Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Ústavní systém Republiky Kazachstán Bakalářská práce
Autor:
Olga Pavlova Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
doc. JUDr. Vladimír Zoubek, CSc.
Duben, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze
dne
Olga Pavlova
Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce, panu doc. JUDr. Vladimíru Zoubkovi, CSc., za jeho vstřícnost a odbornou pomoc, a dále mé báječné sestře a milovaným rodičům, kteří mi byli oporou po celou dobu studia.
Anotace: Tato práce je věnována Ústavě Republiky Kazachstán. V první části práce je pojednáno o historickém vývoji ústavnosti na území Republiky Kazachstán, dále se uvádějí základní charakteristiky Ústavy z roku 1995, změny a doplnění, které proběhly od začátku platnosti Ústavy. Pozornost je věnována i ochraně ústavnosti prostřednictvím Ústavní Rady. V druhé části práce je blíţe uveden systém dělby mocí v Republice Kazachstán. Třetí část je věnována právům a svobodám občanů a lidí, včetně krátké charakteristiky orgánů věnujících se ochraně těchto práv a svobod. Celkově tato práce nabízí souhrnný přehled vývoje ústavnosti na území Republiky Kazachstán, pojednávání o politických krizích a nezbytných změnách Ústavy, které vedly k dnešnímu systému fungování státu. Zvláštním přínosem pro případný navazující výzkum tohoto tématu je autorský překlad Ústavy Republiky Kazachstán z roku 1995 uvedený v příloze č. 1. Klíčová slova: Republika Kazachstán, Ústava, Ústavní Rada, Prezident, Parlament, Vláda.
Annotation: This work is dedicated to the Constitution of the Republic of Kazakhstan. Its’ first part is focused on the historical aspects of the constitutionality of the Republic of Kazakhstan and its’ development. It especially outlines the Constitution from 1995 and changes and amendments that have taken place since the Constitution came into force. Particular attention is paid to the protection of constitutionality by the Constitutional Council. The second part of the work is dedicated to a system of separation of powers in the Republic of Kazakhstan. The third part discusses the rights and freedoms of citizens and people, including a brief analysis of institutions, that protect these rights and freedoms. The special contribution of this work is a provided summarized survey of the development of the constitutionality of the Republic of Kazakhstan, including the political crises and the necessary changes in the Constitution which led to today's system of state functioning. The novelty of this work and a benefit for the future research is the author's translation of the Constitution of the Republic of Kazakhstan from 1995, attached to this work as the Appendix number 1. Key words: Republic of Kazakhstan, Constitution, Constitutional Council, President, Parliament, Government.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 6 1.
2.
3.
Základní charakteristika ústavy ....................................................................................................... 7 1.1
Základní etapy vývoje ústavy .................................................................................................. 7
1.2
Ústava z roku 1995 a ústavní zřízení státu ............................................................................ 14
1.3
Změny a doplnění Ústavy ...................................................................................................... 16
1.4
Ústava a její vztah k mezinárodním smlouvám a dalším pramenům ústavního práva ......... 18
1.5
Ochrana Ústavy – Ústavní Rada ............................................................................................ 20
Systém dělby moci ........................................................................................................................ 23 2.1
Prezident Republiky Kazachstán ........................................................................................... 23
2.2
Parlament Republiky Kazachstán .......................................................................................... 28
2.3
Vláda Republiky Kazachstán .................................................................................................. 32
2.4
Soudní moc a státní zastupitelství ......................................................................................... 33
2.5
Místní správa a samospráva .................................................................................................. 37
Práva a svobody člověka a občana ................................................................................................ 41 3.1
Práva, svobody a povinnosti člověka .................................................................................... 41
3.2
Práva a svobody občana Republiky Kazachstán .................................................................... 43
3.3
Státní instituce založené za účelem ochrany práv a svobod občana a člověka .................... 47
Závěr ...................................................................................................................................................... 49 Seznam použitých zákonů a jiných právních předpisů .......................................................................... 50 Seznam použité literatury ..................................................................................................................... 53 Seznam použitých článků ...................................................................................................................... 53 Seznam použitých webových zdrojů ..................................................................................................... 54 Seznam příloh ........................................................................................................................................ 54 Přílohy ................................................................................................................................................... 55
5
Úvod Ústava je základním a nejdůleţitějším zákonem kaţdého demokratického státu. Ústava nejen určuje uspořádání země, systém dělby mocí a zásady fungování státu, ale je také základem pro všechny další zákony země, její úspěšný demokratický rozvoj. Kaţdý stát má své zvláštnosti a specifické rysy, které by ústava měla zohledňovat. Republika Kazachstán zaţila ve 20. století hodně změn, byla postupně částí Ruského impéria a Sovětského svazu a nakonec v roce 1991 získala nezávislost. Všechny tyto změny se odráţely i ve vnitřním uspořádání země a jejích ústavách. Hlavním cílem této práce je popsat platnou Ústavu Republiky Kazachstán z roku 1995, podrobněji se zaměřit na systém dělby mocí, ústavní kontrolu a úpravu lidských práv. Mezi dílčí cíle práce lze uvést stručný přehled všech ústav, které kdy platily na území Kazachstánu, popis ústavní krize z roku 1994 a zodpovězení otázky, proč Kazachstán, který do roku 1995 byl parlamentní republikou, musel změnit formu vlády na prezidentskou. V první části práce je zohledněn historický vývoj ústavnosti na území Republiky Kazachstán, základní charakteristiky platné Ústavy a zásady a způsoby ochrany Ústavy. V druhé části práce je popsán systém dělby mocí od Prezidenta po Vládu, soudní moc a místní správu. Třetí část práce je věnována úpravě lidských práv a organizacím, které se v Kazachstánu touto problematikou zabývají. Hlavním zdrojem pro napsání této práce slouţila Ústava Republiky Kazachstán z roku 1995, dále ústavní a jiné zákony a další právní předpisy. Kromě toho jsem pouţívala literaturu týkající se ústavního práva od kazachstánských autorů, zejména od pana doktora Sapargalieva. Hlavní metodou při psaní této práce byla analýza jednotlivých norem Ústavy, posuzování návaznosti jednotlivých zákonů na Ústavu, analýza historických materiálů, zejména ústav, které předcházely platné Ústavě z roku 1995.
6
1. Základní charakteristika ústavy 1.1 Základní etapy vývoje ústavy Rozvoj ústavního práva v jakémkoli státě nelze oddělit od jeho historického vývoje. Stejně je to i s ústavním právem Kazachstánu. Začátek vývoje ústavního práva na území dnešního Kazachstánu spadá do 20. let 20. století a je těsně spojen s rozvojem ústavního práva v tehdejším Sovětském Svazu. Druhou etapu lze zařádit do období nezávislosti, tzn. počínaje rokem 1991, kdy se Kazašská Sovětská Socialistická Republika (KazSSR) postupně přeměnila na Republiku Kazachstán a potřebovala svůj vlastní základní zákon. Celkem za dobu své existence měl Kazachstán pět ústav:
Ústava KazASSR z r. 1926
Ústava KazSSR z r.1937
Ústava KazSSR z r.1978 Ústava Republiky Kazachstán z r. 1993
Ústava Republiky Kazachstán z r.1995
Obr. 1. Ústavy Kazachstánu Zdroj: vlastní zpracování
7
Ústava Kazašské Autonomní Sovětské Socialistické Republiky z r.1926 Svoji první ústavu získal Kazachstán, tehdy Kazašská ASSR, v roce 1926 a to jako jeden ze států SSSR. Ústava byla schválena 18. 2. 1926 usnesením Ústřední volební komise Kazašské ASSR a vycházela z Ústavy RSFSR z r. 1925. Tato ústava odmítala všechen dosavadní vývoj práva jak na území carského Ruska, tak na území Kazachstánu a opírala se především o zásady, které vyhlašovala Sovětská moc. Ústava z r. 1926 sice zakotvila formu vlády, státního uspořádání, základy aktivního a pasivního volebního práva, ale na druhou stranu, poukazovala na třídní rozdělení společnosti a přímo uváděla, ţe moc naleţí diktatuře proletariátu.1 Součástí Ústavy byla i Deklarace práv pracujícího a exploatovaného lidu. Určitou zajímavostí je i to, ţe Ústava z r. 1926 poprvé v dějinách Kazachstánu zakotvila pouţívání kazaštiny jako státního jazyku spolu s ruštinou.2
Ústava Kazašské Sovětské Socialistické Republiky z roku 1937 Další Ústavou, která platila na území dnešního Kazachstánu, byla Ústava z r. 1937, která byla schválena na 10. Všekazašském sjezdu Sovětů 26. 3. 1937 a opírala se o Ústavu SSSR z r. 1936. Tato Ústava se skládala z 11 hlav a 125 článků a měla lepší uspořádání, co se týče systematického seřazení norem do jednotlivých hlav, jako např. „Společenské zřízení“, „Státní zřízení“, „Práva a povinnosti občanů“. Kromě toho Ústava z roku 1937 oddělovala pravomoci Kazašské SSR od pravomocí SSSR a stanovila, ţe všechno, co nepatří do pravomocí SSSR uvedených v čl. 14 Ústavy, automaticky spadá do pravomocí Kazašské SSR, které republika vykonává samostatně. Podrobný výčet otázek, kterými se zabývala Republika a na základě kterých byly zřizovány státní orgány, uváděl čl. 19. Čl. 13 zakotvil dobrovolné sjednocení Kazašské SSR s dalšími republikami SSSR, čl. 16 pojednával o neměnnosti území bez souhlasu Kazašské SSR. Kromě toho právě tato Ústava zavedla všeobecné, rovné přímé volební právo a tajné hlasování. Článek 101 zakotvil i rovnost občanů, avšak pouze co se týče jejich národnosti a rasy. Články 83 aţ 90 pojednávaly o soudech a státním zastupitelství a zohledňovaly i jazykovou otázku. Tak soudní řízení mělo probíhat v kazaštině, s výjimkou těch obcí, kde převahu mělo obyvatelstvo jiné národnosti.
1 АЩЕУЛОВ, А., «Конституционное право Республики Казахстан» [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 97-99 [1] 2 ЖУБАНОВА, А., «Знать родной язык престижно», [Mluvit v mateřštině je důstojné] [7]
8
Jak jiţ bylo uvedeno výše, Ústava z roku 1937 obsahovala i hlavu týkající se práv a povinností občanů, která upravovala např. právo na práci (čl. 96), právo na odpočinek (čl. 97) atd. 3 Avšak i tato Ústava byla napsána dle zásad socializmu, zachoval se zde důraz na třídní a ideologickou orientaci a realizace jednotlivých práv byla mírně řečeno omezena. Např. uplatnění politických práv bylo zaručeno pouze v souladu se zájmy pracujících a za účelem zpevnění socialistického systému. Kromě toho tato Ústava zakotvila i další ekonomické základy socializmu, např. zrušení soukromého vlastnictví, ustanovení hospodářského plánu atd.4
Ústava Kazašské Sovětské Socialistické Republiky z roku 1978 Ústavu z roku 1937 nahradila v roce 1978 další Ústava, která byla schválena 20. dubna 1978 na mimořádné schůzi Nejvyšší Rady Kazašské SSR a skládala se z 10 částí, 19 hlav a 173 článků. Tato Ústava jiţ v preambuli dělila lid na pracující, rolníky a lidovou inteligenci. V článku 2 této Ústavy lze najít ustanovení o tom, ţe veškerá moc patří lidu, v článku 5 pak stanoví moţnost referenda pro řešení zvlášť důleţitých otázek. V článku 13 je definováno soukromé vlastnictví, do kterého spadaly příjmy, obydlí a osobní věci. Článek 32 uvádí, ţe občané Kazašské SSR jsou si rovní bez ohledu na „původ, sociální a majetkové postavení, rasu a národnost, pohlaví, jazyk, vzdělání, vztah k náboţenství, místo bydliště a další okolnosti“, a v článku 33 je pak ještě jednou zdůrazněna rovnost muţů a ţen. Celá hlava šestá upravuje práva a povinnosti občanů, mezi která patří, například, právo na práci, na obydlí, na vzdělání, na svobodu projevu a slova, právo na výuku v rodném jazyce, je zde zaručená svoboda náboţenského vyznání, dále se zde jedná o ochraně zdraví a rodiny. Mezi základní povinnosti uvedené v čl. 57 a následujících patří například branná povinnost, ochrana přírody, ochrana zájmu Socialistického státu a socialistického majetku. Celá třetí část Ústavy byla věnována národně-státnímu a správně-územnímu uspořádání republiky. Určitou zajímavostí této části je článek 69, který poprvé umoţňoval Kazašské SSR svobodně vystoupit z SSSR. Článek 75 pak uvádí podrobný výčet otázek, které patřily do pravomocí Republiky, včetně schvalování Ústavy, ochrany státních zájmů a
3
Text ústavy lze přečíst v БАИШЕВ, Ж., Казахстан: этапы государственности [Kazachstán: etapy státnosti] [2] 4 АЩЕУЛОВ, А., «Конституционное право Республики Казахстан» [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 97-99 [1]
9
pořádku, práv a svobod občanů. Článek 77 dělil Republiku na 19 oblastí s hlavním městem v Alma-Atě. Hlava 10 upravovala volby a volební právo. Článek 84 stanovil všeobecné, rovné a přímé volební právo pro občany, kteří dovršili 18 let věku a nebyli zbaveni způsobilosti k právním úkonům. Pátá část se věnovala orgánům moci, zejména Nejvyšší Radě Kazašské SSR (hlava 12), jeţ byla hlavním zastupitelským orgánem, dále Radě ministrů Kazašské SSR (hlava 13), která představovala moc výkonnou. Část osmá pojednávala o soudní moci a státním zastupitelství. Článek 155 stanovil nezávislost soudců a přísedících, článek 158 zakotvil právo na obhájce. Změnu Ústavy umoţňoval článek 173 a to prostřednictvím rozhodnutí Nejvyšší Rady Kazašské SSR, které mělo být schváleno alespoň dvěma třetinami všech členů Nejvyšší Rady.5 Tato Ústava, jak je vidět, sice zakotvila hodně důleţitých zásad, ale jejich realizace ve mnoha případech nebyla vůbec umoţněna. Avšak Ústava z roku 1978 platila v pozměněné podobě aţ do roku 1993, tzn. dva roky po tom, co Republika Kazachstán nabyla nezávislosti.
Akty o nezávislosti Republiky Kazachstán a Ústava Republiky Kazachstán z roku 1993 V roce 1991 nabyl Kazachstán nezávislosti. Této události předcházelo schválení několika důleţitých zákonů. 24. dubna 1990 byl schválen zákon O zřízení funkce Prezidenta, který pozměnil Ústavu Kazašské SSR. Tento zákon podstatně změnil celý systém řízení státu a vytvořil základy pro nadcházející rozsáhlé změny.6 25. října byl Nejvyšší Radou schválen další důleţitý akt a to Deklarace o státní suverenitě Kazašské SSR, která poprvé v dějinách prohlašovala Kazašskou SSR svrchovaným státem, jenţ se dobrovolně spojil s jinými republikami SSSR a své vztahy s těmito republikami buduje na smluvním základě. V odstavci 4 této Deklarace se uvádělo, ţe občané všech národnosti tvoří jednotný lid Kazachstánu a tento lid je jediným nositelem suverenity a zdrojem státní moci. V odstavci 7 se poprvé definovalo dělení státní moci na soudní (Nejvyšší 5
Celý text Ústavy z roku 1978 je dostupný z: http://www.worldstatesmen.org/Consitution_of_KazSSR-1978.pdf САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 66 [4] 6
10
soud), zákonodárnou (Nejvyšší Rada) a výkonnou (Prezident). Odstavec 8 pak stanovil, ţe Kazašská SSR rozhoduje ve všech otázkách kromě těch, které dobrovolně deleguje na SSSR, a také umoţnil pozastavovat na svém území platnost zákonů a dalších aktů Sovětského Svazu, jsou-li v rozporu s Ústavou Republiky. Dále Deklarace předávala do výlučného vlastnictví státu půdu, vody, vzdušný prostor, veškerý ekonomický a technický potenciál (odst. 9), umoţňovala Republice zřídit Národní banku, samostatně rozhodovat v otázkách daňové a rozpočtové politiky (odst. 10), samostatně vystupovat v mezinárodních vztazích (odst. 14) a stanovila, ţe je základem pro vypracování nové Ústavy Kazašské SSR (odst. 17).7 Tato Deklarace úplně změnila dosavadní vztahy mezi SSSR a Kazašskou SSR a stala se tak základem pro budoucí oddělení Kazachstánu od Sovětského Svazu. Dalšími důleţitými zákony byly zákon O zdokonalení struktury státní moci a správy z 20. listopadu 1990, zákon O místní samosprávě a místních Radách národních zastupitelů Kazašské SSR z 15. Února 1991. Jak je vidět, tyto zákony byly schvalovány poměrně rychle za sebou, coţ se vysvětluje politickými okolnostmi, ve kterých se Republika na počátku 90. let ocitla. V prosinci 1991 došlo ke schválení dalších dvou důleţitých zákonů. Nejdřív byl 10. prosince schválen zákon O přejmenování Kazašské Sovětské Socialistické Republiky na Republiku Kazachstán a šest dni na to, 16. prosince, byl přijat Ústavní zákon Republiky Kazachstán O státní nezávislosti Republiky Kazachstán. Tento zákon obsahoval 7 hlav a 18 článků a upravoval všechny základní oblasti. Článek 1 prohlašoval Republiku Kazachstán nezávislým, demokratickým a právním státem. Články 6 aţ 8 se věnovaly lidu a občanům. Článek 10 potvrzoval rozdělení státní moci na soudní (zastoupenou Nejvyšším soudem), zákonodárnou (Nejvyšší Rada Republiky Kazachstán) a výkonnou (v jejímţ čele stal Prezident). Tentýţ článek poprvé uváděl Ústavní soud jako orgán, který vykonává ochranu Ústavy. Hlava 4 se věnovala hospodářským základům fungování státu, zejména výlučnému vlastnictví nerostných surovin, vod, vzdušného prostoru a půdy, dále stanovila rozmanitost a rovnost forem vlastnictví a jejich ochranu, umoţňovala zřízení vlastního finančního systému, peněţního systému, organizaci státního daňového systému a celnictví. V závěrečných ustanoveních se uvádělo, ţe hlavním městem Republiky je Alma-Ata a ţe Republika má své symboly – vlajku, znak a hymnu (čl. 17), i kdyţ tyto symboly bylo zapotřebí teprve vytvořit, vzhledem k tomu, ţe Kazachstán jako suverénní stát nikdy neexistoval a neměl ţádné 7
Deklarace Kazašské SSR o státní suverenitě Kazašské Sovětské Socialistické Republiky ze dne 25.10.1990
11
historické podklady pro své státní symboly. Článek 18 pak stanovil, ţe tento Ústavní zákon spolu s Deklarací je základem pro vypracování nové Ústavy a potvrzoval platnost norem stávající Ústavy a zákonů Republiky Kazachstán, jelikoţ nebyly v rozporu s tímto zákonem.8 28. ledna 1993 Nejvyšší Rada schválila novou Ústavu Republiky Kazachstán, která se skládala z preambule, 4 částí, 21 hlav a 131 článků. Tato Ústava se někdy nazývá ústavou kompromisů, protoţe spojovala jak principy a ideje obsaţené v ústavních zákonech přijatých po roce 1991, tak i některé zásady zakotvené v Ústavě z roku 1978.9 Hlavní novinkou, kterou přinesla tato Ústava, bylo zavedení systému brzd a protiváh, coţ bylo uvedeno hned na začátku Ústavy, v části Základy ústavního zřízení pod bodem šestým. Dále byla zřízena funkce vice-prezidenta, který měl být volen společně s prezidentem a měl plnit část prezidentských funkcí, případně zastupovat prezidenta, i v případě jeho smrti nebo nemoci (článek 81). Tato Ústava zachovala jednokomorový parlament – Nejvyšší Radu, která měla neomezené pravomoci, např. schvalovat Ústavu, přijímat zákony a další akty, vykládat zákony, určovat peněţní systém Republiky, vybírat soudce Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Rozhodčího soudu, jmenovat Nejvyššího státního zástupce a Předsedu Národní banky, rozhodovat v otázkách války a míru, vyhlašovat amnestii aj. (článek 64). Kromě toho Ústava neumoţňovala rozpuštění Nejvyšší Rady. To všechno vedlo k tomu, ţe systém brzd a protiváh téměř nefungoval. Je nutné podotknout, ţe tato Ústava měla hodně odpůrců jiţ v průběhu jejího projednávání v roce 1992. V lednu 1993 opoziční strany a občanská sdruţení zaslala Nejvyšší Radě dopis s ţádostí, aby Rada neschvalovala Ústavu. Mezi důvody své ţádosti uváděly, ţe: -
nebyly zváţeny připomínky a návrhy občanů a organizací;
-
návrh Ústavy neobsahuje ţádné záruky dodrţování práv a svobod člověka;
-
lid nemá moţnost řídit stát, protoţe nemá právo zákonodárné iniciativy
prostřednictvím politických stran a občanských sdruţení a právo na referendum; -
chybí mechanizmus impeachmentu a rozpuštění parlamentu.10
Kromě toho, všechny kritici této Ústavy se shodli na tom, ţe tento parlament nemá morální ani právní způsobilost k přijetí Ústavy. Odůvodňovali to jednak tím, ţe třetina
8
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o státní nezávislosti Republiky Kazachstán ze dne 16.12.1991, číslo 1007-7 9 САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 71 [4] 10 Конституция 1993 года [Ústava z roku 1993], [10]
12
poslanců byla zvolená od občanských sdruţení, která jiţ neexistovala, a jednak tím, ţe samotné volby proběhly ještě za existence Kazašské SSR. Nicméně Ústava byla schválena 309 z 312 poslanců a fakticky vytvořila z Kazachstánu parlamentní republiku. Avšak práce zastupitelských orgánů byla velice pomalá a nepruţná, coţ naprosto neodpovídalo době, rychle se měnícím ekonomickým a politickým podmínkám, ve kterých se Republika ocitla, a brzdilo tak celkový rozvoj země. Kromě toho Nejvyšší Rada otevřeně vystupovala proti politice výkonné moci, hospodářským a sociálním reformám prováděným Vládou a Prezidentem. Dalším problémem této Nejvyšší Rady a také skoro všech místních zastupitelstev bylo to, ţe v důsledku nedokonalosti zákonů a volebního systému, který na začátku nezávislosti měl pochopitelně své mezery, se do Nejvyšší Rady a místních zastupitelstev dostali lidé, kteří plnili zároveň dvě funkce: jednu v zastupitelství a druhou v orgánu výkonné moci. Tohle ale bylo v rozporu s Ústavou, protoţe článek 68 přímo uváděl neslučitelnost těchto funkcí. Kdyţ tito lidé začali hromadně opouštět místní zastupitelství a Nejvyšší Radu, celá Republika se ocitla v krizi. Nejvyšší Rada ztratila kvorum a jediné, co mohla udělat, bylo se rozpustit. I kdyţ ani tohle nebylo docela v souladu s Ústavou, protoţe, jak jiţ bylo řečeno výše, Ústava nepředpokládala moţnost rozpuštění Nejvyšší Rady. 11 Poslední, co udělala tato Nejvyšší Rada, bylo přenesení svých pravomocí na Prezidenta Republiky zákonem z 10. prosince 1993. V březnu 1994 byla zvolena nová Nejvyšší Rada, ale ani ta nevydrţela dlouho. Jedna z kandidátek na poslankyni podala stíţnost k Ústavnímu soudu na porušení zákonu o volbách. Ústavní soud po velmi dlouhém prozkoumávání této stíţnosti nakonec 6. března 1995 rozhodl, ţe Ústřední volební komise skutečně porušila zákon a tím pádem vznikla otázka legitimnosti nového parlamentu. Osmého března Prezident a den na to i Nejvyšší Rada se proti tomuto rozhodnutí odvolali, ale Ústavní soud desátého března jejich námitky dvěma třetinami hlasů přehlasoval. Jedenáctého března Nejvyšší Rada schválila ústavní zákon o změnách a doplněních Ústavy a zároveň vydala usnesení o pozastavení pravomocí Ústavního soudu, ale oba tyto akty jiţ neměly ţádnou právní silu. Republika se opět dostala do krize. Nejvyšší Rada byla uznána nelegitimní, tím pádem nebyla legitimní ani Vláda, kterou tato Rada jmenovala, proto 11. března 1995 vláda podala
11
СУЛТАНОВ, Б.К., Казахстан: 20 лет независимости, [Kazachstán: 20 let nezávislosti], s. 12 [5]
13
demisi. Tentýţ den podala demisi i Ústřední volební komise.12 Ústavní soud sice potvrdil, ţe za těchto okolností zůstává v platnosti zákon od 10.12.1993, kterým na Prezidenta byly přeneseny zákonodárné pravomoci Parlamentu, ale tento zákon nebyl docela v souladu s Ústavou (článek 62 přesně stanovil, ţe pouze Nejvyšší Rada můţe být zákonodárným orgánem) a bylo zapotřebí tuto situaci nějak řešit. Aby se země nedostala do ještě větších potíţí, bylo nutné nejen najít řešení této konkrétní situace, ale podniknout takové kroky, které by zabránily podobné krizi v budoucnu. Východiskem z této situace se stala nová Ústava, jeţ byla schválena v celostátním referendu 30. srpna 1995.
