Ústava. Vyznání víry. Řád. Církve bratrské

Ústava Vyznání víry Řád Církve bratrské

Ústava Církve bratrské Hlava I. Základní ustanovení Článek 1 Charakteristika a základní struktura církve (1)

Název církve: Církev bratrská

(2)

Sídlo ústředí Církve bratrské: Praha

(3)

Církev bratrská jako součást Kristovy církve a) je svazek samostatných sborů v České republice, které se dobrovolně zavázaly k jednomyslnosti víry, k službě Bohu a lidem a k bratrskému soužití podle příkladu novozákonní církve, b) za pravidlo víry a života přijímá Písmo svaté - Bibli, c) se hlásí k základním starokřesťanským vyznáním víry, k dědictví světové i domácí reformace, zvláště pak k odkazu Jednoty bratrské a k zásadám evangelikálního hnutí, d) je dobrovolné sdružení osob stejné náboženské víry, které respektuje ústavu státu a zákony a toleruje ostatní církve a náboženské společnosti a osoby bez vyznání. e) Církev bratrská a všechny Sbory Církve bratrské celoročně pracují s rodinami a všemi generačními skupinami, zejména s dětmi, dorostem, mládeží i seniory. Tato práce zahrnuje i volnočasové aktivity (včetně táborů) a dlouhodobé projekty.

(4)

Základním společenstvím v Církvi bratrské, v němž se rozvíjí duchovní život členů církve, je sbor. Společenství sboru tvoří členové Církve bratrské (včetně přípravných) a jejich děti. Své záležitosti si sbory spravují samostatně v souladu s touto Ústavou.

(5)

Sbory Církve bratrské se v zájmu duchovní jednoty a spolupráce řídí společnou Ústavou, Vyznáním, Řádem a dále usneseními Konference a Společné konference. Jejich plnění zajišťuje Rada Církve bratrské. Sbory se mohou sdružovat do regionálních celků – seniorátů.

(6)

Pro plnění úkolů v jednotlivých oborech činnosti může Rada Církve bratrské i jednotlivé sbory Církve bratrské podle potřeby zřizovat příslušná účelová zařízení.

Článek 2 Církev bratrská a Cirkev bratská Církev bratrská je duchovně spojená s Cirkví bratskou ve Slovenské republice. Základem jejich jednoty je:

Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

2

(1) společné Vyznání víry, (2) obsahově společná Ústava a obsahově společný vnitrocírkevní Řád (3) společný orgán - Společná konference Církve bratrské a Cirkvi bratskej (dále jen „Společná konference“). (4) Organizační věci, které lze v české a slovenské části upravit samostatně jsou např. klíč k počtu delegátů na národní Konferenci, počet členů Rady, úprava struktury ústředí, zřizování účelových zařízení.

Článek 3 Spolupráce Církve bratrské s jinými církvemi a církevními organizacemi Církev bratrská může vstupovat do vztahů s jinými křesťanskými církvemi a církevními organizacemi domácími i zahraničními.

Článek 4 Právní subjektivita Právní subjektivitu má: (1) Církev bratrská, (2) Sbor Církve bratrské, (3) Účelové zařízení Církve bratrské, pokud tak určí jeho statut.

Článek 5 Oprávnění jednat za Církev bratrskou (1) Za Církev bratrskou jsou jako statutární zástupci oprávněni jednat: a) předseda Rady Církve bratrské, b) místopředseda Rady Církve bratrské, c) tajemník Rady Církve bratrské. (2) Pro platnost právních úkonů, kterými se získává, zcizuje nebo zastavuje nemovitý majetek Církve bratrské, se vyžaduje podpis nejméně dvou jejích statutárních zástupců. To platí také pro disponovaní základním nemovitým majetkem sboru (čl. 18 odst. 2 a). (3) Listiny, které nejsou uvedené v odstavci (2), podepisuje samostatně kterýkoliv statutární zástupce Církve bratrské.

Článek 6 Přijímání a změny ústavy (1) Právo přijmout a měnit Ústavu Církve bratrské (dále jen „Ústava“) a vnitrocírkevní Řád Církve bratrské (dále jen „Řád“) má jen Společná konference vyjma skutečností uvedených v následujícím odstavci.


3

(2) Organizační věci, které lze v české a slovenské části upravit samostatně jsou např. klíč k počtu delegátů na národní Konferenci, počet členů Rady, úprava struktury ústředí, zřizování účelových zařízení.


4

Hlava II. Vyznání víry Církve bratrské Článek 7 Základní články víry Preambule Za pravidlo víry a života přijímá Církev bratrská Písmo svaté – Bibli. V přesvědčení, že církev může uskutečnit ve světě své poslání jenom tehdy, když zůstane věrnou své Hlavě - Ježíši Kristu, který je jejím základem a který ji zachovává a dovede až k cíli, se jako členové Církve bratrské hlásíme k tomuto vyznání víry. (1) O zjevení Věříme, že se Bůh zjevoval lidem mnoha způsoby prostřednictvím svého stvoření, svého Zákona, svých poslů a proroků, ale v posledních dnech a s konečnou platností se zjevil ve svém Synu, Ježíši Kristu (Žd 1,1n), který je vtěleným Bohem a vlastním zjevením Boha pravého a živého (J 1,1; 1,18; J 14,9; 1J 5,20). (2) O Písmu svatém Věříme, že neomylným svědectvím o tomto zjevení je Písmo svaté Starého a Nového zákona, které bylo inspirováno Duchem Božím. Pánem a středem Písma je Ježíš Kristus. Písmo svaté má dvě stránky: božskou a lidskou. Božská stránka je neomylná pravda, lidská stránka je lidská řeč, lidské vyjádření i to, jak řeč a vyjádření byly zachovány. Písmo svaté jako Boží slovo je jediným měřítkem a autoritou naší víry a našeho života (2Tm 3,16; 2Pt 1,21). Mimo něj neuznáváme žádné doplňky, které by měly stejnou autoritu, vážnost a úctu. Při výkladu Písma svatého se hlásíme ke starokřesťanským vyznáním víry (Apoštolské vyznání, Nicejsko-cařihradské, Athanasiovo), k reformovaným konfesím (zvl. Druhá Helvetská konfese, Heidelberský a Malý Westminsterský katechismus), k odkazu Jednoty bratrské (zvl. vyznání Jednoty bratří českých podle vydání Komenského z roku 1662) a k zásadám evangelikálního hnutí vyjádřených např. vyznáním Lausannského závazku z roku 1974. (3) O Boží trojjedinosti Věříme v jednoho Boha (Dt 6,4), který se v dějinách spásy zjevil jako Otec, Syn a Duch svatý (1K 8,6; Žd 1,8; Sk 5,3n; Žd 1,3). Tyto tři osoby téže podstaty tvoří dokonalou jednotu, nelze je od sebe oddělit ani navzájem ztotožnit (Gn 1,26; Mt 28,19; 3,16-17). (4) O stvoření světa Věříme, že Bůh stvořil všechno viditelné i neviditelné svým Slovem (Ž 33,6; Ko 1,16) a řídí celý svět svou nevystižitelnou moudrostí (Ř 11,33). Věříme, že nás v Kristu před stvořením světa vyvolil za svůj lid (Ef 1,4), ale nikoho nezbavil odpovědnosti za jeho rozhodování (Ž 81,12; J 5,40; Ga 6,5). (5) O hříchu


5

Věříme, že člověk svou neposlušností Boha ztratil společenství s ním i neporušenost, k níž byl původně stvořen (Ř 5,12). Proto se všichni rodí jako hříšní lidé a svým životem porušujícím Boží Zákon a svou svévolí a vzpourou tento stav potvrzují (Ř 3,23). Proto jsou vydáni Božímu soudu a smrti jako mzdě hříchu (Ř 5,18-19; 6,23). (6) O Kristu Věříme, že Ježíš Kristus, Boží Syn, se stal pravým člověkem svým narozením (J 1,14; 1Tm 2,5; Žd 2,14). Svou zástupnou smrtí na kříži vzal na sebe hříchy, a tím nás smířil s Bohem (Ko 1,20-22). Svým vzkříšením a nanebevstoupením zvítězil nad všemi mocnostmi zla a stal se Pánem celého světa a hlavou církve (Ef 1,20-22; Mk 16,19; Fp 2,9-11). (7) O Duchu svatém Věříme, že o letnicích seslal Bůh skrze Ježíše Krista Ducha svatého (Sk 2,33), který lidi usvědčuje z hříchu (J 16,8), vede k pokání a víře v Krista, a tak z nich činí nová stvoření (2K 5,17; Ř 8,2). Znovuzrození se projevuje nesením ovoce Ducha, především láskou k Bohu a lidem Ga 5,22). I po znovuzrození (J 3,5; Tt 3,5) jsou věřící Duchem svatým zmocňováni a naplňováni (Ef 5,19) a dostávají dary (1K 12,4-11; Ř 12,6; Ef 4,11) k účinné službě v církvi i ve světě (2Tm 1,6-7; 2Tm 2,1). (8) O ospravedlnění Věříme, že všichni, kteří v Krista uvěří a vyznávají a opouštějí své hříchy, přijímají od Boha ospravedlnění a jistotu spasení (Ř 5,1n). Děje se tak pouhou vírou v Ježíše Krista (Ga 3,26), bez vlastních zásluh (Ga 2,16). Jiným způsobem nelze dosáhnout spasení (Sk 4,12). (9) O církvi Věříme, že Bůh v dějinách Izraele povolával a shromažďoval svůj lid. Ježíš Kristus na tomto světě ustanovil lid Nové smlouvy (1K 11,25) a buduje jej mezi všemi národy jako svou Církev (Mt 16,18). Proto je výsadou všech věřících vyjádřit svou příslušnost k církvi tím, že vstoupí do svazku s některou její větví (Sk 2,41). Tím veřejně vyznávají svou víru (Ř 10,9n), přijímají svátosti křtu a svaté večeře Páně (Mt 28,19; Mk 16,16) spolu s darem bratrského společenství, ve kterém se vzájemně povzbuzují, napomínají (Sk 2,42; Žd 10,24n), slouží si (Ef 4,15-16) a podřizují se pověřeným správcům (Žd 13,17) a jedni druhým (Ef 5,21n). (10) O misii a diakonii Věříme, že Církev je poslána být solí země a světlem světa (Mt 5,13n), svou službou pomáhá lidem v hmotné a mravní bídě a zvěstuje jim záchranu v Spasiteli Ježíši Kristu. Z těch, kteří přijímají evangelium, činí učedníky Ježíše Krista křtem a vyučováním k zachování toho, co nám Pán Ježíš přikázal (Mt 28,19n). (11) O druhém příchodu Páně Věříme, že Ježíš Kristus přijde ve své slávě (1Te 1,10; Fp 3,20; 1Pt 4,13), aby ustavil věčné Boží království, kde Bůh bude všechno ve všem (1K 15,28; Zj 19,6). Věříme, že všichni spravedliví budou vzkříšeni k věčnému životu a bezbožní k soudu a věčnému trestu (J 5,28-29; Mt 25,34.41.46).


6

Hlava III. Členská příslušnost Článek 8 Společenství Církve bratrské Do společenství Církve bratrské patří: (1) členové, (2) přípravní členové, (3) děti členů a přípravných členů do 18 let.

Článek 9 Členství v Církvi bratrské (1) Členem Církve bratrské se může stát jen fyzická osoba, která se svobodně rozhodla přihlásit se za člena Církve bratrské. (2) O přijetí člena Církve bratrské (přípravného i řádného) rozhoduje staršovstvo sboru. (3) Přípravnými členy Církve bratrské se stávají ti, kteří projevili zájem o členství, a staršovstvo sboru je za přípravné členy přijalo. (4) Za členy Církve bratrské mohou být přijati jen ti, kteří vyznávají Pána Ježíše Krista za svého Spasitele a Pána, jsou pokřtěni a svým životem to dosvědčují. Členství vzniká veřejným členským slibem před sborem. (5) Členství v Církvi bratrské zaniká: a) vystoupením b) vyloučením c) vynětím z evidence členů d) smrtí O vyloučení a vynětí z evidence členů rozhoduje staršovstvo sboru. (6) V případě zániku členství v Církvi bratrské nemá člen ani jeho právní nástupci nárok na vrácení darů a příspěvků poskytnutých ve prospěch Církve bratrské.

Článek 10 Členská práva (1) Všichni, kteří patří do společenství Církve bratrské (článek 8), mají právo na duchovní a pastýřskou péči ve sboru i v rodinách. (2) Právo volit a rozhodovat v členských shromážděních mají jen členové Církve bratrské starší patnácti let.

Článek 11 Členské povinnosti Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

7

Na základě poslušnosti Božího Slova je povinností každého člena Církve bratrské: (1) žít příkladně a sloužit bližním, (2) pravidelně navštěvovat pobožnosti ve svém sboru a rozvíjet v něm bratrské společenství s ostatními členy, (3) podílet se na práci sboru a církve svěřenými duchovními dary a pravidelnými finančními příspěvky, jejichž výši si zvolí zodpovědně před Bohem, (4) podřizovat se Řádu Církve bratrské a církevní kázni v Církvi bratrské.

Článek 12 Církevní kázeň Členy Církve bratrské, kteří porušují povinnosti členů (článek 11), přivádí Církev bratrská na základě Božího Slova ve smyslu Řádu Církve bratrské k dobrovolnému podřízení se církevní kázni, která je součástí pastýřské služby a jejímž cílem je dosažení nápravy.


8

Hlava IV. Vnitřní uspořádání církve Část první Sbory Církve bratrské Článek 13 Sbory Církve bratrské (1) Sbor Církve bratrské je základním společenstvím v Církvi bratrské, ve kterém se rozvíjí duchovní život členů církve. Představuje místní sdružení členů Církve bratrské, kteří se dobrovolně zavázali žít v jednomyslnosti víry, ve službě Bohu a lidem a v bratrsko-sesterském soužití podle příkladu novozákonní církve. (2) Úkolem sboru je všestranně napomáhat vykonávání pravidelných bohoslužeb, a to i v místech mimo sídlo sboru. Mimo sídlo sboru se pro vykonávání pravidelných bohoslužeb zřizují kazatelské stanice nebo samostatné kazatelské stanice. (3) Jestliže je možno bohoslužebný život mimo sídlo sboru osamostatnit, vytvoří se tam samostatný sbor. (4) Ustanovit sbor je možné tam, kde jsou předpoklady k samostatné duchovní práci a kde je přiměřený počet členů schopných vykonávat sborovou práci po duchovní, organizační i hmotné stránce. (5) Sbory zřizuje, ruší a o jejich případném rozdělení nebo sloučení rozhoduje Rada Církve bratrské v součinnosti se sbory, kterých se to týká.

Článek 14 Oprávnění jednat za sbor (1) Za sbor Církve bratrské jsou jako statutární zástupci sboru oprávněni jednat: a) správce sboru, b) místopředseda staršovstva, c) hospodář. (2) Listiny podepisuje samostatně kterýkoliv statutární zástupce sboru s přihlédnutím k jejich charakteru. Podepisování listin při nakládání majetkem sboru upravuje čl. 18.

Článek 15 Správa sboru Správu sboru vykonávají a za ni zodpovídají: (1) správce sboru, (2) staršovstvo, (3) členské shromáždění. Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

9

Článek 16 Správce sboru (1) Správcem sboru je sborem zvolený a Radou Církve bratrské instalovaný ordinovaný kazatel. Pokud sbor nemá svého správce sboru, určí mu Rada CB administrátora z řad ordinovaných kazatelů. Do té doby může vykonávat činnosti správce sboru i Radou CB pověřený člen staršovstva. (2) Obsazení uprázdněného místa správce sboru řeší staršovstvo sboru ve spolupráci s Radou CB, a to uspořádáním volby nového kazatele. (3) Správce sboru je zodpovědný staršovstvu, členskému shromáždění a Radě Církve bratrské. (4) Úkolem správce sboru je zejména: a) zvěstovat pravdu Písma svatého a být příkladem křesťanského života, b) starat se o duchovní život ve sboru, c) zajišťovat vedení sborových pobožností, křtít a vysluhovat svatou večeři Páně, d) starat se o vyučování ve sboru, e) navštěvovat členy sboru a pastoračně jim sloužit, f) dohlížet na dodržování církevní kázně ve sboru, g) předsedat poradám staršovstva a členským shromážděním, případně tím pověřit jiného člena staršovstva, h) zastupovat spolu se zvolenými delegáty sbor na Konferenci a Společné konferenci, i) zabezpečit provádění potřebné administrativní práce ve sboru, j) spolu se staršovstvem dbát o výchovu spolupracovníků včetně vikáře a podle obdarování jim svěřovat úkoly, k) rozdělovat práci mezi kazatele, vikáře, pastorační asistenty a misijní pracovníky. (5) Správce sboru může být odvolán: a) členským shromážděním sboru, kterému předsedá pověřený člen Rady CB, b) Radou CB jen jako důsledek porušení církevní kázně.

Článek 17 Staršovstvo sboru (1) Staršovstvo tvoří: správce sboru, starší zvolení členským shromážděním sboru, další kazatelé a vikáři, kteří jsou v činné službě (pozn. viz čl.32 odst. 3). (2) Staršovstvo má nejméně čtyři, nejvíce patnáct volených členů. (3) Předsedou staršovstva je správce sboru. Staršovstvo volí ze svého středu místopředsedu, hospodáře a zapisovatele. V nepřítomnosti správce sboru vede schůze staršovstva místopředseda nebo jiný pověřený člen staršovstva. Místopředseda vede ty části schůze staršovstva a členského shromáždění, na kterých se rokuje o správci sboru. (4) Funkční období staršovstva jsou čtyři roky.


10

(5) Za starší sboru je možno volit členy, kteří se duchovně osvědčili, dosáhli věku nejméně 21 roků a jsou alespoň 5 roků členy Církve bratrské. V opodstatněných případech může členské shromáždění upustit od podmínky pětiletého členství. (6) Staršovstvo se spolu se správcem sboru stará o duchovní život ve sboru. Vyjadřuje se k působení sboru a dbá, aby jeho členové žili podle Písma svatého a zachovávali Ústavu, Vyznání víry a Řád CB stejně jako i usnesení Konference a Společné konference. (7) Staršovstvo je zodpovědné členskému shromáždění. (8) Úkolem staršovstva je zejména: a) modlit se a vést duchovní zápas za sbor, b) pečovat o biblicky zdravý duchovní život a růst sboru, c) podle obdarování vypomáhat kázáním - službou slovem, pastýřskou péčí a jinou duchovní prací, d) rozvíjet evangelizační a diakonickou službu, e) rozhodovat o přijímání členů (čl. 9 odst. (2), řešit případy porušení kázně a rozhodovat o ukončení členství (čl.9 odst. (5) písm. b), c), f) připravovat programy schůzí členského shromáždění včetně voleb staršovstva a ve spolupráci s Radou Církve bratrské i volbu kazatele, g) zakládat a rušit kazatelské stanice, podle potřeby sborové práce zřizovat, pověřovat a odvolávat vedení hudebních těles, skupin (modlitební, zájmové a pracovní, sesterské, sociální, mládeže a jiné), h) uzavírat a rozvazovat pracovní poměry se zaměstnanci sboru, i) rozhodovat o hospodářských záležitostech, spravovat sborový majetek, sestavovat rozpočet a závěrečné účty sboru, j) udržovat modlitebny a sborové domy s péčí řádného hospodáře, k) iniciovat vznik a zánik účelových zařízení církve nebo sboru, l) rozhodovat o pronájmu majetku sboru, přičemž dbá, aby smlouvy nebyly pro sbor zjevně nevýhodné.

Článek 18 Hospodaření sboru a hospodářská rada sboru (1) Zdrojem přijmu sboru jsou zejména příspěvky fyzických a právnických osob, příjmy z prodeje a pronájmu movitého, nemovitého a nehmotného majetku, úroky z vkladů, dary, příspěvky z části výtěžku, příjmy z podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, dotace, půjčky, příspěvky z fondu. (2) Sbor hospodaří s majetkem, který se dělí podle významu pro život sboru na: a) základní nemovitý majetek sboru 

zejména modlitebny a sborové domy včetně souvisejících pozemků (prostory sloužící k bohoslužbám, církevním obřadům, ke vzdělávání a výuce)



služební byty


11

b) ostatní nemovitý majetek sboru - tj. nemovitý majetek, který není uvedený pod písmenem a) c) peníze, ostatní movitý majetek, pohledávky a práva sboru (3) O nakládaní se základním nemovitým majetkem sboru (odst. 2, písm. a) rozhoduje členské shromáždění; k účinnosti tohoto rozhodnutí je třeba písemného souhlasu Rady CB. Tohoto souhlasu však není třeba u právních úkonů týkajících se nájmu s výjimkou nájmu modliteben. Právní listinu o dispozici se základním nemovitým majetkem sboru podepisují vždy dva statutární zástupci sboru (viz čl. 5 Ústavy). (4) O nakládání s ostatním nemovitým majetkem sboru (odst. 2, písm. b) rozhoduje členské shromáždění. Právní listinu o dispozici s ostatním nemovitým majetkem sboru podepisují vždy dva statutární zástupci sboru. (5) O nakládání s penězi a s ostatním movitým majetkem sboru (odst. 2, písm. c) rozhoduje staršovstvo sboru, které tímto může pověřit hospodáře nebo hospodářskou radu, je-li zřízena; o nakládání s právy a pohledávkami sboru rozhoduje staršovstvo sboru. (6) Za hospodaření sboru zodpovídá staršovstvo sboru. (7) V případě, že to vyžaduje větší rozsah sborového hospodaření, může staršovstvo jmenovat hospodářskou radu a svěřit jí bezprostřední správu hospodářských záležitostí. (8) Předsedou hospodářské rady je hospodář sboru, který důležitá opatření a rozhodnutí hospodářské povahy předkládá ke schválení staršovstvu. (9) Pro kontrolu hospodaření sboru a jeho účelových zařízení volí sbor nejméně dva revizory na období čtyř let. Jsou odpovědni členskému shromáždění, jemuž podávají zprávu o výsledku kontroly nejméně jedenkrát ročně. Funkce revizora je neslučitelná s výkonem funkce člena staršovstva, člena hospodářské rady a účetního. (10) V případě zániku sboru určuje způsob likvidace a osobu likvidátora Rada CB.

Článek 19 Členské shromáždění (1) Členské shromáždění je nejvyšším orgánem sboru. Tvoří ho členové sboru. (2) Jednání členského shromáždění vede správce sboru, místopředseda nebo jiný správcem sboru pověřený člen staršovstva. (3) Členské shromáždění zejména: a) určuje počet členů staršovstva, volí a odvolává členy staršovstva, b) volí a odvolává správce sboru a kazatele, c) volí delegáty na Konferenci CB, d) volí každé čtyři roky nejméně dva revizory, kteří kontrolují hospodaření sboru, e) spolupracuje s Radou CB při zakládání sboru, při jeho zrušení, spojení s jiným sborem, případně při překládání sídla sboru nebo při jeho vystoupení ze svazku sborů Církve bratrské, f) vyřizuje odvolání členů sboru proti usnesení staršovstva,


12

g) přezkoumává duchovní a hospodářskou činnost staršovstva, správce sboru, dalšího kazatele a vikářů sboru, a to zejména při výročním členském shromáždění. Toto shromáždění se musí svolat každoročně nejpozději do konce března, h) rozhoduje o nakládání s nemovitým majetkem sboru. Ustanovení článku 22, odst. (16) zůstává nedotknuté při nakládání s majetkem. (4) V případě potřeby se členské shromáždění schází i v průběhu roku. Svolává ho staršovstvo. Členské shromáždění se musí svolat, když o to požádá nejméně jedna třetina členů sboru nebo správce sboru.

Část druhá Orgány Církve bratrské Článek 20 Konference Církve bratrské (1) Nejvyšším orgánem Církve bratrské je Konference Církve bratrské (dále jen „Konference“). (2) Konferenci svolává každoročně Rada Církve bratrské (dále jen „Rada“). V případě potřeby může Rada svolat Konferenci k mimořádnému zasedání. Je povinna tak učinit tehdy, když o to požádá alespoň jedna třetina sborů. (3) Členy Konference s hlasovacím právem jsou delegáti sborů, ordinovaní kazatelé, členové Rady a celocírkevní pracovníci. Bez hlasovacího práva se účastní Konference ekonom Rady, ředitel ETS, ředitel Diakonie CB, vikáři a hosté a poradci dle rozhodnutí Rady. (4) Konference rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech týkajících se Církve bratrské, zejména o: a) ordinaci kazatelů na základě doporučení sboru a Rady; ordinace má platnost pro celou církev, b) schválení hospodaření Církve bratrské, c) výši příspěvků odváděných sbory Radě na činnost Církve bratrské, d) odvoláních proti rozhodnutí Rady, pokud rozhodnutí Rady nebylo konečné, e) vyloučení sboru, f) nakládání se základním nemovitým majetkem Církve bratrské (čl. 35 odst. 5), g) o likvidaci Církve bratrské. (5) Konference dále: a) projednává duchovní stav Církve bratrské, b) hodnotí činnost Rady a ukládá jí hlavní úkoly na další období, c) volí na období čtyř roků předsedu, tajemníka a další členy Rady a má právo je odvolat, d) volí odvolací komisi, komise na přípravu jednání a provádění jednotlivých úkolů,


13

e) volí vždy na čtyři roky dva revizory hospodaření Církve bratrské a revizora jejích účelových zařízení. Funkce revizora hospodaření Církve bratrské je neslučitelná s členstvím v Radě a pracovním poměrem v Církvi bratrské, funkce revizora účelových zařízení je neslučitelná s pracovním poměrem v těchto zařízeních, f) posuzuje působení Církve bratrské a dbá, aby sbory zachovávaly Ústavu, Vyznání víry a Řád stejně jako usnesení Konference a Společné konference, g) provádí dohled nad činností sborů Církve bratrské, h) přímo nebo prostřednictvím Rady napomíná sbor, který se provinil proti Ústavě, Vyznání víry, Řádu nebo usnesení Konference nebo Společné konference a výchovně ho kázní, i) pokud se napomenutím podle písmene h) nedosáhne nápravy, má právo sbor vyloučit ze svazku sborů Církve bratrské.

