skloubení individuálních obranných činností i obranných kombinací pak vyplývá dlouhodobější funkce hráčů pro celé utkání nebo jeho fáze i jejich krátkodobější úkoly pro jednotlivé úseky nebo situace (Velenský, 1987). V obranných systémech se používají v přesně určených situacích všechny obranné činnosti jednotlivce i kombinace, které jsme uvedli. Jejich provedení

14

je však přizpůsobeno celkové koncepci hry družstva v obraně, tj. nejen systémům, ale i strategii vedení hry v určitých utkáních nebo určitých soutěžích. Obranných systémů je veliké množství. S vývojem hry se stále obohacují o systémy nové nebo o jejich nové varianty. Jejich klasifikace podle původních charakteristických znaků je proto obtížná (Dobrý a Velenský, 1980). Základní rozbor obranných herních systémů: . osobní obranný systém- společným cílem všech obránců je ubránit určeného soupeře (Dobrý, Velenský, 1980). Rozlišujeme dva základní typy osobní obrany, těsnou a odstupovanou. Dále můžeme charakterizovat osobní obranu dle: směru tlaku obrany: -

s tlakem hráčů ke středu hřiště

-

s tlakem hráčů ke stranám hřiště

začátku intenzity: -

od půlící čáry

-

od čáry trojbodového hodu

2. zónový obranný systém- obránce v tomto systému nezodpovídá za předem určeného hráče, ale za každého, který se vyskytuje v jeho prostoru (zóně). Jeho hlavní problém je v nutnosti vyvíjet neustálé kolektivní úsilí, při němž se hráči doplňují a v nutnosti řešit některé obtížné situace hlavně při přečíslení v jednotlivých obranných zónách. Zónový systém je dobrým základem pro rychlé protiútoky, nejčastější důvod pro jeho použití je ale disponibilita vhodnými hráči v družstvu. Základní typy dle rozestavění hráčů jsou 3-2, 2-3, -3- , match-up. 3. kombinovaný obranný systém- je takový obranný systém, ve kterém část obránců brání dle zásad osobní obrany a část obránců brání dle zásad zónové obrany. Nejčastěji používaný systém je kdy 4 hráči brání v zónovém rozestavení podoby čtverce, kosočtverce nebo T (2-1-1) a jeden hráč brání osobně nejlepšího hráče soupeřova družstva (Dobrý, Velenský, 1980).

15

4. presinkové obranné systémy- základním cílem tohoto obranného systému je vytváření tlaku těsnou a agresivní obranou na útočící družstvo a donutit jej k nepřesnostem v rozehrání útoku a v přechodu do útočné poloviny (Pospíšil, 2001). Presinkové systémy můžeme dále charakterizovat dle následujících kriterií. Formy obrany: -

osobní

-

zónové

Plochy tlaku obrany -

celoplošné

-

v určitém území

16

2 Cíl a úkoly práce V této části práce uvádíme cíl a úkoly bakalářské práce.

2.1 Cíl práce Hlavní cílem naší práce je vytvoření metodického materiálu pro trenéry basketbalu ve formě prezentace. Dílčí cíle jsou komplexní rozbor herních systémů v basketbalu, zásady systémů a metodická videa nácviku útočných herních systémů.

2.2 Úkoly práce 1. Studium literatury zabývající se herními systémy. 2. Vytvoření PowerPointové prezentace. 3. Výběr a střih videí z DVD publikací a následné vložení do samotné prezentace.

17

3 Metody práce Hlavním záměrem práce je vytvoření metodického materiálu ve sportovním odvětví. Jelikož se jedná o prezentaci, pracovali jsme v programu PowerPoint. Součástí kompilace jsou videa, které jsme zpracovávali do potřebné podoby v softwaru Corel VideoStudio. V této kapitole práce se zabýváme charakteristikou programů, tvorba prezentace, střih videí a výběr DVD publikací. Kompletní metodický materiál na DVD nosiči je součástí přílohy bakalářské práce.

3.1 Charakteristika použitých programů Microsoft PowerPoint PowerPoint je jedním z několika programů tzv. kancelářského balíčku (Office) firmy Microsoft. Slouží k tvorbě multimediálních prezentací různých témat a jejich následné prezentaci pomocí počítače, projektoru, internetu či průhledných fólií. Pracovní prostředí Pracovní prostředí je přehledné, obdobné jako u ostatních programů balíčku Microsoft Office. Skládá se z několika hlavních nabídek pro snadnou tvorbu prezentací (obr. 1): 1. Snímku – přímá tvorba prezentace. 2. Seznamu snímků a osnovy. 3. Vlastních animací – slouží pro nastavení jednotlivých kroků prezentace a přidání efektů.

18

Obr. 1: Pracovní prostředí programu Microsoft PowerPoint Corel VideoStudio VideoStudio, jehož původním autorem byla firma Ulead, je nástroj určený pro střih a následnou editaci videí. V tomto programu je možné vytvářet a editovat videa v klasické i HD kvalitě, slideshow či video DVD. Rovněž umožňuje zachytávání videí z různých zdrojů, jako jsou kamery, televize, fotoaparáty, přidání popisů, titulků, grafických efektů a následného vyexportování výsledného videa do širokého spektra formátů. Grafické rozhraní Grafické rozhraní je oproti předchozím verzím přehlednější, a je možné si jej přizpůsobit podle svých představ z několika přednastavených možností. Pracovní prostředí se skládá ze tří hlavních segmentů, které jsou pro práci s videem nejdůležitější (obr. 2), a to: 1. Obrazovky, 2. Seznamu naimportovaných videí k jejich zpracování, 3. Časové osy – obsahuje stopy pro práci s videi, titulky a zvuky.