1.2 Ústava z roku 1995 a ústavní zřízení státu Ústava z roku 1995, která platí v Kazachstánu dodnes, byla přijatá v srpnu roku 1995 a to po rozsáhlých projednáváních s občany. Celkem proběhlo 33 000 kolektivních jednání o návrhu Ústavy, kterých se zúčastnilo přes 3 mil. občanů. Během těchto projednávání bylo předloţeno skoro 30 000 oprav a návrhů, celkem bylo zapracováno 1100 oprav a doplnění do 55 článků.13 Tato Ústava definuje Republiku jako demokratický, sekulární, právní a sociální stát, jehoţ nejvyššími hodnotami jsou člověk, jeho ţivot, práva a svobody (článek 1, odstavec 1).14 Článek 2 uvádí, ţe Kazachstán je unitárním státem a prezidentskou republikou. Prezident v této Ústavě uţ není hlavou výkonné moci, ale je hlavou státu, jeho nejvyšším funkcionářem a není tak součástí ţádné ze tří mocí, ale má pravomoci, které mu umoţňují zasahovat do činností všech tří mocí a zajistit tak plynulé fungování všech orgánů.15 Tato Ústava také poprvé v dějinách Kazachstánu zavedla dvoukomorový Parlament. V druhém odstavci prvního článku jsou pak stanoveny základní principy, na kterých Republika funguje:
12
Политический кризис марта 1995 года и его последствия, [Politická krize v březnu 1995 a její následky] [11] 13 СУЛТАНОВ, Б.К., Казахстан: 20 лет независимости, [Kazachstán: 20 let nezávislosti], s. 12 [5] 14 Celý text této Ústavy přeloţený do češtiny je uveden v příloze č. 1 této práce 15 САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 28 [4]
14
společenská jednota, do které spadá zamezení diskriminaci a zabezpečení stability společnosti, coţ je obzvlášť důleţité pro Kazachstán, kde bydlí více neţ 100 různých národností a je vyznáváno kolem 40 různých náboţenství; politická stabilita; ekonomický rozvoj ve prospěch celého národa – tento princip zdůrazňuje význam ekonomiky pro plynulý a klidný rozvoj země. Ţádná ekonomika nemůţe fungovat jen na základě trţních mechanismů, vţdy je zapotřebí alespoň malé regulace ze strany státu, ale i kaţdý jedinec se podílí na budování ekonomického systému země a je jeho nezbytnou součástí; kazachstánský patriotismus – je to jeden z nejdůleţitějších principů, protoţe má za cíl sjednotit všechny národnosti, které ţijí na území Kazachstánu desítky let, vytvořit z nich jednotný lid uctívající dějiny a tradice této země a zároveň budující nový stát16; rozhodování o nejdůležitějších státních otázkách demokratickými metodami – jedná se především o rozhodování o nejdůleţitějších otázkách formou celostátního referenda. Otázky, o kterých se dá touto cestou rozhodovat, definuje ústavní zákon o referendu a patří tam především schvalování Ústavy, ústavních zákonů, zákonů, jejich změn a doplnění.17 Kromě toho jak Parlament, tak další zastupitelské a výkonné orgány, Ústavní Rada fungují na základě demokratických principů. Tyto principy v souladu s dalšími, jako je dělení mocí na zákonodárnou, soudní a výkonnou (čl. 3 odst. 4), dále svrchovanost Ústavy (čl. 4 odst. 2), ideologická a politická rozmanitost (čl. 5 odst. 1), uznání jak státního, tak soukromého vlastnictví (čl. 6 odst. 1) jsou základy, na kterých funguje Republika a na kterých se buduje stát. Nelze opomenout ještě jedno důleţité ustanovení, a to ustanovení o státním jazyku. Ústava z roku 1993 prohlásila státním jazykem kazaštinu a ruština byla uznávána jako jazyk pro mezinárodní komunikaci. Toto ustanovení vţdy vyvolávalo odpor ze strany občanů ne kazašské národnosti. V roce 1995, kdy měla být schvalována nová Ústava, národnostní sloţení země bylo ze 42 % představeno Kazachy a z 58 % občany jiných národností, a bylo tím pádem zřejmé, ţe toto ustanovení nemůţe zůstat v původní podobě, protoţe v tomto případě Ústava mohla být zamítnuta. Řešení bylo zakotveno v odstavci 2 článku 7, kde je uvedeno, ţe ve státních orgánech a orgánech místní správy a samosprávy se spolu 16
САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 26 [6] 17 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o celostátním referendu ze dne 2.11.1995, číslo 2592, článek 2
15
s kazaštinou oficiálně uţívá i ruština. Státním jazykem však je pouze kazaština (čl. 7 odst. 1). I tak to ale byl významný kompromis, který podpořil jeden ze základních principů fungování státu, a to princip společenské jednoty.
1.3
Změny a doplnění Ústavy Ústavu Republiky Kazachstán lze charakterizovat jako rigidní, coţ je dáno zvláštním
postupem pro schvalování změn a doplnění Ústavy. Tento postup je upraven v samotné Ústavě a to především v článku 91 odstavec 1, který uvádí, ţe změny a doplnění Ústavy Republiky Kazachstán mohou být schváleny v celostátním referendu. Referendum vyhlašuje Prezident a to buď z vlastní iniciativy nebo na návrh Parlamentu nebo Vlády. Prezident se můţe také rozhodnout, ţe nepředá návrh změn a doplnění ke hlasování v referendu, ale předloţí jej Parlamentu, který v tomto případě hlasuje a schvaluje změny a doplnění Ústavy dle ustanovení článku 62 odstavec 3, tzn. tři čtvrtinovou většinou hlasů všech členů kaţdé z Komor. Kromě toho, článek 62 odstavec 6 stanoví, ţe v otázkách týkajících se projednání změn a doplnění Ústavy musí proběhnout alespoň dvě čtení. Nelze opomenout, ţe článek 91 v odstavci 2 stanoví dvě oblasti, které nemohou být nikdy měněny a to ustanovení o tom, ţe Kazachstán je unitárním státem, a ustanovení o územní celistvosti Republiky. Jak jiţ bylo řečeno výše, návrh změn a doplnění Ústavy můţe Prezidentovi předloţit i Parlament. Odmítne-li Prezident vyhlásit celostátní referendum pro hlasování o těchto změnách a doplněních, Parlament můţe o tomto návrhu hlasovat a schválit jej, a to čtyř pětinovou většinou hlasů všech členů kaţdé z Komor. V tomto případě má Prezident dvě moţnosti: buď takto přijatý zákon podepíše, anebo vyhlásí celostátní referendum. Referendum se povaţuje za platné, pokud se ho zúčastní alespoň polovina občanů, jeţ smějí hlasovat v referendu. Změny se povaţují za přijaté, pokud pro ně hlasovala alespoň polovina zúčastněných občanů alespoň ve dvou třetinách oblastí, měst celostátního významu18 a Hlavního města (všechno je upraveno v článku 91 odstavec 1). Doposud byla Ústava změněna pouze třikrát: v roce 1998, v roce 2007 a v roce 2011. V ţádném z těchto případů nebylo vyhlášeno referendum, všechny změny byly schváleny Parlamentem Republiky v souladu s ustanoveními článků 62 a 91 Ústavy.
18
Tímto městem je podle současného stavu město Almaty, bývalé hlavní město Republiky
16
Reformou Ústavy z roku 1998 došlo ke změně 19 článků Ústavy. Tyto změny se tykaly především funkčního období Prezidenta (bylo prodlouţeno z 5 let na 7), senátorů (z 5 let na 6) a poslanců (ze 4 let na 5); článek 75 odstavec 2 byl doplněn ustanovením o porotcích; z článku 57 odstavec 6 bylo vymazáno ustanovení týkající se mimořádných prezidentských voleb a v článku 42 byl zrušen odstavec 4 týkající se pravomocí Prezidenta Republiky zvoleného v mimořádných prezidentských volbách. Článek 48 odstavec 2 původně stanovil, ţe osoba vykonávající funkci Prezidenta nesmí rozpustit Parlament, odvolat Vládu, vyhlásit referendum a navrhovat změny a doplnění Ústavy. V nové verzi byla zrušena všechna omezení kromě posledního. Doplněn byl i článek 91, který jiţ byl výše citován v nové, pozměněné podobě.19 Reforma z roku 2007 přinesla rozsáhlejší a důleţitější změny, které zasáhly 39 článků Ústavy. Funkční období Prezidenta bylo zkráceno o dva roky a vrátilo se na původní délku 5 let, zároveň článek 42 odstavec 5 byl doplněn o moţnost být volen více neţ na dvě funkční období pro prvního Prezidenta Republiky. Změny, které se týkaly Parlamentu, byly zaměřeny na posílení role politických stran a formování poměrného volebního systému. Např. odstavec 3 v článku 44 byl doplněn o nezbytnost porady Prezidenta s politickými frakcemi zastoupenými v Parlamentu při volbě kandidáta na post Předsedy Vlády. Dále byl pozměněn počet poslanců ze 77 na 107. Kromě toho došlo k posílení role Parlamentu a to především díky změně článku 56 odstavce 2, který stanoví nutnost souhlasu Parlamentu se jmenováním Prezidentem Předsedy Vlády. Shromáţdění lidu Kazachstánu, které bylo zaloţeno v roce 1995 za účelem všestranného rozvoje kultury, jazyků a tradicí jednotlivých národů Kazachstánu, a dále za účelem formování duchovního spojenectví jednotlivých národů a prostřednictvím něj i jediného lidu Kazachstánu, dostalo reformou z roku 2007 status ústavního orgánu. Změny, které se týkaly článku 50 odstavec 2 a článku 51 odstavec 1, zavedly kvótu pro poslance, které jmenuje Shromáţdění lidu Kazachstánu. Tato kvóta činí 9 poslanců. Toto právo vytváří unikátní precedent zaručeného zastupitelství etnických zájmů v nejvyšším zastupitelském orgánu státu.20
19 20
Zákon Republiky Kazachstán o změnách a doplněních do Ústavy ze dne 7.10.1998 N284-1 СУЛТАНОВ, Б.К., Казахстан: 20 лет независимости, [Kazachstán: 20 let nezávislosti], s. 15 [5]
17
Určité změny byly spojeny se samotnou procedurou změn a doplnění Ústavy. Tak, článek 62 odstavec 6 byl vyloţen v nové redakci tak, ţe je potřebné provést alespoň dvě čtení, jde-li o otázky spojené se změnou a doplněním Ústavy.21 Zákon z roku 2011 přinesl pouze jednu změnu, jeţ doplnila článek 41 o odstavec 3-1, který znovu zavedl proceduru mimořádných voleb Prezidenta.22 Celkově lze říct, ţe všechny tyto změny byly zaměřeny na rozvoj demokracie, upevnění základů státu, zdokonalení mocenského systému a systému brzd a protiváh, aby občané dostali širší moţnosti zasahování do řízení státu a to v první řádě prostřednictvím posílení postavení politických stran. 23 Důleţitá byla i změna, která se týkala Shromáţdění lidu Kazachstánu a otázky mezinárodního souhlasu uvnitř země.
1.4
Ústava a její vztah k mezinárodním smlouvám a dalším pramenům ústavního práva V článku 4 odstavci 2 se přímo uvádí, ţe Ústava má nejvyšší právní silu, coţ znamená,
ţe všechny ostatní právní akty jsou jí podřízeny. To samé je uvedeno i v Zákoně o normativně-právních aktech, který stanoví v článku 4 i hierarchii zákonů a dalších právních aktů tak, jak je uvedená na následujícím obrázku.24
21
Zákon Republiky Kazachstán o změnách a doplněních do Ústavy ze dne 21.5.2007, číslo 254-3 Zákon Republiky Kazachstán o doplnění do Ústavy ze dne 2.2.2011 číslo 403-4 23 СУЛТАНОВ, Б.К., Казахстан: 20 лет независимости, [Kazachstán: 20 let nezávislosti], s. 16 [5] 24 Zákon Republiky Kazachstán o normativně-právních aktech ze dne 24.3.1998 číslo 213-1 22
18
Ústava Ústavní zákony Zákony Republiky Kazachstán a Akty Komor Parlamentu Akty Prezidenta Akty Vlády Republiky Kazachstán Akty ministerstev Akty orgánů místní správy a samosprávy Obr. 2 Hierarchie pramenů práva v Republice Kazachstán Zdroj: vlastní zpracování na základě Zákona o normativně-právních aktech
Tentýţ zákon v článku 4 odstavec 3 dále uvádí, ţe ţádný z podřízených normativních aktů nesmí odporovat nadřízenému normativnímu aktu. Mimo tuto hierarchii stojí usnesení Ústavní Rady Republiky Kazachstán a Nejvyššího soudu Republiky Kazachstán. Usnesení Ústavní Rady se řídí pouze Ústavou, a proto ţádný z jiných normativních aktů nesmí jim odporovat (článek 4 odstavci 4 a 6 citovaného zákona). Co se týče mezinárodního práva, v článku 8 Ústavy je uvedeno, ţe Republika Kazachstán respektuje zásady a normy mezinárodního práva. Některé normy mezinárodního práva jsou přímo zakotveny v zákonech Republiky a dokonce i v samotné Ústavě. Týká se to především práv a svobod občana a člověka, které jsou obsaţeny v části 2 Ústavy a vycházejí skoro ve všech otázkách z mezinárodních konvencí a smluv upravujících tuto oblast. Kromě toho Kazachstán je účastníkem řády mezinárodních smluv. Tyto smlouvy dle ustanovení článku 44 odstavce 10 podepisuje Prezident Republiky, Parlament Republiky dle článku 54 odstavec 1 pododstavec 7 tyto smlouvy ratifikuje. Podrobněji mezinárodními smlouvami se zabývá zákon O mezinárodních smlouvách, který v článku 2 stanoví, ţe mezinárodní smlouvy mohou být uzavřeny jménem Republiky, Vlády nebo jiného státního orgánu. V článku 11 je uveden taxativní výčet mezinárodních smluv, které musejí být ratifikovány. Jde především o smlouvy týkající se práv a svobod člověka, státních úvěrů, dále 19
o ty smlouvy, jejichţ uzavření vyţaduje další úpravu vnitrostátního práva, o poskytnutí Republikou finanční a jiné pomoci.25 O ratifikaci mezinárodních smluv hlasuje Parlament v souladu s článkem 62 odstavcem 5 Ústavy, nadpoloviční většinou všech hlasů obou Komor. O něco podrobněji o této proceduře pojednává Výnos Prezidenta Republiky Kazachstán o postupu při uzavírání, plnění a odstoupení od mezinárodních smluv, kde v článku 14 je uvedeno, ţe Parlament Republiky projednává mezinárodní smlouvy navrţené Prezidentem nebo Vládou k ratifikaci nejprve v Maţilisu26 a pak v Senátu. Schválené zákony o ratifikaci podepisuje Prezident. V článku 10 téhoţ Výnosu se uvádí, ţe mezinárodní smlouvy ratifikované Republikou mají přednost před ostatními zákony Republiky a uplatňují se přímo s výjimkou těch případů, kdy ze smlouvy vyplývá, ţe pro její uplatnění je potřeba vydat zákon.27 Z výše uvedeného lze odvodit, ţe mezinárodní smlouvy jsou podřízeny Ústavě, musejí být v souladu s Ústavními zákony, ale před všemi ostatními zákony a dalšími právními akty mají přednost.
1.5
Ochrana Ústavy – Ústavní Rada Nejdůleţitějším orgánem, který provádí ochranu Ústavy a zabezpečuje soulad zákonů
a dalších právních aktů s Ústavou, je Ústavní Rada Republiky Kazachstán. Celá část 6 Ústavy je věnována Ústavní Radě, která byla zaloţená v roce 1995 právě touto Ústavou a vyměnila v roli hlavního ochrance ústavnosti Ústavní soud. Dle ustanovení článku 71 odstavce 1 Ústavy Ústavní Rada se skládá ze sedmi členů, jejichţ funkční období trvá 6 let, s tím, ţe polovina členů se mění kaţdé tři roky. Předsedu Ústavní Rady a dva její členy jmenuje Prezident Republiky, další dva členy jmenuje Senát a zbývající dva Maţilis (čl. 71 odst. 2,3). Poţadavky, které mají členové Ústavní Rady splňovat, stanoví Ústavní zákon o Ústavní Radě v článku 4 a patří tam státní občanství a trvalé bydliště na území Republiky, věk nad 30 let, vysokoškolské právnické vzdělání, praxe v právnickém oboru alespoň pět let.28
25
Zákon Republiky Kazachstán o mezinárodních smlouvách ze dne 30.5.2005 číslo 54-3 Maţilis je dolní Komorou Parlamentu Republiky Kazachstán 27 Výnos Prezidenta Republiky Kazachstán, který má silu zákona, o postupu při uzavírání, plnění a odstoupení od mezinárodních smluv ze dne 12.12.1995 číslo 2679 28 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Ústavní Radě Republiky Kazachstán ze dne 29.12.1995 číslo 2737 26
20
Jedinou výjimku tvoří bývalí Prezidenti Republiky, kteří jsou doţivotními členy Rady v souladu s ustanovením článku 71 odstavce 1 Ústavy. V článku 11 Ústavního zákona o Ústavní Radě je stanovená naprostá nezávislost členů Ústavní Rady. Při své práci se členové Ústavní Rady řídí pouze Ústavou a Ústavním zákonem o Ústavní Radě, jakékoli další zákony a právní akty nemají na práci Ústavní Rady vliv. Kromě toho členové Ústavní Rady nemohou být předčasně odvolány, trestně nebo jinak stiháni, coţ ještě více podporuje jejich nezávislost a nestrannost. Nejdůleţitější pravomoci Ústavní Rady jsou popsány v článku 72 Ústavy a patří mezi ně především rozhodování o platnosti výsledků prezidentských a parlamentních voleb a provedení referenda, zjišťování, jestli Parlamentem schválené zákony jsou v souladu s Ústavou a to ještě před jejich podepsáním Prezidentem Republiky, prozkoumání, jestli usnesení Parlamentu jsou v souladu s Ústavou, kontrolování mezinárodních smluv před jejich ratifikací, poskytování oficiálního výkladu jednotlivých norem Ústavy. Ústavní Rada nemůţe začít kontrolu ústavnosti z vlastní iniciativy, vţdy potřebuje, aby jí byla podána ţádost. Tuto ţádost dle článku 72 odstavec 1 mohou podat Prezident, Předseda Senátu, Předseda Maţilisu, alespoň jedná pětina členů Parlamentu nebo Předseda Vlády. Výjimečně se na Ústavní Radu můţe obrátit i soud, a to v souladu s článkem 78 Ústavy. Tento článek stanoví, ţe v případě, kdy soud shledá, ţe zákon nebo jiný normativněprávní akt, jenţ má být pouţit při rozhodování ve věci, omezuje práva a svobody člověka a občana zakotvené v Ústavě, má povinnost rozhodování ve věci pozastavit a obrátit se na Ústavní Radu s ţádostí o prohlášení tohoto aktu za protiústavní. Ústavní Rada má právo odmítnout podanou ţádost a to v případech stanovených v článku 25 Ústavního zákona o Ústavní Radě. Je zde uveden taxativní výčet těchto případů: není-li ţádost sestavená dle poţadavků Ústavního zákona nebo je-li podána osobou, která k tomu nemá právo; nepatří-li předmět ţádosti do kompetencí Ústavní Rady; byla-li ústavnost předmětu ţádosti jiţ prozkoumána Ústavní Radou dříve a existuje-li v této věci platné rozhodnutí Ústavní Rady; není-li předmět ţádosti vůbec v Ústavě zohledněn; byl-li akt, jehoţ ústavnost má být prozkoumána, jiţ zrušen. Ústavní Rada rozhoduje kolegiálně a to v otevřeném hlasování, nepoţádá-li alespoň jeden z členů Rady o hlasování tajné (čl. 33 odst. 2 Ústavního zákona o Ústavní Radě). Pro schválení je potřeba většiny hlasů, s tím, ţe rozhodující hlas má Předseda Ústavní Rady (čl. 33 odst. 3 Ústavního zákona o Ústavní Radě). Výsledkem činnosti Ústavní Rady je 21
rozhodnutí, které je platné na celém území Republiky a proti kterému se nelze odvolat (čl. 38 odst. 1 Ústavního zákona o Ústavní Radě). Rozhodnuto má být do měsíce od obdrţení ţádosti, ale tato lhůta můţe být zkrácena na ţádost Prezidenta na 10 dní, pokud jde o neodkladné otázky (čl. 73 odst. 3 Ústavy). Dle článku 73 odstavce 4 Ústavy a dle článku 38 odstavce 2 Ústavního zákona o Ústavní Radě můţe Prezident do měsíce od obdrţení rozhodnutí vznést námitky. Tyto námitky můţe Ústavní Rada přehlasovat a to dvěma třetinami hlasů všech členů Ústavní Rady. Nebudou-li tyto námitky přehlasovány, má se za to, ţe rozhodnutí nebylo přijato. Podle článku 74 odstavců 1 a 2 Ústavy všechny zákony, mezinárodní smlouvy a další normativně-právní akty, které byly uznány za protiústavní, nemohou být podepsány, příp. ratifikovány, nebo pokud jiţ jsou v platnosti, se zrušují. Jak jiţ bylo řečeno výše, proti rozhodnutí Ústavní Rady není moţné se odvolat, ale toto rozhodnutí můţe být v zákonem stanovených případech přezkoumané. Přezkoumání rozhodnutí je upraveno v článku 36 Ústavního zákona o Ústavní Radě. Řízení můţe být zahájeno z iniciativy Prezidenta Republiky (v případech, kdy se to týká otázek spojených s právy a svobodami člověka, zabezpečení národní bezpečnosti, svrchovanosti a celistvosti státu, jak je uvedeno v článku 36 odstavec 2 Ústavního zákona) nebo z vlastní iniciativy Ústavní Rady a to v těchto případech: došlo-li ke změně ustanovení Ústavy, na základě kterého bylo vydáno rozhodnutí; vyskytly-li se nové, podstatné pro předmět řízení okolnosti. V tomto případě vydá Ústavní Rada usnesení, kterým se předchozí rozhodnutí zruší. Podle stavu na rok 2010 bylo Ústavní Radou projednáno více neţ 180 ţádostí, za protiústavní bylo uznáno 25 zákonů a mezinárodních smluv, bylo pozměněno 65 zákonů a normativních aktů, 29 z čehoţ lze odvodit, ţe Ústavní Rada Republiky Kazachstán skutečně funguje a plní své funkce vyplývající z ustanovení Ústavy, kterou chrání.
29
РОГОВ, И., Конституционный контроль: становление и развитие, [Ústavní kontrola: vznik a vývoj] [8]
22
2. Systém dělby moci Systém dělby moci je jednou z nejdůleţitějších podmínek pro správné fungování demokratického státu a předpokládá dělení mocí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tyto moci jsou nezávislé na sobě, ale mohou se navzájem kontrolovat a omezovat tak, aby bylo dosaţeno rovnováhy a aby ţádná z mocí nemohla destabilizovat systém a způsobit tak krizi. Kaţdá moc má své pravomoci a poţadavky na své činitelé, ale některé z těchto poţadavků jsou společné pro všechny, bez ohledu na to, zda jde o členy Parlamentu nebo Vlády, soudce nebo Prezidenta. Mezi tyto společné poţadavky patří například zákaz sloučení funkcí a vykonávání jiných funkcí s výjimkou tvůrčí, vědecké nebo pedagogické činnosti. V následující kapitole bude podrobněji pojednáno o systému dělby moci v Kazachstánu.