Článek 21 Rada Církve bratrské (1) Rada CB je výkonným orgánem Církve bratrské v ČR. V období mezi jednotlivými konferencemi Církev bratrskou řídí a navenek zastupuje ve smyslu této Ústavy a Řádu CB. (2) Rada má v České republice devět členů, (v SR 7 členů) z toho nejméně v ČR tři nekazatele a tři správce sboru, v SR dva nekazatele. Předsednictvo Rady tvoří předseda, místopředseda a tajemník. (3) Předsedu a tajemníka Rady volí Konference. Předseda se volí z řad ordinovaných kazatelů. Místopředsedu volí Rada z nekazatelů, je-li tajemníkem ordinovaný kazatel. (4) Schůzí Rady se podle potřeby zúčastňuje ekonom Rady. (5) Funkční období Rady je čtyři roky. (6) Rada se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za dva měsíce. Svolává ji předseda, v jeho nepřítomnosti místopředseda nebo tajemník. (7) K plnění svých úkolů má Rada k dispozici kancelář, ve které působí předseda, tajemník, ekonom a další zaměstnanci podle potřeby Rady. (8) Rada zodpovídá za hospodaření samostatného právního subjektu Církev bratrská.

Článek 22 Kompetence Rady Rada zejména: (1) svolává Konferenci, připravuje program jejího jednání a podává zprávu o své činnosti, (2) provádí usnesení Konference a Společné konference, (3) uvádí do služby, případně odvolává po dohodě se staršovstvem sboru vikáře, pastorační asistenty a misijní pracovníky, (4) na základě doporučení sborů navrhuje Konferenci ordinaci kazatelů,


14

(5) jmenuje a odvolává ekonoma Rady, (6) podporuje vznik nových sborů, rozhoduje o zřízení, zrušení, rozdělení a sloučení sboru, (7) určuje vizitaci sborů a jmenuje vizitátory, (8) navrhuje sborům kandidáty na volbu kazatele, (9) instaluje členským shromážděním zvoleného kazatele a odvolává ho, (10) napomáhá vyučování náboženství, duchovní výchovy dětí, dorostu a mládeže, (11) stará se o duchovní vzdělávání členů Církve bratrské a sborových pracovníků, (12) podle potřeby pořádá vzdělávací kurzy, konference a setkávání kazatelů, (13) sleduje duchovní růst kazatelů a provádí kázeňská opatření, (14) podporuje misijní, evangelizační, diakonickou a literární činnost v církvi, (15) pomáhá sborům v duchovním růstu, sleduje jejich život a práci; když některý sbor jedná proti Ústavě, Vyznání víry, Řádu nebo usnesení Konference nebo Společné konference, napomíná ho a informuje o tom Konferenci, (16) uděluje souhlas s disponováním nemovitým majetkem sboru (čl. 18 odst. 3), (17) rozhoduje o disponování majetkem církve (čl. 35 odst. 5, 6), (18) podle potřeby zřizuje regionální celky - senioráty, (19) rozhoduje o zřízení a zrušení účelových zařízení církve, vydává jejich statuty, jmenuje a odvolává jejich statutární zástupce, (20) vyřizuje odvolání proti rozhodnutí členských shromáždění, (21) sleduje a rozvíjí ekumenické styky s domácími i zahraničními křesťanskými církvemi, (22) jmenuje tiskového mluvčího Rady.

Článek 23 Předsednictvo Rady Předsednictvo Rady tvoří: předseda, místopředseda a tajemník. Předsednictvo rozhoduje o neodkladných záležitostech, přičemž jeho rozhodnutí platí jen do nejbližšího jednání schůze Rady, která je buď potvrdí, nebo zruší. Člen předsednictva Rady nesmí být současně statutárním zástupcem účelových zařízení církve.

Článek 24 Předseda Rady (1) Předseda Rady je představitelem Církve bratrské, který zejména: a) ordinuje kazatele, b) uvádí do služby vikáře a instaluje zvolené kazatele, c) navštěvuje sbory a seznamuje se s jejich životem, d) provádí nejnaléhavější vizitace,


15

e) pastýřsky se věnuje kazatelům, vikářům, celocírkevním pracovníkům (a jejich rodinám) a studentům z Církve bratrské na teologických školách, f) předsedá setkáním kazatelů a navštěvuje jejich seniorátní setkání, g) předsedá schůzím Rady a zabezpečuje provedení jejich usnesení, h) po dohodě s Radou vydává pastýřské listy na sbory a vyhlašuje dny půstu a pokání. (2) Plněním těchto úkolů může předseda pověřit místopředsedu, tajemníka nebo jiného člena Rady.

Článek 25 Místopředseda Rady (1) Místopředseda vede schůze Rady v nepřítomnosti předsedy Rady a plní úkoly podle jeho pokynů. (2) Místopředseda pomáhá předsedovi v duchovní práci a na základě jeho pověření ho zastupuje v rozsahu předsedou vymezeném.

Článek 26 Tajemník Rady (1) Tajemník Rady především: a) zabezpečuje církevní záležitosti hospodářské, právní, majetkové, správní a organizační povahy, jedná s úřady, b) je zodpovědný za činnost kanceláře Rady; je mu podřízený ekonom Rady, c) má na starosti agendu Rady a komunikaci se sbory, d) spolu s ekonomem sleduje činnost a hospodaření účelových zařízení Církve bratrské, e) dohledem na hospodářskou činnost účelových zařízení může pověřit ekonoma Rady, f) sleduje činnost odborů Rady. (2) Tajemník Rady pomáhá předsedovi v duchovní práci a na základě jeho pověření ho zastupuje v rozsahu předsedou vymezeném.

Článek 27 Ekonom Rady (1) Ekonom Rady vede práci kanceláře Rady v hospodářské oblasti, vypracovává ekonomické plány, rozpočty a závěrečné vyúčtování. Sleduje hospodaření všech účelových zařízení Církve bratrské. (2) Ekonom Rady podává konferenci zprávu o hospodaření Církve bratrské za uplynulý kalendářní rok.

Článek 28


16

Odbory Rady (1) Plněním některých svých úkolů může Rada pověřit odbory, jejichž funkční období je shodné s funkčním obdobím Rady. Rada jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy odborů a určuje jejich počet. (2) Předsedou odboru je zpravidla člen Rady. Předseda odboru informuje Radu o činnosti odboru.

Část třetí Společná konference Článek 29 Společná konference (1) Jako výraz duchovní jednoty Církve bratrské a Cirkvi bratskej se každý druhý rok uskutečňuje jednání Společné konference. (2) Jednání Společné konference svolávají společně Rada Církve bratrské a Rada Cirkvi bratskej. V mimořádných případech je jednání Společné konference oprávněna svolat i jen Rada Církve bratrské nebo jen Rada Cirkvi bratskej. (3) Členy Společné konference s hlasovacím právem jsou členové Rady Církve bratrské a Rady Cirkvi bratskej, dále ordinovaní kazatelé a delegáti sborů. Společné konference mají právo se zúčastnit bez hlasovacího práva vikáři. (4) Společná konference: a) rozhoduje o všech záležitostech, které se týkají věrouky a etiky Církve bratrské a Cirkvi bratskej, b) přijímá a mění Ústavu, Vyznání a Řád, c) posuzuje duchovní stav v Církvi bratrské a Cirkvi bratskej, d) poskytuje definitivní výklad Ústavy, Vyznání a Řádu. Do doby svolání Společné konference poskytuje závazný výklad společného rozhodnutí Rady Církve bratrské a Rady Cirkvi bratskej.

Část čtvrtá Jednací, volební a odvolací řád církve Článek 30 Jednací a volební řád církve (1) Rada, její odbory a komise, stejně jako staršovstva a hospodářské rady sborů jsou schopné se usnášet, jestliže byly řádně zvoleny a je-li přítomna alespoň polovina jejich členů, nejméně však tři osoby. Všechny tyto orgány rozhodují nadpoloviční většinou hlasů přítomných. (2) Konference právoplatně rozhodují, pokud je přítomna alespoň polovina členů Konference s hlasovacím právem. Rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů zaregistrovaných na konferenci.


17

(3) Společná konference může změnit Ústavu Církve bratrské nejméně dvoutřetinovou většinou hlasů zaregistrovaných členů Společné konference s hlasovacím právem. (4) Při rozhodování členských shromáždění sboru stačí přítomnost jedné třetiny členů starších patnácti let. Při závažnějších rozhodováních, jako je volba a odvolání správce sboru nebo kazatele, volba a odvolání staršovstva, zřízení, rozdělení, zrušení sboru nebo přenesení jeho sídla, disponování s nemovitým majetkem, musí být přítomna nejméně polovina členů sboru s hlasovacím právem. Členské shromáždění má právo požadovat tuto kvalifikovanou přítomnost členů i při jiných závažných rozhodnutích. Členské shromáždění rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů s hlasovacím právem. V případě volby či odvolání správce sboru nebo kazatele je k účinnosti třeba alespoň dvou třetin hlasů přítomných členů s hlasovacím právem. Postup voleb na stanici stanoví Řád. Zapisovatel pořizuje věcný zápis jednání, k němuž se přikládá prezenční listina. (5) Hlasuje se lístky nebo aklamací. (6) Volba staršovstva, správce sboru a dalších kazatelů sboru se provádí jen lístky. Ostatní volby (např. volby komisí, volba delegátů na Konferenci, Společnou konferenci aj.) mohou být provedeny aklamací. Lístky se hlasuje i v případech závažných rozhodnutí uvedených v odstavci (4). (7) Ze všech jednání a schůzí, zvláště z těch, kde se konaly volby nebo hlasování, musí být zhotoven zápis s uvedením výsledků hlasování. (8) Zápis zhotovuje pověřený zapisovatel a ověřuje předsedající. Zápisy o volbách podepisují všichni přítomní členové volební komise. Zápis o volbě kazatele podepisuje i přítomný člen Rady. (9) V případě sporu o průběh a závěry jednání nebo schůze rozhodují údaje zápisu.

Článek 31 Odvolací řád (1) Proti usnesení staršovstva se může člen, kterého se usnesení týká, odvolat k členskému shromáždění. (2) Proti rozhodnutí členského shromáždění je možné se odvolat k Radě a proti rozhodnutí Rady ke Konferenci, pokud záležitost přesahuje rámec sboru. Jinak je rozhodnutí Rady konečné. O tom, zda záležitost přesahuje rámec, rozhodne v případě pochybnosti odvolací komise. (3) Odvolací lhůta je třicet dní: počítá se ode dne, kdy dotyčný člen obdržel písemné rozhodnutí. (4) Proti rozhodnutí Rady se může sbor, kterého se rozhodnutí týká, odvolat ke Konferenci prostřednictvím Rady nejpozději dva měsíce před konáním nejbližší Konference.

Část pátá Ustanovování a odvolávání osob vykonávajících duchovenskou činnost a jiných zaměstnanců církve Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

18

Článek 32 Osoby vykonávající duchovenskou činnost a jiní zaměstnanci Církve bratrské (1) Osobami vykonávajícími duchovenskou činnost jsou v Církvi bratrské: a) kazatelé, b) vikáři, c) pastorační asistenti, misijní pracovníci a jiní duchovní pracovníci v pracovním poměru, d) předseda, místopředseda a tajemník Rady. (2) Jinými zaměstnanci Církve bratrské jsou osoby jiné než uvedené v odstavci (1), které jsou v Církvi bratrské v zaměstnaneckém nebo obdobném poměru. (3) Osoby uvedené v odstavcích (1) a (2) jsou v činné službě po dobu trvání jejich zaměstnaneckého nebo obdobného poměru v Církvi bratrské.

Článek 33 Ustanovování a odvolávání osob vykonávajících duchovenskou činnost a jiných zaměstnanců Církve bratrské (1) Osoby uvedené v článku 32 odst. (1) a (2) ustanovuje a odvolává staršovstvo (článek 17), členské shromáždění (čl. 19), Rada (čl. 22) a Konference (čl. 20). Některé požadavky na ustanovení a odvolání těchto osob uvedených v článku 32 jsou uvedené v článku 34. (2) Na ustanovení a odvolání osob uvedených v článku 32 odst. (2) se vztahuje Zákoník práce.

Článek 34 Požadavky pro výkon duchovenské činnosti v Církvi bratrské (1) Osoby vykonávající duchovenskou činnost musí splňovat požadavky: a) všeobecné způsobilosti pro výkon jejich činnosti, b) zvláštní způsobilosti pro výkon jejich činnosti. (2) Všeobecné požadavky pro výkon duchovenské činnosti určují všeobecně závazné právní předpisy. (3) Zvláštní požadavky pro výkon duchovenské činnosti určují příslušné orgány Církve bratrské vždy předem, a to pro každý jednotlivý druh činnosti zvlášť. (4) Podmínkou pro výkon funkce správce sboru a předsedy Rady je jejich ordinace. (5) Základním požadavkem pro výkon duchovenské činnosti v Církvi bratrské je Boží povolání, členství v Církvi bratrské, zejména osobní souhlas s biblickou etikou a s věroukou Církve bratrské tak, jak jsou tyto obsaženy v Ústavě, Vyznání víry Církve bratrské a Řádu. S přihlédnutím ke zvláštnímu poslání osob vykonávajících duchovenskou činnost a k rozsahu a dopadu jejich působení na společenství Církve bratrské se považují za nesplnění požadavku pro řádný výkon duchovenské činnosti mezi jinými případy jednání, a) které vedlo k odsouzení za úmyslný trestný čin,


19

b) které je v rozporu s požadavkem manželské věrnosti a nerozlučitelnosti manželství, c) při kterém je praktikován sexuální život osob stejného pohlaví, d) které jinak, než je uvedeno v písm. a) až c), hrubým způsobem porušilo etická a morální pravidla uznávaná Církví bratrskou. (6) Jednání, které je v rozporu s etikou a s věroukou Církve bratrské, zvláště pak jednání, které je uvedeno v odstavci (5) písm. a) až d), stejně jako nerespektování uložené církevní kázně může být věcným důvodem k odvolání osob vykonávajících duchovenskou činnost.

Část šestá Hospodaření Církve bratrské Článek 35 Hospodaření církve (1) Zdrojem příjmů církve jsou zejména příspěvky fyzických a právnických osob, příjmy z prodeje a pronájmu movitého, nemovitého a nehmotného majetku, úroky z vkladů, dary, příspěvky z části výtěžku, příjmy z podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, dotace, půjčky a příspěvky z fondů. (2) Sbory přispívají na zabezpečení činnosti orgánů Církve bratrské, platů kazatelů a zaměstnanců vyplácených Církví. Výši příspěvků a pravidla jejich rozdělování stanovuje Konference. (3) Hospodaření Církve bratrské a jejích účelových zařízení kontrolují revizoři, kteří podávají Konferenci zprávu o kontrole hospodaření. Revize účelových zařízení jednotlivých sborů a účelových zařízení Církve bratrské se konají vždy, není-li k dispozici výrok auditora. (4) Církev hospodaří s majetkem, který se podle významu pro její život dělí na: a) základní nemovitý majetek církve 

zejména stavby celocírkevního významu



též modlitebny a sborové domy, pokud zůstaly v majetku celé církve



pozemky související s těmito stavbami

b) ostatní nemovitý majetek církve (nemovitý majetek církve, který není uveden pod písm. a)) c) peníze a ostatní movitý majetek církve, práva a pohledávky církve. (5) O nakládání základním nemovitým majetkem církve (odst. 4 písm. a) rozhoduje Konference. V naléhavých případech může být souhlas Konference nahrazen písemným souhlasem nadpoloviční většiny sborů. O nájmech základního nemovitého majetku církve rozhoduje Rada. Ta také rozhoduje o převodu nemovitostí z majetku církve do majetku sborů. (6) O nakládání ostatním nemovitým majetkem církve rozhoduje Rada. Ta také rozhoduje o nakládání s penězi, ostatním movitým majetkem, právy a pohledávkami církve, pokud toto oprávnění není svěřeno jmenovitým oprávněným pracovníkům církve (zejména tajemníkovi nebo ekonomovi Rady).


20

Článek 36 Účelová zařízení (1) Církev bratrská může zřizovat účelová zařízení, např. zdravotní, sociální, vydavatelská, vzdělávací, kterým může udělit samostatnou právní subjektivitu. Účelová zařízení se spravují svými statuty. (2) Pro nakládání s majetkem účelových zařízení platí obdobně ustanovení článku 35. odst. 4 až 6

Článek 37 Zvláštní ustanovení pro případ zániku Církve bratrské (1) V případě zániku Církve bratrské Rada určí: a) ze členů Rady předsedu Likvidační komise, b) členy Likvidační komise c) závazné zásady likvidace a způsob jejího provedení. (2) Po dobu likvidace náleží Likvidační komisi působnost předsednictva Rady, pokud je v souladu s účelem likvidace. Předsedovi Likvidační komise náleží pravomoc předsedy Rady a jeho zástupci pravomoc místopředsedy a tajemníka Rady.


21

Hlava V. Přechodná a závěrečná ustanovení a účinnost Ústavy Článek 38 Přechodná a závěrečná ustanovení (1) Některá ustanovení Ústavy blíže vysvětluje, upřesňuje a vykládá Řád. (2) Do doby schválení Řádu, který navazuje na tuto Ústavu, platí přiměřeně dosud platný Řád.

Článek 39 Účinnost Ústavy (1) Toto znění Ústavy je platné po projednání a schválení změn a doplňků Společnou konferencí Církve bratrské dne 12. 5. 2007 a konferencí následujících. (2) Následující doplňky a opravy tohoto znění Ústavy, Vyznání a Řádu Církve bratrské z roku 2007 byly provedeny na Společných konferencích Církve bratrské 16. 5. 2009 a 22.5.2011.


22

Řád Církve bratrské Preambule Církev bratrská je společenství věřících křesťanů, kteří osobně přijali Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána, jsou pokřtěni a přijímají Písmo jako základ své víry i života. Členem se může stát každý, kdo vyznává víru v Ježíše Krista, jehož život tomu odpovídá a kdo se dobrovolně podřizuje především Písmu svatému a ustanovením tohoto Řádu. Sbory Církve bratrské jsou otevřeným společenstvím, do něhož může kdokoliv přijít a slyšet biblické odpovědi na nejdůležitější životní otázky. Vidí svůj úkol ve vyznávání křesťanské víry, ve vedení k této víře, v misii, ve vytváření společenství věřících a v praktické pomoci potřebným lidem. Článek 1 Smysl a cíl Řádu Bůh, který je Spasitelem a Pánem, je také Bohem pořádku a pokoje (1K 14,33). Proto dal svému vyvolenému lidu ve Starém zákoně i určitá nařízení a řády (Ex 18,20; 15,25b-26; 20,1-17; Ez 20,19). I v Novém zákoně je řád zdůrazňován a apoštol Pavel vybízí k napomínání těch, kteří jej narušují (1K 14,40; 1Te 5,14). Proto i naši otcové pro tuto církev, nyní nazývanou Církev bratrská, stanovili určitá pravidla pro život celé církve, jednotlivých sborů i jednotlivců. Řada těchto pravidel vychází z pevného a neměnného základu Písma. Pokud Písmo přímo nehovoří o určitých skutečnostech, třeba proto, že tyto skutečnosti v tehdejší době neexistovaly, vycházel vždy Řád z ducha Písma, tak jak mu bylo rozuměno. Řád byl proto vícekrát rozvíjen a doplňován, aby se mohl stát skutečnou pomocí církvi, sborům i jednotlivcům v jejich úsilí o opravdový život s Bohem – aby byl světlem Božího slova i do měnících se okolností a současného způsobu života. Řád musí také brát ohled na současné právní prostředí státu, kdy jako občané Božího království musíme a chceme respektovat i platné právní normy. Článek 2 Princip Řádu Tento Řád je „prováděcím předpisem“ Ústavy CB, která byla přijata Společnou konferencí 12. 5. 2007 a následujících. Vybrané články Ústavy byly registrovány Ministerstvem kultury podle zákona č. 3/2002 Sb. dne 10. 6. 2003. Jako prováděcí předpis se proto přidržuje i členění Ústavy a je s ní v souladu. Řád rovněž respektuje příslušné normy veřejného práva. Tento Řád má být pomocí ke křesťanskému životu, ne pouze nástrojem napomínání a káznění. Řád je závazný a předpokládá plné dodržování tam, kde jsou formulace jednoznačné. Na jiných místech jsou pouze naznačeny meze, v nichž se jako církev chceme pohybovat (věci „služebné a případné“, jak je označovala stará Jednota bratrská). Jsou zde nastíněny obrysy našeho jednání a záleží na svobodné vůli, svědomí i na vedení Duchem svatým, jak budou jednotlivci, sbory či církev jednat. V Řádu jsou na závěr uvedena jen základní znění některých „formulářů“. Další znění s možnými variantami se nacházejí ve zvláštním svazku, nazvaném "Agenda Církve bratrské".


23

Článek 3 Identifikace CB Církev bratrská je církví s kongregačně-presbyterním zřízením. Název Církve bratrské (ve zkratce CB) je ve slovenštině: Cirkev bratská, polsky: Kościol braterski, anglicky: The Church of the Brethren, německy: Die Brüderkirche, francouzsky: Eglise évangelique libre.

Hlava I. Dokumenty církve a sboru Článek 4 Základní dokumenty (1) Základními dokumenty církve jsou Vyznání víry, Ústava CB a Řád CB. Pomocnými dokumenty jsou Zásady CB, Agenda CB, trvalá konferenční usnesení. (2) Základním dokumentem sboru je zřizovací listina sboru ve standardní podobě s uvedením sídla sboru, adresy a IČ, případně se seznamem nemovitého majetku sboru, jak je zapsán v katastru nemovitostí. Článek 5 Další povinné dokumenty sboru (1) Vzhledem k tomu, že povinné dokumenty sboru budou obsahovat i některé osobní údaje, je povinností správce sboru nebo pověřeného člena staršovstva sboru zajistit podle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů vyjádření souhlasu s uvedením osobních dat v těchto dokumentech. Tento souhlas bude vyjádřen podpisem každé osoby, jejíž data jsou v dokumentu uvedena, na konci dokumentu. Pokud bude Kniha členů (matrika) vedena elektronicky, za vyjádření souhlasu s uvedením osobních dat bude považován podpis na registračním lístku. (2) Kniha členů sboru představuje průběžný seznam členů (včetně zvláštního seznamu dětí) a dokumentuje tak pohyb členů v historii sboru. Může být v „klasické“ podobě knihy nebo v elektronické podobě, prokazatelně zabezpečené proti pozdějším úpravám (vpisům). Pokud je kniha členů sboru vedena elektronicky, musí být také vždy k dispozici v tištěné podobě. Kniha členů obsahuje: jméno a příjmení člena (u žen i rodné příjmení) datum a místo narození adresu, telefon, e-mail (ke dni zanesení do matriky) stav, datum a místo svatby a jméno partnera děti do 18 let křest – datum, místo, jméno křtícího (pokud jsou údaje známé) status členství: přípravné (datum, místo) plnoprávné (datum, místo, jméno přijímajícího) převod (datum, z/do kterého sboru) ukončení členství (důvod, datum, místo) h) jméno oddávajícího a) b) c) d) e) f) g)


24

(3) Lístková kartotéka členů (včetně zvláštního seznamu dětí) dokumentuje okamžitý stav členů a registrační lístek je průvodním dokladem při převádění členů mezi sbory CB. Registrační lístek bude obsahovat: a) jméno a příjmení člena b) datum a místo narození c) adresu d) datum křtu, jméno křtícího e) status členství f) případné kázeňské opatření g) stav h) změny (4) Seznam křtů chronologicky zaznamenává všechny křty provedené v rámci daného sboru. Jednotlivý zápis obsahuje: a) jméno a příjmení pokřtěného b) datum a místo narození c) jméno a příjmení křtícího (5) Kniha sňatků obsahuje průběžný seznam všech sňatků, které se uskutečnily ve sboru. Jednotlivý zápis obsahuje: a) datum sňatku b) jména a příjmení oddávaných s vyznačením jejich vztahu k církvi (členství, návštěvníci apod.) a daty narození c) jména a příjmení svědků d) jméno a příjmení oddávajícího e) případné další náležitosti respektující platné zákony (6) Inventární přírůstkové knihy majetku: a) Kniha movitého majetku obsahuje soupis veškerého movitého majetku sboru s datem pořízení a inventárním číslem. Dolní hodnota evidovaného movitého majetku je stanovena podle zákona o majetku ve znění posledních předpisů v hodnotě platné v den pořízení. b) Kniha nemovitého majetku zachycuje pohyb ve vlastnictví nemovitostí po datu vystavení zřizovací listiny. Obsahuje popis nemovitosti tak, jak je zanesen v katastru nemovitostí, a způsob nabytí tohoto majetku, resp. jeho prodej, převod apod. (7) Dále sbor vede hospodářskou dokumentaci podle specifikace Rady Církve bratrské (dále RCB).