19

Obr. 2: Pracovní prostředí programu Corel VideoStudio

3.2 Tvorba prezentace Prezentaci lze vytvořit z předpřipravených šablon, z prázdné prezentace dle představ uživatele nebo je možné využít průvodce pro tvorbu prezentací. Nejdříve je zapotřebí zvolit rozvržení snímků podle potřeb a zvolení vhodné barvy či motivu pozadí prezentace. Poté je možné začít s vlastním vkládáním textu, jeho formátováním a přizpůsobením našim potřebám – výběr typu písma, jeho velikosti či zarovnání (obr. 3). Do prezentace je také možné vkládat různé objekty. Nejběžnějšími jsou obrázky, tabulky, grafy, videoklipy nebo také zvuky (obr. 4). Po základním návrhu prezentace je zapotřebí jednotlivé snímky správně načasovat, aby prezentace odpovídala našim představám a potřebám. Objekty se časují v takovém pořadí, v jakém je chceme animovat.

20

Obr. 3: Ukázka tvorby prezentace v programu Microsoft PowerPoint

Obr. 4: Ukázka vložení videoklipu

21

Hotovou prezentaci je zapotřebí uložit, aby nedošlo ke ztrátě dat. Prezentaci je možné uložit více způsoby. Nejběžnějším způsobem je uložení prezentace ve formátu „ppt“, kdy se výsledný soubor prezentace otevře v programu Microsoft PowerPoint. Druhým způsobem je formát „pps“, díky němuž ihned spustí hotová multimediální prezentace na celou obrazovku počítače. Zaleží jen na uživateli, kterou možnost si zvolí. Prezentaci je možné kdykoliv znovu otevřít v programu PowerPoint a jakkoli je upravit.

3.3 Střih videa Abychom mohli začít s editací videa, je potřeba nějakým způsobem video do programu vložit. K tomuto se využívá funkce „Capture“, kdy si vybereme, z jakého externího zdroje video importujeme. V našem případě se jedná o import z digitálního média – Video DVD (obr. 5).

Obr. 5: Importování videí z DVD média

22

Po načtení celého DVD média je možné započít samotný střih videa. V programu se přepneme na záložku číslo 2 – Edit. Klipy ze seznamu videí přetahujeme na časovou osu. Posunem kurzoru po časové ose vybíráme úseky, které chceme do konečného videa použít. Nechtěné části odstřihneme a odstraníme. Lze využít i funkce tzv. Multi-oříznutí, kdy jsou v novém okně jednotlivé části klipu, přičemž můžeme nastavit jednotlivé ořezové značky. Po potvrzení tlačítkem OK bude v projektu původní klip nahrazen ořezanou podobou (obr. 6 a 7).

Obr. 6: Posun kurzoru po časové ose

23

Obr. 7: Střih a odstranění nepotřebné části videa Export hotového videa Po dokončení projektu se přepneme na záložku 3 – Share. Zde nám VideoStudio nabízí několik variant - výsledné uložení videosouboru do různých formátů (AVI, MPG, FLV a jiné), vypálení disků (DVD, Blu-ray a další), export do mobilních zařízení nebo nahrání videa do kamery. V našem případě se jednalo jen o prosté vytvoření videosouboru se stejnými parametry, jako bylo nastavení projektu. Neměníme tedy žádné atributy videa a rovnou jej ukládáme do výsledného formátu (obr. 8).

24

Obr. 8: Uložení hotového videa

3.4 Výběr DVD publikací pro prezentaci Z důvodu nedostatku kvalitního audiovizuálního materiálu použitelného pro naši práci z české publikační činnosti, jsme použili publikace amerických autorů. Na rozdíl od českých, převážně tištěných publikací jsou v zámoří častější a populárnější publikace ve formách DVD či VHS. Základním audiovizuální materiál jsme vybrali publikaci od jednoho z nejúspěšnějších amerických trenérů Johna Woodena: John Wooden´s UCLA Offense, (2006). Jako přednosti této kompilace shledáváme v kvalitních demonstrátorech, grafických animací cvičení a systémů, zařazení grafického značení přímo do videoukázek a zpomalení videí (použití tzv. slow motion). DVD obsahuje nácvik a ukázky útočných systémů. Publikaci Kanaskie, K., A complete system for zone offense (1997) jsme vybrali právě díky zaměření na celý útočný systém proti zónové obraně. Autor vhodně zařazuje nácvik činností jednotlivce, které jsou zásadou pro zónovou obranu. Nicméně kvalita nahrávky je poněkud horší, protože se jedná o starší publikaci.

25

Výběr publikace od úspěšného trenéra zámořské basketbalové ligy NBA G. Poppoviche, Fast break, (2002), jsme využili do metodického materiálu, díky svému úzkému zaměření na rychlý protiútok. Video publikace toho zaměření jsou ojedinělé. Jako poslední DVD publikaci jsme vybrali Tom Izzo, Dominating Rebounding and man to man defensive drills, (2004). Jedná se o kvalitní metodickou kompilaci zabývající se herními činnostmi v systému osobní obrany. Okrajově se zde zabývá zásadami proti zónové obraně, které ovlivnili náš výběr a použití nahrávek z této publikace.

26

4 Výsledky práce V této části práce uvádíme zásady, metodiku nácviku a ukázky cvičení jednotlivých herních systémů s odkazy na videa obsažené v metodickém materiálu na DVD nosiči. Kompletní metodický materiál je přílohou bakalářské práce

4.1 Rychlý protiútok Jako základní metodiku nácviku rychlého protiútoku uvádíme publikaci G. Poppovich – Fast break, (2002) Metodika nácviku: -

průpravná cvičení na přihrávky

-

pohyb hráčů v systému v menším počtu (ve třech, ve čtyřech) průpravné cvičení

-

pohyb hráčů v pěticích – průpravné cvičení

-

pohyb v systému secondary fast break dle postavení míče v pěticích bez obrany

-

věnování detailům stavění clon a následného uvolnění jednotlivých hráčů

-

nácvik s obranou s důrazem na útočné doskakování

-

nácvik zahájení rychlého protiútoku

Cvičení na nácvik rychlého protiútoku Nejprve provádíme průpravná cvičení ve trojicích, čtveřicích, pěticích. Zde grafický znázorníme a popíšeme průpravné cvičení ve čtveřicích, v příloze 01 – Poppovich 1 pak uvádíme všechny varianty cvičení.