2.1 Prezident Republiky Kazachstán Prezident Republiky Kazachstán, jak jiţ bylo řečeno výše, není součástí ţádné z mocí, i kdyţ nejblíţe má k moci výkonné. Jeho postavení a pravomoci jsou upraveny v části 3 Ústavy a v Ústavním zákoně o Prezidentovi Republiky Kazachstán. Význam role Prezidenta v systému dělby moci lze odvodit i z toho, ţe část 3 Ústavy pojednávající o Prezidentovi se nachází hned po hlavě věnující se právům a svobodám občana a člověka a před všemi ostatními mocemi (v Ústavě z roku 1993 před částí o Prezidentovi byla část o Nejvyšší Radě Republiky). Článek 40 Ústavy stanoví, ţe Prezident Republiky je hlavou státu, symbolem a garantem jednoty národu a státní moci, práv a svobod člověka a občana, zástupcem státu uvnitř země a navenek. Kromě toho, v odstavci 3 téhoţ článku se uvádí, ţe Prezident zabezpečuje jednotné fungování všech státních mocí a jejich odpovědnost před národem, coţ podtrhuje zvláštní postavení Prezidenta v systému dělby moci. Avšak nelze říci, ţe Prezident je nad všemi mocemi. Jak vyplyne i z analýzy jednotlivých mocí v následujících podkapitolách, Prezident nemůţe zasahovat do moci soudní, moc zákonodárnou můţe vykonávat jen ve výjimečných případech a není ani hlavou moci výkonné, jak to bývalo dle Ústavy z roku 1993. 23
V článku 41 Ústavy jsou uvedeny obecné poţadavky na prezidentského kandidáta: musí být státním občanem Kazachstánu od narození, starší 40 let, plynule mluvit státním jazykem a trvale bydlet v Kazachstánu nejméně po dobu posledních 15 let. Další poţadavky jsou uvedeny v Ústavním zákoně o volbách, v článku 54.30 Tento článek stanoví, ţe kandidát na Prezidenta musí mít volební právo podle odstavců 2 a 3 článku 33 Ústavy (volební právo nemají občané, kteří byli soudem zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo ti, kteří se nacházejí ve vězení na základě pravomocného rozsudku soudu). Splnění kandidátem všech podmínek posuzuje Ústřední volební komise a to do pěti dnů od přijetí ţádosti od kandidáta. Tentýţ Ústavní zákon v článku 55 stanoví, ţe navrhovat kandidáty na Prezidenta mohou občanská sdruţení řádně registrována u příslušných orgánů (v tomto případě musí být doloţen i souhlas navrţeného kandidáta s účastí ve volbách) nebo samotní občané, kteří musejí získat podporu alespoň 1 % všech voličů a to minimálně ve dvou třetinách oblastí, městech celostátního významu a hlavním městě (článek 56 odstavec 2 Ústavního zákona o volbách). Za zvoleného se podle odstavce 5 článku 41 Ústavy povaţuje kandidát, který získá více, neţ 50 % hlasů všech voličů, kteří se voleb zúčastnili. Funkční období Prezidenta je 5 let, začíná slavnostním sloţením slibu a končí ujmutím úřadu nově zvoleným Prezidentem Republiky. Článek 42 odstavec 5 stanoví, ţe nikdo nesmí být Prezidentem víc jak dvě funkční období za sebou, výjimku tvoří pouze První Prezident Republiky Kazachstán Nursultan Nazarbayev. Článek 46 stanoví, ţe Prezident Republiky, jeho čest a důstojnost jsou nedotknutelné. Článek 47 pak určuje moţnost zbavení Prezidenta úřadu a to ve dvou případech. První případ je uveden v odstavci 1 citovaného článku a jde o nemoc, v důsledku které není Prezident schopen plnit své povinnosti. Rozhodnutí o zbavení úřadu je přijímáno Parlamentem na společné schůzi obou komor a to nejméně třemi čtvrtinami hlasů všech členů kaţdé z Komor. V druhém případě, o kterém pojednává odstavec 2, jde o velezradu. Minimálně jedná třetina členů Maţilisu musí vznést návrh na zahájení šetření v otázce velezrady, Maţilis pak můţe tento návrh schválit a to prostou většinou celkového počtu členů. Šetření zajišťuje Senát a jeho výsledky jsou pak projednány na společné schůzi obou Komor. Konečné rozhodnutí je schvalováno na společné schůzi obou Komor a to tří čtvrtinovou většinou všech členů kaţdé z komor. Článek 48 Ústavy pak stanoví, kdo se ujme úřadu 30
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o volbách Republiky Kazachstán ze dne 28.9.1995 číslo 2464
24
Prezidenta na dobu po zbavení Prezidenta úřadu aţ do zvolení nového Prezidenta. První na řadě je Předseda Senátu, po něm Předseda Maţilisu a Předseda Vlády. Jak jiţ bylo řečeno výše, Ústava z roku 1995 poskytla Prezidentovi rozsáhlé pravomoci. Dle ústavního zákona o Prezidentovi, který navazuje na Ústavu a podrobněji popisuje úlohy Prezidenta, můţeme tyto pravomoci rozdělit následovně31: zahraničněpolitické (zejména jednání o mezinárodních smlouvách a jejich podpis, podpis ratifikačních listin, přijímání pověřovacích a odvolávacích listin zastupitelských misí jiných států, pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí Republiky); pravomoci z oblasti zabezpečení obranyschopnosti a státní bezpečnosti (Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil Republiky, jmenuje a odvolává vrchní velení ozbrojených sil, v případě bezprostřední vnější hrozby státní bezpečnosti vyhlašuje válečný stav a mobilizaci, schvaluje vojenskou doktrínu Republiky, se souhlasem Senátu jmenuje předsedu Výboru pro národní bezpečnost Republiky); pravomoci ve vztahu k Parlamentu (Prezident vyhlašuje řádné a mimořádné parlamentní volby, jmenuje 15 senátorů a navrhuje kandidaturu Předsedy Senátu, předkládá Parlamentu návrh na změny a doplnění Ústavy, můţe určovat pořadí, ve kterém budou projednány návrhy zákonů, můţe se zúčastnit jakékoli schůze Parlamentu nebo jednotlivých Komor, můţe rozpustit Parlament nebo Maţilis); pravomoci ve vztahu k Vládě (Prezident se souhlasem Maţilisu jmenuje Předsedu Vlády a odvolává ho, dle návrhu Předsedy Vlády jmenuje jednotlivé členy Vlády, zvlášť jmenuje Ministra Obrany, Zahraničních věcí, Vnitra a Spravedlnosti, předsedá schůzím Vlády, na kterých se projednávají zvlášť důleţité otázky, přijímá nebo odmítá demisi Vlády a jejích členů, zrušuje nebo pozastavuje platnost aktů vydaných Vládou, zřizuje, reorganizuje a zrušuje orgány výkonné moci, které nejsou součástí Vlády);
31
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Prezidentovi Republiky Kazachstán ze dne 26.12.1995 číslo 2733, články 7-19.
25
pravomoci ve vztahu k Ústavní Radě (Prezident jmenuje Předsedu Ústavní Rady a dva její členy, obrací se v souladu s článkem 72 Ústavy na Ústavní Radu32, vznáší námitky na rozhodnutí Ústavní Rady); pravomoci ve vztahu k soudům a soudcům (v souladu s doporučením Nejvyšší Soudní Rady navrhuje Prezident Senátu kandidáty na Předsedu a členy Nejvyššího soudu, v souladu s doporučením Nejvyšší Soudní Rady jmenuje a odvolává předsedy a členy místních a jiných soudů); pravomoci ve vztahu k orgánům Státního zastupitelství (se souhlasem Senátu jmenuje Nejvyššího státního zástupce a odvolává ho, na návrh Nejvyššího státního zástupce jmenuje jeho náměstky, alespoň jednou čtvrtletně přijímá od Nejvyššího státního zástupce zprávu o stavu zákonnosti ve státě); pravomoci ve vztahu k jiným orgánům (týkají se především jmenování a odvolávání Předsedy Národní banky, Předsedy Účetního výboru kontrolujícího plnění státního rozpočtu, atd.); pravomoci ve vztahu k akimům33 (se souhlasem maslichatů Prezident jmenuje a odvolává akimy oblastí, měst celostátního významu a hlavního města, zrušuje nebo pozastavuje částečně či úplně platnost aktů akimů oblastí, měst celostátního významu a hlavního města, určuje postup pro jmenování nebo volbu akimů obcí, částí obcí, vesnic atd.); pravomoci spojené s referendem (Prezident rozhoduje o vyhlášení referenda a to buď z vlastní iniciativy, na návrh Parlamentu, Vlády nebo alespoň dvou set tisíc občanů Republiky, kteří mohou volit a pocházejí ve stejné míře ze všech oblastí, měst celostátního významu a hlavního města); další pravomoci (týkají se především kaţdoroční zprávy Prezidenta, přednášené celému národu, přijetí do státního občanství a zbavení státního občanství, milosti, azylu, formování Rady Státní Bezpečnosti, Administrace Prezidenta aj.). V rámci své činnosti vydává Prezident akty. Dle článku 45 Ústavy jde o výnosy a nařízení, která mají platnost po celém území Republiky. Ústavní zákon o Prezidentovi
32 33
Podrobněji o článku 72 Ústavy bylo pojednáno v části o Ústavní Radě Akimem je hlava místního orgánu výkonné moci
26
Republiky Kazachstán dále v článcích 21 a 22 upřesňuje, ve kterých případech se vydávají výnosy a ve kterých nařízení. Výnosy Prezidenta Republiky mají sílu normativně právních aktů a jsou vydávány v otázkách týkajících se zabezpečení jednotného fungování státních mocí, dále v případě právní úpravy otázek, které nepatří do zákonodárné pravomoci Parlamentu ani do zákonem stanovených kompetencí Vlády a jiných státních orgánů. Formou výnosu se dále rozhoduje v strategických otázkách hospodářského a sociálně politického rozvoje Republiky.34 Nařízení se vydávají v otázkách administrativních, operativních a individuálních. Kromě toho prostřednictvím nařízení Prezident jmenuje a odvolává všechny úředníky, kteří nemají ústavní status.35 Kromě toho v odstavci 2 článku 45 Ústavy se uvádějí dva zvláštní případy. První stanoví, ţe v otázkách války a míru (článek 53 pododstavec 4 Ústavy) vydává Prezident zákony. Druhý stanoví moţnost vydání Prezidentem výnosu, který bude mít sílu zákona a to v případě uvedeném v článku 61 odstavec 2 Ústavy. Tento odstavec předpokládá právo určení Prezidentem pořadí, ve kterém budou návrhy zákonů projednávány v Parlamentu, a také právo na vyhlášení návrhu zákona neodkladným. V tomto případě musí Parlament projednat návrh zákona do jednoho měsíce od jeho obdrţení. Neučiní-li tak, potom vydá Prezident v této otázce výnos, který má sílu zákona a bude platit aţ do okamţiku, kdy Parlament schválí zákon, upravující stejné otázky. Výnosy Prezidenta mohou být zrušeny jinými výnosy Prezidenta, nařízení se ruší výnosy nebo jinými nařízeními.36 Jak je vidět z výšeuvedeného, Prezident sice má rozsáhlé pravomoci, je ale přísně omezen jak Ústavou, tak v ní definovaným systémem brzd a protiváh.
34
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Prezidentovi Republiky Kazachstán ze dne 26.12.1995 číslo 2733, článek 21 35 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Prezidentovi Republiky Kazachstán ze dne 26.12.1995 číslo 2733, článek 22 36 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Prezidentovi Republiky Kazachstán ze dne 26.12.1995 číslo 2733, článek 24, odst.2.
27
2.2
Parlament Republiky Kazachstán
Činnost Parlamentu Republiky Kazachstán se řídí především Ústavou a Ústavním zákonem Republiky Kazachstán o Parlamentu Republiky Kazachstán a postavení jeho člena. Dvoukomorový Parlament vznikl na základě Ústavy z roku 1995, do té doby všechny ústavy předpokládaly jednokomorovou Nejvyšší Radu. Ukázalo se ale, ţe jednokomorový Parlament nestačí pro efektivní a demokratické fungování státu po získání nezávislosti v roce 1991, coţ se projevilo i v průběhu ústavní krize, o které uţ bylo řečeno výše. V článku 49 Ústavy je Parlament definován jako nejvyšší zastupitelský orgán Republiky vykonávající zákonodárné funkce. Článek 50 v odstavci 1 stanoví, ţe Parlament se skládá ze dvou Komor: horní komory Senátu a dolní komory Maţilisu. Senát se skládá ze dvou zástupců od kaţdé oblasti, měst celostátního významu a hlavního města Republiky. Kromě toho 15 senátorů jmenuje Prezident. Funkční období senátorů je 6 let. Volby do Senátu jsou nepřímé. Maţilis se skládá ze 107 členů, z nichţ 98 jsou voleni na základě stranických kandidátních listin ve všeobecných, přímých a rovných volbách a 9 jsou jmenováni Shromáţděním lidu Kazachstánu.37 Funkční období Maţilisu je 5 let. Lze říci, ţe Maţilis zastupuje všechny občany Republiky, kdyţto Senát zastupuje územně správní jednotky a jejich zájmy. Obecné poţadavky na kandidáta na člena Parlamentu jsou následující38: státní občanství Republiky Kazachstán; trvalý pobyt na území Republiky alespoň posledních 10 let; věk alespoň 30 let (pro Senát) a 25 let (pro Maţilis); vysokoškolské vzdělání a praxi v oboru alespoň 5 let (pouze pro kandidáta na senátora). Další poţadavky jsou uvedeny v odstavcích 2 a 3 článku 33 Ústavy a jsou spojeny s aktivním a pasivním volebním právem. Kandidát na senátora můţe být navrţen maslichaty39 oblastí, měst celostátního významu nebo hlavního města a to prostou většinou hlasů, nebo můţe navrhnout sám sebe a 37
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Parlamentu Republiky Kazachstán z 16.10.1995 číslo 2529, článek 4, odst. 4 38 Ústava Republiky Kazachstán, článek 51, odst. 4. 39 Maslichatem je místní zastupitelský orgán
28
v tomto případě musí získat podporu alespoň 10% voličů ze všech maslichatů oblasti, resp. města celostátního významu nebo hlavního města.40 Volby do Senátu probíhají na společné schůzi voličů, coţ jsou členové všech maslichatů oblasti, resp. města celostátního významu nebo hlavního města.41 Co se týče voleb do Maţilisu, kandidáty jsou navrhováni politickými stranami formou kandidátských listin, resp. Radou Shromáţdění lidu Kazachstánu, jde-li o 9 členů Maţilisu, které jmenuje Shromáţdění. Momentálně jsou v Maţilisu zastoupeny tři politické strany: Národně demokratická strana Nur Otan, demokratická strana Ak Ţol a Komunistická strana KNPK. Předsedové jednotlivých Komor jsou voleni členy Komor. Kandidáta na Předsedu Senátu navrhuje dle článku 9 odstavce 2 Ústavního zákona o Parlamentu Republiky Prezident. Kandidáta na Předsedu Maţilisu navrhují poslanci. Schůze Komor Parlamentu mohou probíhat odděleně nebo společně. Kvorum je dosaţeno, jsou-li přítomné alespoň dvě třetiny členů kaţdé z Komor. V článku 53 Ústavy jsou stanoveny případy, kdy Komory zasedají společně. Jde především o změny a doplnění Ústavy; schvalování zprávy Vlády a Účetního výboru o plnění státního rozpočtu; o otázky války a míru. V jiných případech probíhají schůze odděleně. Vzhledem k tomu, ţe Parlament Republiky je nejvyšším zákonodárným orgánem, výsledkem jeho činnosti jsou především zákony, včetně ústavních. Kromě toho Parlament vydává usnesení a kaţdá z Komor vydává rozhodnutí. Ţádný z těchto aktů vydávaných Parlamentem nebo jeho Komorami nesmí být v rozporu s Ústavou.42 Zákonodárný proces je popsán v článcích 61 a 62 Ústavy a v části 3 Ústavního zákona o Parlamentu Republiky Kazachstán. Jak jiţ bylo řečeno výše, právo zákonodárné iniciativy má Prezident, dále také členové Parlamentu a Vláda. Uplatnit toto právo lze pouze v Maţilisu. Návrhy zákonů musejí být nejdříve projednány odpovídajícím Výborem Maţilisu a aţ pak se dostanou ke hlasování. Přičemţ návrhy zákonů týkající se sníţení státních výnosů nebo zvýšení státních výdajů mohou být projednávány jenom za předpokladu, ţe Vláda tento návrh schválila.43 40
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o volbách Republiky Kazachstán od 28.9.1995 číslo 2464, článek 71 odst. 2 a článek 72 odst. 1 41 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o volbách Republiky Kazachstán od 28.9.1995 číslo 2464, článek 77 42 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Parlamentu Republiky Kazachstán z 16.10.1995 číslo 2529, článek 13 43 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Parlamentu Republiky Kazachstán z 16.10.1995 číslo 2529, článek 15 odst. 4
29
V článku 61 odstavec 3 Ústavy je dán taxativní výčet otázek, ve kterých Parlament vydává zákony. Jde o otázky spojené s nejdůleţitějšími společenskými vztahy, základními normami a zásadami týkajícími se: právní subjektivity fyzických a právnických osob, občanských práv a svobod, povinností a závazků fyzických a právnických osob; vlastnického práva a dalších věcných práv; základů organizace a činnosti státních orgánů a orgánů místní samosprávy, státní a vojenské sluţby; daní, poplatků a jiných povinných plateb; státního rozpočtu; otázek soudnictví a soudního řízení; vzdělávání, zdravotnictví a sociálního zabezpečení; privatizace podniků a jejich majetku; ochrany ţivotního prostředí; správního a územního dělení Republiky; zajištění obrány státu a národní bezpečnosti. Všechny ostatní vztahy jsou upravovány podzákonnými právními normami. Návrh zákona, který byl schválen nadpoloviční většinou všech členů Maţilisu, se ve lhůtě 60 dnů projednává v Senátu. Bude-li v Senátu schválen nadpoloviční většinou, postoupí se Prezidentovi, který by měl tento zákon do 10 dnů podepsat. Zamítne-li Senát návrh zákona, Maţilis můţe toto zamítnutí přehlasovat a to dvou třetinovou většinou všech hlasů. Pokud Senát návrh zákona znovu zamítne, nemůţe se tento návrh znovu projednávat. Navrhne-li Senát většinou hlasů všech členů změny nebo doplnění návrhu zákona, návrh se vrací do Maţilisu, který tyto změny buď většinou hlasů schválí a zákon se tedy povaţuje za přijatý, nebo většinou hlasů tyto změny a doplnění zamítne, a v tomto případě bude zapotřebí vyuţit dohadovacího postupu. Článek 20 Ústavního zákona o Parlamentu Republiky Kazachstán zvlášť řeší projednávání v Parlamentu případných námitek Prezidenta. Projednávání v Maţilisu musí proběhnout v jednoměsíční lhůtě. Maţilis můţe námitky Prezidenta buď schválit a zákon tím pádem bude povaţován za přijatý v redakci navrţené Prezidentem, nebo můţe přehlasovat námitky a to dvou třetinovou většinou, v tomto případě bude návrh zákona postoupen Senátu. 30
Senát můţe buď námitky Prezidenta schválit a zákon se bude povaţovat za přijatý, nebo je můţe přehlasovat dvou třetinovou většinou a v tomto případě se zákon povaţuje za platný v té redakci, v jaké byl poprvé přijat. Prezident musí takhle schválený zákon do měsíce podepsat. V článcích 55 a 56 Ústavy jsou uvedeny výlučné pravomoci Senátu a Maţilisu. Mezi výlučné pravomoci Senátu patří především jmenování a odvolání na návrh Prezidenta Předsedy a členů Nejvyššího soudu, souhlas se jmenováním Prezidentem Předsedy Národní banky, Nejvyššího státního zástupce a Předsedy Výboru pro národní bezpečnost, aj. Mezi výlučné pravomoci Maţilisu patří přijetí návrhů zákonů a ústavních zákonů, souhlas se jmenováním Prezidentem Předsedy Vlády, vyhlašování řádných Prezidentských voleb. Členové Parlamentu ztrácejí svůj mandát, ztratí-li státní občanství Republiky Kazachstán, odstěhují-li se trvale za hranice Kazachstánu nebo budou-li pravomocně odsouzeni. Členové Maţilisu mohou dále ztratit svůj mandát v případě, ţe politická strana, za kterou byli zvoleni, přestane existovat, nebo bude-li poslanec z této strany vyloučen, resp. dobrovolně z ní vystoupí.44 Kromě toho ztráta mandátu následuje i v případě rozpuštění Parlamentu, resp. Maţilisu, o němţ pojednává článek 63 Ústavy. Právo rozpuštění Parlamentu naleţí výhradně Prezidentovi, protoţe Prezident není součástí ţádné ze tří mocí a zodpovídá v první řádě za politickou stabilitu země. Případy, ve kterých Ústava stanoví Prezidentovi právo, nikoli však povinnost, rozpustit Parlament, jsou následující: shledá-li Prezident, ţe činnost Parlamentu destabilizuje politickou situaci v zemi; odmítne-li Parlament dvakrát za sebou schválit kandidaturu Předsedy Vlády; v případě politické krize vyvolané nepřekonatelnými spory mezi Komorami Parlamentu nebo Parlamentem a jinými státními mocemi.45 Na druhou stranu, v článku 63 odstavci 2 Ústavy je uvedeno, ţe nelze rozpustit Parlament v podmínkách výjimečného nebo válečného stavu, v posledních šesti měsících funkčního období Prezidenta a také před uplynutím jednoho roku od předchozího rozpuštění.
