Ústav etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Výuka etnologicky zaměřených předmětů probíhala na pražské Karlově univerzitě od druhé poloviny 19. století, intenzivněji pak od počátku 20. století v rámci humanitních a filologických oborů (především literární vědy, slavistiky, bohemistiky, germanistiky, ale i geografie), které byly reprezentovány v první řadě folkloristicky orientovanými badateli jako Adolf Hauffen, Jiří Polívka, August Sauer a Václav Tille, ale třeba i archeologem Luborem Niederlem. K institucionalizaci výuky oboru dochází na univerzitě, od roku 1882 rozdělené na českou i německou, po vzniku samostatného československého státu v roce 1918; pražská univerzita je v tomto ohledu jedním z prvních středoevropských vysokých učení, kde byla ustavena etnologie (dobovou terminologií národopis) jako samostatný obor studia. V roce 1919 vzniká na německé univerzitě Katedra německého národopisu, řeči a literatury (Lehrstuhl für Deutsche Volskunde sowie für deutsche Sprache und Literatur), jejímž vedením je pověřen profesor Adolf Hauffen, který se tak stává prvním profesorem národopisu v tehdejším Československu. Pravidelná výuka je zahájena v roce 1922, kdy je pro obor zřízena docentura, kterou získává Gustav Jungbauer; v roce 1929 je pak katedra reformována v samostatný Seminář německého národopisu (Seminar für deutsche Volkskunde). Výuka etnologie na české univerzitě je spjata se zakladatelskou postavou domácího, zprvu výrazně kulturně-historicky a kulturně-geograficky chápaného oboru Karla Chotka. Ten zde od roku 1931 vede národopisný seminář; který začíná s pravidelnou výukou v akademickém roce 1935/1936. Slibný vývoj, který mohl potenciálně vyústit ve výraznější spolupráci obou „etnických“ (tj. německých a českých) národopisných bádání, bohužel přerušuje druhá světová válka. Výuka
etnologie
pod
vedením
Karla
Chotka
jakožto
ředitele
českého
národopisného semináře za spolupráce dalších předních etnografů jako byla Drahomíra Stránská pokračuje ihned po obnovení výuky na českých vysokých školách v roce 1945. Knihovna německého národopisného semináře se – bohužel již bez pedagogických pracovníků, kteří univerzitu opouštějí částečně již za války – stává jeho součástí. Základním předmětem odborného studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (dále FF UK) se národopis stává v letech 1948 a 1949, kdy je vyučován v rámci katedry národopisu a dějin pravěku. Další léta jsou ve znamení reorganizací; v roce 1953 vzniká samostatná katedra národopisu pod
vedením Otakara Pertolda, která se v roce 1958 stává součástí katedry československých dějin a archivního studia pod vedením Otakara Nahodila. Situace je stabilizována v roce 1960, kdy vzniká samostatné pracoviště – katedra etnografie a folkloristiky pod vedením Karla Dvořáka, které ve své samostatné podobě existuje dodnes. V roce 1971 se vedoucím katedry stává Antonín Robek; za jeho působení je v letech 1972-1981 součástí katedry Středisko iberoamerických studií vedené Josefem Polišenským. V roce 1982 dochází k další reorganizaci katedry etnografie a folkloristiky, která se dělí do čtyř oddělení: etnografie, folkloristika, cizokrajná etnografie a muzeologie. V roce 1987 se stává vedoucím Bohuslav Šalanda, po společenských změnách v roce 1989 pak František Vrhel, který vede katedru dodnes. Od katedry se v té době odděluje bývalé Středisko iberoamerických studií. V roce 1991 katedra mění svůj název na katedru etnologie, od roku 1993 nese dodnes používaný název a status Ústavu etnologie (dále ÚE). Pedagogická a výzkumná činnost ÚE je v té době výrazně aktualizována – jednak výraznější akcentací mezinárodních badatelských trendů, jednak internacionalizací výuky díky pravidelnému působení předních etnologů českého a slovenského původu působících v zahraničí (např. Leopold Pospíšil, Zdeněk Salzmann, Milan Stanek) a krátkodobých pobytů dalších zahraničních pedagogů. Zvýrazněna je i pedagogická a badatelská spolupráce s Akademií věd, Národním muzeem a dalšími odbornými pracovišti, včetně spolupráce s Ministerstvem kultury při provádění aplikovaných etnologických výzkumů. Vnitřní členění ÚE je definováno rozdělením na trojici seminářů: Seminář obecné a mimoevropské etnologie, zaměřený na sociálně/kulturně antropologické a areálově/komparativní pojetí oboru (bývalá Völkerkunde),