Hráč 4 přihrává hráči 1 nabíhajícího na střed hřiště obranné poloviny. Hráč 3 nabíhá k polovině hřiště, dostává přihrávku od hráče 1. Hráč 2 nabíhá ke koši na útočné polovině hřiště. Jsou dvě možnosti zakončení hráčem 3 nebo hráčem 2 (obr. 9).

27

2

4

3

1

Obr. 9: Rychlý protiútok ve 4 Po základních průpravných cvičeních následuje nácvik druhé fáze rychlého protiútoku (secondary fast break) – jednotlivé varianty se odvíjí od situace, kdo a v jakém prostoru má míč. Varianta 1: Míč je přihrán hráčem 1 hráči 2 do křídelního prostoru na prodlouženou čáru trestného hodu. Hráč 5 si vytváří pozici v dolním postavení (low post) silné strany, hráč 1 probíhá na slabou stranu (obr. 10).

2 3 5

1

4

Obr. 10: Míč na hráče 2 Hráč 2 přihrávkou posouvá míč na hráče 4, hráč 3 staví spodní clonu (down screen) na hráče 1, hráč 1 dostává míč na perimetru. Hráč 3 cloní hráče 5, který zaujímá dolní postavení (obr. 11).

28

1

5

2

3

4

Obr. 11: Přenos míče a clony bez míče Hráč 4 z horního postavení uvolňuje spodní clonou (down screen) ve vymezeném území hráče 3, hráč 2 se posouvá do rohu hřiště (obr. 12).

3

5

2 1 4

Obr. 12: Uvolnění střelce 3 pro zakončení Ukázky varianty 1 uvádíme v příloze 02 - Poppovich 2 a 05 - Poppovich 5, která obsahuje ukázku stejné herní situace s obranou a důrazem na útočné doskakování. Varianta 2: Začíná ze stejného výchozího postavení jako varianta 1. Hráč 1 posunuje svým pohybem hráče 2 do rohu, hráč 5 zaujímá horní postavení (high post), hráč 4 v dolním postavení (low post), oba hráči zaujímají dané postavení na silné straně (obr. 13).

29

2

3 1

4 5

Obr. 13: Posun hráčů a míče Hráč 5 se posouvá do dolního postavení na slabé straně a vytváří clonu. Hráč 2 přihrává hráči 4 v dolním postavení a následně probíhá vymezeným územím, využívá clonu hráče 5 a vybíhá na perimetr slabé strany. Hráč 3 zaujímá postavení na perimetru ve středu hřiště a dostává přihrávkou míč od hráče 1 (obr. 14). Herní situace končí přihrávkou na hráče 2, který následně dohrává akci, kombinací pick and roll s hráčem 5 (příloha 03 - Poppovich 3).

4

3

5

2

1

Obr. 14: Vytvoření situace pro přihrávku na hráče 2 a následný pick and roll mezi hráči 2 a 5 V příloze 03 - Poppovich 3 uvádíme střídání obou variant v nácviku bez obrany.

30

Varianta 3: Při stejném výchozím postavení a posunu hráče 2 do rohu hřiště nenásleduje přihrávka, ale hráč 1 si nechává míč v křídelním prostoru na prodloužené čáře trestného hodu. Hráč 2 využívá clonu hráče 4 v dolním postavení (low post) na silné straně a vybíhá na střed hřiště v trojbodovém území. Hráč 1 přihrává hráči 2, hráč 5 z horního postavení cloní hráče 3 v křídelním prostoru slabé strany (obr. 15). 2

4

1

3 5

Obr. 15: Clony bez míče Hráč 3 probíhá kolem hráče 5 a probíhá vymezeným územím a pokračuje pohyb do rohu pravé části hřiště. Hráč 5 vytváří clonu hráči 2, oba hráči dohrávají akci kombinací pick and roll (obr. 16). Celou variantu uvádíme v příloze 04 Poppovich 4.

4 1

3

5

2

Obr. 16: Clona s míčem

31

Po nácviku systémů druhotného rychlého protiútoku (secondary fast break) uvádíme nácvik zahájení rychlého protiútoku po obdržení koše v obraně. Hráč 3 vyhazuje po obdrženém koši, hráči 1 a 2 se uvolňují pro míč. Hráč 4 odbíhá na útočnou polovinu soupeře. Hráč 3 přihrává hráči 1 (obr. 17).

Obr. 17: První fáze zahájení protiútoku Hráč 3 obíhá hráče 2, dostává přihrávku do 1/3 hřiště od hráče 1, hráč 2 zahajuje diagonální pohyb na útočnou polovinu. Hráč 3 pohybem s míčem přečísluje soupeře (obr. 18). Ukázku uvádíme v příloze 06 - Poppovich 6

32

Obr. 18: Druhá fáze zahájení protiútoku

4.2 Útočný systém proti zónové obraně Jako základní metodiku nácviku uvádíme publikaci Kurta Kanaskie – A complete system for zone offense (1997). Základní principy pro hráče hrající proti zónové obraně jsou stanoveny ve dvou hlavních rovinách. A. Pro hráče hrající mimo vymezené území: -

naznačení střely (shot fake)

-

naznačení přihrávky (pass fake)

-

vnik driblinkem do zóny (dribble penetration)

-

přenesení míče ze silné na slabou stranu (skip pass)

-

rozmístění hráčů v prostoru (spacing)

-

střelba po jednoúderovém driblinku (one dribble and jump shot)

-

útočné doskakování

-

zajištění obrany proti rychlému protiútoku soupeře

33

B. Pro hráče hrající ve vymezeném území: -

nabíhání do volných prostorů (cut to high post)

-

naznačení střely (shot fake)

-

naznačení přihrávky (pass fake)

-

vyběhnutí proti míči

-

vyběhnutí na perimetr

-

chycení míče

-

vnik s míčem do volného prostoru zóny (square - up)

-

vyhození míče z vniřního prostoru (kick out)

-

střelba (jump shot)

-

útočné doskakování

Další zásady proti zónové obraně jsme vybrali z publikace Tom Izzo Dominating Rebounding and man to man defensive drills, 2004. Zásada 1: Vždy nutno přečíslit počet útočníků nad obránci v určitém prostoru. Ukázka 1: Hráč 1 přihrává míč hráči 2 v křídelním prostoru, hráč 5 se posouvá z horního postavení (high post) do postavení dolního (low post), hráč 4 nabíhá z horního postavení slabé strany do horního postavení strany slabé, tím dochází k přečíslení zónové obrany v pravé části útočné poloviny (obr. 19).