44
Ústava Republiky Kazachstán, článek 52 odst. 5 САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 375 [6] 45
31
2.3
Vláda Republiky Kazachstán
Vláda Republiky Kazachstán je hlavním orgánem výkonné moci a její činnost se řídí především Ústavou a Ústavním zákon Republiky Kazachstán o Vládě Republiky Kazachstán. Vláda Republiky Kazachstán je kolegiálním orgánem, který je odpovědný Prezidentovi Republiky. Jak jiţ bylo řečeno výše, Předsedu Vlády jmenuje Prezident Republiky se souhlasem Maţilisu. Na návrh Předsedy Vlády pak Prezident jmenuje jednotlivé členy Vlády. Funkční období Vlády je shodné s funkčním obdobím Prezidenta Republiky. Nově zvolenému Prezidentovi musí Vláda podat demisi.46 Nově zvolenému Maţilisu musí Předseda Vlády poloţit otázku o důvěře Vládě. Je to zdůvodněno tím, ţe předchozí Maţilis dával souhlas s kandidaturou Předsedy Vlády a nový Maţilis nemusí s touto kandidaturou souhlasit. Vysloví-li Maţilis nedůvěru Vládě, musí celá Vláda podat demisi. Prezident má deset dni na to, aby demisi buď přijal, nebo zamítl. Kromě toho můţe Prezident kdykoli odvolat Vládu nebo kteréhokoli jejího člena. Odvolání Předsedy Vlády znamená odvolání celé Vlády.47 Do jednoho měsíce od ujmutí úřadu musí Předseda Vlády předloţit Parlamentu program Vlády. Bude-li tento program zamítnut, musí Předseda Vlády do dvou měsíců předloţit nový program. Bude-li i tento program zamítnut, a to dvou třetinovou většinou hlasů členů kaţdé z Komor Parlamentu, znamená to vyslovení nedůvěry Vládě.48 Mezi hlavní funkce Vlády patří:49 vypracovávání základních směrů státní sociálně-ekonomické politiky a jejich realizace; vypracovávání státních programů; vypracovávání státního rozpočtu, jeho předloţení Parlamentu Republiky, zabezpečení plnění státního rozpočtu; vypracovávání a realizace opatření zaměřených na zpevnění finančního systému Republiky; provádění investiční politiky; správa státního majetku; určování systému a podmínek mzdové politiky, sociální ochrany občanů; 46
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Vládě Republiky Kazachstán ze dne 18.12.1995 číslo 2688, článek 4 Ústava Republiky Kazachstán, článek 70 48 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Vládě Republiky Kazachstán ze dne 18.12.1995 číslo 2688, článek 7 49 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Vládě Republiky Kazachstán ze dne 18.12.1995 číslo 2688, článek 9 47
32
vypracovávání a realizace základních programů rozvoje regionů, řešení meziregionálních problémů. V rámci své činnosti vydává Vláda usnesení, která jsou podepisována Předsedou Vlády a jsou platná na celém území Republiky. Kromě toho v otázkách administrativněorganizačních a operativních vydává Předseda Vlády nařízení, která jsou také obecně závazná. Jak usnesení Vlády, tak nařízení Předsedy Vlády mohou být zrušena buď Prezidentem, nebo Předsedou Vlády.50 V souladu s článkem 18 Ústavního zákona o Vládě zasedá Vláda Republiky alespoň jednou měsíčně. Zasedáním Vlády předsedá Předseda Vlády, ale projednává-li Vláda zvlášť důleţité otázky, předsedá zasedání Prezident Republiky. Od získání nezávislosti v roce 1991 měl Kazachstán celkem devět vlád. Momentálně vláda sestává z Předsedy, čtyř jeho zástupců a 18 ministrů.51
2.4
Soudní moc a státní zastupitelství
Soudní moc je jednou ze tří základních mocí a je upravena především Ústavou a Ústavním zákonem Republiky Kazachstán o Soudním systému a postavení soudců Republiky Kazachstán. Dle Ústavy je soudní moc vykonávaná jménem Republiky Kazachstán a má za cíl ochranu práv, svobod a zákonných zájmů občanů a institucí, a dále zabezpečení dodrţování Ústavy, zákonů a jiných právních předpisů.52 V odstavci 1 článku 75 Ústavy je uvedeno, ţe spravedlnost v Republice vykonávají pouze soudy, coţ poukazuje na odlišnost soudní moci od ostatních státních mocí. Zvláštní postavení soudní moci lze charakterizovat i úplnou nezávislostí soudců při výkonu své funkce. Soudce je podřízen pouze Ústavě a zákonům, nikdo nesmí zasahovat do činnosti soudu.53 Do činnosti soudů nemůţe zasahovat ani ţádná jiná státní moc. Prezident pouze jmenuje předsedy a soudce místních soudů, Senát vybírá Předsedu a soudce Nejvyššího soudu. Jinak ani zákonodárná, ani výkonná moc, ani Prezident Republiky nemohou ovlivnit ani kontrolovat soudní moc. Na druhou stranu, soudní moc má právo kontrolovat jak 50
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Vládě Republiky Kazachstán ze dne 18.12.1995 číslo 2688, článek 10 Údaje jsou převzaty z oficiálních webových stránek Vlády Republiky Kazachstán, http://ru.government.kz/structure/government, dne 20.1.2013 52 Ústava Republiky Kazachstán, článek 76 odst. 1 53 Ústava Republiky Kazachstán, článek 77 odst. 1 a 2 51
33
Parlament, tak jiné orgány státní moci a to prostřednictvím ţádosti, kterou jakýkoli soud můţe podat Ústavní Radě, shledá-li, ţe zákon nebo jiný právní předpis je v rozporu s Ústavou. Toto právo, které je uvedeno v článku 78 Ústavy, dává soudům moţnost ovlivňovat protiústavní normotvorbu jak Parlamentu, tak jiných státních orgánů.54 V článku 75 odstavec 3 Ústavy je uvedeno, ţe soudy Republiky jsou Nejvyšší Soud Republiky, místní a další soudy zřízené v souladu se zákonem. Místními soudy se rozumějí soudy krajské, městské soudy hlavního města a měst celostátního významu, okresní soudy, specializované soudy.55 Okresní soudy jsou soudy první instance, krajské soudy mohou být jak soudy první instance, tak odvolacími soudy. Nejvyšší soud Republiky je nejvyšším soudním orgánem Republiky Kazachstán, vykonává dohled nad činností místních a jiných soudů a podává výklad v otázkách soudní praxe.56 Tato třetí funkce Nejvyššího soudu řádí jej mezi aktivní tvůrce práva, navíc v článku 4 Ústavy je uvedeno, ţe normativní usnesení Nejvyššího soudu jsou součástí platného práva Republiky Kazachstán. Nejvyšší soud sestává ze tří kolegií: ve věcích občanskoprávních, trestněprávních a ve věcích dohledu. Co se týče specializovaných soudů, v souladu s Ústavním zákonem o soudním systému a postavení soudců Republiky Kazachstán zřídil Prezident Republiky svým výnosem ze dne 16.1.2001 první dva specializované hospodářské soudy a to ve městech Almaty a Karaganda. Specializované hospodářské soudy řeší spory mezi právnickými osobami a podnikateli. Tyto dva soudy byly zřízeny za účelem ověření nutnosti a efektivnosti jejich fungování. Prokázalo se, ţe tyto soudy jsou efektivní, a v roce 2002 byly zřízeny další specializované hospodářské soudy v hlavním městě Republiky Astaně a ve všech oblastech Republiky Kazachstán. Kromě toho stejným výnosem Prezidenta byly zřízeny specializované administrativní soudy v Almaty a Astaně.57 V roce 2007 byly v Almaty a Astaně zřízeny specializované soudy pro řešení sporů týkajících se nezletilých, nakonec v roce 2009 byly ve všech oblastech Republiky zřízeny specializované trestní soudy. Od roku 1998 je v článku 75 odstavci 2 uvedeno, ţe v případech stanovených zákonem je trestní řízení konáno za účastí porotců. V souladu s trestním řádem jde o zvlášť těţké trestné činy. 54
САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 418 [4] 55 Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Soudním systému a postavení soudců Republiky Kazachstán ze dne 25.12.2000 číslo 132, článek 3 odst. 2 56 Ústava Republiky Kazachstán, článek 81 57 Výnos Prezidenta Republiky Kazachstán o zřízení specializovaných hospodářských a administrativních soudů, ze dne 9.2.2002, číslo 803
34
Jednotnost soudního systému Republiky je zabezpečená společnými pro všechny soudy zásadami stanovenými Ústavou, jednotnou formou soudního řízení stanovenou zákony, jednotným postavením soudců zaručeným zákonem, pouţíváním všemi soudy práva Republiky Kazachstán a financováním soudů pouze ze státního rozpočtu.58 Zásady, kterými se musí řídit kaţdý soudce, jsou uvedeny v článku 77 odstavci 3 Ústavy. Patří mezi ně především presumpce neviny, zákaz opětovného stíhání za čin, za který uţ byla osoba pravomocně odsouzena, právo být vyslyšen soudem, právo nesvědčit proti sobě, manţelovi nebo blízkým příbuzným, právo na dodrţování zpovědního tajemství, vykládání jakýchkoli pochybnosti ve prospěch obviněného, aj. Soudcem můţe být občan Republiky Kazachstán, který dosáhl věku 25 let, má vysokoškolské právnické vzdělání, minimálně dva roky praxe v oboru a absolvoval kvalifikační zkoušku.59 Jak jiţ bylo řečeno výše, soudci jsou nezávislí a jsou podřízeni pouze Ústavě a zákonům. V souladu s Ústavou soudci nejsou zodpovědní z konkrétních případů, které rozhodují. Kromě toho v odstavci 2 článku 79 Ústavy je zakotvena nedotknutelnost soudců, coţ také zaručuje jejich nezávislost. Na závěr této podkapitoly by se mělo také pojednat o Nejvyšší Soudní Radě, která je jen okrajově zmíněna v odstavcích 4 a 5 článku 82 Ústavy. Podrobněji postavení a cíle tohoto orgánu určuje zákon o Nejvyšší Soudní Radě Republiky Kazachstán, který stanoví, ţe se jedná o poradní orgán při Prezidentovi Republiky Kazachstán. Tato Rada především zaručuje nezávislost a nedotknutelnost soudců, na základě soutěţe provádí výběr kandidátů na soudce krajského soudu a na základě výsledku soutěţe doporučuje kandidáta Prezidentovi Republiky, na základě doporučení předsedy Nejvyššího soudu posuzuje kandidáty na předsedu oblastního soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu a soudce Nejvyššího soudu a po posouzení doporučuje tyto kandidáty Prezidentovi Republiky, obrací se na Prezidenta Republiky ve věcech zdokonalování soudního systému a právního řádu, aj.60 Rada se skládá z Předsedy Nejvyšší Soudní Rady, Předsedy Ústavní Rady, Předsedy Nejvyššího Soudu, nejvyššího státního zástupce, ministra spravedlnosti, dvou senátorů, šesti
58
Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Soudním systému a postavení soudců Republiky Kazachstán ze dne 25.12.2000 číslo 132, článek 4 59 Ústava Republiky Kazachstán, článek 79 odst. 3 60 Zákon Republiky Kazachstán o Nejvyšší Soudní Radě Republiky Kazachstán ze dne 28.5.2001 číslo 203-2, článek 2
35
soudců (dvou soudců Nejvyššího soudu, dvou soudců oblastního soudu, dvou soudců okresního soudu), tajemníka Rady a dalších osob, které jmenuje Prezident Republiky.61 Rada zasedá alespoň 4 krát ročně. Státní zastupitelství Republiky Kazachstán sice nepatří do ţádné ze státních mocí, ale je zmíněno v Ústavě a nemůţe být opomenuto v této práci. Ústava věnuje státnímu zastupitelství článek 83, ve kterém jej definuje jako orgán dohlíţející nad přesným a jednotným dodrţováním zákonů Republiky Kazachstán a jiných právních předpisů, zastupuje zájmy státu před soudem a provádí v souladu se zákonem trestní stíhání, dohlíţí nad zákonností vyšetřovací činností, předběţného šetření, dohlíţí nad pouţíváním zákonů v oblasti mezinárodní právní spolupráce. Stejný článek v odstavci 2 stanoví úplnou nezávislost státního zastupitelství a jeho zodpovědnost pouze před Prezidentem Republiky. Tento vztah mezi Prezidentem a státním zastupitelstvím lze vysvětlit tím, ţe Prezident je garantem jednoty národa a státní moci, stability Ústavy, práv a svobod člověka. Tuto svou funkci realizuje Prezident mimo jiné i prostřednictvím hlavního dozorčího orgánu, tzn. státního zastupitelství.62 Dle Zákona o státním zastupitelství Republiky Kazachstán tvoří státní zastupitelství jednotný systém sestávající se z Nejvyššího státního zastupitelství, oblastních státních zastupitelstev, státních zastupitelstev měst celostátního významu a hlavního města Republiky, okresních, městských, specializovaných, vojenských a jiných státních zastupitelstev.63 Hlavou státního zastupitelství je Nejvyšší státní zástupce, kterého jmenuje Prezident se souhlasem Senátu na 5 let. Nejvyšší státní zástupce je v souladu s Ústavou nedotknutelný, nemůţe být trestně stíhán ani zatčen bez souhlasu Senátu, s výjimkou případů, kdy byl přistiţen na místě činu nebo jde-li o zvlášť těţké zločiny.64 Toto postavení Nejvyššího státního zástupce ještě více zdůrazňuje nezávislost státního zastupitelství. Jak jiţ bylo řečeno výše, státní zastupitelství není součástí ţádné ze státních mocí, nemá ţádné zákonodárné funkce ani moţnost zákonodárné iniciativy, nepatří do soustavy orgánů výkonné moci ani do moci soudní, i kdyţ v Ústavě je státní zastupitelství uvedeno v části věnované právě moci soudní. U soudu státní zástupce pouze zastupuje zájmy státu a 61
Zákon Republiky Kazachstán o Nejvyšší Soudní Radě Republiky Kazachstán ze dne 28.5.2001 číslo 203-2, článek 3 62 САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 451 [4] 63 Zákon Republiky Kazachstán o státním zastupitelství Republiky Kazachstán ze dne 21.12.1995 číslo 2709, článek 9 64 Ústava Republiky Kazachstán, článek 83 odst. 3
36
nemůţe nijak ovlivnit rozhodování soudce. Na druhou stranu, státní zastupitelství má řadu kontrolních pravomocí, které mohou někdy zasahovat do činnosti jiných státních orgánů. Např. státní zastupitelství má právo ţádat o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, které jsou v rozporu s Ústavou nebo zákony Republiky Kazachstán.65 Toto právo realizuje státní zastupitelství formou protestu podaného orgánu, jenţ pochybný právní předpis přijal.66 Kromě toho v souladu s odstavcem 12 článku 4 zákona o Státním zastupitelství shromaţďuje státní zastupitelství právní statistická data, jejichţ analýza umoţňuje hodnotit kvalitu a efektivitu právních předpisů, jejich soulad s Ústavou. Ţádný jiný státní orgán nemůţe provést podobnou komplexní analýzu, protoţe pouze státní zastupitelství má přístup ke všem odvětvím a částem právního řadu Republiky.67
2.5
Místní správa a samospráva
Republika Kazachstán je rozdělena na čtrnáct oblastí, dvě města celostátního významu a jedno město zvláštního postavení. Městy celostátního významu jsou hlavní město Republiky Astana a bývalé hlavní město Almaty. Zvláštní postavení má město Bajkonur, které je spolu s kosmodromem pronajato Rusku do roku 2050. Dále je v Kazachstánu celkem 28 velkých měst s obyvatelstvem nad 50 tis. lidí a 59 malých měst s obyvatelstvem pod 50 tis. lidí. V souladu s Ústavou Republiky Kazachstán místní správa se provádí prostřednictvím místních zastupitelských orgánů – maslichatů – a místních výkonných orgánů - akimatů. Místní výkonné orgány v čele s akimy jsou součástí jednotného systému výkonných orgánů Republiky Kazachstán, kdyţto místní zastupitelské orgány nepatří do systému orgánů zákonodárné moci. Maslichaty jsou spojeny s Parlamentem pouze v případě senátních voleb, o kterých uţ bylo pojednáno v kapitole věnované Parlamentu Republiky. Zákon o místní státní správě a samosprávě v Republice Kazachstán v článku 4 stanoví hned několik poţadavků a omezení jak pro akimaty, tak pro maslichaty. Patří sem zejména nepřípustnost rozhodování v rozporu s celostátní vnitřní a vnější, finanční a investiční politikou, dodrţování zájmů Republiky v oblasti zabezpečení národní bezpečnosti, zabezpečení dodrţování práv a zákonných zájmů občanů, zákaz přijetí rozhodnutí 65
Zákon Republiky Kazachstán o státním zastupitelství Republiky Kazachstán ze dne 21.12.1995 číslo 2709, článek 4 odstavec 3 66 Zákon Republiky Kazachstán o státním zastupitelství Republiky Kazachstán ze dne 21.12.1995 číslo 2709, článek 19 odstavec 2 67 САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 452 [4]
37
překáţejících formování jednotného pracovního, kapitálového, finančního trhu a trhu zboţí a sluţeb v rámci Republiky. Maslichaty jsou voleny v tajných přímých volbách. Funkční období členu Maslichatu je 5 let. Členem Maslichatu můţe být občan Republiky Kazachstán, který dovršil věku 20 let. Mezi povinnosti členu Maslichatu patří zejména bydlení na území správní jednotky, stálý kontakt s voliči, účast na schůzích maslichatu.68 Co do počtu členů, stanoví Zákon o místní státní správě a samosprávě v Republice Kazachstán následující počty: maslichat oblasti, měst Almaty a Astana má maximálně 50 členů; maslichat města má maximálně 30 členů; maslichat okresu má maximálně 25 členů.69 Maslichaty v rámci své správní jednotky mají docela široké pravomoci, které lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří pravomoci spojené s projednáním a schvalováním otázek připravených výkonnými orgány. Patří sem například schvalování plánů, ekonomických a sociálních programů rozvoje území, včetně schvalování místního rozpočtu, schvalování programů zaměřených na ochranu ţivotního prostředí, schvalování schématu správy území předloţeného akimem, aj.70 Je vidět, ţe maslichaty se aktivně podílejí na ekonomickém, sociálním a finančním řízení svého území. Druhou skupinu pravomocí tvoří pravomoci výlučné. Mezi ně lze zařádit například zabezpečení regulace pozemkových vztahů, projednávání zpráv vedoucích výkonných orgánů, aj. V rámci své činnosti vydávají maslichaty rozhodnutí, přičemţ rozhodnutí spojená se sníţením příjmů místního rozpočtu nebo se zvýšením jeho výdajů mohou být přijatá pouze se souhlasem akimatu. Tady lze vidět shodu s odstavcem 6 článku 61 Ústavy, který stanoví obdobný vztah mezi Parlamentem a Vládou Republiky při projednávání návrhů zákonů, které předpokládají sníţení státních příjmů nebo zvýšení státních výdajů. Rozhodnutí maslichatu, která se týkají práv, svobod a povinností občanů musejí být zveřejněna a jsou závazná na celém území správní jednotky.71
68
Zákon Republiky Kazachstán článek 21 69 Zákon Republiky Kazachstán článek 5 odst. 3 70 Zákon Republiky Kazachstán článek 6 odst. 1 71 Zákon Republiky Kazachstán číslo 148-2, článek 7
o místní státní správě v Republice Kazachstán ze dne 23.1.2001, číslo 148-2, o místní státní správě v Republice Kazachstán ze dne 23.1.2001, číslo 148-2, o místní státní správě v Republice Kazachstán ze dne 23.1.2001, číslo 148-2, o místní státní správě a samosprávě v Republice Kazachstán ze dne 23.1.2001,
38
Důleţitým právem maslichatu je moţnost vyslovení nedůvěry akimovi z iniciativy minimálně jedné pětiny členů. Hlasuje se nadpoloviční většinou, a v případě vyslovení nedůvěry, postoupí maslichat otázku o odvolání akima Prezidentovi Republiky, popř. nadřízenému akimovi.72 Toto ustanovení, které bylo doplněno do Ústavy v roce 2007, mělo za cíl posílení role maslichatů. Kromě toho maslichat musí vyslovit souhlas s kandidaturou akima navrţenou Prezidentem Republiky, akim pak musí projednat s maslichatem sloţení akimatu. To všechno upevňuje roli místních zastupitelských orgánů ve správě a má příznivý vliv na rozvoj demokracie. Orgány výkonné moci, tzv. akimaty, mají za cíl zabezpečení provádění celostátní politiky výkonné moci ve spojení se zájmy a potřebami rozvoje odpovídajícího území.73 Akimové oblastí, měst celostátního významu a hlavního města jmenuje se souhlasem maslichatů Prezident Republiky. Mezi základní pravomoci akimatů oblastí, resp. měst celostátního významu a hlavního města, patří především vypracování a předloţení maslichatům programu a plánů ekonomického a sociálního rozvoje, předloţení návrhu místního rozpočtu, poskytování maslichatu zprávy o plnění místního rozpočtu, správa majetku oblasti, resp. města celostátního významu nebo hlavního města, zabezpečení výstavby vodovodů, tepelných a elektrických sítí, zabezpečení výstavby a správy místních komunikací, koordinace činnosti okresních a dalších akimatů, aj.74 Okresní akimaty mají uţší pravomoci týkající se zejména zabezpečení plnění okresního rozpočtu, vytvoření příznivého investičního a podnikatelského klimatu v okresu, zabezpečení výstavby státního bydlení, aj.75Stejně jako oblastní akimat i okresní akimat je zodpovědný maslichatu. V souladu s výnosem Prezidenta Republiky jsou akimové okresů a jiných menších správních jednotek jmenovaní a odvolávaní akimem příslušné oblasti, resp. města celostátního významu nebo hlavního města.76 Jak jiţ bylo řečeno výše, dvě města mají zvláštní postavení. Jedná se o Almaty a Astanu.
72
Ústava Republiky Kazachstán, článek 87 odst. 5 Ústava Republiky Kazachstán, článek 87 odst. 1 74 Zákon Republiky Kazachstán o místní státní správě v Republice Kazachstán ze dne 23.1.2001 číslo 148-2, článek 27 75 Zákon Republiky Kazachstán o místní státní správě v Republice Kazachstán ze dne 23.1.2001 číslo 148-2, článek 31 76 Výnos Prezidenta Republiky Kazachstán o jmenování akimů okresů, měst oblastního významu, okresu oblastí, okresů měst celostátního významu a hlavního města, vesnic a aulů ze dne 19.5.2011, číslo 86 73
39
Astana je hlavním městem Republiky Kazachstán od roku 1998 a řídí se především Zákonem o postavení hlavního města Republiky Kazachstán, který stanoví, ţe Astana je politickým a správním centrem Republiky, kde sídlí Prezident, Parlament, Vláda, Ústavní Rada, Nejvyšší Soud, Nejvyšší státní zastupitelství a centrální výkonné orgány Republiky. Tentýţ zákon však stanoví, ţe některé orgány Republiky mohou mít sídlo mimo hlavní město.77 Jde např. o Národní banku Republiky Kazachstán, která sídlí v Almaty. Kromě toho v Astaně jsou uloţeny originály státní vlajky, státního znaku a Ústavy. Almaty je bývalým hlavním městem Republiky, jediným městem Kazachstánu, kde počet obyvatel přesahuje 1 mil. lidí, proto má Almaty zvláštní postavení, které je upraveno v Zákoně o zvláštním postavení města Almaty. Tento zákon v článku 1 definuje Almaty jako město celostátního významu.78 Obecně Almaty zůstává kulturním, vědeckým, finančním centrem. Jak akimaty, tak maslichaty obou těchto měst mají širší pravomoci ve srovnání s akimaty a maslichaty oblastí. Jde například o zabezpečování podmínek pro provedení mezinárodních akcí, řízení migračních procesů na území těchto měst, správy majetku měst. V případě Astany jde i o rozdělování pozemků patřících městu mezi státními orgány, aj. Co se týče místní samosprávy, Ústava sice předpokládá její existenci, ale zatím ještě nebyl schválen ţádný zákon, který by místní samosprávu upravoval v dostatečné míře.
77
Zákon Republiky Kazachstán o postavení hlavního města Republiky Kazachstán ze dne 20.5.1995 číslo 2301, článek 1 78 Zákon Republiky Kazachstán o zvláštním postavení města Almaty ze dne 1.7.1998 číslo 258-1
40
3. Práva a svobody člověka a občana V článku 1 Ústavy je uvedeno, ţe Republika Kazachstán je demokratickým, sekulárním, právním a sociálním státem, jehoţ nejvyššími hodnotami jsou člověk, jeho ţivot, práva a svobody. Kazachstán je signatářem nejrůznějších mezinárodních konvencí a paktů upravujících práva a svobody člověka a velká část z nich se promítla i do části 2 Ústavy Republiky, která je věnována občanským a lidským právům. Ústava Republiky Kazachstán se řídí následujícími zásadami právního postavení člověka: rovnost všech občanů a lidí, která není přímo uvedená v Ústavě, ale vyplývá z analýzy jejich článků (např. rovnost před zákonem a soudem v čl. 14); nikdo nesmí být zbaven svých práv a svobod, coţ znamená, ţe práva a svobody náleţejí kaţdému od narození, jsou absolutní a nezcizitelné a mohou být omezeny jen v případech stanovených v zákoně; garance práv a svobod, coţ znamená, ţe Ústava nejen poskytuje práva a svobody, ale i zabezpečuje jejich realizaci; jednotnost práv a povinností všech lidí.79 Práva a svobody uvedené v části 2 Ústavy lze rozdělit dvojím způsobem. Buď na práva a svobody, které náleţejí občanovi, a na práva a svobody, které náleţejí jakémukoli člověku na území Republiky, anebo na práva osobní, politická a ekonomická, kulturní a sociální. Pro účely této práce je vhodnější pouţit první členění.
3.1
Práva, svobody a povinnosti člověka Jak jiţ bylo řečeno výše, tato část Ústavy se opírá o mezinárodní právní akty
upravující tuto problematiku. V odstavci 2 článku 12 Ústavy je uvedeno, ţe práva a svobody člověka náleţejí kaţdému od narození, povaţují se za absolutní a nezcizitelné, a určují obsah a pouţití zákonů a jiných právních předpisů. Jde-li o práva osobní, musíme v první řadě zmínit právo na ţivot, které je zakotveno v článku 15. Tento článek byl pozměněn novelou z roku 2007. V odstavci 2 bylo dodáno 79
ШЕРЕТОВ, С.Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 28-29 [6]
41
ustanovení týkající se trestu smrti. Nově lze tento trest uloţit pouze ve výjimečných případech, jde-li o trest za teroristické akty, které měly za následek smrt lidí, a o zvlášť těţkých zločinech spáchaných v době války. Ale i v těchto případech má obviněný právo ţádat o milost. Tyto změny ukazují na pozitivní vývoj Republiky v oblasti uplatňování a ochrany práv a svobod člověka.80 Článek 16 zaručuje právo na osobní svobodu člověka. Nikdo nesmí být vzat do vazby bez sankce soudu, bez sankce lze osobu zadrţet maximálně na 72 hodin, přičemţ kaţdý zadrţený, vzatý do vazby nebo obviněný ze spáchání trestného činu má právo na právní pomoc. Článek 17 Ústavy pojednává o nedotknutelnosti lidské důstojnosti a zákazu mučení, násilí, poniţování a jiného podobného zacházení. Tento článek se v první řadě vztahuje na policisty, státní zástupce a další státní úředníky, které v rámci své práce mohou pouţívat podobné metody. Dle Ústavy a zákonů je to absolutně nepřípustné a stíhá se trestně.81 Kromě toho v dalších článcích garantuje Ústava svobodu projevu a tvorby a zákaz cenzury (čl. 20), právo svobody pohybu (čl. 21), právo na nedotknutelnost osobního ţivota, osobního a rodinného tajemství, právo na tajemství osobních vkladů a úspor, listovní tajemství, tajemství telefonních hovorů (čl. 18). Článek 22 garantuje svobodu náboţenského vyznání. Jak ještě bude podrobněji popsáno níţe, Kazachstán je mnohonárodnostní stát příznačný velkým počtem nejrůznějších náboţenství, která vyznávají jeho občané a osoby na území státu pobývající. Momentálně na území Kazachstánu je vyznáváno celkem 40 různých náboţenství. Proto je tady otázka svobody vyznání zvlášť důleţitá. V zákoně o náboţenské činnosti a náboţenských sdruţeních je uvedeno, ţe stát je oddělen od náboţenství a náboţenských sdruţení a dále, ţe ţádné náboţenství nesmí být vyhlášeno za státní ani hlavní.82 Kromě toho, Ústava v odstavci 4 článku 5 přímo zakazuje zřizování politických stran na náboţenském základě. Toto ustanovení má za cíl ochránit společnost, ve které se vyznává hodně různých náboţenství, před dominancí jednoho náboţenství nebo proměnu jednoho náboţenství ve státní náboţenství. V odstavci 2 článku 22 Ústavy je také definována rovnost všech lidí před 80
ШОЛИМОВА, А., Права и свободы человека гарантированы Конституцией, [Práva a svobody člověka jsou zaručeny Ústavou] [9] 81 САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 110 [4] 82 Zákon Republiky Kazachstán o náboţenské činnosti a náboţenských sdruţeních ze dne 11.10.2011 číslo 4834, článek 3
42
zákonem bez ohledu na náboţenské vyznání. Jde o to, ţe právo na svobodu vyznání nesmí podmiňovat nebo omezovat práva člověka a občana a jeho povinnosti před státem. Jako jedinou výjimku z tohoto striktního pravidla lze uvést pododstavec 7 odstavce 3 článku 77 Ústavy. Jde o právo duchovních osob nesvědčit proti osobám, které se jim zpovídaly. V článku 24 garantuje Ústava právo na práci a odpočinek, včetně práva na individuální a kolektivní spory a práva na stávku. Článek 25 stanoví nedotknutelnost obydlí. Článek 27 zakotvil ochranu státem manţelství a rodiny, mateřství, otcovství a dětství. Navíc tento článek stanoví nejen povinnost rodičů starat se o své děti, ale i povinnost zletilých a práceschopných dětí starat se o své rodiče. V článku 34 a 35 jsou uvedeny tří základní povinnosti vztahující se na všechny osoby pobývající na území Republiky. První je povinnost dodrţovat Ústavu a zákony Republiky Kazachstán, respektovat práva, svobody, čest a důstojnost jiných osob. Druhou povinností je respektovat státní symboly Republiky Kazachstán. Třetí povinností je odvádění daní, poplatků a jiných povinných plateb.