Hlava II. Členský řád I. Práva a povinnosti Článek 6 Stupně členství CB rozlišuje tři stupně členství: a) členy b) přípravné členy


25

c) děti členů a přípravných členů Na přijetí za člena CB není právní nárok. Článek 7 Zásady členství (1) CB je společenstvím věřících křesťanů, kteří skrze pokání, vyznání hříchů a smíření s Bohem přijali Ježíše Krista za svého osobního Spasitele a Pána a stali se tak Božími dětmi (J 1,12). Členství předchází členství přípravné, pokud v odůvodněných případech staršovstvo nerozhodne jinak. Členství je platné pro všechny sbory CB, protože se členským slibem každý přijímaný zavazuje vstoupit do svazku s celou církví. (2) V místním sboru CB vzniká oboustranný vztah, kterým člen vyznává svoji touhu po životě s Pánem Ježíšem Kristem i ochotu společně nést zodpovědnost za sbor a jeho službu. Místní sbor vyjadřuje zájem o člověka i připravenost mu pomáhat a sdílet se s ním v jeho zápasech i radostech. Článek 8 Vznik členství (1) Přípravným členem nebo členem CB se může stát jen ten, kdo se přihlásí do některého jejího sboru. Bez připojení se ke konkrétnímu sboru členství v CB nevznikne. Přihláška ke členství se podává ústně či písemně kazateli nebo staršovstvu konkrétního sboru. (2) Členy se mohou stát i uchazeči mladší 15 let. Jejich přijetí proběhne s vědomím jejich rodičů nebo zákonných zástupců a v zápisu z příslušného jednání staršovstva by měla být tato skutečnost zaznamenána. (3) Před přijetím se uskuteční osobní rozhovor s uchazečem ve staršovstvu. Poté je žádost projednána a staršovstvo rozhodne o výsledku. Rozhovoru ve staršovstvu předchází jeden či více rozhovorů uchazeče s kazatelem nebo jiným pověřeným členem staršovstva. (4) Ve výjimečných případech může být rozhovor ve staršovstvu nahrazen rozhovorem před alespoň dvěma pověřenými členy staršovstva, kteří na nejbližší řádné schůzi staršovstva o svém rozhovoru podají zprávu a stanovisko ve věci přijetí. O přijetí rozhoduje staršovstvo a rozhodnutí je v nejbližším možném termínu ohlášeno sboru spolu s představením přijatého. (5) Při přestěhování či z jiných vážných důvodů se na základě žádosti člena CB realizuje bezodkladně převedení jeho členství mezi sbory CB. Při převodu musí být mezi sbory předán registrační lístek člena i údaje o jeho dětech (viz čl. 5, odst. 3). V městech (regionech), kde je více sborů CB, se před předáním (zasláním) registračního lístku člena doporučuje rozhovor mezi správci dotyčných sborů v této věci. (6) Na převedení členství z jiné církve do členství v CB není právní nárok a ani není automatické. Je na staršovstvu konkrétního sboru, aby po rozhovoru s uchazečem rozhodlo o typu členství ve sboru. Článek 9 Přípravné členství


26

(1) Za přípravné členy jsou přijímáni ti, kdo viditelně hledají Pána Ježíše Krista, touží po životě s ním, pravidelně se účastní shromáždění i sborového života konkrétního sboru CB a vyjádřili touhu po členství ve sboru. Přípravný člen nemusí být pokřtěn. (2) Přijetí za přípravného člena vzniká rozhodnutím staršovstva a je ohlášeno při nejbližší nedělní bohoslužbě. Doporučuje se, aby každý přípravný člen prošel po přijetí určitou formou katecheze (vyučování), např. svěřením do péče zkušeného člena sboru, přizváním do vzdělávacího kurzu apod. Během této katecheze je každý také seznámen se základními články věrouky (Vyznání víry CB, Zásady CB) i životem v církvi (Ústava CB a Řád CB). (3) Doba trvání přípravného členství má umožnit plné přijetí zvěsti evangelia, dozrání již učiněného duchovního rozhodnutí k následování Krista a doplnění základních znalostí Písma, i prokázat trvalý zájem o duchovní život a společenství sboru. (4) Přípravný člen nemá přístup k účasti na sv. večeři Páně, pokud staršovstvo v odůvodněném případu nerozhodne jinak. (5) Přípravný člen se o členství uchází sám nebo je vyzván kazatelem či členem staršovstva. (6) Děti sboru jsou po dosažení 18 let zvány k rozhovoru do staršovstva. Na základě tohoto rozhovoru jsou buď přijaty za přípravné členy sboru, nebo vyškrtnuty ze seznamu dětí sboru. Článek 10 Členství v CB (1) Podmínky přijetí za člena jsou dány Ústavou CB, Hlava III., čl. 9, odst. 1 až 4. V odůvodněných případech se mohou členy sboru stát i ti, kdo neprošli přípravným členstvím v CB (např. při přechodu z jiné církve – viz Řád, čl. 8, odst. 6). (2) Za členy jsou přijati ti, kteří odpovědně vyznávají, že vírou přijali Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a Pána a byli Duchem svatým ujištěni o očištění, ospravedlnění a přijetí za Boží děti, a svým životem to dosvědčují. Toto vyznání se děje v rozhovoru před staršovstvem a v rámci členského slibu před sborovým shromážděním. Vyznání ústy musí být potvrzováno známkami nového života (Mt 7,18; Jk 2,17; 1J 3,18), protože jen znovuzrození, Duchem svatým vedení a podle Písma žijící věřící jsou pravými údy Kristova těla – církve. (3) Před přijetím za člena má mít každý podle svých možností základní znalosti Písma a být seznámen s Vyznáním víry, Ústavou, Řádem a Zásadami CB. (4) Přijetí za člena je podmíněno křtem. Staršovstvo musí tuto otázku řešit při přijímacím rozhovoru s uchazečem. Jestliže uchazeč nebyl pokřtěn nebo se nemůže k vykonanému křtu v dětství přiznat, uskuteční se s přijetím za člena sboru křest. Pokud nelze z vážných důvodů uskutečnit křest a přijetí najednou, nemá být mezi těmito událostmi časový odstup delší nežli 3 měsíce. V církvi jsou považovány za rovnoprávné dva druhy křtu (křest dospělých a křest dětí) a vykonávají se ponořením nebo politím či pokropením. (5) Sboru se oznámí nejméně 1 týden předem, kdo bude veřejně před sborem přijímán za člena. Doporučuje se, aby veřejné přijetí se slibem bylo spojeno se slavením sv. večeře Páně. Před přijetím za člena musí být uchazeč seznámen se zněním členského slibu.


27

Článek 11 Ukončení členství (1) Způsoby ukončení členství jsou stanoveny v Ústavě CB, Hlava III., čl. 9, odst. 5. (2) Vystoupení se děje na vlastní, pokud možno písemnou žádost člena. Staršovstvo by se mělo ujistit, že ze strany sboru nebyl důvod, který by k rozhodnutí o vystoupení přispěl; mělo by uvážit, zda ještě není možno příčinu takového rozhodnutí odstranit. O výstupu je při nejbližší možné příležitosti informován sbor. (3) K ukončení členství vynětím z evidence dochází, když člen přeruší kontakty s církví (např. odstěhováním či dlouhodobým nezájmem) a není zde důvod k církevní kázni. K vynětí z evidence se přistupuje u přípravných členů, kteří se bez závažných důvodů neúčastní života sboru a prokazují nezájem o duchovní věci. K vynětí z evidence se přistoupí i u členů, kteří dávají najevo nezájem o kontakty se svým sborem. (4) O vyloučení nebo vynětí z evidence (zrušení členství bez kázeňských důvodů) rozhoduje staršovstvo sboru a při nejbližší vhodné příležitosti se svým rozhodnutím seznámí sbor. (5) Vyloučení člena ze sboru je posledním stupněm církevní kázně (viz čl. 14, odst. 2). (6) V případě zániku členství v CB není právní nárok na vrácení příspěvků a darů ve prospěch CB. Článek 12 Práva členů (1) Všichni členové sboru mají právo na pastorační péči ze strany staršovstva a kazatele (ů) sboru, dále na službu církve při sňatku a pohřbu i na přiměřenou pomoc církve v těžkých životních situacích (Ga 6,10). Členové i jejich děti mají právo se účastnit všech veřejných sborových aktivit a požadovat pro sebe i své děti duchovní vzdělávání. Členové mají právo požádat o projednání svých námětů staršovstvem nebo členským shromážděním za jejich účasti. (2) Členové sboru, pokud nejsou v kázni (viz čl. 14), mají výsadu aktivní účasti při slavení sv. večeře Páně. Mají též právo přestoupit do jiného sboru CB. (3) Členové sboru mají právo účastnit se členských shromáždění. Od věku patnácti let mají hlasovací právo, právo volit, a pokud splňují podmínky volebního řádu, být voleni do sborových a celocírkevních služeb. Mají právo hlasovat o kazateli (kazatelích) sboru. (4) Členové mají právo se odvolat z písemného rozhodnutí staršovstva do 30 dnů po potvrzeném převzetí nebo odmítnutí převzetí k členskému shromáždění. Členské shromáždění musí projednat odvolání do 30 dnů od jeho přijetí. Proti písemnému rozhodnutí členského shromáždění se v téže lhůtě mohou odvolat k Radě CB. Odvolání v obou případech musí být podáno písemně s uvedením důvodů. Odvolání k členskému shromáždění se podává do rukou předsedy nebo místopředsedy staršovstva, odvolání k Radě CB se podává doporučenou poštou. Odvolání nemá odkladný účinek. Článek 13 Povinnosti členů (1) Každý člen sboru udržuje a rozvíjí svůj osobní duchovní život a podle možností i duchovní život své rodiny. Vedle osobních ztišení, studia Písma a modlitby proto


28

především navštěvuje pravidelné pobožnosti i vyučování ve svém sboru a rozvíjí tím také bratrské společenství s ostatními. Především členové se podle stupně obdarování a sil pod vedením staršovstva aktivně podílejí na vytváření sborového obecenství tím, že ochotně vykonávají svěřené úkoly. Všichni členové sboru podporují práci sboru a církve průběžně finančními příspěvky a dary. Příklad novozákonní církve ukazuje k větší obětavosti, než stanovil Starý zákon formou desátků (2K 8,1-5; 2K 9,6-8). (2) Ve svém každodenním životě žije křesťan před Boží tváří, kde je volán ke stálému zápasu s hříchem. Vyhýbá se nekritickému přijímání sekulární stupnice hodnot a životního stylu svého okolí. Snaží se jednat podle Božích zásad a prosí o stálé vedení Duchem svatým, moudrost a probuzené svědomí. Místo hledání vlastního prospěchu se snaží sloužit bližním. Zvažuje, zda jeho způsob obživy není v rozporu se zásadami Písma, a nevyhledává společnost, kde předem ví, že jeho víra může být oslabena. Je si vědom významu neděle jako dne odpočinku, odděleného Pánem Bohem. (3) V souladu s požadavky Písma (1Te 4,1-12; 1Te 5,12-24; Tt 2,2-10; 1Pt 5,5-7) a podle tohoto Řádu, který z nich vychází, se každý člen sboru podřizuje vedení, napomínání a církevní kázni ze strany členů sboru (1. stupeň), správce a starších sboru i celého staršovstva (další stupně). (4) Členové sboru mají do 2 měsíců hlásit vedení sboru všechny důležité osobní změny, především změnu bydliště, stavu a narození dětí. Doporučuje se také ohlásit hospitalizaci. Přestěhuje-li se člen jednoho sboru do místa či obvodu jiného sboru CB, bude do tohoto sboru převeden (v souladu s čl. 8, odst. 5), pokud tomu nebrání závažné skutečnosti. Člen sboru informuje staršovstvo svého sboru i o dlouhodobých přechodných pobytech, aby tak jeho sbor mohl zajistit pastorační péči silami svými nebo sboru, který je nejblíže k jeho přechodnému bydlišti. Kázeňsky zůstává člen sboru v péči sboru, v němž je vedeno jeho členství. Článek 14 Církevní kázeň (1) Přestože je církev dílo Boží, skládají se jednotlivé sbory z „omilostněných hříšných lidí“. Biblické vedení a správa sboru se tudíž neobejde bez napomínání těch, kdo jednají proti Božímu slovu a řádům, podléhají nebiblickému učení nebo je dokonce šíří. Proto i Písmo počítá s kázeňskými opatřeními (Mt 18,15-17; 1K 11,31-32; Žd 12,7-9). Církevní kázeň má být projevem lásky, která nenechává hříšníka bloudit, ale chce mu pomoci vrátit se na správnou cestu (Ř 15,14; Jk 5,19-20). Kázeň se musí provádět včas, s láskou a mírností, ale i s důsledností a rozhodností, aby se zabránilo šíření nákazy hříchu a zlého vlivu. (2) Církevní kázeň má tyto stupně: 1. Osobní napomenutí bratrem nebo sestrou, kteří vědí o špatném jednání. 2. Napomenutí kazatelem nebo pověřeným členem staršovstva v přítomnosti jednoho nebo dvou svědků, nejlépe dalších členů staršovstva. 3. Napomenutí před staršovstvem sboru s možným pozastavením účasti na sv. večeři Páně a dočasným odvoláním pověření ke službě ve sboru. 4. Pozastavení členství se ztrátou členských práv. 5. Vyloučení ze sboru a tím i z církve. (3) Ve výjimečných případech může staršovstvo odmítnout přístup do společných shromáždění (1K 5,11; Ř 16,17).


29

(4) O uložení církevní kázně dle odst. 2, stupně 2) až 5) rozhoduje staršovstvo sboru. Stupeň kázně volí staršovstvo a podle závažnosti přestoupení může přikročit přímo ke kterémukoliv stupni. Rozhodnutí o udělení stupňů 3 – 5 se členovi oznamuje písemně a informuje se o něm členské shromáždění. (5) Proti uložení kázeňských stupňů 3 – 5 se člen může odvolat podle čl. 12, odst. 3 tohoto Řádu. (6) Kázeňské opatření se ruší tehdy, když bylo dosaženo nápravy, například uznáním viny a vyznáním hříchu v duchu pokání před staršovstvem nebo členským shromážděním. Při přechodu do jiného sboru CB či jiné církve je třeba na uložení kázně upozornit. (7) Členy sboru jsou i oddělení pracovníci – vikáři a kazatelé. Ti kázeňsky podléhají Radě CB, která svá rozhodnutí konzultuje se staršovstvem příslušného sboru. (8) Mezi kázeňské případy řadíme mezi jiným: způsob života odporující principům Písma svatého, Ústavě CB, Řádu CB rozvraty v manželství, rozvody pomluvy, nesmířlivost, hrubost, prosazování svých zájmů a další nebratrské jednání šíření nebiblických a scestných učení narušování budování sboru, odmítání podřízení se staršovstvu a církvi Případy duchovního vychladnutí a odcizení se sboru řešíme nejprve pastoračně a teprve poté kázeňsky. Článek 15 Zvláštní ustanovení (1) Za členy lze přijmout také osoby, které jsou určitým způsobem znevýhodněné (např. mentálně). Na ně se požadavky katecheze a osobního vyznání vztahují přiměřeně. Jinou možností je účast na svátostech a případně i na členském shromáždění bez formálního členství, ovšem také bez hlasovacího práva. (2) Ve výjimečných případech může členské shromáždění na návrh staršovstva pozastavit právo účasti členů mladších 18 let na členském shromáždění po dobu projednávání zvlášť závažných problémů. (3) Staršovstvo může umožnit účast na členském shromáždění i přípravným členům, a to na jejich žádost a bez hlasovacího práva.

II. Zásady osobního a rodinného života Článek 16 Křesťanův život víry, naděje a lásky (1) Křesťan udržuje a rozvíjí duchovní život především Božím slovem a modlitbou (1Te 5,17; Ko 3,16; 1Pt 2,2). Proto pěstuje společenství víry u Božího slova ve svém sboru i při osobních ztišeních u Písma a v modlitbách a při rodinných pobožnostech. Projevuje v nich vděčnost Pánu a oslavuje jej (Ž 103,1-5), vyznává svá provinění, a tak se otvírá naplňování Duchem svatým (Ef 5,19). (2) Ve svém každodenním životě žije křesťan ve společenství s Pánem Bohem. Tím je veden k pravdivosti, poctivosti, pracovitosti a věrnosti ve všech oblastech života.


30

Varuje se sobeckého hledání vlastního prospěchu, pyšného spoléhání na sebe a pokrytectví. Snaží se jednat podle Božích zásad a svého svědomí, aby jeho svědectví a misijní služba byly věrohodné (Mt 5,14-16; 1Pt 3,15-16; 1J 3,18). (3) Každý křesťan nese také svou míru zodpovědnosti za společnost, za věci veřejné a za svět jako Boží stvoření. Křesťanům proto má být vlastní péče o přírodu jako o Boží stvoření a svěřený dar (Gn 1,28; 2,15; Ž 24,1; 115,16). S tím koresponduje takový vztah k přírodě, který se projevuje péčí a ekologickou citlivostí. (4) Každý křesťan je volán ke stálému boji proti hříchu a svodům Zlého (Ef 6,10-18). Nechce se poskvrnit pohoršlivým zaměstnáním, touhou po bohatství a požitkářstvím. Vyhýbá se okultním praktikám, marnivosti, lakomství, mravní nečistotě, lenosti, žárlivosti, závisti, prázdným a neužitečným řečem a pomluvám (Mt 5,8; L 12,15; 1K 6,9-10; Ga 5,19-21; Ef 5,3-7). (5) Nevyhledává světskou společnost, kde předem ví, že jeho víra může být oslabena a kde by musel jednat proti Božím zásadám a vlastnímu svědomí (Ž 1). Ví, že jeho duchovní domov je ve společnosti věřících (Sk 2,42). (6) Křesťan má žít jako občan nebeského království a očekávat jeho naplnění s příchodem Ježíše Krista (Fp 3,20). To jej povzbuzuje k trpělivému nesení těžkostí a k oslavování Krista zbožným životem. Pod zorným úhlem radostného očekávání Kristova příchodu je bdělý a nese spoluzodpovědnost za to, co se děje ve společnosti i ve světě. Článek 17 Význam neděle Pán Ježíš pro nás jako lid nové smlouvy s Bohem vydobyl odpočinutí (vstup do nebeského domova) svou obětí a vzkříšením (Žd 4,9). Ke vzkříšení došlo první den po sobotě (J 20,1) a také Duch svatý byl vylit první den po sobotě (Sk 2,1). Proto je pro křesťany první den po sobotě dnem Páně a znamením tohoto odpočinutí, a tedy velkou výsadou a dobrodiním. Neděle je pro křesťana odděleným dnem Páně, v němž odkládá všední práci a zvláště se soustřeďuje na Boží věci. Využívá tento den především k návštěvě sborového shromáždění, k osobnímu ztišení, ke svědectví i k pastorační a misijní službě. Snaží se neděli trávit jako den odpočinku a služby, který je vzácným Božím darem, příležitostí k obnovení vnitřních sil a předobrazem věčného odpočinutí v Božím království. Článek 18 Odpovědnost za dílo evangelia (1) Každý člen je odpovědný za dílo evangelia ve vlastním sboru. Proto se věrně a pravidelně účastní sborových shromáždění a pomáhá vytvářet sborové společenství misijního charakteru. Podle svěřených darů se zapojuje do sborové práce, modlí se za ni a podporuje ji finančně. (2) Každý člen současně nese i odpovědnost za práci evangelia ve svém okolí osobním svědectvím nevěřícím. Podle příkazu Pána Ježíše slouží lidem k víře a následování Krista (Mt 28,19-20). Článek 19 Zásady rodinného života Podle Písma svatého jsou manželství a rodina jedním ze základních ustanovení Stvořitele, jež má věřící člověk věrně zachovávat. Mají sloužit k rozvinutí a zkvalitnění lidského života, ale nejsou posledním smyslem a cílem života (1K 7,29nn). Nad manželstvím i rodinou je Bůh a jemu mají sloužit (Ko 3,17-24). Podle Písma svatého je


31

život v manželství i život svobodných bratří a sester rovnocenným darem Boží milosti (charismatem – 1K 7,7). Článek 20 Manželství Manželství je nerozlučným svazkem mezi mužem a ženou, který má být zachován až do konce života jednoho z manželů (Mt 19,3-9). Proto je věřící uzavírají po upřímném hledání Boží vůle, aby bylo svazkem dvou lidí, jež spojil Bůh. Písmo žádá, aby věřící uzavírali manželství jen s věřícími (1K 7,39). Manželství vzniká uzavřením sňatku. Předmanželský a mimomanželský pohlavní styk vidí církev na základě Písma jako hřích (Gn 2,24; Mt 19,5; 1K 7,2; 1Te 4,3-4). Článek 21 Život v manželství (1) Křesťanští manželé mají svým vztahem zobrazovat jednotu Krista a jeho církve. Muž má jako hlava rodiny milovat ženu jako Kristus církev a žena má být podřízena muži jako církev Kristu (Ef 5,21-25). Oba manželé jsou si však před Bohem i lidmi rovni (Ga 3,28). Manželský život neslouží jen k zachování lidského rodu, ale je též projevem lásky, v níž si manželé i v sexuální oblasti slouží vším, co přijali jako muž a žena od Boha. Společný život vedou ohleduplně, s respektováním svých vzájemných duševních i tělesných dispozic (1K 7,3-5; Žd 13,4). (2) Přinese-li manželství zklamání, nese věřící trpělivě důsledky, snaží se vše přemáhat láskou a ušlechtilým jednáním (Ko 3,13). Křesťan se proto vždy snaží vyhnout rozvodu, kromě výjimečných případů, jež připouští Písmo (Mt 19,3-9; 1K 7,15). (3) I v případě, že věřící žije ve smíšeném manželství s nevěřícím, se snaží svým životem získat svého partnera pro Pána Ježíše Krista (1Pt 3,1). (4) Církev bratrská považuje sexuální soužití osob stejného pohlaví za porušení Božích stvořitelských řádů pro člověka, a tedy za hřích (Gn 19,1-13; Lv 18,22; 20,13; Ř 1,1832; 1K 6,9-10; 1Tm 1,8-11). Takovým svazkům nežehná a řeší je pastoračně a kázeňsky. Článek 22 Rodinný život (1) Křesťanská rodina je částí církve, která pěstuje svůj duchovní život. Rodiče, především otec jako hlava rodiny (Ef 5,23; 1Tm 3,4), nesou před Bohem a církví odpovědnost za děti jim svěřené. Společně dbají na to, aby děti mohly poznávat Boha Otce a Pána Ježíše Krista jako osobního Spasitele a Pána, rozvíjí v rodině živé společenství víry, k němuž patří především znalost a poslušnost Božího slova a modlitba. Forma vedení duchovního života rodiny se přizpůsobuje aktuálním potřebám jejích členů, včetně dětí. Důležitý a budující je i zpěv duchovních písní (Mt 18,20; Ko 3,16; Joz 1,8). (2) Za výchovu dětí jsou především odpovědni rodiče (Př 22,6; 1Tm 5,8). Jejich předním cílem je přivést děti k víře v Pána Ježíše Krista. Přitom si uvědomují, že nejpůsobivějším prostředkem je osobní příklad jejich života. Rodiče nemají být vůči dětem ani tvrdí (Ko 3,21), ani příliš povolní a nedůslední. Vychovávají své děti k Boží bázni, úctě k Písmu a umožňují, aby i církev mohla o děti pečovat různými formami, jimiž sbor doplňuje duchovní výchovu rodičů. (3) Ruku v ruce s duchovní výchovou musí jít obecná výchova, zaměřená k tomu, aby z dětí vyrůstali lidé, kteří dovedou poctivě pracovat a svědecky žít doma, ve škole a později i v zaměstnání. Při výchově rodiče používají prostředky, jež jim ukazuje


32

Písmo: povzbuzování, vyučování, napomínání, kárání a posléze i trestání (Př 13,24). Zvláštní pozornost je třeba věnovat dětem v období dospívání a poučit je také ve vhodný čas o biblickém pohledu na manželství a pohlavní život. (4) Vztah dětí k rodičům určuje páté přikázání, které žádá od dětí úctu k rodičům a poslušnost v lásce (Ex 20,12; Ef 6,1-2). Vztah úcty a lásky k rodičům má trvat i po dosažení dospělosti a má také platit pro vztah mladší generace ke starší generaci v církvi i mimo ni.

Hlava III. Řád správy církve I. Sbory Církve bratrské Členové Církve bratrské vytvářejí sbory, které jsou podle Písma církví v určitém místě. Sborová obecenství mohou být různého typu a slouží k rozvíjení křesťanské víry, lásky a naděje v životě svých členů a umožňují jim společně se podílet na šíření Božího království při zachování duchovní jednoty a biblické ukázněnosti života. K životu sborového společenství slouží zvěstování Božího slova, uctívání Boha, modlitby a společenství svátostí. Ke sborovému společenství v Církvi bratrské patří všichni členové a přípravní členové se svými dětmi. Sbory Církve bratrské nejsou pouhými organizacemi, nýbrž rodinami Božích dětí. Boží vůlí je, aby církev byla jedním tělem, jehož hlavou je Ježíš Kristus (Ef 1,22n). Křesťan potřebuje k duchovnímu růstu plné společenství církve a aktivní účast v životě svého sboru. Článek 23 Zřizování sborů Sbory Církve bratrské zřizuje Rada Církve bratrské na základě žádosti staršovstva stávajícího mateřského sboru, staršovstva stanice nebo členů v určitém místě. Podmínkou k založení sboru je dostatečný počet členů schopných zajistit samostatně sborovou práci (službu Božím slovem, službu dětem, mládeži, vzdělávání, misijní, pastorační a diakonickou práci) po duchovní, organizační i ekonomické stránce. Rada Církve bratrské projednává a schvaluje zrušení sboru nebo jeho sloučení s jiným sborem. Článek 24 Misijní sbor Tam, kde si to žádá místní situace a strategie šíření evangelia a křesťanské služby, může Rada na návrh Evangelizačního odboru, některého mateřského sboru nebo na základě závěrů vizitace dočasně zřídit misijní sbor. V tomto sboru je možno pominout některé podmínky vedoucí ke zřízení řádného sboru. Na misijní sbor dohlíží zvláště předseda evangelizačního odboru a Rada. Rada po konzultaci s místními pracovníky jmenuje pro tento misijní sbor kazatele (administrátora) a staršovstvo (Tt 1,5). Misijní sbory jsou vizitovány každé dva roky a o jejich životě se podává zpráva konferenci. Cílem je zařadit sbor mezi sbory řádné. Pokud tohoto cíle nebude dosaženo v horizontu šesti let, misijní sbor může být na základě závěrů vizitace Radou přiřazen k některému z řádných sborů, který s tímto vysloví souhlas, jako jeho stanice.