Obr. 19: Přečíslení soupeře v části hřiště

34

Hráč 4 z horního postavení vybíhá na perimetr, dostává míč od hráče 2, přihrává hráči 1 a následně přebíhá do dolního postavení (low post) slabé strany, hráč 5 nabíhá z dolního postavení silné strany do horního postavení slabé strany, hráč 1 přihrává míč hráči 3 a nastává k přečíslení zónové obrany (obr. 20).

Obr. 20: Přenesení míče a přečíslení zónové obrany v levé části hřiště Video ukázku uvádíme v příloze 07-Izzo 1. Ukázka 2: Hráč 5 vybíhá do horního postavení (hig post), zároveň hráč 3 probíhá vymezeným územím a nabíhá do křídelního prostoru, hráč 1 přihrává hráči 3, dochází k přečíslení soupeřovy obrany (obr. 21).

Obr. 21: Přečíslení obrany

35

Hráč 3 přihrává hráči 1 a přebíhá do vymezeného území, hráč jedna přihrává hráči 2, který se posouvá z křídelního prostoru. Hráč 4 sbíhá z perimetru do horního postavení, kde staví clonu. Opět dochází k přečíslení soupeřovy obrany (obr. 22).

Obr. 22: Přečíslení obrany přenesením míče Hráč 2 pohybem s míčem využívá postavení hráče 4, vniká do vymezeného území, po navázání obránce nahrává hráči 3, který zakončuje (obr. 23).

Obr. 23: Zakončení situace Video ukázku uvádíme v příloze 08-Izzo 2.

36

Zásada 2: Útočné systémy proti zónovým obranným systémům (3-2, 1-3-1). Hlavní rozdíl od osobních obranných systémů spočívá v tom, že obránci se primárně orientují na míč, sekundárně na hráče, takže je výhodné použití clon k uvolnění střelce. Ukázka 1: Hráč 1 přihrává hráči 2, hráč 4 sbíhá do dolního postavení a společně s hráčem 5 staví dvojitou clonu (double screen). Hráč 3 probíhá vymezeným územím s využitím dvojité clony a vybíhá na perimetr slabé strany (obr. 24).

Obr. 24: Dvojitá clona Hráč 2 přihrává hráči 1, hráč 4 přebíhá na silnou stranu a uvolňuje hráče 5, který dostává příhru od hráče 1 a zakončuje střelbou z vymezeného území (obr. 25).

Obr. 25: Uvolnění hráče ve vymezeném území

37

Video ukázku uvádíme v příloze 09-Izzo 3. Ukázka 2: Hráč 1 přihrává hráči 4 v horním postavení a odbíhá do křídelního prostoru silné strany. Hráč 3 sbíhá do spodního postavení a s hráčem 5 tvoří dvojitou clonu (double screen). Hráč 2 využívá clonu, dostává přihrávku hráče 4, zakončuje střelbou (obr. 26)

Obr. 26: Uvolnění střelce dvojitou clonou Video ukázku uvádíme v příloze 10-Izzo 4. V další části uvádíme cvičení na nácvik útoku proti zónové obraně, které jsme převzali z publikace Kurt Kanaskie - A complete system for zone offense (1997). Cvičení jsou rozděleny dle charakteru do skupin: A. Cvičení pro hráče hrající na perimetru, B. Cvičení pro hráče hrající ve vymezeném území, C. Nácvik spolupráce hráčů ve vymezeném území, D. Nácvik spolupráce hráčů hrající na perimetru s hráči hrající ve vymezeném území, E Útočný systém proti zónové obraně. A. Cvičení pro hráče hrající na perimetru: Pro hráče je vytvořen sled cvičení dle výše zmíněných zásad, tzv. Rovers drills. Cvičení 1: Hráči 1 a 3 provádí naznačení přihrávky (pass fake) a střelbu po jednoúderovém driblinku (one dibble and jump shot) (obr. 27). Video ukázku uvádíme v příloze 11-Kurt Kanaskie 1.

38

Obr. 27: Cvičení 1 Rovers drills

Cvičení 2: Hráči 1 a 3 naznačuji přihrávku (pass fake), následuje vnik driblinkem (dribble penetration), naznačení střely (shot fake), přihrávka na hráče 5 resp. 6, pohyb zpět na perimetr, střelba z výskoku (jump shot) (obr. 28). Video ukázku uvádíme v příloze 12-Kurt Kanaskie 2.

Obr. 28: Cvičení 2 Rovers drills Cvičení 3: Stejné provedení jako u předchozího cvičení, pouze změna přihrávky, hráč 1 (3) nahrává hráči 6 (5) (obr. 29). Video ukázku prezentujeme v příloze 13Kurt Kanaskie 3. 39

Obr. 29: Cvičení 3 Rovers drills Cvičení 4: Hráč 1 naznačí přihrávku, vniká driblinkem do dvojbodového území, po zastavení naznačí střelbu a přihrává hráči 3, hráč 3 značí střelbu, vniká driblinkem, značí přihrávku na slabou stranu a přihrává hráči 1 (obr. 30). Hráč 1 vniká driblinkem, naznačuje střelbu a přihrává hráči 2. Hráč 2 vniká driblinkem, značí střelbu a nahrává zpět hráči 1 (obr. 31), cvičení pokračuje dále od začátku. Video ukázku prezentujeme v příloze 14-Kurt Kanaskie 4.