3.2
Práva a svobody občana Republiky Kazachstán Na začátku této podkapitoly musím zvlášť zdůraznit, ţe Kazachstán je velice
specifickou zemí, co se týče etnického sloţení. Od konce 19. století na území dnešního Kazachstánu probíhaly sloţité migrační procesy, které postupně měnily obyvatelstvo země. Do 20. let 20. století se do Kazachstánu stěhovali především Rusové a Ukrajinci, kteří zde dostávali půdu. Toto stěhování bylo podporováno státní politikou zaměřenou na osídlení kazašských zemí do té doby patřících převáţně kočovým kmenům Kazachů. Ve 20. a 30. letech 20. století hlad, represe a násilná kolektivizace způsobila velký odliv kazašského obyvatelstva zejména do Číny, Mongolska, Afghánistánu a dalších států. Ve 30. a 40. letech v důsledku represí a války do Kazachstánu bylo násilně přesídleno velké mnoţství lidí. Ze začátku šlo především o oběti represí, ve válečném období pak do Kazachstánu byli přemísťovaní zejména Němci, kteří od 17. století bydleli v Ukrajině a kolem řeky Volhy, dále Čečenci a zástupci jiných Kavkazských národů. Navíc, kvůli válce hodně lidí bylo do Kazachstánu evakuováno. Další vlna migrace nastala v polovině 50. let, kdy došlo k zahájení projektu Celina. V těchto letech do Kazachstánu přijíţdělo hodně zejména mladých lidí, kteří 43
tam zůstali. Dle sčítání lidu z roku 1897 tvořil podíl Kazachů 77% obyvatelstva83, kdyţto v roce 1989 byl tento podíl pouhých 40%.84 Po získání Kazachstánem nezávislosti začaly nové migrační procesy. Na jednou stranu z Republiky odjela velká část Němců, Rusů a zástupců jiných národů, na druhou stranu stát začal aktivně podporovat návrat tzv. oralmanů neboli potomků Kazachů, kteří emigrovali začátkem 20. století. Tyto procesy zase změnily etnické sloţení obyvatelstva, momentálně podíl Kazachů tvoří 63%. Kazachstán ale stále zůstává mnohonárodnostní zemí, kde bydlí představitelé 140 různých etnik, a je proto zapotřebí dodrţovat rovnováhu mezi jednotlivými etniky, zamezovat diskriminaci a moţným mezietnickým konfliktům. To vše je zohledněno i v Ústavě a zapříčinilo řádu zvláštnosti zejména v otázkách týkajících se získání státního občanství. Část 2 Ústavy Republiky Kazachstán začíná článkem 10 věnovaným státnímu občanství Republiky. Státní občanství je definováno v Zákoně o státním občanství jako pevné politicko-právní spojení osoby se státem, které odráţí souhrn jejich vzájemných práv a povinností.85 V článku 10 Ústavy je přímo uveden zákaz dvojího státního občanství pro občany Republiky, ale na druhou stranu tentýţ článek stanoví nemoţnost odebrání státního občanství a vyhnání za hranice státu. Občanství Republiky Kazachstán lze získat v první řadě narozením. Dále můţe získat občanství osoba, která trvale bydlí na území Republiky minimálně 5 let nebo je manţelem/manţelkou občana Republiky minimálně po dobu tří let. Tyto podmínky však neplatí například pro osoby, které mají velké zásluhy před Kazachstánem nebo na osoby, které opustily Kazachstán a pak se vrátily zpět za účelem trvalého pobytu a povaţují Kazachstán za svoji historickou vlast.86 Jde především o oralmany, o kterých jiţ bylo řečeno výše. Kromě toho, odstavec 2 článku 16 zákona o státním občanství stanoví moţnost získání státního občanství pro občany republik bývalého Sovětského svazu, kteří mají alespoň jednoho blízkého příbuzného občana Kazachstánu (jde o dítě, manţela, rodiče, sestru, bratra, dědečka nebo babičku). Ani pro tyto osoby není stanoveno ţádné povinné období pro pobyt na území.
83
První všeobecné sčítání lidu v Ruském Impériu v roce 1897 [12] ЛАБУТОВА, Т., Ежегодник Большой советской энциклопедии, [Ročník Velké Sovětské encyklopedie] [3] 85 Zákon Republiky Kazachstán o státním občanství Republiky Kazachstán ze dne 20.12.1991 číslo 1017-12, preambule 86 Zákon Republiky Kazachstán o státním občanství Republiky Kazachstán ze dne 20.12.1991 číslo 1017-12, článek 16 odst. 1 84
44
Občan Republiky se můţe občanství vzdát nebo ho můţe ztratit. Vzdání se občanství probíhá na základě ţádosti. Ţádost bude zamítnuta, je-li osoba trestně stíhána, nachází-li se osoba ve vězení na základě pravomocného rozsudku soudu, nebo je-li tato ţádost v rozporu se zájmy národní bezpečnosti.87 Ztrátu občanství upravuje článek 21 Zákona o státním občanství. Jde především o následující případy: byl-li občan zaměstnán v armádě, bezpečnostních orgánech, policii, justičních a jiných státních orgánech jiného státu; bylo-li občanství získáno na základě předloţení nepravdivých údajů; nezaregistroval-li se občan, který trvale bydlí v zahraničí, na konzulátu do tří let od získání povolení k trvalému pobytu; získal-li občan státní občanství jiného státu. V otázkách týkajících se poskytování a odebrání státního občanství Republiky Kazachstán rozhoduje výhradně Prezident Republiky. Občané státu mají širší práva, ale i větší okruh povinnosti. Jedním z nejdůleţitějších ustanovení je článek 11 Ústavy, který uvádí, ţe občan Republiky Kazachstán nesmí být vydán jinému státu, pokud to není v souladu s mezinárodními smlouvami. V tomtéţ článku Republika garantuje svým občanům ochranu a záštitu za svými hranicemi. Dalším právem, které náleţí jen občanům Republiky, je právo svobodně se sdruţovat. Toto právo se však nevztahuje na pracovníky orgánů státní bezpečnosti, justičních orgánů a soudce. V odstavci 2 článku 25 je stanovená důleţitá povinnost státu ve vztahu k občanům. Jde o zajištění bydlení. Některým skupinám občanů, které potřebují bydlení, stát poskytuje byty z vlastního bytového fondu. Dle zákona o bytových vztazích jde například o invalidy a účastníky druhé Světové Války, o účastníky jiných válek, např. války v Afghánistánu, o rodiny pečující o invalidní děti, o státní úředníky, příslušníky armády, aj.88 V odstavci 1 článku 6 Ústavy uznává stát a stejně chrání jak státní, tak soukromé vlastnictví. V článku 26 pak dává Ústava občanům právo vlastnit jakýkoli zákonně nabytý majetek a garantuje dědické právo.
87
Zákon Republiky Kazachstán o státním občanství Republiky Kazachstán ze dne 20.12.1991 číslo 1017-12, článek 20 88 Zákon Republiky Kazachstán o bytových vztazích ze dne 16.4.1997 číslo 94-1, článek 67 odst. 1
45
Občané Republiky Kazachstán dále mají právo na ochranu zdraví a bezplatnou lékařskou pomoc v rozmezí stanoveném v zákoně (čl. 29), právo na bezplatné střední vzdělání, které je povinné, a dále právo na bezplatné vysokoškolské vzdělání a to na základě soutěţe (čl. 30). Zajímavý je i článek 31, ve kterém se stát zavazuje chránit ţivotní prostředí, aby bylo vhodné pro zdraví a ţivot člověka. Toto ustanovení je spojeno s tím, ţe během posledních 50 let ţivotní prostředí Kazachstánu bylo značně poškozeno. Jde například o problém Aralského moře nebo zkoušky jaderných zbrání na polygonu v Semipalatinsku. To všechno mělo za následek nejen dlouhodobé poškození půdy, vod, ovzduší, ale i poškození zdraví lidí. Zakotvením tohoto ustanovení v Ústavě se stát zavazuje jak pomáhat lidem a oblastem poškozeným v důsledku lidské činnosti, tak i nepřipustit, aby k podobným poškozením došlo v budoucnu.89 Článek 33 určuje politická práva občanů, zejména právo volit a být volen, právo zúčastnit se referenda, aj. V odstavci 3 téhoţ článku je uvedeno, ţe právo volit a být volen nemají osoby, které byly soudně zbaveny způsobilosti k právním úkonům a osoby, které se nacházejí ve vězení na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Článek 32 pak uvádí právo pokojně se shromaţďovat. Mezi hlavní povinnosti občanů Republiky uvedené v článcích 36 aţ 38 Ústavy patří zejména povinnost bránit Republiku Kazachstán, chránit historické a kulturní dědictví, chránit přírodu a ţivotní prostředí.
89
САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], s. 126 [4]
46
3.3
Státní instituce založené za účelem ochrany práv a svobod občana a člověka Základní institucí ochrany práv a svobod člověka a občana je Prezident Republiky
Kazachstán. V odstavci 2 článku 40 Ústavy je uvedeno, ţe Prezident je garantem práv a svobod člověka a občana. Další důleţitou institucí je Parlament Republiky, který realizuje ochranu práv a svobod prostřednictvím své zákonodárné činnosti. Existují však i další instituce, které se v různé míře zabývají ochranou práv a svobod lidí. Jde o Shromáţdění lidu Kazachstánu, Komisi pro lidská práva a Ombudsmana. Shromáţdění lidu Kazachstánu, o němţ uţ bylo zmíněno výše, je ústavním orgánem v čele s Prezidentem Republiky, který má za cíl ochranu práv a svobod lidí bez ohledu na jejich etnickou příslušnost. Jak jiţ bylo řečeno výše, Kazachstán je mnohonárodnostním státem a proto bylo zapotřebí zřídit orgán, který by integroval jednotlivá etnika, zamezoval mezietnickým konfliktům a diskriminaci. Mezi základní principy fungování Shromáţdění patří zejména přednost práv a svobod člověka a občana, přednost zájmů lidu a státu, rovnost práv a svobod člověka a občana bez ohledu na jeho rasu, národnost, jazyk, vztah k náboţenství.90 Shromáţdění lidu Kazachstánu nejen volí 9 členů Maţilisu, aby v Parlamentu byly zastoupeny zájmy etnických skupin, ale provádí širokou činnost zaměřenou na podporu jednotlivých etnik. Díky činnosti Shromáţdění v zemi funguje 88 škol, kde studium probíhá v tádţickém, ujgurském, ukrajinském a jiných jazycích. Dále v zemi funguje 195 lingvistických center, kde jak děti, tak dospělí se mohou naučit 30 různých jazyků etnik Kazachstánu. V Republice se vydává 35 etnických časopisů a novin, 6 z nich podporuje stát. Ve všech oblastech fungují tzv. Domy Přátelství, v Astaně od roku 2006 funguje Palác Míru, kde probíhají schůze Shromáţdění a kaţdoročně se uskutečňuje Kongres představitelů světových a tradičních náboţenství.91 To všechno zamezuje diskriminaci a zaručuje klidný a souhlasný ţivot pro všechny etnické a náboţenské skupiny. Komise pro lidská práva je poradním orgánem při Prezidentovi Republiky, jehoţ hlavním cílem je pomoc při zdokonalování mechanismů ochrany práv a svobod občanů a lidí. V rámci své činnosti Komise projednává dopisy občanů, cizích státních příslušníků, osob bez státní příslušnosti a institucí určené Prezidentovi nebo přímo Komisi a obsahující informace o 90
Zákon Republiky Kazachstán o Shromáţdění lidu Kazachstánu ze dne 20.10.2008 číslo 70-4, článek 5 Údaje jsou převzaty z oficiálních webových stránek Shromáţdění lidu Kazachstánu 15.1.2013 a jsou dostupné z: http://www.assembly.kz/10/ 91
47
porušení práv a svobod občana a člověka; projednává návrhy státních orgánů, občanských sdruţení a občanů týkající se pravomoci Komise; vypracovává návrhy na zdokonalování mechanizmů ochrany práv a svobod člověka a občana a předkládá je Prezidentovi Republiky; analyzuje zákony a jiné právní předpisy týkající se ochrany práv a svobod člověka a občana, zúčastňuje se přípravy návrhů zákonů upravujících tuto problematiku, aj.92 Instituce ombudsmana byla zřízena v Kazachstánu v roce 2002. Ombudsman je jmenován Prezidentem Republiky po poradě s Parlamentem, funkční období ombudsmana je 5 let. Hlavní činností ombudsmana je ochrana práv a svobod člověka a občana před státními orgány. Ombudsman doplňuje jiţ existující instituce ochrany práv a svobod člověka a občana.
92
Řád o Komisi pro lidská práva schváleny Výnosem Prezidenta Republiky Kazachstán ze dne 19.3.2003 číslo 1042, odstavec 4
48
Závěr Kazachstán je ve mnoha ohledech zajímavou a zvláštní zemí, která v posledních dvou desetiletích proţila velké proměny. Po získání nezávislosti byla přijatá první Ústava, která ustanovila v Republice parlamentní formu vlády. Toto se však ukázalo jako nevhodné řešení, které přivedlo zemi k ústavní krizi. Tato krize byla vyřešena schválením nové Ústavy v roce 1995. Nová Ústava zaloţila prezidentskou formu vlády, která je nejvhodnější pro podmínky a mentalitu Kazachstánu a také příhodnější z hlediska historického. I kdyţ někteří kritici tvrdí, ţe Prezident má neomezenou moc, ve skutečnosti jak Ústava, tak ústavní zákony velice přesně stanoví okruh pravomocí Prezidenta, a doposud nebyl zaznamenán ani jeden případ, kdy by Prezident své pravomoci překročil. Nová Ústava zakotvila pevné rozdělení mocí a přísný systém brzd a protiváh, který efektivně funguje a zaručuje demokratický rozvoj státu. Ovšem nelze tvrdit, ţe vztahy mezi jednotlivými mocemi jsou ideální a souhlasné, ale v této etapě rozvoje je důleţité, ţe kaţdá ze státních mocí uspokojivě plní své úkoly a zaručuje tak stabilní rozvoj státu. Doposud byla Ústava pozměněna pouze třikrát, coţ poukazuje na její rigiditu a zvláštní postavení v právním systému a také na stabilitu celého právního systému země. Všechny tyto změny, o kterých bylo podrobně projednáno v této práci, byly zaměřeny na posílení demokracie v zemi a na zlepšení fungování státního aparátu. Velká pozornost je v Kazachstánu věnována i ochraně práv a svobod člověka a občana, coţ je odůvodněno jednak snahou dodrţovat mezinárodní smlouvy a pakty, jednak zachovat klid a společenský souhlas uvnitř země. Ústava Republiky Kazachstán a na ni navazující zákony jsou v mnoha ohledech specifické, protoţe musejí zohledňovat zejména mnohonárodnostní sloţení obyvatelstva země, sloţité historické souvislosti a snahu země co nejrychleji dostát se mezi vyspělé a demokratické státy. Některé věcí nejsou doposud právně vyřešeny, i kdyţ Ústava se o nich zmiňuje, pořád chybí potřebné zákony. Nesmíme však zapomínat, ţe Kazachstán nikdy neexistoval jako samostatný stát a poprvé nabyl nezávislosti teprve v roce 1991. Od té doby se muselo vyřešit hodně důleţitých otázek a souvislostí, které však potřebují čas, aby fungovaly tak, jak mají. Rozsah této práce sice neumoţnil detailnější analýzu Ústavy a jednotlivých souvislostí, nicméně splňuje tato práce svůj hlavní cíl, tzn. seznamuje české čtenáře se základními charakteristikami Ústavy Republiky Kazachstán, jejím vývojem a specifiky. 49
Seznam použitých zákonů a jiných právních předpisů 1. Ústava Republiky Kazachstán ze dne 30.8.1995 se změnami a doplněními ze dne 7.10.1998 číslo 284-1, 21.5.2007 číslo 254-3, 2.2.2011 číslo 403-4. Sbírka Parlamentu Republiky Kazachstán, 1996, č. 4. Dostupná z: http://www.constitution.kz/ 2. Ústava
Republiky
Kazachstán
ze
dne
28.1.1993.
Dostupná
z:
http://www.carudo.kz/647 3. Ústava
Kazašské
SSR
ze
dne
20.4.1978.
Dostupná
z:
http://www.worldstatesmen.org/Consitution_of_KazSSR-1978.pdf 4. Deklarace Kazašské SSR o státní suverenitě Kazašské Sovětské Socialistické Republiky ze dne 25.10.1990. Dostupná z: http://www.kazpravda.kz/c/1007102532 5. Ústavní zákon Republiky Kazachstán o státní nezávislosti Republiky Kazachstán ze dne 16.12.1991, číslo 1007-12. Sbírka Nejvyšší Rady, 1991, číslo 51. Dostupný z: http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00089&ogl=all 6. Ústavní zákon Republiky Kazachstán o celostátním referendu ze dne 2.11.1995, číslo 2592.
Kazašská
pravda
ze
dne
4.11.1995.
Dostupný
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00011&ogl=all 7. Zákon Republiky Kazachstán o změnách a doplněních do Ústavy ze dne 7.10.1998, číslo
284-1.
Kazašská
pravda
ze
dne
8.10.1998.
Dostupný
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=03325&ogl=all 8. Zákon Republiky Kazachstán o změnách a doplněních do Ústavy ze dne 21.5.2007, číslo
254-3.
Kazašská
pravda
ze
dne
22.5.2007.
Dostupný
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=03562&all=all 9. Zákon Republiky Kazachstán o doplnění do Ústavy ze dne 2.2.2011, číslo 403-4. Kazašská
pravda
ze
dne
3.2.2011.
Dostupný
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=04904&all=all 10. Zákon Republiky Kazachstán O normativně-právních aktech ze dne 24.3.1998, číslo 213-1.
Sbírka
Parlamentu,
1998,
číslo
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00121&uro=08005
50
2.
Dostupný
z:
11. Zákon Republiky Kazachstán o mezinárodních smlouvách ze dne 30.5.2005, číslo 543.
Kazašská
pravda
ze
dne
4.6.2005.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=03135&ogl=all 12. Výnos Prezidenta Republiky Kazachstán, který má silu zákona, o postupu při uzavírání, plnění a odstoupení od mezinárodních smluv od 12.12.1995, číslo 2679. Kazašská
pravda
ze
dne
15.12.1995.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=01723&ogl=all 13. Ústavní zákon Republiky Kazachstán O Ústavní Radě Republiky Kazachstán ze dne 29.12.1995, číslo 2737. Sbírka Nejvyšší Rady, 1995, číslo 24. Dostupné z: http://www.pavlodar.com/zakon/info.html?dok=00128 14. Ústavní zákon Republiky Kazachstán o volbách ze dne 28.9.1995, číslo 2464. Sbírka Nejvyšší
Rady,
1995,
číslo
17.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00008 15. Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Prezidentovi ze dne 26.12.1995, číslo 2733. Sbírka
Nejvyšší
Rady,
1995,
číslo
24.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00007&ogl=all 16. Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Parlamentu ze dne 16.10.1995, číslo 2529. Sbírka
Nejvyšší
Rady,
1995,
číslo
21.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00155&ogl=all 17. Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Vládě ze dne 18.12.1995, číslo 2688. Sbírka Nejvyšší
Rady,
1995,
číslo
23.
Dostupný
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00130 18. Ústavní zákon Republiky Kazachstán o Soudním systému a postavení soudců ze dne 25.12.2000,
číslo
132.
Sbírka
Parlamentu,
2000,
číslo
23.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00450 19. Výnos Prezidenta Republiky Kazachstán o zřízení specializovaných hospodářských a administrativních soudů ze dne 9.2.2002,
číslo 803. Kazašská pravda ze dne
13.2.2002. Dostupný z: http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=01592&all=all 20. Zákon Republiky Kazachstán o Nejvyšší Soudní Radě ze dne 28.5.2001, číslo 203-2. Kazašská
pravda
ze
dne
2.6.2001.
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00835&all=all
51
Dostupné
z:
21. Zákon Republiky Kazachstán o státním zastupitelství ze dne 21.12.1995, číslo 2709. Sbírka
Nejvyšší
Rady,
1995,
číslo
24.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00129 22. Zákon Republiky Kazachstán o místní státní správě v Republice Kazachstán ze dne 23.1.2001,
číslo
148-2.
Sbírka
Parlamentu,
2001,
číslo
3.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00489 23. Výnos Prezidenta Republiky Kazachstán o jmenování akimů okresů, měst oblastního významu, okresu oblastí, okresů měst celostátního významu a hlavního města, vesnic a aulů ze dne 19.5.2011, číslo 86. Kazašská pravda ze dne 21.5.2011. Dostupné z: http://www.nomad.su/?a=3-201106140039 24. Zákon Republiky Kazachstán o postavení hlavního města Republiky Kazachstán ze dne 20.5.1998, číslo 230-1. Sbírka Parlamentu, 1998, číslo 7. Dostupný z: http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00067&uro=08001 25. Zákon Republiky Kazachstán o zvláštním postavení města Almaty ze dne 1.7.1998, číslo
258-1.
Sbírka
Parlamentu
1998,
číslo
14.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=01415&ogl=all 26. Zákon Republiky Kazachstán o náboţenské činnosti a náboţenských sdruţeních ze dne 11.10.2011, číslo 483-4. Kazašská pravda ze dne 15.10.2011. Dostupné z: http://www.pavlodar.com/zakon/index.html?dok=05000 27. Zákon o státním občanství Republiky Kazachstán ze dne 20.12.1991, číslo 1017-12. Sbírka
Nejvyšší
Rady,
1991,
číslo
52.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00088&ogl=all 28. Zákon Republiky Kazachstán o bytových vztazích ze dne 16.4.1997, číslo 94-1. Sbírka Parlamentu, 1997, číslo 8. Dostupné z: http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00114 29. Zákon Republiky Kazachstán o Shromáţdění lidu Kazachstánu ze dne 20.10.2008, číslo
70-4.
Kazašská
pravda
ze
dne
21.10.2008.
Dostupné
z:
http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=04187&ogl=all 30. Řád o Komisi pro lidská práva schváleny Výnosem Prezidenta Republiky Kazachstán ze dne 19.3.2003, číslo 1042. Kazašská pravda ze dne 21.3.2003. Dostupné z: http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=02766&ogl=all
52
Seznam použité literatury 1. АЩЕУЛОВ, А., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], Almaty: KazGJA, 2001, s. 656, ISBN 9965-562-49-0 2. БАИШЕВ, Ж., Казахстан: этапы государственности [Kazachstán: etapy státnosti], Almaty: Ţeti Ţargy, 1997, s. 488, ISBN 5-7667-4052-2 3. ЛАБУТОВА, Т., Ежегодник Большой советской энциклопедии, [Ročník Velké Sovětské encyklopedie], Moskva: Sovětská encyklopedie, 1990, s. 560, ISBN 5-85270-041-X 4. САПАРГАЛИЕВ, Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], Almaty: Ţeti Ţargy, 2007, s. 544, ISBN 9965-11-275-4 5. СУЛТАНОВ, Б.К., Казахстан: 20 лет независимости, [Kazachstán: 20 let nezávislosti], Almaty: KISI, 2011, s. 408, ISBN 978-601-7242-34-3 6. ШЕРЕТОВ, С.Г., Конституционное право Республики Казахстан, [Ústavní právo Republiky Kazachstán], Almaty: Daneker, 2002, s. 184, ISBN 9965-632-08-1
Seznam použitých článků 7. ЖУБАНОВА, А., Знать родной язык престижно, [Mluvit v mateřštině je důstojné], In: Прикаспийская Коммуна [online], 5.10.2011, [cit. 15.12.2012]. Dostupné z: http://pricom.kz/?p=6340 8. РОГОВ, И., Конституционный контроль: становление и развитие, [Ústavní kontrola: vznik a vývoj], In: Kazašská pravda, 29.12.2010, [cit. 22.12.2012]. Dostupné z: http://www.kazpravda.kz/c/1293591531 9. ШОЛИМОВА, А., Права и свободы человека гарантированы Конституцией, [Práva a svobody člověka jsou zaručeny Ústavou], In: Zakon.kz [online], 30.7.2010, [cit. 10.1.2013]. Dostupný z: http://www.zakon.kz/179963-prava-i-svobodycheloveka-garantirovany.html 10. Конституция 1993 года [Ústava z roku 1993], In: Dějiny Kazachstánu [online], 8.10.2008, [cit. 12.12.2012]. Dostupné z: http://www.elimai.kz/konstituciya-1993goda.html 11. Политический кризис марта 1995 года и его последствия, [Politická krize v březnu 1995 a její následky], In: Dějiny Kazachstánu [online], 8.10.2008, [cit. 20.12.2012]. Dostupné z: http://www.elimai.kz/politicheskij-krizis-marta-1995-godai-ego-posledstviya.html 12. První všeobecné sčítání lidu v Ruském Impériu v roce 1897, Petrohrad, 1903-1905. Dostupné z: http://demoscope.ru/weekly/ssp/emp_lan_97_uezd.php 53
Seznam použitých webových zdrojů 1. Webové stránky Prezidenta Republiky Kazachstán www.akorda.kz 2. Webové stránky Parlamentu Republiky Kazachstán www.parlam.kz 3. Webové stránky Vlády Republiky Kazachstán www.government.kz 4. Webové stránky Shromáţdění lidu Kazachstánu www.assembly.kz 5. Webové stránky Ústavní Rady Republiky Kazachstán www.constcouncil.kz 6. Webové stránky Nejvyššího soudu Republiky Kazachstán www.supcourt.kz 7. Webové stránky Nejvyššího státního zastupitelství www.prokuror.gov.kz 8. Webové stránky Ombudsmana Republiky Kazachstán www.ombudsman.kz
Seznam příloh 1. Ústava Republiky Kazachstán z roku 1995 přeloţená do češtiny 2. Krátké informace o Republice Kazachstán 3. Administrativní členění Republiky Kazachstán 4. Státní symboly Republiky Kazachstán
54
Přílohy
55
Příloha 1
Příloha č. 1 Ústava Republiky Kazachstán Přijatá v celostátním referendu 30. srpna 1995 My, lid Kazachstánu, sjednocený společným historickým osudem, vytváříme stát na odvěké kazašské půdě, považujeme se za mírumilovnou občanskou společnost, které jsou vlastní ideály svobody, rovnosti a jednoty, chceme obsadit odpovídající místo ve světovém společenství, uvědomujeme si svoji odpovědnost před stávající a budoucími generacemi, vycházíme ze svého suverénního práva a přijímáme tuto ÚSTAVU. Část první. Základní ustanovení Článek 1 1. Republika Kazachstán je demokratickým, sekulárním, právním a sociálním státem, jehoţ nejvyššími hodnoty jsou člověk, jeho ţivot, práva a svobody. 2. Základními zásadami fungování Republiky jsou: společenská jednota a politická stabilita, ekonomický rozvoj ve prospěch celého národa, kazachstánský patriotismus, rozhodování o nejdůleţitějších státních otázkách demokratickými metodami, včetně hlasování v státním referendu nebo v Parlamentu. Článek 2 1. Republika Kazachstán je unitárním státem a prezidentskou republikou. 2. Svrchovanost Republiky se vztahuje na celé území. Stát zabezpečuje celistvost, nedotknutelnost a nezcizení celého svého území. 3. Správní a územní členění Republiky, status jejího hlavního města stanoví zákon. Hlavním městem Kazachstánu je Astana. 4. Názvy Republika Kazachstán a Kazachstán jsou si rovné.