Seminář
české
a
evropské
etnologie,
navazující
na
tradici
národopisných bádání (bývalá Volkskunde) včetně reflexí přístupů moderní evropské etnologie a antropologie Evropy a důrazu na etnickou problematiku, a Seminář folkloristiky,
rozvíjející
přístupy
šířeji
chápané
folkloristiky,
především
komparatistických a genologických bádání. V roce 2013 je k této trojici seminářů přičleněno Oddělení kulturologie, vzniklé ze zaniklého pracoviště Katedry kulturologie FF UK. Současné studium oboru etnologie probíhá v rámci tříletého bakalářského stupně a dvouletého navazujícího magisterského studia. Cílem studijního programu je vybavit absolventy v teoretické i praktické rovině znalostmi oborové teorie a metodologie, přehledem o konkrétních kulturních areálech, včetně praktické 2
schopnosti působit v různém kulturním a etnickém prostředí. Studium je realizováno formou mezinárodně uznávaného kreditního systému, v různých obdobích buď jako jednooborové nebo v kombinaci s dalšími obory, především historií, archeologií, dějinami
umění,
hudební
vědou,
literární
vědou,
sociologií,
afrikanistikou,
orientalistikou a filologickými obory; v posledních letech je výrazná spolupráce především s vietnamistikou a indonésistikou. Tyto kombinace dynamizují jak rozvoj oboru etnologie, tak oborů kombinovaných, a zároveň vytváří absolventům lepší podmínky pro uplatnění na trhu práce. Bakalářský stupeň studia má posluchačům umožnit průpravu pro bezprostřední využití v praxi; především ve vědeckých, odborných a kulturních institucích, státní správě, médiích a neziskovém sektoru. Základ zde tvoří obecné úvody do etnologie, antropologie a folkloristiky, rozvedených v konkrétních aplikacích oborového konceptu na problémy materiální, duchovní a sociální kultury se zvláštním důrazem na problematiku etnicity, areálové studium a otázky etnologické metodologie, včetně provádění etnografického terénního výzkumu. Magisterský stupeň studia je specializační, obvykle zaměřený na jeden ze tří základních směrů: obecnou etnologii, etnologii českých zemí a Evropy, a folkloristiku. Posluchači jsou během studia vedeni k samostatné výzkumné činnosti, jejíž výsledky zpracovávají v bakalářské, respektive magisterské práci, posluchačům je ve spolupráci s FF UK a dalšími institucemi umožněno absolvování semestrálních či delších pobytů na zahraničních univerzitách (především díky programům CEEPUS a ERASMUS), odborné praxe v muzeích či jiných odborných institucích, včetně provádění exkurzí a samostatných terénních výzkumů. Po obhájení rigorózní práce a oborové zkoušce mohou výjimeční absolventi získat titul PhDr. ÚE je zároveň školícím pracovištěm pro získání vědeckého titulu Ph.D., které koordinuje oborová rada, jejímž předsedou je František Vrhel. Výraznou tradici má na ÚE studentská vědecká a kulturní činnost, která získala v posledních letech – po období studentských týmových výzkumů a aktivitách spojených s časopisem Cargo – charakterizovatelná především aktivitami studentského spolku PAKET – Pro Aktivní Etnologii. Vědecký výzkum pedagogů ÚE byl vždy spjat s jejich pedagogickou činností; výsledky jejich terénních, muzejních a archivních bádání byly za více než padesát let existence samostatné katedry publikovány v celé řadě monografií, učebních textů a studií v domácích i zahraničních odborných časopisech a sbornících. V této souvislosti je – vedle celé řady učebních textů, věnovaných například dějinám české 3
etnografie (1964, 1976), výzkumu sociálních vztahů (1965), duchovní kultuře (1965), etnologii mimoevropských oblastí – Africe (1964), Austrálii a Oceánii (1964), teorii kultury (1972), základům etnolingvistiky (1981), antologiím textů k počátkům cizokrajné etnografie (1983) a lidovému oděvu v Čechách (1984), vhodné zmínit především univerzitní řadu Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica. Monographia.