Obr. 30: Cvičení 4a Rovers drills

40

Obr. 31: Cvičení 4b Rovers drills B. Cvičení pro hráče hrající ve vymezeném území: Pro hráče je vytvořen sled cvičení dle výše zmíněných zásad. Cvičení 1: Hráči 4 a 5 postupně vybíhají do dolního postavení, dostávají přihrávku od hráče 1, vytáčí se ke koši a střílí (obr. 32). Video ukázku prezentujeme v příloze 15-Kurt Kanaskie 5.

Obr. 32: Cvičení 1 Post

41

Cvičení 2: Pohyb hráčů 4 a 5 je stejný jako v předchozím cvičení, po obdržení míče od hráče 1, značí hráči 4 a 5 střelbu, vnikají driblinkem do vymezeného území a zakončuji (obr. 33). Video ukázku uvádíme v příloze 16-Kurt Kanaskie 6.

Obr. 33: Cvičení 2 Post Cvičení 3: Hráč 4 nabíhá do horního postavení, dostává přihrávku od hráče 1, zakončuje střelbou (obr. 34). Druha varianta cvičení je obdobná, hráč 4 po obdržení míče v horním postavení, naznačí střelbu, vniká driblinkem do vymezeného území a zakončuje střelbou (obr. 35). Obě varianty cvičení prezentujeme v příloze 17-Kurt Kanaskie 7

42

Obr. 34: Cvičení 3a Post

Obr. 35: Cvičení 3b Post C. Nácvik spolupráce hráčů ve vymezeném území: načasování sběhu a přihrávky (clock spot), přihrávka o zem na sbíhajícího hráče (bounce pass to cutter), hit the high post. Cvičení 1: Hráč 5 nabíhá do dolního postavení na silné straně, hráč 1 přihrává míč hráči 5, hráč 4 vbíhá z horního postavení do vymezeného území, hráč 5 přihrává hráči 4 přihrávkou o zem, hráč 4 zakončuje střelbou do koše (obr. 36). Video ukázku uvádíme v příloze 18-Kurt Kanaskie 8.

Obr. 36: Přihrávka z dolního postavení

43

Cvičení 2: Hráč 5 zaujímá horní postavení, hráč 1 přihrává hráči 5, hráč 4 nabíhá do vymezeného území, dostává přihrávku od hráče 5 a zakončuje střelbou (obr. 37). Video ukázku uvádíme v příloze 19-Kurt Kanaskie 9.

Obr. 37: Přihrávka z horního postavení D. Po nácviku cvičení pro hráče hrající na perimetru a hráče hrající ve vymezeném území uvádíme nácvik spolupráce těchto hráčů. Následné ukázky nácviku, jsou pro lepší přehlednost rozděleny do více grafických schémat. Nácvik 1: Hráč 1 přihrává hráči 3, hráč 5 zaujímá horní postavení na silné straně, dostává přihrávku, hráč 4 se uvolňuje a probíhá vymezeným územím (obr. 38). Druhou variantu pohybu míče uvádíme ze stejného rozestavení hráčů. Hráč 1 přihrává hráči 3, hráč 5 zaujímá horní postavení, hráč 4 se uvolňuje do rohu silné strany, hráč 3 přihrává hráči 4, hráč 5 probíhá vymezeným územím na slabou stranu (obr. 39). Ukázku uvádíme v příloze 20-Kurt Kanaskie 10.

44

Obr. 38: Míč do horního postavení

Obr. 39: Míč do dolního postavení Nácvik 2: Nácvik popisujeme v šesti navazujících fázích. Hráč 1 přihrává do křídelního prostoru hráči 3, hráč 5 nabíhá do horního postavení silné strany, hráč 4 se uvolňuje z dolního postavení do rohu hřiště (obr. 40).

45

Obr. 40: Míč do rohu Hráč 5 přebíhá do dolního postavení, hráč 4 přenáší míč přihrávkou na hráče 2, hráč 2 přihrává hráči 5 (obr. 41).

Obr. 41: Přenesení míče

46

Hráč 4 sbíhá do dolního postavení slabé strany, hráč 5 přihrává hráči 3 a nabíhá do horního postavení (obr. 42).

Obr. 42: Křížení vysokých hráčů Hráč 3 přihrává hráči 5 do horního postavení, hráč 4 přebíhá do dolního postavení na slabé straně, hráč 5 přihrává hráči 2 a zaujímá pozici v horním postavení již silné strany, hráč 2 přihrává hráči 1 (obr. 43).

Obr. 43: Přenesení míče přes hráče 5

47

Přenos míče přes hráče 2 na hráče 4, proběh hráče 5 přes vymezené území do dolního postavení slabé strany. Hráč 4 přihrává míč hráči 3 (obr. 44).

Obr. 44: Přenesení hry na slabou stranu Hráč 5 dostává míč od hráče 3, hráč 4 probíhá přes vymezené území na slabou stranu a zaujímá dolní postavení. Hráč 5 přihrává hráči 2, ten vniká driblinkem do dvojbodového území a střílí (obr. 45).

Obr. 45: Konec situace Video ukázku uvádíme v příloze 21-Kurt Kanaskie 11.

48

Nácvik 3: Hráč 1 přihrává hráč 2, hráč 4 nabíhá do rohu hřiště na silné, hráč 5 zaujímá horní postavení silné strany, straně (obr. 46).

Obr. 46: Míč v horním postavení Hráč 4 přebíhá z rohu hřiště a zaujímá dolní postavení. Hráč 5 přihrává hráči 3 a následně přebíhá do horního postavení, hráč 1 se uvolňuje na střed hřiště a dostává míč (obr. 47).