1
Příloha 1
Článek 3 1. Jediným zdrojem státní moci je lid. 2. Lid vykonává moc prostřednictvím celostátního referenda a svobodných voleb a deleguje vykonávání moci na státní orgány. 3.
Nikdo nemůţe přivlastnit moc v Republice Kazachstán. Přivlastnění moci je trestáno ze zákona. Právo vystupovat jménem lidu naleţí Prezidentovi, Parlamentu Republiky v rámci jeho ústavních pravomocí. Vláda Republiky a další státní orgány vystupují jménem státu v rámci delegovaných pravomocí.
4. Státní moc v Republice je jednotná a uplatňuje se na základě Ústavy a zákonů, v souladu se zásadou rozdělení na zákonodárnou, výkonnou a soudní a vzájemné spolupráce s pouţitím systému brzd a protivah. Článek 4 1. Platným právem Republiky Kazachstán jsou ustanovení Ústavy, odpovídajících zákonů, dalších právních norem, mezinárodních smluv a dalších závazků Republiky, a dále usnesení Ústavní Rady a Nejvyššího soudu Republiky. 2. Ústava má nejvyšší právní moc a platí na celém území Republiky. 3. Mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány Republikou, mají přednost před zákony a uplatňují se přímo, s výjimkou případů, kdy z mezinárodní smlouvy vyplývá, ţe pro její uplatnění je zapotřebí samostatný zákon. 4. Všechny zákony, mezinárodní smlouvy, podepsané Republikou, jsou zveřejňovány. Zveřejnění právních aktů týkajících se práv, svobod a povinností občanů je nezbytnou podmínkou jejich uplatnění. Článek 5 1. V Republice Kazachstán se uznává ideologická a politická různorodost. Nepřipouští se zaloţení politických stran uvnitř státních orgánů. 2. Občanská sdruţení jsou si před zákonem rovná. Nepřipouští se nezákonné zásahy státu do činnosti občanských sdruţení a zásahy občanských sdruţení do fungování státu nebo přenášení funkcí státních orgánů na občanská sdruţení. 3. Zakazuje se zaloţení a činnost občanských sdruţení, jeţ mají za cíl změnu ústavního pořádku, porušení celistvosti Republiky, ohroţení státní bezpečnosti, podněcování sociální, rasové, národní, náboţenské, třídní a kmenové nenávisti, a dále zaloţení zákonem nestanovených ozbrojených jednotek. 2
Příloha 1
4. V Republice se nepřipouští činnost politických stran a odborových svazů jiných států, stran fungujících na náboţenském základě, a dále se nepřipouští financování politických stran a odborových svazů zahraničními právnickými nebo fyzickými osobami, jinými státy nebo mezinárodními organizacemi. 5. Činnost zahraničních náboţenských organizací na území Republiky, a dále jmenování zahraničními náboţenskými centry vedoucích náboţenských organizací probíhá za koordinace odpovídajících státních orgánů Republiky. Článek 6 1. Republika Kazachstán uznává a chrání jak státní, tak soukromé vlastnictví. 2. Vlastnictví zavazuje, uplatnění vlastnického práva má zároveň slouţit společenskému blahobytu. Subjekty a objekty, objem a limity vykonávání vlastnických práv, záruky jejich ochrany stanoví zákon. 3. Půda, její hlubiny, vody, rostliny a ţivočiši, další přírodní zdroje jsou majetkem státu. Půda můţe být i soukromým majetkem za podmínek stanovených zákonem. Článek 7 1. Státním jazykem Republiky Kazachstán je kazaština. 2. Ve státních organech a organech místní samosprávy spolu s kazaštinou se oficiálně uţívá ruština. 3. Stát pečuje o vytvoření podmínek pro studium a rozvoj jazyků lidu Kazachstánu. Článek 8 Republika Kazachstán respektuje zásady a normy mezinárodního práva, provádí politiku spolupráce a dobrých sousedských vztahů mezi státy, jejich rovnosti a nezasahování do vnitřních záleţitostí jiných států, mírového řešení mezinárodních sporů, odmítá pouţívat ozbrojené sily jako první. Článek 9 Státní symboly Republiky Kazachstán jsou Vlajka, Znak a Hymna. Jejich popis a pouţívání upraví zákon.
3
Příloha 1
Část druhá. Člověk a občan Článek 10 1. Nabývání a pozbývání státního občanství Republiky Kazachstán stanoví zákon. Státní občanství je jediné a rovné bez ohledu na to, na jakém základě bylo nabyto. 2. Občan Republiky nemůţe za ţádných okolností být zbaven státního občanství, práva na změnu státního občanství a nemůţe být vyhnán z Kazachstánu. 3. Státnímu občanovi se nepřiznává státní občanství jiného státu. Článek 11 1. Občan Republiky Kazachstán nemůţe být vydán jinému státu, pokud to není stanoveno mezinárodními smlouvami. 2. Republika garantuje svým občanům ochranu a pomoc v zahraničí. Článek 12 1. Republika Kazachstán uznává a zaručuje práva a svobody člověka v souladu s Ústavou. 2. Práva a svobody člověka naleţí kaţdému od narození, jsou absolutní a nezrušitelné, a určují obsah a pouţití zákonů a dalších normativních aktů. 3. Občanovi Republiky náleţejí z občanství vyplývající práva a povinnosti. 4. Cizincům a lidem bez občanství náleţejí stejná práva a povinnosti jako občanům, pokud to Ústava, zákony nebo mezinárodní smlouvy nestanoví jinak. 5. Realizace práv a svobod člověka a občana nesmí porušovat práva a svobody jiných osob, zasahovat do Ústavního pořádku a společenské mravnosti. Článek 13 1. Kaţdý má právo na uznání své právní subjektivity a má právo na obhajobu svých práv a svobod, a to jakýmikoli zákonnými prostředky, včetně nutné obrany. 2.
Kaţdý má právo na soudní ochranu svých práv a svobod.
3. Kaţdý má právo na odbornou právní pomoc. Zákon stanoví, ve kterých případech se právní pomoc poskytuje zdarma. Článek 14 1. Před zákonem a soudem jsou si všichni rovni. 2. Nikdo nesmí být diskriminován kvůli svému původu, sociálnímu, sluţebnímu nebo majetkovému postavení, pohlaví, rase, národnosti, jazyku, náboţenství, přesvědčení, místu pobytu nebo jiným okolnostem. 4
Příloha 1
Článek 15 1. Kaţdý má právo na ţivot. 2. Nikdo není oprávněn zbavovat člověka ţivota. Trest smrti je stanoven zákonem jako výjimečný trest ukládaný za teroristické trestné činy spojené s úmrtím lidí, dále za zvlášť těţké trestné činy spáchané v období války. Odsouzený má právo prosit o milost. Článek 16 1. Kaţdý má právo na osobní svobodu. 2. Zatčení a vzetí do vazby jsou přípustné jen v případech stanovených zákonem a pouze na základě soudního příkazu s tím, ţe zatčený má právo se odvolat. Bez soudního příkazu můţe být osoba zadrţená maximálně na 72 hodiny. 3. Kaţdý zadrţený, zatčený nebo obviněný ze spáchání trestného činu má právo na pomoc obhájce od okamţiku zadrţení, resp. zatčení nebo obvinění. Článek 17 1. Důstojnost člověka je nedotknutelná. 2. Nikdo nesmí být podroben mučení, násilí, jinému krutému nebo poniţujícímu zacházení nebo trestu. Článek 18 1. Kaţdý má právo na nedotknutelnost soukromí, osobního a rodinného tajemství, ochranu svého dobrého jména a důstojnosti. 2. Kaţdý má právo na tajemství osobních vkladů a úspor, listovní tajemství, tajemství telefonických hovorů, telegrafických a jiných zpráv. Omezení tohoto práva stanoví zákon. 3. Státní orgány, občanská sdruţení, úřední osoby a sdělovací prostředky mají povinnost umoţnit kaţdému občanovi seznámit se s týkajícími se jeho práv a zájmů dokumenty, rozhodnutími nebo zdroji informací. Článek 19 1. Kaţdý má právo uvádět či neuvádět svou národnostní, stranickou nebo náboţenskou příslušnost. 2. Kaţdý má právo na pouţívání své mateřštiny a kultury, na svobodnou volbu jazyka pro komunikaci, výchovu, vzdělání a tvorbu.
5
Příloha 1
Článek 20 1. Svoboda projevu a tvorby je zaručena. Cenzura je nepřípustná. 2. Kaţdý má právo na vyhledávání a šíření informací jakýmkoli zákonným způsobem. Seznam informací tvořících státní tajemství Republiky Kazachstán stanoví zákon. 3. Nepřipouští se propaganda nebo agitace k násilné změně ústavního pořádku, zásahům do územní celistvosti Republiky, ohroţení státní bezpečnosti, válce, sociální, rasové, národnostní, náboţenské, stavové nebo kmenové nerovnosti, a dále uctívání násilí a krutosti. Článek 21 1. Kaţdý, kdo se oprávněně zdrţuje na území Republiky Kazachstán má právo volného pohybu na území a volné volby místa pobytu. Výjimky stanoví zákon. 2. Kaţdý má právo svobodně opustit Republiku. Občané Republiky mají právo na svobodný vstup na území Republiky. Článek 22 1. Svoboda náboţenského vyznání je zaručena. 2. Realizace práva na svobodu náboţenského vyznání nesmí podmiňovat nebo omezovat práva a povinnosti občana a člověka vůči státu. Článek 23 1. Občané Republiky Kazachstán mají právo svobodně se sdruţovat. Činnost občanských sdruţení je regulována zákonem. 2. Příslušníci armády, zaměstnanci orgánů národní bezpečnosti, justičních orgánů a soudci nesmí být členy politických stran a odborových svazů ani podporovat ţádnou politickou stranu. Článek 24 1. Kaţdý má právo na svobodu práce, svobodnou volbu povolání. Nucené práce se připouštějí pouze na základě rozhodnutí soudu nebo za podmínek výjimečného nebo válečného stavu. 2. Kaţdý má právo na pracovní podmínky odpovídající poţadavkům na bezpečnost a hygienu, dále na odměnu za práci bez jakékoliv diskriminace, na sociální ochranu před nezaměstnaností. 3. Přiznává se právo na individuální a kolektivní pracovní spory s pouţitím zákonem stanovených způsobů jejich řešení, včetně práva stávkovat. 6
Příloha 1
4. Kaţdý má právo na odpočinek. Pracující mají zaručenou zákonem stanovenou pracovní dobu, nepracovní dny a svátky, placenou dovolenou. Článek 25 1. Obydlí je nedotknutelné. Zbavení obydlí se připouští pouze na základě soudního rozhodnutí. Vstup do obydlí a domovní prohlídka se připouštějí pouze v zákonem stanovených případech. 2. Republika Kazachstán vytváří podmínky pro zabezpečení občanů obydlím. V zákoně stanoveným skupinám občanů, kteří potřebují místo k bydlení, je ze státních bytových fondů poskytováno obydlí za přiměřenou platbu v souladu s příslušnými zákony. Článek 26 1. Občané Republiky Kazachstán mohou vlastnit jakýkoli oprávněně nabytý majetek. 2. Vlastnické právo a dědění jsou zaručeny. 3. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku, pokud to není rozhodnuto soudem. Vyvlastnění pro státní potřebu je moţné pouze ve výjimečných případech, které stanoví zákon, a to za náhradu. 4. Kaţdý má právo podnikat, svobodně nakládat se svým majetkem pro jakoukoliv zákonnou podnikatelskou činnost. Monopolistická činnost je regulována a omezována zákonem. Nekalá soutěţ se zakazuje. Článek 27 1. Manţelství a rodina, mateřství, otcovství a dětství jsou chráněny státem. 2. Péče o děti a jejich výchova jsou přirozeným právem a povinností rodičů. 3. Zletilé práceschopné děti jsou povinní pečovat o své práce neschopné rodiče. Článek 28 1. Občanovi Republiky Kazachstán je zaručena minimální mzda a důchod, sociální dávky dle věku, v případě nemoci, invalidity, ztráty ţivitele a v dalších případech stanovených zákonem. 2. Podporuje se dobrovolné sociální pojištění, vytváření nových forem sociálního zabezpečení a dobročinnost. Článek 29 1. Občané Republiky Kazachstán mají právo na ochranu zdraví. 2. Občané Republiky mají právo na bezplatnou zdravotní péči, jejíţ rozsah je stanoven zákonem. 7
Příloha 1
3. Poskytování platné zdravotní péče v státních a soukromých zdravotních zařízeních a dále osobami praktikujícími soukromou lékařskou praxi se provádí za podmínek stanovených zákonem. Článek 30 1. Občané mají právo na bezplatné základní a střední vzdělání ve státních vzdělávacích zařízeních. Střední vzdělání je povinné. 2. Občan má právo na bezplatné vysokoškolské vzdělání na státní vysoké škole na základě soutěţe. 3. Poskytování platného vzdělání soukromými vzdělávacími institucemi se provádí za podmínek stanovených zákonem. 4. Stát stanoví platné standardy pro vzdělání. Činnost veškerých vzdělávacích zařízení musí odpovídat těmto standardům. Článek 31 1. Stát má za cíl ochranu ţivotního prostředí, aby bylo vhodné pro ţivot a zdraví člověka. 2. Zamlčení úředníky faktů a okolností hrozících ţivotu a zdraví lidí má za následek odpovědnost, kterou stanoví zákon. Článek 32 Občané Republiky Kazachstán mají právo pokojně se shromaţďovat, demonstrovat, uskutečňovat pochody. Toto právo lze omezit zákonem v případě zájmu ochrany státní bezpečnosti, veřejného pořádku, zdraví, práv a svobod jiných osob. Článek 33 1. Občané Republiky Kazachstán mají právo zúčastnit se státní správy bezprostředně nebo prostřednictvím svých zákonných zástupců, a dále obracet se samostatně nebo s jinými na státní orgány a orgány územní samosprávy. 2. Občané Republiky mají právo volit a být voleni do státních orgánů a orgánů státní správy, zúčastnit se celostátního referenda. 3. Volit, být voleny ani zúčastňovat se celostátního referenda nemohou osoby, které byly soudem zbaveny způsobilosti k právním úkonům, a osoby, jeţ byly pravomocně odsouzeny. 4. Občané Republiky mají stejné právo pracovat ve státních orgánech. Poţadavky na kandidáty stanoví zákon.
8
Příloha 1
Článek 34 1. Kaţdý musí dodrţovat ustanovení Ústavy a zákonů Republiky Kazachstán, respektovat práva, svobody, čest a důstojnost jiných osob. 2. Kaţdý musí respektovat státní symboly Republiky. Článek 35 Placení daní, poplatků a jiných povinných plateb je povinností kaţdého. Článek 36 1. Obrana Republiky Kazachstán je posvátnou povinností kaţdého občana. 2. Občané Republiky nesou vojenskou povinnost v souladu se zákonem. Článek 37 Občané Republiky Kazachstán musejí chránit historické a kulturní dědictví, historické a kulturní památky. Článek 38 Občané Republiky Kazachstán musejí chránit přírodu a šetrně zacházet s přírodním bohatstvím. Článek 39 1. Práva a svobody člověka a občana mohou být omezeny pouze v případech stanovených zákonem a pouze do té míry, která je nezbytná pro ochranu ústavního pořádku, veřejného pořádku, práv a svobod člověka, zdraví a mravnosti obyvatel. 2. Za protiústavní se povaţuje jakékoli chování, které můţe narušit mezietnickou jednotu. 3. V ţádném případě se nepřipouští omezení práv a svobod občanů z politických motivů. V ţádném případě nemohou být omezena práva a svobody uvedené v článcích 10, 11, 13-15, odstavci 1 článku 16, článcích 17, 19, 22, odstavci 2 článku 26 Ústavy. Část třetí. Prezident. Článek 40 1. Prezident Republiky Kazachstán je hlavou státu, nejvyšší úřední osobou určující základní směry vnitřní a vnější politiky a zastupující Kazachstán uvnitř země a v mezinárodních vztazích. 2. Prezident Republiky je symbolem a garantem jednoty lidu a státní moci, zachování Ústavy, práv a svobod člověka a občana. 9
Příloha 1
3. Prezident Republiky zabezpečuje jednotné fungování všech státních mocí a odpovědnost státní moci před lidem. Článek 41 1. Prezident Republiky Kazachstán je volen v souladu s ústavním zákonem zletilými občany Republiky na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, tajným hlasováním. Funkční období Prezidenta je 5 let. 2. Prezidentem Republiky můţe být zvolen občan Republiky od narození, který dosáhl věku 40 let, plynule mluví státním jazykem a ţije v Republice posledních 15 let. 3. Prezidentské volby se konají první prosincovou nedělí a nemohou se překrývat s volbami do Parlamentu Republiky. 3-1. Mimořádné prezidentské volby jsou nařizovány Prezidentem Republiky a probíhají v souladu s ústavním zákonem. 4. Zrušen Zákonem Republiky Kazachstán ze 7.10.1998 č.284-I-ZRK. 5. Kandidát, jenţ získá víc neţ 50 % hlasů voličů, kteří se zúčastní voleb, je povaţován za zvoleného. Pokud ţádný z kandidátů nezíská potřebný počet hlasů, provádí se 2. kolo voleb, jehoţ se zúčastní dva kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Za zvoleného se povaţuje kandidát, který získá nejvyšší počet hlasů voličů, jeţ se hlasování zúčastnili. Článek 42 1. Prezident Republiky se ujímá úřadu sloţením následujícího slibu: „Slibuji oddaně slouţit lidu Kazachstánu, striktně dodrţovat Ústavu a zákony Republiky Kazachstán, zaručovat práva a svobody občanů, poctivě plnit uloţené povinnosti Prezidenta Republiky Kazachstán“. 2. Slib se skládá druhou lednovou středu během slavnostního obřadu za přítomnosti členů Parlamentu, členů Ústavní Rady, soudců Nejvyššího soudu a všech bývalých Prezidentů Republiky. V případě, který je uveden v čl. 48 Ústavy, osoba, jeţ naleţí povinnosti Prezidenta Republiky Kazachstán, skládá slib do jednoho měsíce ode dne ujmutí úřadu Prezidenta Republiky. 3. Povinnosti Prezidenta Republiky končí okamţikem ujmutí úřadu nově zvoleným Prezidentem Republiky, a dále v případě předčasného uvolnění nebo zřeknutí se úřadu Prezidentem nebo v případě jeho smrti. Všichni bývalí Prezidenti Republiky, s výjimkou těch, kteří se zřekli úřadu, mají titul ex-Prezident Republiky Kazachstán. 10
Příloha 1
4. Zrušen Zákonem Republiky Kazachstán od 7. 10. 1998, č. 284-1 ZRK. 5. Nikdo nemůţe být zvolen více neţ dvakrát za sebou. Toto omezení se nevztahuje na Prvního Prezidenta Republiky Kazachstán. Článek 43 1. Prezident Republiky Kazachstán nesmí být členem zastupitelského orgánu, vykonávat jiné placené funkce a podnikat. 2. Zrušen Zákonem Republiky Kazachstán od 21. 5. 2007, č. 254-3 ZRK. Článek 44 Prezident Republiky Kazachstán: 1) obrací se na lid Kazachstánu s kaţdoroční zprávou o stavu věcí v zemi a základních směrech vnitřní a vnější politiky Republiky; 2) vyhlašuje řádné a mimořádné volby do Parlamentu Republiky a jeho komor; svolává první zasedání Parlamentu a přijímá slib jeho členů lidu Kazachstánu; svolává mimořádné zasedání Parlamentu; do jednoho měsíce podepisuje předloţený Parlamentem zákon, zveřejňuje zákon nebo vrací zákon nebo jeho jednotlivé části k opětovnému projednání a schválení; 3) po poradě s jednotlivými frakcemi politických stran zastoupených v Maţilisu Parlamentu, navrhuje ke schválení Maţilisem kandidaturu Předsedy Vlády; se souhlasem Maţilisu Parlamentu jmenuje Předsedu vlády Republiky; odvolává Předsedu vlády; na návrh Předsedy vlády určuje strukturu Vlády Republiky, zřizuje, zrušuje a reorganizuje centrální výkonné orgány Republiky, jeţ nejsou součástí Vlády, jmenuje členy Vlády Republiky; jmenuje ministry zahraničních věcí, vnitra, obrany, spravedlnosti; odvolává členy Vlády; přijímá slib členů Vlády; předsedá schůzím Vlády, které se týkají zvlášť důleţitých otázek; nařizuje Vládě předloţit Maţilisu Parlamentu návrh zákonu; zrušuje nebo pozastavuje úplně či částečně platnost aktů Vlády a Předsedy Vlády, akimů oblastí, měst celostátního významu a hlavního města; 4) se souhlasem Senátu Parlamentu jmenuje Předsedu Národní banky, Nejvyššího státního zástupce a Předsedu Výboru pro národní bezpečnost Republiky Kazachstán; odvolává je; 5) zřizuje, zrušuje a reorganizuje státní orgány, jeţ jsou bezprostředně podřízeny Prezidentovi Republiky, jmenuje a odvolává jejich vedoucí; 6) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí Republiky; 11
Příloha 1
7) jmenuje na dobu 5 let Předsedu a dva členy Ústřední volební komise, Předsedu a dva členy Účetního výboru kontrolujícího plnění státního rozpočtu; 8) schvaluje státní programy Republiky; 9) dle návrhu Předsedy Vlády Republiky schvaluje jednotný systém financování a mezd zaměstnanců všech orgánů, které jsou financovány ze státního rozpočtu; 10) rozhoduje o provedení celostátního referenda; 11) jedná o mezinárodních smlouvách a podepisuje mezinárodní smlouvy jménem Republiky; podepisuje ratifikační listiny; přijímá pověřovací a odvolávací listiny zastupitelských misí jiných států; 12) je Vrchním Velitelem Ozbrojených Sil Republiky, jmenuje a odvolává vrchní velení Ozbrojených Sil; 13) uděluje státní vyznamenání Republiky, propůjčuje čestné, vojenské a jiné tituly a hodnosti, diplomatické hodnosti; 14) rozhoduje v otázkách státního občanství Republiky, udělení azylu; 15) uděluje amnestii; 16) v případě, kdy demokratické instituce, nezávislost a územní celistvost, politická stabilita Republiky, bezpečnost jejích občanů se nachází pod váţnou a bezprostřední hrozbou a je narušeno normální fungování ústavních orgánů státu, po oficiálních poradách s Předsedou Vlády a předsedy Komor Parlamentu Republiky, přijímá opatření vyţadována danými okolnostmi, včetně vyhlášení po celém území Kazachstánu anebo v jednotlivých částech Republiky výjimečného stavu, pouţití Ozbrojených Sil Republiky, s bezodkladným uvědoměním Parlamentu Republiky; 17) V případě agrese proti Republice nebo bezprostřední vnější hrozby její bezpečnosti vyhlašuje na celém území Republiky nebo v jejích jednotlivých jejích částech válečný stav, vyhlašuje částečnou nebo všeobecnou mobilizaci a bezodkladně informuje o tom Parlament Republiky; 18) sestavuje jemu podřízenou Sluţbu ochrany Prezidenta Republiky a Republikánskou gardu; 19) jmenuje a odvolává Státního tajemníka Republiky Kazachstán, určuje jeho postavení a kompetence; sestavuje Administraci Prezidenta Republiky; 20) zřizuje Radu Bezpečnosti a další poradní orgány, a dále Shromáţdění lidu Kazachstánu a Nejvyšší Soudní Radu; 12
Příloha 1
21) vykonává další povinnosti v souladu s Ústavou a zákony Republiky. Článek 45 1. Prezident Republiky Kazachstán na základě a za účelem plnění Ústavy a zákonů vydává výnosy a nařízení, jeţ platí na celém území Republiky. 2. V případě uvedeném v odstavci 4 článku 53 Ústavy, Prezident Republiky vydává zákony, a v případě uvedeném v odstavci 2 článku 61 Ústavy vydává výnosy, které mají stejnou sílu, jako zákony. 3. Akty Parlamentu, které podepisuje Prezident Republiky, a dále akty Prezidenta vydávané z iniciativy Vlády napřed podepisuje Předseda kaţdé z komor Parlamentu, resp. Předseda vlády, kteří nesou právní odpovědnost za zákonnost těchto aktů. Článek 46 1. Prezident Republiky Kazachstán, jeho čest a důstojnost jsou nedotknutelné. 2. Zabezpečení, obsluha a ochrana Prezidenta Republiky a jeho rodiny jsou hrazeny ze státního rozpočtu. 3. Ustanovení tohoto článku se vztahují i na bývalé Prezidenty Republiky. 4. Postavení a kompetence Prvního Prezidenta Kazachstánu jsou určovány Ústavou Republiky a ústavním zákonem. Článek 47 1. Prezident Republiky Kazachstán můţe být předčasně zbaven úřadu, pokud není schopen plnit své povinnosti v důsledku nemoci. V tomto případě Parlament zřizuje výbor sestávající se ze stejného počtu členů obou Komor a odborníků z odpovídajících oblastí lékařství. Rozhodnutí o předčasném zbavení úřadu se přijímá na společné schůzi obou Komor Parlamentu, minimálně třípětinovou většinou hlasů všech členů kaţdé Komory na základě závěru výboru a závěru Ústavní Rady o dodrţování stanovených ústavních postupů. 2. Prezident Republiky nese odpovědnost za činy spáchané za výkonu funkce jenom v případě velezrady a můţe být z tohoto důvodu zbaven Parlamentem úřadu. Rozhodnutí o vznesení obvinění a šetření je přijímáno nadpoloviční většinou všech členů Maţilisu z iniciativy minimálně jedné třetiny jeho členů. Šetření obvinění provádí Senát, a jeho výsledky jsou na základě schválení nadpoloviční většinou všech členů Senátu předány k projednání na společné schůzi obou Komor Parlamentu. Definitivní rozhodnutí v této otázce je přijímáno na společné schůzi obou Komor 13
Příloha 1
Parlamentu a to minimálně tříčtvrteční většinou všech členů kaţdé z Komor a za předpokladu existence závěru Nejvyššího soudu o opodstatněnosti obvinění a závěru Ústavní Rady o dodrţení stanovených ústavních postupů. Nebude-li v této otázce rozhodnuto do dvou měsíců od okamţiku vznesení obvinění, má se za to, ţe obvinění proti Prezidentovi Republiky bylo zamítnuto. Zamítnutí obvinění Prezidenta Republiky z velezrady v kterékoli fázi má za následek předčasné ukončení mandátů členů Maţilisu, kteří iniciovali jednání o této otázce. 3. Otázka o zbavení Prezidenta Republiky úřadu nesmí být vznesená v době, kdy Prezident posuzuje otázku o předčasném ukončení mandátů Parlamentu Republiky nebo Maţilisu Republiky. Článek 48 1. V případě předčasného zbavení úřadu nebo zřeknutí se úřadu Prezidentem Republiky Kazachstán, a dále v případě jeho smrti, výkon funkce Prezidenta Republiky do konce volebního období přísluší Předsedovi Senátu Parlamentu; nemůţe-li Předseda Senátu vykonávat tuto funkci, přísluší výkon funkce Prezidenta Předsedovi Maţilisu Parlamentu; nemůţe-li Předseda Maţilisu vykonávat tuto funkci, přísluší její výkon Předsedovi Vlády Republiky. Osoba, která se ujme úřadu Prezidenta Republiky, musí se vzdát funkce Předsedy Senátu, resp. Předsedy Maţilisu, Předsedy Vlády. V tomto případě obsazení volných funkcí probíhá v souladu s Ústavou. 2. Osoba, která se ujme funkce Prezidenta Republiky Kazachstán na základě a v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, nesmí iniciovat změny nebo doplnění Ústavy Republiky Kazachstán. Část čtvrtá. Parlament Článek 49 1. Parlament Republiky Kazachstán je nejvyšší zastupitelský orgán Republiky plnící zákonodárné funkce. 2. Povinnosti Parlamentu začínají od začátku jeho prvního zasedání a končí prvním zasedáním nově zvoleného Parlamentu. 3. Parlament můţe být rozpuštěn předčasně v případech uvedených v Ústavě. 4. Uspořádání a činnost Parlamentu, právní postavení jeho členů stanoví zákon.