33

Článek 25 Nezávislost a jednota sborů Všechny sbory jsou vzájemně nezávislé. Současně si uvědomují, že potřebují žít a sloužit s ostatními sbory z téže větve Kristovy církve v duchovní jednotě a spolupráci při šíření Božího království. Proto se sjednocují na společném vyznání víry, zásadách křesťanského života podle Písma svatého a podřizují se společné Ústavě a Řádu církve. Vzájemně si pomáhají a spojují se ke službě a rozsáhlejším společným akcím. Činí to prostřednictvím společných orgánů a užší mezisborové (seniorátní) spolupráce. Článek 26 Vedení a služba sboru V Církvi bratrské jsou si všichni členové včetně kazatelů rovni jako bratři a sestry v Kristu (Mt 23,8). Církev navíc důsledně zastává biblickou zásadu, že všichni věřící jsou svatým kněžstvem skrze Krista (1Pt 2,5). Není mezi nimi hierarchických stupňů, liší se od sebe jen různým obdarováním a pověřením ve službě. Vedení sborů je svěřeno staršovstvu sboru a správci sboru či administrátorovi. Článek 27 Senioráty Rada Církve bratrské po dohodě s kazateli zřizuje senioráty. V každé oblasti si kazatelé v činné službě volí svého seniora na období dvou let. Opakování funkčního období je možné. Seniorem může být pouze ordinovaný kazatel. Volbou za seniora nevznikají žádná práva autority nad ostatními kazateli a vikáři. Jde o pastorační a koordinační službu v dané oblasti – seniorátu. Úkolem seniorátního společenství a seniora je: a) pastorační služba mezi kazateli, vikáři a vedoucími pracovníky samostatných stanic b) pomoc v krizových situacích c) poradenská pomoc vikářům d) podpora pracovníků nově zakládaných sborů a stanic e) koordinace společných seniorátních setkání pracovníků v příslušné oblasti, mezisborových kontaktů a akcí f) podpora vzájemné modlitební a pastorační služby mezi kazateli a vikáři a jejich rodinami daného seniorátu g) komunikace s RCB o návrzích a připomínkách vzešlých z daného seniorátu h) senior plní také úkoly delegované Radou CB Článek 28 Těšínské sbory (1) Těšínské sbory vznikly z duchovního probuzení, které akcentovalo důraz na vedení Duchem svatým, duchovní dary a posvěcený život. Tyto sbory historicky požívají v rámci CB určitou autonomii, která se projevuje v přípravě pracovníků pro službu a ve způsobu vysluhování svátostí s možností širší účasti neordinovaných služebníků. (2) Společné duchovní záležitosti těšínských sborů řeší seniorátní (regionální) staršovstvo, zřízené na základě Ústavy, čl. 1, odst. 5. Tvoří je správci těšínských


34

sborů a pověření zástupci staršovstev (po dvou z každého sboru). Seniorátní těšínské staršovstvo volí ze svého středu předsedu na období dvou let. (3) Seniorátní těšínské staršovstvo předkládá volební konferenci dva kandidáty pro volbu do Rady CB.

II. Kazatelé, vikáři, diákoni, celocírkevní pracovníci a neordinovaní pastorační a misijní pracovníci Úkol správců sboru svěřuje Církev bratrská ordinovaným kazatelům, které povolala a ordinovala pro kazatelskou a pastýřskou službu v církvi. Kazatelskou ordinací církev odděluje ty, v nichž rozpoznala pastýře a učitele, dané jí Pánem církve, k duchovnímu vedení a výchově vykoupených věřících k životu víry a misijní službě (Ef 4,11-12). Diakonickou ordinací církev odděluje ty, ve kterých rozpoznala především obdarování ke službě sociální a pastorační, aby se tímto způsobem šířila Boží láska k lidem i celému stvoření (Sk 6,1-6). Kromě toho slouží ve sborech i v církvi obdarovaní neordinovaní pastorační a misijní pracovníci, příp. vikáři po ukončení vikariátu bez návrhu na kazatelskou ordinaci. Článek 29 Předpoklady kazatelské služby (1) Kandidáty pro kazatelskou službu vyhledávají staršovstva a Rada z řad těch, kdo žijí jako opravdoví Kristovi učedníci a při nichž se ukazuje Boží povolání do služby s potřebným obdarováním, pevným duchovním zakotvením v Písmu svatém, zapojením do sborové práce, modlitebním životem a dobrým vztahem vůči sboru a staršovstvu i církvi s ochotou podřizovat se. (2) Vedle zmíněných duchovních předpokladů je důležité i všeobecné a teologické vzdělání a přiměřený zdravotní stav. Prospěšná je též praxe a osvědčení v jiném občanském zaměstnání. (3) Kandidáti pro kazatelskou službu nejprve procházejí vikariátem. Článek 30 Příprava ke kazatelské službě – vikariát (1) Přihlášku pro přijetí do vikariátu předkládá uchazeč s doporučením staršovstva svého sboru Radě. Na základě vstupního rozhovoru v Radě CB a vyjádření správce sboru, do něhož byl kandidát kazatelské služby přidělen nebo kde již sloužil, jmenuje Rada kandidáta za vikáře některého sboru, kde pracuje pod vedením ordinovaného kazatele. Ustavením za vikáře se kandidát stává neordinovaným kazatelem církve. (2) Pokud Radou přijatý kandidát nemá teologické vzdělání, je mu doporučeno denní či dálkové studium na některé bohoslovecké škole. V odůvodněných případech může Rada doporučit individuální studijní plán. Při studiu je kandidát obvykle přidělen Radou do některého sboru, kde se má pod vedením kazatele seznámit se všemi oblastmi sborové práce.


35

(3) Rada sleduje průběh studia kandidátů i jejich zapojení do práce ve sboru a doplňuje přípravu studujících lektorskými hodinami, vzdělávacími setkáními studentů se zástupci Rady a osobními rozhovory. (4) Všichni kandidáti musí Radě prokázat znalosti dějin Církve bratrské a jejích základních dokumentů. Ukončené studium nezakládá však nárok absolventa na zařazení do vikariátu v CB. (5) Do služby ve sboru je vikář uveden bez instalace předsedou nebo jiným členem Rady. Uvedením do sborové práce získává neordinovaný kazatel-vikář práva řádného člena staršovstva a účastní se jeho porad. Z tohoto důvodu složí při svém uvedení slib vikáře. Zároveň se účastní kazatelských pastorálních konferencí. Administrátor se staršovstvem mohou také určit, že vikář smí v nepřítomnosti administrátora řídit místo něj porady staršovstva. (6) Vikariát má dvě části – praktickou a studijní. Při praktické službě pod vedením správce sboru či administrátora se má prokázat způsobilost vikáře pro kazatelské a pastýřské povolání. Tato způsobilost je písemně hodnocena příslušným kazatelem administrátorem a staršovstvem sboru. Pod vedením Studijního odboru Rady CB probíhá studijní příprava (vikariátní cvičení), která zahrnuje různé teologické disciplíny v souvislosti s kazatelskou službou, vypracování zadaných referátů a kázání. (7) Vikariát trvá jeden až tři roky. Ve zvláštních případech může Rada po dohodě se sbory tuto dobu prodloužit. (8) Absolvování vikariátu (zpravidla po třech letech) nezakládá nárok na kazatelskou ordinaci a nemusí být uzavřeno návrhem na ni. (9) Pokud je do vikářské služby povolán zkušený pracovník církve, upraví Studijní odbor po dohodě s Radou vikariátní přípravu s ohledem na praxi a věk. (10)

Financování vikariátu řeší konferenční usnesení. Článek 31 Kazatelská ordinace a instalace

(1) Církev bratrská vyznává všeobecné kněžství věřících (1Pt 2,9), které však nevylučuje pověření ke zvláštním službám v církvi (např. Timoteus). Pověření ke službě (ordinace) je výrazem společného rozpoznání, že ordinovaná osoba je nositelem konkrétního charismatu, jímž Kristus vybavil své služebníky k budování svého těla. Mezi ordinovanou a neordinovanou službou v Církvi bratrské není hierarchický rozdíl a postavení ordinované služby nevyjadřuje přenesení pravomocí sboru na jednotlivce. (2) Podmínkou ordinace za kazatele je – v uvedeném pořadí – absolvování vikariátu, nejméně jednoroční služba v přiděleném sboru, vypracování písemné ordinační práce, uložené Radou CB, a její kladné přijetí, doporučení příslušného staršovstva a návrh Rady na základě předordinačních rozhovorů ve Studijním odboru a v Radě CB. (3) Předmětem předordinačního rozhovoru v Radě je otázka duchovního stavu vikáře, Božího povolání ke službě, vztahu k Vyznání, Ústavě a Řádu Církve bratrské a znalost dějin Církve bratrské. Studijní odbor CB pozve vikáře k rozhovoru nad okruhem věroučných otázek. Podle výsledku těchto rozhovorů rozhodne Rada o návrhu na ordinaci, který předloží Konferenci CB.


36

(4) Po schválení ordinace Konferencí vykoná ordinaci předseda Rady nebo v jeho zastoupení jiný pověřený ordinovaný člen Rady. Kazatelské ordinace probíhají zpravidla v rámci konferenčního shromáždění nebo v jednotlivých sborech. Pokud se ordinace koná ve sboru, je kromě ordinujícího třeba účasti ještě nejméně dvou dalších ordinovaných kazatelů Církve bratrské. (5) Oddělení ke službě Slova a Kristových svátostí je spojeno s podepsáním souhlasu s Vyznáním víry Církve bratrské a ordinačním slibem, uvedeným v Bohoslužebném řádu. (6) Ordinací získává kazatel právo být volen kterýmkoli sborem církve za kazatele a správce sboru. Ordinace platí pro službu v celé církvi. Pokud má ordinovaný kazatel dále pracovat ve sboru, kde sloužil před ordinací, je třeba provést volbu za kazatele sboru. (7) Do služby ve sboru, jímž byl zvolen, je ordinovaný kazatel uváděn instalací, spojenou s instalačním slibem, uvedeným v Bohoslužebném řádu. (8) Pokud se ordinovaný kazatel vrací do služby po delší přestávce (zpravidla po třech a více letech), je před případnou volbou pozván k rozhovoru do Rady CB, která se k jeho návratu do kazatelské služby vyjádří. (9) O volitelnosti ordinovaného kazatele přicházejícího z jiné sesterské církve za kazatele Církve bratrské rozhoduje Rada CB. Článek 32 Diakonická ordinace (1) Na návrh staršovstva sboru jsou Radě předkládáni kandidáti a kandidátky na diakonickou ordinaci (Sk 6,1-7; 1Pt 4,10-11). Také Rada může navrhovat kandidáty na diakonickou ordinaci, zejména ve vztahu k zabezpečení diakonických služeb celocírkevního rozsahu. Tato ordinace je pověřením církve v rámci misijního poslání, a to k vykonávání konkrétní služby rázu sociálního, evangelizačního a pastoračního, např. jako kaplani ve vězeňských zařízeních, v nemocnicích, při spolupráci s dalšími složkami státní správy, při akutních situacích ohrožení a katastrof, případně v práci s dětmi, mládeží apod. Na základě schválení Radou provede diakonickou ordinaci předseda Rady či jím pověřený ordinovaný člen Rady (viz Slib diakonické ordinace, Hlava V., část XII.). Ordinovaní diákoni a diákonky mohou sloužit při svém zaměstnání, ale mohou být také jednotlivými sbory či Radou přijati do zaměstnaneckého poměru a financováni církvi nebo vykonávat svou službu v církevních i státních zařízeních diakonického charakteru. (2) V případě přechodu diákona do kazatelské služby nastupuje do sborové práce jako vikář. Po vykonání vikariátu může být navržena ordinace kazatelská. Článek 33 Střídání kazatelů a ukončení jejich služby (1) V případě sboru, který není obsazen kazatelem nebo se právě uvolňuje, začne staršovstvo hledat vhodného nástupce. Toto vyhledávání kazatelů se děje ve spolupráci s Radou, která může sboru navrhnout vhodného kandidáta (Ústava, čl. 22, odst. 8). Rada vede a dává staršovstvům k dispozici seznam kazatelů, kteří jsou kandidáty střídání. Obsazení kazatelského místa vikářem je vždy věcí dohody mezi Radou a staršovstvem sboru.


37

(2) Kazatel nemá v jednom sboru zůstat déle než 18 let. Rozhodná doba se vypočte z celé doby působení kazatele na sboru od zahájení jeho služby (včetně vikariátu; práce druhého kazatele apod.). Nezapočítává se pouze první rok vikariátu, který je výjimečný kvůli absolvování vikariátních cvičení. Výjimky z maximální doby působení kazatele na sboru jsou možné tehdy, a) když staršovstvo, členské shromáždění i Rada jsou zajedno v názoru, že kazatel má ve sboru na stanovenou dobu určitou ještě zůstat, b) jestliže je kazatel v tzv. ochranném období pěti let před nárokem na starobní důchod (po uplynutí ochranného období se ke kazateli přistupuje opět standardním způsobem). Při členských shromážděních v sedmém a třináctém roce působení dotyčného kazatele ve sboru se staršovstvo i členské shromáždění musí vyslovit k otázce, zda má kazatel ve sboru setrvat, a to ve stejnou dobu ale samostatným tajným hlasováním. K rozhodnutí o setrvání kazatele ve sboru nebo prodloužení doby jeho působeni je třeba alespoň dvou třetin kladných hlasů členů s hlasovacím právem (čl. 15 odst. 2 Řádu) na členském shromáždění sboru a prostá většina hlasů ve staršovstvu. V případě, že se rozhodnutí členského shromáždění a staršovstva neshodují, Rada CB vykoná urychleně ve sboru vizitaci, na jejímž základě bude rozhodnuto o setrvání či odchodu kazatele. Pokud se neuplatní výjimka z maximální doby působení kazatele na sboru, zahájí Rada CB v sedmnáctém roce služby kazatele jednání o jeho odchodu do jiného sboru. Po uplynutí stanovené doby 18 let, nebo po uplynutí (opakovaně) prodloužené doby, mandát kazatele vyjádřený instalací v daném sboru zaniká. (3) K projednání odchodu kazatele ze sboru může dojít na vlastní žádost kazatele, při nesplňování požadavků na výkon duchovenské činnosti v CB (Ústava, čl. 34), ale i z kázeňských důvodů. Odcházející kazatel protokolárně předá sborovou agendu novému kazateli nebo jmenovanému administrátorovi za účasti místopředsedy staršovstva a hospodáře. (4) Ukončení služby ve sboru projednává vždy Rada s kazatelem, se staršovstvem a sborem. Podle možnosti se pamatuje na potřeby kazatelské rodiny. (5) Tato ustanovení se týkají jak správce sboru, tak i ostatních kazatelů na sboru, pokud jsou v činné službě. Článek 34 Kázeň kazatelů Kazatel musí mít na sebe přísnější měřítka než na členy církve (1Tm 3,2-7; 2Tm 2,4; 2,24; Tt 1,6). Kázeňsky podléhá Radě, která má právo jej napomínat, káznit (obdobně s členským řádem oznámení kázně sboru nahrazuje, v odůvodněných případech, oznámení kazatelům, tedy kazatelské konferenci, a příslušnému staršovstvu), případně projednat jeho přemístění. Rada může kazatele dočasně odvolat ze služby, případně dočasně odejmout ordinaci, a tím volitelnost za kazatele sboru. V odůvodněných případech může Konference, na návrh Rady, odejmout ordinaci trvale. Proti rozhodnutí Rady se může kazatel odvolat ke Konferenci. Článek 35 Celocírkevní pracovníci (1)

Celocírkevní pracovníky pověřuje speciální duchovní službou na návrh Rady Konference. Jedná se zvláště o úsek služby evangelizační, diakonické, pastorační a


38

jiné (mládež, dorost). Těmto pracovníkům náleží stejné finanční zajištění jako kazatelům. (2)

Doba mandátu celocírkevních pracovníků je sladěna s volebním obdobím Rady a trvá vždy čtyři roky. Po této době se Konference na základě zprávy Rady rozhoduje o eventuálním prodloužení jejich mandátu. Článek 36 Pastorační asistenti a misijní pracovníci

Na návrh staršovstva sboru jsou Radě předkládány návrhy na neordinované pracovníky a pracovnice v oblasti pastorační a misijní služby. Stejné návrhy na zařazení neordinovaných pastoračních asistentů a misijních pracovníků církve může podávat i Rada, zejména pokud slouží v celocírkevním rozsahu. Tito pracovníci jsou pověřeni sborem nebo církví a uvolněni pro službu pastoračního a misijního charakteru. V rámci sboru podléhají tito pracovníci správci sboru a staršovstvu, jimž vypomáhají v plnění sborových a misijních úkolů. Celocírkevní pastorační asistenti či misijní pracovníci podléhají Radě a vypomáhají v oblasti pastorace předsedovi a v oblasti misie tajemníkovi pro evangelizaci. Na základě schválení Radou budou pastorační asistenti a misijní pracovníci uvedeni do služby ve sboru pověřeným členem Rady. Celocírkevní pastorační asistenti nebo misijní pracovníci budou na základě schválení Radou uvedeni do služby na Konferenci, příp. na kazatelské konferenci. Článek 37 Veřejná a politická činnost kazatelů Kazatelé Církve bratrské, vikáři, celocírkevní pracovníci, pastorační asistenti a misijní pracovníci nesmějí být v době svého zaměstnaneckého poměru v CB členy politických stran a hnutí. Není také možné překrývaní kazatelské ani další duchovní placené služby s prací v různých orgánech komunální či státní politiky, které vyžadují pracovní úvazek. Pokud jsou kazatelé nebo další pracovníci zvoleni do těchto orgánů, přestávají být na příslušné volební období zaměstnáni v CB, jelikož církev považuje souběh těchto činností za střet zájmů. Při kandidatuře do místních zastupitelských sborů posoudí situaci staršovstvo sboru společně s Radou.

III. Správa sboru Sbory Církve bratrské jako právnické osoby jsou způsobilé vystupovat vlastním jménem v právních vztazích a nést i majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vznikající. Správu sboru vykonává staršovstvo sboru. Statutárními zástupci sboru jsou ze zákona a podle Ústavy CB, čl. 14, odst. 1 předseda staršovstva, místopředseda a hospodář sboru. Nejvyšším orgánem sboru je členské shromáždění. Všichni členové staršovstva a hospodářské rady, je-li ve sboru zřízena (viz čl. 42), jsou vázáni mlčenlivostí o všech projednávaných skutečnostech, které mají důvěrný charakter, pokud společně nerozhodnou jinak. Článek 38 Správce sboru


39

(1) Správcem sboru je ordinovaný kazatel, kterého si sbor zvolil. Kandidáta pro volbu určuje staršovstvo z řad ordinovaných kazatelů po dohodě s Radou. Je volen v členském shromáždění sboru, jež řídí pověřený člen Rady CB. (2) Zvolený ordinovaný kazatel je ustanoven správcem sboru v instalačním shromáždění, při němž skládá instalační slib a přijímá slib členů sboru, kteří si jej zvolili. Instalační shromáždění řídí předseda nebo pověřený člen Rady. (3) Úkolem správce sboru je především: a) Věrně a důsledně kázat Boží slovo a vést a vychovávat ke zvěstování také druhé. Duchovně se vzdělávat osobním studiem Písma a modlitbami (1Tm 4,16). Být sboru i okolí příkladem svým křesťanským životem (1K 9,27). Pečovat o to, aby se poselství evangelia o smíření s Bohem i lidmi šířilo v co nejširším okruhu lidí. Studovat teologickou literaturu a zúčastňovat se teologických a pastorálních konferencí. b) Pečovat o zdravý duchovní život sboru a jeho členů biblickým vzděláváním a pastorační službou, vést k modlitebnímu životu, k jednomyslnosti víry, k sloužící lásce, radostné naději a misijní službě. Nést odpovědnost za zachování zdravého učení, které buduje sbor, a bránit šíření scestného učení, vedoucího k sektářství (Tt 1,9; 2Tm 4,2-4). c) Starat se o vhodný průběh a náplň bohoslužebných shromáždění, biblických a modlitebních hodin. d) Sloužit svátostmi křtu a večeře Páně. e) Využívat setkání staršovstva k duchovnímu biblickému vzdělávání a společným modlitbám, vést starší k využívání svěřených darů a podle nich je zapojovat do služby Slovem, pastýřské péče, služby účinné lásky i misijní služby. f) Spolu se zvolenými delegáty zastupovat sbor při církevních konferencích a dbát na to, aby byl sbor o jejich výsledcích řádně informován. g) Při všem vystupování a jednání se varovat panovačnosti, naslouchat druhým a respektovat usnesení staršovstva, členského shromáždění, Rady a Konference. h) Je-li ve sboru více kazatelů, po dohodě se staršovstvem jim rozdělovat práci. Vyhledávat a vychovávat spolupracovníky a začleňovat je do sborové práce. i) Společně se staršovstvem dbát na řádné a včasné plnění povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy ve vztahu k orgánům státu a jiným právnickým osobám, zejména pokud jde o placení daní, dále zdravotního, sociálního a jiného pojištění. (4) Při většině úkolů, které spadají pod správu sboru, dochází k rozdělování této práce ve staršovstvu. Je-li dočasně správou sboru ustanoven pověřený starší (čl. 16, odst. 1 Ústavy), vztahují se na něj ustanovení čl. 38, odst. 3 přiměřeně. Článek 39 Administrátor Pokud sbor nemá vlastního ordinovaného správce, určuje mu Rada administrátora z řad ordinovaných kazatelů. Úkolem administrátora je zastávat hlavní úkoly správce sboru. V jeho nepřítomnosti jej zastupuje místopředseda staršovstva nebo podle dohody


40

neordinovaný kazatel, který administrátora o všech závažných jednáních informuje. Výjimečně může Rada CB pověřit úkolem administrátora i člena staršovstva. Článek 40 Staršovstvo sboru (1) Složení staršovstva sboru a jeho úkoly stanoví Ústava CB, čl. 17. Staršovstvo se skládá ze zvolených starších, správce sboru, příp. dalších kazatelů a vikářů sboru. (2) Za starší mají být voleni osvědčení členové, obdarovaní pro službu ve sboru, kteří splňují biblická kritéria pro službu staršího (1Tm 3,1-7; Tt 1,6-9; 1Pt 5,1-4; Sk 20,28). Za starší mohou být voleny i sestry. Nedoporučuje se, aby členy staršovstva byli současně blízcí příbuzní (sourozenci, rodiče, děti, manželé). (3) Předsedou staršovstva je z titulu svého pověření správce sboru. Správce sboru může pověřit řízením jednání staršovstva či některých jeho částí některého z členů staršovstva. Staršovstvo ze svého středu volí dále místopředsedu, hospodáře a zapisovatele. Zapisovatel pořizuje zápisy o všech jednáních staršovstva i členských shromážděních. Zápisy musí být schváleny staršovstvem a podepsány vedle zapisovatele tím, kdo řídil příslušné jednání. (4) Staršovstvo se schází k poradám obvykle jednou měsíčně, v případě potřeby častěji. Porady mají sloužit i k duchovnímu vzdělávání. Schůze svolává předseda nebo místopředseda, který navrhuje i jejich program, jejž mají obdržet starší sboru tak, aby se mohli předem připravit. Každý starší má právo předkládat ve schůzi návrhy na doplnění i změny. O jejich přijetí do programu rozhoduje staršovstvo jako celek. (5) Staršovstvo jako celek nese spolu se správcem sboru zodpovědnost nejen za operativní úkoly sborové práce a provozu, ale také za dlouhodobé duchovní i hospodářské směřování sboru. Společně mají usilovat o hledání priorit služby ve všech složkách sborové práce a působnosti nad rámec sboru. Je vhodné stanovit si výhledové duchovní úkoly nebo vize, následně je vyhodnocovat a předkládat jejich plnění sboru. (6) Starší sboru i kazatel sboru musí kromě služby ve sboru a v církvi a svého zaměstnání dbát na potřeby vlastní rodiny. Muži mají mít pokud možno pravidelně vyčleněný čas pro plnění nezastupitelné úlohy duchovního otce v rodině. (7) Staršovstvo je zodpovědné za duchovní podporu, ale i usměrnění správce sboru, jehož mají v případě potřeby právo i povinnost napomenout. Tuto strážnou službu napomínání musí starší sboru přijímat i od svého kazatele, který má své nejbližší spolupracovníky také povzbuzovat. Vzájemná modlitební podpora v duchovní práci i v životě je znamením dobré kvality vzájemných vztahů. (8) Staršovstvo sboru spolu se správcem sboru musí respektovat přijatá usnesení a dokumenty sboru i celé církve. (9) Staršovstvo je schopno se usnášet, je-li přítomna alespoň polovina jeho členů, nejméně však tři osoby. Rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů přítomných. Učiněné rozhodnutí je závazné pro všechny členy staršovstva. (10) Správce sboru spolu se staršovstvem zodpovídá za vyřizování sborové korespondence a její pečlivou evidenci, vedení sborových písemností, knih, kartoték a databází členů, udržování spojení s Radou a ostatními sbory a za stav sborového archivu. (11)

Úkolem starších je zejména:


41

a) S modlitbami, příp. s půstem pečovat o duchovní život sboru a podílet se podle obdarování na službě kázáním, vyučováním a na pastýřské péči v sídle sboru i na stanicích. b) Být připraven vydávat svědectví o svém životě víry ve sboru i při každodenním působení v civilním životě. Usilovat o soulad mezi nedělním křesťanstvím a tím, jak hodnověrně vydáváme svědectví a působíme na své bližní ve všedním životě. c) Pečovat o to, aby se ve sboru konalo biblické vyučování dětí, dorostu, mládeže i začínajících křesťanů a soustavné duchovní vzdělávání členů sboru. Vyhledávat obdarované bratry a sestry, kteří by se na této výchovné a katechetické službě podíleli. d) Žít se sborem a být i se svou rodinou příkladem ve zbožnosti a v praktickém životě víry (1Pt 5,2-3). e) Věnovat se s láskou a trpělivostí novým členům i „domácím víry“, pamatovat na úkol biblických strážných (Ez 3,17-21; Jk 5,19-20), zvláště v případech členů, kteří zanedbávají společná shromáždění a jsou ohroženi duchovní vlažností (Žd 10,24-25). f) Navštěvovat členy sboru a jejich rodiny i osamělé, nemocné a staré členy a přitom je pastýřsky povzbuzovat. g) Bdít nad ukázněností života členů a bratrsky je podle Písma povzbuzovat i napomínat (Mt 18,15-17; 1Te 5,14-15). h) Být osobním příkladem v pravidelné účasti na nedělních bohoslužbách, biblických hodinách, domácích skupinkách a dalších zavedených duchovních setkáních ve sboru. i) Podpírat svého kazatele modlitbami a zachovávat si k němu bratrský vztah, modlit se také za všechnu práci v církvi. Sledovat finanční a hospodářské zabezpečení kazatelské rodiny, včetně stavu služebního bytu a v případě zjištění nedostatků předkládat návrhy na opatření ve staršovstvu, příp. do Rady. j) Účastnit se všech porad staršovstva a nepřítomnost omluvit. k) V případě potřeby v součinnosti s Radou vyhledávat vhodné kandidáty pro kazatelskou práci ve sboru. (12) Ve sborech, kde existuje alespoň jedna kazatelská či samostatná kazatelská stanice se svým staršovstvem (viz čl. 44 a 45), musí být též zvoleno celosborové staršovstvo. Členské shromáždění v takovém případě rozhodne, zda bude zřízeno místní staršovstvo i v sídle sboru, nebo se záležitostmi sídla sboru bude zabývat přímo celosborové staršovstvo. Celosborové staršovstvo je voleno přímou volbou v sídle sboru a na stanicích či delegováním určeného počtu zástupců z místních staršovstev (čl. 45, odst 2). (13) Staršovstvo pověřuje členy staršovstva a vybrané členy sboru zodpovědností za některou oblast sborové práce. Jedná se např. o vedení besídky, dorostu, mládeže a dalších vzdělávacích a výchovných skupin (včetně vedení táborů a kurzů), zajišťování diakonické služby, svozu nemocných atd. Způsobí-li při činnosti, kterou byli pověřeni, škodu, odpovídá za ni sbor. Staršovstvo může pověřit své členy nebo vybrané členy sboru odpovědností i za další služby, jako je vedení bohoslužeb, pastorace, evangelizace apod.