Obr. 47: Změna postavení vysokých hráčů

49

Hráč 2 v křídelním prostoru se uvolňuje pro míč, hráč 1 přihrává hráči 2. Hráč 5 zaujímá horní postavení na silné straně, hráč 4 přebíhá do dolního postavení silné strany a dostává přihrávku od hráče 2 (obr. 49).

Obr. 49: Míč do dolního postavení Hráč 5 probíhá vymezeným územím na slabou stranu, kde zaujímá dolní postavení. Hráč 4 v dolním postavení přihrává hráči 2 a posouvá se do horního postavení na slabé straně. Míč je přenesen přes hráče 1 na hráče 3 (obr. 50).

Obr. 50: Přenesení míče na perimetru

50

Hráč 3 přihrává míč hráči 5 v rohu hřiště, hráč 4 přebíhá vymezeným územím na slabou stranu do dolního postavení. Hráč 5 přenáší přihrávkou míč na hráče 2 (obr. 51).

Obr. 51: Přenesení míče na slabou stranu Hráč 2 přihrává hráči 4 v rohu hřiště, hráč 5 probíhá vymezeným územím, dostává míč a zakončuje (obr. 52).

Obr. 52: Zakončení nácviku Ukázku uvádíme v příloze 22-Kurt Kanaskie 12.

51

E. Útočný systém proti zónové obraně, který využívá postavení dvou rozehrávačů, využívá principy Rovers drills, pokračuje cloněním a zabíháním obou křídelních hráčů. Systém 1: Hráč 1 přihrává hráči 3 v rohu hřiště silné strany. Ze slabé strany dolního postavení nabíhá hráč 4 a zaujímá horní postavení na silné stráně. Hráč 5 přebíhá do dolního postavení na slabé straně, hráč 4 sbíhá z horního postavení do dolního postavení na silné straně (obr. 53).

Obr 53: Změna postavení vysokých hráčů Hráč 3 přihrává míč hráči 1, hráč 5 provádí pohyb do vymezeného území a zpět. Přenesení míče na hráče 2, mezitím hráč 3 probíhá podél koncové čáry a vybíhá na perimetr v křídelním prostoru, kde dostává přihrávku. Hráč 4 zaujímá horní postavení na již silné straně (obr. 54).

52

Obr. 54: Proběh hráče po koncové čáře Hráč 5 se hlásí o přihrávku, nedostává ji a přebíhá na slabou stranu do dolního postavení. Následně hráč 4 sbíhá do dolního postavení na silné straně, říká si o míč, nedostává míč a odbíhá do horního postavení na slabé straně. Hráč 3 přihrává hráči 2, hráč 2 přihrává hráči 1 (obr. 55).

Obr. 55: Proběh hráče 3 po koncové čáře

53

Hráč 1 přihrává hráči 3, hráč 5 odbíhá do dolního postavení na slabé straně, hráč 4 zaujímá dolní postavení na silné straně (obr. 56).

Obr. 56: Výměna hráčů v dolním postavení silné strany Hráč 3 přihrává hráči 1, hráč 5 se uvolňuje ve vymezeném území, dostává míč a zakončuje střelbou (obr. 57).

Obr. 57: Zakončení z vymezeného území Během celého systému je několik možností přihrávek a zakončení, které uvádíme v příloze 23-Kurt Kanaskie 13.

54

Systém 2: Hráč 3 obdrží míč od hráče 1, hráč 5 zaujímá horní postavení na silné straně. Hráč 4 přebíhá na slabou stranu a zaujímá dolní postavení (obr. 58).

Obr. 58: Pohyb hráčů ve vymezeném území Míč je přenesen přes hráče 1 na hráče 2. Hráč 4 provádí uvolnění do vymezeného území a zpět. Hráč 5 nabíhá do horního postavení. Hráč 3 probíhá zadní částí hřiště, dostává příhru od hráče 2 a zakončuje střelbou (obr. 59).

Obr. 59: Zakončení hráčem 3 Video ukázku prezentujeme v příloze 24-Kurt Kanaskie 14.

55

Systém 3: Hráč 3 přihrává hráči 1, následně probíhá vymezeným územím do rohu hřiště. Hráč 5 nabíhá do horního postavení, hráč 4 do dolního postaveni. Hráč 1 přihrává hráči 2, hráč 2 přihrává hráči 3 do rohu hřiště (obr. 60).

Obr. 60: Křížení hráčů ve vymezeném území Hráč 2 přebíhá do křídelního prostoru na slabé straně, hráč 1 se posouvá do křídelního prostoru místo hráče 2. Hráč 3 přenáší míč na hráče 2 (obr. 61).

Obr. 61: Přenesení míče na hráče 2

56

Hráč 3 probíhá zadní častí hřiště do rohu silné strany. Hráč 5 zaujímá dolní postavení na silné straně a dostává míč. Hráč 4 nabíhá do horního postavení a následně sbíhá ke koši, obdrží míč a zakončuje (obr. 62).

Obr. 62: Spolupráce hráčů 4 a 5 Ukázku, kdy během celého pohybu jsou další možnosti zakončení, uvádíme v příloze 25-Kurt Kanaskie 15.

4.3 Útočný systém proti osobní obraně Dělí se podle následujících kritérií: -

dle základního postavení hráčů vzhledem ke koši (5-0, 4- , 3-2 atd.)