14
Příloha 1
Článek 50 1. Parlament je tvořen dvěma Komorami, a to Senátem a Maţilisem fungujícími nepřetrţitě. 2. V souladu s ustanoveními ústavního zákona kaţdou oblast zastupují dva senátoři, dále také dva senátoři zastupují kaţdé město celostátního významu a hlavní město Republiky Kazachstán. Patnáct senátorů jmenuje Prezident Republiky s ohledem na potřebu zastoupení v Senátu národně-kulturních menšin a jiných důleţitých zájmů společnosti. 3. Maţilis má 107 členů, jeţ jsou volení v souladu s ustanoveními ústavního zákona. 4. Nikdo nesmí být současně členem obou Komor. 5. Senátoři jsou voleni na dobu šesti let, členy Maţilisu jsou voleni na dobu pěti let. Článek 51 1. 98 členů Maţilisu jsou voleni v tajném hlasování na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Devět členů Maţilisu jsou voleni Shromáţděním lidu Kazachstánu. Řádné volby do Maţilisu se konají nejpozději dva měsíce před skončením mandátů úřadujícího Parlamentu. 2. Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě nepřímého volebního práva. Kaţdé tři roky se volí polovina senátorů. Řádné volby se konají nejpozději dva měsíce před skončením mandátů úřadujících senátorů. 3. Mimořádné volby členů Parlamentu nebo Maţilisu Parlamentu se konají nejpozději do dvou měsíců od okamţiku předčasného ukončení funkce Parlamentu, resp. Maţilisu Parlamentu. 4. Členem Parlamentu můţe být osoba, která je občanem Republiky Kazachstán a má na území Republiky trvalé bydliště minimálně po dobu 10 let. Senátorem můţe být osoba, která dosáhla 30 let věku, má vysokoškolské vzdělání a alespoň 5 let odborné praxe, alespoň tři roky trvalé bydlí na území oblasti, resp. ve městě celostátního významu nebo hlavním městě. Členem Maţilisu můţe být osoba, která dosáhla 25 let věku. 5. Volby do Parlamentu upravuje ústavní zákon. 6. Člen Parlamentu skládá slib lidu Kazachstánu.
15
Příloha 1
Článek 52 1. Zrušen Zákonem Republiky Kazachstán od 21.5.2007, č. 254-3 ZRK. 2. Členové Parlamentu se musí podílet na jeho činnosti. Hlasování v Parlamentu provádí člen Parlamentu pouze osobně. Chybí-li člen Parlamentu na schůzi Komor a jejich orgánů bez váţného důvodu více neţ tři krát a přenechává-li právo hlasovat, můţe být potrestán v souladu se zákonem. 3. Člen Parlamentu nesmí být členem jiného zastupitelského orgánu, vykonávat jiné placené funkce, s výjimkou vyučovací, vědecké nebo jiné tvůrčí činnosti, dále nesmí podnikat, být členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady obchodní společnosti. Porušení tohoto pravidla má za následek zánik mandátu. 4. Člen Parlamentu nemůţe být zadrţen, vzat do vazby, správně stihán, trestně stíhán bez souhlasu komory, jejímţ je členem, s výjimkou případu, kdy byl dopaden na místě trestného činu nebo jde-li o zvlášť těţké trestné činy. 5. Mandát členu Parlamentu zaniká v případě vzdání se mandátu, smrti, dále byl-li člen Parlamentu soudně zbaven způsobilosti k právním úkonům, byl-li soudně prohlášen za zemřelého nebo nezvěstného, v jiných případech, které stanoví Ústava a ústavní zákon. Člen Parlamentu je zbaven mandátu v případě, ţe: 1) odcestuje z Kazachstánu a trvale se usadí v jiném státě; 2) bude pravomocně odsouzen; 3) ztratí státní občanství. Člen Maţilisu Parlamentu je zbaven mandátu v případě, ţe: 1) vystoupí nebo bude vyloučen z politické strany, za kterou byl v souladu s ústavním zákonem zvolen; 2) ukončí činnost politická strana, za kterou byl zvolen. Mandát jmenovaných senátorů můţe být předčasně ukončen Prezidentem Republiky. Mandáty členů Parlamentu, resp. Maţilisu Parlamentu zanikají rozpuštěním Parlamentu, resp. Maţilisu Parlamentu. 6. Otázkami týkajícími se postihů členů Parlamentu, dodrţování členy Parlamentu odstavce 3 tohoto článku, pravidel parlamentní etiky, a dále ukončením mandátů a zbavením poslanecké imunity se zabývá Ústřední volební komise Republiky Kazachstán. 16
Příloha 1
Článek 53 Parlament na společné schůzi obou Komor: 1) na návrh Prezidenta Republiky Kazachstán mění a doplňuje Ústavu; 2) schvaluje zprávy Vlády a Účetního výboru kontrolujícího plnění státního rozpočtu o plnění státního rozpočtu. Neschválí-li Parlament zprávu Vlády o plnění státního rozpočtu, znamená to, ţe Parlament vyslovil nedůvěru Vládě; 3) dvěma třetinami hlasů všech členů kaţdé z komor můţe na návrh Prezidenta delegovat mu své pravomoci a to maximálně na jeden rok; 4) rozhoduje v otázkách války a míru; 5) na návrh Prezidenta Republiky rozhoduje o vyslání Ozbrojených Sil Republiky pro plnění mezinárodních závazků týkajících se podpory míru a bezpečnosti; 6) vyslýchá kaţdoroční zprávu Ústavní Rady o stavu ústavnosti v Republice; 7) zřizuje společné výbory Komor, volí a odvolává jejich předsedy, vyslýchá zprávy o činnosti výborů; 8) vykonává další funkce, které stanoví Ústava. Článek 54 1. Parlament během oddělených schůzí Komor prostřednictvím postupného projednání otázek nejdříve v Maţilisu a pak v Senátu schvaluje ústavní zákony a zákony, včetně: 1) schvalování, změn a doplnění státního rozpočtu; 2) stanovení a zrušování daní a poplatků; 3) stanovení postupu pro řešení otázek správního a územního členění Kazachstánu; 4) schvalování státních vyznamenání, čestných, vojenských a jiných titulů a hodností, diplomatických hodností, určování státních symbolů Republiky; 5) rozhodování
v otázkách
státních
půjček
a
poskytování
Republikou
hospodářské a jiné pomoci; 6) rozhodování o amnestii; 7) ratifikování a prohlašování za neplatné mezinárodních smluv Republiky. 2. Parlament během oddělených schůzí Komor prostřednictvím postupného projednání otázek nejdříve v Maţilisu a pak v Senátu: 1) jedná o zprávách o plnění státního rozpočtu;
17
Příloha 1
2) provádí opakované hlasování o zákonech nebo jednotlivých článcích zákonu, ke kterým měl Prezident Republiky námitky, a to do měsíce od obdrţení námitek. Nedodrţí-li Parlament tuto lhůtu, znamená to, ţe námitky byly schváleny. Potvrdí-li Maţilis a Senát dvoutřetinovou většinou všech členů kaţdé z Komor původní verzi zákona, Prezident musí do jednoho měsíce zákon podepsat. Nepřekoná-li námitky Prezidenta alespoň jedna z Komor, platí, ţe zákon nebyl přijat nebo ţe byl přijat ve verzi navrţené Prezidentem. Námitky Hlavy státu týkající se Parlamentem schválených ústavních zákonů se projednávají dle ustanovení tohoto odstavce. Námitky Prezidenta týkající se ústavních zákonů musí Parlament přehlasovat tříčtvrteční většinou všech členů kaţdé z Komor; 3) iniciuje vyhlášení referenda. Článek 55 Mezi výlučné pravomoci Senátu patří: 1) jmenování a odvolání na návrh Prezidenta Republiky Kazachstán Předsedy Nejvyššího Soudu a soudců Nejvyššího Soudu Republiky, přijímání jejich slibů; 2) souhlas se jmenováním Prezidentem Republiky Předsedy Národní Banky, Nejvyššího státního zástupce, Předsedy výboru pro národní bezpečnost Republiky; 3) zbavení imunity Nejvyššího státního zástupce, Předsedy a soudců Nejvyššího soudu; 4) zrušen zákonem Republiky Kazachstán od 21. 5. 2007, č. 254-3 ZRK 5) výkon funkcí Parlamentu spojený se schválením ústavních zákonů a zákonů v době absence Maţilisu vyvolané předčasným ukončením jeho pravomocí; 6) výkon dalších funkcí, které Senátu ukládá Ústava. Článek 56 1. Mezi výlučné pravomoci Maţilisu patří: 1) projednání návrhů ústavních zákonů a zákonů; 2) vyjádření souhlasu Prezidentovi Republiky se jmenováním Předsedy Vlády a to většinou hlasů všech členů Komory; 18
Příloha 1
3) vyhlášení řádných prezidentských voleb; 4) výkon dalších funkcí, které Maţilisu ukládá Ústava. 2. Maţilis můţe vyslovit nedůvěru Vládě a to nadpoloviční většinou hlasů všech členů Maţilisu z iniciativy nejméně jedné pětiny všech členů Maţilisu. Článek 57 Kaţdá z Komor Parlamentu samostatně, bez účasti jiné Komory: 1) jmenuje dva členy Ústavní Rady; jmenuje na dobu pěti let dva členy Ústřední volební komise, tři členy Účetního výboru kontrolujícího plnění státního rozpočtu; 2) deleguje polovinu členů komisi, která je zřízená Parlamentem v případě, jenţ je uveden v odstavci 1 čl. 47 Ústavy; 3) volí polovinu členů společných komisí Komor; 4) ukončuje mandáty členů Komor, a dále na návrh Nejvyššího státního zástupce Republiky Kazachstán rozhoduje o zbavení imunity členů Komor; 5) provádí parlamentní schůze týkající se otázek, které spadají do jejich kompetence; 6) mohou z iniciativy nejméně jedné třetiny všech členů Komory vyslýchat zprávy členů Vlády týkající se jejich činnosti. Po ukončení vyslechnutí zprávy můţe se Komora většinou hlasů všech členů obrátit na Prezidenta Republiky s ţádosti o odvolání člena Vlády, který nejedná v souladu se zákony Republiky. Odmítne-li Prezident Republiky tuto ţádost, mohou členové Komory nadpoloviční většinou hlasů všech členů opakovaně poţádat Prezidenta o odvolání tohoto člena Vlády, ale nejdříve aţ po uplynutí šesti měsíců od podání první ţádosti. V tomto případě Prezident Republiky člena Vlády odvolá; 7) zřizuje koordinační a pracovní orgány Komor; 8) schvaluje jednací řád a rozhoduje ohledně dalších věcí týkajících se vnitřní organizační struktury a působnosti Komory. Článek 58 1. V čele Komor stojí Předsedové volení Senátem a Maţilisem z vlastních členů, kteří plynule mluví státní řečí, a to tajným hlasováním, většinou hlasů všech členů Komory.
19
Příloha 1
Kandidatura Předsedy Senátu je navrhována Prezidentem Republiky Kazachstán. Kandidatury Předsedy Maţilisu navrhují jednotliví členové Komory. 2.
Předsedové Komor mohou být odvoláni nebo mohou podat demisi, pokud to odsouhlasí nadpoloviční většina všech členů Komory.
3. Předsedové Komor Parlamentu: 1) svolávají schůze Komor a vedou je; 2) obecně řídí přípravu otázek, které mají být projednány na schůzi Komor; 3) navrhují Komorám kandidatury místopředsedů Komor; 4) zabezpečují dodrţování jednacího řádu Komor; 5) řídí činnost koordinačních orgánů Komor; 6) podepisují akty vydávané Komorami; 7) navrhují Komorám kandidatury členů Ústavní Rady, Ústřední volební komise, Účetního výboru kontrolujícího plnění státního rozpočtu; 8) vykonávají další funkce, které jim ukládá Jednací Řád Parlamentu. 4. Předseda Maţilisu: 1) otevírá schůze Parlamentu; 2) svolává řádné společné schůze Komor, vede řádné a mimořádné společné schůze Komor. 5. V otázkách svých kompetencí vydávají předsedové Komor rozhodnutí. Článek 59 1. Zasedání Parlamentu probíhá formou společných a oddělených schůzí Komor. 2. První schůze Parlamentu je svolána Prezidentem Republiky Kazachstán nejpozději do 30 dnů ode dne vyhlášení výsledků voleb. 3. Řádná zasedání Parlamentu se konají jednou ročně, počínaje prvním pracovním dnem v září a konče posledním pracovním dnem v červnu. 4. Zasedání Parlamentu je obvykle zahajováno Prezidentem Republiky a zavíráno společnou schůzí Senátu a Maţilisu. V období mezi zasedáními Parlamentu Prezident Republiky z vlastní iniciativy, na návrh předsedů Komor nebo nejméně jedné třetiny všech členů Parlamentu můţe svolat mimořádné zasedání Parlamentu, kde se projednají pouze ty otázky, které zapříčinily toto zasedání. 5. Společné a oddělené schůze Komor se konají za přítomnosti alespoň dvou třetin svých členů. 20
Příloha 1
6.
Společné a oddělené schůze Komor jsou veřejné. Veřejnost můţe být vyloučená za podmínek stanovených jednacími řády. Prezident Republiky, Předseda Vlády a členové Vlády, Předseda Národní Banky, Nejvyšší státní zástupce, Předseda výboru pro národní bezpečnost mají právo účastnit se jakékoli schůze a být vyslyšeni.
Článek 60 1. Komory zřizují stálé výbory, jejichţ počet je maximálně 7 v kaţdé Komoře. 2. Pro řešení otázek týkajících se společné činnosti Komor mohou Senát a Maţilis zřídit společné výbory. 3. Výbory a komise vydávají v rámci své činnosti usnesení. 4. Postup pro zřízení, kompetence a organizaci působnost výborů a komisí stanoví zákon. Článek 61 1. Návrh zákona můţe podat Prezident Republiky, členové Parlamentu, Vláda. Návrhy zákonů se podávají výhradně Maţilisu. 2. Prezident Republiky má právo určovat pořadí projednání návrhů zákonů, a dále vyhlašovat projednání návrhu zákonu neodkladným, coţ znamená, ţe Parlament musí projednat tento návrh do měsíce od jeho podání. Nedodrţí-li Parlament tuto lhůtu, Prezident Republiky má právo vydat výnos, který má silu zákona a platí aţ do okamţiku, kdy Parlament schválí zákon v souladu s Ústavou. 3. Parlament má právo vydávat zákony upravující nejdůleţitější společenské vztahy, stanovící základní zásady a normy týkající se: 1)
právní subjektivity fyzických a právnických osob, občanských práv a svobod, povinností a závazků fyzických a právnických osob;
2)
vlastnického práva a dalších věcných práv;
3)
základů organizace a činnosti státních orgánů a orgánů místní samosprávy, státní a vojenské sluţby;
4)
daní, poplatků a jiných povinných plateb;
5)
státního rozpočtu;
6)
otázek soudnictví a soudního řízení;
7)
vzdělávání, zdravotnictví a sociálního zabezpečení;
8)
privatizace podniků a jejich majetku;
9)
ochrany ţivotního prostředí; 21
Příloha 1
10)
správního a územního dělení Republiky;
11)
zajištění obrány státu a národní bezpečnosti. Všechny další vztahy jsou upraveny podzákonnými akty.
4. Návrh zákonu projednaný a schválený většinou hlasů všech členů Maţilisu je postoupen do Senátu, kde se o něm jedná nejvýše 60 dni. Návrh zákona, který byl schválen většinou hlasů všech členů Senátů, se stává zákonem a nejpozději do deseti dnů musí být předloţen Prezidentovi na podpis. Jestliţe Senát návrh zákona zamítne, vrací se návrh zákona zpět Maţilisu. Pokud Maţilis přehlasuje Senát dvoutřetinovou většinou všech členů, je návrh zákona znovu postoupen Senátu pro opakované projednání a hlasování. Znovu odmítnutý návrh zákona nesmí být opět navrţen v průběhu tohoto zasedání. 5. Změny a doplnění návrhu zákona, jeţ byly schváleny nadpoloviční většinou všech senátorů, se vrací zpět Maţilisu. Souhlasí-li Maţilis s navrţenými změnami a doplněními nadpoloviční většinou hlasů všech členů, zákon se povaţuje za přijatý. Jestliţe Maţilis nadpoloviční většinou hlasů všech členů tyto změny a doplnění odmítne, jsou nesoulady mezi Komorami řešeny prostřednictvím dohadovacího postupu. 5a. Návrh ústavního zákona, který byl projednán a schválen dvěma třetinami hlasů všech členů Maţilisu, se postupuje do Senátu, kde je projednáván nejvýše 60 dní. Návrh ústavního zákona schváleny dvěma třetinami hlasů všech senátorů se stává ústavním zákonem a musí být do deseti dnů představen Prezidentovi na podpis. Návrh ústavního zákona je zamítnut nadpoloviční většinou hlasů všech členů Maţilisu nebo nadpoloviční většinou hlasů všech senátorů. Změny a doplnění návrhu ústavního zákona schválené dvoutřetinovou většinou senátorů jsou postoupeny Maţilisu.
Jestliţe Maţilis tyto změny a doplnění schválí
dvoutřetinovou většinou všech členů, je zákon přijat. Jestliţe Maţilis nesouhlasí se změnami a doplněními Senátu dvoutřetinovou většinou všech hlasů, jsou nesoulady mezi Komorami řešeny prostřednictvím dohodovacího postupu. 6. Návrhy zákonů předpokládající krácení státních příjmů nebo zvýšení státních výdajů mohou být navrţeny jen v případě souhlasu Vlády. Pro návrhy zákonů podávané Maţilisu Parlamentu Prezidentem Republiky tento souhlas není vyţadován. 22
Příloha 1
7. Je-li odmítnut návrh zákona navrţený Vládou, Předseda Vlády má právo vznést na společné schůzi obou Komor otázku o vyslovení důvěry. Hlasování o vyslovení důvěry probíhá nejdříve po 48 hodinách od okamţiku vznesení této otázky. Nebude-li s vyslovením nedůvěry souhlasit nadpoloviční většina všech členů kaţdé z Komor Parlamentu, je návrh zákona přijat. Toto právo můţe Vláda vyuţit maximálně dvakrát za rok. Článek 62 1. Parlament schvaluje zákonodárné akty ve formě zákonů Republiky Kazachstán, usnesení Parlamentu, usnesení Senátu a Maţilisu, všechny tyto akty jsou platné na celém území Republiky. 2. Zákony jsou platné od okamţiku, kdy jsou podepsány Prezidentem Republiky. 3. Změny a doplnění Ústavy jsou navrhovány tříčtvrteční většinou hlasů všech členů kaţdé z Komor. 4. Ústavní zákony se musejí týkat otázek zohledněných v Ústavě a jsou přijímány dvoutřetinovou většinou hlasů všech členů kaţdé z Komor. 5. Zákonodárné akty Parlamentu a jeho Komor jsou přijímány nadpoloviční většinou hlasů všech členů Komor, pokud Ústava nestanoví jinak. 6. Změny a doplnění Ústavy Republiky Kazachstán se musejí projednávat minimálně ve dvou čteních. 7. Zákony Republiky, usnesení Parlamentu a jeho Komor nesmí odporovat Ústavě. Usnesení Parlamentu a jeho Komor nesmí odporovat zákonům. 8. Vypracovaní, navrhování, projednávání, účinnost a zveřejnění zákonodárných a jiných normativních právních aktů Republiky upravuje zvláštní zákon a jednací řády Parlamentu a jeho Komor. Článek 63 1. Prezident Republiky po poradě s předsedy Komor Parlamentu a Předsedou Vlády muţe rozpustit Parlament nebo Maţilis. 2. Parlament a Maţilis nesmějí být rozpuštěny za výjimečného nebo válečného stavu, během posledních 6 měsíců trvání volebního období Prezidenta, a dále do jednoho roku od předchozího rozpuštění.
23
Příloha 1
Část pátá. Vláda Článek 64 1. Vláda představuje výkonnou moc Republiky Kazachstán, stojí v čele systému výkonných orgánů a řídí jejich činnost. 2. Vláda je kolegiálním orgánem a je odpovědná Prezidentovi Republiky, v případech stanovených Ústavou je také odpovědná Maţilisu a Parlamentu. 3. Členové Vlády zodpovídají Komorám Parlamentu v případě uvedeném v pododstavci 6) čl. 57 Ústavy. 4. Kompetence, organizační strukturu a působnost Vlády stanoví ústavní zákon. Článek 65 1. Vláda je formována Prezidentem Republiky Kazachstán v souladu s Ústavou. 2. Návrhy o struktuře a sloţení Vlády představí Prezidentovi Předseda Vlády a to do deseti dnů od jmenování Předsedou Vlády. 3. Členové Vlády skládají slib lidu a Prezidentovi Kazachstánu. Článek 66 Vláda Republiky Kazachstán: 1) vypracovává
základní
směry
sociálně-ekonomické
politiky
státu,
jeho
obranyschopnosti, bezpečnosti, zabezpečení pořádku a zabezpečuje jejich realizaci; 2) předkládá Parlamentu státní rozpočet a zprávu o jeho plnění, zabezpečuje plnění rozpočtu; 3) navrhuje Maţilisu zákony a zabezpečuje plnění zákonů; 4) zabezpečuje správu státního majetku; 5) vypracovává postupy pro realizaci vnější politiky Republiky; 6) řídí činnost ministerstev, státních výborů, dalších centrálních a místních výkonných orgánů; 7) zrušuje nebo pozastavuje úplně či částečně platnost aktů ministerstev, státních výborů, dalších centrálních nebo místních výkonných orgánů Republiky; 8) jmenuje a odvolává vedoucí centrálních výkonných orgánů, které nejsou součástí Vlády; 9) Zrušen Zákonem Republiky Kazachstán od 7.10.1998, č. 284-1 ZRK. 10) Vykonává další funkce, které jí ukládá Ústava, zákony a akty Prezidenta.