42

Článek 41 Hospodář sboru (1) Hospodář odpovídá sboru za pečlivé a uvážlivé nakládání s finančními prostředky sboru i dalším sborovým majetkem. Proto je třeba do této funkce volit starší, kteří mají pro tuto práci nejen duchovní, ale také odborné předpoklady. (2) Hospodář zodpovídá za řádné vedení účetních záznamů a řídí se pokyny Rady CB a obecně platnými předpisy. (3) Hospodář spolu s ostatními statutárními zástupci sboru odpovídají za všechen nemovitý i movitý majetek sboru. Dbají o jeho evidenci a řádnou údržbu. (4) Běžné opravy ve sborovém domě zařizuje sám hospodář nebo pověřený člen hospodářské rady (viz čl. 42), o větších opravách a úpravách rozhoduje staršovstvo podle návrhu hospodáře. Přesahuje-li akce možnosti sboru a počítá-li se s pomocí církve, mají být úpravy před započetím prací schváleny Stavebním odborem a Radou CB. (5) V případě, že sbor má placené hospodářské zaměstnance, je hospodář jejich přímým nadřízeným. (6) Vedením sborového účetnictví, případně majetkové evidence může staršovstvo po dohodě s hospodářem pověřit i jiného člena sboru nebo třetí osobu, která k tomu má odbornou způsobilost. Takový účetní pracuje podle pokynů hospodáře a v úzké spolupráci s ním. Článek 42 Hospodářská rada (1) Ve větších sborech zřizuje staršovstvo hospodářskou radu, jejímž předsedou je hospodář sboru a řádnými členy s hlasovacím právem pouze členové starší patnácti let. Hospodářská rada si ke spolupráci může přizvat i další obdarované bratry a sestry. (2) Hospodářská rada sboru řídí hospodářské a majetkové záležitosti, které přesahují běžný hospodářský provoz. Jde-li o důležitější záležitosti, např. o větší výdaje, nákladnější opravy apod., připravuje hospodářská rada návrh pro rozhodnutí staršovstva. (3) Hospodářskou radu svolává hospodář sboru jako její předseda. Schází se podle potřeby, nejméně jednou za čtvrt roku. Článek 43 Revizoři Revizory volí celosborové členské shromáždění z řad volitelných členů sboru. Volí se vždy dva a jejich funkční období je shodné se staršovstvem sboru. Revizory místních poboček Diakonie, jsou-li zřízeny, jmenuje staršovstvo sboru, kterému jsou ze své činnosti odpovědni. Revizoři sboru mají právo si za tím účelem vyžádat předložení účetních záznamů a dokladů i vysvětlení nejasných věcí. Zpravidla provádějí revizi hospodaření v pololetí a vždy na konci kalendářního roku. Revidují účetní záznamy a uzávěrky, daňové záležitosti a v nutných případech upozorní staršovstvo na závady. Výsledky svých kontrol předkládají s případnými doporučeními výročnímu členskému shromáždění. Článek 44 Kazatelské stanice Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

43

(1) V místech mimo sídlo sboru, kde bydlí členové sboru, zřizuje staršovstvo podle možnosti kazatelské stanice, v nichž se pravidelně zvěstuje evangelium. (2) Ve větších stanicích (nad 15 členů) si místní členové se souhlasem celosborového staršovstva mohou zvolit místní staršovstvo s 3 – 5 členy, které podléhá celosborovému staršovstvu, má však právo a povinnost pečovat o běžné duchovní a hospodářské potřeby stanice. Členové místního staršovstva mohou ve spolupráci se správcem sboru připravovat programy pracovních setkání členů kazatelské stanice. Místní staršovstvo je přímo odpovědné celosborovému staršovstvu, v němž má své poměrné zastoupení buď přímou volbou, nebo delegováním ze svého středu. Vedoucí místního staršovstva je celosborovým staršovstvem pověřený pracovník stanice. Dále si místní staršovstvo ze svého středu volí zástupce vedoucího a hospodáře. (3) Z rozhodnutí místního staršovstva je možné se odvolat k celosborovému staršovstvu, příp. ke členskému shromáždění celého sboru. Článek 45 Samostatné kazatelské stanice (1) Větším kazatelským stanicím, ve kterých místní členové obstarávají velkou část služeb Božím slovem a dalších aktivit (např. besídka, mládež, vzdělávání, evangelizace, diakonie) a společná shromáždění jsou pravidelně dobře navštěvována, může Rada přiznat statut „samostatné kazatelské stanice". (2) Návrh na zřízení samostatné kazatelské stanice předkládá Radě celosborové staršovstvo příslušného sboru po projednání v celosborovém členském shromáždění. Samostatná kazatelská stanice si musí zvolit staršovstvo, jež plní úkoly podle čl. 44, odst. 2 Řádu. Porady místního staršovstva řídí vedoucí pracovník nebo starší, který je k tomu pověřen celosborovým staršovstvem. Kazatel – správce sboru – se jednání zúčastňuje podle možností. Zápisy jednání místního staršovstva se pravidelně předkládají k projednání celosborovému staršovstvu. (3) Usnesení místního staršovstva může být zrušeno či pozastaveno celosborovým staršovstvem. (4) O samostatnou stanici pečuje vedoucí pracovník – volený kazatel nebo starší sboru, pověřený na návrh celosborového staršovstva sboru Radou. Podílí se na službě Slovem a je z titulu svého pověření členem staršovstva, pod jehož správu samostatná stanice patří. Radou je zván k pastorálním a teologickým setkáním kazatelů. Jeho mandát trvá shodně se staršovstvem sboru, tj. 4 roky, a může být prodloužen. Samostatné stanice je třeba vidět jako zárodky nových sborů, a tudíž by se měl podporovat jejich vznik a rozvoj. Článek 46 Členské shromáždění (1) Členské shromáždění není pouhou schůzí, ale shromážděním církve Pána Ježíše, a proto, pokud nenavazuje bezprostředně na nedělní shromáždění sboru, má i svou bohoslužebnou část, včetně písně, Božího slova a modlitby. (2) Členské shromáždění svolává staršovstvo nejméně jedenkrát za rok, v případě potřeby i v průběhu roku. Členské shromáždění k uzavření uplynulého roku se musí sejít nejpozději do 31. března roku nového. Členské shromáždění musí být svoláno


44

také tehdy, požádá-li o jeho svolání písemně nejméně jedna třetina členů sboru starších 15 let nebo správce sboru (Ústava, čl. 19, odst. 4). Shromáždění musí být včas oznámeno v sídle sboru i v kazatelských stanicích způsobem ve sboru obvyklým (oznámení, sborový oběžník), včetně hlavních bodů programu s uvedením jejich důležitosti (viz odst. 6). Mimořádné shromáždění se oznamuje nejméně jednu neděli předem. (3) Členské shromáždění je nutno svolat vždy, když jde o řešení závažnějších záležitostí, jež svým významem přesahují pravomoc staršovstva nebo vyžadují celosborovou zodpovědnost. (4) Členské shromáždění má umožnit všem členům sboru, aby přinášeli své návrhy a podněty pro práci a život sboru i církve. Aby byl návrh člena(ů) sboru projednán, musí být předložen do zahájení jednání členského shromáždění písemně staršovstvu sboru. Jednání členského shromáždění se řídí jednacím řádem, který je zpracován v Agendě CB. (5) Shromáždění řídí předseda staršovstva, administrátor, v jejich zastoupení místopředseda staršovstva; při vizitaci vizitátor a při volbě kazatele sboru člen Rady. (6) Členské shromáždění je schopno se právoplatně usnášet, bylo-li řádně svoláno a jeli přítomna aspoň jedna třetina členů sboru starších patnácti let. Při volbách a závažných rozhodnutích je nutná účast nejméně poloviny členů starších patnácti let (Ústava, čl. 30, odst. 4). Zapisovatel pořizuje věcný zápis jednání, k němuž se přikládá prezenční listina. Článek 47 Volby ve sborech (1) Volby v Církvi bratrské probíhají v souladu s jednacím a volebním řádem církve, obsaženým v Ústavě CB, čl. 30. Volba mimo členské shromáždění je přípustná, pokud k tomu dá souhlas staršovstvo. (2) Ordinovaní kazatelé, staršovstvo, revizoři a delegáti pro Konferenci a Společnou konferenci jsou ke své práci voleni členským shromážděním. Tyto volby nemají vyjadřovat jen přání a vůli členů, ale mají být výrazem Boží vůle. (3) Volby kazatele a staršovstva jsou konány v členském shromáždění v sídle sboru a mohou se konat i na stanicích sboru, a to vždy tajně hlasovacími lístky. Pokud je některá stanice vzdálena sídlu sboru nebo je sídlo sboru pro členy těžko dostupné, může celosborové staršovstvo pověřit místní volební komisi vykonáním volby. Na takové stanici potom hlasování proběhne v předstihu a podepsaný zápis z výsledku volby se přiveze do sídla sboru, kde ho volební komise přičte k výsledku hlasování příslušného členského shromáždění. Pokud volba probíhá na stanici ve stejný den, může místní volební komise operativně sdělit výsledek volby do sídla sboru např. telefonicky. Zápis musí být dodán později. (4) Při volbách je zvolen ten, kdo dosáhne nadpolovičního počtu hlasů z celkového počtu přítomných členů s hlasovacím právem. Při volbě správce sboru nebo kazatele se vyžaduje alespoň dvou třetin hlasů z celkového počtu přítomných s hlasovacím právem. (5) Volbu kazatele připravuje po dohodě s Radou staršovstvo sboru a řídí ji člen Rady. (6) Pro volbu do místních staršovstev jsou ustanoveny místní volební komise. (7) Před volbou staršovstva musí být určeno, kolik členů se volí nebo podle jakého klíče bude vytvořeno celosborové staršovstvo. Klíč pro počet zástupců v celosborovém


45

staršovstvu má být vytvořen v poměru k počtu členů na jednotlivých místech. Tato rozhodnutí je vhodné uskutečnit již v předcházejícím členském shromáždění, aby je volební komise mohla při své práci uplatnit. (8) V případě přímé volby do celosborového staršovstva připravuje volbu volební komise, zvolená členským shromážděním. Volební komise je složena z duchovně osvědčených bratří a sester, kteří jsou schopni posoudit vhodnost kandidátů pro výkon služby starších. V komisi mají být zastoupeny všechny složky sborového obecenství a dosavadní staršovstvo nesmí mít ve volební komisi většinu. (9) Úkol volební komise není jen administrativní. Komise je povinna zvážit vhodnost kandidáta pro volbu do staršovstva. Volební komise připraví seznam volitelných členů, které považuje za vhodné pro službu staršího sboru dle biblických kritérií (1Tm 3,1-7; Tt 1,5-9). Počet kandidátů má aspoň o polovinu převyšovat počet, který bude volbou obsazován. V seznamu se má pamatovat na rovnoměrné zastoupení sboru. Tento seznam je sestaven na základě rozhovoru s vhodnými kandidáty. Seznam se před jeho uveřejněním projedná se staršovstvem, které má právo připomínek, ale ne právo veta. Seznam kandidátů je třeba zveřejnit vyvěšením ve sboru nejméně dvě neděle před volbou. (10) Podmínku pětiletého členství lze ve výjimečných případech pominout, např. při nedostatku vhodných kandidátů nebo v malých sborech (Ústava, čl. 17, odst. 5). Pětileté členství, stanovené pro možnost být volen do staršovstva, lze zkrátit až na jeden rok v případě člena, který do některého sboru Církve bratrské přišel z jiné křesťanské církve, kde byl členem aspoň čtyři roky. (11) Členské shromáždění volí předem stanovený počet členů staršovstva. V případě nenaplnění stanoveného počtu starších se pokračuje doplňkovou volbou, kdy jsou na jedno zbývající místo navrženi dva dosud nezvolení kandidáti, kteří v předchozím kole voleb dosáhli nejvyššího počtu hlasů. I v doplňkové volbě mohou být do staršovstva zvoleni pouze ti, kteří dosáhli nadpolovičního počtu hlasů z celkového počtu přítomných voličů. (12) Volební komise řídí volbu staršovstva, sčítá hlasy a oznamuje předsedovi členského shromáždění výsledky. Voliči nejsou při volbě vázáni jmény uvedenými v seznamu. Zvolení starší jsou do služby uváděni složením slibu (viz Hlava V., část VII.) před sborem. (13) Celosborové staršovstvo je sestaveno z členů volených přímou volbou za jednotlivé části sboru (sídlo sboru, samostatné stanice, stanice) nebo ze zástupců delegovaných z místních staršovstev. (14) Delegáti na církevní Konferenci jsou voleni v členském shromáždění na návrh staršovstva aklamací. Za delegáty mají být voleni zkušení, v Božím díle stojící členové staří patnácti let, kteří jsou minimálně 3 roky členy sboru, zejména pak starší sboru.

IV. Správa církve Společnými orgány sborů jsou Konference, Společná konference a Rada.

Konference Článek 48 Konference Církve bratrské (1) Konference se koná jednou ročně ve sboru, který zpravidla určila předchozí Konference. Nedošlo-li k určení místa nebo Konferenci nelze konat v určeném místě, Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

46

rozhodne o místě konání Rada. Také v případě mimořádné Konference stanoví místo konání Rada. (2) Sbor do 100 členů vysílá dva delegáty, z nichž jedním je správce sboru (nebo staršovstvem určený zástupce, pokud se správce sboru nemůže konferenčního jednání účastnit). Jako druhého delegáta vysílá sbor vždy nekazatele. Na každých dalších započatých 100 členů vysílá sbor dalšího delegáta. Hlasovací právo mají delegáti, ordinovaní kazatelé, členové Rady a celocírkevní pracovníci. Bez hlasovacího práva se účastní Konference ekonom Rady, ředitel ETS, ředitel Diakonie CB, vikáři a hosté a poradci dle rozhodnutí Rady. Článek 49 Svolání Konference (1) Konferenci svolává Rada aspoň šest týdnů předem. Mimořádnou Konferenci svolává aspoň dva týdny předem. V případě svolání mimořádné Konference je třeba uvést důvod svolání. (2) V oznámení o svolání Konference stanoví Rada podstatné body programu, výši a způsob placení konferenčního poplatku a lhůtu k podání konferenčních přihlášek. Přihlášky podávají jednotlivé sbory za všechny delegáty ze svého sboru. (3) Konferenční poplatek stanovený Radou hradí sbory za všechny své přihlášené delegáty. (4) Ustanovení v dalších článcích se mimořádné Konference dotýkají přiměřeně. Článek 50 Příprava Konference (1) Organizaci Konference včetně ubytování a stravování zajišťuje za pomoci Rady hostitelský sbor, kterému náležejí na úhradu režie konferenční poplatky. (2) Rada připravuje program Konference. Dbá, aby všechny komise a odbory dokončily včas své úkoly, a připravuje konferenční materiál, který zasílá sborům aspoň tři týdny před Konferencí. Zprávy odborů mohou být zahrnuty ve zprávě tajemníka. Rada také připravuje kandidátky komisí a návrh na složení předsednictva Konference i na volbu revizorů hospodaření CB a účelových zařízení. Článek 51 Ustavení Konference (1) Konference se zahajuje pobožností, v níž Božím slovem slouží předseda Rady nebo jím pověřený delegát (případně host), a slaví se svatá večeře Páně. Svatou večeři Páně lze také slavit při večerním shromáždění s místním sborem. (2) Po pobožnosti zahájí předseda Rady konferenční jednání, a to volbou předsednictva, jež se skládá z předsedy Konference, jeho zástupce a dvou členů (2 ordinovaní kazatelé a dva neordinovaní delegáti). Zároveň jsou voleni také dva zapisovatelé. Čtyřčlenné předsednictvo rozhoduje o pořadu jednání, pokud považuje za účelné měnit oznámený a obvyklý pořad Konference. Předseda a jeho zástupce se v řízení Konference střídají a zapisovatelé zachycují podstatné části jednání. (3) K zahájení Konference patří zjištění přítomnosti delegátů, které se provádí při registraci. Zjišťuje se oprávněnost delegátů k účasti na Konferenci podle přihlášek ze Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

47

sborů a podle počtu členů. Sporné případy rozhoduje Konference. Přihlášení náhradníci se mohou Konference zúčastnit jen tehdy, nastoupí-li za nepřítomného řádného delegáta. O účasti hostů na jednací části Konference rozhoduje Rada, poté předsednictvo Konference. (4) Ihned po ustavení Konference vyhlašuje Rada svůj návrh na složení konferenčních komisí s udáním jmen, věku a sborové příslušnosti. Volba těchto komisí se provádí s náležitým časovým odstupem, aby účastníci Konference měli možnost návrhy prostudovat a připravit si případně návrhy na změny. Článek 52 Pořad konferenčního jednání (1) Konference má část jednací a bohoslužebnou, případně vzdělávací. Jednací část je vyhrazena pouze členům Konference, kteří jsou určeni ustanovením Ústavy CB, čl. 20, odst. 3. Bohoslužebné a vzdělávací části se mohou zúčastnit členové církve i hosté. (2) V jednací části Konference následuje po pobožnosti a po ustavení Konference rekapitulace plnění trvalých a jednorázových usnesení z minulé Konference. Pak následují: zpráva předsedy Rady o jeho pohledu na stav církve, tajemnická zpráva, zpráva ekonoma o hospodaření a zprávy komisí, odborů a dalších složek, pokud nebyly pojaty do tajemnické zprávy. U každé zprávy je dána příležitost k dotazům a k rozpravě. Zprávu tajemníka a ekonoma je třeba vždy schválit hlasováním. Dostatečný prostor je zapotřebí vyhradit k projednání konferenčních návrhů, jež předkládá komise pro návrhy. V jednací části Konference předkládá předseda přehled vizitačních zpráv. (3) Bohoslužebná a vzdělávací část Konference má sloužit duchovnímu růstu účastníků Konference, objasňovat aktuální duchovní otázky a přispívat k prohloubení práce ve sborech. Článek 53 Konferenční zápis (1) V konferenčním zápise se uvádí místo a datum konání Konference a zachycují se všechny body konferenčního jednání, zejména všechna usnesení, výsledky voleb a podstatné části rozprav o jednotlivých bodech jednání. V závěru konferenčního jednání zopakují zapisovatelé všechna schválená trvalá a jednorázová usnesení. Jejich přesné znění se po odsouhlasení Konferencí zapíše do konferenčního zápisu. Konferenční usnesení se v nejbližším oběžníku Rady oznamují sborům a trvalá usnesení eviduje Rada ve zvláštním seznamu. (2) Přílohami zápisu jsou oznámení o svolání Konference, prezenční listina účastníků, zprávy tajemníka, ekonoma a revizorů, zprávy komisí a odborů, statistika církve, konferenční referáty a jiné písemnosti týkající se Konference. (3) Zápis podepisují oba zapisovatelé, předseda Konference a dva verifikátoři, určení Radou. Úkolem verifikátorů je kontrola správnosti zápisu. Mohou od zapisovatelů žádat jeho opravu či doplnění. Případné rozpory mezi verifikátory a zapisovateli řeší Rada, která si může ověřit skutečnost podle zvukového záznamu jednání. Kromě pořízení tohoto záznamu Konference se nahrávání průběhu jednací části nepřipouští. (4) Rada CB má právo provést potřebné legislativní, stylistické a jazykové úpravy přijatých usnesení Konference, aniž by se jimi měnil smysl a obsah přijatých


48

usnesení a dokumentů. O případném odmítnutí těchto úprav je oprávněna rozhodnout příští Konference. Článek 54 Konferenční komise (1) K přípravě a ke zjednodušení konferenčního jednání volí Konference komise. Komise jsou složeny nejméně ze tří členů a pokud Konference nerozhodne jinak, volí se aklamací. Podkladem pro volbu komisí je návrh Rady, který může být Konferencí doplněn nebo pozměněn. (2) Pravidelné komise jsou: a) Komise pro návrhy. Shromažďuje návrhy staršovstev sborů, ordinovaných kazatelů a Rady CB, jež mají význam pro život církve, zpracovává je, posílá sborům k vyjádření a potom předkládá Konferenci k rozhodnutí se svým stanoviskem. b) Odvolací komise. Má-li Konference projednat odvolání, prošetří komise celou záležitost a podá Konferenci zprávu s návrhem na vyřízení. c) Volební komise. Jejím úkolem je příprava voleb do Rady. d) Komise pro Ústavu a Řád. K provedení složitějších úkolů volí Konference na návrh Rady i jiné komise. Komise b) a d) se volí na čtyři roky. Ostatní komise se volí na jeden rok. Je-li k splnění úkolu potřebná delší doba, Konference pracovní období komise prodlužuje.

Společná konference Článek 55 Společná konference Společná konference je výrazem sounáležitosti se sbory Církve bratrské v zahraničí. Z duchovní jednoty a touhy po spolupráci vzešla „Dohoda mezi sbory Církve bratrské v České republice a Cirkvi bratskej ve Slovenské republice o vzájemné spolupráci“, uzavřená na Konferenci dne 15. 5. 1993 (Hlava VI.). Tato dohoda určuje, že každým druhým rokem se kromě Konference koná také Společná konference (Ústava, čl. 29), která rozhoduje o Vyznání, Ústavě a Řádu a hodnotí duchovní život církve. Příprava Společné konference navazuje na spolupráci sborů, kazatelů a Rad CB v obou republikách. Pro jednání Společné konferenci se také užívá Jednací řád Konference.

Rada Článek 56 Jednání Rady Rada, volená Konferencí na čtyři roky (Ústava, čl. 21), se schází ke svým jednáním zpravidla jednou měsíčně. Program připravuje předseda a tajemník. O jednáních se vede zápis, který se schvaluje v příští schůzi. Přitom se zjišťuje, zda byla provedena usnesení. Každé jednání Rady se zahajuje modlitebním ztišením a má být vedeno v linii Božího slova se zájmem o Boží dílo a s touhou po vedení Duchem svatým.


49

Článek 57 Rozhodování Rady (1) Rada se skládá z předsedy, místopředsedy, tajemníka a šesti členů. Rada je schopna se usnášet, byla-li řádně svolána (buď písemně, nebo ústně) a je-li přítomno aspoň pět jejích členů. Hlasuje se zpravidla aklamací a rozhoduje nadpoloviční počet přítomných členů. Přeje-li si některý člen, je poznamenáno, jak hlasoval. Učiněné rozhodnutí je však závazné pro všechny členy Rady. (2) Členové Rady se podílejí na práci Rady podle svěřených úkolů. Žádný člen nemůže rozhodovat jménem Rady sám, bez souhlasu ostatních členů Rady. O své činnosti podávají členové Rady zprávu v nejbližším jednání. (3) Do Rady nemohou být voleni blízcí příbuzní (sourozenci, rodiče, děti). Článek 58 Odbory Rady (1) Rada podle potřeby zřizuje pro jednotlivé úseky své činnosti odbory, určuje počet členů jednotlivých odborů a jmenuje jejich členy. Předsedou odboru je zpravidla člen Rady. Úkoly odborů mohou plnit také občanská sdružení, založená z podnětu Rady. (2) Předseda odboru svolává schůze, v nichž se projednávají záležitosti uložené odboru Radou, dále návrhy předsedy a jednotlivých členů odboru. Vnitřní postup práce stanoví odbor sám. Při hlasování o projednávaných záležitostech se rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů odboru. (3) Běžné věci vyplývající z činnosti odboru rozhoduje odbor sám. Ostatní záležitosti předkládá odbor po projednání ke schválení Radě. Předseda odboru podává Radě o každé schůzi zápis a předkládá jí usnesení odboru ke schválení. Článek 59 Jednotlivé odbory a občanská sdružení Rada zřizuje zejména tyto odbory: (1) Dětský odbor sleduje duchovní a biblickou výchovu dětí ve sborech, připravuje akce pro učitele nedělních škol a vedoucí dalších aktivit pro děti. Pomáhá připravovat a zajišťovat výukové pomůcky. Spolupracuje na pořádání akcí pro děti. (2) Odbor dorostu (Dorostová unie, o. s.) se zabývá prací mezi dorostenci. Monitoruje situaci ve sborech, připravuje školení pro vedoucí, povzbuzuje a motivuje pracovníky. Jeho cílem je příprava pomůcek, kurzů a pastorace pracovníků. (3) Odbor mládeže se stará o duchovní výchovu mladé generace, připravuje vzdělávání vedoucích mládeže, pořádá sjezdy, tábory a další akce se zvláštním zřetelem k výchově mladé generace. (4) Studijní odbor pečuje o další vzdělávání kazatelů, vikářů a pracovníků církve a organizuje je. Připravuje programy teologických a pastorálních konferencí pro kazatele, staršovstva a pracovníky sborů. Vypracovává stanoviska k věroučným a etickým problémům života církve. (5) Finanční odbor se stará o hospodářské záležitosti ústředí a jeho složek a reviduje hospodaření sborů. Svolává podle potřeby setkání sborových hospodářů a napomáhá jednotnosti a správnosti hospodaření ve sborech.