-

systém založený na samostatné hře (improvizaci) hráčů

-

moution offens (systém založený na neustálém pohybu a clonění všech hráčů)

A. Jako příklad nácviku útočného herního systému proti osobní obraně jsme vybrali útočný systém 2-1-2 z publikace John Wooden´s UCLA Offense, (2006). Hráči se seznamují s jednotlivými možnostmi přihrávek, pohybu v systému a variantami zakončení dle dále uvedených bodů: -

grafické znázornění a základní pohybu hráčů v systému, ze kterého vychází všechny níže uvedené varianty, uvádíme v příloze 26Wooden 01

57

-

využití situace, kdy obránci zdvojují po přihrávce do vymezeného území pivotmana, příloha 27- Wooden 02

-

využití clony od postmana, příloha 28-Wooden 03

-

křížení hráčů na perimetru s využitím předchozích bodů nácviku, příloha 29-Wooden 04

-

oba křižující hráči perimetru cloní hráče ve vymezeném území, příloha 30-Wooden 05

-

oba křižující hráči perimetru využívají clon od hráčů ve vymezeném území, příloha 31-Wooden 06

-

situace, kdy nelze přihrát na postmana a hráči provádí clony bez míče, příloha 32-Wooden 07

-

situace, kdy přihrávka na postmana je provedena z křídelního prostoru – je řešena ve dvou variantách:

-

1.

příloha 33-Wooden 08

2.

příloha 34-Wooden 09

postman se přesunuje do dolního postavení a zde dochází ke křížení křídelních útočníků, příloha 35-Wooden 10

-

hráči provádí dvojclonu na střelce, příloha 36- Wooden 11

-

k dvojcloně bez míče je přiřazena clona na hráče s míčem (pick and roll), příloha 37-Wooden 12

-

dvojclona na nabíhajícího postmana, příloha 38-Wooden 13

-

situace, kdy se využívá clona postmana na probíhajícího hráče – je řešena ve dvou variantách: 1. přihrávkou na podkošového hráče, příloha 39-Wooden 14 2. přihrávkou do střelecké pozice, příloha 40-Wooden 15

B. Po seznámení se systémem 2 – 1 - 2 a jeho variantami dochází k samotnému nácviku. V jednotlivých cvičeních dochází k postupnému propojování útočných variant dle reakce obrany, dle první přihrávky a dle pohybu hráčů na perimetru, tak jak uvádíme v následujících bodech.

58

Cvičení 1: základní pohyb hráčů v systému - uvolnění bez míče (back-door), příloha 41-Wooden 16 Hráč 1 (5) provádí driblink k perimetru, hráč 3 (7) se uvolňují zadními vrátky (back-door) ke koši, dostávají příhru od hráče 1 (5) (obr. 63).

Obr. 63: Back-door Cvičení 2: křížení hráčů na perimetru a náběh postmana, příloha 42-Wooden 17 Hráč 1 (3) přihrává nabíhajícímu hráči 6 (8) do horního postavení, hráč 1 (3) nabíhá kolem postmana (hráč 6 resp. 8) do křídelního prostoru, kde cloní nabíhajícího hráče 5 (7). Hráč 5 (7) využívá clonu a nabíhá pro míč k postmanovi, hráč 1 (3) sbíhá po cloně ke koši. Na pravé straně hřiště dostává míč clonící hráč 1, na levé nabíhající hráč 7 na perimetr (obr. 64).

59

Obr. 64: Křížení hráčů na perimetru Cvičení 3: kombinace dvou předchozích cvičení s grafickým znázorněním, příloha 43-Wooden 18 Cvičení 4: kombinace přihrávek s grafickým znázorněním, příloha 44-Wooden 19 Cvičení 5: kombinace uvolnění bez míče a přihrávek, příloha 45-Wooden 20 Hráč 1 přihrává hráči 2, hráč 5 se uvolňuje do horního postavení a staví clonu (UCLA cut). Hráč 4 z dolního postavení vybíhá na perimetr v křídelním prostoru, hráč 2 přihrává hráči 4, následně využívá clonu hráče 5 a nabíhá do podkošového prostoru (obr. 65).

60

Obr. 65: Kombinace uvolnění bez míče 1 Hráč 1 provádí uvolnění pro míč, hráč 4 přihrává hráči 1. Hráči 4 a 5 nabíhají ze svých postavení do dolního postavení, kde staví dvojclonu pro hráče 2. Hráč 2 využívá clonu hráčů 4 a 5, dostává přihrávku a střílí (obr. 66).

Obr. 66: Kombinace uvolnění bez míče 2 Cvičení 6: náběh kolem postmana (hand off) stejný pohyb jako v případě cvičení 2, příloha 46-Wooden 21

61

Cvičení 7: využití clony a hand off, příloha 47- Wooden 22 Hráč 1 přihrává nabíhajícímu hráči 4 do horního postavení, obíhá kolem hráče 4, staví clonu v horním postavení slabé strany. Hráč 3 využívá clonu hráče 1, nabíhá k hráči 4. Hráč 4 přihrává hráči 3 (obr. 67).

Obr. 67: využití clony a hand off Cvičení 8: využití dvojclony a pohybu hráčů (spodní hráč provádí popaut s vytvořením situace high-low ), příloha 48- Wooden 23 Jako další příklad nácviku útočného herního systému proti osobní obraně jsme vybrali útočný systém 2-3 ze stejné publikace. Nácvik je nejprve graficky vysvětlen a dochází zde k postupnému propojování jednotlivých variant kombinace mezi pivotmanem v dolním postavení a postmanem v horním postavení vymezeného území (high – low), tak jak uvádíme dále v jednotlivých bodech. -

využití pohybu hráčů v grafickém znázornění, příloha 49-Wooden 24

-

nácvik v systému, příloha 50-Wooden 25

-

nácvik situace, kdy nelze přihrát do vymezeného území - využití clony na míč od postmana, příloha 51-Wooden 26

62

Do systému proti osobní obraně zařazujeme i vyhazování ze zámezí. Uvádíme některé varianty. Vyhazování je nejprve graficky vysvětleno, probíhá bez přítomnosti obrany a následně je procvičováno v herní situaci. A.

vyhazování ze zámezí za koncovou čarou 1. horizontální postavení hráčů: -

grafické znázornění akce, příloha 52-Wooden 27

-

bez přítomnosti obrany, příloha 53-Wooden 28

-

v herní situaci, příloha 54-Wooden 29

2. vertikální postavení hráčů: -

grafické znázornění akce, příloha 55 – Wooden 30

B.