24
Příloha 1
Článek 67 Předseda Vlády Republiky Kazachstán: 1) zabezpečuje a řídí činnost Vlády, osobně odpovídá za její činnost; 2) zrušen Zákonem Republiky Kazachstán od 21.5.2007, č. 254-3 ZRK. 3) podepisuje usnesení Vlády; 4) referuje Prezidentovi o základních směrech činnosti Vlády a o nejdůleţitějších rozhodnutích; 5) vykonává další funkce spojené se zabezpečením a řízením činnosti Vlády. Článek 68 1. Členové Vlády jsou nezávislí při rozhodování v rámci svých pravomocí a jsou osobně odpovědní Předsedovi Vlády Republiky za činnost podřízených státních orgánů. Člen Vlády, který nesouhlasí s politikou Vlády nebo neprovádí politiku Vlády, musí podat demisi nebo bude odvolán. 2. Členové Vlády nesmí být zároveň členy zastupitelského orgánu, vykonávat jiné placené funkce s výjimkou vyučovací, vědecké nebo jiné tvůrčí činnosti, nesmí podnikat, být členy statutárního orgánu nebo dozorčí rady obchodní společnosti s výjimkou případů, kdy to patří mezi jejich kompetence v souladu se zákonem. Článek 69 1. Vláda Republiky Kazachstán vydává v rámci svých pravomoci usnesení, která platí po celém území Republiky. 2.
Předseda Vlády Republiky vydává nařízení, která platí po celém území Republiky.
3. Usnesení Vlády a nařízení Předsedy Vlády nesmí být v rozporu s Ústavou, zákonodárnými akty, výnosy a nařízeními Prezidenta Republiky. Článek 70 1. Vláda podává demisi nově zvolenému Prezidentovi Republiky Kazachstán. Nově zvolenému Maţilisu poloţí Předseda Vlády otázku o důvěře Vládě. Vysloví-li Maţilis důvěru, Vláda pokračuje ve své činnosti, pokud Prezident Republiky nerozhodne jinak. 2. Vláda a kaţdý její člen mají právo podat demisi Prezidentovi Republiky, pokud se rozhodnou, ţe nejsou schopní pokračovat ve své funkci. 3. Vláda podá demisi Prezidentovi Republiky v případě vyslovení nedůvěry Maţilisem nebo Parlamentem. 25
Příloha 1
4. Prezident Republiky do deseti dnů rozhodne o přijmutí nebo odmítnutí demise. 5. Přijme-li Prezident demisi, znamená to ukončení funkce Vlády nebo jejího člena. Přijme-li Prezident demisi Předsedy Vlády, znamená to ukončení funkce celé Vlády. 6. Odmítne-li Prezident demisi Vlády nebo jejího člena, pokračuje Vláda nebo její člen ve své funkci. 7. Prezident Republiky má právo z vlastní iniciativy ukončit funkci Vlády a odvolat kteréhokoli jejího člena. Odvolá-li Prezident Předsedu Vlády, znamená to ukončení funkce celé Vlády. Část šestá. Ústavní Rada Článek 71 1. Ústavní Rada Republiky Kazachstán se skládá ze sedmi členů, jejichţ funkční období je 6 let. Doţivotními členy Ústavní Rady jsou bývalí Prezidenti Republiky. 2. Předsedu Ústavní Rady jmenuje Prezident Republiky, v případě nerozhodného hlasování rozhodující je hlas Předsedy. 3. Dva členy Ústavní Rady jmenuje Prezident Republiky, dva členy jmenuje Senát a další dva členy jmenuje Maţilis. Polovina členů se mění kaţdé tři roky. 4. Předseda a členové Ústavní Rady nesmí plnit funkce členů Parlamentu, vykonávat další placené funkce, s výjimkou vyučovací, vědecké a jiné tvůrčí činnosti, nesmí podnikat ani být členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady obchodní společnosti. 5.
Předseda a členové Ústavní Rady nemohou být trestně stíhání, vzati do vazby, správně trestáni bez souhlasu Parlamentu, s výjimkou případů, kdy byli dopadeni na místě činu nebo jde-li o zvlášť těţké trestné činy.
6. Organizační strukturu a působnost Ústavní Rady stanoví ústavní zákon. Článek 72 1. Ústavní Rada na výzvu Prezidenta Republiky Kazachstán, Předsedy Senátu, Předsedy Maţilisu, nejméně jedné pětiny všech členů Parlamentu, Předsedy Vlády: 1) rozhoduje v případě neshod v otázce o správnosti provedení prezidentských voleb, parlamentních voleb nebo státního referenda; 2) rozhoduje o tom, zda je přijatý Parlamentem zákon v souladu s Ústavou, a to před podpisem zákona Prezidentem;
26
Příloha 1
2-1) rozhoduje o tom, zda usnesení Parlamentu a jeho Komor jsou v souladu s Ústavou; 3) rozhoduje o souladu mezinárodních smluv s Ústavou, a to před jejich ratifikací; 4) podává oficiální výklad ústavních norem; 5) podává závěry v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 čl. 47 Ústavy. 2. Ústavní Rada projednává ţádosti soudu v případech uvedených v čl. 78 Ústavy. Článek 73 1. V případě stíţnosti týkající se otázek uvedených v pododstavci 1) odstavce 1 čl. 72 Ústavy, pozastavuje se ujímání úřadu Prezidentem, registrace zvolených členů Parlamentu nebo určení výsledků referenda. 2. V případě stíţnosti týkající se otázek uvedených v pododstavcích 2) a 3) odstavce 1 čl.72 Ústavy, pozastavuje se plynutí lhůty pro podpis nebo ratifikaci příslušných aktů. 3. Ústavní Rada rozhoduje do jednoho měsíce od obdrţení stíţnosti. Tato lhůta můţe být na ţádost Prezidenta Republiky zkrácená do deseti dnů, jde-li o neodkladnou záleţitost. 4. Rozhodnutí Ústavní Rady nebo jeho části mohou být napadeny námitkami Prezidenta Republiky. Tyto námitky musí být přehlasovány dvěma třetinami hlasů všech členů Ústavní Rady. Nebudou-li tyto námitky přehlasovány, rozhodnutí Ústavní Rady se povaţuje za nepřijaté. Článek 74 1. Zákony a mezinárodní smlouvy, které nejsou v souladu s Ústavou Republiky Kazachstán, nemohou být podepsány, resp. ratifikovány a nabyt platnosti. 2. Zákony a další normativní právní akty, které nejsou v souladu s Ústavou, včetně těch, které omezují práva a svobody člověka a občana, se zrušují. 3. Rozhodnutí Ústavní Rady jsou platné ode dne jejich přijmutí, platí po celém území Republiky, jsou konečná a nelze se proti nim odvolat.
27
Příloha 1
Část sedmá. Soudy a soudnictví Článek 75 1. Spravedlnost v Republice Kazachstán vykonávají výhradně soudy. 2. Soudní moc je vykonávána prostřednictvím občanského, trestního a jiného soudnictví. V případech stanovených v zákoně probíhá soudní řízení ve věcech trestních za účasti porotců. 3. Soudy Republiky jsou Nejvyšší Soud Republiky, místní a další soudy Republiky zřízené v souladu se zákonem. 4. Soudnictví Republiky je regulováno Ústavou a ústavním zákonem. Zřizování zvláštních a výjimečných soudů pod jakýmkoli názvem není dovoleno. Článek 76 1. Soudní moc je vykonávána jménem Republiky Kazachstán a má za cíl chránit práva, svobody a zákonné zájmy občanů a společností, zabezpečovat ústavnost, plnění zákonů, dalších normativních právních aktů, mezinárodních smluv. 2. Soudní moc se vztahuje na všechny případy a spory vzniklé na základě Ústavy, zákonů, dalších normativních právních aktů, mezinárodních smluv. 3. Rozhodnutí, rozsudky a jiná usnesení soudů platí po celém území Republiky. Článek 77 1. Soudce je při výkonu své funkce nezávislý a je podřízen jen Ústavě a zákonu. 2. Jakékoli zásahy do činnosti soudu spojené se soudním řízením jsou nepřípustné a trestají se v souladu se zákonem. Soudci nenesou odpovědnost za konkrétní případy. 3. Při aplikaci zákona řídí se soudce následujícími zásadami: 1) osoba je povaţována za nevinnou, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla její vina vyslovena; 2) nikdo nemůţe být opakovaně trestně nebo správně stihán za stejný čin; 3) nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; 4) kaţdý má právo být vyslechnut soudem; 5) zákony, které stanoví nebo zpřísňují odpovědnost, ukládají občanům nové povinnosti nebo zhoršují jejich postavení, neplatí zpětně. Byla-li po spáchání činu zákonem změněna nebo zrušena odpovědnost za tento čin, pouţije se nový zákon; 6) obviněný nemusí prokazovat svoji nevinu; 28
Příloha 1
7) nikdo není povinen svědčit v neprospěch sebe, svého manţela (manţelky) a blízkých příbuzných, jejichţ okruh stanoví zákon. Knězi a duchovní osoby nejsou povinni svědčit v neprospěch osob, které se jim zpovídaly; 8) jakékoli pochybnosti o vině jsou vykládány ve prospěch obviněného; 9) důkazy, které byly obstarány nezákonně, jsou neplatné. Nikdo nesmí být odsouzen jen na základě doznání; 10) pouţití trestného zákona dle analogie není přípustné. 4. Zásady spravedlnosti stanovené Ústavou jsou obecné a jednotné pro všechny soudy a soudce Republiky. Článek 78 Soudy nemohou aplikovat zákony a další normativní právní akty, které omezují práva a svobody člověka a občana ukotvené v Ústavě. Dojde-li soud k závěru, ţe zákon nebo jiný normativní právní akt, který má pouţit při řešení případu, omezuje práva a svobody člověka a občana zakotvené v Ústavě, má povinnost pozastavit řízení a obrátit se na Ústavní Radu s ţádostí o uznání tohoto aktu za protiústavní. Článek 79 1. Soudy se skládají ze stálých soudců, jejichţ nezávislost je chráněna Ústavou a zákony. Soudce můţe být zbaven funkce jen za výjimečných okolností stanovených zákonem. 2. Soudce nemůţe být zadrţen, vzat do vazby, správně a trestně stíhán bez souhlasu Prezidenta Republiky Kazachstán, který se zakládá na závěru Nejvyšší Soudní Rady Republiky, nebo v případech stanovených pododstavcem 3) čl. 55 Ústavy bez souhlasu Senátu, s výjimkou případů dopadení na místě činu nebo spáchání zvlášť těţkých trestných činů. 3. Soudcem můţe být občan Republiky, který dovršil 25 let věku, má vysokoškolské právnické vzdělání, praxi v právnickém oboru nejméně 2 roky a sloţil odbornou zkoušku. Zákon můţe stanovit další poţadavky na soudce soudů Republiky. 4. Soudce nesmí být zároveň členem zastupitelského orgánu, vykovávat další placené funkce, s výjimkou vyučovací, vědecké nebo jiné tvůrčí činnosti, nesmí podnikat ani být členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady obchodní společnosti. Článek 80 Financování soudů, zabezpečení bydlení pro soudce je hrazeno ze státního rozpočtu a musí vytvořit podmínky pro úplné a nezávislé soudní řízení. 29
Příloha 1
Článek 81 Nejvyšší soud Republiky Kazachstán je nejvyšším soudním orgánem ve věcech občanských, trestních a jiných, příslušných místním a jiným soudům, provádí v souladu s procesními zákony dohled nad soudy a jejich činností a podává výklad v otázkách soudní praxe. Článek 82 1. Předseda a soudci Nejvyššího Soudu Republiky Kazachstán jsou voleni Senátem na návrh Prezidenta Republiky. Tento návrh se zakládá na doporučení Nejvyšší Soudní Rady. 2. Předsedové a soudci místních a dalších soudů jsou jmenováni Prezidentem Republiky na doporučení Nejvyšší Soudní Rady. 3. Soudy mohou v souladu s ústavním zákonem zřizovat soudní senáty. Přidělení kompetencí předsedům soudních senátů stanoví ústavní zákon. 4. Nejvyšší Soudní Rada se skládá z Předsedy a dalších osob jmenovaných Prezidentem Republiky. 5. Postavení a působnost Nejvyšší Soudní Rady stanoví zákon. Článek 83 1. Státní zastupitelství jménem státu dozoruje nad přesným a jednotným plněním zákonů, výnosů Prezidenta Republiky Kazachstán a dalších normativních právních aktů na území Republiky, a dále nad zákonností pátrací činnosti, předběţného vyšetřování a vyšetřování, správní a výkonnou agendou, přijímá opatření k odhalení a odstranění jakýchkoli porušení zákonnosti, a dále odvolává se proti zákonům a jiným normativním právním aktům, jeţ nejsou v souladu s Ústavou a zákony Republiky. Státní zastupitelství zastupuje zájmy státu u soudu, a dále v případech a v mezích stanovených zákonem provádí trestní stíhání. 2. Státní zastupitelství Republiky tvoří jednotný centralizovaný systém s podřízením niţších státních zástupců vyšším a Nejvyššímu státnímu zástupci Republiky. Plní své funkce nezávisle na jiných státních orgánech, státních úřednicích a je odpovědné pouze Prezidentovi Republiky. 3. Nejvyšší státní zástupce Republiky v průběhu svého funkčního období nesmí být zadrţen, vzat do vazby, správně nebo trestně stíhán bez souhlasu Senátu, s výjimkou
30
Příloha 1
případů, kdy byl dopaden na místě činu nebo jde-li o zvlášť těţké trestné činy. Funkční období Nejvyššího státního zástupce je 5 let. 4. Působnost, kompetence a organizační strukturu státního zastupitelství Republiky stanoví zákon. Článek 84 Zrušen Zákonem Republiky Kazachstán od 21. 5. 2007, č. 254-3 ZRK. Část osmá. Místní správa a samospráva Článek 85 Místní státní správa je zabezpečována místními zastupitelskými a výkonnými orgány, které jsou odpovědné za celkovou situaci na příslušném území. Článek 86 1. Místní zastupitelské orgány – maslichaty – vyjadřují vůli obyvatel příslušné správní jednotky a v souladu se státními zájmy určují opatření potřebná pro její realizaci a kontrolují jejich provádění. 2. Maslichaty jsou voleny obyvateli na základě všeobecného, rovného, přímého volebního práva, tajným hlasováním, na pět let. 3. Členem maslichatu můţe být zvolen občan Republiky Kazachstán, který dovršil věku 20 let. Občan Republiky smí být členem pouze jednoho maslichatu. 4. Mezi kompetence maslichatů patří: 1) schvalování plánů, ekonomických a sociálních programů rozvoje území, místních rozpočtu a zpráv o jejich plnění; 2) rozhodování o otázkách, které patří do jejich kompetencí a týkají se územněsprávního uspořádání; 3) projednání zpráv vedoucích místních výkonných orgánů o otázkách, které patří do kompetencí maslichatů; 4) zřizování stálých komisí a dalších pracovních orgánů maslichatu, vyslechnutí zpráv o jejich činnosti, rozhodování o jiných otázkách spojených s činností maslichatu; 5) realizace v souladu se zákony Republiky dalších funkcí spojených se zabezpečením práv a zákonných zájmů občanů.
31
Příloha 1
5. Mandát maslichatu můţe být předčasně ukončen Prezidentem Republiky, a dále v případě, ţe se maslichat rozhodne o rozpuštění. 6. Kompetence, organizační struktura a působnost maslichatů, postavení jejich členů stanoví zákon. Článek 87 1. Místní výkonné orgány patří do jednotného systému výkonných orgánů Republiky Kazachstán, zabezpečují provádění státní politiky výkonné moci v souladu se zájmy a potřebami rozvoje příslušného území. 2. Mezi kompetence místních výkonných orgánů patří: 1) vypracování plánů, ekonomických a sociálních programů rozvoje území, místního rozpočtu a zabezpečení jejich realizace; 2) správa obecního majetku; 3) jmenování a odvolání vedoucích místních výkonných orgánů, rozhodování o jiných otázkách spojených s činností místních výkonných orgánů; 4) zabezpečení v souladu se zájmy místní státní správy jiných pravomocí uloţených místním výkonným orgánům zákony Republiky. 3. Místní výkonný orgán je veden akimem příslušné územně-správní jednotky, který je zástupcem Prezidenta a Vlády Republiky. 4.
Akimové oblastí, měst celostátního významu a hlavního města jsou jmenování Prezidentem Republiky se souhlasem maslichatů oblastí, resp. měst celostátního významu a hlavního města. Akimové dalších územně-správních jednotek jsou jmenováni v souladu s postupem určeným Prezidentem Republiky Kazachstán. Prezident Republiky je oprávněn v souladu se svým uváţením odvolávat akimy.
5. Z iniciativy nejméně jedné pětiny všech členů maslichatu můţe být vznesená otázka o vyslovení nedůvěry akimovi. V tomto případě maslichat můţe nadpoloviční většinou všech členů vyslovit nedůvěru akimovi a poţádat Prezidenta Republiky, resp. nadřízeného akima o jeho odvolání. Pravomoci akimů oblastí, měst celostátního významu a hlavního města končí, jakmile se úřadu ujme nově zvolený Prezident Republiky. 6. Kompetence místních výkonných orgánů, jejich organizační strukturu a působnost stanoví zákon.
32
Příloha 1
Článek 88 1. Maslichaty v otázkách své činnosti přijímají rozhodnutí a akimy – rozhodnutí a nařízení, která jsou platná na území příslušné územně-správní jednotky. 2. Návrhy rozhodnutí maslichatů počítající se sníţením příjmů místních rozpočtů nebo zvýšením výdajů místních rozpočtů mohou být projednávány jen se souhlasem akima. 3. Rozhodnutí maslichatů, které nejsou v souladu s Ústavou a zákony Republiky Kazachstán, mohou být zrušeny soudem. 4. Rozhodnutí a výnosy akimů mohou být zrušeny Prezidentem, Vládou Republiky Kazachstán nebo nadřízeným akimem, nebo také soudem. Článek 89 1. Republika Kazachstán uznává místní samosprávu zabezpečující samostatné rozhodování obyvatel v otázkách místních reálií. 2. Místní samospráva se realizuje bezprostředně obyvateli, a také prostřednictvím maslichatů a dalších orgánů místní samosprávy. Orgánům místní samosprávy mohou být v souladu se zákonem delegovány státní funkce. 3. Organizační struktura a činnost místní samosprávy v Kazachstánu stanoví zákon. 4. Je zaručena samostatnost orgánů místní samosprávy v rámci kompetencí stanovených zákonem. Část devátá. Přechodná a závěrečná ustanovení Článek 90 1. Ústava Republiky Kazachstán přijatá v referendu je platná ode dne oficiálního zveřejnění výsledků referenda, zároveň pozbývá platnosti předchozí Ústava Republiky Kazachstán. 2. Den, kdy v referendu byla schválena Ústava, se vyhlašuje dnem státního svátku – Dnem Ústavy Republiky Kazachstán. Článek 91 1. Změny a doplnění Ústavy Republiky Kazachstán mohou být schváleny v referendu, který se provádí na základě rozhodnutí Prezidenta Republiky z jeho vlastní iniciativy nebo na návrh Parlamentu či Vlády. Návrh změn a doplnění Ústavy nemusí být schvalován v referendu, rozhodne-li se Prezident, ţe ho předá k projednání Parlamentu. V tomto případě rozhoduje Parlament v souladu s Ústavou. Odmítne-li 33
Příloha 1
Prezident návrh Parlamentu o hlasování o návrhu o změnách a doplněních Ústavy v referendu, můţe Parlament čtyřpětinovou většinou všech členů kaţdé z Komor schválit tyto změny a doplnění Ústavy. V tomto případě Prezident buď podepíše tento zákon, nebo vyhlásí referendum, které se povaţuje za platné, zúčastní-li se ho alespoň polovina občanů Republiky, kteří mají právo hlasovat v referendu. Změny a doplnění Ústavy, o kterých se hlasuje v referendu, se povaţují za přijaté, pokud za ně hlasuje nadpoloviční většina všech zúčastněných občanů a to alespoň ve dvou třetinách oblastí, měst celostátního významu a hlavního města. 2. Jednotnost a územní celistvost státu, forma vlády Republiky, které stanoví Ústava, nemohou být změněny. Článek 92 1. Ústavní zákony musejí být schváleny do jednoho roku od začátku platnosti Ústavy. Pokud zákony, které jsou v Ústavě nazývány ústavními, nebo akty, které mají silu takových zákonů, byly schváleny k okamţiku začátku platnosti Ústavy, musejí být přivedeny do souladu s Ústavou a jsou povaţovány za ústavní zákony Republiky Kazachstán. 2. Další zákony, které uvádí Ústava, musejí být přijaty v souladu s postupy a lhůtami, které určí Parlament, ale nejpozději do dvou let od začátku platnosti Ústavy. 3. Výnosy Prezidenta Republiky vydané v průběhu vykonávání Prezidentem zvláštních pravomocí v souladu se Zákonem Republiky Kazachstán od 10. 12. 1993 „O dočasném přenesení na Prezidenta Republiky Kazachstán a vedoucích místních správ zvláštních pravomocí“, které mají silu zákona, mohou být změněny, doplněny nebo zrušeny pouze v souladu s postupy stanovené pro změny, doplnění a zrušení zákonů Republiky. Výnosy Prezidenta Republiky vydané v průběhu vykonávání Prezidentem zvláštních pravomocí a týkající se otázek uvedených v odstavcích 12-15, 18 a 20 čl. 44 Ústavy Republiky Kazachstán přijaté 28. 1. 1993, nepotřebují schválení Parlamentem Republiky. 4. Legislativa Republiky Kazachstán platná v okamţiku začátku platnosti Ústavy se aplikuje v části, která není v rozporu s Ústavou, a do dvou let musí být uvedená do souladu s Ústavou.
34
Příloha 1
Článek 93 Za účelem realizace čl. 7 Ústavy musí Vláda, místní zastupitelské a výkonné orgány vytvořit všechny potřebné organizační, materiální a technické podmínky pro volnou a bezplatnou výuku státního jazyka všemi občany Republiky Kazachstán v souladu se zvláštním zákonem. Článek 94 1. Prezident Republiky Kazachstán zvolený v souladu se zákony Republiky Kazachstán, jeţ jsou platné v okamţiku začátku platnosti Ústavy, nabývá Ústavou stanovené pravomoci Prezidenta Republiky Kazachstán a vykonává tuto funkci v období stanoveném rozhodnutím přijatým v referendu 29. 4. 1995. Se souhlasem Prezidenta Republiky Kazachstán můţe být toto období zkráceno usnesením Parlamentu Republiky, které bylo přijato na společné schůzi Komor nadpoloviční většinou všech členů kaţdé z Komor. V tomto případě musí Maţilis do jednoho měsíce vyhlásit volby Prezidenta Republiky Kazachstán. Prezident Republiky, který bude zvolen v těchto volbách, sloţí slib do jednoho měsíce od uveřejnění výsledků voleb a vykonává tuto funkci do ujmutí úřadu Prezidentem Republiky, který bude zvolen v řádných prezidentských volbách, jeţ se musejí konat po sedmi letech první prosincovou nedělí. 2. Vice-Prezident Republiky Kazachstán zvolený v souladu se zákony Republiky Kazachstán, které platily v okamţiku začátku platnosti Ústavy, pokračuje ve své funkci do konce volebního období. Článek 94-1 Ustanovení odstavce 1 čl. 41 Ústavy stanovící volební období Prezidenta Republiky, se pouţije i pro osobu, jeţ bude zvolena Prezidentem Republiky v prezidentských volbách, které se budou konat v důsledku uplynutí volebního období Prezidenta Republiky zvoleného ve volbách 4. 12. 2005. Článek 95 1. Jedna polovina senátorů při prvních volbách se zvolí na čtyři roky, druhá polovina – na dva roky, dle postupu, který stanoví ústavní zákon. 2. Ustanovení Ústavy Republiky Kazachstán týkající se voleb členů Maţilisu Parlamentu na základě kandidátských listin se pouţijí aţ v druhých volbách členů Maţilisu Parlamentu.
35
Příloha 1
Článek 96 Kabinet Ministrů Republiky Kazachstán od začátku platnosti Ústavy nabývá v Ústavě stanovených práv, povinností a odpovědností Vlády Republiky Kazachstán. Článek 97 První sloţení Ústavní Rady Republiky Kazachstán se stanoví následujícím způsobem: Prezident Republiky, Předseda Senátu a Předseda Maţilisu jmenují kaţdý jednoho člena Ústavní Rady na 3 roky a dále jednoho člena Ústavní Rady na 6 let. Předseda Ústavní Rady bude jmenován Prezidentem na 6 let. Článek 98 1. Ústavou stanovené soudní a vyšetřovací orgány jsou zřizovány v souladu s příslušnými zákony. Neţ budou zřízeny, pokračují ve své funkci stávající soudní a vyšetřovací orgány. 2. Nejvyšší Soud a Nejvyšší Rozhodčí Soud, místní soudy Republiky Kazachstán pokračují v plnění svých funkcí, neţ budou zřízeny soudy stanovené Ústavou. Volné pozice soudců budou obsazeny v souladu s Ústavou.
36
Příloha 2
Příloha č. 2 Krátké informace o Republice Kazachstán Země leţící ve Střední Asii a částečně zasahující do Evropy Vznik: 16.12.1991 Hraničí s Ruskem, Čínou, Kyrgyzstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem Rozloha: 2 724 902 km2 Obyvatelstvo: 16 878 000 lidí Hustota zalidnění: 6,12 ob/ km2 Hlavní město: Astana Státní jazyk: kazaština (ruština je úředním jazykem) Forma vlády: Prezidentská Republika Prezident: Nursultan Nazarbayev Měna: Tenge (KZT) HDP na obyvatele: 13 926 USD
1
Příloha 3
Příloha č. 3 Administrativní členění Republiky Kazachstán
Administrativní členění Republiky Kazachstán Zdroj: en.wikipedia.org
1
Příloha 4
Příloha č. 4 Státní symboly Republiky Kazachstán
Státní znak Republiky Kazachstán Zdroj: ru.wikipedia.org
Státní vlajka Republiky Kazachstán Zdroj: ru.wikipedia.org
1