50

(6) Internetový odbor se zabývá webovými stránkami církve a internetovou komunikací. (7) Stavební odbor projednává odborné otázky týkající se výstavby a údržby církevních objektů a předkládá Radě své posudky a návrhy. (8) Evangelizační odbor pečuje o evangelizační službu školením pracovníků, pořádáním mezisborových akcí a povzbuzováním sborů ke službě směrem do společnosti. Evangelizační odbor se zabývá také otázkami zakládání sborů a domácí i zahraniční misií. (9) Odbor pro duchovní hudbu a zpěv napomáhá rozvoji duchovní hudby a zpěvu v našich sborech a zajišťuje vydávání zpěvníků. Článek 60 Ekonom Rady (1) Ekonom odpovídá za všechny hospodářské a majetkové záležitosti Rady. Řídí její ekonomickou agendu a je nadřízeným zaměstnanců, kteří v ekonomické oblasti pracují. Sám je podřízen tajemníkovi Rady. (2) Z titulu své funkce se účastní jednání Rady, jež se týkají majetkových a hospodářských záležitostí, a to bez hlasovacího práva. Účastní se také všech konferencí. (3) Ekonom je předsedou finančního odboru Rady. Připravuje program schůzí odboru, svolává jej a zajišťuje zápis o jednání. (4) Sleduje hospodaření účelových zařízení Církve bratrské a vyžaduje si od nich hospodářské zprávy. Informuje hospodáře sborů a vedoucí účelových zařízení o právních předpisech týkajících se hospodaření církve a sborů. (5) Má dispoziční právo ke všem účtům Rady a podepisuje finanční doklady vždy spolu se statutárními orgány Církve bratrské. Článek 61 Kancelář Rady Kancelář Rady vykonává administrativní i jiné práce související s činností ústředí církve, a to podle pokynů tajemníka, případně předsedy. Jde-li o agendu hospodářskou a majetkovou, řídí se zaměstnanci pokyny ekonoma. Zaměstnanci kanceláře musejí být členy Církve bratrské. Článek 62 Účelová zařízení (1) Účelová zařízení, potřebná pro církev a její službu, zřizuje Rada Církve bratrské v souladu s obecně závaznými právními předpisy tak, aby byla právnickými osobami, za jejichž závazky církev neodpovídá. Zřizovací listina pak blíže vymezuje vlastní jmění tohoto účelového zařízení. Rada jmenuje vedoucího zařízení, který se tím stává statutárním orgánem zařízení, oprávněným jednat jménem zařízení ve všech jeho věcech. (2) Vedoucí zařízení předkládá Radě (staršovstvu Sboru) do 3 měsíců po skončení roku roční účetní uzávěrku. Pokud není zřízena správní rada nebo obdobný řídící orgán účelového zařízení, rozhoduje o hospodářském výsledku Rada (staršovstvo Sboru).


51

O každém účelovém zařízení se předkládá výroční Konferenci písemná zpráva, která obsahuje zprávu o činnosti a hospodářské výsledky za uplynulé období. (3) Činnost a vnitřní organizace účelových zařízení se řídí směrnicemi, jež připravuje vedoucí zařízení a schvaluje Rada. (4) Účelová zařízení pro žádoucí rozšíření služby církve mohou podle svých možností zřizovat i sbory. Vůči svému zřizovateli obdobně zachovávají ustanovení čl. 62 tohoto Řádu. Článek 63 Archiv (1) Církev bratrská má ústřední archiv, v němž jsou uschovány důležité písemnosti a předměty archivní povahy týkající se církve. (2) Archiváře jmenuje Rada. Činnost archivu se řídí obecně závaznými právními předpisy a směrnicemi vydanými Radou. Článek 64 Vizitace (1) O vizitaci sboru rozhoduje Rada, která také jmenuje jednoho či více vizitátorů. (2) Účelem vizitace je poskytnout obraz o duchovním stavu sboru, o práci duchovního správce sboru, popř. dalších kazatelů nebo vikářů v činné službě, o práci staršovstva a všech ostatních pracovníků a o perspektivách sborové práce. Má být sboru pomocí, a proto se má provádět s moudrostí, v duchu Kristovy lásky a s bratrským porozuměním. Rada Církve bratrské určuje zpravidla jednoho vizitátora, pro rozsáhlejší sbory může stanovit vizitátory dva. Vizitace sborů, jejichž správci jsou členy Rady, vykonávají zpravidla nečlenové Rady. Vizitaci předchází revize hospodaření, kterou provádí obvykle někdo z členů finančního odboru Rady. (3) Vizitace jsou: a) řádné, které se konají v každém sboru jednou za 3 – 5 let podle pořadí, jež určuje Rada. b) mimořádné, které se konají v případech bezodkladných a vážných problémů sboru na základě rozhodnutí Rady. Mimořádnou vizitaci provádí komise jmenovaná Radou, jež zároveň určuje její program. Podnět k ní může dát i kazatel, staršovstvo nebo členské shromáždění sboru. (4) Podrobnější pokyny obsahuje Vizitační řád.

Jednací řád Konference Článek 65 Konference Vrcholnými církevními orgány jsou Konference a Společné konference. Na nich se projednává práce a činnost církve za minulý rok, v případě Společných konferencí za období dvou let. Článek 66 Účast na Konferenci


52

Jednací část s úvodní pobožností je neveřejná, určená pouze pro delegáty Konference s hlasovacím i bez hlasovacího práva. O přítomnosti hostů rozhoduje předsednictvo. Pokud budou na pořadu jednání záležitosti vyžadující odborné znalosti, může Rada na Konferenci přizvat jednoho nebo více poradců. Hosté a poradci nemají hlasovací právo, mohou se však hlásit o slovo a účastnit se rozprav. Vzdělávací část Konference tvoří zpravidla společná shromáždění se sborem a přednášky, na něž mají přístup členové církve i hosté. Článek 67 Přítomnost účastníků (1) Vyžaduje se, aby všichni účastníci Konferencí byli přítomni po celou dobu jejich trvání. Předčasný odjezd z Konferencí může být povolen jen z vážných důvodů. Souhlas uděluje předsednictvo Konferencí. (2) Také k dočasnému opuštění konferenčního jednání z vážných důvodů si musí účastník vyžádat souhlas předsednictva. Za dočasný odchod z konferenčního jednání se považuje i opuštění jednacího prostoru z důvodů vyřizování různých záležitostí a rozhovory ve vedlejších prostorách. K vyřizování záležitostí a hovorům je dostatečná příležitost během přestávek a mimo konferenční jednání. Článek 68 Konferenční materiál Konferenční materiál, zasílaný sborům aspoň tři týdny před Konferencí, musí obsahovat zprávu tajemníka a zprávu ekonoma o hospodaření ústředí a všech jeho složek, dále konferenční návrhy se stanoviskem návrhové komise a zkrácené zprávy z vizitací sborů. Delegáti sborů jsou povinni tyto materiály prostudovat. Materiály zaslané sborům se na Konferenci již nečtou, a když přijdou na pořad jednání, mohou být krátce uvedeny a zahájí se o nich rozprava. Článek 69 Podávání návrhů (1) Návrhy pro Konferenci, včetně návrhů kandidátů pro volby, mohou podávat staršovstva, ordinovaní kazatelé a Rada. Musí tak učinit ve lhůtě dané oznámením Rady. Návrhy by měly mít celocírkevní dosah a jasnou, stručnou a jednoznačnou formulaci. K návrhům je třeba připojit odůvodnění. Návrhy se zasílají přímo předsedovi komise pro návrhy. (2) Komise pro návrhy došlé návrhy posoudí a zaujme k nim stanovisko. Poté rozešle návrhy spolu se svým stanoviskem sborům. Sbory musí dostat návrhy alespoň tři týdny před začátkem Konference. (3) Komise může odmítnout návrhy o věcech, které nejsou pro život církve důležité. Odmítnutí sdělí tomu, kdo je podal. Proti odmítnutí se mohou sbory, kazatelé a Rada odvolat ke Konferenci. (4) Není-li návrh jednoznačný a jasný, může komise žádat, aby byl upraven nebo doplněn. V tom případě ho vrátí tomu, kdo jej podal, a dá mu lhůtu k úpravě nebo doplnění návrhu. (5) Nepřipouští se podávání návrhů přímo na Konferenci bez předchozího projednání v komisi. To se netýká návrhů v neodkladných záležitostech, které je třeba vyřešit. O tom, zda jde o takový návrh, rozhoduje předsednictvo Konference.


53

Článek 70 Zapisovatelé (1) Za zapisovatele mají být voleni delegáti, kteří jsou obeznámeni s církevními záležitostmi a dovedou výstižně zachytit podstatné věci. Doporučuje se, aby jedním ze zapisovatelů byl ordinovaný kazatel a jedním nekazatel. (2) Zapisovatelé zachycují vhodným způsobem podstatné části celého konferenčního jednání a do tří týdnů po skončení Konference předloží Radě zápis na listech formátu A4 s jednou kopií. (3) K zápisu přikládají očíslované přílohy. Je povinností všech, kdo na Konferenci předkládají zprávy, referáty, nekrology a jiné projevy, aby jedno jejich vyhotovení předali zapisovatelům v elektronické či písemné podobě. Úkolem zapisovatelů je dbát, aby se tak stalo a aby dokumentace ke konferenčnímu zápisu byla úplná. Článek 71 Rozpravy (1) Důležitou částí Konference jsou rozpravy. O zprávě tajemnické a zprávě ekonoma se vedou samostatné diskuse, po nichž se hlasuje o schválení zprávy. Pokud by Konference zprávu neschválila, uloží Radě potřebné kroky k nápravě. (2) Každý konferenční návrh se projednává samostatně a diskuse se uzavře hlasováním o návrhu. (3) O ostatních záležitostech projednávaných Konferencí může být rozprava společná. Článek 72 Účast v rozpravách (1) K přednesení diskusního příspěvku je nutno se přihlásit. Předsedající může požádat též o písemnou přihlášku k projevu. Není dovoleno mluvit a zasahovat do rozpravy bez přihlášení se. Předseda uděluje přihlášeným slovo v pořadí, v jakém se do rozpravy přihlásili. Přihlásil-li se do rozpravy větší počet účastníků, může Konference na návrh předsedajícího stanovit pro příspěvky zkrácený časový limit. V žádném případě však nesmí diskusní příspěvek překročit pět minut. (2) Předsedající dbá, aby se řečníci drželi tématu, neopakovali argumenty již přednesené a neporušili způsobem projevu bratrskou slušnost. Dojde-li k tomu, napomene je, a pokud by napomenutí nedbali, vezme jim slovo. (3) Pokud by některá rozprava byla příliš rozsáhlá a byl by ohrožen časový průběh konference, může předsedající nebo kdokoliv z účastníků Konference navrhnout ukončení rozpravy. Projeví-li Konference s ukončením rozpravy souhlas, udělí se slovo již jen těm, kdo se do rozpravy přihlásili před podáním návrhu na ukončení debaty. (4) Mimo pořadí lze udělit slovo těm, kteří chtějí podat návrh na ukončení rozpravy nebo připomenout ustanovení Ústavy či Řádu CB, včetně tohoto jednacího řádu, případně chtějí opravit osobní nebo věcné nesrovnalosti s upozorněním, že pronesou jen faktickou poznámku. Délka takových projevů nesmí přesáhnout dvě minuty. Předsednictvo může určit vhodný způsob kontroly délky projevu; v tom případě s ním účastníky konference seznámí předem.


54

(5) Nikdo nesmí o stejném předmětu mluvit více než dvakrát, pokud shromáždění nepovolí výjimku. Článek 73 Projednávání návrhů (1) Chtějí-li oprávnění k podávání návrhů navrhnout změnu některého návrhu, musí to učinit do rukou předsedajícího na začátku konferenčního jednání, nejpozději však před koncem prvého dopoledního jednání. Návrh na změnu se podává písemně s přesnou formulací. Pozměňovací návrh postoupí předsednictvo konference předsedovi a členům návrhové komise, aby k němu zaujali stanovisko. (2) O stažení konferenčního návrhu, který byl již rozeslán na sbory, rozhoduje Konference. (3) Pro projednávání návrhů je nutno vyhradit potřebný čas. V rozpravě o nich není dovoleno podávat pozměňovací návrhy. Rozpravu uvede předseda komise pro návrhy citací návrhu a sdělí stanovisko komise. Byl-li podán pozměňovací návrh, uvede i ten a zaujme k němu své stanovisko. (4) Po skončení rozpravy se hlasuje nejprve o všech pozměňovacích návrzích k příslušnému bodu, a to v opačném pořadí, než byly podány. Přijaté pozměňující návrhy jsou následně zapracovány do přijatého usnesení. Článek 74 Interpelace Každý člen konference má právo žádat o informace ve věcech, jež nejsou předmětem jednání Konference. Činí tak písemným dotazem, adresovaným předsednictvu. Dotaz by měl být zodpovězen ještě během konferenčního jednání. Neníli to možné, musí být dotaz zodpovězen písemně a doručen všem sborům jako příloha konferenčních usnesení. Článek 75 Přerušení jednání (1) Předsednictvo má právo zasedání konference přerušit ze závažných důvodů, a to maximálně na dobu půl hodiny. (2) K přerušení se přistoupí, je-li nutné zjistit důležité skutečnosti týkající se projednávané záležitosti nebo vidí-li se jako potřebné vyžádat si vysvětlení či stanovisko Rady nebo některé komise.

Volební řád Konference Článek 76 Podmínky volitelnosti (1) Do celocírkevních funkcí jsou volitelní členové církve, kteří dovršili nejméně 21 let života, osvědčili se ve sborové práci a jsou aspoň pět let členy církve. (2) Nedoporučuje se, aby do Rady, odborů a komisí byli současně voleni respektive jmenováni blízcí příbuzní (rodiče, sourozenci, děti, manželé). Článek 77 Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

55

Příprava volby Rady (1) Volební komise zvolená Konferencí vyzve staršovstva, správce sborů, členy Rady a celocírkevní pracovníky, aby jí do konce roku zaslali své návrhy, jež budou obsahovat: návrh na předsedu, tajemníka a dalších sedm členů Rady. Sbory na Těšínsku navrhnou kromě toho dva kandidáty pro volbu Rady. (2) Z došlých návrhů sestaví volební komise kandidátku pro volbu Rady, když předtím zjistí, zda jsou navržení kandidáti ochotni přijmout funkci. Při sestavení kandidátky přihlédne komise k počtu získaných nominací jednotlivých kandidátů. Při ověřování ochoty navrhovaných přijmout volbu do Rady sdělí každému z kandidátů, kolik získal nominací v církvi, a zaváže jej mlčenlivostí nepředávat tuto informaci dále. (3) Na kandidátce mají být nejméně dva kandidáti na funkci předsedy a tajemníka, nejméně šest nekazatelů, osm ordinovaných kazatelů, z nichž je alespoň šest správců sboru. Kandidátka musí kromě toho obsahovat nejméně dva kandidáty z těšínských sborů, navržené seniorátním těšínským staršovstvem. Kandidáti v jednotlivých skupinách – volebních koších – na předsedu, tajemníka a potom na správce sborů, kazatele a nekazatele budou seřazeni abecedně, a to bez pořadí podle došlých hlasů. Při volbě Rady jsou těšínští kandidáti zařazeni na kandidátce (spolu s ostatními) do jednotlivých skupin – volebních košů (správci sborů, kazatelé, nekazatelé). (4) Celkově má mít kandidátka nejméně osmnáct jmen, z nichž by mělo vzejít volbou na další čtyřleté funkční období devět členů Rady. Minimální počty kandidátů stanovené pro volbu Rady se v odpovídajících skupinách kandidátky navýší o zařazené těšínské kandidáty. V případě, že nebude církví navržen dostatečný počet kandidátů, kteří přijali možnost volby, rozhodne volební komise o snížení počtu kandidátů nebo bude pokračovat ve vyhledávání dalších nominací. (5) Volební komise musí o navržených kandidátech zachovávat mlčení. Kandidátku Rady pošle sborům dva měsíce před Konferencí, na níž proběhne volba. Kromě toho volební komise předloží Konferenci úplný přehled o všech navržených kandidátech pro volbu do Rady, získaných v rámci průzkumu v církvi, včetně informace o odmítnutích kandidovat. Článek 78 Volba Rady (1) Volbu Rady řídí předseda volební komise. Hlasuje se lístky. Nejdříve je volen předseda, potom tajemník, poté další členové Rady. Kandidáti nezvolení na místo předsedy a tajemníka jsou po volbě těchto funkcionářů přiřazeni k ostatním kandidátům pro volbu členů Rady. V případě, že kandidáti nedosáhnou nadpoloviční většinu, následuje další kolo užší volby. (2) Celkově musí být zvoleni v souhrnu, bez ohledu na jednotlivé skupiny, nejméně tři kazatelé-správci sboru a tři nekazatelé. Do tohoto celkového počtu se započítává tajemník. Mezi kazatele-správce sboru se nezapočítává zvolený předseda Rady, i kdyby v době svého zvolení správcem sboru byl. (3) V případě, že kandidáti nedosáhnou v jednotlivých skupinách nadpoloviční většinu, následuje další kolo užší volby. Pro každé další kolo volby upřesní volební komise počty kandidátů v jednotlivých skupinách podle dílčích výsledků voleb.


56

(4) Po oznámení výsledku volby osloví novou Radu věkem nejstarší přítomný kazatel a po modlitební chvíli vyžádá od zvolených členů slib Rady. Nová Rada zahájí svou službu od 1. 1. následujícího roku. Článek 79 Ostatní volby Volbu předsednictva konference, revizorů a komisí připravuje Rada, která také navrhuje Konferenci počet členů jednotlivých komisí a jejich kandidáty, včetně budoucích předsedů. Volby revizorů a všech komisí řídí předseda Konference.

Vizitační řád Článek 80 Příprava vizitace (1) Vizitátor dohodne se správcem sboru a staršovstvem vhodný termín vizitace tak, aby se sborové shromáždění mohlo, pokud možno, konat v den pracovního volna a byla umožněna účast všech členů. Termín vizitace oznámí staršovstvo svému sboru aspoň 3 týdny předem. Vizitátor stanoví program vizitace, který konzultuje se staršovstvem sboru. Vizitace má trvat nejméně tři dny. (2) Cestovné a ostatní výdaje hradí Rada Církve bratrské. Článek 81 Rozhovor s kazatelem (1) Vizitátor hovoří nejprve se správcem sboru, případně dalším aktivním kazatelem sboru, resp. vikářem. (2) V osobní části rozmluvy prohovoří vizitátor s kazatelem sboru zejména povolání k práci ve sboru, v němž pracuje, zdravotní stav, rodinné a sociální poměry, vzájemný vztah kazatele, staršovstva a sboru a vyslechne případná přání a stížnosti k Radě CB. Hovoří také s manželkou kazatele, případně i s dalšími členy rodiny. (3) V pracovní části se vizitátor dotazuje kazatele na jeho denní rozvrh práce, způsob přípravy, modlitební život, další sebevzdělávání. Hovoří s ním o péči o jednotlivé složky sborového života, jak provádí pastoraci, jak se stará o shromáždění v sídle sboru a v kazatelských stanicích, jak pečuje o sborové písemnosti a dá si předložit dokumenty sboru dle čl. 4 a 5 Řádu, včetně zápisů z jednání staršovstva a členských shromáždění. Článek 82 Jednání se staršovstvem (1) Vizitátor hovoří nejprve s celosborovým staršovstvem za přítomnosti kazatele (příp. kazatelů) o životě sboru a o práci v něm. Projednává stav sboru po duchovní stránce, mluví o jednotlivých úsecích práce včetně statistiky (služba dětem, dorost, mládež, pastorace, evangelizace, zpěv, kazatelské stanice) a sdělí staršovstvu závažné skutečnosti z předchozího rozhovoru s kazatelem. Pokud jsou ve sboru těžkosti, radí se vizitátor s kazatelem a staršovstvem o nejlepším způsobu řešení. Zhodnotí se také hospodářské záležitosti sboru (obětavost ve sboru, podíl na Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

57

celocírkevních akcích, sborové budovy) a projedná se příprava vizitačního shromáždění a služba Slovem. (2) V druhé části jedná vizitátor se staršovstvem bez přítomnosti správce sboru, případně dalšího kazatele. Dá příležitost, aby se všichni členové staršovstva jednotlivě vyjádřili o kazateli a o jeho rodině, hovoří s nimi o způsobu jeho služby a podle výsledku rozhovoru shrne závěry, které pak oznámí kazateli po návratu do schůze. Vizitátor řídí i případnou výměnu názorů mezi kazatelem a staršovstvem. (3) Je-li ve sboru více kazatelů v činné službě, týkají se ustanovení o kazateli sboru přiměřeně i dalších kazatelů. (4) Vizitátor projedná se staršovstvem závěry podle zápisu z revize hospodaření, kterou před vizitací vykonal někdo z členů finančního odboru Rady. Článek 83 Jednání ve vizitačním shromáždění (1) Vizitační členské shromáždění řídí vizitátor. Vysvětlí nejdříve smysl vizitace, informuje krátce o dosavadním postupu vizitace a pak se sborem hovoří o duchovním stavu sboru a o práci v něm. Zjistí stanovisko sboru k práci staršovstva a všech pracovníků sboru a pojedná o práci jednotlivých složek sboru. Dotáže se na sborové pobožnosti, jednání v členských shromážděních, vysluhování svátostí, modlitební život sboru, na stav rodin a sborového společenství. Dá všem členům příležitost vyjádřit se věcně a stručně ke všem otázkám sborového života a práce. (2) V druhé části vizitačního shromáždění dá vizitátor sborovému shromáždění možnost vyslovit se o službě kazatele, příp. o dalších kazatelích a vikářích, jejich službě a rodinách. Kazatelé i jejich rodiny zůstávají při tomto rozhovoru přítomni, ale jejich účast není povinná. Rozhovor má zahrnout službu Slovem, organizaci sborového života a vedení všech složek sborové práce. Závěrem vizitátor dohodne se sborovým shromážděním stanovisko sboru ke kazatelům, jejich službě a jejich rodinám. Poté je kazatelům dána možnost se k tomuto stanovisku vyjádřit. Článek 84 Další úkoly vizitátora (1) Během vizitace navštíví vizitátor některé rodiny a členy sboru. Tyto návštěvy provádí podle vlastního výběru, příp. po konzultaci s kazatelem a staršovstvem. Vizitátor hovoří se členy bez přítomnosti kazatele. (2) Při vizitaci sborů s větším počtem členů může vizitátor stanovit čas a místo k rozmluvám se členy. Tato možnost se oznamuje spolu s vyhlášením vizitace. (3) Vizitátor navštíví i samostatné stanice sboru a podle možnosti také kazatelské stanice sboru, dětskou besídku, shromáždění mládeže a dorostu. (4) Všechny rozhovory a jednání během vizitace jsou vedeny tak, aby si vizitátor z vlastní zkušenosti mohl udělat obraz o duchovním stavu sboru a o práci kazatele, staršovstva a všech dalších pracovníků sboru. (5) Při všech rozhovorech, ať s kazatelem sboru, s jednotlivci, při návštěvách rodin, ve staršovstvu nebo ve sborovém shromáždění, platí, že uvádění negativních informací či obvinění, ať o kazateli či o jiných členech sboru, nemůže být kryto anonymitou a musí se prokázat.


58

Článek 85 Závěr vizitace (1) V závěru vizitačního shromáždění vizitátor povzbudí sbor k další práci pro Boží království. Po ukončení vizitačního shromáždění pohovoří podle potřeby ještě se správcem sboru. Pro Radu Církve bratrské a vizitovaný sbor vypracuje vizitátor do 30 dnů písemnou zprávu o výsledku vizitace, která je po projednání v Radě zaslána staršovstvu sboru. (2) Rada CB projedná vizitační zprávu, zaujme k ní stanovisko a nejzávažnější závěry sdělí vizitovanému sboru. Staršovstvo sboru projedná vizitační zprávu, zaujme i k ní stanovisko a s výsledky vizitace seznámí sbor. Pokud by v některých věcech byla potřebná náprava, působí staršovstvo a Rada k tomu, aby byly odstraněny překážky zdravého vývoje sboru a život sboru neutrpěl. Článek 86 Mimořádné vizitace Mimořádnou vizitaci koná předseda nebo tajemník Rady v čele komise určené Radou. Úkolem mimořádné vizitační komise je vyřešit problémy sboru. Po dobu konání mimořádné vizitace musí kazatel, staršovstvo i členské shromáždění předem konzultovat všechna rozhodnutí týkající se řešených problémů s vizitační komisí. Mimořádná vizitační komise tak na určité období přejímá vedení sboru, pokud Rada nerozhodne jinak.

Hlava IV. Bohoslužebný řád I. Bohoslužebná shromáždění Článek 87 Smysl shromáždění Jádrem sborového života v Církvi bratrské jsou bohoslužebná shromáždění. V nich se zvěstuje Boží slovo především kázáním a službou svátostmi. Na toto Boží oslovení církev odpovídá vzýváním a chválením Pána v modlitbách a písních. Shromáždění sboru jsou tedy místem společenství s Bohem a církví a příležitostí k pěstování sborového společenství (1J 1,3). Shromáždění jsou otevřena i pro nevěřící a hosté jsou v nich srdečně vítáni. Článek 88 Náplň shromáždění (1) Náplní shromáždění Církve bratrské je především čtení Písma a kázání Božího slova, dále svědectví, zpěv, modlitby, požehnání a při vhodných příležitostech, např. v biblických hodinách, také rozhovory. V rámci shromáždění se konají rovněž např. křty, slavení svaté večeře Páně, požehnání dětí, svatby i pohřby. Ve shromáždění je dána příležitost k dobrovolné sbírce. (2) Z hlediska liturgického se shromáždění vyznačují značnou volností. Kázání a svědectví mají být srozumitelná, zaměřená nejen ke vzdělání církve, ale i misijně.