-

bez přítomnosti obrany, příloha 56 – Wooden 31

-

v herní situaci, příloha 57 – Wooden 32

vyhazování ze zámezí za postranní čarou 1. tandemové postavení hráčů -

grafické znázornění akce, příloha 58 – Wooden 33

-

bez přítomnosti obrany 59- Wooden 34

-

v herní situaci, příloha 60- Wooden 35

4.4 Útočný systém proti osobním presinkovým systémům Jako příklad útočného herního systému proti presinkové osobní obraně jsme vybrali útočný systém z publikace John Wooden´s UCLA Offense (2006). Systém je nejprve graficky vysvětlen a dochází v něm ke změnám ve způsobu provedení dle nabíhajícího hráče pro přihrávku. Presinková obrana je dělena na presinkovou obranu na polovině nebo na třech čtvrtinách hřiště a presinkovou obranu po celé ploše hřiště.

63

A. Na polovině nebo třech čtvrtinách hřiště -

grafické znázornění akce, příloha 61-Wooden 36

-

varianta 1 - hráč 3 do pozice posta, příloha 62- Wooden 37

-

varianta 2 - hráč 4 do pozice posta, příloha 63- Wooden 38

-

varianta 3 - hráč 5 do pozice posta, příloha 64- Wooden 39

B. Proti celoplošnému presinku -

grafické znázornění akce, příloha 65-Wooden 40

-

varianta 1 - přihrávka na nabíhajícího křídelního útočníka, příloha 66-Wooden 41

-

varianta 2 -

přihrávka na nabíhajícího pivotmana, příloha 67-

Wooden 42

64

5 Závěr V bakalářské prácí se zabýváme útočnými systémy, které jsou pro dnešní moderní pojetí hry nepostradatelné a měly by být nedílnou součástí každého basketbalového družstva. Hlavním cílem práce bylo vytvoření metodického materiálu, který doporučujeme trenérům, při vytváření útočných systémů v seniorských i mládežnických družstvech. Tvorba systému je dlouhodobá záležitost, kdy by měl trenér znát herní způsobilosti všech hráčů družstva a zároveň hráči musí mít zvládnuté herní činnosti a kombinace. Formou metodické prezentace jsme sledovali tu výhodu, kterou může v současností technika pro výuku nabídnout a tou je rychlost, efektivita a názornost v co nejkratším čase. Názornost jednotlivých cvičení či systémů je daleko přehlednější na monitoru popřípadě projektoru, než klasická tištěná literatura. V metodickém materiálu se zaměřujeme na základní popis a rozdělení herních systémů. Především nácvik jednotlivých útočných systémů, kdy uvádíme cvičení a nácvik na rychlý protiútok, útok proti zónové obraně, útok proti osobní obraně (rozestavení 2-1-2, 2-3) a útok proti presinkovým obranným systémům. Výsledková část práce obsahuje grafické schémata cvičení a ukázek, které doplňují vytvořený metodický materiál. Doufáme, že tento materiál dobře poslouží nejen trenérům, ale ocení jej i hráči a to na různých výkonnostních úrovních.

65

Seznam použité literatury DOBRÝ, L., Košíková pro trenéry II. třídy. Olympia: Praha, 1972. 225 s., ISBN 27-105-72

DOBRÝ, L., VELENSKÝ, E., Košíková: teorie a didaktika. Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1980. 303 s., ISBN 14-425-80

DOBRÝ, L., SEMIGINOVSKÝ, B. Sportovní hry (výkon a trénink), Praha: Olympia, 1988. POSPÍŠIL, J.,Basketbalový útok proti osobní a presingové obraně. 2001. 193 s. REHÁK, M. a kol. Teorie a didaktika basketbalu. První vydání. Bratislava: Občanské sdružení Sportovní hry, 1999. 168 stran. ISBN 80-88901-30-8 REHÁK, M., Basketbal: útok – obrana. 1. vyd., Bratislava: Šport, 1979. 224 s., ISBN 77-042-79-11-4 TÁBORSKÝ, F., Sportovní hry. Grada Publishing, a.s, 2004. Praha, 164 s. VELENSKÝ,E. a kol. Basketbal – Nové poznatky a zkušenosti z trenérské praxe s družstvy všech výkonnostních úrovní. 1. vyd. Praha: Olympia, 1987. VELENSKÝ, E.,KONOPÁSEK, J., Program zájmového útvaru košíkové pro žáky středních škol. Státní pedagogické nakladatelství: Praha, 1985. 48 s., ISBN 14-264-85 WOODEN, J.,NATER, S., John Wooden´s UCLA Offense. Human kinetics, 2006. 215s., ISBN 0-7360-6180-0

66

Video publikace: IZZO, T.,Dominating Rebounding and man to man defensive drills. Championship productions, 2004. POPPOVICH, G., Fast break, 2002. KANASKIE, K., A complete system for zone offense. Championship productions, 1997. WOODEN , J., John Wooden´s UCLA Offense. Human kinetics, 2006. Internetové zdroje: Česká basketbalová federace [online]. 2010 [cit. 2010-10-05]. Dostupné z WWW: Extra Windows.cz [online]. 2008 [cit. 2010-10-15] Dostupné z WWW: Office microsoft.com [online]. 2010 [cit. 2010-10-22] Dostupné z WWW:

67

Seznam příloh Příloha 1: Metodická prezentace a videa na DVD nosiči Příloha 2: Grafické znázornění

68

Resumé Bakalářská práce je zaměřena na vytvoření metodického materiálu přehledně zobrazujícího základní rozbor herních systémů a především nácvik, zásady a provedení útočných herních systémů. Tento materiál můžeme doporučit basketbalovým trenérům pro tvorbu a nácvik útočných herních systémů.

Summary The thesis concentres on a development of a methodical summary that clearly visualizes a basic analyses of basketball plays especially the training principles and the execution of offensive plays. This summary could be recommanded to the basketball coaches who are in the process of creating and training an offensive basketball plays.

69