Zde
byly
publikovány
například
práce
věnované
tradičnímu
zemědělství (1970), etnohistorické problematice (1973-1977), rodinným a sociálním vztahům na Slovensku (1978), folklorní epice (1983), lidovému oděvu (1984), tradici v kulturním a společenském životě (1985), sousedskému divadlu (1985), tradici a etnografii (1989), apod. Od roku 1967 pracovníci katedry pravidelně publikovali v interdisciplinárně zaměřené řadě Ibero-Americana Pragensia, kde se věnovali lingvistickým, etnografickým a folkloristickým tématům. Hlavní publikační platformu představovala od roku 1972 řada Studia Ethnographica/Ethnologica s širokým tematickým záběrem, která se původně zaměřovala spíše na materiálové texty, od 90. let 20. století pak i na teoreticky laděné studie. Od roku 2010 je hlavním publikačním orgánem Ústavu etnologie odborný recenzovaný časopis Studia Ethnologica Pragensia, vycházející dvakrát ročně a publikující studie, zprávy, recenze a další odborné texty v českém a anglickém jazyce, popřípadě dalších evropských a světových jazycích. Současná badatelská a publikační činnost Ústavu etnologie, která byla v posledních letech realizována v podobě samostatných monografií,
je
vedle
výše
zmíněných
etnologických,
antropologických
a
folkloristických témat zaměřena například na problematiku etnických menšin Evropy (1994), antropologie sexuality (2002), manželství a sexuality z antropologické perspektivy (2002), předkolumbovských literatur (2003), lidového divadla (2004), lidového oděvu (2005), současných pověstí a fám (2006, 2007, 2008), Tádžikistánu a Turkmenistánu (2007), reflexe kultur sexuality (2007), etnohistorických a jazykových fenoménů střední Asie (2009), antropologii příbuzenství (2010), kolektivních projevů domácích subkultur (2011), zachování a revitalizace jazyka etnických menšin (2012), či materiální kultury střední Asie v českých muzejních sbírkách (2012). Dílčí studie pak rozvíjejí pestrou paletu oborově relevantních témat včetně teoretické reflexe tradice etnologického strukturalismu, lingvistické problematiky, a historické reflexe domácích etnografických, folkloristických a muzeologických aktivit, které jsou následně odpovídajícím způsobem projektovány do pedagogické činnosti Ústavu.
4
Petr Janeček
Literatura
Dvořák, Karel: Die Ethnologie an der Prager Universität. Ethnologia Slavica 5, 1973: 254-262. Dehnert, Walter. Volkskunde an der deutschen Universität Prag 1918-1945. In: Dröge, Kurt (ed.): Alltagskulturen
zwischen Erinnerung und Geschichte.
München: Oldenbourg, 1995: 197-212. Vrhel, František. Ústav etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Národopisný věstník 17 (59), 2000: 10–12. Pargač, Jan. Uplynulé desetiletí v Ústavu etnologie FF UK Praha. In Česká etnologie 2000. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2002: 27-32. Lozoviuk, Petr: Dějiny německy psaného národopisu v Čechách. In: Uherek, Zdeněk (ed). Kultura – Společnost – Tradice Ii. Soubor statí z etnologie, folkloristiky a sociokulturní antropologie. Praha: Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., 2006: 13-51. Tomandl, Miloš - Kašpar, Oldřich. List of Theses on Extra-European Themes Deposited in the Institute of Ethnology Charles University, Prague. Annals of the Náprstek Museum Praha 27, 2006: 73-81. Štěpánová, Irena, and Naďa Valášková. Ústav etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. In Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, edited by Stanislav Brouček and Richard Jeřábek. Praha: Mladá fronta, 2007: 1093–1094. Tomandl, Miloš. Dissertations and theses of the Institute of Ethnology 1972-2006 (1). In: Studia Ethnologica 15, 2008: 123-131. Tomandl, Miloš. Dissertations and theses of the Institute of Ethnology 1992-2006 (2). In: Studia Ethnologica 15, 2008: 149-154. Tomandl, Miloš. Institute of Ethnology, Faculty of Arts, Charles University in Prague. Studia Ethnologica Pragensia 3 (1), 2012: 231-247.
5