59

K veřejným modlitbám má být dána příležitost všem bratřím a sestrám. Kromě zpěvu celého shromáždění se zařazuje i služba zpěvem a hudbou, případně recitace vhodné poezie nebo dramatické zpracování biblických či ilustračních příběhů. Doporučuje se brát v úvahu hlavní svátky církevního roku. (3) Podle povahy, obsahu a zaměření zvěsti jsou shromáždění nedělní, evangelizační, shromáždění mládeže, biblické a modlitební hodiny a shromáždění příležitostná, jako jsou sborové dny, svatební, pohřební, instalační a ordinační pobožnosti. Článek 89 Vedení shromáždění (1) Vedením shromáždění je pověřen kazatel nebo jiný k tomu obdarovaný bratr, ve výjimečných případech také obdarovaná sestra. Dbáme biblické zásady, aby se v církvi dělo vše „slušně a podle řádu" (1K 14,40), a proto volná shromáždění bez vedení pověřenou osobou nekonáme. (2) Kazatelé nemají předepsán zvláštní bohoslužebný oděv. Pro mimořádné bohoslužebné příležitosti mohou použít běžný liturgický oděv (např. křestní či slavnostní talár) s ohledem na kulturu a církevní zvyklosti. Článek 90 Různá ustanovení (1) Shromáždění se konají v modlitebnách, v kostelech, v pronajatých místnostech, bytech a výjimečně, zejména při křtech ponořením, i ve volné přírodě; evangelizační shromáždění se mohou konat i na ulicích a veřejných prostranstvích. (2) Modlitebny jsou zařizovány účelně, bez nákladné a okázalé výzdoby. V interiérech mohou být použity biblické verše, křesťanské symboly a vkusná výzdoba. Modlitebny nemají působit jako schůzovní místnosti a mají být, pokud možno, důstojným bohoslužebným prostorem. Zejména je třeba dbát na čistotu a pořádek v sálech modliteben, ve vstupních i přilehlých prostorách. Naše modlitebny nejsou sakrálními prostory, v nichž by nebylo možno i hlavní sál víceúčelově využívat. Ve sborech, kde k tomu vznikají dobré příležitosti, nebráníme architektonicky moderně pojatým stavbám modliteben, které svým exteriérem i interiérem oslovují dnešního člověka. (3) Ke službě u vchodu do shromáždění se určují bratři, kteří mají dar dobrého vystupování a navazování kontaktů. Jejich úkolem je vítat příchozí a uvádět je na místa. Zvláště hostům je třeba věnovat nevtíravou pozornost a ukázat jim, že jsou ve sboru vítáni. (4) K duchovnímu vzdělávání a z misijních důvodů se konají i menší shromáždění v domácnostech členů nebo na jiných vhodných místech. Tato shromáždění ve skupinkách nemají kolidovat se shromážděními sboru a má je vést duchovně zkušený bratr či sestra. Pořádají se především z iniciativy některého člena, ale vždy s vědomím staršovstva.

II. Svatá večeře Páně Článek 91 Všeobecná ustanovení


60

(1) Svatá večeře Páně se koná ve sboru nejméně šestkrát do roka, v kazatelských stanicích dle potřeb a možností. O datu rozhoduje staršovstvo s kazatelem sboru; doporučuje se pravidelnost. Svatá večeře Páně se slaví zpravidla v nedělních bohoslužbách. Je možné doporučit také slavení během křesťanských svátků a při mimořádných událostech sborového života, jako jsou např. dny pokání a posvěcení, volby staršovstva, důležitá rozhodování apod. (2) Svatou večeří Páně slouží ordinovaný kazatel. Staršovstvo může touto službou v rámci svého sboru dočasně pověřit i staršího sboru. Za řádné vysluhování svátostí a průběh shromáždění zodpovídá správce místního sboru (administrátor), který je v takovém případě povinen pověřeného staršího sboru náležitě poučit o významu svátostí a o příslušných ustanoveních Řádu. Článek 92 Příprava (1) Ke svaté večeři Páně se mají účastníci připravovat, a proto je ve sboru ohlašována nejméně týden předem, s výzvou k přípravě účastníků. V Církvi bratrské se jí účastní zpravidla členové a umožňuje se účast také pokřtěným a znovuzrozeným hostům z jiných křesťanských církví, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Ti, kdo přistupují poprvé, jsou řádně poučeni a všichni účastníci jsou vybízeni, aby odstranili překážky k požehnané účasti u stolu Páně. (2) Pokud někdo není připraven nebo nemůže odstranit překážky slavení, zvláště odpustit druhým lidem, je mu doporučeno, aby se neúčastnil a neodkladně vyhledal pomoc zkušenějších křesťanů. Kazatel se staršovstvem mají napomínat ty, kdo nežijí v pokoji se svými bližními. I kázání, které předchází tomuto zvěstování smrti Pána Ježíše (1K 11,26), je zaměřováno k tomu, aby připravovalo k biblicky odpovědnému a radostnému slavení svaté večeře Páně. (3) Církev bratrská se hlásí k interkomunii s těmi, kteří společně s námi vyznávají trojiční víru, Ježíše Krista přijímají jako Pána a Spasitele a jsou Duchem svatým znovuzrozenými členy své církve (viz dokument Studijního odboru „Současné otázky účasti na svaté večeři Páně“, uveřejněný v Zásadách CB). Rozdělovat nás nemusejí odlišná chápání Kristovy přítomnosti ve sv. večeři Páně (eucharistii). Pokud se člen jiné církve pravidelně zúčastňuje sv. večeře Páně v Církvi bratrské, vede s ním pověřený člen staršovstva rozhovor o důvodu slavení svátosti v jiné církvi. Článek 93 Pořad svaté večeře Páně (1) Svaté večeři Páně předcházejí kající modlitby účastníků, vyznání hříchů a chvíle ticha pro osobní soustředění. Modlitby lze také zařadit před podávání chleba a vína. Má být zařazeno i vyznání víry, např. ve společných modlitbách a v recitaci Apoštolského vyznání víry. (2) Po opakování slov, jimiž Pán Ježíš ustanovil svatou večeři Páně (Mt 26,26-29; L 22,14-20; 1K 11,23-25), láme kazatel chléb před zraky všech a buď sám, nebo se staršími sboru podává stolujícím. Podobně podává i kalich s vínem. Při podávání chleba a vína shromáždění buď setrvává v tichém soustředění, zpívá vhodné písně nebo naslouchá vhodné hudbě či veršům z Písma.


61

(3) Chléb a víno (kalich) se podává nejprve těm, kdo přistupují poprvé, potom ostatním účastníkům a nakonec přisluhujícím. Poslední si bere chléb a víno ten, který svatou večeři Páně slouží. (4) Zakončení svaté večeře Páně se děje společnou písní a požehnáním, jemuž zpravidla předchází modlitba Páně. (5) Ke svaté večeři Páně lze podle rozhodnutí staršovstva sboru užívat společný kalich nebo individuální kalíšky (nebo obojí). Stejně tak je možné na základě místní situace rozhodnout o používání moštu místo vína nebo obojího. Článek 94 Služba nemocným Doporučuje se, aby se dlouhodobě nemocným, kteří se nemohou zúčastňovat společných shromáždění, sloužilo svatou večeří Páně v jejich domově nebo např. v nemocnici u lůžka v kruhu několika přizvaných bratří a sester. Podle Božího slova mají také nemocní možnost zavolat k návštěvě starší sboru k modlitbám s vkládáním rukou a mazáním olejem (Jk 5,14-16). Vysvětlení a způsob služby je ve Formulářích (Hlava V.).

III. Požehnání a křest svatý Článek 95 Všeobecná ustanovení (1) Požehnáním dítěti nebo křtem slouží ordinovaný kazatel. Staršovstvo může touto službou v rámci svého sboru dočasně pověřit staršího sboru. Za řádné vysluhování svátostí a průběh shromáždění zodpovídá správce místního sboru (administrátor), který je v takovém případě povinen pověřeného staršího sboru náležitě poučit o významu svátostí a o příslušných ustanoveních Řádu. (2) O křtu dospělých rozhoduje kazatel se staršovstvem sboru na základě žádosti a osobního vyznání toho, kdo má být pokřtěn. (3) Kazatel, který kvůli svému osobnímu přesvědčení děti nekřtí, pozve ke křtu dítěte kazatele, jenž ho zastoupí. Článek 96 Požehnání dítěti Věřící rodiče, kteří nechávají křest svého dítěte na dobu jeho svobodného a vědomého rozhodnutí po jeho obrácení, přinesou dítě do shromáždění sboru (L 2,22; Mk 10,13-16), aby je předložili Pánu a společně se sborem pro ně vyprošovali Boží požehnání. Služba požehnání může být poskytnuta i dětem přípravných členů a přátel sboru, kteří o to požádají. Článek 97 Křest dítěte Křtem dítěte se v Církvi bratrské slouží jen v tom případě, když o křest požádají rodiče, z nichž aspoň jeden je členem sboru a věří, že jejich děti jsou svaté v Pánu (1K 7,14) a jako takové zahrnuty do smlouvy milosti, kterou Bůh uzavírá s věřícími rodinami (Gn 17,21-27; Sk 2,38-39; 16,31-33). Článek 98 Způsob křtu a požehnání dítěte


62

(1) Křest i požehnání dítěte se má konat ve shromáždění sboru, protože zavazuje rodiče i sbor k modlitbám za tyto děti i k jejich křesťanské výchově. Pořad křestního shromáždění nebo shromáždění, v němž má být požehnáno dítěti, se řídí zvyklostmi sboru. (2) Před křtem i požehnáním dítěte skládají věřící rodiče slib uvedený v Hlavě V., části I. Článek 99 Křest dospělých (1)

Křest má být spojen s přijetím za člena sboru při následujícím shromáždění se svatou večeří Páně. Kazatel se staršovstvem vede před křtem přípravné vyučování.

(2)

Křest dospělých konáme buď ponořením, nebo politím či pokropením hlavy. Ve sboru, který má baptisterium, mohou být křtěni hosté z jiných sborů jen s vědomím staršovstva svého sboru.

(3)

Křtěný učiní nejprve v přítomnosti sboru vyznání a slib na základě otázek položených tím, kdo křtí. V případě křtu více osob je alespoň jedna otázka vždy položena jednotlivci, aby odpovídal a vyznával sám za sebe. Přitom lze užít otázky uvedené v Hlavě VI., část I.

Křest považujeme v zásadě za neopakovatelný. Pro ty, kteří byli pokřtěni v dětství a touží při vstupu do sboru obnovit své křestní vyznání a slib, je možné doporučit formulář bohoslužební připomínky křtu (Hlava V.). V případě, že dřívější křest nebyl vykonán ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého a nejednalo se tak o trojiční křest, je možné pokřtít. Jestliže je někdo po svém obrácení vážně znepokojen, zda jeho dřívější křest je platný (např. rodiče křtěného nebyli v době křtu dítěte věřící), vede s ním kazatel nejprve pastýřský rozhovor o neopakovatelnosti křtu. Trvá-li i potom dotyčný bratr či sestra na tom, že chtějí být jako věřící pokřtěni, nemá jim v tom být bráněno. Nejsme povoláni, abychom panovali nad vírou a svědomím druhých lidí (2K 1,24; 1K 10,29).

IV. Sňatky V rámci duchovní péče mají členové a přátelé sboru možnost požádat o uspořádání svatební bohoslužby. To je pro církev příležitostí ke zvěstování Božího slova, k připomenutí Božích slibů a manželských řádů a k výzvě, aby manželé ve společném životě následovali Pána Ježíše. Uspořádání svatebního shromáždění má mít veřejný, důstojný a slavnostní ráz a má vyjadřovat úctu k manželství a rodině. Článek 100 Církevní sňatek a svatební shromáždění V Církvi bratrské je dvojí způsob svatební bohoslužby: církevní sňatek s právním účinkem a svatební shromáždění bez právního účinku. Nedílnou součástí obojího způsobu je zvěstování Božího slova, přímluvné modlitby, osobní sliby manželské věrnosti a lásky a zpravidla společný zpěv shromáždění. Snoubenci požádají o sňatek minimálně 2 měsíce předem. Staršovstvo sboru po dohodě se snoubenci schvaluje způsob a místo svatební bohoslužby (ve smyslu článku 90 odst. 1 Řádu CB). Rozlišuje se také, zda použitý způsob bude obsahovat modlitbu požehnání se vkládáním rukou nebo bez vkládání rukou. Staršovstvo má v odůvodněných případech právo církevní sňatek nebo svatební shromáždění odmítnout. Církevním sňatkem nebo svatebním


63

shromážděním sloužíme tam, kde snoubenci stojí o modlitby církve, slibují si manželskou věrnost a lásku a účastní se přípravy na manželství. (1) Církevní sňatek s právním účinkem uzavření manželství lze uspořádat, pokud snoubenci splňují podmínky příslušného zákona. a) Církevní sňatek se vkládáním rukou (s právním účinkem uzavření manželství): Tímto způsobem sloužíme především členům a přípravným členům Církve bratrské a věřícím přátelům sboru. Církevní sňatek členů z různých sborů Církve bratrské se koná s vědomím jejich staršovstev. b) Církevní sňatek snoubenců z jiných křesťanských církví (se vkládáním rukou nebo bez něj) může být uskutečněn za předpokladu, že vedení jejich sboru nebo církve k tomu dalo svůj souhlas. c) V ostatních případech staršovstvo může rozhodnout o konání církevního sňatku bez vkládání rukou (s právním účinkem uzavření manželství) při splnění výše uvedených podmínek. (2) Svatební shromáždění bez právního účinku lze uspořádat jen po uzavření občanského sňatku. a) Svatební shromáždění se vkládáním rukou: Tímto způsobem sloužíme především členům a přípravným členům Církve bratrské a věřícím přátelům sboru. Svatební shromáždění členů z různých sborů Církve bratrské se koná s vědomím jejich staršovstev. b) Svatební shromáždění snoubenců z jiných křesťanských církví (se vkládáním rukou nebo bez něj) může být uskutečněno za předpokladu, že vedení jejich sboru nebo církve k tomu dalo svůj souhlas. c) V ostatních případech staršovstvo může rozhodnout o konání svatebního shromáždění při splnění výše uvedených podmínek. (3) Při církevním sňatku i svatebním shromáždění se zpravidla užívají příslušné formuláře v Řádu nebo Agendě. (4) Kazatel, který kvůli svému osobnímu přesvědčení nemůže snoubence navzdory souhlasnému stanovisku staršovstva oddat, pozve ke svatební bohoslužbě kazatele, jenž ho zastoupí.

V. Pohřby Církev bratrská považuje i úmrtí a pohřeb za příležitost ke zvěstování Kristova evangelia jako poselství potěšení a naděje. Proto poskytuje tuto službu při pohřbu nejen svým členům, ale všem, kdo o ni požádají. Není-li k dispozici kazatel, vykoná pohřební pobožnost podle rozhodnutí staršovstva některý ze starších sboru. Článek 101 Ráz a pořad pohřební pobožnosti (1) Pohřební shromáždění má být soustředěno na zvěstování evangelia. Pozornost účastníků se nemá narušovat zbytečnou okázalostí. Má zaznít jasná zvěst evangelia a potěšení pozůstalým, bez nevhodného působení na city.


64

(2) Členové sboru se mají snažit svou účastí umožnit společný zpěv křesťanských písní, případně službu pěveckého kroužku. Je vhodným doplněním, když se ke slovu kazatele připojí modlitbou ještě někdo z přítomných. (3) Délka pohřební pobožnosti záleží na časových možnostech daných místem pohřbu. Její průběh však v žádném případě nemá být rozvláčný a mnohomluvný. Pohřební shromáždění má končit modlitbou s požehnáním a poděkováním kazatele za účast při pohřbu. (4) Církev bratrská se snaží působit k tomu, aby úmrtní oznámení, vystrojení pohřbu i celý jeho průběh byly střízlivé a aby vynikla především zvěst o Pánu života i smrti a požehnání víry v něho. (5) Pohřební shromáždění se může konat v modlitebně sboru, v obřadní síni, krematoriu či na hřbitově pod širým nebem.


65

Hlava V. Základní formuláře I. Požehnání dítěti a křest dítěte Milí rodiče, přinesli jste své dítě do tohoto shromáždění, abychom mu vyprošovali Boží požehnání. Tím projevujete souhlas se slovy Písma, že děti jsou požehnáním od Hospodina. Svěřujete toto své dítě do péče a vedení našeho nebeského Otce s vírou, že prosby za ně budou vyslyšeny. Společně s vámi klademe toto dítě do Božích rukou, aby je Bůh vedl, chránil a zachoval. Nechť životem tohoto dítěte vzejde Bohu čest. Slibujete, že budete toto své dítě vychovávat v Boží bázni a umožníte církvi, aby o ně mohla duchovně pečovat. Budete se za ně modlit, budete je vést a svým křesťanským životem mu budete příkladem. Jestliže takto slibujete, odpovězte: S pomocí Boží slibujeme. Při požehnání dítěti vezme kazatel dítě do náruče nebo mu vloží ruku na hlavu. Dítě se křtí politím hlavy vodou. Při křtu i při požehnání osloví kazatel dítě jeho křestním jménem. Příklady: Při požehnání: "Marie, požehnej tobě Hospodin ze Siona a ty spatřuj dobré věci po všechny dny života svého. Amen." Při křtu: "Pavle, křtím tě ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen." (Může být použito i jiných veršů Písma, jimiž se vyprošuje požehnání.) Při požehnání dětí dosud neobrácených rodičů se slib neskládá a použije se tento formulář: Milí rodiče, přinesli jste své dítě do tohoto shromáždění, abychom mu vyprošovali Boží požehnání. Tím projevujete souhlas se slovy Písma, že děti jsou požehnáním od Hospodina, a víru, že prosby za vaše dítě budou vyslyšeny. Společně s vámi klademe toto dítě do Božích rukou. Nechť jeho životem vzejde Bohu čest. Nezapomínejte, že bude záležet i na vaší soustavné výchovné péči. Také církev se chce podílet na křesťanské výchově vašeho dítěte a očekává, že tuto výchovu umožníte a podpoříte. V důvěře v Boží pomoc chceme vašemu dítěti vyprošovat požehnání. Následuje požehnání.

II. Křest dospělých Milý bratře (Milá sestro), věříš, že tě Pán Ježíš Kristus obmyl svou krví z tvých hříchů? Vyznáváš jej jako Božího Syna a svého Spasitele a Pána? Jestliže věříš a vyznáváš, odpověz: Věřím a vyznávám. Slibuješ, že chceš jako Kristův učedník žít novým životem k Boží cti a chvále? Slibuješ-li to, odpověz: S pomocí Boží slibuji. Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

66

(Otázky mohou být obměněny, ale vždy mají vést jak k vyznání, tak ke slibu.) Po vyznání a slibu křtěného následuje vlastní úkon křtu s oslovením křestním jménem a slovy všeobecné křesťanské formule: (Pavle), na základě tvého vyznání a slibu tě křtím ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Pokoj Boží budiž s tebou. Amen.

III. Bohoslužebná připomínka křtu (Zařazeno podle formuláře leuenberského společenství církví). Tuto připomínku křtu můžeme použít pro ty, kteří byli pokřtěni v dětství a stávají se členy církve. Tímto způsobem mohou připojit ke křtu své osobní vyznání víry a vzít na sebe závazek křtu. Jde tedy o obnovu křestního vyznání. Formulář lze zařadit i při situaci, kdy např. sbor chce učinit své nové vyznání víry a připomenout si milost a požehnání křtu. Formulář je také vhodný pro ekumenické shromáždění, kdy chceme společně s křesťany jiných křesťanských církví vyznat společný základ víry a jednotu ve křtu. Milí bratři, milé sestry v Kristu! Víra v Ježíše Krista je dar, který Pán Bůh nabízí všem lidem. Bible přirovnává víru k cestě, na niž jsme byli pozváni. Ne všichni o této cestě vědí. Ne všichni jsou ochotni touto cestou jít, protože je úzká. Mnozí však toto pozvání vděčně přijali a přiznali se k Ježíši Kristu jako ke svému Pánu a Spasiteli. Někteří tak učinili při křtu nebo při jiné příležitosti. To však neznamená, že na této cestě nemůžeme bloudit. Všechny nás zmáhá únava, nejistota, zklamání. Naše víra se snadno může stát jen prázdným zvykem. Často nám chybí naděje, láska a trpělivost. Mezi církvemi i jednotlivými křesťany je mnoho neporozumění a zbytečných sporů. Proto chceme využít dnešní příležitost, abychom se ke své víře v Ježíše Krista znovu a společně přiznali a vyjádřili tak jednotu církve i své odhodlání být světu solí a světlem. Povstaňme: Kazatel: Milí bratři, milé sestry v Kristu! Bůh nám svým slovem potvrdil svou milost a odpuštění. Přijal nás za své syny a dcery. Přijetím Kristova vzkříšení jsme se znovu narodili k živé naději. Duchem svatým jsme byli vybaveni k novému životu. Tak jsme spojeni v jedno tělo, v jednu Kristovu církev a chceme následovat téhož Pána. Vyznejme proto nyní svoji víru slovy apoštolského vyznání, které nás spojuje s křesťany přes hranice všech míst a věků: Bratře, sestro! Věříš v Boha? Odpověď sboru nebo těch, kteří se přiznávají ke svému křtu: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. Kazatel: Věříš v Ježíše Krista, Božího Syna? Odpověď: Věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce, všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Kazatel: Věříš v Ducha svatého? Odpověď: Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.


67

Kazatel: Bratři a sestry! Kristus nás povolal do svého království. Tomuto povolání máme již dnes dělat čest způsobem svého každodenního života. Své osobní rozhodnutí a odhodlání – dát se ve všem vést příkladem a slovy Ježíše Krista – si nyní připomeňme a společně vyznejme. V Kristu jsme byli povoláni ke svobodě, abychom se už nemuseli dát ovládat svým sobectvím. Zříkáš se dnes znovu všeho zla a chceš i nadále zápasit se svody hříchu a spoléhat se přitom na Kristovo vítězství? Je-li tomu tak, odpověz tak jako já: Chci s pomocí Ducha svatého. Odpověď: Chci s pomocí Ducha svatého. Kazatel: Byli jsme povoláni do společenství jednoho Kristova těla. Chceš vůči svým nejbližším bratrům a sestrám i vůči jiným křesťanům jiných církví usilovat přes všechny rozdíly o zachování jednoty Ducha ve svazku pokoje a spoléhat se přitom, že Kristova milost a sláva bude jednou zjevena všemu stvoření? Je-li tomu tak, odpověz tak jako i já: Chci s pomocí Ducha svatého. Odpověď: Chci s pomocí Ducha svatého. Symbolický úkon (podle zvyklostí místního sboru) Posaďme se. Bratři a sestry, nyní si navzájem – jeden druhému – zapálíme svíci, na znamení, že světlo, kterým se v našich temnotách stal Ježíš Kristus, máme nést jeden druhému a celému světu. Při předávání světla si předáme i Kristův pozdrav: Pokoj tobě. Z Písma se předčítá: Ef 1,3-14

IV. Členský slib Milý bratře (Milá sestro) v Pánu Ježíši Kristu! Písmo svaté říká, že „srdcem se věří ke spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení" (Ř 10,10). Proto se stavíte před Boží tvář a před náš sbor, abyste vyznali svou křesťanskou víru a své rozhodnutí žít nový život v Kristu. Obraťme se nejdříve v modlitbě k Bohu. (Následuje modlitba buď přistupujících členů a někoho ze starších sboru, nebo jen zástupce sboru.) Vyznáváte, že jste se oddali Bohu jako nebeskému Otci, že jste přijali Ježíše Krista za svého Spasitele a Pána a že jste uvítali ve svém srdci Ducha svatého, který vás ujišťuje, že jste Božími dětmi, a naplňuje vaše srdce Boží láskou a jistou nadějí spasení. Vyznáváte, že přijímáte Boha Otce, Syna i Ducha svatého za svého trojjediného Boha a Písmo svaté za jediné pravidlo své víry a života. Vyznáváte-li spolu s námi tuto křesťanskou víru, odpovězte každý sám za sebe s důvěrou v Boží pomoc: Věřím a vyznávám. Slibujete dále, že se v Boží síle a s jeho pomocí budete snažit žít tak, jak se sluší na účastníky evangelia Kristova, a že budete hledat Boží království a jeho spravedlnost a usilovat o zbožný a ukázněný život, abyste tak mohli oslavovat toho, který vás povolal ze tmy do svého světla (1Pt 2,9). Jestliže tak slibujete, odpovězte před Bohem a námi: S pomocí Boží slibuji.


68

(Mají-li být přijímaní členové pokřtěni, následuje křest podle formuláře II.) Jako učedníci Pána Ježíše Krista vstupujete ve smlouvu s touto částí jeho církve, to jest s Církví bratrskou, a svobodně se zavazujete, že se budete podřizovat Božímu řádu v církvi i ve sboru. Budete žít v křesťanské lásce a duchovním společenství se všemi spolučleny a budete se za ně modlit. Svými dary budete přispívat k růstu a budování Kristova těla a podílet se na duchovní práci ve sboru a církvi. Nebudete opouštět pobožnosti svého sboru a budete přijímat bratrské napomínání. Podle svých možností budete přispívat na práci Božího království ve sboru a v církvi. Slibujete-li to, odpovězte s důvěrou v Boží pomoc: Ano. (Členové církve povstanou.) My jako jedna část Kristovy církve vstupujeme s vámi ve smlouvu a vítáme vás s láskou do svého středu. Na znamení toho vám jménem církve podávám pravici a prohlašuji vás za členy sboru. Děkujeme za vás Bohu a slibujeme, že vám chceme pomáhat, abyste rostli v milosti a poznání Pána Ježíše Krista a mohli plnit to, co jste právě slíbili. Písmo svaté nás ujišťuje, že „ten, který nás povolal, je věrný a že nás posvětí a zachová" (1Te 5,23-24). Milost Pána našeho Ježíše Krista buď s vámi.

V. Církevní sňatek (s právním účinkem uzavření manželství) Ženicha, nevěstu, svědky a kazatele může přítomným představit uvádějící. uvádějící Přistupujeme nyní k uzavření manželství. Žádám nyní přítomné, aby povstali. Vážený bratře (pane) kazateli, dovolte, abych vám představil(a) ženicha, pana... nevěstu slečnu (paní)... a jejich svědky: ... Prohlášení stanovená zákonem uvedená v následujícím odstavci (nestanoví-li zákon jinak) není v tuto chvíli podmínkou slovně uvádět, pokud tak již snoubenci učinili před oprávněnou osobou. Snoubenci prohlašují, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. Zároveň se dohodli na užívání společného příjmení: ... kazatel Milí snoubenci, přišli jste, abyste své manželství uzavřeli vzájemným prohlášením a slibem před Boží tváří a těmito svědky. Slovo Boží žádá, aby manželství bylo zachováváno v lásce a věrnosti a zdůrazňuje jeho nerozlučitelnost. Žijte tedy v Boží bázni jeden pro druhého, podepírejte se a tak naplňte vůli našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Skloňme se před svatým Bohem a vyprošujme budoucím novomanželům Boží pomoc a ochranu (následují přímluvné modlitby). kazatel


69

Táži se tě (vás, pane) ženichu, zdali dobrovolně vstupuješ (vstupujete) do manželství se zde přítomnou slečnou (paní)... ženich: ANO. kazatel Táži se tě (vás, slečno) nevěsto, zdali dobrovolně vstupuješ (vstupujete) do manželství se zde přítomným panem ... nevěsta: ANO. kazatel Vybízím vás nyní, abyste si před Bohem a těmito svědky dali slib nezrušitelné lásky a věrnosti. Podejte si pravice. varianta 1

(říkají snoubenci sami)

Já (ženich uvede své jméno), spojuji svůj život s Tvým a slibuji, že tě budu milovat, chránit, vážit si tě a ctít. Budu ti věrným manželem po všechen čas, v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí. K tomu mi dopomáhej Bůh! Já (nevěsta uvede své jméno), spojuji svůj život s Tvým a slibuji, že tě budu milovat, pomáhat ti, vážit si tě a ctít. Budu ti věrnou manželkou po všechen čas, v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí. K tomu mi dopomáhej Bůh! varianta 2

(říká kazatel, dále možno užít i vykání)

Milý... (uvede jméno ženicha), zvolil sis... (uvede jméno nevěsty), jejíž pravici ve své máš, aby byla tvou manželkou. Slibuješ, že ji budeš milovat, vážit si jí, důvěřovat jí a chránit. Spojuješ svůj život s jejím životem a chceš jí být věrným manželem v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí. Je-li tomu tak, s důvěrou v Boží pomoc odpověz slovy: S pomocí Boží slibuji. ženich: S pomocí Boží slibuji! kazatel Také ty,... (uvede jméno nevěsty), zvolila sis... (uvede jméno ženicha), jehož pravici ve své držíš, aby byl tvým manželem. Slibuješ ho milovat, vážit si ho, pomáhat a důvěřovat mu jako svému nejbližšímu pozemskému příteli. Spojuješ svůj život s jeho životem a chceš mu být věrnou manželkou v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí. Je-li tomu tak, s důvěrou v Boží pomoc odpověz slovy: S pomocí Boží slibuji. nevěsta: S pomocí Boží slibuji! kazatel Protože jste si nyní před Bohem a přítomnými svědky slíbili manželskou věrnost a lásku, prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené a podle Božího řádu za nerozlučitelné. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! uvádějící Žádám nyní pana ... a paní ... (uvést nové příjmení) aby své rozhodnutí stvrdili svými podpisy. Po nich prosím i oba svědky. uvádějící Vyměňte si vzájemně snubní prsteny a dejte si první manželský polibek.


70

V případě, že se jedná o církevní sňatek s požehnáním uděleným vkládáním rukou, vloží kazatel ruce na hlavy novomanželů a udělí požehnání. V opačném případě tuto část vhodně ukončí (např. přímluvnou modlitbou). kazatel (novomanželé stojí nebo klečí) Přijměte požehnání: Ať Hospodin vám žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří vás pokojem. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého buď s vámi. Amen.

VI. Svatební shromáždění (bez právního účinku) kazatel Milí novomanželé, přišli jste, abyste své manželství potvrdili slibem před Boží tváří a těmito svědky. Slovo Boží žádá, aby manželství bylo zachováváno v lásce a věrnosti a zdůrazňuje jeho nerozlučitelnost. Žijte tedy v Boží bázni jeden pro druhého, podepírejte se a tak naplňte vůli našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Skloňme se před svatým Bohem a vyprošujme novomanželům Boží pomoc a ochranu (následují přímluvné modlitby). kazatel Vybízím vás nyní, abyste si před Bohem a těmito svědky dali slib nezrušitelné lásky a věrnosti. Podejte si pravice. varianta 1

(říkají novomanželé sami)

Já (ženich uvede své jméno), spojuji svůj život s Tvým a slibuji, že tě budu milovat, chránit, vážit si tě a ctít. Budu ti věrným manželem po všechen čas, v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí. K tomu mi dopomáhej Bůh! Já (nevěsta uvede své jméno), spojuji svůj život s Tvým a slibuji, že tě budu milovat, pomáhat ti, vážit si tě a ctít. Budu ti věrnou manželkou po všechen čas, v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí. K tomu mi dopomáhej Bůh! varianta 2

(říká kazatel, dále možno užít i vykání)

Milý... (uvede jméno ženicha), zvolil sis... (uvede jméno nevěsty), jejíž pravici ve své máš, aby byla tvou manželkou. Slibuješ, že ji budeš milovat, vážit si jí, důvěřovat jí a chránit. Spojuješ svůj život s jejím životem a chceš jí být věrným manželem v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí. Je-li tomu tak, s důvěrou v Boží pomoc odpověz slovy: S pomocí Boží slibuji. ženich S pomocí Boží slibuji! kazatel Také ty,... (uvede jméno nevěsty),


71

zvolila sis... (uvede jméno ženicha), jehož pravici ve své držíš, aby byl tvým manželem. Slibuješ ho milovat, vážit si ho, pomáhat a důvěřovat mu jako svému nejbližšímu pozemskému příteli. Spojuješ svůj život s jeho životem a chceš mu být věrnou manželkou v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí. Je-li tomu tak, s důvěrou v Boží pomoc odpověz slovy: S pomocí Boží slibuji. nevěsta S pomocí Boží slibuji! kazatel Protože jste si nyní před Bohem a přítomnými svědky slíbili manželskou věrnost a lásku, prohlašuji vaše manželství podle Božího řádu za nerozlučitelné. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! V případě, že se jedná o svatební shromáždění s požehnáním uděleným vkládáním rukou, vloží kazatel ruce na hlavy novomanželů a udělí požehnání. V opačném případě tuto část vhodně ukončí (např. přímluvnou modlitbou). kazatel (novomanželé stojí nebo klečí) Přijměte požehnání: Ať Hospodin vám žehná a chrání vás, ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří vás pokojem. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého buď s vámi. Amen.

VII. Slib starších sboru (v nedělním shromáždění po volbě) Vážené staršovstvo (nebo: Milí bratři (a vážené sestry)), členské shromáždění Sboru Církve bratrské v .............. vás zvolilo za své starší a nyní máte veřejně před sborem slíbit, že chcete svěřenou službu s Boží pomocí věrně plnit. (1) Vaším úkolem je pečovat spolu s kazatelem o sbor jako o Boží vlastnictví. Nejste povoláni k tomu, abyste nad ním panovali, nýbrž abyste nad ním bděli, chránili jej, sloužili mu, povzbuzovali ho i napomínali a byli mu příkladem. (2) Očekává se od vás, že se budete podle svěřených darů podílet na kázání evangelia, navštěvovat rodiny, zvláště nemocné a staré členy, povzbuzovat je Božím slovem a modlit se s nimi. (3) Budete se pravidelně účastnit porad staršovstva a podílet se na spolurozhodování o přijímání členů, na konání kázně a na rozhodování o všech sborových záležitostech. Svědomitě budete plnit úkoly svěřené vám staršovstvem a zachovávat mlčení o všem, co má zůstat důvěrné. (4) Budete svého kazatele podpírat modlitbami a pomáhat mu nést všechna břemena služby a starosti, pomáhat mu svými radami, povzbuzovat ho, podle potřeby jej laskavě usměrňovat, biblicky napomínat, sdílet se s ním a ochotně přijímat jeho pokyny.


72

Přijímáte-li tento úkol jako Boží povolání ke službě ve sboru a chcete-li jej věrně, ochotně a nezištně plnit, jak to požaduje Písmo svaté, vyzývám vás jako váš spolustarší a správce tohoto sboru, abyste mi podali pravici se slovy: S pomocí Boží slibuji. Slovo ke členům sboru při uvedení staršovstva A nyní se obracím k vám, členům tohoto sboru, s apoštolskou výzvou: „Žádám vás, bratři, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo. Podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch. Žijte mezi sebou v pokoji!" (1Te 5,12; Žd 13,17). Prosím o několik přímluvných modliteb za nové staršovstvo.

VIII. Uvedení vikáře Milý bratře, byl jsi přijat do vikářské služby v Církvi bratrské. Tím jsi na sebe vzal jistou míru zodpovědnosti za Boží dílo a je na místě, abys před sborem veřejně slíbil, že chceš svěřenou službu věrně konat s Boží pomocí. Tvým úkolem je sloužit společně s kazatelem (administrátorem) a staršovstvem Bohu, bratřím a sestrám a konat misijní službu ve světě. Očekává se od tebe, že se budeš podle svěřených darů podílet na kázání evangelia, pastoračních návštěvách a evangelizační službě. Pravidelně se budeš účastnit porad staršovstva a podílet se na jeho práci a rozhodování. Budeš se zúčastňovat vikariátních cvičení, plnit úkoly z nich vyplývající a dále se vzdělávat v Božím slově a ve studijní literatuře. Svědomitě budeš plnit úkoly svěřené ti správcem sboru a staršovstvem a zachovávat mlčení o všem, co má zůstat důvěrné. Od svého správce sboru (administrátora) budeš ochotně přijímat úkoly, pokyny a duchovní vedení. Přijímáš-li úkol vikáře sboru Církve bratrské v ……… jako Boží povolání ke službě a chceš-li jej věrně a ochotně plnit, pak tě jako zástupce Rady Církve bratrské vyzývám, abys mi podal pravici se slovy: S pomocí Boží slibuji.

IX. Ordinační slib kazatele (Shromáždění před ordinačním slibem povstane a kazatel podepíše souhlas s Vyznáním víry CB.) Milý bratře, dnes máš být ordinován za kazatele evangelia v Církvi bratrské. Tím na sebe převezmeš důležité poslání, které od tebe vyžaduje zodpovědný postoj. Táži se tě proto: Vyznáváš před Bohem a církví, že tvůj život náleží Pánu Ježíši Kristu a že jej chceš následovat oddanou službou po celý svůj život? Jestliže takto vyznáváš, odpověz: Vyznávám. Věříš, že sám Bůh tě povolal Duchem svatým ke službě na svém díle tam, kam tě skrze svou církev postaví, abys pomáhal věřícím k duchovnímu růstu a vedl ke Kristu ty, kteří v něho dosud nevěří? Jestliže takto věříš, odpověz: Věřím. Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

73

Slibuješ, že s Boží pomocí budeš věrně a opravdově zvěstovat Boží slovo a sám se mu též ochotně podřizovat. Budeš pozorně naslouchat vyznání otců, k nimž se Církev bratrská hlásí, zachovávat její Ústavu a Řád. Budeš věrně a nestranně konat pastýřskou službu a zachovávat svěřené zpovědní tajemství. Slibuješ, že budeš pilný v osobním studiu Písma svatého a v modlitbách. Budeš sloužit bratřím a sestrám svátostmi křtu a večeře Páně a vyvaruješ se všeho, co by mohlo narušovat bratrství, řád a jednotu v církvi. Jestliže tak slibuješ, odpověz: S pomocí Boží slibuji.

X. Instalační slib kazatele a sboru (Shromáždění před instalačním slibem povstane.) Milý bratře, byl jsi církví povolán, abys přijal úkol kazatele Sboru Církve bratrské v ....... Ptám se tě, zda tuto službu kazatele, pastýře (a správce) sboru přijímáš jako úkol svěřený ti Pánem církve. Jestliže jej přijímáš, odpověz: Přijímám. Slibuješ, že se vynasnažíš věrně plnit všechny povinnosti kazatele sboru, zejména být příkladem křesťanského života, pilně zvěstovat pravdu Písma svatého, s modlitbou pastýřsky pečovat o svěřený sbor a nezapomínat na misijní službu. Jestliže tak slibuješ, odpověz: S pomocí Boží slibuji. Slib sboru při instalačním shromáždění: Nyní se ptám vás, členů sboru v ...... , zda přijímáte bratra ....... za svého kazatele, pastýře (a správce) sboru a slibujete, že ho budete podle Písma milovat, ctít, povzbuzovat a pomáhat mu. Jestliže jej takto přijímáte a slibujete, vyjádřete to každý sám za sebe slovy: S pomocí Boží slibuji. „Bůh pak můj nechť naplní všelikou potřebu vaši podle bohatství svého slavně v Kristu Ježíši" (Fp 4,19).

XI. Slib diakonické ordinace (Shromáždění před diakonickým slibem povstane.) Milý bratře (Milá sestro), Byl(a) jsi navržen(a) a potvrzen(a) k diakonické službě v rámci misijní služby Církve bratrské. Církev rozpoznala tvé obdarování a potvrzuje tě v této odpovědné službě. Církev bratrská v duchu biblických textů vidí důležitost služby sociální, evangelizační a pastorační, které od apoštolské doby konaly osoby plné Ducha svatého a moudrosti, jak čteme v knize Skutků apoštolských (Sk 6,3-6; 8,26-40). Kristovo evangelium má být vždy doprovázeno činy živé víry, které jsou vysvětlením evangelia a zpřítomněním služby lásky našeho Pána Ježíše Krista. Od prvních stran Starého zákona se setkáváme se skutečností Božího zájmu o celého člověka, včetně jeho potřeb těla. Náš Pán a Spasitel se také vždy zajímal nejen o stav duše, ale také o lidské zápasy, které souvisely s lidskou nouzí v různých oblastech.


74

Ptám se tě před Pánem Bohem a církví, zda chceš sloužit svému Pánu cílevědomou a věrnou diakonickou službou. Je-li tomu tak, odpověz slovy: S pomocí Boží slibuji. Slibuješ, že se při vykonávání diakonické služby budeš řídit Božím slovem, že budeš usilovat o plnost Ducha svatého po vzoru prvních diákonů v Jeruzalémě, respektovat vedení svého sboru a společně s církví usilovat o naplnění svěřeného poslání? Jestliže tak slibuješ, odpověz: Ano. My jako církev děkujeme Pánu Bohu za tebe a slibujeme, že tě budeme v této službě podpírat. Pán Bůh tě vystroj a zmocni ke slavnému úkolu kristovské služby v dnešním světě!

XII. Slib Rady Milí bratři v Kristu Ježíši, byli jste řádně zvoleni za členy Rady Církve bratrské a přijali jste tuto volbu jako Boží pověření, abyste se vší odpovědností a ochotou konali všechny své povinnosti. Slibujete, že budete s Boží pomocí a s naší modlitební podporou řešit všechny úkoly podle svého nejlepšího vědomí a svědomí na základě Písma svatého, v Duchu svatém. Slibujete, že budete duchovní oporou všem sborům a členům Církve bratrské, že budete vždycky dbát zájmů Božího království a při své práci dodržovat Vyznání víry, Ústavu a Řád Církve bratrské. Slibujete-li to, odpovězte s důvěrou ve svého Pána a Spasitele Ježíše Krista: S pomocí Boží slibuji.

XIII. Způsob služby nemocným Podle Jk 5,14-16 se za jednu ze služeb starších sboru považuje služba modliteb nad nemocnými s případným vkládáním rukou a mazáním olejem. Při službě vkládání rukou je třeba podtrhnout, že to je ruka Páně, která žehná, posílá, občerstvuje a dotýká se nemocného. Tím, kdo maže olejem, je sám Pomazaný – Kristus. Osoba, která je olejem pomazána, je oddělena pro Boží působení. V Jk 5 je jako součást této služby zmíněna modlitba víry. Jde o modlitbu víry plnou naděje a očekávání. Modlitba věřícího člověka má být nadějná, vyrovnávající se s Boží vůlí, která je vždy pro dobro člověka. Z těchto důvodů je dobře věnovat čas modlitební přípravě, která zahrnuje vyznání hříchů. Posvěcení se děje čtením Písma svatého, modlitbami, případně půstem a slavením svaté večeře Páně. Obvykle na požádání vkládá ruce kazatel s několika staršími sboru. Při této službě není slibováno tělesné uzdravení. Podle Jk 5 Pán Ježíš nějakým způsobem „pozvedne“. Může to být duchovně, může to být silou víry, odstraněním bolesti a jistě i uzdravením. Také tato služba má obsahovat krátkou službu Božím slovem (např. na texty z 2K 1,3-5; Ž 91; L 17,11-19 aj.), modlitební vyjádření pokání (např. pomocí textů Ž 103; Mt 6,7.12-13 aj.). Ruce klademe obvykle na hlavu nemocného a olivovým olejem můžeme mazat čelo nemocného (případně udělat znamení kříže). Na konec modliteb kazatel nebo starší, který tuto službu vede, poví:


75

„Vkládáme na tebe ruce ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, naléhavě prosíme, aby tě náš Pán Ježíš Kristus podepřel svou přítomnosti, aby odňal všechnu nemoc těla, duše i ducha a dal ti vítězství života a pokoje, které by tě uschopnilo mu sloužit nyní i na věky. Amen.“ Nebo: „Vkládáme na tebe ruce ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a prosíme, aby tě pozdvihl a naplnil svou milostí, abys poznal uzdravující moc a jeho lásku. Mažu tě olejem ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.“


76

Hlava VI. Dodatky Dohoda mezi sbory Církve bratrské v České republice a Cirkvi bratskej ve Slovenské republice o vzájemné spolupráci Církev bratrská v České republice a Cirkev bratská ve Slovenské republice uzavírají podle čl. 2/3 Ústavy Církve bratrské tuto dohodu o vzájemné spolupráci. Článek 1 Předmět spolupráce Předmětem spolupráce bude zejména: a) b) c) d) e)

výměna zkušeností obou větví v celé šíři jejich práce a porady o této práci, společné kurzy, konference a jiné činnosti, vzájemná podpora na poli duchovním i materiálním, výměny kazatelů a dalších pracovníků, vzájemné návštěvy sborů a jejich spolupráce. Článek 2 Způsob spolupráce

Tato spolupráce se bude dít osobním a písemným stykem obou Rad, kontakty mezi sbory a kazateli, ale především a) b)

společnými jednáními obou Rad, společnými konferencemi. Článek 3 Společná jednání

(1) Společná jednání obou Rad nebo jejich předsednictev se budou konat podle potřeby z podnětu předsedy jedné z Rad. Místo schůze a její program jsou věcí dohody. (2) Pokud by mělo v některé záležitosti dojít k rozhodnutí, vyžaduje se nadpoloviční většina přítomných. Článek 4 Společné konference (1) Řádné Společné konference se budou konat jednou za dva roky na základě dohody obou Rad. Konferenci svolává a připravuje Rada církve, v jejímž obvodu se bude Konference konat. Mimořádná konference se koná, požádá-li o to jedna z Rad. (2) Členy Společné konference jsou členové obou Rad, správci všech sborů, ordinovaní kazatelé a delegáti sborů v počtu určeném Konferencí. (3) K tomu, aby usnesení Společné konference bylo závazné pro obě církve, se vyžaduje nadpoloviční většina přítomných zástupců. Článek 5 Finanční náklady Cestovní náklady na jednání Rad a na Společné konference nese každá církev za své účastníky. Náklady na stravování a ubytování při Konferencích hradí obě církve poměrně podle počtu svých zástupců. Náklady na stravování a ubytování při jednáních Rad nese hostitelská církev nebo sbor. Ústava, Vyznání a Řád Církve bratrské 2011

77

Tato dohoda byla schválena na celocírkevní konferenci Církve bratrské v Bratislavě dne 15. 5. 1993.

Obsah Ústava Církve bratrské ....................................................................... 1 Hlava I. - Základní ustanovení .......................................................................... 2 Článek 1

Charakteristika a základní struktura církve ............................................... 2

Článek 2

Církev bratrská a Cirkev bratská ............................................................. 3

Článek 3

Spolupráce Církve bratrské s jinými církvemi a církevními Organizacemi ............................................................................................. 3

Článek 4

Právní subjektivita ..................................................................................... 3

Článek 5

Oprávnění jednat za Církev bratrskou .................................................... 3

Článek 6

Přijímání a změna Ústavy ....................................................................... 3

Hlava II. - Vyznání víry Církve bratrské ....................................................... 4 Článek 7

Základní články víry ................................................................................. 4

Hlava III. - Členská příslušnost ......................................................................... 6 Článek 8

Společenství Církve bratrské ................................................................... 6

Článek 9

Členství v Církvi bratrské ........................................................................ 6

Článek 10

Členská práva ........................................................................................... 6

Článek 11

Členské povinnosti .................................................................................... 7

Článek 12

Církevní kázeň .......................................................................................... 7

Hlava IV. - Vnitřní uspořádání církve ............................................................. 7 Část první – Sbory Církve bratrské ............................................................................. 7 Článek 13

Sbory Církve bratrské .............................................................................. 7

Článek 14

Oprávnění jednat za sbor ........................................................................ 8

Článek 15

Správa sboru............................................................................................. 8

Článek 16

Správce sboru ........................................................................................... 8

Článek 17

Staršovstvo sboru ..................................................................................... 9


78

Článek 18

Hospodaření sboru a hospodářská rada sboru ........................................ 10

Článek 19

Členské shromáždění ............................................................................. 11

Část druhá – Orgány Církve bratrské ........................................................................ 12 Článek 20

Konference Církve bratrské ................................................................... 12

Článek 21

Rada Církve bratrské ............................................................................. 13

Článek 22

Kompetence Rady .................................................................................. 13

Článek 23

Předsednictvo Rady ................................................................................ 14

Článek 24

Předseda Rady ....................................................................................... 14

Článek 25

Místopředseda Rady ............................................................................... 15

Článek 26

Tajemník Rady ........................................................................................ 15

Článek 27

Ekonom Rady ......................................................................................... 15

Článek 28

Odbory Rady ........................................................................................... 15

Část třetí – Společná konference............................................................................... 16 Článek 29

Společná konference .............................................................................. 16

Část čtvrtá – Jednací, volební a odvolací řád církve ............................................... 16 Článek 30

Jednací a volební řád církve ................................................................ 16

Článek 31

Odvolací řád ............................................................................................ 17

Část pátá – Ustanovování a odvolávání osob vykonávajících duchovenskou činnost a jiných zaměstnanců církve ........................................................................ 18 Článek 32

Osoby vykonávající duchovenskou činnost a jiní zaměstnanci Církve bratrské .................................................................................................... 18

Článek 33

Ustanovování a odvolávání osob vykonávajících duchovenskou činnost a jiných zaměstnanců Církve bratrské ..................................................... 18

Článek 34

Požadavky pro výkon duchovenské činnosti v Církvi bratrské ................. 18

Část šestá – Hospodaření Církve bratrské ............................................................... 19 Článek 35

Hospodaření církve .................................................................................. 19

Článek 36

Účelová zařízení ..................................................................................... 20

Článek 37

Zvláštní ustanovení pro případ zániku Církve bratrské ............................ 20

Hlava V. - Přechodná a závěrečná ustanovení a účinnost Ústavy ........ 21 Článek 38

Přechodná a závěrečná ustanovení ......................................................... 21

Článek 39

Účinnost ústavy ........................................................................................ 21

Řád Církve bratrské.............................................................................. 22 Preambule Řádu ........................................................................................................... 22 Hlava I. Dokumenty církve a sboru ............................................................................... 23 Hlava II. Členský řád ..................................................................................................... 25


79

I. II.

Práva a povinnosti ......................................................................... 25 Zásady osobního a rodinného života ............................................. 30

Hlava III. Řád správy církve .......................................................................................... 33 I. II. III. IV.

Sbory Církve bratrské ................................................................... .33 Kazatelé, vikáři, diákoni, celocírkevní pracovníci a neordinovaní pastorační a misijní pracovníci .............................. 35 Správa sboru ................................................................................. 39 Správa církve ................................................................................ 46 Konference .................................................................................... 46 Společná konference ..................................................................... 49 Rada .............................................................................................. 49 Jednací řád Konference ................................................................ 52 Volební řád Konference ................................................................. 56 Vizitační řád ................................................................................... 57

Hlava IV. Bohoslužebný řád .......................................................................................... 59 I. II. III. IV. V.

Bohoslužebná shromáždění .......................................................... 59 Svatá večeře Páně ........................................................................ 61 Požehnání a křest svatý ................................................................ 62 Sňatky ........................................................................................... 64 Pohřby ........................................................................................... 65

Hlava V. Základní formuláře .......................................................................................... 66 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. XIII. XIV.

Požehnání dítěti a křest dítěte ....................................................... 66 Křest dospělých ............................................................................. 67 Bohoslužebná připomínka křtu ...................................................... 67 Členský slib ................................................................................... 69 Uzavření manželství církevní formou s právním účinkem ............. 70 Svatební shromáždění s požehnáním a vkládáním rukou ............. 70 Svatební shromáždění se zvěstováním Božího slova a přímluvnými modlitbami .............................................................. 71 Slib starších sboru ......................................................................... 72 Uvedení vikáře .............................................................................. 73 Ordinační slib kazatele .................................................................. 73 Instalační slib kazatele a sboru ..................................................... 74 Slib diakonické ordinace ................................................................ 74 Slib Rady ....................................................................................... 75 Způsob služby nemocným ............................................................. 75

Hlava VI. Dodatky VI ..................................................................................................... 76 Dohoda Církve bratrské v České republice a Cirkvi bratskej ve Slovenské republice o vzájemné spolupráci .................................. 76 Obsah ........................................................................................................................... 78 Toto znění Řádu je platné po projednání a schválení změn a doplňků Společnou konferencí Církve bratrské dne 12. 5. 2007 a konferencí následujících. Následující doplňky a opravy tohoto znění Ústavy, Vyznání a Řádu Církve bratrské z roku 2007 byly provedeny na Společných konferencích Církve bratrské 16. 5. 2009 a 22.5.2011.


80

Ústava. Vyznání víry. Řád. Církve bratrské

Recommend Documents